O Noci kostelů, jaké byly prázdniny, zajímavé články a postřehy, kam namířit za vzděláním

N

ČASOPIS ŘÍMSKOKATOLICKÉ FARNOSTI POVÝŠENÍ SV. KŘÍŽE V PROSTĚJOVĚ 2/2011

PŘEČTĚTE SI

O Noci kostelů, jaké byly prázdniny, zajímavé články a postřehy, kam namířit za vzděláním…

1

Noc kostelů 2011

2/11

Tři lidské vlastnosti: trpělivost, statečnost a odvaha nejsou v dnešní době příliš vyzdvihované. Všechno chceme hned a jsme „rozmrzelí“, když to hned není. Někdy také chybí trpělivost se sebou samým, o trpělivosti vzhledem k našim blízkým ani nemluvě. A trpělivé čekání na Boží milost se nám zdá nekonečné. Statečně hájit Boží slovo a svůj názor v diskuzích mnohých politiků i občanů chybí, proč také? Je to pohodlnější se přizpůsobit většině, být nejlépe bez názoru a nedržet se Kristovy pravdy. Stateční jsou zachránci života, statečný je člověk beroucí svůj každodenní kříž bez reptání s pomocí Boží a následující Ježíše. Odvahu vyjet ze zajetých a známých kolejí má málokdo. Není vždy jednoduché odvážně říci pravdu a nazvat stav věcí skutečně, jak je vidíme, zvláště když pravda může být krutá a zraňující. Léto končí a každodenní povinnosti nejen školáků, studentů, rodičů i prarodičů se střídají s pravidelností jako příchod dne a noci. Pravidelně v hodový čas slavnosti Povýšení svatého Kříže přichází i druhé číslo časopisu INRI v tomto roce. Nechme se inspirovat radostí a optimismem našich mladých farnic - děvčat z titulní stránky, která si takto pochutnávala a usmívala se po hodové mši svaté u sv. Cyrila a sv. Metoděje. Máme za sebou dovolené, prázdniny, kde jsme odpočívali či aktivně se zapojili do dění se svými blízkými. Díky všem, kteří organizovali tábory s dětmi a mladými lidmi, díky za plnohodnotná setkání o našich městských poutích a pouti děkanátu. V úvodu našeho hodového čísla byla řeč o třech lidských vlastnostech, které se dnes moc nenosí. Ale není třeba trpělivosti, aby se dílo Boží dařilo? A nepotřebujeme být stateční a odvážní, abychom slovo Boží šířili dál? Cestu i bránu k Bohu máme otevřenou, tak jako na tomto obrázku, který vznikl letos při putování našich turistů okolo Vídně. Za naši farnost i redakční radu si dovoluji popřát, ať se s pomocí Boží daří ve školním roce, ať naše 5. 7. 2011 - autor fota p. Robin Filák společnost je statečná i odvážná, naplněná rozumnou dávkou trpělivosti.

Noc kostelů proběhla v pátek 27. května 2011 a přilákala stejně jako loni, kdy se v našem městě konala poprvé, opět mnoho návštěvníků. Největší odměnou pro pořadatele byl až překvapivý zájem ze strany nočních poutníků - v 10 kostelech, kaplích a modlitebnách v našem městě bylo zaznamenáno téměř 6 tisíc návštěvnických vstupů. Odhadujeme, že i přes nepřízeň počasí mohlo naším městem v průběhu večera putovat kolem 1 500 návštěvníků. Prostějov ožil dlouho do noci, což u nás nebývá tak obvyklé. Všude bylo vidět hloučky lidí putujících od kostelu ke kostelu. Několikaměsíční úsilí tak 2

Noc kostelů 2011

2/11

bylo odměněno nad očekávání úspěšným průběhem celé akce. Letos se navíc zapojily i dva kostely na okraji města - kostel sv. Bartoloměje ve Vrahovicích a kostel sv. Josefa v Krasicích. Noc kostelů začala v 18hod slavnostním zvoněním všech zvonů ve městě. Všechny kostely nabídly během večera rozmanité programy, ze kterých si každý návštěvník mohl vybrat podle své chuti a zájmu. Kromě mše svaté, májové pobožnosti a společné modlitby, kterých se účastnili především věřící, komponované prohlídky v kostýmech, divadelního vystoupení pro děti, varhanních a pěveckých koncertů, byla možnost výstupu na věž chrámu sv. Cyrila a Metoděje a sv. Bartoloměje ve Vrahovicích (na vlastní nebezpečí). V kostele Husova sboru se před půlnocí dostali návštěvníci až do katakomb v podzemí. V kostele Povýšení sv. Kříže byl nově zpřístupněn průchod přes varhanní kůr na Rajskou zahradu, v kostele sv. Jana Nepomuckého si zase mohli Výklad a prohlídka kostela sv. Jana Nepomuckého, přednáší návštěvníci prohlédnout výstavu Tomáš Strouhal liturgických předmětů. V záři svíček v kostele sv. Josefa v Krasicích jsme prosili za naše děti a nejbližší, o důležitosti křtu se mluvilo u sv. Anny. Návštěvníci při vstupu do libovolného kostela obdrželi mapku s programem jednotlivých kostelů, kaplí a modliteben, do níž dostávali v každém kostele razítka. Po získání všech razítek si mohli vyzvednout na Cyrilometodějském gymnáziu tzv. Certifikát poutníka. Kostely se uzavřely zase o půlnoci. Všechny nabízené programy pro návštěvníky byly zdarma. V kostele Povýšení sv. Kříže proběhl letos poprvé také Den kostelů i ve čtvrtek 26. 5 a v pátek 27. 5. dopoledne, kdy se mohly ohlášené školy seznámit s tím, jak kostel vypadá zevnitř, co se v něm děje, kdo v něm „bydlí“ a mohly si kostel i sestavit. Myslím, že zejména pro děti byla a je tato možnost poznávání důležitá, protože viděly, že kostel není nedobytným místem jenom pro věřící a bohoslužby, ale i místem setkávání a porozumění pro nás všechny. Vždyť děti dnešních nevěřících rodičů ani nevědí, jak kostel uvnitř vypadá, a samy by si do něho vůbec netroufaly vejít. A to je určitě škoda. Zajímavým zpestřením letošního ročníku byla možnost využít pro putování mezi jednotlivými kostely koňský povoz. Bohužel pro nepřízeň počasí nemohl jezdit až do setmění, jak bylo původně plánováno, ale i tak potěšil řadu návštěvníků. Také publicita této „atrakce“ byla malá, takže mnozí nevěděli, že svézt se mohou zadarmo. Pro příští rok to napravíme. Děkuji všem farníkům, kteří modlitbou nebo pomocnou rukou pomohli, za skvěle odvedenou práci při přípravě i realizaci Noci kostelů, za rozmanitost nabídnutých programů a především také za nadšení, se kterým se do práce pustili. Všichni, kdo do této jedinečné události vložili svůj čas a energii, přispěli 3

