normativní dokument týmu hlavního řešitele

[b]

Metodika zadávání územních plánů Metodika / normativní dokument týmu hlavního řešitele

České vysoké učení technické v Praze Fakulta architektury

České vysoké učení technické v Praze Fakulta architektury / Czech Technical University in Prague Faculty of Architecture metodika zadávání územních plánů / methodology for land use plans (zoning plans) commissioning Programový projekt Hlavního města Prahy Inovace metodiky a metodologie zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek, vztah strategie rozvoje města a způsobu zpracování plánů se zvláštním zřetelem k formulování fenoménu obrazu města / Innovation of Methodology and Methods for Commissioning of Land Use Plans (Zoning Plans), their objective and formal aspects, relation between a strategy of city development and planning process methods with particular emphasis on the formulation of the image of the city programový projekt / program project hl.mp skhp 201211223/mhmpp05smpif poskytovatel podpory / provider of grant Hlavní město Praha Mariánské náměstí 2 110 01 Praha 1 příjemce podpory / accepter of grant České vysoké učení technické v Praze Zikova 1903/4 166 36 Praha 6 výzkumné pracoviště / research centre Fakulta architektury ČVUT v Praze Thákurova 9 166 34 Praha 6 – Dejvice hlavní řešitel / principal investigator doc. Ing. arch. Jan Jehlík Fakulta architektury ČVUT v Praze [email protected] 02/2013—03/2015

[b]

Metodika zadávání územních plánů Metodika / normativní dokument týmu hlavního řešitele Jiří Plos, Jan Jehlík recenzenti: prof. Ing. arch. Petr Pelčák prof. Ing. arch. Bohumil Kováč, PhD. © 2015 České vysoké učení technické v Praze – Fakulta architektury isbn isbn isbn isbn isbn

978-80-01-05703-2 978-80-01-05701-8 978-80-01-05702-5 978-80-01-05704-9 978-80-01-05705-6

(soubor) (svazek a) (svazek c) (svazek d)

/

Metodika normativní dokument týmu hlavního řešitele

a summary

obsah výzkumu

The main objective of the research work was to develop general methodology for quality commissioning of land use plans, their objective and formal aspects, and definition of the relation between strategy of urban development, and method and methodology of the plan execution with special regard to specification of decisive values of a settlement. The research monitored conditions and requisites of the settlement formation, partly from the perspective of individual participants’ involvement, partly from the perspective of tools that are available to these participants in the process of urban formation. Research teams were chosen based on the initial presumptions and requirements of the research, and based on expert references. The teams were allocated into the following courses of study: .......... The Principal Investigator’s team consisting of teachers and PhD students of the Department of Urbanism of FA CTU in the whole span of the creation process of the settlement (theory – development – design – realization); .......... 5 teams of investigators of complete parts covering all scale levels engaged in the creation of the settlement (region – city – districts – details + processes); .......... 15 teams of investigators of subunits covering specific territorial or thematic parts of the settlement and thus the land use plan; .......... 5 consultants – distinguished experts that are capable of seeing the problems solved from different perspectives and from their own field experiences both in the CR and abroad. Working method was based on an analysis of the objectives, the state, working hypotheses, case studies, expert opinions, and final evaluations. Tools of execution were the following: .......... independent work of the teams – personal approach based on experience and individual methods; .......... operational workshops – verification of approaches, coordination of procedures, specification of denotations; .......... work conference – presentation of in-between outcomes, coordination of activities and outcomes; .......... final conference – presentation of outcomes of all phases, working panels; .......... shared data storage – sharing details and partial outcomes for internal use; .......... public dictionary – interactive version of up-to-date urban planning dictionary; .......... website – public presentation of information and final outcomes of the research. Outcomes of the research are divided as follows: [a] .......... Conception and Proposal – as a treatise of the Principal Investigator’s team and as synthetic outcome of the research; [b] .......... Methodology – as a normative document of the Principal Investigator’s team and as a legal outcome of the research; [c] .......... Analyses of Levels and Processes – as a collective treatise of the investigators of complete parts and as a source of information for the outcomes of the Principal Investigator’s team, and as an independent authorial documents detailing and deepening information within the scope of the topics; [d] .......... Analyses of Selected Topics – as a collective treatise of the investigators of subunits and as a source of information for the outcomes of the Principal Investigator’s team, and as an independent authorial documents detailing and deepening information within the scope of the topics; [e] .......... Overall Research Report – as a complex information about the project; about reflection of the assignment, about method and process, about course and outcomes, and last but not least about the project funding.

KONCEPCE A NÁVRH / Monografie týmu hlavního řešitele

Jan Jehlík, Jiří Plos

a/i — Premisy .................................. a/ii — Průkazy .................................. a/iii — Dokumentace .................................. METODIKA / Normativní dokument týmu hlavního řešitele

Jiří Plos, Jan Jehlík

b/i — Metodika .................................. b/ii — Odůvodnění .................................. b/iii — Přílohy .................................. ANALÝZY VRSTEV A PROCESŮ / Kolektivní monografie řešitelů ucelených částí c/01 — region (Makroúroveň) .................................. vedoucí Milan Körner c/02 — město (Mezoúroveň I) .................................. vedoucí Jan Sedlák c/03 — části (Mezoúroveň II) .................................. vedoucí Michal Kohout c/04 — detaily (Mikroúroveň) .................................. vedoucí Jaroslav Zima c/05 — procesy .................................. vedoucí Karel Maier ANALÝZY VYBRANÝCH TÉMAT / Kolektivní monografie řešitelů dílčích částí d/01 — Historická substance .................................. Miroslav Cikán d/02 — Transformační území .................................. vedoucí Jan Aulík d/03 — Modernistická sídliště .................................. vedoucí Milan Jirovec d/04 — Periferie města .................................. Václav Škarda d/05 — Volná krajina v příměstí .................................. vedoucí Michal Fišer d/06 — Urbanistická rozhraní .................................. Jiří Poláček d/07 — Bloky/Nebloky .................................. Pavla Kordovská d/08 — Lokální sociokulturní podmínky .................................. Petr Kordovský d/09 — Tendence ve vývoji měst .................................. vedoucí Irena Fialová d/10 — Územní plány eu .................................. vedoucí Irena Fialová d/11 — Krajina .................................. vedoucí Radmila Fingerová d/12 — Urbanistická soutěž .................................. vedoucí Radek Kolařík d/13 — Kdo staví město .................................. vedoucí Petr Hlaváček Analýzy umístěné jen na webových stránkách d/14 — Význam veřejného prostoru .................................. Pavla Melková d/15 — Územní plány čr .................................. vedoucí Michal Bartošek

b

c

d

005

Úvod Hlavním cílem výzkumné práce bylo vypracování obecné metodiky kvalitního zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek a vymezení vztahu strategie rozvoje města a metody a metodologie zpracování plánu se zvláštním zřetelem ke specifikaci rozhodujících hodnot města. Dílčími cíli práce bylo: ------------- nastavení podmínek a požadavků na digitální zpracování územně plánovací dokumentace odpovídající charakteru a podrobnosti příslušné územně plánovací úrovně, agregace dat a jejich transformace na využitelné informace; ------------- v rámci zadání územně plánovací dokumentace vytvoření předpokladů pro vznik ujasněné celistvé koncepce péče o civilizačně-kulturní a přírodně-krajinné hodnoty; ------------- návrh koncepce územních plánů jako nástrojů vyjadřujících přiměřenými prostředky prostorovou strukturu města ve smyslu urbánní formy vzešlé z procesu utváření území; ------------- výzkum míry regulace odpovídající charakteru území a zvolené plánovací úrovni, nástroje obrany před fragmentací území; výzkum posílení stability plánu, nepodléhajícího častým změnám bez účinné kontroly a koordinace; ------------- výzkum aspektů čitelnosti a srozumitelnosti plánu, sdělitelnosti plánu širší veřejnosti, a tudíž jeho použitelnosti v rozhodovacích procesech samosprávných i při výkonu státní správy; ------------- nalezení vhodných forem součinnosti s laickou i odbornou veřejností a prezentace procesů a výsledků těchto procesů; ------------- vymezení fenoménů „obraz města“ a „strategie vývoje města“ jako základního interpretačního rámce pro utváření města v širším prostorovém kontextu; ------------- definování případů s potřebou dvojvrstvého územního plánu se současnou změnou měřítek a podrobností; ------------- přechod od funkčního vymezení k vymezení uspořádání území města podle urbánního charakteru – lokality – a jejich vřazení do systému území stabilizovaných, transformačních a rozvojových.

006

007

Vzhledem k šíři a složitosti problému nevycházela metoda z tradičního deduktivně-induktivního postupu, ale spíše z postupu abduktivního1 a heuristického2. To znamená, že nejprve pomocí strukturovaného reprezentativního spektra v oboru renomovaných účastníků byly pojmenovávány klíčové problémy a formulována hlavní témata, následně byly prostřednictvím workshopů a diskusí hledány přístupy a způsoby jejich uchopování a zpracování, aby výsledně bylo docíleno co nejpřesnější odpovědi na základní otázky. Jedná se de facto o princip postupné aproximace uplatňované v přírodních vědách a v případech příliš širokého a velmi heterogenního zkoumaného pole. Kromě toho cílem nebylo popsat celé toto pole (systém), kde je mnoho elementů, oblastí a vrstev víceméně stabilizovaných a bezkonfliktních, ale naopak nalézt místa, která blokují zdravé a efektivní procesy. Zjednodušeně řečeno: oproti inženýrskému přístupu pracujícímu převážně s prvky a vazbami v systému byl zde zvolen spíše přírodovědný přístup pracující s charakteristikami a chováním v rámci organismu (město, společenství, spolupráce). Vzhledem k tomu, že konstruktivně-systémový přístup k požadavkům na územní plán je dlouhodobě a široce zkoumán a je víceméně dokonán („funkční systémy“ + „limity“), a vzhledem k tomu, že paradigmata rozvoje sídel procházejí v současné době významnými změnami, je zřejmé, že forma územních plánů (respektive územně plánovacích procesů) se musí přizpůsobit aktuálním tématům [viz � svazek a/ Koncepce a návrh: kapitolu i–3]. Hledání aktuální formy (plánu a jeho zadání) proto vychází z těchto otázek: ------------- Jaká jsou klíčová témata kvalitního rozvoje města? ------------- Jakými prostředky je lze naplňovat (nástroje, občané, instituce)? ------------- Jak zadat a podmínit smysluplný zrod těchto prostředků v rámci kontinuálního procesu vyhodnocování a aktualizace?

Výzkum sledoval podmínky a náležitosti utváření města, a to jednak z hlediska účasti jednotlivých aktérů (soustředěných podle jejich postavení/rolí do ucelených bloků), jednak z hlediska nástrojů, jimiž tito aktéři v procesu utváření města disponují. Základním východiskem výzkumu byla tudíž podoba města, jeho správa a chod, a to jak z hlediska metastruktury (to jest způsobu využívání sídla/ sídliště a identifikace převažujících aktivit, utváření jeho obrazu), tak z hlediska struktury (to jest způsobů uspořádání sídla/sídliště včetně členění), tak konečně z hlediska infrastruktury (to jest způsobů obsluhy/vybavenosti území umožňující jeho pravidelný chod a správu a vytvářející zázemí metastrukturám a strukturám). Výzkum byl členěn: ------------- podle vrstev/úrovní přihlédajících k měřítku utváření města (v širších územních souvislostech vnějších i vnitřních); ------------- podle hybných sil a aktérů utváření města, vstupu těchto aktérů do procesů utváření města a rolí, které v tomto procesu zaujímají; ------------- podle nástrojů, jimiž tito aktéři v různých procesních fázích vládnou a které užívají k formování a prosazování jimi sledovaných zájmů. Metoda vycházela z principu hledání optimálního stavu věcí a z následné konfrontace se stávajícími normami.

1 2

abdukce – odvození na základě vnějšího osvětlení heuristika – zkusmé řešení problémů založené na zkušenosti a odborném posouzení

008 Z uvedených předpokladů vzešly následující základní a dílčí otázky, které byly podkladem jak pro vlastní výzkum, tak pro obecné ptaní se po zadávání konkrétního územního plánu. základní výzkumné otázky Jak zadat a jak a co kontrolovat („místa rozhodnutí“ apod.)? Jaké jsou znaky kvalitního sídla/sídliště? Jaké jsou plánovací nástroje kvalitního rozvoje sídla/sídliště? Co je to kvalitní plán? Jak vypadá zodpovězení otázek v zadání? Jak vypadá komplexní informace? Jak se ověřuje právní relevance? Kde jsou omezení plánu?

009 Na základě uvedených otázek, premis a požadavků výzkumu byly vybrány renomované týmy dle příslušných charakteristik a na podkladě odborných referencí vedoucích a členů týmů. hlavní řešitel Tým hlavního řešitele byl tvořen pedagogy a doktorandy ústavu urbanismu FA ČVUT v celé šíři procesu vzniku sídla/sídliště (teorie – vývoj – navrhování – realizace). Kromě koordinační, organizační a kontrolní činnosti pracovali členové tohoto týmu na aktuálních výstupech z výzkumu, dále je rozpracovávali, a tím vytvářeli podklady pro další kroky celého výzkumného týmu. Konečným výsledkem tohoto týmu je syntetická práce zahrnující klíčové reakce všech pracovníků výzkumu na zadání a na výzkumné otázky. doc. Ing. arch. Jan Jehlík (vedoucí), JUDr. PhDr. Jiří Plos (zástupce vedoucího), PhDr. Ing. arch. Lenka Burgerová, Ph.D., Ing. arch. Edita Lisecová, Ing. arch. Filip Landa, Ing. arch. Kateřina Landová, Ing. arch. Jana Zdráhalová, Ph.D.

dílčí otázky Politika Jak srozumitelná a legitimní je informace o sídle/sídlišti a jeho okolí? Jak probíhají procesy mezi záměrem a rozhodnutím? Jaké jsou majetkové a vlastnické vztahy a jak je nakládáno s veřejným majetkem? Jaké jsou principiální hodnoty sídla/sídliště, na jakých principech je rozvoj založen? Jaký je vztah obyvatel k rozvoji, jakou formou je dosahováno sdílení? V čem spočívá udržitelnost sídla/sídliště, jakým způsobem jsou stimulovány pozitivní jevy? V čem spočívá obytnost sídla/sídliště a jaké jsou projevy tohoto atributu? V čem spočívá identita sídla/sídliště a jeho jednotlivých částí? Jak je realizován, udržován a užíván veřejný prostor? Sídlo/sídliště Co je stabilní a co je dočasné? Co rozhoduje o úspěšném rozvoji? Kdy se stává město příjemným a obytným? Kde a jak regulovat? Kde a jak investovat? Kde a jak iniciovat? Jaké síly rozvíjejí sídlo/sídliště? Jak tyto síly nasměrovat? Jaké vazby vytvořit mezi silami? Jaká je strategie? Jaká je taktika? Jaká je operace? Plán Co se zobrazuje? Co se popisuje? Co se předepisuje? Jaká je územní jednotka? Jaké se k ní vztahují atributy? Jaký má vztah k celku? Co je podstatné a co podružné? Jaká informace přináleží jaké vrstvě? Jak stabilní je ona informace?

Výstupy: A/ Koncepce a návrh jako monografie týmu hlavního řešitele a jako syntetický výstup výzkumu; B/ Metodika jako normativní dokument týmu hlavního řešitele a jako právní výstup výzkumu. řešitelé ucelených částí Pět týmů řešitelů ucelených částí bylo vytvořeno tak, aby jednotlivé týmy pokrývaly všechny měřítkové hladiny zapojené do vzniku sídla/sídliště, respektive aby každý reprezentoval jednu hladinu (region – město – části – detaily + procesy), samozřejmě s patřičnými překryvy do hladin sousedních. To vše s cílem nalézt relevantní vazby k územnímu plánu města a jeho zadání. ------------- Tým 1 : Region (Makroúroveň) Ing. arch. Milan Körner, CSc. (vedoucí), Ing. arch. Blanka Almásyová Ing. arch. Radana Feistnerová; spolupráce a konzultace: RNDr. Jan Müller, Ing. arch. Ivan Lejčar, Ing. arch. Oldřich Hysek ------------- Tým 2 : Město (Mezoúroveň I) Ing. arch. Jan Sedlák (vedoucí), doc. Ing. arch. Ivan Plicka, CSc. ------------- Tým 3 : Části (Mezoúroveň II) doc. Ing. arch. Michal Kohout (vedoucí), Ing. arch. Filip Tittl, Ing. arch. Jan Karásek, Ing. arch. Šárka Doležalová, Ing. arch. David Tichý, Ph.D.; spolupráce: Ing. arch. Zuzana Hartlová (krajina), Ing. arch. Zuzana Lyčková ------------- Tým 4 : Detail (Mikroúroveň) Ing. arch. Jaroslav Zima (vedoucí), Ing. arch. Tomáš Prouza; spolupráce: Ing. arch. Petra Barotková, Milan Bulva, Ing. arch. Lenka Chmelířová, Ing. arch. Petr Jehlík, Ing. arch. Miroslav Juren, Mgr. Lucie Kondrátová, Ing. Lukáš Kutílek, Ing. arch. Eva Macková, Ing. Jan Přikryl, Ing. arch. Jana Školníková ------------- Tým 5 : Procesy prof. Ing. arch. Karel Maier, CSc. (vedoucí), Mgr. Jindřich Felcman, Ing. arch. Petr Klápště, Ph.D., Ing. arch. Vít Řezáč, Ing. arch. Veronika Šindlerová, Ph.D., doc. Ing. arch. Jakub Vorel, Ph.D., RNDr. Jan Vozáb, Ph.D., Ing. Daniel Franke Výstupy: C/ Analýzy vrstev a procesů jako kolektivní monografie řešitelů ucelených částí a jako zdroj informací pro výstupy týmu hlavního řešitele a jako samostatné autorské dokumenty zpřesňující a prohlubující informace v rámci jednotlivých témat.

010

011 Metoda práce byla založena na rozboru cílů, analýze stavu, pracovních hypotézách, případových studiích, expertních posudcích a závěrečných evaluacích. Výzkum zadávání územních plánů v rámci jednotlivých fází a kroků se zabýval těmito dílčími výzkumy odrážejícími aktuální požadavky měst, a tím i zadávání územních plánů těchto měst:

řešitelé dílčích částí 15 týmů řešitelů dílčích částí bylo tvořeno renomovanými teoretiky a praktikujícími architekty se zkušeností v celé škále měřítek a typů architektonické práce. Současně byli těmi, kteří dennodenně používají územní plány jako podklad pro svoji práci, a jsou tak de facto „referenty“ srozumitelnosti a užitečnosti těchto plánů. Kromě toho byl tento blok spolupracovníků členěn tak, aby každý tým pokrýval určitou teritoriální nebo tematickou část sídla/sídliště, a tím i územního plánu. Na základě konkrétních zadání tito řešitelé zpracovávali speciální části úkolu nebo vybrané případové studie. ------------- Historická substance doc. Ing. arch. Miroslav Cikán ------------- Transformační území Ing. arch. Jan Aulík (vedoucí), Ing. arch. Jakub Fišer ------------- Modernistická sídliště Ing. Milan Jirovec (vedoucí), Ing. arch. Miroslav Holubec, Ing. arch. Matyáš Sedlák ------------- Periferie města Ing. arch. Václav Škarda ------------- Volná krajina v příměstí Ing. arch. MgA. Michal Fišer (vedoucí), Ing. Štěpán Špoula ------------- Urbanistická rozhraní Ing. arch. Jiří Poláček ------------- Bloky/Nebloky Ing. arch. Pavla Kordovská ------------- Lokální sociokulturní podmínky Ing. arch. Petr Kordovský ------------- Tendence ve vývoji měst doc. Ing. arch. Irena Fialová (vedoucí), MSc. arch. Kateřina Čechová ------------- Územní plány EU doc. Ing. arch. Irena Fialová (vedoucí), MSc. arch. Kateřina Čechová, Ing. arch. Diana Kunešová ------------- Krajina Ing. Radmila Fingerová (vedoucí), Ing. arch. Hana Špalková ------------- Urbanistická soutěž doc. Ing. arch. Radek Kolařík (vedoucí), Ing. arch. Filip Landa, Ing. arch. Lada Kolaříková ------------- Kdo staví město Ing. arch. Petr Hlaváček (vedoucí), Ing. arch. Miroslav Šajtar ------------- Význam veřejného prostoru Ing. arch. Pavla Melková ------------- Územní plány ČR Ing. arch. Michal Bartošek (vedoucí), Ing. arch. Mgr. Roman Čerbák Výstupy: D/ Analýzy vybraných témat jako kolektivní monografie řešitelů dílčích částí a jako zdroj informací pro výstupy týmu hlavního řešitele a jako samostatné autorské dokumenty zpřesňující a prohlubující informace v rámci jednotlivých témat (pozn.: výstupy posledních dvou autorů nejsou v tištěné podobě, jsou dostupné jen v digitální verzi na webových stránkách výzkumu). konzultanti V součinnosti s hlavním týmem pracovali externí konzultanti. Těmi byli významní experti z oblasti architektury, urbanismu a územního plánování, schopní nahlédnout na řešené problémy z mnoha úhlů a z vlastních praktických zkušeností v České republice i v zahraničí. Byli součástí evaluačních kroků výzkumu a pracovali v expertní rovině. Výsledkem jejich práce bylo průběžné posuzování jak výstupů, tak jednotlivých kroků výzkumu. Konzultanty byli: Ing. arch. akad. arch. Jiří Klokočka, akad. arch. Ivan Nosek, RNDr. Milan Svoboda, prof. Ing. arch. Robert Votický a prof. Ing. arch. Zdeněk Zavřel. Výstupy expertů jsou k dispozici na webových stránkách výzkumu.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

analýzy města a plánu, popis struktury a atributů; srovnání s jinými srovnatelnými městy a plány v ČR a zahraničí; specifikace srovnávacích kategorií a parametrů, jazyk, pojmy; vyjasnění souvislostí a vztahů „město–plán“, „rozvoj–rozhodování“; charakteristika pozice města v širším kontextu, vztah města a krajiny; postup generování klíčových témat rozvoje města a problémových území; analýza vztahů podrobnosti plánu a způsobu rozhodování o území; definování účinků a vzájemných vazeb různých vrstev územního plánování; specifikace vazeb územního plánu na hospodářský a kulturní rozvoj území; popis způsobů participace a komunikace a důsledků na plán a město. Nástroji pro zpracování byly:

------------- samostatná činnost týmů osobní přístup na základě zkušenosti a vlastních metod; ------------- pracovní workshopy ověřování přístupů, koordinace postupů, zpřesňování významů pojmů a kategorií; ------------- pracovní konference prezentace mezivýstupů, koordinace činností a výstupů; ------------- závěrečné konference prezentace výstupů jednotlivých fází, pracovní panely; ------------- sdílené datové úložiště sdílení podkladů a dílčích výstupů pro interní potřeby celého týmu; ------------- veřejný slovník interaktivní zpracování aktuálního urbanistického slovníku pojmů a kategorií; ------------- webové stránky veřejné sdílení informací a uzavřených výstupů z výzkumu.

webové stránky Více informací o celém projektu, o jeho průběhu a původní autorské výstupy všech řešitelských týmů jsou k dispozici na webových stránkách výzkumu https://vp.fa.cvut.cz.

Metodika

a

b

c

d

013 obsah

b/i — Metodika i–0 Přehled průběhu všech fází pořízení územního plánu i–1 Příprava pořízení územního plánu / aktualizace a/nebo změny územního plánu i–2 Pořízení zadání územního plánu / aktualizace a/nebo změny územního plánu i–3 Užití zadání územního plánu [ postup po schválení/neschválení zadání ]

020

.................................................................... 026 .................................................................... 032 .................................................................... 080 .................................................................... 128 b/ii — Komentář

132

ii–1 Předpisy a pojmy .................................................................... 134 ii–1.1 Relevantní právní předpisy ve výstavbě .................................. 136 ii–1.2 Pojmy [ některé vybrané pojmy užívané v územně/prostorově plánovací praxi ] .................................. 142

b

ii–2 Proces územního plánování .................................................................... ii–2.1 Úvod [ smysl a účel územního plánování ] .................................. ii–2.2 Aktéři / činitelé / účastníci/zúčastnění a jejich role v procesu územního plánování .................................. ii–2.3 Zájmy a hodnoty / konflikty zájmů .................................. ii–2.4 Participace / soukromé versus veřejné .................................. ii–2.5 Dokumenty / nástroje .................................. ii–2.6 Investiční činnosti ve výstavbě / souvislost s rozvojem a plánováním města a veřejnými zakázkami .................................. ii–2.7 Urbanistická soutěž jako forma zadání veřejné zakázky ..................................

158 160 162 174 186 191 225 227

ii–3 Zvláštní část .................................................................... 242 ii–3.1 Právní postavení a činnosti pořizovatele a zpracovatele .................................. 244 ii–3.2 Pojednání o procesních souvislostech územního plánování .................................. 261 ii–4 K výkladu a aplikaci právních předpisů a územního plánu .................................................................... 322 b/iii — Přílohy

326

iii–1a Přehled nejvýznamnější judikatury k územnímu plánování a některým souvisejícím tématům .................................. 328 iii–1b Přehled nejvýznamnějších nálezů Ústavního soudu k územní samosprávě a některým souvisejícím tématům .................................. 332 iii–2a Přehled dotčených správních orgánů .................................. 335 iii–2b Přehled oblastí a úseků dotčených pořizováním .................................. 337 iii–3 Přehled prostorových jednotek a jejich významových rovin .................................. 339 iii–4a Obsahový standard smlouvy mezi obcí/městem a pořizovatelem .................................. 340 iii–4b Obsahový standard smlouvy mezi obcí/městem a zpracovatelem .................................. 342 iii–5a Schémata pořízení územního plánu (úp) .................................. 345 iii–5b Struktura soutěžních podmínek architektonicko-urbanistické soutěže (aus) .................................. 346 Dodatek Pořizování dvou úrovní územního plánu (hl. m. Prahy) .................................. 348 Literatura .................................. 350

Proces . Témata �

014

Metodika

a

b

c

„Svár je otcem poznání…“ (zl. B 53) „Nic není stálého mimo změnu.“ (zl. B 91) Hérakleitos z Efesu

vstupy / přípravné činnosti:

jednotlivé postupové fáze a kroky:

----- existující podklady – posouzení a doplnění a jejich průběžné doplňování; ----- příprava nových podkladů (nové a doplňující průzkumy a analýzy) pro konkrétní zadání; ----- vypracování (ověřovacích) studií pro účely identifikace témat, kolizí a problémů a jejich popis (problémový výkres); ----- průběžná tvorba/aktualizace komplexní informační databáze (údaje o území a osobách).

----- s chválení záměru pořízení / návrh na pořízení; ----- ( vyhledání/ustanovení pořizovatele); ----- ( vyhledání/ustanovení zpracovatele); ----- a ktualizace podkladů a identifikace témat, kolizí a problémů pro účely zadání; ----- v ypracování / projednání / schválení zadání; ----- u žití zadání v navazujících procesních fázích.

d

015

016

Metodika

a

b

c

aktéři a jejich postavení / hodnoty a zájmy a jejich kolize / používané nástroje: ----- právní status aktérů (jednotlivců i skupin) / zastupitelnost: ----- veřejnost (laická / odborná / vlastníci a uživatelé / investoři / vlastníci a správci infrastrukturních sítí); ----- veřejná moc (samospráva – územní a profesní / státní správa – státní správa v přenesené působnosti); ----- aktéři se zvýšenou mírou odpovědnosti za průběh územně plánovací činnosti: ----- zastupitelé obce; ----- pořizovatel; ----- zpracovatel;

----- t yp prosazovaného zájmu (hodnot) / koliznost: ----- s oukromý; ----- v eřejný; ----- t ypologie kolizí a jejich řešení: ----- d ohodovací; ----- r ozhodovací; ----- (disponibilní) nástroje: ----- t ypologie; ----- ú čelnost/účinnost; ----- d oba uplatnění.

d

017

018

Metodika

a

b

c

výstup:

postup v navazujících procesních fázích:

----- zadání ----- obsah; ----- rozsah; ----- forma.

----- s chválené zadání ----- p ořízení návrhu; ----- n eschválené zadání ----- ú zemní studie / jiná právem aprobovaná forma; ----- z astavení procesu.

smysl a účel plánu.

d

019

Metodika

a

b

c

d

021

metodika

i iii–1

b

i

metodika i–0 ---------- Přehled průběhu všech fází pořízení územního plánu i–1 ---------- Příprava pořízení územního plánu / aktualizace nebo změny územního plánu i–2 ---------- Pořízení zadání územního plánu / aktualizace a/nebo změny územního plánu i–3 ---------- Užití zadání územního plánu [ postup po schválení/neschválení zadání ]

Tato metodika byla připravena v rámci výzkumného programu Metodika zadávání územních plánů – programový projekt hl.mp skhp 201211223/ mhmpp05smpif:

Inovace metodiky a metodologie “ zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních

stránek, vztah strategie rozvoje města a způsobu zpracování plánů se zvláštním zřetelem

k formulování fenoménu obrazu

města“/ Program výzkumu, vývoje a inovací hlavního města Prahy Vztah rozvoje měst a přípravy “ územně plánovací dokumentace“.

Metodika (metodický výklad) sleduje především stanovení smysluplných podmínek účelného a poučeného utváření, to jest uspořádání a využívání území (správy a vývoje) obce/města, a to v podobě sdílené širším společenstvím obce/města. K dosažení tohoto smyslu a účelu disponují zúčastnění aktéři sadami různých nástrojů politických/programových, (s)právních, ekonomických, informačních a odborných, mezi nimiž významnou pozici zaujímá územní plánování a v jeho rámci územní plán. Postup vzniku nebo obnovy (aktualizace nebo změny) tohoto dokumentu je trvalým procesem navazujícím na předchozí etapy a kontinuálně pokračujícím v budoucnu. Účelného a účinného postupu při naplňování smyslu a účelu územního plánu, a to ve fázi zahájení celého procesu pořizování a vypracování, projednání a schválení, je zadání jako politický, resp. programový, právní a odborný dokument obce/města. Metodika (metodický výklad) sleduje zároveň stanovení podmínek pro účinné uplatnění odpovědnosti osob pověřených výkonem činností v procesu výstavby a sjednocení podmínek pro řádný výkon těchto činností všemi subjekty, které jsou nadány konkrétní působností a odpovědností. Základem metodiky jsou procesní postupy vztahující se k pořizování, resp. k pořizovateli, a s ním bezprostředně kooperujícím aktérům, kteří jsou s přípravou, zpracováním, projednáním a posléze schválením a vydáním dokumentace spjati konkrétně definovanou osobní odpovědností za rozhodování: politickou reprezentací a úřadem obce/města a zpracovatelem (projektantem/plánovačem). Byla zpracována (v souladu s výsledky výzkumu) ve dvou paralelních verzích. Jednak v souladu s platnou právní úpravou (s vyznačením problematických míst), jednak jako vzorový model nabízející řešení překračující sice platnou právní úpravu (v míře vždy k jednotlivým případům popsané včetně případných návrhů na novelizaci, jakož i s popisem případů, kdy sice není zcela odpovídající právní úprava, avšak vhodné postupy jsou řešitelné výkladem a poučenou implementací/instrumentalizací). K tomuto postupu nás vedly zejména identifikované problémy, jak vyplynuly z vlastních šetření týmu hlavního řešitele [včetně rešerše, popisu a zhodnocení genese tuzemských i zahraničních plánovacích systémů a jejich ilustrace na vybrané síti měst – Irena Fialová [viz � d/09/10], rešerše, popisu a zhodnocení specifik plánování města v historické substanci – Miroslav Cikán [viz � d/01], rešerše, popisu a zhodnocení významných transformačních území v územním plánu – Jan Aulík, Jakub Fišer [viz � d/02], rešerše, popisu a zhodnocení specifik modernistických sídlišť z hlediska územního plánování – Miroslav Holubec, Milan Jirovec, Matyáš Sedlák [viz � d/03], rešerše, popisu a zhodnocení periferií města na příkladu Prahy 13 – Václav Škarda [viz � d/04], rešerše, popisu a zhodnocení volné krajiny v příměstských a metropolitních oblastech – Michal Fišer, Štěpán Špoula [viz � d/05], rešerše, popisu a zhodnocení návaznosti různých urbanistických prostředí a jejich konfliktních rozhraní – Jiří Poláček [viz � d/06], rešerše, popisu a zhodnocení významu veřejného prostoru v současné tvorbě města – Pavla Melková [viz � d/14: jen web], rešerše, popisu a zhodnocení městských bloků/nebloků – Pavla Kordovská [viz � d/07], rešerše, popisu a zhodnocení lokálních sociokulturních podmínek jako prvku návrhu hledání neviditelných hranic – Petr Kordovský [viz � d/08] (vše publikováno v samostatné publikaci � d/ Analýzy vybraných témat)], tak z výstupů jednotlivých týmů, jejichž práce jsou publikovány v samostatné publikaci � c/ Analýzy vrstev a procesů; jednotlivé týmy zpracovaly téma územního plánování, resp. zadávání územního plánu v souvislosti s městem podle vrstev:

-------------------------------------------------------------

region (Makroúroveň) – vedoucí Milan Körner [viz � c/01]; město (Mezoúroveň I) – vedoucí Jan Sedlák a Ivan Plicka [viz � c/02]; části (Mezoúroveň II) – vedoucí Michal Kohout [viz � c/03]; detaily (Mikroúroveň) – vedoucí Jaroslav Zima a Tomáš Prouza [viz � c/04]; procesy – vedoucí Karel Maier [viz � c/05]. V případě inspirací zahraničními vzory jsme si vědomi řady obtíží. Porozumět právnímu řádu konkrétní země (byť jen v určitém segmentu práva a věcných řešení s ním spjatých) je mimořádně komplikované a předpokládá nejen znalost konkrétní platné právní úpravy (de lege lata), ale také její dosavadní genese – ba co víc, také schopnost a možnost předvídat její budoucí vývoj, alespoň jeho zásadní směřování (de lege ferenda). Platí-li to obecně o právu, pak specificky

Metodika

a

v těch případech, kdy se jedná o klíčové právní úpravy a mezi takové právní úprava na úseku veřejné správy v plánování a stavění (nebo lépe v krajinném, urbánním a architektonickém prostředí) všude ve světě patří. Turbulence v právu této veřejné sféry je navíc posílena hledáním nové pozice států, regionů a obcí v proměnách soužití evropského, přičemž na další vývoj vůbec není v Evropě názor sjednocen. Právo výstavby se v Evropě významně lokálně a regionálně liší. Všechny pokusy o jeho harmonizaci zatím celkem úspěšně selhávají [jedinou oblastí dokonané, ale zdaleka ne nesporné harmonizace jsou technické (ale už ne územní) požadavky na stavby, výrobky a konstrukce; zdaleka ne nesporné proto, že například klimatické poměry severu a jihu jsou zásadně odlišné a například požadavky na klimatickou odolnost výrobků vůči mrazu by byly pro jihoevropské obyvatele zbytečnou ekonomickou zátěží atd.] Výzkum v této oblasti by byl však na dlouhá léta. Ale aspoň základní informace ze schémat publikovaných v textu � d/ Analýzy vybraných témat jsou použitelné orientačně pro určitou argumentaci, jak účelně a účinně (smysluplně) přistupovat k iniciaci a regulaci územního vývoje. Zdá se, že všechny evropské státy zápolí s vysokou mírou fragmentarizace a resortní přeurčenosti veřejné správy, s nerovnoměrností veřejné správy na úrovni obce, regionu a státu. Jen klopotně hledají cestu, jak učinit celý plánovací systém účinnější a účelnější skrze jednoznačněji formulovanou a lépe vynutitelnou odpovědnost těch, kteří plánují na konkrétní správní úrovni (princip subsidiarity). V České republice se tato fragmentarizace projevuje v míře výrazně větší jednak mimořádně vysokým počtem tzv. dotčených úřadů/orgánů, jednak jejich pozicí v celém systému, který víceméně brání obcím plánovat ve vlastním/původním smyslu slova, to jest usměrňovat přiměřeně svůj rozvoj, hledat iniciační/zážehová místa či aktivity a investovat do nich své prostředky a přiměřeně tento rozvoj regulovat (to jest skýtat určité jistoty stávajícím i budoucím uživatelům území). Odtud posilování kompetencí samospráv obcí a regionů ve Francii, změny plánování v Nizozemsku či Německu. Je to hledání, jemuž bychom alespoň zčásti chtěli svým výzkumem přispět. Základní text vychází z platné právní úpravy a ze zjištění týkajících se její aplikace. Sama právní úprava obsahuje ovšem některé nedostatky, které byly od samého počátku předmětem odmítavých stanovisek a následně vedly k řadě novelizací stavebního zákona i jeho prováděcích vyhlášek. Tyto výhrady měly nejen charakter dílčích textových zlepšení a zpřehlednění, ale také charakter koncepční. Nicméně mnohé z výhrad se týkají i aplikace platného práva; právě aplikační praxe vykazuje řadu vážných nedostatků. Celý plánovací proces nabyl po roce 2006 značně etatistický charakter, posílil pozice státu a státní správy na úkor smyslu a poslání „plánování“ jakožto výsostného projevu samosprávného. Již od roku 2000 bylo pořizování nesměle, avšak po roce 2006 naplno pojato jako výkon přenesené působnosti státní správy. V procesu pořizování bylo posíleno věcné i procesní postavení orgánů státní moci (dotčené orgány, nadřízený orgán územního plánování, úřady územního plánování). Posílena byla tato etatizace i zvolenými nástroji, mezi nimiž zvláštní pozornosti zaslouží vydávání územně plánovacích dokumentací opatřením obecné povahy, které se v důsledku územně plánovací praxe posílené judikaturou správních soudů posunulo ke specifické formě správního aktu (rozhodnutí) a z něho plynoucích požadavků na podrobnost a závaznost. Důsledky této praxe vedly posléze k opakovaným, v roce 2012 dokonce velmi rozsáhlým novelizacím těchto ustanovení, aniž však byly zásadní koncepční překážky odstraněny, a to ani ve stavebním zákonu, ani v prováděcích vyhláškách k němu. Oslabení samosprávného charakteru plánování se projevilo rovněž na formách participace jednotlivých aktérů, jimž výzkum věnoval samostatnou pozornost. Následující text se jak v obecné, tak i ve zvláštní části odkazuje na teoretickou práci, která byla v rámci výzkumného programu zpracována. Obsahuje tyto pro výklad a aplikaci tři základní části: premisy (obecná analýza / předpoklady / témata a hypotézy); průkazy (deficity / požadavky / závěry); dokumentace (cíle / charakteristiky / procesy).

b

c

d

023 i

metodika

022

METODIKA PŘÍPRAVY, VYPRACOVÁNÍ, PROJEDNÁNÍ A SCHVÁLENÍ „ZADÁNÍ“ ÚZEMNÍHO PLÁNU (OBCE) S PŘIHLÉDNUTÍM KE SPRÁVNÉ PRAXI A DOBRÉ SPRÁVĚ V ŠIRŠÍM PRÁVNÍM RÁMCI [k ustanovení § 46 až § 47 (a § 22 až § 24) stavebního zákona v souběhu s ustanovením § 11 až § 16 a Přílohy č. 1, č. 2, č. 3, č. 6 a č. 7 vyhlášky MMR č. 500/2006 Sb., s přihlédnutím k ustanovením vyhlášky č. 501/2006 Sb. a vyhlášky č. 503/2006 Sb.] verze de lege lata

Metodika

METODIKA PŘÍPRAVY, VYPRACOVÁNÍ, PROJEDNÁNÍ A SCHVÁLENÍ „ZADÁNÍ“ ÚZEMNÍHO PLÁNU (OBCE) S PŘIHLÉDNUTÍM KE SPRÁVNÉ PRAXI A DOBRÉ SPRÁVĚ V ŠIRŠÍM PRÁVNÍM RÁMCI [s přihlédnutím k ustanovení § 46 až § 47 (a § 22 až § 24) stavebního zákona v souběhu s ustanovením § 11 až § 16 a Přílohy č. 1, č. 2, č. 3, č. 6 a č. 7 vyhlášky MMR č. 500/2006 Sb., s přihlédnutím k ustanovením vyhlášky č. 501/2006 Sb. a vyhlášky č. 503/2006 Sb.] verze de lege ferenda

i–0 ----------Přehled průběhu všech fází pořízení územního plánu

i–0 ---------- P řehled průběhu všech fází pořízení územního plánu

i–1 ---------- Příprava pořízení územního plánu / aktualizace a/nebo změny územního plánu

i–1 ---------- P říprava pořízení územního plánu / aktualizace a/nebo změny územního plánu

i–1.0 Smysl a účel přípravných prací i–1.1 Činnosti i–1.1.1 Monitoring, evidence a analýza podkladů i–1.1.2 Projednávání i–1.1.3 Rozhodnutí o pořízení i–1.1.4 Zadání zakázky na zpracovatele i–1.2 Průběh (lhůty) i–1.3 Aktéři (působnost/odpovědnost) i–1.3.1 Pořizovatel i–1.3.2 Orgány obce i–1.3.3 Zpracovatel i–1.3.4 Další aktéři / účastníci/činitelé a jejich role a působení v plánovacím procesu / participace i–1.4 Územně analytické podklady a jevy sledované v území i–1.5 Nástroje i–2 ---------- Pořízení zadání územního plánu / aktualizace a/nebo změny územního plánu i–2.0 i–2.1

Smysl a účel zadání Základní soubor činností i–2.1.1 Monitoring, evidence a analýza podkladů se zaměřením na (konkrétní) zadání i–2.1.2 Projednávání i–2.1.3 Projednání a schválení zadání i–2.1.4 Zadání zakázky i–2.2 Průběh (lhůty) i–2.3 Aktéři (působnost/odpovědnost) i–2.3.1 Pořizovatel i–2.3.2 Orgány obce i–2.3.3 Zpracovatel i–2.3.4 Další aktéři / účastníci/činitelé a jejich role a působení v plánovacím procesu / participace i–2.4 Dokumentace (obsah a forma zadání územního plánu) i–2.5 Nástroje i–3 ---------- Užití zadání územního plánu: [ postup po schválení/neschválení zadání ]

a

i–1.0 Smysl a účel přípravných prací i–1.1 Činnosti i–1.1.1 Monitoring, evidence a analýza podkladů i–1.1.2 Projednávání i–1.1.3 Rozhodnutí o pořízení i–1.1.4 Zadání zakázky na zpracovatele i–1.2 Průběh (lhůty) i–1.3 Aktéři (působnost/odpovědnost) i–1.3.1 Pořizovatel i–1.3.2 Orgány obce i–1.3.3 Zpracovatel i–1.3.4 Další aktéři / účastníci/činitelé a jejich role a působení v plánovacím procesu / participace i–1.4 Územně analytické podklady a jevy sledované v území i–1.5 Nástroje i–2 ---------- P ořízení zadání územního plánu / aktualizace a/nebo změny územního plánu i–2.0 i–2.1

Smysl a účel zadání Základní soubor činností i–2.1.1 Monitoring, evidence a analýza podkladů se zaměřením na (konkrétní) zadání i–2.1.2 Projednávání i–2.1.3 Projednání a schválení zadání i–2.1.4 Zadání zakázky i–2.2 Průběh (lhůty) i–2.3 Aktéři (působnost/odpovědnost) i–2.3.1 Pořizovatel i–2.3.2 Orgány obce i–2.3.3 Zpracovatel i–2.3.4 Další aktéři / účastníci/činitelé a jejich role a působení v plánovacím procesu / participace i–2.4 Dokumentace (obsah a forma zadání územního plánu) i–2.5 Nástroje i–3 ---------- U žití zadání územního plánu: [ postup po schválení/neschválení zadání ]

b

c

d

025 i

metodika

024

i—0

a

b

c

d

027 i 0

metodika — Úvod

Přehled průběhu všech fází pořízení územního plánu

Metodika

de lege ferenda

Metodika

I–0 PŘEHLED PRŮBĚHU VŠECH FÁZÍ POŘÍZENÍ ÚZEMNÍHO PLÁNU

I–0 PŘEHLED PRŮBĚHU VŠECH FÁZÍ POŘÍZENÍ ÚZEMNÍHO PLÁNU

přípravné práce

fáze první : příprava (přípravné práce / monitoring území / zadání zakázky na vypracování územně plánovací dokumentace)

-------------------------------------------------------------

přípravné práce; monitoring území; pořizování a aktualizace podkladů a průzkumů; (příprava a organizace zadávacího řízení na výběr zpracovatele); (uzavření smlouvy se zpracovatelem); poskytování (územně plánovacích) informací.

aktualizace podkladů, zpracování zadání a projednání a schválení zadání územního plánu -------------------------------------------------

zpracování analýzy a vyhodnocení podkladů; projednání výsledků s pořizující obcí; poskytování (územně plánovacích) informací a spoluúčast na jednáních; organizace projednávání návrhu zadání územního plánu s dotčenými osobami a správními orgány; ------------- projednání výsledků s pořizující obcí a příprava podkladů pro schvalovací proces.

a

------------- přípravné práce; monitoring území; evidence významných investičních akcí; evidence významných správních rozhodnutí; ------------- zastupování pořizující obce při jednáních spojených s implementací územně plánovacích podkladů a dokumentace; ------------- účast při projednávání podkladů a programových dokumentů; ------------- pořizování a trvalá aktualizace podkladů a průzkumů nezbytných pro implementaci územně plánovacích podkladů a dokumentací; ------------- (příprava a organizace zadávacího řízení na výběr zpracovatele: -------- v režimu podle zákona o veřejných zakázkách (otevřené řízení; užší řízení); -------- urbanistická soutěž); ------------- (uzavření smlouvy se zpracovatelem, zejména specifikace potřebných plánovacích prací a profesí a určení rozsahu těchto prací a formy jejich odevzdání v jednotlivých fázích); ------------- stanovení celkových nákladů spojených s pořízením územně plánovací dokumentace (včetně případného honoráře pořizovatele a zpracovatele); ------------- poskytování (územně plánovacích) informací a spoluúčast na jednáních / zastupování pořizující obce. fáze druhá : zadání (aktualizace podkladů (ÚPP – ÚAP a ÚS), doplnění analýz / podklady pro návrh zadání / projednání a schválení zadání územního plánu) ------------- součinnost se zpracovatelem při zpracování analýzy a vyhodnocení podkladů; převzetí aktualizovaných a doplněných podkladů a analýz poskytnutých architektem/urbanistou a jejich ověření; ------------- spoluúčast na předběžných jednáních k zamýšlenému územnímu plánu s dotčenými osobami a orgány (dalšími aktéry); ------------- projednání výsledků s pořizující obcí; analýza a vyhodnocení dosavadního průběhu plánovacích prací; převzetí vypracovaných aktualizovaných a doplněných podkladů k územnímu plánu; ------------- organizace projednávání zadání územního plánu s dotčenými osobami a správními orgány; ------------- projednání výsledků s pořizující obcí a příprava podkladů pro schvalovací proces; ------------- (příprava a organizace zadávacího řízení na výběr zpracovatele: -------- v režimu podle zákona o veřejných zakázkách (otevřené řízení; užší řízení); -------- urbanistická soutěž); ------------- (uzavření smlouvy se zpracovatelem, zejména specifikace potřebných plánovacích prací a profesí a určení rozsahu těchto prací a formy jejich odevzdání v jednotlivých fázích); ------------- poskytování (územně plánovacích) informací a spoluúčast na jednáních / zastupování pořizující obce.

b

c

d

029 i 0

metodika — Úvod

028

de lege lata

vypracování návrhu územního plánu / projednání návrhu územního plánu ------------- součinnost při vypracování návrhu územního plánu, převzetí návrhu územního plánu; ------------- spoluúčast na jednáních / zastupování pořizující obce; ------------- převzetí vypracovaného návrhu územního plánu; ------------- organizace projednávání návrhu územního plánu s dotčenými osobami a správními orgány a součinnost při poskytnutí odborného výkladu; ------------- projednání výsledků s pořizující obcí; ------------- poskytování (územně plánovacích) informací.

řízení o územním plánu / rozhodnutí o územním plánu a vydání opatření obecné povahy ------------- vedení řízení o územním plánu; ------------- organizace veřejného projednání, zapracování námitek a návrh rozhodnutí o námitkách k návrhu; ------------- případné přepracování návrhu podle vznesených a akceptovaných námitek; ------------- poskytování (územně plánovacích) informací; ------------- příprava návrhu rozhodnutí pro schválení zastupitelstvem.

archivace a evidence / registrační list ------------- vypracování registračního listu; ------------- archivace a evidence územního plánu (územně plánovací dokumentace).

de lege ferenda

Metodika

a

fáze třetí : návrh (vypracování návrhu územního plánu / projednání návrhu územního plánu a obstarání stanoviska krajského úřadu) ------------- analýza a vyhodnocení dosavadního průběhu plánovacích prací; ------------- součinnost při vypracování návrhu územního plánu; převzetí návrhu územního plánu od zpracovatele; ------------- spoluúčast na průběžném projednávání záměrů a cílů zamýšleného územního plánu s dotčenými osobami a orgány (dalšími aktéry); ------------- organizace projednávání návrhu územního plánu s dotčenými osobami a správními orgány a poskytnutí odborného výkladu; ------------- projednání výsledků s pořizující obcí; ------------- poskytování (územně plánovacích) informací a spoluúčast na jednáních / zastupování pořizující obce. fáze čtvrtá: řízení (řízení o územním plánu / rozhodnutí o územním plánu a vydání opatření obecné povahy) ------------- vedení řízení o územním plánu; ------------- organizace veřejného projednání, zapracování námitek a návrh rozhodnutí o námitkách k návrhu; ------------- případné přepracování návrhu podle vznesených a akceptovaných námitek; ------------- poskytování (územně plánovacích) informací; ------------- příprava návrhu rozhodnutí pro schválení zastupitelstvem; ------------- zastupování pořizující obce při případných správních a soudních jednáních vedených v souvislosti s vydaným opatřením obecné povahy a příprava podkladů pro taková jednání. fáze pátá : čistopis (vypracování čistopisu územního plánu se zapracováním rozhodnutí o námitkách k návrhu územního plánu / archivace a evidence / registrační list) ------------- analýza a vyhodnocení dosavadního průběhu plánovacích prací; ------------- součinnost při vypracování čistopisu územního plánu se zapracováním rozhodnutí o námitkách; ------------- vypracování registračního listu; ------------- archivace a evidence územního plánu (územně plánovací dokumentace); ------------- poskytování (územně plánovacích) informací a spoluúčast na jednáních / zastupování pořizující obce.

aktualizace územního plánu ------------- vypracování zprávy o uplatňování územního plánu v uplynulém období; ------------- přípravné práce; ------------- poskytování (územně plánovacích) informací.

fáze šestá : implementace (provedení profesních výkonů souvisejících s implementací/instrumentalizací územního plánu) ------------- monitoring území, evidence investičních aktivit a významných správních rozhodnutí / přípravné práce; ------------- příprava doplňujících podkladů a průzkumů a jejich trvalá aktualizace; ------------- příprava podkladů pro zadání podrobnějších územně plánovacích dokumentací nebo podkladů; ------------- příprava vyjádření do správních řízení / poskytování (územně plánovacích) informací; ------------- správa a evidence dat; ------------- vypracování zprávy o uplatňování územního plánu v uplynulém období; ------------- poskytování informací a spoluúčast na jednáních / zastupování pořizující obce.

b

c

d

031 i 0

metodika — Úvod

030

de lege lata

i—1

a

b

c

d

033 i

smysl a účel přípravných prací činnosti průběh (lhůty) aktéři územně analytické podklady nástroje

.......... .......... .......... .......... .......... ..........

i–1.0 i–1.1 i–1.2 i–1.3 i–1.4 i–1.5

1

metodika — Příprava pořízení / aktualizace / změny ÚP

Příprava pořízení územního plánu / aktualizace a/nebo změny územního plánu

Metodika

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

034

de lege ferenda

Metodika

a

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

I–1.0

Smysl a účel přípravných prací

I–1.0

Smysl a účel přípravných prací

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------Podklady představují ucelenou strukturovanou sumu informací o území nezbytnou pro poučené průběžné rozhodování nejen úzce územně plánovací, nýbrž o nakládání s územím, s majetkem a s finančními prostředky/zdroji; struktura podkladů a zadání územního plánu musí odpovídat struktuře návrhu územního plánu (resp. obsahu územního plánu); způsob rozhodování o území musí z této struktury vycházet.

[není platným právem výslovně popsán]

Stejně tak musí být budována i informační báze území; cílem vždy musí být formulovat a strukturovat požadavky tak, aby veškerá fakta územního plánu byla uspořádána od podstatných k podpůrným a v logicky významově řazených vrstvách, aby jednotlivé informace byly vždy jasně provázány vzájemně i v rámci celku a aby normativní sdělení bylo možné vždy ověřit a kontrolovat; jedná se principiálně o postupné zpřesňování informací v pevném rámci daném níže popsanou nomenklaturní strukturou.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

I–1.1

Činnosti

I–1.1

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

přípravné práce obecné: prováděné setrvale a kontinuálně

Činnosti

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

přípravné práce obecné: prováděné setrvale a kontinuálně

------------- průběžná aktualizace dostupných podkladů, zejména shromažďování/ sběr potřebných dat a údajů a jejich posuzování, analýza a hodnocení, evidence a archivace / vytváření stabilní informační databáze;

------------- průběžná aktualizace dostupných podkladů, zejména shromažďování/ sběr potřebných dat, údajů a jejich posuzování, analýza a hodnocení, evidence a archivace / vytváření stabilní informační databáze;

------------- popis a vyhodnocení: -------- současného stavu a podmínek využívání a uspořádání území; -------- převažujících rozvojových tendencí; -------- předpokládaných/možných/hrozících problémů a střetů zájmů v řešeném území;


------------- zabezpečení návazností na později schválené a vydané dokumenty nadřazených plánovacích úrovní (to jest po účinnosti územně plánovací dokumentace);


------------- průběžné poskytování (územně plánovacích) informací.

------------- efektivní evidence implementace/instrumentalizace stávajícího územního plánu, regulačních plánů, územních studií a dalších dokumentů vážících se na území;

b

c

d

035 i

1.0 1.1 metodika — Příprava pořízení / aktualizace / změny ÚP

de lege lata

de lege ferenda

Metodika

------------- předběžná/průběžná jednání a spolupráce s dotčenými aktéry (participace, střety zájmů, typologie potřeb, typologie statků): -------- obcemi a kraji (dotčené orgány územní samosprávy); -------- orgány státní správy; -------- s orgány nadřazených územně plánovacích úrovní (příprava případných podnětů ke změnám nebo aktualizacím); -------- veřejností, a to právnickými a fyzickými osobami, které se podílejí na využití a uspořádání území; ------------- průběžné poskytování (územně plánovacích) informací.

přípravné práce speciální: prováděné ad hoc v souvislosti s přípravou konkrétního pořizování nového územního plánu, jeho aktualizace nebo jeho změny ------------- příprava dokumentů k vypracování zadání; ------------- vyhledání zpracovatele územně plánovací dokumentace.

přípravné práce speciální: prováděné ad hoc v souvislosti s přípravou konkrétního pořizování nového územního plánu, jeho aktualizace nebo jeho změny ------------- příprava dokumentů k vypracování zadání; ------------- vyhledání zpracovatele územně plánovací dokumentace.

deficity stávající právní úpravy, resp. územně plánovací praxe a návrhy na změny: Základní deficit spočívá v absenci podmínek či způsobů projednávání podkladů a dokumentů již v přípravných fázích. Tato fáze kontinuálně navazuje na fázi implementační a tvoří spolu s ní v podstatě jeden věcně souvislý (nikoli procesní) celek. Jedná se především o deficit územně plánovací praxe, který je do určité míry petrifikován nedůsledností právní úpravy. Nejedná se o přesnou identifikaci a procesní ukotvení projednávacích procedur, nýbrž o vytváření vhodného milieu (podrobnost a četnost projednávání bude v této fázi velmi proměnlivá a různorodá – blíže viz dále). [*] viz � Úrovně participace dle Pattersona Kirka Wallace (schéma) � Externality investic v souvislosti s prosazováním veřejného/soukromého zájmu – Coasův teorém (schéma) � Typologie potřeb – Maslowova pyramida potřeb (schéma) � Typologie statků podle způsobu jejich užití (schéma) � Typologie střetů zájmů (schéma)

platná právní úprava – relevantní ustanovení: ----- stavební zákon § 2 / § 6 / § 18 a § 19 / § 20, § 22 až § 24 / § 25 a § 26 / § 30 / § 31 / § 36 / § 43 až § 46 / § 47 / § 55; ----- vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění § 2 až § 4, § 11, Příloha č. 1a, 1b, 2 a 6; ----- vyhláška č. 501/2006 Sb. v platném znění. souhrn dotčených orgánů/úřadů : tabulka � příloha iii–2a; iii–2b související judikatura : � příloha iii–1a; iii–1b

a

b

c

d

037 i

1.1 metodika — Příprava pořízení / aktualizace / změny ÚP

036

de lege lata

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–1.1.1 MONITORING, EVIDENCE A ANALÝZA PODKLADŮ -----------------------------------------------------------------------------------------------------------průběžný monitoring, shromažďování/sběr a vyhodnocování standardizovaných informací v písemné, grafické a digitální podobě o správním území a informací o širším souvisejícím území, jejich správa, ukládání a evidence: ------------- program územního rozvoje obce; ------------- strategický plán; ------------- cenové mapy.

038

de lege ferenda

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–1.1.1 MONITORING, EVIDENCE A ANALÝZA PODKLADŮ -----------------------------------------------------------------------------------------------------------průběžný a setrvalý monitoring, sběr, evidence a archivace, analýza a průběžné vyhodnocování podkladů a informací v písemné, grafické a digitální podobě pro utváření územní politiky a územního rozvoje obcí a pro další rozvojové dokumenty schvalované obcemi, jakož i programů a dotačních programů státu a krajů: ------------- program územního rozvoje; ------------- strategický plán; ------------- ekonomické/finanční nástroje: -------- rozpočet a rozpočtový výhled obce; -------- evidence majetku a investiční výhled obce (správa majetku obce a investiční záměry); -------- cenové mapy. informace a podklady o záměrech využití území obce: -------------------------------------------------------------------------

vlastníky a uživateli území; investory, podnikajícími fyzickými a právnickými osobami; občanskou veřejností laickou (spolky i jednotlivci); občanskou veřejností odbornou a jejich profesními sdruženími; krajem; státem, popřípadě mezinárodními institucemi.

průběžný a setrvalý monitoring území, sběr, evidence a archivace, analýza a průběžné vyhodnocování podkladů a informací v písemné, grafické a digitální podobě věcných podkladů a informací o stavu a vývoji území a jejich průběžná analýza a vyhodnocování v rozsahu potřebném pro územní plánování: -------------------------------------------------

vydaná podstatná správní rozhodnutí (významná územní rozhodnutí); významná investiční rozhodnutí, resp. realizované investiční záměry; operační plány; krycí listy.

příprava informací a podkladů o právním vývoji územně plánovací a stavební činnosti ve státě a v území a příprava vydaných správních rozhodnutí o území: ------------------------------------------------zpracovávání písemných dokumentů pro účely pořizování územně plánovací dokumentace a pro tvorbu programů a politik: ------------- tvorba ucelené informační databáze o území: -------- územně analytické podklady; -------- územní studie; ------------- doplňkové průzkumy a rozbory.


zpracovávání písemných dokumentů pro účely pořizování územně plánovací dokumentace a pro tvorbu programů a politik: ------------- tvorba ucelené informační databáze o území: -------- územně analytické podklady (včetně územně technických podkladů); -------- územní studie a informace; -------- oborové podklady (generely); -------- „zadávací“ (ověřovací) studie – alternativní; ------------- doplňkové průzkumy a rozbory.

b

c

d

039 i

1.1.1 metodika — Příprava pořízení / aktualizace / změny ÚP

de lege lata

příprava kartografických a geodetických podkladů a územně technických podkladů pro územní plán řešeného území: -------------------------------------------------

kartografické (mapové) a geodetické podklady včetně historických; GIS; územně technické podklady (mapy technických sítí); příprava technických informací o území / digitalizace.

de lege ferenda

Metodika

a

příprava kartografických a geodetických podkladů včetně příslušných indexů a databází pro plán řešeného území a pro plán širších vztahů, případně pro plány speciálních částí a detailů: ------------- kartografické (mapové) a geodetické podklady včetně historických map; ------------- GIS; ------------- mapy technických sítí a jejich pasporty; ------------- technická příprava informací o území / digitalizace.

deficity stávající právní úpravy, resp. územně plánovací praxe a návrhy na změny: Neexistuje ucelený systém evidence a archivace vydávaných územních, popřípadě jiných významných správních rozhodnutí, jakož ani evidence významných investičních počinů realizovaných v území, která by umožňovala efektivní využití takových informací pro plánovací proces; chybí nástroje takové evidence, které by umožňovaly efektivní správu území a majetku a rozhodování o investiční činnosti obce a které by byly pro tento účel koncipovány jako nedílná součást územně plánovací činnosti. Mnohdy buď zcela chybí některé nástroje, nebo jejich efektivní provázanost, která by umožňovala kvalifikovanou správu území, majetku a rozhodování o investiční činnosti obce, zejména zcela chybí nástroje územní ekonomie, resp. znalosti o jejich praktickém využívání pro účely plánování území. Za velmi problematickou a nedostatečnou považujeme strukturu jevů sledovaných v území, jejich neuspořádanost, nesystematičnost (spíše jen nahodilost) – sporné znění přílohy č. 1a a 1b vyhlášky č. 500/2006 Sb. Územně plánovací podklady definuje stavební zákon a podrobněji popisuje prováděcí vyhláška. Ani v jednom z těchto předpisů (opět z hlediska systematiky značně nahodilých) nejsou zahrnuty některé typy podkladů, které se v minulosti osvědčily – chybí například generely – zbytečná ztráta jednoho z efektivních nástrojů pro soustavné poznávání území po jednotlivých složkách (komplexně nebo dílčím způsobem); při extrémní fragmentaci veřejné správy a panujícím resortismu je překvapivé, že tomu neodpovídá též kvalita a četnost dokumentů resortní povahy, zejména jejich použitelnost pro územně plánovací a rozhodovací praxi (například chybějící kvalitní plány péče“ přírodně-krajinné, památkové a archeologické, ” resortní dokumenty infrastrukturní a další). Struktura informací by měla sledovat strukturu dokumentů podle základních tematických bloků: ----- životní prostředí (environmentální souvislosti přírodněsložkové); ----- vystavěné prostředí (krajinné, urbánní, architektonické a technické souvislosti); ----- hospodářství (sociálně-ekonomické souvislosti). Informace musejí být uspořádány tak, aby byly prakticky využitelné v územně plánovacím procesu včetně správního rozhodování, a musejí umožňovat průběžné doplňování nových jevů (informací) do stávající struktury. platná právní úprava – relevantní ustanovení: ----- zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů § 2 / § 6 / § 18 a § 19 / § 20, § 22 až § 24 / § 25 a § 26 / § 30 / § 31 / § 36 / § 43 až § 46 / § 47 / § 55; ----- vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění § 2 až § 4, § 11, Příloha č. 1a, 1b, 2 a 6; ----- vyhláška č. 501/2006 Sb. v platném znění; ----- zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů § 7, § 10 až § 12, § 38 až § 44, § 84 odst. 2 písm. a) a b); ----- zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů § 2 až § 5, § 16 až § 19, § 34 až § 41, § 44 až § 46, § 59 odst. 2 písm. c), d) a e), §§ 89 písm. d), e) a f); souhrn dotčených orgánů/úřadů : tabulka � příloha iii–2a; iii–2b související judikatura : � příloha iii–1a; iii–1b

Pro tyto účely nutno vycházet též: ----- z koncepce veřejných registrů (území/osoby/orgány); ----- z koncepce významných informačních systémů (členěných dle určujících kritérií dopadových a oblastních); ----- ze systematiky statistických zjišťování relevantních pro potřeby územního plánování.

b

c

d

041 i


040

de lege lata

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–1.1.2 PROJEDNÁVÁNÍ -----------------------------------------------------------------------------------------------------------[projednávání mimo rámec stanovený stavebním zákonem není platným právem popsáno; dílčí obecná pravidla jsou uvedena v ustanovení § 20 a § 22]

042

de lege ferenda

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–1.1.2 PROJEDNÁVÁNÍ -----------------------------------------------------------------------------------------------------------průběžné projednávání záměrů a podkladů pro utváření územní politiky a programů územního rozvoje obce ------------- s veřejností: -------- vlastníky a uživateli území; -------- investory; podnikajícími fyzickými a právnickými osobami; -------- občanskou veřejností laickou (spolky i jednotlivci); -------- občanskou veřejností odbornou a jejich profesními sdruženími; ------------- s veřejnou mocí: -------- územními samosprávami sousedních obcí a kraje; -------- (krajským úřadem jakožto nadřízeným orgánem); -------- státem; -------- dotčenými orgány státní správy (popřípadě i mezinárodními institucemi).

deficity stávající právní úpravy, resp. územně plánovací praxe a návrhy na změny: Tento postup stavební zákon ani prováděcí vyhlášky nepředpokládají; projednávání s veřejností v průběhu přípravných prací je však z hlediska účelnosti vynaložených prostředků (transakčních nákladů) mimořádně významné, neboť umožňuje dosahovat shody ve fázích přípravy s nízkými dosavadními náklady, a to před fázemi pokročilými, v nichž je dosahování shody podstatně obtížnější, neboť všichni aktéři již vynaložili pro obhajobu svých zájmů/hodnot zpravidla nemalé prostředky. Zkušenost ze světa i prostá ekonomická úvaha svědčí tomu, že přenos transakčních nákladů do fáze projednávání (a dosažení nutných shod) vede k účelnějšímu a celkově šetrnějšímu vynakládání finančních prostředků a hospodárnějšímu nakládání s majetkem obcí i občanů. A naopak: neprojednané a nedohodnuté zásahy do vlastnických a dalších práv občanů, občanské veřejnosti a podnikatelské komunity vedou k umrtvování prostředků již zčásti vynaložených a k zablokování vlastního územního, popřípadě regulačního plánu ve fázi jeho užití (především při územním rozhodování pro nesouhlas a odpor účastníků řízení). Tento přístup k projednávání s veřejností je dán nejenom (byť především) nejasnou právní odpovědností (nepochybně rozhodující díl odpovědnosti nese obec), nýbrž i zásadním podceněním zejména ekonomických parametrů územně plánovací činnosti. Tím se nemíní toliko náklady spojené s pořízením, projednáním, schválením a vydáním územně plánovací dokumentace, ale zejména náklady spojené s její implementací. Velmi častým důsledkem nedostatečného projednání návrhu (ba dokonce již zadání!) územně plánovací dokumentace jsou neodhalené překážky a bariéry, na něž implementace této dokumentace narazí, a tudíž neodhalené nutné výdaje, které bude muset obec (! – to jest občané) vynaložit při realizaci svých záměrů vyvolaných schváleným územním plánem. Jedná se o kompenzace, náhrady, majetkové směny a vůbec majetkové dispozice; o vynakládání rozpočtových prostředků, popřípadě hledání dalších forem financování (PPP) a mnoho dalších opatření. Již od úvodních fází, resp. setrvale v celém územně plánovacím procesu se projevuje mnoho nedostatků, a to jak ve vztahu k dotčeným správním orgánům a jejich účasti na projednávání, tak v pravidelně užívaných způsobech (ne)komunikace. Stavební zákon dává jen velmi všeobecné a dosti neurčité mantinely pro způsoby komunikace s občanskou veřejností, což působí následně při schvalování a zejména při implementaci zpravidla značné potíže. Projednávání obecně je i po účinnosti nového stavebního zákona

b

c

d

043 i


de lege lata

044

de lege ferenda

Metodika

a

a jeho rozsáhlejších novel stále nejproblematičtějším článkem územně plánovacích procedur – ani obce, ani orgány státní správy nejsou systémem nuceny účinně podporovat účast občanů a veřejnosti v nejširším smyslu toho slova. I přes změny uvedené v novém stavebním zákonu právní úprava stále ještě umožňuje obcházet účast veřejnosti ryze formálním plněním zákonných ustanovení. Zájem na formálním přístupu mívají občas všechny orgány, neboť účast veřejnosti je stále vnímána jako komplikace projednacích procedur (a jejich zdržování a zdražování). Tento mylný názor vychází z jednostranné kalkulace nákladů spojených s pořizováním dokumentace bez korekce s náklady vynaloženými na její aplikaci. Projednávání a schvalování samo je značně komplikovaný proces, v němž se kromě jiného projevuje i parkinsonský zákon“, že okrajovým a nepodstatným ” záležitostem věnuje zastupitelstvo nesrovnatelně více času než věcem zásadním a podstatným. Někdy to bývá také důsledek nekvalitně zpracovaných podkladů pro schvalování, mnohdy nejasně strukturovaných, nepřehledných a neuspořádaných, nerozlišujících podstatné od nepodstatného. Nepřímo k tomu vede i systematika“ jevů sledovaných v území a ustanovení prováděcí ” vyhlášky k obsahu územně analytických podkladů. Velmi často se vyskytují texty, které nerozlišují mezi závaznými a výkladovými či orientujícími (směrnými) částmi dokumentace. Často je tento postup důsledkem neúčasti místních politiků na proceduře pořizování od samého počátku, jejich nezapojení do projednacích procedur pořizovateli v domnění, že by účast politiků byla pouze brzdou a překážkou, kterou je nutno obejít.

platná právní úprava – relevantní ustanovení: ----- zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů § 2 / § 6 / § 18 a § 19 / § 20, § 22 až § 24 / § 25 a § 26 / § 30 / § 31 / § 36 / § 43 až § 46 / § 47 / § 55; ----- vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění § 2 až § 4, § 11, Příloha č. 1a, 1b, 2 a 6; ----- vyhláška č. 501/2006 Sb. v platném znění; ----- zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů § 7, § 10 až § 12, § 38 až § 44, § 84 odst. 2 písm. a) a b); ----- zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů § 2 až § 5, § 16 až § 19, § 34 až § 41, § 44 až § 46, § 59 odst. 2 písm. c), d) a e), § 89 písm. d), e) a f); ----- zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů § 2 až § 8. souhrn dotčených orgánů/úřadů : tabulka � příloha iii–2a; iii–2b související judikatura : � příloha iii–1a; iii–1b

b

c

d

045 i


de lege lata

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–1.1.3 ROZHODNUTÍ O POŘÍZENÍ ------------------------------------------------------------------------------------------------------------

046

de lege ferenda

Metodika

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–1.1.3 ROZHODNUTÍ O POŘÍZENÍ ------------------------------------------------------------------------------------------------------------

příprava dokumentů pro rozhodnutí (usnesení rady, usnesení zastupitelstva) o pořízení územně plánovací dokumentace nebo pro rozhodnutí o aktualizaci, popřípadě o změně územně plánovací dokumentace:

příprava dokumentů pro rozhodnutí (usnesení rady, usnesení zastupitelstva) o pořízení územně plánovací dokumentace nebo pro rozhodnutí o aktualizaci, popřípadě o změně územně plánovací dokumentace:

------------- návrh usnesení rady s přílohami a s odůvodněním; ------------- návrh usnesení zastupitelstva s přílohami a s odůvodněním.

------------- návrh usnesení rady s přílohami a s odůvodněním; ------------- návrh usnesení zastupitelstva s přílohami a s odůvodněním.

deficity stávající právní úpravy, resp. územně plánovací praxe a návrhy na změny: Tyto skutečnosti sice stavební zákon a prováděcí vyhlášky neupravují, protože vyplývají jednak z právní úpravy obecního zřízení a zákona o hl. m. Praze (resp. zákona o krajích), jednak z organizačních a jednacích pravidel vydávaných pro vlastní potřebu obcemi; podstatnou skutečností, která musí být připomenuta, je ovšem kvalita odůvodnění předkladu, která by měla odpovídat soustavně prováděné rešeršní činnosti pořizovatele, trvalé aktualizaci údajů a tvorbě informační databáze umožňující kvalifikované rozhodování.

platná právní úprava – relevantní ustanovení: ----- stavební zákon § 2 / § 6 / § 18 a § 19 / § 20, § 22 až § 24 / § 25 a § 26 / § 30 / § 31 / § 36 / § 43 až § 46 / § 47 / § 55; ----- vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění § 2 až § 4, § 11, Příloha č. 1a, 1b, 2 a 6; ----- vyhláška č. 501/2006 Sb. v platném znění; ----- zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů § 82 až § 87, § 94 až § 97; § 101 a § 102; ----- zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů § 59 až § 67; § 68 až § 71; § 72; § 81 an.; § 89 a § 90; § 94 až § 96; ----- zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů § 2 až § 8. souhrn dotčených orgánů/úřadů : tabulka � příloha iii–2a; iii–2b související judikatura : � příloha iii–1a; iii–1b

a

b

c

d

047 i


de lege lata

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–1.1.4 ZADÁNÍ ZAKÁZKY NA ZPRACOVATELE ÚZEMNÍHO PLÁNU NEBO JEHO ZMĚNY (VÝBĚR ZPRACOVATELE A UZAVŘENÍ SMLOUVY) -----------------------------------------------------------------------------------------------------------příprava podkladů pro zadání (veřejné) zakázky na zhotovitele/zpracovatele územního plánu, pokud je zpracovatel vyhledáván již v této fázi [tento proces do určité míry odpadá, je-li zpracovatelem aparát pořizující obce (hlavní architekt, plánovací struktura); v takovém případě lze využít soutěžních postupů k hledání alternativních názorů a podnětů v rámci širší odborné diskuse o směřování plánující obce]

048

de lege ferenda

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–1.1.4 ZADÁNÍ ZAKÁZKY NA ZPRACOVATELE ÚZEMNÍHO PLÁNU NEBO JEHO ZMĚNY (VÝBĚR ZPRACOVATELE A UZAVŘENÍ SMLOUVY) -----------------------------------------------------------------------------------------------------------příprava podkladů pro zadání (veřejné) zakázky na zhotovitele/zpracovatele územního plánu ------------- v režimu zákona o veřejných zakázkách bez možnosti předložení návrhů na řešení, a to: -------- přímým zadáním (do limitované výše nákladů; stav spíše výjimečný); -------- zadáním zakázky malého rozsahu; -------- zadáním veřejnou soutěží (otevřeným řízením nebo užším řízením); ------------- v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek s možným předložením návrhů na řešení, a to soutěží o návrh s navazujícím jednacím řízením bez uveřejnění: -------- ideová urbanistická soutěž; -------- projektová urbanistická soutěž. [tento proces do určité míry odpadá, je-li zpracovatelem aparát pořizující obce (hlavní architekt, plánovací struktura); v takovém případě lze využít soutěžních postupů k hledání alternativních názorů a podnětů v rámci širší odborné diskuse o směřování plánující obce ------------- ideová urbanistická soutěž]

STANDARDNÍ ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ


oznámení a vyhlášení zadávacího řízení se stanovením zadávacích podmínek včetně rozhodnutí o kritériích posouzení předložených nabídek, a to v režimu ekonomické výhodnosti (nebo ceny) a podmínek posuzování nabídnuté ceny.


provedení zadávacího řízení:


------------- určení komise pro otevírání obálek; ------------- určení komise pro posuzování nabídek; ------------- posouzení a vyhodnocení předložených nabídek. ukončení zadávacího řízení usnesením: ------------- o výběru zhotovitele; ------------- o uzavření smlouvy a zadání zakázky.


b

c

d

049 i


de lege lata

[ ZADÁNÍ S VYUŽITÍM SOUTĚŽE O NÁVRH A NAVAZUJÍCÍHO JEDNACÍHO ŘÍZENÍ BEZ UVEŘEJNĚNÍ

de lege ferenda

oznámení a vyhlášení soutěže s určením soutěžních podmínek včetně stanovení soutěžní poroty, určení cen, odměn a podmínek pro uzavření smlouvy.

provedení soutěže o návrh:


provedení jednacího řízení bez uveřejnění a rozhodnutí zadavatele: ------------- o výběru zhotovitele; ------------- o uzavření smlouvy a zadání zakázky. ]

a

ZADÁNÍ S VYUŽITÍM SOUTĚŽE O NÁVRH A NAVAZUJÍCÍHO JEDNACÍHO ŘÍZENÍ BEZ UVEŘEJNĚNÍ


------------- posouzení a hodnocení předložených návrhů; ------------- rozhodnutí soutěžní poroty o pořadí a o rozdělení cen a odměn; ------------- rozhodnutí zadavatele o výsledku soutěže.

