Nové náměstí: 22 stromů a zámková dlažba Lumír Šarman

Číslo 11

Červen 2007

Cena 5,- Kč

Nové náměstí: 22 stromů a zámková dlažba Lumír Šarman

Všichni jsme letos na jaře zaznamenali, že vzhled náměstí se radikálně změnil – zmizely stromy, které po dlouhá desetiletí dotvářely jeho celkový ráz. Posledních více jak 15 let si vedení města tak dlouho lámalo hlavu nad tím, jak s chřadnoucími velikány naložit, až je potkal osud otopového dřeva. Jak už jsme vás dříve informovali, náměstí čeká další etapa rekonstrukce. Po silnici 24/I je na řadě jeho zbylá plocha. Požádal jsem ing.Wernera z městského úřadu o bližší informace a ty vám teď předkládám. Na základě úspěšné žádosti o dotaci ze státního rozpočtu na konci roku 2006 obdrželo naše město 4,9 milionu Kč. Musí k tomu přidat nejméně 10% ze svého, a tak bude celková suma za přestavbu náměstí v tomto roce činit bezmála 6 milionů korun včetně DPH. Jak bude samotná rekonstrukce náměstí vypadat? Celá akce proběhne ve dvou vlnách. Vždy se bude pracovat na jedné polovině náměstí. Práce byly zahájeny už v květnu a dokončeny by podle smlouvy s dodavatelem (JM stavební s. r. o., Horní Skrýchov) měly být do září. Dojde k vybagrování svrchní vrstvy náměstí do hloubky cca 50 cm a následnému položení nového povrchu. Chodník přiléhající k objektům (DPS, MÚ, škola, radnice) bude proveden v zámkové dlažbě. Komunikace dostane zbrusu nový povrch a

prašná šotolina tak konečně zmizí. Nejradikálnější změnou projde samotný park. Dostane povrch ze zámkové dlažby, ve které budou vynechány prostory pro stromy (kruhové výseče s kovovými kryty). Pomník obětem 1. světové války bude přesunut více nahoru, podobně i telefonní budky. Celkem se na náměstí počítá s 22 stromy. Většina z nich mají být lípy, v dolní části (u radnice) to budou pravděpodobně třešně. K výsadbě stromů dojde asi až v příštím roce v závislosti na zajištění potřebných finančních zdrojů. Množství peněz také ovlivní velikost vysazovaných stromů. Je známo, že platí dvě úměry: 1) Čím vyšší strom, tím vyšší je jeho pořizovací cena a 2) Čím menší je strom, tím

déle trvá než doroste do podoby, v jaké už naplno plní svojí funkci. Společně s výsadbou stromů dojde i k vybavení parku tzv. mobiliářem, tedy lavičkami, odpadkovými koši, truhlíky s další zelení a podobně. Základem rekonstrukce hlavního lomnického náměstí je projekt ing. arch. Urbance, který se mimo jiné podílel i na rekonstrukci budějovické Lannovy třídy. V posledních letech je v našich obcích a městech patrný trend směřující ke zmenšování ploch zeleně a zvyšování podílu ploch pokrytých betonem, asfaltem a dlažbou. Není to trend nový. Podívejme se do Rakouska, Německa a dalších zemí. Teprve budoucnost ukáže, jestli jde o správný postup. Ochránci přírody a vodohospodáři tvrdí, že snižováním ploch zeleně prudce klesá schopnost krajiny podržet si vodu po deštích. Člověku také v zastavěných aglomeracích ubývá míst, kde může v klidu odpočívat. V Lomnici nám stále stačí sednout na kolo a za pár minut jsme v přírodě, takže situace není tak dramatická. Otázkou však zůstává, jaké to bude v příštích letech na náměstí v parných letních dnech...

Také najdete uvnitř čísla: Novinky kolem těžby štěrkopísku v Padělcích . . . . . . . . . . . . . . . str. 2 Pojďte s námi na Parkány(?) . str. 6

