NOVÉ POŽADAVKY NA VZDĚLÁVÁNÍ PRACOVNÍKŮ V SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika a správa

NOVÉ POŽADAVKY NA VZDĚLÁVÁNÍ PRACOVNÍKŮ V SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ New Demands for Social Security Workers Education

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Autor:

Ing. Mirka Wildmannová, Ph.D.

Lenka Koudelková

Brno, květen 2008

Jméno a příjmení autora:

Lenka Koudelková

Název bakalářské práce:

Nové požadavky na vzdělávání pracovníků v sociálním zabezpečení

Název práce v angličtině:

New Demands for Social Security Workers Education

Katedra:

veřejné ekonomie

Vedoucí bakalářské práce:

Ing. Mirka Wildmannová, Ph.D.

Rok obhajoby:

2008

Anotace Bakalářská práce „Nové požadavky na vzdělávání pracovníků v sociálním zabezpečení“ je zaměřena na postavení pracovníků v sociálních službách. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, je prvním zákonem, který vymezuje předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka a pro výkon činnosti v sociálních službách. První část je zaměřena na vysvětlení základních pojmů souvisejících se sociálním zabezpečením. Ve druhé části popisuji základní odborné předpoklady pro výkon povolání v sociálních službách vymezené zákonem a možnosti vzdělávání v sociální oblasti. V poslední části je zpracováno dotazníkové šetření zaměřené na sociální pracovníky. Jeho účelem bylo zjistit, jaká je jejich odborná kvalifikace a zda jsou na ně v souvislosti se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, kladeny další nároky v oblasti vzdělávání.

Annotation My final thesis called „New demands for social security workers education“ is aimed on workers position in social services. Law No. 108/2006 Code collection, on social services, is the first law which defines qualification for pursuance of social worker´s profession and for service output performance in social cares. The first part is goaled on explaining basic terms from the region of social security. In the second part I describe basic professional pursuances for profession output in social services determinated by the law and possibilities of education in social region. The last part contains questionnaire aimed on social workers activities. The purpose was to find out their professional qualification and if there are posed any demands on them in the region of education, in accordance with the law No. 108/2006 Code collection, on social services.

Klíčová slova sociální zabezpečení, sociální činnost, sociální pracovník, kvalifikace, vzdělávání, akreditace

Keywords social security, social activity, social worker, qualification, education, credentials

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Nové požadavky na vzdělávání pracovníků v sociálním zabezpečení vypracovala samostatně pod vedením Ing. Mirky Wildmannové, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy

Masarykovy

univerzity

a

vnitřními

akty

řízení

Masarykovy

univerzity

a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Brně dne 1. května 2008

------------------------------------vlastnoruční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Mirce Wildmannové, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce.

OBSAH ÚVOD .........................................................................................................................................7 1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ ................................................................................9 1.1 Sociální zabezpečení .........................................................................................................9 1.2 Subjekty sociálního zabezpečení ....................................................................................12 1.3 Sociální pracovník ..........................................................................................................13 1.3.1 Náplň práce sociálního pracovníka ..........................................................................14 1.4 Pracovníci v sociálních službách ....................................................................................16 1.4.1 Náplň práce pracovníka v sociálních službách ........................................................17 2 PŘEDPOKLADY PRO VÝKON POVOLÁNÍ V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH ...........18 2.1 Odborné předpoklady pro výkon sociálního pracovníka ................................................18 2.1.1 Akreditace vzdělávacích zařízení a vzdělávacích programů ...................................20 2.2 Odborné předpoklady pro výkon pracovníka v sociálních službách .............................21 2.2.1 Kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách .........................................23 2.3 Možnosti vzdělávání v sociální oblasti ...........................................................................24 2.3.1 Střední školy ............................................................................................................24 2.3.2 Vyšší odborné školy.................................................................................................24 2.3.3 Vysoké školy............................................................................................................25 2.3.4 Celoživotní vzdělávání ............................................................................................27 2.4 Asociace vzdělavatelů v sociální práci ...........................................................................28 3 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ ZABÝVAJÍCÍ SE VZDĚLANOSTÍ PRACOVNÍKŮ V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH ..............................................................................................30 3.1 Dotazníkové šetření ........................................................................................................32 3.1.1 Struktura respondentů ..............................................................................................34 3.1.2 Nejvyšší dosažené vzdělání při nástupu do současného zaměstnání .......................37 3.1.3 Současné nejvyšší dosažené vzdělání ......................................................................38 3.1.4 Délka praxe v sociální oblasti ..................................................................................39 3.1.5 Požadavek na doplnění vzdělání ..............................................................................41 3.1.6 Druh požadovaného vzdělání...................................................................................42 3.1.7 Lhůta pro doplnění vzdělání ....................................................................................44 3.1.8 Studium v současné době .........................................................................................45 3.1.9 Další vzdělávání .......................................................................................................46 3.1.10 Účast ve vzdělávacích kurzech nebo seminářích ...................................................47 3.1.11 Budoucí studium ....................................................................................................49 ZÁVĚR ....................................................................................................................................51 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...................................................................................53 SEZNAM TABULEK .............................................................................................................55 SEZNAM GRAFŮ ..................................................................................................................56 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................................57

ÚVOD Každá vyspělá demokratická země se snaží zajistit potřebnou životní úroveň svých obyvatel. Vychází z předpokladu, že všichni lidé by si měli být rovni. Bohužel to však není vždy reálné, protože lidé se od sebe liší, ať se jedná o jejich vrozené dispozice, zdravotní potenciál, vzdělanostní úroveň nebo sociální příslušnost. Současně s dynamickým vývojem společnosti pak mohou vznikat problémy, které lidé nejsou schopni řešit sami, ani s pomocí svých blízkých. V takové situaci hraje důležitou roli stát, který by měl být schopen zajistit těmto lidem pomoc. Protože Česká republika patří k vyspělým zemím, je nedílnou součástí hospodářské politiky i oblast sociální politiky. Sociální politika zahrnuje důchodovou politiku, zdravotní, rodinnou, bytovou a vzdělávací politiku, imigrační politiku a politiku humanitární a rozvojové pomoci. Sociální politika má také vytvořen systém sociálního zabezpečení. Jeho účelem je reagovat na různorodé sociální situace a poskytovat pomoc lidem společensky znevýhodněným. Tím přispívá ke zlepšení kvality jejich života a zmírnění sociálního napětí ve společnosti.

Dne 1. ledna 2007 nabyl účinnosti zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který je prvním právním předpisem, který vymezuje postavení pracovníků v sociálních službách a jejich odborné předpoklady nutné pro výkon tohoto povolání. Cílem práce je analyzovat kvalifikační a znalostní úroveň pracovníků v sociálním zabezpečení a zjistit, jaké další nároky jsou na ně kladeny v souvislosti se zavedením tohoto zákona. Dílčím cílem bude zkoumání dalších možností vzdělávání.

První část práce je zaměřena na vysvětlení základních pojmů, které souvisí se sociálním zabezpečením. Popisuji zde jednotlivé samostatné systémy tvořící stávající systém sociálního zabezpečení v České republice, včetně subjektů, které se podílejí na jeho realizaci. Součástí je vymezení pojmů sociální pracovník a pracovník v sociálních službách, popis náplní jejich práce a činností, které vykonávají.

Ve druhé části práce se věnuji základním odborným předpokladům pro výkon povolání v sociálních službách. Popisuji zákonem stanovené minimální požadavky na výkon profese sociálního pracovníka a pracovníka v sociálních službách, možnosti dosažení kvalifikace v systému vzdělávací soustavy, procesy akreditace vzdělávacích zařízení, vzdělávacích

7

a studijních programů, další vzdělávání sociálních pracovníků a význam činnosti Asociace vzdělavatelů v sociální práci.

V poslední třetí části je zpracováno a vyhodnoceno, formou grafů a tabulek, dotazníkové šetření zaměřené na sociální pracovníky ve státní správě i nestátním sektoru (neziskové organizace, zařízení církví). Dotazníkové šetření se zabývá úrovní vzdělanosti pracovníků v sociálních službách.

V práci používám především metodu deskripce, obsahovou analýzu odborné literatury včetně legislativy, dotazníkového šetření a rozhovorů, syntézy dosažených poznatků, analýzy výsledků dotazníkového šetření. Při získávání informací jsem čerpala z odborné literatury, z internetových stránek, především Ministerstva práce a sociálních věcí, z rozhovorů a z provedeného dotazníkového šetření.

8

1 VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ V zájmu každé vyspělé společnosti je vytvářet příznivé podmínky pro spokojený a plnohodnotný život svých občanů. Občan se během svého života dostává do různých rizikových situací, jež z velké míry souvisejí s průmyslovým rozvojem. Díky tomu dochází k závažným změnám životních podmínek, mění se způsob a charakter práce, pracovní podmínky a celkově život člověka. Tyto změny doprovázejí různá sociální rizika pro jednotlivé občany. Sociální rizika můžeme také označovat jako sociální události nebo sociální příhody. Může se jednat o nemoc, úraz, invaliditu, těhotenství, narození dítěte, stáří, smrt rodinného příslušníka nebo ztráta zaměstnání. To všechno mohou být důvody způsobující tíživou sociální situaci. Pro některé jednotlivce, kteří se v životě dostávají do stále nových rizikových situací, se stává stále obtížnějším a někdy i nemožným nést jejich důsledky. Z toho důvodu se přistupuje k prosazování a uskutečňování jejich společenského odstraňování. Stát a jiné organizace vynakládají velkou snahu těmto situacím předcházet, zmírňovat je a odstraňovat. Ve všech vyspělých a společensky rozvíjejících se zemích je proto přikládán velký význam sociální politice. Tato politika se orientuje k člověku, ke kultivaci jeho životních podmínek, k rozvoji jeho osobnosti a kvality života. Je cílevědomou činností státu a jiných subjektů usilující o vytvoření podmínek, které omezují příčiny sociální nerovnováhy a zajišťují předpoklady pro harmonický rozvoj občanů.1

Sociální politika představuje širokou oblast, která zahrnuje důchodovou politiku, zdravotní politiku, politiku zaměstnanosti, rodinnou politiku, bytovou politiku, vzdělávací politiku, imigrační politiku a politiku humanitární a rozvojové pomoci. Jedním z nástrojů, jímž se sociální politika v České republice realizuje, je sociální zabezpečení.

1.1 Sociální zabezpečení Pojem sociální zabezpečení je souhrnné „označení pro všechny sociální instituce, které poskytují občanům

(a za určitých podmínek i cizincům) radu (poradenství), ochranu

(prevenci), materiální (věcná) a peněžní plnění (dávky), služby a azyl (ústavní péči) k uspokojení jejich sociálních (společností uznaných) potřeb.“2

1 2

KREBS, V. a kol. Sociální politika. 3. přeprac. vyd. Praha: ASPI, a. s., 2005. 502 s. ISBN 80-7357-050-5 KREBS, V. a kol. Sociální politika. 3. přeprac. vyd. Praha: ASPI, a. s., 2005. 502 s. ISBN 80-7357-050-5 (str. 159)

9

Stávající systém sociálního zabezpečení byl v České republice vytvořen v rámci transformace sociální politiky na počátku 90. let. Tvoří ho tři relativně samostatné systémy: -

systém sociálního pojištění

-

systém státní sociální podpory

-

systém sociální pomoci

Systémy se od sebe liší především v tom, jakou sociální situaci řeší, jakým způsobem jsou financovány dávky v jednotlivých systémech a jak jsou organizačně zabezpečeny.3

Systém sociálního pojištění řeší takové sociální situace, „na které se občan může předem připravit (pojistit) formou odložení části své dnešní spotřeby na krytí budoucí nejisté dlouhodobé či krátkodobé sociální situace.“4 Systém je financován z pojistného, které povinně odvádí zaměstnanec, zaměstnavatel i osoba samostatně výdělečně činná z vyměřovacího základu. Pojistné zahrnuje tři kategorie: nemocenské pojištění, důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. V případě vzniku pojistné události jsou občanovi poskytovány finanční dávky: -

z nemocenského pojištění – nemocenská, peněžitá pomoc v mateřství, podpora při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství;

-

z důchodového pojištění – starobní důchod, částečný invalidní důchod, plný invalidní důchod, vdovský a vdovecký důchod, sirotčí důchod;

-

z příspěvku na státní politiku zaměstnanosti – hmotná podpora v nezaměstnanosti, podpora při rekvalifikaci.5

Systém státní sociální podpory je založen na celospolečenské solidaritě a financován ze státního rozpočtu. Zabezpečuje především rodiny s nezaopatřenými dětmi v závislosti na jejich příjmové a sociální situaci.6 Výše dávek státní sociální podpory je odvozena od životního minima jednotlivce nebo celé rodiny. Životní minimum představuje minimální hranici peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb.7 Státní sociální podpora zahrnuje testované a netestované dávky: -

testované dávky – v závislosti na výši příjmu rodiny je poskytován přídavek na dítě, sociální příplatek a příspěvek na bydlení;

3

KREBS, V. a kol. Sociální politika. 3. přeprac. vyd. Praha: ASPI, a. s., 2005. 502 s. ISBN 80-7357-050-5 KREBS, V. a kol. Sociální politika. 3. přeprac. vyd. Praha: ASPI, a. s., 2005. 502 s. ISBN 80-7357-050-5 (str. 159-160) 5 ČSSZ [online]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/ [cit. 18. 2. 2008] 6 KREBS, V. a kol. Sociální politika. 3. přeprac. vyd. Praha: ASPI, a. s., 2005. 502 s. ISBN 80-7357-050-5 7 Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu 4

10

-

mezi netestované dávky náleží porodné, pohřebné, rodičovský příspěvek a dávky pěstounské péče. Jsou poskytovány v závislosti na vzniku určité sociální události.8

Systém sociální pomoci (dřívější časté označení sociální péče) „se uplatňuje v sociálních situacích, kdy nejsou k dispozici jiné zdroje, které by mohly jedinci pomoci překonat tuto obtížnou situaci. Zahrnuje věcné i peněžité sociální dávky a služby... sociální pomoc je hrazena ze státního rozpočtu, z rozpočtu obcí a z prostředků nestátních subjektů. Organizuje ji a poskytuje obec, stát a nestátní subjekty.“9

Sociální pomoc zahrnuje: -

pomoc v hmotné nouzi – hmotnou nouzí se rozumí situace, kdy příjem posuzované osoby, popřípadě osob, nedosahuje po odečtení nákladů na bydlení částky živobytí a tato osoba či osoby si nemohou příjem zvýšit vlastním přičiněním, a to zejména vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů. Pokud se občan nachází v hmotné nouzi, může požádat o tyto finanční dávky – příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc;10

-

finanční dávky sociální péče pro těžce zdravotně postižené osoby zahrnují jednorázový příspěvek na opatření zvláštních pomůcek, příspěvek na úpravu bytu, příspěvek na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla, příspěvek na provoz motorového vozidla, příspěvek na individuální dopravu, příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu a garáže, příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům;11

-

sociální služby představují činnost nebo soubor činností, které zajišťují pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. Zahrnují: a) sociální poradenství b) služby sociální péče – mezi ně náleží osobní asistence, pečovatelská služba, tísňová péče, průvodcovské a předčitatelské služby, podpora samostatného bydlení, odlehčovací služby, centra denních služeb, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory,

8

Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře Večeřa, M. Sociální stát. Východiska a přístupy. 2 vyd. Praha: SLON, 2001, 112 s. ISBN 80-85850-16-8 (str. 88) 10 Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi 11 Vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zák. o soc. zabezp. a zák. ČNR o působnosti orgánů ČR v soc. zabezpečení 9

11

domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení a sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče c) služby sociální prevence – raná péče, telefonická krizová pomoc, tlumočnické služby, azylové domy, domy na půl cesty, kontaktní centra, krizová pomoc, intervenční centra, nízkoprahová denní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, noclehárny, služby následné péče, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením, sociálně terapeutické dílny, terapeutické komunity, terénní programy a sociální rehabilitace; -

příspěvek na péči – sociální dávka, na kterou má nárok osoba, která potřebuje pomoc při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Příspěvek je poskytován v různé výši v závislosti na zdravotním stavu občana a je určen na krytí výdajů sociálních služeb, které si zvolil.12

1.2 Subjekty sociálního zabezpečení Na realizaci sociálního zabezpečení se podílejí ministerstva, jiné orgány státní správy a nestátní organizace: -

Ministerstvo práce a sociálních věcí je ústředním orgánem státní správy pro oblast pracovněprávních vztahů, zaměstnanost a rekvalifikaci, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, sociální péči, péči o pracovní podmínky žen a mladistvých, právní ochranu mateřství, péči o rodinu a děti a o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc.