Metodika

------------- posouzení a hodnocení předložených návrhů; ------------- rozhodnutí soutěžní poroty o pořadí a o rozdělení cen a odměn; ------------- rozhodnutí zadavatele o výsledku soutěže. provedení jednacího řízení bez uveřejnění a rozhodnutí zadavatele: ------------- o výběru zhotovitele; ------------- o uzavření smlouvy a zadání zakázky.

deficity stávající právní úpravy, resp. územně plánovací praxe a návrhy na změny: Přestože platná právní úprava umožňuje vyhledání zpracovatele včas a mnoha alternativními způsoby, převažuje v praxi: ----- jednak vyhledání zpracovatele až po schváleném zadání; ----- jednak vyhledání zpracovatele především standardním řízením podle zákona o veřejných zakázkách, přičemž bývá určujícím kritériem zpravidla nejnižší cena, nikoli ekonomická výhodnost. Řešením není pochopitelně urbanistická soutěž (jakožto soutěž o návrh) pro jakýkoli případ (zejména bude-li pořizována pouze dílčí změna malého rozsahu nebo nevýznamná aktualizace), avšak zapojení profesionálů již v této etapě umožňuje především efektivnější kontrolu nad případnými důsledky i menších zásahů do existujícího plánu. Stávající postup především brání účelnému a včasnému zapojení profesionálů do přípravných prací a do provedení průzkumů a jejich hodnocení. V okamžiku jejich zapojení do procesů územně plánovacích po schváleném zadání hrozí zbytečné a nákladné komplikace spojené s revizí a hodnocením podkladů, resp. s případnou nutností vrátit se zpět před schválené zadání.

platná právní úprava – relevantní ustanovení: ----- stavební zákon § 2 / § 6 / § 18 a § 19 / § 20, § 22 až § 24 / § 25 a § 26 / § 30 / § 31 / § 36 / § 43 až § 46 / § 47 / § 55; ----- vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně plánovací dokumentaci…, ve znění pozdějších předpisů § 2 až § 4, § 11, Příloha č. 1a, 1b, 2, 6 a 7; ----- vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů; ----- zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů § 23 odst. 6 / § 34 / § 102 až § 109; ----- zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů § 23 odst. 6 písm. s); ----- Soutěžní řád ČKA/ČKAIT, ve znění pozdějších předpisů. souhrn dotčených orgánů/úřadů : tabulka � příloha iii–2a; iii–2b související judikatura : � příloha iii–1a; iii–1b

Nevyužíváním soutěží v případě rozsáhlejších změn nebo aktualizací se zbavuje pořizující obec možnosti hledat alternativní podněty pro vlastní rozvoj, a to často podněty poučené nejen místní znalostí, ale i zkušenostmi zahraničními, znalostmi proměn plánovacích postupů, znalostí technologických, sociálních a dalších inovací. I v případě standardního vyhledání zpracovatele podle zákona o veřejných zakázkách je smysluplné učinit tak včas a využít nástrojů, které má profesionál k dispozici, například pro prověření podmínek uspořádání a využívání území ověřovacími studiemi a podobně. [viz � přílohy č. iii–4a a iii–4b, iii–5a až iii–5c (zejména schéma průběhu architektonické soutěže a zadání jednacím řízením bez uveřejnění, standardy smlouvy se zpracovatelem a pořizovatelem)]

b

c

d

051 i


050

de lege lata

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

052

de lege ferenda

Metodika

a

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

I–1.2

Průběh (lhůty)

I–1.2

Průběh (lhůty)

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LHŮTY PRO PROVÁDĚNÍ OBECNÝCH PŘÍPRAVNÝCH PRACÍ nejsou stanoveny. lhůta pro aktualizace vydaných územních plánů je stanovena na 4 roky.

LHŮTY PRO PROVEDENÍ SPECIÁLNÍCH PŘÍPRAVNÝCH PRACÍ lhůty pro předložení podkladů k projednání radě a zastupitelstvu (jsou obvykle stanoveny organizačními předpisy pořizujících obcí), a to:



------------- lhůta pro předložení návrhů a podkladů k projednání radě; ------------- lhůta pro předložení návrhů a podkladů pro projednání v zastupitelstvu;


tyto lhůty nebývají zpravidla kratší než jeden týden.


lhůty pro zadání zakázky: ------------- lhůty pro standardní zadávací řízení: -------- lhůta pro oznámení a vyhlášení zadávacího řízení; -------- lhůty průběhu zadávacího řízení; ------------- lhůty pro provedení soutěže o návrh a navazujícího jednacího řízení bez uveřejnění a pro následné uzavření smlouvy s vítězem: -------- lhůta pro oznámení a vyhlášení soutěže o návrh; -------- lhůty pro průběh soutěže; -------- lhůta pro provedení jednacího řízení bez uveřejnění.

lhůty pro zadání zakázky: ------------- lhůty pro standardní zadávací řízení: -------- lhůta pro oznámení a vyhlášení zadávacího řízení; -------- lhůty průběhu zadávacího řízení; ------------- lhůty pro provedení soutěže o návrh a navazujícího jednacího řízení bez uveřejnění a pro následné uzavření smlouvy s vítězem: -------- lhůta pro oznámení a vyhlášení soutěže o návrh; -------- lhůty pro průběh soutěže; -------- lhůta pro provedení jednacího řízení bez uveřejnění; lhůty pro projednávání připravovaných podkladů a dokumentů s ostatními aktéry (participace): ------------- s veřejností (laickou/odbornou / vlastníky/investory/uživateli); ------------- s orgány veřejné moci (územní samospráva / profesní samospráva / státní správa).


deficity stávající právní úpravy, resp. územně plánovací praxe a návrhy na změny: Lhůty jsou standardně nastaveny pro procesy zadávání veřejných zakázek. Nejsou však pro tuto fázi přípravy stanoveny ani předpokládány vůbec. Projednávání a prověřování v těchto fázích má však pro formování společně sdíleného hodnotového rámce, pro zjištění podnětů a námětů, pro dosažení dohody a pro případné včasné odstranění rozporů a kolizí nebo jejich vypořádání zásadní význam a snižuje transakční náklady spojené s komplikovaným projednáváním v navazujících fázích.

b

c

d

053 i


de lege lata

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Aktéři (působnost rozhodných aktérů s osobní odpovědností za vydaná rozhodnutí) Ostatní zúčastnění aktéři

054

de lege ferenda

Metodika

a

------------------------------------------------------------------------------------------------------------


I–1.3

I–1.3

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–1.3.1 POŘIZOVATEL (ÚTVAR NEBO OSOBA POVĚŘENÁ VÝKONEM TÉTO ČINNOSTI) ------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Činnosti konané pořizovatelem, kterým se rozumí: odborně způsobilá osoba [§ 24 SZ] pověřená provedením výkonů souvisejících s celým procesem pořízení, a to: ------------- zaměstnanec úřadu příslušné obce nebo obce, která vykonává tyto činnosti na základě veřejnoprávní smlouvy koordinační; ------------- zaměstnanec úřadu územního plánování; ------------- smluvně zavázaná osoba.

v rámci obecných a speciálních přípravných prací obligatorních pořizovatel vykonává níže uvedené činnosti: ------------- monitorovací činnost základní – soustavné sledování stavu území; ------------- zpracování doplňkových průzkumů a rozborů, zejména zajištění mapových a geodetických podkladů, dostupných technických údajů o území, ověřování a potvrzování (verifikace) podkladů opatřených zpracovatelem z pořizovatelova pověření, převzetí zpracovaných doplňkových a aktualizovaných průzkumů a rozborů; ------------- vedení evidence, ukládání a archivace údajů a dokumentů – vedení evidence a dokumentů o stavu území, územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů (včetně územně technických podkladů) a správních rozhodnutí o území; ------------- návrh na obsah a rozsah územně plánovací dokumentace, popř. její změnu – příprava a zpracování návrhu na rozsah, obsah a formu územně plánovací dokumentace, vymezení řešeného a zájmového území, vymezení věcných souvislostí řešení a vymezení právních a procedurálních souvislostí řešení; ------------- návrh na usnesení o pořízení územně plánovací dokumentace, popř. její změny – příprava a zpracování návrhu usnesení o pořízení územně plánovací dokumentace pro zastupitelstvo obce a o důvodové zprávy k návrhu, dále jde o přípravu zpracování podkladů pro radu obce, která má předklad pro usnesení zastupitelstva projednat a schválit; ------------- průběžné poskytování informací o území.


v rámci obecných a speciálních přípravných prací obligatorních pořizovatel vykonává níže uvedené činnosti: ------------- soustavná monitorovací činnost základní – soustavné sledování stavu území, správních rozhodnutí o území, programů a politik obce a investičních potřeb obce a území obce a jejího širšího zájmového území; ------------- (součinnost při) zpracování doplňkových průzkumů a rozborů, zejména zajištění mapových a geodetických podkladů, dostupných technických údajů o území, majetkoprávních podkladů, investorských a investičních požadavků, ověřování a potvrzování (verifikace) podkladů opatřených zpracovatelem z pořizovatelova pověření, převzetí zpracovaných doplňkových a aktualizovaných průzkumů a rozborů formou zápisu; ------------- soustavné vedení evidence, ukládání a archivace údajů a dokumentů – soustavné vedení evidence, ukládání a archivace údajů a dokumentů o stavu území, územně plánovací dokumentace, územně plánovacích podkladů (včetně územně technických podkladů) a správních rozhodnutí o území; ------------- návrh na obsah a rozsah územně plánovací dokumentace, popř. její změnu – příprava a zpracování podkladu s vymezením rozsahu, obsahu a formy územně plánovací dokumentace, vymezení řešeného a zájmového území, vymezení věcných souvislostí řešení a vymezení právních a procedurálních souvislostí řešení; ------------- návrh na usnesení o pořízení územně plánovací dokumentace, popř. její změny – zpracování podkladů objasňujících územně technické souvislosti, stavebněprávní souvislosti, programové a politické souvislosti, investiční souvislosti a konečně majetkové (majetkoprávní) souvislosti a příprava a zpracování návrhu usnesení o pořízení územně plánovací dokumentace pro zastupitelstvo obce a o důvodové zprávy k návrhu, dále jde o přípravu zpracování podkladů pro radu obce, která má usnesení zastupitelstva projednat a schválit.

b

c

d

055 i


de lege lata

de lege ferenda

Metodika

a

------------- průběžné poskytování informací o území laické veřejnosti (osobám i spolkům), vlastníkům, uživatelům a investorům (fyzickým a právnickým osobám) a odborné veřejnosti; ------------- průběžné poskytování informací správním (a soudním) orgánům, jimž je svěřena péče o konkrétní veřejný zájem (dotčené orgány); v rámci obecných a speciálních přípravných prací fakultativních (nezbytně profesně souvisejících) pořizovatel vykonává zpravidla následující činnosti: ------------- v souvislosti s aktualizací ÚAP a doplněním průzkumů a rozborů sledování souladu průzkumů a rozborů s programy a politikami obce, průběžné porovnávání průzkumem zjištěných skutečností se stavem a vývojem území; ------------- příprava metodických pokynů pořizovatele.

v rámci obecných a speciálních přípravných prací fakultativních (nezbytně profesně souvisejících) pořizovatel vykonává zpravidla následující činnosti: ------------- soustavná monitorovací činnost související se sledováním zájmů, podnětů, záměrů a potřeb laické a odborné veřejnosti (osob i sdružení) v území a jejich průběžné projednávání (participace laické a odborné veřejnosti); ------------- soustavná monitorovací činnost související se sledováním potřeb a záměrů vlastníků a investorů v území a jejich průběžné projednávání (participace investorské/podnikatelské a vlastnické veřejnosti); ------------- sledování směrů a metod územního plánování a jejich změn v širším právním rámci; ------------- soustavná evidence, ukládání a archivace a dále poskytování informací o programech a politikách na úseku územního plánování, strategického plánování, hospodaření s majetkem obce a investiční politikou (investičními záměry) obce a s nakládáním s finančními (rozpočtovými) prostředky obce a jejich vazbou na územní plánování (rozpočtové výhledy); ------------- v souvislosti s aktualizací ÚAP a doplněním průzkumů a rozborů sledování souladu zjištěných informací a průzkumů a rozborů s programy a politikami obce, průběžné porovnávání průzkumem zjištěných skutečností se stavem a vývojem území, ověřování a potvrzování souladu rozborů a výsledků hodnocení s programy a politikami obce; ------------- překlady dokumentů do cizích jazyků (zejména v souvislosti s požadavky na finanční prostředky z mezinárodních zdrojů, například ze strukturálních fondů EU), prezentace informací tiskem (ediční činnost); ------------- činnosti související s rozhodnutím o pořízení územně plánovací dokumentace, zejména zpracovávání podkladů objasňujících investorské a metodické souvislosti územního plánování a politik obce; ------------- příprava metodických pokynů pořizovatele pro další postup pořizování, zejména zpracování návrhu. v rámci speciálních přípravných prací fakultativních (nezbytně profesně souvisejících) pořizovatel vykonává zpravidla následující činnosti:

v rámci speciálních přípravných prací fakultativních (nezbytně profesně souvisejících) pořizovatel vykonává zpravidla následující činnosti: ------------- příprava zadání zakázky v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek s případným využitím urbanistické soutěže, a to: -------- příprava zadání zakázky; -------- součinnost při zadávacím procesu při výběru zpracovatele; -------- příprava podkladů pro řízení o zadání zakázky; -------- poskytování informací o území, zajištění vazby na geografické informační systémy (GIS), odborné vyhodnocení získaných a připravených informací a podkladů; ------------- výběr zpracovatele, zejména zajištění výběru v souladu se zákonem o veřejných zakázkách (soutěž o návrh, popřípadě standardními zadávacími postupy) a se Soutěžním řádem České komory architektů v režimu urbanistických soutěží, příprava a projednání náležitostí návrhu smlouvy o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace se zpracovatelem, předložení návrhu smlouvy o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace k projednání radě obce/města a k podpisu starostou (primátorem) nebo pověřeným radním.

------------- příprava zadání zakázky v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek s případným využitím urbanistické soutěže, a to: -------- příprava zadání zakázky; -------- součinnost při zadávacím procesu při výběru zpracovatele; -------- příprava podkladů pro řízení o zadání zakázky; -------- poskytování informací o území, zajištění vazby na geografické informační systémy (GIS), odborné vyhodnocení získaných a připravených informací a podkladů; ------------- výběr zpracovatele, zejména zajištění výběru v souladu se zákonem o veřejných zakázkách (soutěž o návrh, popřípadě standardními zadávacími postupy) a se Soutěžním řádem České komory architektů v režimu urbanistických soutěží, příprava a projednání náležitostí návrhu smlouvy o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace se zpracovatelem, předložení návrhu smlouvy o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace k projednání radě obce/města a k podpisu starostou (primátorem) nebo pověřeným radním.

b

c

d

057 i


056

de lege lata

058

de lege ferenda

Metodika

a

deficity stávající právní úpravy, resp. územně plánovací praxe a návrhy na změny: Stavební zákon ani prováděcí vyhlášky nepopisují podrobněji výkon (obsah, rozsah a formu) pořizovatelské činnosti; pro určení jednotlivých výkonů jsou vodítkem ustanovení popisující obecně postupy pořízení územního plánu ve výše citovaných ustanoveních. Vzhledem k postavení pořizovatelů však považujeme za podstatné, aby tyto výkony byly systematicky popsány a byly vybaveny odpovídajícími profesními standardy dokumentačními a výkonovými, které by umožnily více než cokoli jiného zkvalitnění pořizovatelského procesu.

b

c

d

059 i


de lege lata

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–1.3.2 ORGÁNY OBCE (POVĚŘENÝ ČLEN RADY NEBO ZASTUPITEL) -----------------------------------------------------------------------------------------------------------v rámci obecných a speciálních přípravných prací obligatorních obec vykonává níže uvedené činnosti: ------------- (vytváření), projednání a schvalování základních programových dokumentů k plánování rozvoje obce – jedná se zejména o přípravu, projednání a schválení programu jejího územního rozvoje; ------------- příprava, projednání a schvalování rozpočtu obce (financování) a nakládání s majetkem obce s ohledem na předpokládanou investiční činnost [rozvaha o způsobech financování (nakládání veřejnými rozpočty) a o případných dispozicích s majetkem, zejména pokud budou územně plánovacími činnostmi vyvolány]; ------------- rozhodnutí o pořízení územně plánovací dokumentace – tzn. projednání a schválení usnesení rady a následně usnesení zastupitelstva obce. v rámci obecných a speciálních přípravných prací fakultativních obec vykonává zpravidla následující činnosti: ------------- sledování průběhu pořizování a výsledků aktualizace ÚAP a zpracovávání doplňkových rozborů, průzkumů a aktualizovaných podkladů; ------------- rozhodnutí o způsobu zadání zakázky na zpracovatele – buď v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek, nebo v režimu urbanistických soutěží, rozhodnout o výběru zpracovatele v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek a v režimu urbanistických soutěží, rozhodnout o uzavření smlouvy o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace se zpracovatelem; ------------- účast na správních, popř. soudních řízeních konaných v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky.

v rámci speciálních přípravných prací fakultativních obec vykonává při zadání veřejné zakázky obligatorně níže uvedené činnosti: ------------- rozhodnutí o způsobu zadání veřejné zakázky buď dle zákona o zadávání veřejných zakázek, nebo v režimu urbanistických soutěží; při postupu dle zákona o zadávání veřejných zakázek buď: -------- přímým zadáním, popřípadě postupem pro zakázky malého rozsahu; -------- veřejnou soutěží – otevřeným řízením nebo užším řízením; -------- specificky: soutěží o návrh – urbanistickou soutěží s navazujícím jednacím řízením bez uveřejnění; ------------- před a zároveň po rozhodnutí o výběru zpracovatele obec musí: -------- projednat a schválit komisi pro otevírání obálek; -------- projednat a schválit komisi pro posouzení předložených nabídek; -------- projednat a schválit soutěžní porotu a zároveň i soutěžní podmínky;

060

de lege ferenda

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–1.3.2 ORGÁNY OBCE (POVĚŘENÝ ČLEN RADY NEBO ZASTUPITEL) -----------------------------------------------------------------------------------------------------------v rámci obecných a speciálních přípravných prací obligatorních obec vykonává níže uvedené činnosti: ------------- (vytváření), projednání a schvalování základních programových dokumentů k plánování rozvoje obce – jedná se zejména o přípravu, projednání a schválení programu jejího územního rozvoje; ------------- příprava, projednání a schvalování rozpočtu obce (financování) a nakládání s majetkem obce s ohledem na předpokládanou investiční činnost [rozvaha o způsobech financování (nakládání veřejnými rozpočty) a o případných dispozicích s majetkem, zejména pokud budou územně plánovacími činnostmi vyvolány]; ------------- rozhodnutí o pořízení územně plánovací dokumentace – tzn. projednání a schválení usnesení rady a následně usnesení zastupitelstva obce. v rámci obecných a speciálních přípravných prací fakultativních obec vykonává zpravidla následující činnosti: ------------- sledování průběhu pořizování a výsledků aktualizace ÚAP a zpracovávání doplňkových rozborů a průzkumů a aktualizovaných podkladů; ------------- poskytnutí součinnosti v souvislosti se zpracováváním rozborů a průzkumů účastí na analýzách a hodnocení – hodnocení silných, slabých stránek obce a hodnocení hrozeb a příležitostí obce; ------------- příprava, vypracování, projednání a schválení strategického plánu obce; ------------- vypracování, projednání, schválení dílčích programových a politických dokumentů obce s ohledem na územní a investiční plánování, na majetkovou politiku a na marketing; ------------- účast na jednáních se všemi relevantními aktéry plánovacích procesů, zejména s laickou a odbornou veřejností, vlastníky/majoritními vlastníky a (významnými) investory, s orgány územních samospráv a státu (dotčenými správními orgány), a vysvětlovat politiky a programy; ------------- rozhodnutí o způsobu zadání zakázky na zpracovatele – buď v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek, nebo v režimu urbanistických soutěží, rozhodnout o výběru zpracovatele v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek a v režimu urbanistických soutěží, rozhodnout o uzavření smlouvy o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace se zpracovatelem; ------------- účast na správních, popř. soudních řízeních konaných v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky; v rámci speciálních přípravných prací fakultativních obec vykonává při zadání veřejné zakázky obligatorně níže uvedené činnosti: ------------- rozhodnutí o způsobu zadání veřejné zakázky obec buď dle zákona o zadávání veřejných zakázek, nebo v režimu urbanistických soutěží; při postupu dle zákona o zadávání veřejných zakázek buď: -------- přímým zadáním, popřípadě postupem pro zakázky malého rozsahu; -------- veřejnou soutěží – otevřeným řízením nebo užším řízením; -------- specificky: soutěží o návrh – urbanistickou soutěží s navazujícím jednacím řízením bez uveřejnění; ------------- před a zároveň po rozhodnutí o výběru zpracovatele obec musí: -------- projednat a schválit komisi pro otevírání obálek; -------- projednat a schválit komisi pro posouzení předložených nabídek; -------- projednat a schválit soutěžní porotu a zároveň i soutěžní podmínky;

b

c

d

061 i


de lege lata

-------- schválit výsledky urbanistické soutěže a ukončení zadání zakázky v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek; -------- schválit zastupitelstvem obce výběr architekta; ------------- pro uzavření smlouvy se zpracovatelem obec musí: -------- schválit smlouvu o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace radou obce (nebo zastupitelstvem, není-li rada ustavena); -------- podepsat smlouvu o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace starostou nebo pověřeným radním. v rámci speciálních přípravných prací fakultativních obec vykonává při zadání veřejné zakázky fakultativně níže uvedené činnosti: ------------- spolupracovat při přípravě soutěžních podmínek urbanistické soutěže; ------------- účastnit se činnosti soutěžní poroty; ------------- účastnit se prezentace výsledků urbanistické soutěže před veřejností.

de lege ferenda

Metodika

a

-------- schválit výsledky urbanistické soutěže a ukončení zadání zakázky v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek; -------- schválit zastupitelstvem obce výběr architekta; ------------- pro uzavření smlouvy se zpracovatelem obec musí: -------- schválit smlouvu o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace radou obce (nebo zastupitelstvem, není-li rada ustavena); -------- podepsat smlouvu o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace starostou nebo pověřeným radním. v rámci speciálních přípravných prací fakultativních obec vykonává při zadání veřejné zakázky fakultativně níže uvedené činnosti: ------------- spolupracovat při přípravě soutěžních podmínek urbanistické soutěže; ------------- účastnit se činnosti soutěžní poroty; ------------- účastnit se prezentace výsledků urbanistické soutěže před veřejností.

deficity stávající právní úpravy, resp. územně plánovací praxe a návrhy na změny:

platná právní úprava – relevantní ustanovení: ----- stavební zákon § 2 / § 6 / § 18 a § 19 / § 20, § 22 až § 24 / § 25 a § 26 / § 30 / § 31 / § 36 / § 43 až § 46 / § 47 / § 55; ----- vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně plánovací dokumentaci…, ve znění pozdějších předpisů § 2 až § 4, § 11, Příloha č. 1a, 1b, 2, 6 a 7; ----- vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů; ----- zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů § 7, § 10 až § 12, § 38 až § 44, § 84 odst. 2 písm. a) a b); ----- zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů § 2 až § 5, § 16 až § 19, § 34 až § 41, § 44 až § 46, § 59 odst. 2 písm. c), d) a e), §§ 89 písm. d), e) a f). souhrn dotčených orgánů/úřadů : tabulka � příloha iii–2a; iii–2b související judikatura : � příloha iii–1a; iii–1b

Činnosti orgánů obce jsou věnována jen dílčí ustanovení; výkon politické moci je v demokraciích veden nereglementativním způsobem; to znamená, žezastupitelstvo jako celek není zavázáno k aktivní účasti na celém procesu – za obec jedná pověřený zastupitel“ a nastavení pravidel politiky k aktivnímu ” konání nevede a nenutí“; zastupitelstvo obce, rada, starosta i úředníci ” jednotlivých částí úřadu obce (pokud jimi obec disponuje) by se měli do procesu pořizování zapojovat podstatně efektivněji, zejména pak do procesu formulace programových a politických dokumentů (zadání, návrh); v praxi je toto jejich zapojení velmi nedostatečné, a neposkytují proto včas náměty a podněty, resp. korektivy pro řešení navazující fáze – návrhu. Zadání musí být projednáno se všemi dotčenými aktéry, a to za podmínek nejen stanovených stavebním zákonem (zejména v předepsaných lhůtách), ale především pro odstranění základních kolizí a pro nalezení alespoň základní opory pro prosazení některých veřejných zájmů a především vědomé koncepce správy a rozvoje města; závěrem procesu pořízení zadání musí být vydání vědomých/ kvalifikovaných pokynů k věcnému dopracování dokumentace, ale i k metodickým a metodologickým postupům určeným zpracovateli pro fázi návrhu; za podobné pokyny (či za podobná rozhodnutí) musí být pořizovatel schopen nést osobní odpovědnost před schvalující politickou reprezentací obce i před veřejností. Pro potřeby splnění účelu co nejširší účasti občanů a občanské veřejnosti, ale také zainteresované veřejnosti vlastnické a investorské je nezbytně nutné zorganizovat nejméně dvakrát, ale spíše vícekrát veřejné projednávání různých tematických bloků, které byly v průběhu přípravných prací aktualizovány; součástí veřejného projednávání by měl být důsledně též odborný (avšak srozumitelný) výklad, který zajišťuje pořizovatel v součinnosti se zpracovatelem/zpracovateli; je vhodné, aby prezentace byla prováděna srozumitelnou a přehlednou formou, využívala co nejvíce interaktivních technik rozpravy, jimiž se rozumějí takové techniky, při nichž je veřejnost aktivně vtahována do rozpravy modelovým řešením konkrétních problémů v území za pomoci počítačové techniky a videotechniky a vhodně volených herních technik; veřejnému projednávání obvykle velmi prospívá okamžitá identifikace problémových a projednávaných míst v jinak příliš abstraktních a laické veřejnosti málo srozumitelných grafických přílohách; i z těchto důvodů je velmi důležitá důkladná předběžná příprava a úzká spolupráce politiků, úředníků a odborných zpracovatelů dokumentace při této prezentaci. Úrovně participace se budou lišit podle zájmů prosazovaných jednotlivci a skupinami a jejich ochoty podílet se na věcech veřejných – úkolem pořizovatele i politické reprezentace je ovšem vytvořit pro takovou ochotu vhodný rámec (formát: ozvučná deska“) a podnětné prostředí. ”

b

c

d

063 i


062

de lege lata

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–1.3.3 ZPRACOVATEL (SLOŽENÍ TÝMU: ARCHITEKT/URBANISTA, SPECIALISTÉ) -----------------------------------------------------------------------------------------------------------[činnost/postup zpracovatele není stavebním zákonem ani prováděcími vyhláškami popsán(a) stanoven(a) jinak než nepřímo]

064

de lege ferenda

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–1.3.3 ZPRACOVATEL (SLOŽENÍ TÝMU: ARCHITEKT/URBANISTA, SPECIALISTÉ) -----------------------------------------------------------------------------------------------------------[jsou-li pro takový postup splněny podmínky a je-li zpracovatel vybrán v počáteční fázi přípravných prací (to jest, není-li pořizující obec vybavena vlastním odborným aparátem), pak] v rámci obecných a speciálních přípravných prací fakultativních vykonává zpracovatel níže uvedené činnosti: ------------- analýza obcí předložených podkladů, provedení průzkumů a rozborů, jejich vyhodnocení; ------------- provedení, popřípadě obstarání příslušných doplňkových průzkumů a rozborů nezbytných pro definování základních charakteristik, tendencí a limitů území; ------------- celkové vyhodnocení průzkumů a rozborů s objasněním podstatných urbanistických, architektonických a územně technických podmínek a ekonomických, ekologických, sociálních a majetkoprávních vztahů a souvislostí; ------------- vypracování problémové mapy s vyznačením nejvýznamnějších kritických a rozvojových míst; ------------- provedení nebo obstarání aktualizace a doplnění mapových podkladů; ------------- účast na předběžných jednáních s dotčenými orgány veřejné správy a dotčenými fyzickými nebo právnickými osobami za účelem získání jejich předběžného stanoviska k územně plánovacímu dokumentu (k zamýšlenému řešení); ------------- vypracování podkladů pro sestavení zadání. složení týmu: ------------- řídící (zodpovědní) vedoucí architekti/urbanisté/plánovači, architekti/urbanisté, architekti specialisté: architekti krajinářští specialisté / projektanti ÚSES / projektanti pozemkových úprav / kresliči / IT specialisté; ------------- inženýři specialisté pro urbanistické (územně plánovací) obory: infrastrukturní specialisté pro dopravu / infrastrukturní specialisté pro technickou infrastrukturu / technici; ------------- další specialisté (experti): sociologové a sociální demografové / demografové / psychologové a sociální psychologové / ekonomové (specialisté pro územní ekonomii) / (regionální) geografové / právní konzultanti / ostatní.


platná právní úprava – relevantní ustanovení: ----- stavební zákon § 2 / § 6 / § 18 a § 19 / § 20, § 22 až § 24 / § 25 a § 26 / § 30 / § 31 / § 36 / § 43 až § 46 / § 47 / § 55; ----- vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně plánovací dokumentaci…, ve znění pozdějších předpisů § 2 až § 4, § 11, Příloha č. 1a, 1b, 2, 6 a 7; ----- vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů. souhrn dotčených orgánů/úřadů : tabulka � příloha iii–2a; iii–2b související judikatura : � příloha iii–1a; iii–1b

Výběr zpracovatele je jednou z velmi podceňovaných aktivit obce. Jsou pochopitelně – rozdíly mezi obcemi a jejich výkonnými aparáty (úřady); v případě největších českých měst lze předpokládat jak aparát pořizovatelský, tak aparát zpracovatelský, avšak v případě ostatních měst včetně řady měst krajských, městysů a obcí venkovských by to bylo zřejmě značně nehospodárným nakládáním s veřejnými prostředky (zpracovatelským aparátem ostatně nedisponují často ani kraje) – ve všech těchto případech je účelné vyhledat externí spolupracující tým a zapojit ho do přípravných prací v co nejranější době. Včasný výběr vhodného kvalifikovaného pořizovatele a zpracovatele umožňuje již od samého počátku vést celý pořizovatelský proces co nejlépe a co nejšetrněji – proto je výběru kvalitních osob třeba věnovat značnou pozornost! [viz � přílohy č. iii–4a a iii–4b, iii–5a až iii–5c (zejména schéma průběhu architektonické soutěže a zadání jednacím řízením bez uveřejnění, standardy smlouvy se zpracovatelem a pořizovatelem)]

b

c

d

065 i


de lege lata

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–1.3.4 DALŠÍ AKTÉŘI/ÚČASTNÍCI/ČINITELÉ, JEJICH ROLE A PŮSOBENÍ V PLÁNOVACÍM PROCESU / PARTICIPACE -----------------------------------------------------------------------------------------------------------veřejnost

066

de lege ferenda

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–1.3.4 DALŠÍ AKTÉŘI/ÚČASTNÍCI/ČINITELÉ, JEJICH ROLE A PŮSOBENÍ V PLÁNOVACÍM PROCESU / PARTICIPACE -----------------------------------------------------------------------------------------------------------veřejnost ------------- veřejnost laická (občané/spolky); ------------- veřejnost odborná; ------------- osoby (fyzické a právnické osoby): -------- vlastníci/uživatelé; -------- investoři; -------- vlastníci/správci infrastruktury.

veřejná moc ------------- sousední obce; ------------- státní správa: -------- dotčené správní orgány/úřady (podrobněji viz � příloha): -------- státní správa na úseku péče o zdravé životní podmínky: -------- humánní hygiena; -------- lázeňství; -------- veterinární hygiena; -------- státní správa na úseku péče o přírodní složky životního prostředí: -------- posuzování vlivů na životní prostředí; -------- příroda a krajina; -------- zemědělský půdní fond; -------- lesy; -------- ovzduší; -------- vody; -------- nerosty; -------- státní správa na úseku péče o kulturní bohatství; -------- státní památková péče; -------- státní správa na úseku infrastruktury: -------- dopravní [pozemní komunikace (silniční) / dráhy (drážní) / civilní letecká doprava (letectví) / vnitrozemská vodní doprava]; -------- technické [vodohospodářství / energetika / elektronické komunikace / odpady a znečištění]; -------- státní správa na úseku požární bezpečnosti (hasičský záchranný sbor); -------- státní správa na úseku územní ochrany (civilní ochrana / obrana a bezpečnost / krizové řízení); -------- státní správa na úseku informací, informačních systémů, základních registrů a statistiky; -------- státní správa na úseku evidence vlastnictví (katastr / pozemkové úpravy / zeměměřictví).

veřejná moc ------------- samosprávy územní: -------- sousední obce; -------- kraj/kraje; -------- samosprávy personální (profesní/zájmové); ------------- státní správa: -------- ústřední orgány státní správy (ministerstva, úřady); -------- dotčené správní orgány/úřady (podrobněji viz � příloha): -------- státní správa na úseku péče o zdravé životní podmínky; -------- státní správa na úseku péče o přírodní složky životního prostředí; -------- státní správa na úseku péče o kulturní bohatství; -------- státní správa na úseku infrastruktury: -------- dopravní [pozemní komunikace (silniční) / dráhy (drážní) / civilní letecká doprava (letectví) / vnitrozemská vodní doprava]; -------- technické [vodohospodářství / energetika / elektronické komunikace / odpady a znečištění]; -------- státní správa na úseku požární bezpečnosti (hasičský záchranný sbor); -------- státní správa na úseku územní ochrany (civilní ochrana / obrana a bezpečnost / krizové řízení); -------- státní správa na úseku informací, informačních systémů, základních registrů a statistiky; -------- státní správa na úseku evidence vlastnictví (katastr / pozemkové úpravy / zeměměřictví); -------- správní orgány územních a personálních samospráv vykonávající přenesenou působnost.

soudní moc

b

c

d

067 i


de lege lata

068

de lege ferenda

Metodika

a

deficity stávající právní úpravy, resp. územně plánovací praxe a návrhy na změny: Stávající právní úprava je v zapojení různých subjektů jakožto aktérů územního plánování (a to od samého počátku, to jest již od přípravných prací) značně liknavá a neurčitá; aplikační praxí (i výkladovou judikaturou) dokonce vytváří smysluplnému projednávání různé bariéry, neboť argumentuje nerovnými“ podmínkami jednotlivých zúčastněných aktérů, ” jsou-li s nimi jak podklady, tak i připravené dokumenty předjednávány. Obecně platí, že zapojení veřejnosti v celé její šíři do procesu plánování (participace) je českou právní úpravou značně podceněno a českou územně plánovací praxí často velmi efektivně ignorováno, přestože včasné projednávání záměrů a podkladů s veřejností (v celé škále) s vysokou mírou jejího aktivního zapojení může snížit, nebo dokonce zcela eliminovat přenos transakčních nákladů do pozdějších, méně příhodných fází pořizování. Jak jsme již uvedli, prakticky vůbec se nepracuje s projednáváním jakožto fází přípravnou, umožňující sběr záměrů jednotlivých (zejména významných) investorů a stavebníků či majitelů, podnětů a námětů obyvatel, přičemž právě přípravné fáze umožňují různorodé podněty a záměry konfrontovat a případné kolize dohadovat nebo jinými formami odstraňovat nebo tlumit. Obdobné ovšem platí i pro veřejnou moc, resp. její různorodé struktury: v procesech projednávání se počítá důsledně s krajem jakožto s nadřízeným“ ” orgánem územního plánování, nikoli jako se samosprávným celkem, odpovídajícím za určité úseky veřejné správy, přičemž obdobně jako obce i kraje jsou pověřeny vytvářet rozvojové dokumenty politické a programové a disponovat prostředky pro iniciaci rozvoje kraje a obcí v jeho správním obvodu existujících. Prakticky zcela jsou z tohoto procesu vyjmuty profesní samosprávy, přestože činnost mnoha z nich má významné územní důsledky – často dokonce přímé (architekti, urbanisté, inženýři). Činnost těchto profesních samospráv by mohla poskytnout územnímu plánování cenné podněty z mnoha sfér života obce. Víceméně okrajově či spíše vůbec nejsou zastoupeny ani ústřední orgány státní správy, zejména mnohé speciální úřady, jejichž činnost se v území rovněž promítá a jejichž koncepce a záměry nejsou často plánujícím obcím vůbec známy. Jedinou složkou zachycenou, a to nikoli v procesu přípravy, nýbrž až v procesu projednávání návrhu zadání, jsou tzv. dotčené orgány/úřady, přičemž předběžné a průběžné projednávání by mohlo být pro výsledek plánovacího procesu přínosné. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že vysoká míra fragmentarizace veřejné správy a mimořádný počet těchto dotčených správních orgánů/úřadů (jak je blíže patrno z � přílohy č. iii-2a,iii-2b) je značnou překážkou skutečně efektivního postupu; má-li být tento proces zkvalitněn a zjednodušen, je zcela nepochybné, že je nutno revidovat a významně redukovat skutečnosti, které stát hodlá kontrolovat jakožto veřejný zájem, a tomu přizpůsobit i počty a struktury dotčených správních orgánů. platná právní úprava – relevantní ustanovení: ----- stavební zákon § 2 / § 6 / § 18 a § 19 / § 20, § 22 až § 24 / § 25 a § 26 / § 30 / § 31 / § 36 / § 43 až § 46 / § 47 / § 55; ----- vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně plánovací dokumentaci…, ve znění pozdějších předpisů § 2 až § 4, § 11, Příloha č. 1a, 1b, 2, 6 a 7; ----- vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů; ----- zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů § 7, § 10 až § 12, § 38 až § 44, § 84 odst. 2 písm. a) a b); ----- zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů § 2 až § 5, § 16 až § 19, § 34 až § 41, § 44 až § 46, § 59 odst. 2 písm. c), d) a e), §§ 89 písm. d), e) a f). souhrn dotčených orgánů/úřadů : tabulka � příloha iii–2a; iii–2b související judikatura : � příloha iii–1a; iii–1b

Přestože správní řád předvídá možnost dohodovacích řízení při kolizích a neshodách mezi pořizující obcí (pořizovatelem) a dotčeným orgánem/úřadem, resp. mezi dotčenými orgány/úřady navzájem, je to nástroj jen velmi omezeně využívaný, a to zejména pro časovou nesouřadnost konání pořizující obce a dotčeného správního orgánu; tyto dotčené orgány/úřady navíc nejsou vedeny k tomu, aby hledaly schůdná a smysluplná řešení, nýbrž trvají často na formalistických požadavcích naplnění jejich“ právních předpisů, jimiž ” jsou veřejný zájem a jejich činnost upraveny.

b

c

d

069 i


de lege lata

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Územně analytické podklady a jevy sledované v území (základní struktura)

070

de lege ferenda

Územně analytické podklady a jevy sledované v území (základní struktura)

I–1.4

Územně analytické podklady obsahují:

podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území zahrnující zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území, jeho hodnot, limity využití území, zjištění a vyhodnocení záměrů na provedení změn v území. rozbor udržitelného rozvoje území zahrnuje: ------------- zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území s uvedením jeho silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb v tematickém členění zejména na horninové prostředí a geologii, vodní režim, hygienu životního prostředí, ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkcí lesa, veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, sociodemografické podmínky, bydlení, rekreaci, hospodářské podmínky; závěrem těchto tematických zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území je vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území, ------------- určení problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích zahrnující zejména požadavky na odstranění nebo omezení urbanistických, dopravních a hygienických závad, vzájemných střetů záměrů na provedení změn v území a střetů těchto záměrů s limity využití území, slabých stránek, hrozeb a rizik souvisejících s nevyvážeností územních podmínek udržitelného rozvoje území. podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území dále zahrnují údaje o území, zjištění vyplývající z průzkumů území a další dostupné informace, například statistické údaje: ------------- obsah podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území, které jsou součástí územně analytických podkladů obcí zpracovaných zpravidla digitální technologií způsobem umožňujícím výměnu dat pro jejich využití v územně analytických podkladech kraje, je stanoven v části A přílohy č. 1; ------------- obsah podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území, které jsou součástí územně analytických podkladů kraje, je stanoven v části B přílohy č. 1. údaj o území obsahuje: ------------- textovou část, grafickou část a dále informace o jeho vzniku, pořízení, zpracování, případném schválení nebo nabytí účinnosti (dále jen „pasport údaje o území“); textová část obsahuje popis údaje o území, grafická část obsahuje zobrazení údaje o území včetně použitého měřítka a legendy; právnost poskytnutého údaje o území se potvrzuje v pasportu údaje o území.

a

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

I–1.4

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Metodika

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------textová část s grafy, tabulkami či kartogramy grafická část s výkresy, schématy, tabulkami, grafy či kartogramy

vstupní a všeobecné identifikační údaje o území / širší územní a prostorové souvislosti (zájmové území): ------------- údaje o správních hranicích, správním členění a rozloze řešeného území; ------------- údaje o širších vztazích a o vymezení zájmového/atrakčního území; ------------- údaje o územně plánovacím uspořádání a členění řešeného území. údaje o přírodních a přírodně-krajinných jevech (složkách) ------------- přírodní složky (podmínky): -------- voda podpovrchová (vodní zdroje) / povrchová (vodní plochy a vodoteče) / srážková; -------- klima a ovzduší; -------- půda (zemědělské plochy a zemědělské pěstební a chovatelské činnosti v území); -------- lesy a lesní pozemky; -------- geologické podloží a nerostné zdroje; -------- biosféra (fauna a flóra); ------------- krajinné podmínky: -------- chráněná území a jednotliviny; -------- územní systémy ekologické stability; -------- krajinný reliéf a jeho využití / krajinná morfologie; -------- krajinné prvky; -------- přírodní solitéry. všeobecně urbánní údaje ------------- údaje o (prostorovém) uspořádání (a členění) území: -------- podle míry zastavitelnosti a způsobu zastavění (město/krajina); -------- podle základních struktur osídlení (veřejné/soukromé); -------- podle měřítka uspořádání území; -------- podle míry stability území; ------------- údaje o (funkčním) uspořádání a využití území: -------- podle převažujících činností a dějů (funkcí); -------- podle charakteru činností a jejich přípustnosti; -------- podle intenzity (režimu) využití, popřípadě uspořádání území; -------- podle zátěží v území; -------- podle podmínek ochrany veřejného zdraví;

b

c

d

071 i


de lege lata

grafická část územně analytických podkladů ------------- obsahuje výkres hodnot území, zejména urbanistických a architektonických, výkres limitů využití území, výkres záměrů na provedení změn v území a výkres problémů k řešení v územně plánovacích dokumentacích (dále jen „problémový výkres“); územně analytické podklady mohou být doplněny dalšími výkresy, schématy, tabulkami, grafy či kartogramy. znění přílohy č. 1 vyhlášky obsahuje výčty jevů sledovaných v území pro územně analytické podklady obcí (1a) a krajů (1b).

de lege ferenda

Metodika

a

------------- údaje o kulturních hodnotách území: -------- podle historické hodnoty území; -------- podle kognitivní struktury území / strukturální hierarchické uspořádání území; ------------- údaje o veřejně prospěšných cílech v území: -------- veřejně prospěšné stavby a opatření ve veřejném zájmu (veřejně prospěšná opatření); -------- (civilní) ochrana obyvatel a území; -------- zvláštní procedurální omezení a opatření v území. infrastrukturní údaje [dopravní, technická, občanská a ekonomická vybavenost] ------------- údaje o dopravní vybavenosti území: -------- pro dopravu na pozemních komunikacích; -------- pro dopravu drážní; -------- pro dopravu leteckou; -------- pro dopravu vnitrozemskou vodní – vodní cesty; ------------- údaje o technické vybavenosti území (sítě technického vybavení – zařízení na síti – zařízení samostatná), -------- vodohospodářské: -------- zásobování vodou; -------- odvádění a likvidace odpadních vod v území; -------- energetické: -------- zásobování území plynem; -------- zásobování území teplem; -------- zásobování území elektrickou energií; -------- zásobování území jinými produkty (produktovody); -------- elektronických komunikací (spojové služby telekomunikační a radiokomunikační): -------- telekomunikační spoje; -------- radiokomunikační spoje; -------- likvidace odpadů (pevných): -------- ochrany území/ovzduší před znečištěním: -------- ochrana území/ovzduší před emisemi a imisemi; -------- ochrana území před hlukem a vibracemi; ------------- údaje o občanské vybavenosti: -------- sakrální/kultovní; -------- kulturní; -------- sportovní (a rekreační); -------- vzdělávací (školské); -------- výzkumné; -------- zdravotnické včetně lázeňských; -------- sociální; -------- veřejné správy; ------------- údaje o ekonomické vybavenosti (služby/výroba): -------- zemědělská výroba a služby; -------- průmyslová výroba a služby. demografické, sociální, ekonomické, majetkoprávní a správní údaje: ------------- údaje o demografickém, sociálním a sociálně-kulturním stavu a vývoji obyvatel a společnosti; ------------- údaje o územní ekonomii: financích a majetku (vlastnických poměrech); ------------- údaje ze speciálních analýz, strategií, programů a politik; ------------- údaje o zvláštních podmínkách a náležitostech výkonu správy v území.

b

c

d

073 i


072

de lege lata

074

de lege ferenda

Metodika

a

deficity stávající právní úpravy, resp. územně plánovací praxe a návrhy na změny: Znění stavebního zákona a ustanovení § 3 až § 4 a příloha o jevech sledovaných v území vyhlášky neodpovídají svou skladbou praktické využitelnosti; výčet jevů v příloze je zcela nahodilý, nepružný, neschopný reagovat na proměny jevů v území a prakticky nikterak nesouvisí s obsahem § 4 vyhlášky, přestože i toto ustanovení trpí vážnými systémovými nedostatky; příloha č. 1a obsahuje jevy pod pořadovými čísly 1–119, přičemž jednotlivé položky jsou vzhledem k obsahu a významu nesouřadné až ob tři řády, některé informace zcela chybějí nebo jsou zmíněny jen zcela nesystematicky a okrajově (ekonomie území); obdobně příloha č. 1b obsahuje pod pořadovými čísly 1–37 se stejnou charakteristikou. ÚAP se sice ”projednávají“, avšak ve zcela jiném režimu [§ 29 SZ]: projednávání se všemi obcemi ve správním obvodu vede příslušná obec s rozšířenou působností jakožto úřad územního plánování.

platná právní úprava – relevantní ustanovení: ----- stavební zákon § 2 / § 6 / § 18 a § 19 / § 20, § 22 až § 24 / § 25 až § 30 / § 31 / § 36 / § 43 až § 46 / § 47 / § 55; ----- vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění § 3 až § 4 /Příloha č. 1a a č. 1b; ----- vyhláška č. 501/2006 Sb. v platném znění § 2 až § 19. souhrn dotčených orgánů/úřadů : tabulka � příloha iii–2a; iii–2b související judikatura : � příloha iii–1a; iii–1b

b

c

d

075 i


de lege lata

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

076

de lege ferenda

Nástroje

I–1.5

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nástroje

z hlediska účelu:

------------- správní řízení; ------------- vydávání stanovisek.

politické (programové): -------------------------------------------------------------

program územního rozvoje obce; jednotlivé politiky města (sociální, bezpečnostní, zdravotnická atd.); strategický plán; operační plán; programy a politiky ústředních orgánů, úřadů a krajů (blíže komentář), popřípadě orgánů mezinárodních / dotační programy.

(s)právní: ------------- legislativní; ------------- správní procesy: -------- správní řízení; -------- vydávání stanovisek; -------- kontrola/inspekce; ------------- metodické: -------- organizace/koordinace; -------- metodika; -------- iniciace. ekonomické: ------------- majetkové: -------- správa (údržba/provoz); -------- investice (dopady investic / externality a jejich posuzování); -------- úprava vztahů v území (předkupní právo obce a náhrada ze změnu v území); ------------- finanční: -------- veřejné financování (rozpočty a jiné veřejné zdroje); -------- smíšené veřejné a soukromé financování; -------- soukromé financování.

odborné (územně plánovací): ------------- Politika územního rozvoje; ------------- územně plánovací podklady a informace; ------------- územně plánovací dokumentace: -------- zásady územního rozvoje; -------- (územní plány); -------- regulační plány;

b

c

d

077 i

1.5

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------z hlediska účelu:

------------- program územního rozvoje obce; ------------- strategický plán.

(s)právní – správní procesy:

a

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

I–1.5

politické (programové):

Metodika

odborné (územně plánovací): ------------- Politika územního rozvoje; ------------- územně plánovací podklady a informace: -------- územně analytické podklady; -------- územní studie, popřípadě obdobné právem aprobované formy (zastavovací studie); ------------- územně plánovací dokumentace: -------- zásady územního rozvoje; -------- (územní plány); -------- regulační plány.

metodika — Příprava pořízení / aktualizace / změny ÚP

de lege lata

de lege ferenda

Metodika

a

------------- právo na informace a ochrana osobních údajů; ------------- statistika (statistické informace) a jejich základní okruhy [klasifikační systémy: Klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE), Klasifikace stavebních děl (CZ-CC), Klasifikace zemí (CZ-GEONOM), Klasifikace individuální spotřeby podle účelu (CZ-COICOP), Mezinárodní klasifikace vzdělávání – ISCED 97, Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO), Rozšířená klasifikace zaměstnání (KZAM-R), Klasifikace postavení v zaměstnání (CZ-ICSE), Číselník zemí (ČZEM), Klasifikace územních statistických jednotek (CZ-NUTS), Klasifikace funkcí vládních institucí (CZ-COFOG), Číselník institucionálních sektorů a subsektorů (ČISS), Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN-10), TNM klasifikace zhoubných novotvarů a Mezinárodní klasifikace nemocí pro onkologii (MKN-10), Klasifikace služeb neziskových institucí sloužících domácnostem podle účelu (CZ-COPNI), Číselník vybraných měřicích jednotek a jednotek ekonomických veličin (ČVMJ), Klasifikace produkce (CZ-CPA)]; ------------- významné informační systémy; ------------- základní registry a agendové orgány: -------- obyvatel/osob; -------- územní identifikace; -------- práv a povinností.

veřejnoprávní: -------------------------------------------------------------------------------------------------------------

z hlediska právního statusu (výběr nejdůležitějších): veřejnoprávní:

námět/podnět – oprávněn kdokoli; žádost – oprávněn jen omezený okruh (obvykle vlastník); připomínka – oprávněna veřejnost, jednotlivé osoby a (zapsané) spolky; námitka – oprávněn vlastník (ten, jehož práva mohou být dotčena) a (zapsané) spolky; vyjádření – oprávněny orgány dotčených samospráv; (závazné) stanovisko – oprávněny dotčené správní orgány/úřady; zápis/protokol – oprávněn příslušný (správní) orgán – pořizovatel, schvalující orgán; usnesení/rozhodnutí – oprávněn schvalující orgán; usnesení/rozsudek/nález – oprávněn soudní orgán.

soukromoprávní: ------------- smlouvy (plánovací smlouva); ------------- dohody (dohoda o parcelaci); ------------- jiná právní jednání.

platná právní úprava – relevantní ustanovení: ----- stavební zákon § 2 / § 6 / § 18 a § 19 / § 20, § 22 až § 24 / § 25 a § 26 / § 30 / § 31 / § 36 / § 43 až § 46 / § 47 / § 55; ----- vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně plánovací dokumentaci…, ve znění pozdějších předpisů; § 2 až § 4, § 11, Příloha č. 1a, 1b, 2, 6 a 7; ----- vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů. souhrn dotčených orgánů/úřadů : tabulka � příloha iii–2a; iii–2b související judikatura : � příloha iii–1a; iii–1b

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

c

d

079 i

informační:

z hlediska právního statusu (výběr nejdůležitějších):

b


soukromoprávní: ------------- smlouvy (plánovací smlouva); ------------- dohody (dohoda o parcelaci); ------------- jiná právní jednání (například majetkové převody).

deficity stávající právní úpravy, resp. územně plánovací praxe a návrhy na změny: Nástroje uplatňované v procesu pořizování územně plánovacích dokumentací jsou popsány v různých právních předpisech značně roztříštěně a diverzifikovaně (fragmentárně); stavební zákon ani prováděcí vyhlášky řadě z nich netvoří pevný rámec a oporu, resp. je často neuvádějí vůbec nebo jen zcela okrajově; prakticky naprosto absentují nástroje ekonomické a zejména provázanost rozpočtu a územně plánovacích dokumentací, jakkoli právě tato provázanost je pro plnění úkolů samospráv zcela klíčová.


078

de lege lata

i—2

a

b

c

d

081 i

smysl a účel zadání základní soubor činností průběh (lhůty) aktéři dokumentace nástroje

.......... .......... .......... .......... .......... ..........

i–2.0 i–2.1 i–2.2 i–2.3 i–2.4 i–2.5

2

metodika — Pořízení zadání / aktualizace / změny ÚP

Pořízení zadání územního plánu / aktualizace a/nebo změny územního plánu

Metodika

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

082

de lege ferenda

Metodika

a

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

I–2.0

Smysl a účel zadání

I–2.0

Smysl a účel zadání

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------Zadání je politický a právní dokument, kterým se stanovují na základě provedených analýz, průzkumů a rozborů a zjištěných skutečností základní cíle a požadavky na zpracování (návrhu) územního plánu, zejména na prověření sporných a kolizních skutečností a případných střetů zájmů, předpokládaných záměrů a podmínek a náležitostí jejich realizace, a kterým se udělují pokyny pro vypracování návrhu.

„v návrhu zadání stanoví (pořizovatel) hlavní cíle a požadavky na zpracování návrhu územního plánu, případně vymezí řešené území u územního plánu pro vymezenou část území hlavního města Prahy“

Zadání územního plánu musí odpovídat struktuře návrhu územního plánu (resp. obsahu územního plánu); způsob rozhodování o území musí z této struktury vycházet; stejně tak musí být budována i informační báze území. Cílem vždy musí být formulovat a strukturovat požadavky v zadání tak, aby veškerá fakta územního plánu byla uspořádána od podstatných k podpůrným a v logicky významově řazených vrstvách, aby jednotlivé informace byly vždy jasně provázány vzájemně i v rámci celku a aby normativní sdělení bylo možné vždy ověřit a kontrolovat; jedná se principiálně o postupné zpřesňování informací v pevném rámci daném níže popsanou nomenklaturní strukturou.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Základní soubor činností (a s nimi souvisejících dokumentů, resp. informací a nástrojů)

Základní soubor činností (a s nimi souvisejících dokumentů, resp. informací a nástrojů)

I–2.1

I–2.1

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

přípravné práce obecné prováděné setrvale a kontinuálně:

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

přípravné práce obecné prováděné setrvale a kontinuálně:

------------- průběžná aktualizace dostupných podkladů, zejména shromažďování/ sběr potřebných dat a údajů a jejich posuzování, analýza a hodnocení, evidence a archivace / vytváření stabilní informační databáze;

------------- průběžná aktualizace dostupných podkladů, zejména shromažďování/ sběr potřebných dat, údajů a jejich posuzování, analýza a hodnocení, evidence a archivace / vytváření stabilní informační databáze;





------------- průběžné poskytování (územně plánovacích) informací.

------------- efektivní evidence implementace/instrumentalizace stávajícího územního plánu, regulačních plánů, územních studií a dalších dokumentů vážících se na území;

b

c

d

083 i

2.0 2.1 metodika — Pořízení zadání / aktualizace / změny ÚP

de lege lata

de lege ferenda

Metodika

a

------------- předběžná/průběžná jednání a spolupráce s dotčenými aktéry (participace, střety zájmů, typologie potřeb, typologie statků): -------- obcemi a kraji (dotčené orgány územní samosprávy); -------- orgány státní správy; -------- s orgány nadřazených územně plánovacích úrovní (příprava případných podnětů ke změnám nebo aktualizacím); -------- veřejností, a to právnickými a fyzickými osobami, které se podílejí na využití a uspořádání území; ------------- průběžné poskytování (územně plánovacích) informací.

přípravné práce speciální prováděné ad hoc v souvislosti s přípravou konkrétního pořizování nového územního plánu, jeho aktualizace nebo jeho změny: ------------- příprava dokumentů k vypracování zadání; ------------- [vyhledání zpracovatele územně plánovací dokumentace].

přípravné práce speciální prováděné ad hoc v souvislosti s přípravou konkrétního pořizování nového územního plánu, jeho aktualizace nebo jeho změny: ------------- příprava dokumentů k vypracování zadání; ------------- vyhledání zpracovatele územně plánovací dokumentace.

deficity stávající právní úpravy, resp. územně plánovací praxe a návrhy na změny: Některé nástroje, jak jsme uvedli výše, buď zcela chybějí, nebo chybí jejich efektivní provázanost, která by umožňovala kvalifikovanou správu území a majetku a rozhodování o investiční činnosti obce. Zcela chybějí nástroje územní ekonomie, resp. znalosti o jejich praktickém využívání pro účely plánování území. Ani v této fázi příprav se nepředpokládá žádné projednávání podkladů a dílčích výstupů, přestože je zřejmé, že pro zlepšení úrovně participace aktérů v celé škále je včasně podaná informace zcela zásadní. [*] viz � Úrovně participace dle Pattersona Kirka Wallace (schéma) � Externality investic v souvislosti s prosazováním veřejného/soukromého zájmu – Coasův teorém (schéma) � Typologie potřeb – Maslowova pyramida potřeb (schéma) � Typologie statků podle způsobu jejich užití (schéma) � Typologie střetů zájmů (schéma)

platná právní úprava – relevantní ustanovení: ----- zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů § 2 / § 6 / § 18 a § 19 / § 20, § 22 až § 24 / § 25 a § 26 / § 30 / § 31 / § 36 / § 43 až § 46 / § 47 / § 55; ----- vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění § 2 až § 4, § 11, Příloha č. 1a, 1b, 2 a 6; ----- vyhláška č. 501/2006 Sb. v platném znění; ----- zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů § 7, § 10 až § 12, § 38 až § 44, § 84 odst. 2 písm. a) a b); ----- zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů § 2 až § 5, § 16 až § 19, § 34 až § 41, § 44 až § 46, § 59 odst. 2 písm. c), d) a e), § 89 písm. d), e) a f). souhrn dotčených orgánů/úřadů : tabulka � příloha iii–2a; iii–2b související judikatura : � příloha iii–1a; iii–1b

b

c

d

085 i

2.1 metodika — Pořízení zadání / aktualizace / změny ÚP

084

de lege lata

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–2.1.1 MONITORING, EVIDENCE A ANALÝZA PODKLADŮ SE ZAMĚŘENÍM NA (KONKRÉTNÍ) ZADÁNÍ -----------------------------------------------------------------------------------------------------------aktuální monitoring území, sběr, evidence a archivace, analýza a průběžné vyhodnocování podkladů a informací v písemné, grafické a digitální podobě věcných podkladů, informací o stavu a vývoji území a jejich průběžná analýza a vyhodnocování v rozsahu potřebném pro územní plánování: ------------- program územního rozvoje obce; ------------- strategický plán; ------------- cenové mapy.

086

de lege ferenda

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–2.1.1 MONITORING, EVIDENCE A ANALÝZA PODKLADŮ SE ZAMĚŘENÍM NA (KONKRÉTNÍ) ZADÁNÍ -----------------------------------------------------------------------------------------------------------průběžný a setrvalý monitoring, sběr, evidence a archivace, analýza a průběžné vyhodnocování podkladů a informací v písemné, grafické a digitální podobě pro utváření územní politiky a územního rozvoje obcí a pro další rozvojové dokumenty schvalované obcemi, jakož i programů a dotačních programů státu a krajů: ------------- program územního rozvoje; ------------- strategický plán; ------------- ekonomické/finanční nástroje; -------- rozpočet a rozpočtový výhled obce; -------- evidence majetku a investiční výhled obce (správa majetku obce a investiční záměry); -------- cenové mapy. informace a podklady o záměrech využití území obce: -------------------------------------------------------------------------

vlastníky a uživateli území; investory, podnikajícími fyzickými a právnickými osobami; občanskou veřejností laickou (spolky i jednotlivci); občanskou veřejností odbornou a jejich profesními sdruženími; krajem; státem, popřípadě mezinárodními institucemi.

(průběžný a setrvalý) monitoring území, sběr, evidence a archivace, analýza a průběžné vyhodnocování podkladů a informací v písemné, grafické a digitální podobě věcných podkladů a informací o stavu a vývoji území a jejich průběžná analýza a vyhodnocování v rozsahu potřebném pro územní plánování: -------------------------------------------------


příprava informací a podkladů o právním vývoji územně plánovací a stavební činnosti ve státě a v území a příprava vydaných správních rozhodnutí o území: ------------------------------------------------aktuální zpracovávání písemných dokumentů pro účely zadání územně plánovací dokumentace a pro tvorbu programů a politik: ------------- tvorba ucelené informační databáze o území; -------- územně analytické podklady; -------- územní studie; ------------- doplňkové průzkumy a rozbory.


aktuální zpracovávání písemných dokumentů pro účely zadání územně plánovací dokumentace (a pro tvorbu programů a politik): ------------- tvorba ucelené informační databáze o území; -------- aktualizace územně analytických podkladů (včetně územně technických podkladů); -------- pořízení aktuálních (alternativních) územních studií a územních informací; -------- oborové podklady (generely); -------- „zadávací“ (ověřovací) studie – alternativní; ------------- aktuální doplňkové průzkumy a rozbory.

b

c

d

087 i

2.1.1 metodika — Pořízení zadání / aktualizace / změny ÚP

de lege lata

aktuální příprava kartografických a geodetických podkladů a územně technických podkladů pro územní plán řešeného území: -------------------------------------------------

kartografické (mapové) a geodetické podklady včetně historických; GIS; územně technické podklady (mapy technických sítí); příprava technických informací o území / digitalizace.

de lege ferenda

Metodika

a

aktuální příprava kartografických a geodetických podkladů (včetně příslušných indexů a databází pro plán řešeného území a pro plán širších vztahů, případně pro plány speciálních částí a detailů): -------------------------------------------------

kartografické (mapové) a geodetické podklady včetně historických map; GIS; mapy technických sítí a jejich pasporty; technická příprava informací o území / digitalizace.

deficity stávající právní úpravy, resp. územně plánovací praxe a návrhy na změny: [*] viz � přehled vybraných politik a dotačních programů některých ústředních orgánů státní správy

Velmi problematická struktura jevů sledovaných v území, neuspořádanost, nesystematičnost (spíše jen nahodilost) – sporné znění přílohy č. 1a a 1b vyhlášky č. 500/2006 Sb., chybějící generely – tedy zbytečná ztráta jednoho z efektivních nástrojů pro soustavné poznávání území po jednotlivých složkách (komplexně, nebo dílčím způsobem); při extrémní fragmentaci veřejné správy a panujícím resortismu je překvapivé, že tomu neodpovídá též kvalita a četnost dokumentů resortní povahy, zejména jejich použitelnost pro územně plánovací a rozhodovací praxi (například chybějící kvalitní plány péče“ přírodně-krajinné, památkové a archeologické, resortní ” dokumenty infrastrukturní a další). Informace by měly být uspořádány do smysluplné struktury odpovídající základním blokům/pilířům budoucích dokumentů – zadání a návrhu: ----- životní prostředí (environmentální souvislosti přírodněsložkové); ----- vystavěné prostředí (krajinné, urbánní, architektonické a technické souvislosti); ----- hospodářství (sociálně-ekonomické souvislosti). Informace musejí být uspořádány tak, aby byly prakticky využitelné v územně plánovacím procesu včetně správního rozhodování, a musejí umožňovat průběžné doplňování nových jevů (informací) do stávající struktury ** a pro tyto účely nutno vycházet též: ----- z koncepce veřejných registrů (území/osoby/orgány); ----- z koncepce významných informačních systémů (členěných dle určujících kritérií dopadových a oblastních), resp. ----- ze systematiky statistických zjišťování relevantních pro potřeby územního plánování. [**] viz � Struktura jevů sledovaných v území, příloha 1a a 1b ----- vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně plánovací dokumentaci…, ve znění pozdějších předpisů platná právní úprava – relevantní ustanovení: ----- stavební zákon § 2 / § 6 / § 18 a § 19 / § 20, § 22 až § 24 / § 25 a § 26 / § 30 / § 31 / § 36 / § 43 až § 46 / § 47 / § 55; ----- vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění § 2 až § 4, § 11, Příloha č. 1a, č. 1b, č. 2 a č. 6, resp. č. 7; ----- vyhláška č. 501/2006 Sb. v platném znění; ----- zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů § 7, § 10 až § 12, § 38 až § 44, § 84 odst. 2 písm. a) a b); ----- zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů § 2 až § 5, § 16 až § 19, § 34 až § 41, § 44 až § 46, § 59 odst. 2 písm. c), d) a e), §§ 89 písm. d), e) a f). souhrn dotčených orgánů/úřadů : tabulka � příloha iii–2a; iii–2b související judikatura : � příloha iii–1a; iii–1b

Neexistuje ucelený systém evidence a archivace vydávaných územních, popřípadě jiných významných správních rozhodnutí, jakož ani evidence významných investičních počinů realizovaných v území, která by umožňovala efektivní využití takových informací pro plánovací proces; chybějí nástroje takové evidence, které by umožňovaly efektivní správu území a majetku a rozhodování o investiční činnosti obce a které by byly pro tento účel koncipovány jako nedílná součást územně plánovací činnosti.

b

c

d

089 i


088

de lege lata

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–2.1.2 PROJEDNÁVÁNÍ -----------------------------------------------------------------------------------------------------------[projednávání mimo rámec stanovený stavebním zákonem není platným právem popsáno; dílčí obecná pravidla jsou uvedena v ustanovení § 20 a § 22]

090

de lege ferenda

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–2.1.2 PROJEDNÁVÁNÍ -----------------------------------------------------------------------------------------------------------průběžné projednávání záměrů a podkladů pro utváření územní politiky a programů územního rozvoje obce: ------------- s veřejností: -------- vlastníky a uživateli území; -------- investory; podnikajícími fyzickými a právnickými osobami; -------- občanskou veřejností laickou (spolky i jednotlivci); -------- občanskou veřejností odbornou a jejich profesními sdruženími; ------------- s veřejnou mocí: -------- územními samosprávami sousedních obcí a kraje; -------- (krajským úřadem jakožto nadřízeným orgánem); -------- státem; -------- dotčenými orgány státní správy (popřípadě i mezinárodními institucemi).

veřejnoprávní projednávání návrhu zadání: ------------- doručení návrhu zadání územního plánu jmenovitě: -------- dotčeným orgánům; -------- sousedním obcím; -------- krajskému úřadu (jakožto nadřízenému orgánu); -------- obci, pro kterou se pořizuje (v případě pořizování územního plánu jiným obecním úřadem); ------------- doručení návrhu zadání veřejnou vyhláškou: -------- každému (osoby a veřejnost).

veřejnoprávní projednávání návrhu zadání: ------------- s veřejností: -------- vlastníky a uživateli území; -------- investory; podnikajícími fyzickými a právnickými osobami; -------- občanskou veřejností laickou (spolky i jednotlivci); -------- občanskou veřejností odbornou a jejich profesními sdruženími; ------------- s veřejnou mocí: -------- územními samosprávami sousedních obcí a kraje; -------- (krajským úřadem jakožto nadřízeným orgánem); -------- státem; -------- dotčenými orgány státní správy (popřípadě i mezinárodními institucemi).

deficity stávající právní úpravy, resp. územně plánovací praxe a návrhy na změny: Tento postup stavební zákon ani prováděcí vyhlášky nepředpokládají; projednávání s veřejností v průběhu přípravných prací je však z hlediska účelnosti vynaložených prostředků (transakčních nákladů) mimořádně významné, neboť umožňuje dosahovat shody ve fázích přípravy s nízkými dosavadními náklady, a to před fázemi pokročilými, v nichž je dosahování shody podstatně obtížnější, neboť všichni aktéři již vynaložili pro obhajobu svých zájmů/hodnot zpravidla nemalé prostředky. Zkušenost ze světa i prostá ekonomická úvaha svědčí tomu, že přenos transakčních nákladů do fáze projednávání (a dosažení nutných shod) vede k účelnějšímu a celkově šetrnějšímu vynakládání finančních prostředků a hospodárnějšímu nakládání s majetkem obcí i občanů. A naopak: neprojednané a nedohodnuté zásahy do vlastnických a dalších práv občanů, občanské veřejnosti a podnikatelské komunity vedou k umrtvování prostředků již zčásti vynaložených a k zablokování vlastního územního, popřípadě regulačního plánu ve fázi jeho užití (především při územním rozhodování pro nesouhlas a odpor účastníků řízení). Tento přístup k projednávání s veřejností je dán nejenom (byť především) nejasnou právní odpovědností (nepochybně rozhodující díl odpovědnosti nese obec), nýbrž i zásadním podceněním zejména ekonomických parametrů územně plánovací činnosti. Tím se nemíní toliko náklady spojené s pořízením, projednáním, schválením a vydáním územně plánovací dokumentace, ale zejména náklady spojené s její implementací. Velmi častým důsledkem nedostatečného projednání návrhu (ba dokonce již zadání!)

b

c

d

091 i


de lege lata

092

de lege ferenda

Metodika

a

územně plánovací dokumentace jsou neodhalené překážky a bariéry, na něž implementace této dokumentace narazí, a tudíž neodhalené nutné výdaje, které bude muset obec (! – to jest občané) vynaložit při realizaci svých záměrů vyvolaných schváleným územním plánem. Jedná se o kompenzace, náhrady, majetkové směny a vůbec majetkové dispozice, jedná se o vynakládání rozpočtových prostředků, popřípadě hledání dalších forem financování (PPP) a mnoho dalších opatření. Již od úvodních fází, resp. setrvale v celém územně plánovacím procesu se projevuje mnoho nedostatků, a to jak ve vztahu k dotčeným správním orgánům a jejich účasti na projednávání, tak v pravidelně užívaných způsobech (ne)komunikace; stavební zákon dává jen velmi všeobecné a dosti neurčité mantinely pro způsoby komunikace s občanskou veřejností, což působí následně při schvalování a zejména při implementaci zpravidla značné potíže; projednávání obecně je i po účinnosti nového stavebního zákona a jeho rozsáhlejších novel stále nejproblematičtějším článkem územně plánovacích procedur – ani obce, ani orgány státní správy nejsou systémem nuceny účinně podporovat účast občanů a veřejnosti v nejširším smyslu toho slova. I přes změny uvedené v novém stavebním zákonu právní úprava stále ještě umožňuje obcházet účast veřejnosti ryze formálním plněním zákonných ustanovení. Zájem na formálním přístupu mívají občas všechny orgány, neboť účast veřejnosti je stále vnímána jako komplikace projednacích procedur a jejich zdržování a zdražování. Tento mylný názor vychází z jednostranné kalkulace nákladů spojených s pořizováním dokumentace bez korekce s náklady vynaloženými na její aplikaci. Projednávání a schvalování samo je značně komplikovaný proces, v němž se kromě jiného projevuje i parkinsonský zákon“, že okrajovým a nepodstatným ” záležitostem věnuje zastupitelstvo nesrovnatelně více času než věcem zásadním a podstatným. Někdy to bývá také důsledek nekvalitně zpracovaných podkladů pro schvalování, mnohdy nejasně strukturovaných, nepřehledných a neuspořádaných, nerozlišujících podstatné od nepodstatného, k čemuž nepřímo vede i systematika“ jevů sledovaných v území a ustanovení prováděcí ” vyhlášky k obsahu územně analytických podkladů. Velmi často se vyskytují texty, které nerozlišují mezi závaznými a výkladovými či orientujícími (směrnými) částmi dokumentace. Často je tento postup důsledkem neúčasti místních politiků na proceduře pořizování od samého počátku, jejich nezapojení do projednacích procedur pořizovateli v domnění, že by účast politiků byla pouze brzdou a překážkou, kterou je nutno obejít. V případě projednávání zadání jsou parametry nastaveny platnou právní úpravou, avšak z celé konstrukce příslušného ustanovení je zřejmé, že se dotčeným správním orgánům/úřadům přiznává v procesu výhodnější pozice a že jsou tyto zájmy, jakkoli jistě důležité, zřetelně předsazovány všem zájmům ostatním; a to tak okatě, že je častým důsledkem rezignace pořizujících obcí na vyhledávání smysluplného územního rozvoje a příklon k méně bolestnému“ formalistickému projednávání. Dotčené správní orgány/ ” úřady nejsou systémem nuceny hledat smysluplná řešení a velmi často ryze formalisticky vyžadují plnění požadavků speciálních právních úprav, přestože plánovací proces je velmi často nutným hledáním kompromisů mezi kolizemi různých – i veřejných – zájmů.

platná právní úprava – relevantní ustanovení: ----- stavební zákon § 47 odst. 2 a 4; ----- vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění § 2 až § 4, § 11, Příloha č. 1a, 1b, 2 a 6; ----- vyhláška č. 501/2006 Sb. v platném znění. souhrn dotčených orgánů/úřadů : tabulka � příloha iii–2a; iii–2b související judikatura : � příloha iii–1a; iii–1b

b

c

d

093 i


de lege lata

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–2.1.3 PROJEDNÁNÍ A SCHVÁLENÍ ZADÁNÍ (RADOU A) ZASTUPITELSTVEM -----------------------------------------------------------------------------------------------------------předložení návrhu zadání k projednání a schválení radě a zastupitelstvu, a to: ------------- předložení návrhu zadání s odůvodněním radě k projednání a schválení usnesením a k předložení zastupitelstvu; ------------- předložení návrhu zadání s odůvodněním zastupitelstvu k projednání a schválení usnesením.

094

de lege ferenda

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–2.1.3 PROJEDNÁNÍ A SCHVÁLENÍ ZADÁNÍ (RADOU A) ZASTUPITELSTVEM ------------------------------------------------------------------------------------------------------------

------------- předložení návrhu zadání s odůvodněním radě k projednání a schválení usnesením a k předložení zastupitelstvu; ------------- předložení návrhu zadání s odůvodněním zastupitelstvu k projednání a schválení usnesením.

Tyto skutečnosti sice stavební zákon a prováděcí vyhlášky neupravují, protože vyplývají jednak z právní úpravy obecního zřízení a zákona o hl. m. Praze (resp. zákona o krajích), jednak z organizačních a jednacích pravidel vydávaných pro vlastní potřebu obcemi; podstatnou skutečností, která musí být připomenuta, je ovšem kvalita odůvodnění předkladu, která by měla odpovídat soustavně prováděné rešeršní činnosti pořizovatele, trvalé aktualizaci údajů a tvorbě informační databáze umožňující kvalifikované rozhodování a zejména aktivní spolupráci pořizovatele se zpracovatelem, jejichž výsledkem může být i dílčí prověření některých významných témat soutěžemi, workshopy, studentskými zadáními a podobně. Vhodným a doporučeníhodným postupem je též využití profesionálů zpracovatelů pro věcné vysvětlení obsahu zadání, přestože se jedná o výkon v primární odpovědnosti pořizovatele.

