O motivaci! Michal Oškera"

O motivaci! Michal Oškera" O motivaci bylo napsáno již mnohé. Pravděpodobně nejznámější teorii motivace formuloval ve 40. letech 20. století americký psycholog Abraham Maslow. Ikonickou podobou této teorie je tzv. Maslowova pyramida potřeb1.% V tomto článku si dovolím představit vlastní pojetí motivace a od něj odvozenou pyramidu potřeb, která se v jistých částech s tou Maslowovou shoduje. Ovšem liší se ve východiscích, způsobu odvození a v důsledcích, které z pyramidy vyplývají. Na pyramidě bude ukázáno, jaký vliv má civilizace na kvalitu života běžných lidí a potažmo organizací a co se s tím dá ve světě každodenního života dělat. Článek se především pokouší odpovědět na otázky: proč úspěšní lidé nebývají se svým životem spokojeni a jestli lze podobný princip vysledovat i u organizací? %

Podstata motivace

tak

tick

ý!

str

ate

gic

ký

!

tak

tick

ý!

str

ate

gic

ký

!

Motivace lidské bytosti je vnitřní pnutí jejího bytí nacházet se ve stavu spokojenosti. Je to vnitřní síla, která člověka neustále tlačí, aby stavu spokojenosti dosahoval. Stav spokojenosti nastává, jsou-li všechny potřeby lidské bytosti naplněny — odtud „pocit naplnění“.% Stupně spokojenosti jsou dva. První je o  udržení se při životě a je to stupeň taktický. Druhý, strategický stupeň je o seberealizaci. Člověk je z podstaty své konstrukce motivován udržet se při životě, a to proto, aby se mohl seberealizovat.% Každý z uvedených stupňů má dále dvě složky: vnitřní a ! vnější. Potřeba dosahování vnitřní spokojenosti je indukována Sebevnitřním prostředím každého jedince — vychází ze způsobu, II.! realizace! jakým je člověk zkonstruován. Stav vnitřní spokojenosti nastává, když jsou veškeré vnitřní potřeby aktuálně naplněny. Na taktickém stupni potřeb je vnitřní potřebou uspokojování Udržení fyziologických potřeb. Na úrovni strategické je to naplňování I.! se při životě! smyslu svého života. Vnitřní spokojenost je nutnost, bez které se nedá kvalitně žít. Uspokojení vnitřních potřeb vede k zajištění Pyramida základních potřeb subjektivně kvalitního života. Vnitřní spokojenost je pro kvalitní život spokojeností nutnou.% Potřeba dosahování vnější spokojenosti je indukována vnějším prostředím, ve kterém člověk žije. Stav vnější spokojenosti nastává, když jsou všechny potřeby indukované vnějším prostředím aktuálně naplněny. Na taktickém stupni se jedná o zajištění bezpečí, na úrovni strategické o poskytování užitečnosti. Bezpečí ! spočívá v tom, že veškeré vnější vlivy jsou jedinci známé: ze ! vnější známosti plyne jistota a z jistoty plyne bezpečí. Užitečnost je Užitečnost! bonusová poskytována tak, že působení jedince má pro společenství, II.! vnitřní Smysl života! jehož je součástí, pozitivní efekt. Na rozdíl od vnitřní nutná spokojenosti je vnější spokojenost pouze bonus, bez kterého vnější Bezpečí! se dá stále subjektivně kvalitně žít. Tento bonus v podobě bonusová I.! vnější spokojenosti pouze zajišťuje objektivní zvýšení kvality vnitřní Fyziologické potřeby! života, resp. jeho pohodlí. To znamená, že bonus sám o sobě nutná nosičem kvality není. Proto například nejrůznější indexy Zpodrobněná pyramida potřeb životní úrovně o skutečné kvalitě života jedinců v dotčených lidských společenstvích nevypovídají zhola nic.% Člověk tedy může vést kvalitní život i když se neustále ocitá v jeho ohrožení a současně neposkytuje svému společenskému okolí užitečnost. Příkladem mohou být profesionální 1http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Maslowova_pyramida

