Osvícenství 2. polovina 18. století = osvícenská doba vznik – Anglie a Francie po roce 1700 Osvícenství = celoevropské myšlenkové (filosofické), kulturní, politické a hospodářské hnutí; dává přednost rozumu před vírou, hlásá snášenlivost – toleranci (zvl. náboženskou) a požaduje pro člověka důstojnější život na zemi. PŘÍRODOVĚDECKÉ OBJEVY - poznatky ze zámořských cest – postavení Země ve vesmíru; - vědecké rozdělení rostlinstva (botanika) – Švéd Carl Linné; - utřídění chemických prvků – Francouz Antoine L. Lavoisier; - pokusy s elektrickým proudem – Ital Luigi Galvani, první el. baterie – Ital Alessandro Volta; - hromosvod – Američan Benjamin Franklin a Čech Prokop Diviš; - matematika, mechanika, gravitace – Angličan Isaak Newton; - tlak vzduchu (fyzika) – Francouz Blaise Pascal; - 1765 - zdokonalený parní stroj – Angličan James Watt; - 1783 - horkovzdušný balon – Francouzi bratři Montgolfiérové Snaha osvícenců pozměnit na základě rozumového poznání lidskou společnost k lepšímu – svoboda člověka, spravedlivější uspořádání státu, neboť ve většině evropských zemí vládli absolutní monarchové. monarcha = panovník monarchie = forma stát. zřízení, kde moc je v rukou panovníka absolutismus = moc má pouze panovník, je mu podřízen správní a policejní aparát, zákony vydává sám a jeho jménem se soudí Společnost rozdělena na stavy – 1. vládci, 2. církev, 3. poddaní 1689 - Angličan John Locke – názor: moc pochází z lidu a ne od Boha, člověk má přirozená práva – náboženská svoboda a právo na soukromé vlastnictví, doporučuje dělbu moci (spis O vládě)
1721 – Francouz Ch.L.de S. Montesquieu – tři složky moci: zákonodárná (legislativa), výkonná (exekutiva) a soudní (jurisdikce) = základ pro vytvoření konstituční monarchie, kde moc panovníků bude omezena konstitucí (ústavou) (O duchu zákonů) ENCYKLOPEDISTÉ Osvícenští myslitelé ve Francii: F.M. Arouet (Voltaire), D. Diderot, P.H.D. von Holbach, C.A. Helvétius, J.J. Rousseau (návrat k přírodě, citová výchova dětí) – vydávali v letech 1751 – 1772 Encyklopedii aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel
Osvícenský absolutismus Myšlenky osvícenců ovlivnily výchovu a později i vládu některých evropských panovníků – pruský král Fridrich II., císař Josef II., ruská carevna Kateřina II. služebníci státu, vladařské povinnosti, především zlepšení životních podmínek poddaných sami nařizují společenské a hospodářské reformy BAROKO – doznívá; katolická a protestantská zbožnost ROKOKO – nový umělecký a životní styl – vychází z baroka, je umírněnější, velká vnitřní zdobnost a barevnost, zobrazuje se pozemský život; vzor ve francouzské dvorské společnosti – nákladné zámecké stavby, dvorské slavnosti s italskou operou a francouzskou komedií KLASICISMUS – přináší do umění uklidnění, klasickou pravidelnost (inspirace v antice a renesanci) Základy národních kultur, zvláště literatur evropských zemí. Vznikají klasická literární díla – německý preromantismus: J.W.Goethe a F. Schiller, v hudbě Němec J.S. Bach, geniální Rakušan W.A. Mozart (Praha – Nosticovo divadlo – 80. léta)
VELKÁ BRITÁNIE Od 2. poloviny 17. století - konstituční monarchie 1707 – připojeno Skotsko – název: Spojené království Velké Británie země bez náboženského a politického útisku hospodářský růst – zámořský obchod, textilní průmysl (vynález tkalcovského člunku), metalurgie – železářský průmysl (vysoká pec, zdokonalený parní stroj) – vznik průmyslových středisek: Manchester, Leeds, Birmingham, Sheffield Soupeření s Francií o zámořská území 1607 – první anglická kolonie – americká Virginie získání obchodu v Indii a mezi Afrikou a Amerikou; výnosný obchod s černými otroky – výměnou za americké suroviny Území dobytá na Španělech: Bermudy, Bahamy, Jamajka; v Evropě Gibraltar (1704); na Francouzích: území v Indii, Kanada (1763) ; založené osady v Austrálii a na Novém Zélandě (1788) Americké osady: po sedmileté válce s Francií (1756 – 1763) území při pobřeží Atlantského oceánu od Kanady až po Floridu; Severní osady – farmářství; spravuje královský guvernér (vysoký státní úředník) a volený zástupce osadníků; náboženská svoboda Jižní kolonie – statkáři – bavlníkové, rýžové a tabákové plantáže s černými otroky (boje o půdu s domorodými Indiány) 1765 – zavedení kolkovní daně z listin a novin, po odporu se mění na dovozní cla – obyvatelé amerických osad bojkotují anglické zboží Po tzv. bostonském pití čaje (bojkot v roce 1773 – vyházení nákladu čaje do moře) snaha anglického krále potlačit odpor silou 1774 – zástupci osadníků svolali do Philadelphie kongres všech třinácti kolonií – prosadili myšlenku úplného rozchodu s mateřskou zemí; vojsko z dobrovolníků – v čele bohatý statkář z Virginie George Washington 1775 – 1783 VÁLKA ZA NEZÁVISLOST
4. července 1776 – Prohlášení nezávislosti amerických osad (zformuloval Thomas Jefferson); na základě občanské rovnosti vznikají SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ (USA) Povstání amerických osadníků bylo v roce 1777 téměř potlačeno, obrat po vítězství Washingtona u Saratogy 1781 - definitivní porážka anglického vojska 1783 - Velká Británie uznává nezávislost třinácti osad 1787 – přijata americká ústava, stát = unie, v čele Kongres (složený ze Sněmovny reprezentantů – volena všemi obyvateli unie, a Senátu – dva zástupci z každého státu) 1789 - George Washington zvolen prvním prezidentem USA
SVATÁ ŘÍŠE ŘÍMSKÁ NÁRODA NĚMECKÉHO Na území dnešního Německa se v 18. století nacházelo velké množství států a státečků včetně několika svobodných měst (Frankfurt nad Mohanem, Hamburk, Brémy) ve státech vládla absolutisticky knížata - ve svobodných městech městské rady - někde dokonce i duchovní hodnostáři (arcibiskup mohučský, kolínský, trevírský] BAVORSKO, PRUSKO, SASKO, HANNOVERSKO, BÁDENSKO, WŰRTTEMBERSKO, FALC - nákladné dvory, honosné zámky, letní sídla
Svatá říše římská (národa německého)
málo životaschopný státní útvar kromě německých zemí i české a alpské země hlavou římský císař (od 15. století Habsburkové) volený kurfiřtským sborem (9 knížecích velitelů, jedním z nich český král – od roku 1526 Habsburkové, dědičně od roku 1627) 1740 – habsburský rod vymřel po meči – Karel VI. diplomatický a válečný boj o císařský titul
PRUSKO -
tři části – Braniborsko, Pomořansko (Berlín) a východní Prusko, na západě několik území v severním Porýní 1701 – braniborský kurfiřt se povýšil na krále silná, dobře cvičená armáda úsporná finanční politika 1740 – králem osvícensky vzdělaný Fridrich II. osvícenský absolutismus, král = služebník státu náboženská tolerance
-
podpora zemědělství a domácí manufakturní výroby splavňování řek – rozvoj obchodu vede války o české a uherské země
Války o dědictví rakouské
1740 – 1748 mezi Pruskem a habsburskou monarchií 1741 - první slezská válka – nejprve porážka rakouského vojska ve Slezsku, Marie Terezie s pomocí uherských stavů dobývá Prahu a obsazuje Bavorsko → 1742 - vratislavský mír – Marie Terezie ztrácí Kladsko a většinu území Slezska 1743 – Marie Terezie korunována českou královnou 1744 – druhá slezská válka – porážka pruského vojska v Čechách → 1745 - drážďanský mír František Štěpán Lotrinský (manžel Marie Terezie) – císařem správní reformy v habsburské monarchii války v Itálii a jižním Nizozemí → 1748 – mír v Cáchách Marie Terezie uznána dědičkou císaře Karla VI. některé italské državy odstupuje španělským Bourbonům
Sedmiletá válka
reformy Marie Terezie, spojenectví císařství s Ruskem a Francií 1756 – zahájena válka s Pruskem 1757 – bitva u Kolína – porážka pruských vojsk boje v Sasku, Prusku a ve Slezsku Rusko vystoupilo z koalice - síla císařského vojska oslabena 1763 – podepsán mír – Hubertusburg u Lipska → Prusko získává Kladsko a Slezsko … nová evropská velmoc → Marie Terezie uhájila celistvost habsburské monarchie a její velmocenské postavení v Evropě
VNITŘNÍ PROMĚNA HABSBURSKÉ MONARCHIE: REFORMY MARIE TEREZIE A JOSEFA II.
Nástup Marie Terezie
1740 – poprvé v dějinách vládne žena říši, která se skládá z rakouských, českých, uherských a italských zemí a jižního Nizozemí (později po dělení Polska i Haliče a Bukoviny) – volně spojených pouze osobou panovníka a pragmatickou sankcí jednotlivé země jsou spravovány dvorskými úřady (česká dvorská kancelář), značnou pravomoc ve finančních a zemských záležitostech měly šlechtické stavovské sněmy
Tereziánské reformy
1. 2. 3. 4.
5. 6. 7. 8.
