SVAZ MARGINÁLNÍCH OBLASTÍ SDRUŽUJE FARMÁŘE Z HORSKÝCH, PODHORSKÝCH A PŘÍHRANIČNÍCH OBLASTÍ ČR, ZABÝVAJÍCÍ SE PŘEVÁŽNĚ ŽIVOČIŠNOU VÝROBOU. ČLENY SMO ČI JEHO ČLENSKÝCH ORGANIZACÍ JE VÍCE NEŽ 950 ZEMĚDĚLSKÝCH FAREM.
leden-únor 2013 / č.51
Nová „Strategie pro růst“ Ministerstva zemědělství Negativní trendy a dlouhodobý pokles výstupů českého zemědělství, které začíná vykazovat některé parametry rozvojové země, vedl k tomu, že Ministerstvo zemědělství zpracovává novou koncepci, jejímž hlavním motivem, jak už sám její název napovídá, bude růst. Česká republika bude moci snížit vysoký podíl dovozů a stane se spolugarantem světové potravinové stability, jak uvádí Strategie.
ú v o d e m
Informační bulletin Svazu marginálních oblastí (SMO) Vážení přátelé, velkou část bulletinu věnujeme nové Strategii, kterou se nyní zaobírá Ministerstvo zemědělství. Hlavní článek vychází ze Strategie a na konci bulletinu otiskujeme odborné stanovisko Svazu marginálních oblastí tak, jak jej sestavila naše ekonomická sekce z došlých připomínek od členské základny a jak bylo předáno MZe. MZe má dnes jedinečnou šanci pomoci krajině, jejíž problémy dlouhodobě neřeší, popř. je pod vlivem produkční lobby řeší jen naoko – příkladem může být nefunkční hlídání eroze a z toho plynoucí pokuty pro Českou republiku. Namísto odpovědného přístupu a zaměření se na činnosti, do kterých má stát co mluvit, se však zatím české Ministerstvo zemědělství utápí v diskuzích, jak plánovat a řídit výrobu jednotlivých komodit, zda má stanovovat a odpovídat za ceny komodit, zda má odpovídat za odbyt produkce a v konečném důsledku za zaměstnanost. Pracovníci ministerstva tak vedle své práce začnou navíc vykonávat funkce neplacených manažerů cizích podniků. Je pravdou, že MZe je udržováno u tohoto starého přístupu k zemědělství důkladnou masáží zainteresovaných skupin. Přesto je potřeba jasně říci, že nic z uvedených záležitostí vůbec do náplně ministerstva nepatří, byť to příznivci státního plánování vidí jinak. Při domyšlení těchto návrhů se za chvíli vrátíme do stavu, kdy i toaletní papír byl nedostatkovým zbožím, přestože všechno bylo správně naplánováno.
Českou republiku ohrožuje razantní pokles chovů prasat a dalších zemědělských komodit. Ministerstvo zemědělství proto připravuje oběžník, kterým bude nařízeno všem chovatelům skotu i prasat zvýšit stavy. Stejně tak budou vydány směrnice proti poklesu chovu ostatních druhů zvířat. V rámci probíhající reorganizace zemědělského rezortu budou nově zřízeny okresní zemědělské správy, které budou vykonávat působnost vůči jednotlivým zemědělským subjektům. Lepší koordinace Správy budou organizovat kooperační a integrační vztahy v zájmu rozvoje zemědělské výroby. Následně budou koordinovat dodavatelsko-odběratelské vztahy se zvláštním zřetelem k potřebám organizací potravinář-
ského průmyslu. U pěstitelů budou kontrolovat produkci rostlinné výroby, aby byly zajištěny dostatečné výměry krmných plodin za účelem zajištění krmné základny pro navyšované stavy hospodářských zvířat. Součástí nových opatření pana ministra je i dekret nařizující uvolnit ze strategických i soukromých zásob bezúročně všechny zkrmitelné komodity, které budou moci být zkrmeny narůstajícím stavům hospodářských zvířat před další sklizní, resp. předtím, než si budou moci chovatelé vypěstovat vlastní krmiva. Poradci ministra byli pověřeni zajištěním odbytu u hlavních obchodních řetězců. První
Je smutným paradoxem, že za toto plánování, dotování produkce, kvóty a v konečném důsledku za odstranění tržní ekonomiky lobbují nejvíce ti, kteří na fungování trhu dnes nejvíce vydělávají. Je to však pochopitelné, protože je neskonale složitější pochopit jemné předivo fungování společnosti a trhu, než podlehnout instinktivní touze po stabilitě cen, odbytu či zaměstnanosti a povýšit tak pohodlí nad svobodu. MZe zatím vychází z teze, že složitost ekonomického systému vyžaduje nahradit chaos trhu řádem plánování spíše než z poznání, že je to právě složitost ekonomického systému, která vyžaduje tržní koordinaci. Plánování je přitom možné jedině v jednoduchém systému (jako je například firma nebo rodina), ale selhává v systémech složitých. Předložená Strategie českého zemědělství je tak pouhým produktem pýchy rozumu. Ing. Milan Boleslav, předseda Svazu marginálních oblastí tel.: 737 284 225
schůzky jsou plánovány ještě v tomto pololetí a ze strany obchodníků je očekáván velký zájem. V případě nízké ochoty ke spolupráci bude celá věc řešena mediálně. Propagace českých potravin Paralelně se též rozbíhá státem financovaná kampaň za větší konzumaci českých potravin. Kampaň se bude orientovat na mladou, starší i střední generaci. Podpůrné akce budou probíhat ve školách pod názvy zelenina do škol, vepřové (bůček) do škol, kiwi do škol, popřípadě pečivo (rohlík) do škol. Dotované potraviny budou rozdávány v závodech ve městech i na venkově. Ochrana trhu Pamatuje se i na možné prosakování rostoucí české poptávky za hranice. Jako prevence škodlivých dovozů byla s příslušnými kontrolními organizacemi předjednána nová taktika prověřování veškerých dovážených potravin za účelem znemožnění dovozu a ochrany před rizikovými polskými a německými potravinami. Vyšší zaměstnanost Orgánem státního hospodářského řízení zemědělství v kraji budou krajské zemědělské zprávy (KZS), které bude zřizovat ministr zemědělství a výživy. KZS budou vypracovávat dlouhodobé koncepce, návrhy střednědobých a prováděcích plánů rozvoje zemědělské výroby v kraji, rozepisovat úkoly plánu a orientační ukazatele na jednotlivé okresní zemědělské správy a na přímo řízené organizace. KZS též zajistí péčii o reprodukci pracovních sil v zemědělství a o účelnou organizaci výchovy kádrů. Zajistí tak rozvoj zemědělské výroby a zemědělských služeb v kraji v sou-
ladu s potřebami a zájmy společnosti vyjádřenými v národohospodářských plánech. Důslednější kontrola Vše bude kontrolovat nově zřízený Úřad pro potravinovou soběstačnost, který bude disponovat ročním rozpočtem 80 miliard korun a bude tedy mít dostatečnou sílu ovlivňovat trh a eliminovat jeho škodlivý vliv. Sjednocení zájmů Řízení jednotlivých zdrojů napomůže efektivnější spolupráci všech složek výrobní vertikály, které doposud měly rozdílné zájmy. Předejde se tak dosavadním výkyvům trhu a stabilizuje se hospodaření jednotlivých podniků. Zemědělci budou spojeni dle jednotlivých komodit do odbytových organizací, které budou řídit jejich produkci a celostátně zajišťovat odbyt. Na komoditní organizace zemědělců navážou oborové organizace potravinářů. Růst produkce Díky nové strategii dojde ke zvýšení zemědělské produkce v České republice a především ke zvýšení zaměstnanosti v českém zemědělství. České zemědělství je strategickým oborem, protože je na něj v zásadě vázána celá česká ekonomika, a to nejen prostřednictvím výživy obyvatelstva. Restart zemědělství pomůže i českému zpracovatelskému průmyslu. Revitalizované české potravinářské podniky budou moci díky plynulejším tokům kvalitnějších českých surovin lépe čelit zahraniční konkurenci. Jak správně Strategie konstatuje, budou pro nový směr zajištěny i dostatečné kapacity potravinářského průmyslu. Okresní správy budou kontrolovat plnění směrných čísel
ohledně osevních ploch i stavů zvířat. Řízení Hlavním koordinátorem nové koncepce českého zemědělství bude plánovací komise ministra zemědělství, která bude ve svých jednotlivých sekcích řešit jak operativní, tak i strategické otázky produkce potravin v České republice s přihlédnutím k zaměstnanosti a soběstačnosti. Na okresních úrovních budou zřízeny okresní zemědělské rady, které budou poradním orgánem ředitele okresní zemědělské správy. Možné problémy a jejich řešení Prosazení naší nové strategie jistě nebude jednoduché, ale s tím se počítá. Pokud máme růst, tak je nutno podřídit individuální zájmy veřejnému zájmu. V případě, že by se cíle strategie nedařilo naplňovat, bude zřejmé, že za to mohou např. rančeři, kteří úmyslně nechovají tolik zvířat, kolik by mohli, jak už identifikovali výzkumníci Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI). Dle zjištění výzkumníků ÚZEI jsou dokonce i tací zemědělci, kteří mají nadbytečné hektary, které nepotřebují pro výživu svých zvířat. Majetku bude humánně zbaven a minimálně 300 km od své farmy přesídlen také ten, kdo schválně nezaměstnává dostatečný počet zaměstnanců, tzn. ten, kdo bude mít dle směrnic výzkumníků ÚZEI málo pracovníků v poměru k čisté přidané hodnotě. Na tyto farmy budou dosazeni národní správci, kteří zamezí sabotování a zajistí jejich rozvoj v souladu se zájmy společnosti vyjádřenými ve Strategii pro růst a dalších národohospodářských plánech.