Rok křtu

2/11

k naplnění jejího cíle – přiblížit lidem křesťanství. Návštěvníci se tak mohli přesvědčit, že není třeba obávat se návštěvy kostela ani dělat rozdíly mezi lidmi věřícími a těmi, kteří žijí mimo církev. Celkově lze říci, že se Noc kostelů v našem městě i celé republice báječně vydařila a zanechala snad ve všech návštěvnících i pořadatelích nesmazatelný kus radosti a vděčnosti. Noc kostelů v Prostějově výrazně obohatila kulturní i duchovní nabídku ve městě a stává se součástí kulturního života našeho města. Jana Tobolová koordinátor pro Prostějov

Rok křtu Stále prožíváme rok křtu. Při této příležitosti nabízíme další svědectví člověka, který v uplynulých letech obnovil svůj život s Bohem. Narodila jsem se před více než padesáti roky a jako dítě jsem také byla pokřtěná. Rodiče mě vychovávali bez víry a vztahu k Bohu. Do kostela jsme šli pouze na Vánoce, abychom se podívali na jesličky a zazpívali si koledy. Velikonoce byly pro nás symbolem blížícího se jara. Pouze babička, která žila na vesnici a kam jsem jezdila, mě brávala do kostela na májové pobožnosti. Viděla jsem ji často, jak se modlí, první modlitbu mě naučila právě ona. A protože se obracela především k Panně Marii, byla Matka Boží jediná, ke které jsem se modlila, když mi bylo těžko. Ani já jsem své děti nevychovávala jinak. Neměla jsem pocit, že ke svému životu nějakého Boha potřebuji, dlouho jsem víru považovala za přežitek. Teprve postupem let, kdy jsem prožila několik těžkých událostí, jsem si začala uvědomovat, že v mém životě je něco špatně. Často jsem se sama sebe ptala po smyslu života, měla jsem pocit velké nesvobody, hledala jsem nové cesty. Byly to ovšem různé okultní vědy, které k nám v devadesátých letech začaly pronikat, ale žádná z nich mi nedávala vnitřní klid ani pocit svobody. Teprve po smrti blízkého člověka a doby jeho pozvolného odcházení z tohoto světa, jeho obracení se k Bohu - od naprostého odmítnutí a obviňování Boha až po jeho přijetí – mi Pán ukázal další cestu. Mé prosby byly vyslyšeny. Světlo nedalekého kostela mi jednoho podzimního večera ukázalo cestu. Na zdejší faře se mi dostalo vlídného přijetí. Ten večer jsem prožila v slzách a bolesti svoji první životní zpověď a také první modlitba, kterou jsem se modlila v kostele společně s knězem a která mě očišťovala a uklidňovala. Začala jsem navštěvovat společenství katechumenů, kteří se připravovali na křest. Každý týden jsem se těšila na společná setkání. Začala jsem číst Bibli, především Nový zákon, který mi byl velmi blízký. Ježíšovy myšlenky mě velmi oslovovaly, byly pro mě odpovědí na mé otázky a také časté zmatky v mém životě, ztotožňovala jsem se s těmito myšlenkami, s evangeliem a postupně jsem začala chápat souvislosti. Často, když jsem nevěděla, jak se mám v určité situaci rozhodnout, otevřela jsem Nový zákon na kterékoliv stránce a odpověď jsem vždy dostala. Má víra rostla, můj každodenní život s Ježíšem se stával samozřejmostí stejně jako vzduch, který dýchám. Příprava na křest trvá přibližně dva roky. Tehdy na začátku se nám to všem zdálo zbytečně dlouho, dnes vím, jak krátký byl tento čas. Ve společenství jsem poznala mnoho přátel, vznikly mezi námi silné vazby. Otec Petr, který nás na křest připravoval, si všechny získal a jeho silná osobnost nám pomáhala na této cestě překonávat naše osobní překážky. A nebylo jich málo. Se svým manželem jsme na jeho radu obnovili svůj manželský slib, protože jsme měli pouze civilní sňatek. Nikdy bych nevěřila, že k něčemu takovému může dojít. 4

Hostýnkové putování

2/11

Následovaly ony čekané Velikonoce a byly Kristovým i naším zmrtvýchvstáním. Ta noc ze soboty na neděli ve ztemnělém a svícemi osvětleném kostele, kdy jsem se cítila očištěná od všech hříchů a kdy jsem přijímala z rukou kněze své první svaté přijímání za přítomnosti členů rodiny a především svého syna, byla pro mě velkým mezníkem v dalším životě. Věděla jsem, že se pro mě otevírá nová cesta, na které mě bude vždy doprovázet Ježíš Kristus. Vím, že již nikdy nebudu sama a že On je ten, který na mě stále čeká, i když já na něho někdy zapomínám. Po dalším roce společných příprav jsme přijali svátost biřmování, která je však další samostatnou kapitolou mého života i našeho společenství. Jsem vděčná za Boží milost, kterou mi Pán dal poznat i za všechny kněze a přátele, kteří mě na této cestě provázeli a provázejí. A stejně jako moje babička před lety, tak i já bych ráda zasela do srdce své vnučky semínko víry v Boha, naděje a lásky. Marie. F. B.