po slezských válkách – rozhodnutí panovnice Marie Terezie reformovat západní část říše podle pruského vzoru ve snaze vytvořit jednotně spravovaný a silný stát – centralizace - vliv francouzského osvícenství tereziánské reformy zasáhly všechny sféry státní správy, armádu, školství a hospodářství; císařští úředníci poslouchají pouze příkazy panovnice – položeny základy k modernímu státu posílení vojska, financování armády z daní obyvatelstva si vynutilo … … první sčítání obyvatelstva a půdy … zlepšení životních a pracovních podmínek poddaných … lepší vzdělání císařských úředníků … základní vzdělání pro poddané (1774 -povinná školní docházka pro děti od šesti do dvanácti let - nutná hustá síť škol, učilišť, univerzit; na venkově školy triviální, ve městech hlavní, obsahem vzdělání je čtení, psaní a počítání) … odstranění mučení při výsleších … zastavení popravování kočovných Romů pro potulku … podřízení církve státu … podporu manufakturního podnikání
9. … sjednocení měr a vah 10. … rušení vnitřních cel 11. … po selských bouřích – 1775 – nový robotní řád 12. … v roce 1773 zrušení jezuitského řádu
Josefínské reformy
Josef II. - od roku 1765 císařem Svaté říše římské a spoluvladařem matky v habsburské monarchii v roce 1780 se po smrti matky Marie Terezie ujal vlády Reformy 1. 1781 – toleranční patent – povolení náboženské svobody (protestantství – luteránství a kalvínství, pravoslaví) 2. 1781 – svobody pro židovské obyvatelstvo, možnost vzdělávání a získání zaměstnání 3. další kroky ve zrovnoprávňování Romů 4. 1. listopadu 1781 odstraněno nevolnictví, poddanství a robota zůstávají, ale poddaní jsou zbaveni osobní závislosti na vrchnosti 5. posílení správního centralismu – zrušena městská samospráva, rozhodující moc mají státem kontrolované magistráty 6. katolickou církev více podřídil státu, zrušil kláštery (neužitečné pro stát) a měnil je na kasárna, nemocnice a chudobince 7. podřídil státu soudnictví, a to jak židovské, tak původně vrchnostenské na panstvích, které předal státem zkoušeným právníkům (justiciárům) 8. vydal 1. díl občanského zákoníku, nový trestní zákoník (zrušil trest smrti) 9. pokusil se daňově zrovnoprávnit šlechtický a poddanský majetek Popudil proti sobě vysoké katolické duchovenstvo a šlechtu. 1790 – v Uhrách těsně před smrtí odvolal všechny své reformy kromě tolerančního patentu
1790 – nástup Leopolda II., Josefova bratra – zrušil daňovou reformu, ale ostatní tereziánské a josefínské reformy v západní části habsburské monarchie zachoval; připravil cestu ke vzniku silného státu a občanské společnosti
ČESKÉ ZEMĚ VE DRUHÉ POLOVINĚ 18. STOLETÍ České země = české království, markrabství moravské a slezské vévodství
Obyvatelstvo
koncem 18. století 4 miliony lidí, ve vnitrozemí česky mluvící obyvatelstvo, v pohraničí německy hovořící úrodnější vnitrozemí – zemědělství, rybníkářství, železná výroba hornaté příhraniční oblasti – chov dobytka, spřádání lnu, soukenictví, sklářství a výroba porcelánu výrazně převažuje venkovské obyvatelstvo největší města: Praha (70 000 ) a Brno (20 000 obyvatel), významná jsou lázeňská střediska Teplice a Karlovy Vary síť královských, věnných, horních a poddanských městeček středověkého charakteru (včetně hradeb) s počtem obyvatel kolem 2 až 5 tisíc každá země řízena z hlavního města – pražské a brněnské gubernium, jim jsou podřízeni krajští hejtmanové v královských městech, nejnižšími správními jednotkami jsou panství a městské magistráty podřízené státnímu dozoru policejní, soudní, politickou, finanční a vojenskou správu vykonává vrchnost (vlastníci panství – šlechta, duchovenstvo, městská samospráva), hospodářský život řízen z panské kanceláře
Poslední selské povstání
obyvatelstvo odvádí peněžní a naturální daně (1/3 výnosu), má robotní povinnost (robota = nucená práce zdarma na
panském hospodářství) a další nevolnické povinnosti (zásobování zámku, služba dětí na zámku aj.), poddaný je osobně závislý na vrchnosti počátkem 70. let – neúroda – nespokojenost venkovského obyvatelstva; 1775 – nepokoje na náchodském panství, po uvěznění několika sedláků rebelie – část rebelů rozehnána u Prahy, druhá část rozprášena vojskem u Chlumce nad Cidlinou, několik rebelů bylo zabito, povstání poraženo, avšak vynutilo si vydání robotního patentu
Robotní patent
vydán v srpnu 1775 – přesně stanovuje podmínky roboty a zakazuje vymáhání nadbytečných robot, výše robotní povinnosti je závislá na velikosti selského majetku (nejvyšší robota – bohatí sedláci – tři dny potahové roboty v týdnu) na královských (korunních) panstvích část roboty (tedy renty v úkonech) přeměněna na peněžní rentu, nemajetným je za peněžní rentu přidělována půda, poddaní se mohou z roboty vykoupit opatření vedla ke zmírnění útlaku poddaných, další zlepšení životních podmínek venkovského obyvatelstva přineslo až zrušení nevolnictví za Josefa II., robotní povinnost se však udržela až do revolučního roku 1848, kdy byla robota a poddanství zrušeny rozhodnutím říšského sněmu
Josef II. a české země
náboženská svoboda – ne pro českobratrské vyznání zrušení téměř poloviny klášterů – i těch, které byly po staletí nositeli kultury a vzdělanosti (Broumov, Sázava, Sedlec u Kutné Hory, Zbraslav u Prahy, sv. Jiří na Pražském hradě) – místo nich zakládány nemocnice, chudobince, nalezince
Osvícenství v Čechách
1770– soukromá Česká učená společnost v Praze – vědecké zkoumání českých dějin a českého jazyka a literatury – Josef Dobrovský (Dějiny českého jazyka a literatury) – založení slovanské jazykovědy; František Martin Pelcl (Stručné dějiny Čech od nejstarších do nynějších časů) – počátky českého dějepisectví
Počátky českého národního obrození
reformní činnost → správní centralismus → velký počet úřednictva – úřední řeč = němčina → poněmčování (germanizace) státní správy, vyššího školství i veřejného života snaha povznést české národní písemnictví a společenský i vědecký život široká poptávka po české literatuře, divadle a novinách od roku 1782 – v Praze česky psané Pražské poštovní noviny Václav Matěj Kramerius – Česká expedice = vydavatelství, nakladatelství a knihkupectví Vlastenecké divadlo zvané Bouda (Koňský trh v Praze) – první česká divadelní představení
RUSKO ZA KATEŘINY II.; DĚLENÍ POLSKA Kateřina II. (1762 – 1793) po smrti cara Petra Velikého v Rusku období zmatků dcera Alžběta I. – 1741 – uklidnění vnitřní situace za pomoci armády, pokračování v reformách, expanze na jih, podpora Marie Terezie v sedmileté válce po smrti – 1762 – synovec Petr III., po palácovém převratu zabit, vlády se ujímá jeho manželka (německá princezna) Kateřina II. vliv francouzských osvícených filosofů, Voltaira cíl: přeměna Ruska v moderně spravovaný a vojensky silný stát s pevnou ústřední vládou, zmírnění nevolnictví, podřízení
pravoslavné církve státu, zvelebení řemesel a obchodu, reorganizace armády při uskutečňování pomáhá ministr G.A.Potěmkin
Reformy Kateřiny II.
zahraniční politika – nová území na jihu a západě říše, dobyt přístup Ruska k Černému moři – Nové Rusko (1783), zlikvidován polský šlechtický stát (1795) – přístup do Evropy vnitřní reformy – 50 gubernií v čele s gubernátory (podléhají přímo carevně); odebrání majetku klášterům – státní kontrola církevních hodnostářů; samospráva měst; zakládány nové školy, zakládány nové zbrojní manufaktury na Urale 1771 – 1774 - velké selské a kozácké povstání Jemeljana Pugačova – poraženo → zastaveny reformy na venkově, vzrůst moci šlechty nad rolníky, utužení nevolnictví po vypuknutí revoluce ve Francii se Kateřina II. zřekla osvícených představ a dokonce zakázala šíření knih
Šlechtická republika v Polsku
Polsko za jagellonské dynastie = mocná říše východní Evropy (V Polsko, Litva, Bělorusko, Z Ukrajina) po vymření Jagellonců (1572) – polský trůn – příslušníci cizích dynastií …volební monarchie, slabé postavení krále v zemi vládly nejsilnější šlechtické rody – boje o převahu na sněmu; anarchie (= bezvládí), pozvolný rozpad polského státu 1764 – polským králem zvolen Stanisłav August Poniatowski, oblíbenec Kateřiny II. → ruský národní a náboženský nátlak několikaletý krvavý boj mezi katolickou šlechtou a Ruskem pruský král Fridrich II. navrhl rozdělení slabého Polska (Prusko – Velkopolsko, Rusko – V od Západní Dviny, R-U Halič) - 1772
Zánik Polska
1793 – druhé dělení (Prusko a Rusko); 1795 – třetí dělení Polský stát zmizel na více než jedno století z mapy Evropy
připojila i značná část duchovenstva a šlechty – král se pokusil Národní shromáždění násilně rozehnat
VELKÁ FRANCOUZSKÁ REVOLUCE
zásadní mezník moderních evropských dějin výrazná proměna ve způsobu vlády: absolutní monarchie → konstituční monarchie → republika proměna stavovské společnosti ve společnost občanskou (šlechta byla zbavena výsad, poddaní se stali svobodnými vlastníky půdy, všichni francouzští občané získali svobodu a rovnoprávnost) církev byla zbavena majetku a podřízena státu místo feudálního řádu byla nastolena občanská společnost
KONEC ABSOLUTISMU VE FRANCII
Předrevoluční Francie
Francouzské království v 18. století = nejlidnatější a nejmocnější stát na kontinentě Ludvík XIV. a Ludvík XV. – výbojné války obyvatelstvo rozděleno do tří stavů: duchovní (140 000), šlechta (400 000) – privilegované vrstvy, neplatí daně; třetím stavem bylo městské a zámožnější venkovské obyvatelstvo – z jejich daní jsou živy vyšší stavy zvůle úředníků, cenzura, merkantilismus omezující svobodné podnikaní, náboženská netolerance vůči protestantům
Vítězství třetího stavu
Odstranění feudalismu
1774 – Ludvík XVI. – narůst státních dluhů (přepychový život královského dvora – Marie Antoinetta - a účast ve válce za nezávislost amerických osad) = finanční krize → král svolal generální stavovské shromáždění – květen 1789 (nové daně) 5. května 1789 – Versailles – jednání tří stavů o nápravě financí, třetí stav se prohlásil za Národní shromáždění → vypracování nové ústavy a omezení královské moci; ke třetímu stavu se
živelná revoluční vlna na venkově – vzpoura proti feudální vrchnosti, která se zachraňovala útěkem 4. - 5. srpna 1789 Národní shromáždění zrušilo poddanství a šlechtická privilegia – bylo zavedeno placení daní podle příjmů, zrušeno šlechtické soudnictví, úřad se uděloval podle schopností, duchovenstvo se vzdalo desátek, města a cechy ztratily výsady – byla uzákoněna občanská rovnost = konec feudalismu
Deklarace práv člověka a občana
Finanční krize
pařížský lid podpořil Národní shromáždění – povstání 14. července 1789 – dobytí Bastily (symbol absolutního režimu a jeho zvůle), ovládnutí pařížské radnice, zřízení ozbrojené občanské národní gardy = začátek největší revoluce v dějinách Francie nová ústava – odstranila absolutismus a venkovský lid zbavila feudálních povinností