Rostoucí názorová izolace sekce výzkumu ÚZEI V rámci přípravy programového dokumentu k podpoře LFA se výzkumná sekce Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) postupně dostává do názorové izolace v rámci celé akademické obce. Jak velký je už názorový rozdíl mezi výzkumem ÚZEI a současnými vysokoškolskými odborníky ukázalo další jednání na ÚZEI v únoru 2013. Svaz marginálních oblastí již argumentačně doložil, že nařízené zvyšování zaměstnanosti a dotace na člověka vedou do středověku. Přesto výzkum ÚZEI, který při projednávání podmínek plateb LFA zastupoval pan Doucha, nadále požadoval zavedení podpor podle počtu pracovníků na farmě. Dle SMO se tak zcela jasně dostává již mimo rámec moderního pojetí ekonomie. Představa, že rozhodujícím ukazatelem pro výši kompenzace oblastí se zhoršenými přírodními podmínkami budou hodiny vykázané ve FADN (placené i neplacené) byla ze strany ostatních zástupců akademické obce podrobena silné kritice. Ruce 2
pryč od těchto názorů už dávají čím dál častěji i samotní odborní pracovníci ÚZEI. Aby však bylo možno posoudit kompetentnost názoru prosazujícího dotace na hlavu, přinášíme vyjádření akademiků ze dvou vysokých škol, kteří v rámci odborné diskuze k problematice stanovení základní výše kompenzací pro méně příznivé oblasti (LFA) odpovídali písemně na otázku „Jakou metodou stanovit základní platbu?“ Doc. Ing. Eva Rosochatecká CSc., Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozně ekonomická fakulta, Katedra ekonomiky „Vyrovnání příspěvku na mzdy a zisk
na AWU je absolutně nevhodné. Stále zdůrazňuji, že podstatou problému je bonita půdy, ne počet pracovníků.“ Ing. Jindřich Špička, Ph.D., Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta podnikohospodářská, Katedra podnikové ekonomiky „Doporučuji zvolit způsob 1, založený na kompenzaci zisku na ha z. p. mezi oblastmi. Je to skutečně jednodušší pro pochopení zemědělskou veřejností. Navíc zemědělské podniky v praxi více pracují s kategorií zisku/ha jako s kriteriálním ukazatelem spíše než s čistou přidanou hodnotou a s AWU.“
K zamyšlení Každý polovzdělanec může použít bič a přinutit ostatní lidi k poslušnosti. Ale sloužit veřejnosti vyžaduje inteligenci a pečlivost. Jen několika lidem se podaří vyrábět boty lépe a levněji než jejich konkurentům. Cílem neefektivního odborníka bude vždy domáhat se nadřazeného postavení byrokracie. Je mu úplně jasné, že v tržním hospodářství nemůže uspět. Pro něj je všeobjímající byrokracie útočištěm. Obdařen úřednickou mocí bude za pomoci policie prosazovat svá nařízení. Převzato z: Byrokracie, 1944 Ludwig von Mises
Zemědělská perla
Zemědělská perla roku 2012 VÝSLEDKY
2012 Svaz marginálních oblastí vyhlásil na přelomu roku třetí ročník soutěže Zemědělská perla. Díky tomu mohou být i za uplynulý rok 2012 oceněny nejkurióznější výroky ze zemědělského světa. Vybírat jste tentokrát mohli z 11 pozoruhodných výroků. A zatímco hlasování předchozích ročníků (2010 a 2011) ukázalo na absurdity přímo na Ministerstvu zemědělství a velká část z nich se podařila napravit, tak za rok 2012 se vyrýsovaly dvě zcela nové oblasti, které toho také moc s racionalitou společného nemají. Hned tři nominace získala výzkumná sekce Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI), která stojí nejen za současným vymezením LFA, ale i za podklady a většinou textů nové „Strategie pro růst“, jíž se zabývá naše ministerstvo zemědělství. A nakonec se ve Vašem hlasování podařilo dokonce jednu z nominací přetavit ve zlatou medaili – vítězkou se tak stala v naší anketě Ing. Marie Štolbová se svým výrokem, že je potřeba na ÚZEI při výpočtech sazeb používat více cit, než jenom matematiku. Výzkumníkům z ÚZEI mohou konkurovat jen bioplynové stanice, které se nám rozrostly (a rozrůstají) do podobné tragédie jako soláry. Zatímco solárníkům musíme ročně všichni platit 25 miliard Kč, tak bioplynkařům už je to 6,5 miliardy ročně – vycházíme z údajů za rok 2013, zveřejněných týdeníkem Ekonom (14.2.2013). A bude hůř. Možná i proto si druhé místo vysloužil předseda družstva Krásná Hora Ing. Jiří Ze-
lenka, který hodlá výstavbu BPS zemědělcům nařizovat.
předseda představenstva ZD Krásná Hora, Zemědělec 49/2012
Na třetím místě se stejně jako loni umístil prezident AK ČR Ing. Jan Veleba s obdiv(uhod)ným výrokem o společnosti Agrofert. Shodou okolností této společnosti loňský vítěz Zemědělské perly viceprezident AK ČR Ing. Bohumil Belada prodal svoji firmu. Lze tedy vidět, že Zemědělská perla dokáže ocenit lidi, kterým na zemědělství záleží a myslí to s ním opravdu dlouhodobě a dobře. Možná můžeme ještě dodat, že pan Belada je jedním z těch, kteří založili na problém s bioplynovými stanicemi a na něž budeme doplácet v našich drahých účtech za elektřinu ještě dlouhá léta.