----- stavební zákon § 47 odst. 2 a 4; ----- vyhláška č. 500/2006 Sb. v platném znění § 2 až § 4, § 11, Příloha č. 1a, 1b, 2 a 6; ----- vyhláška č. 501/2006 Sb. v platném znění; ----- zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů § 82 až § 87, § 94 až § 97; § 101 a § 102; ----- zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů § 59 až § 67; § 68 až § 71; § 72; § 81 an.; § 89 a § 90; § 94 až § 96. souhrn dotčených orgánů/úřadů : tabulka � příloha iii–2a; iii–2b související judikatura : � příloha iii–1a; iii–1b

c

d

095 i

2.1.3

předložení návrhu zadání k projednání a schválení radě a zastupitelstvu, a to:


platná právní úprava – relevantní ustanovení:

b


de lege lata

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–2.1.4 ZADÁNÍ ZAKÁZKY NA ZPRACOVATELE ÚZEMNÍHO PLÁNU NEBO JEHO ZMĚNY (VÝBĚR ZPRACOVATELE A UZAVŘENÍ SMLOUVY) -----------------------------------------------------------------------------------------------------------příprava podkladů pro zadání (veřejné) zakázky na zhotovitele/zpracovatele územního plánu, pokud je zpracovatel vyhledáván již v této fázi. [tento proces do určité míry odpadá, je-li zpracovatelem aparát pořizující obce (hlavní architekt, plánovací struktura); v takovém případě lze využít soutěžních postupů k hledání alternativních názorů a podnětů v rámci širší odborné diskuse o směřování plánující obce]

096

de lege ferenda

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–2.1.4 ZADÁNÍ ZAKÁZKY NA ZPRACOVATELE ÚZEMNÍHO PLÁNU NEBO JEHO ZMĚNY (VÝBĚR ZPRACOVATELE A UZAVŘENÍ SMLOUVY) -----------------------------------------------------------------------------------------------------------příprava podkladů pro zadání (veřejné) zakázky na zhotovitele/zpracovatele územního plánu: ------------- v režimu zákona o veřejných zakázkách bez možnosti předložení návrhů na řešení, a to: -------- přímým zadáním (do limitované výše nákladů; stav spíše výjimečný); -------- zadáním zakázky malého rozsahu; -------- zadáním veřejnou soutěží (otevřeným řízením nebo užším řízením); ------------- v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek s možným předložením návrhů na řešení, a to soutěží o návrh s navazujícím jednacím řízením bez uveřejnění: -------- ideová urbanistická soutěž; -------- projektová urbanistická soutěž. [tento proces do určité míry odpadá, je-li zpracovatelem aparát pořizující obce (hlavní architekt, plánovací struktura); v takovém případě lze využít soutěžních postupů k hledání alternativních názorů a podnětů v rámci širší odborné diskuse o směřování plánující obce ------------- ideová urbanistická soutěž]








------------- určení komise pro otevírání obálek; ------------- určení komise pro posuzování nabídek; ------------- posouzení a vyhodnocení předložených nabídek. ukončení zadávacího řízení usnesením: ------------- o výběru zhotovitele; ------------- o uzavření smlouvy a zadání zakázky;

b

c

d

097 i


de lege lata

[ ZADÁNÍ S VYUŽITÍM SOUTĚŽE O NÁVRH A NAVAZUJÍCÍHO JEDNACÍHO ŘÍZENÍ BEZ UVEŘEJNĚNÍ

de lege ferenda




provedení jednacího řízení bez uveřejnění a rozhodnutí zadavatele: ------------- o výběru zhotovitele; ------------- o uzavření smlouvy a zadání zakázky. ]

a

ZADÁNÍ S VYUŽITÍM SOUTĚŽE O NÁVRH A NAVAZUJÍCÍHO JEDNACÍHO ŘÍZENÍ BEZ UVEŘEJNĚNÍ


------------- posouzení a hodnocení předložených návrhů; ------------- rozhodnutí soutěžní poroty o pořadí a o rozdělení cen a odměn; ------------- rozhodnutí zadavatele o výsledku soutěže.

Metodika

------------- posouzení a hodnocení předložených návrhů; ------------- rozhodnutí soutěžní poroty o pořadí a o rozdělení cen a odměn; ------------- rozhodnutí zadavatele o výsledku soutěže. provedení jednacího řízení bez uveřejnění a rozhodnutí zadavatele: ------------- o výběru zhotovitele; ------------- o uzavření smlouvy a zadání zakázky.

deficity stávající právní úpravy, resp. územně plánovací praxe a návrhy na změny: Přestože platná právní úprava umožňuje vyhledání zpracovatele včas a mnoha alternativními způsoby, převažuje v praxi: ----- jednak vyhledání zpracovatele až po schváleném zadání; ----- jednak vyhledání zpracovatele především standardním řízením podle zákona o veřejných zakázkách, přičemž bývá určujícím kritériem zpravidla nejnižší cena, nikoli ekonomická výhodnost. Řešením není pochopitelně urbanistická soutěž (jakožto soutěž o návrh) pro jakýkoli případ (zejména bude-li pořizována pouze dílčí změna malého rozsahu nebo nevýznamná aktualizace), avšak zapojení profesionálů již v této etapě umožňuje především efektivnější kontrolu nad případnými důsledky i menších zásahů do existujícího plánu. Tento model především brání účelnému a včasnému zapojení profesionálů do přípravných prací a do provedení průzkumů a jejich hodnocení. V okamžiku jejich zapojení do procesů územně plánovacích po schváleném zadání hrozí zbytečné a nákladné komplikace spojené s revizí a hodnocením podkladů, resp. s případnou nutností vrátit se zpět před schválené zadání.

platná právní úprava – relevantní ustanovení: ----- stavební zákon § 2 / § 6 / § 18 a § 19 / § 20, § 22 až § 24 / § 25 a § 26 / § 30 / § 31 / § 36 / § 43 až § 46 / § 47 / § 55; ----- vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně plánovací dokumentaci…, ve znění pozdějších předpisů § 2 až § 4, § 11, Příloha č. 1a, 1b, 2, 6 a 7; ----- vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů; ----- zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů § 23 odst. 6 / § 34 / § 102 až § 109; ----- zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů § 23 odst. 6 písm. s); ----- Soutěžní řád ČKA/ČKAI, ve znění pozdějších předpisů. souhrn dotčených orgánů/úřadů : tabulka � příloha iii–2a; iii–2b související judikatura : � příloha iii–1a; iii–1b

Nevyužíváním soutěží v případě rozsáhlejších změn nebo aktualizací se zbavuje pořizující obec možnosti hledat alternativní podněty pro vlastní rozvoj, a to často podněty poučené nejen místní znalostí, ale i zkušenostmi zahraničními, znalostmi proměn plánovacích postupů, znalostí technologických, sociálních a dalších inovací. I v případě standardního vyhledání zpracovatele podle zákona o veřejných zakázkách je smysluplné učinit tak včas a využít nástrojů, které má profesionál k dispozici například pro prověření podmínek uspořádání a využívání území ověřovacími studiemi a podobně. [viz � přílohy č. iii–4a a iii–4b, iii–5a až iii–5c (zejména schéma průběhu architektonické soutěže a zadání jednacím řízením bez uveřejnění, standardy smlouvy se zpracovatelem a pořizovatelem)]

b

c

d

099 i


098

de lege lata

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

100

de lege ferenda

Metodika

a

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

I–2.2

Průběh (lhůty)

I–2.2

Průběh (lhůty)

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LHŮTY PRO PROVÁDĚNÍ OBECNÝCH PŘÍPRAVNÝCH PRACÍ nejsou stanoveny. lhůta pro aktualizacevydaných územních plánů je stanovena na 4 roky.








lhůty pro zadání zakázky: ------------- lhůty pro standardní zadávací řízení: -------- lhůta pro oznámení a vyhlášení zadávacího řízení; -------- lhůty průběhu zadávacího řízení; ------------- lhůty pro provedení soutěže o návrh a navazujícího jednacího řízení bez uveřejnění a pro následné uzavření smlouvy s vítězem: -------- lhůta pro oznámení a vyhlášení soutěže o návrh; -------- lhůty pro průběh soutěže; -------- lhůta pro provedení jednacího řízení bez uveřejnění.

lhůty pro zadání zakázky: ------------- lhůty pro standardní zadávací řízení: -------- lhůta pro oznámení a vyhlášení zadávacího řízení; -------- lhůty průběhu zadávacího řízení; ------------- lhůty pro provedení soutěže o návrh a navazujícího jednacího řízení bez uveřejnění a pro následné uzavření smlouvy s vítězem: -------- lhůta pro oznámení a vyhlášení soutěže o návrh; -------- lhůty pro průběh soutěže; -------- lhůta pro provedení jednacího řízení bez uveřejnění. veřejnoprávní projednávání návrhu zadání před lhůtou pro podávání stanovisek, připomínek a vyjádření, resp. podnětů: ------------- s veřejností: -------- vlastníky a uživateli území; -------- investory; podnikajícími fyzickými a právnickými osobami; -------- občanskou veřejností laickou (spolky i jednotlivci); -------- občanskou veřejností odbornou a jejich profesními sdruženími; ------------- s veřejnou mocí: -------- územními samosprávami sousedních obcí a kraje; -------- (krajským úřadem jakožto nadřízeným orgánem); -------- státem; -------- dotčenými orgány státní správy (popřípadě i mezinárodními institucemi).

lhůty pro projednání návrhu zadání a jeho schválení radou a zastupitelstvem, a to: ------------- lhůta pro vyjádření dotčených správních orgánů/úřadů [do 30 dnů od jmenovitého doručení] pro projednání s nimi [lhůta není stanovena]; ------------- lhůta pro vyjádření sousedních obcí [do 30 dnů od jmenovitého doručení] pro projednání s nimi [lhůta není stanovena];

lhůty pro projednání návrhu zadání a jeho schválení radou a zastupitelstvem, a to: ------------- lhůta pro vyjádření dotčených správních orgánů/úřadů [do 30 dnů od jmenovitého doručení] pro projednání s nimi [lhůta není stanovena]; ------------- lhůta pro vyjádření sousedních obcí [do 30 dnů od jmenovitého doručení] pro projednání s nimi [lhůta není stanovena];

b

c

d

101 i


de lege lata

------------- lhůta pro vyjádření krajského úřadu včetně podmínek případného posouzení vlivu na životní prostředí a včetně vyjádření orgánu ochrany přírody a krajiny [do 30 dnů od jmenovitého doručení] pro projednání s ním [lhůta není stanovena]; ------------- lhůta pro vyjádření dotčených osob [do 15 dnů od doručení veřejnou vyhláškou] pro projednání s nimi [lhůta není stanovena].

de lege ferenda

Metodika

a

------------- lhůta pro vyjádření krajského úřadu včetně podmínek případného posouzení vlivu na životní prostředí a včetně vyjádření orgánu ochrany přírody a krajiny [do 30 dnů od jmenovitého doručení] pro projednání s ním [lhůta není stanovena]; ------------- lhůta pro vyjádření dotčených osob [do 15 dnů od doručení veřejnou vyhláškou] pro projednání s nimi [lhůta není stanovena].

deficity stávající právní úpravy, resp. územně plánovací praxe a návrhy na změny: Lhůty jsou standardně nastaveny pro procesy zadávání veřejných zakázek. Nejsou však pro tuto fázi přípravy stanoveny ani předpokládány vůbec. Projednávání a prověřování v těchto fázích má však pro formování společně sdíleného hodnotového rámce, pro zjištění podnětů a námětů, pro dosažení dohody a pro případné včasné odstranění rozporů a kolizí nebo jejich vypořádání zásadní význam a snižuje transakční náklady spojené s komplikovaným projednáváním v navazujících fázích. Celý proces prakticky vůbec nepředpokládá, a to v období klíčovém pro vznik územního plánu, jeho projednávání se všemi relevantními aktéry; jen nepřímo lze dovodit, že při shromažďování podkladů se zjišťují i záměry a náměty či podněty veřejnosti a některých orgánů veřejné moci; zadání je připraveno a publikováno (doručením do vlastních rukou a ediktálně) až k podání stanovisek a vyjádření ex post, což nutně zvyšuje transakční náklady projednávání; zákon sice nevylučuje opakované projednávání připraveného zadání, ale v zásadě ho nepřepokládá.


b

c

d

103 i


102

de lege lata

------------------------------------------------------------------------------------------------------------


104

de lege ferenda

Metodika

a

------------------------------------------------------------------------------------------------------------


I–2.3

I–2.3





v rámci obecných a speciálních přípravných prací obligatorních pořizovatel vykonává níže uvedené činnosti: ------------- monitorovací činnost základní – soustavné sledování stavu území; ------------- zpracování doplňkových průzkumů a rozborů, zejména zajištění mapových a geodetických podkladů, dostupných technických údajů o území, ověřování a potvrzování (verifikace) podkladů opatřených zpracovatelem z pořizovatelova pověření, převzetí zpracovaných doplňkových a aktualizovaných průzkumů a rozborů; ------------- vedení evidence, ukládání a archivace údajů a dokumentů – vedení evidence a dokumentů o stavu území, územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů (včetně územně technických podkladů) a správních rozhodnutí o území; ------------- průběžné poskytování informací o území.

v rámci zpracování a projednání zadání pořizovatel vykonává tyto činnosti: ------------- zpracování návrhu zadání územně plánovací dokumentace, popř. její změny; ------------- organizace projednání návrhu zadání, provedení veškerých nezbytných procesních úkonů souvisejících s obesláním a projednáním:

v rámci obecných a speciálních přípravných prací obligatorních pořizovatel vykonává níže uvedené činnosti: ------------- soustavná monitorovací činnost základní – soustavné sledování stavu území, správních rozhodnutí o území, programů a politik obce a investičních potřeb obce a území obce a jejího širšího zájmového území; ------------- (součinnost při) zpracování doplňkových průzkumů a rozborů, zejména zajištění mapových a geodetických podkladů, dostupných technických údajů o území, majetkoprávních podkladů, investorských a investičních požadavků, ověřování a potvrzování (verifikace) podkladů opatřených zpracovatelem z pořizovatelova pověření, převzetí zpracovaných doplňkových a aktualizovaných průzkumů a rozborů formou zápisu; ------------- soustavné vedení evidence, ukládání a archivace údajů a dokumentů – soustavné vedení evidence, ukládání a archivace údajů a dokumentů o stavu území, územně plánovací dokumentace, územně plánovacích podkladů (včetně územně technických podkladů) a správních rozhodnutí o území; ------------- průběžné poskytování informací o území laické veřejnosti (osobám i spolkům), vlastníkům, uživatelům a investorům (fyzickým a právnickým osobám) a odborné veřejnosti; ------------- průběžné poskytování informací správním (a soudním) orgánům, jimž je svěřena péče o konkrétní veřejný zájem (dotčené orgány). v rámci zpracování a projednání zadání pořizovatel vykonává tyto činnosti: ------------- zpracování návrhu zadání územně plánovací dokumentace, popř. její změny se zapracováním skutečností objasňujících územně technické souvislosti, stavebněprávní souvislosti, programové a politické souvislosti, investiční souvislosti a konečně majetkové (majetkoprávní) souvislosti;

b

c

d

105 i


de lege lata

-------- doručení jmenovité dotčeným správním orgánům/úřadům a sousedním obcím a krajskému úřadu; -------- doručení ediktální všem ostatním dotčeným osobám; -------- stanovení lhůty pro stanoviska, vyjádření, podnětů a podání připomínek a námětů; ------------- zpracování zprávy o výsledku projednávání a předložení usnesení pro radu obce, která má předklad pro usnesení zastupitelstva projednat a schválit, a následně předložení návrhu usnesení ke schválení zadání územního plánu zastupitelstvu obce.

v rámci obecných a speciálních přípravných prací fakultativních (nezbytně profesně souvisejících) pořizovatel vykonává zpravidla následující činnosti: ------------- v souvislosti s aktualizací ÚAP a doplněním průzkumů a rozborů sledování souladu průzkumů a rozborů s programy a politikami obce, průběžné porovnávání průzkumem zjištěných skutečností se stavem a vývojem území.

v rámci speciálních přípravných prací fakultativních (nezbytně profesně souvisejících) pořizovatel vykonává zpravidla následující činnosti: ------------- příprava zadání zakázky v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek s případným využitím urbanistické soutěže, a to: -------- příprava zadání zakázky; -------- součinnost při zadávacím procesu při výběru zpracovatele; -------- příprava podkladů pro řízení o zadání zakázky; -------- poskytování informací o území, zajištění vazby na grafické informační systémy (GIS), odborné vyhodnocení získaných a připravených informací a podkladů;

de lege ferenda

Metodika

a

------------- organizace projednání návrhu zadání, provedení veškerých nezbytných procesních úkonů souvisejících s obesláním a projednáním; ------------- zpracování návrhu zadání územně plánovací dokumentace, popř. její změny; ------------- organizace projednání návrhu zadání, provedení veškerých nezbytných procesních úkonů souvisejících s obesláním a projednáním: -------- doručení jmenovité dotčeným správním orgánům/úřadům, sousedním obcím a krajskému úřadu; -------- doručení ediktální všem ostatním dotčeným osobám; -------- stanovení lhůty pro stanoviska, vyjádření, podnětů a podání připomínek a námětů a jejich projednávání; ------------- zpracování zprávy o výsledku projednávání a předložení usnesení pro radu obce, která má předklad pro usnesení zastupitelstva projednat a schválit, následně předložení návrhu usnesení s odůvodněním na schválení zadání územního plánu zastupitelstvu obce. v rámci obecných a speciálních přípravných prací fakultativních (nezbytně profesně souvisejících) pořizovatel vykonává zpravidla následující činnosti: ------------- soustavná monitorovací činnost související se sledováním zájmů, podnětů, záměrů a potřeb laické a odborné veřejnosti (osob i sdružení) v území a jejich průběžné projednávání (participace laické a odborné veřejnosti); ------------- soustavná monitorovací činnost související se sledováním potřeb a záměrů vlastníků a investorů v území a jejich průběžné projednávání (participace investorské/podnikatelské a vlastnické veřejnosti); ------------- sledování směrů a metod územního plánování a jejich změn v širším právním rámci; ------------- soustavná evidence, ukládání a archivace a dále poskytování informací o programech a politikách na úseku územního plánování, strategického plánování, hospodaření s majetkem obce a investiční politikou (investičními záměry) obce a s nakládáním s finančními (rozpočtovými) prostředky obce a jejich vazbou na územní plánování (rozpočtové výhledy); ------------- v souvislosti s aktualizací ÚAP a doplněním průzkumů a rozborů sledování souladu zjištěných informací a průzkumů a rozborů s programy a politikami obce, průběžné porovnávání průzkumem zjištěných skutečností se stavem a vývojem území, ověřování a potvrzování souladu rozborů a výsledků hodnocení s programy a politikami obce; ------------- překlady dokumentů do cizích jazyků (zejména v souvislosti s požadavky na finanční prostředky z mezinárodních zdrojů, například ze strukturálních fondů EU), prezentace informací tiskem (ediční činnost); ------------- činnosti související s rozhodnutím o pořízení územně plánovací dokumentace, zejména zpracovávání podkladů objasňujících investorské a metodické souvislosti územního plánování a politik obce; ------------- příprava metodických pokynů pořizovatele pro další postup pořizování, zejména zpracování návrhu. v rámci speciálních přípravných prací fakultativních (nezbytně profesně souvisejících) pořizovatel vykonává zpravidla následující činnosti: ------------- příprava zadání zakázky v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek s případným využitím urbanistické soutěže, a to: -------- příprava zadání zakázky; -------- součinnost při zadávacím procesu při výběru zpracovatele; -------- příprava podkladů pro řízení o zadání zakázky; -------- poskytování informací o území, zajištění vazby na grafické informační systémy (GIS), odborné vyhodnocení získaných a připravených informací a podkladů;

b

c

d

107 i


106

de lege lata

------------- výběr zpracovatele, zejména zajištění výběru v souladu se zákonem o veřejných zakázkách (soutěž o návrh, popřípadě standardními zadávacími postupy) a se Soutěžním řádem České komory architektů v režimu urbanistických soutěží, příprava a projednání náležitostí návrhu smlouvy o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace se zpracovatelem, předložení návrhu smlouvy o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace k projednání radě obce/města a k podpisu starostou (primátorem) nebo pověřeným radním.

de lege ferenda

Metodika

------------- výběr zpracovatele, zejména zajištění výběru v souladu se zákonem o veřejných zakázkách (soutěž o návrh, popřípadě standardními zadávacími postupy) a se Soutěžním řádem ČKA v režimu urbanistických soutěží, příprava a projednání náležitostí návrhu smlouvy o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace se zpracovatelem, předložení návrhu smlouvy o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace k projednání radě obce/města a k podpisu starostou (primátorem) nebo pověřeným radním.

deficity stávající právní úpravy, resp. územně plánovací praxe a návrhy na změny: Stavební zákon ani prováděcí vyhlášky nepopisují podrobněji výkon (obsah, rozsah a formu) pořizovatelské činnosti; pro určení jednotlivých výkonů jsou vodítkem ustanovení popisující obecně postupy pořízení územního plánu ve výše citovaných ustanoveních.


a

b

c

d

109 i


108

de lege lata

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–2.3.2 ORGÁNY OBCE (POVĚŘENÝ ČLEN RADY NEBO ZASTUPITEL) -----------------------------------------------------------------------------------------------------------v rámci obecných a speciálních přípravných prací obligatorních obec vykonává níže uvedené činnosti: ------------- (vytváření), projednání a schvalování základních programových dokumentů k plánování rozvoje obce – jedná se zejména o přípravu, projednání a schválení programu jejího územního rozvoje; ------------- příprava, projednání a schvalování rozpočtu obce (financování) a nakládání s majetkem obce s ohledem na předpokládanou investiční činnost [rozvaha o způsobech financování (nakládání veřejnými rozpočty) a o případných dispozicích s majetkem, zejména pokud budou územně plánovacími činnostmi vyvolány]; ------------- součinnost při zpracování (návrhu) zadání, projednání a schválení zadání: -------- rada obce a zastupitelstvo obce vezmou návrh zadání na vědomí; -------- rada obce (je-li ustanovena) projedná zadání a předloží jej zastupitelstvu; -------- zastupitelstvo obce zadání schválí. v rámci obecných a speciálních přípravných prací fakultativních obec vykonává zpravidla následující činnosti: ------------- účast na jednáních s orgány územních samospráv a státu (dotčenými správními orgány); ------------- rozhodnutí o způsobu zadání zakázky na zpracovatele – buď v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek, nebo v režimu urbanistických soutěží, rozhodnout o výběru zpracovatele v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek a v režimu urbanistických soutěží, rozhodnout o uzavření smlouvy o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace se zpracovatelem; ------------- účast na správních, popř. soudních řízeních konaných v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky.

v rámci speciálních přípravných prací fakultativních obec vykonává při zadání veřejné zakázky obligatorně níže uvedené činnosti: ------------- rozhodnutí o způsobu zadání veřejné zakázky buď dle zákona o zadávání veřejných zakázek, nebo v režimu urbanistických soutěží; při postupu dle zákona o zadávání veřejných zakázek buď: -------- přímým zadáním, popřípadě postupem pro zakázky malého rozsahu; -------- veřejnou soutěží – otevřeným řízením nebo užším řízením; -------- specificky: soutěží o návrh – urbanistickou soutěží s navazujícím jednacím řízením bez uveřejnění; ------------- před a zároveň po rozhodnutí o výběru zpracovatele obec musí: -------- projednat a schválit komisi pro otevírání obálek;

110

de lege ferenda

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–2.3.2 ORGÁNY OBCE (POVĚŘENÝ ČLEN RADY NEBO ZASTUPITEL) -----------------------------------------------------------------------------------------------------------v rámci obecných a speciálních přípravných prací obligatorních obec vykonává níže uvedené činnosti: ------------- (vytváření), projednání a schvalování základních programových dokumentů k plánování rozvoje obce – jedná se zejména o přípravu, projednání a schválení programu jejího územního rozvoje; ------------- příprava, projednání a schvalování rozpočtu obce (financování) a nakládání s majetkem obce s ohledem na předpokládanou investiční činnost [rozvaha o způsobech financování (nakládání veřejnými rozpočty) a o případných dispozicích s majetkem, zejména pokud budou územně plánovacími činnostmi vyvolány]; ------------- součinnost při zpracování (návrhu) zadání, projednání a schválení zadání: -------- rada obce a zastupitelstvo obce vezmou návrh zadání na vědomí; -------- rada obce (je-li ustanovena) projedná zadání a předloží jej zastupitelstvu; -------- zastupitelstvo obce zadání schválí. v rámci obecných a speciálních přípravných prací fakultativních obec vykonává zpravidla následující činnosti: ------------- sledování průběhu pořizování a výsledků aktualizace ÚAP a zpracovávání doplňkových rozborů a průzkumů a aktualizovaných podkladů; ------------- poskytnutí součinnosti v souvislosti se zpracováváním rozborů a průzkumů účastí na analýzách a hodnoceních – hodnocení silných, slabých stránek obce a hodnocení hrozeb a příležitostí obce; ------------- příprava, vypracování, projednání a schválení strategického plánu obce; ------------- vypracování, projednání, schválení dílčích programových a politických dokumentů obce s ohledem na územní a investiční plánování, na majetkovou politiku a na marketing; ------------- účast na jednáních se všemi relevantními aktéry plánovacích procesů, zejména s laickou a odbornou veřejností, vlastníky / majoritními vlastníky a (významnými) investory, s orgány územních samospráv a státu (dotčenými správními orgány), a vysvětlovat politiky a programy; ------------- rozhodnutí o způsobu zadání zakázky na zpracovatele – buď v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek, nebo v režimu urbanistických soutěží, rozhodnout o výběru zpracovatele v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek a v režimu urbanistických soutěží, rozhodnout o uzavření smlouvy o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace se zpracovatelem; ------------- účast na správních, popř. soudních řízeních konaných v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky. v rámci speciálních přípravných prací fakultativních obec vykonává při zadání veřejné zakázky obligatorně níže uvedené činnosti: ------------- rozhodnutí o způsobu zadání veřejné zakázky buď dle zákona o zadávání veřejných zakázek, nebo v režimu urbanistických soutěží; při postupu dle zákona o zadávání veřejných zakázek buď: -------- přímým zadáním, popřípadě postupem pro zakázky malého rozsahu; -------- veřejnou soutěží – otevřeným řízením nebo užším řízením; -------- specificky: soutěží o návrh – urbanistickou soutěží s navazujícím jednacím řízením bez uveřejnění; ------------- před a zároveň po rozhodnutí o výběru zpracovatele obec musí: -------- projednat a schválit komisi pro otevírání obálek;

b

c

d

111 i


de lege lata

-------- projednat a schválit komisi pro posouzení předložených nabídek; -------- projednat a schválit soutěžní porotu a zároveň i soutěžní podmínky; -------- schválit výsledky urbanistické soutěže a ukončení zadání zakázky v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek; -------- schválit zastupitelstvem obce výběr architekta; ------------- pro uzavření smlouvy se zpracovatelem obec musí: -------- schválit smlouvu o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace radou obce (nebo zastupitelstvem, není-li rada ustavena); -------- podepsat smlouvu o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace starostou nebo pověřeným radním. v rámci speciálních přípravných prací fakultativních obec vykonává při zadání veřejné zakázky fakultativně níže uvedené činnosti: ------------- spolupracovat při přípravě soutěžních podmínek urbanistické soutěže; ------------- účastnit se činnosti soutěžní poroty; ------------- účastnit se prezentace výsledků urbanistické soutěže před veřejností.

de lege ferenda

Metodika

a

b

-------- projednat a schválit komisi pro posouzení předložených nabídek; -------- projednat a schválit soutěžní porotu a zároveň i soutěžní podmínky; -------- schválit výsledky urbanistické soutěže a ukončení zadání zakázky v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek; -------- schválit zastupitelstvem obce výběr architekta; ------------- pro uzavření smlouvy se zpracovatelem obec musí: -------- schválit smlouvu o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace radou obce (nebo zastupitelstvem, není-li rada ustavena); -------- podepsat smlouvu o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace starostou nebo pověřeným radním. v rámci speciálních přípravných prací fakultativních obec vykonává při zadání veřejné zakázky fakultativně níže uvedené činnosti: ------------- spolupracovat při přípravě soutěžních podmínek urbanistické soutěže; ------------- účastnit se činnosti soutěžní poroty; ------------- účastnit se prezentace výsledků urbanistické soutěže před veřejností. deficity stávající právní úpravy, resp. územně plánovací praxe a návrhy na změny:

platná právní úprava – relevantní ustanovení: ----- stavební zákon § 2 / § 6 / § 18 a § 19 / § 20, § 22 až § 24 / § 25 a § 26 / § 30 / § 31 / § 36 / § 43 až § 46 / § 47 / § 55; ----- vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně plánovací dokumentaci…, ve znění pozdějších předpisů § 2 až § 4, § 11, Příloha č. 1a, 1b, 2, 6 a 7; ----- vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů; ----- zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů § 7, § 10 až § 12, § 38 až § 44, § 84 odst. 2 písm. a) a b); ----- zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů § 2 až § 5, § 16 až § 19, § 34 až § 41, § 44 až § 46, § 59 odst. 2 písm. c), d) a e), §§ 89 písm. d), e) a f). souhrn dotčených orgánů/úřadů : tabulka � příloha iii–2a; iii–2b související judikatura : � příloha iii–1a; iii–1b

Činnosti orgánů obce jsou věnována jen dílčí ustanovení; výkon politické moci je v demokraciích veden nereglementativním způsobem; to znamená, že zastupitelstvo jako celek není zavázáno k aktivní účasti na celém procesu – za obec jedná ”pověřený zastupitel“ a nastavení pravidel politiky k aktivnímu konání nevede a nenutí“; zastupitelstvo obce, rada, starosta i úředníci ” jednotlivých částí úřadu obce (pokud jimi obec disponuje) by se měli do procesu pořizování zapojovat podstatně efektivněji, zejména pak do procesu formulace programových a politických dokumentů (zadání, návrh); v praxi je toto jejich zapojení velmi nedostatečné, a neposkytují proto včas náměty a podněty, resp. korektivy pro řešení navazující fáze – návrhu. Zadání musí být projednáno se všemi dotčenými aktéry, a to za podmínek nejen stanovených stavebním zákonem (zejména v předepsaných lhůtách), ale především pro odstranění základních kolizí a pro nalezení alespoň základní opory pro prosazení některých veřejných zájmů a především vědomé koncepce správy a rozvoje města; závěrem procesu pořízení zadání musí být vydání vědomých/kvalifikovaných pokynů k věcnému dopracování dokumentace, ale i k metodickým a metodologickým postupům určeným zpracovateli pro fázi návrhu; za podobné pokyny (či za podobná rozhodnutí) musí být pořizovatel schopen nést osobní odpovědnost před schvalující politickou reprezentací obce i před veřejností. Pro potřeby splnění účelu co nejširší účasti občanů a občanské veřejnosti, ale také zainteresované veřejnosti vlastnické a investorské je nezbytně nutné zorganizovat nejméně dvakrát, ale spíše vícekrát veřejné projednávání různých tematických bloků, které byly v průběhu přípravných prací aktualizovány; součástí veřejného projednávání by měl být důsledně též odborný (avšak srozumitelný) výklad, který zajišťuje pořizovatel v součinnosti se zpracovatelem/zpracovateli; je vhodné, aby prezentace byla prováděna srozumitelnou a přehlednou formou, využívala co nejvíce interaktivních technik rozpravy, jimiž se rozumějí takové techniky, při nichž je veřejnost aktivně vtahována do rozpravy modelovým řešením konkrétních problémů v území za pomoci počítačové techniky, videotechniky a vhodně volených herních technik; veřejnému projednávání obvykle velmi prospívá okamžitá identifikace problémových a projednávaných míst v jinak příliš abstraktních a laické veřejnosti málo srozumitelných grafických přílohách; i z těchto důvodů je velmi důležitá důkladná předběžná příprava a úzká spolupráce politiků, úředníků a odborných zpracovatelů dokumentace při této prezentaci. Úrovně participace se budou lišit podle zájmů prosazovaných jednotlivci a skupinami a jejich ochoty podílet se na věcech veřejných – úkolem pořizovatele i politické reprezentace je ovšem vytvořit pro takovou ochotu vhodný rámec (formát: ozvučná deska“) a podnětné prostředí. ”

c

d

113 i


112

de lege lata

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–2.3.3 ZPRACOVATEL (SLOŽENÍ TÝMU: ARCHITEKT/URBANISTA, SPECIALISTÉ) -----------------------------------------------------------------------------------------------------------[činnost/postup zpracovatele není stavebním zákonem ani prováděcími vyhláškami popsán(a) stanoven(a) jinak než nepřímo]

114

de lege ferenda

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–2.3.3 ZPRACOVATEL (SLOŽENÍ TÝMU: ARCHITEKT/URBANISTA, SPECIALISTÉ) -----------------------------------------------------------------------------------------------------------[jsou-li pro takový postup splněny podmínky a je-li zpracovatel vybrán v počáteční fázi přípravných prací (to jest, není-li pořizující obec vybavena vlastním odborným aparátem), pak] v rámci obecných a speciálních přípravných prací fakultativních vykonává zpracovatel níže uvedené činnosti: ------------- analýza obcí předložených podkladů, provedení průzkumů a rozborů, jejich vyhodnocení; ------------- provedení, popřípadě obstarání příslušných doplňkových průzkumů a rozborů, nezbytných pro definování základních charakteristik, tendencí a limitů území; ------------- celkové vyhodnocení průzkumů a rozborů s objasněním podstatných urbanistických, architektonických a územně technických podmínek a ekonomických, ekologických, sociálních a majetkoprávních vztahů a souvislostí; ------------- vypracování problémové mapy s vyznačením nejvýznamnějších kritických a rozvojových míst; ------------- provedení nebo obstarání aktualizace a doplnění mapových podkladů; ------------- účast na předběžných jednáních s dotčenými orgány veřejné správy a dotčenými fyzickými nebo právnickými osobami za účelem získání jejich předběžného stanoviska k územně plánovacímu dokumentu (k zamýšlenému řešení); ------------- součinnost při vypracování podkladů pro sestavení zadání. složení týmu: ------------- řídící (zodpovědní) vedoucí architekti/urbanisté/plánovači, architekti/urbanisté, architekti specialisté: architekti krajinářští specialisté / projektanti ÚSES / projektanti pozemkových úprav / kresliči / IT specialisté; ------------- inženýři specialisté pro urbanistické (územně plánovací) obory: infrastrukturní specialisté pro dopravu / infrastrukturní specialisté pro technickou infrastrukturu / technici; ------------- další specialisté (experti): sociologové a sociální demografové / demografové / psychologové a sociální psychologové / ekonomové (specialisté pro územní ekonomii) / (regionální) geografové / právní konzultanti / ostatní.


platná právní úprava – relevantní ustanovení: ----- stavební zákon § 2 / § 6 / § 18 a § 19 / § 20, § 22 až § 24 / § 25 a § 26 / § 30 / § 31 / § 36 / § 43 až § 46 / § 47 / § 55; ----- vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně plánovací dokumentaci…, ve znění pozdějších předpisů § 2 až § 4, § 11, Příloha č. 1a, 1b, 2, 6 a 7; ----- vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů; ----- zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů. souhrn dotčených orgánů/úřadů : tabulka � příloha iii–2a; iii–2b související judikatura : � příloha iii–1a; iii–1b

Výběr zpracovatele je jednou z velmi podceňovaných aktivit obce. Jsou – pochopitelně – rozdíly mezi obcemi a jejich výkonnými aparáty (úřady); v případě největších českých měst lze předpokládat jak aparát pořizovatelský, tak aparát zpracovatelský, avšak v případě ostatních měst včetně řady měst krajských, městysů a obcí venkovských by to bylo zřejmě značně nehospodárným nakládáním s veřejnými prostředky (zpracovatelským aparátem ostatně nedisponují často ani kraje) – ve všech těchto případech je účelné vyhledat externí spolupracující tým a zapojit ho do přípravných prací v co nejranější době. Včasný výběr vhodného kvalifikovaného pořizovatele a zpracovatele umožňuje již od samého počátku vést celý pořizovatelský proces co nejlépe a co nejšetrněji – proto je výběru kvalitních osob třeba věnovat značnou pozornost!

b

c

d

115 i


de lege lata

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–2.3.4 DALŠÍ AKTÉŘI/ÚČASTNÍCI/ČINITELÉ A JEJICH ROLE A PŮSOBENÍ V PLÁNOVACÍM PROCESU / PARTICIPACE -----------------------------------------------------------------------------------------------------------veřejnost

116

de lege ferenda

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–2.3.4 DALŠÍ AKTÉŘI/ÚČASTNÍCI/ČINITELÉ A JEJICH ROLE A PŮSOBENÍ V PLÁNOVACÍM PROCESU / PARTICIPACE -----------------------------------------------------------------------------------------------------------veřejnost ------------- veřejnost laická (občané/spolky); ------------- veřejnost odborná; ------------- osoby (fyzické a právnické osoby): -------- vlastníci/uživatelé; -------- investoři; -------- vlastníci/správci infrastruktury.

veřejná moc ------------- sousední obce; ------------- státní správa: -------- dotčené správní orgány/úřady (podrobněji viz � příloha): -------- státní správa na úseku péče o zdravé životní podmínky: -------- humánní hygiena; -------- lázeňství; -------- veterinární hygiena; -------- státní správa na úseku péče o přírodní složky životního prostředí: -------- posuzování vlivů na životní prostředí; -------- příroda a krajina; -------- zemědělský půdní fond; -------- lesy; -------- ovzduší; -------- vody; -------- nerosty; -------- státní správa na úseku péče o kulturní bohatství; -------- státní památková péče; -------- státní správa na úseku infrastruktury: -------- dopravní [pozemní komunikace (silniční) / dráhy (drážní) / civilní letecká doprava (letectví) / vnitrozemská vodní doprava]; -------- technické [vodohospodářství / energetika / elektronické komunikace / odpady a znečištění]; -------- státní správa na úseku požární bezpečnosti (hasičský záchranný sbor); -------- státní správa na úseku územní ochrany (civilní ochrana / obrana a bezpečnost / krizové řízení); -------- státní správa na úseku informací, informačních systémů, základních registrů a statistiky; -------- státní správa na úseku evidence vlastnictví (katastr / pozemkové úpravy / zeměměřictví).

veřejná moc ------------- samosprávy územní: -------- sousední obce; -------- kraj/kraje; -------- samosprávy personální (profesní/zájmové); ------------- státní správa: -------- ústřední orgány státní správy (ministerstva, úřady); -------- dotčené správní orgány/úřady (podrobněji viz � příloha): -------- státní správa na úseku péče o zdravé životní podmínky; -------- státní správa na úseku péče o přírodní složky životního prostředí; -------- státní správa na úseku péče o kulturní bohatství; -------- státní správa na úseku infrastruktury: -------- dopravní [pozemní komunikace (silniční) / dráhy (drážní) / civilní letecká doprava (letectví) / vnitrozemská vodní doprava]; -------- technické [vodohospodářství / energetika / elektronické komunikace / odpady a znečištění]; -------- státní správa na úseku požární bezpečnosti (hasičský záchranný sbor); -------- státní správa na úseku územní ochrany (civilní ochrana / obrana a bezpečnost / krizové řízení); -------- státní správa na úseku informací, informačních systémů, základních registrů a statistiky; -------- státní správa na úseku evidence vlastnictví (katastr / pozemkové úpravy / zeměměřictví); -------- správní orgány územních a personálních samospráv vykonávající přenesenou působnost.

soudní moc

b

c

d

117 i


de lege lata

118

de lege ferenda

Metodika

a

deficity stávající právní úpravy, resp. územně plánovací praxe a návrhy na změny: Stávající právní úprava je v zapojení různých subjektů jakožto aktérů územního plánování (a to od samého počátku, to jest již od přípravných prací) značně liknavá a neurčitá; aplikační praxí (i výkladovou judikaturou) dokonce vytváří smysluplnému projednávání různé bariéry, neboť argumentuje nerovnými“ podmínkami jednotlivých zúčastněných aktérů, ” jsou-li s nimi jak podklady, tak i připravené dokumenty předjednávány. Obecně platí, že zapojení veřejnosti v celé její šíři do procesu plánování (participace) je českou právní úpravou značně podceněno a českou územně plánovací praxí často velmi efektivně ignorováno, přestože včasné projednávání záměrů a podkladů s veřejností (v celé škále) s vysokou mírou jejího aktivního zapojení může snížit, nebo dokonce zcela eliminovat přenos transakčních nákladů do pozdějších, méně příhodných fází pořizování. Jak jsme již uvedli, prakticky vůbec se nepracuje s projednáváním jakožto fází přípravnou, umožňující sběr záměrů jednotlivých (zejména významných) investorů a stavebníků či majitelů, podnětů a námětů obyvatel, přičemž právě přípravné fáze umožňují různorodé podněty a záměry konfrontovat a případné kolize dohodovat nebo jinými formami odstraňovat nebo tlumit. Obdobné ovšem platí i pro veřejnou moc, resp. její různorodé struktury: v procesech projednávání se počítá důsledně s krajem jakožto s nadřízeným“ ” orgánem územního plánování, nikoli jako se samosprávným celkem, odpovídajícím za určité úseky veřejné správy, přičemž obdobně jako obce i kraje jsou pověřeny vytvářet rozvojové dokumenty politické a programové a disponovat prostředky pro iniciaci rozvoje kraje a obcí v jeho správním obvodu existujících. Prakticky zcela jsou z tohoto procesu vyjmuty profesní samosprávy, přestože činnost mnoha z nich má významné územní důsledky – často dokonce přímé (architekti, urbanisté, inženýři) a činnost těchto profesních samospráv by mohla poskytnout územnímu plánování cenné podněty z mnoha sfér života obce. Víceméně okrajově, spíše nejsou zastoupeny ústřední orgány státní správy, zejména mnohé speciální úřady, jejichž činnost se v území rovněž promítá a jejichž koncepce a záměry nejsou často plánujícím obcím vůbec známy. Jedinou složkou zachycenou, a to nikoli v procesu přípravy, nýbrž až v procesu projednávání návrhu zadání, jsou tzv. dotčené orgány/úřady, přičemž předběžné a průběžné projednávání by mohlo být pro výsledek plánovacího procesu přínosné. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že vysoká míra fragmentarizace veřejné správy a mimořádný počet těchto dotčených správních orgánů/úřadů (jak je blíže patrno z � přílohy č. iii-2a,iii-2b) je značnou překážkou skutečně efektivního postupu; má-li být tento proces zkvalitněn a zjednodušen, je zcela nepochybné, že je nutno revidovat a významně redukovat skutečnosti, které stát hodlá kontrolovat jakožto veřejný zájem, a tomu přizpůsobit i počty a struktury dotčených správních orgánů.

platná právní úprava – relevantní ustanovení: ----- stavební zákon § 2 / § 6 / § 18 a § 19 / § 20, § 22 až § 24 / § 25 a § 26 / § 30 / § 31 / § 36 / § 43 až § 46 / § 47 / § 55; ----- vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně plánovací dokumentaci…, ve znění pozdějších předpisů § 2 až § 4, § 11, Příloha č. 1a, 1b, 2, 6 a 7; ----- vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů; ----- zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů § 2 až § 8, § 136, § 149, § 154 až § 158. souhrn dotčených orgánů/úřadů : tabulka � příloha iii–2a; iii–2b související judikatura : � příloha iii–1a; iii–1b

Přestože správní řád předvídá možnost dohodovacích řízení při kolizích a neshodách mezi pořizující obcí (pořizovatelem) a dotčeným orgánem/úřadem, resp. mezi dotčenými orgány/úřady navzájem, je to nástroj jen velmi omezeně využívaný, a to zejména pro časovou nesouřadnost konání pořizující obce a dotčeného správního orgánu; tyto dotčené orgány/úřady navíc nejsou vedeny k tomu, aby hledaly schůdná a smysluplná řešení, nýbrž trvají často na formalistických požadavcích naplnění jejich“ právních předpisů, jimiž jsou ” veřejný zájem a jejich činnost upraveny.

b

c

d

119 i


de lege lata

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dokumentace (obsah a forma zadání územního plánu)

120

de lege ferenda

Dokumentace (obsah a forma zadání územního plánu)

I–2.4

Zadání územního plánu obsahuje hlavní cíle a požadavky na zpracování návrhu územního plánu, zejména: ------------- požadavky na základní koncepci rozvoje území, vyjádřené zejména v cílech zlepšování dosavadního stavu, včetně rozvoje obce a ochrany hodnot jejího území, v požadavcích na změnu charakteru obce, jejího vztahu k sídelní struktuře a dostupnosti veřejné infrastruktury; tyto požadavky lze dle potřeby dále upřesnit a doplnit v členění na: -------- urbanistickou koncepci, zejména na prověření plošného a prostorového uspořádání zastavěného území a na prověření možných změn, včetně vymezení zastavitelných ploch; -------- koncepci veřejné infrastruktury, zejména na prověření uspořádání veřejné infrastruktury a možnosti jejich změn; -------- koncepci uspořádání krajiny, zejména prověření plošného a prostorového uspořádání nezastavěného území; -------- prověření možných změn, včetně prověření, ve kterých plochách je vhodné vyloučit umisťování u staveb, zařízení a jiných opatření pro účely uvedené v § 18 odst. 5 stavebního zákona; ------------- požadavky na vymezení ploch a koridorů územních rezerv a na stanovení jejich využití, které bude nutno prověřit; ------------- požadavky na prověření vymezení veřejně prospěšných staveb, veřejně prospěšných opatření a asanací, pro které bude možné uplatnit vyvlastnění nebo předkupní právo; ------------- požadavky na prověření vymezení ploch a koridorů, ve kterých bude rozhodování o změnách v území podmíněno vydáním regulačního plánu, zpracováním územní studie nebo uzavřením dohody o parcelaci; ------------- případný požadavek na zpracování variant řešení; ------------- požadavky na uspořádání obsahu návrhu územního plánu a na uspořádání obsahu jeho odůvodnění včetně měřítek výkresů a počtu vyhotovení; ------------- v případě hlavního města Prahy vymezení řešeného území, pokud bude územní plán vydán pro část území města; ------------- požadavky na vyhodnocení předpokládaných vlivů územního plánu na udržitelný rozvoj území.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------Struktura podkladů i zadání územního plánu musí odpovídat struktuře návrhu územního plánu. De facto i způsob rozhodování o území (odůvodnění) musí z této struktury vycházet. Stejně tak musí být budována i informační báze o území. Cílem vždy musí být formulovat a strukturovat požadavky tak, aby veškeré skutečnosti obsažené v územním plánu byly uspořádány v konzistentních celcích a částech, od podstatných k podpůrným a v logicky významově řazených vrstvách, aby jednotlivé informace byly vždy jasně provázány vzájemně i v rámci celku a aby normativní sdělení bylo možné vždy ověřit a kontrolovat. To vše znamená, že se jedná principiálně o postupné zpřesňování informací v pevném rámci daném níže popsanou nomenklaturní strukturou. Tento přístup potvrzuje cyklickou podstatu územního plánování, resp. evaluační princip vzniku informace o území. Nová informace vychází z informace předchozí, ať již jde o významný či drobný posun. Míra odchylky je dána vždy sledovanými politikami (cíli a prioritami) vzešlými z analýz a hodnocení stavu, z obecných i specifických tendencí a z politických programů. Zadání územního plánu je jednak informací o stavu obce a nástrojích jejího rozvoje („podklady“), jednak požadavkem na aktualizaci a prohloubení těchto informací („požadavek“). Je proto zřejmé, že základní stavba informací o území musí být odpovídajícím způsobem strukturována a stabilní. Proto je prvořadým požadavkem na zadání jeho schopnost obsáhnout šíři báze těchto informací a logicky ji uspořádat. V zadání územního plánu budou sděleny všechny relevantní dosažitelné informace v rámci níže uvedené struktury. Současně budou na základě těchto podkladů a v obdobné skladbě požadovány informace v návrhu územního plánu. Zadání proto musí především sdělovat: ------------- jaké jsou stávající cíle rozvoje obce a příslušné územně plánovací dokumentace, jaké jsou rozhodující záměry, jichž má být dosaženo; ------------- jaké jsou charakteristiky území obce a jak jsou dokumentovány; ------------- jaké jsou relevantní procesní podmínky související s aktuálním vývojem obce a pořízením územního plánu; a současně by mělo zadání důsledně požadovat:

Shora uvedené body zahrnují: ------------- upřesnění požadavků vyplývajících z politiky územního rozvoje; ------------- upřesnění požadavků vyplývajících z územně plánovací dokumentace vydané krajem; ------------- upřesnění požadavků vyplývajících z územně analytických podkladů, zejména z problémů určených k řešení v územně plánovací dokumentaci a případně z doplňujících průzkumů a rozborů; ------------- další požadavky, například požadavky obce, požadavky vyplývající ze zprávy o uplatňování územního plánu podle § 55 odst. 1 stavebního zákona nebo z projednání s dotčenými orgány a veřejností.

a

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

I–2.4

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Metodika

------------- stanovení cílů a priorit obce a územního plánu; ------------- určení charakteristik území obce a jejich dokumentace v územním plánu; ------------- vymezení relevantních procesů souvisejících s implementací územního plánu; ------------- významové roviny [metastruktura / struktura / infrastruktura]; ------------- prostorové jednotky [parcela–pozemek–dům / urbánní blok – veřejné prostranství / základní sídelní jednotka (urban) / lokalita / katastr / čtvrť / část–obvod / extravilán–intravilán / obec–sídliště–sídlo / aglomerace / region–kraj / stát].

b

c

d

121 i


de lege lata

122

de lege ferenda

Metodika

a

------------- systémové vrstvy [krajina– příroda / osídlení / obývání, společenství / kulturní a přírodní bohatství / bydlení / občanská vybavenost / dopravní vybavenost / technická vybavenost / hospodářská vybavenost]; ------------- parametry: -------- uspořádání [poloha / pozice / skladba / podmínky / velikost / hustota]; -------- využití [obslužnost / ekonomie / hodnoty / typologie / limity / míra změn]; ------------- projekce [zobrazení / popis / předpis]; ------------- uspořádání. Při výkladu mnohočetných projevů města se jeví jako účelné je popisovat na základě následujících sfér: ------------- přírodní (prostředí); ------------- sociální (obyvatelstvo); ------------- vystavěná (nemovitosti); ------------- hospodářská (zdroje); ------------- technická (prostředky); všechny uvedené sféry jsou z hlediska hodnot a jejich udržitelnosti rovnocenné. Pro účely obecného porozumění územnímu plánu je vztažnou základnou sféra materiální (fyzický projev sídliště/sídla), ostatní sféry jsou k ní vztahovány ve smyslu lokalizace a relativní objektivizace. Nejde však o superpozici, vždy se jedná o reciproční vztahy všech sfér. Hierarchie informací mezi sférami a v jejich rámci musí být vždy posuzována na základě konkrétního záměru. Následující informační báze: ------------- přísluší všem fázím procesu pořízení a tvorby územního plánu, rozdíly jsou jen v míře určenosti (zobrazení, popis) a míře závaznosti (předpis); ------------- přísluší všem měřítkovým vrstvám s tím, že se odlišuje míra agregace informace ve všech typech výstupů (zobrazení, popis, předpis, odůvodnění); ------------- slouží ke stanovení požadavků na zadání územního plánu každého sídliště/sídla; specifické podmínky konkrétní lokace, konkrétní velikosti a konkrétních záměrů budou vtěleny do obsahu jednotlivých kapitol v rámci zadání a ostatních fází zpracování konkrétního územního plánu.



Zadání územního plánu je podstatně komplexnější a současně výrazně specifické podle velikosti, charakteru a dalších znaků pořizující obce. Je informací o stavu obce a nástrojích jejího rozvoje (podklady), a současně požadavkem na aktualizaci a prohloubení těchto informací (požadavky). Je proto zřejmé, že základní struktura informací o území musí být odpovídajícím způsobem strukturovaná a stabilní. Proto je prvořadým požadavkem na zadání jeho schopnost obsáhnout šíři báze těchto informací a logicky ji uspořádat. Zadáním územního plánu by měly být sděleny všechny relevantní dosažitelné informace v rámci uvedené struktury; současně by měly být na základě těchto podkladů a v obdobné skladbě požadovány informace v návrhu územního plánu.

b

c

d

123 i


de lege lata

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

124

de lege ferenda

Nástroje

I–2.5

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nástroje

z hlediska účelu:

------------- správní řízení; ------------- vydávání stanovisek.

politické (programové): -------------------------------------------------------------

program územního rozvoje obce; jednotlivé politiky města (sociální, bezpečnostní, zdravotnická atd.); strategický plán; operační plán; programy a politiky ústředních orgánů, úřadů a krajů (blíže komentář), popřípadě orgánů mezinárodních / dotační programy.

(s)právní: ------------- legislativní; ------------- správní procesy: -------- správní řízení; -------- vydávání stanovisek; -------- kontrola/inspekce; ------------- metodické: -------- organizace/koordinace; -------- metodika; -------- iniciace. ekonomické: ------------- majetkové: -------- správa (údržba/provoz); -------- investice (dopady investic / externality a jejich posuzování); -------- úprava vztahů v území (předkupní právo obce a náhrada ze změnu v území); ------------- finanční: -------- veřejné financování (rozpočty a jiné veřejné zdroje); -------- smíšené veřejné a soukromé financování; -------- soukromé financování.

odborné (územně plánovací): ------------- Politika územního rozvoje; ------------- územně plánovací podklady a informace; ------------- územně plánovací dokumentace: -------- zásady územního rozvoje; -------- (územní plány); -------- regulační plány.

b

c

d

125 i

2.5

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------z hlediska účelu:

------------- program územního rozvoje obce; ------------- strategický plán.

(s)právní – správní procesy:

a

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

I–2.5

politické (programové):

Metodika

odborné (územně plánovací): ------------- Politika územního rozvoje; ------------- územně plánovací podklady a informace: -------- územně analytické podklady; -------- územní studie, popřípadě obdobné právem aprobované formy (zastavovací studie); ------------- územně plánovací dokumentace: -------- zásady územního rozvoje; -------- (územní plány); -------- regulační plány.


de lege lata

de lege ferenda

Metodika

a

------------- právo na informace a ochrana osobních údajů; ------------- statistika (statistické informace) a jejich základní okruhy [klasifikační systémy: Klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE), Klasifikace stavebních děl (CZ-CC), Klasifikace zemí (CZ-GEONOM), Klasifikace individuální spotřeby podle účelu (CZ-COICOP), Mezinárodní klasifikace vzdělávání – ISCED 97, Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO), Rozšířená klasifikace zaměstnání (KZAM-R), Klasifikace postavení v zaměstnání (CZ-ICSE), Číselník zemí (ČZEM), Klasifikace územních statistických jednotek (CZ-NUTS), Klasifikace funkcí vládních institucí (CZ-COFOG), Číselník institucionálních sektorů a subsektorů (ČISS), Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN-10), TNM klasifikace zhoubných novotvarů a Mezinárodní klasifikace nemocí pro onkologii (MKN-10), Klasifikace služeb neziskových institucí sloužících domácnostem podle účelu (CZ-COPNI), Číselník vybraných měřicích jednotek a jednotek ekonomických veličin (ČVMJ), Klasifikace produkce (CZ-CPA)]; ------------- významné informační systémy; ------------- základní registry a agendové orgány: -------- obyvatel/osob; -------- územní identifikace; -------- práv a povinností.

veřejnoprávní: -------------------------------------------------------------------------------------------------------------

z hlediska právního statusu (výběr nejdůležitějších): veřejnoprávní:


soukromoprávní: ------------- smlouvy (plánovací smlouva); ------------- dohody (dohoda o parcelaci); ------------- jiná právní jednání.


-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

c

d

127 i

informační:

z hlediska právního statusu (výběr nejdůležitějších):

b


soukromoprávní: ------------- smlouvy (plánovací smlouva); ------------- dohody (dohoda o parcelaci); ------------- jiná právní jednání (například majetkové převody).

deficity stávající právní úpravy, resp. územně plánovací praxe a návrhy na změny: Nástroje uplatňované v procesu pořizování územně plánovacích dokumentací jsou popsány v různých právních předpisech značně roztříštěně a diverzifikovaně (fragmentárně). Stavební zákon ani prováděcí vyhlášky řadě z nich netvoří pevný rámec a oporu, resp. je často neuvádějí vůbec, nebo jen zcela okrajově. Prakticky naprosto absentují nástroje ekonomické a zejména provázanost rozpočtu a územně plánovacích dokumentací, jakkoli právě tato provázanost je pro plnění úkolů samospráv zcela klíčová.


126

de lege lata

[postup po schválení/ neschválení zadání]

i—3

a

b

c

d

129 i 3

metodika — Užití zadání ÚP

Užití zadání územního plánu

Metodika

I–3

UŽITÍ ZADÁNÍ [ POSTUP PO SCHVÁLENÍ/NESCHVÁLENÍ ZADÁNÍ ]

schválené zadání: ------------- pokyny pro pořízení návrhu. neschválené zadání: ------------- zastavení procesu.

de lege ferenda

I–3

Metodika

a

UŽITÍ ZADÁNÍ [ POSTUP PO SCHVÁLENÍ/NESCHVÁLENÍ ZADÁNÍ ]

------------- pokyny pro pořízení návrhu. neschválené zadání: ------------- územní studie nebo jiná právem aprobovaná forma; ------------- zastavení procesu.

Schválení, resp. neschválení je autonomním rozhodnutím obce v samosprávné působnosti; na pořízení nového územního plánu nebo jeho změnu není právní nárok. Nicméně je nutno připomenout, že rozhodnutí zastupitelstva se provádí v určitém kontextu a v právních i věcných souvislostech; v konkrétních případech bude podstatně záležet na informacích a dosavadním postupu obce; v případě neschválení je nutno uvážit důsledky, které může přinést postup, který se významně odchýlí od dosavadních rozhodnutí obce, aniž bude věrohodně zdůvodněn, zejména bude-li důsledkem takových informací vynakládání finančních a majetkových zdrojů zúčastněných aktérů – i z těchto důvodů je nesmírně důležité, aby projednávání probíhalo korektně po celou dobu přípravy územně plánovací dokumentace a aby byli všichni aktéři průběžně o stavu a vývoji informováni a měli opakovaně možnost se k věci vyjádřit. V případě neschválení je možno postupovat (kromě zastavení procesu) využitím získaných poznatků a informací a zpracovaných podkladů a dokumentů pro územní studii, zastavovací studii, ověřovací studii či pro další obdobně zvané a koncipované dokumenty, které umožňují následně kvalifikovaně rozhodovat v území.

----- stavební zákon § 2 / § 6 / § 18 a § 19 / § 20, § 22 až § 24 / § 25 a § 26 / § 30 / § 31 / § 36 / § 43 až § 46 / § 47 / § 55; ----- vyhláška č. 500/2006 Sb., o územně plánovací dokumentaci…, ve znění pozdějších předpisů § 2 až § 4, § 11, Příloha č. 1a, 1b, 2, 6 a 7; ----- vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů. souhrn dotčených orgánů/úřadů : tabulka � příloha iii–2a; iii–2b související judikatura : � příloha iii–1a; iii–1b

c

d

131 i 3

schválené zadání:


platná právní úprava – relevantní ustanovení:

b

metodika — Užití zadání ÚP

130

de lege lata

Metodika

a

b

c

d

133

komentář

ii iii–1

b

ii

komentář ii–1 ---------- Předpisy a pojmy ii–2 ---------- Proces územního plánování ii–3 ---------- Zvláštní část ii–4 ---------- K výkladu a aplikaci právních předpisů a územního plánování

ii—1

a

b

c

d

135 ii 1

relevantní právní předpisy ve výstavbě .......... ii–1.1 pojmy .......... ii–1.2 komentář — Úvod

Předpisy a pojmy

Metodika

Relevantní právní předpisy ve výstavbě (pro územní plánování a stavební řád)

II–1.1

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------V textu jsou na konkrétních místech odkazovány příslušné právní předpisy. Pro účely výstavby tvoří základní soubor předpisů: stavební zákon a předpisy související se stavebním zákonem ----- zákon č. 183/2006 Sb., o územním pláno vání a stavebním řádu (stavební zákon) [od 01. 01. 2007], ve znění pozdějších předpisů; ----- zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů [do 31. 12. 2006]; ----- zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů; ----- zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a technické infrastruktury, ve znění zákona č. 209/2011 Sb. a zákona č. 405/2012 Sb.; ----- zákon č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění; ----- zákon č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony; ----- vyhláška MMR č. 498/2006 Sb., o autorizovaných inspektorech; ----- vyhláška MMR č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.; ----- vyhláška MD č. 146/2008 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace dopravních staveb; ----- vyhláška MMR č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.; ----- vyhláška MMR č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů; ----- vyhláška MMR č. 268/2009 Sb., o technických poža davcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb.; ----- vyhláška MMR č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb; ----- vyhláška MMR č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, stavebního řádu a územního opatření, ve znění vyhlášky č. 63/2013 Sb.

Metodika

a

nařízení vlády o technických požadavcích na stavební výrobky ----- nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky (oprava v částce č. 79/2002 Sb.), ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb. soubor opatření obecné povahy, kterým se vydávají územní plány [obce] a regulační plány [kraje/obce] vyhlášky o zvláštních technických požadavcích na stavby (například) ----- vyhláška č. 92/2012 Sb., o požadavcích na minimální technické a věcné vybavení zdravotnických zařízení a kontaktních pracovišť domácí péče; ----- vyhláška MZd č. 221/2010 Sb., o požadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení a o změně vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 51/1995 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení, a mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě (vyhláška o požadavcích na věcné a technické vybavení zdravotnických zařízení), ve znění vyhlášky č. 234/2011 Sb.; ----- vyhláška MZe č. 433/2001 Sb., kterou se stanoví technické požadavky pro stavby pro plnění funkcí lesa; ----- vyhláška MZe č. 590/2002 Sb., o technických požadavcích na vodní díla, ve znění vyhlášky č. 367/2005 Sb.; ----- vyhláška MDS č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů; ----- vyhláška MD ČR č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, ve znění pozdějších předpisů; ----- vyhláška MDS č. 108/1997 Sb., kterou se provádí zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů; ----- výnos FMD čj. 19958/73-020, kterým se vydává Předpis L-14 Letiště (částka 35/1973 Sb.), ve znění výnosu FMD čj. 9512/87 (částka 24/1987 Sb.); ----- vyhláška SÚJB č. 195/1999 Sb., o požadavcích na jaderná zařízení k zajištění jaderné bezpečnosti, radiační ochrany a havarijní připravenosti. soubor politiky územního rozvoje [ČR] a zásad územního rozvoje [krajů] ----- sdělení MMR č. 270/2009 Sb., o schválení Politiky územního rozvoje České republiky 2008 (návrh aktualizace č. 1 pořízen k 15. 01. 2015).

b

c

d

137 ii

1.1 komentář — Úvod

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

136

zásady územního rozvoje ---------------------------------------------

Zásady Zásady Zásady Zásady Zásady Zásady Zásady Zásady Zásady Zásady Zásady

územního územního územního územního územního územního územního územního územního územního územního

rozvoje rozvoje rozvoje rozvoje rozvoje rozvoje rozvoje rozvoje rozvoje rozvoje rozvoje

Jihočeského kraje; Královéhradeckého kraje; Libereckého kraje; Moravskoslezského kraje; Olomouckého kraje; Plzeňského kraje; Středočeského kraje; Ústeckého kraje; Kraje Vysočina; Zlínského kraje; hl. m. Prahy.

byty, bydlení a bytová výstavba ----- zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty; ----- nařízení vlády č. 468/2012 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou úvěrů poskytnutých právnickým a fyzickým osobám na opravy a modernizace domů; ----- nařízení vlády č. 249/2002 Sb., o podmínkách poskytování příspěvků k hypotečnímu úvěru osobám mladším 36 let, ve znění nařízení vlády č. 32/2004 Sb.; ----- zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; ----- zákon č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů; ----- zákon č. 378/2005 Sb., o podpoře výstavby družstevních bytů ze Státního fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, (zákon o podpoře výstavby družstevních bytů), ve znění pozdějších předpisů; ----- nařízení vlády č. 481/2000 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou dotace ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů, ve znění pozdějších předpisů; ----- nařízení vlády č. 396/2001 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení na opravy a modernizace bytů, ve znění pozdějších předpisů; ----- nařízení vlády č. 466/2001 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení k úhradě nákladů spojených s jeho správou; ----- nařízení vlády č. 97/2002 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů pro příjmově vymezené rodiny, ve znění pozdějších předpisů; ----- nařízení vlády č. 146/2003 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou úvěru na úhradu části nákladů spojených s výstavbou bytu osobami mladšími 36 let, ve znění nařízení vlády č. 98/2007 Sb.; ----- nařízení vlády č. 616/2004 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou úvěru na úhradu části nákladů spojených s výstavbou nebo pořízením bytu osobami mladšími 36 let, ve znění pozdějších předpisů;

Metodika

a

----- nařízení vlády č. 28/2006 Sb., o podmínkách použití finančních prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou úvěru ke krytí části nákladů spojených s modernizací bytu některými osobami mladšími 36 let, ve znění pozdějších předpisů; ----- nařízení vlády č. 369/2003 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů určených přednostně pro zaměstnance příjmů investičních pobídek; ----- nařízení vlády č. 370/2004 Sb., o rozsahu a podmínkách použití finančních prostředků k úhradě úvěrů zajištěných Státním fondem rozvoje bydlení, ve znění nařízení vlády č. 438/2009 Sb.; ----- nařízení vlády č. 494/2000 Sb., o poskytování dotací ze státního rozpočtu na podporu regenerace panelových sídlišť, ve znění nařízení vlády č. 99/2007 Sb.; ----- nařízení vlády č. 63/2006 Sb., o podmínkách použití finančních prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou dotace ke krytí části nákladů spojených s opravami panelového domu; ----- nařízení vlády č. 333/2009 Sb., o podmínkách použití finančních prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou dotace ke krytí části nákladů spojených s výstavbou sociálních bytů formou dotace právnickým a fyzickým osobám, ve znění nařízení vlády č. 228/2010 Sb.; ----- nařízení vlády č. 284/2011 Sb., o podmínkách poskytnutí a použití finančních prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou úvěru na podporu výstavby nájemních bytů na území České republiky, ve znění nařízení vlády č. 268/2012 Sb.; ----- nařízení vlády č. 465/2005 Sb., vydané na základě zmocnění uvedeného v zákoně o podpoře výstavby družstevních bytů; ----- zákon č. 319/1993 Sb., o příspěvku na nájemné, ve znění zákona č. 109/1995 Sb.; ----- zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů; ----- vyhláška MF č. 236/2005 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 142/2009 Sb.; ----- nařízení vlády ČR č. 149/1997 Sb., kterým se stanoví podmínky poskytování další finanční podpory hypotečního úvěrování bytové výstavby; ----- nařízení vlády ČR č. 190/1997 Sb., o poskytnutí finanční pomoci v oblasti bydlení občanům postiženým povodněmi v roce 1997, ve znění pozdějších předpisů; ----- nařízení vlády č. 104/2003 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou dotace ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů pro fyzické osoby postižené povodněmi v roce 2002, ve znění nařízení vlády č. 271/2003 Sb.; ----- nařízení vlády č. 251/1994 Sb., kterým se stanoví podmínky pro poskytování a finanční vypořádání dotace ze státního rozpočtu na tepelnou energii dodávanou k vytápění domovních objektů, ve znění nařízení vlády č. 308/1997 Sb.;

b

c

d

139 ii


138

----- zákon č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 150/2009 Sb.; ----- sdělení MMR č. 180/2009 Sb., o roztřídění obcí do velikostních kategorií podle počtu obyvatel, o územním rozdělení obcí seskupením katastrálních území, o výši základních cen za 1 m2 podlahové plochy bytů, o cílových hodnotách měsíčního nájemného za 1 m2 podlahové plochy bytu, o maximálních přírůstcích měsíčního nájemného a o postupu při vyhledání maximálního přírůstku nájemného pro konkrétní byt; ----- zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů; ----- vyhláška MF č. 3/2008 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (oceňovací vyhláška); ----- sdělení MZV č. 250/1997 Sb., o sjednání Dodatku č. 2 k Programové dohodě mezi vládou České republiky, kterou zastupuje Ministerstvo financí, a Municipální finanční společností, a. s., na straně jedné a vládou Spojených států amerických, kterou zastupuje Agentura pro mezinárodní rozvoj, na straně druhé k financování municipální infrastruktury. soubor harmonizovaných (určených) norem pro výstavbu právní rámec stanovený EU / nařízení a rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady EU ----- směrnice Evropského parlamentu a Rady ES č. 98/34/ES ze dne 22. 06. 1998, o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti; ----- nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 764/2008 ze dne 09. 07. 2008, kterým se stanoví postupy týkající se uplatňování některých vnitrostátních technických pravidel u výrobků uvedených v souladu s právními předpisy na trh v jiném členském státě; ----- nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 765/2008 ze dne 09. 07. 2008, kterým se stanoví požadavky na akreditaci a dozor nad trhem týkající se uvádění výrobků na trh, harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS; ----- rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady ES č. 768/2008/ES ze dne 09. 07. 2008, o společném rámci pro uvádění výrobků na trh; ----- nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 35/2011 ze dne 09. 03. 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS. rozhodnutí komise Evropské unie ----- rozhodnutí Komise č. 396D0577 ze dne 24. 06. 1996, o postupu při potvrzování shody stavebních výrobků podle čl. 60 Nařízení EP a R EU 305/2011, pokud jde o pevné protipožární systémy; ----- rozhodnutí Komise č. 396D0578 ze dne 24. 06. 1996, o postupu při potvrzování shody stavebních výrobků podle čl. 60 Nařízení EP a R EU 305/2011, pokud jde o sanitární zařízení;

Metodika

a

----- rozhodnutí Komise č. 396D0579 ze dne 24. 06. 1996, o postupu při potvrzování shody stavebních výrobků podle čl. 60 Nařízení EP a R EU 305/2011, pokud jde o silniční instalace; ----- rozhodnutí Komise č. 396D0580 ze dne 24. 06. 1996, o postupu při potvrzování shody stavebních výrobků podle čl. 60 Nařízení EP a R EU 305/2011, pokud jde o závěsové stěny; ----- rozhodnutí Komise č. 396D0581 ze dne 24. 06. 1996, o postupu při potvrzování shody stavebních výrobků podle čl. 60 Nařízení EP a R EU 305/2011, pokud jde o geotextilie; ----- rozhodnutí Komise č. 396D0582 ze dne 24. 06. 1996, o postupu při potvrzování shody stavebních výrobků podle čl. 60 Nařízení EP a R EU 305/2011, pokud jde o stavební těsnicí sklenářské systémy a kovové kotvy do betonu; ----- rozhodnutí Komise č. 397D0161 ze dne 17. 06. 1997, o postupu při potvrzování shody stavebních výrobků podle čl. 60 Nařízení EP a R EU 305/2011, pokud jde o kovové kotvy pro použití v betonu pro upevnění lehkých systémů; ----- rozhodnutí Komise č. 397D0176 ze dne 17. 02. 1997, o postupu při potvrzování shody stavebních výrobků podle čl. 60 Nařízení EP a R EU 305/2011, pokud jde o konstrukční tesařské výrobky a přípravky; ----- rozhodnutí Komise č. 397D0177 ze dne 17. 02. 1997, o postupu při potvrzování shody stavebních výrobků podle čl. 60 Nařízení EP a R EU 305/2011, pokud jde o kovové injekční kotvy pro použití ve zdivu; ----- rozhodnutí Komise č. 397D0462 ze dne 27. 06. 1997, o postupu při potvrzování shody stavebních výrobků podle čl. 60 Nařízení EP a R EU 305/2011, pokud jde o panely na bázi dřeva; ----- rozhodnutí Komise č. 397D0463 ze dne 27. 06. 1997, o postupu při potvrzování shody stavebních výrobků podle čl. 60 Nařízení EP a R EU 305/2011, pokud jde o plastové kotvy pro použití v betonu a ve zdivu; ----- rozhodnutí Komise č. 397D0464 ze dne 27. 06. 1997, o postupu při potvrzování shody stavebních výrobků podle čl. 60 Nařízení EP a R EU 305/2011, pokud jde o strojírenské výrobky pro odpadní vody; ----- rozhodnutí Komise č. 397D0555 ze dne 14. 06. 1997, o postupu při potvrzování shody stavebních výrobků podle čl. 60 Nařízení EP a R EU 305/2011, pokud jde cementy, vápno a ostatní hydraulické vazební materiály; ----- rozhodnutí Komise č. 397D0556 ze dne 14. 07. 1997, o postupu při potvrzování shody stavebních výrobků podle čl. 60 Nařízení EP a R EU 305/2011, pokud jde o venkovní tepelné izolační kompozitní systémy/soubory. [blíže viz � PLOS, Jiří: Stavební zákon pro praxi s komentářem. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-247-3865-9; část 7 Stručný přehled právních předpisů]

b

c

d

141 ii


140

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pojmy [ Některé vybrané (odborné a právní) pojmy užívané v územně/prostorově plánovací praxi ]

II–1.2

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–1.2.1 VYBRANÉ POJMY URBÁNNÍ A ARCHITEKTONICKÉ -----------------------------------------------------------------------------------------------------------sídliště/(sídlo) Sídlištěm se rozumí forma osídlení neboli uspořádaný soubor jednotlivých sídel a usedlostí tvořících krajinné, urbánní a architektonické prostředí městské nebo venkovské (obdoba vztahu hnízdiště/hnízdo). Sídlištěm se rozumí rovněž ucelený soubor staveb uvnitř jiného sídliště, vytváří-li kompaktní a prostorově oddělený celek (modernistická sídliště uvnitř měst). sídlo/usedlost Sídlem se rozumí jednotlivá stavba/dům. Usedlostí se rozumí soubor jednotlivých staveb (zpravidla obytných a hospodářských) tvořících ucelený a uzavřený urbánní a provozní celek.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------Obdobně jako je zvykem v legislativní praxi, vymezili jsme níže uvedené pojmy, které představují určitý výběr frekventovanějších (nebo dle názoru autorů podstatných) pojmů a jsou definovány pro potřeby plánovací praxe. Představují soubor často se vyskytujících a podstatných pojmů sloužících k porozumění, popisu a zobrazení území pro účely stanovení podmínek jeho utváření, to jest využívání a uspořádání (neboli toho, co se předepisuje). Jednotlivé pojmy jsou vymezeny samostatně, avšak jejich aplikace v plánovací praxi vychází z jejich individuálního užití pro řešení konkrétních (specifických) podmínek krajinných, urbánních/architektonických či technických v širších souvislostech přírodněkrajinných, kulturně-civilizačních a sociálně-ekonomických, přičemž při jejich aplikaci/implementaci bývají zpravidla užívány společně a synergicky. Záměrem autorů bylo nejen jednotlivé pojmy definovat pro účely této práce, ale vyvolat znovu debatu o pojmovém aparátu, s nímž se v územním plánování pracuje a který se často podstatně vzdaluje od běžného jazyka a brání tak vzájemnému porozumění v širších debatách. Je určitou snahou o překonání plánovačského argotu, ale autorům je zřejmé, že je před profesionály ještě dlouhá cesta. Pro tuto pasáž bylo využito též Pražských stavebních předpisů a pracovního slovníku pro tento účel vypracovaného týmem odborníků pod vedením Ing. arch. Pavla Hniličky, pracovního znění Urbanistického slovníku vypracovaného týmem odborníků Kanceláře Metropolitního plánu hl. m. Prahy vedeného doc. Ing. arch. Romanem Kouckým a MgA. Jakubem Filipem Novákem, týmem Kanceláře veřejného prostoru vedeného Ing. arch. Pavlou Melkovou, jakož i podkladu pro krajinu a přírodu připraveného Ing. Radmilou Fingerovou.

intravilán Intravilánem se rozumí zastavěná a kompaktní/ucelená ohraničená část správního/ katastrálního území (obce) zahrnující pozemky a plochy zastavěné a určené k zástavbě, jakož i pozemky a plochy nezastavěné a nezastavitelné uvnitř vytyčených hranic zastavěného území, která je současně hranicí mezi intravilánem a extravilánem. Tato hranice je obvykle vedena po společném vnějším obvodu zastavěných a přiléhajících ploch. Součástí intravilánu nejsou osamělé budovy, menší osady, popřípadě osamocené průmyslové a zemědělské budovy či areály v extravilánu. extravilán Extravilánem se rozumí vnější nezastavěná část správního/katastrálního území (obce) zvnějšku přiléhající k hranici intravilánu a po vnějším obvodu tvořící zpravidla též vnější správní/katastrální hranici (obce) a souvislý pás okolo intravilánu. Extravilán zahrnuje pozemky a plochy nezastavěné a nezastavitelné, popřípadě – výjimečně – jednotlivé pozemky zastavěné a zastavitelné. morfologie (krajinná/urbánní) Morfologií se rozumí popis utváření (tvaru/upořádání) krajinných a urbánních struktur v území podle jeho převažujících/dominantních/charakteristických znaků/rysů. S morfologií může být spojeno určení/předpis podmínek a požadavků na utváření, to jest uspořádání a využívání území. struktura Strukturou se rozumí skladba prvků a částí v uspořádaný celek určitých vlastností (způsob složení, vnitřního uspořádání nějakého objektu) vykazující zřetelnou míru pravidelnosti a zákonitosti. Rozumí se jí též souhrn vztahů mezi prvky nějakého seskupení s účelně uspořádanými prvky, částmi nebo složkami celku podle jednoticího principu či plánu. reliéf Reliéfem se rozumí popis vnějšího výškopisného (výškového) obrysu krajinných a urbánních struktur. S reliéfem může být spojeno určení/předpis podmínek a požadavků na utváření, to jest uspořádání a využívání území. topografie Topografií se rozumí grafické výškopisné a polohopisné zobrazení/vyjádření tvaru/ upořádání krajinných a urbánních míst podle jejich převažujících/dominantních/ charakteristických/typických znaků/rysů. S topografií může být spojeno určení/ předpis podmínek a požadavků na utváření, to jest uspořádání a využívání území. topologie Topologií se rozumí popis tvaru/upořádání krajinných a urbánních míst podle jejich převažujících/dominantních/charakteristických znaků/rysů. S topologií může být spojeno určení/předpis podmínek a požadavků na utváření, to jest uspořádání a využívání území.

b

c

d

143 ii


142

dominanta Dominantou se rozumí jev/skutečnost/vlastnost urbánní nebo krajinné struktury intravilánu nebo extravilánu (zpravidla stavba nebo soubor staveb, popřípadě zvláště výrazný krajinný prvek) hierarchicky (svým významem) se vymykající z obvyklých nebo převažujících urbánních nebo krajinných struktur (souvislostí/ kontextu), s formativními důsledky pro utváření a uspořádání souvisejícího území. charakter Charakterem se rozumí soubor podstatných přírodně-krajinných, urbánních a architektonických, sociálně-ekonomických a kulturně-civilizačních vlastností/ rysů (zejména umístění v území, intenzita a kvalita zastavění, typ zastavění a míra stability), jejich projevů a jejich vzájemných vztahů a vazeb v celkové urbánní a krajinné struktuře, které určují celkový ráz území, podmínky a požadavky na utváření, to jest na uspořádání a využití území. obraz města Obrazem města se rozumí obecně společenstvím sdílená (mentální) představa o utváření města (nejmenší společný jmenovatel / průnik), zejména o jeho uspořádání a členění, jehož základní prvky [významné jednotliviny (body nebo jejich ucelené soubory), linie (rozhraní/rozmezí/pásy/koridory), plochy nebo matrice] představují kognitivní strukturu, zpravidla hierarchicky uspořádanou (stratifikovanou a diferencovanou). Společenství/pospolitosti pak spojují s jednotlivými prvky takto popsané struktury v její celistvosti/celostnosti zvláštní významy/smysl anebo účel. horizont Horizontem se rozumí myšlená hranice viditelného zemského povrchu na rozhraní mezi zemským povrchem a oblohou [průsečnice nákresny s vodorovnou rovinou vedenou středem promítání (nejčastěji okem)]. Tato hranice určuje pro účely uspořádání a využívání území popsanými/určenými krajinnými nebo urbánními atributy a zároveň určuje důsledky pro rozhodování v území. obzor Obzorem se rozumí okraj/mez části zemského povrchu přehlédnutelný/á z určitého/určeného stanoviště, s ní(m)ž jsou spjaty určité kvality/souvislosti utváření, zejména uspořádání urbánních, popřípadě krajinných struktur s formativním vlivem na podmínky uspořádání a využívání části intravilánu nebo extravilánu, jichž je určené stanoviště součástí. koridor Koridorem se rozumí plocha s podstatně převažujícím liniovým/podélným určením/charakterem/vlastností, vymezená/určená osou a dvěma krajnicemi tvořícími rozhraní nebo hranici s různými odlišně využívanými částmi území (plochami). strategický koridor Strategickým koridorem se rozumí souvislý kompozičně provázaný pás krajiny dostředně směřující k dominantní ose. Rozumí se jím zejména údolí vodotečí (potoků, říček) a ostrožny (ostrožna je terénní útvar jazykovitě protáhlého tvaru, který je z obou bočních stran ohraničený příkrými svahy, zpravidla vybíhající z hřebene nebo planiny a ukončuje jej opyš). Strategický koridor prostupuje intravilánem a propojuje „zelené rozhraní“ s dominantní osou. strategická spojnice Strategickou spojnicí se rozumí pás nebo linie propojující strategické koridory; mohou jí být zejména významné ulice, významné pásy vegetace, vodní toky a bezprostředně přiléhající (nábřežní) cesty podél těchto vodních toků. hranice Hranicí se rozumí myšlená anebo zobrazená čára, zejména mezi intravilánem a extravilánem (urbánním a krajinným územím), mezi lokalitami, mezi veřejným prostranstvím a blokem a mezi zastavitelnou a nezastavitelnou částí bloku.

