O NEGATIVNÍCH TENDENCÍCH V HNUTI BRIGÁD SOCIALISTICKÉ PRÁCE

S B O R N Í K PRACÍ F I L . F A K . B R N O , 1962, G 6

J A R O S L A V

SABATA

O NEGATIVNÍCH TENDENCÍCH V HNUTI BRIGÁD SOCIALISTICKÉ PRÁCE Hnutí brigád socialistické práce má již bezpochyby svou historii. Ve svém vývoji prošlo několika fázemi, v nejednom směru prohloubilo pojetí svého cíle » a forem působení, překonávalo a do značné míry překonalo hlediska zkreslující jeho poslání. Jedním z nejvýznamnějších výsledků tohoto vývoje je překonání povrchních, nevědeckých, svého druhu utopických představ, podle kterých je nová forma soutěže jakýsi všelék na všemožné neduhy formalismu v socialistické soutěži. K absurdnosti dospívaly tyto představy ve výstřelcích „teoretického" myšlení, jež dokazovalo, že nová forma soutěže se od starých liší tím, že nemůže propadat formalismu. Povrchní hodnocení a povrchní vztah provází ovšem v té či oné míře každý závažný nový zjev. A hnutí brigád nesporně je závažným zjevem. S jeho vznikem spojují nejyýznamnější stranická usnesení začátek nové etapy v rozvoji socialistického soutěžení v naší zemi. V problémech rozvoje hnutí bri­ gád socialistické práce se proto v-podstatné míře soustřeďují otázky rozvoje so­ cialistického soutěžení vůbec. Tím naléhavější je potřeba ujasnit podstatu tendencí zkreslujících cíle hnutí brigád socialistické práce i celkové výsledky boje proti těmto tendencím. 1

2

I. Obecně teoretický základ nesprávných představ o povaze hnutí brigád socialis­ tické práce záleží v ignorování té prosté skutečnosti, že hnutí je podrobeno stej­ ným zákonům vývoje jako všechny ostatní jevy společenského života, že jako každé jiné hnutí v širokém proudu budování nového řádu, jehož neoddělitelnou součást představuje, je vystaveno nejrůznějším vlivům; a to vlivům nejen pokro­ kovým, nýbrž i negativním. V počátcích hnutí, v době, kdy se teprve stávalo masovým (a ještě nějakou dobu potom) charakterizoval všechny tyto tendence hesprávný vztah k celému předcházejícímu vývoji socialistického soutěžení, jenž še zrcadlil především v podceňování ostatních forem soutěžení. Nic z toho, co bylo dosud vykonáno na poli rozvoje socialistické soutěže, se nezdálo být dost dobré nebo se alespoň jevilo jako zastaralé, formální, dožívající. Toto podceňování „starých" forem soutěže bylo odrazem povrchního hodnocení příčin nejrůznějších nedostatků v rozvoji socialistického soutěžení (a těch nebylo málo); přehlížely se především příčiny, které pramenily z nedostatků v úrovni řízení soutěže. To ovšem nebyl náhodný, izolovaný jev. Byl projevem administrativního způsobu řízení soutěže, jenž na mnohých závodech ještě panoval z předcházejícího ob­ dobí. Povrchní analýza příčin různých nedostatků \ v masové politické práci, 3

4

68

JAROSLAV

SABATA

v práci odborů, jejichž posláním je rozvíjet socialistickou soutěž, nárazovost a živelnost v rozšiřování nejpokrokovějších výrobních zkušeností a slabá nebo téměř žádná kontrola plnění závazků spolu souvisely velmi těsně. Všeobecné v ý z v y k odstranění formalismu a abstraktní kritiky formalismu zcela do tohoto stylu práce zapadaly a spíše utvrzovaly ještě tendence k podceňování socialistické soutěže tím, že po nich nenásledovaly praktické kroky k jeho odstranění. Za této situace se spontánní nadšení pro soutěž o titul brigáda socialistické práce často vykládalo jednostranně, jakoby do nového soutěžení — na rozdíl od starého — šli lidé „sami"* Proto na úsilí nejpokročilejších skupin pracujících vnést do soutěžení vyšší organizovanost a cílevědomost reagovala část funkcionářů tak, jakoby formalismus byl v l a s t n o s t í starých forem soutěžení a nová forma soutěžení automatickou z á r u k o u jeho překonání. Současně s tím, jak se hnutí rozvíjelo do šířky a začalo vtahovat do svého středu i kolektivy méně v soutěžení zkušené a méně vyspělé, mizela ovšem rychle i iluze, že by nemohl formalismus do soutěžení o titul brigáda socialistické práce pronikat Staré kořeny nespráv­ ných hledisek však ještě v y m ý c e n y nebyly. Nedostatky v metodách a stylu práce byly teprve překonávány a mnozí funkcionáři si je ještě v plné šíři ani neuvědo­ movali. Nehledali proto cestu vpřed v úsilí o sjednocení a prolnuti všech vhod­ ných a osvědčených způsobů soutěžení, ve snaze o spojení a využití všech „sta­ rých" a „nových" forem, nýbrž v pasivní regulaci soutěže, která záležela v tom, že do soutěže měly být přijímány jen kolektivy, které skýtaly záruku, že nebudou f o r m á l n í . . . A to měly být kolektivy — podle obecně přijatých hledisek — které nejen socialisticky pracovaly, nýbrž měly předpoklady, aby také socialisticky žily. Pochopil logiku tohoto kritéria má klíčový význam pro pochopení podstaty nesprávných tendencí v rozvoji socialistického soutěžení. Vyvěralo z představy, že brigády mají za úkol — na rozdíl od\ jiných forem soutěže — vychovávat nového člověka: „staré" a „nižší" (!) formy soutěžení se soustřeďují především na výrobu, kdežto „nová", „nejvyšší" forma soutěžení je soustředěna především na v ý c h o v u . . . Heslo „Socialisticky pracovat — socialisticky žít" se chápalo jako výzva k rozšíření soutěže do nové sféry — sféry morální a politické v ý ­ chovy. Dosud se prý soutěžilo jenom v otázkách zvyšování produktivity práce; nyní jde také o soutěž ve zvyšování morálně politické úrovně. Nejvýrazněji se tato tendence odrážela ve formulaci: Nestačí j e n (!) socialisticky pracovat; je třeba t a k é (!) socialisticky žít! Závěr, který z tohoto hlediska vyvěrá — ne­ přijímat do soutěže kolektivy, které „jenom" dobře pracují — je zcela přirozený. Vnitřní souvislost těchto hledisek s nedostatky v úrovni řízení není patrná na první pohled; bezpochyby však existuje. Je zprostředkována psychologií oněch funkcionářů, kteří si neuvědomovali, že rozvoj iniciativy mas závisí přímo na iniciativě organizátorů mas, že bez iniciativního podnětného řízení a usměrňováni, bez uvědomovací a orgahizátorské práce komunistů, odborových funkcionářů i hospodářských pracovníků nemůže soustavná a pílevědomá iniciativa při plá­ novitém budování nového řádu existovat. Kde ale hledat příčiny nedostatků v rozvoji socialistické soutěže, nehledáme-li je v nedostatcích vlastního řízení? Zbývá jen jedno: hledat je v nevyškolenosti, nevyspělosti, neuvědomělosti mas. Cím menší smysl má ten či onen funkcionář pro pochopení svých vlastních chyb a nedostatků, tím snadněji se kloní k názorům, které různé nedostatky, slabosti a mezery v uvědomování mas zveličují, staví do nesprávného světla — zkrátka, upadá do podceňování mas. 5

69

BRIGÁDY SOCIALISTICKÉ PRAČE

Masy pracujících se ovšem neskládají ze samých uvědomělých, vyspělých a po všech stránkách vyškolených lidí a vzhledem k úkolům budování vyspělé so­ cialistické společnosti různé nedostatky vystupují ješté ostřeji do popředí. Pokud jde o školení a uvědomování mas, je třeba stále mnoho dohánět; to si marxisté nikdy nezastírali a nezastírají. Teoretická a politická podstata daného problému však záleží v tom, j a k ý m z p ů s o b e m přistupovat k těmto otázkám: zda revolučně, komunisticky, činorodě, s kritickým smyslem pro vlastní nedostatky nebo oportunisticky, nesebekrilicky. Z revolučního, komunistického postoje se rodí veškerá tvořivá iniciativa mas inspirovaná komunistickou stranou a jejími idejemi. Z tohoto postoje se zrodilo i hnutí brigád socialistické práce. Smysl hesla „Učit se socialisticky pracovat a žít*' záleží právě v tom, že si nejpokrocilejší skupiny kladou za úkol daleko všestran­ něji, soustavněji a cílevědoměji (komplexně) přispívat k rozmnožování společen­ ského bohatství tím, že se budou školit, zvyšovat svou kvalifikaci, obohacovat svůj kulturní a politický rozhled — jít ve' všech směrech příkladem. Toto aktivní, činorodé, revoluční hledisko, s nímž hnutí mas přistupovalo ke svým vlastním nedostatkům, bylo diametrálně protichůdné hledisku těch organi­ zátorů mas, kteří omlouvali odtrženost své politické práce od života poukazová­ ním na nevyškolenost a nevyspělost pracujících a jejichž hlediska se pochopitelně promítala i v pojetí hnutí brigád socialistické práce. Podle obrazu své vlastní činnosti si vykládali úsilí soutěžících kolektivů o výchovu a školení mas jako' přenesení soutěže do nové sféry, která je ve srovnání s dosavadní sférou sou­ těže — s bojem za rozvoj produktivity práce — sférou vyšší. Logickým důsledkem této představy byla snaha regulovat růst hnutí tak, aby do soutěže o titul socialistické práce byly přijímány jen takové kolektivy, které nejen dobře pracují, tj. splňují nejen požadavky „nižších" forem soutěže zaměře­ ných „jen" na výrobu, nýbrž které jsou již tak morálně a politicky vyspělé, aby splňovaly i požadavky vyvěrající z hesla „Socialisticky žít!". V opačném případě se takoví funkcionáři obávali, že hnutí bude diskreditováno; že se stane „formál­ ním" tak jako ostatní formy soutěže. Jakmile se však heslo „Učit se socialisticky pracovat a žít" rozštěpilo v hesla dvě a vedle otázky „Jak socialisticky pracovat" se začala klást i otázka „Jak socialisticky žít", vznikaly nutně masové rozpaky nad otázkou konkrétní náplně „socialistického života". Žádná z odpovědí na otázku „Jak socialisticky žít", Dokud vycházela ze stanoviska, že požadavek „socialisticky žít" je požadavek vyššího řádu než požadavek „socialisticky pracovat", nemohla přitom uspokojit, neboť nebrala v úvahu, že právě v uvědomělé, socialistické práci se ztělesňuje podstata komunistické morálky, podstata nejvyšších životních hodnot, socialistické společ­ nosti. Účastníci soutěže cítili i neúplnost všech snah, které se omezovaly na ná­ pravné kroky a na převýchovu těch jednotlivců, kteří tak či onak výrazně poru­ šovali normy společenského soužití. Řešení nepředstavovala ani horlivá a dobře míněná snaha pracovníků na úseku kulturně výchovné práce, kteří viděli v heslu „Socialisticky žít" vhodný prostře­ dek k povzbuzení zájmu o kulturu. Tato tendence prakticky omezovala „socialis­ tický život" na společnou návštěvu kulturních podniků a snižovala hnutí na ja­ kousi organizační základnu kulturně osvětových institucí. Místo hledání nových cest, jak organicky sepnout kulturně výchovnou činnost s bojem za rozvoj kul­ turně technické úrovně mas (nejen té části pracujících, která je zapojena do sou­ těže o titul brigády socialistické práce), stávalo se úzké pojetí kultury normou. 6