-

Ministerstvo práce a sociálních věcí řídí úřady práce, jejichž správní obvody jsou shodné s územními obvody okresů. Úřady práce realizují státní politiku zaměstnanosti, poskytují poradenství nezaměstnaným a hmotnou podporu v nezaměstnanosti.

-

Česká správa sociálního zabezpečení je samostatnou rozpočtovou organizací podřízenou Ministerstvu práce a sociálních věcí, je organizační složkou státu. Jako orgán státní správy vykonává působnost v oblasti sociálního zabezpečení, rozhoduje o dávkách důchodového pojištění, vybírá pojistné na sociální zabezpečení, řídí a kontroluje činnost okresních správ sociálního zabezpečení.13

12 13

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ČSSZ [online]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/profil-organizace/ [cit. 17. 2. 2008]

12

-

Ministerstvo práce a sociálních věcí spolupracuje při výkonu sociální politiky s jinými resorty např. Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem financí, Ministerstvem vnitra, Ministerstvem pro místní rozvoj.

-

Krajské a obecní úřady zřizují mj. i oddělení sociálních věcí – vykonávají sociální agendu v závislosti na platné legislativě a nařízení Ministerstva práce a sociálních věcí. Jedná se především o činnost dávkovou, poradenskou a přímou práci s klientem při řešení různých sociálních problémů. Najdeme zde např. oddělení náhradní rodinné výchovy, oddělení sociálně právní ochrany dětí či oddělení péče o zdravotně postižené. Obce mohou navíc vedle státní sociální politiky uskutečňovat vlastní sociální pomoc.

-

Neziskové organizace a zařízení církví – organizace, které nejsou založeny za účelem dosahování zisku, ale za účelem veřejně prospěšné činnosti. Vznikají a svoji činnost provozují na základě platné právní legislativy. Jsou velmi podstatnými subjekty sociální politiky v České republice. Mohou to být různá občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti nebo nadace a nadační fondy. Z církevních zařízení můžeme např. jmenovat Charitu Římsko-katolické církve a Diakonii České církve evangelické.

1.3 Sociální pracovník Sociální pracovník je profesionál poskytující služby v oblasti sociální práce, která ve formě praktické činnosti zahrnuje odhalování, vysvětlování, zmírňování a řešení různých sociálních problémů. Pro pracovníka v této oblasti to znamená, že je v kontaktu s klienty, případně celými jejich rodinami, s přirozenými nebo uměle vytvořenými skupinami (za přirozenou skupinu můžeme považovat např. partu mládeže v určitém městě, za uměle vytvořenou skupinu např. školní třídu nebo skupinu lidí trávící život v ústavu sociální péče), s místními komunitami (lidmi žijícími v jednom místě). Při své práci uplatňuje volné spojení mezi teorií a praxí. Sociální pracovník buď řídí činnost agentur, které poskytují sociální služby nebo v nich přímo pracuje a podílí se na řešení problémů, které je kompetentní řešit.14

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, vymezuje pozici sociálního pracovníka jako pracovníka, který provádí sociální šetření. V zařízeních poskytujících služby sociální péče 14

MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 384 s. ISBN 807178-548-2

13

zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů. Poskytuje sociálně právní poradenství, v sociální oblasti vykonává analytickou, metodickou a koncepční činnost. V zařízeních poskytujících služby sociální prevence vykonává odborné činnosti, depistážní činnost, poskytuje krizovou pomoc, sociální poradenství a sociální rehabilitaci.15

1.3.1 Náplň práce sociálního pracovníka Oldřich Matoušek a kol. ve své knize Metody a řízení sociální práce rozlišuje tři úrovně činností sociální práce. Na první úrovni, tzv. mikroúrovni pracuje profesionální pracovník formou případové práce. Jedná se o činnost, kdy jsou individuálně podporovány klientovy schopnosti vyrovnat se s problémy – zaměření se na případ, věnování pozornosti člověku, jenž sociální službu potřebuje. Provádí se především prostřednictvím poradenství, může být ale doplňováno i jinými postupy. Aby případový pracovník mohl poskytnout pomoc, musí se dobře orientovat a znát možnosti, nabídky a poslání nejrůznějších institucí poskytujících sociální služby, vědět jakým způsobem s nimi komunikovat a jak na ně odkazovat klienty. Jedním z nejdůležitějších úkolů je umět potřebné služby zprostředkovat. Případový pracovník řeší problémy klienta, které vyplývají z prostředí, ale i mezilidské a zejména rodinné, jež tvoří hlavní oblast. Může se jednat o potřebu odpovídajícího příjmu, dostupného bydlení, pomáhá zajistit dostupnou zdravotní péči, při výběru zaměstnání, rekvalifikaci, získat sociální podporu. Usnadňuje klientovi orientovat se v systému služeb. Proces případové práce je založen na vztahu klienta a sociálního pracovníka. Sociální pracovník musí respektovat klientova práva a naučit se přijímat jeho odlišnosti. Základním principem celého procesu je interakce klienta a pracovníka, který si zachovává vnitřní neutralitu a snaží se získat klienta ke spolupráci.

Střední úroveň zahrnuje práci s rodinami a malými skupinami. Při práci s rodinou se jedná např. o poradenství při adopci dětí, při rozvodu rodičů ohledně úpravy kontaktů s dětmi, osvětové skupiny pro rodiče, jejichž děti experimentují s drogami. Může se však jednat i o obecnější cíle týkající se lepšího fungování rodiny, rodinných vztahů, odpovědnosti mezi jednotlivci, které se řeší rodinnou terapií. Sociální služby mohou být rodinám poskytovány odlišně. Pokud se jedná o pomoc v situaci ohrožení dítěte nebo dospělého, jedná se o krátkodobou krizovou službu. Ta vyžaduje rychlé a kvalitní hodnocení rodinné situace profesionálem. Tento pracovník musí umět spolupracovat s jinými institucemi, včetně policie 15

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách

14

a soudu a mít kompetenci poskytnout krátkodobou efektivní pomoc. Některé jiné problémy, například posouzení funkčnosti rodiny, naopak vyžadují delší přímý kontakt s rodinou. Zvláštní nároky jsou kladeny na pracovníka orgánu sociálně právní ochrany dětí. Zabývá se a rozhoduje o osudech ohrožených dětí, což je velice složité a náročné. Při řešení těchto případů se neobejde bez spolupráce a pomoci dalších odborníků, proto by měl být schopen sestavit tým potřebný k řešení každého jednotlivého případu. Na závěr pak spolu s odborníky stanoví komplexní sociální diagnózu a prognózu a navrhne další postup a možnosti řešení.

Při skupinové práci je činnost zaměřena na aktivity lidí tvořící určitou skupinu. Skupinová praxe je velice důležitou součástí sociální práce, protože poskytuje některé další možnosti, které při individuální práci s klientem nemůžeme uplatnit. Skupiny tvoří lidé se stejným nebo podobným problémem. Je založena na vzájemné interakci, poskytuje prostor pro výměnu názorů a myšlenek. Lidé zde získávají zkušenosti a vytváří si nové pohledy na řešení problémů. Skupiny fungují pod vedením sociálního pracovníka, u něhož se předpokládá, že dovede se skupinou pracovat a je v této oblasti odborníkem. Tato práce je náročná na zkušenosti i znalosti. Sociální pracovník zde může být v roli facilitátora, terapeuta, konzultanta nebo zdrojem skupinové aktivity.

Skupinová práce může mít i podobu kontaktní nebo terénní práce. Bývá označována pojmem „streetwork“. Jedná se o specifickou vyhledávací, mobilní terénní práci, která spočívá v nízkoprahové nabídce sociální pomoci zpravidla uživatelům drog nebo osobám staršího školního věku a mladistvým, kteří žijí rizikovým způsobem života. Tyto skupiny pomoc potřebují, ale dosud nejsou v kontaktu s příslušnou institucí a předpokládá se, že by sami ani pomoc nevyhledali. Proto jsou kontaktováni ve svém přirozeném prostředí, tzn. tam, kde se nejčastěji vyskytují. V souvislosti s touto problematikou byla na některých úřadech zavedena funkce sociálního asistenta. Cílem bylo přenést sociální práci blíže k lidem.

Sociální asistent je specializovaný pracovník pracující s cílovými skupinami v jejich prostoru. Prvním krokem aktivního přístupu ke klientům je vyhledávání. Realizuje se prostřednictvím monitoringu, depistáže a kontaktování členů cílové skupiny. Sociální pracovník se snaží pomoci a asistovat při zvládání obtížných úseků života. Postupně se tento systém začal institucionalizovat a vznikaly nízkoprahová centra. Jejich účelem je nabídnout cílovým skupinám prostor pro společné trávení volného času a podpora rozvoje jejich samostatnosti a společenské spoluodpovědnosti. Je zde nabízena sociální pomoc všem, kteří o ni projeví 15

zájem, aniž by museli sdělit své identifikační údaje. Touto cestou začaly realizovat své služby i zařízení provozovaná nestátními organizacemi, např. občanská sdružení, charitativní organizace nebo obecně prospěšné společnosti. V těchto organizacích se vychází z koncepce daného subjektu.

Makroúroveň se týká práce s velkými skupinami, s organizacemi a komunitami. Komunitní práce představuje formu sociální práce, která je velmi univerzální. Touto metodou lze řešit místní problémy v oblasti sociálních služeb a zdravotní péče, etnického napětí, vzdělávání, ale i například problémy sousedských vztahů nebo životního prostředí. Cílem práce je řešení místního problému nebo naplnění určité místní potřeby. Vzhledem k tomu, že každá situace vyžaduje odlišné řešení, které je většinou nepřenosné do jiných situací, je to práce velice variabilní. Komunitní pracovník by měl být profesionálem nejen z hlediska vzdělanosti, ale i z hlediska profesionálních dovedností. Metody komunitní práce v převážné většině realizují nestátní neziskové organizace, v některých případech se staly iniciátory změn obecní, městské nebo okresní úřady.

Součástí této úrovně může být i působení na sféru veřejného mínění a politiky. Sociální pracovník se může podílet i na vytváření a uskutečňování koncepcí na nejrůznějších úrovních např. rozvojová strategie vlastní organizace nebo návrhy zákonů a vyhlášek.16

1.4 Pracovníci v sociálních službách V sociálních službách vykonávají odbornou činnost nejen sociální pracovníci, ale i pracovníci v sociálních službách, jejichž činnost je také vymezena zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Jsou to pracovníci, kteří vykonávají přímou obslužnou péči o osoby v ambulantních nebo pobytových zařízeních sociálních služeb, základní výchovnou nepedagogickou činnost a pečovatelskou činnost v domácnosti osoby. Působí zde i zdravotničtí, pedagogičtí a další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální služby. Činnost zdravotnických a pedagogických pracovníků je však upravena jinými předpisy. U zdravotnických pracovníků je to zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních a u pedagogických pracovníků zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících.17

16

MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 384 s. ISBN 807178-548-2 17 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách

16

1.4.1 Náplň práce pracovníka v sociálních službách Přímá obslužná péče spočívá v nácviku jednoduchých denních činností, pomoci při osobní hygieně a oblékání, manipulaci s přístroji, pomůckami a prádlem, pomoc při udržování čistoty a osobní hygieny. Pracovníci podporují soběstačnost svěřených osob, posilování životní aktivizace, vytváření základních sociálních a společenských kontaktů a uspokojování psychosociálních potřeb.

Základní výchovná nepedagogická činnost spočívá v prohlubování a upevňování základních hygienických a společenských návyků. Pracovníci působí na vytváření a rozvíjení pracovních návyků, manuální zručnost a pracovní aktivity. Podílí se na provádění volnočasových aktivit, které jsou zaměřeny na rozvíjení osobnosti, zájmů, znalostí a tvořivých schopností formou výtvarné, hudební a pohybové výchovy. Zabezpečují zájmové a kulturní činnosti a provádějí osobní asistenci.

Pečovatelská činnost se uskutečňuje přímo v domácnosti osoby. Při jejím vykonávání je pracovník v přímém styku s osobami s fyzickými a psychickými obtížemi. Tato činnost zahrnuje komplexní péči o jejich domácnost, zajišťování sociální pomoci a provádění sociálních depistáží pod vedením sociálního pracovníka. Pracovník poskytuje pomoc při vytváření sociálních a společenských kontaktů a psychické aktivizaci. Organizačně zabezpečuje a komplexně koordinuje pečovatelské činnosti.

Někteří pracovníci pracují pod dohledem sociálního pracovníka a vykonávají základní sociální poradenství, depistážní činnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti. Pomáhají lidem zprostředkovávat kontakt se společenským prostředím, při obstarávání osobních záležitostí a poskytují pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů.18

18


17

2 PŘEDPOKLADY PRO VÝKON POVOLÁNÍ V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH Práce sociálního pracovníka i pracovníka v sociálních službách je velice náročná a zodpovědná. Aby sociální pracovník mohl kvalitně a účelně plnit veškeré činnosti, které jsou v souvislosti s jeho prací na něho kladeny, musí mít odpovídající znalosti a praktické zkušenosti, musí být schopen svým klientům nabídnout ty správné rady a služby, které jsou v dané chvíli potřebné. Jeho rozhodnutí mnohdy zasahuje do osudů lidí, ovlivňuje jejich další život. Postavení pracovníků v oblasti sociálních služeb nebylo dříve upraveno žádným právním předpisem. Až zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, s účinností od 1. ledna 2007, vymezuje kvalifikační předpoklady pro toto povolání.