Metodika

a

rozhraní Rozhraním se rozumí souvislý pás území (dotčených pozemků nebo jejich částí) při hranici umožňující v určité míře její překročení, v němž se rozhoduje o umisťování staveb nebo o stanovení podmínek využití a uspořádání území s přihlédnutím ke stanoveným různým způsobům utváření území. režim Režimem se rozumí určení časových, polohových, popřípadě personálních podmínek výskytu, četnosti, soustředěnosti a účinků (zátěže) staveb, zařízení, popřípadě činností a dějů, nebo zvláštních podmínek výkonu správy ve vymezeném území. Zvláštním případem časového režimu jsou stavby, zařízení nebo činnosti dočasné, jimiž se rozumějí stavby, zařízení nebo činnosti s omezeným časovým režimem existence, vyplývajícím z určení území, popřípadě z určení stavby, zařízení nebo činnosti. areál Areálem se rozumí zvláštní případ místního (polohového), popřípadě časového režimu území lokality nebo její části, popřípadě bloku nebo souboru bloků, nečleněných veřejnými prostranstvími a ohraničených, obvykle jednoúčelově využívaných. Z hlediska otevřenosti a přístupnosti areálu veřejnosti se rozlišují areály: ------------- otevřené, se stanoveným časovým a provozním režimem pro zpřístupnění areálu veřejnosti; ------------- uzavřené, veřejnosti nepřístupné. měřítko/poměr/míra Měřítkem se rozumí určení velikostních proměnných hodnot, zejména délky, šířky, výšky a plošné výměry staveb a zařízení; jejich souborů, popřípadě ploch nebo jinak vymezených/určených částí území a jejich vzájemný poměr. zátěž Zátěží se rozumí souhrn limitních a rizikových působků a četnost vlivů staveb, zařízení nebo činností či dějů na prostředí a obytnou pohodu města a krajiny, kvalitu sousedství a určení těchto vlivů ve vymezených/určených částech území. Z hlediska vnějšího působení zátěže se rozlišují stav a provoz staveb, objektů a zařízení, popřípadě činnosti a děje: ------------- omezující, charakterizované objektivně stanovitelnými mezemi vnějšího působení vlivů na stavby a zařízení, popřípadě činnosti anebo děje; ------------- obtěžující, charakterizované nepříznivě vnímanými subjektivními i objektivními důsledky vnějšího působení staveb a zařízení, popřípadě činností a dějů, zejména exhalacemi, polétavým prachem, hlukem, vibracemi anebo pachem na okolí, ------------- ohrožující (znečišťující a havarijní), charakterizované vysokým stupněm negativního vnějšího působení staveb a zařízení, popřípadě činností a dějů na okolí. riziko Rizikem se rozumí hrozba negativního vnějšího působení staveb anebo zařízení, popřípadě činností znečištěním nebo havárií s mimořádně nebezpečnými důsledky pro stav prostředí a pro veřejné zdraví. limit Limitem se rozumí právní nebo věcné omezení způsobů využití a uspořádání území nebo umístění a užívání staveb a zařízení, přičemž ------------- právním limitem se rozumí zákonem, nařízením, vyhláškou, opatřením obecné povahy anebo správním rozhodnutím stanovené: -------- podmínky a požadavky; -------- ochranná pásma a chráněná území; ------------- věcným limitem se rozumí: -------- limity využití a uspořádání území dané charakterem řešeného území a podmínkami a možnostmi jeho vývoje; -------- technické limity využití území dané technickou reálností a technologickou vyspělostí a podmínkami.

b

c

d

145 ii

1.2.1 komentář — Úvod

144

venkov Venkovem se rozumí samostatná obec, popřípadě část intravilánu města tvořená tradičním osídlením (převážně) venkovského typu s bezprostředně navazujícím krajinným zázemím, s vlastním centrem venkovského typu, s převahou (horizontálně uspořádaných) činností, dějů a zařízení obytných, zemědělských a rekreačních. V případě venkova, který je součástí města, se obvykle se jedná o osídlení, které je s ostatními částmi města pouze v nepřímých vztazích. (městská) čtvrť Městskou čtvrtí se rozumí části intravilánu města utvářená historicky (popřípadě též krajinně) jako urbánně samostatná část osídlení. V minulosti se zpravidla nacházela pod samostatnou správou, která vývojem zanikla. Městská čtvrť se vyznačuje společnými znaky urbánní struktury, zejména vlastním centrem s docházkovou vzdáleností do 20 minut chůze. Městské čtvrti se z hlediska podmínek a požadavků na utváření (uspořádání a využívání) území dále člení podle převažujícího charakteru území na lokality. plocha Plochou se rozumí vymezená část lokality, popřípadě území v intravilánu a extravilánu. Plocha je dvourozměrným zobrazením v ploše euklidovského prostoru, s jednoznačně určeným celistvým/kontinuálním obvodem a se společnými podmínkami převažujícího stávajícího nebo požadovaného způsobu využití (a uspořádání). V zákoně je definována následovně: „Plochou se rozumí: ------------- část území tvořená jedním nebo více pozemky nebo jejich částmi, která je vymezena v politice územního rozvoje, zásadách územního rozvoje, územním plánu nebo v územně plánovacích podkladech s ohledem na stávající nebo požadovaný způsob jejího využití a význam; ------------- plochou nadmístního, popřípadě republikového významu se rozumí plocha, která svým významem, rozsahem nebo využitím ovlivní území více obcí, popřípadě území více krajů; v případě hlavního města Prahy se za plochu nadmístního významu považuje plocha celoměstského významu.“ lokalita Lokalitou se rozumí část (vnitroměstského nebo předměstského, popřípadě příměstského) intravilánu/čtvrti (plocha nebo soubor ploch) vymezená územně plánovací dokumentací na základě převažujícího charakteru; lokality jsou základním stavebným prvkem územního plánu. Jsou to části území vymezené na základě převažujícího charakteru a nemusejí se nutně krýt s hranicemi městských částí ani katastrálních území. blok (urbánní blok / stavební blok) Urbánním blokem se rozumí ucelená územně vymezená část lokality tvořená souborem pozemků, jedním pozemkem nebo jeho částí, zpravidla ohraničená veřejným prostranstvím, obvykle cestami, vnější hranicí humen, popřípadě hranicí lesa nebo vodní plochy. Zvláštním případem bloku je blok tvořený jedním pozemkem. Stavebním blokem se rozumí blok (v územně plánovací dokumentaci zpravidla) vymezený uliční/stavební čarou nebo hranicí nestavebního pozemku. soubor bloků (megablok/makroblok) Souborem bloků (megablokem/makroblokem) se rozumí ucelená územně vymezená rozsáhlejší část lokality tvořená celistvým souborem bloků shodných zásad uspořádání a využívání území, s ne dostatečně samostatným a nezávislým postavením v uspořádání města a v jeho chodu. Zvláštním případem makrobloku je makroblok tvořený uzavřeným souborem bloků, zpravidla areálem. pozemek/parcela Pozemkem, parcelou, stavební parcelou, pozemkovou parcelou, geometrickým určením nemovitosti a katastrálního území, polohovým určením nemovitosti a katastrálního území, výměrou parcely, katastrálním územím, katastrální mapou, geometrickým plánem a identifikací parcel se rozumějí pojmy vymezené a užívané

Metodika

a

obecně závazným právním předpisem [ustanovení § 2 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů]. Nejmenší jednotkou území se z hlediska správního řízení územního, stavebního, popřípadě souvisejícího rozumí pozemek/parcela. proluka Prolukou se rozumí: ------------- blok nebo část bloku dosud nezastavěná v území jinak převážně zastavěném, určená územně plánovací dokumentací k zastavění způsobem odpovídajícím svým charakterem okolní zástavbě; ------------- nezastavěný pozemek nebo soubor pozemků ve stávající souvislé zástavbě včetně nezastavěného nároží, který je určen k zastavění způsobem odpovídajícím svým charakterem okolní zástavbě, zpravidla vymezený uliční anebo stavební čárou, čárou zastavění a hranicemi sousedních pozemků zastavěných nebo k zastavění určených, resp. štítovými stěnami dvou protilehlých staveb. parter Parterem se rozumí první nadzemní podlaží (přízemní) staveb městského urbánního prostředí, zpravidla strukturálně zvýrazněné a určené k poskytování služeb veřejnosti v nebytových prostorech. míra využití území k zastavění Mírou využití území k zastavění se rozumí poměr zastavitelnosti/nezastavitelnosti stanovené/určené/vymezené části území, a to lokality, plochy, bloku anebo pozemku/parcely. Míru využití území stanovenou pro lokalitu nelze užít pro plochu, blok a pozemek/parcelu; míru využití území stanovenou pro plochu nelze užít pro lokalitu, blok a pozemek/parcelu; míru využití území stanovenou pro blok nelze užít pro lokalitu, plochu a pozemek/parcelu; míru využití území stanovenou pro pozemek/parcelu nelze užít pro lokalitu, plochu a blok. území podle zastavitelnosti Územím podle zastavitelnosti se rozumí: ------------- intravilán (území urbánní), který tvoří území zastavěné a (plochy) zastavitelné; součástí intravilánu může být jednotlivě i území (plochy) nezastavěné, popřípadě nezastavitelné; ------------- extravilán (území krajinné), který tvoří území nezastavěné a (plochy) nezastavitelné; součástí extravilánu může být jednotlivě i území (plochy) zastavěné, popřípadě zastavitelné; hranice mezi intravilánem a extravilánem (územím urbánním a krajinným) se v územně plánovací dokumentaci vymezuje čarou zastavitelnosti. území podle předpokládané míry změn (stability) Územím podle předpokládané míry změn se rozumí intravilán a extravilán (urbánní a krajinná území a jejich struktury): ------------- stabilizovaný s předpokladem zachování dosavadního charakteru, s možností dílčího doplňování a dílčích změn při zachování charakteru; ------------- transformační s předpokladem rozsáhlejšího doplnění, popřípadě změny dosavadního charakteru; ------------- rozvojový s předpokladem zásadní změny charakteru založením nové urbánní nebo krajinné struktury. území podle převažujícího způsobu využití (plochy) Územím urbánním (intravilánem) se z hlediska zásad převažujícího způsobu využití a míry zátěže území rozumějí plochy: ------------- urbánní s převažující produkcí (zejména výroby a skladování) a s nejvyšší přípustnou mírou zátěže urbánního území; ------------- urbánní s převažujícím bydlením a stavbami a činnostmi s bydlením bezprostředně souvisejícími a se střední přípustnou mírou zátěže urbánního území; ------------- urbánní s převažující rekreací určené k obnově sil a zdraví a s nejnižší přípustnou mírou zátěže urbánního území.

b

c

d

147 ii


146

Územím krajinným (extravilánem) se z hlediska zásad převažujícího způsobu využití a míry zátěže území rozumějí plochy: ------------- krajinné s přírodě blízkým prostředím a s nejnižší přípustnou mírou zátěže; ------------- krajinné s převažující rekreací nenarušující nad míru obvyklou sportovní a rekreační aktivitě přírodní a krajinné prostředí a se střední přípustnou mírou zátěže krajinného území; ------------- krajinné s převažující produkcí zemědělskou (chovatelskou a pěstitelskou) a lesnickou a s nejvyšší přípustnou mírou zátěže krajinného území. veřejné prostranství Veřejným prostranstvím se bez ohledu na vlastnictví k pozemkům rozumějí všechny ulice, náměstí, parky a ostatní prostory přístupné každému bez omezení, sloužící obecnému užívání, z jejichž užívání nelze nikoho vyloučit, a to včetně veřejných prostranství, u kterých je stanoven časový, polohový nebo činnostní režim užívání. [Vzhledem ke kruciálnímu významu tohoto pojmu pro utváření (to jest uspořádání a využívání) města připojujeme krátký speciální komentář, který tento pojem propojuje s dalšími pojmy zde uvedenými: [blíže viz � JEHLÍK, 2013]

------------- Pojem „veřejný“ je vztahován k definičnímu znaku „přístupný bez omezení“, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Ona přístupnost může být omezena režimem (časovým, polohovým, nebo činnostním), ale tento režim potom platí pro všechny, nesmí mít charakter diskriminační. Pro veřejný prostor ovšem platí, že jeho působení je podmíněno jak veřejnými, tak neveřejnými elementy (fasády, průhledy apod.) [viz dále]. Duál pojmů „veřejný/neveřejný“ je zde důsledně používán v kontextu oné „přístupnosti“, ne v kontextu vlastnictví („veřejný/soukromý“). ------------- Proto i všechna území a místa veřejné vybavenosti, která nenaplňují výše uvedenou podmínku přístupnosti bez omezení, jsou územími a místy z principu neveřejnými. Jsou proto území a místa veřejná (například veřejné zahrady) s přísným neveřejným režimem a místa (například školní areály), která jsou neveřejná, ale s jasně daným veřejným režimem. To proto, že vyžadují většinou selektivní výběr v přístupnosti. ------------- Urbanismus je architektura veřejného prostoru. Urbanismus pracuje s měřítkem obce, tedy celku sídla a krajiny. Onen celek drží pohromadě sítí či kostrou veřejného prostoru. Veřejný prostor musí mít proto vnitřní řád, jasný tvar a charakteristiku. Je tedy v jádru stejnou stavbou jako dům. Liší se jen rozměry a způsobem užívání. ------------- Hmota sídla je primárně strukturovaná veřejnými prostory. Výše uvedený řád sídla je v základní rovině dán strukturou veřejných prostorů. Jejich podstatou mohou být původní krajinné cesty a místa nebo účelově nově vzniklé cesty a místa. A to v rámci vnitřní stavby sídla nebo ve vazbách na krajinu. ------------- Veřejný prostor (resp. prostor jako takový) lze chápat a zažívat ve dvou polohách: psychické a fyzické. Psychická jde od jednotlivce ke společnosti, fyzická v opačném směru. Ani jedna není nároková, obě vyžadují úsilí (poznání), zodpovědnost (vztahy) a řád (pravidla). Veřejný prostor má své vrstvy, své hranice, své významy.

Metodika

a

------------- Veřejný prostor je územím, kde průmět hmoty, prostoru i dějů tvoří individuální urbánní kvalitu. Jedinečnost místa není dána ani funkcí, ani například tvarem či materiálem. Je výsledkem působení jedinečných znaků a projevů v rámci spolupůsobení souvrství a sousedství hmoty (domů, urbánních bloků), prostoru (veřejného a neveřejného) a dějů (událostí a aktivit). Z jiného pohledu jde o průmět morfologie, topografie a typologie hmoty, prostoru a dějů. ------------- Veřejný prostor se může dále členit na prostory (či plochy) zpevněné či nezpevněné. Prostor (tj. třídimenzionální entitu) samozřejmě můžeme chápat jako zpevněný či nezpevněný v kterékoli z jeho stran („podlaha/stěny/ strop“), ale z důvodu srozumitelnosti je atribut zpevnění chápán jen pro půdorysný „plán“ veřejného prostoru – veřejné prostranství. Pro „stěny“ je dále používán pojem „fronta“ (většinou jako uliční fronta) a pro „strop“ pojem „zastřešení“ (například u loubí nebo galerií). ------------- Jako nezpevněné prostory či plochy jsou zde chápána území či místa tzv. „zeleně“. Jde o území či místa charakterizovaná prvotně širokými možnostmi vsaku a odparu dešťové vody. Tedy území a místa „permeabilní“. Až druhotně jsou pojímána jako území a místa s vegetací. ------------- Jako zpevněné prostory či plochy jsou zde chápána území či místa pokrytá všemi druhy více či méně propustných materiálů, převážně lidmi vytvořenými. Již z podstaty pojmu se jedná o materiály či výrobky zpevňující původně nesoudržný podklad, ať již je cílem pojezd či pochůzka, řízené svádění dešťových vod či jiný účel. ------------- Veřejný i neveřejný prostor může být zastavěný i nezastavěný. Je zřejmé, že urbánní blok (neveřejné území vymezené veřejnými prostory, resp. prostranstvími) může být zastavěn v míře od 0 do 100 %. Je méně zřejmé, ale logické, že veřejný prostor může být zastavěn, většinou se však jedná jen o částečné zastavění (objekty v rámci veřejného prostranství, budovy občanské vybavenosti apod.). ------------- Další charakteristikou veřejného prostoru je míra jeho vázanosti k okolním objektům, resp. míra jeho autonomie. Příkladem může být předprostor školního areálu nebo radnice jako území výrazně vázané hmotou i ději, naproti tomu veřejná zahrada je relativně svébytným prostorem-objektem. Proto lze konkrétní veřejný prostor dále členit z tohoto pohledu na „volný“ a „vázaný“. ------------- Volný i vázaný veřejný prostor může mít centrální a lineární formu. Centrální prostor má statický charakter a odpovídá většinou i poloze v těžišti příslušného území. Lineární prostor má dynamický charakter a odpovídá poloze mezi póly. Jedná se tedy de facto o tvorbu formy pomocí vnějších vlivů. A to ve všech měřítkových a hierarchických úrovních. ------------- Veřejný prostor je kontinuum, má hierarchii, je skládán z prvků a dílů. Protože je veřejný prostor „stavbou“, je i v určeném rámci vymezeným celkem a proto je i nutně souvislý, jakkoli ne nutně v celém rozsahu spojitý. K tomuto atributu se váže důležitý projev prostupnosti, jak sídlem, tak krajinou. Hierarchie přímo souvisí s pozicemi a významy míst a tedy s orientací, jak prostorovou, tak mentální. Proto je potřebné identifikovat jednotlivé části veřejného prostoru a posoudit jejich atributy.

b

c

d

149 ii


148

------------- Každý prvek a každý díl je součástí celé sítě. Je součástí „stavby“ (organizace, členění, skladby), tj. architektury. Má své místo v řádu celku a ve vzájemných vztazích jeho částí. Kvalita každé části stojí a padá s kvalitou celého okolního „světa“ veřejného prostoru. A naopak: kvalita každé části ovlivňuje kvalitu subcelků i celku. Tématem je proto vždy posouzení, co je stabilizující podstatou vyššího dílu a kde je volný prostor pro individuální projev. Příkladem budiž častá individuální svévole při realizaci oplocení v rámci jedné ulice či lokality. ------------- Základními prvky veřejného prostoru jsou cesta, místo a území. Cesta je odrazem lineárního pohybu a má své cíle. Jejím prostorovým projevem v sídle je většinou ulice. Místo je jak oním cílem, tak výchozím bodem. Jeho prostorovým projevem v sídle je většinou náměstí nebo park. Území je teritorium vztažené ke konkrétnímu společenství, specifickým dějům nebo charakteristické topografii. Jeho prostorovým projevem v sídle je většinou lokalita nebo areál (například i větší park). Prvky jsou podstatou typů a forem. ------------- Fronta je tváří stavební či přírodní masy, ať již tvoří kontinuální (uliční) linii, nebo je komponována v jiném kódu. Její užití je zprostředkované převážně vizuálními vjemy. Frontu [viz � stavební čára] lze vnímat jako uzavřenou či v různé míře otevřenou (parcelace, členění, komunikace). Poměr mezi zastavěnou a nezastavěnou částí fronty určuje spolu s hladinou základní charakter veřejného prostoru, míru jeho otevřenosti, jeho hustotu a intenzitu. ------------- Parter tvoří rozhraní na úrovni člověka a je prostředím pro bezprostřední i zprostředkovanou komunikaci. Dalo by se říci, že parter je fyzickým obydlím člověka veřejného. Je komunikačním prostředím. Zde dochází jak ke komunikaci mezilidské, tak ke komunikaci v různých rovinách s prostředím celého sídla. Jeho charakteristika je tvořena souvrstvím jednotlivých rozhraní, primárně rozhraním „veřejné/neveřejné“. Míra a způsob dialogu mezi veřejným a neveřejným prostorem podmiňuje hodnotu veřejného prostoru. ------------- Prostranství je půdorysným průmětem veřejného prostoru a je oblastí organizace dějů v tomto prostoru. Veřejná prostranství jsou části veřejného prostoru s přímým kontaktním využitím. Každé prostranství je vždy jasně vymezené linií, resp. půdorysným průmětem hranice přístupnosti [viz výše]. Jedná se tedy až na výjimky vždy o polygon, který je dále členěn způsobem jeho uspořádání a využití. Jednotlivé hrany, hranice nebo objekty tak vytvářejí základní morfologii, topografii a typologii veřejného prostranství. Vymezují tímto dílčí prostorové „polygony“ uvnitř základního polygonu. Takto je lze identifikovat, lokalizovat a charakterizovat. Prostranství tvoří „podlahu“ veřejného prostoru. Je nabíledni, že veřejná prostranství, vzhledem k výlučnosti svého postavení v rámci antropogenního prostředí, měla být fixována v rámci katastru nemovitostí.]

standard veřejných prostranství, parcelace / obecné zásady vymezování pozemků a veřejných prostranství Standardem veřejných prostranství se rozumí vymezení ulice a ostatních veřejných prostranství odpovídajících charakteru území, zejména podmínkám jeho účelného využití a uspořádání, ochrany obrazu města a respektu urbánní charakteristiky konkrétního místa. Veřejná prostranství se vymezují tak, aby byla zajištěna obslužnost lokality a prostupnost územím zejména pro pěší a cyklisty; ulice a cesty se přednostně navzájem propojují.

Metodika

a

uliční čára / stavební čára (čára zastavění) Uliční čárou se rozumí myšlená hranice vymezující veřejné prostranství a území bloku. Stavební čárou se rozumí myšlená hranice vymezující část pozemku určenou k zastavění od nezastavitelné části pozemku, a to jak směrem do veřejného prostranství, tak směrem do hloubi pozemku (nitra bloku). veřejná vybavenost Veřejnou vybaveností se rozumějí krajinná infrastruktura, dopravní a technická infrastruktura a infrastruktura občanská a produkční; podle okolností zahrnuje: ------------- plošně charakterizované části území, zpravidla bloky a pozemky nebo jejich soubory, určené pro umístění rozsáhlejších částí veřejné vybavenosti, které se v rámci lokality značí obvodovou hranicí; ------------- liniové části území tvořené soubory pozemků a určené k umístění jednotlivých infrastrukturních sítí, které se značí v rámci lokalit/ lokality jako linie, popřípadě hranicemi koridoru/pásu (nikoli však veřejné prostranství); ------------- jednotlivé stavby anebo zařízení určené pro umístění a provoz zařízení na sítích, popřípadě zařízení samostatných, které se značí v rámci lokality jednotlivou lokalizovanou značkou/symbolem. veřejně prospěšná stavba a/nebo opatření Veřejně prospěšnou stavbou a/nebo opatřením se rozumějí stavby nebo opatření nestavební povahy pro veřejně prospěšný účel (rozvoj nebo ochranu území obce, kraje a státu), které byly jako veřejně prospěšné určeny územně plánovací dokumentací nebo zvláštním právním předpisem, jsou jako takové označeny v grafické a textové části územně plánovací dokumentace, je jim poskytována územní a související ochrana a pro něž jsou dotčena práva vlastnická nebo práva příbuzná k pozemkům nebo stavbám. kvalita života Kvalitou života se rozumějí takové životní podmínky jednotlivce a společnosti obývajících určité území, jimiž je splněn/naplněn standard dohodnutý a stanovený pro určité území a posouzený a hodnocený na základě předem stanovených kritérií a kriteriálních vah (jedná se o vícevrstevnatý pojem s rozsáhlou částí objektivně posuzovatelnou a zároveň subjektivně vnímanou a vnímatelnou), souvisejících zpravidla s mírou přípustné zátěže odpovídající určitému způsobu uspořádání a využívání území. kvalita sousedství Kvalitou sousedství se rozumějí takové podmínky uspořádání a využití území, které jednotlivým uživatelům zajišťují srovnatelné, nenarušované a v místě obvyklé způsoby užívání nemovitostí a veřejného prostranství. pohoda bydlení Pohodou bydlení se rozumějí souhrn objektivních činitelů a vlivů a subjektivního vnímání uspořádání a využívání území, umožňující všem kategoriím uživatelů zdravý a nad přípustnou míru nerušený klidný pobyt; pohoda bydlení je dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, například čistotou ovzduší, osluněním, přiměřeným množstvím vegetace, nízkými emisemi pachů a prachu, nižší hladinou hluku a podobně, posuzovaných ve vzájemné souvislosti a s přihlédnutím k obecně oprávněně požadovatelným standardům a se zohledněním místních zvláštností dané lokality. zastavovací studie Zastavovací studií se rozumí předprojektová dokumentace určená k prokázání podmínek zastavění jednotlivého pozemku, souboru pozemků nebo bloku v širších územních vztazích a souvislostech, není-li vzhledem k velikosti řešeného území účelné pořizovat regulační plán, popřípadě pořizovat územní studii.

b

c

d

151 ii


150

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------I–1.2.2 VYBRANÉ POJMY PŘÍRODNĚ-KRAJINNÉ -----------------------------------------------------------------------------------------------------------krajina Krajinou se rozumí člověkem obývané, vnímané a obhospodařované (pečované/ kultivované) území (ekumena), jehož charakter je výsledkem působení přírodních a lidských činitelů a jejich vzájemných vztahů (krajina jakožto kultivovaná příroda). krajinný (mega)typ Krajinným (mega)typem se rozumí rozsáhlejší část krajiny charakterizovaná společnými znaky, vlastnostmi a strukturami. Pro účely stanovení (mega)typu krajiny rozlišujeme: ------------- primární struktury krajiny, zahrnující především popis a určení vegetační stupňovitosti, relativní členitosti reliéfu, výjimečnosti typu reliéfu a celkového výrazu krajiny; ------------- sekundární struktury krajiny, zahrnující především popis a určení biogeografické podprovincie, odlišnosti geologické a geomorfologické stavby krajiny, využití ploch od krajin přírodních, to jest krajin přírodě blízkých, až po krajiny člověkem podmíněné až přeměněné, a historických typů osídlení a jejich pluži; ------------- terciární struktury krajiny, zahrnující především popis a určení vývoje a doby osídlení a převažujícího typu osídlení, to jest urbanizace Krajinnými megatypy se rozumějí zejména tundry (arktické tundry, lesotundry), tajgy (boreální bažiny, severní/střední/jižní tajgy, subtajgy), horské krajiny (pohoří, vysočiny), bocage a semibocage (mozaikové zemědělské krajiny), otevřené lány, stepi a aridní krajiny (stepi, prérie, pampy, buše, pusty, polopouště, písečné pouště), pralesní krajiny (deštné pralesy, sezónní pralesy), typické krajiny regionální (v Evropě například kampeny, polská pásová políčka, coltura promiscua, dehesa montado) a umělé krajiny (v Evropě například poldry, umělé delty, huerty) [Dobříšská zpráva (Official Publications of the European Union, 1995); MÍCHAL a LÖW, 2003; FORMAN a GODRON, 1993].

krajina extravilánová Krajinou extravilánovou se z urbánního hlediska rozumí krajina vně zastavěného území, zahrnující nezastavěné lokality a plochy přírodě blízkých i umělých kultur a úprav s převažujícími aktivitami hospodářskými, rekreačními a ekologicko-stabilizačními různorodého charakteru, zejména: ------------- vodní plochy a toky; ------------- lesy různého určení a pozemky určené k plnění funkce lesa; ------------- zemědělský půdní fond s různorodými kulturami a způsoby využití (pole, louky, vinice, chmelnice apod.). krajina intravilánová Krajinou intravilánovou se z urbánního hlediska rozumí krajina uvnitř zastavěného území, zahrnující nezastavěné a nezastavitelné plochy a pozemky umělých úprav s převažujícími aktivitami rekreačními a ekologickými pro: ------------- vegetační prvky městského charakteru, které tvoří zpravidla parkově upravené plochy a parky, historické zahrady a památky zahradního umění; ------------- vegetační prvky uličního parteru, které tvoří vegetační doprovod veřejných prostranství spojených s jiným základním způsobem využití a uspořádání území; ------------- základní kompoziční osy systému vegetace, významné pro obraz města a jeho částí, zejména osa řeky a osy významných vodních toků v území, celoměstsky významná stromořadí, jimiž se rozumí pásy vzrostlých stromů, navrhovaných s ohledem na příčný profil stávajících a navržených komunikací, s ohledem na charakter a funkci okolní zástavby i přilehlých volných ploch a konečně s důrazem na rozmístění v území a na stanovištní podmínky; ------------- hlavní a vedlejší osy vegetační sítě.

Metodika

a

krajinné prvky Krajinnými prvky se rozumějí prvky všeobecné krajinné struktury, a to: ------------- body (jednotliviny); ------------- linie/pásy/koridory (rozhraní/rozmezí); ------------- plochy; ------------- matrice/sítě. významný krajinný prvek Významným krajinným prvkem se rozumí ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utvářející její typický vzhled nebo přispívající k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou vždy ex lege lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. Dále jimi mohou být i jiné části krajiny, které zaregistruje orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek. přírodní složky krajiny Přírodními složkami krajiny se rozumí: ------------- voda (pramenná/zdrojová včetně minerálních a termálních / podpovrchová / povrchové vodní plochy a vodoteče / srážková) a ochrana vod a vodárenských toků a souvisejících území (inundační a zátopová území; meliorace); ------------- horninové podloží [(hydro)geologie] a ochrana podloží před poškozením (rozsah vyhrazených ložisek nerostných zdrojů; geologie a hydrologie; geomorfologie; pedologie; ohrožená území: svážná území a sesuvy; území poddolovaná a seismicky ohrožená; lavinová pole); ------------- půda (pole, louky, pastviny / vinice,chmelnice / sady,zahrady) a ochrana půdy před půdy před poškozením (eroze; svážná území a sesuvy; poddolovaná území; lavinová pole); ------------- les (les hospodářský, les rekreační, les zvláštního určení) a ochrana lesů před poškozením; ------------- ovzduší/klima (vítr, srážky, související klimatické jevy) a ochrana ovzduší (ochrana ovzduší před emisemi, imisemi, prachem a pachy; ventilační faktor území; rozsah a charakter inverzí); ------------- biologická složka krajiny (fauna/flóra). krajinná infrastruktura / územní systém ekologické stability Krajinnou infrastrukturou se rozumějí ucelené a vzájemně propojené části krajiny s relativně komplexně zastoupenou škálou od jednotlivých přírodních prvků po ucelené ekosystémy, se zvýšeným významem pro uchování biodiverzity a stability krajiny a jejího vodního režimu, s převažujícím zastoupením přírodních složek. Mezi nejdůležitější ekosystémové služby patří například regulace odtoku dešťových vod a tím prevence povodní, regulace teploty, celkové zachování biodiverzity, zlepšování kvality vody a ovzduší, kontrola půdní eroze, zachování úrodnosti půdy, utváření a upevňování místní identity, zachování a zlepšování estetických hodnot, pobytové kvality, rozšiřování možností pro sport a rekreaci a podobně. Ucelený územní systém ekologické stability tvoří systém: ------------- celoevropský [econet]; ------------- nadregionální; ------------- regionální; ------------- místní. Součást územního systému tvoří soustava biocenter a biokoridorů. interakční prvek (rozptýlená vegetace) Interakčním prvkem se rozumí osamocený přírodní prvek, popřípadě rozptýlená vegetace, zpravidla situované v intenzivně využívaných a málo stabilních územích, doplňující územní systém ekologické stability a napomáhající posílení biodiverzity a stability krajiny. Zvláštním případem interakčního prvku je remíz, jímž se rozumí lesík nebo skupinka stromů a keřů v zemědělské krajině, sloužící jako přirozený úkryt fauně. zvláště chráněné přírodní nebo krajinné území Zvláště chráněným přírodním nebo krajinným územím se rozumí vymezená část krajiny s mimořádně významně zastoupenými nebo ojedinělými/jedinečnými přírodními složkami nebo prvky živé či neživé přírody (geologický útvar, nerost,

b

c

d

153 ii


152

strom, živočich, rostlina), popřípadě významný krajinný celek, který je zvláštním právním předpisem nebo územně plánovací dokumentací takto označen. Zvláštními právními předpisy jsou jako zvláště chráněná území označeny například: ------------- národní parky; ------------- chráněné krajinné oblasti; ------------- přírodní parky; ------------- území Natura 2000, a to ptačí oblasti a evropsky významné lokality; ------------- národní přírodní rezervace a přírodní rezervace; ------------- chráněné oblasti přirozené akumulace vod; ------------- krajinné památkové zóny. ekosystém Ekosystémem se rozumí funkční soustava živých a neživých přírodních složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru (místě a času). biotop Biotopem se rozumí soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva. Biotop je takové místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro určité druhy rostlin a živočichů. ekoton Ekotonem se rozumí rozhraní (přechodná zóna) mezi společenstvy (biocenózami), kde dochází k plynulé přeměně jedné biocenózy v druhou. V těchto místech překrývání vzniká přechodové společenstvo (o šířce od několika centimetrů až po desítky kilometrů), v němž se projevuje ekotonální efekt, jímž se rozumí skutečnost, že v ekotonu jakožto proniku sousedních biocenóz je soustředěn vyšší počet druhů (vyšší stupeň biodiverzity) než v kterékoli z obou sousedních biocenóz, popřípadě s výskytem druhů specifických pouze pro toto rozhraní. Typickým příkladem ekotonu je křovinatý lem na kraji lesa, kde se stýká lesní a luční společenstvo. biocenóza Biocenózou se rozumí společenstvo organismů (rostlin, živočichů, mikroorganismů), které žijí ve společném biotopu a mají společnou historii. Pro biocenózu je zdůrazňována její schopnost krýt vlastní spotřebu produkcí biomasy zelených rostlin a jistá nezávislost na okolí. Jinými slovy, biocenózu lze také chápat jako živou složku ekosystému, biotop pak jako místo, kde se organismy biocenózy vyskytují. Podle systematické příslušnosti jednotlivých organismů bývá zvykem vymezovat fytocenózy a zoocenózy, ale i nižší jednotky, například ornitocenózy, arachnocenózy, bryocenózy atd. Biocenózu je možno vertikálně i horizontálně členit na menší jednotky. prostupnost extravilánem (územím krajinným) Prostupností extravilánem se rozumí pěší, popřípadě též cyklistická průchodnost krajinou sítí účelových cest mimo intravilán (zastavěné území); tyto cesty se považují za významnou součást krajiny ve smyslu obecné právní úpravy (zákon o ochraně přírody a krajiny). chráněný průhled Chráněným průhledem se rozumí krajinná linie se záměrným, popřípadě nezáměrným pohledovým ukončením („pohledový cíl“, „point-de-vue“), které má zvláštní hodnotu v obrazu krajiny. Chráněný průhled nesmí být nijak vizuálně narušován nebo přerušován. les / pozemky určené k plnění funkce lesa Lesem se rozumějí souvislé (lesní) porosty stromových a keřových (lesních) dřevin s jejich prostředím (a pozemky určené k plnění funkce lesa). Les tvoří společenství biocenóz, pro něž jsou určující dřeviny stromového vzrůstu. Lesní ekosystém tvoří složky rostlinné (fytocenóza), živočišné (zoocenóza) a abiotické prostředí (biotop). Lesními porosty se zpravidla rozumějí stromové dřeviny (stromy) dorůstající minimální výšky 5 m, při zápoji korun alespoň 25 %.

Metodika

a

Lesy zvláštního určení se rozumějí lesy parkové, lesy lázeňské, lesy příměstské (lesoparky, to jest parky na lesních půdách). Zvláštními případy lesa jsou háje (původně kultovně chráněné části lesních porostů) a chlumy (zalesněné vrcholy kopců). Pozemky určenými k plnění funkce lesa se rozumějí: ------------- pozemky s lesními porosty a plochy, na nichž byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty, nejsou-li širší než 4 m, a pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů podle lesního zákona („lesní pozemky“); ------------- zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy, ostatní plochy, pozemky nad horní hranicí dřevinné vegetace (hole), s výjimkou pozemků zastavěných a jejich příjezdních komunikací, a lesní pastviny a políčka pro zvěř, pokud nejsou součástí zemědělského půdního fondu a jestliže s lesem souvisejí nebo slouží lesnímu hospodářství („jiné pozemky“). lesopark Lesoparkem se rozumí park na lesních půdách, jehož součástí jsou kompaktní plochy lesních porostů s převažující nebo výlučnou funkcí rekreační a s vyloučenou, popřípadě omezenou funkcí hospodářskou, doplněné o komponované součásti a příslušenství (cesty, altány, vyhlídky, terasy a podobně). příměstský park Příměstským parkem se rozumí park situovaný na periferiích sídlišť/sídel nebo v jejich blízkosti, v němž jsou ve zvýšené míře zastoupeny prvky urbánního/ městského prostředí s menší hustotou osídlení. Ochrana přírodních hodnot, jakož i ekologické, ekonomické, rekreační, kulturní, vzdělávací a územněrozvojové funkce mohou koexistovat podporovány veřejnou politikou a plánovacími dokumenty, s plným zapojením obyvatel. park Parkem se rozumí ucelená kompaktní část extravilánové nebo intravilánové krajiny s komponovanou a udržovanou vegetací, s podstatnými estetickými kvalitami, určená přednostně k rekreačním odpočinkovým nebo sportovním činnostem/ aktivitám, nepřiléhající ke stavbě nebo souboru staveb (stavby mohou být za stanovených podmínek příslušenstvím parku). parter (parkový/zahradní) Parterem se v sadovnické tvorbě rozumí část zahrady nebo parku v úrovni zahradního průčelí zámku či paláce. Zahradní parter je část parku či zahrady před průčelím budovy (často zámku nebo paláce), která může být členěna na pravidelné záhony, jejichž výsadba tvoří ornamentální obrazce. Tento estetický prvek je koncipován především pro pohled z výšky balkónů nebo teras. Obecně se parterem rozumí prostranství před budovou, které nemusí být vždy osázeno květinami. zahrada / zahrada zvláštního určení / zahrada užitková Zahradou se rozumí ucelená část území (plocha), popřípadě související soubor pozemků, zpravidla oplocená nebo jinak prostorově ohraničená, zpravidla přiléhající ke stavbám jako jejich součást nebo příslušenství [§ 505 až § 513 občanského zákoníku], sloužící přednostně k činnostem pěstebním anebo k činnostem rekreačním, zejména k odpočinku, k volnočasovým aktivitám nebo reprezentaci (například historické zahrady). Zvláštním případem zahrad jsou zahrady se speciálním určením sloužícím zejména k účelům vědeckým, výzkumným nebo pedagogickým, například zahrady botanické, arboreta, popřípadě zahrady zoologické, u nichž se připouští i chovatelská činnost. Zvláštním případem jsou zahrady produkční (užitkové a pěstební, například sady), určené k soustředěné produkci zeleniny, ovoce, popřípadě specifických plodin. alej/Stromořadí Alejí/stromořadím se rozumí liniová (jednořadá, dvouřadá nebo víceřadá) výsadba stromů, popřípadě keřů nebo kombinace obojího, obvykle v pravidelných rozestupech. Zpravidla tvoří doprovodný prvek vodních toků, hranic pozemků a/nebo cest.

b

c

d

155 ii


154

hřbitov Hřbitovem se rozumí veřejné nebo neveřejné pohřebiště určené k pohřbům, zpravidla uzavřené, s esteticky a provozně komponovanou extravilánovou nebo intravilánovou krajinou. Pohřbem se v souladu s obecnou právní úpravou rozumí uložení lidských pozůstatků do hrobu nebo hrobky na veřejném nebo neveřejném pohřebišti nebo jejich zpopelnění v krematoriu. Veřejným pohřebištěm se rozumí prostor určený k pohřbení lidských pozůstatků nebo uložení zpopelněných lidských ostatků v podobě míst pro hroby a hrobky nebo úložiště jednotlivých uren nebo rozptylové či vsypové louky nebo jejich kombinace. Hrobovým místem se rozumí místo na pohřebišti určené pro zřízení hrobu nebo hrobky nebo vyhrazené místo v úložišti jednotlivých uren.

Metodika

a

b

c

d

157 ii


156

ii—2

a

úvod [ smysl a účel územního plánování ] aktéři/činitelé/účastníci a jejich role v procesu úp zájmy a hodnoty / konflikty zájmů participace / soukromé vs veřejné dokumenty / nástroje investiční činnosti ve výstavbě urbanistická soutěž

b

c

d

159 ii 2

.......... ii–2.1 .......... .......... .......... .......... .......... ..........

ii–2.2 ii–2.3 ii–2.4 ii–2.5 ii–2.6 ii–2.7

komentář — Proces územního plánování

Proces územního plánování

Metodika

160 ------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Úvod [ smysl a účel územního plánování ]

Metodika

a

Účelem užití všech uvedených nástrojů je naplňovat smysl a účel územního plánování v nejširším smyslu slova. Aby však územní plánování vůbec mělo smysl a účel, musí být připraveno reagovat dostatečně pružně na:

b

c

d

161 ii

2.1

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------Cíle územního plánování jsou uvedeny ve stavebním zákonu [§ 18 a § 19], avšak nejpodstatnější pro určení cílů je rozhodnutí místní samosprávy obce o směřování obce a povaze správy. Cílem územně plánovacích činností je proto jednak: ------------- stanovení základního právního a věcného rámce pro rozhodování v konkrétních správních řízeních (v územním řízení, ve stavebním řízení a řízeních s ním souvisejících); ------------- vymezení podmínek budoucí správy a vývoje obce – stanovení podrobnějších programů a politik vycházejících z názorů a požadavků obyvatel obce a uživatelů území a nemovitostí (v celém sociálním i ekonomickém spektru) a zpětně se do nich odrážejících a ovlivňujících je. K prosazení výše uvedených základních cílů užívá obec celou řadu nástrojů. Zvláštní postavení mezi nimi mají přímé/administrativní nástroje (právní a správní), to jest nástroje, jimiž se bezprostředně zasahuje do práv a právem chráněných zájmů: ------------- opatření obecné povahy, kterou se vydává územní nebo regulační plán, resp. vymezení zastavěného území; ------------- jednotlivá správní řízení (především řízení územní, stavební a některá řízení související a vedená podle zvláštních právních předpisů). Vedle nich jsou to nástroje nepřímého/neadministrativního působení, zejména: ------------- nástroje politické – programy a politiky schvalované politickými orgány obce, popřípadě orgány krajskými a státními; ------------- nástroje ekonomické – rozpočtové hospodaření, úvěry, mimorozpočtové formy financování, dohody o parcelaci a zejména plánovací smlouvy, nakládání s majetkem; ------------- nástroje odborné – především nástroje územně plánovací (územní studie, územně analytické podklady, územně technické a mapové podklady a podobně). Mezi jednotlivými okruhy nástrojů existují pochopitelně úzké souvislosti a přechodové podoby. Plánovací smlouva nebo dohoda o parcelaci představují nepochybně zásadní nástroje ekonomické, avšak nepostrádají právní základ a uzavřením se stávají právními dokumenty. Ani rozpočet a nakládání rozpočtem není zcela nezávislé na právu (naopak: základní rámec pro rozpočtové hospodaření stanovuje řada zákonů a prováděcích právních předpisů). Obdobně nepostrádá plánovací smlouva nebo rozpočet svůj rozměr politický a programový; pro naše třídění a rozlišení je především podstatný věcný smysl a funkce těchto nástrojů, způsob jejich užití v plánovací a projektové praxi.

------------- změny v přístupu k přírodě a krajině, související jednak se zachováním kvalit přírody a krajiny, jednak s jejich obnovou tam, kde byla devastována, se zastavováním či nezastavováním dalších ploch a s poměrem volné krajiny k zastavěnému území, zejména v blízkosti velkých center osídlení, přičemž toto využívání krajiny bude konfrontováno s požadavky na nové technologie a nové formy, na nové funkce a uživatelské standardy; ------------- kulturně-civilizační změny, související jednak z tradicí a s péčí o kulturní bohatství a rozmanitost a zároveň s větší či menší otevřeností tohoto kulturního prostoru novým kulturně-civilizačním vlivům, například v souvislosti s migrací obyvatel a s pronikáním nových/jiných kulturních vzorů chování; i v tomto případě bude využívání dosavadních urbánních a architektonických struktur konfrontováno s požadavky na nové technologie a nové formy, na nové funkce a uživatelské standardy; ------------- technické (materiálové, technologické a podobně) změny, jejichž nedílnou součástí je omezování energetické spotřeby nejen hledáním nových zdrojů energií, ale zejména různých nových úsporných technologií a materiálů, resp. inovované využíváním některých materiálů „tradičních“, ale zřejmě též celkovou koncepcí rozvoje urbánního a architektonického prostoru, jeho nových funkcí a nových forem, a zároveň nabízet (skýtat) přijatelnou a účelnou míru stability uživatelům/obyvatelům.


II–2.1

Aktéři / činitelé / účastníci/zúčastnění a jejich role v procesu územního plánování

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------II–2.2.1 VEŘEJNOST ------------------------------------------------------------------------------------------------------------

II–2.2

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------Správa obce představuje základních svorník společenství (polis, communio), v němž se potkávají a protínají velmi různorodé zájmy prezentované celou škálou postojů a názorů, deklarovaných či zamlčených hodnot. Tyto názory a postoje se projevují ve společenství celou škálou rolí, jež jeho jednotliví členové sehrávají, přičemž platí, že jedna osoba se v průběhu času může projevovat v různých, často dokonce kolizních a rozporných rolích. V případě kolizí/střetů je pro určení role/pozice každého jednotlivého aktéra podstatná míra rozhodovací pravomoci a možnosti ovlivnit rozhodování druhých. Účastníky/aktéry/činitele můžeme podle sociálních (sociálně-ekonomických, právních) statusů a jejich místa v rozhodovacích procesech při správě obce dělit na ------------- veřejnost: ------------- laickou (občané/spolky); ------------- odbornou; ------------- osoby (fyzické osoby a právnické osoby): vlastníky/uživatele/investory/ vlastníky-správce infrastruktury; ------------- veřejnou moc: ------------- samosprávy územní – obce/kraje; ------------- samosprávy personální (profesní/zájmové); ------------- státní správu – ústřední orgány státní správy (ministerstva a úřady); dotčené správní orgány/úřady; správní orgány územních a personálních samospráv vykonávající přenesenou působnost; ------------- soudní moc.

Nositelem/držitelem (subjektem) určitého konkrétního zájmu může být ve smyslu sociálním: ------------- jednotlivec – v tomto případě se jedná o „zájem individuální“; ------------- skupina – v tomto případě se jedná o „zájem skupinový“. Jak rozlišení subjektů individuálních zájmů, tak zájmů skupinových je velmi rozmanité a strukturované. V prvním případě podle schopností, dovedností, znalostí a vědomostí, skrze něž zaujímají jednotlivci (pochopitelně sociálně podmíněně) své místo v pospolitosti, ve společenství a ve společnosti (osobnostní diferenciace a specializace). Ve druhém případě pak s přihlédnutím k bohatosti a členitosti sociální stratifikace a jejímu uspořádání (hierarchičnosti), skrze něž se uvnitř pospolitosti, společenství, resp. společnosti vytvářejí skupiny, jakož i pravidla formování zájmů obecně, specificky pak zájmů s určitou/stanovenou právní relevancí, tzv. „zájmů veřejných“ ve vlastním smyslu slova. Zásadně lze od sebe odlišovat s ohledem na formování a typologii zájmů pospolitosti (skupiny) rodinné a nerodinné: ------------- rodinné pospolitosti (přes kulturně-civilizační rozdíly mezi pojetími rodiny lze konstatovat, že tyto pospolitosti vykazují při formování a formulování svých zájmů řadu shodných znaků; pro naše účely lze v kulturně-civilizačním kontextu považovat rodinné pospolitosti za skupiny relativně ucelené, kompaktní a s obdobnými vlastnostmi a znaky); předmětem zkoumání struktury „rodinného zájmu“ je (pro prodlužující se věk a soužití více než dvou generací) téma vnitřní konzistence „rodinných zájmů“ a možné kolize plynoucí z proměny postavení jednotlivých členů rodinné pospolitosti a kolize plynoucí ze soužití generačního; ------------- nerodinné pospolitosti, které lze nejobecněji podle převažujícího charakteru zájmů a procesu jeho formování a formulování členit na: ------------- občanské pospolitosti územní, popřípadě personální – vázané na určitý správní celek (též v souběhu se správou personální: profesní, akademickou); v tomto případě se jedná o skupiny obyvatelstva prostorového celku, a to buď ve smyslu obyvatelstva obce, regionu a státu, nadstátního celku jakožto administrativně vymezených (samosprávných) celků, nebo ve smyslu obyvatelstva jakkoli jinak smysluplně vymezeného prostorového celku (tj. na podkladě spojování nebo dělení administrativně vymezených samosprávných celků) a na základě právem definovaných činností podléhajících specifickému režimu správnímu; zájem, jehož subjektem je pospolitost/společenství/společnost obce, regionu nebo státu označujeme jako „zájem obecní, regionální a státní“ – tyto zájmy lze podle kritéria popsaného níže označit zpravidla též jako „zájmy veřejné“; ------------- občanské pospolitosti věcné – vázané primárně na konkrétní činnost nebo předmět (různě zformované, trvalé či dočasné povahy); tato skupina je značně nehomogenní právě pro rozdílnost předmětu veřejného zájmu a zpravidla i procesu / procesních podmínek jeho vzniku (formování a formulování) – tyto zájmy lze podle kritéria popsaného níže označit zpravidla též jako „zájmy soukromé“, popřípadě zájmy do určité míry kombinované (pro popis utváření této skupiny bude dále i tento druh vnitřně strukturován, zejména z hlediska síly vlivu na vývoj společnosti a schopnosti prosazovat své zájmy. [K tomu blíže též � BUCHÁČEK a ŠIPLER, 1993; dtto k tématu ”statku“.]

Uvedené členění (typologické třídění) skupinových subjektů zájmů je pracovní a má sloužit účelům přesnější identifikace a vrstvení typů zájmů pro účely plánování, zejména k přesnějšímu vymezení možných kolizí a konfliktů a postupů k jejich předcházení, resp. k dosahování následných dohod a obecněji sdílených řešení (rozhodnutí). V praktickém užití bude docházet k vzájemným průnikům

b

c

d

163 ii

2.2 komentář — Proces územního plánování

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

162

a překryvům, které plynou nejen z bohatosti a proměnlivosti jednotlivců i skupin, ale zejména ze skutečnosti, že se jednotlivci mnohdy nacházejí v různých pozicích/rolích v průběhu času i v týž okamžik a že tyto průniky je často obtížné rozlišit [každý jednotlivec v životě participuje (současně, následně) na fungování rozmanitých sociálních skupin a v jejich rámci mnohdy nabývá různého postavení]. Pro konkrétní dohodovací postupy navrhujeme metodologický postup, který vychází především z míry možnosti ovlivnit rozhodovací procesy, a v případě „střetu preferencí“ upřednostňujeme při zařazení do skupiny (nebo do okruhu soukromé zájmy / veřejné zájmy) ty pozice/role, které umožňují konkrétnímu jednotlivci efektivněji rozhodovat a celý proces ovlivňovat. Při veřejném projednávání (resp. při projednávání obecně) by tato pozice/role měla být vždy všem aktérům známa. V této souvislosti je zajímavé upozornit i na rozdíl mezi deklarovanými názory a mnohdy skrytými zájmy, který lze pozorovat při analýze postojů a zájmů jednotlivých aktérů/činitelů. Jak upozorňuje v jednom ze svých esejů [publikovaném dne 28. 11. 2014 k tématu názorů a zájmů v ukrajinsko-ruském konfliktu] politolog Petr Robejšek [� http://blog.aktualne.cz/blogy/petr-robejsek.php], při analýze postojů zaujímaných jednotlivými aktéry/činiteli je dlužno rozlišovat také mezi zájmy a deklarovanými názory: „… Zdůrazňuje totiž deklarované názory aktérů a pomíjí to, oč se vlastně jedná především, totiž jejich zájmy. Při analýze každého konfliktu bych doporučoval přísně rozlišovat mezi názorovými pozicemi a zájmy. Pojem názorová pozice definuji jako oficiální zdůvodnění pro svá jednání, která hráči používají proto, že otevřené pojmenování svých zájmů nepovažují za taktické; právem se obávají, že by působilo méně sympaticky.“ Při veřejném projednávání se lze opakovaně setkávat s projevenými názory, jimiž se snaží jednotliví aktéři dodat svým postojům váhy a obecně sdílené věrohodnosti. Často však za takto projevenými názory stojí skutečně sledované zájmy. Základním činitelem jakéhokoli plánování je jednotlivý člověk jako člen pospolitosti/společenství/společnosti – občan, který se v tomto procesu může objevovat v různých sociálních, ekonomických a právních rolích. Nepochybně stejně významná role v jakémkoli plánování připadá občanské veřejnosti, představované obvykle různě sdružovanými uskupeními (zapsanými spolky / spolky, dříve občanskými sdruženími), založenými pro sledování ochrany určitých okruhů veřejných zájmů, založených podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to jednotlivě v souběhu s ustanovením: ----- § 3 písm. i) bod 2 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů; ----- § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů; ----- § 115 odst. 6 až 8 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů; ----- § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů; v nově připravované právní úpravě památkové péče se rovněž počítá s aktivní účastí veřejnosti (zapsaných spolků / spolků). Zvláštní postavení v procesu pořizování mají profesionálové, a to pořizovatel a zpracovatel územně plánovací dokumentace. Jejich postavení a činnosti je věnována samostatná pasáž a na osnově jejich výkonů jsou uvedeny další souvislosti (účast jednotlivých aktérů/činitelů, používané nástroje a podobně).

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------II–2.2.2 VEŘEJNÁ MOC ------------------------------------------------------------------------------------------------------------

b

c

d

165 ii

2.2.1

Veřejnou moc pro účely této metodiky a s významem postavení v procesu územního plánování členíme na: samosprávu, a to: ------------- samosprávu územní, jíž především a prvotně přísluší spravovat a rozvíjet své území a dbát o životní prostředí a podmínky života svých občanů v obci žijících a obyvatel v obci pobývajících a pro tento účel také plánovat, přičemž základními úrovněmi plánování jsou: ------------- obce (vesnice) / městyse / města / statutární města a hlavní město Praha, reprezentované zastupitelstvy, radami a starosty/primátory a disponujícími pro výkon správy úřadem řízeným tajemníkem, resp. ředitelem; ------------- kraje, reprezentované zastupitelstvy, radami a hejtmany a disponujícími pro výkon správy úřadem řízeným ředitelem; ------------- samosprávy personální (profesní/zájmové): mezi těmito správami se jedná především o profesní komory, přičemž z profesního hlediska souvisí s činností územně plánovací a s výstavbou obecně zejména ------------- Česká komora architektů (ČKA), sdružující architekty (pro stavby a pro urbanismus a územní plánování), územní plánovače / urbanisty a krajinářské architekty (včetně projektantů ÚSES); ------------- Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT), sdružující inženýry a techniky v oborech pozemních, inženýrských a dopravních staveb a související inženýrské obory. státní správu, jejíž součástí jsou ------------- ústřední orgány státní správy: ------------- ministerstva [zvláštní postavení má v systému územního plánování Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), významnou roli hrají dále Ministerstvo životního prostředí (MŽP), Ministerstvo zemědělství (MZe), Ministerstvo zdravotnictví (MZd), Ministerstvo kultury (MK), Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) a Ministerstvo dopravy (MD); z hlediska vnitřní správy a financování pak Ministerstvo vnitra (MV) a Ministerstvo financí (MF)]; ------------- ústřední úřady [například Český báňský úřad (ČBÚ) / Energetický regulační úřad (ERÚ) / Český telekomunikační úřad (ČTÚ) / Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB) / Úřad pro civilní letectví (ÚCL) / Úřad pro normalizaci a měření (ÚNMZ) / Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV) / Český úřad zeměměřický a katastrální (ČÚZK) / Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) / Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) / Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) a další]; ------------- dotčené správní orgány/úřady, jimž speciální zákony přiznávají takové postavení pro ochranu veřejných zájmů [seznam dotčených správních úřadů s označením příslušné právní úpravy je uveden v přiložené tabulce]; ------------- správní orgány územních a personálních samospráv vykonávající přenesenou působnost: ------------- obce: z hlediska výkonu správních činností v přenesené působnosti reprezentované radou a starostou/primátorem, resp. tajemníkem úřadu (včetně pracovníků úřadu zařazených organizačně k výkonu státní správy) a členěné podle rozsahu pověření na: -------- obce; -------- obce s přenesenou působností; -------- obce s rozšířenou působností;


164

------------- kraje: z hlediska výkonu správních činností v přenesené působnosti reprezentované radou, hejtmanem a ředitelem úřadu (včetně pracovníků úřadu zařazených organizačně k výkonu státní správy); ------------- samosprávy profesní: v případě ČKA a ČKAIT reprezentované autorizačními radami těchto komor. soudní moc: Soudy mají v procesu správy území specifické postavení nezávislých kontrolních institucí, přičemž do procesu mohou do určité míry zasahovat soudní orgány všech úrovní i typů, avšak pouze zprostředkovaně: ------------- soudnictví civilněprávní, a to soudy okresní, krajské, vrchní a Nejvyšší soud; ------------- soudnictví trestní, a to soudy okresní, krajské, vrchní a Nejvyšší soud; ------------- soudnictví správní, a to soudy krajské a Nejvyšší správní soud; ------------- Ústavní soud; základní působnost je na tomto úseku svěřena jednak a především soudům správním, jimž přísluší přezkoumávat pravomocná rozhodnutí vydaná správními orgány (opatření obecné povahy, územní rozhodnutí, stavební povolení, souhlasy a podobně), jednak Ústavnímu soudu, který může zkoumat ústavní konformnost právních předpisů vydávaných obcemi a kraji (územními samosprávami) v samosprávné působnosti (vyhlášky), jakož i nařízení vydávaná těmito samosprávami v přenesené působnosti, právních předpisů vydávaných profesními samosprávami, a to za podmínek stanovených příslušnými zákony a zákonem o Ústavním soudu.

Metodika

a

státní správa na úseku péče o přírodní složky životního prostředí: ------------- posuzování vlivů na životní prostředí; ------------- příroda a krajina; ------------- zemědělský půdní fond; ------------- lesy; ------------- ovzduší; ------------- vody; ------------- nerosty; státní správa na úseku péče o kulturní bohatství: ------------- státní památková péče; státní správa na úseku infrastruktury: ------------- dopravní [pozemní komunikace (silniční) / dráhy (drážní) / civilní letecká doprava (letectví) / vnitrozemská vodní doprava]; ------------- technické [vodohospodářství / energetika / elektronické komunikace / odpady a znečištění]; státní správa na úseku požární bezpečností (hasičský záchranný sbor); státní správa na úseku metrologie a státního zkušebnictví – technické normalizace; státní správa na úseku informací, informačních systémů, základních registrů a statistiky; státní správa na úseku územní ochrany (civilní ochrana / obrana a bezpečnost / krizové řízení);

Proces územního plánování (tak výstavby obecně) významně ovlivnily rozsudky (judikatura) Nejvyššího správního soudu, a to jak pozitivně (kvalifikovanou interpretací a úvahami nad důsledky vydaných opatření obecné povahy či správních rozhodnutí), tak negativně, pokud svými výklady – zejména v územním plánování – ovlivnily plánovací praxi tlakem na podrobnost a určitost vydaných opatření obecné povahy, neodpovídající smyslu a účelu územního plánování, čímž došlo k posunu plánovacích úrovní – územní plány se často projevovaly jako plány regulační a plánů regulačních ubývalo a ztrácely na opodstatnění (důsledkem tohoto posunu plánovací praxe byla rozsáhlá novela ustanovení § 43 odst. 1 a 3, jimiž se územním plánům umožňuje zahrnovat za podmínek tam stanovených i záležitosti nadmístního charakteru a zároveň se jim brání obsahovat podrobnosti příslušející plánům regulačním; toto řešení je však důsledkem hlubších koncepčních vad stavebního zákona a uvedenou novelizací se jen posouvá řešení problémů dále). Pro potřeby stanovení určitého právního rámce pro dosahování shody jednotlivých lidí a určitého společenství jako celku jsou pro územní plánování základními subjekty orgány veřejné moci – a to samosprávné orgány obcí a krajů a orgány státní správy (dotčené správní orgány, resp. úřady). Obce vystupují podle okolností jako orgány samosprávy, ale též jako dotčené správní orgány, jak to stanovuje § 136 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. V těchto případech vydává obec závazné stanovisko, jehož obsah musí být s příslušnou obcí dohodnut.

Soubor dotčených správních orgánů tvoří správní orgány hájící následné oborově členěné okruhy veřejných zájmů: státní správa na úseku péče o zdravé životní podmínky: ------------- humánní hygiena; ------------- lázeňství; ------------- veterinární hygiena;

státní správa na úseku evidence vlastnictví (katastr / pozemkové úpravy / zeměměřictví). [viz � přílohu iii–2a: Přehled dotčených správních orgánů/úřadů a zmocňujících právních předpisů]

Nesporně významným činitelem v procesu územního plánování jsou odborníci (odborná veřejnost), jejichž činnost profesně úzce souvisí s pořizováním územně plánovací dokumentace a prostupuje v různých fázích celým procesem územního plánování. Jedná se o řadu profesí: ------------- urbanisty a architekty; ------------- ekology; ------------- ekonomy; ------------- právníky; ------------- psychology; ------------- sociology; obvykle konají činnost zhotovitelů/zpracovatelů územně plánovací dokumentace, pro niž musí splňovat některé zákonem stanovené podmínky a předpoklady. Mohou však vykonávat i činnosti pořizovatelské, mohou rovněž zastupovat určité skupiny občanů a konat v jejich prospěch odbornou konzultační činnost, jak to předpokládá § 22 až § 24, resp. § 174 stavebního zákona. Pro určení jejich pozice bude podstatné, do jaké míry mohou aktivně ovlivnit výsledky procesu územního plánování, zejména do jaké míry se podílejí na rozhodování. Je-li vlastník či investor, popřípadě jakýkoli další jednotlivý občan obvykle s to definovat svůj zájem a obhájit ho, vyhodnotit vhodnost a návratnost investice, je-li architekt (inženýr) obvykle s to najít pro takovou investici správnou formu ve správných vztazích a je-li úředník obvykle s to ve správním řízení kontrolovat, zda nebyly překročeny legislativou stanovené limity, a rozhodnout o tom v jednotlivé správní věci, pak vyslovení a kodifikace požadavků celé obce představuje nejobtížnější bod celé územně plánovací činnosti.

b

c

d

167 ii

2.2.2 komentář — Proces územního plánování

166

Obec je sice reprezentována svými politiky, tito politici však nejsou obcí samou – pouze ji zastupují. Kodifikace požadavků obce může být tudíž dosaženo pouze dohodou. Aby však mohlo být tohoto cíle dosaženo, musí v rámci projednávání podmínek využití a uspořádání území být dosaženo obecné shody zejména: ------------- o obecně přijatelných zásadách podmiňujících další úspěšný život obce, zejména reálná strategie vývoje, funkčnost a účelnost infrastruktury, účinná ochrana majetku (včetně například ochrany památek) a podobně;

Metodika

a

------------- provedení řízení o územně plánovací dokumentaci a její vydání opatřením obecné povahy; ------------- vyhotovení čistopisu pro účely evidence a archivace schváleného územního plánu; ------------- implementace vydaného územního plánu.

------------- o prostoru otevřenému úsilí jednotlivců obývajících a využívajících území obce; východiskem musí být předpoklad, že vlastníkův (investorův) zájem sleduje nekonfliktní zhodnocení vlastního majetku, že tuto vlastníkovu (investorovu) představu nejlépe uskuteční k tomu povolaný odborník a že především tito dva by měli vědět nejlépe, co je pro dané konkrétní místo dobré (protože užitečné); jinak řečeno – rozumí se tím taková regulace využití území, která umožňuje co nejsvobodnější rozhodování o vlastních záměrech a aktivitách při respektování mezí oboustranné (či vícestranné) prospěšnosti;

Určité obtíže může důslednému uvádění pořizovatelské pravomoci obcí do života přinášet jejich současná struktura a důsledky spojené s velikostí a vybaveností obcí. Jiné jsou nepochybně možnosti velkých obcí nebo měst, obvykle lépe připravených k výkonu správních činností obce, než je tomu v případě obcí malých, s omezenými možnostmi výběru dostatečně kvalifikovaných osob. Právní úprava územní samosprávy obcí (obecní zřízení) umožňuje obcím uzavírat dohody a vytvářet (účelové) svazky obcí (mikroregiony), což by byla zejména pro pořizování územních plánů vhodná forma, jak sdružit síly (finanční prostředky) a koordinovat účelně rozvoj společný i individuální; překážkou se jeví především skutečnost, že rozhodující úkony, to jest úkony schvalovací, již provádějí obce per partes a možnosti koordinace se tím výrazně oslabují.

------------- o společných, vskutku demokratických procedurách nalézání hodnot, které nejsou ani obecnou samozřejmostí, ani je neumějí nebo nemohou nalézt a ustavit jednotlivci, ale pouze celé společenství, neboť jsou to hodnoty nezbytné a důležité pro zdravý život obce (využívání společných částí území – veřejných prostranství, zřizování a chod veřejných institucí, „iniciační projekty“ obcí a mnohé jiné).

Vztah mezi obcemi navzájem je stavebním zákonem upraven jen okrajově; činí ostatní sousední obce (nebo obce, jejichž práva a právem chráněné zájmy jsou dotčeny) účastníky projednávání územně plánovací dokumentace, popřípadě účastníky územního řízení. Jejich postavení je ovšem slabší než postavení dotčených orgánů státní správy, neboť s nimi nemusí být obsah řešení – proti vší logice plánování – „dohodnut“.