7

70

JAROSLAV

ŠABATA

které se mel přizpůsobit „socialistický život" socialistických pracovních kolektivů. Jako obvykle, ani zde cesta nejmenšího odporu nepředstavovala nejlepší, pro věc socialismu nejprospěšnější cestu. Oddělování kultury a politiky od ekonomiky jen prohlubovala. Vzájemně se doplňující a podmiňující tendence k administrativnímu pojetí politické práce a k nepolitickému pojetí kultury dospívaly tak k paradoxnímu výsledku. Vtiskovaly heslu „Učit se socialisticky pracovat a žít" smysl, který od­ povídal spíš životním podmínkám kapitalismu a v nich vypěstované psychologii, příkře oddělující práci a život, než onen zdravý smysl pro jednotu práce a života, který pěstuje socialismus. * Za kapitalismu ovšem rozštěpení živola na dvě části, na skutečný život a odpu­ zující dřinu bylo přirozené a nevyhnutelné. Pokud člověk pracoval, nepatřil život jemu, nýbrž kapitalistovi. On se dřel, zatímco kapitalistá si „žil". A dřel na toho, kdo si „žil". Sám žil — řečeno slovy Marxovými — až po práci. Když skončila pracovní doba, skončil i jeho zájem o práci; „své" si odpracoval — „padla". Co bylo přirozené za kapitalismu a co se — psychologicky nazíráno — jeví jako přirozené ze zorného úhlu nevyžitých starých představ i v současnosti, přestalo ovšem být přirozené za socialismu; stalo se to reakční. Staré oddělování práce a života plodí lhostejnost, netečnost ke společenským zájmům a má svůj odraz jak v nejjemnějších projevech nevšímavosti ke společenskému dění, tak i v hru­ bých projevech pracovní nekázně. Proti této ideologii směřuje ostří hesla „Učit se socialisticky pracovat a žít!" Jeho podstata vyvěrá z idejí vědeckého socialismu, jenž usiluje o osvobození práce, jenž je proniknut přesvědčením, že práce se z nutného zla změní v první životní potřebu; že se ve společenském řádu, kde se blaho člověka stane smyslem práce, stane práce smyslem života. Zkreslení hesla „Učit se pracovat a žit socialisticky!" a z něho vyvěrající zkres­ lování smyslu a cíle brigád socialistické práce je proto třeba chápat jako zkreslení idejí vědeckého socialismu. Je ústupkem oné ideologii, která bezděčně spojuje socialistický život s ideálem sladké zahálky. Odráží se v něm nepřímo stará a ži­ velně se prosazující psychologie vnímající práci a život rozporně. II. Boj za správnou orientaci hnutí brigád socialistické práce vedla strana od samé^ho*jeho zrodu. Usnesení pojednávající o otázkách rozvoje hnutí vyzvedávala naléhavost nového pohledu na řízení socialistické soutěže, vyzvedávala jednotu hesla „Učit se socialisticky žít a pracovat", kladla důraz na to, že v centru pozor­ nosti brigád musí být otázky rozvoje socialistického, tvořivého poměru k práci, otázky rozvoje nové techniky atd. Proti snahám povyšovat heslo „Socialisticky žít" na samostatný, izolovaně pojatý požadavek směřuje i množství poznámek v našem tisku. Do nové fáze vstoupil tento boj celostátní poradou brigád socialistické práce (leden 1961). Ve středu pozornosti hlavních projevů i celého jednání stály otázky účasti brigád na poli hospodářské výstavby. Ohlas nesprávných představ a formulí se však projevil i zde. Na to poukazuje úvodník Rudého práva, jenž vyšel den po skončení konference. Cituje jedno 7. vystoupení delegátů, v němž se s povzdechem konstatovalo, co dá přemýšlení druhá část hesla — socialisticky žít! („I když se i zde dělají opatření, aby mohli členové brigády společně do divadel, na koncerty...") Přitom šlo o brigádu, 8

9

10

BRIGÁDY SOCIALISTICKÉ PRÁCE

71

která s velkou energií a nadšením, vpravdě socialisticky, měnila starou technolo­ gii, zaváděla novou techniku, musela se prokousat množstvím odborné literatury, než svých úspěchů dosáhla. V rozboru tohoto vystoupení vychází článek z kritiky snah oddělovat kulturu od ekonomiky, jež byla obsažena v projevu soudruha Antonína Novotného na poradě, a zvláště vyzvedává, že kulturně výchovná činnost se nemůže vyčerpávat jednotlivostmi a ž e ji nelze chápat případ od pří­ padu; musí se zaměřovat v.celé šíři na zvyšování vzdělání, na vyšší kvalifikaci, na stále širší poznávání kulturních hodnot; musí prostupovat veškeré úsilí brigáď o stále uvědomělejší tvůrčí poměr k práci, o dokonalé ovládnutí techniky, o nejvyšši hospodárnost a vyšší produktivitu práce. „Promyslíme-li důkladně tyto zásady", praví se dále, ^sami poznáme, jak je neudržitelné oddělovat socialistický způsob práce od socialistického života." V podobném smyslu se vyjadřuje celá série statí a článků, které vyšly v prů­ běhu roku 1961. Účinnost stranické propagandy, osvětlující smysl a cíle hnutí, se násobila zku­ šenostmi, které nabyly stranické a odborové organizace v průběhu celé historie soutěže o titul brigáda socialistické práce a zvláště v posledním období (1961 až 1962) v souvislosti s bojem za překonání obtíží v národním hospodářství. Pro­ věrky efektivnosti v druhé polovině roku 1961 a úsilí o rozvoj soutěžení o čestný název brigády (dílny, závodu) XII. sjezdu strany na základě závazků zaměřených ke splnění výrobních úkolů roku 1962 mohutně povzbudily správnou orientaci hnutí. Prověrky efektivnosti ukázaly, že velká část brigád socialistické práce zdaleka nevyužívá všech možností, jak přispět k překonání potíží při plnění plánu. Část brigád zaujímala k prověrce pasivní vztah, nepochopila, že nejvlastnějším proje­ vem socialistického uvědomění je stát v první řadě boje za překonání těch či oněch nedostatků v našem národním hospodářství. Tyto zjevy mobilizovaly funk­ cionáře odborových. organizaci, aby věnovali daleko větší pozornost orientaci hnuti na řešení hospodářských problémů. To se kladně projevilo v závazcích přijímaných při vstupu do soutěže. o čestný název brigády (dílny, závodu atd.) XII. sjezdu strany. Výrazně vystupuje do popředí zaměření na řešení nejvýznamnějších hospodářských úkolů. 11

12

N e g a t i v n í tendence oddělující hnuli brigád od c e l k o v é h o proudu socialistické soutěže, se v š a k projevují i v soutěži o čestný n á z e v XII. sjezdu strany. O tom svědčí jak celostátní údaje (počátkem dubna 1962 se z c e l k o v é h o p o č t u 70 000 k o l e k t i v ů soutěžících o titul brigáda socialistické práce do soutěže o č e s t n ý n á z e v XII. sjezdu přihlásilo zhruba 9000 kolektivů), tak místní zkušenosti. Na mnoha z á v o d e c h se v t é souvislosti objevují názory, které nejsou ničím j i n ý m , n e ž o d m ě n o u z k r e s l e n ý c h představ o soutěži brigád socialistické práce (a zkresle­ n ý c h p ř e d s t a v o soutěži v ů b e c ) . O brigádách se hovoří jako o kolektivech, které mají s v é „zvláštní" ú k o l y a které proto nelze „směšovat" s j i n ý m i formami soutěže; nebo se m á za to, ž e v e l k ý p o č e t kolektivů soutěžících o č e s t n ý n á z e v XII sjezdu by nezajišťoval kvalitu soutěže, že by nebylo m o ž n o soutěž „zajistit" apod. To v y z n í v á zvláště p a r a d o x n ě , uvědomíme-li si, ž e b r i g á d y byly často právě pro s v é v ý c h o v n é poslání p o v a ž o v á n y za „vyšší" formu soutěže a n y n í se ukazuje, ž e funkcionáři se bojí, ž e některé z nich selžou, budou-li postaveny před řešení h o s p o d á ř s k ý c h úkolů tohoto roku. N e n í t ě ž k é rozpoznat v těchto názorech ohlas snah v y d ě l i t brigády z c e l k o v é h o proudu socialistické soutěže, chápat k a ž d o u jednotlivou formu s o u t ě ž e „ s a m u o sobě", izolovaně, ztráoet ze zřetele s p o l e č n ý obsah v š e c h forem soutěže, boj za v y š š í produktivitu práce.

