Nové objevy odhalují skrytá tajemství

Nové objevy odhalují skrytá tajemství

ARNOŠT VAŠÍČEK

ZÁHADY ČÍNY A TIBETU

MYSTERY FILM Ostrava 2007

Arnošt Vašíček: Záhady Číny a Tibetu Mystery Film, Ostrava 2007 Copyright © Arnošt Vašíček Veškerá práva vyhrazena. (All rights reserved.) Tato kniha ani jakákoli její část včetně fotografií nesmí být publikovány, kopírovány či jiným způsobem šířeny bez výslovného povolení. Vydal: Arnošt Vašíček – Mystery Film, Mánesova 20, Ostrava Fotografie: ČTK, Velká epocha a Arnošt Vašíček Obálka, grafická úprava a sazba: Daniel Janošec Vytiskla: Tiskárna Oldřich Harok, 739 34 Šenov Mystery Film Ostrava, 2007 ISBN 978-80-254-0235-1


Obsah I. Říše draků 9 Nebeské souboje – Unesený císař? – Živá zkamenělina – Neviditelná monstra – Dech vesmíru – Potomci bohů – Podivné ostatky

II. Tajemství písečného pekla 29 Venuše mimo dohled – Ta holka je nějaká divná – Ostrov padlých andělů – Bitva s drakem – Jezero smrti

III. Podzemní svět 43 Vojenské tunely – Lid dvou jazyků – Zelené světlo – Skryté cesty – Vládcové temnoty – Zkamenělá těla – Neznámí stavitelé – Černá propast – Kód třetího Tašilamy – Podzemní UFO

IV. Hon na fantoma

75

Přísně tajné? – Utopené město – Nepolapitelný obr

5


V. Relikty E. T. 86 Sopečná vejce – Kamenné UFO – Pozůstatky mimozemské civilizace – Tajný kosmodrom? – Létající talíře v pravěku – Na vlnách rozporů – Vesnice vesmírných trpaslíků – Lovci z neznáma – Lama a bytost z neznáma

VI. Poplach na obloze 124 Létající národ – UFO, kam se podíváš

VII. Nedobytné hroby 131 Královna mumií – Visuté rakve

VIII. Věštci, světci, mágové 141 Běžci s křídly – Poutníci z jiné dimenze

IX. Divoch na útěku 149 Potomci obrů? – Sněžný muž v termálních lázních – Těžký výběr – Nové setkání

X. Neklid v hlubinách 156 Nestvůra z kráteru

6

Kdo chce číst v budoucnosti, musí listovat v minulosti. André Malraux

Lhasa má nádech něčeho tajuplného. Tímto „místem bohů“ prostupuje zvláštní atmosféra, která stírá hranici mezi světem, který vnímají naše smysly, a světem bohů… Není pouze místo, kde se dějí zázraky. Lhasa je zázrak. Alexandra Davis-Nell

ŘÍŠE DRAKŮ

I. Říše draků Vysoko na obloze se cosi zablýsklo. Xiaobin se podívala pozorněji. Přímo nad její hlavou se vznášel podlouhlý objekt. Přes oslňující světelnou záři se těžko dalo rozpoznat, oč jde. Ta podivná věc vypadala jako drak s úzkým trupem, čtyřmi končetinami a mohutným ohonem. Její přítel Li záhadného tvora pohotově vyfotil mobilem. „Délku odhaduji asi na deset metrů. Pohyboval se zvolna směrem k jihovýchodu. Sledovali jsme ho, dokud nezmizel v oblacích,“ uvedl později. Draka, který se vpodvečer 6. srpna roku 2005 objevil nad budovou univerzitní knihovny v Jilinu, pozorovali také dva studenti práv Li Bing a Zhao. Výpovědi všech čtyř očitých svědků spolu s fotografií letícího monstra otiskl deník The Epoch Times. Pracovníci místní astronomické observatoře nezaznamenali nad městem žádný zvláštní jev. Co tedy čtveřice mladých lidí vlastně viděla? Nic? Jejich hlášení bylo jen studentská recese? To stěží! O dracích by si v Číně dovolil žertovat jen málokdo. A navíc jsou zde ty fotky. 9