Pracovník, který má zájem vykonávat povolání sociálního pracovníka nebo pracovníka v sociálních službách, musí splňovat základní předpoklady, což je způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, musí být zdravotně způsobilý a mít odbornou způsobilost vymezenou zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Bezúhonnost se dokládá výpisem z evidence Rejstříku trestů, který potvrzuje, že žadatel nebyl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti při výkonu činností při poskytování sociálních služeb nebo činností s nimi srovnatelných. Zdravotní způsobilost je doložena potvrzením od lékaře. Odbornou způsobilost zákon rozlišuje u sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách.19

2.1 Odborné předpoklady pro výkon sociálního pracovníka Odborně způsobilý k výkonu povolání sociálního pracovníka je dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ten, kdo: -

získal vyšší odborné vzdělání absolvováním vzdělávacího programu akreditovaného podle zvláštního právního předpisu20 v oborech vzdělání, které jsou zaměřeny na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost;

-

vystudoval vysokou školu v bakalářském nebo magisterském studijním programu zaměřeném na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči nebo

19 20

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon

18

speciální pedagogiku, akreditovaném podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách.

Pokud pracovník ukončil vysokoškolské vzdělání v jiné než sociální oblasti, je povinen absolvovat akreditované vzdělávací kurzy v oblastech zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní činnost a sociální činnost, sociální politiku, sociální pedagogiku nebo speciální pedagogiku. Akreditované vzdělávací kurzy musí být v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a pracovník musí absolvovat praxi při výkonu povolání sociálního pracovníka v trvání nejméně 5 let.

Vysokoškolské nebo vyšší odborné vzdělání není požadováno u těch pracovníků, kteří ukončili střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálně právním nejpozději 31. prosince 1996. Musí však absolvovat akreditované vzdělávací kurzy v oblastech vztahující se k sociální problematice, stejně jako pracovník, který nemá vysokoškolské vzdělání sociálního zaměření, v celkovém rozsahu nejméně 200 hodin a vykonat praxi při výkonu povolání sociálního pracovníka v délce nejméně 10 let.

U manželského a rodinného poradce je požadováno vysokoškolské vzdělání získané řádným ukončením studia jednooborové psychologie nebo magisterského programu na vysoké škole humanitního zaměření. Současně se vyžaduje absolvování postgraduálního výcviku v metodách manželského poradenství a psychoterapie v rozsahu minimálně 400 hodin nebo obdobného dlouhodobého psychoterapeutického výcviku akreditovaného ve zdravotnictví.

Při poskytování sociálních služeb ve zdravotnických zařízeních ústavní péče má odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka též sociální pracovník a zdravotně sociální pracovník, který získal způsobilost k výkonu zdravotnického povolání podle zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních.

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, nabyl účinnosti od 1. ledna 2007. Zaměstnanec, který k tomuto dni vykonával činnosti sociálního pracovníka a nesplňuje odborné předpoklady dané zákonem, je povinen si je doplnit ve lhůtě 7 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Toto nařízení platí v případě, že nezískal střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru sociálně právním. Jestliže však dosáhl středního vzdělání a maturitní zkoušku složil 19

v oboru sociálně právním, lhůta na doplnění kvalifikace je 10 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. U osob, které sice nemají požadovanou kvalifikaci, ale dosáhly věku 50 let a k 1. 1. 2007 vykonávaly profesi sociálního pracovníka, se tento kvalifikační předpoklad považuje za splněný.

Vzhledem k náročnosti práce sociálního pracovníka je třeba si získané znalosti neustále obnovovat, upevňovat a doplňovat. Proto je zákonem předepsaná povinnost dalšího vzdělávání a doplňování kvalifikace. Vzdělávání může být uskutečňováno formou specializačního vzdělávání zajišťovaného vysokými školami a vyššími odbornými školami. Tato forma navazuje na získanou odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka. Nebo se pracovník účastní akreditovaných kurzů, absolvuje odborné stáže v zařízeních sociálních služeb, případně se účastní školících akcí. Dokladem o absolvování dalšího vzdělávání a prohlubování kvalifikace je osvědčení vydané vzdělávacím zařízením, které dané vzdělávání pořádalo.21

2.1.1 Akreditace vzdělávacích zařízení a vzdělávacích programů Další vzdělávání se uskutečňuje ve vzdělávacích zařízeních na základě akreditace vzdělávacích zařízení a vzdělávacích programů udělené ministerstvem. Vzdělávacími zařízeními jsou nejen zařízení školské soustavy, tzn. vysoké školy a vyšší odborné školy, ale i další instituce, které poskytují vzdělání dospělých určené sociálním pracovníkům a pracovníkům v sociálních službách. Jedná se o vzdělávací zařízení právnických a fyzických osob.

O akreditaci vzdělávacích zařízení a jejich vzdělávacích programů pro oblast sociálních služeb rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Akreditaci uděluje na základě písemné žádosti, která obsahuje jméno, příjmení, místo trvalého nebo hlášeného pobytu. Je-li žadatelem fyzická osoba je nutné uvést identifikační číslo, pokud bylo přiděleno. V případě žádosti právnické osoby se musí uvést obchodní firma nebo název, sídlo, popřípadě umístění organizační složky, identifikační číslo a statutární orgán. Součástí žádosti je i oprávnění ke vzdělávací činnosti např. podle zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon nebo zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Žadatel přiloží přehled o dosavadní činnosti, název, druh a formu vzdělávacího programu, který hodlá uskutečňovat, doklady o materiálním 21


20

a technickém zabezpečení vzdělávacího programu. Připojí seznam fyzických osob, které se budou podílet na vzdělávání, doloží jejich odbornou způsobilost nebo osvědčení o uznání odborné kvalifikace a předpokládané náklady na jednoho účastníka.

Žadatelé na udělení akreditace nemají právní nárok. Ministerstvo žádost posoudí a pokud rozhodne kladně, udělí ji na dobu 4 let. Akreditaci nelze převést a nepřechází na právního nástupce. Činnost akreditovaných vzdělávacích zařízení při uskutečňování akreditovaných programů je ze strany ministerstva kontrolována a pokud je zjištěno, že zařízení nesplňuje podmínky, za nichž mu byla akreditace udělena, a nedodržuje vzdělávací program, může být rozhodnuto o jejím odejmutí. Akreditované zařízení může také o odejmutí akreditace požádat samo.22 Byla-li akreditace udělena a některé podmínky se změní, musí vzdělávací instituce změnu uvést a doložit do 14 dnů na Odbor sociálních služeb ministerstva. Pokud se jedná o zásadní změny, může být instituce vyzvána k předložení nové žádosti o akreditaci.23

Každé akreditované vzdělávací zařízení vede evidenci vydaných osvědčení. Informace o vzdělávacích zařízeních, kterým byla akreditace udělena a dobu, na kterou byla udělena, zveřejňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup. Zveřejnění podléhají i zařízení, kterým bude akreditace odejmuta.24 Od začátku roku 2007 bylo ministerstvem uděleno 213 akreditací vzdělávacích programů v rámci kvalifikačních kurzů pro pracovníky v sociálních službách, 240 akreditací vzdělávacích programů v rámci celoživotního vzdělávání sociálních pracovníků a 176 akreditací vzdělávacích institucí.25

2.2 Odborné předpoklady pro výkon pracovníka v sociálních službách Odbornou způsobilostí pro pracovníka, který vykonává přímou obslužnou péči o osoby v ambulantních nebo pobytových zařízeních sociálních služeb, je základní nebo střední vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu. U fyzických osob, které získaly způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v oboru ošetřovatel dle zákona č. 96/2004 Sb.,

22

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách MPSV ČR. Metodika hodnocení žádosti o akreditaci. [online]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/3494/Metodika_hodnoceni_zadosti_o_akreditaci.pdf [cit. 7. 4. 2008] 24 Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách 25 MPSV ČR. Seznam institucí a vzdělávacích programů akreditovaných na MPSV ČR. [online]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/3949/akreditace_MPSV-25022008.pdf [cit. 7. 4. 2008]

23

21

o nelékařských zdravotnických povoláních, se absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu nevyžaduje.

Pracovníku, který vykonává základní výchovnou nepedagogickou činnost, je stanoveno střední vzdělání s výučním listem nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu. Absolvovat kurz se nevyžaduje u osob, které získaly dle zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, způsobilost k výkonu zdravotnického povolání ergoterapeut.

Pro výkon pečovatelské činnosti v domácnosti osoby je vyžadováno základní vzdělání, střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s maturitou nebo vyšší odborné vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu. Pro pracovníky, kteří získali dle zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, způsobilost k výkonu zdravotnického povolání v oboru ošetřovatel, povinnost absolvovat akreditované kvalifikační kurzy neplatí.26 Absolvovat tyto kurzy také nemusí všichni výše uvedení pracovníci, kteří získali střední vzdělání s maturitní zkouškou v oborech vzdělání Sociální péče – pečovatelská činnost, sociální činnost pro etnické skupiny, Sociální činnost – sociální pečovatelství, sociální vychovatelství, Sociální činnost v prostředí etnických minorit, Vychovatelství pro ústavy sociální péče, Rodinná škola – sociální služby, Vychovatelství, Předškolní a mimoškolní pedagogika, Výchovná a humanitární činnost – sociálně výchovná činnost.27 (viz příloha 1)

K činnosti prováděné pod dohledem sociálního pracovníka je vyžadováno stejné vzdělání jako při výkonu pečovatelské činnosti. Také všichni pracovníci v sociálních službách, kteří získali odbornou způsobilost potřebnou k výkonu sociálního pracovníka, nemusí již akreditované kvalifikační kurzy absolvovat. Další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální služby, musí mít vysokoškolské vzdělání.

Obsah a minimální rozsah kurzů je stanoven prováděcím právním předpisem – vyhláška č. 505/2006 Sb., k provedení zákona o sociálních službách. Absolvovat kvalifikační kurz je nutno do 18 měsíců ode dne nástupu do zaměstnání. Pokud tato podmínka není splněna, vykonává zaměstnanec svoji činnost pod dohledem odborně způsobilého pracovníka v sociálních službách. Zaměstnanec, který ke dni nabytí účinnosti zákona č. 108/2006 Sb., 26 27

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Vyhláška č. 505/2006 Sb., k provedení zákona o sociálních službách

22

o sociálních službách, vykonával činnost pracovníka v sociálních službách a vztahuje se na něho povinnost absolvovat akreditovaný kvalifikační kurz, tak musí učinit nejpozději do 2 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.28

2.2.1 Kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách Kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách se dle vyhlášky č. 505/2006 Sb. skládá ze dvou částí. V první obecné části jsou obsaženy tématické okruhy týkají se problematiky kvality v sociálních službách, standardů kvality sociálních služeb, základů komunikace a rozvoje komunikačních dovedností, asertivity, metod alternativní komunikace a etiky výkonu činnosti pracovníka v sociálních službách, lidských práv a důstojnosti. Jsou zde zahrnuty i okruhy týkající se psychologie, psychopatologie a somatologie. Další okruhy obsahují základy ochrany zdraví, základy prevence vzniku závislosti osob na sociální službě, sociální právní minimum a metody sociální práce.

Druhá, tzv. zvláštní část, obsahuje tématické okruhy, které jsou orientovány k základům péče o nemocné, základům hygieny, součástí je i úvod do problematiky psychosociálních aspektů chronických infekčních onemocnění. Dále zahrnují okruhy aktivizační, vzdělávací a výchovné techniky, základy pedagogiky volného času, prevence týrání a zneužívání osob, základy výuky péče o domácnost, krizovou intervenci, problematiku zdravotního postižení a u osob, kterým je poskytována sociální služba, zvládání jednání osoby, které ohrožuje její zdraví a život nebo zdraví a život jiných fyzických osob, včetně pravidel šetrné sebeobrany.

Minimální rozsah kurzu, který musí pracovník v sociálních službách absolvovat, je stanoven na 150 výukových hodin. Zvláštní část musí ale činit minimálně 80 výukových hodin. Podle odborného zaměření účastníků kurzu, jejich pracovního zařazení a druhu sociální služby, kterou vykonávají, se stanoví počet výukových hodin jednotlivých tématických okruhů zvláštní části kurzu.29

28 29

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách Vyhláška č. 505/2006 Sb., k provedení zákona o sociálních službách

23

2.3 Možnosti vzdělávání v sociální oblasti Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, je první zákon, který stanovuje kvalifikační požadavky pro sociální pracovníky a pracovníky v sociálních službách. Před jeho platností této oblasti nebyla věnována zvlášť velká pozornost a velká většina těchto pracovníků měla pouze středoškolské vzdělání. Obory věnované sociální problematice se vyučovaly především na středních školách. S postupem času a vývojem společnosti, kdy se začaly objevovat nové problémy, jejichž řešení si vyžadovalo jiný přístup a na pracovníky byly kladeny stále větší nároky, přeneslo se vzdělávání zaměřené na sociální práci i na vyšší odborné a vysoké školy. Současné kvalifikační požadavky, především u sociálních pracovníků, vyžadují absolvování právě vyšší odborné nebo vysoké školy. V České republice se vzdělávání v oblasti sociální práce věnují školy střední, vyšší odborné a vysoké.

2.3.1 Střední školy Prvním stupněm vzdělávání po základní škole je střední vzdělávání. Téměř v každém kraji jsou střední školy směřující své absolventy k práci v sociálních službách. Nabízí různé obory sociální péče, sociální činnosti, vychovatelství, výchovné a humanitární činnosti a jiné. Vzdělávání v jednotlivých školách se uskutečňuje podle školních vzdělávacích programů. Doba studia je 4 roky a je zakončeno maturitní zkouškou. Obory mohou být nabízeny i formou nástavbového studia v délce 2 roky nebo formou zkráceného studia v délce 1 – 2 roky v denní formě. Nástavbové studium je určeno pro absolventy středního vzdělání s výučním listem a zkrácené studium pro uchazeče, kteří získali střední vzdělání s maturitní zkouškou v jiném oboru vzdělání.

Tato úroveň vzdělání je však dostačující a splňuje kvalifikační předpoklady určené pouze pro pracovníky v sociálních službách. Pro ty, kteří chtějí pracovat jako sociální pracovníci, je nedostačující a musí proto dále studovat buď vyšší odbornou nebo vysokou školu.

2.3.2 Vyšší odborné školy Vyšší odborné školy zaměřené na vzdělávání v sociální oblasti jsou dle zřizovatele soukromé, veřejné nebo církevní. Jsou rozmístěny zhruba po celé České republice, nejen v Praze a Brně, 24

ale i například v Olomouci, Brandýse nad Labem, Jihlavě, Dubí, Prachaticích, Domažlicích, Kroměříži... Jsou zde nabízeny různé obory připravující absolventy k výkonu povolání v oblasti sociální práce. (viz příloha 2)

Vzdělávací programy v příslušném oboru vzdělání vyšší odborné školy podléhají akreditaci, kterou uděluje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na základě žádosti. Vzdělávací program je posuzován z hlediska obsahového a odborného. Musí v něm být stanoveny konkrétní cíle, forma, délka a obsah vzdělávání, jeho organizační uspořádání, profil absolventa, vyučovací jazyk, podmínky průběhu a ukončování vzdělávání. Je nutné uvést i podmínky pro vzdělávání studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. Dále musí být uvedeny podmínky materiální, personální a organizační, podmínky bezpečnosti práce a ochrany zdraví a podmínky zdravotní způsobilosti uchazeče ke vzdělání. Pokud je po posouzení programu akreditační komisí vydáno nesouhlasné stanovisko, akreditace není udělena. Je-li program akreditován, zapíše se pro příslušnou vyšší odbornou školu do školského rejstříku a škola může přijímat uchazeče ke vzdělávání, konat výuku, zkoušky a přiznávat označení absolventa vyšší odborné školy.