Kritikou negativních tendencí v metodách řízení soutěže kolektivů socialistické práce, nelze ovšem snižovat praktické výsledky hnutí. Ani to, že se stále ještě silně udržují představy o „dvou částech" soutěže neznamená, že by soutěžící

72

JAROSLAV

SABATA

kolektivy ve své praktické činnosti nepřekonávaly omezená hlediska odrážející se ve frázích, podle nichž nestačí jen socialisticky pracovat, ale je třeba také socialis­ ticky žít. Nejnázorněji lze tento fakt ilustrovat na argumentu, s nímž se zvlášť často setkáváme a jenž míří proti zužování „socialistického života" na návštěvu kultur­ ních podniků: „Socialisticky žít neznamená jen navštěvovat kulturní podniky." Tento argument má řadu významových odstínů. Jednou se objevuje v kontextu, jenž dokazuje, že kulturní podniky nejsou sice jediným projevem socialistického života, ale jsou jím také, jindy se v ní projevuje odstín zcela opačný: přezírání určitých forem kultury. Nehledě na tyto — z jistého hlediska podstatné — roz­ díly, odráží se ve větě, že socialisticky žít neznamená jen navštěvovat kulturní podniky, pokračování starého schématu, které jednu stránku soutěžení spojovalo se socialistickou prací a druhou se „socialistickým životem". Jako by se staré schéma, podle něhož socialisticky žít neznamená jen socialisticky pracovat, obrátilo. N ě k d y je to m é n ě nápadné, n ě k d y je to v y ř č e n o p ř í m o : „Hlášení měsíčních p ř e h l e d ů práce • bylo v kronice více n e ž dost," píše se v jednom ú n o r o v é m čísle (1962) z á v o d n í h o časopisu Brněnský Svermovák. „Jen tu a tam jsme v š a k našli z m í n k u i o tom, jak chce kolektiv socialisticky žít (podtrženo mnou — J . Š.) Soudruzi n á m řekli, ž e chtějí kulturní stránku s v é h o života zlepšit; n e d á v n o např. navštívili společně filmové představení a živé noviny n a š e h o klubu. O v š e m je nutné s o u d r u h ů m a v š e m k o l e k t i v ů m připomenout, že druhá část hesla se n e n a p l ň u j e jen n á v š t ě v o u kulturních podniků, alo že sem patří také z v y š o v á n í kvalifikace, používání n o v ý c h metod práce, osobní příklad a mnoho dalších." 13

K této formulaci a k formulaci obdobným, všeobecně charakterizovaným tím, že hovoří o „dvou částech" soutěže, o „socialistické práci" a „socialistickém ži­ votě", však nelze přistupovat jen z hlediska jejich formy; je zde třeba formu a obsah pečlivě odlišit. I když je dané schéma hodnocení příbuzné nesprávnému hledisku, přesněji i když jde o totéž schéma — máme-li na mysli formu věci — jeho obsah je jiný. Strnulá hranice mezi „životem" a „prací" je zde do značné míry překonána. Se „socialistickým životem" se spojuje zvyšování kvalifikace, zavádění noivých metod práce, morální faktory v práci (osobní příklad) atd. Kdybychom si odmysleli těžkopádný a matoucí obrat „jak chce kolektiv socialis­ ticky žít", zbyl by víceméně správný, i když velmi kusý, zdaleka ne vyčerpá­ vající obraz o práci, na kterou se kladou měřítka socialistického života. Tato stránka věci vynikne ještě daleko výrazněji, rozebereme-li zprávu o v ý s l e d c í c h s o u t ě ž e střediska a u t o m a t ů (cech přesných dílců) v lémže z á v o d ě . Středisko, které soutěží o titul dílna socialistické práce splnilo l o ň s k ý roční plán snižování pracnosti za p ů l roku, podstatně překro­ čilo z á v a z k y a ú k o l y ve využití strojů a ve z v y š o v á n í směnnosti, kromě ř a d y dalších podstat­ n ý c h a v ý z n a m n ý c h ú s p ě c h ů . „Plnění z á v a z k u v e k o n o m i c k é části' , shrnuje se ve zprávě, „bylo tedy vcelku úspěšné. D o b r ý c h v ý s l e d k ů bylo d o s a ž e n o t í m , že o plnění ú k o l ů usilovala velká většina pracovního střediska. Zapojit tuto většinu do plnění úkolů, to bylo účelem druhé části závazku (podtrženo mnou — J . S.). O druhé části z á v a z k u se konstatuje p ř e d e v š í m , že hlavní základnou v ý c h o v y n o v é h o člo­ v ě k a se stala n á v š t ě v a roku stranického školení; do stranického školení se zapojily d v ě třetiny m l a d ý c h lidí střediska z celkového počtu jednoho sta (necelá třetina z a m ě s t n a n c ů střediska); byla ustavena večerní škola politické ekonomie, kterou n a v š t ě v u j í z e j m é n a seřizovači, aby mohli „vést a v y c h o v á v a t svěřené p r a c o v n í k y nejen odborně, n ý b r ž i politicky". Dále se stručně uvádí v ý č e t ú s p ě c h ů při zavádění n o v é techniky, zlepšovacích n á v r h ů , n o v ý c h způsobů práre, a při z v y š o v á n í kvalifikace. Zpráva končí z m í n k a m i o ' l e p š e n í činnosti Svazu mládeže. 1

14

Stopy starého dělení jsou obsaženy i v této zprávě. Jejich výzrtam^je však potlačen tím, jak se chápe smysl „druhé části" závazku: jejím cílem je zapojit

7$

BRIGÁDY SOCIALISTICKÉ PRÁCE

pracující dílny do boje za plnění náročných hospodářských úkolů, získávat a pře­ svědčoval je. Nehledě na to, že z formulace zprávy by mohl vzniknout dojem, že výchovná práce záleží převážně nebo výlučně v účasti na politickém školení, mluví duch celé zprávy pro jiný výklad. Nejpatrněji je to z poznámky (necito­ vané), ve které se vyzvedává podíl osmi brigád socialistické práce, sdružujících 54 % osazenstva dílny, na úspěšných výsledcích celého střediska. Úloha soutěží­ cích kolektivů je zde pojata v nejprogresivnějším smyslu. Jako opora a základna pro získání celé dílny, do všestranně rozvinuté soutěže za socialistickou práci, za rozvoj nové techniky, nových metod práce a zvyšování kvalifikace, za rozvoj soudružských vztahů mezi lidmi; jako příklad představující mocnou morální sílu v boji zašpinění ekonomických úkolů. S dalším posilováním této tendence souvisí i další pokrok hnutí brigád socialis­ tické práce. Soutěž o titul dílna socialistické práce, která se v současné době roz­ víjí na základě závazků k XIT. sjezdu strany a do jisté míry splývá se soutěží o čestný název (brigády, dílny, závodu) XII. sjezdu, staví do ostrého světla i ná­ zor, podle něhož přechod k náročnějším úkolům a formám v rozvoji socialistické soutěže je spojen s přechodem od plnění závazků „jen" pracovních k závazkům „vyššího" typu, závazkům morálním a politickým. Odhaluje nepřirozenost ta­ kového pojetí „vyšší" formy soutěže. Ukazuje, že nejvyšším smyslem soutěže zůstává boj za socialistický charakter práce rozvíjený na základě závazků, které vycházejí z přijetí úkolů vyšších než plán a z plnění těchto úkolů především v kvalitativních ukazatelích (produktivita práce, hospodárnost atd.). Boj za plnění náročnějších ekonomických úkolů mobilizuje všechny morální a politické síly jednotlivých kolektivů a je pevnou osou, která usměrňuje konkrétní obsah všech dalších stránek hnutí brigád socialistické' práce (boj za technický rozvoj, zvyšování kvalifikace, vyšší kulturu pracovního prostředí a bezpečnosti, upevňo­ vání pracovní disciplíny, prohlubování soudružských vztahů, boj proti nedostat­ kům ve výrobě a v organizaci práce átd.). Uvolňuje plně cestu mobilizující síle příkladu nejlepších pracovníků, průkopníků socialistické práce, nezastavujících se na žádném z dosud dosažených stupňů rozvoje socialistické pracovní iniciativy. 15

16

17

III. Přežívání starých hledisek se ovšem zdaleka neomezuje jen na formální, vnější stránky hodnocení. Jsou-li v jedněch případech stopy starých hledisek tak skrov­ né, že nehrají žádnou podstatnou úlohu, jsou naproti tomu v jiných případech snahy uplatňovat dvě kritéria při posuzování činnosti kolektivu (jak socialisticky pracuje a jak socialisticky žije) takového druhu, že brzdí rozvoj hnutí. To platí zvláště o názoru, že socialisticky pracovat znamená dodržovat socialistické životní zásady v pracovní době, kdežto socialisticky žít znamená dodržovat socialistické zásady v době volna. S tímto názorem se lze setkat běžně. Členění tohoto druhu se jeví mnohým účastníkům soutěže jako přirozené. Jestliže nestačí socialisticky pracovat, co jiného to může znamenat, než chovat se socialisticky i mimo práci? Co jiného může značit „socialisticky žít" než chovat se určitým způsobem v době, kdy se nepracuje? Tento myšlenkový pochod nelze zdaleka vysvětlit jen přežíváním starých před­ stav oddělujících práci a život. Proplétají se v něm hlediska, která by bylo možno nazvat živelně dialektická. Především je prostě uvažujícím lidem nesrozumitelné, proč rozdělovat činnost v pracovní době na dvě části a jednu spojovat s prací,

74

JAROSLAV

SABATA

kdežto druhou s „životem". Všechny stránky své činnosti v pracovní době, pokud, se nějak vztahují k ekonomickým otázkám, se chápou v obecném myšlení zcela přirozeně jako součást práce. Ať jde o vlastní výrobní proces nebo o výrobní poradu, na které se probírají ty či ony nedostatky v organizaci práce; ať jde o záležitosti spojené s vlastními pracovními úkoly nebo o záležitosti spojené s po­ mocí druhým (například mladším nezapracovaným spolupracovníkům); ať jde o vlastní pracovní iniciativu (příklad) projevující se v tom či onom technickém, nebo organizačním zlepšení nebo o prosazování určitých myšlenek na schůzi odborové organizace apod. S pracovní činností se však spojuje rovněž všechna, činnost, která má bezprostřední vztah k pracovnímu procesu, i když se odehrává, v době mimopracovní, tj. studium a školení, všemožné formy zvyšování kvalifi­ kace, které se často (zvláště u techniků) proplétají s řešením konkrétních úkolů na pracovišti (má-li se provést ten či onen návrh, je třeba k jeho realizaci prostu­ dovat jisté množství literatury apod.). Z tohoto zorného úhlu se náplň „socialistického života" nutně spojuje se vším, co nepatří přímo k práci a k pracovní době, tj. s volným časem, s pracov­ ním volnem, s dobou odpočinku. Množství faktů hovoří o tom, že tímto směrem se nutně nesou úvahy pracujících tím okamžikem, jakmile se jednotné heslo „Učit se socialisticky pracovat a žít" rozdělí na dvě části, jakmile se začne hlásat názor, ž e nestačí socialisticky pracovat. Marné je pak všemožné zdůrazňování, že so­ cialisticky žít neznamená jen navštěvovat kulturní podniky', že to rovněž znamená zvyšovat kvalifikaci, zlepšovat pracovní prostředí, být příkladem v práci, usilovat o soudružské vztahy v pracovním kolektivu a pod. Jakmile je jednou chod myš­ lenek takto určen, nutně se vynořuje představa, že volno je třeba alespoň čas od času trávit společně, s pracovním kolektivem. V tom se spatřuje nezbytný projev a zvláštní důkaz socialistického kolektivismu. . Kolektivní organizace pracovního volna však naráží na překážky, které působí četné starosti soutěžícím kolektivům, nebo dokonce celé kolektivy od soutěžení odrazují. Mezi příčinami, které jsou uváděny jako překážka pořádání společných schůzí a akcí v době pracovního volna, dominuje na první pohled nedostatek času. Bližší pohled však ukazuje, že je to příliš neurčité a obecné určení. Ve skutečnosti hlavní příčina, která je mlčky nebo výslovně v materiálech obsažena, záleží v tom, že každý z členů kolektivu má své vlastní zájmy spjaté s osobním životem, své soukromí. Zvláště tam, kde je kolektiv početnější a různorodější, vystupují indi­ viduální rozdíly silně do popředí a jeví se vskutku jako nevyhnutelná překážka „kolektivního života" v době pracovního volna. Tomu odpovídá i postoj kolektivů. Nelámou — obrazně řečeno — věc pres koleno. I když se obvykle sám princip společných akcí v době pracovního volna neuvádí přímo v pochybnost, nasvědčuje tento postoj tomu, že potřeba radikál­ ního postupu na tomto poli se nikterak naléhavě nepociťuje. Společné akce, schůzky, návštěvy kulturních podniků se v souhlasu s tím nechápou jako nahra­ zení jednoho, individualistického stylu života stylem jiným, kolektivistickým, a změny, k nimž dochází na základě společných akcí ve stylu života jednotlivých soutěžících mají ohraničený ráz. V protikladu k tomuto hledisku existují tendence, které se ze společných akcí v mimopracovní době snaží učinit programový požadavek nového životního po­ stoje a boje za nový, kolektivistický způsob života. Poučným reprezentantem těchto tendencí je redakční článek uveřejněný v Brněnském Svermováku zhruba 1