Komentář: Odtrženost od reality některých činovníků z úrodných oblastí nezná mezí. Bohužel pan předseda už nevysvětlil, čím by měl bioplynku farmář v méně úrodné oblasti krmit, když je rád, že uživí 300 VDJ z 1000 hektarů. Ne všude totiž lze vypěstovat 4,5 tuny řepky z hektaru, 9 tun pšenice nebo 90 tun cukrovky, přestože to ÚZEI na základě kouzelného přepočtu BPEJ tvrdí.
1. místo (55 hlasů) „Je potřeba více používat cit, než jenom matematiku.“ Ing. Marie Štolbová, Věda a výzkum Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, 19. 12. 2012 Komentář: Děkujeme za výstižné vysvětlení, proč jsou výstupy výzkumníků ÚZEI tak tendenční a nelogické. A z těchto pochybných podkladů vychází „Strategie pro růst“. Více netřeba dodávat. 2. místo (48 hlasů) „Kdo má 300 kusů dobytčích jednotek, měl by mít povinně bioplynovou stanici.“ - Ing. Jiří Zelenka,
3. místo (44 hlasů) „Firma Agrofert je už tak velká, že se dostala do stadia, kdy určuje stabilitu české agrární soustavy. Může tak jako jediná vyjednávat s obchodními řetězci o cenách, což může mít jistou výhodu i pro nakupující.“ – Ing. Jan Veleba, prezident AK ČR, Blesk 10. 4. 2012 Komentář: Naprosto netušíme, jakou výhodu, kromě dražších potravin, z toho nakupující spotřebitelé mohou mít. A o určování stability agrární soustavy nejvíce vědí sami zemědělci - tu samou vyjednávací sílu, kterou velebí pan Veleba má totiž Agrofert i vůči zemědělcům. Takže zemědělci dostávají méně a spotřebitelé platí více – v tom mohou vidět výhody snad jen činovníci Agrofertu…
Američtí farmáři rozorávají poslední zbytky prérie Následující článek obsahuje hned tři důležité momenty, které mají aktuálně co říci české zemědělské politice. Svaz marginálních oblastí si dovoluje na tato alarmující fakta upozornit: máře k rozorávání prérie zejména v amerických státech Iowa, Minnesota, Nebraska a Severní a Jižní Dakota. Zde bylo v letech 2006 až 2011 ztraceno okolo 5300 kilometrů čtverečních travnatých ploch, varují experti.
1) Výnosnější orná půda válcuje extenzivní zemědělství na travních porostech se všemi negativními důsledky. 2) Dobré pojištění rizik, po kterém volá Agrární komora a Zemědělský svaz, způsobuje v USA další škody, protože se vyplatí nehledět na prevenci a více riskovat. Vysoké ceny tržních plodin spolu s dobrým pojištěním pak znamenají rekordní zisky za cenu zvýšené eroze. Je zřejmé, že se ve svém názoru na snižování a ukončování podpor na pojistky všeho druhu nepleteme. Snížení rizik v podobě pojištění vede jednoznačně ke zhoršení pestrosti osevních postupů, zvýšení podílu tržních plodin. Pokud se neurodí v důsledku sucha, mokra nebo mrazu je tady vláda, aby se postarala prioritně o nejvíce riskující zemědělce, protože mají největší vyčíslitelnou škodu. 3) Biopaliva z kukuřice zvedají ceny obilovin, což zhoršuje ekonomiku živočišné výroby. Boom biopaliv a vysoké ceny obilovin vedou americké farmáře k likvidaci přirozených travnatých ploch.
Prérie v Kansasu
(ÚZEI, Agronavigator.cz) – V roce 2011 bylo v USA poprvé zpracováno více kukuřice na bioetanol, než kolik bylo použito jako krmivo pro zvířata. S dramatickými důsledky, jak vědci nyní varují. Poslední zbytky původních ploch prérie v západním kukuřičném pásu USA mizí v rekordním tempu. V poslední době se totiž vyplatí provozovat zemědělství i zde. Boom biopaliv je zodpovědný za prudký růst cen obilovin. To vede americké far-
Odborníci ze South Dakota State University porovnávají tempo, jakým se přirozené plochy v amerických státech ztrácejí, s kácením tropických pralesů v Brazílii, Indonésii nebo Malajsii v osmdesátých a devadesátých letech. Přeměna travnatých ploch od dvacátých a třicátých let neprobíhala, píší vědci. Uvádí se, že již více než 99 % prérií zaniklo, ve státě Iowa dokonce 99,9 %. Díky vysokým cenám surovin se farmáři v relativně suchých oblastech snáze smiřují s riziky v podobě sucha nebo půdní eroze, cituje německý portál Spiegel-Online a připomíná silná sucha v posledních letech. Tehdy farmáři navzdory těžkým ztrátám na výnosech, ale díky dobrému pojištění, dosáhli rekordních zisků. 21. 2. 2013
http://www.topagrar.com/news/Home-top-News-Biosprit-Boom-US-Farmer-pfluegen-letzte-Reste-der-Praerie-um-1065159.html
Vyjádření Svazu marginálních oblastí ke „Strategii pro růst“ Svaz marginálních oblastí níže předkládá Ministerstvu zemědělství ČR své připomínky k materiálu „Strategie pro růst – České zemědělství a potravinářství v rámci Společné zemědělské politiky EU po roce 2013“ (dále jen „Strategie“). S ohledem na charakter a důležitost připomínkovaného materiálu, kterým je koncepce českého zemědělství a potravinářství pro následujících sedm let, považujeme za nutné se vyjádřit i v obecnější rovině hodnocením věcného záměru Strategie a také k podkladovým materiálům, ze kterých Strategie vychází. Svaz marginálních oblastí si je vědom, že stabilita podnikatelského prostředí, transparentnost, konzistence a předvídatelnost kroků státu a zejména orientace státních zásahů jen na ty činnosti, kde trh selhává, jsou nezbytnými předpoklady konkurenceschopnosti českého zemědělství. Samozřejmým předpokladem Strategie musí být vedle uvedeného i respektování ekonomických zákonitostí, pojmů, logiky propočtů a reality. Neekonomičnost Strategie Strategie nepracuje se základními ekonomickými pojmy, jako jsou koupěschopná poptávka, tržní síla, cenový mechanismus apod. Namísto toho se pohybuje v hodnotových soudech typu „spravedlnost v rámci potravinového řetězce“ (str.12), popř. používá zavádějící ukazatele typu „čistá přidaná hodnota na pracovníka“ vycházející z překonaného přesvědčení, že jediným zdrojem hodnoty je lidská práce. Nepochopení role státu Strategie chápe mylně roli státu v ekonomice a zemědělství zvláště. Sice na straně 11 konstatuje, že: „každá intervence musí být opodstatněna určitým veřejným zájmem (public goods – veřejným zbožím/statky, službami“), ale v celé Strategii jsou navrhovány naopak věci, které nejenže nejsou veřejnými statky opodstatněny, ale které jdou proti veřejným statkům a naopak zkouší platit za soukromé statky (produkci potravin, zpracování potravin). V poslední a jediné větě na konci východisek Strategie po všech doporučených intervencích okrajově konstatuje, že: „nad rá4