Akreditace se uděluje na dobu rovnající se nejvýše dvojnásobku délky vzdělávání v denní formě studia, platnost lze i opakovaně prodloužit. Škola může v průběhu realizování akreditovaného vzdělávacího programu požádat o jeho změnu. Výmazem příslušného oboru vzdělání ze školského rejstříku akreditace vzdělávacího programu zaniká. Vyšší odborné vzdělávání navazuje na střední vzdělávání a úspěšným ukončením se dosáhne stupně vyššího odborného vzdělání. Délka je 3 roky v denní formě včetně odborné praxe. Ukončuje se absolutoriem a označení absolventa je „diplomovaný specialista“ (zkráceně „DiS“).30

2.3.3 Vysoké školy Vzdělávání sociálních pracovníků převzaly rovněž vysoké školy. V české republice je 26 veřejných vysokých škol, z nichž 11 jich na některé ze svých fakult nabízí bakalářské nebo magisterské studijní programy věnované sociální oblasti. Je to Univerzita Karlova v Praze, Univerzita Palackého v Olomouci, Masarykova univerzita v Brně, Univerzita v Hradci Králové, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Ostravská univerzita v Ostravě, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, Západočeská univerzita v Plzni, 30

Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon

25

Technická univerzita v Liberci, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně a Slezská univerzita v Opavě (viz příloha 3). Soukromé vysoké školy se v této oblasti příliš neangažují.

Studijní programy podléhají akreditaci, kterou uděluje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Pokud není studijní program akreditován, nelze přijímat uchazeče o studium, konat výuku, zkoušky ani přiznávat akademické tituly. Akreditace je udělena na základně posouzení žádosti, která obsahuje název vysoké školy, která bude studijní program uskutečňovat, název, typ, formu a cíl studia, členění studijního programu na studijní obory, charakteristiku oborů a profil absolventa příslušného studijního oboru. Obsahuje charakteristiku studijních předmětů, pravidla a podmínky pro vytváření studijních plánů, standardní dobu studia, podmínky, které v průběhu studia musí student splnit, obsah státních zkoušek, udělovaný akademický titul. Nejméně na standardní dobu studia musí být doloženy doklady o personálním, finančním, materiálním, technickém a informačním zabezpečení studijního programu. Součástí je i záměr rozvoje studijního programu a předpokládaný počet přijímaných uchazečů.

Pokud vysoká škola neposkytuje záruku řádného zajištění výuky, studijní program neodpovídá požadavkům dle zákona nebo není dostatečně zabezpečen po stránce personální, přístrojové, informační, finanční nebo materiálně-technické, ministerstvo akreditaci neudělí. Akreditace se uděluje na dobu nejvýše 10 let. Platnost lze i opakovaně prodloužit. Vysoká škola může během uskutečňování programu požádat o akreditaci jeho rozšíření. Zrušením studijního programu akreditace zaniká.

Studium na vysoké škole může probíhat formou prezenční, distanční nebo kombinovanou, v bakalářském nebo magisterském studijním programu. Doba studia bakalářského programu je nejméně 3 a nejvýše 4 roky. Absolventům je udělen titul „bakalář“ (ve zkratce „Bc“). Magisterský studijní program navazuje na bakalářský a standardní doba studia je nejméně 1 a nejvýše 3 roky. Pokud to vyžaduje charakter studijního programu, nemusí navazovat na bakalářský studijní program. Potom je standardní doba studia nejméně 4 a nejvýše 6 roků. Absolventům v oblasti studia zaměřeném na sociální práci se uděluje titul „magistr“ (ve zkratce „Mgr.“). Absolventi, kteří získali titul Mgr., mohou vykonat v téže oblasti státní rigorózní zkoušku. Po jejím vykonání je jim v oblasti humanitních, pedagogických a společenských věd udělen titul „doktor filozofie“ (ve zkratce „PhDr“).31 31

Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách

26

2.3.4 Celoživotní vzdělávání Sociální pracovníci a pracovníci v sociálních službách se mohou vzdělávat i v rámci celoživotního vzdělávání. Vzdělávací programy mohou být poskytovány vysokými školami, vyššími odbornými školami nebo jinými vzdělávacími institucemi. O absolvování studia v rámci celoživotního vzdělávání je účastníkům vydáno osvědčení.

Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky realizovalo projekt „Celoživotní vzdělávání pracovníků v sociálních službách“, jehož cílem bylo vytvořit standardizovaný systém celoživotního profesního vzdělávání pracovníků činných v sociálních službách v souladu s požadavky zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Do projektu byly zapojeny řešitelské organizace EuroProfis, s. r. o., Vzdělávací centrum pro veřejnou správu ČR, o. p. s., HESTIA, o. s. a CS-PROJECT, s. r. o. Projekt vycházel z analýzy současného stavu realizace celoživotního vzdělávání v sociálních službách a byl na konci ledna 2008 ukončen. Vytvořený systém by měl přinést vzdělavatelům jasný rámec pro tvorbu a akreditaci standardizovaných vzdělávacích programů a tím umožnit nabídnout jednotlivým pracovníkům širokou paletu vzdělávacích programů, které odpovídají moderním trendům v oblasti sociální práce. Pracovníci tak budou mít možnost plnit svoji povinnost prohlubovat si odbornou způsobilost, která pro ně vyplývá ze zákona.32

Přehled některých vzdělávacích programů v rámci celoživotního vzdělávání v sociální oblasti je umístěn na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. V současné době je zveřejněna nabídka 26 programů. Nabídka obsahuje název a cíl vzdělávacího programu, vzdělavatele, místo konání a termín, cílovou skupinu, pro niž je program určen, časový rozsah, metody a formy vzdělávání, cenu a vstupní podmínky, kapacitu účastníků a jména lektorů. Součástí je i informace o udělené akreditaci. Tato databáze a její aktualizace však závisí na jednotlivých vzdělávacích institucích, zda podají žádost o umístění v databázi, z toho důvodu zde nejsou zveřejněny všechny vzdělávací programy a vzdělávací instituce.33

32

Celoživotní vzdělávání v sociálních službách. [online]. Dostupné z http://cvss.cz/index.asp?obsah=1&styl=0 [cit. 9. 4. 2008] 33 MPSV ČR. [online]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/VZ_list.php?p=1&program=&nazev=&rg=&OK=Vyhledat [cit. 9. 4. 2008]

27

2.4 Asociace vzdělavatelů v sociální práci Asociace vzdělavatelů v sociální práci (ASVSP) vznikla v roce 1993 a má sídlo v Brně. Jedná se o dobrovolné sdružení právních subjektů vyšších odborných a vysokých škol nebo jejich částí, které na území České republiky nabízejí vzdělání v sociální práci. Členy mohou být i poskytovatelé dalšího vzdělávání v oblasti sociální práce. Sdružení si jako základní cíl stanovilo zvyšování odborné kvality vzdělávání v sociální práci v České republice. Dlouhodobým cílem je zkvalitňování tohoto vzdělávání, a tím přispívat ke zdokonalování nabídky a výkonu služeb. Předmětem jejich činnosti je vytváření minimálních standardů školního a dalšího vzdělávání v sociální práci na území ČR. Podle potřeby je průběžně inovují, podporují jejich zavádění a realizaci a kontrolují, jak jsou na vzdělávacích pracovištích jejich členů dodržována. Smyslem těchto standardů je definovat očekávanou kvalitu nabízeného programu vzdělávání v určitém oboru. Představují především metodická doporučení, která mohou využívat různorodě profilované školy snažící se o zkvalitnění svého programu. Pomocí zásad studia a minimálního souboru studijních předmětů jsou v něm vymezeny základní požadavky na kvalifikaci absolventů studia sociální práce. Ti by pak měli být schopni samostatně poskytovat služby svým klientům. Měli by mít takové teoretické znalosti, komunikační a psychosociálně terapeutické dovednosti, organizační schopnosti a profesionální přehled o sociální problematice, aby mohli vykonávat individuální nebo skupinové klientské práce a dokázali ovlivňovat sociální politiku.

Předmětem činnosti Asociace je poskytování konzultací svým členům, jejichž účelem je napomáhat udržovat a posilovat úroveň vzdělávání v sociální práci. Cílem konzultací je pomáhat a rozvíjet obor v měnících se podmínkách, podpořit respektování Minimálních standardů vzdělávání. Školy jsou upozorňovány na problémy v jejich práci, je jim nabízena pomoc při jejich řešení, jsou jim zprostředkovány zkušenosti jiných škol, zaměstnavatelů a sociálních pracovníků. Tímto způsobem je posilována kooperace škol a udržování vzájemných kontaktů.

Vzdělávací instituce, která se stala členem ASVSP, může být buď řádným, mimořádným nebo přidruženým členem. Kritériem členství je míra naplnění Minimálního standardu. Řádným členem je škola, která na území ČR zabezpečuje minimálně tříleté pomaturitní vzdělávání v oboru sociální práce a je schopna plně dostát Minimálnímu standardu. Mimořádným členem je škola, která nabízí učivo všech předmětů, které jsou doporučeny Minimálním standardem, 28

ale vykazuje dílčí nedostatky v obsahu jednotlivých disciplín. Přidruženým členem je škola poskytující vzdělání v oblasti sociální práce, nesplňuje podmínky pro řádné nebo mimořádné členství, ale má zájem o spolupráci se sdružením.

V současné době je v Asociaci vzdělavatelů v sociální práci registrováno 23 řádných, 1 mimořádný a 6 přidružených členů.34 (viz příloha 4)

34

ASVSP. [online]. Dostupné z http://www.asvsp.org/index.htm [cit. 11. 4. 2008]

29

3 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ ZABÝVAJÍCÍ SE VZDĚLANOSTÍ PRACOVNÍKŮ V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH Sociální oblast je oblastí, které je v naší společnosti věnována velká pozornost. Vzhledem k narůstajícím a stále novým problémům je třeba, aby byl dostatečný počet kvalifikovaných pracovníků potřebných k řešení různorodých situací a případů, které mohou nastat.

V roce 2004 byla Ministerstvem práce a sociálních věcí vypracována analýza týkající se pracovní náplně a počtu sociálních pracovníků ve státní správě. Z výsledků bylo zjištěno, že celkový počet sociálních pracovníků, kteří jsou zaměstnáváni v různých oblastech státní správy byl přibližně 10 870. V oblasti sociálně právní ochrany dětí bylo zaměstnáno celkem 1 623 pracovníků. Jednalo se o terénní pracovníky, sociální pracovníky pro náhradní rodinnou péči, pracovníky pro problematiku CAN (týrání a zneužívání dětí), kurátory pro děti a mládež a sociální terapeuty. Na pozici zprostředkovatelů a poradců ve službách zaměstnanosti bylo zaměstnáno 2 352 osob, dávkových specialistů státní sociální podpory 2 800 a 2 812 sociálních pracovníků v dávkách sociální péče.

V resortu Ministerstva vnitra působili sociální pracovníci ve třech oblastech, a to ve Správě uprchlických zařízení, v azylovém řízení a ve správní radě. Celkový počet byl 176 pracovníků. V resortu školství, mládeže a tělovýchovy byl zjištěn počet 749 sociálních pracovníků ve speciálních školách, školských poradenských zařízeních a v zařízeních ústavní či ochranné výchovy. V resortu spravedlnosti bylo zaměstnáno 120 sociálních pracovníků, 173 úředníků probační a mediační služby a 51 jejich asistentů.

Analýzou bylo také zjištěno, že v oblasti dávek sociální péče chybí cca 3 000 zaměstnanců a cca 270 pracovníků na pozici zprostředkovatelů a poradců ve službách zaměstnanosti. Situace byla také nevyhovující v oblasti sociálně právní ochrany dětí. Počet chybějících pracovníků této oblasti však nebyl uveden.35

Vzhledem k tomu, že analýza byla prováděna k 31. 12. 2003 a potřeba sociálních pracovníků vzrůstá, mohou být současné údaje jiné. Situaci ovlivňuje i skutečnost, že pro výkon této profese jsou již zákonem předepsané odborné předpoklady. Navíc analýza nezahrnuje sociální

35

MPSV ČR. [online]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/cs/862 [cit. 22. 4. 2008]

30

pracovníky nestátního neziskového sektoru. Ministerstvo práce a sociálních věcí prozatím neuveřejnilo aktuálnější informace, které by se týkaly tak podrobné analýzy.

Ve Statistické ročence z oblasti práce a sociálních věcí za rok 2006 Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo stav pracovníků a jejich úroveň vzdělání na odděleních sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) v České republice. Na této pozici bylo evidováno celkem 1 614 pracovníků. Z tohoto počtu 4 pracovníci měli základní vzdělání, 533 pracovníků středoškolské – sociálně právní (SP), 423 pracovníků jiné střední vzdělání, 237 pracovníků vyšší odborné SP, 25 pracovníků jiné vyšší odborné vzdělání, 202 pracovníků vysokoškolské a vysokoškolské SP 190 pracovníků.

V rámci OSPOD bylo v České republice 416 kurátorů pro mládež, z nichž měl 1 základní vzdělání, 112 středoškolské SP, 127 jiné střední vzdělání, 54 vyšší odborné SP, 7 jiné vyšší odborné, 63 vysokoškolské a 52 vysokoškolské vzdělání SP. Mimo OSPOD působilo 89 kurátorů pro mládež. Z nich 26 mělo středoškolské vzdělání SP, 10 jiné střední, 16 vyšší odborné SP, 1 jiné vyšší odborné, 18 vysokoškolské, 18 vysokoškolské SP vzdělání.36 Údaje jsou obsaženy v následující tabulce 1.

Tabulka 1: Dosažené vzdělání sociálních pracovníků Vzdělání zaměstnanců Pracovníci Kurátoři v rámci OSPOD celkem OSPOD Základní 4 1 Střední škola soc. právní 533 112 Jiné střední 423 127 Vyšší odborné soc. právní 237 54 Jiné vyšší odborné 25 7 Vysokoškolské 202 63 VŠ sociálně právní 190 52 Celkem 1 614 416

Kurátoři mimo OSPOD 0 26 10 16 1 18 18 89

Pramen: Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2006. MPSV, Praha 2007

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, vstoupil v platnost až v roce 2007 a z výše uvedených údajů je zřejmé, že z celkového počtu 1 614 pracovníků na odděleních OSPOD by požadavky odborné způsobilosti, které vyplývají z tohoto zákona, splňovalo pouze 427 pracovníků. U kurátorů pro mládež by z celkového počtu 416 pracujících v rámci OSPOD splňovalo pouze 106 a u kurátorů mimo OSPOD z celkem 89 pracovníků pouze 34. 36

MPSV ČR. Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2006. MPSV, Praha 2007. ISBN 978-8086878-54-6. [online]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/4896/rocenka_akt.pdf [cit. 24. 4. 2008]

31

Vzhledem k náročnosti jejich práce bylo zavedení tohoto zákona, který upravuje odborné předpoklady pro výkon profese sociálního pracovníka, nutností. Pokud uvedení pracovníci budou chtít nadále v této oblasti pracovat, budou si muset vzdělání doplnit v souladu s požadavky vymezenými zákonem.