Objevil se neobvyklý atmosférický úkaz? Jakási hra světla a stínů, kdy oblaka, v nadcházejícím soumraku ozářená zapadajícím sluncem, náhodně vytvořila tvar draka? Nebo šlo o něco opravdu hmotného? Brázdilo oblohu umělé plavidlo? Nějaký stroj ve tvaru doutníku opatřený anténami nebo přístroji, které při pohledu zdola budily dojem končetin? Tomu by napovídala výpověď Lia, který uvedl, že tělo draka se nejprve oslnivě třpytilo a pak zčervenalo. Nemohlo tento světelný efekt vyvolat zapadající slunce odrážející se od kovového trupu? Li Bing a Zhao tvrdili, že nebe při přeletu draka podivně světélkovalo. Byla to stopa zplodin, páry či plynu vycházející z pohonu? Starověký mýtus o ohnivých dracích vypráví, že jde o tvory, kteří když jedí a pijí, tak nedýchají, jsou naprosto nehybní. V okamžiku, kdy začnou dýchat, spustí se silný vítr. Podle rakouského spisovatele P. Krasy je to popis létajícího stroje, který - pokud se do něj nakládá - je v klidu, ale když před startem spustí motory, okolní vzduch se zvíří. Trup se začne třást. Básník Čhü-Jüan, žijící v letech 340 až 278 před Kristem, ve svém díle podrobně popsal, jak se hned dvakrát proletěl nad Čínou a pozoroval poušť Gobi i přilehlá pohoří z velké výšky. Po neobvyklé vzdušné cestě putoval „ve voze taženém čtyřmi draky“. Šlo ve skutečnosti o čtyři motory? Bylo ono načervenalé „cosi“ nad Jilinem podobným vzdušným plavidlem? O více než rok dříve, 22. června 2004, dva draci pluli nad Himálajem. V jednom okamžiku se přiblížili k letadlu ze Lhasy. Jeden z cestujících stihl vyfotografovat zadní část jejich těl s mohutným ocasem. Na snímcích lze rozpoznat vlnící se protáhlý trup s ostnatými výrůstky na zádech. 10

ŘÍŠE DRAKŮ

Obě události nevyvolaly v Číně příliš velký rozruch. Místní lidé o existenci draků nepochybují. Považují je za tajemná nadpřirozená stvoření, která ovlivňují chod přírody i celého vesmíru, dovedou prospět i ničit, chránit i odkrývat, ovlivnit osudy jedince i celého státu a národa. Mýty a legendy popisují desítky, možná i stovky případů pozorování nebo dokonce přímého kontaktu draků s člověkem.

Nebeské souboje Za panování císaře Tsinga se odehrálo v Jaoung-Jangu severně od Pienu podivuhodné divadlo. Nejprve se objevilo bílé světlo, které vyšlo na oblohu z východu. Vydával ho ohromný bílý drak, který mířil k severozápadu, ukazoval kly a ryčel. Z druhé strany se z oblaků vynořil černý drak. Jeho přílet mocně zvířil vzduch. Z dračích těl začaly šlehat blesky. Přestřelka trvala přes tři hodiny. Úměrně, jak se k sobě draci přibližovali nebo se vzdalovali, padaly z oblohy silné provazce deště. Ničivá průtrž mračen ustala, až když se černý drak zřítil k zemi a bílý vystoupal vysoko na nebe a odletěl. Pozorování podobných bitev a jejich zákonitých průvodních jevů vedla k přesvědčení, že někteří létající draci mohou

11


do svých obřích těl pojmout ohromné množství vody a v případě potřeby ji vypustit na zemi. Čínské historické záznamy popisují, jak v roce 540 „… draci bojovali u rybníka K'uh o. Šli na západ… V místě, kudy prošli, byly všechny stromy zničené.“ Ve stejný čas dochází k podobné události na britských ostrovech. Tyranský král Vortigern vyhnal právoplatné následníky trůnu. Aby posílil svou bezpečnost, chtěl v horách postavit nedobytnou pevnost. Její stěny se však – neznámo proč – vždy zřítily. Kouzelníci králi radili, aby zdivo spojila krev muže, který nemá smrtelného otce. Vojáci prohledávali celé království, až našli sedmiletého chlapce jménem Merlin. Jeho matka, princezna Dyfedy, žila v klášteře. Tvrdila, že ji znásilnil padlý anděl. Plod nechtěné lásky Merlin tedy nebyl synem člověka. Když ho přivedli před krále, vysmál se jeho kouzelníkům a odhalil pravou příčinu hroucení věže. Pod jejími základy spali dva draci, červený a bílý. Když byli vykopáni a probuzeni, dali se do zuřivého boje. Červený drak porazil bílého, ale na svá zranění také zemřel. Merlin se pak stal proslulým čarodějem. Jsou podobné zprávy o soubojích draků poněkud zmateným svědectvím o nějaké přírodní katastrofě, která udeřila shora? Z první poloviny 6. století nemáme žádný záznam o průletu komety či velkého asteroidu. Zasáhly tedy Zemi meteority? V srpnu, okolo svátku svatého Vavřince, nás navštěvují Perseidy. Tento meteorický roj se uvolnil z komety Swift-Tuttle. Vlétá do atmosféry rychlostí zhruba 60 kilometrů za sekundu a září ve výškách okolo 100 kilometrů nad zemským povrchem. V řídkých vrstvách atmosféry se jednotlivé kousky úplně rozpadnou a odpaří. Ale co kdyby s nimi přiletěly o něco větší exempláře? 12