mec veřejného zájmu pouze indikuje, avšak neurčuje objemy výroby jednotlivých komodit a ani nezaručuje jejich odbyt“. Tato věta je velmi podstatná pro všechny zemědělské podnikatele i stát, protože pokud by se měli řídit Strategií, tak by se pochopitelně dostali právě do naznačených problémů, kdy by podnikatelé neměli odbyt pro svoji produkci, jenž by musel začít řešit stát včetně realizačních cen produkce. Bohužel se Strategie zpronevěřuje uvedené větě o nutném opodstatnění veřejným zájmem, když se pohybuje neustále nad rámcem veřejného zájmu, resp. nevěnuje se právě veřejnému zájmu coby jedinému odůvodnitelnému prostoru pro zásahy státu do tržního hospodářství, vedle externalit, asymetrických informací a tržních selhání. Požadujeme: Testovat každé navrhované opatření Strategie z hlediska odůvodněnosti veřejnými statky. Opatření bez jasného příspěvku k poskytování veřejných statků a služeb je nutno ze Strategie vypustit, aby nedocházelo k plýtvání veřejných prostřed-
ků na soukromé zájmy v tom lepším případě, v horším případě k vynakládání těchto prostředků na narušování hospodářské soutěže a v konečném důsledku jak k újmám jednotlivých soutěžitelů, tak i ke snižování ekonomické efektivnosti, resp. efektivnosti alokace omezených ekonomických zdrojů. V této věci požadujeme přizvat skutečně ekonomicky zaměřenou instituci – např. Vysokou školu ekonomickou. Opomíjení veřejné poptávky Strategie nepracuje s veřejnou poptávkou, přičemž právě ta musí být stavebním kamenem ospravedlňujícím intervence do trhu. Požadujeme: Plně zohlednit petici Za zachování kulturní krajiny, která je v současné době projednávána v PSP ČR a která je nejaktuálnější definicí poptávky veřejnosti. Strategie je doposud s veřejnou poptávkou v rozporu, když dokonce více preferuje zásahy státu u soukromých statků. Strategie musí zajišťovat, aby byly poskytovány pouze dotace fungující na principu „veřejné prostředky za veřejné hodnoty“. Takovou veřejnou hodnotou je zdravá a pestrá zemědělská krajina. Chybné používání ekonomických pojmů Podklady Strategie si pletou základní ekonomické pojmy. Autoři si např. pletou pojem Rent seeking a zaměňují jej za Profit seeking a vyvozují z něj mylné závěry do Strategie. Situaci, kdy zemědělská firma volí takový výstup a takové zaměření činnosti, resp. kombinaci produkce soukromých a veřejných statků, které jí zajišťuje maximalizaci zisku, nazývají pojmem Rent seeking. Pojem Rent seeking je přitom v ekonomické teorii jasně definován jako snaha získat rentu z vytvořené monopolní pozice v určité oblasti (typicky například kvóty). Ze svého omylu pak autoři Strategie vyvozují paradoxní tvrzení, že snížením dotací bude navýšena produktivita a zisk českých zemědělských firem. Požadujeme: Vyžádat oponenturu Strategie ze strany Vysoké školy ekonomické. Přílišná detailnost až rigidnost Strategie Dokument se nadměrně utápí v podrobnostech. Obdobně vytrhává z kontextu některé zemědělské produkty, aby nad neúplnými daty činil závěry. Strategie je v některých ohledech tak podrobná, že nemůže být schopná reagovat na změny do roku 2020. Např. ceny prasat se už zotavily z propadu a taktéž propad cen mléka je už dávno za námi. Strategie tak reaguje na skutečnosti, které jsou již minulostí. Nerespektování platební bilance a volného kurzu Strategie nerespektuje základní ekonomické zákonitosti a neuvažuje v souvislostech, když navrhuje zvyšování produkce u všech
komodit. Ignoruje tak především fakt, že agregovaná obchodní bilance má tendenci za jinak stejných podmínek k rovnováze. Tzn., pokud je konkurenční výhodou České republiky průmysl, resp. sektory strojírenství, energetiky a produkce automobilů přispívají masivními přebytky k obchodní bilanci, potom je nevyhnutelné, aby agrární obchod byl deficitní. Požadujeme: Zasadit roli českého zemědělství do kontextu celé české ekonomiky a nepoškozovat zemědělce kvůli neodůvodněně ambiciózním představám. V roce 2012 přesáhl přebytek české obchodní bilance 310 mld. Kč a uvedená exportní síla české průmyslu dlouhodobě posiluje kurz české koruny, který logicky snižuje konkurenceschopnost českého zemědělství snižováním exportních cen zemědělských producentů a současně zlevňováním dovozů potravin. Strategie musí připustit okolnostmi dlouhodobě danou a nevyhnutelnou deficitnost agrárního obchodu, anebo navrhnout zásadní změny pro snížení přebytku celkové obchodní bilance České republiky a zejména průmyslových odvětví. Není však možno, aby Strategie nutila zemědělce a potravinářský průmysl k vyššímu exportu při dané úrovni domácí spotřeby potravin. Tyto snahy by vedly zákonitě pouze k dalšímu poklesu realizačních cen našich zemědělců a tudíž ke zhoršování ekonomické situace českého zemědělství. Státní dirigismus Strategie vyjadřuje silné přesvědčení, že stát dokáže nahradit soukromou iniciativu a lépe alokovat zdroje. Státní dirigismus, ze kterého Strategie vychází, se promítá do návrhů na řízení produkce, zpracování, investic, transferů znalostí apod. Aplikace Strategie by znamenala, že vzácné ekonomické zdroje nebudou používány nejlepším možným způsobem z hlediska preferencí spotřebitelů a celkové národní bohatství se bude snižovat. Ve svých nástrojích se Strategie orientuje prioritně na zásahy do trhu v podobě určování objemu investic do jednotlivých odvětví živočišné výroby. Tímto návrhem dojde k ohrožení efektivní alokace veřejných prostředků. Nejvyšší prioritu dle kapitoly 9 mají investiční podpory pro posílení produktivity zemědělských a potravinářských podniků. V rámci kapitoly 8 je toto cílení doplněno vytvořením samostatných sektorových obálek (alokací) pro jednotlivé komodity živočišné výroby. Ministerstvo zemědělství se tímto jednoznačně dopouští intervence do trhu v oblasti soukromých statků a je to dokonce jeho hlavní prioritou. Doporučit lze přitom intervence pouze v oblastech, kde trh selhává, tedy v oblasti externalit, a to omezením, případně zdaněním negativních externalit a kompenzacemi pozitivních externalit. Této oblasti se však Strategie nevěnuje odpovídajícím způsobem a v nástrojích dle kapitoly 9 ji dokonce popírá. Výsledkem je příliš vysoká produkce negativních externalit v podobě eroze, vysokých hodnot dusičnanů i pesticidů ve spodních vodách. Z pohledu celoevropského trhu je ČR jenom jedním z regionů bez možnosti omezovat volný trh zboží a služeb, ale zároveň je ČR i oprávněna to samé požadovat po ostatních. Z tohoto důvodu je strategické rozvíjet ta odvětví zemědělství, která přinášejí nejlepší poměr konkurenceschopnosti pro zemědělce a tvorby veřejných statků pro daňové poplatníky. Řešením tedy není nasměrovat v prioritách veřejné prostředky investicemi do velkokapacitních drůbežáren a výkrmen prasat bez odpovídající vazby na zemědělskou půdu. Naopak je nutné více směrovat prostředky do plošných podpor v 1. a 2. pilíři na hospodaření na orné půdě a travních porostech s chovem zvířat. Nastavení podmínek maximální a minimální intenzity zatížení na zemědělské půdě v těchto podporách strategicky stanoví, že se bude skutečně jednat o podporu živočišné produkce zlepšující, nikoli zhoršující kvalitu spodních vod a erozi.