1

dobrodruzi, cestovatelé či horolezci. Aniž bych se k chtěl k těmto profesím jakkoliv negativně vymezovat, je nabíledni, že tito lidé se dobrovolně vystavují nebezpečným situacím, jako jsou extrémní přírodní podmínky či zcela cizí kutlurně-společenská prostředí, a jejich přínos pro společnost z pohledu užitečnosti je zanedbatelný. Smyslem života například pro cestovatele je poznávat cizí kraje a kultury, nikoliv psát cestopisy. Psaní a prodej cestopisů je nadstavbová / bonusová činnost, která má přispět k zajištění prostředků pro podniknutí dalších cest. Byl-li by na druhou stranu cestovatel nucen setrvávat doma, v bezpečí a relativně zajištěn, on sám jen těžko bude o svém životě hovořit jako o životě kvalitním.% Život jedince je kvalitní tehdy, jsou-li jeho činy voleny na taktické úrovni tak, že nedojde k jeho vyčerpání k smrti, a na strategické úrovni tak, že vedou k naplňování smyslu jeho života. A to i tehdy, vystavují-li tyto činy jedince nebezpečí a společnost v nich nespatřuje žádný nebo jen zanedbatelný přínos. Naopak zajištěná bezpečnost a materiální dostatek plynoucí z poskytování společností žádané užitečnosti nemá sám o sobě na kvalitu života žádný vliv. Užitečnost musí být vždy budována na smysl života naplňujících činech, nikoliv obráceně.%

"

Vývoj lidstva však dospěl do stavu, kdy shora uvedený popis je spíše ideálem, než běžně vídaným jevem. V dnešní době se většina lidí obává o zajištění I. stupně spokojenosti nebo je do těchto obav svým okolím tlačena. Jak k tomu došlo a jaké to má následky?%

Dopady civilizace

tak

tick

ý!

str

ate

gic

ký

!

Jedním z klíčových momentů vzniku civilizace je zavedení dělby práce. Dělba práce byla umožněna ruku v ruce s rozvojem jazyka a vzájemné mezilidské komunikace. S pomocí jazyka začalo být možné nejprve práci zmiňovat (např. rozdělit) a poté teprve vykonat.% Zavedení dělby práce umožnilo výrazný pokrok lidského druhu. Jako průvodní jev bylo postupně zavedeno médium, tj. měna, pro virtuální směnu činů, tj. dělené práce. Lidé se začali specializovat a tak nezbylo než činy či jejich výstupy, které nespadaly do jejich specializace a byly nutné pro přežití, obstarávat prostřednictvím směny od jiných lidí.% Dělba práce má dodnes za následek, že naprostá většina lidí pro zajištění I. stupně spokojenosti potřebuje peníze, neboť není schopna si tento stupeň zajistit svými činy přímo. Opomeneme-li dědictví, výhru, obdarování, apod., lze peníze získat směnou za užitečnost, tj. směnou za činy, které jsou pro někoho užitečné a je ochoten za ně, jejich příslib nebo jejich výstup zaplatit.% Pro tutéž většinu lidí se tak bonusová užitečnost stává nutností a naopak naplnění smyslu života bonusem. Poskytování užitečnosti si dnes obvykle žádá takovou míru nasazení, že pro nalezení a naplnění smyslu života již žádná energie nezbývá. Nenaplňování smyslu života však vede k vnitřní ! Smysl! vnitřní nespokojenosti a ústí v život, který postrádá základní kvalitu života! bonusová — skutečný smysl. A tak řada lidí, kterým se podařilo II.! vnější zbohatnout a žijí v luxusu, není se svým životem spokojena.% Užitečnost! nutná Vědomí nutnosti být užitečný i v budoucnosti zakládá vnější vzniku obav o zajištění I. stupně spokojenosti již Bezpečí! bonusová v  současnosti. Míra obav je nepřímo úměrná míře celkové I.! vnitřní spokojenosti v minulosti, která je však chybně projektována Fyziologické potřeby! nutná do budoucnosti. Tento stav vyvolává aktuální celkovou Zvrácená zpodrobněná pyramida nespokojenost, a to i za situace, kdy jsou aktuálně všechny potřeb potřeby uspokojeny. % Výsledkem této situace je aktuální snaha o maximální objektivní zvýšení kvality života, aby bylo v budoucnu z  čeho čerpat2. Jedná se o maximalizaci 2

Na tomto místě je potřeba mít na paměti, že usilovat o zvyšování kvality života, který je inherentně nekvalitní — protože je beze smyslu, vychází nastejno jako snaha o zvyšování kvality shnilých jablek.