2

červen 2007 | ALTERNATIVA

VYBRALI JSME PRO VÁS Poslední totalitní pomník Jiří K o s

Čáp bílý – tento velký brodivý pták patří neodmyslitelně k rybníkům, které se nalézají v okolí našeho města. Hnízdí většinou na vysokých stromech a do dálky se ohlašuje zvučným klapáním zobáku. Po okolí jich najdete desítky. Jedna čapí rodinka dokonce kdysi hnízdila přímo v našem městě. Určitě si pamatuje na ten vysoký topol, který stál na malém prostranství za samoobsluhou směrem do uličky vedoucí do Kostelní ulice. Na topolu si čápi postavili hnízdo, každoročně se k němu na jaře po přezimování vraceli a byli ozdobou města. A nebyli to čápi ledajací – byli to čápi umělci. Režisér Jiří Krejčík je totiž na věky zaznamenal na filmový pás do svého celovečerního filmu Božská Emma, který pojednává o životě slavné operní pěvkyně Emmě Destinnové. V současné době už v Lomnici žádní čápi nesídlí. Vysoký topol seschl, proto ho museli požárníci odstranit. Město se ale nechtělo vzdát svých slavných čápů, proto tehdejší zastupitelé nechali zbudovat vysoký kovový stožár s dřevěným kolem ze starého povozu na vrcholu a doufali, že se vysokonozí ptáci na něm usídlí, až budou hledat svůj starý domov. Jenže čápům se podivný stožár nelíbil, a tak si postavili nové hnízdo kdesi za městem. Stožár zůstal. Stojí na tom volném prostranství hezkou řádku let a po vzoru italské věže v Pise se trochu naklonil. Je jisté, že se na něm čápi už nikdy neusídlí. Není mi ale známo, proč tam stojí stále a proč ho ještě nikdo neodstranil. Vždyť je to poslední totalitní a nepříliš vábný pomník v Lomnici. (www.jirikoslomnicky.euweb.cz)

Novinky kolem těžby štěrkopísku v Padělcích – zatím se těžit nebude V březnu tohoto roku předložila firma Exacom s.r.o. krajskému úřadu tzv. „oznámení záměru“ týkající se těžby štěrkopísku, o kterém jsme Vás už informovali a který už dříve schválilo zastupitelstvo města (16.12. 2004) firmě pana Jampílka z Lázní Toušeň. Pokračuje tak proces posuzování daného záměru příslušnými orgány. Výsledek není předem jasný. Uvedený dokument jsme za vás prostudovali a předkládáme některá zajímavá fakta.

Rozsah těžby Roční výši těžby uvádí zpráva v úrovni 200 000 tun. Plocha navržená pro realizaci záměru těžby činí celkem 95,2 ha, samotná plocha těžby má činit 67,9 ha. Surovina se na ložisku vyskytuje z převážné části či zcela pod hladinou podzemní vody a to v mocnostech od 2 do 6 m. Její těžba zde je tedy možná pouze z vody.

Zahájení těžby asi už letos, ukončení pravděpodobně v r. 2017 Jak zpráva uvádí, předpokládá se termín zahájení realizace po vydání povolení k těžbě ještě v roce 2007. Množství vyhledaných tzv. bilančních volných zá3 sob je 1,1 milionu m (celkové geologic3 ké zásoby činí 3,35 milionu m – 5,36 milionu tun ). Při plánovaném ročním objemu těžby 200 000 t (cca 111 tisíc 3 m ) vystačí zásoby suroviny na cca 10 let. Pokud budou vyhledány další vhodné zásoby nerostu, může se doba těžby zvětšit téměř dvakrát. Celý provoz by kromě mechanizace mělo zajišťovat 7 zaměstnanců.

Kolik nákladních aut přibude na silnici Jak dále zmiňuje výše uvedená zpráva, expedice štěrkopísku bude prováděna výhradně silniční dopravou. Provoz expedice bude zajištěn cca 250 dnů v roce. Průměrná uvažovaná nosnost expedičního automobilu je 25 tun. Pro denní expedované množství 800 t bude třeba 32 aut, to znamená 64 jízd. Expedice bude provozována ve všední dny od 6:00 do 14:00 hod, občas až do 18:00 hod. Trasa dopravy výrobku povede převážně po silnici II/148 směr Lomnice nad Lužnicí a dále po silnici I/24 severním směrem.

Hlučnost v Nádražní ulici se mírně zvedne Dle údajů uvedených ve zprávě se úroveň hluku zvedne o 1,1 dB v ulici Nádražní a 0,4 dB v ulici Tyršově. Nedojde k překroční hygienického limitu.

Negativní vliv na rekreační využití území V jednom ohledu je zpráva nekompromisní, když vliv záměru těžby na rekreační využití krajiny s ohledem na narušení pohody v území a vzhledu krajiny hodnotí (území je považováno za intenzivně rekreačně využívané) jako významný negativní. Vliv na krajinný ráz je nutno hodnotit jako významný, byť dočasný. Oproti tomu jako pozitivní uvádí zpráva ekonomický přínos těžby.

Kraj už uzavřel zjišťovací řízení 16. května vydal Krajský úřad závěr tzv. zjišťovacího řízení. Ve vydané zprávě se uvádí, že bylo k záměru „Těžba štěrkopísku na ložisku D 3010100 Lomnice nad Lužnicí (V Padělcích)“ doručeno celkem 5 vyjádření (Obec Klec, Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát České Budějovice, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Správa CHKO Třeboňsko, Sdružení Jihočeské matky a CALLA Sdružení pro záchranu prostředí). Obec Klec se záměrem nesouhlasí. Domnívají se, že dojde ke snížení hladiny podzemních vod, což nepříznivě ovlivní vodní zdroje v obci. Dále se obávají, že výstavbou ochranného valu dojde k většímu ohrožení domů obce Klec v případě povodní. Ostatní organizace požadují provedení celého procesu posuzování záměru. Krajský úřad tak poslal celou záležitost do další fáze, která znamená posuzování podle zákona. Investor se tak bude muset vypořádat s množstvím otázek, námitek a doplnění podkladů.Těžba tak v tomto roce možná nezačne.


