●●●●●●●●●●●●
Střediskové a jiné akce
●●●●●●●●●●●●
Bylo: • • • •
8. 5. 2004 – Okresní kolo Závodu světlušek 21.-22. 5. 2004 – Bambiriáda 28.-29. 5. 2004 – Sv. Jan session, s opakováním divadla Havran z Kamene 28.-30. 5. 2004 – Intercamp, setkání skautů z celé Evropy
Střediskové
NOVINY 9.číslo
Bude:
na červen 2004
Letní tábory – viz článek
Kontakt
●●●●●●●●●●●●●●●●●●●● ●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●● Junák, svaz skautů a skautek, středisko Kruh, Frýdek, www.skaut.cz/frydek Střediskový vůdce: Pavel Kika, Okružní 2858, F-M,
[email protected], tel.737868011. ●●●●●●●●●●●●●●●●●●
Podpořte nás! ●●●●●●●●●●●●●●●●●●
Finanční dar na rekonstrukci Skautského domu můžete zaslat na účet sbírky Pomozte frýdeckým skautům:
1538535001/2400 DĚKUJEME!
Cihlička do soutěže !
●●●●●●●●●●●●● ●●●●●●●●●●●●●● Za tvůj příspěvek do Novin! Napiš článek a získáš cihličku! O čem? O tom, co se děje ve tvé družině, oddíle, středisku, o akcích a o tom, co jsi na nich zažil/a! Uzávěrka příštího čísla bude 31. 8. 2004 ●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●● Měsíčník. Vydává Středisko Kruh pro vnitřní potřebu členů střediska, jejich rodičů a členů Klubu přátel skautingu. Redaktorka: Bára Janásková,
[email protected], 777674499, adresa: Bára u p.Bartoňové, Mikuláše z Husi 8, Praha 4, 14000
V tomto čísle najdete: Velké poděkování Jak se žije světluškám Co ty vlastně v tom skautu děláš? (Bára) (Mrně, Pů, Sabrina, Myš) Práce ve Skautském domě (Pavel) Pomoc lesům = pomoc charitativní Jaká byla Bambiriáda (Pavel) Chystáme se na tábory Skauti – jedni z mnoha? (Bára) Soutěž o klubovnu a letecký výlet Kap, kap aneb na Ivančenu (Páradlo) Novinka a rozloučení Opravujeme kostel ve Staré vodě (Lenka, Martina)
●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●
Velké poděkování Za vedení skautského střediska Kruh, rádce a činovníky děkujeme všem příznivcům skautů za jejich pomoc, dary a podporu. Zvláště chceme poděkovat: p. Miroslavu Kolesovi, za finanční dar 3000,-Kč p. Petru Hapalovi, zastupiteli města, za finanční dar 1000,- Kč všem, kteří přispěli na sbírku koupí domečků před kostelem v Dobré a Starém Městě – vybrali jsme zde celkem 1700,- Kč. V současné době je stav účtu sbírky „Pomozte frýdeckým skautům“ 83 063,Kč! Aktuální stav transparentního účtu můžete sledovat na našich webových stránkách: www.skaut.cz/frydek, odkaz veřejná sbírka. ●●●●●●●●●●●●●●●●●●
Slovo do pranice
●●●●●●●●●●●●●●●●●●●
Co ty vlastně v tom skautu děláš? „No a co je to teda ten skauting, a co tam vlastně děláš?“ zeptali se mě kamarádi cestou z Krkonoš. A já jsem se snažila zodpovědět všechny jejich otázky a co nejlépe vystihnout, co je na skautingu pro mě podstatné, co ho odlišuje od ostatních kroužků nebo turistických oddílů, co pro mě znamená... Měla jsem na to vysvětlování dost času, jenže mi nějak docházely slova, vlastně jsem to vůbec uspokojivě vysvětlit nedokázala! Neskauti většinou nemají mnoho informací a jejich obrázek skautingu se utváří na základě vnějších znaků – kroje („jaké to máte ty uniformy?“), nástupy na táboře, vázání uzlů, strážení u pomníčku, výlety do lesa, morseovka. Jenže to všechno jsou prvky, které můj obraz skautingu vůbec nevytvářejí, pro mě je to především skupina skvělých lidí, pevné vztahy a inspirující přátelská atmosféra, smysluplný program, služba, svoboda, příležitost, seberealizace, rozvoj sebe sama... Ale nikdy jsem si nemyslela, jak může být těžké tady ten obrovský kus mého já a mého světa někomu druhému představit, ukázat... snad je nejlepší to vidět na vlastní oči. Bára, Čochtani ●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●
Hezké léto všem čtenářům a čtenářkám, nashledanou v září !