Hostýnkové putování V neděli 26. června se naše společenství vzešlé především z katechumenů 2009, vydalo na tradiční pouť za Pannou Marií na Svatý Hostýn. Jako výchozí stanoviště jsme zvolili Tesák. Počasí tehdy ovlivňovalo chladné a vlhké severozápadní proudění, tvořila se kupovitá oblačnost a především na Moravě a ve Slezsku byly hlášeny přeháňky, místy bouřky. Vyhlídky tedy ne příliš radostné. Přesto jsme vyrazili a vyplatilo se. Zažili jsme opět mimořádnou Boží ochranu. Za celou dobu nám ani nekáplo, a když pak místy vyjuklo slunko, byl to všeobecný důvod k veselí a vděčnosti. Úžasným způsobem se také vyřešil zájmový rozkol ve skupině. Bylo třeba spěchat na mši, jenže také tu byla potřeba zastavit se, přivonět si ke kytkám nebo posedět nad zásobami buchet, řízků a zeleniny. Všecko se jaksi stačilo, a když jsme pak udýchané a zpocené doběhly na minutu přesně do baziliky, připadalo mi to jako zázrak. Pak už nás čekal oběd, komerční část dne, milá setkání s dalšími poutníky (třeba z Prostějova a okolí) a samozřejmě zpáteční cesta. Nutno dodat, že to už se nespěchalo. Naopak, cesta byla daleko pomalejší a my unavenější.

5

Pouť sv. Cyrila a sv. Metoděje v Prostějově

2/11

Závěrem si dovolím použít výrok Madeleine Delbrelové: „Můj Bože, jsi-li všude, jak to, že já jsem tak často někde jinde?“ Ano, my neumíme s Bohem neustále zůstávat, ale je důležité naučit se k Němu co nejčastěji vracet. Myslím, že poutě jsou k tomu výborným prostředkem. A je dobré pamatovat si, že při putování je daleko důležitější, koho nesu v srdci, než co mám sbaleno v ruksáčku. Že důležitá je už sama cesta, nejen cíl. A aby se z pouti nestal „zbožný výlet“, je potřeba osvojit si následující: ochotu k pokání, touhu po smíření a setkání s Bohem. Pak nezáleží na tom, zda mám v nohách 5,10 nebo 87 km Zážitek z Božích doteků při Vašem vlastním putování přeje za všecky spolčáky Jana Pokorníková

Svatí Cyril i Metoděj, by se u nás cítili, jako doma… A kdy? 5.7. tohoto roku se uskutečnila slavná hodová mše svatá v kostele na Brněnské ulici v Prostějově, který nese název obou věrozvěstů. Každý, kdo něco někdy připravoval či organizuje, zná ten pocit před zahájením akce. Spousty běhání, shánění, úklidu, zdobení, přípravy mše svaté i zpěvů a nakonec lapidární „vyjde počasí“? Nutno konstatovat, že Hospodin se v den oslav opravdu „vytáhnul“ a počasí bylo na jedničku. Slavnou mši koncelebroval děkan naší farnosti P. Miroslav Hřib společně s knězi, jáhnem, ministrany farnosti Povýšení svatého kříže, ale i hostujících z farnosti sv. Petra a Pavla a z Vrahovic od sv. Bartoloměje. Lidí přišlo opravdu Děkan P. Miroslav Hřib, kněží, jáhen i ministranti 5. 7. 2011 slouží mši hodně a kostel byl svatouv kostele sv. Cyrila a sv. Metoděje v Prostějově na Brněnské ulici foto p. Robin Filak zaplněn do posledního místečka. Pokračovali jsme v obnovené tradici městských poutí, která začala v květnu u Milosrdných bratří, v červnu následovala pouť u sv. Petra a sv. Pavla a poté naší červencové u „Cyrilka a Metoděje“ se můžeme těšit na hody koncem srpna ve Vrahovicích a samozřejmě potom v záři v kostele Povýšení sv. Kříže. Jako na správných hodech bylo zajištěno i vynikající občerstvení a hlavně proběhlo příjemné setkání pod širou oblohou, doprovázené zpěvem naší scholy. Potkali se lidé nejen z Prostějova, ale i z okolí, blízcí i vzdálenější. Také nechyběli zástupci našeho politického života. Možná že tak nějak si to kdysi sv. Cyril se sv. Metodějem představovali, vždyť setkání je především o diskuzi, o tříbení názorů a o 6

Farní pouť na Velehrad

2/11

zajištění kvasu-tedy těch, kteří vyprovokují, aby se něco pozitivního dělo, budovalo. Oba naši svatí, duchovní i fyzickou prací cestu k Bohu pro naše předky srozumitelnou formou započali a my bychom měli pokračovat v jejich díle i nadále. Závěrem velký dík všem za pomoc, duchovní i fyzickou podporu, finanční dary. Návštěvníci shlédli mimo jiného pokračování budování hygienického zázemí přístavby objektu Pax, na který kromě financí farníků a návštěvníků kostela (80 000Kč), přispělo také město Prostějov v rámci veřejné finanční podpory (50 000Kč). Děkujeme. Snad se tento rok podaří pokračovat v dostavbě dále tak, abychom mohli celý objekt využívat pro setkání a kulturní akce všech lidí dobré vůle. Z. B.