3

ROZHOVOR

„Vadilo mi, když jsem viděl děti jen tak se flákat“ Lumír Šarman

V pondělí 10. května 2007 jsem podle plánu vyrazil na hřiště, abych udělal rozhovor s člověkem, který se před několika lety rozhodl, že se nespokojí s tím, jak lomnické děti tráví svůj volný čas. Petra Krejníka jsem zastihl uprostřed skupiny pětadvaceti dětí ve věku od čtyř do devíti let. Právě trénovali dovednosti s míčem. Bylo horko a malí fotbalisté se řádně potili. Nikdo ale neremcal a všichni „jeli“ naplno. Na závěr tréninku pak přišla asi nejoblíbenější činnost: běh s míčem na bránu zakončený střelou. Trenér Krejník spolu s pomocníkem Šedivým si rozdělili chlapce (a jednu dívku) na ty mladší – předpřípravku a starší – přípravku a udělovali pokyny. Sledoval jsem akce útočících hráčů i práci Dominika Bartoše v brance. Všichni se snažili plnit maximálně trenérovy pokyny. Pokud se jim to nepodařilo nebo udělali jinou chybu, trenér Krejník jim vždy okamžitě udělal bleskovou analýzu a poradil co zlepšit. Za dobrý výkon následovala pochvala. Atmosféra na hřišti byla soustředěná. Trénink skončil a my jsme s trenérem na chvíli osaměli. Byla to vhodná příležitost položit mu pár otázek.

zovat. Do dneška je to na těch dětech znát. Na nejmladších hráčích je dnes vidět výrazný posun, protože jsou od malička vedeni přísněji. Kolik je nejmladšímu fotbalistovi? Letos by měli být nejmladší kluci narození v roce 2002. Už tu ale máme i dva hráče z ročníku 2003. Jsou to Pepa Benda a David Nosek. Kluci jsou dravci a je vidět, že to zvládnou. Někdy se stane, že přijdou děti ve stejném věku, ale bojácnější, a to může být problém. Takoví kluci se často zradí a pak třeba rok dva nepřijdou. Proto je lepší rok počkat a pak teprve přivést nového fotbalistu k nám, než čekat následně 2 roky. Jak moc vám pomáhají rodiče? Strašně moc. Odvíjí se to od kategorií. U malých kategorií strašně moc a u těch starších byl problém ten, že sem občas někdo dítě dal stylem „tady ho máte a postarejte se o něj“. Takhle to fungovat nemohlo. V současné době se i tohle postupně odbourává. U mladších kategorií chodí rodiče i na tréninky a to je fajn. U těch starších rodiče na trénink nechodí, ale zlepšilo se to hodně při zápasech. Kluci pak mají úplně jinou motivaci.

Jak se stalo, že trénujete? Úplně prvotní bylo, že mi vadilo, jak byly děti v Lomnici bez zájmu. Když už přišly na hřiště, bylo to nepravidelné. Protože jsem sám fotbal hrál, věděl jsem, co člověku přináší, když trénuje poctivě. Dostaví se výsledky. Jak dlouho se této činnost věnujete? Teď je to 3,5 roku a začátky nebyly vůbec lehké. Děti, s kterými jsem začínal neměly vytvořené potřebné návyky. Velkým problémem bylo vůbec je naučit být někde včas. Často jim člověk ani nemohl vynadat, protože příště nepřišly. Teprve po roce a půl dvou letech se dalo přitvr-

Všechna žákovská mužstva dosahují výborných výsledků. My máme vlastně všechny družstva do druhého místa. Třeba kluci z mladší přípravky Jindřichohradecka jsou zatím bez jediné porážky a postoupili teď na přebory kraje. Na co jste nejvíce pyšný? Na jaký výsledek? V první řadě jsem pyšný na to, že těch dětí je 70. Výsledky jsou důležité proto, aby děti chodily. Můžou prohrát, ale nesmí prohrávat! Vzpomínám, jak jsem

horko těžko přesvědčoval děti ze starších kategorií, aby počkaly rok, trénovaly, protože se to musí zlepšit. Když si někdo zvykne prohrávat, pak to i těžko odbourává. Jaký je váš cíl do budoucna ? Hlavní je, aby se děti naučily, že za poctivou práci je čeká dobrý výsledek. Také je důležité naučit se chovat v kolektivu. Kolektiv dokáže třeba i technicky zdatného hráče vyloučit, protože je to sobec. Hráčů, kteří od nás odcházejí je ale velice málo. Relativně vzdáleným, ale důležitým cílem je posílení A mužstva. Cílem všech je, aby se toto mužstvo posunulo výš. Je to ale otázka pěti deseti let. Co by vám v tuto chvíli nejvíce pomohlo? Lidi. Jsou lidi, kteří pomáhají, ale je jich málo. Líbilo se mi, kdyby byli tak dva na každý mančaft. Kolik hodin věnujete fotbalu? To bych snad ani nechtěl říkat. Tréninky jsou dvakrát týdně, krát dvě kategorie je to 6 hodin. Pak jsou tu zápasy – minimálně tři týdně. V průměru zabere jeden zápas dvě a půl hodiny. No a to nepočítám veškerou administrativu. Děkuji za rozhovor a držím palce.