ROLE ORGÁNŮ OBCE Jak již bylo uvedeno dříve a jak se k tomu budeme opakovaně vracet, rozhodujícím činitelem územního plánování jsou obce, představované svou politickou reprezentací. Právě jim je svěřen největší díl přímé odpovědnosti za řádnou správu a rozvoj území. Proto svěřuje právo (stavební zákon) do základní působnosti obce: ------------- pořizování územního plánu obce (pro celé její správní území, popřípadě pro jeho část); ------------- pořizování regulačního plánu (pro celé její správní území, popřípadě pro jeho část); ------------- pořizování územně plánovacích podkladů (pro celé její správní území, popřípadě pro jeho část); ------------- schvalování zpracované a projednané územně plánovací dokumentace; ------------- vydání územně plánovací dokumentace opatřením obecné povahy; ------------- ukládání a využívání této dokumentace pro potřeby obce a jednotlivých občanů; ------------- sledování stavu a vývoje území a provádění změn územně plánovací dokumentace. Náklady s těmito činnostmi spojené hradí obvykle obec sama, avšak není vyloučen ani případ, že náklady spojené s pořízením územně plánovací dokumentace, zejména regulačních plánů uhradí zčásti nebo zcela i subjekty jiné, zejména soukromé. Obec ovšem nese při pořizování územního plánu vždy v celém rozsahu odpovědnost za: ------------- zadání územně plánovací dokumentace, v němž politická reprezentace na základě provedených průzkumů a rozborů stanovuje základní rámec a podmínky pro zpracování návrhu územně plánovací dokumentace; ------------- veřejné projednání a schválení konečné podoby návrhu územně plánovací dokumentace;

ROLE OSTATNÍCH ORGÁNŮ VEŘEJNÉ SPRÁVY (ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVY / STÁTNÍ SPRÁVY / PROFESNÍ SAMOSPRÁVY) Stát je v procesu územního plánování zastupován celou škálou orgánů – výkonných, soudních a kontrolních. Z hlediska pořizování územně plánovacích dokumentací a územně plánovacích podkladů jsou to především orgány výkonné moci: ------------- obce s rozšířenou působností, které tvoří základní pořizovatelskou úroveň – tzv. úřady územního plánování; je však velmi důležité, aby menší obce, zejména ty, které usilují o svéprávné rozhodování o svém rozvoji, podržely ve svých rukách pořizování samostatně; to mohou učinit především tak, že si pro výkon pořizovatelské činnosti sjednají smlouvu (buď samy, nebo ve sdružení s dalšími obdobnými obcemi) s fyzickou osobou oprávněnou k výkonu pořizovatelské činnosti podle § 24 stavebního zákona!; ------------- kraje – krajské úřady vykonávají činnost dotčených správních orgánů/úřadů; kraje jsou však zároveň samosprávnými jednotkami, které pro své území pořizují tzv. zásady územního rozvoje (územně plánovací dokumentace kraje); ------------- Ministerstvo pro místní rozvoj jakožto ústřední správní orgán na úseku územního plánování a stavebního řádu; ------------- Ministerstvo obrany pro území vojenských újezdů. Jak v případě obcí s rozšířenou působností, tak v případě krajů a státu platí, že při pomoci obcím sledují pochopitelně i své vlastní zájmy; a to (podle opakující se zkušenosti) přednostně. Jakákoli nabídka musí být tudíž obcí před jejím přijetím vždy velmi pečlivě nezávisle vyhodnocena a zvážena, aby pod pláštíkem pomoci neprosadily tyto orgány především řešení svých zájmů a potřeb. Největší střet zájmů hrozí v případě pořizování úřady územního plánování pro malé, bezprostředně sousedící obce.

b

c

d

169 ii


168

Do základní působnosti obcí je svěřeno: ------------- pořizování: -------- územního plánu; -------- regulačního plánu z podnětu a na žádost; -------- územně plánovacích podkladů – územních studií, resp. územně analytických podkladů v případě obcí s rozšířenou působností; ------------- územního řízení v případě obcí se stavebním úřadem, a to pro celé jejich správní území, popřípadě pro jeho část, popřípadě pro jiné obce ve správním obvodu obce s rozšířenou působností; ------------- schvalování dokumentů zpracovaných a projednaných v jednotlivých fázích pořizování územně plánovací dokumentace; ------------- vedení řízení o územně plánovací dokumentaci a vydání opatření obecné povahy; ------------- ukládání, evidence a využívání této dokumentace pro potřeby obce a jednotlivých občanů; ------------- provádění změn územně plánovací dokumentace. Do základní působnosti krajů je svěřeno: ------------- pořizování: -------- zásad územního rozvoje; -------- regulačního plánu; -------- územně plánovacích podkladů – územních studií, územně analytických podkladů; ------------- územního řízení ve zvláštních případech, a to pro celé její správní území kraje; ------------- schvalování dokumentů zpracovaných a projednaných v jednotlivých fázích pořizování územně plánovací dokumentace; ------------- vedení řízení o územně plánovací dokumentaci a vydání opatření obecné povahy; ------------- ukládání, evidence a využívání této dokumentace pro potřeby kraje, obcí a jednotlivých občanů; ------------- provádění změn územně plánovací dokumentace; ------------- výkon působnosti nadřízeného orgánu územního plánování ve vztahu k obcím. Do působnosti Ministerstva pro místní rozvoj jako ústředního orgánu státní správy se svěřuje výkon: ------------- pořizovatelské činnosti, a to: -------- pořizování politiky územního rozvoje; -------- pořizování územně plánovacích podkladů, zejména územně analytických podkladů; ------------- výkon činnosti nadřízeného orgánu územního plánování; ------------- schvalování a vyhlašování závazné části územních plánů velkých územních celků; ------------- výkon působnosti nadřízeného orgánu územního plánování pro kraje a rozhodčího orgánu v případě věcných sporů [§ 136 SZ]. Ministerstva a úřady (například Státní úřad pro jadernou bezpečnost; Energetický regulační úřad; Úřad civilního letectví; Český báňský úřad; Český úřad zeměměřický a katastrální; Český úřad pro technickou normalizaci a měření; Český úřad pro ochranu hospodářské soutěže a řada dalších) představují ústřední orgány státní správy na svěřených úsecích. Kromě všech těchto kompetencí jsou orgány státní správy pověřeny dohledem nad ochranou některých veřejných zájmů vymezených zvláštními zákony, jejichž základní okruhy byly uvedeny výše a v přiložené tabulce. Orgánům státní správy

Metodika

a

v této pozici se říká dotčené správní orgány/úřady – lépe a přesněji dotčené správní úřady. Stavební zákon [§ 175 až § 177] s jejich postavením spojuje celou řadu právních důsledků, zejména při zpracovávání a projednávání územně plánovací dokumentace a v navazujících správních řízeních. Všechny tyto orgány vydávají pro sledované a chráněné veřejné zájmy závazná stanoviska v procesu pořizování, pro něž platí jednak obecná ustanovení správního řádu [§ 2 až § 8 a § 149 SŘ], jednak ustanovení § 4 SZ. Závazná stanoviska musejí jakožto podmiňující meritorní rozhodnutí (to jest rozhodnutí ve věci samé, v tomto případě v určité fázi pořizování územního plánu) jak z hlediska věcného, tak z hlediska formálního vyhovovat požadavkům správního řádu. Stanoviska musejí obsahovat předepsané náležitosti, zejména označení, kdo stanovisko vydává, kdy a kde, v čí prospěch, které věci se týká, na základě jakého právního předpisu a jeho konkrétního ustanovení se tak děje, jaký je výrok a jaké případné podmínky jsou stanoveny. Toto vše musí být řádně odůvodněno a v případě závazných stanovisek k územním řízením musí být navíc adresát poučen o tom, že proti závaznému stanovisku lze podat odvolání prostřednictvím meritorního rozhodnutí, to jest rozhodnutí územního. V projednávání samém jsou pracovníci dotčených orgánů stavebním zákonem zapojeni do všech procesních fází, počínaje zadáním přes návrhu až k řízení o územním plánu. Ve všech těchto fázích jsou zároveň limitováni projednacími lhůtami. Nově je však upraven postup pro případy, že se tyto orgány ve stanovených lhůtách nevyjádří; v takovém případě můře obec rozhodnout samostatně, jako kdyby příslušný správní orgán námitky neuplatnil. Stále znovu je nutno opakovat, že základním posláním státně správních orgánů je služba společnosti/pospolitosti – obcím a občanům. Z tohoto poslání plyne zaměření státně správní činnosti uskutečňující se obecně, ale zejména v procesu územního plánování. Státní správa musí plnit především tyto funkce: ------------- konzultativní, to je odbornou a poradenskou činnost a případnou koordinaci aktivit jednotlivých samospráv, pokud by tyto samosprávy nevyužily jiných možností nabízejících se na trhu odborných firem; ------------- indikativní a informační, to je soustavné sledování a indikování potřeb území a zajišťování základního informačního toku nejen pro potřeby ústřední státní správy, ale zejména pro jednotlivé obecní samosprávy a občany; plnění této funkce ovšem vyžaduje obsazování míst v orgánech státní správy vysoce kvalifikovanými a vzdělanými odborníky; ------------- kontrolní, která souvisí s obecným oprávněním dohledu nad dodržováním některých norem, které si pospolitost při ochraně veřejného zájmu uložila, včetně norem sjednaných a dohodnutých samosprávami samými (například právě v územním plánu); ------------- stimulativní, jež je výrazem vůle širší pospolitosti napomoci překonávat strukturální obtíže některých obcí či regionů, na jejichž překonání nemají orgány místních samospráv dostatek vnitřních sil a zdrojů, popřípadě napomáhat takovému vývoji, který se jeví z širšího kontextu žádoucím. Jedním z předpokladů získávání takových stimulujících finančních (obvykle účelově vázaných) prostředků je vypracování, projednání a schválení územně plánovací dokumentace obce. Je však třeba konstatovat, že stávající praxe tyto požadavky nesplňuje; správní orgány často namísto hledání účelných řešení jen formálně trvají na „speciálním právním předpisu“, aniž ho aktivně interpretují pro věc samu.

b

c

d

171 ii


170

ROLE PRÁVNICKÝCH A FYZICKÝCH OSOB Účastnit se činně na územním plánování po celou dobu vzniku i využívání územně plánovací dokumentace, zejména důsledným uplatňováním vlastních záměrů a požadavků a prosazováním svých práv všemi legálními a legitimními způsoby, je právem jednotlivých občanů, jejich skupin i občanských sdružení. Tomuto principu péče o správu území zůstává naše společnost dosud mnohé dlužna. V jistém rozsahu tomu napomáhají některé nedostatky právní úpravy – do systému projednávání podle stavebního zákona například vstupují neorganicky procedury podle jiných, resortních předpisů nebo například podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí; právní postavení fyzických a právnických osob, jakož i veřejnosti je dosud slabé a neurčité. Vliv těchto nedostatků je však možné do jisté míry eliminovat vlastním úsilím všech zúčastněných, připraveností poskytovat si navzájem maximální rozsah nutných informací. Tímto způsobem lze omezit i procesní možnosti (a snahy) obcí i orgánů státní správy obcházet v některých případech práva a oprávněné zájmy veřejnosti – například zvolenou formou ohlášení počátku běhu lhůt jednotlivých procedur. Tento postup je často užíván pořizovateli územně plánovací dokumentace a politickými reprezentanty s odůvodněním, že je nutno celý proces pořízení, schválení a vyhlášení územně plánovací dokumentace „zjednodušit, zrychlit a zlevnit“. Tomuto postupu, žel, nahrává i nedostatečný systém možného soudního přezkoumání některých procesních postupů, který však byl do určité míry postupně napravován zákonem o obcích a zákonem o krajích a jejich postupnými novelizacemi. Snaha „zjednodušit, zrychlit a zlevnit“ celý proces územně plánovací a stavební však pravidelně vede ke svému opaku. Nezjednoduší se, neboť nedořešené otázky se musejí dořešit v rámci následujících správních řízení. Nezrychlí se, neboť nedohodnuté skutečnosti se znovu stanou předmětem sporů a zpomalí proces realizace konkrétních projektů. A především – nezlevní se, neboť tento postup vede jenom k přenosu transakčních nákladů spojených s pořizováním dokumentace z doby před projednáním do doby realizace, kdy náklady pravidelně stoupají. Důsledkem ovšem mnohem závažnějším je postupující rezignace veřejnosti na aktivní účast na správě veřejných záležitostí, což s sebou přináší vždy možné ohrožení demokracie a plurality a otevírá prostor pro extrémy. Pochopitelnou souvislostí je snížený práh osobní odpovědnosti, kterou jsou občané ochotni nést za svá rozhodnutí. To je vážným problémem zejména ve společnosti, která se z takových vztahů právě vymaňuje. Lékem na tyto neduhy je maximální otevřenost všech zúčastněných a snaha po účinné a účelné dohodě. Jednotliví občané, jejich skupiny a sdružení pak musejí prosazování svých záměrů neustále kontrolovat.

PRÁVA OBCE PŘI VZNIKU ÚZEMNĚ PLÁNOVACÍ DOKUMENTACE KRAJŮ (ZÁSAD ÚZEMNÍHO ROZVOJE) A PŘI POŘIZOVÁNÍ POLITIKY ÚZEMNÍHO ROZVOJE ČR (STÁTU) Systém pořizování, schvalování a vydávání územně plánovací dokumentace krajů je věcně i právně velmi obdobný systému územní samosprávy obecní, a to jak při pořizování, tak při schvalování a vydávání územně plánovací dokumentace. Možnosti obcí obhájit vlastní zájmy v procesu pořizování územně plánovací dokumentace krajů jsou však i nadále značně omezeny, neboť jejich postavení je srovnatelné s postavením občanů a občanské veřejnosti v procesu projednávání územně plánovací dokumentace obce; mohou jako účastníci toliko vznášet námitky a připomínky, o jejichž osudu rozhodne pořizovatel „nadřízené“ dokumentace. Nicméně platí, že obce mohou a musejí obhajovat své zájmy při vzniku vyšších územně plánovacích dokumentací. Aby tak mohly činit co nejpřesvědčivěji, musejí mít dosti hluboké znalosti o svém vlastním území a o potřebách obyvatel toto území obývajících a využívajících.

Metodika

a

Obce jsou rovněž účastny procesu pořízení Politiky územního rozvoje ČR a mohou vznášet připomínky k jejímu obsahu. V souvislosti se zájmy a rolemi lze v případě jednotlivých aktérů ještě rozlišovat z hlediska dotčenosti mezi: ------------- přímo dotčenými; ------------- zprostředkovaně dotčenými; ------------- nedotčenými; přičemž toto rozlišování má především souvislost s aktivní legitimací k uplatnění některých nástrojů územního plánování, zejména podávání námitek a soudních žalob správních.

b

c

d

173 ii


172

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zájmy a hodnoty / konflikty zájmů

II–2.3

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------II–2.3.1 ZÁJEM A PŘEDMĚT ZÁJMU -----------------------------------------------------------------------------------------------------------„Zájmem“ (věcí/záležitostí/cílem) se rozumí individuální a pospolitý projev záměru, jehož hodlá jedinec nebo společenství dosáhnout soustředěnou pozorností nebo úsilím (spontánním/nespontánním; dočasným/trvalým); preference určitého druhu činnosti, její zaměřenost a motivace, vztahu k osobě, věci, aktivitě nebo situaci. Zájem je charakterizován jednak místem („rozprostraněností“), jednak časem („trváním“/„perspektivou“). Jinak řečeno: v nejširším pojetí lze zájem charakterizovat jako směřování člověka nebo skupiny lidí (pospolitosti/společenství) k určitým činnostem nebo zabývání se předměty či záležitostmi určitého druhu, resp. jako komplexní motivačně-postojové zaměření, soustředěnou pozornost k dosažení vytčeného cíle. Praktického významu ovšem slovo „zájem“ nabývá, je-li blíže určen subjekt/ nositel zájmu a předmět/objekt zájmu. Obecně může být předmětem zájmu vůbec (a tedy v jeho rámci jako specifická podmnožina) i veřejného zájmu libovolný proces tvorby a změn užitných hodnot a jeho výsledky, tzn. kterýkoli proces a jeho výsledky. V případě zájmů skupinových pak s výjimkou těch procesů a jejich výsledků, které se pospolitost rozhodla chránit jako nedotknutelnou sféru osobnosti jednotlivce / jednotlivé osoby / občana / obyvatele. Dalším třídicím hlediskem zájmů je tudíž jejich „veřejnost“ nebo „soukromost“, přičemž toto třídicí hledisko se nevztahuje primárně na subjekty (soukromý i veřejný zájem se může týkat jak skupin, tak jednotlivců!), nýbrž na právní formalizaci procesů, jimiž je takový zájem formován. Za veřejný zájem lze proto považovat jen takový zájem, s jehož formováním a formulováním právní řád spojuje určité náležitosti a stanovuje poté pro jejich implementaci též určitou míru právní závaznosti, na níž se společenství shodlo, a jejíž obsah na základě konkrétního hodnotového rámce sdílí. V tomto ohledu lze rozlišovat mezi veřejným zájmem: ------------- formovaným právními předpisy vydanými závaznými procesními (legislativními, legislativně-technickými) postupy; ------------- formovaným správními akty (rozhodnutími/usneseními) jakožto aprobovanými právními formami vymezení veřejného zájmu; ------------- formovaným politickými rozhodnutími s právními důsledky (usnesení), jimiž se rozumí především rozhodnutí samospráv územních celků, popřípadě samospráv personálních (zájmových) sdružení, jejichž postavení je založeno zákonem (profesní samosprávy / akademické samosprávy). Podle důsledků/vlivu a způsobu vyjádření (veřejného) zájmu na činnostech lze odlišit: ------------- negativně vyjádřený zájem, který má prohibitivní charakter (zakazuje se provozovat určitou činnost, a tudíž i šířit a spotřebovávat její výsledky); ------------- pozitivně vyjádřený zájem, který má iniciační charakter (podporuje se provozování určité činnosti, šíření a spotřebovávání jejích výsledků).

Metodika

a

Veřejný zájem je ovšem pojem, který má velmi časté a významné praktické užití. Vedle označení „veřejný zájem“ se vyskytují i označení s podobným významem, jako „veřejná prospěšnost“, „veřejné blaho“ a podobně. Výraz „veřejný zájem“ používá stavební zákon (ale také používá výraz „veřejně prospěšná stavba“, „veřejně prospěšné opatření“). Považujeme-li za veřejný zájem ten zájem, jehož subjektem je společenství obce, kraje/regionu nebo státu, pak z toho plyne, že jako „veřejný zájem“ může být uznán toliko ten zájem, který podle určitých pravidel artikuluje občanská společnost obce, kraje/regionu nebo státu prostřednictvím zákonem určeného právně relevantního aktu své politické reprezentace. Základem těchto pravidel je především způsob, jakým obyvatelstvo volí své zástupce, a všechny další formy „veřejné volby“, které se musejí nebo mohou legálně používat při uplatňování a respektování práva občanů podílet se na správě „věcí veřejných“. Z tohoto pojetí veřejného zájmu vyplývá, že existuje (obdobně jako u individuálních, rodinných a ostatních pospolitních zájmů) i pluralita veřejných zájmů: typologicky sice rozlišujeme státní, krajský/regionální a obecní zájem, popřípadě zájem zákonem ustavených personálních samospráv (profesních, akademických), avšak ve skutečnosti existuje nejen pluralita objektů veřejných zájmů, ale (a to je důležitější) pluralita veřejných zájmů, a to jak z hlediska správních úrovní (státní zájem, řádově desítka regionálních zájmů a řádově několik tisíc obecních zájmů) s identickým objektem, tak z hlediska věcného. Ani zájem státu nelze označit za jednotný (monolitní), neboť zájmy deklarované jako veřejné na úrovni státu (zákonem, popřípadě rozhodnutími politické reprezentace) se týkají mnoha oblastí, které mohou být (a z povahy věci často bývají) kolizní: péče o veřejné zdraví, péče o přírodu a její složky, péče o krajinu, péče o kulturní bohatství (zejména památková péče), péče o dopravu, péče o technickou infrastrukturu. Mezi těmito veřejnými zájmy (zjednodušeně: mezi postoji konkrétních zastupitelských orgánů ke konkrétním otázkám spojeným s veřejnými zájmy a postoji konkrétních správců veřejného zájmu z hlediska věcného) jsou právě v důsledku jejich plurality prokazatelné a přirozené inkonzistence, které lze v demokratické společnosti řešit jen jednáním příslušných subjektů. Způsob řešení inkonzistencí státního, krajských/regionálních a obecních zájmů více méně odráží míru centralizovanosti veřejného rozhodování: zásadu hierarchizace priorit zájmů v pořadí stát – kraj/region – obec s tím, že zájem hierarchicky vyššího subjektu musí být respektován subjekty hierarchicky nižšími, nelze a priori zavrhovat, pokud byla tato zásada přijata demokratickými postupy a prosazuje se demokratickými prostředky. Zároveň ovšem platí zásada subsidiarity: rozhodování nechť je svěřeno tomu subjektu, který ve věci může rozhodovat nejefektivněji. Jinak řečeno: „Veřejný zájem (public interest) je cosi, k čemu (popřípadě vůči čemu) má veřejnost, společenství lidí jako určitý celek nějaký majetkový zájem, popřípadě nějaký zájem, který ovlivňuje její právoplatná práva a povinnosti… Zájem o věci týkající se správy místa, státu nebo federace.“ [BLACK, 1995]

b

c

d

175 ii


174

Zájmy kteréhokoli subjektu, pokud jsou legální, jsou i legitimní/oprávněné, a tedy prostě výrazem onoho „komplexního motivačně-postojového zaměření“, které je danému subjektu vlastní. Zájmy různých subjektů, jejichž objekt je totožný, mohou být (a zpravidla i jsou) rozdílné. „Konkurenci“ takových zájmů lze řešit buď mocenským rozhodnutím o prioritách těchto zájmů, nebo pomocí jednání, které vede k nějaké formě dohody, srozumění; předpokladem úspěšnosti takového jednání je ochota subjektů konkurujících si zájmů k ústupkům; míra těchto ústupků bude zřejmě v důsledku různé síly jednajících subjektů nevyrovnaná, avšak zájem některé skupiny nelze nikdy a priori nadřadit zájmu jiné skupiny nebo zájmům jednotlivce. V této souvislosti je třeba odmítnout většinou pejorativní nádech označování oprávněných zájmů jednotlivých subjektů za „dílčí (partikulární)“ zájmy. V podtextu se zde skrývá jakýsi oprávněný „celkový“ zájem, který má a priori právo být uspokojen na úkor „méně oprávněných“ zájmů „dílčích“. Odtud je pak jen krůček k autoritativnímu definování tohoto zájmu například jako zájmu „státního“, „společenského“, „veřejného“ a podobně, jemuž nesmí žádný (partikulární) zájem stát v cestě. Skutečnost, že platné právo veřejný zájem nevymezuje, představuje problém zejména v případech, kdy veřejná moc s odvoláním na existenci tvrzeného veřejného zájmu zasahuje do sféry soukromých práv fyzických a právnických osob, v první řadě v případě vyvlastnění. Zejména levicové vlády mají tendenci vykládat veřejný zájem extensivně a podřazovat veřejnému zájmu takové projekty jako vybudování nákupních center, industriálních parků apod. s odůvodněním, že je dán veřejný zájem na snížení nezaměstnanosti v daném místě. Takový výklad však naráží na meze ústavnosti, neboť zde nejde o nic jiného než o konflikt zájmů soukromých, z nichž jeden je upřednostňován před druhým a je porušován ústavní princip nedotknutelnosti soukromého vlastnictví. Podobný postup bývá pravidelně indikátorem korupce. Četné snahy definovat veřejný zájem zákonem nedošly v České republice zatím naplnění. Protože je základním rysem zájmů a hodnot jejich mnohost, vrstevnatost, různorodost/rozmanitost, je jejím průvodním projevem tudíž koliznost/ konkurenčnost. Tato různorodost a koliznost je jejím zdravým projevem [naprostá jednotnost zájmů či hodnost svědčí spíše autoritativním režimům (ARISTOTELÉS, 1939; Politika, Kniha II, kapitola 2)]. Možné střety lze s přihlédnutím k subjektům (jedinec/skupina) a s přihlédnutím k jejich právní povaze (soukromé/veřejné) pro jednoduchost dělit, jak je uvedeno v přiloženém schématu: typologie střetu zájmů 1

soukromý individuální zájem


2


veřejný individuální zájem

3



4


soukromý skupinový zájem

5



6


veřejný skupinový zájem

7



8



9



10



Metodika

a

Jak je z uvedeného přehledu zřejmé, přichází v úvahu celá plejáda případů kolizí nejen mezi soukromými zájmy navzájem a mezi zájmy soukromými a veřejnými (u nichž se to do určité míry předpokládá), ale mnohé kolize mohou nastat a nastávají i mezi zájmy veřejnými. Velmi často se do kolize dostávají například zájmy památkové péče a péče o přírodu na jedné straně a krajinu se zájmy infrastrukturními (například dopravními) na straně druhé. Nicméně nelze vyloučit (a v územním plánování v historickém osídlení v cenném přírodním prostředí je to nasnadě) ani kolize mezi zájmy jinak si blízkými – mezi zájmy památkové péče na jedné straně a zájmy ochrany přírody a krajiny na druhé. Tyto kolize musí být vypořádány dohodami, pro něž správní řád v ustanovení § 136 odst. 6 stanovuje procesní podmínky vypořádání: „(6) Při řešení rozporů mezi správním orgánem, který vede řízení, a správními orgány, které jsou dotčenými orgány, jakož i mezi dotčenými orgány navzájem, týkajících se řešení otázky, jež je předmětem rozhodování, se postupuje přiměřeně podle ustanovení o řešení sporů o příslušnost s tím, že v případě bezvýslednosti dohodovacího řízení musí být zpráva o jeho průběhu spolu s návrhy jednotlivých ústředních správních úřadů ústředním správním úřadem, na jehož návrh bylo dohodovací řízení zahájeno, bez zbytečného odkladu předložena k řešení vládě. Ustanovení tohoto odstavce se nepoužije na řešení rozporů s územními samosprávnými celky, jestliže se věc týká práva územního samosprávného celku na samosprávu. Ustanovení § 133 odst. 6 platí obdobně.“ Je třeba v této souvislosti připomínat, že veřejným zájmem se stává zájem, který je aprobován uznanou právní formou, a do té doby je i zájem sledovaný zapsaným spolkem pouze zájmem soukromým, jakkoli může vycházet z konkrétní zákonné úpravy a sledovat v tomto smyslu veřejně prospěšné cíle. Opakem jsou pak případy jednotlivců, jejichž zájem je zákonem jako veřejný zájem chráněn (například právo přístupu na vlastní pozemek).

b

c

d

177 ii–1 ii

2.3.2 komentář — Proces komentářúzemního — Obecnáplánování analýza

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------II–2.3.2 KONFLIKTY ZÁJMŮ ------------------------------------------------------------------------------------------------------------

176

„Hodnotou“ se rozumí specifická vlastnost sociálních a přírodních jevů pro člověka a pospolitost projevující se svým kladným nebo záporným významem. Hodnota jako sociální jev je skutečností „subjektivní“ v tom smyslu, že se formuje – obdobně jako zájem – v procesu pospolitých dohod/rozprav. Hodnota jevu nevyplývá pouze z jeho vnitřní struktury a vnějšího projevu, ale především z toho, že byl zahrnut do sociální sféry a stává se nositelem určitých sociálních vztahů a významů. Hodnoty jsou historicky v různé míře proměnlivé, různorodé a vrstevnaté (hodnoty přírodní/krajinné/kulturní, resp. kulturně-civilizační: urbanistické, architektonické, ale také sociální, ekonomické). Hodnotou se tudíž rozumí společenstvím sdílený kladný (nebo záporný) význam, přičemž hodnoty mohou být poté, kdy o nich bylo dosaženo základní shody a dostalo se jim aprobované právní formy, dokonce mocensky vynucovány. Soubory sdílených hodnot pak tvoří určitý rozhodovací rámec, v němž se prosazují jednotlivé zájmy prostřednictvím aprobovaných nástrojů. Z hlediska subjektů jakožto nositelů určitých hodnot, resp. jejich prosazovatelů lze hodnoty dělit na: ------------- hodnoty individuální; ------------- hodnoty skupinové. Obecně však platí, že toto členění je pomocné a značně proměnlivé, resp. bohatě vrstvené a strukturované. Systém hodnot, zejména v současné pluralitní společnosti, vykazuje mimořádnou míru dynamismu a vysokou míru proměnlivosti, která vynucuje pravidelnou revizi a aktualizaci celého souboru sdílených hodnot tvořících rámec pro urbanismus a územní plánování, jakož i pro navazující rozhodování. Dohodnutý a sdílený soubor hodnot tvořící rámec rozhodování pak vyjadřuje určitou míru dohody o vypořádání kolizí zájmů, jimiž jsou hodnoty formovány a které zpětně tyto hodnoty ovlivňují a formují. Koliznost hodnot a hodnotových „systémů“ (lépe ucelených souborů společně sdílených hodnot) jakožto projevů zájmů prosazovaných jednotlivými aktéry/činiteli je předmětem urbanismu / územního plánování jakožto obecného nástroje na vypořádávání kolizí a hledání shod a harmonizace zájmů (základní funkce plánování města).

Metodika

Základní typy kolizí hodnot/zájmů: ------------- kolize mezi individuálními hodnotami/zájmy navzájem; ------------- kolize mezi individuálními hodnotami/zájmy a hodnotami/zájmy skupinovými; ------------- kolize mezi skupinovými hodnotami/zájmy navzájem. Předpokladem pro formování hodnot jsou osobní (a skupinové) potřeby a jejich preference. Pro jejich identifikaci byla učiněna řada pokusů. Za jeden z nejpřesvědčivějších (svou celistvostí) je považován soubor potřeb a preferencí vyjádřený Abrahamem Maslowem. Tyto potřeby mají formativní charakter i s přihlédnutím k územnímu plánování a velmi často se (v transponované podobě) objevují jako slogany politických programů územních samospráv (město zdravé, město bezpečné, město přívětivé, město nabízející příležitosti/potencialita). Potřeby tvořící samu základnu pyramidy, zejména potřeby fyziologické, bezpečí, sounáležitosti a úcty, označuje Maslow jako „potřeby deficitní povahy (deficience)“, zatímco vrchol pyramidy – potřebu seberealizace a sebepřesahu – považuje za „potřebu povahy růstové“. I při úvahách o přístupu k plánování města v širším sociálně-kulturním kontextu je nutno přihlédnout k podmínkám jejich uspokojování a je nezbytné minimalizovat restrikce směřující k jejich omezení. Uspokojení níže položených – a tudíž vývojově starších – potřeb bývá obvykle nezbytnou podmínkou pro rozvoj a uspokojování potřeb vývojově mladších. Jejich uspokojení je tudíž zpravidla naléhavější, avšak uspokojování vyšších (vývojově mladších) potřeb (potřeba krásy, potřeby duchovní či metafyzické) mohou – zejména v mezních situacích, za nichž je uspokojování vývojově starších potřeb nějak omezeno – napomáhat k překonání deficitů v uspokojování těchto (vývojově starších) potřeb. Maslowova pyramida osobních potřeb a preferencí se (sociálními a územními) důsledky a souvislostmi [MASLOW, 2014]

potřeba sebepřesahu potřeba seberealizace potřeba uznání a úcty

Sdílený hodnotový rámec a územní plánování

potřeba přijetí a spolupatřičnosti

aktéři / zájmy (subjekty)

hodnoty/zájmy individuální/skupinové přírodně-krajinné kulturně-civilizační sociálně-ekonomické

hodnoty/zájmy individuální/skupinové přírodně-krajinné kulturně-civilizační sociálně-ekonomické

čas/lhůta – uplatnění/rozhodnutí/implementace – (priority/podmíněnosti/etapizace) nástroje (instrumentárium)

implementace/evidence rozhodování – preformativní/postformativní fáze

základní tělesné/fyziologické potřeby

návrh-preformativní fáze

společně sdílený hodnotový rámec

potřeba bezpečí a jistoty

vydání/opatření obecné povahy – formativní fáze

zadání-vyhledávací/tázací a preformativní fáze

dohodovací společně sdílený rámec pro nalézání a formování nejmenšího společného jmenovatele řešení kolizí/ rozporů při prosazování individuálních/skupinových hodnot jakožto projevu konkrétních soukromých/ soukromo-veřejných/ veřejných zájmů

průzkumy/analýzy/studie-vyhledávací fáze

čas/lhůta – uplatnění/rozhodnutí/implementace – (priority/podmíněnosti/etapizace)

a

b

c

d

179 ii–1 ii


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------II–2.3.3 HODNOTY A POTŘEBY ------------------------------------------------------------------------------------------------------------

178

PLURALITA ZÁJMŮ A JEJÍ DŮSLEDKY Z tohoto pojetí veřejného zájmu vyplývá, že existuje (obdobně jako u individuálních, rodinných a ostatních pospolitních zájmů) i pluralita veřejných zájmů: typologicky jsme sice rozlišili státní, regionální a obecní zájem, avšak ve skutečnosti existuje nejen pluralita objektů veřejných zájmů, ale (a to je důležitější) pluralita veřejných zájmů (státní zájem jako soubor různorodých veřejných zájmů zaštítěných státem, řádově desítka regionálních zájmů a řádově několik tisíc obecních zájmů) s identickým objektem. Mezi těmito veřejnými zájmy (zjednodušeně: mezi postoji konkrétních zastupitelských orgánů ke konkrétním otázkám spojeným s veřejnými zájmy) jsou právě v důsledku jejich plurality prokazatelné a přirozené inkonzistence, které lze v demokratické společnosti řešit jen jednáním příslušných subjektů. Způsob řešení inkonzistencí státního/státních, regionálních a obecních zájmů více méně odráží míru centralizovanosti veřejného rozhodování: zásadu hierarchizace priorit zájmů v pořadí stát – kraj/region – obec/město s tím, že zájem hierarchicky vyššího subjektu musí být respektován subjekty hierarchicky nižšími nelze a priori zavrhovat, pokud byla tato zásada přijata demokratickými postupy a prosazuje se demokratickými prostředky. Platí ovšem reversibilně v souladu s principem subsidiarity, že detailní poznání podmínek v místě je důvodem pro upřesnění nebo změnu i takových skutečností, jejichž řešení přísluší principiálně nadřazeným plánovacím úrovním; současná právní úprava ovšem postrádá efektivní proces rozhodování o místních podmínkách s možností upřesnění skutečností stanovených (s podstatně menší přesností a určitostí) v nadřazených dokumentech a tím mimořádně ztěžuje podmínky pro lokální rozhodování (fakticky takový postup beze změny nadřazené dokumentace na příslušné úrovni vůbec neumožňuje).

POJEM STATEK A JEHO VLASTNOSTI Slovo „statek“ se chápe jako věc/výrobek nebo činnost/služba. Je výsledkem určité činnosti, resp. procesu a pořizuje se jenom proto, aby mohl být buď jednorázově spotřebován, nebo postupně spotřebováván při jiné činnosti, resp. procesu jako její vstupní činitel. „Statky“, které se spotřebovávají, postupně označujeme dále jako „zařízení“. Statky lze z hlediska jejich přínosu a spotřebovávání/poskytování dělit na veřejné a soukromé. Veřejnými statky se rozumí takové statky, jejichž přínos je rozptýlen v celém společenství víceméně nedělitelně, na jeho spotřebě se podílejí nebo mohou podílet všichni bez ohledu na skutečnost, zda o to jako jednotlivci stojí. Soukromými statky se rozumí statky z hlediska spotřeby/poskytování oddělitelné pro jednotlivce, aniž jsou ostatní členové společenství nuceni takový statek spotřebovávat nebo přijímat – jinak řečeno: aniž jiným ze spotřeby takového statku určitým jedincem vznikají vnější náklady a přínosy. Soukromé statky zpravidla nejefektivněji alokují trhy, zatímco v případě statků veřejných je situace složitější a v některých případech je tržní alokace veřejných statků málo efektivní nebo neefektivní a vyžaduje ve větší či menší míře zásahy veřejné moci. Je zřejmé, že veřejný statek neznamená nutně vždy přínosy (zlepšení prostředí, zhodnocení majetku a podobně), nýbrž také ztráty (zátěže, znehodnocení majetku). Tyto projevy (důsledky/dopady) spotřeby/ poskytování statků jsou externalitami pozitivními (kladnými) a negativními (zápornými). Nejvýznamněji se tyto externality projevují v investičním procesu souvisejícím s krajinným, urbánním a architektonickým rozvojem obcí/měst, v nichž je často jen obtížně rozlišitelné, jaké dopady investice s sebou nesou. Jak uvádí klasikové ekonomické teorie, „… příležitostný pozorovatel moderní společnosti si povšimne všeprostupující přítomnosti externalit…“ [SAMUELSON a NORDHAUS, 1995: 773]

Metodika

a

Do určité míry lze tyto externality ovlivňovat i přímými nástroji (právní regulace), avšak podstatně větší přínosy s sebou nesou nástroje ekonomické – způsob nakládání s majetkem a financování. Významným nástrojem pro koordinaci obou přístupů, zejména pro vytvoření kvalifikované základny pro budoucí rozhodování, může být územně plánovací dokumentace, arci postavená na reálných základech, důsledně konfrontovaná s vývojem území, novými poznatky plánovacími, jakož i poznatky o inovacích a jejich trendech – tedy procesem trvalé kooperace všech aktérů účastných na procesech utváření obce/města v různých rolích, v nichž se v průběhu času ocitají. Typologie statků podle způsobů jejich užití

rivalitnost spotřeba/užití statku jednou osobou snižuje její soužití/spotřebu jinými osobami nerivalitnost spotřeba/užití statku jednou osobou nesnižuje jeho užitky jiným osobám

vylučitelnost

nevylučitelnost

spotřeba/užití statku jednou osobou vylučuje její soužití/spotřebu jinými osobami

spotřeba/užití statku jednou osobou nevylučuje její soužití/spotřebu jinými osobami

rivalitní/vylučitelný statky soukromé efektivní alokace trhy

rivalitní/nevylučitelný statky veřejné – smíšené

� potraviny � oblečení � věci osobní spotřeby nerivalitní/vylučitelný statky soukromé – smíšené klubovní nebo spolkové

� golfové hřiště � klubovna

� ryby v moři � nerostné bohatství nerivalitní/nevylučitelný statky veřejné neefektivní alokace trhy externality

� obrana území/společnosti � (bezpečnost) ovzduší

Jakákoli kvalifikovaná úvaha o uspořádání a využívání území musí vzít v úvahu důsledky rozhodnutí o změnách a zásazích v územích, o jejich externalitách záporných i kladných. Posuzování dopadů investic do území a do vlastnických vztahů pak doplňuje systém: ------------- kompenzací vlastníkům v případě negativních externalit, ------------- příspěvků vlastníkům v případě pozitivních externalit; a vypracování vhodného algoritmu pro odpovídající veřejnou volbu, jíž se rozumí proces vedoucí za standardizovaných procesních podmínek k právně relevantnímu věcnému (hmotně právnímu) rozhodnutí. Schéma posuzování alokace zdrojů s přihlédnutím k možným externalitám při prosazování veřejně-soukromých zájmů dle Coase (Coasův teorém) externality investic v souvislosti s prosazováním veřejného/soukromého zájmu územní důsledky investiční činnosti pro vlastníky a uživatele (účinek sousedství) při neefektivní čistě tržní alokaci zdrojů metoda přímého oceňování negativních externalit (vytvoření jejich katalogu a stanovení jejich nákladů)

investice s převážně pozitivními (kladnými) externalitami

investice s recipročními (vzájemně vyrovnanými) externalitami

generuje užitky

metoda funkce škod (relace parametrů škod s tržní hodnotou určitého statku referenční statek”) ” investice s převážně negativními (zápornými) externalitami

generuje náklady

příspěvek

nulový součet (transakční náklady nulové / jednoznačná vlastnická struktura)

kompenzace (náhrady/odškodnění)

užitky

internalizace / Coasův teorém

náklady

b

c

d

181 ii–1 ii


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------II–2.3.4 HODNOTA/ZÁJEM („MÍSTO/ROZLEHLOST“ A „ČAS/PERSPEKTIVA“) A NÁSTROJE JEJICH PROSAZOVÁNÍ – VEŘEJNÁ VOLBA ------------------------------------------------------------------------------------------------------------

180

Pro úvahy o tom, který statek označovat jako veřejný se za důležité zpravidla považují ty vlastnosti statků označované jako rivalitnost, vylučitelnost, nedělitelnost a kolektivnost. rivalitnost/nerivalitnost Za rivalitní se považuje statek, jehož spotřeba jednou osobou zabraňuje jeho spotřebě druhou osobou. Za nerivalitní se pak považuje statek, který může spotřebovávat současně více osob, aniž by si vzájemně konkurovaly. Jako příklad rivalitních statků se uvádějí zpravidla věci přímo (individuálně) konzumované osobou A, aniž je může současně konzumovat osoba B. Naproti tomu statky jako čisté ovzduší, veřejné osvětlení, služba armády a další jsou statky nerivalitní (kdokoli je může spotřebovávat a mít z nich prospěch, aniž by tím omezoval spotřebu komukoli jinému). K tomu možno uvést, že zatímco se u rivalitních statků zdůrazňuje konkrétnost („kusovost“) nabídky a poptávky, u statků nerivalitních se uvažuje celkové jejich množství. To je přijatelné u statku typu ovzduší, ale nelze stavět do protikladu jednoho lékaře (a nikoli všechny lékaře ve státě) a celou armádu (a nikoli jednoho vojáka). Příprava armády (stejně jako studium lékařů) není ještě „spotřebou“; při „spotřebě“ armády – ve válce – určitá část armády (za určitých okolností až určitý voják) brání určitou část obyvatelstva (až určitého obyvatele) a nemůže být v daném čase jinde – stejně jako tým lékařů nebo určitý lékař. Příklad veřejného osvětlení je už „klasický“ – dokonce se fotografie stožáru veřejného osvětlení objevila jako ilustrace k článku nazvanému „Co jsou veřejné statky?“. U tohoto příkladu se ovšem opomíjí fakt, že veřejné osvětlení prakticky nemůže existovat bez komunikace, kterou osvětluje a jejíž je součástí stejně jako vozovka, chodník, svodidlo atd. Veřejné osvětlení je proto takovým typem statku, jakým je komunikace. A komunikace se považují za typický „smíšený“ statek s vlastnostmi nevylučitelnosti a rivalitnosti. vylučitelnost/nevylučitelnost Za vylučitelné se považují statky, u nichž se od potencionálního spotřebitele požaduje uhrazení jejich ceny a tím se ten, kdo tuto cenu odmítá uhradit, vylučuje z jejich užití. Za nevylučitelné se naopak považují statky, u nichž uhrazení jejich ceny přímo jejich uživatelem je buď vůbec nemožné, nebo zbytečně složité. Vlastnost vylučitelnosti mají ty statky, za které se na trhu platí (nebo by se mohlo platit); ze spotřeby je vyloučen ten, kdo nechce nebo nemůže zaplatit požadovanou cenu. Nevylučitelnost je proti tomu vlastnost těch statků, z jejichž spotřeby nelze vyloučit ty, kdož se prostřednictvím zaplacení ceny nepodílejí na úhradě nákladů. K tomuto pojetí vylučitelnosti a nevylučitelnosti máme výhrady. Především jsou oba pojmy interpretovány výlučně ekonomicky (což je v rámci ekonomické vědy jistě oprávněné, ale problematiku veřejného sektoru nelze vyčerpávajícím způsobem ani pojmenovat, natož řešit pouze ze zorného úhlu této vědy), a dokonce někdy jen monetárně. Ve skutečnosti při širším chápání pojmů vylučitelnosti a nevylučitelnosti funguje princip vylučitelnosti ze spotřeby na daleko širším základě (kterým je sumárně princip veřejného zájmu), a to samozřejmě nejen u statků „vylučitelných“, ale i u statků „nevylučitelných“. Paradoxem je, že i úzká ekonomická interpretace je chybná. Nebere totiž na zřetel, že se na úhradě nákladů spojených s pořizováním a poskytováním veřejných statků podílí každý daňový poplatník (dokonce i neplatiči přímých daní, protože i ti platí – chtě nechtě – daně nepřímé). Formulace, že „nelze ze spotřeby vyloučit“ (buď z „nemožnosti“ nebo pro „vysoké náklady vyloučení“), navozuje myšlenku, že to ekonomové považují za štěstí občanů a za smůlu tržního mechanismu (skutečně se to považuje za jeden z případů „selhání trhu“). V našem pojetí veřejného sektoru ve smyslu „spojených nádob“ nelze slovo „nelze“ ve spojení s vyloučením ze spotřeby vůbec použít: spotřebitel nesmí být ze spotřeby vyloučen prostě proto, že je daňový poplatník; tím se také naplňuje základní význam slova „veřejný“.

Metodika

a

Uvedené čtyři pojmy poskytují čtyři pojmové kombinace. Statky, které mají vlastnost jak nerivalitnosti, tak nevylučitelnosti, se považují za „veřejné statky“. Statky s opačnými vlastnostmi jsou „soukromé statky“. Ostatní statky (nerivalitní, ale s proveditelným vyloučením spotřebitele, a rivalitní, ale s neproveditelným vyloučením spotřebitele) jsou označovány jako „smíšené statky“. Podle některých názorů představují ty statky, které jsou jak rivalitní, tak vylučitelné, „čisté“ soukromé statky; ostatní kombinace rivalitnosti a vylučitelnosti představují veřejné statky (považuje se za důsledek „selhání trhu“). další vlastnosti veřejného statku (dělitelnost/nedělitelnost) Veřejný statek může být poskytnut všem stejně snadno jako jedné osobě: dodatečné náklady na užívání veřejného statku dodatečným jedincem jsou rovny nule. Užitek plynoucí ze spotřeby veřejných statků náleží nedělitelně celé pospolitosti bez ohledu na to, zda si jednotlivci přejí, nebo nepřejí tyto statky užívat. Naproti tomu tzv. soukromé statky (pokud jde o vlastnost, kterou se nyní zabýváme) jsou statky, které lze dělit a poskytovat odděleně různým jednotlivcům, aniž vznikají užitky, popřípadě škody komukoli jinému. Výraz „nedělitelný“ tu nemá svůj základní význam. Skutečnost, že užitek ze spotřeby veřejných statků má celá pospolitost včetně těch, kteří o tento užitek nestojí, neznamená, že spotřeba těchto statků není individuální a že každý nespotřebovává svůj díl. U „čistých“ veřejných statků se spíše jedná o jejich (relativně) neomezené množství, které umožňuje právě to, že na každého připadne právě takový díl z tohoto množství, jaký se individuálně rozhodne spotřebovat. Vlastnost nedělitelnosti, tedy rovnosti spotřeby veřejného statku, neznamená ovšem rovnost individuálního uspokojení z takové spotřeby. Služby národní obrany spotřebovává veškeré obyvatelstvo integrálně a rovnoměrně, ale rozhodně z nich nemusí pociťovat stejné uspokojení, nemusí hodnotit stejně užitek z nich plynoucí. Rovnost spotřeby je rovností potenciální, nikdo není ve spotřebě (relativně) omezen, kdokoli může spotřebovat stejné množství jako někdo jiný; je to rovnost v přístupu ke statku. Skutečná spotřeba je však individuální – a takové je i uspokojení z ní. Podobně jako hlediska (ne)rivalitnosti a (ne)vylučitelnosti tak i hledisko (ne)dělitelnosti přispívá k vymezení pojmu tzv. smíšených statků. Je to statek, jehož spotřebovávaná kvantita může být rozdělena mezi individuální spotřebitele, je tedy dělitelná, avšak kvalita zůstává nedělitelná. Potřeby mají v zásadě individuální původ. Život lidí v pospolitostech vedl ovšem v historii vždy k určitému (proměnlivému) sdílení potřeb a k vytváření různých skupinových zájmů, orientovaných mimo jiné na uspokojování takových kolektivních potřeb. Kolektivnost (hromadnost) potřeby statku může být jednou z dalších vlastností veřejného statku.

EXTERNALITY A VEŘEJNÁ VOLBA – VYJEDNÁVÁNÍ A ODPOVĚDNOST ZA ROZHODOVÁNÍ Výsledky procesů tvorby a změn užitných hodnot jsou dvojího druhu. Základním druhem jsou výsledky/výstupy žádoucí, to jest ty, pro které se proces vůbec uskutečňuje a které zpravidla předpokládají existenci určitého svého odběratele/ uživatele (nebo alespoň existenci určité kategorie takových odběratelů/uživatelů). Kromě těchto žádoucích výstupů obvykle vznikají výsledky-výstupy doprovodné; ty mohou být hodnoceny (svým eventuálním „odběratelem/uživatelem“) kladně, nebo záporně. Subjekt-nositel příslušné činnosti buď může, nebo nemůže, popřípadě buď chce, nebo nechce (ale v určitých případech dokonce musí) je sám využít. Využití se může týkat jak kladně hodnocených doprovodných výstupů (užitku v užším slova smyslu, prospěchů), tak i těchto výstupů hodnocených záporně (spojených s náklady na náhradu škod – „využití“ v tomto případě spočívá například v jejich likvidaci). Doprovodné výstupy, které nevyužije nositel činnosti,

b

c

d

183 ii–1 ii


182

se přenášejí jako vstupy do činností jiných subjektů („třetích osob“); přenášené („přelévané“) výsledky/výstupy této povahy se označují jako externality. V praxi se ukázalo, že podnikatelský sektor má k externalitám vztah, který celkem logicky vyplývá z jeho základní orientace na zisk: snaží se přenášet na třetí osoby zejména ty doprovodné výstupy své činnosti, které – kdyby je internalizoval – by mu přinášely škodu. Naproti tomu doprovodné výstupy, které by mu přinášely prospěch, internalizuje; pokud ovšem tyto výstupy přinášejí prospěch také (nebo dokonce výhradně) relativně širokému okruhu třetích osob a podnikatelský sektor není schopen prospěch v dostatečném rozsahu pro jeho rozptýlenost internalizovat, raději se takových činností vzdává. V takových případech – panuje-li shoda pospolitosti o povaze prospěchu – zabezpečuje činnost veřejný sektor; kladná vnější účinnost jeho činností nebo jeho výsledků je jednou z podmínek sounáležitosti určité činnosti k tomuto sektoru a jednou z charakteristik veřejných statků. Vyjednávání je vedeno snahou zahrnout do svého rozhodování (předvídat) chování/rozhodování ostatních a tomu přizpůsobit svou strategii z hlediska cílů a celkového úspěchu, taktiku z hlediska úspěšnosti vyjednávání v dílčích etapách/ cílech a konkrétní jednotlivá rozhodnutí v průběhu vyjednávání (operace). Součástí tohoto postupu jsou pak dílčí korekce taktiky a operace, v krajním případě změna strategie. Nicméně platí, že i vyjednávací postupy mají (při volbě veřejného statku) své konkrétní limity a hranice: „Vyjednávání, ať se jedná o veřejné nebo soukromé statky, nemusí vést k efektivnímu výsledku. Zatímco rostoucí počet účastníků vede v případě soukromého statku ke kompetitivnímu řešení, v případě veřejných statků tomu tak nebude. I když se nedokonalosti vyjednáváním sníží, jednotlivci nebudou mít důvod, aby projevili své preference a platili své příspěvky. Jeden problém vystřídá druhý a opět je pro vyřešení problému nezbytný politický proces… Podobná argumentace platí i pro případ externích nákladů.“ [MUSGRAVE a MUSGRAVEOVÁ, 1994]

„Veřejná volba zahrnuje agregaci individuálních preferencí do kolektivní volby. Při jednomyslnosti musí být veškerá rozhodnutí výsledkem konsensu. Jednomyslnost má ideální vlastnost, že všechna rozhodnutí představují paretovská zlepšení (nikoho nelze poškodit), avšak náklady na přesvědčení každého jsou tak vysoké, že by v praxi jednomyslnost vedla k nepřijímání žádných rozhodnutí… /se/ proto používá většinové pravidlo…, avšak většinové pravidlo trpí problémem ‚tyranie většiny‘ a možnosti cyklického hlasování, takže při rozdílných vkusech nemusí žádný program získat většinu.“ [SAMUELSON a NORDHAUS, 1995: 776]

Aby bylo možno efektivně utvářet město, je nezbytné využívat soubory nástrojů v příhodný čas, rozumět jejich obsahu, rozumět jejich smyslu a způsobu využití. Proces utváření města je procesem „společenské dohody“, která v jednotlivých fázích nabývá právem definovaných forem. V případě územního plánování jsou takovými fázemi „zadání“ / „návrh“ / „opatření obecné povahy“. S přihlédnutím ke skutečnosti, že proces územního plánování je do značné míry předznamenán kvalitou zadání, je výzkum specificky zaměřen na tuto vstupní fázi, zejména na identifikaci nezbytných předpokladů obsahu a formy účelného a účinného zadání. Střet nastává obvykle mezi záměry rozvojovými a požadavky na ochranu, nejčastěji reprezentovanými právem a zájmem vlastníků nakládat vlastním majetkem, to jest věc držet, nakládat jí a užívat ji a brát z ní plody, a na druhé straně právy a zájmy chráněnými instituty péče o kulturní a přírodní a krajinné bohatství nebo péče o zdravé životní podmínky. Obojí je ovšem součástí komplexnější péče o prostředí. Právní základ pro pořizovatelské a správní činnosti v procesu územního plánování a stavění je v ústavním pořádku České republiky zakotven hned několika ustanoveními – čl. 7 Ústavy České republiky a navazujícím čl. 4 (obecný rámec pro ukládání povinností), čl. 11 (vlastnictví a jeho ochrana) a čl. 6, 34 a 35 (péče o přírodní a kulturní bohatství) Listiny základních práv a svobod, která výše zmíněné napětí mezi vlastněním (vlastnictvím) a možností a touhou

Metodika

a

žít v kvalitním (a pokud možno trvale se zlepšujícím) životním prostředí rámcově vymezují. Jedná-li se o stanovení podmínek pro utváření (to jest uspořádání a využívání) území, je takovým historicky se vyvinuvším a mezinárodně obecně uznávaným nástrojem územní (či prostorový) plán, územní řízení, stavební řízení a řada správních řízení souvisejících – tedy ta část práva, která bývá obvykle zařazována do sféry práva veřejného. Mají-li však být při utváření (to jest uspořádání a využívání) území chráněna dostatečně účinně výše popsaná práva, musí být územní plánování především dialogem, rozpravou vedenou mezi všemi subjekty, které obývají, popřípadě i spravují určité správní území, to jest jednotlivými občany a jejich sdruženími, podnikatelskými subjekty, politickou reprezentací, pořizovateli i zhotoviteli územního plánu. Základním posláním této rozpravy je totiž dosáhnout shody o správě obývaného území a stanovení podmínek pro kvalifikované rozhodování o vývoji a správě území, o způsobech jeho utváření – tedy jeho uspořádání a využívání. V tomto pojetí pak musí územní plánování především: ------------- vytvářet otevřený systém skýtající všem, kdo o to projeví zájem, maximum informací o území a jeho vývoji a umožňující vytvářet věcný rámec k tvorbě programů a politik obce, kraje a státu a zároveň systém jen minimálně omezující; ------------- skýtat podmínky pro účinné a účelné uplatňování osobní odpovědnosti – na úrovni, která je pro osobní, skupinové i institucionální rozhodování nejvhodnější – zásada subsidiarity; ------------- spoluvytvářet místní pravidla pro správu území správním rozhodováním (v řízení územním, stavebním a řízeních souvisejících), a tím poskytovat právní jistotu občanům a určitost vztahům, do nichž vstupují; ------------- skýtat podmínky pro pružné a zpětnou vazbou kontrolované a kontrolovatelné uplatňování dokumentů územního plánování a vytvářet v tomto směru účinný tlak systémem aplikačních a kontrolních mechanismů.

b

c

d

185 ii–1 ii


184

Participace / soukromé versus veřejné

II–2.4

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------motta:

„… nebudou-li však míti účast ve správě obce, kterak je možno, aby jí byli oddáni?“ [ARISTOTELÉS, 1939: 53] „Participace: Spoluúčast, účast, součinnost, činné přispění, účastenství; podíl, zapojení. / Participovat: Účastnit se, spoluúčastnit se, podílet se, sdílet, zapojit se; mít něco společného (s), připomínat povahou. Účastnit se (něčeho) nebo podílet se (na něčem); zúčastnit se (čeho); prodělat (něco) společně s jinými. Účastnit se, například diskuse nebo plánu na rozdělení příjmu či zisku nebo ztráty; mít rovné podíly nebo části; podílet se nebo rozdělovat, například mít podíl na jmění (zejména na nemovitém majetku). Být spolutenantem (spoludržitelem, spolunájemcem).“ [BLACK, 1995]

„Nemáme žádná dokonalá rozhodovací pravidla, a čistě procedurální schéma, například konkurenční vláda většiny proto může vést k výsledkům, které se vyvracejí. Zřejmé je to v tom případě, kdy většiny využijí své moci k podkopání demokratických svobod tím, že vyhladí opozici, avšak demokratické procedury mohou vést ke zvráceným důsledkům i mnoha jemnějšími způsoby /…/ při omezování zvrácených důsledků demokratických procedur by měly sehrát reaktivní roli ‚pojistného ventilu‘ soudy nebo jiné opravné instituce.“ [SHAPIRO a HABERMAS, 2002: 25]

„Bytostná spjatost a vzájemná odkázanost veřejného a soukromého se tematizuje dosti obtížně. Je to důsledek skutečnosti, že se jedná o složitý propletenec pozitivních a negativních odkazů a poukazů. Veřejné vystupuje vzhledem k soukromému jako obecné a společné, všem aspoň potenciálně známé a všemi sdílené, nebo se přinejmenším na ostatní obrací s nárokem na přijetí a uznání. Dovolává se tedy všech jednotlivých členů společenství… Motiv soukromí a soukromého představuje nezbytný a žádoucí korektiv, který se ovšem uplatňuje na několika různých úrovních a působí v rozličných směrech… Směrodatnou úlohu hraje především vědomí, že úhrn obecného a sdíleného nereprezentuje celek významného a důležitého, že tu tedy zůstává a musí zůstat prostor pro mnohé, co má bezprostřední význam a jedinečnou hodnotu i plnou závaznost pouze pro příslušného jedince. /…/ nezbytnost individuálního svobodného posouzení obecného nároku, to jest svobodného osobního rozhodnutí a vlastní aktivní a tvořivé účasti, která činí z obecného nároku individuálně významný a sdílený úkol…Důraz na soukromé, osobní, důvěrné představuje poukaz na nezbytnou skrytost mnoha podstatných důvodů osobního rozhodnutí i na potřebu takové skrytosti. /…/ soukromé se tak svou existencí a svými právy staví do cesty pokušením k nemírnosti a zpupnosti, implicitně vyplývajícím z oblasti veřejného a z tendence ke zveřejňování. Právě díky soukromému a právu na soukromí se vyjevuje bytostný rozdíl mezi přirozenou touhou po poznání a pouhou povrchní, skutečnými duchovními potřebami nemotivovanou zvědavostí. /…/ nezrušitelné napětí mezi veřejným a soukromým strukturuje také a především oblast politického života a vymezuje sféru veřejné diskuse a jejích institucí. /…/ základu způsobilosti rozlišovat se nachází jak nezbytné výchozí porozumění životu, tak i potřebný zájem o jeho záležitosti.“ [MOKREJŠ, 2005: 69]

Z popsaného je zřejmé, že nutným předpokladem dosahování této shody o správě a utváření (uspořádání a využívání) území je především funkční demokratická společnost a vskutku činná spoluúčast jednotlivých osob a celé občanské veřejnosti na procesu vzniku územně plánovací dokumentace i politik a programů.

Metodika

a

Nutno konstatovat, že nový stavební zákon zůstává řadě těchto požadavků, přes všechny deklarace v zákonu uvedené (zejména v § 4, § 18 až § 24 SZ) velmi mnoho dlužen (stačí například jen porovnat postavení soukromých osob a veřejnosti v procesu projednávání územně plánovací dokumentace s postavením dotčených orgánů státní správy, jimž se jakožto profesionálům dostává při projednávání územně plánovací dokumentace řady nedůvodných výsad). Americký ekonom a politolog Ronald Coase ve svých analýzách dospěl k závěrům, že za určitých podmínek a okolností povede k nejlepším výsledkům dobrovolné vyjednávání mezi zainteresovanými stranami. Těmito podmínkami jsou jednak dobře vymezená vlastnická práva, jednak s dobrovolným vyjednáváním spojené nízké náklady (Coaseův teorém internalizace externalit). Toto pojetí však vyžaduje ustálené právní prostředí, vyspělé právní vědomí a vysokou kulturu vyjednávání. Realizovatelné je spíše v menších společenstvích aktérů sobě známých a důvěřujících si, což může být velmi často ovšem právě v případě lokálních investic (byť s celoměstskými důsledky) podchycených územním plánováním. Vedle tohoto pojetí se uplatňuje pojetí nacházející základ v pevném právním rámci s jednoznačně vymezenou odpovědností zúčastněných aktérů. Důsledky nezvládnutého vyjednávání lokálních komunit mohou plynout z „místních pastí“ (local traps), jak je například pojmenovává Mark Purcell. [COASE, 1960: 1–44; PURCELL, 2006; BORN a PURCEL, 2006: 195–207]

V českém prostředí (byť toto téma není vyhrazeno pouze tomuto prostředí a opakovaně se tematizuje i v cizině) je problémem způsob dosahování shody projednáváním, to jest nastavením podmínek pro více či méně aktivní přístup všech zúčastněných aktérů/činitelů a všech dotčených osob a orgánů. Stupně participace jsou v teorii popsány a utříděny/kategorizovány a hierarchizovány podle několika kritérií/hledisek, zejména způsobu předávání a směřování toku informací, podle způsobu nakládání informacemi, intenzitou účasti na veřejné rozpravě, zapojením do této rozpravy až k partnerství. Úroveň participace v celé škále zastoupených aktérů bude odpovídat míře jejich zájmu, sledovaným záměrům a tomu odpovídající míře úsilí o dosažení cíle. Úkolem veřejné moci je vytvářet takovému prostředí vhodný právní rámec (což o současném právním prostředí českém v žádném případě říci nelze – počínaje stavebním zákonem a konče nepřehlednou změtí resortních právních předpisů a množství „veřejných zájmů“ sledovaných dotčenými orgány/ úřady). Způsob a intenzita zapojení bude – mimo jiné – souviset i s uceleností a jednoznačností záměrů a představ, které se budou nepochybně lišit podle vztahu k území, o jehož uspořádání a využití se vyjednává, na straně jedné, a rozhodovací kompetencí na straně druhé. Zejména v tomto druhém ohledu budou ve výhodnějším postavení aktéři (například podnikající společnosti) s jasným záměrem, k jehož dosažení jsou s to vyvinout koncentrované úsilí, založené navíc na rozhodovací kompetenci a nesené osobní odpovědnosti (systémoví investořidevelopeři, popřípadě významnější podnikatelské subjekty). I mezi těmito aktéry se budou nepochybně projevovat určité rozdíly podle toho, zda jsou s místem/ územím přímo spojeni (sídlí v něm, zapojují se do běžného života společenství), resp. zda s místem/územím takto přímo spjati nejsou – velmi často se v těchto případech jedná o nadnárodní/globální společnosti, jejichž ekonomická síla a koncentrace a zaměřenost rozhodovací moci jim umožňují velmi efektivně ovlivňovat i rozhodování místních autorit (jev byl popsán například Robem Gurwittem a pojmenován jako absentokracie. Podrobněji se tématu věnoval rovněž Vladimír Šipler ve svém příspěvku o investorech a veřejné správě v éře globalizace, předneseném na konferenci Tvář naší země – Krajina domova v roce 2002). [GURWITT, 1996; ŠIPLER, 2002: 16–32] Jak bylo řečeno výše, úroveň participace se odvíjí od právní kultury a právního vědomí aktérů, ale zejména od vysoké kultury vyjednávání, od schopnosti vskutku poučeně vyjádřit povahu chráněného zájmu a jeho rozsah, což se netýká pouze laické veřejnosti, pro niž může být formulování tématu, často vyžadující značné odborné znalosti, překážkou (obdobné se často týká i politiků, kteří vzorkem reprezentují občanskou veřejnost a rovněž nemusí být v mnoha ohledech odborníky), ale i ostatních aktérů, u nichž bychom měli mít právo očekávat

b

c

d

187 ii–1 ii 2.4 komentář — Proces komentářúzemního — Obecnáplánování analýza

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

186

odbornost a schopnost kvalifikovaného vyjadřování a rozhodování – tak zejména u správních úředníků a odborníků, kteří se na procesu pořizování podílejí a nesou ve zvýšené míře za průběh tohoto procesu odpovědnost. Ostatně vědomí odpovědnosti patří ke svobodnému rozhodování a svobodné volbě. „Německý filosof Karl Jaspers se pokusil v čase po skončení druhé světové války vyrovnat s německou vinou za rozpoutání této hrůzy. Rozlišil a analyzoval v této souvislosti vinu čtverou, a to vinu kriminální, vinu politickou, vinu morální a konečně v tradici evropského myšlení i vinu metafyzickou… Přidržme se nadále slova odpovědnost, slova neméně jednoznačného, nicméně co do významu širšího a méně předpojatého. Naše příští úvahy by se měly sine ira et studio ubírat tedy cestou posouzení odpovědnosti jednotlivých výše popsaných skupin a podskupin, a to: ------------- odpovědnosti právní (v krajním případě správní či disciplinární, popřípadě trestní); ------------- odpovědnosti politické; ------------- odpovědnosti morální; ------------- odpovědnosti metafyzické. Jak z uvedeného výčtu zřejmé, nejedná se o viny, které by bylo možno připsat jen jedné z výše uvedených rolí. Každý z nás se v jistém čase ocitá před rozhodnutími, na něž se vztahují výše uvedené odpovědnosti, resp. měřítka, jimiž se tyto odpovědnosti poměřují. Jak opakovaně řečeno, pro zlepšení péče o přírodu a krajinu je třeba především jasně pojmenovat osobní odpovědnost, kterou každý z nás jednotlivě nese, a to v různých postaveních, ve kterých se může nalézat, přičemž je podstatné, aby tato odpovědnost byla jednak vymezena v příslušných právních předpisech, jednak trvale kultivována tím, že se budeme v rozpravě o věci vyjadřovat co nejkvalifikovaněji především k těm skutečnostem, které souvisí s našimi právy a povinnostmi. Nedodržování těchto elementárních zásad je bohužel v praxi běžný stav – a to u všech, kdo se na tomto procesu v různých fázích účastní, počínaje vlastníky a uživateli, přes občany a správce až po odborníky. Navrhuji proto, aby ‚člověk a jeho odpovědnost‘ byly učiněny úhelným kamenem…“ [PLOS, 2002: 1–15]

Patterson, Kirk Wallace: Úrovně zapojení a vlivu veřejnosti [STERNE, 1997: 11]

nízká úroveň zapojení a vlivu veřejnosti

střední úroveň zapojení a vlivu veřejnosti

vysoká úroveň zapojení a vlivu veřejnosti

úroveň 1

úroveň 2

úroveň 3

úroveň 4

informování/ poučování inform/educate

sběr informací gather information

rozprava/ diskuse discuss

zapojení/ angažmá engage

sdělování cummunication

naslouchání listening

porada consulting

zapojení engaging

úroveň 5 partnerství partner

partnerství partnering

Metodika

a

Participace je velmi často zužována pouze na projednávání s „veřejností“ v užším smyslu slova, tedy s aktivními (zapsanými) spolky, dříve občanskými sdruženími. Takto zužující pojetí však nemá žádnou ani legální, ani legitimní oporu. Okruh/škála dotčených subjektů (aktérů/činitelů/zájemníků) je velmi široký/široká a zahrnuje dvě základní skupiny, a to veřejnost laickou, představovanou jednotlivci i více či méně organizovanými skupinami (občané), veřejnost odbornou (to jest osoby, které jsou do procesu pořízení územního plánu zapojeny prostřednictvím svých profesních výkonů a zaměření), a konečně část veřejnosti, jejíž účast je formována a vyvolána jejími vlastnickými, uživatelskými, popřípadě investorskými právy a záměry. Právě projednávání pořizované územně plánovací dokumentace, a to od samého počátku zahájeného procesu, představuje největší slabinu jak současné právní úpravy, tak „zvykové“ praxe. Opomíjení doby vhodné k projednávání vede k nárůstu vzájemných animozit a frustrací, které následně brání dosahování srozumitelných, akceptovatelných a všeobecně sdílených kompromisů. Zvyšují se rovněž transakční náklady spojené s projednáváním v pozdějších – pokročilejších – fázích, během nichž je nutno vynakládat ve zvýšené míře prostředky k urovnání kolizí a sporů již do určité míry petrifikovaných (z již upevněných názorových pozic se hůře ustupuje a hledá přijatelný kompromis). Zvláštní pozornosti v této souvislosti zasluhují ty formy činností, které souvisejí s přípravou a projednáváním vypracovaných dokumentů. Mezi těmito činnostmi zvláštní místo patří herním technikám, a těmi jsou: ------------- hry pro strukturaci a zefektivnění dialogu, kam náleží především: -------- brainstorming; -------- disputace; -------- záměna rolí; -------- simulace; -------- generování otázek a témat; -------- vytváření blokových schémat; -------- dekompozice kroků; -------- přehled více rolí a více profesí; -------- dialog expertů s podrobnostmi o strategii vedení dialogu; -------- dimenzionální analýza; ------------- hry pro poznávání lidí a/nebo krajiny, zejména: -------- profilování jednotlivých profesí a jejich vstup do rozpravy; -------- tvorba koalic; -------- formy rekonstrukcí; -------- generování předsudků a událostí; -------- čtení a interpretace krajinného a urbánního prostředí (krajiny a města či venkova); -------- identifikace problémových míst, krizových jevů a obranných mechanismů; -------- tvorba strategií; -------- generování politik; -------- analýza politik; -------- alternativní scénáře budoucího vývoje (trajektorie utopická, dystopická a bez překvapení). Ve smyslu stavebního zákona je územní plánování povoláno vytvářet předpoklady k dosahování trvajícího souladu všech přírodně-krajinných a kulturně-civilizačních hodnot v území. Tohoto účelu může územní plánování dosahovat zejména: ------------- sledováním stavu a vývoje spravovaného území, shromažďováním informací o něm, jejich analýzou, hodnocením, uchováním a správou; ------------- péčí o rozvoj území, zejména prostřednictvím funkčního využití a prostorového uspořádání území, a stanovováním podmínek pro tento účel; ------------- ochranou těch hodnot, na nichž se společenství spravovaného území dohodne (hodnotový rámec).

b

c

d


188

Území však musí být chápáno v územním plánování především jako prostor života člověka, prostor jeho činností (včetně ne-činností), jako místo, kde člověk vstupuje do vztahů s jinými lidmi, s vlastními díly i s přírodou, a tedy jako prostor sociální, ekonomický a ekologický. Územní celky a jejich části musejí být při územním plánování vždy charakterizovány spolubytím člověka, umělých a přírodních složek se všemi jejich podstatnými vlastnostmi, a tedy i jejich podstatnými vzájemnými vztahy. Jeho nedílnou součástí musí být tedy nejen zhodnocení přírodně-krajinných a stavebních kvalit území, nýbrž zhodnocení širších kulturních a civilizačních hodnot území, včetně ekonomických a sociálních. Územní plánování představuje vyhodnocení vývojových (nikoli pouze rozvojových) možností a předpokladů území v časové posloupnosti a funkční hierarchii. Smyslem územního plánování je co nejméně omezovat, co nejméně bránit přirozenému vývoji územního celku a v určitých případech ho rozmyslným a vhodným způsobem posilovat stanovováním přiměřených kritérií vhodných a nutných pro umisťování a uskutečňování činností v území. Zejména v období relativně prudkých technologických inovací a změn, které často vedou již v průběhu projektové přípravy investice k opakovaným změnám zadání, je na místě volit takovou podobu územně plánovacích dokumentací, které rozsah a obsah těchto omezujících podmínek pojímají restriktivně. Žádoucím výsledkem by měly být dokumenty schopné vytvořit relativně stabilní, ale zároveň dostatečně pružný rámec pro rozhodování všech subjektů v území. Zároveň nesmí mít stanovování kritérií (regulačních podmínek – regulativů a limitů) v žádném případě smysl pouze omezující – naopak: má-li mít vůbec nějaký smysl, musí ve společnosti probouzet schopnosti pro nalézání nových řešení, musí k nim motivovat a iniciovat je, musí posilovat přirozený růst a vývoj a zejména – musí vést k vůli a ochotě pospolitosti zodpovědně pečovat o svět a kultivovat jej a sebe s ním. Ve srovnání se stavěním je v územním plánování toto úsilí o to komplikovanější, oč je komplikovanější vnitřní život obce, kraje, státu nebo mezinárodního společenství. Všechny tyto územní (či lépe prostorové) celky se chovají jako pulsující organismus, jako síť tkaná anonymně po dlouhá staletí a jejich budoucí vývoj bývá často velmi obtížné odhadovat. Uspořádávání či usměrňování života takového organismu je mnohem více poučeným nasloucháním než vštěpováním universálního ideálu a reglementováním každodenních aktivit člověka a společenství, byť zdůvodňovanými dobrými úmysly [KOUCKÝ, 2006]. Jedním z významných – a dle našeho názoru nesprávných – rozhodnutí zákonodárcových bylo vypuštění směrné části územně plánovacích dokumentací, které jen dále posiluje centralistické a paternalistické tendence ve společnosti, aniž však nabízí alespoň srovnatelný, tím méně významně lepší užitek. Smyslem směrné části (jak jej konstituovala především novela stavebního zákona [1976] zákonem č. 83/1998 Sb.) bylo formulovat jakousi strategii územním plánem sledovanou, být výkladovým rámcem pro aplikaci územního plánu tak, aby rozhodování o detailu v území, jehož řešení územnímu plánu nepřísluší, neopouštělo základní směr, základní politické a programové cíle. Ani problematická praxe, která ze směrné části učinila pouze jinou formu závaznosti, zaměřenou právě na detail v územním plánu neprojednatelný, opuštění směrné části neodůvodňuje. Za chybějící strategii územního/prostorového plánu hledá praxe jiné, často velmi kontroverzní nástroje, jimiž se celý plánovací proces jenom znepřehledňuje.

Metodika

a

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dokumenty/nástroje

II–2.5

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------II–2.5.1 NÁSTROJE UŽÍVANÉ AKTÉRY ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ ČAS (PERSPEKTIVA) -----------------------------------------------------------------------------------------------------------Výzkum sleduje podmínky a náležitosti utváření (to jest uspořádání a využití) města, a to jednak z hlediska účasti jednotlivých aktérů (soustředěných podle jejich postavení do ucelených bloků), jednak z hlediska nástrojů, jimiž tito aktéři v procesu utváření města disponují. Základním východiskem výzkumu je tudíž podoba města, jeho správa a chod, a to jak z hlediska metastrukturálního (způsoby využívání města a identifikace převažujících aktivit, utváření jeho obrazu), tak z hlediska strukturálního (jeho uspořádání včetně členění) a konečně z hlediska infrastrukturálního (poslužného či podpůrného). Procesy utváření města představují velmi komplexní procesy s účastí širokého okruhu dotčených aktérů ve shora uvedeném rozlišení na veřejnost a veřejnou moc, hájící zájmy soukromé i veřejné, a dále na aktéry individuální a skupinové. Základními nástroji obhajoby veřejných zájmů disponují především orgány veřejné moci, reprezentované jednak orgány územních samospráv při výkonu samosprávných činností (a rozhodnutí), jednak orgány vykonávajícími státní správu, a to buď přímo (stát), nebo v přenesené působnosti (orgány územních samospráv). Zvláštního postavení se dostává v celém rozhodovacím procesu správním soudům, jejichž rozsudky významným způsobem ovlivňují aplikaci práva v území. Zvláštního postavení se dostává též orgánům profesních samospráv, pokud jimi spravovaná činnost dopadá do plánovacích a projektových procesů (zejména architekti, inženýři a technici činní ve výstavbě). Vedle orgánů samospráv a stání správy však disponují v různých fázích průběhu územně plánovací činnosti a s různou mírou intenzity též jednotlivci a skupiny uživatelů, vlastníků, investorů, jakož i laické a odborné veřejnosti. Všichni tito aktéři užívají pro prosazení svých zájmů celou řadu nástrojů, a to nástroje: politické a programové: ------------- komplexní „program rozvoje obce“; ------------- jednotlivé politiky města (sociální, bezpečnostní, zdravotní atd.) a další podklady; ------------- strategický plán / operační plán; ------------- programy (účelové podpory) státu / politiky státu; právní a správní: ------------- legislativní (související s přípravou novel předpisů, nových předpisů nebo jejich rušení); ------------- správní: -------- správní rozhodování ve správních řízeních (standardy); -------- kontrolní/inspekční funkce; -------- iniciační funkce; -------- organizační/koordinační/metodické funkce;

b

c

d

191 ii–1 ii


190

věcné/odborné (zpravidla plánovací a projektové): ------------- urbanisticko-architektonické a krajinné, včetně územnětechnických; ------------- stavebně-technické; ------------- infrastrukturní;

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------II–2.5.2 PROGRAMY A POLITIKY -----------------------------------------------------------------------------------------------------------Programové a politické dokumenty vycházejí především z působnosti, kterou jednotlivým orgánům veřejné moci svěřují Ústava ČR a jednotlivé speciální zákony, jejichž stručný přehled je uveden v přílohách.

ekonomické: ------------- majetkové – způsob nakládání majetkem; -------- správa a údržba majetku a jeho případné převody (nabývání/prodeje); -------- investiční činnost; ------------- finanční: -------- veřejné financování (nakládání s veřejnými rozpočty; rozhodování o investiční činnosti a vytváření nezbytných fondů); -------- soukromoveřejné financování (public private partnership); -------- soukromé financování; informační systémy (informace) / základní registry / významné informační systémy (včetně výzkumných, vzdělávacích/osvětových); tyto nástroje mohou využívat při utváření města různí aktéři v různém čase, s různou perspektivou a s různou intenzitou; výzkum tyto nástroje postupně identifikoval, přiřadil je jednotlivým aktérům nebo jejich skupinám a relevantním fázím a popisuje jejich využívání v celém spektru témat (k identifikaci sdílených hodnot) a měřítek (od širších vztahů, přes celek města, jeho části až k jednotlivým pozemkům, resp. k detailu města). Využití nástrojů jednotlivými aktéry a jejich zapojení do procesu pořizování je graficky zobrazeno pro účely prvních dvou fází pořizování v přiloženém schématu, přičemž výsledným dokumentem je v tomto případě zadání.