Pomoc lesům = pomoc charitativní Naše středisková rada doporučila všem oddílům zúčastnit se táborového projektu – brigády v lese. Co to obnáší? Možnost absolvovat s dětmi na táboře povídání o lese spojené s několika hodinami přímé pomoci lesu (např. sázení stromků, stahování klestí, čištění potoka aj.). Za tuto naši pomoc přírodě věnují pak Lesy ČR částku třiceti tisíc korun na konkrétní charitativní projekt, který vybere Junák. Loni tato částka napomohla stavbě školy v Afghánistánu, letošní cílový projekt zatím není vybrán, ale jisté je, že peníze zůstanou v ČR.
Chystáme se na tábory Naše středisko pořádá celkem 7 táborů, na které se v létě rozjedeme, jejich začátek už se blíží mílovými kroky. A kde že to bude? Staré Město 3.7. - 17.7. – Borsučí Světlušky 17.7. - 31.7. – Borsučí Skauti+vlčata 31.7. - 14.8. – Borsučí Čochtani 31.7. - 14.8. – Hrčava Dobrá 26.7. - 10.8. Oglala 30.7. - 21.8. – Něčínský potok u Spálova 112.odd. prvních 14 dnů v červenci – Morávka
Soutěž o klubovnu a letecký výlet! Za květen se mnoho nezměnilo, přibyly pouze některé zapomenuté cihličky ještě z přípravy Skautských dnů – nejvíce Čáře (30) a Sarah (22). Cihličky dostali také všichni pisatelé článků do tohoto čísla. Na všechny další autory čeká cihlička také! Seznam s kompletními výsledky je vyvěšen na nástěnce ve Skautském domě.
Novinka a rozloučení Novinka nakonec – oddíl ze Starého města se od září stěhuje do Skautského domu a bude s Oglaly spoluužívat jejich klubovnu v přízemí. A to je konec tohoto ročníku Střediskových novin! Za námi je devět čísel a před námi další ročník, jehož první číslo vyjde v září 2004. Všechny připomínky a návrhy na to, jak by měl nový ročník vypadat, přivítáme na adrese
[email protected]!
Práce ve Skautském domě Během prázdnin provede Školstav dokončení skladu, tj. probourání prostředního okna a zazdění dveří, které nám umožní pohodlné nakládání táborového materiálu, a dokončení omítek. Na nás bude provést nátěr podlahy tak, abychom po skončení táborů mohli materiál naskládat už do nového skladu. Oprava sociálních zařízení se bude bohužel provádět až na podzim a klubovny na půdě asi až v zimních měsících. Situaci nám komplikuje zvýšení DPH, což pro nás znamená, že letošní náklady se zvýší asi o 140 tisíc Kč. Tuto situaci budeme řešit s ústředím Junáka. Pavel
Jaká byla Bambiriáda Ve dnech 21. a 22. května proběhla v našem městě Bambiriáda. Kromě profesionálních organizací jako je DDM, Červený kříž apod. se na ní prezentovala řada neziskových organizací, z nichž byly nejvíce zastoupeny různé turistické oddíly.