4


ROZHOVOR

Z Lomnice do Filadelfie – Klára Štefflová o výzkumu rakoviny ve městě boxera Rockyho a o dalších věcech 1. Můžeš stručně shrnout události, které vedly k Tvému současnému pobytu ve Spojených státech? Vystudovala jsem v Čechách VŠCHT v Praze, Ústav chemie přírodních látek na Fakultě potravinářské a biochemické technologie. Moc mě to bavilo – chemie potravin a biochemie je v podstatě teorie vaření, která ze mě udělala vášnivou kuchařku. Mojí profesoři na Ústavu chemie přírodních látek byli výborní a trpěliví učitelé (se smyslem pro humor). I přes to, že jsem trochu litovala opustit známé a milé místo, jsem věděla, že chci studovat dál a zaměřit se více na chemii, která se může uplatnit v medicíně. V Čechách a celkově v Evropě bych měla jako postgraduální student pouze možnost prohloubit své dosavadní znalosti, ale díky trochu odlišnému školnímu systému v USA jsem se mohla přihlásit na obor, který bude trochu obsáhlejší (biologická chemie), a zaměřit se na jiný aspekt chemie. Jejich systém je odlišný v tom, ze vysoká škola je většinou na 4 roky - první dva roky jsou všeobecné, kde musí studovat všechno od matematiky k jazykům, a poslední dva roky se zaměří na jeden nebo dva obory a graduují jako bakaláři. Pokud ale chtějí studovat například na doktora medicíny, po těchto 4 letech se musí přihlásit na medicínu, která trvá dalších 5-6 let. Výhoda tohoto systému je v tom, ze student musí okusit všechny obory, než se rozhodne. Nevýhoda spočívá v povrchnosti jejich vzdělání – po vysoké škole toho vědí velmi málo a pokud se chtějí stát odborníky, musí studovat dál. Přihlásila jsem se tedy na obor biologická chemie na University of Pennsylvania ve Filadelfii (můj tehdejší přítel už tam rok studoval organickou chemii, takže volba školy byla jasná), udělala spoustu velmi otravných testů a překvapivě (jsem rodilý skeptik) jsem se na tento obor dostala. 2. Jak dlouho už jsi mimo Českou republiku? Do USA jsem přiletěla na začátku léta 2002. Tak to bude za chvíli 5 let. Svůj doktorát jsem obhájila v listopadu 2006 po 4,5 letech (průměrně trvá 5 let podle okolností) a od té doby pracuji jako „PostDoc“.

3. Jak se díváš na dění v České republice? Dalo by se to shrnout jako: ne moc často, ale velmi ráda. Snažím se alespoň trochu číst o české a evropské politice, i když se musím přiznat, že trochu míň, než ze začátku. Zajímají mě hlavně globální problémy, které jako obyvatelé naší planety budeme muset brzo řešit. Mamka mi většinou shrne události z Jihočeského kraje. 4. Co Tě v poslední době nejvíce zaujalo? V poslední době je moje hlava plná dvou témat: reforma školství a naše budoucnost s globálním oteplováním. Školství a věda v Čechách/ Evropě je tam permanentně usazena, protože jsem ve fázi, kdy musím začít uvažovat o budoucí práci a jak ji spojím s rodinou. Budoucnost naší planety (jak globální oteplovaní a infekční choroby změní ekonomiku a nynější rovnováhu ve světě) je něco, o čem jsem začala více přemýšlet až tady – ve světě, kde je plýtvání energií pro vlastní pohodlí pravidlem. Snažím se alespoň trochu začít od sebe (jezdím na kole; nekupuju věci, které nespotřebuju, nepřetápím a nechladím), a i když je to jenom kapka v oceánu, každý krok je pro něco dobrý. V Evropě si všichni šlapeme na hlavu a podvědomě začínáme šetřit zdroje, kdežto na širokých pláních Ameriky se

zástupy aut s jedním cestujícím a kvanta plastikových obalů snadněji ztratí….. 5. Co je náplní Tvé práce ? Jako postgraduální student jsem pracovala na syntéze a výzkumu látek, které se dají použít souběžně pro diagnostiku a léčbu rakoviny. Většina konvenčních metod zobrazovaní a léčení rakoviny identifikuje/zabijí mnoho normálních buněk. Cíl výzkumu v naší laboratoři je vyvinout látky, které: 1) zkombinují diagnostiku s léčbou (naše molekula identifikuje a posléze eliminuje rakovinné buňky) a 2) zredukují toxicitu rakovinné léčby tím, že aktivace těchto látek proběhne pouze v rakovinné buňce. Můj velmi schopný a lidský šéf se před půl rokem přestěhoval do Toronta (Kanada) a snaží se tyto látky aplikovat na rakovinu prsu a prostaty. Po skončení postgraduálního studia jsem udělala další krok do neznáma. Vždycky mě fascinovala genetika a její