18

19

BRIGÁDY SOCIALISTICKÉ

75

PRÁCE

20

v téže době jako ostatní citovaný materiál. Pod výbojným titulkem „Socialisticky pracovat a žít ne?" se propaguje „kolektivní organizace" pracovního volna jako neodmyslitelná součást života soutěžících kolektivů. Autor článku v y c h á z í z faklu, j e m u ž p r á v e m přikládá o b e c n ý v ý z n a m . U v á d í příklad pra­ c o v n í k a , o n ě m ž se d o v í d á m e , že „je j e d n í m z nejlepších, že je s v ě d o m i t ý , v z o r n ě dodržuje pracovní dobu, p o m á h á kde je toho třeba, zkrátka, bylo by m o ž n o jej dát za vzor!" a jenž odmítl nabízené členství v brigádě s o d ů v o d n ě n í m , že si „se s v ý m v o l n ý m — p o p r a c o v n í m č a s e m chce disponovat sám". — „Je to p r o b l é m , s n í m ž si zatím brigády neví rady," píše autor článku a v y z ý v á soutěžící kolektivy, aby pomohly tento problém řešit a k otázce v y j á d ř i l y s v ů j názor. S á m pak naznačuje zásadní směr řešení dané o t á z k y takto: „Není m o ž n é , aby v z o r n ý , s v ě d o m i t ý pracovník, k t e r ý s naší společností m y s l í dobře, stál mimo ostatní dění života. Politika hraní si na v l a s t n í m p í s e č k u tu zbyla po kapitalistickém způsobu života a dlouho jej u ž nepřežije." J i n ý m i slovy: buď jsi skutečně v z o r n ý , d o b r ý a s v ě d o m i t ý pra­ covník a pak se staneš č l e n e m brigády, nebo vzniknou pochybnosti, zda to s naší s p o l e č n o u věcí m y s l í š dobře . . . Autor článku o v š e m počítá s n á m i t k o u , že členství v brigádě je dobrovolné a že nelze nikomu přikazovat, jak m á nakládat se s v ý m v o l n ý m časem. „Je pravda, člověk m á nárok(?) iia m o ž n o s l ( ? ) samostatného organizování s v é h o v o l n é h o času," píše a zároveň n á m i t k u v y v r a c í řečnickou o t á z k o u : „Stačí v š a k v ž d y c k y b ý t sáin?" A aby nemohlo b ý t p o c h y b n o s t í o rclativnosti práva s v o b o d n ě n a k l á d a t v o l n ý m časem, klade ještě jednu otázku, v níž se slovo „ v o l n ý " objevuje — v u v o z o v k á c h : „Jak přivést soudruha mezi n á s i v jeho »volném« čase?"

Abstraktně vzato, jsou obě základní teze celé úvahy správné. Vskutku není možné, aby pracovník, který to s naší společností myslí dobře, stál mimo spole­ čenské dění, aby ignoroval společnou věc, její zájmy, boj za ně. To by byl proti­ mluv. Rovněž je pravda, že člověk si sám nestačí a že se svým volným časem nemůže zacházet libovolně, třeba i proti zájmům společnosti. Avšak tyto abstrakt­ ně vzato správné teze nelze konkrétně uplatňovat tak, že princip dobrovolného členství v brigádě se sice abstraktně uznává, avšak konkrétně se dospívá k jeho popření. Popření zásady dobrovolnosti v daném případě nezáleží v administrativ­ ním přinucení; to by ovšem bylo absurdní. Záleží v atmosféře, která se vytváří kolem otázky členství v hnutí brigád socialistické práce tím, že se klade rovnítko mezi neochotou vzorného (!) pracovníka stát se členem brigády socialistické práce a „politikou hraní si na vlastním písečku, která tu zbyla po kapitalistickém způ­ sobu života a dlouho jej už nepřežije"! Ostré odsouzení individualismu, které je obsaženo v obratu „politika hraní si na vlastním písečku", aplikováno na tento případ, má ovšem zcela jiný smysl než kritika nejrůznějších projevů individualistické soukromovlastnické mentality pro­ jevující se v pracovní nekázni a v nezájmu o zvyšování produktivity práce. Vtiskuje nesprávný obsah ideji kolektivismu, ideji, jejímž nejhlubším smyslem je soustavný boj za zájmy společnosti. A že se tento boj projevuje především v práci, není třeba dokazovat. Nejvyšším měřítkem kolektivismu je vzorná, uvědomělá práce pro společnost. Pranýřuje-li se však ve jménu obecně správné zásady, že si člověk nestačí sám, vzorný pracovník za to, že odmítá stát se členem soutěžícího kolektivu (a to ne proto, že by se bál práce, nýbrž proto, že má své představy o využití volného času), pak z toho plyne, že nejvyšším projevem kolektivismu není vzorná práce pro společnost, nýbrž členství v brigádě socialistické práce. Tento přístup k otázce členství v hnutí brigád socialistické práce mate hodnoty a tím zkresluje vlastní smysl boje za socialistickou práci — smysl socialistické soutěže. Vytváří umělý protiklad mezi bojem za kolektivistickou morálku a bo­ jem za socialistickou práci. Plodí příznivé podmínky pro zastírání nedostatků v práci toho či onoho pracovníka politickou frází. Ospravedlňuje tendence, které pomoc brigádám spatřovaly ve vytváření zvláštních podmínek k práci. Nahrává 21

76

JAROSLAV

SABATA

měšťáckým, šosáckým, úzkoprsým sklonům, které posuzují každý krok z hlediska osobních výhod a členství v brigádě posuzují jako „výkaz" uvědomělosti. Úhrnem, je to škodlivý přístup. Na tomto pozadí je třeba hodnotit i vskutku nesprávný výrok, který citovaný článek přičítá pracovníkovi, jenž odmítl stát se členem brigády. Ze totiž není uměním stát se členem brigády, nýbrž nestát se jím. Ať už je daný výrok pod­ míněn jakýmikoliv neujasněnými ideovými motivy, ať už byl vyprovokován ja­ kýmikoliv individuálními zkušenostmi, je jeho obecná podstata dána vědomím, že nestát se členem soutěžícího kolektivu může představoval jistou „újmu" nebo je alespoň spojeno se zřeknutím se jistých „výhod". Hledisko, které je v tomto vědomí obsaženo, není ovšem hledisko komunistické. Vyvěrá z deformovaného poznání skutečnosti. Morální představy, které určují jeho obsah, jsou odvozeny z idealistického, individualistického kodexu občanské cti. Nezahrnují do svého okruhu skutečné potřeby rozvoje hnutí brigád socialistické práce. Pranýřováním však tento pseudoradikální a silácký postoj překonat nelze. Vzdor, jenž se pyšní tím, že odolává svodům „výhod" členství v brigádě se tako­ v ý m levičáckým postupem utvrzuje nebo se zvrací v oportunistické přizpůsobení se „poměrům". Nevhodnost kritiky vzorných a dobrých pracovníků, kteří „stojí stranou" hnutí brigád socialistické práce, nezáleží ovšem jen v tónu, který by bylo na místě použít tenkrát, když jde o kritiku projevů hrubé nekázně v práci; poškozování socialistického majetku, trestuhodnou lhostejnost k potřebám společnosti proje­ vující se v povalečství, příživnictví apod. Vyvěrá ze samého pojetí soutěže o titul brigáda socialistické práce. Rozštěpení hesla „Socialisticky pracovat — socialis­ ticky žít" v hesla dvě vytváří umělé třecí plochy, které brzdí rozvoj hnutí do šíře i do hloubky. Klestí cestu maloburžoazně radikálním tendencím, které ko­ munistickou výchovu chápou idealisticky, úzce osvětářsky nebo administrativně, ignorují reálnou situaci a proces formování komunistické morálky podřizují ab­ straktním kritériím, která odpuzují nejen masy pracujících stojící zatím mimo hnutí, nýbrž oslabují i elán soutěžících kolektivů. Logickou reakcí na tyto tendence byla představa, která provázela otázku „Jak socialisticky žít?" zvláště v prvních fázích masového rozvoje hnutí, avšak stále ještě doznívá, že socialisticky pracovat je snadné, kdežto socialisticky žít je těžké* Na první pohled bychom obsah této představy spojovali především s vědomím, žc výchova nového člověka je proces dlouhodobý, složitý a obtížný. Ve skuteč­ nosti, nejhlubší základ tohoto hlediska záležel v tom, že masám pracujících nebyla (a nemůže být, pokud se heslo brigád zkresluje) jasná náplň požadavku „socia­ listicky žít". V otázce „J/ik socialisticky žít" byl proto plně skryt ještě neuvědo­ mený zárodek kritiky abstraktních, administrativních, nepolitických hledisek: „Rádi bychom žili novým způsobem — socialisticky . . ., ale jak na to? Co máme dělat, když nestačí jen socialisticky pracovat? Poraďte!" Tato živelná kritika krystalizovala na základě praktických zkušeností ve stále jasnější vědomí, že podstata nového způsobu života je v novém způsobu práce, že převýchova pracujících se musí dít v těsné jednotě s každodenním úsilím o plnění hospodářských úkolů,'že nelze vnucovat členům jednoho kolektivu stejné zaměření na kulturu a spatřovat socialistický způsob života v kolektivní orga­ nizaci volného času. Toto vědomí se rodilo a šířilo zvláště v kolektivech ncjvyspělejšíeh, v kolekti­ vech, které již obdržely titul. 22