5
Vytěsňování soukromých investic Strategie nevnímá složitou ekonomickou problematiku související s vytěsňováním soukromých investic v situacích, kdy začne investovat stát. Nepřímé vyvlastnění Strategie upřednostňuje státní zásahy před soukromým vlastnictvím, když vyšší prioritu dává investicím, než úhradě legislativních požadavků uvalovaných státem na soukromý sektor, resp. kompenzacím vynucených nákladů. Strategie nařizuje zvýšit produkci v méně příznivých oblastech, aniž by brala v úvahu, že v těchto oblastech je produkce obecně ztrátová. Tudíž nutí zemědělce z méně úrodných oblastí k vyšší ztrátovosti. Vyšší produkce přitom s sebou nese nutnost rozorání dalších luk a pastvin, přestože Česká republika má v rámci EU nadprůměrné zornění těchto méně příznivých oblastí se všemi z toho vyplývajícími problémy (eroze, pesticidy, dusičnany…). Absence rozboru tržní síly Strategie opomíjí postupující monopolizaci vstupních a výstupních odvětví u zemědělství, tj. zpracovatelského/potravinářského průmyslu na jedné straně a obchodu se zemědělskými vstupy na straně druhé. Strategie si osobuje roli zajistit surovinu pro místní zpracovatele a opomíjí, že tito zpracovatelé za surovinu neplatí odpovídající ceny, resp. že zemědělci raději surovinu vyváží, aby dosáhli lepších cen. Tzn. dle Strategie má být zemědělství stimulováno k vyšší produkci pro místní zpracovatele, potažmo k menší rentabilitě z tohoto omezeného obchodu. Strategii je volný obchod na obtíž a stejně tak svoboda a odpovědnost podnikatelů hledat si odbyt pro svoji produkci. Kvalifikovaně je velikost současného problému s tržní sílou v českém zemědělství definována na str. 4 Podkladů ke Strategii, ale ve Strategii samotné byl tento závěr vypuštěn. Požadujeme do Strategie doplnit minimálně v rozsahu uvedeném v Podkladech, z nichž citujeme: „Na trhu materiálových vstupů do zemědělství dochází rovněž k postupné koncentraci nabídky, zatím bez obecného prokázání mono- či oligopolního chování dodavatelů. Existují však signální informace z některých regionů o růstu rizika tohoto chování, také ve spojení s přímými dodavatelsko-odběratelskými vztahy vůči zemědělským podnikům.“ Nerespektování koupěschopné poptávky Strategie nerespektuje fakt, že český spotřebitel není ochoten zaplatit potraviny s vyšší přidanou hodnotou. Je krásným cílem produkovat více potravin s vyšší přidanou hodnotou, ale je ekonomickým barbarstvím k tomu někoho nutit, protože nutně utrpí pouze ekonomické ztráty. Fakticky Strategie nutí zemědělskopotravinářský sektor k exportu na německý či francouzský trh, což je jistě snem českých potravinářů, ale reálně tam české výrobky nebudou mít odbyt. Tzn. pouze dojde ke zvýšení nadprodukce v České republice. Z uvedeného by mohli alespoň krátkodobě profitovat jen potravináři, protože uvedené uměle sníží realizační ceny zemědělské produkce, na což doplatí čeští zemědělci. Přidanou hodnotu řešil stát před rokem 1989 i po něm. A v obou případech se stejným negativním výsledkem. Přidanou hodnotu mohou vytvářet pouze podnikatelé, kterým není státními zásahy bráněno v optimalizaci výrobních procesů a kterým stát nebere základní orientační informační systém spočívající ve volných cenách. Ignorování elasticity poptávky Strategie vůbec nepracuje s poptávkou českého zákazníka ani poptávkou po potravinách obecně. Nevnímá fakt, že poptávka po potravinách je neelastická, tzn. stimulace nabídky vede ke ztrátám pro zemědělce. Zvýšení nabídky o 1 % vede u potravin k poklesu cen o více než 1 %, tzn. tržby zemědělství se sníží. Dotace zaměřené tímto směrem, tzn. dotování produkce, pouze zhorší situaci zemědělských podniků a bude potřeba dalších dotací, aby byl 6
vyrovnán vyvolaný pokles příjmů. Nekritická úcta k výrobní vertikále Strategie volá po populárním propojení prvovýroby se zpracováním. Propojení má ale významná rizika plynoucí ze ztráty efektivnosti a kontroly kvality z důvodu odstranění předávacích ramp mezi jednotlivými články. Nejpodstatnější však je, že tomuto propojování nic nebrání – tzn. pokud by to bylo efektivní, tak by k tomu docházelo častěji. Státní zásahy nutící zemědělce či zpracovatele uměle k většímu propojování přinášejí sektorům pouze falešné signály a následně ekonomické ztráty. Nezohlednění personální stránky Podíl zemědělství na HDP bude v souladu s obecným rozvojem ekonomiky dále klesat a vzhledem k postupující modernizaci bude dále klesat počet lidí zaměstnaných v zemědělství. Aktuální a trvající nadbytek pracovníků v zemědělství bude nadále držet platovou úroveň hluboko pod průměrem celé ekonomiky. Přesto Strategie uměle tlačí zemědělce ke zvyšování zaměstnanosti. Omezení obchodu Strategie volá po větší izolaci České republiky a neuvědomuje si, že právě volný obchod a konkurence jsou jedinými dlouhodobými garanty životaschopnosti českého zemědělství a potravinářství. Je jedině dobře, že čeští zemědělci mají zatím možnost vyvážet své produkty za hranice a nemusí (povinně/dotovaně) kooperovat jen s českým zpracovatelským průmyslem. Např. úspěch českého průmyslu je dán právě volným obchodem a jeho kooperací s německým průmyslem. Nekonzistence Strategie predikuje celosvětově rostoucí poptávku po potravinách a s tím související nárůsty cen potravin. Pak je ovšem namístě konstatovat, že zvyšující se ceny potravin zakládají velmi dobré ekonomické vyhlídky pro zemědělce orientované především na produkci a je nutné se tedy více soustředit na ochranu trvalé půdní úrodnosti, kvality spodních vod a další mimoprodukční funkce zemědělství, které budou logicky pod zvětšujícím se tlakem kvůli rostoucím nákladům obětované příležitosti. Priority jsou však ve Strategii v rámci jediné skutečně reálné varianty „snížení prostředků na SZP“ stanoveny přesně opačně. Upřednostněny jsou investice bez vazby na zemědělskou půdu a na vedlejší kolej je dána kompenzace za přírodní a legislativní znevýhodnění. Strategie kritizuje závislost zemědělství na dotacích a stejně tak závislost potravinářství na dotacích způsobenou „prosakováním“ zemědělských dotací do potravinářství (str.9). S tím je v ostrém rozporu volání Strategie po navyšování dotací na produkci, které právě mají největší tendenci k tomuto prosakování, resp. většina těchto dotací se promítne pouze do snížení realizačních cen a odplyne od zemědělců do potravinářského průmyslu a odsud k obchodníkům. Strategie celkově budí silný dojem neupřímnosti – uvádí různá fakta a cíle, ale přitom doporučuje zcela kontraproduktivní kroky/ nástroje. Ignorování veřejných statků Strategie pracuje s pojmem „závislost na dotacích“. Nerozlišuje přitom, zda se jedná o produkční dotace, resp. dodatečné příspěvky k tomu, co je schopen zaplatil trh, anebo o platby kompenzací za práci na veřejných statcích a produkci pozitivních externalit. Chybné měření výstupu zemědělství Strategie ignoruje mimoprodukční výstupy zemědělství a orientuje se pouze na produkční stránku. Argumentuje záporným saldem obchodní bilance. Pomineme-li základní chybu, že nebere v úvahu, že velkou část produktů nemůžeme v mírném klimatickém pásu vyrobit a neprodukujeme mořské ryby, pak je největší chybou zúžený pohled nereflektující péči o veřejné statky a produkci pozitivních externalit. Tento zastaralý přístup je jednou z nejpodstatnějších chyb Strategie.