26. srpen 1789 – vzniká Ústavodárné národní shromáždění; hned byly odsouhlaseny základní principy ústavy v Deklaraci práv člověka a občana – zformulovali Mirabeau a La Fayette, vycházeli z osvícenských ideálů (osobní svoboda, svoboda a rovnost před soudem, právo na soukromé vlastnictví, na bezpečnost, právo odporu vůči útisku, svoboda slova a tisku, svoboda svědomí, svrchovanost národa) = základ svobodné občanské společnosti (víra v lidský rozum a ústavní instituce)
Pád absolutismu
král odmítá přijmout ústavu, povolává do Versailles věrné pluky dav Pařížanů - 6. října donutil krále opustit zámek (symbol absolutismu), král s rodinou se stali revolučními zajatci
KONSTITUČNÍ MONARCHIE VE FRANCII
Ústava království
září 1791 – ústava → Francie konstituční monarchií; oddělena moc zákonodárná, výkonná a soudní Ludvík XVI. Bourbon stále v čele státu, zákony však tvoří poslanci, král je může pouze odročit volební právo mají bohatší občané, jen oni mohou být členy národní gardy decentralizace země – 83 krajů, občané volí své zástupce do čela krajů, měst a obcí systém volby uplatňován v soudnictví a armádě
Politické kluby
politické štěpení společnosti – (radikálové – lavice vlevo = levice, umírněnější – v parlamentě místa po pravici) → politické kluby (diskuse s veřejností o zásadních politických otázkách) klub Přátel konstituce (schůzky v bývalém klášteře sv. Jakuba) → jakobíni (zprvu umírnění, později klub ovládli radikálové z provincií, mluvčí advokát Maximilien de Robespierre
Hospodářské potíže
rozpad feudálního daňového systému, nový ještě nebyl zcela zaveden → stát je bez finančních prostředků → vyvlastnění církve → roztržka s papežem, kněží odmítají složit státu přísahu protirevoluční nálady, povstání na venkově, silná vlna emigrace šlechty a duchovenstva nová liberální obchodní politika – nespokojenost řemeslnictva dovoz levného zboží z ciziny, nárůst cen základních potravin, spekulace → roste napětí, stávky
Nezdařený útěk krále
král tajně udržoval spojení se zahraničím – červen 1791 – pokus o útěk ze země – v Lotrinsku zadržen; stále král, ve skutečnosti zajatec Paříže
Vnější ohrožení Francie
srpen 1791 – Rakousko, Prusko a další německé státy se dohodly na společném postupu proti revoluční Francii → nebezpečí války ve Francii – likvidují se symboly minulé doby, zavádí se oslovení „občan“
Pád monarchie
duben 1792 – válka mezi revoluční Francií a evropskými knížaty, hrozí porážka francouzské armády přívrženci republiky 10. srpna 1972 svrhli městskou správu, zřídili revoluční komunu, podezírali krále ze zrady → král byl zajat a uvězněn nové volby do Národního konventu, většinu získali příznivci republiky → 21. září 1792 – zrušeno království, vyhlášena republika zastaven postup spojených armád protivníka, na pomoc ohrožené Paříži přišli dobrovolníci z Marseilles; jejich píseň Marseillaisa se stala hymnou Francie markýz La Fayette – před revolucí se jako poručík účastnil v Americe války za nezávislost → maršál, po návratu na dvoře pruského krále Fridricha II., přátelství s osvícenci, kritika dvora, zvolen poslancem za šlechtický stav, účastnil se zasedání generálních stavů, po pádu Bastily v čele národní gardy, podílel se na vypracování Deklarace práv člověka a občana, přívrženec konstituční monarchie, byl obviněn ze zrady, a proto uprchl, za napoleonské epochy žil v ústraní, do politického života ve Francii se vrátil v roce 1830 během tzv. červencové revoluce – velitel národní gardy, pomohl k upevnění občanské monarchie krále Ludvíka Filipa
REPUBLIKA A JAKOBÍNSKÁ HRŮZOVLÁDA
Poprava krále
druhá (krvavá) část Velké francouzské revoluce začala zajetím krále a vyhlášením republiky v Národním konventu nové rozložení sil, významné pozice obsadili radikální jakobíni podporovaní povstalci Paříže; hlavní úkol konventu = vypracování republikánské ústavy král Ludvík XVI. obviněn z velezrady → těsnou většinou (jakobíni porazili při hlasování girondisty) odsouzen k smrti (poprava gilotinou) – veřejně sťat 21. ledna 1793 na náměstí Revoluce, koncem roku 1793 byla gilotinou veřejně popravena i královna Marie Antoinetta, mladý následník Ludvík poslán na převýchovu - zemřel 1795
Jakobínský převrat
evropské státy vypověděly Francouzské republice válku v Konventu ostrý spor mezi girondisty a jakobíny (girondisté zastupovali zájmy obchodní buržoazie z provincií, usilovali o hospodářskou svobodu a ochranu majetku; jakobíni podporováni pařížskou radnicí a lůzou z ulic chtěli zdanění boháčů a pevné ceny) v červnu 1793 bylo 29 nejznámějších girondistů zatčeno v Konventu národní gardou a po rychlém soudu popraveno převrat - v Paříži vláda pouze jedné strany – diktatura jakobínů (červen 1793 – červenec 1794) nová ústava nedělila moc, veškerou moc měl parlament a jeho Výbor veřejného blaha; v ústavě zakotveno právo na práci a bezplatné vzdělání
Jakobínská diktatura
v krajích povstání proti pařížské vládě; zavražděn jakobín Jean Paul Marat → záminka pro boj proti nepřátelům revoluce;
začátek jakobínské hrůzovlády (systematická fyzická likvidace nejen skutečných, ale i domnělých nepřátel republiky) zemi vládne Výbor veřejného blaha (v čele Maximilien de Robespierre) → revoluční teror se stal legální formou boje s politickými odpůrci (v zemi 20 000 bezpečnostních výborů s mimořádnými pravomocemi → tisíce poprav) – likvidace veškeré svobody
Boj proti hospodářskému chaosu
vyhlášena všeobecná branná povinnost občanů, obrana (za cenu velkých lidských ztrát … málo schopní generálové, špatně ozbrojení narychlo vycvičení vojáci) proti zahraniční intervenci zavedeny nejvyšší ceny základního zboží, stanoveny nejvyšší mzdy – válečná výroba, přídělový systém, konfiskace majetku emigrantů
Pokus o odstranění křesťanství
místo bohoslužby zaveden kult Nejvyšší bytosti – k poctě konány velké lidové slavnosti svobody zrušen dosavadní církevní kalendář – vydán nový revoluční kalendář (začíná 22. zářím 1792 = vyhlášením republiky) zavedena metrická soustava
Konec diktatury
země i lidé vyčerpáni revolučním terorem → spiknutí a zatčení Maximiliena Robespierra 27. července 1794 byl spolu s 22 stoupenci bez soudu popraven popravy dalších jeho stoupenců konec revolučního teroru, uzavření jakobínského klubu, návrat křesťanského kultu – moci se ujímá umírněné měšťanstvo
diktatura = neomezená vláda (zde skupiny lidí); girondisté = přívrženci republikánské strany spjatí s průmyslovou a obchodní buržoazií; kult = uctívání boha, svatých či nějaké bytosti; legální = zákonný; teror = kruté násilí
DIREKTORIUM A KONZULÁT
Vláda direktoria
po pádu jakobínské diktatury trvalo několik let, než se vnitropolitická situace ve Francii zklidnila francouzská republikánská armáda vítězila nad interventy mladý generál Napoleon Bonaparte → obsazení severní Itálie; uzavření míru s Rakouskem a Pruskem 1795 – nová ústava (republika), u moci majetné vrstvy buržoazie → odmítají občanskou rovnost, volební právo závislé na majetku výkonná moc: pětičlenné direktorium (bylo jmenováno Radou starších) kontrolované Radou pěti set
Vzrůstající úloha armády
tažení francouzské armády do Egypta pod velením Napoleona Bonaparta → cíl: oslabit Velkou Británii pokusy o státní převrat – roajalisté (příznivci monarchie), jakobíni → Napoleon povolán zpět do Francie 9. listopad 1799 – generál Bonaparte provedl v Paříži za pomoci armády státní převrat – sesadil direktorium, rozpustil zákonodárné sbory výkonná moc: tři konzulové (Napoleon Bonaparte první konzul) – rovnost občanů před zákonem, svoboda podnikání, Deklaraci práv však nová ústava neobsahovala – osobní svoboda podrobena dohledu státní policie
Konzulát
silná vláda Napoleona Bonaparta – pořádek ve státní správě plebiscit – veřejné hlasování občanů o přijetí nových zákonů 1804 – občanský (Napoleonův) zákoník = později vzor pro celou Evropu
velká vítězství francouzské armády na válečných polích – proti koalici evropských mocností podpořené Ruskem → snaha upevnit novou rýnskou hranici a panství v severní Itálii (vojevůdcovské schopnosti Napoleona Bonaparta – 1800 přechod Alp, vítězství nad rakouskou armádou u Marenga; uzavření míru s Velkou Británií, znovuzískání některých kolonií) na dobytých územích Apeninského poloostrova vznikaly republiky, zaváděla se občanská práva – následovalo zabírání majetku, krádeže uměleckých děl → z nositelů myšlenek revoluce se stali dobyvatelé
Napoleon císařem
1802 – plebiscit udělil Napoleonovi doživotní hodnost konzula Napoleon zřizuje nový dvůr a šlechtu; návrat emigrantů katolictví opět prohlášeno za státem podporované náboženství obnovení monarchie ve Francii 1804 – Napoleon Bonaparte prohlášen císařem Francouzů (korunován papežem v katedrále Notre Dame) cíl: vytvořit velkou říši, podmanit si ostatní národy konec republikánských ideálů, zrušení revolučního kalendáře a letopočtu
aristokracie = šlechta, nejvyšší vrstva staré společnosti direktorium = několikačlenný vládní orgán konzul = nejvyšší státní úředník plebiscit = lidové hlasování
CÍSAŘSTVÍ NAPOLEONA I.
Napoleon a Evropa
od roku 1792 válčila Francie s koalicemi evropských států; nejprve obrana proti intervenci, později direktorium vedlo války na cizích územích → vítězství Napoleona v severní Itálii a Bavorsku (pověst o neporazitelnosti Napoleona) dobyvačné války císaře Napoleona (touha podmanit si Evropu)
Bitva u Slavkova
proti Francii silná britsko–rakousko–ruská koalice říjen 1805 – námořní bitva u Trafalgaru (britský admirál Horatio Nelson zničil francouzské a španělské vojsko) Napoleon zvítězil v pozemní válce v jižním Německu a obsadil Vídeň → rakouské vojsko ustoupilo na Moravu → 2.12.1805 – bitva u Slavkova, bitva tří císařů (Napoleon, rakouský František II. a ruský car Alexandr I.) – vítězství Napoleona → Napoleon v závislých územích dosazuje jako nové panovníky své příbuzné či generály
Zánik Svaté říše římské národa německého
Napoleon provedl státoprávní změny na území Svaté říše římské → zrušil množství malých států v Porýní, Wűrttembersko, Bavorsko, Sasko a Vestfálsko povýšil na království, z ostatních států (kromě Pruska) roku 1806 vytvořil Rýnský spolek (spojenec Francie) = konec existence Svaté říše římské národa německého → František II. pouze rakouský císař 1806 – dvojbitva u Jeny a Auerstedtu → porážka Pruska, obsazení Berlína
Kontinentální blokáda
1805 – obchodní blokáda Velké Británie 1807 – porážka ruské armády poblíž pruského Královce vytvoření varšavského velkovévodství (Polsko doufá, že mu Napoleon pomůže při znovusjednocení)
Napoleon I. na vrcholu moci, ovládá téměř celou pevninskou Evropu → (v Paříži se staví triumfální oblouky a sloupy, chrámy, paláce, muzea – naloupené poklady z dobytých území) nový styl – císařský neboli empírový (nápodoba antiky)
První neúspěchy dobyvačné politiky
Pokus Napoleona o ovládnutí Portugalska a Španělska → povstání Španělů proti francouzským okupantům, partyzánská válka – Napoleonův neúspěch
Další porážka Rakouska