BRIGÁDY SOCIALISTICKÉ

77

PRÁCE

Na b e s e d ě s členy n ě k t e r ý c h b r n ě n s k ý c h brigád socialistické práce v ě n o v a n é p r o b l é m ů m , jak mají postupovat kolektivy po udělení titulu a jak čelit projevům stagnace,' se jako h l a v n í obsah činnosti brigád v y z v e d á v a l a v ý c h o v a k u v ě d o m ě l é m u p o m ě r u k práci, k u p e v ň o v á n í s o u d r u ž s k ý c h v z t a h ů . Účastníci besedy v ý s l o v n ě odmítli snahy vnucovat k a ž d é m u stejné za­ měření na kulturu („Já — pravil jeden vedoucí brigády — rád hraji na saxofon. Mohu někoho nutit/, aby i on na tento nástroj hrál? Nemohu, stejně jako ode mne n e m ů ž e jiný žádat, abych jezdil na výlety".) Autoři článku shrnujíce zkušenosti účastníků besedy podtrhují, ž e brigády, které za hlavní smysl socialistického z p ů s o b u života pokládají cílevědomou v ý ­ chovu lidí na k a ž d o d e n n í c h příkladech v práci „lo berou za s p r á v n ý konec" a představuji příklad pro kolektivy, které za „socialistický život'' pokládají společné v ý l e t y , společné ná­ v š t ě v y koncertů a divadel. 23

Skutečnost, že v mnoha těchto kolektivech vznikaly starosti, jak udržet zájem o další postup v soutěži lze vysvětlit tím, že právě mezi těmito kolektivy bylo mnoho takových, které vstupovaly do soutěže o titul brigáda socialistické práce v době, kdy se silně uplatňovaly názory, že soutěžit o titul mají a mohou jen kolektivy, které skýtají záruku, že budou nejen dobře pracovat, nýbrž také „socialisticky žít". Tendence k výběrovosti hnuti však nepřímo podporovala pod­ ceňování otázek souvisejících s každodenní výchovou pracujících k uvědomělému poměru k práci a k upevňování soudružských vztahů na základě boje za socialis­ tickou práci. To se pak nemohlo neprojevit v projevech stagnace po udělení titulu. Je proto přirozené, že hledání nových podnětů pro rozvoj vnitřního života kolektivu se ubírá cestou boje za revoluční postoj k úkolům budování socialismu, za socialistickou práci. Stále důrazněji přichází ke slovu hluboká pravda vědec­ kého komunismu, že ve změně životních podmínek a názorů lidí má rozhodující úlohu uvědomělá budovatelská praxe — s o c i a l i s t i c k á p r á c e . IV. Důslednému prosazení a plnému rozvinutí této progresivní linie v rozvoji hnutí brigád socialistické práce, stojí nezřídka v cestě obava, zda neexistuje nebezpečí zúžení významu hnutí, ochuzení jeho smyslu, bude-li se chápat jako hnutí za socialistickou práci. Výrazem této obavy je i námitka vycházející z obecně nepo­ chybné pravdy, že život nelze redukovat na práci: Heslem brigád přece je zásada „Učit se socialisticky pracovat a žít!" A život přece není jen práce! Život se přece neskládá jen z práce! — Argument, že život je víc než práce a nevyčerpává se tudíž prací, je ovšem logický. Má však povýtce formální ráz. Jeho skutečný smysl vynikne teprve ve spojení s praktickými otázkami rozvoje socialistické soutěže. Na tomto pozadí ztrácí argument „život není jen práce" svůj abstraktní ráz a ústí v ospravedlňování praxe, která posuzuje činnost soutěžících kolektivů podle dvou kritérií: jak socialisticky pracují a jak socialisticky žijí. Příznačným rysem této praxe je krajně stereotypní a popisný ráz hodnocení činnosti brigád. Obvykle se „pracovní stránka" soutěže označuje za uspokojivou (a proto nevyžaduje zvláštní pozornosti), kdežto stránka „socialistického života" se prohlašuje za zanedbávanou, neuspokojivou . . . Místo marxistické analýzy silných a slabých stránek života socialistického pracovního kolektivu dostáváme schéma, které oslabuje orientaci soutěže na základní otázky zvyšování produkti­ vity práce — na otázky rozvoje nové techniky, moderní technologie, využívání strojního parku, zvyšování kvalifikace atd. „Pokud se týká pracovní stránky, nelze členům brigády socialistické práce nic vytknout," praví se v jedné typické zprávě o jedné z prvních brigád v Závodech

78

JAROSLAV

24

SABATA

Jana Svermy. „Jsou velmi pečliví a svědomití a jsou jim svěřovány práce, nad kterými by se mnohým jiným zatřásla kolena. Ale pracovní stránka není všechno. Heslem brigád socialistické práce není jen socialisticky pracovat, ale i socialisticky žít". Všeobecné fráze, jimiž se odbývá to nejpodstatnější v kolektivech soutěžících o titul brigáda socialistické práce — úsilí o socialistický přístup k práci — mohou být sebekladnější, sebepříznivější a ve své všeobecné podobě sebespravedlivější, k jasné a konkrétní orientaci kolektivu však v ničem nepřispívají. Zastírají sku­ tečné rozpory mezi tím, co daný kolektiv dělá, oč se snaží, a možnostmi, které objektivně na poli. výstavby nového řádu má, Rozpory, které jsou zdrojem po­ hybu, se nahrazují rozporem umělým, rozporem mezi „dobrou prací" a nedosta­ tečnou péčí o „socialistický život". Místo soustavného úsilí o konkrétní řízení a usměrňování kolektivu, jehož základem jsou perspektivní i běžné úkoly hospo­ dářského plánu, se na pořad jednání dostávají úkoly druhořadé, problémy po­ družné nebo'pse.udoproblémy (jak sladit různorodé osobní zájmy, vkus, záliby apod.), které vyvstávají, naruší-li se organické sepětí vzýchovy se životem, s v ý ­ robou, s praktickou činností. Jasná a srozumitelná formulace nových, náročnějších (nové etapě odpovídajících) úkolů na poli hospodářské výstavby se podvrhuje nikomu nepotřebnou paušální chválou, která nemá nic společného s rozborem kladných zkušeností a s úsilím o jejich zobecnění a rozšíření a nezřídka budí dojem, že nemá jinou funkci než „vyvážit" stejně paušální kritiku, která se doža­ duje, aby kolektivy nejen socialisticky pracovaly, nýbrž také socialisticky žily. Tak dospíváme znovu, a z jiného konce k tomu, že všeobecné, nekonkrétní, ad­ ministrativní řízení soutěže a tendence, které štěpí soutěžení za socialistickou práci do dvou sfér jsou vnitřně příbuzné, vycházejí ze stejných zdrojů, z nepo­ chopení podstaty socialistické práce. Vlastní obsah socialistické práce je v těchto představách hrubě zúžen, vnitřní jednota práce a života narušena. Na práci se kladou, měřítka, která zplodil kapitalismus, jenž práci vykořisťuje a vtiskuje ji jednostranný ráz, zbavuje ji duchovního obsahu a tvořivého charakteru. Socialismus, jenž práci osvobozuje, usiluje o plný rozvoj jejího duchovního obsahu, o rozvinutí všech duchovních, intelektuálních i morálních — jedním slovem b y t o s t n ý c h sil člověka (nejsou to síly „ryze" duchovní v běžném slova smyslu, jsou to všechny síly zdravé — fyzicky i duševně zdravé — osob­ nosti). Toto vnitřní bohatství socialistické práce se v celém období přechodu od kapitalismu ke komunismu dynamicky rozvíjí, v plném souladu s podstatou spo­ lečenského řádu, jenž likviduje vykořisťování, v plném souladu s lidskou přiro­ zeností člověka. Nižší stupeň komunistické společnosti (socialismus) ukládá však tomuto dynamismu jisté, meze, které tkví v relativně nízké úrovni rozvoje výrobních sil. Spo­ lečnost se likvidací kapitalismu nepřenáší rázem do vyspělé komunistické společ­ nosti.' Její výrobní síly nezajišťují uspokojování všech (materiálních i duchov­ ních) potřeb člověka a takové podmínky života, které by vyloučily všechny pro­ jevy prac.oyní nekázně, lhostejnosti a rvezájmu o společenský význam práce. Ne­ byly ještě překonány všechny negativní důsledky dělby práce (zvláště rozdíly mezi fyzickou a duševní prací), práce se ještě nestala první životní potřebou. Vzájemná podmíněnost a závislost lidské činnosti (práce) a objektivních pod­ mínek života společnosti obsahuje tedy vnitrní rozpor, jehož řešení není mysli­ telné jinak, než na základě uvědomělé lidské činnosti, na základě boje za socia­ listickou práci. Bez stále aktivnější, iniciativnější, podnikavější činnosti mas pro­ niknuté a inspirované komunistickými idejemi, bez stále intenzivnějšího, pro-

79

BRIGÁDY SOCIALISTICKÉ PRÁCE

;