Když Strategie navrhuje přesunout peníze od veřejných statků a pozitivních externalit ve prospěch produkce, tak zcela jasně motivuje k vývozu, resp. poškozování životního prostředí. A to v situaci, kdy veřejnost oceňuje více veřejné statky vzhledem k průmyslovosti České republiky, tzn. nemá zájem na dalším poškozování životního prostředí ze strany zemědělství. Veřejnost preferuje zdravější životní prostředí před dalším navyšováním produkce potravin. Opouštění zemědělské půdy Zhruba 700 tis. ha (20 % celkové výměry) zemědělské půdy bylo z hospodaření v méně příznivých oblastech v průběhu posledních dvaceti let vyřazeno, protože dosavadní zemědělská politika podporovala úrodné oblasti. Strategie přesto chce podporu produkce ještě posílit. Spěje tak k vyšší koncentraci produkce na menším území, což je krajně nevhodné z hlediska životního prostředí a tím i schopnosti produkovat potraviny v delším časovém měřítku. Nerespektování reality Nostalgické volání Strategie po udržení výrobních kapacit nerespektuje fakt, že kapacity roku 1989 a devadesátých let byly předimenzované a neefektivní. Český zpracovatelský průmysl dodnes trpí příliš vysokými fixními náklady. Není proto rozumné udržování či dokonce zvyšování kapacit. Kromě již zmíněné snahy o udržení výrobních kapacit, které jsou ve skutečnosti nadbytečné, Strategie nevysvětlila své tvrzení o vysoké rentabilitě chovu krav BTPM, zejména rozpor tohoto tvrzení s realitou. Všude, kde je to alespoň trochu možné, jsou chovány dojné krávy. Podobně nemůže být argumentováno dodatečnou rentou trvalých travních porostů, když v realitě je opět všude, kde je to jen trochu možné, orná půda. Pokud by východiska Strategie byla pravdivá, tak by veškerá zemědělská půda byla zatravněná a na trávě by se pásly masné krávy. Opak je pravdou a realita dokazuje, že Strategie staví na nepravdivých tvrzeních. Fakt, že v některých z těchto katastrálních územích je stále přes 30 % neobhospodařované zemědělské půdy, je přitom potvrzován i ze strany ÚZEI, ale do Strategie pro růst se nepromítnul. Uvedené budí dojem jednostranného přístupu, který vede k soustředění podpor z neúrodných oblastí do oblastí úrodnějších za účelem maximalizace produkce, což navozuje dojem, že závěry Strategie byly předem dány. Neuvažování v souvislostech Strategie volá po podpoře bioplynových stanic (skrytě i pod jinými pojmy) a současně po podpoře živočišné výroby. Většina zemědělců včetně těch s živočišnou výrobou však musí ve vyšších cenách elektrické energie platit odvody menšině, která provozuje bioplynové stanice a dodává za několikanásobné ceny elektřinu do sítě. Strategie nezohledňuje, že bioplynové stanice poškozují živočišnou výrobu u většiny zemědělců podobně, jako všechny podobné alternativní zdroje energie poškozují konkurenceschopnost průmyslu a celé české ekonomiky. A je potřeba konstatovat, že k tomuto poškozování motivoval stát právě tím, že zasahoval do oblastí, ve kterých intervenovat nemá. Absence analýzy negativních externalit Strategie neřeší škodlivé výstupy českého zemědělství. Jedná se především o negativní dopady zemědělství zaměřeného zejména na produkci, tzn. erozi, dusičnany a pesticidy a další chemii dostávající se do pitné vody. Důsledky nese celá společnost bez toho, že by za uvedené museli producenti platit. Cílem by přitom měla být maximální internalizace těchto externích nákladů v souladu s principem „znečišťovatel platí“. Na místo tohoto přístupu Strategie prosazuje podporu znečišťovatelů na úkor zemědělců produkujících pozitivní externality. Měnový omyl Strategie zcela mylně konstatuje, že nereflektuje možnost vstupu ČR do eurozóny, protože by to mělo kurzové dopady. Naopak – 7
kurzové dopady má současný stav, kdy stojíme mimo eurozónu. Koncepce si neuvědomuje, že právě kurzy hrají rozhodující roli už od roku 2007 u plateb za veřejné statky a pozitivní externality – silná koruna je snížila. Posilující koruna pomáhá českým zpracovatelům dovážejícím polské suroviny. Českým zemědělcům naproti tomu posilující koruna snižuje příjem z evropských fondů, brání jim ve vývozu českých surovin a snižuje tak realizační ceny českých producentů. Posilující koruna motivuje české zpracovatele, aby nenakupovali suroviny od českých zemědělců. Zastaralé/zavádějící ukazatele Strategie používá přepočty čisté přidané hodnoty na lidskou práci (str. 18), což nereflektuje další vynaložené výrobní faktory a jedná se tudíž o zcela zavádějící ukazatel. Strategie jakoby vycházela z teorie pracovní hodnoty tvrdící nesprávně, že jediným zdrojem hodnoty je lidská práce. Tento přístup, který byl v ÚZEI v minulosti ojediněle prosazován, dostává samotný ÚZEI, resp. jeho výzkumnou sekci do názorové izolace v rámci akademické obce nejenom zemědělské, ale i obecně ekonomické (VŠE, ČZU apod.). Navíc si Strategie neuvědomuje další podstatné rozdíly mezi účetnictvím, resp. realitou u právnických a fyzických osob. Logicky bude mít člověk, který dělá zemědělství pouze na vedlejší úvazek, vždy nižší zemědělskou ČPH na hlavu než větší podnik, který má ve svých výkazech zahrnuty všechny příjmy. Usuzovat z toho, že velké podniky, respektive právnické osoby mají „extrémně vysokou úroveň ČPH/AWU“ a dosahují slovy Strategie „mimořádné renty“ je velmi zavádějící. Další chybou v uvažování je ignorování faktu, že zemědělské minipodniky si započítávají ke svým placeným silám ještě jednou tolik neplacených sil, které si zemědělský podnikatel může nahlásit nekontrolovaně, tzn. ukazatel ČPH/AWU vychází z velmi pofiderních údajů. Hrubé chyby v číslech Jeden ilustrativní příklad za všechny: Graf 3 uvádí u krav BTPM pro nejlepší a nejhorší třetinu podniků diametrálně odlišné hodnoty – jednu z nejvyšších ziskovostí a současně nejvyšších ztrátovostí. Uvedené naznačuje metodickou chybu při přiřazování nákladů, resp. sběru dat a následném nakládání s těmito údaji. Z podkladů ke Koncepčním otázkám je v tabulce 2.10.1/2 na první pohled zřejmá početní chyba při výpočtu produkce (70,73 kg/100 KD) u nejlepší třetiny chovatelů KBTPM. Tato chyba způsobila nárůst rentability až na úroveň + 70,28 %. Tato chyba pravděpodobně způsobila, že se autorům Strategie zůstala utajena souvislost příliš nízkých podpor travních porostů a příliš vysokého zornění v LFA oblastech. Tato chyba způsobila odsunutí priority podpor na chov zvířat (KBTPM, ovcí, koz a koní) na travních porostech na vedlejší kolej! Problémy relevance dat Navíc samotné srovnání ekonomiky krav BTPM je provedeno na souboru pouhých 39 podniků. Ekonomika mléka je v tabulce 2.9.1/1 odvozena od 164 podniků a přitom je chovatelů krav BTPM několikanásobně více než producentů mléka. Datová základna FADN s následným neodborným nadstavbovým propočtem tak posloužila ke konstatováním dále poškozujícím chovatele pasoucích se krav, ovcí, koz a koní, kteří v předchozích patnácti letech alespoň částečně navrátili zemědělskou činnost do příhraničních oblastí. Nekvalifikovaná tvrzení Strategie tvrdí, že vysoký podíl pronajaté půdy a práce omezuje české podniky. Není zcela jasné, proč by mělo být automaticky výhodnější mít menší podíl pronajaté půdy, resp. zadlužit se při nákupu půdy. Stejně nekvalifikované je tvrzení Strategie ohledně negativnosti najímání lidské práce, protože alternativou najímání práce je pouze využívání vlastní práce – tzn. všichni pracovníci v zemědělství by se museli stát zemědělskými podnikateli se vším všudy (úvěry, dlouhodobé smlouvy, držba nemovitostí…), což by zcela jistě vedlo k větší rigiditě. Opět je zde zřejmá neodůvodněnost konstatování Strategie.