2

tak

tick

ý!

str

ate

gic

ký !

zabezpečení budoucnosti pomocí maximalizace užitečnosti v ! současnosti.% Celou situaci ilustruje Zvrácená zpodrobněná pyramida Být II.! užitečný potřeb, kde smysl života mající vliv na vnitřní spokojenost se ostatním! stává bonusem a užitečnost mající vliv pouze na vnější spokojenost se stává nutností. Redukujeme-li vypuštěním bonusových složek zpodrobněnou pyramidu zpět na pyramidu Udržení základní dostaneme Zvrácenou základní pyramidu potřeb. Tato I.! se při životě! pyramida říká, že člověk je motivován k tomu udržet se při životě, a to proto, aby byl užitečný ostatním. Seberealizace Zvrácená pyramida základních začínající naplňováním smyslu svého života se vytratila a s ní i potřeb předpoklad subjektivní kvality života.% % Prostředí civilizace či moderní společnosti pod záminkou pokroku nepokrytě usiluje o maximalizaci I. stupně spokojenosti3, a to na úkor přirozenému uspořádání potřeb stupně II. V situacích, kdy je ohrožen i I. stupeň spokojenosti, dochází ve společnosti k  chaosu a revolučním změnám — začíná boj o přežití. Lidé bezprostředně pocítí, když je I. stupeň spokojenosti ohrožen4, ale u II. stupně si nechali vnutit iluzi, že smyslem života je být užitečný ostatním. Pod dojmem této iluze jsou lidé snáze ovladatelní.% Tak lidé vyměnili smysl života za pohodlí. Zatímco pohodlí je čistě o I. stupni spokojenosti, tj. o bezpečném uspokojování fyziologických potřeb, k naplnění smyslu života je zapotřebí jisté dávky svobody, a to svobody osobní5.% Ovšem osobní svoboda není o možnosti volby dělat, co se komu zlíbí, ale o možnosti nalézt a bezezbytku naplnit smysl života. Dávat lidem svobodu ve formě více možností volby je stejně nefér jako jim tvrdit, že smyslem jejich života je být užitečný ostatním. Nutností být za každou cenu užitečný byli lidé osobní svobody zbaveni. Osobní svobody se lidé vzdali výměnou za  pohodlí, tj. dostatek a bezpečí. Vzhledem k tomu, že osobní svoboda, resp. možnost naplnit smysl života, je předpokladem k celkové spokojenosti a kvalitnímu životu, lze také říci, že lidé hloupě vyměnili svou celkovou spokojenost se životem za momentální pohodlí. To však v součtu celkovou spokojenost nikdy nedá.% Vypořádání se s život devastujícím vlivem civilizace je možné pouze vrácením smyslu života v  žebříčku potřeb mezi bezpečí a užitečnost. Smysl života je totiž to, pro co stojí za to žít — má motivační charakter. Bohužel je civilizací vytěsněn na bonusovou a tedy zbytnou pozici. O jeho posun na „nutnou pozici“ musí každý člověk žijící v civilizaci svést boj — o osobní svobodu se musí zasloužit každý sám za sebe.%

Svoboda organizací Lidé, kteří chtějí pouze vydělat peníze, tj. být za každou cenu pouze užiteční, nebývají, ač mohou být úspěšní, v  této činnosti vůbec nebo dlouhodobě spokojení. Úspěch je objektivní hodnocení stavu. Spokojenost je subjektivní hodnocení stavu. Člověk u sebe hodnotí spokojenost, kdežto u ostatních úspěch. Chybou je vyměnit vlastní spokojenost za touhu být stejně úspěšní jako jiní lidé.% Není bez zajímavosti, že tento princip je možné aplikovat na jakoukoli organizaci. Nestojí-li organizací poskytovaná užitečnost na skutečném smyslu její existence, který je udržován a sledován jejím lídrem, je její případný úspěch vykoupen vnitřní rozporuplností, nesoudržností a nespokojeností, což dříve nebo později povede k jejímu rozkladu.%

3

tj. zajištění všeho dostatku a bezpečí svých členů

4

Osvícený vladař ví, že I. stupeň je nedotknutelný, neboť jeho udržení má za následek, že je komu vládnout.

5

Vzhledem k tomu, že člověk je tvor ryze individualistický, jiná něž osobní svoboda neexistuje.