myšlénějšího a všestrannějšího školení mas organicky spojeného s rozvojem nové techniky si nelze pohyb vpřed představit. V praxi revoluční výstavby se přetváří 'jak životní podmínky mas, taki. jejich psychologie (názory, snahy, city), vytváří se objektivní i subjektivní předpoklady pro postupnou komunistickou přestavbu společnosti. V tom záleží obsah i cíl socialistické práce. Na tomto pozadí se rýsuje: i konkrétní náplň soutěže kolektivů socialistické práce. Nic co ovlivňuje rozvoj výrobních sil (technika, kvalifikace, mzdová poli­ tika, organizace práce, kultura pracovního prostředí, bezpečnostní režim, vztah 4c práci i vzájemné vztahy mezi pracovníky, a to jak uvnitř soutěžícího kolektivu^ tak mezi soutěžícím kolektivem - a ostatními členy pracovního kolektivu, jakož i mezi řadovými a vedoucími pracovníky atd.) nelze z činnosti brigád vylučovat. Různorodost všech těchto činitelů je zřejmá. Jejich značnou část kapitalismus buď •vůbec nebral v úvahu (ty, které se vztahují k péči o člověka), nebo je bral v úvahu potud, pokud mohly sloužit jeho záměrům (pokud přispívaly k otupení ostří revolučního boje nebo zvyšovaly zisk). V práci, na kterou klademe měřítka socialistického života, neexistují pevné hranice mezi „prací' a „životem", mezi „výrobou" á „péčí o člověka". Optimální podmínky pro rozvoj výrobních sil •v sobě zahrnují na jedné straně i „péči o člověka", na straně druhé je rozvoj v ý ­ robních sil podmínkou stále dokonalejší péče o blaho člověka. Tato vnitřní souvislost a prolínání různých stránek socialistické práce se pro­ sazuje ve všech směrech. Rozvoj techniky souvisí s rozvojem kulturně technické úrovně pracujících, s rozvojem ekonomických znalostí; rovnoměrné plnění plánu souvisí s organizací práce á organizace práce s rozvojem skutečně soudružských (ne falešně solidárních) vztahů založených na vzájemné důvěře a pomoci; elán a podnikavost souvisí se spokojeností pracujících, se spravedlivou a promyšlenou -mzdovou politikou; kázeň každého pracujícího souvisí s autoritou hospodářských vedoucích a autorita hospodářských vedoucích je podfaiíněna politickou vyspě­ lostí pracujících, jejich aktivitou v účasti na řízení výroby atd., atd. V ostrém kontrastu se socialistickým pojetím 'práce je ono pojetí, které práci redukuje na „holý výkon". Je to staré pojetí práce, zkreslující charakter práce za socialismu v byrokratickém duchu, jenž se nemůže vymanit z umělého rozporu, v němž se „plán" klade proti „člověku". Je to škodlivý přístup k otázce řízení socialistického hospodářství; stejně škodlivý pro společnost, jako pro jednotlivce; přístup, jenž plodí nízkou úroveň řídící práce a nízkou úroveň řízení ospravedl­ ňuje; přístup, jenž se rozchází s celospolečenskými zájmy. Hnutí za socialistickou práci je namířeno proti jakýmkoliv projevům byrokratismu, je nesmiřitelné k jakýmkoliv projevům ignorování a poškozování zájmů společnosti. Do boje za socialistickou práci vnáší vyšší organizovanost, jejímž výrazem je soustavné a cílevědomé kolektivní úsilí o další pokrok výrobních sil na základě nejnovější techniky a vědecké organizace práce. Spojuje řešení per­ spektivních úkolů dlouhodobých plánů s každodenním úsilím o pozvednutí kullurně technické úrovně mas, o rozvoj jejich tvořivých sil, o jejich výchovu a sebe* výchovu: Řešení stěžejních otázek rozvoje výroby svazuje s řešením dílčích problémů. Pro všechny kolektivy — byť se sebevíc liší hodnotou svého závazku a kvalitou jeho plnění — platí s obměnou Leninova slova o revolučním dělnicr kém hnulí: kráčí od jednoho cíle dneška k druhému cíli zítřka ve jménu stěžej­ ního cíle — komunismu. Tímto zorným úhlem jsou určeny i meze pravdy, která říká, že život není jen práce. Život vskutku nelze redukovat jen na práci. Člověk není jen pracovní síla, ;

25

80

JAROSLAV

ŠABATA

aiení jen součástí výrobních sil. Životní funkce člověka daleko překračují rámec práce a pracovní doby. Všestranný rozvoj osobnosti je proto podmíněn rozvojem všech funkcí osobnosti, všech stránek psychiky, všech bytostných sil člověka v souhlasu s jeho individuálními zvláštnostmi. V tomto smyslu je člověk sám sobě účelem — je "„stvořen pro štěstí". Základna plného a masového rozvoje osobnosti, kterou připravuje socialismus (vytvoří ji zcela komunismus), je ovšem dána socialistickou prací. Práce, která stvořila člověka a představuje jeho podstatu, překračuje v boji za socialismus své staré hranice, překračuje hranice společensky nutné pracovní doby a hluboko ovlivňuje celý život člověka, jak to zvlášť plasticky vyniká při zvyšování kvalifi­ kace širokých mas (nelze si ji představit bez studia a školení v době pracovního volna). Boří strnulou hranici mezi prací a životem, která přežívá z kapitalismu. J\;eruší však protiklad mezi pracovní dobou a pracovním volnem, mezi prací a odpočinkem, mezi společensky nutnou činností a činností individuální. Právo nakládat s volným časem svobodně a právo na odpočinek představují nezadatelná práva osobnosti v socialistické společnosti. Nelze je zrušit právě tak, jako nelze zrušit společenské a přírodní, ekonomické a psychologické zákony; jako nelze zrušit zákon reprodukce pracovní síly, jako nelze zrušit lidskou individualitu, lidské soukromí, intimní stránky lidského života. Právě proto, že život nelze redukovat na práči, nelze soutěženi za socialistic­ kou práci rozšiřovat na všechny sféry života. Snahy rozšířit principy kolektivního úsilí o vyšší organizaci práce na dobu pracovního volna narážejí nutně na všechny ony individuální zvláštnosti členů kolektivu, které se projevují v individuálních lidských vztazích, v individuálních kulturních sklonech a zájmech ovlivňujících využití pracovního volna. Tvrdošíjné pokusy prosazovat princip kolektivní orga­ nizace pracovního volna jako d r u h ý a r o v n o c e n n ý princip soutěže o tiťul brigády socialistické práce, vytvářejí nejen umělé rozpory uvnitř pra­ covních kolektivů, nýbrž odsouvají a zastírají ony rozpory, které jsou zdrojem vývoje socialistické soutěže, rozpory, které vyvěrají z vlastní sféry socialistického soutěžení, ze sféry práce. Důsledná orientace hnutí kolektivů socialistické práce jako hnutí za socialis­ tickou práci ovšem neznamená, že by bylo možno vymycovat ze života soutěží­ cích pracovních kolektivů všechno to, co nesouvisí bezprostředně s prací. Takové závěry jsou ve své podstatě odrazem metafyzického, strnulého chápání yzájemného vztahu „života" a „práce". Utváření soudružských vztahů uvnitř každého jednotlivého pracovního kolektivu v duchu zásad socialistické spolupráce nutně spadá vjedno s rozvojem nejhlubší lidské přirozenosti — s rozvojem družnosti. Mezi jednotlivými členy pracovního kolektivu vznikají pouta, která daleko pře­ kračují dobu společensky nutné práce. Na těchto morálně psychologických zá­ kladech se spontánně rodí snaha pomáhat si navzájem všude tam, kde je toho třeba a nejen tam, kde je vzájemná spolupráce diktována potřebou vyplývající bezprostředně z výrobního procesu To dokazuje množství příkladů pomoci ne­ mocnému spolupracovníku a všemožných jiných projevů spontánní družnosti uvědoměle podněcovaných v kolektivech socialistické práce. Na první pohled je zřejmé, že jde o jevy přímo prolikladné oněm, které vy­ plývají ze snah prosadit stůj co stůj jednotné zaměření při využívání pracov­ ního volna. Jde o jevy, které logicky plynou z rozvoje uvědomělé aktivity socialistické osobnosti, jež se pochopitelně projevuje ve všech sférách společen­ ského života, neomezuje se na vztahy mezi spolupracovníky či na pracovní dobu.

BRIGÁDY SOCIALISTICKÉ PRÁCE

81

Růst všech těchto projevů socialistického uvědomění a socialistické morálky jé přímo úměrný tomu, jak hluboce pokročilo úsilí o rozvinutí socialistického obsahu práce v daném kolektivu — jak roste politický rozhled a zájem každého jednotlivého pracovníka o výsledky jeho práce a tím i o veškeré společenské dění. Tato závislost jen podtrhuje skutečnost, ž e práce je jádrem a podstatou života, že úsilí o progresivní rozvoj kolektivů socialistické práce je těsně spojeno s bojem proti všemožným snahám zužovat a zkreslovat jejich význam, oddělovat jé od celkového proudu socialistického soutěžení usilujícího o rozmnožo­ vání společenského bohatství, o všestranný pokrok na poli hospodářské v ý ­ stavby. V úsilí o tento všestranný pokrok tkví cíl soutěžení za socialistickou práci. V podílu na tomto pokroku tkví i objektivní kritéria pro posuzování činnosti každého jednotlivého soutěžícího kolektivu.

POZNÁMKY 1

V ý r a z n ě ilustruje tyto tendence studie Františka B ě l k y Za nový styl (vydala Ceskoslo-. v e n s k á společnost pro šíření p o l i t i c k ý c h a v ě d e c k ý c h znalostí s o k r e s n í m v ý b o r e m K S C ' v Jihlavě, 1960). V charakteristice základních zvláštnosti brigád socialistické práce se tvrdí mimo j i n é : „Brigády socialistické práce na rozdíl od socialistické soutěže (?) mají .tvůrčí, b o j o v ý charakter, protože titul n e n í u d ě l o v á n o k a m ž i t í po přijetí z á v a z k u , ale je třeba o něj bojovat dobrou prací a o s o b n í m ž i v o t e m , titul lze získat jen za naprosto prokázané a d o s a ž e n é v ý s l e d k y . Není tedy m o ž n o , aby se v brigádách rodil formalismus, kterého jsme byli s v ě d k y v minulosti v n ě k t e r ý c h případech u socialistické soutěže, která tím, ž e postrádala kontroly, stala se záležitostí formální." Zvlášř obšírně analyzuje v tomto smyslu hnutí brigád socialistické práce usneseni U V K S C ze 16. prosince 1959. {Usnesení a dokumenty OV KSC od XI. sjezdu do celostátní konference 1960, SNPL, 1960, str. 575-599). Ostře o d m í t á snahy p o d c e ň o v a t a zavrhovat „staré" formy soutěžení ú v o d n í k R u d é h o práva ze dne 17. k v ě t n a 1961 j v y t v o ř e n í m kolektivů usilujících o titul brigáda socialistické práce se nepřešlo k , n o v é v y š š í formě' soutěže z a v r ž e n í m ,starých' z p ů s o b ů . . . Jak m o ž n o dát na tvrzení n ě k t e r ý c h soudruhů, že formy ,starého' socialistického soutěžení j s o u - p ř e k o n á n y , že pracující potřebují něco n o v é h o , s č í m p ů j d o u d á l e . . .?" * Síře se obírá otázkami stylu politické práce studie Kontrola hospodářských orgánů ve světle leninského stylu práce v tomto čísle Sborníku F F U J E P . Při p r ů z k u m e c h brigád socialistické práce na jaře 1960 v b r n ě n s k ý c h i m i m o b r n ě n s k ý c l i (TOS Kuřím) z á v o d e c h se často objevoval argument: „ K d y b y c h o m přihlášky do soutěže ne­ brzdili, m ě l i bychom v soutěži hned celý závod." Touto n a d s á z k o u se zdůrazňoval v e l k ý z á j e m o soutěž. Na otázku, proč je n u t n é rozvoj soutěžení brzdit, odpovídali odboroví funkcio­ náři, ž e by soutěž nebyla zajištěna po „politickoinorální stránce". Tendence soustřeďovat h l a v n í pozornost na m i m o ř á d n é „případy", které budily zvláštní v ý c h o v n é potíže, byla nejednou kritizována jako v ý r a z zužování v ý z n a m u hnutí. .,Velkou ú l o h u m á i v ý c h o v a členů brigád k socialistickému u v ě d o m ě n í , " č t e m e nápř. v stati Socialis­ ticky žít a co s tím souvisí (Rudé p r á v o , 1. června 1961). „Zatím v š e c h n o , co jsme o tom sly­ šeli, se v ě t š i n o u točilo kolem n á p r a v y v ý s t ř e l k ů j e d n o t l i v ý c h členů brigád. Co jsme jen vy­ slechli příběhů o tom, jak v kolektivech napravovali .chlápky', kteří si často pletli cestu do z á v o d u s cestou do v ý č e p u ! " Velmi často se i n y n í jednostranně v y z v e d á v á o d p o v ě d n o s t a povinnost brigád za rozvoj kulturního života v tom smyslu, jakoby p r á v ě č l e n o v é brigád měli zajistit n á v š t ě v n o s t na t ě c h či o n ě c h podnicích, ú s p ě c h těch či o n ě c h akcí apod. Článek Nestačí jen socialisticky pra­ covat ( B r n ě n s k ý S v e r m o v á k , č. 10, 1962) poté, k d y ž v y p o č í t á v á , kolik svazáků soutěží o titul brigáda socialistické práce, pokračuje v y č í t a v ě , ž e „svazáci soutěží o P u t o v n í mandát, plní o s o b n í ú č t y úspor, dosahují d o b r ý c h v ý s l e d k ů v socialistické soutěži, jen to, .socialisticky žil' jim dělá potíže. Jen n e v e l k é skupiny s v a z á k ů . . . se dokáži společně bavit, navštívit kulturní program nebo jít v neděli na v ý l e t . . ." P o d o b n é hlasy lze zaznamenat v mnoha j i n ý c h případech (zvláště v letech 1959—1960). Na jedné straně se tak zkresluje smysl hnutí, na 2