Zavádějící tvrzení Strategie u trhu biopotravin hovoří o vysokém podílu dovozů (str. 20), přestože je tento podíl na obdobné úrovni jako u konvenčních potravin, tzn. cca 50 %. Navíc velký podíl biopotravin je prodán bez certifikátu, tzn. není zahrnut do oficiálních statistik, byť je díky nezatíženosti pesticidy, antibiotiky apod. nesporným přínosem. Populismus Strategie používá populistický jazyk a nadproporcionálně pracuje s pojmy na první poslech pozitivními, jako jsou investice, zaměstnanost, růst, potravinová bezpečnost, technologická platforma, přidaná hodnota atd. bez hlubšího vysvětlení smyslu a zejména bez pochopení dopadů, které přináší odebrání iniciativy soukromému sektoru a přesun těchto funkcí na stát. Nerespektování přírodních podmínek Strategie negativně hodnotí to, že ekologické zemědělství je extenzivnější (str. 20). Uvedené hodnocení obsahuje dvě logické chyby. Jednak ignoruje fakt, že výstupy ekologického zemědělství jsou i v mimoprodukční rovině a tyto pozitivní externality by měly být k jeho produkci připočítány, zatímco od konvenční produkce musí být odečítány negativní externality (znečištěná voda, eroze apod.) Strategie si dále neuvědomuje, že ekologické zemědělství je situováno převážně v neúrodných oblastech, jejichž produkční schopnost není srovnatelná. Je tudíž nesmysl poměřovat ekofarmy s velkoprodukčními vepříny. Neaktuálnost údajů Přestože máme rok 2013, tak Strategie u rozhodujících rentabilit vychází z údajů let 2008-2010. Kontaktní pracoviště FADN přitom již na konci roku 2012 zveřejnilo jako samostatnou přílohu Zprávy o stavu zemědělství ČR údaje z Výběrového šetření hospodářských výsledků zemědělských podniků v síti FADN CZ za rok 2011. A je zřejmé, že počínaje rokem 2011 došlo k významné změně v ekonomice jednotlivých komodit. Naprosto chybí ekonomika BPS, i když se v současnosti jedná o pravděpodobně nejziskovější komoditu v zemědělském sektoru s nejkratší dobou návratnosti investic a s patnáctiletou jistotou výkupní ceny dotované elektřiny. Pokud je ve strategii uváděno, že BPS pozitivně ovlivňují ekonomiku mléka, prasat a drůbeže, musí být tento přínos dodatečně zahrnut do ekonomiky těchto komodit, což se ve sledovaném období nestalo. V případě BPS se však pravděpodobně jedná spíše o zlepšování ekonomiky pěstování kukuřice na siláž se všemi negativními důsledky (eroze, zvyšování nájmu i pro ostatní zemědělce, zhoršování kvality osevních postupů, snižování konkurenceschopnosti produkce mléka a masa, tlak na rozorávání TTP). Právě neschopnost predikovat vývoj a nové směry v zemědělské i nezemědělské výrobě v celoevropské a celosvětové poptávce a nabídce, nabádají MZe ČR i Evropskou unii ke zdrženlivosti při určování objemu produkce konkrétních komodit. Konkretizace doporučení: 1) Přepracovat věcný záměr a tím i celou Strategie. Zmírnit prvoplánovitou snahu o zvýšení soběstačnosti vybraných komodit, protože to není relevantně zdůvodněno daty, geopolitickou situací ani ekonomicky. Zvyšovat objem produkce a potravinovou bezpečnost v rámci ČR jako bychom nebyli součástí společného evropského trhu, respektive na trhu evropské nabídky a evropské poptávky, znamená plýtvat veřejnými zdroji. Nutné je lépe definovat veřejný zájem, protože je zřejmé, že čeští spotřebitelé oproti spotřebitelům ve starých členských státech cenově nepreferují výrobky z domácích surovin, tedy nepovažují soběstačnost za veřejný zájem. Je spíše otázkou taktiky a prezentace Ministerstva zemědělství, nakolik se podaří přesvědčit české spotřebitele, aby kupovali výrobky z českých surovin. Pokud se podaří spotřebitele přesvědčit, zvýší se soběstačnost, pokud se je přesvědčit nepodaří, tak trh zajistí, že se soběstačnost zvýší pouze při snížení farmářských cen. Vyplacené investiční dotace státem vybrané malé skupině žadatelů povedou ve skutečnosti pouze ke snížení příjmu všem českým farmářům za jejich pro8
dukty. Správně zvoleným věcným záměrem pro Strategii českého zemědělství je hledání a nalezení nejefektivnějšího způsobu při vynakládání dostupných finančních prostředků státu na maximalizaci veřejných statků. O objemu a struktuře jednotlivých komodit rozhodují účastníci trhu, tedy spotřebitelé a zemědělci, stát zde nesmí zasahovat, pokud nechce být zodpovědný za způsobené škody. Potravinová bezpečnost (soběstačnost) není veřejným statkem, často je však zaměňována za bezpečnost potravin, která veřejným statkem je. O potřebě soběstačnosti v potravinách lze hovořit na evropské úrovni při jednáních Evropské komise s WTO, ale ani zde nejsou tyto představy úspěšně ekonomicky obhajovány. 2) V rámci zjišťování ekonomiky u polních plodin a pasoucích se zvířat je nutné zveřejňovat ziskovost na hektar, aby se daly výsledky porovnávat. Samozřejmě s rozlišením právnických a fyzických osob. Ekonomiku jednotlivých komodit je nutné očistit o hodnotu pozitivních a negativních externalit, aby se dala posuzovat oprávněnost veřejných podpor pro dané komodity. 3) Problematika vstupu ČR do eurozóny není Strategií správně řešena, posilující koruna snižuje příjmy z evropského rozpočtu zemědělcům a zvyšuje příjmy zpracovatelům zlevňujícími se dovozy surovin. Požadujeme především kompenzační platby stanovit a vyplácet tak, aby se kurzová rizika nepřenášela ze státu na zemědělce. Vedlo by to k překompenzovanosti nebo k nedokompenzovanosti zjištěné újmy. Právě u stávajícího PRV vede pokles kurzu k nedokompenzovanosti. 4) Požadujeme ve Strategii jasně uvést souvislost příliš vysokého zornění zemědělské půdy v ČR s příliš nízkou podporou travních porostů. Požadujeme zařadit plné kompenzace travních porostů s chovem přežvýkavců do nejvyšší priority. ÚZEI pro PRV 20072013 vypočetl (za období r. 2001-2004), že rozdíl v ekonomice orné půdy a travního porostu je 8.049,- Kč/ha za rok, což je každoroční kompenzace za zatravnění orné půdy po dobu pěti let. Tato kompenzace neobsahuje ztrátovou ekonomiku chovu KBTPM. Vypočtená újma hospodaření na TTP oproti orné půdě je tedy dle ÚZEI 8.049,- Kč/ha/rok. Farmářům hospodařícím na travních porostech a plnícím navíc podmínku minimálního zatížení pasoucími se zvířaty, je však na travní porosty hrazena újma jenom ve výši 2.784,- Kč/ha u pastvin, respektive 1.856,- Kč/ha u luk. Jejich rozorání je zakázáno a toto legislativní znevýhodnění není kompenzováno v plné výši. S ohledem na aktuální vývoj ekonomiky polních plodin je zřejmé, že se louky a pastviny ocitají pod mnohem větším konkurenčním tlakem, než tomu bylo při přípravě PRV 2007-2013. Plánované zvyšování minimální intenzity zvířat chovaných na travních porostech bude ekonomiku dále zhoršovat. Nedokompenzované travní porosty s chovem pasoucích se zvířat budou po skončení stávajících závazků znamenat odklon od živočišné produkce k rozorávání zbytkových luk, snížení stavu základního stáda přežvýkavců, opouštění jinak neobhospodařovatelných pastvin a tím ke snížení zemědělsky obhospodařovaných ploch v ČR. Nedokompenzované travní porosty tak představují riziko vzniku negativních externalit a riziko výrazného snížení pozitivních externalit. 