Naše středisko předvedlo představení pro děti Kocour v botách, tentokrát v polních podmínkách, na jevišti vytvořeném z liningů z týpí a s nedostatečným ozvučením, ale dětem sledujícím pohádku tyto nedokonalosti nijak nevadily. Dále si mohly děti u našeho stánku vyzkoušet horolezeckou stěnu, pokusit se o nějaké výtvarno, či si nechat „zmalovat“ obličej. O aktivity, které jsme nabízeli, byl stálý zájem a chtěl bych všem, kteří se na Bambiriádě podíleli poděkovat. Zvlášť bych chtěl poděkovat panu Kaniovi za pomoc při realizaci liningového jeviště a těm, kteří na Bambiriádě vydrželi po oba dny. Na závěr bych se chtěl podělit o jeden postřeh. Náhodný návštěvník, který si prohlédne fotografie z činnosti a trochu prolistuje kroniky organizací prezentujících se na Bambiriádě, musí nutně prohlásit: „Vždyť to je stejné“. A kromě profesionálních organizací pracují všichni vedoucí zdarma. Ano, bude mít pravdu. Pokud bychom pomíchali fotografie, kroniky a stručné popisy činností, pak člověk, který nezná specifika jednotlivých organizací, by neviděl rozdíly. Je hodně organizací, které podobně jako my pracují s dětmi, v tom nejsme nijak výjimeční, ani nejsme výjimeční tím, že vedoucí pracují zdarma, ale my nesmíme zapomínat na duchovní rozměr skautingu a na to, že naším cílem je vychovávat. Ale nesmíme si myslet, že jsme něco více než ostatní, že budeme na to pyšní, musíme to chápat jako naši službu a povinnost. Pavel
Skauti – jedni z mnoha? Bambiriáda v Praze na Letné měla mnohem větší rozměry, než ta naše frýdecká, děti tady mohly strávit celý den a pořád by měly co dělat. Organizací tu bylo nepřeberné množství a mnohé z nich měly opravdu skvělé prezentace, atraktivní programy a sympatické lidi u nich. Junák se mezi nimi zcela ztrácel, jako jeden z mnoha. Nezávisle na tom si mi vedoucí jednoho pražského skautského oddílu postěžoval: „povídal jsem si s pionýrským vedoucím z Brna a cítil
jsme si vtipy a pak jsme šli s Bárou domů, ale mě po dortě bolelo břicho a tak jsme šli s Bárou do cukrárny na záchod. Sabrina
Spaní v klubovně Na spaní v klubovně nás bylo asi dvanáct, večer jsme měly na jídlo rohlík se šunkou. Hrály jsme hry s míčky a pak jsme chvíli spaly a čekly na Bážo. Potom jsme šly ven se zavázanýma očima a tam jsme hrály novou hru mezi družinkami a pak jsme šli spát. Ráno jsme vstali a dali jsme si velkou rozcvičku. Ta byla taková, že jsme běhali přes půl Slezské. Potom jsme se vrátili do klubovny a tam byla snídaně, buchty a mléko, moc se mi to líbilo. Pak jsme hráli rybník a pak jsme šli domů. Myš
Skaut Skaut mě baví, je tady sranda. S holkama hrajeme různé hry. Jsou tady dobré kamarádky, lepší než ve škole. Ve škole se baví jenom o klukách. Ale tady jsou prima. Jestli někdo dostane tento papír do ruky, tak mu přeju, aby tady přišel a chodil, tady sám uvidí jaké to tu je a zalíbí se mu tu a bude tady spokojen. Když jsem já, bude tady spokojen taky. Už se těším. Sabrina ●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●●
jsme se musely strefit do medvídka Balua. Další byl překážkový běh, pak rostliny, zvířata, pochodové značky, zdravověda, šifry a všeobecné znalosti. Bavilo mě skoro všechno. V naší skupince jsem byla já, Pů, Plaváček, Radka a Lucka. Akorát mi vadilo, že jsme tahaly batoh a to, že v kápézetce, kterou jsme měly s sebou nebyla jehla a já nemohla přišít knoflík. Když jsme doběhly, dlouho jsme musely čekat na vyhlášení. V této době jsme hrály různé hry. Nakonec konečně přišlo vyhlášení! Byly jsme třetí a ta naše druhá skupinka byla čtvrtá. Dostaly