Centrum Filadelfie - pohled od řeky Schuylkill


5

ROZHOVOR Na druhé straně, Amerika je taky tolerantní k menšinám, racionální a musím říct, že za ta léta mám Filadelfii moc ráda – je to lehce podceněné město, které má charakter. 8. Co plánuješ do budoucna ? Hrubý plán vypadá tak, jako u každého člověka v mém věku – práce, která mě baví, a rodina. Plánování je ošidná věc – tak se nechám překvapit. Děkuji za rozhovor a držím palce.

Graduace vztah k nemocím, k vývoji člověka a jeho historii – shrnuta do molekulární antropologie. Molekulární antropologie používá DNA (deoxyribonukleová kyselina - nositel genetické informace) jako mapu historie – buď jednotlivého člověka, skupiny lidí nebo například vývoje moderního člověka. Ale tak, jako se psaná historie neobejde bez ruin, které potvrdí pravdivost příběhu, jen informace čerpaná z DNA nestačí na to, abychom dělali závěry o historii osídlování Evropy nebo genetickém původu nemoci. Já se snažím zkombinovat všechny aspekty dohromady: genetické predispozice pro chorobu, historii skupiny, ze které pacient pochází, a prostředí, v němž žije…. a porozumět rovnováze, která se porušila. Více než kdy jindy si uvědomuji, že být šťastný, tolerantní a nestresovaný je mnohem víc, než půlka zdraví…

ožebračí ty nejchudší. Na druhé straně, spousta lidí se snaží tu záchranou síť pro potenciální bezdomovce utkat tam, kde o to stát nemá zájem – solidarita některých mých blízkých přátel mě vždycky nechá velmi zahanbenou nad vlastni leností. Amerika, ač se to zdá velmi přehnané, je také země křesťanského fundamentalismu. Spousta smutných a samotných lidí, kteří žijí ve svých velikých prázdných domech, jezdí do práce svým prázdným autem po zaplněných silnicích a nezajímají se o přátelství lidí kolem sebe, skončí ve velké depresi a jsou ideálním terčem pro – z našeho evropského hlediska – sekty, které jim nabídnou komunitu, instantního Ježíše a pocit, ze všichni ostatní se budou pálit v pekle (25% Američanů věří, že se Ježíš vrátí na zem v roce 2007).

S maminkou po graduaci

6. Jak trávíš svůj volný čas? Hm, volný čas…. (nabízí se otázka: “Co je to volný čas?”). Moc ráda jezdím se svým přítelem na kole (je tu spousta parků s hospůdkou na konci), vařím pro přátele, hraju plážový volejbal a čtu (nemáme televizi, která je úděsně otravná, plná mizerných reklam a “reality show”). 7. Jaká je vlastně z Tvého pohledu Amerika a Američani? Amerika je země protikladů – člověk tady může najít ty nejlepší věci, ale také ty nejhorší. Je to tvrdý kapitalismus – vlastní zisk je tady hodnocen jako nejvyšší priorita a nikomu nepřipadá divné, že k tomu zisku ten člověk dojde tím, že

University od Pensylvania campus

6


MOZAIKA

Pojďte s námi na Parkány(?) Kateřina Orlová

Venkovní kulturní zařízení v Lomnici s dokonalým technickým zázemím a vybaveností je vzhledem k nákladům na stavbu a údržbu, lokalizaci blízko obytné části města a možnostem plného využití přinejmenším diskutabilní, ale farská louka je už jednou Farskou loukou. Proto jsme jako členové obou sdružení lomnických občanů přemýšleli, jak k jejímu využití a ke společenskému životu v Lomnici přispět. Pozvali jsme osvědčenou a populární skupinu Parkán. Pyšní se již více než třicetiletou historií (a leckdy pohnutou, vždyť patřila k těm, které udržovaly minulý režim v napětí), během níž nezklamala žádnou z pěti generací fanoušků. Strakonická skupina dnes hraje na pouťových zábavách, tancovačkách a ple-