3.1 Dotazníkové šetření Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, je prvním právním předpisem upravujícím postavení pracovníků v sociálních službách. Jsou v něm upraveny jednotlivé činnosti, které tito pracovníci vykonávají a především podmínky jejich odborné způsobilosti a dalšího vzdělávání. Abych zjistila, jaká je úroveň kvalifikace a znalostí pracovníků v sociálním zabezpečení a zda jsou v souvislosti s platností tohoto zákona na ně kladeny nové nároky týkající se vzdělávání, provedla jsem dotazníkové šetření, ve kterém jsem se zaměřila na sociální pracovníky ve státní správě a nestátním sektoru.

Na poskytování sociálních služeb se podílejí především obce a kraje, nestátní neziskové organizace a zařízení církví. Jako objekty svého šetření jsem si zvolila pracovníky sociálních odborů obecních, městských nebo krajských úřadů, neziskových organizací, zařízení církví, úřadů práce a České správy sociálního zabezpečení. Pro získání potřebných informací jsem vypracovala dotazník, ve kterém byly obsaženy otázky týkající se např. kvalifikace pracovníků, dalšího vzdělávání a požadavků na ně kladených v souvislosti se zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (viz příloha 5). Otázky byly typu uzavřených výběrových položek, kdy respondent volil z předem připravených odpovědí. Jedna otázka byla typu otevřené položky, kdy respondent odpověď vytvářel sám. Závěr dotazníku obsahoval otázky týkající se pohlaví, věku a sféry sociálního zabezpečení, ve které respondent pracuje.

Dotazníky byly distribuovány prostřednictvím e-mailové pošty, kdy byli na základě náhodného výběru osloveni pracovníci sociálních odborů obecních, městských a krajských úřadů, neziskových organizací a zařízení církví. V místě svého bydliště jsem instituce navštívila osobně a ve dvou případech jsem je předala na základě domluvy pracovníkovi příslušného úřadu, který mi pak zajistil jejich vyplnění od ostatních zaměstnanců. Největší návratnost prostřednictvím e-mailu byla z odborů úřadů, nejmenší od pracovníků církevních zařízení. Při osobním kontaktu byla návratnost 100%.

32

Při jednání s pracovníky Úřadu práce v Tišnově, na oddělení státní sociální podpory a podpory v nezaměstnanosti, mi pracovníci při vyplňování dotazníku sdělili, že se na ně ustanovení zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, týkající se odborných předpokladů pro sociální pracovníky, nevztahují. Stejné informace jsem obdržela i od pracovníků Úřadu práce ve Žďáru nad Sázavou. Proto jsem prostřednictvím e-mailu požádala Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) o správné informace. Na můj dotaz odpověděla Mgr. Anna Kotoučová z odboru sociálních služeb MPSV. Sdělila mi, že pracovníci úřadů práce a České správy sociálního zabezpečení nevykonávají přímo činnosti sociálních pracovníků, jak je vymezuje zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ale činnosti na těchto úřadech vykonávané jsou zcela jiného charakteru, a to pouze úřednické a administrativní. Proto se na ně tento zákon nevztahuje a k výkonu jejich činnosti je dostačující pouze středoškolské vzdělání. Z uvedeného důvodu jsem pak vybrané objekty dotazníkového šetření zúžila pouze na sociální odbory úřadů, neziskové organizace a zařízení církví.

Pro získání potřebných informací jsem rozeslala 300 dotazníků, z nichž jsem získala od oslovených pracovníků zpět celkem 186 vyplněných dotazníků. Z uvedeného počtu bylo 70 dotazníků ze sociálních odborů obecních, městských nebo krajských úřadů, 64 dotazníků z neziskových organizací, pouze 34 dotazníků z církevních zařízení poskytujících sociální služby a 18 dotazníků bylo z původně zařazených úřadů práce. Další úřady práce jsem pak již neoslovovala. Přesto získané informace z úřadů práce zařazuji do zpracovaných tabulek a grafů, ale neuvádím v celkovém hodnocení sociálních pracovníků na něž se odborné předpoklady dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, vztahují.

Graf 1: Počet respondentů dotazníkového šetření

Počet respondentů ll

Počet respondentů dotazníkového šetření 80 70 60 50 40 30 20 10 0 Sociální odbory úřadů

Zařízení církví

Neziskové organizace

Objekty dotazníkového šetření

Pramen: vlastní zpracování

33

Úřady práce

3.1.1 Struktura respondentů

Celkový počet respondentů byl zastoupen v převážné většině ženami. U všech vybraných objektů bylo procento žen vyšší než procento mužů. Největší rozdíl byl u pracovníků sociálních odborů obecních, městských nebo krajských úřadů, kde muži tvořili pouze 10 % z celkového počtu a u pracovníků úřadů práce, kde byli muži zastoupeni v 11,11 %.

Tabulka 2: Pohlaví respondentů Sociální Zařízení Neziskové Úřady práce odbory úřadů církví organizace počet v % počet v % počet v % počet v % 7 10,00 12 35,29 18 28,13 2 11,11 63 90,00 22 64,71 46 71,87 16 88,89 70 100 34 100 64 100 18 100

Pohlaví Muži Ženy Celkem Pramen: vlastní zpracování

Graf 2: Pohlaví respondentů Pohlaví respondentů

Počet v % l

Sociální odbory úřadů



Úřady práce

105 90 75 60 45 30 15 0 Muži

Ženy

Pohlaví


Dále byli respondenti rozděleni podle věku do pěti kategorií. Do kategorie věku do 20 let nebyl zařazen žádný pracovník, proto byly ponechány čtyři kategorie od 21 do 60 let. Pracovníci sociálních odborů úřadů byli dle věku rozděleni téměř rovnoměrně, zatímco v zařízeních církví tvořili polovinu pracovníků lidé ve věku 21 – 30 let, následovala kategorie 31 – 40 let, která byla zastoupena 35,30 % a nejméně byla zastoupena skupina pracovníků ve věku 41 – 50 let a skupina 51 – 60 let, celkově pouze 14,7 %. Podobná situace byla i v neziskových organizacích, kde největší část tvořili pracovníci také ve věku 21 – 30 let, a to

34

43,75 %. Nejmenší část tvořili pracovníci ve věku 51 – 60 let, pouze 6,25 %. U pracovníků úřadů práce byli zastoupeni nejvíce pracovníci věkové kategorie 31 – 40 let, a to 38,89 %.

Tabulka 3: Rozdělení respondentů dle věku Sociální Zařízení Neziskové Úřady práce Věk odbory úřadů církví organizace počet v % počet v % počet v % počet v % 21 – 30 let 18 25,71 17 50,00 28 43,75 1 5,55 31 – 40 let 17 24,29 12 35,30 19 29,69 7 38,89 41 – 50 let 16 22,86 3 8,82 13 20,31 5 27,78 51 – 60 let 19 27,14 2 5,88 4 6,25 5 27,78 Celkem 70 100 34 100 64 100 18 100 Pramen: vlastní zpracování

Graf 3: Rozdělení respondentů dle věku Věk respondentů Sociální odbory úřadů



Úřady práce

Počet v % l

60 50 40 30 20 10 0 21 – 30 let

31 – 40 let

41 – 50 let

51 – 60 let

Věk


Následující tabulky 4 a 5 a grafy 4 a 5 zobrazují rozdělení respondentů podle kategorií mužů a žen podrobněji dle věku.

Muži, jako sociální pracovníci, zastupovali v celkovém počtu sociálních pracovníků dotazovaných objektů malou část. Na sociálních odborech úřadů byli nejvíce zahrnuti ve věkové kategorii 41 – 50 let, v zařízeních církví pracovalo nejvíce mužů ve věku 21 – 30 let a v neziskových organizacích ve věku 31 – 40 let. Pracovníci úřadů práce byli rozděleni rovnoměrně mezi kategorie 31 – 40 let a 51 – 60 let.

35

Tabulka 4: Rozdělení respondentů dle věku - muži Sociální Zařízení Neziskové Úřady práce Věk odbory úřadů církví organizace počet v % počet v % počet v % počet v % 21 – 30 let 1 14,29 6 50,00 6 33,33 0 0 31 – 40 let 2 28,57 5 41,67 8 44,45 1 50,00 41 – 50 let 3 42,85 1 8,33 2 11,11 0 0 51 – 60 let 1 14,29 0 0 2 11,11 1 50,00 Celkem 7 100 12 100 18 100 2 100 Pramen: vlastní zpracování

Graf 4: Rozdělení respondentů dle věku – muži Muži - rozdělení dle věku Sociální odbory úřadů



Úřady práce

Počet v % l

60 50 40 30 20 10 0 21 – 30 let

31 – 40 let

41 – 50 let

51 – 60 let

Věk


Ženy, pracovnice sociálních odborů úřadů, byly rozděleny do jednotlivých kategorií také téměř rovnoměrně, převažovala ale kategorie 51 – 60 let. V církevních zařízeních a neziskových organizacích polovina pracovnic je ve věku 21 – 30 let. Pracovnice úřadů práce byly nejvíce zahrnuty v kategorii 31 - 40 let.

Tabulka 5: Rozdělení respondentů dle věku - ženy Sociální Zařízení Neziskové Úřady práce Věk odbory úřadů církví organizace počet v % počet v % počet v % počet v % 21 – 30 let 17 26,98 11 50,00 22 47,83 1 6,25 31 – 40 let 15 23,81 7 31,82 11 23,91 6 37,5 41 – 50 let 13 20,64 2 9,09 11 23,91 5 31,25 51 – 60 let 18 28,57 2 9,09 2 4,35 4 25,00 Celkem 63 100 22 100 46 100 16 100 Pramen: vlastní zpracování

36

Graf 5: Rozdělení respondentů dle věku – ženy Ženy - rozdělení dle věku Sociální odbory úřadů



Úřady práce

Počet v % l

60 50 40 30 20 10 0 21 – 30 let

31 – 40 let

41 – 50 let

51 – 60 let

Věk


Z výsledků dotazníkového šetření vyplývá, že v oblasti sociálních služeb pracuje více žen než mužů. Muži dávají přednost neziskovému sektoru, zatímco ve státní správě převažují ženy. Důvodem může být rozdílný charakter práce. Také co se týká věku, v neziskovém sektoru pracují převážně mladí lidé, pro něž se může určitý druh práce v různých neziskových organizacích nebo zařízeních církví jevit jako zajímavější. Dalším důvodem může být jejich přesvědčení, životní názor nebo neuplatnění se v jiných oblastech veřejného sektoru.

3.1.2 Nejvyšší dosažené vzdělání při nástupu do současného zaměstnání Předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka splňují ti pracovníci, kteří dosáhli vyššího odborného vzdělání nebo vysokoškolského vzdělání týkajícího se sociální oblasti. Z vybraných tří objektů, ve kterých bylo provedeno dotazníkové šetření, požadavek odborné způsobilosti k výkonu povolání splňovalo 41,43 % pracovníků sociálních odborů úřadů, 29,41 % pracovníků zařízení církví a 31,25 % pracovníků neziskových organizací, kteří absolvovali vyšší nebo vysokou školu v oborech zaměřených na sociální oblast. Nedostačující vzdělání mělo celkem 58,57 % pracovníků sociálních odborů úřadů, 70,59 % pracovníků zařízení církví a 68,75 % pracovníků v neziskových organizacích. Tito pracovníci absolvovali pouze úplné střední všeobecné nebo úplné střední odborné vzdělání nebo vyšší odbornou školu, případně vysokou školu, ale jiného než požadovaného zaměření. Celkově při nástupu do současného zaměstnání převažovali pracovníci, kteří nesplňovali požadovanou kvalifikaci. Nejvyšší procentní ukazatel byl u pracovníků církevních zařízení. Z celkového počtu 168 dotazovaných pracovníků vzdělání splňuje pouze 59 pracovníků, tj. 35,12 %. 37

Tabulka 6: Nejvyšší dosažené vzdělání při nástupu do zaměstnání Sociální Zařízení Neziskové Úřady práce Dosažené vzdělání odbory úřadů církví organizace počet v % počet v % počet v % počet v % Úplné střední všeobecné 8 11,42 5 14,71 14 21,88 4 22,22 Úplné střední odborné 28 40,00 7 20,59 16 25,00 6 33,33 Vyšší odborné – soc. oblast 12 17,14 7 20,59 5 7,81 0 0 Vyšší odborné – jiné 3 4,29 4 11,76 8 12,5 3 16,67 Vysokoškolské – soc.oblast 17 24,29 3 8,82 15 23,44 1 5,56 Vysokoškolské – jiné 2 2,86 8 23,53 6 9,37 4 22,22 Celkem 70 100 34 100 64 100 18 100 Pramen: vlastní zpracování

Graf 6: Nejvyšší dosažené vzdělání při nástupu do zaměstnání Nejvyšší dosažené vzdělání při nástupu do zaměstnání Úřady práce

Vysokoškolské - jiné

Vysokoškolské – soc.oblast


Vyšší odborné – jiné


Vyšší odborné - soc. oblast

Úplné střední odborné

48 40 32 24 16 8 0

Úplné střední všeobecné

Počet v % l


Dosažené vzdělání


3.1.3 Současné nejvyšší dosažené vzdělání

Další otázka zkoumala, zda si pracovníci za dobu, kterou působí v současném zaměstnání, zvyšovali svoji kvalifikaci. Nejvíce změn se uskutečnilo u pracovníků v neziskových organizacích, kde se zvýšil počet pracovníků, kteří vystudovali vyšší odbornou školu nebo vysokou školu se zaměřením na sociální oblast, a to z celkových 31,25 % na 48,44 %, tzn., že nyní již téměř polovina pracovníků splňuje požadované vzdělání. Také u pracovníků církevních zařízení se zvýšilo procento těch, kteří by splňovali předepsané vzdělání, a to z původních 29,41 % na 35,30 %. U pracovníků sociálních odborů obecních, městských nebo krajských úřadů byly změny minimální. Počet pracovníků, kteří by splňovali požadované vzdělání, se zvýšil pouze o 1,42 %. 38

Z provedeného dotazníkového šetření tedy vyplývá, že největší změna byla u pracovníků neziskových organizací, kde byl nejvyšší nárůst pracovníků, kteří si v průběhu zaměstnání doplnili vzdělání absolvováním vysoké školy zaměřené na sociální oblast. Důvodem celkově malých změn může být i to, že zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, nabyl účinnosti od 1. 1. 2007 a povinnost pracovníků doplnit si potřebné vzdělání je stanovena až do 7 nebo 10 let od nabytí jeho účinnosti podle druhu předchozího vzdělání. Nyní by z celkového počtu respondentů požadované vzdělání splňovalo 43,45 % pracovníků.