Farní pouť Naše farnost se vypravila na modlitbu za rodiny a nová duchovní povolání 13. srpna na Velehrad. Jela jsem ráda a těšila jsem se; byla jsem zvědavá na hrob kardinála Špidlíka i na restaurátorské práce na bazilice. Ta část prací, která je v chrámu hotová, budí obdiv už nyní. Ale větší část baziliky je ještě skryta pod lešením…Velehrad bude nepochybně ještě více povznesen a já se z toho raduji. Tedˇ ale stojím okouzlena za hlavním oltářem, kde je umístěn sarkofág otce kardinála Špidlíka. Je to geniální práce! Čím déle se dívám, tím víc žasnu. Vidím zhmotněnou duchovní pravdu. Vidím trestˇ všeho snažení a hledání. Vidím pomník jedinečného člověka a jeho života. Vidím zachycenou myšlenku a vidím i to, jak těžce se k ní člověk propracovává. Vidím, že zároveň je i není pro každého. Vidím, jak mnozí rychle projdou a nezaujme je téměř nic na „té moderně“. Někteří luští nápis v mozaice, ale přečtou jen část a už odcházejí. Mě Pán pozdržel a dal mi číst. Ó, jak jsem nadšená! Přede mnou leží hranol pravidelných tvarů a za ním obdélníková deska, kolmo k němu postavená. Vše je pokryto mozaikou, která vzbuzuje dojem proudící vody, mořských vln, vanutí větru či běhu času-jak je libo si vybrat. Nejlépe asi všeho, protože tu všechno se vším souvisí, jedno se s druhým prolíná a je spjato navzájem. Nespěchajícímu poutníkovi nabízí řešení životní otázky. V těch „vlnách času“ znázorněných převážně modrými a tyrkysovými kamínky probleskují červené, bílé, stříbrné či tmavě modré, které tvoří písmena a ta písmena tvoří nápis a ten nápis tvoří epitaf kardinála Tomáše Špidlíka: VŠECHNO, CO ŽIJEME S LÁSKOU PŘECHÁZÍ S KRISTEM DO VZKŘÍŠENÍ. VĚČNOST VYTVÁŘEJÍ VZTAHY, KTERÉ NEKONČÍ. Jak říkám. Člověk si to musí najít. Pravda je v malých zrnkách roztroušena všude kolem nás. Opravdu všude. Kdo o ni stojí, hledá a nalézá. Chce to trpělivost, klid a milost Boží. A já jsem byla v té chvíli poctěna Boží milostí měrou tak vrchovatou, že jsem se o ni chtěla podělit s ostatními. Eva Stančíková

7

Líbí se mi být dědečkem

2/11

Líbí se mi být dědečkem Luboš Nágl Los Angeles má svůj Hollywoodský chodník slávy, kde zanechali nesmazatelnou stopu takoví velikáni jako Tom Hanks, Neil Armstrong, Greta Garbo, Elvis Presley nebo Simpsonovi. I my máme doma svůj chodník slávy. Tedy přesněji - futro slávy. Vedle podchodu z kuchyně do světnice (vzhledem k metrovým zdem připomínající spíš tunel z jednoho metra do druhého) je pod krémovým závěsem na bílé vápenné stěně ukrytý podivný graf nepravidelně rozmístěných čar. Možná, že Erich Däniken by v něm rozeznal tajemství vzpomínek na budoucnost. Realita je poněkud prostší. Jsou zde zaznamenány vzpomínky na minulost. Do bělostné stěny se v pravidelných intervalech zakusovala inkoustová tužka oznamující světu, kam v daném čase dosáhla vzpurná hlavička toho kterého našeho dítka. Mezi zářezy, pomalu se už deroucími místy až ke dvěma metrům, přibyl nedávno poslední, nejčerstvější a zároveň i nejmenší. Půlmetrový zápis, nesoucí katalogové označení Marínka. V roztomilých botičkách a stojící na špičkách, dosahuje vnučka s načesaným kohoutem skoro sedmdesát centimetrů. Dívám se na ty záznamy o tom, jak mi některé děti postupem času přerůstaly přes hlavu, a přemýšlím, odkdy je nutný souhlas památkářů k restauraci historických fresek. Až totiž budeme chtít znovu vymalovat kuchyni. Jak šel čas, míval jsem v dřívějších dobách některá oblíbená období. Jaro, léto, podzim, zima, dovolená, vinobraní, uhelné prázdniny, západy slunce nebo odchod dalšího mrňouska z máminy postýlky do své vlastní. Šestinedělí mezi tyto oblíbence rozhodně nepatřilo. Užil jsem si je ale víc než dosyta. Za celý život celkem asi šedesátkrát. A pokorně přiznávám, že jsem to vždycky dost těžce nesl a občas se při tom i zapotil. Jedenáctkrát přeprogramovalo mámě její denní i noční software každé naše nové, sladké miminko. Zbytek asi padesáti šestinedělí jsem si pak protrpěl při stavbě pražského metra, kde jsem spouštěl na těžní věži dělníky do podzemí a kde se každých šest neděl opakovala přísná prohlídka. Nikdy nebylo jisté, jestli projdeme. Já nebo moje oblíbená těžní mašina. Dopadlo to nakonec vždycky dobře, ale přesto se přítomnost sovětských vojsk, dočasně umístěných na našem území a šestinedělí, stalo po určité období noční můrou mého jinak spokojeného života. S těmihle vzpomínkami na přežitá šestinedělí manžela jsem čekal, jaké bude tentokrát šestinedělí dědečka. Jaké budou dny, koupání, krmení a kolíbání. Jaké budou noci, na jakou hlasitost je Márinka naprogramovaná a jestli má někde zabudované volume, kterým by se dala případně ztlumit. Musím přiznat, že všechny tyhle obavy se nakonec ukázaly jako liché. Noci jsou klidné a jediný zvuk, který ruší noční klid, je tiché šumění teplovodního čerpadla ústředního topení. Ale dost možná, že je to způsobeno i tím, že mezi naší ložnicí a Márinčiným pokojíčkem jsou několikery dveře. Chtěl bych ale pro úplnost dodat, že ani dny nejsou o nic víc stresující. U snídaně je Márinka klidná. Ona i naše dvě kočky jsou vcelku spokojeny se svým pravidelným přídělem teplého mléka a po snídani všichni šťastně vrní ve svých pelíšcích. Vodu má, na rozdíl od koček, Márinka ráda. Ve vaničce se evidentně cítí ve svém živlu. Snad si vzpomíná na dlouhých devět měsíců, strávených v útulném soukromém bazénku pod máminým srdcem. Nebo je to podle vědců zakódovaná dobrá zpráva z doby, kdy jsme se před nějakými sto miliony roky (tehdy ještě jako roztomilé latimérie) proháněli teplými vodami karibského zálivu na Floridě. Kdoví. Ať tak či onak, pohled na takové koupání mrňouska je zážitek. A jsem si téměř jistý, že i světoznámému vlámskému malíři Rubensovi nejspíš učarovalo něco 8