sích po celých jižních Čechách od jara do podzimu. Repertoár staví téměř výhradně z vlastních písniček, jejichž provedení se vyznačuje výjimečnou rytmikou, originálním aranžmá a především špičkovým vícehlasým zpěvem. Jejich vystoupení navštěvují i v dnešní době stovky zájemců. Uspořádat zábavu bez grantů a sponzorů však není finančně jednoduché. Akci je třeba hlásit policii, hasičům, zdravotníkům, Ochrannému svazu autorských práv (OSA), správě silnic. Platí se skupině, organizaci OSA, správě silnic, nájem pronajímateli, odvody městu, půjčovné za lavice. Na straně příjmů není nic než vstupné, poskytovat občerstvení nemůžeme. Ve srovnání se stálým nájemcem máme podstatně ztížené finanční podmínky (mimo jiné za-

platit 10 % z tržby). Je tedy otázka, zda lze při zachování únosného a smluvně daného vstupného vůbec uvažovat o návratnosti nákladů. Podle sociologů jsou zábavy důležitou součástí života společenství, jsou jakýmsi ventilem a uvolněním řádu, kompenzací stereotypu všedního pachtění za chlebem vezdejším. V současnosti jejich přínos spočívá navíc i v tom, že zvedají mládež od počítačů, televizí a dalších individualistických lákadel. Čím nevázanější zábavy prý jsou, tím je ve společnosti větší pořádek. Rádi bychom vás i mimolomnické přátele pozvali 20. července 2007 v 21 hodin na Farskou louku. V této chvíli je však nejisté, jestli bude možné zábavu v Lomnici uskutečnit. Aktuální informace se dozvíte z plakátů.

Tajná depeše o naší pouti Jiří Kos

Prostorem se nesla tajná zpráva ve vysokém kódovaném kmitočtu a mířila z kosmické lodi, která kotvila na odvrácené straně Měsíce, do nekonečného vesmíru. Posádka zelených bytostí s tykadélky na hlavě pocházející z Marsu sledovala pomocí družice dění na Zemi a jako svůj cíl si vybrala jednu zajímavou lokalitu u řeky Lužnice - malé městečko Lomnici. A právě poslední týden v měsíci červnu byli návštěvníci z vesmíru znepokojeni podivným děním v ulicích města, proto okamžitě vysílali na rodnou planetu důležité informace. „Voláme vládní institut planety Mars. Předáváme důležité zprávy z planety Země. Ve vytipovaném objektu se děje něco podivného. Do města přijeli cizí lidé v dřevěných domečkách na kolech, usídlili se na louce za městem, tam u toho velkého dřevěného podia postavili podivné barevné kolosy se zvláštními dopravními prostředky, které se točí dokola a některé z nich létají nahoru a dolů. Že by pokus o start do vesmíru? Na těch podivných dopravních pros-

tředcích se od rána zdržují děti i dospělí. Za kovové kolečko mohou usednout do sedátek a startovat. Akci doprovází hudba a křik. V přilehlých ulicích je v tomto okamžiku velký shluk lidí nakupujících pod plátěnými příbytky různé oblečení. A také obuv. A spoustu proviantu. V dřevěných budkách se někteří jedinci cvičí ve střelbě na cíl a dostávají za to barevné kytky. Že bychom byli svědky nějakého armádního výcviku? Všichni z posádky musíme přiznat, že jsme z toho velice zmatení. Něco podobného jsme tady dosud nezaznamenali. Že by to byla mobilizace nebo přinejmenším dobře zorganizovaný bojový poplach?“ Z centrály přišla rychlá odpověď: „Okamžitě zjistěte podrobnosti a vše hlaste. Použijte variantu 2B.“ Mimozemšťané uposlechli a pomocí laserového měniče se přestrojili za lidi reportéry z nějaké tiskové organizace. Navštívili starostu města a zeptali se ho: „Pane starosto, copak se to u vás ve městě děje? Tolik lidí, spoustu křiku, radosti a dobré nálady okolo...? Že by

státní svátek?“ Starosta se usmál: „Vy jste mi ale šprýmaři. Sami přece vidíte. Máme pouť!“ „Co je to ta pouť?“ ptali se ti reportéři. Představitel města nevycházel z údivu: „Nejste vy náhodou z nějakého humoristického časopisu? A připravujete nějakou švandu, že jo!? Tak dobrá. Řeknu vám, co je to pouť. Pouť je pouť. Všichni se radují a mají se rádi, neboť se sjedou blízcí i vzdálení příbuzní a všichni společně oslaví nejen církevní svátek, ale i svátek našeho města. A teď pojďte na skleničku...“ Reportéři odcházeli z radostného města a nebyli z toho nikterak moudří. Nic určitého se nedozvěděli a to, co vypili s představiteli města, jim nadělalo v hlavě ještě větší zmatek. Vládnímu institutu na Marsu asi zjištění, že tu mají pouť, stačit nebude. Starosta města se udiveně díval za odcházející skupinkou, naklonil se k radním a poznamenal: „To jsou mi ale divní reportéři! Neví, co je to pouť. Jako by spadli z odněkud z nebe...“


7

CO NÁS ZAUJALO ...