5) Požadujeme opravit chybně stanovenou rentabilitu chovu krav BTPM v grafu 3. Z podkladů ke Koncepčním otázkám je v tabulce 2.10.1/2 na první pohled zřejmá početní chyba při výpočtu produkce (70,73 kg/100 KD) u nejlepší třetiny chovatelů KBTPM. Tato chyba způsobila nárůst rentability až na úroveň + 70,28 %! Tato chyba způsobila, že se autoři Strategie rozhodli neřešit vliv příliš nízkých podpor travních porostů na příliš vysoký podíl zornění v LFA oblastech!!! Tato chyba způsobila odsunutí priority podpor na chov zvířat na travních porostech na vedlejší kolej. Navíc samotné srovnání ekonomiky krav BTPM je provedeno na souboru pouhých 39 podniků. Ekonomika mléka je v tabulce 2.9.1/1 odvozena od 164 podniků a přitom je chovatelů krav BTPM několikanásobně více. 6) Požadujeme přepracovat priority Strategie ve smyslu oprave-
ných údajů o ekonomice krav BTPM. Zisk právnických osob v posledních dvou letech je i po započtení všech podpor u chovatelů KBTPM výrazně nižší, než je tomu u mléka a tržních plodin. Je to patrné i z údajů FADN. Požadujeme, aby se ÚZEI jasným způsobem vyjádřil, proč se údaje ve FADN diametrálně odlišují od tvrzení pana Douchy, který coby jeden z autorů Strategie dle našich informací stojí za výroky o překompenzovanosti chovatelů krav BTPM uvedenými ve Strategii. Dále žádáme o vysvětlení, proč se jeho ústy ÚZEI v rozporu se stanovisky akademické obce (VŠE, ČZU, prof. Bečvářová a další) opakovaně pokouší prosazovat poměrový ukazatel na AWU jako jediný relevantní ukazatel. Přitom je zřejmé, že se tím ÚZEI dostává mimo rámec nestranné odborné organizace a ztrácí tím mandát pro dosavadní činnosti zadávané MZe. 7) Požadujeme dále posilovat v rámci 1. pilíře platby na plochu s odpovídající intenzitou živočišné výroby (předpoklad pozitivních externalit) a naopak nepodporovat podniky se zvířaty bez zemědělské půdy ani podniky se zemědělskou půdou bez zvířat (předpoklad vzniku negativních externalit). 8) Investiční opatření požadujeme zařadit do oblasti se střední prioritou, protože jsou administrativně náročnějším způsobem podpory zemědělství, jejich nastavení neumožňuje uspokojit každého, kdo splní podmínky. V celé řadě případů vedly investiční podpory ke zhoršení finanční situace a krachům firem, protože představují pobídky směrem k dlouhodobému zvýšení zadluženosti v kombinaci se zakonzervováním povinného objemu výroby a zachováním mnohdy neefektivních pracovních míst. Podstatně tedy snižují manévrovací prostor farem a jejich schopnost přizpůsobovat se měnícím se podmínkám trhu. Systém udělování preferenčních bodů a poskytování podpor podle těchto bodů vytváří netržní motivace pro žadatele, aby byli při výběru projektů úspěšní, a znamená v mnohých případech zbytečné navyšování soukromých i státních výdajů. V některých ohledech vede dokonce tento systém k zavádění principu znečišťovatel je odměňován (udělování preferenčních bodů za hospodaření v oblastech se zvýšeným obsahem dusičnanů ve spodních vodách). Zcela odmítáme rozdělování sektorových obálek mezi dojnice, prasata, KBTPM, drůbež a další druhy hospodářských zvířat, jak je ve strategii navrhováno. Je to státní dirigismus a zakládá spoluzodpovědnost za objem výroby a cenové výkyvy na trhu jednotlivých komodit. Nemluvě o rigiditě, resp. dalšímu zhoršení schopnosti reagovat na každoročně se měnící situaci na trhu.
9) Diverzifikace činností a podpora zakládání podniků na venkově - z hlediska rozvoje venkova je zřejmé, že se jedná o spojité nádoby a například podpora jednoho podnikatele v obci znamená zhoršení konkurenceschopnosti pro ostatní podnikatele v téže obci ve stejném nebo podobném předmětu činnosti (pohostinství, penziony a další služby). Stát fakticky dotuje nekalou konkurenci, když zavedené podnikatele, kteří prokázali životaschopnost i bez dotací, ohrožuje dotováním nových podniků, které by jinak ani neuvažovaly o zahájení činnosti. Opět se tak jedná o velmi diskutabilní oblast zásahů do trhu. Schopnost čerpat podpory se tak pro místní živnostníky stává důležitější, než jejich podnikatelská činnost. 10) Transfer znalostí a zavádění inovativních přístupů je jednoznačně pozitivním cílením Strategie. Je však velmi diskutabilní, pokud by do tohoto měl zasahovat stát. Otázkou především zůstává, nakolik se bude jednat o skutečné inovace, nakolik bude věda a výzkum schopná prostředky efektivně využít. Zkušenosti s NAZV neukazují, že jsme připraveni prostředky skutečně využít pro rozvoj zemědělsko-potravinářské praxe. Spíše se bude jednat o snahu ekonomicky do dalších let zajistit stávající nevyhovující situaci v zemědělském výzkumu. Doporučujeme proto čerpat znalosti a zavádět inovace spíše ze zahraničí. 11) Požadujeme ukončit investiční podporu BPS a ponechat podporu pouze přes dotovanou výkupní cenu energie. Bude tím i lépe zacíleno na využití odpadů v rámci BPS a na využití tepla. Současná ekonomika sektoru BPS je i díky investičním dotacím natolik příznivá, že se rozvíjí i bez efektivního využití tepla. 12) Strategie zamlčuje některé stěžejní závěry z podkladových materiálů. Např. bylo ze Strategie vyřazeno upozornění na problematiku tržní síly (jedna ze čtyř oblastí, které má a může řešit stát) definující charakter zemědělského sektoru v ČR: „Na trhu materiálových vstupů do zemědělství dochází rovněž k postupné koncentraci nabídky, zatím bez obecného prokázání mono- či oligopolního chování dodavatelů. Existují však signální informace z některých regionů o růstu rizika tohoto chování, také ve spojení s přímými dodavatelsko-odběratelskými vztahy vůči zemědělským podnikům.“ (str. 4 Podklady) Požadujeme zahrnout charakteristiku aktuální situace českého agrárního sektoru z hlediska tržní síly.
Svaz marginálních oblastí Horní Police čp. 1, 471 06 Česká Lípa, tel/fax: 487 861 368 předseda Ing. Milan Boleslav Internet: www.lfa.cz, email:
[email protected] 9
V Horní Polici dne 12. 2. 2013