Letní tábory SHM a CMG

2/11

podobného, protože r. 1635 v Antverpách maluje (po narození svého šestého dítěte) proslulý obraz Zuzana v lázni. Dívám se na vnučku, jak se snaží přimět k poslušnosti ručičky a prstíky nebo vytváří neuvěřitelné škleby, přičemž si asi myslí, že je to něco podobného, co dospělí nazývají úsměvem. A říkám si, jak úžasný dar dítě je. Jak je krásné mít děti. A jak je skvělé, že když náhodou Márinka zapláče, můžu ji předat její mámě. Líbí se mi být dědečkem.

Postav si svůj sen! tak zněl název a zároveň drobná motivace k prvnímu turnusu tábora, která upoutala dvacet čtyři odhodlaných stavitelů, jež se třetího července sešli na hlavním vlakovém nádraží v Prostějově. Všem se nám podařilo docestovat na naši chatu ve Staré Vodě a potom už nic nebránilo příchodu stavbyvedoucího a mistrů stavby. Ano, všechno mohlo začít, a také začalo… Na začátku bylo nutné sestavit si vlastní pravidla tábora, totiž stavební řád, podle kterého se všichni budou v naší soutěži, nebo chcete-li na stavbě, řídit, a nesměly chybět také smlouvy jednotlivých týmů s jejich stavbyvedoucím. K večeru už si děti vymyslely „loga“ skupinek, které ve spolupráci s vedoucími ztvárnily na bílé kšiltovky a hurá do hajan. V neděli jsme za deště navštívili farnost ve Světlé Hoře, kde jsme se účastnili mše svaté a potom nám pan farář řekl pár slov o farnosti a zdejším kostelíčku. Po obědě už se všichni bezesporu cítili nesví z toho, že naše soutěž „Postav si svůj sen“ se již od minulého dne nepohnula. Plnou parou jsme se proto dali do hledání pozemku pro stavbu, a v dalších dnech všechny čekaly další etapy programu, jako bylo zařizování školství, průmyslu, zemědělství, zábavního centra, péče o nemocné, o vědě a kultuře, nikdo se nevyhnul ani vybudování ochranného systému pro město či odhalování pašeráků při obchodu a dokonce ani živelná katastrofa, která všechny přinutila připravit se na evakuaci, nás nenechala klidně usnout ve středu večer, kdy jsme za sebou měli krásný den strávený výletem na rozhlednu Biskupská kupa u Zlatých Hor, obohacený návštěvou otce Petra Matuly. Po cestě k našemu cíli jsme v přírodě také společně slavili mši svatou. Celý týden jsme se na táboře scházeli ke společným modlitbám a také jsme se věnovali témátkům o životě a díle Dona Boska. Celý týden uběhl jako voda. V pátek si děti navzájem představily všichni pohromadě, hlavní vedoucí tábora Václav Procházka svoje pozemky, které 9

Letní tábory SHM a CMG

2/11

už byly zcela zastavěny nejrůznějšími stavbami (děti za každou etapu dostaly stavební kameny pro stavbu budov) a stavbyvedoucí mohl vyhlásit vítěze soutěže, ocenit všechny účastníky a předat jim osvědčení o účasti v soutěži. Potom už jsme se akorát vyfotili, a nechali se unášet programem Markétky a Martina. Sobota potom byla tím nejtěžším, a to rozloučit se s prvním týdnem prázdnin, ale především s partou stavitelů, kteří se úspěšně zúčastnili naší soutěže. Ještě jednou, ahoj a díky… Stavbyvedoucí a jeho mistři