samostatné vystoupení Rakouska proti Napoleonovi – vítězná bitva u Aspern, záhy však porážka rakouského vojska v bitvě u Wagramu → Rakousko ztrácí další území, vynucené spojenectví a vynucený sňatek Marie Louisy s Napoleonem ve Francii hospodářská a obchodní krize, velká nespokojenost a vyčerpání obyvatelstva 1810 – Ruský car porušil blokádu Británie a otevřel ruské přístavy pro anglické zboží → rozhodnutí pokořit Rusko
Ruské tažení a Napoleonův pád
červen 1812 - nevídaně velká Napoleonova armáda překročila ruskou hranici a pochodovala na Moskvu září 1812 – bitva u Borodina – ústup ruského vojska Moskva byla vydána bez boje - vypálená a bez zásob krutá zima, mráz, hlad, nemoci, útoky kozácké jízdy → Napoleon rychle ustupuje, armáda zcela zdecimována Napoleon opustil armádu a odjel do Francie postavit novou 1813 – třídenní bitva u Lipska – Napoleon poražen novou protinapoleonskou koalicí, obsazení Paříže Napoleon donucen odejít na ostrov Elba (ve Středozem. moři), Francie navrácena do hranic z roku 1792, vláda vrácena neoblíbeným Bourbonům poslední pokus Napoleona – 18.6.1815 – bitva u Waterloo
PONAPOLEONSKÁ EVROPA
Vídeňský kongres a období restaurace
Svatá aliance
září 1814 – ve Vídni se schází mezinárodní kongres k projednání poválečného uspořádání Evropy vítězové nad Napoleonem (Rusko, Prusko, Rakousko, VB) posilují moc ziskem nových území → nové hranice evropských států – rakouský kancléř kníže Metternich jednání přerušeno návratem Napoleona a stodenním císařstvím po prohrané bitvě u Waterloo (18.6.1815) Napoleon internován na ostrov sv. Heleny, kde roku 1821 umírá
Nová mapa Evropy
Rusko se stává významnou evropskou velmocí, získává Finsko a většinu bývalého Polska Habsburská monarchie získává severní Itálii, vzdává se však jižního Nizozemí ve prospěch Nizozemského království Prusko bylo odškodněno na úkor Saska a Švédska, získává území v Porýní a Vestfálsku Švédsko získává Norsko, které bylo odebráno Dánsku
Návrat starých dynastií
na královské a knížecí trůny, které Napoleon obsadil svými příbuznými a generály, se vrací původní dynastie (Bourboni – Francie, Španělsko, Neapol) papeži vrácen církevní stát obnovování předrevolučních a přednapoleonských poměrů = restaurace
Německý spolek
1806 zanikla Svatá říše římská národa německého ve Vídni vytvořen volnější Německý spolek – sdružoval 35 monarchií a 4 svobodná města (Frankfurt nad Mohanem, Brémy, Hamburk a Lübeck) – v čele spolková rada
převaha rakouského císaře do 60. let 19. století, pak v pruskorakouském soupeření vítězí Prusko léto 1815 – Svatá aliance = dohoda ruského cara Alexandra I., rakouského císaře Františka I. a pruského krále Fridricha Viléma III. o společném dohledu na udržení nového státoprávního pořádku v Evropě
Dědictví francouzské revoluce
touha pokrokových občanů po vytvoření právního státu, myšlenka rovnoprávnosti lidí názor: občanská svoboda může být omezena pouze zákonem vytvořeným občany voleným zákonodárným shromážděním (parlamentem); panovníci se zodpovídají parlamentu v průběhu 19. století boje v Evropě o tyto principy → liberální zásady ve většině zemí zvítězily
Romantismus
události v Evropě přinesly poučení: přemíra chladného rozumu škodí, nevede k rozumně uspořádané společnosti, ale ke krvavým revolucím a válkám odpověď: literární a hudební hnutí – romantismus literatura: důraz na cit, víru a nespoutanou obrazotvornost vzory ve středověkých mýtech, legendách a hrdinských eposech a v přírodě romantičtí spisovatelé vytvářejí hrdinské eposy z mlhavého dávnověku (o keltském bojovníkovi Ossianovi, o králi Artušovi, o Nibelunzích) architektura: napodobování anglických aristokratických sídel s lesoparky, napodobeniny gotických staveb (historizující slohy) hudba: Němec Ludwig van Beethoven, Polák Fryderyk Chopin biedermeier = nový měšťanský životní styl (1820 – 1850), ideál: klidné rodinné prostředí blízko nezkažené přírody, práce pro vlast
PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE A ZROD KAPITALISTICKÉ SPOLEČNOSTI
Velká Británie: kolébka průmyslové revoluce
VB – nadvláda na světových mořích, nejuznávanější mocnost světa; (mnoho závislých území, velké koloniální bohatství – Indie, Austrálie, Nový Zéland, Kanada…) 1770 – 1830 – VB jako první země prožívá hospodářský rozmach = průmyslovou revoluci → mění se podoba země i způsob práce a obživy mnoha obyvatel (továrny, průplavy, silnice, železnice + dělnické čtvrti) rozvoj hutí, železáren, dolů a textilních továren, obchodu a dopravy venkovské obyvatelstvo se stěhuje za prací do měst → mění se složení obyvatelstva – vzniká početné dělnictvo + střední vrstvy (ostatní zaměstnanci: úředníci a inteligence) + buržoazie (kapitalisté = továrníci, bankéři, obchodníci) kapitalistická společnost je založena na vztazích mezi dělníky (proletariátem) a kapitalisty (buržoazií)
Nové technické vynálezy a vznik kapitalistického trhu
průmysl se rozvíjí v místech s dostatkem surovin a pracovních sil od 2. poloviny 18. století se lidská práce nahrazuje prací strojů vynález parního stroje – rozměrné stroje již dříve využívány k čerpání vody z dolů, zdokonalený parní stroj Jamese Watta z 60. let 18. století umožnil masové nasazení parních strojů v dolech, hutích, železárnách, následně k tažení vozů a pohonu lodí; nové technické a technologické postupy (koksovací pece v hutích, válcovací stolice v železárnách, textilní stroje na spřádání a tkaní lnu, vlny a bavlny, lokomotiva, počátky strojírenství )
zboží se již nevyrábí na zakázku, ale ve velkém pro neznámého odběratele → dovoz surovin a rozvoz zboží na velké vzdálenosti
Revoluce v dopravě
první lokomotiva – 1814 – George Stephenson → výstavba železnic: první otevřena 1825 ze Stocktonu do Darlingtonu, další mezi Manchesterem a Liverpoolem první paroloď – 1807 – Američan Robert Fulton ve 30. letech elektrický telegraf
Hospodářský liberalismus
zvětšují se odbytiště průmysl. výrobků → vzniká světový trh hospodářský liberalismus – jeho stoupenci požadují nejen osobní, náboženskou a politickou svobodu, ale především úplnou svobodu podnikání a obchodování, požadují odstranění cel a zastaralých právních předpisů VB se stala první zemí svobodného dovozu a vývozu, „dílnou světa“
Průmyslová revoluce na pevnině
po roce 1800 se průmyslová revoluce rozšířila do západoevropských států (Paříž, Lyon; Brusel, Lutych) po roce 1850 zasáhla střední Evropu (Porýní; Porúří; Slezsko; Sasko; Vídeň; Ostrava, Brno, Liberec, Praha, Kladno) východní a JV Evropa se industrializovala až koncem 19. století
Sociální důsledky průmyslové revoluce
vytvořil se trh pracovní síly; velká poptávka po práci, nedostatek pracovních míst → zaměstnavatelé snižují mzdy a zaměstnávají ženy a děti; průvodním jevem zrodu nové kapitalistické, industriální společnosti byla sociální bída a nelidské pracovní podmínky pravidelné odbytové krize dělníci se cítili ohroženi zaváděním strojů → rozbíjení strojů → zakládání odborových organizací (stávky, vyjednávání)
Sociální důsledky průmyslové revoluce
odborové organizace s kapitalisty vyjednávají (i cestou stávek) → požadavky: snížení pracovní doby (na 12, na 10 hodin denně), zákaz práce dětí, zavádění sociálních zařízení pro dělníky a jejich rodiny v době nemoci, úrazu nebo úmrtí → nutnost řešení dělnické (sociální) otázky → myslitelé: Francouz Pierre Joseph Proudhon – utopie: zrušení soukromého vlastnictví; Němci Karel Marx a Bedřich Engels – revoluční socialistické učení: zespolečenštění výrobních prostředků, převzetí moci dělnickou třídou; Angličan Robert Owen (průmyslník) – zřizoval sociální instituce, stavěl byty pro dělníky a vzdělával je
ČERVENCOVÁ REVOLUCE
Restaurace Bourbonů ve Francii
Ludvík XVIII. na trůn → Francie konstituční monarchií zůstala rovnost před zákonem; volební právo mají bohatší občané 1824 – králem Karel X., tlak roajalistů → neúspěšný pokus o státní převrat
Červencová revoluce
27.-30.7.1830 – rozpuštění parlamentu → barikády v ulicích Paříže, pouliční boje (1 000 mrtvých) král se vzdal trůnu → na trůn Ludvík Filip
Občanská monarchie Ludvíka Filipa
Francie zůstala konstituční monarchií do roku 1848 – vládne bohatá buržoazie, politická práva mají nejbohatší občané – nespravedlivý systém - vnitřní napětí republikánská spiknutí → zostřený policejní tlak
nerovné politické a hospodářské postavení většiny občanů → vypracování socialistického učení – hrabě Saint Simon, Louis Blanc → návrh odstranit nerovnost mezi lidmi, odstranit soukromé vlastnictví výrobních prostředků → předat je komunám
Vznik Belgie
Belgie = dřívější rakouské jižní Nizozemí – od Vídeňského kongresu součást Nizozemského království katolické obyvatelstvo hovořící francouzsky a vlámsky – nerovnoměrně zastoupeno v parlamentu srpen 1830 – v Bruselu lidové povstání – králův pokus o mocenské potlačení neuspěl Londýnská konference → vznik nového státu: od 1831 Belgické království (konstituční monarchie) liberální vláda krále Leopolda I. – rychlý hospodářský rozmach, rozvoj uhelného, hutního a strojírenského průmyslu, výstavba železnic
NEKLID VE VÝCHODNÍ A JIHOVÝCHODNÍ EVROPĚ RUSKO
Rusko evropskou velmocí
1809 – získalo od Švédska Finsko, 1815 – východní část bývalého polského státu s Varšavou považuje se za ochránce pravoslavného řeckého a slovanského obyvatelstva na Balkánském poloostrově proti tureckému útisku vítězství v bojích s Turky → rozšíření území až k ústí Dunaje tuhý carský absolutismus → nesouhlas mladých šlechtických důstojníků – zakládání tajných spolků
Povstání děkabristů
1825 – smrt cara Alexandra I. – bezvládí
prosinec 1825 – (děkabristé) pokus o státní převrat a nastolení ústavy – špatně připraveno (povstalce nikdo nepodpořil) → rozprášení povstalců, tvrdé tresty pro organizátory politické zpátečnictví, neomezená vláda cara a statkářů, nevolnictví venkovského obyvatelstva
Kritika ruských poměrů v literatuře
Alexandr Sergejevič Puškin – ruský romantik, básník, prozaik a dramatik: poemy; Evžen Oněgin, Ruslan a Ludmila, Piková dáma Michail Jurjevič Lermontov – ruský romantik, básník, prozaik a dramatik: poema Démon, drama Maškaráda, román Hrdina naší doby Nikolaj Vasiljevič Gogol – ruský realista, prozaik a dramatik: Petrohradské povídky, komedie Revizor, Ženitba, román Mrtvé duše
Řecké povstání
Osmanská říše - od konce 17. stol. – pozvolný úpadek; okupuje Balkánský poloostrov – utiskuje neturecké pravoslavné obyvatelst. → častá povstání Srbů a Řeků (krvavě potlačována) 1822 – Řekové vyhlásili nezávislost; po masakru řeckého obyvatelstva na ostrově Chiu přišla pomoc ze západní Evropy (dobrovolníci – G.G.Byron + britsko-francouzsko-ruské válečné námořnictvo) 1827 – námořní bitva u Navarina 1830 – vznik Řeckého království; dědičný titul pro srbská knížata
Polské povstání
samostatný stát neexistuje území ovládá zástupce (bratr) ruského cara – omezen šlechtickým sněmem a zemskou ústavou