Saze, saze, saze aneb historie jednoho sporu Dostaly se ke mně informace o jednom sporu. Ten spor se táhne už léta. O co jde? O saze. Ano – jde o saze snášející se z komína jednoho všem nám Lomničákům dobře známého domu. Do dvora, na okna, zahradní nábytek a fasádu jiného, taktéž všem nám Lomničákům dobře známého domu. Místo děje: Náměstí 5. května. Majitelé sazemi zasypávaného domu (komu z nás by bylo lhostejné takové „sněžení“...?) se rozhodli požádat o pomoc úřady. Nejdříve ten místně příslušný lomnický a pak ten další nejbližší – třeboňský. Oba úřady se pustily do díla. Použily nástroje legislativou dané a oslovily pravděpodobnou znečišťovatelku, provedly příslušné kontroly a daly o svém postupu informaci stěžovatelům. Výsledek? Vše je v pořádku až na menší nedostatky, na které byla však pravděpodobná znečišťovatelka upozorněna (nutnost čistit komín 2x za sezónu, pálit jenom vhodná paliva apod.). Kruh se uzavřel, přišla další sezóna a ...zase padaly saze. Majitelé trpící kouřem a sazemi se rozhodli ještě jednou požádat úřady o pomoc. Vše se opakovalo. Proběhlo stejné kolečko se stejným výsledkem. Kruh se opět uzavřel. A saze? To se uvidí příští topnou sezónu. Lomnice nad Lužnicí se nejenom ústy svých představitelů docela právem pyšní

systémem likvidace odpadů. Obyvatelé našeho městečka podle dostupných údajů dokáží opravdu vytřídit takové množství materiálu, který by jinak skončil na hromadné skládce, že se jinde musí ti odpovědnější červenat a závidět nám naše řešení. Jenže občas se objeví signály, že sice na jednu stranu máme sběrný dvůr a popelnice stačíme vyvážet jen jednou za čtrnáct dnů, ale pak jsme svědky pálení nalakovaných oken a plastů na bývalé školní zahradě a řekneme si: Je to v pořádku? Je v pořádku, že máme přísnou vyhlášku, která občanovi nedovolí kromě suchého dřeva na ohništi pálit cokoliv jiného a na druhé straně město přivírá oči nad nepříliš ekologickou likvidací odpadu, o který se má řádně postarat? Domnívám se, že v mnoha jiných městech by k výše popsané kauze kdokoliv na závěr napsal, že úřady udělaly co udělat měly. Jenže v Lomnici, která si buduje pověst zdravého a čistého města (a to je dobře), tohle nestačí, chceme-li být důslední a s trochou nadsázky nekázat vodu a potají si přihýbat vína. Když bude chtít majitel kamen, kotle či ohniště spálit cokoliv co spáleno být nemá, ačkoliv ví, že to nesmí udělat, podaří se mu to. Všichni asi známe občasné noční závany kouře prolnutého spalinami plastů a odpadků všeho druhu. Člověk, který vysype odpadkový koš do kotle, tak možná činí z hlouposti nebo z dvojnásobné šetrnosti (ušetří za popelnici i za uhlí). Koš shoří rychle a kdo má šanci takového likvidátora životního prostředí usvědčit? Reálně nikdo. Jeho vnuci či pravnuci ho

za podobné chování zatratí, ale kdo by myslel 40 a více let dopředu, že? Když jsem přemýšlel, co bych poradil majiteli domu, který je už několik let zasypáván sazemi, měl bych asi jinou radu než nejmenovaný úředník městského úřadu, který prohlásil: „Když se vám to nelíbí, tak se odstěhujte“. Možná by celou věc pomohlo jednou pro vždy vyřešit jednání s pravděpodobnou znečišťovatelkou a nalezení přijatelného kompromisu, který by byl „levnější“ než tahanice přes úřady, které nakonec stejně skončí oháněním se zákony.

Výzva všem kynologům!

Pokud máte chuť začít pravidelně v Lomnici se svým čtyřnohým kamarádem trénovat na slušné úrovni, ozvěte se. Začneme, jakmile nás bude dost. Kontakt: Radek Bicek, tel.: 723 553 486 mail: [email protected]

PAPÍR – HRAČKY – TABÁK

Richard Pešout

Jiří Soudek + Radka Kostelecká

S P A R NA NÁMĚSTÍ

Nám. 5. května 126 Lomnice nad Lužnicí Tel.: 384 792 286 n n n n

Kancelářské a školní potřeby noviny, známky, tel. karty HRAČKY VIDEOPŮJČOVNA INZERCE