Druhého plyšového tábora na Staré Vodě se zúčastnilo celkem 20 dětí z Prostějova a okolí, tentokrát ve věkové kategorii 7-10 let. Letos děti provázela celotáborová hra Jumanji. A když se řekne hra, tak si asi spousta z Vás vybaví deskovou hru z dětství – např. Člověče nezlob se. Ano, ta hra vypadala vskutku podobně, také sestávala z desky, která ovšem na rozdíl od klasického Člověče měla uprostřed zázračnou plochu, která, poté co děti hodily kostkou, zobrazila úkol, který musí děti splnit, aby mohly pokračovat ve hře a získat odměnu – zázračné bodovací kostky. No a na závěr samozřejmě také najít poklad – bez něho by to zkrátka tak nějak nešlo. Počasí nám kupodivu také vyšlo, a tak jsme se věnovali i klasickým aktivitám, jako byl táborák a taky výlet – letos jsme navštívili poutní kostel Panny Marie Pomocné, blízko Zlatých Hor. Nezapomínali jsme ani na Pána Boha, pravidelně jsme se modlili a měli jsme to štěstí, že jsme mohli mít na táboře dvě mše svaté. Jednu měl otec Rudolf Smahel z Olomouce a druhou jsme slavili spolu s ministranty, kteří měli tábor na Annabergu. Z tábora jsme se vrátili všichni celí a spokojení. Teda animátoři určitě a děti věřím taky. Jirka Galda

Orlické hory 2011 Na začátku prázdnin v termínu 2. – 15. 7. 2011 se 16 studentů ve věku 14 – 16let společně se čtyřmi animátory vydali na kolech vstříc Orlickým horám. Naše trasa vedla přes Suchý u Protivanova a Lanškroun do Červeného Potoka u města Králíky, kde jsme bydleli v domě našich známých. Celá akce nezačala příliš slavně, protože nám skoro tři dny v kuse pršelo. Pak na nás konečně vykouklo sluníčko a tak jsme hned vyrazili do okolí. Jako první jsme navštívili dělostřeleckou tvrz „Hůrka“, která je součástí soustavy opevnění budovaného společné foto 10

Letní tábory SHM a CMG

2/11

v letech 1935 - 38 a potom již zmíněné město Králíky. Dalším našim cílem byl Králický Sněžník s výškou 1424m. n. m. Asi do poloviny celé trasy jsme dojeli na kolech a dál šli pěšky. Jelikož jsme z Hané, bylo krásné dojít tam, kde pramení nejdůležitější moravská řeka Morava a třeba se z ní i napít. Dále jsme navštívili Suchý vrch, další tvrz „Bouda“, podnikli jsme dvoudenní putování na kolech do Deštné v Orlických horách společně s výšlapem na nejvyšší vrchol Orlických hor Velká Deštná s výškou 1115m. n. m. Po cestě jsme se zastavili u Zemské brány a při návratu i v barokním kostele s těžkou historií, v Neratově, kde jsme mohli mít vlastní nedělní mši svatou, kterou sloužil o. Jaroslav Němec. Celý náš pobyt jsme zakončili poutí na Horu Matky Boží a i zde jsme měli mši svatou. Mimo zmíněná místa náš program naplňovala společná modlitba, kterou jsme nejen začínali a končili každý den, témátka a také hry v okolí a na hřišti. Moc díky za možnost poznat další část naší země a hlavně prožívat to všechno v úžasné partě mladých. Bude-li možnost jet do pohoří Králík a Orlických hor znovu, pojedu rád. Kamil Přidálek

Atlantida 17. - 29. 7. 2011 V polovině července se to v neděli odpoledne u Alberta zahemžilo dětmi a koly. Vyjeli jsme na Annaberg na pobytový tábor s malou cyklistikou. Zúčastnilo se 11 dětí a 4 animátoři s hlavním vedoucím, otcem Jaroslavem. Během tábora nás provázela celotáborová hra s názvem Atlantida, kdy jsme po celé dva týdny naslouchali radám atlantského kronikáře Hera a plnili úkoly hodné těch nejudatnějších Atlanťanů. Nakonec účastníci splnili všechny Herovy výzvy a mohli najít část ztracené Atlantidy, projít atlantskou branou a dokonce najít i schovaný poklad. Zpestřením tábora byla nedělní hodová mše svatá na Anenském vrchu, kdy se ke kostelu svaté Anny sjeli poutníci z celého okolí a strávili s námi téměř celý den. Neodmyslitelným rysem tábora byly také výlety na kole, kterých se kvůli deštivému počasí uskutečnilo pomálu, ale přesto jsme na kolech stihli navštívit Karlovu Studánku, Maria Hilf i Slezskou Hartu. Lenka Blahoušková