listopad 1830 – povstání ve Varšavě – poraženo → omezení ústavy, zrušení polského vojska, university a mnoha středních škol, zavedení ruské měny, porušťování, polská katolická církev podrobena státní kontrole = utužení absolutismu → emigrace povstalců
HABSBURSKÁ MONARCHIE A ČESKÁ SPOLEČNOST V DOBĚ METTERNICHOVSKÉHO ABSOLUTISMU
Metternichovský absolutismus
po napoleonských válkách vzrostla moc Habsburské monarchie – opora Svaté aliance – závěry vídeňského kongresu přetrvává absolutismus – moc v rukou císaře, kancléře Metternicha, úředníků v Rakousku od 1812 občanský zákoník (rovné právo u soudu) přetrvává poddanství, robota František I. – od roku 1792 římský císař, od 1806 jen jako císař rakouský – boj proti Francii, zmírnění centralizačního a germanizačního tlaku ve školství a státní správě, zároveň potírání svobodomyslných projevů Ferdinand I. – od roku 1835, duševně zaostalý – poslední korunovaný český král – místo něj vládne kancléř Metternich
Politická reakce
snaha tvrdě čelit revolučním myšlenkám, neprovádět reformy univerzity pod státním dozorem, rozpuštění studentských spolků „okleštěny ústavy“
Probuzení národního vědomí
po napoleonských válkách → touha po svobodnější a rovnoprávnější společnosti, láska k vlasti a národu probouzení národního vědomí a vytváření moderního politického národa (Španělé, Italové, Němci) snaha slovanských národů obnovit svůj národní jazyk a literaturu
České národní obrození
1. polovina 19. století → modernizace jazyka (Josef Dobrovský, Josef Jungmann, bratři Preslové), povznesení českého písemnictví, bádání o českých a slovanských dějinách (František Palacký, Pavel Josef Šafařík) – snaha o dosažení evropské úrovně původně osvícenecké snahy české šlechty → zakládání českých učených společností, divadel, polytechnických učilišť a vlasteneckých muzeí → obrodné hnutí českého měšťanstva ovlivněného romantismem 1818 – Pražské Vlastenecké muzeum – jazykový národní program, společenské vědy poč. 30. let – Matice česká – nakladatelství pro českou literaturu (největší vydavatel odborné literatury v 1. polovině 19. století) edice Staročeská bibliotéka – staročeské památky edice Novočeská bibliotéka – současná literatura krásná literatura: František Ladislav Čelakovský, Ján Kollár, Karel Hynek Mácha sběratelská činnost + vlastní tvorba: Karel Jaromír Erben, později Božena Němcová divadlo: Josef Kajetán Tyl česká politická žurnalistika: Karel Havlíček Borovský (40. léta) myšlenka slovanské vzájemnosti padělané rukopisy Zelenohorský a Královédvorský (Václav Hanka a Josef Linda)
Počátky politické činnosti
před rokem 1848 nebyla trpěna, cenzura pouze spolková činnost – Jednota k povzbuzení průmyslu v Čechách, Měšťanská beseda vytváření novodobého českého politického národa
Počátky průmyslové revoluce v českých zemích
20. a 30. léta – hospodářské a sociální proměny – průmyslový rozvoj (textilní výroba, hutnictví železa, potravinářský průmysl, strojírenství) první parní stroje → 1841 přes 100 parních strojů přelom 20. a 30. let – koněspřežná železnice mezi Budějovicemi a Lincem a Prahou a Lány 1837 – 39 – mezi Vídní a Brnem první parostrojní železnice, 1845 železnicí spojena Praha, telegraf 1841 – první paroloď Bohemia v Praze – do Drážďan
Sociální důsledky průmyslové revoluce
hlavní zdroj obživy – zemědělství; počátky průmyslové výroby → stěhování lidí z venkova do měst → nové průmyslové oblasti (Praha, Liberec, Kladno, Brno, Vítkovice) vznik nových společenských tříd – dělnictva (nuzné podmínky) a buržoazie → zvýšené sociální napětí, stávky edice Staročeská bibliotéka – staročeské památky edice Novočeská bibliotéka – současná literatura krásná literatura: František Ladislav Čelakovský, Ján Kollár, Karel Hynek Mácha sběratelská činnost + vlastní tvorba: Karel Jaromír Erben, později Božena Němcová divadlo: Josef Kajetán Tyl česká politická žurnalistika: Karel Havlíček Borovský (40. léta) myšlenka slovanské vzájemnosti padělané rukopisy Zelenohorský a Královédvorský (Václav Hanka a Josef Linda
REVOLUCE 1848 – 1849 REVOLUCE VE FRANCII
Pád Ludvíka Filipa
monarchie Ludvíka Filipa = vláda bohaté buržoazie a statkářů snaha mnoha společenských skupin o její svržení → hrozba republikánského převratu; šíření myšlenky nutnosti volební reformy (zákaz reformního banketu) → vypuknutí revoluce – 23.a 24.2.1848 – ozbrojený střet lidu s vojskem útěk Ludvíka Filipa do Anglie → vytvoření prozatímní vlády – Francie podruhé republikou
Porážka radikálních sil
prozatímní vláda (vliv socialistů – Louis Blance) → volby do parlamentu na základě všeobecného hlasovacího práva, zavedeny občanské svobody, právo na práci řešení nezaměstnanosti → budování národních dílen květen 1848 – volby → Ústavodárné shromáždění (umírnění republikáni) → rušení národních dílen červen 1848 – ozbrojené povstání dělnictva proti republikánské vládě – krvavě potlačeno
Ludvík Napoleon
republikánská ústava po vzoru USA, 1.prezident (čtyřleté období - silná výkonná moc) – Napoleonův synovec Ludvík Napoleon Bonaparte → obchází parlament, důležitá rozhodnutí - přímé hlasování lidu (plebiscit)
Druhé císařství
neomezená moc Ludvíka Bonaparta 1851 – zatčení vůdců republikánské opozice plebiscit → zvýšené pravomoci prezidenta, 10-leté období, dědičná funkce, císařský titul 1852 – druhé císařství v čele s Napoleonem III.
POKUS O SJEDNOCENÍ NĚMECKA
Hospodářské sjednocování
1.polovina 19. století – snaha liberálního měšťanstva o sjednocení německého národa hospodářská převaha Pruska, na počátku 30. let vytvořilo celní unii = hospodářskou jednotu většiny německých států
Revoluce v německých státech
strach z revoluce → propuštění neoblíbených ministrů, zřizování národních gard, svoboda tisku, rovnost občanů před zákonem březen 1848 – Berlín (hlavní město Pruska) – nepokoje → vítězství povstalců
Frankfurtský parlament
květen 1848 – Národní shromáždění ve Frankfurtu nad Mohanem myšlenka sjednocení velkého Německa včetně zemí západní části habsburské monarchie x zastánci tzv. maloněmeckého sjednocení (bez rakouských a českých zemí)
Odmítnutí pruského krále
1849 – vítězství myšlenky maloněmeckého sjednocení ústava nového německého spolkového státu, císařská koruna nabídnuta pruskému králi – Fridrich Vilém IV. ji odmítl byl obnoven Německý spolek (soutěží Prusko s Rakouskem)
POKUS O SJEDNOCENÍ ITÁLIE od dob napoleonských výbojů vytvářejí republikáni tajné spiklenecké organizace → snaha o italské národní vzkříšení (risorgimento ) pokus vyprovokovat lidová povstání – na severu proti Rakušanům, na jihu proti Bourbonům vůdčí role při sjednocování Itálie – savojská dynastie boj s Rakouskem, Bourbony, papežem
Povstání v Neapolsku a Lombardii
leden 1848 – lidové povstání na Sicílii a v Neapolsku → bourbonský král Ferdinand II. nucen vydat ústavu březen 1848 – protirakouské vystoupení v Miláně a v Benátkách → vyhlášena republika; v čele boje za italské sjednocení sardinský král Karel Albert – poražen v červenci 1848 v bitvě u Custozzy → rakouská armáda v čele s maršálem Radeckým dobyla Milán republikánský převrat v Římě a ve Florencii
Návrat ke starým poměrům
1849 – sardinský král úplně poražen, jeho syn Viktor Emanuel uzavřel s Rakouskem mír pokus o sjednocení Itálie ztroskotal
HABSBURSKÁ MONARCHIE A ČESKÉ ZEMĚ BOUŘLIVÉ UDÁLOSTI REVOLUČNÍHO JARA 1848
Předbřeznové poměry
Habsburská monarchie: dle rozlohy 2.místo v Evropě součástí české, rakouské, uherské a italské země několik národních společností – vídeňská centralizace (nepřipouští žádné ústavní experimenty) liberálové – požadavek větší účasti na veřejné správě, zrušení roboty Uhersko, české země – probuzené sebevědomé národní cítění; v Uhrách se jednací řečí stala maďarština, v Čechách zesílilo hnutí za zrovnoprávnění češtiny s němčinou, sílí i snaha o obnovení české státnosti
Počátky revoluce
13.3.1848 – Vídeň – ozbrojené srážky lidu s vojskem
císař propustil kancléře Metternicha, vytvořil nová ministerstva a slíbil vypracování nové ústavy a svolání sněmu byla zrušena cenzura a zavedeny některé občanské svobody uherská část získala značnou samostatnost → v Pešti byla vytvořena uherská vláda kladná odpověď na české požadavky = záruka zrovnoprávnění češtiny s němčinou, povoleno svolání českého sněmu do Prahy (nebyl vyslyšen požadavek české samostatnosti)
Potíže s ústavou
duben - nová oktrojovaná (= vládou vnucená) ústava (pro celou říši s výjimkou Uher): výkonná moc – císař a ministři; zákonodárný říšský sněm – 2 komory: panskou sněmovnu jmenuje panovník, dolní poslanecká sněmovna měla vzejít z voleb, kterých se měli účastnit pouze bohatší občané s navrženou ústavou nesouhlasili vídeňští demokraté v čele se studenty → květen 1848 – povstání → odvolání ústavy cíl: všeobecné volební právo pro muže → volby: jednokomorový říšský sněm; povolení vlády k účasti rakouských poslanců na frankfurtském sněmu (otázka německého sjednocení)
Pražské petiční hnutí
11.3.1848 – Praha – schůze v restauraci Svatováclavských lázní → petice liberálních, národních a státoprávních požadavků; navržená petice dopracována takzvaným Svatováclavským výborem – snaha nabýt větších práv a samostatnosti ve federalizované monarchii petice: spojení Čech, Moravy a Slezska, vlastní sněm, vlastní úřady s místními úředníky, zrovnoprávnění české a německé národnosti, svobodné volby, nezávislé soudnictví, ukončení roboty, nejvýše čtyřletá vojenská služba, zavedení samosprávy
obcí, zřízení obecních gard, svoboda tisku, zrušení potravní daně, svoboda všech náboženských vyznání, právo na soukromí, shromažďování, ochrana proti policejní zvůli
Odpověď císaře
8.4.1848 – kabinetní list – rovnoprávnost češtiny, záruka zřízení zemské vlády v Čechách, svolání zemského sněmu na základě řádných voleb (nové volební řády) → ústavodárný říšský sněm měl řešit státoprávní uspořádání českých zemí příprava voleb do českého sněmu – Národní výbor
Počátek česko-německého sporu
květen – Češi (ústy F.Palackého) odmítli účast na německém sjednocení a bojkotovali volby do frankfurtského parlamentu česká politická reprezentace (F.Palacký, F.L.Rieger) usilovala o vytvoření silného federalizovaného Rakouska Němci z českých zemí uvítali sjednocení s Německem a do frankfurtského parlamentu vyslali své zástupce
Pražské červnové povstání
červen – slovanský kongres (Slované z Habsburské monarchie) 12.6. – boj mezi vojskem a radikálně smýšlejícími Pražany, zvláště studenty → barikády v ulicích Prahy 12.–14.6.1848 – pražské svatodušní bouře (centrum města) → tvrdě potlačeny vojáky generála Alfreda Windischgrätze (celodenní bombardování Prahy z levého břehu Vltavy 15.6.→ vypálená vodárenská věž a rozbombardované a spálené staroměstské mlýny = symbol porážky)
Důsledky povstání
v Praze vyhlášen stav obležení
slovanský kongres rozpuštěn, svolání českého sněmu se neuskutečnilo v Čechách vzrostlo česko-německé napětí protirevoluční síly slavily první vítězství nad revolucí