3

5

6

7

8

Sborník FF-08

82

JAROSLAV

SABATA

druhé straně se tak-zastírá o d p o v ě d n o s t s p o l e č e n s k ý c h organizací a institucí (zvláště odborové,o svazácké organizace) na poli organizace kulturně v ý c h o v n é práce. „Stranické o r g á n y a organizace m u s í v y c h á z e t z toho", praví se v usnesení Ú V K S C z prosince 1959, „že hnuti brigád socialistické práce v y ž a d u j e n o v ý pohled n a řízení socialis­ tického soutěžení, protože obsahuje n o v é prvky, z v y š u j e se jeho kvalita, a tomu musí odpo­ vídat i metoda řízení". {Usnesení a dokumenty CV KSC od XI. sjezdu do celostátní konfe­ rence 1960, S N P L 1960, str. 598.) Základní obsah p r o j e v ů A n t o n í n a N o v o t n é h o a Františka Zupky je veskrze z a m ě ř e n na v š e s t r a n n o u a n a l ý z u poslání brigád socialistické práce na poli hospodářského budo­ v á n i n o v é h o řádu.. V projevu soudruha N o v o t n é h o se mimo jiné praví: „Členové brigád socia­ listické práce pracují s velkou odpovědností, které si všichni v á ž í m e a kterou vysoko vyzdvi­ hujeme. Je tomu tak proto, ž e v š e c h n y s v é znalosti, zkušenosti a píli v y n a k l á d a j í k prospěchu společné věci, aby se z v y š o v a l a hospodářská moc naší z e m ě , rostlo její bohatství a spokoje­ nost lidu . . . Tento rys hnutí brigád socialistické práce s t a v í m e na první místo a podtrhujeme -, zcela záměrně". (Rudé právo, 20. ledna 1961.) Viz ú v o d n í k Směle za nové! (Rudé právo, 23. ledna 1961.) V souvislosti s rozborem poslání hnutí brigád socialistické práce v kulturní revoluci praví so v projevu Antonína N o v o t n é h o : „Okoly kulturní revoluce nelze vidět a uskutečňovat izo­ lovaně od úkolů hospodářského rozvoje, od rozvoje společnosti. Ekonomika o v l i v ň u j e kulturu a naopak, v ý s l e d k y 'kulturní revoluce působí n a rozvoj materiálních sil společnosti. S t á v á se a l e d o s t č a s t o , ž e t y t o v z t a h y n e j s o u s p r á v n ě c h á p á n y (podtrženo mnou, J . S.) a z a p o m í n á se n a to, že ekonomiku a kulturu není m o ž n é v životě socialistické společnosti od sebe oddělovat." K r o m ě c i t o v a n ý c h dvou ú v o d n í k ů v R u d é m p r á v u (z 23. ledna 1961 a 17. k v ě t n a 1961) to platí zvláště o řadě statí Jiřího Svobody. Z poslední doby u v á d í m e d v ě : Nepodceňovat drobné, každodenní problémy (20. prosince 1961) a Co je dobré a co může být lepši (10. led­ na 1962). Viz článek Listujeme v kronikách BSP, B r n ě n s k ý Svermovák, 1962, čís. 2. Viz článek Jak jsme pracovali, B r n ě n s k ý S v e r m o v á k , 1962, č. 9. Nutnost pochopit v ý z n a m příkladu brigád pro v š e c h n y pracující podtrhuji oba hlavní referáty na celostátní poradě brigád. V referátu s. Zupky se u v á d í : „ S v ý m příkladem pod­ n ě c o v a t a strhávat ostatní, z a m ě ř o v a t se p ř e d e v š í m na kvalitativně nejzávažnější ú k o l y . . . iniciativně předávat a rozšiřovat o s v ě d č e n é metody a z p ů s o b y práce ostatním pracujícím! Na t a k o v é práci, již vy jste p r ů k o p n í k y , mnoho záleží". V c i t o v a n é m ú v o d n í k u z 23. ledna 1961, v n ě m ž se hodnotí v ý z n a m celostátní porady brigád, se tento rys (s o d v o l á n í m se na diskusi na poradě) v y z v ě d á ještě důrazněji. Připomíná se, že nestačí chápat v ý z n a m příkladu pasivně, ž e je třeba p o k r o k o v é pracovní metody p r o b o j o v á v a t i mimo rámec s v é h o praco­ viště, do celého z á v o d u . í Markantně to ilustruje v ý z v a brigády soudruha Fialy ze z á v o d u Z K L Líšeň a řády dalších brigád, které se v březnu 1962 přihlásily na roční brigádu do u h e l n ý c h dolů. Ve směrnici pro rozvoj soutěže o lilul dílna socialistické práce o b s a ž e n é v projevu F. Zupky na celostátní poradě brigád socialistické práce se doporučuje, aby „hlavním obsahem soutěžení o získání titulu dílna nebo provoz socialistické práce bylo přijetí v y š š í c h úkolů n e ž stanoví plán, a jejich plnění z e j m é n a v kvalitativních ukazatelích, na p r v n í m místě v produk­ tivitě práce a v n e j v y š š í hospodárnosti. Ze z á v a z k ů m u s í vyniknout, že pracující o v l á d n o u technický rozvoj z v y š o v á n í m kvalifikace, zejména o s v o j o v á n í m si dalších o d b o r n ý c h profesí podle p o d m í n e k na pracovištích, že budou stále u p e v ň o v a t pracovní disciplinu, prohlubovat soudružské vztahy, předávat s v é zkušenosti z e j m é n a m l a d ý m s p o l u p r a c o v n í k ů m , bojovat proti n e d o s t a t k ů m ve v ý r o b ě a v organizaci práce a z v y š o v a t kulturu pracovního prostředí a bez­ pečnost při práci". (Rudé právo, 20. ledna 1961.) B ě ž n ě se stesky na potíže s kolektivní organizací v o l n é h o času objevují v rubrice Hovo­ říme s kolektivy Brněnského S v e r m o v á k a . V ú n o r o v ý c h číslech (1962) tohoto z á v o d n í h o časo­ pisu se d o v í d á m e o kolektivu m l a d ý c h dívek, který vykazuje n a d p r ů m ě r n é pracovní v ý s l e d k y a z n a č n é ú s p o r y materiálové a časové, že „má před sebou jeden v e l i k ý problém — společný život. Ten trochu v á z n e a kromě n á v š t ě v dvou filmů se děvčata ani jednou po práci nesešla". V č e m je příčina? — ptá se autor a pokračuje: N e c h á m e hovořit jednu z kolektivu. . .: „No většina n á s dojíždí, nikdo tu u ž nechce po práci zůstat, to n á s nejvíc brzdí. A potom. D ě v č a t a už mají chlapce a nemají zájem o s p o l e č n ý kulturní život". (21. II. 1962, č. 8.) O kolektivu žen, k t e r ý musel p ř e k o n á v a t a překonal n e d ů v ě r u a p o s m ě c h při p ř e c h o d u na „mužskou" práci, zapracoval se, nabyl s e b e d ů v ě r y a dosáhl c e n n ý c h ú s p ě c h ů va snižování pracnosti se p í š e : „A potom — kulturní život n a š e h o kolektivu. N a v š t ě v u j e m e sice jedna druhou, protože 8