Programové a politické dokumenty pořizují všechny správní úrovně, počínaje obcí, přes kraje, ústřední orgány státní správy (ministerstva a úřady) až po vládu ČR; ta – mimo jiné – schvaluje základní územní dokument státu, a to Politiku územního rozvoje. Tento dokument byl již dvakrát aktualizován a nyní se připravuje další aktualizace. V souvislosti s aktualizacemi Politiky územního rozvoje se opakovaně, přinejmenším z odborné veřejnosti, opakuje výhrada k základnímu koncepčnímu zaměření tohoto dokumentu, nacházejícímu se kdesi mezi územně plánovacím podkladem a územně plánovací dokumentací; na jedné straně struktura a formulace spíše metodické povahy, odpovídající územně plánovacímu podkladu, na druhé straně však zákonem stanovená přímá (nezprostředkovaná!) závaznost pro veškeré navazující správní úrovně, resp. dokumenty jimi vydávané [§ 41 odst. 4, resp. § 54 odst. 5 nebo § 71 odst. 3 a 4 SZ!], což je patrno zejména ze souvislostí ustanovení § 54 odst. 5, jímž se Politika územního rozvoje (PÚR) a Zásady územního rozvoje (ZÚR) staví na stejnou úroveň se stejnými důsledky pro navazující správní úrovně! V uvedeném smyslu odborná veřejnost i nadále postrádá účelnou a smysluplnou strukturu tohoto dokumentu a jeho hierarchické uspořádání. I přes určité formální sjednocení jednotlivých kapitol nelze dosud dohledat jak celkové priority sledované státem, tak jejich vazby k jednotlivým blokům a jejich promítnutí do stanovení priorit, podmíněností, návazností a ekonomické proveditelnosti. Dokument trvale postrádá zřetelně deklarované priority státu a odhodlání tyto priority prosazovat aktivním jednáním s regiony a obcemi. Bez zřetelně vyjádřených vládních priorit, zejména založených na kvalifikovaných úvahách o možnostech a způsobech jejich financování a nakládání majetkem státu, se bude i nadále jednat spíše o formální, víceméně nehierarchizovaný souhrn dat. Politika územního rozvoje by (obdobně jako koncepce prostorového uspořádání jiných evropských zemí) měla být skutečnou koncepcí – to jest vyjádřeným názorem vlády. Protože Politika územního rozvoje zavazuje pořizování a vydávání Zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a rozhodování v území, neměla by v důsledku možnosti různorodého či nejasného výkladu vytvářet prostor: ------------- k dávání samoúčelných podnětů pro soudní přezkumy ÚPD (například pro nedostatečné či špatné naplnění víceznačně naformulovaných ustanovení v PÚR); ------------- k požadování činností, které nepatří do standardní náplně územního plánování; ------------- k nárokování výstupů či řešení, které neodpovídá standardnímu obsahu a míře podrobnosti řešení jednotlivých druhů ÚPD; [blíže viz � například opakovaná stanoviska ČKA k Politice územního rozvoje ze září 2014, resp. z listopadu 2011, resp. z března 2009].

PROGRAMY A POLITIKY ÚSTŘEDNÍCH ORGÁNŮ, POPŘÍPADĚ KRAJŮ Mezi programové dokumenty přijímané na úrovni státu lze zařadit celou řadu resortních programů a politik, často spjatých s různými formami dotací a jinými formami finanční nebo organizační podpory, jimiž se stát snaží do určité míry prostřednictvím politik a programů, jakož i ekonomických nástrojů ovlivňovat rozhodování územních samospráv a prosazovat některé z celostátních nebo

b

c

d

193 ii–1 ii


192

přeshraničních zájmů. Programy tohoto zaměření připravují především ministerstva orientovaná na konkrétní způsoby uspořádání a využití území, avšak mnohé z programů i jiných ministerstev mohou mít zprostředkovaně důsledky pro rozhodování obcí/měst. Jen pro základní orientaci uvádíme příkladný výčet takových celostátních dokumentů, jejichž znalost a podmínky případného využívání jsou podstatnou součástí pořizovatelské praxe: ------------- Ministerstvo životního prostředí: Státní politika životního prostředí ČR; Státní program ochrany přírody a krajiny; Program obnovy venkova; Operační program životní prostředí; Operační program rybářství; Program agroenvironmentálních opatření na zemědělské půdě; Koncepce zprůchodnění říční sítě; Program revitalizace vodních toků; Plány péče NP a CHKO; Národní program snižování emisí; Program Zelená úsporám; ------------- Ministerstvo zemědělství: Program rozvoje venkova; Program obnovy venkova; Operační program rybářství; Program agroenvironmentálních opatření na zemědělské půdě; Program Podpora zalesňování zemědělských pozemků; Program podpory podnikání – Zemědělec / Půda; ------------- Ministerstvo kultury: Koncepce památkové péče na léta 2011 až 2016; Program záchrany architektonického dědictví; Havarijní program; Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón; Program péče o vesnické památkové rezervace, vesnické památkové zóny a krajinné památkové zóny; Program Podpora obnovy kulturních památek prostřednictvím obcí s rozšířenou působností; Program Podpora pro památky UNESCO; Program Podpora záchranných archeologických výzkumů; Plány ochrany památkových zón a rezervací; ------------- Ministerstvo pro místní rozvoj: Politika územního rozvoje; Politika architektury a stavební kultury ČR; Program Podpora bydlení; Program obnovy venkova; Program Podpora regionálního rozvoje; ------------- Ministerstvo dopravy: Dopravní politika pro roky 2014 až 2020; Dopravní sektorové strategie – Operační program Doprava; Program rozvoje dopravní infrastruktury; Národní strategie BESIP; ------------- Ministerstvo průmyslu a obchodu: Státní energetická politika; Program odpadového hospodářství; Národní akční plán čisté mobility; Zelený akční plán pro malé a střední podniky; ------------- Ministerstvo práce a sociálních věcí: Integrovaný operační program (Služby v oblasti sociální integrace / Služby v oblasti zaměstnanosti); Státní politika zaměstnanosti; Dotační podpora soutěže Obec přátelská rodině; Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací zabývajících se rovnými příležitostmi žen a mužů; ------------- Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy: Národní politika vzdělávání; Národní strategie pro mládež; Programy státní podpory pro práci s dětmi a mládeží na léta 2011–2015; Dotační programy prevence rizikového chování; Programy na podporu aktivit v oblasti prevence sociálně patologických jevů u dětí a mládeže; ------------- Ministerstvo zdravotnictví: Národní strategie elektronického zdravotnictví. Jak z výše uvedeného výčtu plyne, některé programy jsou koncipovány jako meziresortní a na jejich přípravě i implementaci se spolupodílí i několik ministerstev (např. Program obnovy venkova). Obdobným způsobem, resp. v obdobné struktuře připravují v rozsahu působnosti, která je jim svěřena zákonem č. 130/2000 Sb., dotační programy a rozvojové politiky též kraje.

Metodika

a

PROGRAM ÚZEMNÍHO ROZVOJE Působnost obce je dána ustanovením § 6 stavebního zákona a § 84 odst. 2 písm. a) zákona o obcích. Mezi programem rozvoje obce a územně plánovací dokumentací existuje vazba daná odkazem – obec je výslovně zodpovědná za schvalování programu rozvoje územního obvodu obce a je povinna tento rozvoj kontrolovat, což může vskutku účinně konat pouze tehdy, může-li ovlivňovat vznik a užívání územně plánovací dokumentace. Program rozvoje obce má v tomto smyslu ambivalentní postavení; je zároveň vstupním dokumentem – strategií rozvoje – a zároveň jedním z výstupních dokumentů, jimiž se výsledky územního plánu aplikují v území. strategie a operace Strategie, vize i jiné podstatné jevy rozvoje města v reálných zadáních chybějí nebo jsou zpracovány formálně. Rozhodování v úrovni územně plánovací často postrádá konzistenci. Dosud jen malý počet obcí byl s to připravit a připravit dostatečně kvalifikovaně zpracované programy rozvoje. V převážné většině případů se jedná pouze o velmi nepřesvědčivě formulované volební politické programy postrádající prvky strategického uvažování o územním (přesněji prostorovém) rozvoji obce. Velmi často se absence strategického uvažování projevuje při správě a nakládání majetkem a finančními prostředky obce, neboť velmi úzká vazba mezi územním plánem a rozpočtem bývá přes svůj mimořádný význam obcemi z různých důvodů často opomíjena (a to jak politiky, tak pořizovateli i zpracovateli). Dosti významnou bariéru při tvorbě programových dokumentů obce představuje čtyřleté volební období a z něho plynoucí tlak na uplatňování takových záměrů a rozhodnutí, jejichž důsledky v území jsou rychle a patrně zřetelné. Překonat tuto bariéru (která je zároveň ovšem velmi silným a nezbytným kontrolním demokratickým mechanismem) lze jen velmi obtížně, ale jisté možnosti skýtá provázání politik a programů obce se stabilnější územně plánovací dokumentací a se způsoby hospodaření s finančními prostředky a majetkem obce ve vztahu k rozpočtovým prostředkům mimoobecním (úvěrování, fiskální politika a podobně).

STRATEGICKÝ PLÁN Strategickým plánem se rozumí především dokument s dlouhodobější výhledem do budoucnosti, který formuluje základní cíle a směřování vývoje obce. Východiskem pro formulování takových cílů je důkladně provedená analýza slabých a silných stránek obce a vymezení možností rozvoje a nebezpečí, která na obec číhají. Na základě této analýzy se stanovují možné cesty budoucího vývoje; obvykle se tak děje ve variantních strategiích. Pojem „strategický plán“ není, a to ani ve spojitosti s krajem, v českém právním řádu výslovně vymezen a zakotven. Jeho postavení a definice je předmětem vyjasňování. Proto lze v současné době pouze naznačit ze širších právních a věcných souvislostí, co se tímto dokumentem rozumí a jaký je jeho smysl a účel. Předeslat je možno, že tuto povahu by mohl mít a tuto funkci plnit „program rozvoje obce“ ve smyslu ustanovení § 84 odst. 2 písm. a) zákona o obcích. Přidržíme-li se územního plánování, lze současně konstatovat, že každý smysluplný územní plán má různé fáze zpracování a různou úroveň rozlišování. Fázemi zpracování jsou průzkumy a rozbory, zpracování a projednání schválení návrhu, navazující řízení o územně plánovací dokumentaci a vydání opatřením obecné povahy. Součástí každého územního plánu (a územního plánování jako trvající činnosti) jsou různé úrovně rozlišení zpracovávané materie. Lze rozlišovat (užijeme-li tuto „vojenskou terminologii“) úroveň strategickou, úroveň taktickou a úroveň operační, přičemž úrovni strategické přísluší velká agregace dat a dlouhodobější výhled (pro územní plánování cca dvacet a více let), úrovni

b

c

d

195 ii–1 ii


194

taktické podrobnější zpracování dat a střednědobý výhled (pro územní plánování přibližně období deseti až dvaceti let s etapizací přibližně do volebních období, to jest tři až pět let), úrovni operační velká podrobnost dat a krátkodobost, to jest rozhodování o aktuálním naplňování plánu v rozsahu jednoho volebního období rozfázovaného do jednotlivých období rozpočtových). Odlišení strategického plánování nelze tedy chápat jinak než jako pouhé, byť významné rozlišení metodické. Strategický plán není samostatný obor nebo samostatný plán. Je toliko jednou z metodických úrovní územního (přesněji prostorového) plánování. Pochopitelně je pro tyto úrovně charakteristický i různý důraz na obsahové, popřípadě formální složky plánu, což ovšem nijak nemění samu podstatu tvůrčí práce. Strategickému plánu tedy dlužno rozumět tak, že se jedná o jednu (velmi významnou, nikoli však osamocenou) z úrovní zpracování úplné prostorově plánovací (u nás spíše ztotožněno se vžitým, byť méně přesným pojmem územně plánovací) dokumentace. Vzhledem k tomu může být samostatný pojem „strategický plán“ v této souvislosti vyhrazen nanejvýše územně plánovacímu podkladu. Většina existujících „strategických“ plánů spíše nahrazuje jen dílčí části územně plánovací dokumentace nebo je (zpravidla nepřesně) supluje/dubluje, ale obvykle neplní své základní – strategické – poslání a účel. Tím je po odpovídajících analýzách především určení základních směrů vývoje (rozvoje a chodu nebo správy) obce/města, kraje, ale i státu. Především musí strategický dokument vymezovat několik základních cílů – skutečných priorit, jichž hodlá obec/město postupnými kroky dosáhnout. V tomto rámci pak definuje dílčí (taktické) cíle a proces jejich naplňování jednotlivými operačními rozhodnutími. Nutnou, avšak nikoli postačující podmínkou je určení podmíněností a časových návazností a posloupností, a to vždy s přihlédnutím k možnostem umisťování takových aktivit v území, resp. k jejich širším územním důsledkům, k čemuž je zapotřebí současné konfrontace a koordinace či kolacionace s územním plánem. Jakákoli rozhodnutí o realizaci či nerealizaci konkrétních investičních záměrů obcí/městem by se mělo důsledně odehrávat nad „rozloženým“ územním plánem. Všechna tato rozhodnutí pak musejí být rovněž trvale konfrontována s ekonomickými/hospodářskými možnostmi, zejména: ------------- s dlouhodobým rozpočtovým výhledem, s debatou nad každoroční přípravou rozpočtu a důvodností vynaložených finančních prostředků; ------------- se strategickou rozvahou o dlouhodobém výhledu nakládání s majetkem i s konkrétními operačními rozhodnutími o jednotlivých realizovaných záměrech s ohledem na vlastnická práva ostatních (záměrem) dotčených vlastníků. Základním výsledkem takového rozhodování je určení důvodných priorit, jejich podmíněností a možnosti a důvodnosti financování, popřípadě zabezpečení majetkem. Tedy přesně to, co například celostátní strategický dokument (politika územního rozvoje) neobsahuje. Přestože stát sám není s to takový strategický dokument zpracovat a pořídit, zhusta podmiňuje účast obcí/měst na dotačních programech obligatorním (sic!) „pořízením strategického plánu“, aniž má tento dokument zákonnou oporu a aniž je státní správa s to říci, jak má takový dokument vypadat.

OPERAČNÍ PLÁNOVÁNÍ Stále častěji se při zpracovávání a projednávání územně plánovací dokumentace obcí objevuje (oprávněný!) požadavek, aby územní plán obsahoval i pokyny pro realizaci, resp. aby vytvářel vhodný definiční rámec pro formulování a formování obecních politik a programů. Jistou oklikou se tak vracíme k tématu programů rozvoje obcí a jejich ne zcela dostatečnému vymezení v zákonu o obcích a zejména ne zcela dostatečné provázanosti s územně plánovací dokumentací.

Metodika

a

Přetrvává tak stav jakéhosi nepřirozeného oddělení „technických“ parametrů území (urbanistických, ekologických, infrastrukturních) od parametrů sociálních a ekonomických, jakkoli je nový stavební zákon uvádí jako standardní součásti plánovacích procedur [§ 18 a § 19 stavebního zákona]. Mezi programem rozvoje obce/města a územně plánovací dokumentací existuje ze zákona vazba pouze nepřímá – obec je ze zákona výslovně zodpovědná [§ 84 odst. 2 písm. a) obecního zřízení] za schvalování programu rozvoje svého území a je povinna tento rozvoj sledovat a kontrolovat, což může vskutku účinně konat pouze tehdy, může-li ovlivňovat vznik a užívání územně plánovací dokumentace. Program rozvoje obce má v tomto smyslu ambivalentní postavení; je zároveň vstupním dokumentem – strategií rozvoje a zároveň jedním z výstupních dokumentů, jimiž se výsledky územního plánu aplikují v území. Zvláštním případem součásti územně plánovacích aktivit je možnost zpracování „operačních plánů“ a tzv. „krycích listů“ pro jednotlivé části řešených území. Operačními plány se rozumí extrakt a průmět rozhodujících aktivit, zpravidla investičních záměrů, jejich priorit a jejich podmíněností v území, s vyznačením nezbytných širších souvislostí a zejména se zachycením podmínek jejich financování. Krycí listy obsahují souhrnný popis území a zároveň jsou místem, kam se zaznamenávají veškeré souvislosti spojené s užíváním územně plánovací dokumentace – zejména s územními rozhodnutími, významnými stavebními rozhodnutími, popřípadě s usneseními regulační komise (nebo obdobného orgánu), byla-li v obci zřízena. Současná právní úprava neposkytuje jejich právní kvalifikaci, nicméně současná územně plánovací praxe si začala vynucovat jejich pořizování jakožto účelných operativních nástrojů pro politické a ekonomické rozhodování. Umožňují totiž vytvořit pružný systém aplikace územně plánovací dokumentace. Jedná se o prvek územně plánovací praxe spontánně vzniklý a nepochybně hodný pozoru pro novou legislativu. Kromě jiného by byl vhodnou nosnou konstrukcí pro vymezování tzv. obvodů veřejně prospěšných staveb a stanovení pravidel pro rozhodování o podílu na pozitivních přínosech veřejných investic pro jednotlivé účastníky, resp. náhrad ztrát způsobených negativními důsledky takových investic. Tento model měl být aplikován v nové právní úpravě – zůstalo však u torza tzv. „úpravy vztahů v území“ [§ 101 a 102 stavebního zákona].

b

c

d

197 ii–1 ii


196

ÚZEMNĚ PLÁNOVACÍ PODKLADY A DOKUMENTACE Z hlediska územního plánování samého je nejvýznamnějším nástrojem implementace opatření obecné povahy, kterým se vydává územní nebo regulační plán. Představuje základní věcný a právní rámec pro správu a rozvoj obce, neboť se jím v pravomoci obce: ------------- upravují práva a povinnosti osob obývajících správní území obce a působících v něm; ------------- stanovuje základní rámec navazujícího správního rozhodování o území. Soubor územně plánovacích podkladů zahrnuje: ------------- územně analytické podklady; ------------- územní studie. Soubor územně plánovacích dokumentací tvoří: ------------- zásady územního rozvoje krajů; ------------- územní plány obcí, popřípadě vymezení zastavěného území obcí; ------------- regulační plány na žádost a z podnětu, přičemž tyto dokumenty může pořizovat a vydávat jak obec, tak kraj. Proti vší logice je z tohoto režimu vyňata Politika územního rozvoje (státu), avšak pozor: důsledky jejího vydání jsou stejné jako v případě územně plánovací dokumentace. Je-li například územní plán obce v rozporu s touto politikou (k jejímuž projednání nejsou obce přizvány jako zúčastněné subjekty), je tato část sistována (je pozastavena její platnost), a to až do okamžiku, kdy obec uvede svůj územní plán do souladu s touto politikou. Závaznost „vyšších“ územně plánovacích dokumentací Absolutní závaznost těchto dokumentací vůči územním plánům obcí v mnoha případech negativně ovlivňuje jejich rozvoj. Případná změna Zásad územního rozvoje je v rámci zpracování podrobnějších dokumentací nereálná, byť je zřejmá diskrepance mezi stupněm poznání konkrétních územních (ale i sociálních nebo technických) podmínek v místě samém a obecností (agregací) znalostí/ poznatků na úrovni vyšších správních celků, přičemž způsob efektivního řešení (odstranění) těchto diskrepancí platné právo řeší velmi komplikovaně, resp. neřeší vůbec. Závaznost nadřazených územně plánovacích dokumentací plyne striktně z ustanovení § 41 odst. 4, resp. § 54 odst. 5 nebo § 71 odst. 3 a 4 stavebního zákona. Vydávání územně plánovacích dokumentací Jednou z podstatných překážek efektivity a účelnosti územního plánování je způsob vydávání územně plánovacích dokumentací opatřením obecné povahy [§ 171 an. správního řádu], jímž proces pořízení územně plánovací dokumentace vrcholí. Opatření obecné povahy budeme věnovat podrobněji pozornost (stejně jako celému procesu územního plánování) samostatně dále. Na tomto místě pouze připomínáme, že územní plánování nabývá tímto velmi specifickým správním aktem podoby vymahatelného právního nároku, a nese tudíž s sebou významné právní důsledky – i soukromoprávní. I proto je třeba zacházet s tímto nástrojem velmi obezřetně. Ochrana vlastnických práv je i v současném systému územního plánování vyřešena ne příliš vhodně. V samotném procesu územního plánování je právní postavení vlastníků (ať se jedná o fyzické osoby, či o osoby právnické)

Metodika

a

i nadále značně slabé a neskýtá dostatečné procesní možnosti uplatnit vskutku účinně ochranu svých práv a právem chráněných zájmů. Proto bude třeba věnovat pozornost navazujícím procesům správním, zejména územnímu řízení, jehož pozice se bude do budoucna zřejmě podstatněji posilovat a rozšiřovat, aby bylo možno posléze upustit od dvou správních řízení (územního a stavebního) a ponechat, jako je tomu i v řadě evropských států, pouze jedno veřejnoprávní řízení – „územní“, přičemž řízení stavební postupně transformuje do technického posouzení projektové dokumentace staveb a způsobilosti této dokumentace být provedena stavbou. Investorům a vlastníkům nelze než doporučit, aby velmi bedlivě sledovali průběh pořizování územně plánovací dokumentace, využívali veškerých procesních (byť i omezených) možností, a tím přispívali k dosažení přijatelné shody již ve stadiu zrodu územního plánu. V okamžiku jeho schválení jsou cesty k prosazení individuálních a soukromých skupinových zájmů již značně omezené a komplikované, neboť vydáním územního plánu se utváří do jisté míry pevná právní struktura. Tato pevnost však není jen negativní, jak se může zdát z uvedené úvahy. Má i svoje nesporně pozitivní rysy. Pevná právní struktura v území, vytvořená schválenou územně plánovací dokumentací, skýtá v určitém smyslu stabilní právní prostředí, které může být vodítkem investorům a podnikatelům při jejich úvahách o vkládání investic do území a jejich výnosnosti a návratnosti. Právní prostředí příznivé podnikatelským aktivitám nesmí být ani příliš volné, ani příliš rigidní. Musí skýtat dostatek pružnosti k absorbování podnikatelských aktivit pro spravované území akceptovatelných (tak zejména v období startování ekonomického rozvoje), musí však na druhou stranu skýtat alespoň elementární právní stabilitu. Časté změny právního stavu v území činí investiční záměry labilními a výsledky neurčitými. Mohou vést dokonce ke krachu i nadějných investičních záměrů, jestliže se pravidla hry pronikavě změní v krátkém čase, aniž se mohou vložené investice zhodnotit. Většina investic do podnikání vyžaduje úvahu v delším časovém výhledu s předpokládanými minimálními proměnami podnikatelského prostředí. Působnost obce v územním plánování je dána ustanovením § 6 an. stavebního zákona v souběhu s řadou dalších ustanovení tohoto předpisu, ale též řady předpisů speciálních (zákon o památkové péči, zákon o ochraně přírody a krajiny, zákon o pozemních komunikacích a další, zejména zákonem o obcích [č. 128/2000 Sb.]. Obdobně je dána působnost krajů jednak stavebním zákonem, jednak zákonem o krajích [zákon č. 129/200 Sb.]. Působnost obcí na úseku územního plánování je jednak samostatná, jednak přenesená pro výkon státní správy, jímž se rozumí pořizování, resp. rozhodování v některých správních řízeních (vydání územních opatření). Samostatná působnost je vyhrazena veškerým aktům schvalujícím vydávání územně plánovací dokumentace, přičemž je tato působnost svěřena zastupitelstvům. Radám je svěřena samostatná působnost pro ty výkony, které souvisejí především s procesy vedenými jinými kraji nebo obcemi (uplatňují v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky k územním plánům sousedních obcí). V případě obcí je radě svěřena též působnost k vymezení zastavěného území a k vydávání územních opatření o asanaci a územních opatření o stavební uzávěře. Zvláštní působnost je svěřena hlavnímu městu Praze a jeho městským částem, což souvisí se skutečností, že město Praha má jak postavení obce, tak kraje, přičemž pro obě správní úrovně může pořizovat územní plán; v Praze tak mohou zcela výjimečně být pořizovány územní plány pro dvě správní úrovně. Obce a kraje především pořizují příslušné územně plánovací podklady a příslušnou územně plánovací dokumentaci pro své správní území, přičemž obce mohou (na základě veřejnoprávní smlouvy koordinační) též vykonávat pořizovatelskou činnost pro jiné obce ve stejném správním obvodu obce s rozšířenou působností. Jakožto stavební úřady pak vydávají územní rozhodnutí. Ve smyslu obecné formulace uvedené v § 5 odst. 3 a 4 [a konkrétnějšího ustanovení § 6 odst. 1 písm. e) a odst. 6 písm. d), resp. § 7 odst. 1 písm. d) a odst. 3 písm.

b

c

d

199 ii–1 ii


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------II–2.5.3 ÚZEMNĚ/PROSTOROVĚ PLÁNOVACÍ NÁSTROJE / ODBORNÉ NÁSTROJE ------------------------------------------------------------------------------------------------------------

198

a) stavebního zákona] nutno na obce a kraje v souladu s ustanovením § 136 odst. 2 správního řádu hledět jako na dotčené správní orgány. V tomto ohledu je ovšem znění stavební zákona sporné, neboť popsaná činnost, která zcela vyhovuje požadavku správního řádu: „postavení dotčených orgánů mají územní samosprávné celky, jestliže se věc týká práva územního samosprávného celku na samosprávu“, ustanovení stavebního zákona v některých případech nerespektuje a stanovuje pro jednotlivé subjekty zúčastněné na procesu projednávání pořizované dokumentace různé (nerovné) procesní podmínky. Avšak obdobně jako v případě ostatních dotčených správních orgánů platí, že obcemi či kraji vydaná stanoviska budou muset být pořizovatelem dohodnuta! Zejména v případech menších venkovských obcí je určitou možností zřizování mikroregionálních uskupení (svazky) obcí spojených určitými tématy nebo problémy. Mikroregionální uskupení umožňuje ustanovení zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Tento model, věcně nepochybně funkční, však neumožňuje plánovat pro takové uskupení v celém rozsahu pořizování; všechny úkony zastupitelstev související se schvalováním se musí dít per partes, což sílu a význam koordinace velmi oslabuje. Proces územního plánování v obci obsahuje tři základní činnosti: ------------- pořizování a správní řízení v rámci plánovacích procesů; ------------- schvalování a vydání opatření obecné povahy; ------------- územní řízení a účast obce na těchto procesech. Pořizováním, schvalováním a vydáváním územně plánovací dokumentace se rozumí zákonem stanovený postup, který je nutno dodržet, má-li mít projednaná, schválená a vydaná dokumentace právní závaznost. Podstatou územního plánování je dosáhnout shody při správě území. Veřejné a soukromé zájmy, které se v území vyskytují a o jejichž střetech je nutno rozhodnout, se v čase proměňují a v tomto smyslu je územní plánování nikdy nekončící poutí. Aby však bylo možno po určité období rozhodovat na základě dosažené shody, musí tato shoda nabýt povahy všeobecně závazné. V průběhu jednání jsou zákonem předepsány určité postupy a náležitosti, které musejí být splněny, aby mohli všichni občané, všechny podnikatelské subjekty, všechny orgány veřejné správy (samosprávy i státní správy) a místní politici obhajovat účinně svá práva. Součástí územně plánovacích procedur je též úprava „vztahů v území“, jíž se rozumí určitý projev ekonomických důsledků plánování v obcích, který však byl oklestěn pouze na okrajové jevy, a to na: ------------- předkupní právo obce; ------------- náhrady za změny v území. Z hlediska odpovědnosti obce jsou nejvýznamnějšími dokumenty určujícími průběh územně plánovací činnosti a vymezující jí základní politický rámec: 1— 2— 3— 4— 5— 6—

příprava; zadání; návrh; řízení o územním plánu a jeho vydání (opatřením obecné povahy / vyhláškou); čistopis; implementace/instrumentalizace. Ve výčtu jednotlivých postupových fází uvádíme některé výkony jako profesně nezbytné, byť je v této podobě platné právo neuvádí, přestože tyto pojmy byly v minulosti součástí práva a nepostrádají jednoznačný smysl (čistopis). Uvádíme rovněž alternativu k opatření obecné povahy, o jehož smysluplnosti pro vydávání územních plánů máme zásadní pochybnost.

Metodika

a

Proč se téma zadávání stává tématem hodným výzkumu? Jsme přesvědčeni, že stávající právní prostředí, počínaje stavebním zákonem a prováděcími vyhláškami k němu a konče velikým množstvím resortních právních předpisů speciálních, smysluplnému procesu zadávání nenapomáhá; ba hůře: stává se často jeho efektivní brzdou. Důvodem je rovněž velmi problematická praxe, omezující se často (z různých důvodů) pouze na formální vyhovění požadavkům prováděcích právních předpisů, aniž se sleduje, pro jaký účel si obec územní plán nebo jeho změnu pořizuje, jaký smysl mu dává a jakou pomoc od tohoto nástroje očekává, resp. co může tento nástroj vůbec nabídnout. V neposlední řadě, ba možná nejvýznamněji, se do způsobu pořizování zadání promítá obecné pojetí a porozumění územnímu plánování – jeho smyslu a účelu, nikoli slovy stavebního zákona jeho „cílům a úkolům“ – těm až odvozeně. Především je třeba se tázat: jaký smysl a účel územní plánování má? K čemu mi slouží a v čem mi pomůže zlepšit podmínky správy obce a život jejích obyvatel? Co tím sleduji a čeho chci dosáhnout? V jakém rozsahu mám vůbec plánovat a na jak dlouhou dobu? A mnohé další… Zadání územního plánu (nového, aktualizace nebo změny) představuje vážné politické a (s)právní rozhodnutí. Je mu tudíž nutno od samého počátku věnovat mimořádnou pozornost. V naprosté většině případů bude činnost související s pořízením územního plánu nebo jeho změny navazovat na starší dokumenty, na shromážděné, posouzené a zhodnocené údaje, na změny nastalé ve spravovaném území a bude v tomto smyslu součástí kontinuálního procesu. Zároveň však bude v souvislosti s vývojem urbanismu v čase sociálně-ekonomických, přírodně-krajinných, kulturně-civilizačních a technologických proměn „postinformačního věku“ hledat nové cesty efektivní správy území. Se stále větší naléhavostí budou obce, pořizovatelé, zpracovatelé – veřejnost i veřejná moc – stavěni před řešení dosud neznámých nebo mnohem ostřeji vystupujících problémů v širším rámci koncepce urbánního vývoje (péče o krajinu a architektonické/kulturní dědictví) v důsledku zásadních proměn v souvislosti s technologickými inovacemi na straně jedné a vyčerpáváním zdrojů a nutností hledat jejich náhrady na straně druhé. Proměnami bude procházet dosud vžité vnímání, utváření a užívání urbánního i krajinného prostředí, na něž nejsou současné nástroje dostatečně připraveny. V zásadě se jedná o nástroje, které odpovídají technologickému stavu v období konce 19. a 20. století, avšak nevyhovují už požadavkům a podmínkám 21. století. Jedná se především o vztah nově vznikajících urbánních celků a staveb k urbánním celkům a stavbám již existujícím a o vztah k přírodě a krajině, a to v důsledku technických a technologických proměn. Vyjdeme-li z podmínek České republiky, pak je před společností i před profesionály řada velmi vážných témat urbanistických i architektonických – zejména jak dosáhnout uživatelských standardů technologicky vyspělé společnosti, aniž budou ohroženy nebo dokonce nenávratně ztraceny hodnoty kulturně-civilizační a přírodně-krajinné. Znamená to ovšem, že tyto hodnoty jsou rozpoznány, resp. rozpoznávány a že je společnost připravena je akceptovat a sdílet, že je schopna o těchto hodnotách zodpovědně a bez osobních předpojatostí diskutovat, formulovat a formovat je. Přinejmenším lze pro nejbližší desetiletí konstatovat, že tlak na zvyšování uživatelských a provozních standardů obytného, pracovního i rekreačního prostředí bude vytvářet tlak na proměnu přírodně-krajinného prostředí (zastavováním dalších, dosud nezastavěných území) a zároveň na využívání existujících zastavěných území a stavebních fondů včetně území a staveb památkově chráněných. Na jedné straně požadavky na péči o přírodní prostředí a na druhé straně požadavky na péči o kulturní prostředí kladou otázku po vhodných urbánních a architektonických formách umožňujících využití a revitalizaci historického prostředí a jeho adaptaci na současné formy a požadavky života a současně ochranu dochovaného přírodního a kulturního prostředí a jeho obnovu a rozvoj. Tyto skutečnosti nepochybně vyvolají

b

c

d

201 ii–1 ii


200

požadavky na podstatně vyšší efektivitu využití zastavěných území obcí, podstatně větší efektivitu investic – krátce na hospodárnost nakládání s územím a efektivní alokaci zdrojů. Součástí úvah o budoucnosti plánování, potažmo urbanismu a architektury je i možnost pružné proměny staveb i urbánního prostředí a náraz takových požadavků a řešení na zvyklosti a tradice, jakým jsou stavby i prostředí vnímány. Lze v nejbližších letech očekávat, že budou obdobím hledání nových urbánních i architektonických forem městských i venkovských: k tomuto závěru vede především pronikání nových požadavků sociálních a kulturních, požadavků uživatelských odpovídajících současným technickým standardům a zároveň nabídka nových technických, technologických a materiálových řešení. Šetrné technologie, úspory a individualita řešení budou jistě i nadále narážet na (často neúprosné) požadavky „tradice“. Jedná se především a uplatnění technologií zcela nových, proměňujících tradiční pohled na stavbu a na soubory staveb. Obdobně tomu v nejbližších desetiletích bude s novými zdroji energií, resp. s požadavky na úspornost a šetrnost urbánního prostředí i jednotlivých staveb. Nejedná se pouze o objev nových energetických zdrojů, ale i jejich nižší zátěž v území. Taková řešení nepochybně budou vyžadovat nové urbánní i architektonické formy, které budou často v rozporu s dosavadní tradicí a dosavadními zvyklostmi a které povedou k postupné proměně urbánních a architektonických forem. Střety, které z této konfrontace povstanou (resp. již povstávají), budou jedním z leitmotivů nejen urbanistické a architektonické práce, ale především práce plánovací v nejbližších desetiletích (aplikace solární, fotoelektrické, větrné energie atd. a její důsledky pro formu urbánní a architektonickou). Tématem pro delší časové období je rovněž změna pojetí prostoru a jeho transformace v souvislosti s virtuální realitou a budováním virtuálních prostorů, napětí mezi grafickými systémy a reálností lidských potřeb, tužeb a možností. Tématem budoucnosti města i stavby v minulosti bylo a v dohledné době bude ověřování a zkoušení mezí možného. Lze si představit stavbu s proměnlivým prostorem, přizpůsobujícím se pružně proměnám požadavků jeho uživatelů? Metodika (metodický výklad) sleduje především stanovení podmínek účelného a účinného postupu při naplňování smyslu a účelu územního plánu (přičemž jsme si vědomi, že celý proces zadávání vykazuje specifické rysy s velikostí i charakterem osídlení, s úrovní vzdělanosti, s personálními možnostmi obcí, kvalitou politiků, úředníků, jakož i odborníků; jiné budou požadavky a možnosti velkých měst a městských aglomerací, jiné budou možnosti venkovských obcí). V míře odpovídající zaměření výzkumu jsme se snažili k těmto okolnostem přihlédnout, zároveň jsme však usilovali o nalezení takových postupů, které jsou do určité míry univerzální (způsob uvažování o místu, jeho kvalitách, uspořádání a využívání) tak, aby ti, již se budou územním plánováním zabývat, v celém procesu nezapomínali na základní smysl a účel plánování, na zvláštnosti místa, kterým se zabývají, a na nalézání adekvátních prostředků a postupů, jimiž dosáhnou nejlepších výsledků – tvůrčím způsobem, poučeným výkladem práva i užíváním praxe a překonáním přežívajících stereotypů formalistních. Vzhledem k zaměření výzkumu pak důrazem právě na fázi zahájení celého procesu pořizování a vypracování, projednání a schválení zadání jako mimořádně důležitého politického, resp. programového, právního a odborného dokumentu obce, s jehož kvalitou do značné míry stojí a padá konečný výsledek plánovacího úsilí. Vzhledem k zadání výzkumu jsme věnovali základní pozornost větším statutárním městům a centrům městských aglomerací (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň), která jsou vybavena pravidelně jednak odpovídajícím aparátem pořizovatelským, jednak i týmem zpracovatelů (ta mohou metodiky užívat v odpovídajícím rozsahu). Protože však i mnohá krajská města sice disponují pořizovatelským týmem, ale zpracovatelský tým trvale zaměstnaných profesionálů je nad jejich možnosti, hledají pro zpracování dokumentace externí týmy spolupracující s aparátem těchto měst (velmi často s osobami hlavních architektů nebo obdobně nazvanými útvary) – a pro ně, jakož i pro menší města lze postupů popsaných v metodice užít v celém rozsahu. Předpokládáme, že postupy popsané v metodice jsou použitelné i pro městyse a malé obce; připomínáme však, že existují

Metodika

a

podstatné rozdíly mezi městy a obcemi venkovskými nejen věcně (krajinně, urbánně, architektonicky), ale především v možnostech zaměstnávat či najímat vysoce kvalifikovaný aparát pořizovatelský a zpracovatelský. Řešením se nám jeví (jak jsme uvedli výše) využití veškerých možností spolupráce a koordinace menších obcí (například vytvářením svazků, mikroregionů), umožňujících soustředění prostředků. Jsme si samozřejmě vědomi překážek, které klade stávající právní řád svou složitostí a nepřehledností a stavební zákon tím, že pro podobné případy nestanovuje účelný právní rámec. Jsme však přesvědčeni, že i při stávajících obtížích je toto cesta pro malé obce vhodná a že je na místě hledat cesty k takové právní úpravě, která podobné postupy podpoří. Metodika (metodický výklad) sleduje zároveň stanovení podmínek pro účinné uplatnění/nesení odpovědnosti osob pověřených výkonem činností v procesu výstavby a sjednocení podmínek pro řádný výkon těchto činností všemi subjekty, které jsou nadány konkrétní působností a odpovědností. Základní výhrady: ------------- obec zpracovává zadání dříve, než vybere pořizovatele a zpracovatele; ------------- zadání se drží důsledně struktury popsané ve vyhlášce, která však stanovuje pouze nejobecnější náležitosti (navíc bez odpovídající struktury); při zadání nejsou identifikovány problémy, které má územní plán řešit; ------------- není zřejmý smysl a cíl, který se zadáním sleduje; ------------- výrazně jsou upřednostňovány tzv. „veřejné zájmy“, aniž však bylo v procesu projednávání dosaženo odpovídající míry srozumění – a často v podobě velmi redukované. Mnohé z uvedených problémů jsou způsobeny značně etatistickým pojetím územního plánování (a územního plánu jako právního a politického dokumentu), jakož i procesu jeho pořizování: ------------- pořizuje se v přenesené působnosti výkonu státní správy (ačkoli územní plánování je především výsostný projev samosprávy); ------------- vydává se formou „opatření obecné povahy“, které je definováno jako specifická forma správního aktu, tendující však k rozhodnutí, přičemž sám územní plán je především stanovením pravidel chování, u nichž se následně předpokládá jejich zpřesnění navazujícím správním procesem; ------------- územním plán není neopominutelným podkladem pro navazující procesy s mírou závaznosti (směrná část byla z nepochopitelných důvodů zcela vypuštěna) odpovídající měřítku (to jest uchopitelné podrobnosti), nýbrž zavazuje v celém rozsahu a vyžaduje se tudíž (a to i správní judikaturou) závaznost rozhodnutí, a tudíž také podrobnost rozhodnutí, jíž často nelze smysluplně vyhovět, aby zároveň takový dokument, který by měl sledovat především základní koncepci rozvoje území, nepřeurčoval podmínky a požadavky a nevedl následně k opakovaným a častým změnám, a tedy také nejistotám a nestabilitě.

b

c

d

203 ii–1 ii


202

OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY Jak jsme uvedli výše, celý proces pořizování územně plánovací dokumentace vrcholí vydáním opatření obecné povahy, které je zcela novým instrumentem veřejné správy, dosud v českém právním řádu neaplikovaným – a v případě vydávání zásad územního rozvoje a územních plánů velmi sporným. Rozumí se jím taková opatření orgánů veřejné správy, která nejsou právním předpisem, nýbrž specifickým správním aktem o určité konkrétní skutečnosti, určeným anonymnímu širokému okruhu adresátů. Využití nového instrumentu „opatření obecné povahy“ ve správním řádu a jeho aplikace v souvisejících speciálních právních předpisech byly zdůvodněny zejména tím, že „opatření obecné povahy je zvláštní typ úkonu správního orgánu na hranici mezi správním aktem a právním předpisem, jehož zavedení je motivováno jednak zahraniční zkušeností, jednak tím, že ve zvláštních předpisech se již pod jinými názvy vyskytuje, a dále tím, že moderní chápání vázanosti veřejné správy zákonem tenduje k tomu, aby dotčené osoby měly garantována minimální procesní práva i pro ten případ, že se úkon správního orgánu týká jejich zájmů, byť nelze jmenovitě určit účastníky“ [blíže viz � STAŠA, 2008]. Od chvíle schválení nového správního řádu a nabytí účinnosti zákona č. 500/2004 Sb. hledá teorie i praxe odpovědi na otázky, které tento nový nástroj vyvolal. Často se argumentuje rozdílnou podobou znění návrhu správního řádu v přípravné legislativní fázi („opatřením obecné povahy je úkon správního orgánu v určité věci, který se přímo dotýká práv, povinností nebo zájmů blíže neurčeného okruhu osob“) oproti znění schválenému v konečné podobě, které na definici tohoto instrumentu rezignovalo a v ustanovení § 171 pouze konstatovalo, že závazné opatření obecné povahy „není právním předpisem ani rozhodnutím“. Smyslem a účelem nově koncipovaného nástroje tak mělo být pokrytí té části správního rozhodování, která je specifikována „konkrétně (individuálně) vymezeným předmětem a obecně určenými adresáty, a nikoli již konkrétními adresáty a abstraktním předmětem“ [NSS v rozsudku ze dne 27. 09. 2005 vydaném pod čj. 1 Ao 1/2005-98 (publikovaném pod č. 740/2006 Sb. NSS)]. Je mimo veškerou pochybnost, že se takové případy konkrétně vymezeného předmětu při blíže neurčeném okruhu osob ve správní praxi vyskytují. Přinejmenším v případě územních plánů a zásad územního rozvoje však využití tohoto instrumentu vzbuzuje i nadále velmi vážné pochybnosti o důvodnosti přechodu od stávající praxe vydávání těchto dokumentací obecně závazným právním předpisem. Přetrvávající pochybnosti lze opakovaně nalézt i v rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu; přestože tento soud dospívá v obecné poloze k závěru, že pojmovým znakem opatření obecné povahy je konkrétnost předmětu, a naopak pojmovým znakem právního předpisu je právě obecnost předmětu (neurčitost okruhu adresátů je společným znakem obou), a konstatuje-li [například ve

svém rozsudku ze dne 30. 10. 2008 vydaném pod čj. 9 Ao 2/2008-62 (publikován pod č. 1766/2009 Sb. NSS)], že předmět změny územního plánu nesmí postrádat určitost

a konkrétnost, pak při samotném odůvodnění svého rozsudku se opakovaně potýká právě s nekonkrétností předmětu územního plánu obce [v dotčeném rozhodovaném případě se dokonce jedná o územní plán (jinak velmi problematický a v mnoha ohledech i z hledisek územně plánovacích sporný) obce v rozsahu kraje – územní plán hl. m. Prahy]. Tato nekonkrétnost však v řadě případů není dána vadnými formulacemi, jejich nepřesností, neúplností, tedy obecněji nedostatečností zapříčiňující nepřezkoumatelnost, nýbrž právě povahou územního plánu samého! Srozumitelnost a jednoznačnost je jistě žádoucí i u pravidel chování, avšak pravidla chování předpokládají naplnění prostřednictvím následně vydaného konkrétního správního aktu (zpravidla územního rozhodnutí). Poněkud jinak je tomu v případě regulačních plánů, jejichž podrobnost je mnohem vyšší a jimiž lze nahradit právě územní rozhodnutí. Jeho další specifičnost je dána především tím, že je správním aktem jednoinstančním, přičemž jeho soudní přezkum byl až do novely soudního řádu správního v případech upravených stavebním zákonem rovněž pouze

Metodika

a

jednoinstančním, přičemž působnost rozhodování o správní žalobě soudní byla svěřena Nejvyššímu správnímu soudu (žaloba měla tudíž povahu apelačně kasační). Zároveň nebylo podání žaloby časově omezeno, což vedlo k důsledkům zejména ve vztahu k územně plánovacím dokumentacím vydaným před účinností nového stavebního zákona. Tento stav byl částečně napraven jednak tím, že soudní přezkum je dvouinstanční, přičemž žaloba apelační je adresována Krajským soudům, resp. Městskému soudu v Praze (jeho správním senátům), proti jejichž rozsudku lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Zároveň byla časově omezena i lhůta pro podání žaloby, a to na dobu tří let od právní moci opatření obecné povahy, a to v zájmu právních jistot a stability v právních vztazích založených na základě vydaného opatření obecné povahy. Tento model rozhodování byl a je aplikován na některé postupy podle stavebního zákona (například na rozhodování orgánů územních samospráv při schvalování a vyhlašování územně plánovací dokumentace, resp. pro vydávání územních opatření o stavební uzávěře a asanaci území radami obcí a krajů). Avšak právě toto využití vyvolává nejvíce pochybností; byla-li smyslem využití opatření obecné povahy snaha nahradit dosavadní obecně závazné právní předpisy obcí, jimiž byly vyhlašovány územně plánovací dokumentace, správním rozhodnutím s tím, že je územním plán řešením konkrétních skutečností v území, byl tím jednak popřen sám smysl plánování jakožto stanovování pravidel chování v území, nikoli konkrétního rozhodnutí o jednotlivém pozemku nebo stavbě, byť podaném souhrnně pro určité funkčně nebo strukturálně vymezené a uspořádané části území, jednak oslabena pozice dotčených osob (jak podrobněji uvádíme ve výkladu k příslušným pasážím stavebního zákona), neboť stavební zákon stanovuje, že správní orgán rozhodující ve věci (územní řízení, stavební řízení) nepřihlédne k námitkám, které byly nebo mohly být podány v předchozích fázích, a to včetně procesu řízení o územně plánovací dokumentaci – avšak právní status účastníků tohoto procesu je významně slabší, aktivní legitimace k podání soudní žaloby správní je v tomto případě mnohem užší než například v územním řízení. Je pro tuto chvíli nerozhodné, zda je stávající právní úprava toliko důsledkem zásahů zákonodárců do procesu projednání v poslanecké sněmovně, nebo chybou koncepce. Specifický nástroj, pro určité případy nepochybně vhodný (například pro umístění stavby technické sítě většího rozsahu v území), je tak užíván v případech, které se tomuto principu rozhodování vzpírají. Skutečnosti, že se v případě opatření obecné povahy k vydání územního plánu chová spíše jako právní předpis, svědčí ostatně i předpokládané další prohlubování „regulace území“ regulačními plány a navazujícími správními rozhodnutími; za stávající koncepce se tak pro území vydává soubor až čtyř na sebe navazujících správních aktů! Důsledky tohoto pojetí se ostatně projevily i v rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, které nakonec vedly k novele stavebního zákona, jíž jsou některé důsledky justiční výkladové praxe (například interpretace pojmu „nadmístní“) tlumeny novelizací ustanovení o příslušných plánovacích úrovních (přípustnost nadmístních skutečností, pokud je nadřazený plánovací orgán nevyloučí), a naopak požadavek, aby dokumenty příslušných plánovacích úrovní neobsahovaly detaily plánovacích úrovní nižších – zásady územního rozvoje podrobnosti územního plánu a územní plán podrobnosti regulačního plánu – § 43 odst. 1 a odst. 3 stavebního zákona. Nad sporem o povaze specifického správního aktu, jímž se vydává územní plán, se mezi úvahami o jeho právní povaze a způsobu soudního přezkumu poněkud ze zřetele vytrácí sám územní plán – jeho smysl a účel. Více méně za postavené najisto se má, že územní plán rozhoduje o „konkrétním účelu využití konkrétního území“ a že v tomto ohledu „gravituje ke správnímu aktu“, jak výslovně uvádí ve své úvaze Josef Staša. Je důvodná obava, že nic není vzdálenějšího skutečnosti. Územní plán je ze své povahy především dokumentem, který stanovuje značně obecná pravidla pro návazné rozhodování o konkrétních aktivitách a záměrech v území. Ve většině případů se bude jednat o obecné vymezení podmínek utváření, to jest uspořádání a využití území, které však budou nabývat s konkrétními pozemky a konkrétními záměry mimořádně různorodé povahy. A to dokonce i v těch případech, kdy jsou podmínky (funkčního) využití území určeny s podstatnější podporou strukturální, například bydlení v rodinných domech, jejichž podoba je určena dosti exaktně samým stavebním zákonem (mimochodem

b

c

d

205 ii–1 ii


204

nesmyslně: ponechána zůstala definice, která například zcela vylučuje postavit jako rodinný dům funkcionalistickou stavbu s ustupujícím podlažím s plochou střechou, resp. nutí ke zbytečným ekvilibristikám při výkladu pojmu „podkroví“). Celkové podrobné uspořádání území včetně infrastrukturní sítě, umístění staveb na jednotlivých pozemcích a další konkrétnější určení tak zůstávají pravidelně zcela mimo působnost územního plánu a pro jejich umístění se stanovuje například pravidlo, že musí být umístěny pod veřejná prostranství a umožňovat neomezenou dostupnost. I ve zmíněném (dle mého názoru problematickém, byť často v územně plánovací praxi využívaném) určení funkce například „bydlení čisté v rodinných domech“ nelze vyloučit podstatné konkrétní odchylky při uplatňování jednotlivých záměrů, a to i z hlediska funkce. Pochopitelným tlakem soudu na přesnost dikce opatření obecné povahy vedla stávající praxe rovněž k dalšímu zpodrobňování územně plánovací dokumentace. Územní plán je však ze své povahy především dokumentem, který stanovuje značně obecná pravidla pro návazné rozhodování o konkrétních strukturách, aktivitách a záměrech v území. Ve většině případů se bude jednat o obecné vymezení podmínek utváření, to jest uspořádání a využití území, které však budou nabývat s konkrétními pozemky a konkrétními záměry mimořádně různorodé povahy. A to dokonce i v těch případech, kdy jsou podmínky (funkčního) využití území určeny s podstatnější podporou strukturální; celkové podrobné uspořádání území včetně infrastrukturní sítě, umístění staveb na jednotlivých pozemcích a další konkrétnější určení tak zůstávají pravidelně zcela mimo působnost územního plánu a pro jejich umístění se stanovuje například pravidlo, že musí být umístěny pod veřejná prostranství a umožňovat neomezenou dostupnost. Jeden z argumentů, jimiž se zdůvodňoval a zdůvodňuje přechod na model opatření obecné povahy, souvisí s rozlišováním závazných a směrných částí a se snahou odstranit tento dualismus (nová právní úprava již mezi těmito částmi územně plánovací dokumentace nerozlišuje). Jakýsi vnitřní rozpor a pnutí však neplynul z této duality – právě naopak!, nýbrž z následné aplikační praxe, kterou lze demonstrovat na řadě územních plánů a velmi markantně na územním plánu hl. m. Prahy. Při přípravě novely předchozího stavebního zákona v roce 1998 (jejíž směr byl postupně ovšem opouštěn) byl zdůrazňován status směrné části jako interpretační opory pro výklad závazných ustanovení územního plánu, jako případná opora v odůvodnění, v níž je možno se opírat o určitý soubor věcné a právní argumentace. Z tohoto pojetí plynuly i náležitosti „úprav“ směrných částí oproti „změnám“ částí závazných. V průběhu času se však tato základní premisa stala opomenutou a postupně se prosadil přístup zcela opačný: „směrná“ část obsahovala neprojednatelné podrobnosti o území – jako součást závazných ustanovení. Se směrnou částí se však po schválení územního plánu začalo zacházet jako s částmi závaznými. Hl. m. Praha vydalo pro tento účel tzv. „Metodický pokyn“ k územnímu plánu, s jehož obsahem zacházely stavební úřady jako se závaznými ustanoveními, často ovšem upravovanými (to jest měněnými!) bez vědomí vlastníků staveb či pozemků, jichž se taková úprava bezprostředně týkala. Konstatovali jsme opakovaně v této souvislosti, že setrvání u stávajícího modelu rozhodování o územních plánech a zásadách územního rozvoje formou opatření obecné povahy, aniž se důkladně ujasní smysl a účel obou těchto územně plánovacích dokumentací, může mít dvojí důsledek: ------------- buď budou vydaná rozhodnutí nepřesná, budou efektivně napadána a zpochybňována pro nepřezkoumatelnost a budou stejně (jak tomu ostatně i nyní je) následována dalšími formami rozhodnutí s upřesňujícími podmínkami, ------------- nebo bude územní plán zpracováván v podrobnosti, přesnosti a určitosti, která mu není vlastní a která mu nepřísluší, pročež opustí svůj smysl a účel a posune se směrem k regulačnímu plánu – tato tendence je v současné plánovací praxi více než zřejmá, nese však zároveň sílící potřebu nahradit chybějící územní plán nějakým jiným dokumentem – „strategickým plánem“ například. Problém nakonec zákonodárce „vyřešil“ tak, že novelizovanými ustanoveními § 36 odst. 3 a § 43 odst. 3 zakázal, aby zásady územního rozvoje a vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území obsahovaly podrobnosti příslušející územnímu plánu,

Metodika

a

resp. aby územní plán obsahoval podrobnosti příslušející plánu regulačnímu. Obdobně přikročil zákonodárce v týchž ustanoveních i k nápravě aplikace „nadmístního“ tím, že je obecně připouští (v zásadách územního rozvoje republikové, v územních plánech nadmístní), jestliže to nadřízený plánovací orgán výslovně svým stanoviskem nevyloučí. V obou případech se tudíž neléčí příčina, nýbrž následek či projev.

OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY / PŘEZKUM Zvláštní pozornost si v této souvislosti zaslouží podmínky soudního přezkumu vydaných opatření obecné povahy, jimž věnoval Nejvyšší správní soud zvláštní pozornost v judikátu publikovaném pod č. 740/2008 ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. V uvedeném rozsudku stanovil algoritmus přezkumu a rozlišil formální kritéria, materiální kritéria, náležitosti žalobní legitimace a podmínky vázanosti soudu návrhem a právními důvody: formální kritéria přezkumu [kasace], jimiž se především rozumí: ------------- přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy – pravomoc správního orgánu obecně spočívá zejména v jeho oprávnění vykonávat veřejnou moc; správní orgán tedy postupuje v mezích své pravomoci, pokud mu na základě zákonného zmocnění náleží oprávnění vydávat opatření obecné povahy, jejichž prostřednictvím autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, které nejsou v rovnoprávném postavení s tímto orgánem; ------------- přezkum otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti – správní orgán postupuje v mezích své působnosti, jestliže prostřednictvím opatření obecné povahy upravuje okruh vztahů, ke kterým je zákonem zmocněn (v rámci nichž tedy realizuje svoji pravomoc vydávat opatření obecné povahy). Rozlišovat je dále třeba působnost věcnou (okruh věcných oblastí, v rámci kterých vykonává správní orgán svoji pravomoc), působnost osobní (okruh osob, vůči kterým správní orgán působí), působnost prostorovou (na jakém území vykonává správní orgán svoji pravomoc) a za určitých okolností též působnost časovou (ta přichází do úvahy pouze v situaci, kdy má správní orgán stanovené období, ve které může svoji pravomoc vykonávat); ------------- přezkum otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným postupem (procesní postup správního orgánu při vydávání opatření obecné povahy); materiální kritéria přezkumu [apelace], jimiž se především rozumí: ------------- přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu opatření obecné povahy (nebo jeho části) se zákonem (zde hmotným právem) – v rámci tohoto kroku soud také zjišťuje, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nezneužil zákonem svěřenou pravomoc či působnost; ------------- závěrečný krok algoritmu (testu) – přezkum obsahu napadeného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality; proporcionalitu soud vnímá dvěma způsoby – v jejím užším a širším smyslu – proporcionalitou v širším smyslu soud chápe obecnou přiměřenost právní regulace. Mezi základní atributy právního státu patří přiměřenost práva a z tohoto

b

c

d

207 ii–1 ii


206

208 důvodu je úkolem mimo jiné právě i soudní moci přispívat svojí rozhodovací činností k rozumnému uspořádání společenských vztahů; soud se proto v rámci přezkumu souladu opatření obecné povahy se zákonem věnuje též otázkám, zda:

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------II–2.5.4 (S)PRÁVNÍ NÁSTROJE ------------------------------------------------------------------------------------------------------------

b

c

d

209 ii–1 ii

2.5.4

přezkum žalobní legitimace: žalobní legitimace je podle § 101d odst. 1 s. ř. s. založena tvrzením o zkrácení na právech opatřením obecné povahy; vázanost soudu návrhem a právními důvody: soud vázán návrhem navrhovatele/žalobce / soud není vázán právními důvody [§ 101d odst. 1 s. ř. s. in fine].

Jednotlivá správní řízení vedená podle stavebního zákona, popřípadě podle speciálních právních předpisů v souvislosti s výstavbou, nebo i jiná správní řízení vedená podle zvláštních předpisů a majících důsledky pro území a stavby zahrnuje: ------------- územní řízení / zjednodušené územní řízení / územní souhlas / sloučené územní a stavební řízení / společné vydání územního souhlasu a ohlášení stavby / veřejnoprávní smlouvu subordinační; ------------- stavební řízení obecné / oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora / ohlášení stavby / stavby neohlašované; ------------- stavební řízení speciální (silniční, drážní, letecké / vodoprávní); ------------- jiná související správní řízení, pokud jsou vedena v přímé právní souvislosti s výstavbou nebo se jí přímo dotýkají. Uvedená správní řízení navazují (zpravidla) na vydanou územně plánovací dokumentaci, jejímž základním smyslem je vytvářet politický a právní prostor pro skutečnou vícečetnost a různorodost činností a dějů a jejich průnik vskutku polyfunkční, vytvářet prostředí pro jemné přechody, pro jemná – ale zřetelná – rozhraní mezi jednotlivými regulovanými částmi území. Překračovat ostrá „zonální“ rozhraní a vytvářet podmínky pro trvalé zkvalitňování prostředí uzavíráním spodních nepodkročitelných mezí využitím veškerého dostupného právního aparátu. Tomu by mělo napomoci i konání všech přímo odpovědných aktérů. Přestože se na proces pořizování územně plánovací dokumentace nevztahuje správní řád přímo, analogicky nutno přistoupit přinejmenším k aplikaci základních zásad a výkonu dobré správy, jak byl ostatně judikován Nejvyšším správním soudem. Při každém veřejném projednávání, tím spíše pak v případě věci zvláště citlivé z hlediska na vnímání veřejností, jakou je územní plánování a správní řízení, je nezbytné, aby orgány veřejné moci konaly v duchu „dobré správy“, jak je popsána v základních zásadách správního procesu v § 2 až § 8 správního řádu (specificky pak v § 6 odst. 2: „(2) Správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Podklady od dotčené osoby vyžaduje jen tehdy, stanoví-li tak právní předpis. Lze-li však potřebné údaje získat z úřední evidence, kterou správní orgán sám vede, a pokud o to dotčená osoba požádá, je povinen jejich obstarání zajistit. Při opatřování údajů podle tohoto ustanovení má správní orgán vůči třetím osobám, jichž se tyto údaje mohou týkat, stejné postavení jako dotčená osoba, na jejíž požádání údaje opatřuje.“ v § 8: „(1) Správní orgány dbají vzájemného souladu všech postupů, které probíhají současně a souvisejí s týmiž právy nebo povinnostmi dotčené osoby. Na to, že současně probíhá více takových postupů u různých správních orgánů nebo u jiných orgánů veřejné moci, je dotčená osoba povinna správní orgány bezodkladně upozornit. (2) Správní orgány vzájemně spolupracují v zájmu dobré správy.“) Dodržování těchto principů plyne ostatně opakovaně i z judikatury, jak dokládá například rozsudek NSS 1 As 30/2008-49 a jím citovaný nález Ústavního soudu: „Pokud /…/ správní orgány ve správním řízení pouze důsledně vyžadují plnění povinností ze strany občanů, a nedbají přitom o ochranu jejich zájmů, je výrazem tohoto postupu přepjatý formalismus, jehož důsledkem je sofistikované zdůvodňování zjevné nespravedlnosti (srov. k tomu přiměřeně nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 188/04 ze dne 29. 09. 2004, Sb. n. u. ÚS, sv. 34, str. 393). /…/ Jednou ze základních zásad správního řízení je zásada zakotvená v rozhodné době ustanovením § 3 odst. 3 starého správního řádu, dle níž je každý správní orgán povinen zabývat se předmětnou věcí svědomitě a odpovědně a použít nejvhodnějších prostředků, které vedou ke správnému vyřízení věci, bez zbytečného zatěžování uživatelů veřejné správy. Pokud se hovoří o nejvhodnějších prostředcích k vyřízení věci, mají se tím samozřejmě na mysli prostředky nejvhodnější pro uživatele veřejné správy, nikoli pro správní orgán.

komentář — Proces komentářúzemního — Obecnáplánování analýza

VÝKON SPRÁVNÍCH ČINNOSTÍ A SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ -------- napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (kritérium vhodnosti); -------- opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisejí, a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným legislativním prostředkem (kritérium potřebnosti); -------- opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně (kritérium minimalizace zásahů); -------- v neposlední řadě soud také zkoumá, zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli (kritérium proporcionality v užším slova smyslu);

Nový správní řád obsahuje tento princip v § 4 odst. 1 a § 8, dle nichž je veřejná správa službou veřejnosti, správní orgány jsou povinny koordinovat své postupy a spolupracovat v zájmu naplnění požadavků dobré správy. Nejvyšší správní soud má za to, že uvedená ustanovení odrážejí principy dobré správy, které jsou aplikovatelné jednak v horizontální rovině mezi vykonavateli veřejné správy, jednak ve vertikálním vztahu mezi veřejnou správou a jejími adresáty. Jak k tomu shodně uvádí právní doktrína, „optimální a efektivní koordinace správních činností mezi správními orgány navzájem může být dobrou správou jen tehdy, pokud vede k posílení ochrany adresátů veřejné správy, jejich práv a oprávněných zájmů. Naopak dobrá správa ve vztahu k adresátům veřejné správy není myslitelná bez toho, že by správní orgány mezi sebou navzájem účinně kooperovaly.“ [LANGÁŠEK, 2008: 245]. /…/ Pokud je tato situace nahlížena v rovině ústavního práva, lze v souladu s judikaturou Ústavního soudu konstatovat, že výše popsaným úředním postupem došlo k zásahu do práva na řádný a spravedlivý proces, jehož součástí je také právo na trvání procesu až do jeho ukončení zákonem předpokládaným způsobem (srov. k tomu nález ÚS ze dne 25. 09. 1997, sp. zn. IV. ÚS 114/96, Sb. n. u. sv. 9, č. 114, str. 71 a násl., na str. 75). /…/ Jak Nejvyšší správní soud opakovaně ve své judikatuře uvedl, základním předpokladem efektivního správního řízení je vzájemná součinnost a spolupráce správních orgánů a účastníků řízení. Právě ve smyslu tohoto základního principu je nutno vidět a hodnotit konkrétní počínání účastníků řízení. Rovněž v tomto směru je nutno spatřovat praktické naplnění smluvního pojetí státu, představujícího konsensuální odraz přesvědčení občanů o nutnosti existence této instituce k ochraně základních práv a svobod (srov. např. rozsudek NSS ze dne 12. 05. 2008, čj. 5 As 44/2007 - 93). Ve svých důsledcích by proto bylo porušením ústavního pořádku (čl. 1 odst. 1 Ústavy), pakliže by v praxi byl připuštěn postih právnických a fyzických osob za nedodržení určité zákonné povinnosti, které bylo přitom způsobeno právě orgány veřejné moci (ať již jejich aktivní činností, nebo naopak nečinností)“ [viz � blíže pod uvedeným číslem jednacím na www.nssoud.cz].

ÚZEMNÍ ŘÍZENÍ Územní řízení je v systematice stavebního zákona zahrnuto do části třetí, která podrobněji upravuje podmínky a náležitosti územního plánování a činností s územním plánováním souvisejících a na ně bezprostředně navazujících. Územní řízení představuje fázi aplikace územně plánovací dokumentace ve správním řízení, v němž se rozhoduje o konkrétních podmínkách využívání území v jednotlivých správních případech. Projednaná, schválená a formou opatření obecné povahy vydaná územně plánovací dokumentace představuje věcný a právní základ i rámec pro posouzení konkrétní správní věci. V některých případech bude moci i části správního rozhodnutí nahradit nebo alespoň umožní vést některou ze zjednodušených forem řízení, resp. umožní nepřihlédnout k výhradám, námitkám a připomínkám, které měly nebo mohly být uplatněny v předchozích procesních fázích. Umožní zároveň dvojí režim doručování v územním řízení, což je v českém správním procesu významná inovace [§ 87 odst. 1; § 92 odst. 3 SZ]. Do „vlastních rukou“ bude vždy doručováno obci, v jejímž území se umísťovaná stavba nebo aktivita nacházejí. Trvalé sledování průběhu a výsledků územního řízení a jeho vyhodnocování má podstatný význam také pro navrhování změn územně plánovací dokumentace, pro její aktualizaci a celkové zkvalitňování, což ve svém důsledku ovlivňuje nejen právní poměry jednotlivých občanů a celého společenství, ale umožňuje politické reprezentaci kvalifikovanou správu obce a rozhodování o jejím vývoji. Stavební zákon vymezuje základní parametry územních rozhodnutí. Podrobnosti o náležitostech jednotlivých typů územních rozhodnutí stanovují jednak jednotlivá ustanovení vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, jednak přílohy k jednotlivým

Metodika

a

typům rozhodnutí. Jednotlivé typy jsou podrobněji upraveny v následujících ustanoveních takto: ------------- územní rozhodnutí o umístění stavby (nejčastější územním rozhodnutím v praxi užívané) – základní obsah žádosti v § 3, podrobný obsah v příloze č. 3 a 4, základní náležitosti rozhodnutí v § 9; ------------- územní rozhodnutí o změně vlivu užívání stavby na území – základní obsah žádosti v § 5, podrobný obsah v příloze č. 3 a 4, základní náležitosti rozhodnutí v § 11; ------------- územní rozhodnutí o změně využití území – základní obsah žádosti v § 4, podrobný obsah v příloze č. 5 a 6, základní náležitosti rozhodnutí v § 10; ------------- územní rozhodnutí o dělení a scelování pozemků – základní obsah žádosti v § 6, podrobný obsah v příloze č. 7, základní náležitosti rozhodnutí v § 12; ------------- územní rozhodnutí o ochranném pásmu – základní obsah žádosti v § 7, podrobný obsah v příloze č. 8, základní náležitosti rozhodnutí v § 13. Dosavadní územní rozhodnutí o stavební uzávěře bylo zařazeno do režimu opatření obecné povahy jako územní opatření o stavební uzávěře a doplněno o nový typ, a to územní opatření o asanaci území. Stavební zákon vymezuje základní parametry jednotlivých typů územních opatření a podrobnosti o náležitostech jednotlivých opatření stanovují jednak jednotlivá ustanovení vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, jednak přílohy k jednotlivým typům opatření. Jednotlivé typy jsou podrobněji upraveny v následujících ustanoveních takto: ------------- územní opatření o stavební uzávěře – základní náležitosti rozhodnutí v § 17; ------------- územní opatření o asanaci území – základní náležitosti rozhodnutí v § 18. Za podmínek stanovených zákonem může být územní rozhodnutí nahrazeno zcela nebo zčásti vydaným plánem regulačním. Případy úplné náhrady budou zřejmě spíše výjimečné (i pro procesní rozdíly mezi opatřením obecné povahy a územním rozhodnutím), ale zejména pro mimořádné náklady spojené s případným pořízením regulačního plánu v podrobnosti vyžadované pro dokumentaci k územnímu řízení. Pokud bude regulační plán nahrazovat územní rozhodnutí pouze zčásti, pak nutno při vydání regulačního plánu tento rozsah a obsah nahrazovaných částí specifikovat, což rovněž nebude příliš jednoduché a pro neznalost konkrétních podmínek může být dokonce zavádějící! Určitou možností je též spojit pořízení územního a regulačního plánu, resp. pořízení regulačního plánu s pořízením změny územního plánu [§ 57 S]). Především však lze spojit: ------------- řízení územní s řízením stavebním [§ 94a]; ------------- územní souhlas s ohlášením stavby [§ 96a].

KONCENTRAČNÍ ZÁSADA ŘÍZENÍ A ROZSAH SPRÁVNÍHO UVÁŽENÍ Tyto principy uvádíme nikoli jako typy správních řízení, nýbrž jako jejich klíčové složky. Koncentrační zásadou řízení se rozumí skutečnost, že pro všechny subjekty zúčastněné na konkrétním správním řízení (účastníky i dotčené úřady) platí povinnost vyjádřit se k předmětu procesu/řízení ve společně stanovené lhůtě, kterou správní úřad určí [§ 4, § 48 a § 89 odst. 1 stavebního zákona]; ke stanoviskům a námitkám podaným potéto lhůtě se nepřihlíží. Tato chvályhodná

b

c

d

211 ii–1 ii


210

zásada je však v některých případech prolomena požadavky zvláštních právních předpisů, podle nichž se vyžaduje projednání návrhu předem (například orgány památkové péče [§ 14 zákona o státní památkové péči]. Obdobně je podpory hodné ustanovení, které vylučuje možnost uplatňovat stanoviska a námitky, o nichž bylo rozhodnuto při vydání územního nebo regulačního plánu. Aplikace této zásady je však opakovaně narušována a prakticky není v běžné správní praxi řádným způsobem prováděna. Zejména zástupci dotčených správních orgánů tuto zásadu nectí a ústních jednání se neúčastní, čímž se vytváří mezi jednotlivými zúčastněnými subjekty nerovnovážný stav. Správním uvážením se rozumí diskreční pravomoc správních orgánů, tedy možnost stanovená zákonem, aby správní orgán o věci uvážil v rozsahu, který zákon připouští na základě dalších okolností, například odborných znalostí, osobních zkušeností. Tato možnost bývá v právních předpisech vyjádřena různě, například alternativními možnostmi rozhodnutí, které ponechávají na správním orgánu – na jeho úvaze – jak s možnostmi rozhodnutí naloží, nebo (zpravidla) použitím slova nebo slovního spojení se slovem „může“. Typickým příkladem tohoto pole pro určité správní uvážení je například § 90 písm. b) stavebního zákona, které umožňuje správnímu orgánu (stavebnímu úřadu) posoudit soulad záměru s architektonickými a urbanistickými hodnotami. Toto uvážení není pochopitelně bezbřehé; není ani libovolné – každé takové rozhodnutí musí být velmi kvalifikovaně zdůvodněno/argumentováno! Jsme nicméně přesvědčeni, že povaha územního plánování i výsledek tohoto procesu jsou tím polem, v němž má kvalifikovaná úvaha své místo – územní plán, dokonce ani plán regulační, nejsou zpravidla s to stanovit podmínky v území s takovou přesností, jakou vyžaduje konkrétní územní rozhodnutí. Je na úvaze správního orgánu, aby využil všech dalších možností, které mu plánovací praxe skýtá (zastavovací studie, ověřovací studie a další vhodné formy podkladů), aby je pro svoje rozhodování využil.

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------II–2.5.5 EKONOMICKÉ NÁSTROJE -----------------------------------------------------------------------------------------------------------Jak již bylo řečeno, územní plánování velmi úzce souvisí s hospodařením obcí a s jejich rozpočtem. Tato část územního plánování, ve světě velmi rozvinutá, je jednou z nejzanedbanějších částí územně plánovacích činností, přestože územní plán je významným rámcem ekonomických aktivit obce – stanovuje strategickou a taktickou úroveň plánu a je nedílnou součástí operačních rozhodnutí, obvykle promítaných do jednotlivých ročních rozpočtů obce. Ekonomické parametry územně plánovacích činností se týkají: ------------- pořízení územně plánovací dokumentace samé a jejího uložení a správy; ------------- aplikace v konkrétní majetkové a finanční politice obce. Přestože se zásadně změnilo právní a politické prostředí, ekonomické aktivity obcí jsou dosud stále podstatně omezeny a podvázány, a to jednak rozpočtovými příjmy a pravidly nakládání s rozpočtem, jednak možnostmi kumulace rozpočtových prostředků s prostředky soukromými a konečně způsobem nakládání (účtování) s prostředky dotačními, zejména možnostmi převodu účelově vázaných dotačních prostředků v jednotlivých kalendářních letech. Základním účelem, pro který jsou finanční prostředky obcí vynakládány, je realizace veřejně prospěšných opatření, zejména staveb (investic). Představují zároveň jednu z nejvýznamnějších položek v ekonomii obce, neboť k jejich realizaci musí mít obec majetkové a finanční disponibilní rezervy. V samých počátcích nové existence obcí po roce 1990 prošly mnohé z nich vlnou překotného a chaotického rozprodeje majetku v dobré víře, že umožní vznik řádných vlastnických vztahů a správy majetku, které obvykle obce samy (míněno jejich zastupitelé a úředníci) nejsou schopny. Jen málokteré obce byly v tomto okamžiku schopny vskutku strategického uvažování o svém rozvoji a vytvářely si takové majetkové rezervy, které by jim umožnily stanovováním vhodných podmínek využití tohoto majetku kompenzovat nedostatek berní politiky státu (neexistence místních daní, velmi centralistický způsob jejich přerozdělování, podvazující aktivitu obcí a podobně). Uvážlivé nakládání majetkem bylo (a dodnes je) jedinou reálnou možností obce, jak kompenzovat trvající rozpočtová omezení. Tento stav například nepodněcuje dostatečně obce, aby vytvářely vyhledáváním vhodných rozvojových lokalit příznivé prostředí pro umísťování žádoucích investic a pro kvalitní ekonomický, sociální a kulturní rozvoj. Vytváří se ale naopak prostředí vhodné pro pololegální až nelegální praktiky. Na druhou stranu ovšem platí, že obstarávání nezbytných prostředků pro rozvoj obce je (a do budoucna stále více bude, zejména u prostředků z evropských fondů) vázáno na vypracování, projednání a schválení řádné dokumentace, která umožní posoudit účelnost a potřebnost poskytování zvláštních finančních prostředků a ověřit přiměřenost požadavků na tyto prostředky. Bez řádné a ověřitelné dokumentace nebude prakticky možné se o významnější prostředky pro rozvoj obcí a regionů ucházet. Tomuto tématu jsou věnovány podrobněji jiné kapitoly a části. Zde se pouze zmíníme o vztahu těchto nástrojů k územnímu plánování a k možnostem aplikace těchto nástrojů prostřednictvím územního plánování.

b

c

d

213 ii–1 ii


212

ÚPRAVA VZTAHŮ V ÚZEMÍ Úprava vztahů v území skrývá pod poněkud nejasným názvem pokus o prosazení určitých ekonomických hledisek při rozhodování o území. Do souboru těchto nástrojů lze zahrnout ještě „dohodu o parcelaci“ a zejména „plánovací smlouvu“. Pod všeobecným názvem se skrývá určité torzo obecnějších principů hospodaření s územím, zejména úsilí o rozložení investiční zátěže spojené s realizací investic veřejného charakteru, resp. obecně investic prospívajících přednostně určitému okruhu uživatelů, na více subjektů. Z takové koncepce však zůstala pouze úprava předkupního práva a náhrad za změnu v území.

Metodika

a

obdobně jako v územním plánování, návrh rozpočtu zveřejnit způsobem v místě obvyklým alespoň 15 dnů před jeho projednáváním. Obdobně se pak postupuje při schvalování vyúčtování hospodaření obce za každý rok. Příjmy obcí tvoří jednak příjmy povahy daňové, jednak příjmy nedaňové, dále příjmy kapitálové, dotace ze státního rozpočtu, dotace krajů, transfery z vlastních fondů (s výjimkou fondu rozvoje a rezerv) a ostatní příjmy.