HABSBURSKÁ MONARCHIE A ČESKÉ ZEMĚ PORÁŽKA REVOLUCE
Jednání říšského sněmu
červenec 1848, Vídeň – říšský sněm → cíl: nová ústava pro západní část monarchie (F.Palacký, F.L.Rieger), zrušení roboty a poddanství = zákon ze 7. září 1848 jednání bylo přerušeno ozbrojeným povstáním
Vídeňské říjnové povstání
události v Uhrách (snaha o vytvoření nové ústavy pro velké Uhersko x Chorvati se vzepřeli a povstali proti Uhrám, vídeňská vláda vojensky podpořila chorvatské povstání) → ozbrojené vystoupení radikálních sil – demokratů, kteří s uherskou revolucí sympatizovali → přerostlo v lidové povstání (říjen) povstání krvavě potlačeno spojenými silami vojska Windischgrätze a chorvatských povstalců vedených Josipem Jelačičem = porážka radikálních demokratických sil Vídeň – výjimečný stav; sněm odvolán do Kroměříže
Kroměřížský sněm
listopad – práce na říšské ústavě → měla proměnit stát na konstituční monarchii; součástí mnohá občanská práva a svobody k odhlasování měla být připravena počátkem března 1849 k přijetí ústavy říšským sněmem však nikdy nedošlo
František Josef I. a rozehnání kroměřížského sněmu
prosinec 1848 – změna na habsburském trůně
císaře Ferdinanda vystřídal osmnáctiletý konzervativní František Josef I. → úsilí o rychlou obnovu starých pořádků v říši nová vláda s předsedou knížetem Schwarzenbergem → vypracovala vlastní návrh ústavy, 7.3.1849 nechala sněm rozehnat vojskem revoluce v západní části země tak skončila, oktrojovaná ústava nikdy nevstoupila v platnost
Potlačení revoluce v severní Itálii a Uhrách
jaro 1849 – maršál Radecký → porážka vojska sardinského krále v Lombardii → severoitalská území znovu připojena k monarchii rakouští poslanci opustili frankfurtský sněm srpen 1849 – Uhry byly za cenu vojenského teroru opět připojeny k centrálně spravované říši císař obnovil absolutní způsob vlády
-
-
POREVOLUČNÍ EVROPA VIKTORIÁNSKÁ ANGLIE
„Dílna světa“ a vládkyně světových moří
Dědictví revoluce
odstranění poddanství → venkovský lid zbaven feudálních povinností včetně roboty; rolník se stal vlastníkem půdy, na které pracoval vrchnost (šlechta) ztratila své výsady vrchnostenský správní systém nahrazen systémem státní správy důsledná rovnost občanů před zákonem zrušeny cechy, zrušena celní hranice (mezi Rakouskem a Uherskem), nastolena liberální (svobodná) hospodářská politika → otevřena cesta k nástupu kapitalismu
KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (1821 – 1856) - novinář a poslanec říšského sněmu - dočasně působil jako vychovatel v Rusku → přestal Rusko obdivovat - redigoval Pražské noviny, za revoluce 1848 založil Národní noviny
pracoval v pražském Národním výboru, podílel se na přípravě slovanského sjezdu – po červnových bouřích poprvé krátce zatčen zvolen poslancem, účastnil se zasedání říšské rady ve Vídni, poté v Kroměříži po zastavení vlivných Národních novin redigoval v Kutné Hoře týdeník Slovan → zastaven na nátlak vlády vyhrál dva soudní procesy se státní mocí v prosinci 1851 tajně zatčen a odvezen do tyrolského Brixenu (3 roky ve vyhnanství, vrcholná básnická satirická díla: Tyrolské elegie, Křest svatého Vladimíra a Král Lávra) po návratu brzy zemřel na tuberkulózu
VB v 19. století – období hospodářského a velmocenského vzestupu: dovršena průmyslová revoluce (lokomotivy, textilní stroje, látky → vývoz do celé Evropy); svobodný rozvoj zemědělství, průmyslu a obchodu; nejmocnější vojenské a obchodní loďstvo → ovládá světový obchod a finančnictví systém kolonií – kontrola 1/5 povrchu pevniny 1851, Londýn – první světová výstava: hospodářská a technická převaha VB teprve na konci 19. století dohánějí VB hospodářsky USA a sjednocené Německo
Parlamentní monarchie
od roku 1837 do roku 1901 – impériu Velké Británie vládne královna Viktorie skutečná moc – bohatá aristokracie a buržoazie (Dolní sněmovna Parlamentu) od roku 1867 – hlasovací právo mají všichni vlastníci nemovitostí volební boj: strana konzervativní x strana liberální politická činnost i mimo volební kampaň, politika = povolání
Konzervativci a liberálové
(56-hodinová týdenní pracovní doba, zlepšení bytových a hygienických podmínek nejchudšího obyvatelstva)
silné odborové organizace /trade union/ zastupující dělnictvo velký politický vliv → sociální zákonodárství, hustá síť škol, zboží a drahé kovy z kolonií, ovládnutí moří → VB = stát s nejvyšší životní úrovní na světě nezažívá revoluční otřesy
Pád Napoleona III.
Velmocenská politika Napoleona III.
prosinec 1852 – Francie císařstvím, absolutní moc císaře snaha napodobit politiku strýce Napoleona Bonaparta – cíl: vybudovat z Francie kontinentální velmoc → od poloviny 19. století – dobývání dalších kolonií, zasahování do světového dění (konflikty v Číně, Itálii, Egyptě, Mexiku) 1854 – spolu s VB posílá vojsko do oblasti Černého moře – do rusko-turecké války
Krymská válka
dobytí Sevastopolu → Rusko žádá o příměří – mír dohodnut v Paříži 1856 Turecko: zaručena celistvost a nezávislost Černé moře a úžiny Bospor a Dardanely neutrální Rusko: ztrácí rozhodující vliv na Balkánském poloostrově a kontrolu nad Černým mořem; prožívá rozvrat a úpadek rozpad Svaté aliance → nevraživost mezi Ruskem a Rakouskem
liberálové: vůdce William Ewart Gladstone – zastupují zájmy průmyslové a obchodní buržoazie → liberální hospodářská a sociální politika (bez ohledu na sociální dopad) konzervativci: vůdce Benjamin Disraeli – zastupují zájmy pozemkových vlastníků; prosazují přijetí sociálních zákonů
FRANCIE CÍSAŘE NAPOLEONA III.
1853 – od počátku převaha Ruska – zničení tureckého loďstva na pomoc Turecku – Francie, VB, Sardinie – boj na Krymském poloostrově; Rusové osamoceni (nepřišla očekávaná pomoc z Rakouska)
úspěšná zahraniční politika x domácí problémy 1870 – nepřipravená válka proti Prusku → porážka u Sedanu Napoleon zajat → revoluce ve Francii; vyhlášena republika Francie donucena uzavřít mír → ztráta východních provincií Alsaska a Lotrinska
Komuna
nejistý stav → nespokojenost republikánů a dělníků → 1871 – povstání v Paříži – zřízení revolučního výboru (Komuny) Komuna ovládla Paříž s cílem svrhnout panství buržoazie a kapitálu a nastolit socialismus občanská válka - krvavé boje, francouzská armáda povstání tvrdě potlačila (padlo 30 000 lidí)
Francie republikou
neustálý politický boj mezi monarchisty a republikány 1875 – definitivní vítězství republikánů → ústava: silný prezident a vláda odpovědná parlamentu; obnovení občanských svobod, všeobecné hlasovací právo pro muže, bezplatné školství, odloučení církve od státu konec 19. století – radikální republikáni (→ demokratizace politického života) a socialistické strany F. mocností s velkou koloniální říší; spojenectví s Ruskem
SJEDNOCENÍ ITÁLIE
SJEDNOCENÍ NĚMECKA
Válka s Rakouskem
Německé sjednocení „krví a železem“
1859 – nový válečný konflikt mezi Sardinským královstvím (podpora Francie Napoleona III.) a Rakouskem bitvy u Magenta a Solferina – porážka rakouské armády uzavřen mír → Rakousko podstoupilo Lombardii plebiscitem se k Sardinskému království připojily i Toskánsko, Modena, Parma a část papežského státu Romagna
Vznik Italského království
květen 1860 – Giuseppe Garibaldi → dobytí Sicílie a Neapolska → bourbonské království obojí Sicílie pod nadvládu Viktora Emanuela II. + dobytá území ve střední Itálii → 1861 – Viktor Emanuel prvním italským králem
Připojení Benátska a Říma
1866 – prusko-rakouská válka (Itálie spojenec Pruska) zisk Benátska, Řím se dobýt nepodařilo 1870 – dokončeno sjednocení Apeninského poloostrova: hlavním městem sjednocené Itálie Řím (1871), papežský stát anektován (= násilně připojen – papež „zajatcem italského státu … do roku 1929, kdy byl vyhlášen papežský stát Vatikán) Itálie = liberální konstituční monarchie – evropská mocnost snaha o vybudování koloniálního panství – S a V Afrika
1849 – pruský král odmítl císařskou korunu od frankfurtského parlamentu; obnoven Německý spolek s rakous. předsednictvím sjednocení: 3 vojenské kampaně „krví a železem - Otto von Bismarck (od 1862 pruským ministerským předsedou) ► 1864 – boje v Dánsku → dobytí Holštýnska a Šlesvicka; 3.7.1866 – krvavá bitva u Hradce Králové, Prusové porazili Rakousko za italské podpory → rozšíření Pruska k Braniborsku → vytvoření Severoněmeckého spolku
Vznik Německého císařství
1870 – válka s Francií – rychlá kapitulace francouzské armády leden 1871 – Versailles – vyhlášeno Německé císařství – 60 mil. obyvatel – nejsilnější a nejvyspělejší evropská velmoc císař pruský král Vilém I.; spolkový stát - moc: říšský kancléř O. von Bismarck; expanze: J Afrika, Turecko, Čína, Tichomoří
HABSBURSKÁ MONARCHIE VE 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ
Neoabsolutismus
ministr Alexander Bach – umrtvení politického a společens. života nový (Bachův) absolutismus (= neoabsolutismus) – do roku 1860 – březnová ústava z r.1849 ani nevešla v platnost - roku 1851 odvolána politické projevy byly stíhány → vězení, deportace (nucené
společný panovník, armáda, zahran. politika, část financí; vlastní vláda a parlament
vystěhování)
velmi liberální hospodářská politika → svobodné kapitalistické podnikání (rušení cel, zakládání bank a akciových společností …) uskutečnění: výkup z roboty, vybudování správy na nejnižší úrovni, zrovnoprávnění židovských obyvatel (výdobytky revoluce) pád neoabsolutistického režimu – vojenské porážky v severní Itálii, uherská opozice
Obnovení ústavnosti
1859 – válka v severní Itálii – neúspěch Rakouska, ztráta Lombardie konečná přeměna Rakouska v konstituční monarchii 1860 – Říjnový diplom císaře Františka Josefa I. – spolupráce panovníka se zákonodárným sborem říšskou radou 1861 – ústava: volené zemské sněmy, obnova veřejné politické a spolkové činnosti
Rakousko-uherské vyrovnání
1866 – bitva u Hradce Králové – vítězství pruské armády, další vojenská prohra habsburské monarchie → vytlačení Rakouska z účasti na německém sjednocení; rozdělení Rakouska
1867 – rakousko-uherské vyrovnání → vznik RakouskaUherska R-U = východní Uherské království – Zalitavsko a západní část Předlitavsko (české země, alpské země, Halič, Bukovina) 1867 – nová Prosincová ústava pro Předlitavsko – rovnost občanů před zákonem, neomezená volnost pohybu a jmění, osobní a domovní svoboda, svoboda shromažďování, právo spolčovací, svobodné vyznání víry, volební právo (pouze pro bohatší občany)
Industrializace
do počátku 70. let – základy průmyslové velkovýroby – těžba uhlí a železné rudy, hutnictví a zpracování železa, strojírenství, potravinářský a textilní průmysl dokončena výstavba základní železniční a telegrafní sítě, řeky upraveny pro paroplavbu migrace venkovského obyvatelstva za prací do měst – vznik městské industriální krajiny 1873 – krach na vídeňské burze → 70. a 80. léta = období hospodářské deprese, nový rozmach až na přelomu století ve východní části říše dovršena průmyslová revoluce koncem 19. stol.