Tabulka 7: Současné nejvyšší dosažené vzdělání Sociální Zařízení Neziskové Úřady práce Dosažené vzdělání odbory úřadů církví organizace počet v % počet v % počet v % počet v % Úplné střední všeobecné 7 10,00 3 8,82 10 15,63 4 22,22 Úplné střední odborné 27 38,57 6 17,65 11 17,19 5 27,78 Vyšší odborné - soc. oblast 11 15,71 5 14,71 8 12,5 2 11,11 Vyšší odborné – jiné 3 4,29 4 11,76 5 7,81 2 11,11 Vysokoškolské – soc.oblast 19 27,14 7 20,59 23 35,94 1 5,56 Vysokoškolské - jiné 3 4,29 9 26,47 7 10,93 4 22,22 Celkem 70 100 34 100 64 100 18 100 Pramen: vlastní zpracování

Graf 7: Současné nejvyšší dosažené vzdělání Současné nejvyšší dosažené vzdělání Úřady práce

Vysokoškolské - jiné

Vysokoškolské – soc.oblast


Vyšší odborné – jiné


Vyšší odborné - soc. oblast

Úplné střední odborné

48 40 32 24 16 8 0

Úplné střední všeobecné

Počet v % l


Dosažené vzdělání


3.1.4 Délka praxe v sociální oblasti

Pro výkon práce sociálního pracovníka mají velký význam znalosti získané praxí a praktické dovednosti. V dotazníkovém šetření byla rozdělena délka praxe na etapy po pěti letech. Cílem 39

bylo zjistit, zda v uvedených třech objektech působí pracovníci, kteří se věnují sociální práci delší dobu nebo v této oblasti začínají. S menším počtem let praxe působí pracovníci převážně v neziskových organizacích, kde největší procento pracovníků je s praxí do 5 let, a to téměř polovina - 43,75 % a naopak pracovníků s praxí 16 – 20 let pouze 3,12 % a s praxí nad 21 let 4,69 %. Také pracovníci církevních zařízení zaměstnávají větší část pracovníků s kratší praxí. Největší část jejich pracovníků, a to 38,24 %, byla s praxí 6 – 10 let a 35,29 % pracovníků bylo s praxí do 5 let. Pracovníci s praxí 16 – 20 let a 21 a více tvoří pouze 8,82 %. Pracovníci sociálních odborů obecních, městských nebo krajských úřadů jsou rozděleni podle délky praxe, kromě kategorie 16 – 20 let, téměř rovnoměrně. Největší část tvoří pracovníci s praxí do 5 let, a to 24,28 % a pracovníci s praxí nad 21 let – 22,86 %.

Skutečnost, že v neziskových organizacích a v církevních zařízeních pracují pracovníci s nejmenší délkou praxe, může být důsledkem poměrně krátkého působení těchto organizací v sociální oblasti.

Tabulka 8: Délka praxe v sociální oblasti Délka praxe v sociální Sociální Zařízení Neziskové Úřady práce oblasti odbory úřadů církví organizace počet v % počet v % počet v % počet v % Do 5 let 17 24,28 12 35,29 28 43,75 2 11,11 6 – 10 let 14 20,00 13 38,24 18 28,13 4 22,22 11 – 15 let 14 20,00 6 17,65 13 20,31 2 11,11 16 – 20 let 9 12,86 1 2,94 2 3,12 3 16,67 21 a více 16 22,86 2 5,88 3 4,69 7 38,89 Celkem 70 100 34 100 64 100 18 100 Pramen: vlastní zpracování

Graf 8: Délka praxe v sociální oblasti Délka praxe v sociální oblasti

Počet v % l




Úřady práce

48 40 32 24 16 8 0 Do 5 let

6 – 10 let

11 – 15 let

Délka praxe


40

16 – 20 let

21 a více

3.1.5 Požadavek na doplnění vzdělání Podle provedeného průzkumu u všech objektů dotazníkového šetření více než polovina sociálních pracovníků nesplňuje požadované vzdělání. Další otázka v dotazníku byla zaměřena na zjištění, zda od nich zaměstnavatel požaduje jeho doplnění. Na základě šetření vyplynulo, že u pracovníků sociálních úřadů pouze u 34,29 % je vyžadováno doplnění si kvalifikace. U pracovníků zařízení církví je požadováno doplnění si vzdělání u 67,65 % pracovníků a u pracovníků neziskových organizací v 50 % případů.

Tabulka 9: Požadavek na doplnění vzdělání Sociální Zařízení Neziskové Úřady práce Požadavek na vzdělání odbory úřadů církví organizace počet v % počet v % počet v % počet v % Ano 24 34,29 23 67,65 32 50,00 0 0 Ne 46 65,71 11 32,35 32 50,00 18 100 Celkem 70 100 34 100 64 100 18 100 Pramen: vlastní zpracování

Graf 9: Požadavek na doplnění vzdělání Požadavek na doplnění vzdělání

Počet v % l




Úřady práce

105 90 75 60 45 30 15 0 Ano

Ne

Požadavek na vzdělání


Nejmenší požadavky jsou kladeny na pracovníky sociálních odborů úřadů. Důvodem může být, že sociální pracovníci obecních, městských nebo krajských úřadů tvoří převážně pracovníci s délkou praxe kolem 20 let, tzn., že je u nich předpoklad, že dosáhli věku 50 let. V tomto případě, i když by neměli požadovanou kvalifikaci a k 1. 1. 2007 vykonávali profesi sociálního pracovníka, by se u nich odborné předpoklady dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, považovaly za splněné a nebylo by vyžadováno další studium. 41

Z celkového počtu pracovníků sociálních odborů úřadů, u kterých není vyžadováno další studium, jich 65,22 % odborné předpoklady splňuje a 34,78 % sice nesplňuje, ale většina z nich dosáhla věku 50 let. V církevních zařízeních a neziskových organizacích již mají pracovníci, u kterých není vyžadováno doplnění vzdělání dalším studiem, požadované odborné předpoklady pro výkon práce sociálního pracovníka splněny. Pouze u malého procenta se vzdělání nevyžaduje z důvodu dosažení 50 let pracovníka.

Tabulka 10: Pracovníci, u který není vyžadováno doplnění odborných předpokladů Sociální Zařízení Neziskové Odborné předpoklady odbory úřadů církví organizace počet v % počet v % počet v % Splněné odborné předpoklady 30 65,22 10 90,91 23 71,88 Nesplněné odborné předpoklady 16* 34,78 1** 9,09 9*** 28,12 Celkem 46 100 11 100 32 100 * z celkového počtu 11 pracovníků dosáhlo věku 50 let ** pracovník dosáhl věku 50 let *** z celkového počtu 5 pracovníků dosáhlo věku 50 let


Graf 10: Pracovníci, u kterých není vyžadováno doplnění odborných předpokladů Pracovníci, u kterých není vyžadováno doplnění odborných předpokladů Sociální odbory úřadů



Počet v % l

100 80 60 40 20 0 Splněné odborné předpoklady

Nesplněné odborné předpoklady

Odborné předpoklady


3.1.6 Druh požadovaného vzdělání

U pracovníků, kteří nesplňují odborné předpoklady pro výkon svého povolání, vyžaduje zaměstnavatel doplnění vzdělání. Pracovníci mohou volit z možností studovat vyšší odbornou školu nebo vysokou školu, jejichž studijní programy a obory jsou zaměřené na práci 42

v sociální oblasti. V případě dosaženého vysokoškolského vzdělání v jiné než sociální oblasti postačuje absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů (viz kapitola 2.1).

U pracovníků sociálních odborů úřadů je nejvíce požadováno absolvovat vyšší odbornou školu, jedná se o 37,5 % pracovníků, u 29,17 % je požadováno absolvovat vysokou školu a 29,16 % pracovníků může volit mezi vyšší odbornou nebo vysokou školou, dle vlastního uvážení. Akreditované kurzy jsou požadovány pouze u 4,17 % pracovníků. U 34,78 % pracovníků zařízení církví je vyžadováno studium vysoké školy, 39,13 % pracovníků postačí absolvovat akreditované kurzy a 26,09 % pracovníků může volit mezi vyšší odbornou školou a vysokou školou. U pracovníků neziskových organizací je vyžadováno především absolvování akreditovaných kurzů, a to u 43,75 % pracovníků. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, přímo neurčuje, jaký druh školy je nutný pro jednotlivé činnosti, proto konečné rozhodnutí o volbě studia záleží přímo na pracovníkovi.

Tabulka 11: Požadované vzdělání Sociální Zařízení Neziskové Požadované vzdělání odbory úřadů církví organizace počet v % počet v % počet v % Vyšší odborná škola (VOŠ) 9 37,5 0 0 5 15,62 Vysoká škola (VŠ) 7 29,17 8 34,78 7 21,88 Akreditované kurzy 1 4,17 9 39,13 14 43,75 VOŠ nebo VŠ 7 29,16 6 26,09 6 18,75 Celkem 24 100 23 100 32 100 Pramen: vlastní zpracování

Graf 11: Požadované vzdělání Požadované vzdělání Sociální odbory úřadů



Počet v % l

50 40 30 20 10 0 Vyšší odborná škola

Vysoká škola

Akreditované kurzy

Požadované vzdělání


43

VOŠ nebo VŠ

3.1.7 Lhůta pro doplnění vzdělání Sociální pracovníci mají na doplnění vzdělání stanovenou určitou lhůtu dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. V objektech prováděného dotazníkového šetření je nejčastější požadavek do 7 nebo do 3 let. Lhůta do 7 let je u pracovníků sociálních odborů úřadů stanovena v 70,83 % případů, do 10 let u 25 % případů. V církevních zařízeních je lhůta stanovena do 3 let u 39,13 % případů a stejné procento je u lhůty do 7 let. Naopak u pracovníků neziskových organizací je doplnění vzdělání nejčastěji požadováno ve lhůtě do 3 let. Ve většině případů se však jedná o absolvování akreditovaných kurzů. V některých případech pracovníkům nebyla stanovena lhůta, do které si mají vzdělání doplnit, i když tento požadavek se na ně vztahuje. Lhůta nebyla stanovena především u pracovníků církevních zařízení u 13,04 % případů a u pracovníků neziskových organizací u 28,12 % případů. Dle poznámek v dotaznících někteří pracovníci připouští, že lhůta stanovena byla, ale nejsou si vědomi jaká. Doba, do kdy si pracovníci jsou povinni své vzdělání doplnit, závisí především na úrovni jejich předchozího vzdělání (viz kapitola 2.1). Získané výsledky dokazují, že požadavky zaměstnavatelů se řídí ustanovením příslušného zákona. Tabulka 12: Lhůta pro doplnění vzdělání Sociální Zařízení Neziskové Lhůta pro doplnění vzdělání odbory úřadů církví organizace počet v % počet v % počet v % Do 3 let 1 4,17 9 39,13 12 37,5 Do 5 let 0 0 0 0 2 6,25 Do 7 let 17 70,83 9 39,13 5 15,63 Do 10 let 6 25,00 2 8,70 4 12,5 Neurčeno 0 0 3 13,04 9 28,12 Celkem 24 100 23 100 32 100 Pramen: vlastní zpracování

Graf 12: Lhůta pro doplnění vzdělání Lhůta pro doplnění vzdělání Sociální odbory úřadů



Počet v % l

75 60 45 30 15 0 Do 3 let

Do 5 let

Do 7 let

Do 10 let

Lhůta pro doplnění vzdělání


44

Neurčeno

3.1.8 Studium v současné době Sociální pracovníci mají na další studium, kterým by si doplnili nedostatečné odborné předpoklady stanovenou určitou lhůtu. Další část dotazníku směřovala ke zjištění, zda již někteří studium zahájili nebo zatím tuto povinnost odkládají na pozdější dobu. Z celkového počtu 168 dotazovaných osob, na něž se vztahuje ustanovení zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ohledně odborných předpokladů, v současné době studuje 61 pracovníků, což činí 36,31 %. Nejedná se však pouze o ty, kterým to zaměstnavatel dává za povinnost, ale jsou zde zahrnuti i ostatní, kteří potřebné odborné předpoklady splňují, ale rozhodli se pro další studium k rozšíření kvalifikace. Tabulka 13: Studium v současné době Sociální Zařízení Neziskové Úřady práce Studium v současné době odbory úřadů církví organizace počet v % počet v % počet v % počet v % Ano 18 25,71 14 41,18 29 45,31 3 16,67 Ne 52 74,29 20 58,82 35 54,69 15 83,33 Celkem 70 100 34 100 64 100 18 100 Pramen: vlastní zpracování

Graf 13: Studium v současné době Studium v současné době Sociální odbory úřadů



Úřady práce

Počet v % l

90 75 60 45 30 15 0 Ano

Ne

Studium v současné době


Pracovníci si pro další studium mohou volit mezi vyšší odbornou nebo vysokou školou zaměřenou na práci týkající se sociální oblasti. V případě vysokoškolského vzdělání jiného zaměření jsou povinni absolvovat akreditované kurzy. Ve většině případů si pracovníci volili vysokou školu. Z celkového počtu 61 osob, kteří v současné době studují, si vysokou školu zvolilo 43 osob, tj. 70,49 %. 45

Tabulka 14: Typ současného studia Sociální Zařízení Neziskové Úřady práce Typ studia odbory úřadů církví organizace počet v % počet v % počet v % počet v % Vyšší odborná škola 1 5,56 1 7,14 5 17,24 1 33,33 Vysoká škola 16 88,89 11 78,57 16 55,17 2 66,67 Akreditovaný vzděl. kurz 1 5,55 2 14,29 8 27,59 0 0 Celkem 18 100 14 100 29 100 3 100 Pramen: vlastní zpracování

Graf 14: Typ současného studia Typ současného studia

Počet v % l




Úřady práce

90 75 60 45 30 15 0 Vyšší odborná škola

Vysoká škola

Akreditovaný vzděl. kurz

Typ studia


3.1.9 Další vzdělávání

Sociální pracovníci jsou povinni se dále vzdělávat a doplňovat si kvalifikaci. Na otázku, zda jsou jim ze strany zaměstnavatele nabízeny vzdělávací kurzy a semináře k rozšíření a prohloubení kvalifikace, všichni respondenti odpověděli jednoznačně ano. Odpovědi, zda je jejich účast pro ně povinná nebo dobrovolná byly již odlišné.

Zaměstnavatelé sociálních odborů obecních, městských nebo krajských úřadů vyžadují od sociálních pracovníků povinnou účast na dalším vzdělávání v 61,43 % případů. Dle sdělení těchto pracovníků další vzdělávání probíhá v souladu se zákonem č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, dle kterého je povinností každého úředníka v období 3 let splnit vzdělávání nejméně v rozsahu 18 pracovních dnů.37 Výběr kurzů a seminářů by se měl vztahovat k vykonávané práci. Potom záleží na každém pracovníkovi, kterých kurzů a seminářů se zúčastní, musí ale splnit podmínku stanovenou zákonem. 37

Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků

46

U pracovníků církevních zařízení a neziskových organizací ve většině případů není vyžadována povinná účast. Dobrovolně dle vlastního uvážení se mohou účastnit pracovníci církevních zařízení v 58,82 % případů a u pracovníků neziskových organizací v 62,50 % případů. Z celkového počtu 186 respondentů je povinně vyžadována účast na dalším vzdělávání v 47,31 % a dobrovolná účast v 47,85 % případů.