Náměstí 7 378 16 Lomnice nad Lužnicí Telefon: 602 479 671, 384 792 318

Těšíme se na Vaši návštěvu INZERCE

INZERCE

Lumír Šarman

8


NÁZORY

Nekrolog za živé stromy Kateřina Orlová

Je jaro, všude bují nový život, rodí se kuřata, koťata a jehňata, ze země lezou kytky a tráva, keře jsou samý pupen, stromy se obalují květy, ptáci přilétají do svých domovů... Ale na mě bez přestání padají pokácené stromy. Jedeme do Kašperských Hor, vjezd do města lemují hnusné pahýly s ronící se mízou. Asi kvůli bezpečnosti silničního provozu. Příbuzní pokáceli jabloň, tak těžkou životem, že její smutné údy sotva zvednu. Prý překážela. Na náměstí v Lomnici máme místo stínu lip (jedna byla i památečná) dopravní hřiště (značky prý ještě přibudou a děti budou mít zase co počítat). Jednou nad ránem mě probudilo nezvyklé nejarní ticho. Hrůza, vždyť už tady přece nezpívají ptáci! Vrcholem bylo, když se jeden známý vydal s pilkou na nový hřbitov, z něhož si jeho táta přestěhovat hrob. Prý se musí opuštěné místo uvést do původní podoby, to znamená: musejí se zlikvidovat i vzrostlé stromy. Aby bylo všechno v pořádku.

Nejsem ekologická aktivistka a nikdo mi ani nemusí vysvětlovat nic o absolutní všemocnosti dobře míněných zákonů a vyhlášek. Rozumím odborným posudkům, účelům světícím prostředky, chápu nutnost budovat, diktát módních trendů. Jen se divím absenci zdravého rozumu, nedostatku pokory a úcty k životu, který jsme si nevymysleli, ani neschválili. Můžou snad za bouračky na silnicích stromy? Musíme ničit vzrostlé a zasloužilé stromy, protože překážejí těžké technice

nebo protože mají jednu uschlou větev? Je takový problém shýbnout se pod větví? Musíme bezhlavě plnit příkazy, zákazy, nařízení? Nebezpečí paragrafového kácení stromů není jen v tom, že tím podřezáváme sami pod sebou větev, ale obecně vzato také v tom, že se mozkem jednotlivců stává parlament, že přestáváme samostatně myslet, že se absurdní stává samozřejmým.

Ředitel zeměkoule –aneb co pan Klaus doslova řekl i neřekl Slavoj Svoboda

Před 2000 lety žil v Římě člověk - Petronius Arbitr, tak byl zvaný. Muž nestranný, a proto zvaný „Arbitr“ (soudce). V době vládců Říma na počátku věku po Kristu to byl nesmírně odvážný pán, který se dokázal ptát a odpovídat i na věci, které byly pro tehdejší krutovládce nepřijatelné. Přesuňme se o 2000 let dopředu a počtěte si o mém soudu na tuto dobu a o mé úvaze o způsobu myšlení moderního společenstva. Být ředitelem Zeměkoule – to je opravdu, ale opravdu odpovědná úloha.

Každé ráno zajišťovat východ slunce na východě – což kdyby vyšlo na západě!!! To by určitě nebylo fér. Co kdyby toho zneužili novináři – podle jistého pana Zemana póvl a hnůj. No představte si, že by tráva nebyla modrá, ale zelená! Ekologičtí vědci určitě čekají na správný okamžik, aby mohli uchopit řídící otěže chodu světa do svých rukou. Jen si představte, že tito zlotřilci zkoumají vliv vypouštěných zplodin z Tušimické a Prunéřovské elektrárny na život lesa. No to už je příliš! Oni chtějí vytahovat peníze daňových poplatníků na takové omylnosti. To je už přespříliš! Přeci tam ty stromy stojí, no nemají sice jehličí, ale to je jen výkyv staletých period počasí.

A globální oteplování? Uvědomme si, že to je neskutečný nesmysl. To my vědci vidíme celý problém z jiného úhlu. Žádné globální oteplování přece není. Já jsem si musel vzít dokonce v lednu svetr, bylo jen 15 °C. Tak ať mi někdo říká, že se za posledních 100 let se celosvětově oteplilo o 0,6 °C. Můj poradce mě informoval o scestné myšlence, že mizejí deštné pralesy. To je ovšem evidentní podvod ekologických aktivistů! Je to přeci tak daleko od našeho Česka. A El Niño ? Co to prosím vás je?? Prý nějaké ohřívání vody v jižním Pacifiku o 2°C. No to už je opravdu, ale opravdu přespříliš. Já nic takového ze své kanceláře skutečně, na mou duši, nevidím.

Alternativa. Vydává občanské sdružení Lomnice nad Lužnicí 2004. Redakce: Nádražní 427, 378 16 Lomnice nad Lužnicí, [email protected], www.alternativa.euweb.cz. Evidenční číslo tisku: MK ČR E 15396. Neoznačené příspěvky jsou dílem redakce. Uzávěrka příštího čísla je 15.8.2007. Tištěno na recyklovaném papíře. Sazba a tisk JAVA Třeboň. Cena 5,- Kč.

Nové náměstí: 22 stromů a zámková dlažba Lumír Šarman

Recommend Documents