Národnostní poměry
R-U = mnohonárodnostní společnost: Předlitavsko – Němci, Češi, Poláci, Slovinci, Italové a Ukrajinci; Zalitavsko – Maďaři, Rumuni, Slováci, Chorvati, Srbové – vzájemné spory české a polské státoprávní, jazykové a kulturní požadavky → spory s Němci; Uhersko – odnárodňovací politika, maďarizace
Boj za všeobecné volební právo
tlak na spravedlivější zastoupení méně majetných a nemajetných vrstev obyvatelstva v zastupitelských institucích 1896 – Předlitavsko – rozšíření volebního práva pro muže (poprvé zástupci dělníků) → 1906 – uzákoněno všeobecné hlasovací právo pro muže
Rakouský císař František Josef I. (1830 – 1916) -
vládl v letech 1848 – 1916; jeho prvním politickým činem bylo vojenské potlačení uherské a italské revoluce; konzervativní monarcha po vojenských porážkách navrhl přechod od absolutistické vlády k obnovení ústavního politického života → proměna postojů obyvatelstva k panovníkovi v roce 1867 obnovil samostatnost Uherského království 1914 – jeho jménem vyhlášena válka Srbsku – začátek 1. světové války s jeho smrtí odchází habsburská monarchie z evropských dějin
ČESKÉ ZEMĚ VE DRUHÉ POLOVINĚ 19. STOLETÍ
nesouhlasu
Aktivní politika
Obnovení ústavnosti a český politický život
50. léta – politická činnost potlačována 60. léta (Říjnový diplom – 1860, ústava – 1861) – obnovení politického a spolkového života; volby do zemských sněmů → vznikly 2 politické směry: 1. vlastenecky smýšlející šlechta – šlechtický-konzervativní (Clam – Martinic, Lev Thun), 2. měšťanský nacionálně liberální (František Palacký, František Ladislav Rieger, Karel Sladkovský, Julius a Eduard Grégrovi) → vydělily se dva proudy: staročeši a mladočeši; oba směry měly stejný politický cíl: obnovení českého státu v rámci federativně uspořádaného Rakouska … nacionální = souvisí se
60. a 70. léta – období státoprávního boje … diskuse na zemském sněmu, tábory lidu; k česko-rakouskému vyrovnání nedošlo pro odpor Němců a Maďarů
1879 – (vítězství konzervativců ve volbách) – návrat českých politiků do vídeňské říšské rady → úsilí o získání jazykových, kulturních a hospodářských vymožeností → rozdělení pražské techniky a později Karlovy university na českou a německou 1874 - Národní strana (staročeši) – spolupráce s českou šlechtou; Národní strana svobodomyslná (mladočeši) … osamostatnění 70. a 80. léta – počátky dělnického hnutí … rakouská dělnická sociálnědemokratická strana (1874) - pronásledování
Industrializace českých zemí
zájmy národa
Státoprávní boj
tábor lidu na Řípu (10.5.1868) – požadavek samostatnosti, svobody, spravedlnosti, možnosti rozhodovat o vlastní zemi vlastním parlamentem, vytvoření českého království Habsburská monarchie = dvojstátí s administrativními centry ve Vídni a Budapešti – přes nesouhlas českých politiků pasivní rezistence = trpný odpor českých politiků proti stávajícímu státoprávnímu uspořádání říše – opustili říšskou radu i český sněm (do roku 1879) … rezistence = odpor, projev
české země = nejbohatší a nejprůmyslovější části habsburské monarchie; průmyslová revoluce dovršena na počátku 70. let potravinářský průmysl – cukrovarnictví, lihovarnictví, olejářství, pivovarnictví; textilní průmysl – zpracování lnu, vlny a bavlny; sklářský a keramický průmysl (v německém pohraničí); těžký a zpracovatelský průmysl, těžba uhlí (Kladensko, Teplicko a Mostecko, Ostravsko + Brno, Plzeň) základní železniční linky: Vídeň – Brno, Ostrava, Vídeň – Praha, Liberec, Děčín, Plzeň, Cheb; lodní doprava po Labi → vytvoření společného trhu
vznik průmyslových oblastí → soustředění dělnictva (nuzné podmínky)
Kulturní život české společnosti
od 60. let – kulturní a spolková činnost → pěvecké (Hlahol) a tělocvičné (Sokol) spolky; české knihy, noviny, časopisy nová generace českých umělců (kulturní povznesení národa) – Jan Neruda a Vítězslav Hálek (literatura), Bedřich Smetana (hudba), Josef Mánes + generace Národního divadla = František Ženíšek, Vojtěch Hynais, Václav Brožík, Mikoláš Aleš (výtvarné umění) 1862 – otevřeno české Prozatímní divadlo; 1881 → 1883 po požáru přebudováno v Národní divadlo první český Riegrův slovník naučný
KAPITALISMUS = společenský a ekonomický systém založený na soukromém vlastnictví a volném (svobodném) trhu IMPERIALISMUS = velmocenská, dobyvačná, militantní politika státu → IMPÉRIUM = velká říše, velký státní útvar KOLONIALISMUS = systém a politika vykořisťování, zisky a výnosy na úkor druhých EXPANZE = výbojné rozšiřování území nebo vlivu KOLONIE = hospodářsky a politicky závislé území
IMPERIÁLNÍ DOBA IMPERIALISMUS A KOLONIALISMUS
Imperialismus
František Ladislav Rieger (1818 – 1903)
nejvýznamnější český politik 2. poloviny 19. století právník, musel opustit státní službu → advokát spolu s Palackým a Havlíčkem významná osobnost roku 1848 – člen Národního výboru, poslanec říšského sněmu, řečník v Kroměříži 1849 – 51 – studijní cesta po západní Evropě 50. léta – příprava encyklopedie (Riegrův slovník naučný) 1861 – založení politického deníku Národní listy 1867 – pouť na Rus od 1876 (po smrti Palackého) vůdčí národní politik, v čele Národní strany (staročeské) v roce 1891 prohrál v parlamentních volbách s mladočechy → odchod z politiky 1897 – císařem povýšen do šlechtického stavu, jmenován doživotně členem panské sněmovny vídeňské říšské rady
léta od 1880 – do 1914 – vlna výbojů do Afriky, Asie a Oceánie evropské mocnosti, USA, Japonsko a Rusko dobyly a obsadily obrovská území s domorodým obyvatelstvem a vytvořily velké koloniální říše → získávání přírodního bohatství a levné pracovní síly, strategické opěrné body imperialismus = expanzivní politika rozšiřování moci většinou vyspělých evropských států nad méně vyvinutým obyvatelstvem v jiném světadílu
Kolonialismus
mateřské země - dominia – kolonie ¼ povrchu země s většinou obyvatelstva proměněna v kolonie vyspělejších států největší koloniální velmoc – Velká Británie, Francie, Portugalsko, Německo, Belgie, Španělsko, USA, Holandsko a Japonsko nové koloniální dělení světa na úkor starých koloniálních říší Španělska a Portugalska – Španělsko ztratilo nadvládu nad
Latinskou Amerikou ve 20. letech 19. století, v roce 1898 muselo po válce s USA postoupit Kubu, Portoriko a Filipíny; Portugalsku zůstala rozsáhlá území v JZ a JV Africe (Angola a Mosambik)
Britské impérium
VB vlastní ¼ lidské populace a 1/5 zemského povrchu Indie (Pákistán a Bangladéš) → 1876 – samosprávné císařství VB – Gibraltar, Kypr, Suezský průplav, Aden, Perský záliv součástí britského impéria jsou dominia = samosprávné bílé osady – Austrálie, Nový Zéland, Kanada, později Jihoafrická unie výhradní sféra vlivu VB = všechna africká území mezi Egyptem a Kapskem (Súdán, Uganda, Keňa, Britské Somálsko, Rhodésie, Bečuánsko)
Búrská válka
Johannesburg v jižní Africe – zlatonosná a diamantová ložiska – domorodci + holandští osadníci (Búrové) + noví angličtí přistěhovalci → spory → ozbrojený zásah VB – tříletá krvavá britsko-búrská válka 1902 – zánik búrských republik, rozšíření britského koloniál. panství
Kolonie ostatních evropských států
Francie – zájem o Indočínu v JV Asii, území saharské Afriky (Alžír, Tunis, Maroko, Franc. západní Afrika), subsaharské Afriky a řeky Kongo (Franc. rovníková Afrika, Senegal) a Madagaskar Německo – JZ Afrika, Togo, Kamerun, Guinejský záliv, V Afrika; malé ostrovy v Tichomoří, pronájem části pobřeží Číny
Itálie – (1885) přístav Massava u Rudého moře, část pobřeží Somálska; kolonizátoři však byli poraženi v Habeši (dnešní Etiopii) Belgie – Belgické Kongo v rovníkové Africe Holandsko – Indonésie zájmové sféry evropských mocností: např. Persie (Rusko, VB)
1904 – povstání kmene Hererů v Německé jihozápadní Africe (Namíbie) proti kolonizátorům → přistěhovalci z Německa zabírali domorodcům úrodnou půdu, dobytčí mor = ztráta základních prostředků obživy + systematický transport domorodého obyvatelstva do rezervací → ozbrojené povstání: pod vedením náčelníka Samuela Maharero domorodci vítězili a německá koloniální správa se ocitla v krizi → Německo zahájilo brutální vyhlazovací politiku, masakrovalo poražené (60 000 Hererů = 2/3 kmene), zbylí Hererové byli zotročeni nebo umístěni v rezervacích
Objevitelé
David Livingstone – v roce 1840 vyslán Londýnskou misijní společností do jižní Afriky, kde jako lékař bojoval proti tropickým chorobám a jako bohoslovec proti otrokářství; v 50. letech prošel poušť Kalahari, objevil jezero Ngami a Njasa a prozkoumal povodí řeky Zambezi; jako první Evropan prošel Afriku od západu na východ; během jedné výpravy byl 5 let pohřešován → objevila ho expedice amerického novináře Henry M. Stanleye – Livingstone však zůstal a dál zkoumal střední Afriku; byl uznáván jak v Británii, tak mezi domorodci; je pochován ve Westminsterské katedrále mezi anglickými králi VZESTUP SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH
Osídlování západu
území USA po získání nezávislosti – mezi Atlantským oceánem a řekou Mississippi; jinde původní obyvatelstvo – Indiáni během 80 let byla indiánská území dosídlena přistěhovalci → 1846-8 – válka s Mexikem (→ Texas, Nové Mexiko, Kalifornie); zakoupení Floridy od Španělska; 1846 – smlouva s VB o hranici USA s Kanadou (49. rovnoběžka od Velkých jezer po Tichý oceán – dodnes) ; 1867 – zakoupení Aljašky od ruského cara osídlování středozápadu – do 90. let 19. století = rychlá a tvrdá kolonizace → velké zásahy do přírody a života indiánských kmenů → zabírání půdy, farmářství → další vlny přistěhovalectví, velký přírůstek obyvatelstva (Irové, Angličané,
Němci, Skandinávci, Italové, Poláci, Slováci, Ukrajinci a Židé; u pobřeží Tichého oceánu Číňané a Japonci; z jihu Mexičané a latinskoamerické národy; přesun černošského obyvatelstva na S za prací)
Indiánské války 1875 – rozhodnutí z Washingtonu: nucený přesun Indiánů z Dakoty do rezervací → zásah armády u řek Powder a Little Bighorn (obrovský indiánský tábor), průzkum byl svěřen generálu Custerovi, ten na Indiány nesmyslně zaútočil a byl přesilou poražen a zmasakrován (padlo 263 mužů) → úřady zesílily tlak na Indiány a donutily je k odchodu do rezervací nebo k emigraci
Boj proti otrokářství
Politický systém USA
severní státy Unie (farmářské) zrušily otrokářství na konci 18. století jižní (plantážnické, bavlnářské) státy (Jižní Karolína, Alabama, Georgia, Florida, Louisiana, Texas, Mississippi) udržují otroctví z ekonomických důvodů → spor mezi Severem a Jihem
1860 – prezidentem USA zvolen Abraham Lincoln, rozhodný odpůrce otroctví → jižní státy se odtrhly od Unie a vytvořily Konfederaci amerických států severní státy to považovaly za jednostranné porušení smlouvy → rozhodnutí zachovat jednotu USA silou
Válka Severu proti Jihu
1861 – vypukla krvavá občanská válka mezi demokratickým Severem a plantážnickým otrokářským Jihem jižní jednotky vedl schopný generál Lee – zpočátku vítězil; roku 1863 se však zastavil export bavlny do Evropy a projevila se vyčerpanost vojska 1862 – prezident Lincoln zbavil dekretem černochy otroctví Sever vyhlásil všeobecnou mobilizaci, do armády byly přijímáni i černoši; armádě velel generál Grant porážka jižanů u Gettysburgu a obsazení Richmondu → generál Lee kapituloval (ve válce padlo na 650 000 lidí) jižní státy byly okupovány, došlo k tzv. rekonstrukci Jihu – jižanská správa a politický život byly demokratizovány; přesto se občanská práva černochů a Indiánů prosazovala jen velmi těžce a pozůstatky rasové nesnášenlivosti přetrvaly až do 20. století
konec 19. století – dvě velké politické strany: republikáni a demokraté → boj ve volbách, střídání u moci Nejvyšší soud Kongres = Sněmovna reprezentantů (zájmy stran) + Senát (zájmy jednotlivých států) republikáni – z protiotrokářského Lincolnova hnutí, strana velkého průmyslu ochraňující domácí buržoazii a farmáře
demokraté – prosazují myšlenku volného obchodu, brojí proti monopolům ovládajícím trh časté vraždy prezidentů
dostavba Panamského průplavu a jeho odtržení od Kolumbie – vznik samostatného státu Panama
Abraham Lincoln
Hospodářský rozmach
po skončení občanské války: svoboda podnikání + demokratický politický systém → nebývalý hospodářský rozvoj země, zvlášť průmyslu posun znamenalo zrušení otroctví a zákon o domovinách (1865), který zaručoval každému Američanovi i přistěhovalci bezplatný příděl půdy z majetku vlády největší rozmach – východní pobřeží (New Jersey, Connecticut, Rhode Island, Massachusetts), státy kolem velkých jezer (Ohio, Indiana, Michigan) a pobřeží Tichého oceánu (Kalifornie) USA bohatly vývozem bavlny a obilí, těžbou ropy, uhlí a železné rudy a rozvojem průmyslu, především automobilového a elektrotechnického změna životního stylu – kolem 1900 – 40% městského obyvatelstva USA = prvořadá světová velmoc; překonaly hospodářskou i vojenskou sílu VB a Německa
Americký imperialismus
zahraniční politika: (od 20. let 19. století) brání dalšímu rozšiřování evropských kolonií na americkém kontinentě a usilují o jejich likvidaci 1898 – střet se Španělskem ve válce o Kubu, Portoriko a Filipíny (USA jako obhájci svobody latinskoamerických národů) → vytlačili Španěly z Latinské Ameriky, Karibiku a Tichomoří USA zasahovaly do záležitostí všech zemí západní polokoule
dřevorubec, vorař, obchodní příručí a vedoucí poštovního úřadu z rodiny farmáře vzdělával se a v roce 1836 složil advokátskou zkoušku ve 30. letech zvolen do zastupitelstva státu Illinois ve 40. letech člen Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu předložil zákon o zrušení otroctví a osvobození černochů v roce 1854 se stal zakladatelem republikánské strany v roce 1860 zvolen prezidentem USA (→ odtržení jižních států) o 4 roky později znovu zvolen prezidentem a v roce 1865 zvítězil Sever v občanské válce díky ekonomické převaze a osvobození černošských otroků z Jihu 14. 4. 1865 byl během divadelního představení smrtelně postřelen fanatickým jižanem Johnem Boothem 13. dodatek k ústavě zaručil zrušení otroctví
RUSKO ZA POSLEDNÍCH ROMANOVCŮ
Reformy Alexandra II.