Tabulka 15: Povinnost dalšího vzdělávání Sociální Zařízení Neziskové Úřady práce Účast odbory úřadů církví organizace počet v % počet v % počet v % počet v % Povinná účast 43 61,43 13 38,24 23 35,94 9 50,00 Dobrovolná účast 22 31,43 20 58,82 40 62,50 7 38,89 Povinná i dobrovolná účast 5 7,14 1 2,94 1 1,56 2 11,11 Celkem 70 100 34 100 64 100 18 100 Pramen: vlastní zpracování

Graf 15: Povinnost dalšího vzdělávání Povinnost dalšího vzdělávání

Počet v % l




Úřady práce

70 60 50 40 30 20 10 0 Povinná účast

Dobrovolná účast

Povinná i dobrovolná účast

Účast


3.1.10 Účast ve vzdělávacích kurzech nebo seminářích

Další otázka byla typu otevřené položky, kterou respondenti byli požádáni o informace, jakých vzdělávacích kurzů a seminářů a v jakém rozsahu se zúčastnili v roce 2007. Protože se jednalo o položku, ve které respondenti vepisovali údaje sami, odpovědi byly značně různorodé. Proto byly rozděleny do čtyř oblastí dle problematiky, ke které se dané vzdělávací kurzy nebo semináře vztahovaly:

47

-

oblast práce s klientem: krizová intervence, výcvik v motivačních rozhovorech, práce s rizikovým nebo obtížným klientem, kurz pro pracovníky v nízkoprahových službách, kurz práce s agresivním klientem, komunikační dovednosti, poradenské dovednosti, pomoc obětem trestných činů, cizincům, uprchlíkům a migrantům, zvládání obtížných situací při spolupráci s klientem, logoterapie;

-

oblast práce s rodinou a skupinami: sociálně patologické jevy a současná česká rodina, dítě mezi rodinou a institucemi, řešení krize rodina a dítě, děti jako pachatelé a oběti trestných činů, domácí násilí, sekty a novodobé náboženství, odborné sociální poradenství, sociálně právní ochrana dětí, psychoterapeutický výcvik, oblast problematiky seniorů;

-

oblast sociálních služeb: standardy kvality sociálních služeb, projekt zvyšování kvality sociálních služeb, zákon o sociálních službách, změny zákonů - o hmotné nouzi, o životním a existenčním minimu, o státní sociální podpoře, příspěvek na péči, dávky pro zdravotně postižené občany;

-

zdravotní oblast: péče o pacienty, péče o pečujícího, komunikační škola pro pečovatele, osobní asistent.

Délka kurzů byla uvedena v málo případech, ale většinou se jednalo o rozsah cca od 1 do 15 dní. Některé kurzy byly dlouhodobé např. psychoterapeutický výcvik, jeho délka je 4,5 roku a každý rok probíhá v rozsahu cca 150 h, logoterapie – tříletý výcvik, systematická terapie – tříletý výcvik.

Od celkového počtu 186 respondentů bylo získáno 126 odpovědí, tj. 67,74 %. Všichni pracovníci, kteří odpovídali, se účastnili různých vzdělávacích kurzů nebo seminářů obsažených v popsaných oblastech. Rozdíly však byly u pracovníků státní správy a pracovníků neziskových organizací. Pracovníci státní správy absolvovali převážně kurzy a semináře zaměřené na oblast sociálních služeb, především oblast týkající se problematiky zákonů a oblast práce s rodinou. Pracovníci církevních zařízení a neziskových organizací absolvovali především kurzy a semináře věnující se oblasti práce s klientem, skupinami a zdravotní oblasti. Pracovníci úřadů práce absolvovali kurzy zaměřené na jinou než přímo na sociální oblast. Pouze malá část jich absolvovala kurzy zaměřené na oblast práce s klientem.

V posledních 5 letech se pracovníci sociálních odborů úřadů účastnili ve 42,86 % případů 15 a více vzdělávacích kurzů nebo seminářů. Pracovníci církevních zařízení absolvovali 48

v 41,18 % 6 – 10 kurzů nebo seminářů a 42,19 % pracovníků neziskových organizací se také zúčastnilo 6 – 10 kurzů nebo seminářů za posledních 5 let. Údaje jsou zpracovány v následující tabulce a grafu.

Tabulka 16: Počet absolvovaných vzdělávacích kurzů nebo seminářů v posledních 5 letech Počet vzdělávacích kurzů Sociální Zařízení Neziskové Úřady práce nebo seminářů odbory úřadů církví organizace počet v % počet v % počet v % počet v % Do 5 12 17,14 3 8,82 21 32,81 10 55,55 6 – 10 17 24,29 14 41,18 27 42,19 7 38,89 11 – 15 11 15,71 5 14,71 12 18,75 0 0 15 a více 30 42,86 12 35,29 4 6,25 1 5,56 Celkem 70 100 34 100 64 100 18 100 Pramen: vlastní zpracování

Graf 16: Počet absolvovaných vzdělávacích kurzů nebo seminářů v posledních 5 letech Počet absolvovaných vzdělávacích kurzů nebo seminářů Sociální odbory úřadů



Úřady práce

Počet v % l

60 50 40 30 20 10 0 Do 5

6 – 10

11 – 15

15 a více

Počet vzdělávacích kurzů nebo seminářů


Získané informace ukazují, že sociální pracovníci povinnost dalšího vzdělávání průběžně plní. Výběr kurzů by se měl vztahovat k vykonávané práci. Na otázku, zda mají respondenti přehled o dalších možnostech vzdělávání, všichni odpověděli ano, pouze u 9,14 % z celkového počtu 186 respondentů byla odpověď záporná.

3.1.11 Budoucí studium Z celkového počtu 186 respondentů v současné době studuje 64. Ostatním 122 byla položena otázka, zda uvažují o budoucím studiu. Někteří pracovníci, i když je u nich požadováno doplnění kvalifikace, o budoucím studiu zatím neuvažují. Jedná se o 8 pracovníků sociálních 49

odborů úřadů, 4 pracovníky církevních zařízení a 6 pracovníků neziskových organizací. Opakem jsou pracovníci, kteří již dané odborné předpoklady splňují a v budoucí době ještě uvažují o studiu. U pracovníků sociálních odborů úřadů se jedná o 8 pracovníků, v neziskových organizacích o 2 pracovníky.

Tabulka 17: Budoucí studium Budoucí studium

Ano Ne Celkem

Sociální Zařízení Neziskové Úřady práce odbory úřadů církví organizace počet v % počet v % počet v % počet v % 17 32,69 3 15,00 6 17,14 3 20,00 35 67,31 17 85,00 29 82,86 12 80,00 52 100 20 100 35 100 15 100


Graf 17: Budoucí studium Budoucí studium Sociální odbory úřadů



Úřady práce

Počet v % l

90 75 60 45 30 15 0 Ano

Ne

Budoucí studium


V odpovědi na otázku o jaký typ školy by se jednalo v případě dalšího studia 79,31 % respondentů volilo vysokou školu a 20,69 % vyšší odbornou školu.

Ne všichni sociální pracovníci mají splněny zákonem předepsané odborné předpoklady a ani nezamýšlí v budoucnu studovat. Na otázku, zda uvažují o změně pracovního místa z důvodu nedostatečné kvalifikace, byla kladná odpověď pouze u 5 pracovníků sociálních odborů úřadů, což činí 2,98 % z celkového počtu respondentů, na něž se vztahuje ustanovení zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Dle odpovědí některých pracovníků jim bylo oznámeno, že nesplnění požadavků odborné kvalifikace by mohlo být důvodem pro ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. 50

ZÁVĚR Řešení různých sociálních událostí je nedílnou součástí každé společnosti. Bakalářská práce se věnuje sociální oblasti v České republice a především vzdělanosti sociálních pracovníků.

Vznik stále nových a nových situací produkuje pro jednotlivce a někdy i celé skupiny řadu problémů, se kterými si potom někteří sami nedokáží poradit. Významnou roli zde pak představují lidé, kteří se jiným snaží nějakým způsobem pomoci. Protože si naše společnost uvědomuje důležitost jejich práce, vešel 1. 1. 2007 v platnost zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, který mimo jiné upravuje předpoklady pro výkon povolání pracovníků v sociální oblasti.

Dle zákona je odborně způsobilý pro výkon sociálního pracovníka ten, kdo má vyšší nebo vysokoškolské vzdělání zaměřené na sociální oblast. Protože tyto požadavky nebyly před rokem 2007 dány zákonem, pracovali na této pozici z velké většiny lidé pouze se středoškolským vzděláním. Pro zjištění současného stavu bylo provedeno dotazníkové šetření zaměřené na vzdělanost pracovníků působících ve sféře sociálního zabezpečení.

Z výsledků dotazníkového šetření, i když se týká poměrně malého vzorku respondentů, je patrné, že v sociální oblasti jsou zaměstnány především ženy. S rozvojem poskytování sociálních služeb nestátním neziskovým sektorem se zapojení mužů pomalu zvyšuje. Při nástupu do zaměstnání měla většina respondentů pouze středoškolské vzdělání. Někteří si během zaměstnání vzdělání sami doplnili. Od 1. 1. 2007 je to však již pro ně povinností. Získané výsledky dokládají, že mnozí pracovníci již začali dále studovat, jiní to stále ještě odkládají na pozdější dobu. Možností volby dalšího studia je mnoho, protože vyšší odborné a vysoké školy nabízejí dostatečné množství studijních programů zaměřených na tuto problematiku.

Vzhledem k tomu, že vyskytující se problémy nejsou stejné a neopakují se, ale nabývají nových rozměrů, nelze k nim zaujímat stále stejný přístup. Sociální pracovník by měl umět vhodně a včas reagovat na danou situaci. Proto nelze vycházet z již jednou získaných znalostí předchozím studiem, ale je třeba vědomosti stále doplňovat. K tomu účelu slouží velká nabídka různých vzdělávacích kurzů, seminářů, možnost absolvování stáží v zařízeních sociálních služeb. 51

Vzhledem ke skutečnosti, že vyučuji na střední odborné škole se sociálním zaměřením, byly pro mne výsledky práce podstatné. Na základě studia literatury a realizace dotazníkového šetření považuji za klíčovou tu informaci, že studijní obor Sociální péče - pečovatelská činnost, který naše škola nabízí, je zařazen mezi obory, po jejichž absolvování se nevyžaduje absolvování kvalifikačního kurzu pro pracovníky v sociálních službách. Avšak naše škola kromě zmíněného oboru nabízí i studijní obor Sociální péče - sociálně správní činnost, který mezi ně zařazen není. Proto budou-li chtít naši absolventi vykonávat profesi sociálního pracovníka, jsou nuceni pokračovat dále ve studiu na vyšší odborné nebo vysoké škole.

52

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Literatura:

KREBS,V. a kol. Sociální politika. 3. přeprac. vyd. Praha: ASPI, a. s., 2005. 502 s. ISBN 80-7357-050-5

MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 384 s. ISBN 80-7178-548-2

Večeřa, M. Sociální stát. Východiska a přístupy. 2 vyd. Praha: SLON, 2001, 112 s. ISBN 80-85850-16-8 (str. 88)

Zákony a vyhlášky:


Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu

Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře

Zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi

Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon

Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách

Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků

Vyhláška č. 505/2006 Sb., k provedení zákona o sociálních službách

Vyhláška č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zák. o soc. zabezp. a zák. ČNR o působnosti orgánů ČR v soc. zabezpečení 53

Internetové zdroje:

ČSSZ [online]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/ [cit. 18. 2. 2008]

ČSSZ [online]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/profil-organizace/ [cit. 17. 2. 2008]

MPSV ČR. Metodika hodnocení žádosti o akreditaci. [online]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/3494/Metodika_hodnoceni_zadosti_o_akreditaci.pdf [cit. 7. 4. 2008]

MPSV ČR. Seznam institucí a vzdělávacích programů akreditovaných na MPSV ČR. [online]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/3949/akreditace_MPSV-25022008.pdf [cit. 7. 4. 2008]

Celoživotní vzdělávání v sociálních službách. [online]. Dostupné z http://cvss.cz/index.asp?obsah=1&styl=0 [cit. 9. 4. 2008]

MPSV ČR. [online]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/VZ_list.php?p=1&program=&nazev=&rg=&OK=Vyhledat [cit. 9. 4. 2008]

ASVSP. [online]. Dostupné z http://www.asvsp.org/index.htm [cit. 11. 4. 2008] MPSV ČR. [online]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/cs/862 [cit. 22. 4. 2008] MPSV ČR. Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2006. MPSV, Praha 2007. ISBN 978-80-86878-54-6. [online]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/4896/rocenka_akt.pdf [cit. 24. 4. 2008]

54

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Dosažené vzdělání sociálních pracovníků ………………………………….……31 Tabulka 2: Pohlaví respondentů ……………………………………………………….…….34 Tabulka 3: Rozdělení respondentů dle věku ………………………………………….….…..35 Tabulka 4: Rozdělení respondentů dle věku – muži ………………………………….….…..36 Tabulka 5: Rozdělení respondentů dle věku – ženy …………………………………………36 Tabulka 6: Nejvyšší dosažené vzdělání při nástupu do zaměstnání …………………………38 Tabulka 7: Současné nejvyšší dosažené vzdělání ……………………………………………39 Tabulka 8: Délka praxe v sociální oblasti ………………………………………...…………40 Tabulka 9: Požadavek na doplnění vzdělání ………………………………………………....41 Tabulka 10: Pracovníci, u který není vyžadováno doplnění odborných předpokladů ……….42 Tabulka 11: Požadované vzdělání ……………………………………………………………43 Tabulka 12: Lhůta pro doplnění vzdělání ………………………………………………..…..44 Tabulka 13: Studium v současné době ……………………………………………………….45 Tabulka 14: Typ současného studia ……………………………………………………….....46 Tabulka 15: Povinnost dalšího vzdělávání …………………………………………….……..47 Tabulka 16: Počet absolvovaných vzdělávacích kurzů nebo seminářů v posledních 5 letech ………………………………………………………………..………..49 Tabulka 17: Budoucí studium …………………………………………………………..……50