ŘÍŠE DRAKŮ

Představme si tu situaci. Velké množství „vesmírných balvanů“ se přiblíží k naší planetě. Nejmenší z nich shoří v atmosféře. Kdo kdy viděl na noční obloze padat hvězdu, ať tento oslnivý efekt násobí sty a tisíci. Žhnoucí létavice vytvoří úžasné divadlo. Několik hodin křižují atmosférou a snadno vyvolají dojem draků vystřelujících blesky. Pokud některý z větších meteoritů dopadl na zem, mohl způsobit lokální zemětřesení. Budovy v okolí se zřítily. Byl červený drak, nalezený v základech zničeného hradu krále Vortigerna, ve skutečnosti meteorit s vysokým obsahem železa? A katastrofa pokračovala. Tlaková vlna zničila stromy. Zvýšená prašnost v ovzduší spustila přívalový déšť. Po něm naopak nastalo sucho. Viditelnost se pronikavě zhoršila. Prudce se ochladilo. Letopisy potvrzují, že počasí v té době „zešílelo“ i na jiných místech. „Slunce ..., zdá se, ztratilo svoje obvyklé světlo a objevuje se v modravé barvě. Nevidíme žádné stíny našich těl v poledne, cítíme, že mocná síla slunce je zesláblá, a úkazy, které normálně doprovázejí zatmění Slunce, se prodloužily téměř na celý rok. Léto jsme měli bez tepla. Úroda byla promrzlá od severáků,“ napsal italský dějepisec Flavius Cassiodorus o roku 536. Lydus to potvrzuje: „Slunce se stalo matným ... po téměř celý rok ... tak, že plodiny zašly v nevhodném čase.“ „... celý tento rok bylo nejvíc hrůzných znamení. Sluneční světlo bylo bez jasu ... a zdálo se tak neobyčejné jako Slunce v zatmění, jeho paprsky nebyly jasné,“ přidává Procopius a Michael Syrian upřesňuje: „Slunce se zatemnilo a jeho temnota trvala osmnáct měsíců. Každý den svítilo okolo čtyř hodin, a ještě toto světlo bylo jen slabý stín... Všechny druhy ovoce nezrály a víno chutnalo jako kyselé hrozny.“ 13


V Číně „hvězdy byly ztraceny z dohledu po tři měsíce“. Záznamy ukazují, že světlo slunce se ztlumilo a sníh byl k vidění uprostřed léta. Rozšířil se hladomor a uprostřed nepokojů císař opustil hlavní město. V letech 536 až 540 dochází k častým soubojům draků. Ve stejném období se Země potýkala s neobvyklými rozmary počasí. A nebylo to poprvé.

Unesený císař? Žena spatřila, jak z nebe padá podivně zářící mrak. Oslnivě žluté světlo ji pohltilo a zbavilo vědomí. Když se probrala, cítila, že se cosi stalo. Po devíti měsících porodila chlapce. Dala mu jméno Gon-sung. Později, když porazil místní náčelníky, sjednotil původně znepřátelené kmeny a vytvořil na území Číny první jednotnou říši, se stal známý jako Chuang Ti, Žlutý císař. O jeho neobvyklých schopnostech se vyprávějí četné legendy. Vynalezl prý loď i vůz. Zdokonalil zemědělství a stavbu obytných budov. Poskytl podklady pro sepsání první lékařské knihy. Sestavil nejstarší kalendář. Jeho žena naučila Číňany vyrábět hedvábí a ministr vymyslel první čínské znaky. Žlutý císař jako by čerpal vědomosti z jiného světa, jako by přejímal znalosti jiné, vyspělejší civilizace. Vlastnil letku vznášedel ve tvaru obrovské mísy. V těchto starověkých UFO cestoval za Vládcem nebes. Někdy se s bohy radil prostřednictvím téměř čtyři metry vysokých trojnožek, v nichž visela „nádoba“ o obsahu asi sto litrů. Šlo o magickou věšteckou pomůcku, nebo skutečné technické zařízení umožňující komunikaci na dálku? 14