1861 – zrušení nevolnictví; sedláci získali osobní svobodu a museli si od statkářů zakoupit pozemky (s finanční podporou státu – splátkový systém) → osvobozeno přes 21 miliónů rolníků reformy ve státní správě – zavedení místní, krajské a zemské samosprávy, zřízení porotních soudů, rozšíření středních škol a universit, posílení armády a námořnictva
Revoluční organizace
přetrvává carský absolutismus (samoděržaví) vzdělané vrstvy požadovaly větší reformy
radikální složky společnosti → tajné revoluční organizace – cíl: odstranit cara a vyvolat revoluci, zavést konstituční monarchii 1881 – tajná organizace Narodnaja volja spáchala atentát na cara Alexandra II. nový car Alexandr III. a jeho syn Mikuláš II. reformy omezili a samovládu více upevnili Atentát na cara Organizace Narodnaja volja se o první atentát pokusila v roce 1866 – v carském vlaku, který vyhodili do povětří, však panovník nebyl. V roce 1879 zveřejnili rozsudek smrti nad Alexandrem, nabídli však podmínky míru – zavedení parlamentního systému a všeobecného volebního práva. 1.3.1881 si car Alexandr II. vyjel, doprovázen kozáky, na slavnost výměny stráží. Při návratu do Zimního paláce byla proti nim hozena bomba – mnoho osob bylo zabito nebo raněno, atentátník Rysakov byl okamžitě zadržen. Nezraněný car chtěl obhlédnout situaci a vystoupil z vozu – pod nohy mu padla druhá bomba, skrytá v mazanci. Na následky zranění car po převozu do paláce zemřel. („Ironií osudu bylo, že ve chvíli, kdy se tisklo carem již podepsané nařízení o zmírnění cenzury, aby bylo na ministerské radě projednáno, car v Zimním paláci umíral.“)
Ruské impérium
Rusko = evropská a asijská velmoc v Evropě zasahuje do dění na Balkánském poloostrově – vystupuje jako ochránce pravoslavného, zvláště slovanského obyvatelstva vůči turecké zvůli 1877-8 – vítězná válka proti Turecku → turecký sultán uznal nezávislost Srbska, Černé Hory a Rumunska, Bulhaři získali větší samostatnost Rusko udržovalo dobré vztahy s Rakouskem a Německem, s Francií uzavřelo spojeneckou smlouvu (→ francouzský kapitál se podílel na industrializaci evropských částí Ruska a na dopravním zpřístupnění Sibiře a Dálného východu – transsibiřská magistrála) 2. polovina 19. století – dobytí střední Asie a připojení k Rusku
1867 – prodána Aljaška (USA za ni zaplatily 7,2 milióny dolarů)
První ruská revoluce
na počátku 20. století obsadilo Rusko celé Mandžusko → spory s Japonskem 1904-5 – rusko – japonská válka (Rusko ji prohrálo na moři i na souši → válka ukázala vojenskou i hospodářskou slabost země) 22.1.1905 v Petrohradě krvavě rozehnána hladová dělnická demonstrace → živelné bouře, demonstrace v průmyslových centrech a plenění statkářských sídel vznik nových politických stran: zavedení všeobecného volebního práva, svolání parlamentu (duma), zavedení občanských svobod po vzoru západní Evropy 30.10.1905 – car vydal manifest ke zřízení státní dumy jako zákonodárného orgánu a zrušil rolníkům placení poplatků státu za vykoupenou půdu; přestalo i bezohledné porušťování neruských národů parlamentní monarchii nerespektovaly levicové revoluční strany (bolševici vedení V.I.Leninem) ani pravicové strany (monarchisté) → nastolení vlády silné osobnosti: Pjotr Arkaďjevič Stolypin -
-
ruský statkář a politik, stoupenec mírných politických a sociálních reforem, přiměřeného parlamentního systému a posílení mezinárodního postavení Ruska tvrdě potlačoval rolnická povstání, naslouchal ale i opozičním silám roku 1906 jej car jmenoval ministrem vnitra a potom ministerským předsedou měl pověst liberála, který ctí pořádek a má pochopení pro potřeby ruské vesnice v roce 1907 zastavil tvrdými opatřeními revoluční násilí v zemi zahájil druhou agrární reformu (s cílem učinit z rolníků skutečné vlastníky půdy) → Rusko se stalo obilnicí Evropy byly zavedeny nové školy a čtyřletá povinná docházka
-
inteligence ho nesnášela, car se ho obával → v září 1911 byl za nevyjasněných okolností zavražděn v kyjevském divadle policejním agentem Bogrovem
výsledkem první ruské revoluce bylo prosazení zárodků parlamentarismu a stranického politického systému a zavedení některých občanských svobod po atentátu na Stolypina se Rusko ocitlo v hospodářském a duchovním rozvratu, který byl prohlouben první světovou válkou
Rozkvět ruské literatury
realismus, kritický realismus; téma – život ruské šlechty i nejnižších vrstev Ivan Sergejevič Turgeněv – Lovcovy zápisky; Lev Nikolajevič Tolstoj – Vojna a mír, Anna Kareninová, Vzkříšení; Fjodor Michajlovič Dostojevskij – Idiot, Zločin a trest, Běsi, Zápisky z mrtvého domu; Anton Pavlovič Čechov – povídky, dramata Višňový sad, Strýček Váňa, Racek, Tři sestry
NOVÁ ASIJSKÁ VELMOC – JAPONSKO
Otevření Japonska světu
po staletí neznámá buddhistická země, 250 let uzavřená světu; kulturní vliv na ni měly Čína a Korea císař – sídlo ve městě Kjóto – vazalem vojenské šlechty nejvyšší moc v zemi – šógun (představitel vysoké vojenské šlechty), sídlil ve městě Edo (dnešní Tokio) 1853 – USA obsadily Kalifornii a břehy Tichého oceánu → vypravily do Japonska tři válečné lodě (generál Perry) s cílem navázat (třeba silou) obchodní styky a otevřít japonské přístavy 1854 – uzavřena japonsko-americká smlouva → otevřela Japonsko celému světu, protože následovaly další smlouvy (s
Ruskem, Brity a Francouzi) → vznik obchodních konzulátů, pronájem území
Obnovení moci císaře
1858-68 – občanská válka (zásahy cizích mocností) → pád šógunátu, vysvobození císaře ze zajetí, postupné zavádění evropských kulturních a civilizačních zvyklostí zrušena vojenská šlechta; vycvičena nová japonská armáda, zvelebeno hornictví a průmysl, založeny první banky od 1872 – železnice mezi Tokiem a Jokohamou, do konce století propojena celá země kapitalistické podnikání → ekonomické a sociální problémy: odbytové krize, nezaměstnanost, stávky, hromadná emigrace do USA a Koreje 1889 – císař Mucuhito (nazývaný Meidži) přijal ústavu → konstituční monarchie – sněmovna o dvou komorách; volební právo však mělo pouze 1% obyvatel
Japonský imperialismus
vojenské výboje na pevninu → expanze na Korejský poloostrov (pod čínskou svrchovaností) → 1894 – válka o Koreu mezi Čínou a Japonskem – vojenská převaha Japonska na moři i na souši → Japonci obsadili Koreu, pronikli až do Mandžuska, zmocnili se důležitých železnic a přístavů mírová smlouva: Japonsko získalo ostrov Formosu (Tchajwan) a významné hospodářské pozice v Koreji 1902 – spojenecká smlouva s Velkou Británií 1904-5 – válka s Ruskem na moři i na souši → porážka Ruska 1910 – Korea připojena k Japonsku; vliv v Mandžusku
Námořní bitva u Cušimy Rusko vyslalo na Dálný východ na obranu Vladivostoku zastaralou baltskou flotilu pod velením admirála Rožděstvenského, ta urazila namáhavou cestu kolem světa, než vplula do Čínského moře. Ruské loďstvo bylo silnější než japonské; to však bylo pohyblivější a lépe vyzbrojené. Japonskému loďstvu velel admirál Togo. 27.5.1905 došlo ke srážce obou flotil u ostrova Cušimy → z ruského loďstva zbyly za několik hodin pouze prchající trosky, které byly po pronásledování zničeny. Z 38 lodí do Vladivostoku dopluly 3; 20 bylo potopeno v boji, 6 se vzdalo, zbytek utekl do neutrálních vod nebo byl potopen vlastním mužstvem. Těžce raněný Rožděstvenskij byl spolu s více než 6 000 muži zajat, 5 000 námořníků zahynulo v moři. Na japonské straně bylo pouze 116 mrtvých a 538 raněných.