jsme jako odměnu čokoládu. Pak jsme jely domů. Mrně Na svojsíkáči nás bylo pět, protože jedna nám chyběla. Bylo to moc a moc dobré, já s kamarádkami jsme vyhrály třetí místo a měly jsme jméno Sněženky. Stanovišť bylo dvanáct, překážková dráha atd., nejvíce bodů jsme měly při zvířatech. Nejvíce jsem to kazila já, protože jsem toho uměla nejméně. Naše vedoucí byla Radka, potom Mrně, Pů, Plavi, Lucka. To byla naše skupina. Pro nás s Radkou bylo nejlehčí balení dárku, zatloukání hřebíků a šití knoflíků. Byl tam fajn rybník, od kterého nás vyhodil jeden pán, který ho vlastnil. Bylo to skoro pořád do kopce, Šnek, Bážo, Krtek, Roula, Emík a Slézi to myslely dobře, bylo to prostě fajn. Běžely jsme v širém lese, bylo to docela fajn a mimochodem, já jsem Pů, ahoj! Pů Na Svojsíkáči jsem se měla velmi, ale velmi dobře, bylo nás šest. Byla to soutěž, byla zábavná, museli jsme dělat úkoly, nejlepší v té soutěži byl úkol zdravověda. Prožila jsem tam dobré věci, poznala jsem nové kamarádky, kterým důvěřuju. Moje věrná kamarádka, kterou jsem tam poznala, se jmenovala Janička, je kamarádská a je s ní sranda. Svojsíkáč byl fakt prima, my jsme vahráli třetí místo a dostali jsme dort. Jak jsme snědli ten dort, šli jsme do klubovny. Došli jsme a pak jsme si vzali věci, co jsme měli v klubovně. Ještě jsme se s Bárou bavili se Šašíkem a s Emou, vyprávěli
jsem se úplně zahanbený, protože s oddílem dělají opravdu skvělé věci, které nám se třeba nedaří...“ Co skauty od ostatních organizací a oddílů odlišuje? Myslím, že některé skautské oddíly neodlišuje nic, protože ve svém programu na výchovný a duchovní rozměr zapomněly... některé oddíly jiných organizací zato můžou i po výchovné stránce na děti silně zapůsobit, protože se vedení chytil někdo, komu to opravdu jde. Nám v tom můžou být i cennou inspirací. V čem má tedy být rozdíl? V tom, jaký je duchovní rozměr skautingu a výchova k hodnotám, v tom, že by mělo jít o více než jen volnočasovou aktivitu či kroužek, že by mělo být důležitější než „chodit do skauta“ spíš „být skautem“, se vším chováním a hodnotami, které k tomu patří. O to podle mě asi jde... Že mezi dětskými organizacemi nejsme zdaleka sami, dokazuje seznam členských sdružení ČRDM (České rady dětí a mládeže, která sdružuje české organizace zabývající se výchovou): Zde je pro zajímavost seznam několika nejpočetnějších v ČR: Junák – svaz skautů a skautek ČR 51 280 členů Sdružení hasičů ČMS 32 680 členů Pionýr 21 100 členů Folklorní sdružení ČR 13 460 členů Asociace TOM ČR 10 640 členů Česká tábornická unie 9 110 členů YMCA v ČR 7 290 členů (převzato z výroční zprávy ČRDM 2003) Bára, Čochtani
Kap, kap aneb na Ivančenu „Na svatého Jiří vylézají hadi štíři a skauti chodí na Ivančenu“. Letos tomu bylo nápodobně a i když z našeho střediska nás nebylo zas až tolik, na poměry tehdejšího dne – 24.4.2004 to bylo dost. Ono totiž už od rána pršelo a nevypadalo to, že se během dne vyjasní, i když jsme v nic jiného nedoufali. Úspěšně jsme nasedli do vlaku, ale když se začal rozjíždět na opačnou stranu, to už zas tak úspěšné nebylo. Zaměstnanci drah jsou totiž kujóni: přijel jeden vlak, všichni nastoupili, oni ho potom rozdělili a každá část jela jinam. No co, sedli jsme si do té špatné části. Dopadlo to dobře: stačili jsme vystoupit a ještě jsme stihli tu druhou polovinu do Ostravice a ne do Opavy. Z vagónu jsme se vykolébali ve Frýdlantu na nádraží, kde už stály davy skautů od malých šprťouchlat až po oldskauty. Prodrali jsme se a cestou potkali několik známých ze Žirafy.