ŘÍŠE DRAKŮ

Možná to byla obdoba afrických tamtamů. Podle prvního čínského dějepisce S’ma Čchiena totiž Žlutý císař toužil rozeznít zvuk hromu po celém vesmíru. Proto zabil boha hromu a z jeho kůže si vyrobil buben. Z kosti dalšího nebeského stvoření zhotovil paličku. Když pak na kosmický buben bubnoval, „… byl zvuk slyšet do vzdálenosti pěti set mil a celý svět povstal v posvátné hrůze“. V roce 2597 před Kristem bylo Žlutému císaři 110 let. Odešel do pohoří Qian Shan. Na jednom z vrcholů vztáhl ruce k nebesům. Vtom ho obklopil vířící žlutý mrak. Když se rozplynul, nikdo již vládce neviděl. Na zemi zůstaly jen pantofle a část šatů. Říkalo se, že se v tom zvláštním oblaku snesl drak Tajemné zmizení Žlutého a odnesl císaře do říše věčné císaře se nikdy nepodařilo blaženosti. vysvětlit. Méně romantická část legendy připomíná, že ve stejném okamžiku se katastrofálně otřásla země a nedaleké město Chuang Ling roztrhalo devět draků. Na místě, kde Žlutý císař zemřel nebo odkud záhadně zmizel, bylo o tisíce let později postaveno mauzoleum. Při jeho nedávné rekonstrukci dělníci objevili v hlubinách země meteorit. Přes 80 centimetrů dlouhý a 21 centimetrů široký 15


úlomek je zvrásněn hrbolky a prohlubněmi a nese stopy spálení. Soudí se, že byl součástí mnohem většího tělesa. Čínský historik Li Jen-t’ün je přesvědčen, že oněch devět draků byly ve skutečnosti kusy roztrženého meteoritu, které zničily město, vyvolaly zemětřesení a spolu s dalšími oběťmi zabily i Žlutého císaře.

Živá zkamenělina Ozvala se ohlušující rána. Cosi těžkého dopadlo poblíž stodoly. Vzduch zaclonil oblak zvířeného prachu. Když jeho částečky dosedly zpět na zem, lidé, kteří se přiběhli podívat, měli chuť zařadit zpátečku. Na poli ležel velký černý drak. Zdálo se, že je zraněný nebo velmi nemocný. Páchl jako

zkažená ryba. Jeho tělo pokrýval pancíř mohutných, jakoby kamenných šupin. Z hlavy vyrůstaly rohy. K „přistání“ draka došlo v srpnu 1944 na okraji vesnice Weizi. Pole patřilo rodině Chen. Další podrobnosti nejsou známy. Co se s drakem stalo? Podařilo se mu odletět? Pokud na místě pošel, kam zmizely jeho ostatky? Žijí ještě očití svědci? 16

ŘÍŠE DRAKŮ

Tento svým způsobem čerstvý případ nelze spojovat s pádem meteoritu. Dochovaný popis naznačuje, že drak byl neznámý živočich, přežívající zkamenělina. V roce 1999 byla v provincii Liao-ning vykopána fosilie zvláštního druhu masožravého dinosaura. Rekonstrukce jeho podoby paleontology překvapila. Zvíře bylo bezesporu opeřené. Z jeho úzkého hadího těla vyrůstaly dlouhé plandavé přední končetiny připomínající křídla. Uspořádání kostí na zádech naznačovalo schopnost třepotavého letu. Zkamenělé stvoření se velmi podobalo ptákům, pták to ale nebyl. Před učenci ležel opeřený plaz s křídly. Tvor dostal jméno čínský ptakoplaz tisíciletí (Sinomitosaurus milenii) a byl zařazen mezi theropody. Příslušníci této rodiny krutých predátorů vymřeli před 65 miliony let. Samotný sinomitosaurus nebyl zrovna letecký akrobat, ale disponoval vlastnostmi, z nichž se u jeho potomků mohla vyvinout schopnost dokonalého plachtění nebo dokonce vzletu ze země. V Mexiku se podařilo objevit zkamenělé stopy pterosaurů s rozpětím křídel až 18 metrů, což odpovídá rozměrům stíhačky F-14 Tomcat. V Brazílii a v Rumunsku se nacházely celé kostry jen o něco menších jedinců. Nebylo jasné, jak se takoví obři vůbec udrželi ve vzduchu. V roce 2005 přišel s vysvětlením britský paleontolog David Martill z Univerzity v Portsmouthu. Podle jeho výzkumů byly kosti těchto prehistorických plazů neobyčejně lehké a duté. Tělo navíc vyplňoval důmyslný systém vzdušných kapes. Ohromná křídla tvořila velmi tenká, ale přitom nesmírně pevná blána. Létající giganti 17