9

1 0

1 J

1 2

1 3

1 4

1 5

6

1 7

1 8

BRIGÁDY SOCIALISTICKÉ

83

PRÁCE

se dobře z n á m e , ale jinak . . . D ě l á m e na d v ě s m ě n y , a k d y ž chceme něco organizovat, tak z toho v ž d y c k y pro nedostatek času sejde. To v í l e , každá m á děti, a to je opravdu svízelné". (14. II. 1962, č. 7). Ž á d n o u z těchto p o z n á m e k redakce blíže nekomentuje. O jednom kolektivu údržbářů v Závodech Jana Svermy se m ě l o nupř. v š e o b e c n ě za to. že soutěží r o v n ě ž o titul. Kolektiv dosahuje v y n i k a j í c í c h p r a c o v n í c h v ý s l e d k ů . Na letošní rok uzavřel 23 z á v a z k ů s p ř e d p o k l á d a n o u hodnotou úspor 140.000 K č s ; již v únoru bylo p ě t z l e p š o v a c í c h n á v r h ů realizováno (úspora činila 47.973 K č s ) . Ve zprávě se reprodukují tato slova v e d o u c í h o kolektivu: „ K d y ž jeden n á š spolupracovník utrpěl v á ž n ý úraz a zůstal doma půl roku, pracovali jsme za n ě h o a v š e c h n y p l á n o v a n é ú k o l y splnili. Ze to v š e c h n o pomohlo, je v i d ě t i z toho, že kalírna plní plán, i k d y ž n e m á prostory . . . V y d á v á m e technický koutek na n a š i c h n á s t ě n n ý c h n o v i n á c h , školili jsme p r a c o v n í k y z Egypta. P o m á h a l i jsme nejen n a š e m u z á v o d u , ale i j i n ý m . . . Odpracovali jsme spouslu brigádniekýxh hodin. Nedělali jsme to pro p e n í z e , ale pro to, aby to šlo, abychom z á v o d u pomohli". U k á z a l o se v š a k , že tento kolektiv o titul n e s o u t ě ž í ! Na otázku, proč vlastně nrsoutěží, o d p o v ě d ě l s. C.: „ M y se ješlě(!?) n e m ů ­ ž e m e pustit do s o u t ě ž e ; sice pracujeme dobře, ale jak m á m e žit kolektivně, k d y ž se n e m ů ž e m e dáU do kupy? Pracujeme nepřetržitě, i v neděli, a doopravdy se n e m ů ž e m e odhodlat ke společné akci". ( B r n ě n s k ý Š v e r m o v á k , 1962, č. 7.) B r n ě n s k ý Š v e r m o v á k , 1962, č. 3. V článku Jiřího Svobody, u v e ř e j n ě n é m v R u d é m p r á v u 10. ledna 1962, se kritizují ten­ dence, které m ě n í b r i g á d y ve zvláštní ú t v a r y , oddělené od v š e h o ostatního n a , z á v o d ě , pro n ě ž se pořádá zvláštní školení apod., důrazně se odsuzují unahy o d l i š o v a t č l e n y brigád zvláštními kvalifikačními p r ů k a z y , odznaky atd. „Nezavání to n e b e z p e č í m o d t r ž e n ř o d ostatních pracu­ jících, kteří v brigádách ještě nejsou?" p t á se autor č l á n k u a pokračuje: „A b u ď m e upřímní — snahou trochu se p o v y t á h n o u t , p o v ý š i t nad ty ostatní? Vždyť p r á v ě t í m bychom mohli popírat hlavní z á s a d y socialistického soutěžení — pomoc, silnějších slabším . . . " P o d o b n é tendence j i ž odsoudilo usnesení U V K S C z 16. prosince 1959 i celostátní porada Brigád v lednu 1961. N a b á d a v ě se p ř i p o m í n á i v referátu soudruha N o v o t n é h o na celostátní poradě, že „pře­ m ě n a člověka a jeho m y š l e n í je d l o u h o d o b ý proces, v n ě m ž se p o s t u p n ě l á m o u staré před­ sudky. B r i g á d y m u s í v y c h á z e t z reálné situace, n e s m í si myslet, ž e zlomí v ě c i přes koleno. T í m byste neposloužili věci, ale n a o p a k b y s t e se i z o l o v a l i a v a š e působení n a o s t a t n í ; b y b y l o o s l a b e n o " (podtrženo mnou J . 55.). K téže otázce se v y j a d ř u j e referát soudruha Zupky na téže p o r a d ě : „Lidé se přetvářejí, rostou na v e l k ý c h úkolech doby. Klást si n ě j a k á h o t o v á měřítka, v y m ý š l e t jakási přesně s t a n o v e n á kritéria, jejichž souhrn by p ř e d s t a v o v a l ideálního člověka a v tom spatřovat tak zvané konkrétní vyjádření v závazcích by bylo hluboce mylné a nesprávné a pracujícímu člověku naprosto cizí a nepochopitelné (podtrženo mnou, J . §.)". Viz R u d é p r á v o , 20. ledna 1961.) Viz článek Nepodceňoval drobné každodenní problémy, R u d é právo 20. prosince 1961. B r n ě n s k ý Š v e r m o v á k , 1962, č. 12, článek Ze života brigád spciilistické práce. S v é h o druhu rozvinutou formulací n á p l n ě činnosti brigád je P r o v o l á n í celostátní porady brigád socialistické práce (viz R u d é p r á v o , 22. ledna 1961.) 1 9

2 0

2 1

2 2

2 3

2 4

2 5

O B H E r A T H B H H ^ T E H E H II H fl X B P A 3 B H T H H 3 B H 3 K E H H H BPHTAinf C O U H A J I H C T H I E C K O T O TPyflA B B

Hacroameň

paaBHTHH

njieHHH

pa6oTe

npoBonnTCH

KOjijieKTHBOB

JteBHSa:

„yiHTbCH

HBjíaeTCH npejtcTaBjíeHHe,

aHajma

npa^HH

coiiiiajiHCTimecKoro COIIHajlHCTHMeCKH

Tpyjia,

H

nocnencTBHH

OTpnuaTe.ii.Hoii TeHAeHU.HK

aaxjiioqaiomeHcsi

pa6oTaTb

H

XtHTb".

B

HCKyccTBeHHOM pacme-

Pe3VJIbTaTOM

3T0Ít

TeHMHnHH

•

6pnraa c o u n a j r a c T i m e c K o r o Tpyaa O T Bcex npejunecTByromiix $ ° P c o p e B H o s a H H H OTJiHiaeTCH TeM, M T O copeBHOBaHHe pacnpocrpaHHeTCH B HOByio c<j>epy — B c $ e p y „ c o i r H a j m c T H q e c K o r o o6paaa H C H S H H " , K O T o p a n H C T O j i K O B b i B a e T C H K B K oSjíacTt. BHeI T O ABHXceHHe

M

TpynoBOň

flejrrejn.HOCTH.

nepeHecra

OrpeMjieHHe OflHaKO,

K

TejibCTaa eTCd IIo

Mepe

K

saTeMHeHHio

paaBHTHH

nporpeccHBHoň

HBjíHeTCji

IIoHHTHe npn

H

—

c<J>epy

copeBHOBamie B

BOCnHTaTejlbHOH

pa60TU

HacToameň

noBbiiueHne npon3BOjWTejibHOCTH

AHaJiua fla

OTpbIBy

uejiH

T.

Has.

BHeTpyaoBoň nejrrejibHOCTH

OT n p a K T H i e C K H X

couuajiHCTHqecKoro

juuDKeHHti

3 T H OTpHuaTejibHiie

n o K a 3 b i B a e T , I T O HBH>KeHHe

„couHajiHCTHiecKHň

H

npHBOUHT,

SKOHOMHieCKOrO

copeBHOBauHH,

CTpOH-

Koropoň

HBJIH-

Tpyaa.

TeHaeHUHH

KaK S T OroBopHT

BOnpOCOB

caMO

Tpya"

c o r t a a j m a M e He MoaceT C B O ^ H T Í C H

HasBaHne

coaepMtHT

Bce

—

TeHfleHUHH

HBHjKeHneM

cymecTBeHHbie

JIHIIIB K o n H O M y

nocTeneHHo

SpnraA 3a

HcnpaBJímoTCH.

coiiHajmcTHqecKoro counajiHCTHiecKHH

npiisHaKH

Tpya

aBH«eHM.

npoH9BOHCTBeHHOMy npoijeccy.

K

TpyTpya.

ero

co-

I

84

JAROSLAV

HepiKaHHKI, •ciHTaTi,

BBITeKaiOmeMy

H

yczjme

aa

H3

COUHBJIHCTHieCKHX

paaBHTiie

TOBapnmecKHX OTHomeHHÍi M e » n y JWHHH

SJíeMeaTapHbix

Eoraťoe Hne

coflepjKaraie

nojiyiaeT

Ban.cs

B

npaBHJi

•oSxeflHHaeT

OAHa

•coimajiHCTHiecKoro

HOBOŮ

qjieHaMH

ipyaoBOH

aa

noBMiueHHe

OTHOnleHHH,

KBajm$HKau.HH,

Bcero pa6oiero KOJijieKTHBa,

flHcuHiuiHHH Tpyaa

H

T.

He

HeOĎXOflHMO aa

roBopu

coaaaHHe o

COSJIM-

KOToporo

ABUjKe-*

a.

ABJIHCTCH

HCTOIHHKOM,

na

paaBHco B c e M H ocTajibmjMH ^ o p M a M H copcBHOBaHHH, c KOTopuMH ero nejib: npHHeciH K B K B O S M O K H O S Ó J I M U H H BKjiaa B AOJie p a a B H T H H 6oraTCTBa JUIH

csoero

npOH3BOflCTBeHHMX

TCXHHKH,

conHaJiHCTH
HHHUHaTHBy

TecHOM

SABATA

paaBHTHH.

IIoaTOMy ecTecTBeHHO, I T O O H O AOJIHCHO

eroiHCTBe

odrqecTBa.

IlepeaeAa H. Kupwoea

OBER NEGATIVEN TENOENZEN IN DER ENTWICKXUNG DER BEWEGUNG DER BRIGADEN DER SOZIALISTISCHEN ARBEIT Die Studie analysiert die Wurzeln und F o l g ě n einer negativen Tendenz die i n der Entwicklung der Kollektive der sozialistischen Arbeit in Erscheinung tritt, die in einer kunstlichen Entzweiung der Losung „Sozialistisch arbeiten und leben lernen" beruhl. Frucht dieser Tendenz .ist d i e Vorstellung, wonach sich die Bewegung der Brigaden der sozialistischen Arbeit v o n a l l e n vorhergehenden Formen dadurch abhebt, dass sie den Wettbewerb in eine neue Sphare -erweitert — in die Sphare der „sozialistischen Lebensweise", die a l s ein Bereich ausserarbeilsm á s s i g e r Betfitigung atifgefasst wird. Die Bestrebungen, die den Wettbewerb in die Sphare der sog. ausserarbeitsmassigen Tatigkeit zu íibertragen suchen fůhrt jedoch zu einer Trennung der erzieherischen Arbeit v o n d e n praktischen Fragen des Wirtschaftsaufbaus und zu einer Verdunkelung des eigentlichen Ziels •ďes sozialistischen Wettbewerbs — Hebung d e r Arbeitsproduktivitat. Die Bewegung korrigiert im Verlauf ihrer Entwicklung sukzessiv diese negativen Tendenzen. Aus der Analyse der progressiven Tendenz geht hervor, dass die Bewegung der Brigaden der sozialistischen Arbeit eine Bewegung fiir die sozialistische Arbeit ist (wie eš úbringens auch ihre Benennung besagt). In dem Begriff „sozialistische Arbeit" sind alle wesentlichen Aspekte • d e r Bewegung einbegriffen. Die Arbeit ist im Sozialismus nicht auf eine „ p u r e Leistung" zu reduzieren. Z u d e r e n Inhalt, der den sozialistischen Produktionsverhaltnisen entspringt, gehoren d i e Bemiihungen, die Entwicklung der neuen Technik, d i e Hebung d e r Qualifikation, d i e iSchaffung kameradschaftlicher Beziehungen unter a l l e n Belegschaftsmitgliedern zu erreichen; d i e Einhaltung v o n Grundregeln d e r Arbeitsdisziplin usw. w i r d selbstvestandlich vorausgesetzt. Aus dem reichhaltigen Tnhalt der sozialistischen Arbeit schopft die Bewegung Anregungen í ů r ihre Entwicklung. Es ist daher selbstverstadlich, dass sie sich Hand in Hand mit allen ubrigen Wettbewerbsformen zu entwickeln hat, mit denen sie ein Ziel verbindet: den grosstmoglichen Beitrag zur Entwicklung des Reichtums der sozialistischen Gesellschaft zu leislen. Ubersstzt von Rudolf Merta

(