55

SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Počet respondentů dotazníkového šetření ……………...…………………………....33 Graf 2: Pohlaví respondentů …………………………………………………………………34 Graf 3: Rozdělení respondentů dle věku ……………………………………...……………..35 Graf 4: Rozdělení respondentů dle věku – muži …………………………….………………36 Graf 5: Rozdělení respondentů dle věku – ženy ………………………….………………….37 Graf 6: Nejvyšší dosažené vzdělání při nástupu do zaměstnání ……………………………..38 Graf 7: Současné nejvyšší dosažené vzdělání ………………………………………………..39 Graf 8: Délka praxe v sociální oblasti …………………………………………………….….40 Graf 9: Požadavek na doplnění vzdělání ……………………………………………..………41 Graf 10: Pracovníci, u kterých není vyžadováno doplnění odborných předpokladů …….…..42 Graf 11: Požadované vzdělání …………………………………………………………….....43 Graf 12: Lhůta pro doplnění vzdělání …………………………………………………..……44 Graf 13: Studium v současné době …………………………………………………………..45 Graf 14: Typ současného studia ………………………………………………….………..…46 Graf 15: Povinnost dalšího vzdělávání ………………………………………………………47 Graf 16: Počet absolvovaných vzdělávacích kurzů nebo seminářů v posledních 5 letech …..49 Graf 17: Budoucí studium ……………………………………….………………………...…50

56

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Obory vzdělávání, při jejichž absolvování se nevyžaduje absolvování kvalifikačního kurzu pro pracovníky v sociálních službách

Příloha 2: Přehled některých Vyšších odborných škol v České republice zaměřených na vzdělávání v sociální oblasti

Příloha 3: Akreditované studijní programy na veřejných vysokých školách týkající se sociální oblasti

Příloha 4: Členové Asociace vzdělavatelů v sociální práci

Příloha 5: Znění dotazníku

57

Příloha 1

Obory vzdělání, při jejichž absolvování se nevyžaduje absolvování kvalifikačního kurzu pro pracovníky v sociálních službách

Název oboru vzdělání Sociální péče – pečovatelská činnost Sociální péče – sociální činnost pro etnické skupiny Sociální činnost – sociální pečovatelství Sociální činnost v prostředí etnických minorit Vychovatelství pro ústavy sociální péče Rodinná škola – sociální služby Vychovatelství Předškolní a mimoškolní pedagogika Sociální činnost – sociální vychovatelství Výchovná a humanitární činnost – sociálně výchovná činnost Pramen: Vyhláška č. 505/2006 Sb., k provedení zákona o sociálních službách

Kód oboru vzdělání 75-41-M/003 75-41-M/005 75-41-M/008 75-41-M/010 75-31-L/501 78-41-M/003 75-31-M/002 75-31-M/005 75-41-M/009 75-41-M/012

Příloha 2

Přehled některých Vyšších odborných škol v České republice zaměřených na vzdělávání v sociální oblasti Vyšší odborná škola JABOK – Vyšší sociálně pedagogická a teologická škola CARITAS – Vyšší odborná škola sociální

VOŠ Mills, s. r. o. Evangelická akademie VOŠ sociální práce Evangelická akademie VOŠ sociálně právní VOŠ teologická a sociální VOŠ sociální Soukromá VOŠ sociální, o. p. s. VOŠ, s. r. o.

Místo Praha

Olomouc

Brandýs nad Labem Praha Brno Praha Brno Jihlava Dubí

VOŠ Gustava Habrmana VOŠ pedagogická a sociální VOŠ pedagogická a sociální VOŠ sociální VOŠ sociální a teologická - Dorkas VOŠ sociální VOŠ sociálně právní VOŠ VOŠ

Česká Třebová

Ostrava Praha Domažlice Most

VOŠ

Pardubice

Kroměříž Praha Prachatice Olomouc

Obor Sociální pedagogika a teologie Charitativní a sociální práce Sociální a humanitární práce Sociální práce Sociální práce a sociál. pedagogika Sociálně právní činnost Pastorační a sociální práce Sociální práce Sociální práce

Dle zřizovatele církevní

Sociální práce a sociál. pedagogika Sociální práce

soukromá

Sociální pedagogika Sociální pedagogika Sociální práce Sociální a teologická činnost Sociální práce Sociální práce Sociální práce Sociálně právní činnost Sociální práce

veřejná

Pramen: z www stránek jednotlivých vyšších odborných škol

církevní

soukromá veřejná církevní soukromá veřejná soukromá

veřejná

veřejná veřejná soukromá veřejná veřejná veřejná veřejná veřejná

Příloha 3

Akreditované studijní programy na veřejných vysokých školách týkající se sociální oblasti 1. Univerzita Karlova v Praze Fakulta Evangelická teologická fakulta Fakulta humanitních studií

Studijní program Sociální práce

Husitská teologická fakulta Filozofická fakulta

Specializace v pedagogice Sociální politika a sociální práce

Pedagogická fakulta

Speciální pedagogika

Sociální politika a sociální práce

Studijní obor Pastorační a sociální práce Řízení a supervize v sociálních a zdravotnických organizacích Sociální pedagogika Sociální práce


Studijní program bakalářský magisterský nav.

bakalářský bakalářský magisterský navaz. magisterský bakalářský

2. Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta Cyrilometodějská teologická fakulta

Studijní program Sociální politika a sociální práce

Pedagogika Pedagogická fakulta

Pedagogika

Filozofická fakulta

Speciální pedagogika Sociologie

Studijní obor Charitativní a sociální práce Sociální a humanitární práce Sociální pedagogika Pedagogika sociální práce Speciální pedagogika Sociální práce

Studijní program bakalářský bakalářský bakalářský bakalářský bakalářský magisterský navaz. bakalářský

3. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Fakulta Pedagogická fakulta Teologická fakulta

Studijní program Specializace v pedagogice Sociální péče Sociální práce

Zdravotně sociální fakulta


Studijní obor Sociální pedagogika Sociální a charitativní práce Etika v sociální práci Sociální práce ve veřejné správě

Studijní program bakalářský bakalářský magisterský navaz. bakalářský

4. Univerzita v Hradci Králové Fakulta Pedagogická fakulta



Vychovatelství

Specializace v pedagogice

Studijní obor Sociální a charitativní práce Sociální práce Sociální práce ve veřejné správě Sociálně výchovná péče o smyslově postižené Výchovná práce ve speciálních zařízeních Speciální pedagog. rehabilitační činnosti a management speciálních zařízení Sociální pedagog. se zaměřením na etopedii Sociální patologie a prevence Sociální pedagogika

Studijní program bakalářský bakalářský magisterský navaz. bakalářský bakalářský

bakalářský

magisterský navaz.

bakalářský

bakalářský magisterský navaz.

5. Technická univerzita v Liberci Fakulta Pedagogická fakulta

Studijní program Speciální pedagogika

Sociální práce

Studijní obor Speciál. pedagogika předškolního věku Speciál. pedagogika pro vychovatele Penitenciární péče Sociální pracovník

Studijní program bakalářský

Studijní obor Veřejná správa a regionální politika Veřejná správa a sociální politika


Studijní obor Sociální práce

Studijní program magisterský navaz.

Sociální práce

bakalářský

bakalářský bakalářský bakalářský

6. Slezská univerzita v Opavě Fakulta Filozofickopřírodovědecká fakulta


magisterský nav.

7. Západočeská univerzita v Plzni Fakulta Pedagogická fakulta

Studijní program Sociální politika a sociální práce Sociální péče

8. Masarykova univerzita v Brně Fakulta Pedagogická fakulta

Studijní program Pedagogika

Filozofická fakulta

Speciální pedagogika Pedagogika

Fakulta sociálních studií


Studijní obor Sociální pedagogika Sociální pedagogika a volný čas Speciální pedagogika Sociální pedagogika a poradenství Sociální politika a sociální práce

Studijní program bakalářský magisterský navaz. bakalářský magisterský navaz.

Studijní obor Sociální práce s poradenským zaměřením Poradenství v sociální práci Sociální pedagogika – prevence a resocializace Speciální pedagogika Sociální práce

Studijní program magisterský navaz.

bakalářský magisterský navaz. bakalářský magisterský navaz. bakalářský magisterský navaz.

9. Ostravská univerzita v Ostravě Fakulta Filozofická fakulta

Pedagogická fakulta

Zdravotně sociální fakulta


Specializace v pedagogice

Speciální pedagogika Sociální práce a management organizací služeb sociální práce

Management organizací služeb sociální práce

bakalářský bakalářský magisterský navaz.

bakalářský magisterský navaz. bakalářský magisterský navaz. magisterské navaz.

10. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Fakulta Fakulta sociálně ekonomická Pedagogická fakulta

Studijní program Sociální politika a sociální práce Specializace v pedagogice

Studijní obor Sociální práce


Sociál. pedagogika Sociálně pedagog. asistence

bakalářský bakalářský

Studijní obor Sociální pedagogika Sociální pedagogika

Studijní program bakalářský magisterský nav. magisterský nav.

11. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně Fakulta Fakulta humanitních studií

Studijní program Specializace v pedagogice Pedagogika

Pramen: z www stránek jednotlivých vysokých škol

Příloha 4

Členové Asociace vzdělavatelů v sociální práci Řádné členství: 1. Masarykova univerzita, Katedra sociální politiky a sociální práce Fakulty sociálních studií, obor sociální politika a sociální práce, Brno 2. Vyšší odborná škola sociální a teologická – Dorkas,

Olomouc, obor Sociální a

teologická činnost 3. Ostravská univerzita, Katedra sociální práce ZSF, obor Sociální práce 4. Vyšší odborná škola sociálně právní, obor sociální práce, Praha 5. Univerzita Karlova, Katedra sociální práce FF, obor Sociální práce, Praha 6. Jabok, Vyšší odborná sociálně pedagogická a teologická škola, obor Sociální pedagogika a teologie, Praha 7. Vyšší odborná škola pedagogická a sociální, obor Sociální pedagogika, Praha 8. Vyšší odborná škola sociální, obor Sociální práce, Ostrava 9. Vyšší odborná škola sociální Prachatice, obor Sociální práce 10. Vyšší odborná škola sociálně právní – Evangelická akademie, obor Sociálně právní činnost, Brno 11. Soukromá vyšší odborná škola sociální Jihlava, obor Sociální práce 12. Vyšší odborná škola sociální CARITAS Olomouc, obor Charitativní a sociální činnost 13. Vyšší odborná škola sociální, obor Sociální práce, Brno 14. Vyšší odborná škola a střední odborná škola Gustava Habrmana, obor Sociální práce, Česká Třebová 15. Vyšší odborná škola sociálně právní – Evangelická akademie, obor Sociálně právní činnost, Praha 16. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, obor Rehabilitační – psychosociální péče o postižené děti, dospělé a staré osoby 17. Univerzita Palackého, Katedra sociologie a andragogiky FF, obor Sociální práce, Olomouc 18. Univerzita Hradec Králové, Katedra sociální práce a sociální politiky Pedagogické fakulty 19. Vyšší odborná škola, Střední pedagogická škola a Obchodní akademie, Most

20. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Teologická fakulta, Sociální a charitativní práce 21. Technická univerzita v Liberci, Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky 22. Vyšší odborná škola, obor Sociální práce, Pardubice 23. Střední škola sociální „Perspektiva“ a Vyšší odborná škola, s. r. o., obor Sociální práce, Dubí

Mimořádné členství: 1. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Katedra sociální práce ESF, Ústí nad Labem

Přidružené členství: 1. Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta, obor Personalistika a Sociální práce, Karviná 2. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická, Katedra pedagogiky 3. Ústav veřejné správy a regionální politiky, Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko – přírodovědecká fakulta 4. Evangelikální teologický seminář, Vyšší odborná škola teologická a sociální, studijní program teologická a pastorační činnost, Praha 5. Střední a vyšší odborná škola MILLS, obor Sociální práce, Brandýs nad Labem 6. Univerzita Karlova, Husitská teologická fakulta, Katedra psychosociálních věd a etiky, obor Sociální a charitativní práce

Pramen: http://www.asvsp.org/clenove.htm

Příloha 5: znění dotazníku Vážená paní, vážený pane, obracím se na Vás s žádostí o vyplnění anonymního dotazníku, který sleduje nové požadavky na vzdělávání pracovníků v sociálním zabezpečení. Na toto téma zpracovávám bakalářskou práci, jejímž cílem je zjistit, jaká je kvalifikace a úroveň znalostí pracovníků působících v sociálním zabezpečení a jaké další nároky jsou na ně kladeny v souvislosti se zavedením nového zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Jednotlivé odpovědi zaznamenávejte přímo do dotazníků. Předem děkuji za Váš čas a trpělivost Lenka Koudelková

1. Nejvyšší dosažené vzdělání při nástupu do současného zaměstnání: □ úplné střední všeobecné □ úplné střední odborné □ vyšší odborné v sociální oblasti □ vyšší odborné - jiné □ vysokoškolské v sociální oblasti □ vysokoškolské - jiné 2. Současné nejvyšší dosažené vzdělání: □ úplné střední všeobecné □ úplné střední odborné □ vyšší odborné v sociální oblasti □ vyšší odborné - jiné □ vysokoškolské v sociální oblasti □ vysokoškolské - jiné 3. Délka praxe v sociální oblasti: □ do 5 let □ 6 – 10 let □ 11 – 15 let □ 16 – 20 let □ 21 a více 4. Požaduje zaměstnavatel, abyste si doplnili vzdělání v souladu se zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách? □ ano □ ne 5. V případě, že ano, jedná se o: □ vyšší odbornou školu □ vysokou školu □ akreditované vzdělávací kurzy 6. Do kolika let žádá zaměstnavatel doplnění požadovaného vzdělání: □ do 3 let □ do 5 let □ do 7 let □ do 10 let □ neurčeno 7. Studujete v současné době: □ ano □ ne

8 .V případě, že ano, o jakou školu se jedná: □ střední odbornou školu □ vyšší odbornou školu □ vysokou školu □ jiné - akreditovaný vzdělávací kurz 9. Jsou vám nabízeny ze strany zaměstnavatele vzdělávací kurzy, semináře k rozšíření a doplnění kvalifikace: □ ano □ ne 10. Požaduje zaměstnavatel, abyste se účastnili vzdělávacích kurzů, seminářů nebo je účast dobrovolná? □ povinná □ dobrovolná 11. Jakého vzdělávacího kurzu nebo semináře jste se zúčastnil(a) v roce 2007 a v jakém rozsahu (kolik dní)? Uveďte pokud možno všechny. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------12. Kolika vzdělávacích kurzů nebo seminářů jste se zúčastnil(a) za posledních 5 let: □ do 5 □ 6 – 10 □ 11- 15 □ 15 a více 13. Máte přehled jaké další možnosti vzdělávání jsou vám k dispozici:

□ ano

□ ne

14. Pokud v současné době nestudujete, uvažujete o budoucím studiu:

□ ano

□ ne

16. Uvažujete o změně pracovního místa z důvodu nedostatečné kvalifikace: □ ano

□ ne

15. V případě, že ano, uvažujete o studiu na: □ střední škole □ vyšší odborné škole □ vysoké škole

Pohlaví:

□ muž □ žena

Věk: □ do 20 let □ 21 – 30 let □ 31 – 40 let □ 41 – 50 let □ 51 – 60 let □ 61 let a více

V jaké sféře sociálního zabezpečení pracujete? □ ČSSZ □ úřad práce □ sociální odbor obecního, městského nebo krajského úřadu □ nezisková organizace □ zařízení církví

NOVÉ POŽADAVKY NA VZDĚLÁVÁNÍ PRACOVNÍKŮ V SOCIÁLNÍM ZABEZPEČENÍ

Recommend Documents