„startovali“ nejen ze skal či svahů, jak se soudilo, ale dokázali se snadno vznést i z roviny. Využívali stoupající horký vzduch a ve výšce i vzdušné proudy. Jejich elegantní let připomínal spíše ultralehká letadla než neohrabaná monstra. Připustit, že draci jsou vlastně neznámý přežívající druh pravěkých létajících ještěrů, je ale poněkud ošidné. Dvojice, která byla v roce 2004 pozorována nad Himálajem, se pohybovala souběžně s letadlem. Letěla tedy rychlostí přes 800 kilometrů za hodinu a ve výšce skoro 11 000 metrů. Nevíme o žádném zvířeti, které by něco takového dokázalo. Přesněji řečeno, nevíme o žádném pozemském zvířeti. Jedná se tedy o neznámou formu života obývající vysoké vrstvy atmosféry? Na zemi i ve vodě, často v obrovských hloubkách, se vyvinuly velmi rozmanité živočišné druhy. Jen vzduch jako by zůstal ušetřen pouze pro (vý)lety ptáků, kteří se pak vracejí zpět do svých pozemských hnízdišť. Není to tak trochu plýtvání místem? Neměli bychom i zde očekávat trvalé osídlení tvory dokonale uzpůsobenými životu ve vzdušném obalu Země? Americký badatel Trevor James Constable z Los Angeles byl přesvědčen, že ano. Po celá léta snímal na infračervené fotografie rozpálené nebe nad Mohavskou pouští. Nejlepší z tisíců pořízených záběrů zařadil do své knihy Kosmický tep života. Jejich interpretace není snadná. RozpoznáJde o náhodné seskupení oblaků, váme fluidní těla – od velnebo tvory s fluidním tělem? mi krátkých až po téměř 18

ŘÍŠE DRAKŮ

kilometr dlouhá. Některá z nich mají velkou kulatou hlavu a hadí trup, jiná se podobají vřetenům V klidu se stáčejí do kruhu, vypadají jako oblačný disk visící vysoko na obloze. Někdy připomínají obří medúzu. Dovedou prý vyvinout obrovskou rychlost. Podivná stvoření se zcela liší od všech známých živočišných druhů, pokud je tak vůbec můžeme nazývat. Není jasné, jak se rozmnožují, čím se živí. Nabíjejí se kosmickým zářením? Přeměňují sluneční světlo v energii jako rostliny a některé druhy bakterií? Mohou za určitých okolností ohrozit životy lidí? Jak je lze zneškodnit či polapit? Podle jedné teorie se po smrti rychle rozpadnou, stejně jako medúzy na slunci. Proto se doposud nepodařilo nalézt žádný uhynulý exemplář. Constable tvrdí, že vyzařují infračervené paprsky, které lidské oko není schopné zachytit, takže je nelze spatřit. Jen za určitých podmínek odrážejí dopadající světlo – a pak se zjeví v celé své kráse.

Neviditelná monstra Jedna oblačná nestvůra se v září 1891 snesla nad americké město Crawfordsville. Připomínala válec s ploutvemi obklopený slabou bílou září. Byla šest až sedm metrů dlouhá, okolo 2,5 metru tlustá a neměla viditelnou hlavu ani ocas. Pohybovala se rychle jako ryba ve vodě pomocí bočních ploutví a vyluzovala ošklivý sípavý zvuk. Občas ploutvemi divoce zavířila. Vznášela se asi sto metrů nad zemí, někdy však sestoupila jen do třiceti metrů. Všichni, kteří ji viděli, tvrdili, že byla živá. Byly totiž vidět zářící rudé oči. V jednu chvíli se začala svíjet jako v agonii, pak se střemhlav vrhla dolů nad skupinu lidí, kteří cítili, jak vyzařuje „horký dech“. Příšera 19

Nové objevy odhalují skrytá tajemství

Recommend Documents