VEŘEJNÉ ROZPOČTY A NAKLÁDÁNÍ S NIMI

Předkupní právo je právem obce přednostně si zajistit přístup k nemovitostem dotčeným veřejně prospěšnými stavbami, popřípadě veřejně prospěšnými opatřeními, to jest případů, kdy jsou z důvodů veřejného zájmu přímo dotčena vlastnická práva (tento stav se promítá v celé řadě ustanovení zákona, mimo jiné též v právu takových osob podat námitky do řízení o územním, popřípadě regulačním plánu). Zároveň je však i právem vlastníka vyzvat obec či kraj k uplatnění předkupního práva. Důsledkem může být především podstatně obezřetnější plánování obcí a krajů, které si budou muset být vědomy ekonomických důsledků svých plánovacích rozhodnutí. Sporným zůstává postup v případném vyvlastňovacím řízení, jestliže obec nebo kraj ve stanovené lhůtě svého předkupního práva nevyužijí, a tím neprokážou skutečný veřejný zájem. V případě náhrad za změnu v území se jedná o náhrady za prohlášené stavební uzávěry, resp. za změny územně plánovací dokumentace, v jejichž důsledku bude změněn status některých pozemků ze zastavitelných na nezastavitelné. Zákon v tomto případě neřeší, jak se bude ovšem postupovat v případě, že bude status další změnou územně plánovací dokumentace navrácen, z čehož povstane vlastníkovi povinnost vrátit v plné výši přijaté plnění. Bude zřejmě teprve věcí výkladové a aplikační praxe, jak tomuto ustanovení rozumět, neboť podmínky výchozí se budou pravidelně zásadně lišit od podmínek následných. Oba tyto nástroje, jakkoli byly míněny jako specifické nástroje ekonomické, postrádají ucelenost přístupu k investicím (zejména investicím veřejným) v území a územně ekonomické rozvahy vyhodnocující účinnost a účelnost těchto předpokládaných a navrhovaných investic, především pak s přihlédnutím k dopadům/důsledkům takových investic do vlastnických práv dotčených osob – k externalitám kladným či záporným, jak jsme o nich pojednali výše.

ROZPOČET A MAJETEK OBCE A ÚZEMNÍ PLÁN Rozpočet obce je jedním ze dvou hlavních a nejvýznamnějších nástrojů, jimiž může samospráva rozhodovat o správě a vývoji svého správního území, a to vedle a spolu s územním plánem. Prostřednictvím rozpočtu může obec nejen uskutečňovat běžnou správu území obce (její chod), nýbrž může uskutečňovat též základní rozvojové záměry. Soubor veškerých úvah o rozvoji a hospodaření obce se promítá do základního dokumentu – do rozpočtu obce. Sestavení rozpočtu je každoročně se opakující činnost, která je výhradním samosprávným úkolem (právem) zastupitelstva – právě tak jako schválení a vyhlášení závazné části územního plánu. Zatímco územní plán stanovuje dlouhodobější rámce, v nichž se realizují konkrétní rozhodnutí, rozpočet je operativní formou rozhodování o těchto jednotlivých akcích. To však nikterak neznamená, že v rámci úvah o rozpočtu nejsou na místě úvahy strategické. To se týká zejména úvěrování činností obce. Rozpočty obcí jsou v nejvlastnějším slova smyslu rozpočty veřejnými, neboť jsou projednávány a schvalovány na veřejném zasedání zastupitelstva a každý občan má právo se k navrženému rozpočtu obce vyjádřit. Zastupitelstva mají povinnost,

„Veřejné finance jsou specifické finanční vztahy a operace probíhající v rámci ekonomického systému mezi autoritami tzv. veřejné správy na straně jedné a ostatními subjekty na straně druhé.“ [HAMERNÍKOVÁ a MAAYTOVÁ, 2007]

„Veřejné finance představují tu část finančního systému národního hospodářství, která prochází přerozdělovacím procesem cestou veřejných rozpočtů, rozhoduje se o nich ve veřejné správě, veřejnou volbou a podléhají veřejné kontrole.“ [STRECKOVÁ, 1998]

Struktura rozpočtů a rozpočtová pravidla jsou upravena řadou právních předpisů, a to ke státnímu rozpočtu a rozpočtovým pravidlům, k hospodaření s majetkem státu a k rozpočtům a k hospodaření s majetkem územních samosprávných celků: ----- zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění zákona č. 493/2000 Sb., zákona č. 141/2001 Sb., zákona č. 187/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 479/2003 Sb. (ve znění zákona č. 281/2009 Sb.), zákona č. 186/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb. a zákona č. 482/2004 Sb. [úplné znění zákona č. 580/2004 Sb.], ve znění zákona č. 1/2005 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 546/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 130/2006 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 140/2006 Sb., zákona č. 230/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 174/2007 Sb., zákona č. 218/2007 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 26/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 109/2009 Sb., zákona č. 154/2009 Sb., zákona č. 214/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 417/2009 Sb., zákona č. 421/2009 Sb., zákona č. 139/2010 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 30/2011 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 366/2011 Sb., zákona č. 370/2011 Sb., zákona č. 427/2011 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 465/2011 Sb., zákona č. 171/2012 Sb., zákona č. 407/2012 Sb., zákona č. 501/2012 Sb. a zákona č. 303/2013 Sb.; ----- zákon č. 501/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony; ----- vyhláška MF č. 323/2002 Sb., o rozpočtové skladbě, ve znění vyhlášky č. 568/2002 Sb., vyhlášky č. 484/2003 Sb., vyhlášky č. 440/2006 Sb., vyhlášky č. 233/2007 Sb., vyhlášky č. 306/2007 Sb., vyhlášky č. 175/2009 Sb., vyhlášky č. 357/2009 Sb., vyhlášky č. 51/2011 Sb., vyhlášky č. 452/2011 Sb., vyhlášky č. 96/2012 Sb. a vyhlášky č. 493/2012 Sb.;

b

c

d

215 ii–1 ii


214

----- vyhláška MF č. 52/2008 Sb., kterou se stanoví zásady a termíny finančního vypořádání vztahů se státním rozpočtem, státními finančními aktivy nebo Národním fondem; ----- vyhláška MF č. 449/2009 Sb., o způsobu, termínech a rozsahu údajů předkládaných pro hodnocení plnění státního rozpočtu, rozpočtů státních fondů, rozpočtů územních samosprávných celků, rozpočtů dobrovolných svazků obcí a rozpočtů Regionálních rad regionů soudržnosti, ve znění vyhlášky č. 403/2010 Sb., vyhlášky č. 451/2011 Sb. a vyhlášky č. 10/2013 Sb.; ----- vyhláška MF č. 133/2013 Sb., o stanovení rozsahu a struktury údajů pro vypracování návrhu zákona o státním rozpočtu a návrhu střednědobého výhledu státního rozpočtu a lhůtách pro jejich předkládání; ----- vyhláška MF č. 419/2001 Sb., o rozsahu, struktuře a termínech údajů předkládaných pro vypracování návrhu státního závěrečného účtu a o rozsahu a termínech sestavení návrhů závěrečných účtů kapitol státního rozpočtu, ve znění vyhlášky č. 581/2004 Sb., vyhlášky č. 342/2009 Sb. a vyhlášky č. 24/2012 Sb.; ----- vyhláška MF č. 296/2005 Sb., o centrální evidenci dotací a návratných finančních výpomocí; ----- vyhláška MF č. 455/2008 Sb., o rozsahu, struktuře a termínech předkládání údajů o stavu pohledávek z poskytnutých návratných finančních výpomocí, majetkových účastí a cenných papírů, jejichž majitelem je stát a se kterými jsou příslušní hospodařit správci kapitol; ----- vyhláška MF č. 383/2009 Sb., o účetních záznamech v technické formě vybraných účetních jednotek a jejich předávání do centrálního systému účetních informací státu a o požadavcích na technické a smíšené formy účetních záznamů (technická vyhláška o účetních záznamech), ve znění vyhlášky č. 434/2010 Sb., vyhlášky č. 437/2011 Sb. a vyhlášky č. 461/2012 Sb.; ----- nařízení vlády č. 98/2002 Sb., kterým se stanoví podmínky a způsob poskytování dotací ze státního rozpočtu na aktivity příslušníků národnostních menšin a na podporu integrace příslušníků romské komunity, ve znění nařízení vlády č. 262/2005 Sb. a nařízení vlády č. 38/2007 Sb.; ----- vyhláška MF č. 560/2006 Sb., o účasti státního rozpočtu na financování programů reprodukce majetku, ve znění vyhlášky č. 11/2010 Sb.; ----- opatření MF ČR čj. 111/74 200/1997, o rozpočtové skladbě, ve znění dodatku opatření čj. 111/60 840/1998 [publikováno ve Sbírce zákonů v částce č. 6]; ----- zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 492/2000 Sb. (oprava tiskové chyby částka 150/2001 Sb.), zákona č. 229/2001 Sb. (oprava tiskových chyb částka 87/2001 Sb.; ve znění zákona č. 480/2003 Sb.), zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb. (zrušen nálezem ÚS č. 476/2002 Sb.), zákona č. 202/2002 Sb. a zákona č. 280/2002 Sb. [úplné znění zákon č. 14/2003 Sb.], ve znění zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 354/2003 Sb., zákona č. 480/2003 Sb., zákona č. 41/2004 Sb., zákona č. 218/2004 Sb. (ve znění zákona č. 186/2006 Sb.), nálezu ÚS č. 278/2004 Sb., zákona č. 217/2005 Sb., zákona č. 359/2005 Sb., zákona č. 22/2006 Sb. (oprava tiskové chyby uveřejněna v částce č. 25/2006 Sb.), zákona č. 140/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 139/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb.,

Metodika

-----

-----

-----

-----

-------------

a

zákona č. 457/2008 Sb., zákona č. 153/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 18/2012 Sb., zákona č. 239/2012 Sb., zákona č. 407/2012 Sb., zákona č. 503/2012 Sb. a zákona č. 311/2013 Sb.; zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosu některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění zákona č. 492/2000 Sb. (oprava tiskové chyby částka 150/2001 Sb.), ve znění zákona č. 483/2001 Sb., zákona č. 387/2004 Sb., zákona č. 1/2005 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 377/2007 Sb., zákona č. 370/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 295/2012 Sb. a zákona č. 500/2012 Sb.; vyhláška MF č. 264/2013 Sb., o podílu jednotlivých obcí na stanovených procentních částech celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty a daní z příjmů; zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů [obsahuje samostatnou úpravu daně ze zemního plynu a některých dalších plynů, daně z pevných paliv a daně z elektřiny], ve znění zákona č. 2/2009 Sb., zákona č. 206/2009 Sb. (ve znění zákona č. 347/2010 Sb.), zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 282/2009 Sb., zákona č. 292/2009 Sb., zákona č. 199/2010 Sb., zákona č. 366/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 463/2012 Sb. a zákona č. 313/2013 Sb.; zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 421/2004 Sb., zákona č. 557/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 635/2004 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 138/2006 Sb., zákona č. 140/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č. 270/2007 Sb., zákona č. 27/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 477/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb. a zákona č. 421/2009 Sb. [úplné znění zákon č. 27/2010 Sb.], ve znění zákona č. 457/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 465/2011 Sb., zákona č. 466/2011 Sb., zákona č. 171/2012 Sb. a zákona č. 303/2013 Sb.; zákon č. 420/2004 Sb., o přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí, ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů (zákon o veřejných sbírkách), ve znění pozdějších předpisů; vyhláška MF č. 491/2005 Sb., o postupu při vypracování privatizačního projektu a o osnově upravující způsob uspořádání jednotlivých částí privatizačního projektu.

Rozpočtovou soustavu tvoří rozpočet státní, mimorozpočtové fondy, rozpočty organizací zřizovaných státem, rozpočty územních samospráv a rozpočty územními správami zřizovaných organizací, které jsou dále členěny podrobněji takto: ------------- státní rozpočet: -------- daňové příjmy; -------- kapitálové příjmy; -------- přijaté transfery; -------- nedaňové příjmy;

b

c

d

217 ii–1 ii


216

------------- mimorozpočtové fondy: -------- státní účelové fondy; -------- svěřenecké fondy; -------- privatizační fondy; -------- vládní agentury (PGRaLF, a. s.; EGPS, a. s.; ČEB; ČZRB, a. s.; ČKA); -------- zdravotní pojišťovny; ------------- rozpočty organizací zřizovaných státem; ------------- rozpočty územní: -------- rozpočty obcí; -------- rozpočty krajů; ------------- rozpočty organizací zřizovaných územními samosprávnými celky. Rozpočet plní celou řadu vzájemně provázaných funkcí, které se v teorii zpravidla člení na funkci: -------------------------------------------------

alokační; redistribuční; stabilizační; iniciační.

Územní samospráva v rozsahu své kompetence určuje způsob využití finančních prostředků pro uspokojení poptávky občanů po veřejných statcích a veřejných službách (s přihlédnutím ke stavu budoucích veřejných rozpočtů a k požadavkům na budoucí veřejné rozpočty). Otázka v této souvislosti zní: jak účinná je politika územního samosprávného celku při nakládání s majetkem a s vynakládáním veřejných rozpočtů (v tomto případě zejména s přihlédnutím ke struktuře výdajů mandatorních/kvasimandatorních/nemandatorních. [blíže viz též � OCHRANA

a kol., 2010]

Přestože se zásadně změnilo právní a politické prostředí, ekonomické aktivity obcí jsou dosud stále podstatně omezeny a podvázány, a to jednak rozpočtovými příjmy a pravidly nakládání s rozpočtem, jednak možnostmi kumulace rozpočtových prostředků s prostředky soukromými a konečně způsobem nakládání (účtování) s prostředky dotačními, zejména možnostmi převodu účelově vázaných dotačních prostředků v jednotlivých kalendářních letech. Základním účelem, pro který jsou finanční prostředky obcí vynakládány, je realizace veřejně prospěšných opatření, zejména staveb (investic). Představují zároveň jednu z nejvýznamnějších položek v ekonomii obce, neboť k jejich realizaci musí mít obec majetkové a finanční disponibilní rezervy. V samých počátcích nové existence obcí po roce 1990 prošly mnohé z nich vlnou překotného a chaotického rozprodeje majetku v dobré víře, že umožní vznik řádných vlastnických vztahů a správy majetku, které obvykle obce samy (míněno jejich zastupitelé a úředníci) nejsou schopny. Jen málokteré obce byly v tomto okamžiku schopny vskutku strategického uvažování o svém rozvoji a vytvářely si takové majetkové rezervy, které by jim umožnily stanovováním vhodných podmínek využití tohoto majetku kompenzovat nedostatek berní politiky státu (neexistence místních daní, velmi centralistický způsob jejich přerozdělování podvazující aktivitu obcí a podobně). Uvážlivé nakládání majetkem bylo (a dodnes je) jedinou reálnou možností obce, jak kompenzovat trvající rozpočtová omezení. Tento stav například nepodněcuje dostatečně obce, aby vytvářely vyhledáváním vhodných rozvojových lokalit příznivé prostředí pro umisťování žádoucích investic a pro kvalitní ekonomický, sociální a kulturní rozvoj. Vytváří se ale naopak prostředí vhodné pro pololegální až nelegální praktiky. Na druhou stranu ovšem platí, že obstarávání nezbytných prostředků pro rozvoj obce je (a do budoucna stále více bude, zejména u prostředků z evropských fondů) vázáno na vypracování, projednání a schválení řádné dokumentace, která umožní posoudit účelnost

Metodika

a

a potřebnost poskytování zvláštních finančních prostředků a ověřit přiměřenost požadavků na tyto prostředky. Bez řádné a ověřitelné dokumentace nebude prakticky možné se o významnější prostředky pro rozvoj obcí a regionů ucházet. Ve vztahu k územnímu plánování je významná výše rozpočtu a jeho skladba, zejména pak jeho disponibilní část, kterou může obec využít ke svému rozvoji. Většina obcí a měst, tím spíše pak obcí malých, má značně napjatý rozpočet, z něhož často jen s obtížemi uspokojuje běžnou údržbu a správu obce. Na investice musejí být prostředky získávány odjinud, zpravidla na základě různých dotačních titulů z programů vyhlašovaných orgány státu. V některých případech se lze ucházet i o prostředky zahraniční (v budoucnu například ze strukturálních fondů EU pro obce v rámci regionu). Aby bylo úsilí o takové prostředky korunováno úspěchem, musí být žádost velmi dobře a fundovaně připravena a zdůvodněna. Jedním z nejvýznamnějších zdrojů kvalifikovaných argumentů je právě územní plán, který – jakožto výsledek shody pospolitosti obce – stanovuje priority, které by měly být, nebo lépe které musejí být uspokojeny nejdříve, aby umožnily například účelný rozvoj určité části území, která je podmínkou pro rozvoj území navazujících. Bez důkladného poznání území nelze takovou argumentaci připravit. A znalcům prostorové ekonomie obvykle nedá příliš velkou námahu rozkrýt, že se argumentace uvedená v žádosti o finanční prostředky neopírá o kvalifikovanou analýzu a vyhodnocení místních podmínek. Tento vztah mezi rozpočtem a územním plánování zvláště vyniká při úvahách občanů a politiků obce o „veřejně prospěšných stavbách“, které představují nároky z náhrad za omezení vlastnických práv (vyvlastnění). V případě jiných forem financování se jedná se především o dotační tituly, úvěrové financování a některé bankovní nástroje, o nichž je podrobněji řeč na jiném místě. Ve vztahu k územnímu plánování se jedná o nástroje, které by měly být využity (třeba i v kofinancování se soukromými subjekty) k iniciačním investicím, to jest takovým investicím, které vyvolávají další přiměřený a usměrňovaný (žádoucí) rozvoj obce. I v tomto případě je nutno znát povahu, rozsah a etapizaci provedení takových investic. Formy kooperace se soukromými subjekty jsou různé – plánovací smlouva, koncesní smlouva… Je však třeba znovu důrazně upozornit, že základem pro nakládání s finančními prostředky jsou kvalifikované úvahy o rozvoji obce a jejím hospodářském a správním potenciálu! Velmi snadno by se totiž obec mohla předlužit, popřípadě spotřebovat mnohé prostředky neúčelně. V posledním období se v souvislosti se snahou (jinak zcela chvályhodnou) po transparentnosti rozmohlo v procesu zadávání veřejných zakázek mnoho alibismu (snahy vyhnout se rozhodováním s vyšší mírou odpovědnosti) tím, že se volí zdánlivě jednoduchá a především jen zdánlivě úsporná řešení. Nejčastějším postupem při zadávání veřejných zakázek, a to i klíčových investic městských, je rozhodování podle výše nabídnuté ceny, aniž je vzata v úvahu kvalita nabízeného řešení. Takový postup je ovšem v rozporu se základními zásadami hospodárného nakládání s majetkem, jak ho nastavuje právní úprava obecního zřízení, resp. zákona o hlavním městě Praze. Hospodárností se rozumí takové nakládání veřejnými prostředky (financemi, majetkem), které vede k dosažení sledovaného cíle a účelu s co nejnižším vynaložením zdrojů – avšak při dosažení stanovené nebo předvídané kvality! Uchylování se k takovému postupu při alokaci zdrojů je ovšem často vyvoláno nejasnostmi zadavatelovými o smysluplnosti, účelnosti a efektivnosti zvoleného řešení. Velmi často totiž v praxi schází provázanost a argumentační opora plynoucí z územně plánovací dokumentace a ze základních programových dokumentů obce. Ve svých důsledcích tak tento postup vede naopak k mrhání veřejnými zdroji. Právě územně ekonomické podmínky a požadavky však mnoha stávajícím územně plánovacím dokumentacím všech úrovní chybějí (a to počínaje Politikou územního rozvoje). Již v zadání není vůbec přihlédnuto k provázanosti rozpočtu a rozpočtových výhledů s rozvojem území (s jeho plánováním). Pravidelně odpovědné správy obcí pomíjejí skutečnost, že dva základní nástroje – územní plán a rozpočet – zaujímají první místa ve výčtu kompetencí samospráv.

b

c

d

219 ii–1 ii


218

MONITORING A KONTROLA VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ Vzhledem k vývoji územních rozpočtů a potřebě určité regulace ne příliš příznivého vývoje v České republice byla vypracována a vládou usnesením [usnesení vlády ČR ze dne 12. 11. 2008 č. 135, ve znění usnesení vlády ČR ze dne 29. 09. 2010 č. 695 a ze dne 03. 10. 2012 č. 722] schválena soustava informativních a monitorujících ukazatelů (SIMU), na jejichž základě posuzuje Ministerstvo financí vývoj územních rozpočtů. Tato soustava může být i určitým etalonem využitelným (alespoň pro základní orientaci) pro účely územního plánování. Soustava rozlišuje ukazatele informativní a monitorující: Informativními ukazateli se rozumí: -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

počet obyvatel obce; příjem celkem (po konsolidaci); úroky; uhrazené splátky dluhopisů a půjčených prostředků; dluhová služba celkem; ukazatel dluhové služby (vyjádřený v %); aktiva celkem; cizí zdroje; stav na bankovních účtech celkem; úvěry a komunální dluhopisy; přijaté návratné finanční výpomoci a ostatní dluhy; zadluženost celkem; podíl zadluženosti na cizích zdrojích (v %); osmileté saldo; oběžná aktiva; krátkodobé závazky.

Monitorujícími ukazateli se rozumí: ------------- podíl cizích zdrojů k celkovým aktivům (v %); ------------- celková (běžná) likvidita.

PLÁNOVACÍ SMLOUVA A DOHODA O PARCELACI V souvislosti s určitou ekonomizací procesu územního plánování a územního řízení, zejména s ohledem na aktivitu investorů v případech větších investičních záměrů v území, může být požadována podmínka uzavření dohody o parcelaci (s dalšími vlastníky v území, s nimiž je dohodnuto uspořádání území) a plánovací smlouvy (mezi obcí a investorem/investory). Rámcový obsah těchto nástrojů je uveden v příloze č. 12 k vyhlášce č. 500/2006 Sb. – dohoda o parcelaci, a v příloze č. 13 – plánovací smlouva. Vzorová osnova plánovací smlouvy, jejíž základní body uvádíme níže, může být do značné míry vodítkem pro širší úvahy o obsahu a zaměření zadání: ------------- preambule (společný zájem a záměry / cíl smlouvy / základní parametry rozsahu, obsahu a formy naplňování společného zájmu/záměrů smluvních stran / podmínky vzájemné spolupráce a součinnosti); ------------- záměr/y města/obce (primární/další); ------------- záměry (investiční) společnosti, dotčené pozemky společnosti; ------------- projekty společného zájmu – společné „záměry smluvních stran“; ------------- realizace záměrů smluvních stran (etapy / priority realizace primárního záměru města/obce / etapy realizace záměru společnosti / termíny realizace záměrů smluvních stran / termíny realizace projektů společného zájmu).

Metodika

------------- plnění poskytnutá společností ve prospěch města/obce (finanční/nefinanční); ------------- způsob úhrady částky; ------------- záruky; ------------- užívání projektů společného zájmu; ------------- prohlášení města/obce; ------------- prohlášení společnosti; ------------- zásady spolupráce a vzájemné součinnosti smluvních stran; ------------- odpovědnost za škodu, vyšší moc; ------------- povinnost mlčenlivosti; ------------- součinnost a způsob komunikace; ------------- závěrečná ustanovení (řádné schválení zastupitelstvem města/obce / platnosti a účinnosti smlouvy / změny smlouvy / výklad smlouvy / podmínky postoupení anebo převodu práv a povinností ze smlouvy na třetí osoby / salvátorská klauzule / právní řád / spory a jejich řešení / počet listů a příloh smlouvy / závěrečná klauzule); jak je z této osnovy zřejmé, je již při přípravě územního plánu (jeho aktualizace nebo změny) třeba zvažovat možnosti vlastního financování rozvojových záměrů obcí samou, popřípadě možnosti financování soukromými subjekty nebo společného financování soukromého a veřejného sektoru (například prostřednictvím PPP projektů neboli koncesí). I pro případy vstupu investorů do území je na místě, aby měla obec představu o svých rozvojových záměrech a byla s to o nich efektivně vyjednávat.

a

b

c

d

221 ii–1 ii


220

Informací [latinské in-formō (zevnitř) utvářím, dávám tvar, ztvárňuji] se rozumí velmi široká škála významů; nejobecněji se informací rozumí údaje, resp. data o prostředí v nejširším smyslu slova (to jest včetně člověka), jeho stavu a procesech v něm probíhajících, jíž se snižuje nebo odstraňuje neurčitost znalosti/ vědomosti příjemce/uživatele informace. Způsoby nakládání informacemi, jejich sběr, evidence a archivace, další užívání/ distribuce pro agendové činnosti apod. je upraveno řadou právních předpisů (o svobodném přístupu k informacím, o ochraně osobních údajů, o ochraně utajovaných skutečností, o státní statistice – zejména o základních registrech). Dostupnost informací je jedním ze základních předpokladů smysluplného územního plánování včetně participace všech dotčených subjektů. V souladu se strukturou informací (dat a údajů s potenciálem odstraňovat neurčitosti o znalostech území, obyvatel a podobně) vedl v souvislosti se sjednocující tendencí k výkonu veřejné správy na elektronické platformě k vydání nové právní úpravy, opakovaně novelizované, stanovující podmínky pro založení a provoz systému základních registrů a jejich propojování a správu. Zákon člení jednotlivé registry podle charakteru soustředěných informací na: -------------------------------------------------

informace o obyvatelích (registr obyvatel); informace o osobách (registr osob); informace o území (registr územní identifikace); informace o právech a povinnostech (registr práv a povinností).

Předmětem právní úpravy je vymezení základních pojmů, roztřídění registrů, obsah základních registrů, a to registru obyvatel, registru osob (právnických, fyzických a orgánů veřejné moci), registru práv a povinností (registr agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností) a registru územní identifikace (adres a nemovitostí). Zákon stanovuje, co se rozumí údaji základního registru [§ 4], jakým způsobem mohou být tyto údaje využívány [§ 5], jakým způsobem se provádí správa (základní působnost je svěřena Správě základních registrů se sídlem v Praze, která je pověřena správou celého systému a dohledem nad podmínkami jeho využívání. V případě pochybností o oprávnění nakládat údaji pak vykonává dozorovou působnost Úřad na ochranu osobních údajů). Vedle Správy základních registrů působí též Správce agendového informačního systému. Zákon stanovuje obsah agendových identifikátorů fyzických osob a způsob přidělování [§ 9 až § 10]. Obsah identifikátorů právnických osob je přidělován podle jiných právních předpisů, zejména podle zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů. Zároveň zákon stanovuje pravidla pro vydávání ověřených výstupů ze základních registrů [§ 14]. Samostatnou úpravu stanovuje zákon následně pro jednotlivé skupiny registrů, a to především pro registr obyvatel [§ 16 an.], přičemž především identifikuje jednotlivé skupiny obyvatel, kterých se údaje v registrech týkají, rozsah a obsah údajů v registrech, zapisování těchto údajů do registrů a jejich správa, zejména uchovávání a likvidace, resp. případné nové pořízení údajů. Dále jsou stanoveny podmínky registru osob. V ustanovení § 24 jsou vymezeny další pojmy, určeny subjekty vedené v registru osob (právnické osoby, organizační složky právnických osob, organizační složky státu, podnikající fyzické osoby, zahraniční osoby a jejich organizační složky a konečně organizace s mezinárodním prvkem, jsou-li zapsány do evidence podle jiného právního předpisu). Hlava III pak podrobněji vymezuje obsah a rozsah údajů vedených v registru osob [§ 2], způsob zapisování údajů do registru a jeho správu. Velmi podstatnou z hlediska profesního je část zákona upravující registr územní identifikace. V ustanovení § 29 jsou –

Metodika

a

mimo jiné – uvedeny další pojmy, a to zejména pojem „územní prvek“, „územně evidenční jednotka“, „stavební objekt“, „adresní místo“, „lokalizační údaj územního prvku“, „vazba mezi územními prvky“, „vazba územně evidenčních jednotek na územní prvky“ a další. Podrobněji je stanoven obsah registru územní identifikace [§ 31] a výčet údajů vedených o územních prvcích a územně evidenčních jednotkách [§ 32]. V ustanovení § 34 jsou podrobněji stanoveny další údaje o „stavebním objektu“ a v § 35 o pozemku a adresním místě. Zobrazení uvedených prvků se provádí nad mapami státního mapového díla nebo nad digitální mapou veřejné správy [§ 36]. Zákon dále stanovuje zvláštní způsoby vedení údajů, informační systém územní identifikace, zapisování údajů do registru územní identifikace, a to pro všechny výše uvedené případy. Samostatná část zákona je podrobněji věnována též registru práv a povinností, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumějí: ------------- činnosti, jakožto soubor úkonů, které za účelem výkonu veřejné moci konají orgány veřejné moci v rámci své agendy; ------------- role, jakožto souhrn oprávnění úředních osob, které vykonávají určitou činnost, k přístupu k referenčním údajům v základních registrech nebo k údajům v agendových informačních systémech. Tato část právní úpravy sleduje především vymezení základního rámce pro nakládání s velmi citlivým údaji, zejména pak s jejich propojováním, které umožňuje mimořádně rozsáhlý zásah do soukromí a musí tudíž podléhat zvláště přísné reglementaci. Lákavost elektronického zpracování dat a elektronického výkonu veřejné správy nesmí však být na překážku ochraně lidských práv a svobod, a to ani se zdůvodněním dosažení vyšší míry efektivity veřejné správy (tím spíše, je-li tu hrozba vnějšího průniku do takto shromážděných údajů). Druhým důvodem k opatrnosti je skutečnost obecněji související s přechodem na elektronický výkon veřejné správy, a tím je „všeobecná dostupnost“. Vezmeme-li vážně základní zásady správy, jak je definuje § 2 až § 8 správního řádu, zejména maximu, že veřejná správa je veřejnou službou, pak měřítkem nemůže a nesmí být pouhé zjednodušení výkonu veřejné moci oprávněným orgánům, ale zejména přístup jednotlivých občanů k takto vykonávané správě, neboť mnozí (zejména starší) k elektronické správě zcela rovný přístup nemají. Pro pořizovatele, i pro zpracovatele je v případě územně plánovacích činností dostupnost informací a jejich systémové zařazení velmi podstatnou složkou činnosti. Význam má tato právní úprava i pro výkon profesní samosprávy, jíž se dotýká především nakládání s údaji základních registrů a poskytování s tím souvisejících služeb a informací. Dostupnost informací, způsob jejich uspořádání a evidence, způsob využívání informací však patří v procesu územního plánování, a to ze všech stran (to jest všemi zúčastněnými aktéry/činiteli), k nejslabším článkům. Požadavky na nakládání s informacemi v územně plánovací praxi: ------------- jednoznačné přiřazení ke stanovené územní jednotce (vztah k území); ------------- setrvalá aktualizace informací po dlouhou dobu (časové řady sledovaných jevů pro porovnávání vývojových tendencí); ------------- uspořádanost podle základních/elementárních prvků umožňujících skladebné vrstvení a vysokou míru přehlednosti; ------------- vhodná struktura evidence a archivace, umožňující rychlý přístup, rychlou orientace a využitelnost. Obsah prováděcí vyhlášky ke stavebnímu zákonu, která se tematikou sběru a třídění informací („jevů sledovaných v území“) v územním plánování zabývá, patří k mimořádně problematickým. V příloze uvedený soubor jevů postrádá věcně odůvodněné a logické třídění umožňující tyto jevy v případě objevu jevů nových a dosud nesledovaných do celé struktury inkorporovat. Postrádá jakékoli hierarchické uspořádání – vedle sebe se proto v jedné rovině objevují jevy významově absolutně nesouměřitelné jevy. Nelogičnost a neuspořádanost se pak následně projevuje v samotné plánovací činnosti mnoha dalšími důsledky:

b

c

d

223 ii–1 ii


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------II–2.5.6 INFORMACE, INFORMAČNÍ SYSTÉMY A ZÁKLADNÍ REGISTRY ------------------------------------------------------------------------------------------------------------

222

buď nepoužitelností, má-li být výsledná dokumentace věrohodná a smysluplná, nebo nepřehledností a neuspořádaností dokumentace na těchto jevech koncipované. I vzhledem k této skutečnosti většina velkých měst, která byla především předmětem výzkumu, přikročila k vlastnímu uspořádání souborů jevů sledovaných v území v rámci tvorby „územně analytických podkladů“. V souvislosti s kybernetickou bezpečností upravila prováděcí vyhláška [vyhláška NBÚ a MV č. 317/2014 Sb.] k zákonu o kybernetické bezpečnosti [zákon č. 181/2014 Sb.], co se rozumí významnými informačními systémy a jaká jsou určující kritéria pro jejich třídění (dopadová a oblastní). Na základě dopadových kritérií (přímé ohrožení fungování státu a jeho základních složek: úplná nebo částečná nefunkčnost informačního systému) je v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky uveden rozsáhlý seznam 92 institucí obsluhujících a spravujících informační systém. Tento přehled může být rovněž dobrým vodítkem pro pořizovatele a zpracovatele územně plánovací dokumentace o odvětvovém členění informačního systému jako celku a dobrým zdrojem (vedle oborových statistik a statických programů) pro zjišťování nezbytných informací. Na základě oblastních kritérií jsou do seznamu v příloze č. 2 zařazeny u orgánu veřejné moci (I) a u orgánu veřejné moci – kraje v přenesené působnosti (II) sledované informační položky.

Metodika

a

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Investiční činnost ve výstavbě / souvislost s rozvojem a plánováním města a veřejnými zakázkami

II–2.6

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------Základem rozvoje osídlení je investování. V něm se prolínají jak zájmy individuální (jednotlivých občanů/uživatelů), tak zájmy skupinové, a to v celé shora popsané škále. Způsoby investování a důvody pro investování jsou mimořádně variabilní a heterogenní, což do značné míry také předurčuje postavení a konání jednotlivých aktérů. Zvláštním případem konání jednotlivých aktérů při užívání, údržbě, obnově či znovuvytváření vystavěného prostředí je investiční činnost (průnik investiční činnosti soukromé na pozemcích bezprostředně navazujících na veřejné prostranství a tvořících jeho hmotový rámec, popřípadě soukromými investicemi ve veřejném prostranství samém, v souběhu s investiční činností veřejnou, realizovanou místní samosprávou, popřípadě jinými veřejnými aktéry). Investiční činnost lze z hlediska veřejnoprávních konotací uspořádat do tří základních fází. Těmito fázemi jsou: 1— fáze přípravná, během níž se formuje investiční záměr a vytvářejí se ekonomické a soukromoprávní předpoklady jejího úspěšného průběhu. Během této fáze však již musejí být vzaty v úvahu budoucí souvislosti veřejnoprávní, zejména předpoklady a podmínky územně plánovací a podmínky a předpoklady související s veřejnými i soukromými zájmy, které mohou být investiční činností dotčeny; 2— fáze realizační, která se člení do dílčích procesních fází: ------------- v souvislosti s územním plánováním, resp. obecněji územní přípravou a územně plánovacím rozhodováním, a to včetně posouzení vlivu koncepcí na životní prostředí (SEA); ------------- v souvislosti s územním řízením a věcnými a právními předpoklady, které musejí být splněny, a to včetně případného posouzení vlivu stavby na životní prostředí (EIA); ------------- v souvislosti se stavebním řízením a povolením stavby, popřípadě povolením změn stavby v průběhu výstavby; ------------- v souvislosti s prováděním stavby a jejím dokončením a uvedením do provozu a užívání; 3— fáze ukončovací/závěrečná, během níž je realizován podnikatelský záměr v přepokládané podobě (prodej, nájem atd.), v případě obnovy nebo tvorby nového veřejného prostranství pak podmínky jeho uvedení do provozu a užívání včetně vypořádání dopadů investice do vlastnických práv (kompenzace dotčeným vlastníkům v případě negativních externalit, příspěvek dotčených vlastníků v případě kladných externalit realizované investice); investiční činnost obecně, při utváření veřejného prostranství pak zvláště, představuje velmi komplexní aktivitu, na niž dopadají důsledky značného množství právních předpisů. Investiční činnost může být v území realizována různými subjekty – vlastníky nemovitostí s přímou osobní vazbou na území (obyvatel obce) a vlastníky nemovitostí bez přímé vazby (investiční firmy, často globálního měřítka).

b

c

d


224

Základní schéma průběhu investiční činnosti / veřejnoprávní konsekvence

marketing a financování

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

soukromý investor vs. veřejná správa postup SE zásadními intervencemi veřejné správy S plánovací smlouvou/dohodou o parcelaci (poplatky a správní procesy)

VEŘEJNÉ ZAKÁZKY veřejnoprávní souvislosti a náležitosti územní (územně plánovací) podmínky s podmínkou RP/ÚS SE změnou ÚPD

BEZE změny ÚPD

RP/ územní studie

územní plán

návrh řízení o ÚP/RP schválení OOP územní řízení (EIA/bez EIA) standardní/zjednodušené/územní souhlas plánovací smlouva dohoda o parcelaci jiné podmínky AUS stavební řízení

certifikát AI

změna stavby před dokončením KOLAUDACE uvedení investice do provozu a užívání vypořádání závazků k veřejné správě konečná realizace investičního záměru

Zadávání veřejných zakázek je upraveno souborem několika předpisů. Nejvýznamnějším a základním právním předpisem je zákon o veřejných zakázkách. Určité možnosti spolufinancování, to jest rozložení celkové investiční zátěže na více subjektů, umožňuje zákon koncesní. V tomto případě však musí dbát veřejná správa na důslednou kontrolu vynakládaných prostředků a vycházet z rozvahy o možnostech „latentního“ zadlužení rozpočtu a reálnosti splátek a zapravení dalších souvisejících závazků. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, upravuje v části první – Obecná ustanovení zejména předmět úpravy, vymezuje základní subjekty a pojmy, a to zadavatele veřejné zakázky (též centrálního zadavatele), vymezuje relevantní činnosti a jejich souběh, stanoví základní zásady postupu zadavatele, zejména zásady transparentnosti a nediskriminace.

zadání/záměr

vypořádání soukromoprávních závazků

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Urbanistická soutěž jako forma zadání veřejné zakázky

soukromoprávní souvislosti a náležitosti

postup BEZ zásadních intervencí veřejné správy BEZ plánovací smlouvy a dohody o parcelaci (poplatky a správní procesy)

a

II–2.7

investiční záměr ve výstavbě

majetek a vlastnické vztahy

Metodika

V části druhé – Zadávací řízení vymezuje zákon v hlavě I druhy [§ 21] a podmínky použití zadávacích řízení, a to otevřené řízení [§ 21], užší řízení [§ 21], jednací řízení s uveřejněním [§ 22], jednací řízení bez uveřejnění [§ 23], soutěžní dialog [§ 24] a zjednodušené podlimitní řízení [§ 25]. V hlavě II zahájení a průběh zadávacího řízení [§ 26], a to otevřené řízení [§ 27], užší řízení [§ 28], jednací řízení s uveřejněním [§ 29 až 33], jednací řízení bez uveřejnění [§ 34], soutěžní dialog [§ 35] a zjednodušené podlimitní řízení [§ 38]. Pro průběh zadávacího řízení stanovuje podrobněji podmínky pro úpravu návrhu smlouvy v jednacím řízení s uveřejněním, zvláštní ustanovení o jednání sektorového zadavatele před podáním nabídek, podmínky pro jednací řízení bez uveřejnění, pro soutěžní dialog a pro zjednodušené podlimitní řízení. V hlavě III upravuje zákon podrobněji lhůty a jejich průběh, a to lhůty a jejich změny v zadávacím řízení platné pro veřejného zadavatele a pro sektorové zadavatele, a lhůty zadávací. V hlavě IV stanoví zákon náležitosti zadávací dokumentace a technické podmínky, jejich stanovení, klasifikaci předmětu veřejné zakázky, poskytování zadávací dokumentace dodavatelům, poskytování dodatečných informací k zadávacím podmínkám a prohlídku místa plnění. V hlavě V zákon určuje požadavky na prokazování kvalifikace, a to podle toho, je-li zadavatelem veřejný nebo sektorový zadavatel. Požadavky veřejného zadavatele na kvalifikaci musejí obsahovat požadovaný rozsah kvalifikace, způsob průkazu splnění kvalifikace, stanovit dobu pro prokazování splnění kvalifikace, základní kvalifikační předpoklady a profesní kvalifikační předpoklady, ekonomické a finanční kvalifikační předpoklady, technické kvalifikační předpoklady; pro účely prokazování kvalifikace stanovuje požadavky na pravost a stáří dokladů, oznamování a prokazování změn v kvalifikaci, požadavky na posouzení kvalifikace a postup při nesplnění kvalifikace, podmínky pro omezení počtu zájemců v užším řízení, jednacím řízení s uveřejněním a soutěžním dialogu a prokazování kvalifikace u podlimitní veřejné zakázky. Sektorovému zadavateli se ukládá požadovat při posuzování průkaz následujících skutečností: rozsah kvalifikace, prokazování splnění kvalifikace, doba prokazování splnění kvalifikace a omezení počtu zájemců v užším řízení a jednacím řízení s uveřejněním. Zvláštní ustanovení jsou věnována složení jistoty, nakládání s ní a jejímu uvolnění po ukončení zadávacího řízení. V hlavě VI stanovuje zákon náležitosti obsahu a podání

b

c

d


226

nabídky, popřípadě podmínky pro předložení variant nabídek. V hlavě VII jsou stanoveny náležitosti otevírání obálek s nabídkami a obsah a forma protokolu o otevírání nabídek, požadavky na složení a činnost (jednání a rozhodování) hodnoticí komise, požadavky na posouzení a hodnocení nabídek, zejména posouzení ceny a mimořádně nízké nabídkové ceny, stanovení hodnoticích kritérií, způsob hodnocení nabídek a požadavky na vypracování a obsah zprávy o posouzení a hodnocení nabídek. V hlavě VIII jsou stanoveny podmínky pro ukončení zadávacího řízení, jímž se rozumí výběr nejvhodnější nabídky, uzavření smlouvy s vybraným dodavatelem, oznámení o výsledku zadávacího řízení, podmínky případného zrušení zadávacího řízení a konečně obsah písemné zprávy zadavatele o průběhu zadávacího řízení. Část třetí – zvláštní postupy v zadávacím řízení – upravuje v hlavě I podmínky předběžného oznámení a pravidelného předběžného oznámení veřejného a sektorového zadavatele a požadavky na pravidelné předběžné oznámení jako způsob zahájení užšího řízení nebo jednacího řízení s uveřejněním. V hlavě II jsou stanoveny požadavky na uzavírání rámcových smluv, a to obecná ustanovení o rámcové smlouvě, výběr účastníků rámcové smlouvy, hodnoticí kritéria při zadávání veřejné zakázky na základě rámcové smlouvy a zadávání veřejné zakázky veřejným zadavatelem na základě rámcové smlouvy. V hlavě III jsou stanoveny požadavky na realizaci zadávání zakázek prostřednictvím dynamického nákupního systému, jeho zavedení, zařazení do dynamického nákupního systému a zadávání veřejné zakázky v dynamickém nákupním systému. V hlavě IV jsou stanoveny podmínky a náležitosti elektronické aukce, a to podmínky a rozsah jejího použití a průběh elektronické aukce. V hlavě V jsou souhrnně pojednány další instituty, a to zadávání částí veřejných zakázek, uplatnění opčního práva, nabídky zahrnující dodávky původem ze třetích států a zvýhodnění dodavatelů zaměstnávajících osoby se zdravotním postižením. Zvláštní pozornost je třeba v souvislosti s výstavbou, zejména s její předprojektovou a projektovou přípravou, věnovat obsahu části čtvrté – soutěži o návrh, které je vhodná zejména pro architektonické, urbanistické, popřípadě inženýrské soutěže, jak je podrobněji uvedeno v podmínkách použití soutěže o návrh [§ 102] a v samotném vymezení pojmu soutěž o návrh [§ 103]. Dále jsou v části čtvrté upraveny podmínky a náležitosti oznámení soutěže o návrh a způsob komunikace, průběh soutěže o návrh, složení a rozhodování poroty, rozhodnutí o výběru nejvhodnějšího návrhu, podmínky zrušení soutěže o návrh a souhrnně zvláštní ustanovení o uchování dokumentace o soutěži o návrh, neboť jeho součástí je předložení návrhu na řešení budoucího předmětu plnění veřejné soutěže, což je v ostatních případech zadávání výslovně vyloučeno. Novelizacemi, zejména novelami [2010, 2012] byla pravidla pro konání soutěží o návrh významně sjednocena s pravidly architektonických, urbanistických či inženýrských soutěží; v souvislosti s novelou 2012 byla zahájena příprava samostatné prováděcí vyhlášky ke stanovení náležitostí průběhu soutěže o návrh jakožto soutěže architektonické. V části páté – ochrana proti nesprávnému postupu zadavatele – jsou stanoveny náležitosti postupu při podávání námitek (hlava I), a to rozsah a způsob jejich podání, a postup zadavatele při jejich přezkoumání, v hlavě II jsou podrobněji stanoveny náležitosti dohledu nad dodržováním zákona, a to výkon dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, podmínky řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, zejména zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, obsah návrhu, podmínky složení kauce, vymezení okruhu účastníků řízení, podmínky pro případné vydání předběžného opatření, nápravné opatření a náklady řízení. Dále jsou v této části podrobněji upraveny správní delikty, jejich vymezení a stanovení pokut za správní delikt včetně společných ustanovení ke správním deliktům, a souhrnně pro celou tuto část společná ustanovení o výkonu dohledu, zejména povinnost mlčenlivosti a ochrana obchodního tajemství a uveřejňování pravomocného rozhodnutí úřadu. V hlavě III jsou uvedeny náležitosti smírčího řízení. Zvláštní samostatná ustanovení jsou v části šesté věnována seznamu kvalifikovaných dodavatelů, systému certifikovaných dodavatelů a zahraničnímu seznamu dodavatelů. V hlavě I jsou podrobněji upraveny podmínky pro správu a vedení seznamu kvalifikovaných dodavatelů, zejména údaje evidované

Metodika

a

v seznamu, prokazování splnění kvalifikace výpisem ze seznamu, vydání výpisu ze seznamu, zápis do seznamu, změny v seznamu, vyškrtnutí ze seznamu a provozovatel seznamu; v hlavě II jsou podrobněji upraveny podmínky pro správu a vedení systému certifikovaných dodavatelů, zejména požadavky na prokazování kvalifikace certifikátem, schválení systému certifikovaných dodavatelů, pravidla systému, změny a zrušení systému certifikovaných dodavatelů, podmínky pro vydání certifikátu, obsah a forma certifikátu a jeho platnost, povinnosti certifikačních orgánů pro kvalifikaci a registr certifikovaných dodavatelů. V hlavě III jsou podrobněji upraveny podmínky pro užití zahraničního seznamu dodavatelů pro zadávání veřejných zakázek, zejména náležitosti a podmínky použití výpisu ze zahraničního seznamu dodavatelů. Konečně v hlavě IV jsou podrobněji upraveny správní delikty při prokazování kvalifikace, a to jednak jejich skutkové vymezení, jednak podmínky řízení o správním deliktu při prokazování kvalifikace. Část sedmá – společná ustanovení – stanovuje podrobněji podmínky a náležitosti uveřejňování, způsoby uveřejňování, způsoby komunikace mezi zadavatelem a dodavatelem, využití elektronických prostředků a elektronických nástrojů, zastoupení zadavatele v řízení, požadavky na ochranu důvěrných informací, náklady a poplatky, přepočet finančních částek na českou měnu, požadavky na uchovávání dokumentace, zvláštní ustanovení pro nadlimitní veřejné zakázky a náležitosti informačního systému. V části osmé jsou uvedena přechodná a závěrečná ustanovení, zejména ustanovení zmocňující a zrušující. V souladu s obecnými právními zásadami platí, že zadávací řízení zahájená přede dnem účinnosti nové právní úpravy se dokončí podle právní úpravy dosavadní. Schéma průběhu zadání prostřednictvím architektonické/urbanistické soutěže a jednacího řízení bez uveřejnění soukromý investiční záměr soukromé financování (spolufinancování) je-li pořizování vyvoláno konkrétním soukromým (investičním) záměrem

veřejné rozpočty

urbanistický územně plánovací záměr obce urbanistická soutěž (soutěž o návrh / § 102 až 109 ZVZ & SŘ ČKA) zadání soutěže vyhlášení soutěže soutěžní lhůta pro předložení soutěžních návrhů hodnocení soutěže jednokolové

hodnocení soutěže dvoukolové v prvním kole hodnocení soutěže dvoukolové ve druhém kole

hodnocení soutěže / rozhodnutí o vítězném návrhu jednací řízení bez uveřejnění [23 odst. 6/ § 34 ZVZ] výzva k podání nabídky [§ 34 ZVZ] jednací řízení s vítězem soutěže o návrh

jednací řízení se všemi oceněnými v soutěži o návrh

vyhodnocení nabídky / uzavření smlouvy / zadání zakázky realizace zakázky [dle výkonových a obsahových standardů]

b

c

d


228

Veřejné zakázky na projekt stavby, popřípadě na vyhledání zpracovatele územně plánovacího podkladu nebo dokumentace lze zadat v případě veřejných zakázek prakticky všemi standardními způsoby uvedenými v zákonu. Mimo to lze ovšem postupovat též s využitím některých specifických možností, zejména s využitím ustanovení § 22 ZVZ v souběhu s ustanovením § 29 až 32 ZVZ, resp. § 23 ZVZ v souběhu s ustanovením § 34 ZVZ. Zvláště účelné je využít prostřednictví architektonické, popřípadě urbanistické soutěže, a to s využitím ustanovení § 23 odst. 6 ZVZ v souběhu s ustanovením § 102 an. ZVZ, upravující podrobněji průběh soutěže o návrh. Na rozdíl od jiných postupů podle zákona o veřejných zakázkách umožňuje architektonická soutěž požadovat řešení a za tato řešení poskytnout protiplnění (ceny, odměny, náhrady nákladů spojených s účastí v soutěži vyzvané).

URBANISTICKÁ/ARCHITEKTONICKÁ SOUTĚŽ JAKO VEŘEJNÁ ZAKÁZKA Soutěže na jiné zakázky než zakázky veřejné lze konat v souladu s ustanovením § 1772 až § 1779 nového občanského zákoníku, popřípadě – jedná-li se o zakázky na zpracování územně plánovacího podkladu, například urbanistické studie, nebo na zpracování projektu stavby – podle Soutěžního řádu ČKA v platném znění. Soutěžní řád vymezuje účel a druhy soutěží, účastníky soutěží, podmínky vyhlášení soutěží, zejména okruh vyhlašovatelů soutěží, způsoby vyhlášení soutěží a jejich případného odvolání, obsah a formu soutěžních podmínek, složení poroty a podmínky její činnosti (jednání a rozhodování), statut pomocných orgánů poroty (sekretáře, přezkušovatele, auditora), řešení rozporů (smír) a finanční podmínky spojené s pořádáním architektonických a urbanistických soutěží a s účastí na nich; podrobněji o soutěžích. Soutěží o návrh se obecně rozumí postup zadavatele směřující k získání návrhu, projektu či plánu, což je jinými způsoby zadávání nedosažitelné; zákon takový postup nepřipouští. Soutěž o návrh použije (může použít) zadavatel tehdy, jestliže na tuto soutěž navazuje zadání veřejné zakázky na služby, přičemž na základě této soutěže mají být vybranému účastníkovi či účastníkům soutěže o návrh poskytnuty soutěžní ceny nebo platby. Soutěže o návrh jsou určeny zejména zadáním v oboru územního plánování (a urbanismu), architektury a stavitelství (konstrukcí, resp. stavebního inženýrství) a zpracování dat [§ 103 odst. 2 zákona] a navazují přímo na ustanovení § 23 odst. 6, jímž se umožňuje zadat veřejnou zakázku vítězi či vítězům (oceněným) soutěže o návrh zjednodušeným procesem „jednacího řízení bez uveřejnění“ [§ 34 zákona]. Novelou méně rozsáhlou, avšak nikoli nevýznamnou bylo dotčeno i ustanovení § 23 odst. 6, jímž se důsledně odděluje zakázka na zadání služby na projekt od budoucí realizace stavby samé. Jsme přesvědčeni, že v případě veřejných staveb má tento požadavek svůj smysl a oprávnění (a to v kontextu s dále uvedeným), neboť vytváří prostor pro standardní uspořádání vztahů mezi základními subjekty výstavby – klientem (zadavatelem), architektem (obecněji v českém právním prostředí „projektantem“) a dodavatelem stavby, to jest subjekty, jimž právo přiznává (a ukládá) řadu práv a povinností vzájemně srovnatelných [odpovědnost smluvní, odpovědnost správní (v případě projektanta a stavbyvedoucího včetně odpovědnosti disciplinární) a odpovědnost trestní]. Tradiční struktura subjektů výstavby umožňuje v procesu jednotlivých etap a fází projektové přípravy a následné realizace vytvořit prostřednictvím popsaných odpovědnostních vztahů rozsáhlou síť vhodných kontrolních mechanismů, snižujících pravděpodobnost výskytu chyb a nedostatků a omezujících významně možnosti obcházení smyslu a účelu zadávání zakázek ve veřejném sektoru. Urbanistické a architektonické, jakož i konstrukční (stavebněinženýrské) soutěže, představují standardní, mezinárodně uznávanou formu zadávání veřejných zakázek již několik staletí, přičemž nejméně 160 let tvoří zadávání veřejných zakázek touto formou ucelený systém, jehož pravidla jsou stabilizována a víceméně identicky sdílena všemi vyspělými zeměmi (nejen) euroatlantického prostoru, neboť jsou tato pravidla veřejně nejlépe kontrolovatelná a nejprůhlednější.

Metodika

a

V mezinárodním měřítku je uznávaným předpisem pro konání architektonických soutěží Revidované doporučení pro mezinárodní architektonické a urbanistické soutěže, schválené na plenárním zasedání na 20. schůzi UNESCO v Paříži 27. 11. 1978, popřípadě Pokyny a doporučení pro organizátory – příloha k předpisům pro mezinárodní soutěže v architektuře a plánování měst, schválené a vydané UIA (Mezinárodním svazem architektů), resp. Competition Rules of Architects’ Council of Europe (ACE) – Recommendations. Vedle těchto základních mezinárodních pravidel schvalují si jednotlivé státy (obvykle prostřednictvím profesních sdružení) vlastní soutěžní pravidla; za jiné uvádíme například: Grundsätze und Richtlinien für Wettbewerbe auf den Gebieten der Raumplanung, des Städtebaues und des Bauwesens (Německo), Wettbewerbsordnung der Architekten (Rakousko), Règles des Concours d‘Architecture (Francie), Regole delle Concorsi di Architettura (Itálie), Architectural competitions of RIBA a RTPI (Velká Británie), Competition Rules of Finnish Association of Architects (Finsko), Competition Rules of Danish Architects (Dánsko), Competitive tendering for building work [RAIA (Austrálie) či AIA (USA)], Architectural and Design Competitives (Japonsko). V České republice se tak stalo na základě zmocnění obsaženého v § 23 odst. 6 písm. s) a § 25 odst. 4 písm. b) zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, Soutěžním řádem České komory architektů (dále jen „SŘ ČKA“, resp. „SŘ ČKAIT“). Jak bylo řečeno výše, obdobný dokument byl vydán v souvislosti s veřejnými zakázkami a jejich zadáváním ve Slovenské republice, a to jednak vyhláška ÚVO č. 158/2006 Z.z., ktorou sa ustanovujú podrobnosti o druhoch súťaží o návrhov v oblasti architektúry, územného plánovania a stavebného inžinierstva, o obsahu súťažných podmienok a o činnosti poroty, jednak Súťažný poriadok SKA z 18. 5. 2007. S výše uvedenými dokumenty je vnitřní řád ČKA plně kompatibilní a této kompatibility dosáhla i platná právní úprava zákona o veřejných zakázkách. Oprávněnou podmínkou zůstává důsledné zachování zásady, že soutěžní podmínky koncipované na osnově soutěžního řádu nesmějí být v rozporu se smyslem a posláním (duchem) zákona o veřejných zakázkách, jímž rozumíme především zásadu transparentnosti a veřejné kontrolovatelnosti. Do souladu byly uvedeny požadavky na složení poroty a její činnost (zejména na požadavek nezávislosti většiny členů poroty na zadavateli a jmenování poroty nejpozději k datu vyhlášení soutěže), na postup zadavatelů v průběhu soutěže a po jejím skončení (protokol o soutěži a zejména výstavy a publikace soutěžních návrhů), na možnosti zrušení soutěže (jen při současném závazku zadavatele k odškodnění soutěžících) a řada dalších skutečností. Do jednoznačnějšího vztahu se dostává Česká komora architektů k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, jemuž byla novelou zákona svěřena kompetence dohledu výslovně i nad soutěžemi o návrh. smysl a účel Jak bylo řečeno výše, zvláštnost architektonických, urbanistických (včetně územně plánovacích), inženýrskostavebních, resp. konstrukčních soutěží (dále jen „architektonických soutěží“, jimiž budeme v tomto textu nadále rozumět vždy tuto širší typologickou škálu) spočívá v obvyklé a pochopitelné snaze zadavatele nechat si architektem, urbanistou či inženýrem (dále jen „architektem“ z týchž důvodů zjednodušení a zpřehlednění textu při respektu k uvedené širší profesní škále) prokázat nejen jejich obecnou způsobilost zhotovit zakázku (tedy splnění základních předpokladů znalostních, vědomostních, schopnostních a dovednostních), nýbrž jejich speciální odbornou způsobilost zvládnout zcela konkrétní (individuální) zadání a prokázat schopnost vlastního individuálního tvůrčího řešení pro danou lokalitu a pro daného klienta – což nemusí být obecným průkazem jejich odborné způsobilosti vždy jednoznačně dáno. Určujících faktorů speciálních je celá řada a mezi nimi zdaleka ne poslední je vztah ke klientovi, shodnost nebo blízkost názoru estetického, provozního a uživatelského a schopnost vzájemně spolupracovat. Pojem „klient“ užíváme v textu nadále jednak náhradou za různá postavení, do nichž se zadavatel dostává, jednak proto, že se jedná o mezinárodně srozumitelný pojem).

b

c

d


230

232

Účelem architektonické soutěže je tedy jednak a především vybrat na základě porovnání v soutěži předložených návrhů co nejkvalitnější architektonický tým, schopný vypracovat nejvhodnější řešení úkolu, jednak (zejména u veřejných zakázek) poskytnout nezávislým názorem poroty oporu pro politická i ekonomická rozhodnutí klientova. Zvláštnost architektonických zakázek spočívá v obvyklé a pochopitelné snaze klienta nechat si architektem prokázat nejen obecnou způsobilost zhotovit zakázku, nýbrž speciální odbornou způsobilost zvládnout zcela konkrétní zadání a prokázat schopnost vlastního řešení. Pro tyto účely se způsob zadávání architektonických zakázek standardními zadávacími postupy určenými zákonem o veřejných zakázkách nejeví vhodným, neboť neumožňuje dostatečnou variabilitu vymezení předmětu soutěže a její formy. Specifický postup je proto stanoven v ustanovení § 102 až § 109 zákona o veřejných zakázkách. Přestože bylo novelou v těchto ustanoveních dosaženo již značně vysokého standardu, stále ještě zůstává řada ustanovení ne zcela jednoznačných a určitých, jejichž dopracování by mělo být předmětem novely právě připravované (o některých z těchto nedotažeností se zmíním). ceny a odměny a jejich smysl a účel v systému architektonických soutěží Zásadním rozdílem oproti ostatním procesům zadávání veřejných zakázek odlišujícím soutěž o návrh od ostatních forem zadávání je skutečnost, že předmětem plnění v soutěži o návrh je již částečné plnění budoucího předmětu veřejné zakázky. Tento specifický proces předpokládá vynaložení vlastního tvůrčího úsilí a značných prostředků vydaných na zhotovení návrhu. Protože je předmětem plnění v soutěži o návrh již částečné plnění budoucího předmětu veřejné zakázky, pohybuje se hodnota soutěžního návrhu podle charakteru soutěže, zejména podle rozsahu a složitosti řešení, v řádu desítek, avšak častěji stovek tisíc korun na každý jednotlivý předložený návrh. Poskytnutí cen a odměn je fakticky pouze symbolickou formou náhrady za obdržená plnění – o jinou než symbolickou formu se nejedná, neboť za cenu jedné studie, odpovídající cca 1 % z celkových investičních nákladů, to jest cca 10 % z celkového honoráře (uvažujeme-li pro jednoduchost střední hodnotu honoráře 10 % z celkových investičních nákladů) obdrží několik studií (často v řádu desítek, někdy dokonce stovek), přičemž naprostá většina soutěžících žádnou platbu (cenu nebo odměnu) neobdrží. Koncepce celého zákona je však postavena na principu právě opačném, že součástí nabídky není a nesmí být řešení, a to ani částečné, budoucího předmětu plnění sama. Z tohoto základního principu zákonodárce (v souladu se směrnicemi) připustil jedinou výjimku, a to právě formou soutěže o návrh. Smyslem stanovení cen a odměn (přičemž první cena nemusí být vyplacena, je-li výsledkem zadání veřejné zakázky, v níž je cena kompenzována honorářem) je zároveň určitý vážný závazek zadavatelův, serióznost jeho záměru vyhledat zpracovatele dokumentace formou nejtransparentnější, veřejně kontrolovatelnou. Ceny a odměny vyplácené v soutěžích mají tudíž – mimo jiné – též významnou stimulační funkci, a to ve dvojím smyslu. Jednak umožňují alespoň některým ze soutěžících uhradit zčásti náklady spojené s účastí v soutěži, přičemž je tato částečná náhrada poskytnuta těm nejkvalitnějším a proto nejlépe využitelným návrhům. Kromě toho však jsou ceny a odměny vynaložené zadavatelem též vyjádřením vážného úmyslu zadavatele zadat veřejnou zakázku. V opačném případě hrozí, že zadavatelé bez rizika (které tak cele přenesou na soutěžitele) realizují soutěž pouze „na zkoušku“, aniž je k tomu povede seriózní záměr, přičemž bez vynaložení vlastního úsilí i tak obdrží značné množství práce. Takový postup by ostatně oslaboval možnosti

a

b

c

d

233

účasti širšího spektra soutěžících týmů, protože podobný přístup by byly s to volit fakticky pouze velké kanceláře (stranou ponechávám téma, není-li takový postup možno hodnotit jako neoprávněný majetkový prospěch a zneužití klientova postavení na trhu).

ii–1 ii

Zvláštním případem jsou soutěže urbanistické, které mívají obvykle především povahu ideovou; složitost a rozsáhlost územně plánovací dokumentace prakticky znemožňuje – až na případné výjimky, je-li pořizována taková dokumentace pouze pro velmi omezené území lokality, souboru bloků nebo specifické části území (regulační plány) – předkládat v rámci soutěže celistvá řešení zadaného území. Bylo by to dokonce proti smyslu a povaze územně plánovací činnosti samé. Proto je obzvláště důležité, aby vyhlašovatelé urbanistických soutěží k této skutečnosti přihlédli při stanovení předmětu soutěže, obsahu soutěžních návrhů a kritérií jejich hodnocení. Výsledkem urbanistické soutěže na zpracovatele územního plánu či zásad územního rozvoje tak bude především prezentace základního metodického a metodologického přístupu ke zpracování územně plánovací dokumentace, resp. k obci/městu nebo kraji, prezentace schopnosti přečíst, interpretovat a prezentovat základní témata řešeného území v komplexnosti přírodně-krajinné, urbánní včetně technické a sociální včetně ekonomické (ostatně právě ideová povaha této soutěže vylučuje posuzování podle kritéria nejnižší nabídnuté ceny).

komentář — Proces komentářúzemního — Obecnáplánování analýza

Smyslem a posláním architektonických soutěží a soutěžení (jež by mělo být pochopitelně vyhrazeno především nejvýznamnějším stavbám, jakož i územním a regulačním plánům) je tudíž především klientova snaha nalézt takového architekta, jehož profesní i lidský názor je svým výrazem klientovi nejbližší. Vedle toho stojí snaha architektů poměřit svoji profesní zdatnost a kvalitu s jinými kolegy za podmínek vzájemně srovnatelných a při posuzování výsledků porotci nezávislými a odborně vyspělými. A konečně, byť ne zdaleka na místě posledním, je klientova snaha účelně a úspěšně zadat zakázku a tomu odpovídající snaha architektova, inženýrova či urbanistova zakázku získat.

Metodika

Nejasnost tak nezůstává v tom, zda je, či není stanovení a platba cen a odměn standardní součástí soutěže o návrh, nýbrž v tom, zda má být určen základní věcný rámec pro povinnost postupovat v tomto transparentním a pro obecnou kultivaci společnosti velmi vhodném režimu zadávání – to jest, ve kterých případech by tento způsob zadávání nebylo možno obejít jinými způsoby zadávání (vždy už méně průhlednými a manipulovatelnějšími); za zcela zásadní pak považujeme, aby zadávání veřejných zakázek na služby bylo zcela vyloučeno (od určitého limitu) z možnosti zadávat je pouze podle hodnoticího kritéria nejnižší cenové nabídky. Soutěže o návrh představují určitý nadstandard a je zřejmé, že nemohou být aplikovány obecně ani na zakázky relativně marginální. S ohledem na zkušenosti v zahraničí lze konstatovat, že počtu realizovaných investičních záměrů a vydaných správních rozhodnutí by v České republice odpovídal počet cca 100 až 150 architektonických soutěží ročně. Z uvedeného je zřejmé, že se bude jednat o zakázky o značném finančním objemu nebo o zakázky zadávané touto formou ze zvláštních důvodů urbanistických, architektonických či důvodů zvláště komplikovaných nebo inovativních technických řešení, plynou-li tyto důvody z charakteru stavby nebo území (veřejné stavby reprezentativního nebo kulturního zaměření, krajinné dominanty a dominanty v památkově cenném území) nebo jsou-li územně plánovací dokumentací označeny jako urbanisticky nebo architektonicky významné, popřípadě stanoví-li jejich významnost zvláštní právní předpisy (zákon o státní památkové péči, zákon o ochraně přírody a krajiny) – viz blíže ustanovení § 17 písm. d), resp. § 18 písm. a) zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, resp. v souběhu ustanovení § 43 odst. 1 a 2, § 61 odst. 1 a § 90 písm. b) stavebního zákona a části I. odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. e) Přílohy č. 7 a části I. odst. 1 písm. d) Přílohy č. 11 vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti. porota a její postavení a rozhodování Soutěžní porotě se v souvislosti se specifickým charakterem soutěží o návrh přiznává zvláštní postavení a pro postup hodnocení a rozhodování jsou aplikována některá specifická pravidla. Na rozdíl od standardních hodnoticích komisí se jména porotců zveřejňují předem, členové poroty musejí být nepodjatí a zároveň nezávislí, a to i vůči klientovi, členové poroty musejí nejméně polovinou členů splňovat srovnatelná kvalifikační kritéria jako soutěžící, náhradníci poroty se účastní jednání spolu s řádnými členy poroty, porota se účastní přípravy soutěžních podmínek a formulování hodnoticích kritérií.

2.7

Porota musí být tedy především složena z větší části z profesionálů v oboru, protože musí být schopna co nejkvalifikovaněji posoudit díla (soutěžní návrhy), na kterých pracovaly architektonické týmy po velmi dlouhou dobu (v řádech týdnů či měsíců), díla v některých případech velmi sofistikovaná, a to vše za velmi krátkou dobu (hodnocení probíhají 1 až 3 dny v závislosti na počtu odevzdaných soutěžních návrhů). Schopnost rychlé orientace v předložených soutěžních návrzích, schopnost jejich kvalifikované analýzy a hodnocení i schopnost rozhodnout o jejich pořadí proto zařazuje činnost soutěžních porotců mezi činnosti velmi vysoce kvalifikované (ve smyslu profesních výkonových pravidel a standardů) a s požadavky jen obtížně srovnatelnými s činností standardních hodnoticích komisí. I z tohoto důvodu nutno interpretovat odkaz na ustanovení § 76 odst. 1, 2 a 6 v ustanovení § 106 odst. 1 důsledně v tom smyslu, že se užijí obdobně (to se týká například posouzení, zda předložený návrh vyhověl soutěžním podmínkám a může být připuštěn k řádnému posouzení a hodnocení v soutěži; například některé drobné formální nebo obsahové odchylky, čteno doslovně, by mnohé návrhy vyloučily z posouzení a hodnocení a tím znehodnotily značné tvůrčí úsilí, a dokonce zapříčinily ztrátu výborných řešení, ačkoli se jedná z pohledu smyslu a účelu soutěže o marginálie, popřípadě o důsledky určitých nepřesností v zadání, kterým se tak složitý proces, jakým je soutěž architektonická, při své přípravě ani vyhnout nemůže). Osoba, jež má alespoň takovou kvalifikaci, která je požadována po soutěžících, je osobou kvalifikovanou. Kvalifikovaní musejí být nutně ti, kteří v porotě vystupují jako nezávislí/nepodjatí. Tato nezávislost se zkoumá nejen vůči soutěžícím, nýbrž i vůči klientovi (zadavateli). V případě nezávislého/nepodjatého vztahu k soutěžícím je věc celkem nesporná a zřejmá; v případě vztahu ke klientovi působívá někdy obtíže, neboť někteří klienti (zadavatelé) mají dojem, že se jim tak vymyká rozhodování z rukou. Platí však, že rozhodnutí poroty je expertním posouzením a doporučením, o němž následně rozhoduje klient (zadavatel). Aby bylo dosaženo účelu soutěže, kterým je nejen vyhledání zpracovatele dokumentace, ale také partnera, užívá se soutěže s možností osobního představení soutěžních návrhů soutěžícími zástupcům zadavatele spolu s porotou, popřípadě účast zástupců zadavatele jako náhradníků soutěžní poroty s hlasem poradním. Za osobu závislou je ve smyslu novelizovaného ustanovení zákona a v souladu s mezinárodními pravidly a soutěžními řády považován každý architekt, který je k zadavateli v zaměstnaneckém nebo jemu na roveň postaveném poměru, v trvalém poměru obchodním, popřípadě kterému jeho postavení umožňuje v rámci budoucího správního řízení rozhodovat ve věci, která byla předmětem soutěže. Aby byla zajištěna objektivita posuzování předložených návrhů, nesmějí členové poroty později převzít žádné smluvní závazky na úkoly, které vycházejí ze soutěže, ani nesmějí být v žádném předchozím bezprostředním pracovním styku se soutěžícími, nemají-li být vystaveni námitce podjatosti, a tak ohrozit a zpochybnit průběh a výsledky celé soutěže.

a

b

c

Všechna ostatní ustanovení mohou mít povahu pouze orientační. Toto rozhodnutí by měla porota činit při plném vědomí své následné odpovědnosti za dodržování soutěžních podmínek v celém jejich rozsahu. V závěru soutěže je porota oprávněna ve smyslu výše uvedeném vhodnými doporučeními usměrnit vztah klienta/zadavatele a architekta při budoucím uskutečňování vybraného díla. Porota musí být ve všech těchto okamžicích zárukou maximálně dosažitelné objektivity a profesionality posuzování návrhů. Toto je zároveň i důvod, proč je složení poroty předem známo i soutěžícím. Rozhodnutí poroty o stanovení pořadí a rozdělení cen a odměn jsou konečná, ledaže soutěžní podmínky připouštějí možnost, aby soutěžící podali proti tomuto rozhodnutí stížnost. Není-li rozhodnutí poroty o vítězi zároveň rozhodnutím o tom, komu bude zakázka udělena, je toto rozhodnutí podkladem pro konečné rozhodnutí klienta o dalším využití soutěžních návrhů, při němž nesmějí být dotčena autorská práva účastníků. Schéma postavení soutěžní poroty v procesu architektonické/urbanistické soutěže stát

vláda — ministerstva — úřady

DOSS

krizové řízení a HZS technická infrastruktura dopravní infrastruktura památková péče životní prostředí veřejné zdraví

profesní samospráva ČKA/ČKAIT

úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚHOS)

stanovuje podmínky, je-li to důvodné

kancelář představenstvo/předseda

soutěžní porota

pořizující obec

úřad — správce informací rada — starosta/primátor

úřad zadavatele zadavatel

sekretář přezkušovatel auditor expert závislý porotce závislý porotce

náhradník závislého porotce odborná veřejnost

jednotlivci

nezávislý porotce nezávislý porotce nezávislý porotce

náhradník nezávislého porotce autoři autoři autoři autoři

...

Specifickým smyslem soutěže je nejen nalézt nejvhodnější řešení zadaného tématu a nejvhodnější zpracovatele dokumentace a poskytovatele služeb, ale též doporučení k dalšímu postupu v zadávání a realizaci veřejné zakázky. Zásadní skutečností je, že soutěžní porota je činná již v počátcích soutěže, kdy buď přímo spolupracuje na zadání soutěže, nebo alespoň projednává, připomínkuje a schvaluje znění soutěžních podmínek, vypracovaných zkušenými profesionály. V tomto bodě rozhodování je porota svojí kvalifikací oprávněna doporučit doplňky a změny soutěžních podmínek, především pak zpřesnit program soutěže a doporučit jako závazná ustanovení jen taková, která jsou naprosto nezpochybnitelnou součástí řešení. Zároveň obvykle doporučuje formulaci kritérií posouzení. Velmi podstatnou pomocí je posouzení podkladů (jejich úplnosti, věcnosti a vhodnosti) a posouzení rozsahu a obsahu plnění požadovaných na soutěžících (v minulosti se velmi často stávalo, že podklady byly neúplné, nevhodné a často dokonce zcela nepoužitelné, resp. takové, že si byli soutěžící nuceni mnohé z podkladů obstarávat a vyhotovovat sami, což je jednak činnost nákladná a ztrátová, jednak brání soutěžícím věnovat se především samotnému řešení; takovým případem například v minulosti byla digitalizace podkladů).