společná fotka v atlantských hávech 11

Letní tábory SHM a CMG

2/11

Šumava 2011 Tak se nám rok s rokem sešel a my opět začínáme nový školní rok. Čas plyne jako voda, s tím nic nenaděláme, ale můžeme ho alespoň krásně strávit. A kdy jindy je k tomu lepší příležitost, jak o prázdninách, během kterých jsme jistě zažili spoustu skvělých zážitků na dovolené, výletě, při sportování nebo na táboře. A právě o jednom takovém táboře pořádaným Klubem Salesináského hnutí mladých v Prostějově, bych vám rád něco povyprávěl, ať se ještě na chvíli můžeme přenést zpět a užívat si volného času. Bylo 16. srpna a i přesto, že prázdniny nám otvíraly poslední čtvrtinu ze svých dvou měsíců klidu, panovala vesměs všude dobrá nálada, a to hlavně díky počasí, které se umoudřilo a my si tak konečně mohli užívat pravých teplých a hlavně slunečných dnů. V té době kolem půl 8 hodiny ranní se na Prostějovské faře začala formovat skupinka cyklistů. Náhodným kolemjdoucím asi žádný obličej nic neříkal, ale my se samozřejmě již známe pár let a jako každý rok jsme se rozhodli uskutečnit cyklistický putovní tábor, tentokrát na Šumavu. První rok jsme zavítali do Jeseníků, to jsou již tři dlouhé roky, následovala první zahraniční štace a to do Roháčů a samozřejmě náš nejvzdálenější cíl – loňské Alpy. A tak jsme se po dvou letech v zahraničí rozhodli pro objevování krás zde u nás, tentokrát v okolí Jižních Čech a Šumavy. První den jsme si za cíl stanovili Ostrovačice, malou dědinku asi 12 kilometrů za Brnem, která je též v blízkosti Masarykova okruhu, který jsme tak měli možnost obdivovat. Po krásném ranním probuzení jsme se z kempu vydali na naši nejdelší etapu, která již končila v Jižních Čechách a to konkrétně v Kunžaku. Cestou jsme si prohlédli historické město Telč. Předposlední den naší cesty na Šumavu, jsme se přes Třeboň, kde jsme měli krásnou prohlídku zámku, dostali až do Českých Budějovic, kde nás mile přivítaly a ubytovaly sestry řádu Notre Dame na svém internátu. Samozřejmě jsme si prošli moc krásné město a ochutnali světově známý Budvar. Následujícího dne jsme se přes Husinec (rodiště mistra Jana Husa) dostali přece jen do našeho cíle, do menší obce nedaleko Vimperku, do Sv. Máří. Tato malá dědinka (ve které však bylo vše potřebné – kostel, obchod, fotbalové hřiště a v neposlední řadě hospůdka) se nám stala výchozím bodem pro naše toulky Šumavou. Místní obyvatelé nás vřele přijali a byli velmi milí, a tak i my jsme si mohli užívat čas strávený na místní faře, kde jsme se ubytovali. Během našeho pobytu zde jsme stihli navštívit Mařský Vrch, prales Boubín (samozřejmě i s rozhlednou), zámek Vimperk, nejchladnější místo republiky – obec Kvildu, kde jsme se setkali s nejlepším současným českým cyklistou Romanem Kreuzingrem a pramen Vltavy (zde jsme se stali účastníky debaty ohledně kauzy kůrovce a zásahových zón). Také jsme zde slavili dvě mše svaté – v neděli a ve středu. Druhou mši jsme si vzali na povel, co se týče hudby, a místní byli opravdu nadšení. Po mši následovala opíkačka špekáčků společně s místním farářem O. Pulcem a druhý den jsme se již loučili se Sv. Máří a šlapali směrem k Lipnu, kde jsme se též ubytovali v kempu v Černé v Pošumaví. Zde jsme strávili krásné slunné dva dny, během kterých jsme navštívili Český Krumlov a krásně se vykoupali v největší vodní ploše v republice. Po dni střádání sil jsme se přeci jen vydali na cestu, a když nám počasí ne vždy přálo tak jsme se po stejné trase opět dostali domů. Dokonce jsme stihli navštívit proslulý zámek Hluboká.

12

Moravskoslezská křesťanská akademie, region Prostějov

2/11

Každopádně všechno musí jednou skončit i to pěkné. A tak 30. srpna se opět před farou objevila skupina cyklistů, mírně znavených, ale naplněných krásnými zážitky. Naposledy jsme spolu pojedli, uklidili všechny stany a materiál, rozloučili se a pak jsme se každý sám vydali do svých domovů. Rádi bychom poděkovali všem za pomoc duchovní, fyzickou, a v neposlední řadě i finanční, všem dárcům, včetně Města Prostějova, které přispělo částkou 20 000 Kč, Pán Bůh zaplať. Otec Jaroslav Němec a tým animátorů

Moravskoslezská křesťanská akademie V jarním semestru se uskutečnily přednášky, které zaplnily místnosti Cyrilometodějského gymnázia.  Ing. Pavel Jajtner zaujal posluchače svými postřehy z funkce velvyslance v řadě států.  Nemáme možnost setkávat se s lidmi, kteří se pohybovali ve vysokých funkcích. Také univerzitní profesor Vladimír Smékal je vynikající rétor a zaujal plně posluchače svým tématem: Jak žít duchovním životem.  Docent biblistiky a ředitel biblického díla P. Petr Chalupa, ThD., přednesl přednášku, která plně zajala a obohatila přítomné: “Voda v bibli“. Také podzimní semestr přinese přednášky, které zaujmou nejširší veřejnost.  září vystoupí MVDr. Zuzana Bartošová na téma“ Význam hygienické služby v naší republice“. Toto široké téma přímo vybízí k bohaté diskuzi po přednesení základního referátu.  Také další téma je určeno všem. Podnikatelka roku a velmi úspěšná léčitelka, kterou možná znají mnozí nejen z televize, ale i z osobního kontaktu, Mgr. Jarmila Podhorná bude hovořit na téma: „Jak nám mohou byliny pomoci při prevenci civilizačních nemocí“. Přednáška se uskuteční 12. října 2011.  Závěr našeho cyklu bude patřit otci Ing. Jaroslavu Němcovi, SDB, který dojmy své cesty po Izraeli v Ježíšových stopách, doprovodí bohatým obrázkovým materiálem. Na této akci se sejdeme 9. listopadu. Vstup na naše přednášky, které se konají vždy v 17.30 hod. v budově Cyrilometodějského gymnázia, Komenského 17, Prostějov, je volný díky podpoře města Prostějova. Těšíme se na vaši účast. PhDr. Karel Kotyza