Cesta k vrcholu byla především mokrá a plná skautů, pro lepší představu plná pláštěnek. Chůzí jsme se zahřáli. Nahoře se prodávaly skautské pohlednice a odznáčky. Nejsem vášnivý sběratel, ale myslím si, že v té zimě nezajímaly ani lidi, kteří jsou do nich jindy značně zainteresovaní. Bylo skvělé potkat tolik známých tváří a prohodit pár slov, příležitostí bylo dost. Najedli jsme se a zhodnotili situaci: do ceremoniálu zbývala hodina a všem cvakaly zuby => šli jsme pomalu dolů. Na nádraží bylo doslova teplo a smrádeček, ve vlaku už jen to teplo. Ve Frýdku jsme se rozloučili a šli se domů vysušit. Je to zvláštní skautská tradice, během cesty jsem si nebyla příliš jistá, o co vlastně jde: jestli o odznáčky nebo o ty skautské odbojáře, kteří byli popraveni. Záleží na každém, jak to pojme, především je to asi setkání. Tak s námi pojeďte příští rok, jestli jste tentokrát nebyli. Uvidíte mohylu, spousty skautů a když si přivstaneme, stihneme i východ slunce (myslím to úplně vážně). Páradlo, Čochtani
Opravujeme kostel ve Staré vodě Už tradičně jezdíme pomáhat při opravách kostela ve Staré vodě ve vojenském prostoru Libavá. I letos, 14.-16. května se vydala z našeho střediska početná výprava (asi 25 brigádníků), přiložit svou ruku k dílu Někteří z nich se poté mohli vidět i v televizi, protože tentokrát přijeli i reportéři z České televize! Více poví dojmy účastnků... Když jsme se dozvěděli (den předem), že frýdečtí skauti jedou na brigádu do Staré vody a rozhodli jsme se, že pojedeme s nima, počítali jsme automaticky s tím, že vedle kostelíka bude stát ňáká pěkně vytopená farka, kostel trochu poškrábaný… No skutečnost nás trochu překvapila. Nikdy jsme tam nebyli a tak jsme se nechali jednoduše vést pořád rovně za Frýdkem. Po osmi kilometrech se
mezi nekonečnými loukami a lesy vynořil krásný obrovský kostel. Bylo to úplně jako v pohádce. Ani jsme si nevšimli, že ta vytopená farka někde zmizela. Když jsme sešli do kostela, zděsili jsme se. Kostel byl celkem úplně rozbombardovaný, všude samé ruské nápisy… necítili jsme se vůbec jako v kostele. Postavili jsme stany okolo kostela a šli spát. Část spala ve stanech, část v kostele. Spaní v kostele bylo super. Byla tam taková zvláštní atmosféra, po stranách svítily louče, vzadu hrál nějaký pán na kytaru. Byla tam asi pěkná kosa, ale stálo to za to! Když jsme se druhý den vzbudili, dostali jsme úkol sadit stromky. Jednou tam vyroste krásná alej. Bude super, až jí za několik let budeme procházet. Všechno bylo super až na náš nekonečně dlouho vařený oběd. Vařili jsme totiž asi 5 hodin. Kotlík se několikrát převrátil do ohně a špagety uhořely. My, velcí skautíci, jsme si totiž s sebou vzali jenom špagety a čínské polívky. Oběd jsme nakonec použili jako večeři. Večer byl skautský průvod ke studánce, kde jsme si zazpívali českou a polskou večerku. Dostali jsme svíčky a zanesli je na hřbitov. Někteří šli spát a ti, kterým se nechtělo, mohli zůstat v kostele a poslouchat koncert. Další den jsme se sbalili a šli stejnou cestou na vlak. Lenka a Martina, oddíl Dobrá
Jak se žije světluškám Světlušky měly v květnu Závod světlušek, někdy přezdívaný „svojsíkáč“, tradiční soutěž družstev, ta vítězná potom postupují do krajského i celorepublikového kola. O své zážitky nejen ze závodu se s námi podělily.
Svojsíkáč Na svojsíkáči jsme se sešly v Dobré. Bylo nás tam hodně. Z Frýdku nás bylo jedenáct soutěžících světlušek. Nejdřív jsme se asi hodinu připravovaly a kolem desáté jsme přišly na nástup, který byl v krojích. Při něm jsme si vylosovaly pořadí, ve kterém vyběhneme. Naše skupinka vybíhala jako třetí a ta druhá jako pátá. Bylo tam hodně disciplín. První byla taková, že