3

Jeden z příkladů lze najít v historii společnosti Apple. Jak kdysi řekl Steve Jobs6: „Naším primárním cílem je dělat nejlepší počítače na světě — nikoli být největší nebo nejbohatší. Ano, Apple má i druhý cíl, kterým je dosahovat zisku. Po určitou dobu si tyto dva cíle v Applu vyměnily pořadí, a ta drobná změna způsobila diametrální rozdíl.“ Tou určitou dobou bylo období let 1985 - 1997, kdy Jobs v Apple nepůsobil. Po tuto dobu byl Apple veden lidmi zaměřenými čistě na užitečnost měřenou finančními zisky, které ale podstatnou část tohoto období klesaly. V roce 1997, když se Jobs do Apple vrátil, byl Apple těsně před bankrotem. S návratem Jobse se do Applu vrátil i původní smysl jeho existence, což jej nakonec zachránilo.% Smysl existence organizace je fundamentálním předpokladem pro kvalitní fungování organizace. Stejně jako u člověka musí být užitečnost vybudována na zcela jasném a neochvějném smyslu existence. A stejně jako u člověka nesmí tento smysl spočívat čistě v poskytování užitečnosti svému okolí za úplatu.% Smysl existence organizace je technicky vzato vizí jejího existenčního programu7. Původcem vize existenčního programu organizace musí být její lídr, který ji v každém okamžiku musí zosobňovat. Vize existenčního programu musí korespondovat s osobní vizí lídra nebo být její součástí, tj. dílčím cílem. Pokud tomu tak není, člověk, který je v pozici lídra, tuto pozici zastává pouze formálně, ovšem skutečným lídrem není. V takovém případě začne organizace postrádat smysl své existence, začne tíhnout k tzv. řízení přes projevy užitečnosti a místo realizace existenčního programu začne spravovat portfolio stávajících produktů a služeb, jehož potenciál se dříve nebo později vyčerpá. Organizace se tímto uvrhne pod diktát plnění nejrůznějších ukazatelů, který původní smysl nahradí. Organizace stejně jako člověk ztratí svou svobodu se dále rozvíjet, jít s dobou a naplňovat smysl své existence.% Ocitne-li se organizace v takové situaci, jediným východiskem je udělat přesně totéž, co musí udělat člověk: svést boj o předřazení naplňování smyslu své existence prostoduchému poskytování užitečnosti. Ovšem v případě organizací tento boj spočívá v nalezení skutečného lídra.%

Shrnutí Motivace lidské bytosti je vnitřní pnutí jejího bytí nacházet se ve stavu spokojenosti. Člověk je od přírody motivován k udržení se při životě — I. stupeň spokojenosti, a to proto, aby mohl dosáhnout seberealizace — II. stupeň spokojenosti.%

"

Každý stupeň spokojenosti má vnitřní a vnější složku. Vnitřní složky jsou uspokojování fyziologických potřeb a naplňování smyslu života. Zajištění vnitřní spokojenosti je nutností pro subjektivně kvalitní život. Vnější složky jsou zajištění bezpečí a poskytování užitečnosti. Vnější spokojenost má pouze potenciál objektivně kvalitu života zvyšovat — je bonusem.%

"

Vývojem lidského pokolení došlo k tomu, že pro většinu lidí se bonusová užitečnost stala nutností a naplnění smyslu života bonusem. Lidé podlehli iluzi, že člověk je motivován k udržení se při životě, aby mohl být užitečný ostatním. Jinými slovy, lidé hloupě vyměnili svou celkovou spokojenost se životem za momentální pohodlí. Tím se současně vzdali své osobní svobody, na základě které lze smysl života naplňovat.%

"

Smysl života je totiž to, pro co stojí za to žít. Bohužel je civilizací vytěsněn na bonusovou a tedy zbytnou pozici. O jeho posun na „nutnou pozici“ musí každý člověk žijící v civilizaci svést boj — o osobní svobodu se musí zasloužit každý sám za sebe.%

" 6

L. Kahney: Inside Steve’s brain, 2008

7

M. Oškera: Scope, Projekt, Program, Portfolio v dalších souvislostech, 2014

4

Každý může být v tom, co dělá, úspěšný, aniž by byl spokojený. Úspěch je objektivní hodnocení stavu. Spokojenost je subjektivní hodnocení stavu. Člověk u sebe hodnotí spokojenost, kdežto u ostatních úspěch. Chybou je vyměnit vlastní spokojenost za touhu být stejně úspěšní jako jiní lidé.%

"

Totéž platí pro organizace s tím rozdílem, že boj o nalezení smyslu existence organizace spočívá v nalezení skutečného lídra, tj. člověka, kterému organizace jeho smysl života pomůže naplnit: lídr se totiž nepřizpůsobuje organizaci, ale organizace lídrovi.%

O autorovi Michal Oškera je dlouholetým odborníkem na konceptuální modelování reality. Stejně tak dlouholetá je i jeho zkušenost, že za neblahými přístupy k řízení projektů, se kterými měl tu možnost se během svého, nejen profesního, života setkat, stojí zvláštní druh zjitřené lidské hlouposti důmyslně zastřené nemístným pocitem sebedůležitosti. Učit se a zároveň posouvat věci k lepšímu je jeho hlavní motivací pro jeho vstup do Společnosti pro projektové řízení (SPŘ), která má ve svém poslání formovat povědomí o dobré praxi v projektově-orientovaných aktivitách a jejich řízení. Vaše názory si rád přečte na [email protected].

5