13

CMG

2/11

Zaměstnanci CMG v Altenmarktu Rakouská vesnička Altenmarkt leží v údolí sevřeném masívem Dachsteinu a Nízkých Taur. Kousek nad vesnicí má z původního „almu“, což je česky něco jako salaš, vybudovanou hospodářskou usedlost a ekofarmu velmi milá rodina Huberových. Sem již mnohokrát zavítal o. Jaroslav se studenty a animátory na zimní lyžování nebo letní turistiku. Vždy nám o tom barvitě vyprávěl, a tak o letošních prázdninách se rozhodl, že tu nádheru ukáže i nám, zaměstnancům CMG. Od 10. do 15. srpna se jedenáct účastníků této výpravy mohlo přesvědčit, že měl pravdu, že je tam opravdu krásně a že za dobu, po kterou tam jezdí, poznal nádherná místa, kam stojí za to se podívat. A tak jsme cestou tam obdivovali krásu klášterního komplexu v Melku, kouzelné městečko Hallstadt nebo zajímavý interiér původně jezuitského kostela v Traunkirchenu s nezvyklou dřevěnou kazatelnou v podobě rybářské lodi. Program na jednotlivé dny pobytu měl o. Jaroslav „zabalen v úhledných balíčcích“, které vždy ráno „rozbalil“. Výstup k ledovcovému jezeru Společné foto u vodopádů v Lichtensteinklammu Tappenkarsee s úžasnými výhledy do údolí i na (foto B. Gambová) skalnaté štíty, výlet k nejvyšší hoře Rakouska – Grossglockneru, výprava vzhůru divokými vodopády Wildwasser , výstup na vrchol blízké hory Lackenkogel (2050m) a účast na Slavnosti Nanebevzetí Panny Marie s průvodem dam a pánů v tradičních oblecích a za dunění salv ostrostřelců s chocholy na typických kloboucích. Škoda jen, že začalo pršet, a tak jsme nestihli ochutnat místní hodové speciality. Ale třeba příště! Děkujeme o. Jaroslavovi za péči i za duchovní službu (spolu s o. Petrem Košákem).

14

Pozvánky

2/11

Milé kolegyně a kolegové, varhaníci, sbormistryně, zpěváci chrámových sborů, schol a všichni zájemci o liturgickou hudbu, chtěli byste se zdokonalit ve své službě? Dozvědět se nové informace, podělit se o zkušenosti, poznat další lidi z naší branže? Právě pro vás je určeno toto pozvání ke vzdělávacím kurzům pod záštitou Střediska volného času CMG Prostějov. Setkání budou probíhat jednou měsíčně v sobotu dopoledne na Cyrilometodějském gymnáziu v Prostějově. Letos se zaměříme na konkrétní témata, s jejichž výběrem nám můžete pomoci v dotazníku. Kurz je zdarma a setkání jsou volitelná – vyberete si právě to, co vás zajímá. Kurz povedou Bc. Ondřej Mucha, Dis., královéhradecký varhaník a koncertní umělec, a Mgr. Bc. Václav Večeře, varhaník farnosti Želeč a lektor varhanických kurzů pro děkanát Prostějov. K některým tématům budou pozváni odborníci na danou problematiku. Pokud Vás tato nabídka zaujala, přijměte pozvání na první setkání s tématem

NEZNÁMÉ ZPĚVNÍKY, ORDINARIA A ŽALMOVÉ SBÍRKY, které proběhne v sobotu 17. září od 8.45. Svoji účast prosím potvrďte na níže uvedených kontaktech do 14. září. Ondřej Mucha a Václav Večeře adresa: Václav Večeře, Želeč 136, 798 07 e-mail: [email protected] mobil: 731 40 21 44

Hodové mše svaté v kostele Povýšení svatého Kříže budou dne 11. 9. v 7.30, v 9.00 a v 10.30. hod., odpolední požehnání v 14.30 hod Kazatelem bude Mons. Josef Nuzík, generální vikář olomoucké arcidiecéze

Městská pouť u Povýšení sv. Kříže bude ve středu 14. září v 18. Hodin. Mše svatá bude sloužena na poděkování za sestry sv. Cyrila a Metodějě

15

Poděkování, nabídky

2/11

Poděkování Touto cestou si dovoluji poděkovat nejen jménem celé redakční rady, ale jménem celé farnosti oběma našim řádovým sestřičkám, sestře Albertě i sestře Anežce SCM, za jejich obětavou práci a pomoc, za jejich laskavost, trpělivost i zásadovost a odvahu hlásání Božího slova v celé naší společnosti. Přejeme jim a vyprošujeme Boží ochranu a pomoc Panny Marie, doufáme, že se přijdou na „své ovečky“ podívat a že na novém působišti ve farnostech v Olomouci se jim bude dařit stejně dobře jako zde v Prostějově. Z. B.

Nabídky farníků - dovolili jsme si otisknout malou inzerci, snad čtenáři nabídku uvítají Učitelka angličtiny nabízí soukromou individuální Levně. tel.:608 463 581, email.: [email protected].

výuku

nebo

doučování.

Nabízím možnost úschovy auta během zimních měsíců v krytém, suchém, uzavřeném objektu v Prostějově. Zn: „na podzim uschováš, na jaře odvezeš,“ mob: 724 334 312 Pečovatelka nabízí od 1. 1. 2011 své služby jako společnice + střední nákupy a vyřizování starší osobě. Zn: neprovádím lékařské úkony, nezajišťuji dopravu, tel. 724 547 250

Články a příspěvky k adven. č. lze posílat do 28. 10. 2011 na email: [email protected] INRI časopis farností Povýšení sv. Kříže v Prostějově, vydává Římskokatolická farnost Povýšení sv. Kříže Redakční rada: P. Petr Matula, Mgr. Ivana Matyášková, Mgr. Jitka Hubáčková, MVDr. Zuzana Bartošová Časopis je neprodejný, dobrovolný příspěvek 10Kč,

16