Metodika

/ / / /

soutěžní soutěžní soutěžní soutěžní

týmy týmy týmy týmy

d


234

činnost poroty soutěže / standard výkonových fází výkonová fáze první: příprava díla a součinnost při obstarávání podkladů: -------------------------------------------------

přípravné práce / analýza zadání; specifikace podkladů a průzkumů nezbytných pro provedení soutěže; spolupráce při sestavení předběžného harmonogramu soutěže; shrnutí a závěry, odsouhlasení dalšího postupu / uzavření smlouvy.

výkonová fáze druhá: příprava soutěžních podmínek: ------------- součinnost při přípravě soutěžních podmínek, a to zejména s přihlédnutím ke stanovenému charakteru soutěže, předmětu plnění, druhu a účelu soutěže / stanovení předpokládaného rozsahu plnění a základních požadavků na obsahové a formální náležitosti soutěžních návrhů; ------------- stanovení základních kritérií pro posouzení návrhů; ------------- upřesnění potřebných soutěžních podkladů -------- poskytovaných soutěžícím se soutěžními podmínkami; -------- poskytovaných k nahlédnutí soutěžícím; ------------- stanovení rozsahu těchto podkladů a jejich formy (kontrola podkladů); ------------- specifikace požadavků na přezkušovatele a přezkoušení soutěžních návrhů; ------------- projednání soutěžních podmínek se zadavatelem / součinnost s profesní komorou při jejich projednání a schválení regulérnosti / popřípadě součinnost se statutárními orgány zadavatelovými při schválení soutěžních podmínek. výkonová fáze třetí: zasedání soutěžní poroty k zodpovídání dotazů soutěžících: ------------- převzetí písemných dotazů zaslaných předem a odsouhlasení odpovědí; ------------- převzetí ústních dotazů, zodpovězení, popřípadě záznam o nich s dodatečným písemným zodpovězením ve stanovené lhůtě; ------------- písemné zodpovězení všech dotazů a rozeslání odpovědí všem soutěžícím, resp. jejich určená publikace. výkonová fáze čtvrtá: hodnoticí zasedání soutěžní poroty v prvním kole: ------------- stanovení podrobnějších podmínek rozhodování poroty a harmonogramu činnosti (určení jednotlivých fází posouzení a stanovení kritérií hodnocení a způsobu rozhodování o postupu soutěžních návrhů do dalších fází soutěže / stanovení požadavků na hodnocení návrhů pro závěrečný protokol o průběhu soutěže / stanovení podmínek pro zápis o jednání poroty a vedení protokolu); ------------- projednání přezkušovatelovy zprávy a rozhodnutí o vyřazení soutěžních návrhů z řádného posouzení, popřípadě též o jejich zařazení do posouzení mimořádného (mimo soutěž); ------------- stanovení požadavků pro vypracování posudků odbornými znalci; ------------- průběh hodnocení v jednotlivých fázích prvního kola soutěže / hlasování; ------------- závěreční hodnocení a hlasování o konečném pořadí (v soutěži jednokolové) / o postupu do druhého kola (v soutěži dvoukolové); ------------- vypracování konečného hodnocení jednotlivých návrhů; ------------- stanovení podmínek pro dopracování návrhů (v soutěži dvoukolové) / doporučení zadavateli k dalšímu postupu (v případě soutěže jednokolové); ------------- rozhodnutí o udělení cen a odměn, popřípadě zvláštních odměn (v případě soutěže jednokolové);

Metodika

a

------------- otevření obálek a uzavření zápisu a protokolu podpisy – oznámení výsledků soutěže (jednokolová soutěž). výkonová fáze pátá: hodnoticí zasedání soutěžní poroty ve druhém kole: ------------- stanovení podrobnějších podmínek rozhodování poroty a harmonogramu činnosti (určení jednotlivých fází posouzení a stanovení kritérií hodnocení a způsobu rozhodování o postupu soutěžních návrhů do dalších fází soutěže / stanovení požadavků na hodnocení návrhů pro závěrečný protokol o průběhu soutěže / stanovení podmínek pro zápis o jednání poroty a vedení protokolu); ------------- projednání přezkušovatelovy zprávy a rozhodnutí o vyřazení soutěžních návrhů z řádného posouzení, popřípadě též o jejich zařazení do posouzení mimořádného (mimo soutěž); ------------- stanovení požadavků pro vypracování posudků odbornými znalci; ------------- průběh hodnocení v jednotlivých fázích druhého kola soutěže / hlasování; ------------- závěrečné hodnocení a hlasování o konečném pořadí ; ------------- vypracování konečného hodnocení jednotlivých návrhů; ------------- doporučení zadavateli k dalšímu postupu při zadávání zakázky a při realizaci záměru (pro projektovou/plánovací přípravu); ------------- rozhodnutí o udělení cen a odměn, popřípadě zvláštních odměn ------------- otevření obálek a uzavření zápisu a protokolu podpisy. výkonová fáze šestá: součinnost při ukončování soutěže: ------------- součinnost při vypořádání případných námitek podaných soutěžícími do průběhu soutěže a rozhodnutí poroty; ------------- součinnost při publikaci a výstavě návrhů; ------------- součinnost při projednání zadání zakázky na základě výsledků soutěže statutárními orgány zadavatele; ------------- součinnost při dalších souvisejících rozhodnutích (dle individuálních požadavků zadavatele).

případné rušení soutěže o návrh Novelou zákona o veřejných zakázkách byl v ustanovení § 108 implementován tehdy platný občanský zákoník, a to jeho ustanovení dotýkající se veřejných soutěží ú§ 847 až § 849): „Vyhradil-li si to zadavatel v oznámení soutěže o návrh nebo v soutěžních podmínkách a stanovil-li současně podmínky odškodnění účastníků soutěže, může zrušit soutěž o návrh kdykoli do doby rozhodnutí poroty o nejvhodnějším návrhu. V takovém případě odešle všem známým zájemcům o účast nebo účastníkům soutěže o návrh oznámení o zrušení do 3 dnů ode dne přijetí rozhodnutí s uvedením důvodu a vyzve je k převzetí jejich návrhů. Oznámení o zrušení soutěže o návrh odešle k uveřejnění v informačním systému do 3 dnů ode dne přijetí rozhodnutí. Pro uveřejnění oznámení o zrušení soutěže o návrh použije zadavatel formulář stanovený prováděcím právním předpisem.“ V současnosti upravuje rámcově podmínky soutěží ustanovení § 1772 až § 1779 NOZ jako veřejnou soutěž o nejvhodnější nabídku. Předmětem plnění v soutěži o návrh je již částečné plnění budoucího předmětu veřejné zakázky. Tento specifický proces předpokládá vynaložení vlastního tvůrčího úsilí a značných prostředků na zhotovení návrhu, jehož hodnota se podle charakteru soutěže, zejména rozsahu a složitosti řešení pohybuje ve značných částkách, jak jsme uvedli výše. Zrušení soutěže ve fázi před odevzdáním návrhů sice nepostrádá rovněž znaky zneužití postavení zadavatele, ale může (staneli se tak s dostatečným předstihem) ušetřit alespoň značné náklady spojené

b

c

d


236

s reprodukcí návrhů a jejich konečnou úpravou. V čase těsně předcházejícím odevzdání návrhů a zejména v čase po jejich odevzdání se už jedná o jednoznačný neoprávněný majetkový prospěch; zadavatel se s návrhy seznámí, dostane se mu odpovědi na všechny podstatné otázky a zrušením soutěže se fakticky zbaví povinnosti poskytnout alespoň symbolickou náhradu za obdržená plnění. O jinou než symbolickou formu se nejedná, neboť za cenu jedné studie (odpovídající cca 1 % z celkových investičních nákladů, to jest cca 10 % z celkového honoráře) obdrží několik studií (často v řádu desítek, někdy stovek), přičemž naprostá většina soutěžících žádnou odměnu neobdrží. Podmínky odškodnění uvede klient v soutěžních podmínkách. Zákon nestanovuje podrobněji, v jakém rozsahu tak má učinit. Obava z užití pojmu „přiměřeně“ vzhledem k případnému složitému dokazování vede k výslednému znění, které odpovědnost za přiměřenost odškodnění ponechává na klientovi. Jím stanovené podmínky případného odškodnění pak budou nepochybně velmi podstatnou informací pro soutěžící, jak vážně je proces zadání veřejné zakázky soutěží o návrh klientem míněn, do jaké míry se jedná o záměr seriózní. Protože byla v minulosti v konkrétních případech tato podmínka již aplikována, lze za přiměřené odškodnění považovat odškodnění ve výši souhrnu deklarovaných cen a odměn.

výstava a zapojení veřejnosti Účastníky soutěže jsou celé týmy, často spolupracující s mnoha specialisty; účast těchto osob na zveřejnění výsledků se předpokládá v souvislosti s výstavou návrhů. Projednání případných dodatečných dotazů je smysluplné pouze v případě takových soutěží, které umožňují zpřesnit podmínky zadání právě na základě posouzení dosud předložených návrhů. Zároveň umožňují osobní závěrečné představení soutěžních návrhů soutěžícími a odpovědi na dodatečné dotazy. Souběžným smyslem soutěže je nejen nalézt nejvhodnější řešení zadaného tématu transparentní formou veřejně kontrolovatelnou, ale též umožnit soutěžícím zveřejnění návrhů jejich výstavou, popřípadě publikací. Vzhledem ke skutečnosti, že většina soutěžících není ani oceněna, ani odměněna, je forma zveřejnění (publikace) určitou formou „odškodnění“. Soutěžící mohou veřejnosti představit svůj přístup k řešení a vytvořit tak jakési svoje profesní portfolio. Výsledek soutěže zveřejní vyhlašovatel přiměřeným způsobem, zejména v odborném tisku, popřípadě veřejnou výstavou. Účastníku soutěže, jehož soutěžní návrh byl oceněn nebo odměněn, se výsledek soutěže oznámí doručením rozhodnutí poroty do vlastních rukou. Závěrečný protokol z jednání poroty musí být zaslán na vědomí České komory architektů. Skutečnost, že se výsledky soutěže zveřejňují, má velký význam pro co nejčasnější zapojení veřejnosti do věcí veřejných a pro kultivaci veřejného mínění. Tímto zapojením veřejnosti a umožněním její účasti na obecním dění lze předejít mnoha budoucím nedorozuměním, která následně vedou k předpojatostem a nevraživosti, které se nesnadno překonávají a v posledku vedou k nedohodě a sporům.

další vztahy architektonických soutěží k zadávání veřejných zakázek Z hlediska architektury a výkonu povolání autorizovaných architektů, popřípadě autorizovaných stavebních inženýrů je tento zákon důležitý zejména v souvislosti: ------------- s kvalifikačními a profesními předpoklady uchazečů o veřejnou zakázku; ------------- s obsahem a rozsahem nabídky a požadavkem na „plnění předmětu zakázky“ již v rámci nabídky a v souvislosti s tím ochranou autorských práv jako práv k duševnímu vlastnictví v procesu zadávání veřejné zakázky na zhotovení architektonického a/nebo urbanistického díla; ------------- s obsahem a smyslem zadávací dokumentace a jejím místem v procesu zadávání veřejné zakázky na stavební práce.

Metodika

a

Vztah architektonické či urbanistické soutěže k zadávání veřejných zakázek, neboli vztah Soutěžního řádu České komory architektů k zákonu o veřejných zakázkách je nepochybně tématem mimořádně závažným. Lze totiž vypsat architektonickou či urbanistickou soutěž za podmínek v kulturních zemích obvyklých. Otázkou zůstává, zda je možno odkázat se na podzákonné předpisy a standardy, například vydané profesními komorami. V tomto případě soudíme, že takový odkaz možný je, ovšem pouze za splnění shora uvedeného předpokladu, že tato pravidla nejsou v rozporu se smyslem, účelem a posláním zákona. Smysl profesních standardů výkonových i dokumentačních je vytvořit etalon, na němž bude možno poměřovat nabízené výkony s výkony reálnými. Tento postup nevylučuje inovace, avšak pouze odůvodněné a prokazatelně přínosné. Domníváme se, že i při aplikaci zákona o veřejných zakázkách musí být především šetřen smysl celé právní úpravy; že tento zákon nelze vykládat proti duchu transparentnosti zadání a nediskriminace soutěžících. Neboť je to právě kvalita architektonického či urbanistického návrhu, která velmi výrazně předznamenává kvalitu celého díla (stavby nebo plánu). A nejen to: poskytnutí této služby vcelku představuje (například v případě staveb) pouhou desetinu pořizovacích nákladů budoucího díla (o dalších nákladech, zejména provozních, ani nemluvě), přičemž právě kvalitním návrhem lze na těchto nákladech vskutku efektivně ušetřit. Právě v tomto smyslu plní nejlépe účel opatřit si architektonický či urbanistický návrh (to jest názor) i pro veřejný sektor soutěží architektonickou, konstrukční, popřípadě urbanistickou. Postup k tomu otvírá ustanovení § 23 odst. 6 zákona o veřejných zakázkách, umožňující veřejnou zakázku zadat také v případě, kdy v souvislosti se zakázkou proběhla soutěž o návrh (architektonická soutěž například) a její vyhlašovatel, resp. zadavatel veřejné zakázky se dohodne na zhotovení projektové dokumentace s vítězem, resp. s vítězi (oceněnými) této soutěže. Architektonické a urbanistické soutěže používají zadavatelé obvykle zejména při uskutečňování větších a nákladnějších záměrů, jejichž obtížnost řešení si dokonce nezřídka vyžaduje konat i více kol soutěží, během nichž představa a záměr znenáhla uzrávají. Lze však jimi řešit i úkoly naléhavé – prostřednictvím vysoké kumulace nápadů a tvůrčích přístupů. Úspěšnost řešení je podmíněna dodržením několika základních zásad. Vyhlašovatel by měl zejména: ------------- vždy důkladně rozvážit své představy, své potřeby a zájmy a pokusit se pro sebe co nejpřesněji definovat, o co usiluje; ------------- zvážit, co je cílem vyhlašované soutěže – zda získat nápady a využít je pro další zpřesňování svých představ a záměrů, pak je vhodná soutěž ideová, nebo zda získat již budoucího uskutečnitele zakázky, pak je vhodná soutěž projektová; každá z těchto soutěží má zcela jiné náležitosti řešení, jinou podrobnost, jiné dokumenty; ------------- ke zpracování soutěžních podmínek vyhledat zkušené odborníky (znalce), kteří mu pomohou s formulacemi, jež co nejpřesněji vystihnou jeho záměr, a tak nejlépe napomohou celkovému úspěchu soutěže; ------------- vyhledat a jmenovat do poroty vskutku zkušené, zodpovědné a nezávislé architekty nebo urbanisty, neboť to bude právě porota, která povede jeho jménem v průběhu soutěže dialog se zúčastněnými architekty a urbanisty a pomůže mu zpřesnit obsah a formu soutěžních podmínek vybrat to nejkvalitnější řešení; ------------- pro operativnost rozhodování poroty spíše omezit počet členů na míru co nejmenší, nejlépe pět až sedm; bude-li se potýkat s technickými či jinými problémy, může si porota přizvat příslušné znalce; ------------- neukládat v soutěžních podmínkách zbytečně mnoho závazných podmínek řešení (ať formálních, nebo obsahových), neboť příliš detailní a příliš zavazující soutěžní podmínky brání architektům a urbanistům ve skutečně tvůrčím svobodném přístupu k řešení a porotě zároveň příliš zužují prostor pro co nejodpovědnější posouzení navržených řešení –

b

c

d


238

měl by pamatovat, že soutěžní podmínky jsou nabídkou smlouvy, kterou je jejich vyhlášením vázán (a v jeho zastoupení porota) a jimiž jsou stejně vázáni i účastníci soutěže; nedodržení podmínek je důvodem pro vyloučení soutěžního návrhu z posuzování; ------------- uvážit své finanční možnosti a přizpůsobit jim rozsah soutěže; měl by ovšem vědět, že soutěž jeho prostředky šetří (a nemrhá) – dobře připravený projekt, jemuž byl věnován náležitý čas a náležitá pozornost, ušetří jeho prostředky tam, kde se vskutku ušetřit dají: u stavebního díla kvalitním dispozičním, tvarovým, technologickým a materiálovým řešením na realizaci stavby samé, u díla urbanistického správným odhadem vhodných a nevhodných rozvojových aktivit a míst města, šetřícím jeho rozpočtové prostředky i investiční prostředky jeho občanů. Dobře vypsaná a realizovaná soutěž není přínosem jen pro vyhlašovatele, ale je přínosem i všem ostatním a vyhlašovatelovou reklamou, jsou-li její výsledky představeny široké odborné i laické veřejnosti. Zejména v případě architektonických a urbanistických soutěží pořádaných obcemi je vhodné představení výsledků soutěží tou nejlepší vizitkou politiků a jejich úsilí o rozvoj obcí svěřených do jejich správy. Významným přínosem architektonických a urbanistických soutěží je tedy možnost volit nad předloženým konkrétním řešením nejvhodnějšího partnera pro realizaci urbanistické nebo stavební zakázky.

Metodika

a

b

c

d


240

ii—3

a

b

c

d

243 ii ii–1

právní postavení a činnosti pořizovatele a zpracovatele .......... ii–3.1 pojednání o procesních souvislostech územního plánování .......... ii–3.2

3

komentář komentář——Obecná Zvláštní analýza část

Zvláštní část

Metodika

Právní postavení a činnost pořizovatele a zpracovatele jakožto rozhodujících činitelů s přímou odpovědností vůči obci za průběh pořízení

II–3.1

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------II–3.1.1 POŘIZOVATEL -----------------------------------------------------------------------------------------------------------Pořizovatelské činnosti lze s přihlédnutím k charakteru obce vykonávat několikerým způsobem (vlastním úřadem, úřadem některé ze sousedních obcí, prostřednictvím úřadu územního plánování nebo soukromou osobou). V případě velkých měst, která jsou předmětem výzkumu, však lze předpokládat pravidelně vlastní kvalifikovaný aparát (kvalifikaci stanovuje § 24 SZ). S přihlédnutím k rozsahu a obsahu pořizovatelských činností je zřejmé, že profesionál, který bude pověřen výkonem pořizovatelské činnosti, by měl být vzdělán v celé řadě oborů, zejména v urbanismu a architektuře (nutný předpoklad a podmínka dle § 24 stavebního zákona), v právu, specificky pak správním řádu a jeho implementaci (zkouška zvláštní odborné způsobilosti pro úředníky státní správy a samosprávy). Vzhledem k zaměření své činnosti by měl být obeznámen rovněž s ekonomií a řadou odborných disciplín – v přírodovědných oborech, v kultuře – památkové péči, v oborech infrastrukturních (doprava i technická infrastruktura) a mnoha dalších, neboť při výkonu pořizovatelské činnosti musí být schopen s architekty/urbanisty, ze zákona oprávněnými zpracovateli územně plánovacích dokumentací i se specialisty na tyto obory: -------------------------------------------------

kvalifikovaně jednat; zadávat práci; přejímat ji a kontrolovat; prezentovat ji politikům a veřejnosti.

Jednou z nejpodstatnějších vlastností je schopnost komunikovat a dále řídit a koordinovat odborné práce související se vznikem územně plánovací dokumentace a s její implementací v politickém i správním rozhodování, tedy zejména schopnost: ------------- jednat s dotčenými správními orgány všech správních úrovní, a to jak na úrovni obcí samých (spolupráce s pořizovateli a úředníky sousedních obcí), tak na úrovni krajů a státu; ------------- spolupracovat s politiky a umět je vtáhnout do procesu vzniku územně plánovacích dokumentací a podkladů tak, aby byli s to vzít si tuto práci za svou; ------------- spolupracovat s veřejností, která má velmi různorodou skladbu – od vlastníků jednotlivých nemovitostí přes podnikatele různých formátů až po občanská sdružení a jinak zainteresovanou veřejnost; ------------- tzn. mimo jiné také schopnost prezentovat srozumitelnou formou výsledky práce, která je jinak značně odborná.

Metodika

a

Jen z tohoto letmého výčtu je zřejmé, že základní schopností pořizovatele musí být (avšak velmi často není) především schopnost jednat, jednat a znovu jednat. A to vše, vzhledem ke stále více se otevírajícímu světu, i v cizích jazycích, ať již z důvodu žádostí o finanční prostředky z různých finančních zdrojů, nebo z důvodu prezentace obce pro investory či jiné skupiny, jejichž zájem chce obec přilákat (turismus, trvalé obyvatele atp.). Při popisu procesu pořízení územně plánovací dokumentace budeme vycházet právě z činností pořizovatelských, které tvoří základní osnovu. Tyto činnosti jsou rozděleny podle jednotlivých fází, přičemž v každé fázi jsou tyto činnosti rozděleny na: ------------- obligatorní, to jest takové, které ukládá zákon stavební, resp. zákony související; ------------- fakultativní, to jest takové, které zákon stavební přímo neukládá, avšak pro zdárný průběh pořizování jsou rovněž důležité; jednotlivé výkony prováděné v navazujících fázích pořizování jsou svým názvem blízké a jejich pojmenování a zařazení je voleno tak, aby vytvářelo jednotnou strukturu výkonů prostupující všemi fázemi – vždy je však třeba si uvědomit, že vnitřní obsah a zejména smysl a účel (zaměření) se mohou měnit. Je-li pravidelnou součástí výkonů monitoring a sběr informací, pak se může jednat jak o standardní průběžný výkon procházející každou fází, tak o výkon specifický, související se zaměřením a smyslem určité fáze nebo výkonu (například cílený monitoring a sběr informací pro účely vypracování zadání).

VÝKONY POŘIZOVATELŮ Výkony pořizovatelů územně plánovací dokumentace se rovněž obvykle člení do pěti, resp. sedmi výkonových fází (v souvislosti s typem územně plánovací dokumentace a jejím rozsahem), které představují souhrn základních a zvláštních výkonů souvisejících spolu obsahově a časově a utvářejících relativně uzavřený celek činností. Pořizovatel územně plánovací dokumentace je výslovně a jmenovitě zodpovědný za řádné poskytnutí následujících základních výkonů a služeb: 1— výkonová fáze první: přípravné práce, monitoring území a shromažďování informací o území a nejvýznamnějších rozhodnutích a změnách, zpracovávání (územně analytických) podkladů a územních studií a zadání veřejné zakázky na zhotovení územně plánovací dokumentace, popřípadě územně plánovacího podkladu odborně způsobilou osobou; 2— výkonová fáze druhá: součinnost při aktualizaci územně analytických podkladů, jejich doplnění o související průzkumy a analýzy a příprava a projednání zadání a jeho předložení ke schválení zastupitelstvu obce/kraje; 3— výkonová fáze třetí: součinnost při zhotovení návrhu územně plánovací dokumentace a projednání návrhu územně plánovací dokumentace; 4— výkonová fáze čtvrtá: řízení o územně plánovací dokumentaci a vydání opatření obecné povahy; 5— výkonová fáze pátá: součinnost při zhotovení čistopisu díla pro účely archivace a evidence; 6— výkonová fáze šestá: implementace územně plánovací dokumentace, zejména monitoring území a shromažďování informací o území a nejvýznamnějších rozhodnutích a změnách, zpracovávání (územně analytických) podkladů a územních studií; příprava zadání podrobnější územně plánovací dokumentace, popřípadě územně plánovacího podkladu – územní studie.

b

c

d

245 ii–1 ii

3.1.1 komentář komentář——Obecná Zvláštní analýza část

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

244

Výkon pořizovatelské činnosti je vázán nejen na splnění obecných kvalifikačních předpokladů, ale též na splnění speciálních kvalifikačních předpokladů a podmínek stanovených § 21 až § 26 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a vykonání zkoušky zvláštní způsobilosti podle vyhlášky MV č. 512/2002 Sb., o zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů, a to v zařízeních ministerstva vnitra, které však nestačí uspokojovat řádně ani požadavky na vzdělávání a zkoušky vznášené obcemi. Ať však vykonává pořizovatelskou činnost obec sama nebo sousední obec, nebo ať si k výkonu této činnosti obec zjedná fyzickou nebo právnickou osobu, nese za pořizování územně plánovací dokumentace odpovědnost obec a pořizovatelská činnost sama má standardní rozsah. Zvláštní pozornost zasluhuje v této souvislosti a s přihlédnutím k povaze pořizovatelské činnosti rovněž znalost právních předpisů, resp. okruhů práva, s nimiž přichází pořizovatel v praxi ve větší či menší míře do kontaktu a jejichž znalost, nebo alespoň kvalifikovaná orientace je nezbytná (obdobné platí pro zpracovatele) pro přípravu řady programových a politických dokumentů a podkladů, jakož i informací souvisejících s územním plánováním. Tyto okruhy (ve zpracování pro architekty, urbanisty, inženýry a pořizovatele) lze rozčlenit zhruba do těchto bloků (s velmi hrubým orientačním uvedením základních témat): ústavní pořádek: ústavní soudnictví / mezinárodní organizace a smlouvy / lidská, občanská a hospodářská práva / svobodný přístup k informacím / svoboda sdružování / osobní údaje a jejich ochrana / evidence obyvatelstva / matriky / doklady; stavební zákon a předpisy související: stavební zákon / prováděcí vyhlášky /předpisy o dokumentaci staveb / nařízení vlády o technických požadavcích na stavební výrobky / soubor opatření obecné povahy, kterým se vydávají zásady územního rozvoje [kraje], územní plány [obce] a regulační plány [kraje/obce] / vyhlášky o zvláštních technických požadavcích na stavby / bezpečnost a ochrana zdraví při práci (na staveništi) / Politika územního rozvoje [ČR] a soubor Zásad územního rozvoje [krajů] / byty, bydlení a bytová výstavba /soubor norem pro výstavbu / směrnice rady EU / rozhodnutí komise EU ve věcech výstavby / výkon povolání ve výstavbě / profesní předpisy / pomocné profesní dokumenty ve výstavbě; veřejná správa: územní samospráva / obecní územní samospráva (obecní zřízení) / soubor statutů statutárních měst (Brno, České Budějovice, Děčín, Frýdek-Místek, Havířov, Hradec Králové, Chomutov, Karlovy Vary, Kladno, Liberec, Most, Olomouc, Opava, Ostrava, Pardubice, Plzeň, Přerov, Teplice, Ústí nad Labem, Zlín a město se zvláštním statutem Praha) / krajská územní samospráva (krajské zřízení) / okresy / ústřední správa státu (Parlament ČR, prezident a prezidentská kancelář, vláda a kontrolní a inspekční orgány, Česká národní banka) / státní rozpočet a rozpočtová pravidla / hospodaření územních samosprávných celků / fond národního majetku / civilní ochrana území, armáda, policie a bezpečnostní služby, dobrovolnická služba / integrovaný záchranný systém / soudnictví a státní zastupitelství / odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci / majetek státu / profesní samospráva / obecná správa a správní řízení – správní soudnictví / základní registry; péče o veřejné zdraví: ochrana zdraví a zdravých životních podmínek a hygiena /pohřebnictví / hygienické požadavky na ochranu zdraví před nežádoucími účinky a vlivy a technické požadavky na zdravotnická zařízení / směrnice a metodické pokyny a návody (soubor nejčastěji používaných směrnic HE) / lázeňství (zdroje přírodních léčivých a minerálních vod / lázeňské statuty / ochranná pásma přírodních léčivých zdrojů) / veterinární hygiena (veterinární péče obecná / chov zvěře a zvířat);

Metodika

a

péče o životní prostředí: právo na informace o životním prostředí / posuzování vlivu na životní prostředí (SEA / EIA) / péče o přírodu a krajinu (ochrana přírody a krajiny) / rostlinolékařská péče / ochrana práv k odrůdám a genetické úpravy organismů; ochrana, dovoz a vývoz ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin / národní parky / chráněné krajinné oblasti / Natura 2000 / ptačí oblasti a další zvláště chráněná území / evropsky významné lokality / národní přírodní rezervace / národní přírodní památky a přírodní památky / krajinné památkové zóny / mezinárodní dohody o ochraně přírody a krajiny / péče o ovzduší / péče o vody (chráněné oblasti přirozené akumulace vod, mezinárodní úmluvy o ochraně vod) / péče o lesy a lesní hospodaření / myslivost / péče o zemědělský půdní fond / zemědělství (těžba rašeliny / dotace na zalesňování / dotace na mimoprodukční funkce zemědělství / platby na plochu zemědělské půdy / rybářství / vinohradnictví/chmelařství/lihovarnictví) / péče o nerostné bohatství a výkon geologických a horních činností; péče o památky: památková péče obecně / památkové rezervace a zóny / památkové rezervace a zóny v hlavním městě Praze / kulturní památky / národní kulturní památky / programy (program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón, program záchrany architektonického dědictví, program obnovy vesnice, koncepce účinnější péče o památkový fond v ČR / mezinárodní úmluvy / ostatní součásti kulturního dědictví (muzea/galerie / archivy a archivnictví); vzdělávání: školství / věda / výzkum; informace a informační systémy: významné informační systémy / základní registry / ochrana utajovaných skutečností ochrana osobních údajů / svobodný přístup k informacím / mezinárodní úmluvy / státní statistika (sčítání lidu v roce 2011) / systematika statistických zjišťování podle klasifikačních systémů: Klasifikace ekonomických činností (CZ-NACE), Klasifikace stavebních děl (CZ-CC), Klasifikace zemí (CZ-GEONOM), Klasifikace individuální spotřeby podle účelu (CZ-COICOP), Mezinárodní klasifikace vzdělávání – ISCED 97, Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO), Rozšířená klasifikace zaměstnání (KZAM-R), Klasifikace postavení v zaměstnání (CZ-ICSE), Číselník zemí (ČZEM), Klasifikace územních statistických jednotek (CZ-NUTS), Klasifikace funkcí vládních institucí (CZ-COFOG), Číselník institucionálních sektorů a subsektorů (ČISS), Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN-10), TNM klasifikace zhoubných novotvarů a Mezinárodní klasifikace nemocí pro onkologii (MKN-10), Klasifikace služeb neziskových institucí sloužících domácnostem podle účelu (CZ-COPNI), Číselník vybraných měřicích jednotek a jednotek ekonomických veličin (ČVMJ), Klasifikace produkce (CZ-CPA)]; doprava: doprava na pozemních komunikacích (silniční) / veřejné služby v přepravě / mezinárodní úmluvy o silniční dopravě / drážní (železniční) doprava / veřejné služby v přepravě / mezinárodní úmluvy o železniční přepravě / letecká doprava a využívání kosmu / rozhodnutí o pověření k výkonu státní správy v letecké dopravě / mezinárodní úmluvy o letecké přepravě a využívání kosmu / vojenské letectví / vnitrozemská vodní a námořní doprava / mezinárodní úmluvy o vnitrozemské vodní a námořní přepravě; technická infrastruktura: vodohospodářství – vodovody a kanalizace / energetika a podnikání v energetice – plynárenství, elektrárenství a teplárenství / elektronické komunikace

b

c

d

247 ii–1 ii


246

(telekomunikace a radiokomunikace) / odpady a ukládání nebezpečných látek / odpady (tuhé, kapalné a plynné) / nebezpečné látky a jedy / jaderná energie a ionizující záření / chemické látky / ostatní nebezpečné látky a jedy; požární ochrana / krizové řízení a integrovaný záchranný systém / bezpečnost práce a technických zařízení; technická normalizace: výrobkový zákon a nařízení vlády k výrobkovému zákonu / soubor technických norem a harmonizovaný technických norem; metrologie a státní zkušebnictví / pozemky a pozemkové úpravy, vlastnictví půdy / katastr nemovitostí a jeho správa /zeměměřictví a kartografie; občanské právo: občanský zákoník / byty a bydlení / veřejné rejstříky / obchodní společnosti / evropská společnost a evropská družstevní společnost / evropské zájmové sdružení a organizace s mezinárodním prvkem / nadace / nadační fondy / obecně prospěšné společnosti / ochrana osobních údajů a elektronický podpis / převody peněžních prostředků a elektronické bankovnictví / převod majetku státu na jiné osoby / konkurs a vyrovnání / likvidátoři / Česká konsolidační agentura / banky a bankovnictví / spořitelní a úvěrní družstva / investiční společnosti a fondy kolektivního investování / cenné papíry / dluhopisy / směnky a šeky / podnikání na kapitálovém trhu / finanční zajištění / volný pohyb služeb a ochrana hospodářské soutěže / veřejná podpora / státní pomoc / investiční pobídky / veřejné dražby / pošty a poskytování poštovních služeb / živnostenské podnikání / občanský soudní řád, rozhodci a rozhodčí řízení (občanský soudní řád / mediace / rozhodčí řízení před Hospodářskou komorou České republiky a Agrární komorou České republiky);

Metodika

a

Samotný výkon činnosti pořizovatele je možno třídit a uspořádat podle několika různých hledisek: z hlediska rozsahu a obsahu činnosti, z hlediska posloupnosti pořizovatelských činností a z hlediska základních forem výkonu pořizovatelských činností. Základní pořizovatelské činnosti podle jejich rozsahu a obsahu zahrnují zejména: ------------- pořizování podkladů pro utváření územní politiky a strategického plánování obcí a krajů a pro další rozvojové dokumenty schvalované obcemi a kraji; při aplikaci platné územně plánovací dokumentace příprava podkladů pro tvorbu politik a programů obcí a krajů; ------------- tvorbu ucelené informační databáze o území a pořizování územně plánovacích podkladů, zejména územních studií a územně analytických podkladů; ------------- pořizování nové územně plánovací dokumentace obcí, resp. krajů, a jejich změn; ------------- poskytování odborných konzultací a porad a spolupráci při implementaci schválené a platné územně plánovací dokumentace (především ve vazbě na rozhodování v územně správním procesu), sledování vývoje příslušné legislativy a aplikaci případných změn a doplňků; spoluúčast na publikaci výsledků územně plánovacích činností; ------------- trvalý monitoring a vyhodnocování využívání územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů při územním řízení (popřípadě řízením stavebním a speciálních řízeních souvisejících) a přípravu podkladů pro změny, popřípadě pořizování nové dokumentace, reagující na územní vývoj; ------------- aktivní spolupráci při přípravě, projednávání a schvalování územních plánů jiných obcí či krajů (jiných územních samosprávných celků), popřípadě při přípravě celostátního dokumentu pro území České republiky – politiky územního rozvoje. Z hlediska forem pořizovatelské činnosti lze základní pořizovatelské činnosti lišit na:

měna, finanční předpisy a účetnictví, ceny, daně, poplatky a cla: ceny / finanční předpisy / měna / finanční správa / účetnictví (audit) / daně / poplatky / devizové a celní předpisy / pojištění profesní odpovědnosti za škodu / pojištění osob a majetku / ochrana práv k duševnímu vlastnictví obecně (autorská práva, průmyslové vlastnictví a jiná práva); veřejné zakázky a koncese (ppp); pracovněprávní předpisy a předpisy o kolektivním vyjednávání: zákoník práce a prováděcí předpisy k němu / inspekce práce / kolektivní vyjednávání / mezinárodní úmluvy; předpisy o sociálním a všeobecném zdravotním a nemocenském zabezpečení: veřejné zdravotní pojištění / nemocenské pojištění / sociální zabezpečení / státní sociální podpora / důchodové pojištění a spoření / životní a existenční minimum a pomoc v hmotné nouzi / náhrady za ztrátu na výdělku / sociální služby / úrazové pojištění zaměstnanců / mzdy, platy a náhrady; trestní právo / přestupkové právo.

------------- shromažďování a vyhodnocování informací o správním území a informací o širším souvisejícím území, jejich správu a ukládání v písemné, grafické a digitální podobě; ------------- zpracovávání písemných dokumentů pro účely pořizování územně plánovací dokumentace a pro tvorbu programů a politik; ------------- poskytování ústních a písemných konzultací; ------------- přípravu a organizaci projednávání zpracovávané územně plánovací dokumentace s jednotlivými subjekty: s orgány veřejné správy (státní správa, územní samospráva), s právnickými a fyzickými osobami a občanskou veřejností (jednotlivými občany a jejich sdruženími); ------------- sledování obecné legislativy (změna doplňků právních norem) a uplatňování těchto změn v běžné praxi; ------------- vypracování odborných zpráv a posudků; ------------- spolupráci a podporu při rozporných jednáních a řízeních, pokud nejsou taková jednání a řízení nedílnou součástí řádného projednávání územně plánovací dokumentace; přípravu podkladů pro správní, rozhodčí nebo soudní řízení; ------------- uspořádávání výstav a jiných veřejných představení, popřípadě publikaci výsledků územně plánovacích činností.

b

c

d

249 ii–1 ii


248

STRUKTURA POŘIZOVATELSKÝCH ČINNOSTÍ A ČINNOSTÍ ZASTUPITELSKÝCH ORGÁNŮ OBCE V ČASOVÉ POSLOUPNOSTI VZNIKU ÚZEMNĚ PLÁNOVACÍ DOKUMENTACE (ÚPD)

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------II–3.1.2 ZPRACOVATEL – TÝM ZPRACOVATELE [ ARCHITEKT / URBANISTA / KRAJINÁŘ / INŽENÝR A SOUVISEJÍCÍ PROFESE (SOCIOLOG, PSYCHOLOG, DEMOGRAF, PRÁVNÍK, EKONOM) ] ---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jednotlivé kroky pořizovatelských činností Při pořizování územně plánovací dokumentace si je třeba uvědomit, které kroky musí obec podniknout, aby splnila veškeré náležitosti, jež jí zákon ukládá, a úspěšně zvládla pořídit či změnit územní plán obce. Ve stručnosti se jedná o následující kroky: ------------- přípravné práce obecné – monitorovací činnost, evidenční činnost, programová činnost; ------------- přípravné práce speciální – rozhodnutí o pořízení územně plánovací dokumentace nebo rozhodnutí o změně územně plánovací dokumentace; ------------- příprava zadání zakázky na zhotovitele/zpracovatele územního plánu – zadání zakázky v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek, popř. zadání zakázky s využitím urbanistické soutěže; ------------- aktualizace územně analytických podkladů a doplnění průzkumů a rozborů; ------------- zadání územně plánovací dokumentace; ------------- návrh územně plánovací dokumentace; ------------- schválení a vydání územně plánovací dokumentace opatřením obecné povahy; ------------- evidence a archivace (čistopis) územně plánovací dokumentace; ------------- implementace/instrumentalizace územně plánovací dokumentace (navazující správní řízení, investiční činnost, nakládání s majetkem a podobně). Níže jsou následně popsány jednotlivé fáze pořizovatelské činnosti a činnosti politických orgánů obce: -------------------------------------------------

na prvním místě činnosti pořizovatele stanovené zákonem; dále činnosti související odborně (věcně); činnosti politických orgánů obce stanovené zákonem; činnosti politických orgánů obce, které s pořizovatelskou činností úzce souvisejí.

PRÁVNÍ POSTAVENÍ ZPRACOVATELE (ARCHITEKTA/URBANISTY A ODBORNÉHO TÝMU) A NÁLEŽITOSTI SPRÁVNÉ PROFESNÍ PRAXE Architekti a urbanisté, krajinářští architekti, resp. inženýři specialisté (infrastrukturní; městské a dopravní inženýrství) představují profesní skupinu, jejíž postavení v procesu územně plánovacím je velmi specifické. Nejsou sice v procesu plánování osamoceni, spolupracují s řadou profesí, jejichž poznatky přispívají k porozumění a hermeneutice města či venkova, resp. krajiny (vedle sociologů, demografů a regionálních geografů pak vzhledem k povaze plánování území a jeho dopadům do vlastnických práv a práv uživatelských sem patří i ekonomové a právníci), avšak nesou samostatnou odpovědnost za správnost, úplnost a realizovatelnost vypracovaných dokumentů. Snad nejdále postoupil nově zakládaný systém osobních odpovědností právě v případě zpracovatelů územně plánovací dokumentace – architektů/urbanistů/ inženýrů. Jejich odpovědnost je důsledně osobní odpovědností vymezenou zvláštním právním předpisem – zákonem o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. Tímto předpisem byla činnost zpracovatelů územně plánovací dokumentace podřízena zvláštnímu právnímu režimu autorizace, s níž zákon spojuje celou řadu práv a povinností autorizovaných osob vůči objednatelům dokumentace. Každá těmito osobami zpracovaná dokumentace musí být řádně označena jejich autorizačním razítkem, z něhož je patrné, zda jsou pro zpracování takové dokumentace oprávněny. Rozsah a struktura problémů řešených územním plánem vyžaduje součinnost celé řady profesí: architektů, urbanistů, ekologů, ekonomů, sociologů, právníků a mnohdy i psychologů. Tato šíře problémů prakticky vylučuje nahrazení kompaktních týmů jednotlivými profesemi. Jejich postavení a výkon některých speciálních činností a požadavků na výkon takových činností však mohou určovat speciální právní normy. Zpracovatelé dokumentace, kteří musejí splňovat podmínku autorizace, musejí být zejména schopni číst v souvrství historie obce a nalézat zárodky dalších jejích vrstev, organizovat množství dat o prostoru obce do logicky hierarchizované struktury informací, otevřeně a srozumitelně se ptát pospolitosti i jedinců a naslouchat jejich hlasům, výše uvedené aplikovat ve svém rozhodování, provazovat svoji individuální činnost s obecnými jevy a tendencemi. Základní působnost architektů a inženýrů (autorizovaných osob) je stanovena v § 158 až § 160 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Celkový rozsah odpovědnosti uvádí § 159 odst. 1 a 2 stavebního zákona, z něhož plyne, že architekt (projektant) odpovídá za „… správnost, celistvost a úplnost…“ jím vypracované dokumentace, přičemž této odpovědnosti se nemůže zbýt, ani jí nemůže být zbaven, leda způsobem právně kvalifikovaným. Tato ustanovení jsou provedena jednak zákonem č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, a to zejména ustanoveními § 4, § 6 až § 8, § 12§ 13, § 17 až § 19. Kromě toho platí pro autorizované osoby vymezení rozsahu oprávnění stanoveného prováděcími předpisy k zákonu, jimiž jsou autorizační řády obou profesních komor. V Autorizačním řádu ČKA jsou podrobněji provedena výše citovaná ustanovení zákona, a to speciálně ustanovením § 3, § 4 až § 7 a § 9, jimiž se vymezuje rozsah oprávnění pro jednotlivé obory a specializace a podmínky a předpoklady vzdělání a odborné praxe pod vedením (to jest před udělením autorizace).

b

c

d

251 ii–1 ii


250

Tato ustanovení se uplatňují v souběhu s ustanovením § 3 odst. 1 a § 5 Profesního a etického řádu ČKA (obdobně též ČKAIT). V souladu s ustanovením § 159 odst. 1 stavebního zákona projektant „… odpovídá za správnost, celistvost a úplnost jím zpracované územně plánovací dokumentace, územní studie a dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, zejména za respektování požadavků z hlediska ochrany veřejných zájmů a za jejich koordinaci. Je povinen dbát právních předpisů a působit v součinnosti s příslušnými orgány územního plánování a dotčenými orgány.“ Tomu odpovídá ustanovení § 12 odst. 2 a odst. 6 zákona o výkonu povolání, kde se výslovně uvádí, že autorizovaná osoba „… je povinna vykonávat činnosti, pro které jí byla udělena autorizace, osobně, popřípadě ve spolupráci s dalšími autorizovanými osobami nebo ve spolupráci s jinými fyzickými osobami, pracujícími pod jejím vedením. /…/ K zajištění řádného výkonu odborných činností přesahujících rozsah oboru, popřípadě specializace, k jejímuž výkonu byla autorizované osobě autorizace udělena, je autorizovaná osoba povinna vyzvat ke spolupráci autorizovanou osobu s příslušnou autorizací.“ Toto zákonné ustanovení podrobněji provádí ustanovení § 3 odst. 1 Profesního a etického řádu ČKA, které autorizovanému architektovi ukládá odpovídat „… za odbornou úroveň výkonu svého povolání, zejména za odbornou úroveň dokumentů označených jeho razítkem a podpisem a za odbornou úroveň děl realizovaných podle jeho návrhů, projektů nebo plánů“ a za tím účelem vykonávat „… nad touto realizací, popřípadě nad její další přípravou autorský dozor“. Architekt je povinen v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 „… k řádnému výkonu odborných činností, které svou povahou překračují rozsah jeho autorizace, přizvat ke spolupráci osobu s autorizací v příslušném oboru, popřípadě specializaci“. Odstavec 2 téhož paragrafu jde dokonce ještě dále a ukládá architektovi povinnost „… přizvat ke spolupráci dalšího architekta i k činnostem spadajícím do rozsahu jeho autorizace, pokud svou povahou nebo náročností tuto spolupráci vyžadují“. Autorizovaná osoba odpovídá tedy za správnost, úplnost a proveditelnost v rozsahu oprávnění, které jí bylo uděleno autorizací. V případě architektů s autorizací se všeobecnou působností (tzv. velká autorizace), popřípadě s autorizací pro obor architektura, územní plánování nebo krajinářská architektura vždy v rozsahu, který danému oboru přísluší. Povinnost přizvat ke spolupráci osobu autorizovanou pro jiný obor nebo specializaci má tedy architekt jen v tom případě, že se jedná o činnosti překračující rozsah jeho autorizace a odborné kompetence, která musí být posuzována zejména vzhledem k rozsahu a obsahu nabytého vzdělání a odborné praxe. Základní oprávnění v oboru architektura zahrnuje veškeré části dokumentace, které tvoří standardní součást předprojektu a projektu (pozemní) stavby, a to včetně jejích speciálních součástí, jakož i územně plánovací dokumentace a územní studie. Vydáním opatření obecné povahy se završuje pořizovatelský proces, avšak teprve po vydání opatření obecné povahy mohou a musejí být zaneseny výsledky veřejného projednání a řízení do autorizované podoby dokumentace, má-li být zachován požadavek profesní odpovědnosti podle stavebního zákona, zákona o výkonu povolání a konečně též ustanovení § 5, § 433 a § 2950 občanského zákoníku, která výslovně stanovují, že: ------------- „kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži“ [§ 5 odst. 1 občanského zákoníku – odborná péče a nedostatek oprávnění k činnosti]; ------------- „kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení

Metodika

a

zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran“ [§ 433 odst. 1 občanského zákoníku – ochrana slabší strany]; ------------- „kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě“ [§ 2950 – škoda způsobená informací nebo radou]. Pořizovatel pak odpovídá v souladu se stavebním zákonem za výkony související s administrací procesu pořízení, zejména za jeho řádné veřejné projednání, za vypracování zadání, za řízení o územně plánovací dokumentaci a za vydání opatření obecné povahy; jeho odpovědnost je k odpovědnosti autorizovaného architekta komplementární, avšak v žádném případě ji nenahrazuje! Určité zmatení zřejmě působí terminologická dvojznačnost, do značné míry způsobená koncepcí podvojného výkonu veřejné správy (samospráva – přenesená působnost výkonu státní správy), neboť proti vlastnímu smyslu slova plánování je pořizování výkonem státní správy v přenesené působnosti. Z toho plynou některé pojmové a procesní inkonzistence a kolize – pořizování je obecným pojmem označujícím postupy při objednání, zadání, zpracování a projednání, s výjimkou činností schvalovacích, které jsou svěřeny vrcholnému samosprávnému orgánu obce nebo kraje. Vedle tohoto obecného širšího vymezení pojmu pořizování se však pořizováním v užším smyslu slova rozumí též sám administrativní výkon oprávněnou osobou, jehož součástí však není zpracování územně plánovací dokumentace, neboť k takovému výkonu jsou oprávněny pouze autorizované osoby, a to se všemi z toho plynoucími důsledky. Pořizovatel tedy vystupuje ve vztahu k architektovi jako klientův (zadavatelův) zástupce, který však není zpracovatelem, a nemůže tudíž nést tomu odpovídající odpovědnost. Tato distinkce je však pro posouzení konkrétních výkonů jednotlivých aktérů zcela zásadní: pořizovatel není oprávněn provádět jakékoli zásahy do územně plánovací dokumentace mimo režim popsaný v zákonu, zejména není oprávněn (proti odpovědnosti autorizované osoby) zaznamenávat do schválené dokumentace výsledky projednání, které vyplynuly z řízení o územně plánovací dokumentaci. Je to stav obdobný jako v případě projektů staveb – je zcela nemyslitelné, že správní úředník stavebního úřadu provede poté, kdy rozhodl ve věci, úpravy v projektové dokumentaci; nesmí takové zásahy provádět ani v průběhu řízení, jakkoli je předložená dokumentace po dobu projednávání považována za veřejnou listinu. Metodický pokyn vydaný MMR ČR, který není (a to nutno zdůraznit) právním předpisem, vyvozuje závěry, které nejsou v souladu s profesními náležitostmi stanovenými řadou právních předpisů ani s profesní praxí a s profesními standardy. Nelze z něho tedy vycházet bez dalšího podrobnějšího zkoumání nebo zdůvodnění úkonů provedených zastupitelstvem jako schvalujícím orgánem, pořizovatelem jako pořizujícím orgánem a zpracovatelem. Obsah metodického pokynu je – žel – v rozporu se základními principy výkonu profesních činností a odpovědnosti nesené profesionály za provedení jim svěřených činností, a to jak podle stavebního zákona, tak podle zákona o výkonu profese, tak podle zákona autorského a konečně i podle občanského zákoníku. Z povahy díla plyne, že se jedná o dílo autorské, do něhož – v rámci veřejnoprávních procesů – vstupují dotčené osoby a dotčené orgány správní (ostatně obdobně jako v případě staveb). Tato odpovědnost se naplňuje až do dokončení díla, jímž se rozumí čistopis územně plánovací dokumentace určený k evidenci a archivaci, obsahující konečné a zastupitelstvem schválené výsledky veřejnoprávního projednání územně plánovací dokumentace. Zásah do věci rozpracované a neukončené, to jest dokonce ještě ani nevydané opatřením obecné povahy, kdy se teprve stává dokument obecně závazným a v tomto smyslu a pouze v této podobě nepodléhá autorskoprávní ochraně, je tudíž v rozporu se shora citovanými právními předpisy.

b

c

d

253 ii–1 ii


252

AUTORSKÁ PRÁVA A JEJICH SOUVISLOST S VÝKONEM PROFESE A POSTUP PŘI ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÉ ZAKÁZKY Autorská práva tvoří jednu z podstatných součástí souboru práv k duševnímu vlastnictví. Výměry a užívání pojmů dotýkajících se práv k duševnímu vlastnictví jsou v českém právním řádu v mnoha případech značně nesouřadné. Vycházímeli z výměru podaného mezinárodními konvencemi, k nimž se Česká republika připojila, rozumí se pojmem „práv k duševnímu vlastnictví“ souhrnný zastřešující pojem pro různá práva k nehmotným, avšak ve hmotné podobě vyjádřeným statkům, která podléhají zvláštnímu právnímu režimu ochrany. Jedná se o práva: ------------- k literárním, uměleckým a vědeckým dílům; ------------- k výkonům výkonných umělců, zvukových záznamů a rozhlasovému vysílání; ------------- k vynálezům ze všech oblastí lidské činnosti; ------------- k vědeckým objevům; ------------- k průmyslovým vzorům a modelům; ------------- k továrním, obchodním známkám a známkám služeb, jakož i k obchodním jménům a obchodním názvům; ------------- na ochranu proti nekalé soutěži a všechna ostatní práva vztahující se k duševní činnosti v oblasti průmyslové, vědecké, literární a umělecké. Soubor uvedených práv k duševnímu vlastnictví (a v jejich rámci zejména práv autorských) je v českém právním řádu vymezen a chráněn řadou právních předpisů různé právní síly a rozmanitého rozsahu a dosahu (od speciálně k ochraně práv k duševnímu vlastnictví zaměřených právní předpisů až k jednotlivým dílčím ustanovením obsaženým v právních předpisech zaměřených obecněji), jimiž se utváří síť právních vztahů ochrany autorského díla. Významnou je v této souvislosti skutečnost, že český právní řád do sebe vtělil (inkorporoval) řadu závazků v rámci přístupu k mezinárodním úmluvám o právech k duševnímu vlastnictví. V českém právním řádu je právním předpisem nejvyšší právní síly vymezujícím rámec ochraně práv k výsledkům tvůrčí činnosti usnesení Předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., která v článku 34 odst. 1 výslovně stanoví, že „práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem“, a která tak činí toto právo součástí ústavního pořádku České republiky. Z hlediska výstavby jsou nejvýznamnějšími práva autorská a s nimi bezprostředně související práva z průmyslového vlastnictví. Základním speciálním právním předpisem upravujícím autorskoprávní materii je zákon č. 121/20000 Sb., o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Spolu s těmito zákony se součástí českého právního řádu staly i základní mezinárodní úmluvy, k nimž Česká republika přistoupila a které vyhlásila jednak vyhláškou č. 69/1975 Sb., o Úmluvě o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví, podepsané ve Stockholmu dne 14. 7. 1967, ve znění vyhlášky č. 80/1985 Sb., jednak vyhláškou č. 133/1980 Sb., o Bernské úmluvě o ochraně literárních a uměleckých děl, ve znění vyhlášky č. 19/1985 Sb., a konečně vyhláškou č. 134/1980 Sb., o Všeobecné úmluvě o autorském právu. Ke všem těmto mezinárodním úmluvám se Česká republika přihlásila opětovně podpisem Evropské dohody zakládající přidružení mezi ČR a členskými státy ES [Sdělení MZV č. 7/1995 Sb.], Středoevropské dohody o volném obchodu [Sdělení MZV č. 54/1995 Sb.] a Dohody o zřízení Světové obchodní organizace a převzetím závazků z této dohody plynoucích [Sdělení MZV č. 191/1995 Sb., o sjednání Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO)], zejména pak plynoucích z Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví. Z definice podané mezinárodními konvencemi a akceptované českým právním řádem se díly chráněnými autorským právem (díly autorskými) rozumějí „všechny výtvory z literární, vědecké a umělecké oblasti, bez ohledu na způsob nebo formu jejich vyjádření jako: knihy, brožury a jiná díla písemná; přednášky, proslovy, kázání a jiná díla téže povahy; dramatická nebo hudebně dramatická díla; choreografická

Metodika

a

díla a pantomimy; hudební skladby s textem nebo bez textu; filmová díla, jimž jsou postavena na roveň díla vyjádřená způsobem obdobným filmu; díla kreslířská, malířská, architektonická, sochařská, rytecká, litografická; fotografická díla, jimiž jsou postavena na roveň díla vyjádřená způsobem obdobným fotografii; díla užitého umění; ilustrace, zeměpisné mapy; plány, náčrty a plastická díla zeměpisná, místopisná, architektonická nebo vědecká“. Z výše citovaného je zřejmé, že architektonické dílo podléhá zvláštnímu právnímu režimu, který je vymezen celou řadou ustanovení autorského zákona a výslovně je v této souvislosti upraven v ustanovení § 2 odst. 1, kde se uvádí, že předmětem autorskoprávní ochrany je „dílo architektonické včetně díla urbanistického“; významnou součástí téhož ustanovení je v odstavci 3 uvedené určení, že „právo autorské se vztahuje na dílo dokončené i na jeho jednotlivé vývojové fáze nebo části“. Vymezení podané v § 2 odst. 1 pouze zpřesňuje, že se dílem architektonickým rozumí i dílo urbanistické, což ovšem vyplývá již dnes z jiných právních předpisů, zejména ze zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů – jak je uvedeno níže. Rozlišujícím znakem, zda se jedná o autorské dílo, či nikoli, je (jak bylo výše řečeno) vlastní osobní tvůrčí individuální a původní přínos k řešení, na jehož základě lze takové dílo rozlišit mezi díly obdobného charakteru, vykazující znaky díla autorského v celém rozsahu, neboť se jedná o osobitý, tvůrčí, ve sdělitelné formě projektu stavby provedený celek tvarový, dispoziční, materiálový, technologický a provozní. Nepředstavuje tedy pouze vnější tvar sám, nýbrž veškeré prvky, které jako tvůrčí autorský projev vedly k určitému osobitému řešení – objektivně vnímatelnému výsledku. Celistvý obsah díla pochopitelně netvoří pouze prvky autorskoprávně jedinečné, nýbrž i prvky „volné“, to jest takové prvky, které samy o sobě a izolovaně sice autorskoprávní ochraně nepodléhají (materiál, technologie, provoz a podobně), avšak užity jedinečně a autorsky původně v celku autorského díla jsou nepochybně autorskoprávně chráněny. Užije-li někdo nepokrytě dílo jiného autora, zejména užije-li projekt, popřípadě ukončené dílo bez autorova souhlasu ke zpracování dalších fází projektové dokumentace, popřípadě projektu jeho rekonstrukce, dopouští se nepochybně přestoupení výše citovaných ustanovení autorského zákona. V případě územně plánovací činnosti je mimo pochybnost, že územní plán byl a je autorským dílem a splňuje veškeré znaky stanovené autorským zákonem pro individuální určení a rozlišení tohoto díla mezi díly jinými. Jak z uvedeného (i z logiky věci) plyne, vztahuje se ochrana autorských práv na celek i na jednotlivé části architektonického a urbanistického díla. Tomuto názoru dává výslovně za pravdu i znění nové právní úpravy, kde se v ustanovení § 2 odst. 3 výslovně stanoví, že „… právo autorské se vztahuje na dílo dokončené, jeho jednotlivé vývojové fáze a části…“. Autorství je skutečnost, která prostupuje víceméně nerozlišitelně všemi fázemi činnosti architekta. Ve vztahu k projektování pak je nutno aplikovat tuto zásadu na jednotlivé výkonové fáze projektování, jimiž jsou fáze návrhu (studie), fáze projektu pro územní rozhodnutí, fáze projektu pro stavební povolení, fáze projektu pro provedení stavby, fáze autorských technických dozorů nad souladem architektonického díla a prováděné stavby a konečně fáze dokumentace skutečného provedení díla a uvedení stavby do provozu, jakož i na jednotlivé fáze zpracování územně plánovací dokumentace, a to průzkumy, rozbory a analýzy a součinnost při přípravě zadání, zpracování návrhu a součinnost při vydání územního plánu (opatřením obecné povahy), vypracování čistopisu pro účely evidence a archivace. Lze pochopitelně obecně konstatovat, že autorský přínos má v různých fázích různou intenzitu – nepochybně nejmocnější v úvodních fázích projektování staveb a plánování území, jistě méně výraznou v závěrečných fázích provádění stavby (nicméně platí, že stavbu je nutno sledovat až do jejího dokončení a že je začasté nutno z důvodů velmi rozmanitých některé záležitosti dopracovávat a domýšlet i v průběhu samotného jejího provádění) až do fáze úplného dokončení díla územně plánovacího k archivaci a následně k implementaci (i zde platí, že až do okamžiku evidence a archivace díla se provádějí zásahy, nad nimiž musí mít osoba odpovědná za obsah a jeho úplnost a správnost odpovídající kontrolu). I pro architekturu a urbanismus platí Goethova maxima, že detail dělá Mistra a mistrovské dílo.

b

c

d

255 ii–1 ii


254

Autor má právo (v souladu s ustanovením § 12 autorského zákona) své dílo užít, popřípadě udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu práva autorské dílo užít; jiná osoba může tedy autorské dílo užít výlučně se souhlasem autora (autorů/ spoluautorů), s výjimkami stanovenými autorským zákonem samým. Poskytnutím oprávnění užít autorské dílo ovšem právo užít toto dílo autorovi samému nezaniká. Vzniká mu toliko povinnost strpět zásah do práva autorské dílo užít jinou osobou, a to v rozsahu sjednaném ve smlouvě. I v takovém případě zůstává však zachováno právo na uvedení jména původních autorů koncepce (přinejmenším jako spoluautorů) a současně povinnost nového autora/spoluautora, resp. uživatele díla a držitele licence (ať výhradní či nevýhradní) uvádět původního autora. Smlouvou však nesmí být vyloučena ani zkrácena práva autora, která vyplývají ze zákona. Při užití autorského díla nesmí být snížena jeho hodnota. Právem autorské dílo užít se tedy v souladu s ustanovením § 12 odst. 4 autorského zákona rozumí: ------------- právo na rozmnožování díla (podrobněji vymezené v ustanovení § 13 AZ); ------------- právo na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny díla (podrobněji vymezené v ustanovení § 14 AZ); ------------- právo na pronájem originálu nebo rozmnoženiny díla (podrobněji vymezené v ustanovení § 15 AZ); ------------- právo na půjčování originálu nebo rozmnoženiny díla (podrobněji vymezené v ustanovení § 16 AZ); ------------- právo na vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla (podrobněji vymezené v ustanovení § 17 AZ). Majetková práva v případě autorských práv k dílům architektonickým a urbanistickým trvají (pokud není v autorském zákonu stanoveno jinak) po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti; v případě díla spoluautorů se počítá doba trvání majetkových práv od smrti spoluautora, který ostatní přežil. V případě architektonických a urbanistických děl pro účely děl audiovizuálních (scénické stavby) se doba trvání majetkových práv počítá od smrti poslední přeživší z následujících osob: režisér, autor scénáře, autor dialogů a skladatel hudby zvlášť vytvořené pro užití v audiovizuálním díle. Doba trvání majetkových práv se počítá vždy od prvého dne roku následujícího po roce, v němž došlo k události rozhodné pro její počítání [§ 27 AZ]. Dílo, u kterého uplynula doba trvání majetkových práv, může každý bez dalšího volně užít; tímto užitím však nesmí být snížena hodnota autorského díla [§ 11 odst. 5 AZ]. Ve vztahu k užití autorských děl architektonických a urbanistických se lze nejčastěji setkat s rozmnožováním autorského díla [§ 13], rozšiřováním autorského díla [§ 14] a s jeho vystavováním [§ 17]. Rozmnožováním díla se rozumí zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých nebo nepřímých rozmnoženin díla, a to jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě, za účelem zpřístupňování díla prostřednictvím těchto rozmnoženin. Autorské dílo se obvykle rozmnožuje ve formě rozmnoženiny tiskové, fotografické, zvukové, obrazové nebo zvukově-obrazové, stavbou architektonického díla nebo ve formě jiné trojrozměrné rozmnoženiny (model) anebo ve formě elektronické zahrnující vyjádření analogové i digitální. Autor má právo na odměnu za užití autorského díla; jen ve zcela výjimečných případech připouští autorský zákon, že odměna nemusí být výslovně součástí smluvních ujednání; standardně musí být ve smlouvě dohodnuta výše odměny nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, a to pod sankcí neplatnosti, s výjimkou případů, kdy: ------------- z jednání stran o uzavření smlouvy vyplývá jejich vůle uzavřít smlouvu úplatně i bez určení výše odměny; v takovém případě je nabyvatel povinen poskytnout autorovi odměnu ve výši, která je obvyklá v době uzavření

Metodika

a

smlouvy za smluvních podmínek obdobných obsahu této smlouvy pro takový druh díla; ------------- strany ve smlouvě sjednají, že licence se poskytuje bezúplatně; práva na přiměřenou odměnu se autor nemůže vzdát. Způsob možného přechodu práv a povinností stanovuje v souladu s autorským zákonem a zákonem o výkonu povolání též ustanovení § 26 Autorská práva a povinnosti architekta před převzetím zakázky Profesního a etického řádu ČKA: ------------- „(1) Architekt respektuje a chrání práva k duševnímu vlastnictví, zejména autorská práva ostatních architektů, jakož i všech dalších osob. Architekt se zároveň vůči těmto osobám vyvaruje zneužívání svých autorských práv. ------------- (2) Architekt uvádí na dokumentaci jako celku kromě svého razítka a podpisu též jména všech osob, které se na vypracování dokumentů autorsky podílely. ------------- (3) Architekt nepřevezme rozpracovanou zakázku bez vědomí jejího původního zhotovitele. Před převzetím zakázky musí architekt neprodleně a písemně informovat o zakázce jejího původního zhotovitele a dotázat se, zda původní zhotovitel a zadavatel jsou řádně vypořádáni. Nevyjádří-li se původní zhotovitel k této informaci do patnácti kalendářních dnů od doručení žádosti, má se za to, že souhlasí. Pokud původní zhotovitel v této lhůtě prokáže, že není se zadavatelem řádně vypořádán, architekt rozpracovanou zakázku nepřevezme, ledaže požadavky původního zhotovitele jsou s ohledem na smlouvu uzavřenou mezi ním a klientem zjevně nepřiměřené a převzetím zakázky nebudou dotčena autorská práva původního zhotovitele. ------------- (4) Architekt nevyužije autorské dílo jiného architekta při zhotovování své vlastní zakázky bez jeho výslovného písemného souhlasu, popřípadě uzavřené licenční smlouvy. ------------- (5) Architekt nepřevezme zakázku, jejímž předmětem je změna zrealizovaného díla, zejména pokud jde o dílo zrealizované podle návrhu, projektu nebo plánu žijícího architekta bez předchozího upozornění zadavatele na tuto skutečnost. Před převzetím zakázky musí architekt neprodleně a prokazatelně informovat o zakázce autora původního návrhu, projektu nebo plánu a podle možností si od něj vyžádá stanovisko nebo konzultaci k zakázce, popřípadě ho vyzve ke spolupráci.“ Tomu ostatně odpovídají též ustanovení § 2358 an. občanského zákoníku, specificky pak ustanovení § 2363 a § 2364 odst. 1: „Nabyvatel může oprávnění tvořící součást licence poskytnout třetí osobě zcela nebo zčásti, jen bylo-li to ujednáno v licenční smlouvě… Nabyvatel může licenci postoupit třetí osobě zcela nebo zčásti jen se souhlasem poskytovatele. Souhlas vyžaduje písemnou formu…“ Specifickým rysem autorských děl architektonických a urbanistických je jejich určení k užití nabyvatelem; základní licence má proto povahu licence výhradní, jíž nabyvatel nabývá možnosti udělení podlicence, arci za podmínek stanovených shora citovanými právními předpisy. Nelze tak učinit bez výslovného souhlasu autora, který musí mít písemnou formu!

b

c

d

257 ii–1 ii


256

ZÁKLADNÍ OKRUHY VÝKONŮ ZPRACOVATELE (ARCHITEKTA/URBANISTY A ODBORNÉHO TÝMU) Z hlediska obsahu činnosti architekta se souhrnně jedná o tyto základní okruhy výkonů: ------------- odborné výkony plánovací (rozbory, studie a návrhy), jejichž povaha je multidisciplinární a zasahuje otázky sociální (kulturně-civilizační), přírodně-krajinné, urbánní, architektonické/stavební a technické; ------------- odborné výkony poradenské, zahrnující zejména spolupráci při projednávání územně plánovací dokumentace s jednotlivými činiteli plánovacího procesu v různých fázích vzniku této dokumentace; ------------- odborné služby obstaravatelské, zahrnující obstarání nezbytných dalších podkladů, popřípadě průzkumů, pokud jejich obstarání neprovádí pořizovatel. Výkony architektů jakožto zpracovatelů územně plánovací dokumentace jsou popsány v pracovním dokumentu Výkony a honoráře architektů, inženýrů a techniků činných ve výstavbě a v příslušných vzorových smlouvách. Rozlišují se základní a zvláštní výkony, přičemž základními výkony se rozumějí takové výkony, bez nichž nelze řádnou územně plánovací dokumentaci (v celém rozsahu) zpracovat a zvláštními výkony se rozumějí takové výkony, jimiž se uspokojují některé nadstandardní požadavky obcí [nejčastějšími objednateli (zadavateli) územně plánovací dokumentace jsou obce, proto budeme při popisu činnosti architektů a pořizovatelů obvykle jako o klientovi mluvit o obci]. Zvláštní výkony překračují zpravidla základní výkony nejen obsahem, nýbrž často i rozsahem a pracností. Mohou být se základními výkony spojeny, popřípadě je mohou nahradit. Zvláštní výkony nejsou zahrnuty v základních výkonech a bývají poskytovány pouze tehdy, pokud si je obec výslovně vyžádá ve smlouvě; zvláštní výkony jsou i samostatně hrazeny. Výkony architektů jakožto zpracovatelů územně plánovací dokumentace se člení do pěti výkonových fází, které představují souhrn základních a zvláštních výkonů souvisejících spolu obsahově a časově a utvářejících relativně uzavřený celek činností. Architekt územně plánovací dokumentace je výslovně a jmenovitě zodpovědný za řádné poskytnutí následujících základních výkonů a služeb a může poskytnout následující zvláštní výkony: výkonová fáze první: příprava díla a součinnost při obstarávání podkladů – přípravné práce / analýza zakázky architektem: ------------- specifikace potřebných plánovacích prací a profesí a určení rozsahu těchto prací a formy jejich odevzdání v jednotlivých fázích; ------------- specifikace podkladů a průzkumů nezbytných pro provedení územního plánu, (popřípadě zadání speciálních studií, průzkumů, analýz a posudků specialistům) architektem; ------------- spolupráce při sestavení předběžného harmonogramu plánovacích prací; ------------- shrnutí a závěry, odsouhlasení dalšího postupu / uzavření smlouvy. výkonová fáze druhá: zhotovení (popřípadě aktualizace) průzkumů, rozborů a územně technických studií a podpora (součinnost) při pořízení „zadání“: ------------- zpracování analýzy a vyhodnocení podkladů poskytnutých klientem [odborným pořizovatelem];

Metodika

a

------------- provedení průzkumů a rozborů, jejich vyhodnocení a doporučení dalšího postupu; ------------- vypracování textové a grafické části průzkumu a rozborů; ------------- spoluúčast na předběžných jednáních k zamýšlenému územnímu plánu s dotčenými osobami a orgány; ------------- projednání výsledků s klientem (odborným pořizovatelem). výkonová fáze třetí: zhotovení návrhu díla pro schválení nebo jiné způsoby převzetí díla: ------------- analýza a vyhodnocení dosavadního průběhu plánovacích prací; ------------- zpracování analýzy a vyhodnocení doplněných podkladů poskytnutých klientem (odborným pořizovatelem); ------------- vypracování návrhu územního plánu -------- vypracování závazného uspořádání a využití území z hledisek urbanistické koncepce, přírodních a krajinných podmínek, infrastruktury a podmínek implementace; -------- vypracování textové a grafické části návrhu územního plánu ve struktuře popsané výše; ------------- spoluúčast na projednávání návrhu územního plánu s dotčenými osobami a správními orgány a poskytnutí odborného výkladu; ------------- projednání výsledků s klientem (odborným pořizovatelem). výkonová fáze čtvrtá: součinnost v řízení o územním plánu a podpora při vydání opatření obecné povahy: ------------- spolupráce při přípravě podkladů pro řízení o územním plánu; ------------- spolupráce při vydání opatření obecné povahy a přípravě schvalovacího procesu. výkonová fáze pátá: zhotovení čistopisu díla pro účely evidence a archivace: ------------- analýza a vyhodnocení dosavadního průběhu plánovacích prací; ------------- vyhotovení čistopisu územně plánovací dokumentace v podobě projednané a schválené zastupitelstvem a vydané formou opatření obecné povahy se zapracováním akceptovaných námitek. výkonová fáze šestá: implementace / součinnost/spolupráce při užívání díla po jeho dokončení: ------------- spolupráce při implementaci územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů / expertní součinnost při monitoringu území a vyhodnocování aktivit v území; ------------- součinnost při aktualizaci podkladů a průzkumů; ------------- součinnost při vypracování zadání navazujících územně plánovacích dokumentací nebo podkladů (zejména v případech, kdy byla taková podmínka stanovena územním plánem [§ 43 odst. 2 SZ]; ------------- expertní součinnost při poskytování územně plánovacích informací pro účely správních řízení.

b

c

d

259 ii–1 ii


258

Obecné povinnosti architekta vůči obci/městu (kraji) zahrnují povinnost hájit jejich zájmy podle svých nejlepších znalostí a schopností. Architekt ani jeho zaměstnanci a spolupracovníci (poradci nebo specialisté) nesmějí přijmout žádné osobní provize nebo platby od třetích osob, zejména od vlastníků nemovitostí, podnikatelů s nemovitostmi nebo jiných uživatelů území. S údaji týkajícími se zakázky musí architekt zacházet šetrně a zachovávat o nich mlčenlivost, ledaže by byl této povinnosti výslovně zproštěn obcí/městem (krajem). Architekt se musí zavázat, že se zdrží po dobu zpracování územního plánu a po určitou sjednanou dobu po ukončení prací na tomto plánu veškerých vlastních podnikatelských aktivit, zejména činností spojených s podnikáním s realitami a dalšími činnostmi na území obce/města (kraje), a to i ve spojení s třetími osobami, jimiž by mohl ohrozit jejich oprávněné zájmy, být s těmito zájmy ve střetu, popřípadě neoprávněně zvýhodnit sebe nebo třetí osoby. Bylo-li zadání zakázky výsledkem soutěže, nesmí architekt rovněž v souladu se soutěžními podmínkami pověřit výkonem jakýchkoli činností souvisejících s touto zakázkou žádnou z osob, které se jakkoli podílely na přípravě soutěže nebo byly řádným členem poroty, jejím náhradníkem, popřípadě znalcem. Porušení uvedených povinností se obvykle považuje za podstatné porušení smluvních závazků a je důvodem k okamžitému odstoupení od smlouvy, popřípadě k úhradě smluvní pokuty zvláště pro tento účel stanovené.

Metodika

a

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pojednání o procesních souvislostech územního plánování

II–3.2

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------Proces územního plánování v obci obsahuje tři základní činnosti: ------------- pořizování a správní řízení v rámci plánovacích procesů; ------------- schvalování a vydání opatření obecné povahy [návrh alternativy: právní předpis]; ------------- územní řízení a účast obce na těchto procesech.

Architekt je rovněž vždy povinen se zavázat, že bude neprodleně informovat obec/ město (kraj) o všech skutečnostech, které by jim mohly způsobit finanční nebo jinou újmu, o překážkách, které by mohly ohrozit termíny jednotlivých fází plnění, a o eventuálních vadách a nekompletnosti podkladů předaných mu obcí/městem (krajem). Architekt je povinen se zavázat, že upozorní obec/město (kraj) rovněž na následky takových jejich rozhodnutí a úkonů, které jsou zjevně neúčelné nebo je samy poškozující nebo které jsou ve zjevném rozporu s chráněným veřejným zájmem. Zjistí-li architekt, že nemůže předmět plnění provést za podmínek závazně plynoucích z obecně platných právních předpisů nebo požadovaných výslovně obcí/městem (krajem), popřípadě za dalších podmínek zvláště dohodnutých, a stejně tak nebude-li moci splnit dohodnuté termíny, musí o tom neprodleně písemně uvědomit obec/město (kraj) s uvedením důvodů.

Pořizováním, schvalováním a vydáváním územně plánovací dokumentace se rozumí zákonem stanovený postup, který je nutno dodržet, má-li mít projednaná, schválená a vydaná dokumentace právní závaznost. Podstatou územního plánování je dosáhnout shody při správě území. Veřejné a soukromé zájmy, které se v území vyskytují a o jejichž střetech je nutno rozhodnout, se v čase proměňují a v tomto smyslu je územní plánování nikdy nekončící poutí. Aby však bylo možno po určité období rozhodovat na základě dosažené shody, musí tato shoda nabýt povahy všeobecně závazné. V průběhu jednání jsou zákonem předepsány určité postupy a náležitosti, které musejí být splněny, aby mohli všichni občané, všechny podnikatelské subjekty, všechny orgány veřejné správy (samosprávy i státní správy) a místní politici obhajovat účinně svá práva.

Architekt je obvykle povinen zastavit další práce na zhotovení územně plánovací dokumentace a jiná plnění a okamžitě o tom vyrozumět klienta, pokud zjistí, že plánovací práce jsou s ohledem na zadání obce/města (kraje) neproveditelné, a je povinen projednat s klientem neprodleně další postup.

Z hlediska odpovědnosti obce jsou nejvýznamnějšími dokumenty určujícími průběh územně plánovací činnosti a vymezující jí základní politický rámec:

Obvyklým závazkem architekta je rovněž povinnost neposkytnout bez písemného souhlasu klienta předmět plnění jiné osobě než klientovi nebo jím k tomu zmocněné osobě. Oprávněn je obvykle poskytnout výsledek činnosti, jenž je předmětem díla, osobám, které jsou účastny při projednávání dokumentace. V současné době chybí ve vzájemných vztazích subjektů účastných na procesu územního plánování srovnatelně jasně definované právní postavení kteréhokoli jiného subjektu. Zejména je tento nedostatek pociťován v činnosti pořizovatelské, kde by srovnatelný systém osobní odpovědnosti mohl celému průběhu vzniku a aplikace územně plánovací dokumentace výrazně prospět. Zvláště pak při pořizování územně plánovací dokumentace těmi obcemi, které nejsou s to zajistit dostatečně kvalifikované odborníky vlastními silami (z vlastních řad).

1— 2— 3— 4—

příprava; zadání; návrh; řízení o územním plánu (vydání územního plánu opatřením obecné povahy / alter.: návrat k právnímu předpisu); 5— čistopis; 6— implementace/instrumentalizace.

b

c

d

261 ii–1 ii 3.2 komentář komentář——Obecná Zvláštní analýza část

260

Cílem přípravných prací je aktualizovat dostupné podklady včetně územně analytických podkladů a vyhodnotit: ------------- současný stav a podmínky využívání území; ------------- rozvojové tendence; ------------- problémy a střety zájmů v řešeném území. Přípravné práce se zabezpečují ve spolupráci pořizovatele s dotčenými: ------------- obcemi a kraji (dotčené orgány územní samosprávy); ------------- orgány státní správy; ------------- právnickými a fyzickými osobami, které se podílejí na využití území.

Metodika

a

ve druhé fázi – tedy v určité účelové selekci. V dalších fázích by měl být sběr informací především důvodem pro zpřesňování zadání, resp. pro zpřesňování návrhu a vytváření kvalifikované základny pro instrumentalizaci územního plánu (navazující správní řízení, navazující rozhodování o financích a investicích, resp. majetku). Na rozdíl od neuspořádaného a systémově nepřehledného až zmatečného modelu dle � přílohy iii–1a a iii–1b navrhujeme sledovat jevy v území tak, aby bylo možno je bez složitých transformací přiřazovat ke struktuře zadání a návrhu. Formálně jsou jevy zaznamenány v podobě textové s grafy, tabulkami či kartogramy a v podobě grafické s výkresy, schématy, tabulkami, grafy či kartogramy: vstupní a všeobecné identifikační údaje o území / širší územní a prostorové souvislosti (zájmové území): ------------- údaje o správních hranicích, správním členění a rozloze řešeného území;

------------ OBSAH ------------------------------------------------------------------------------------------------------------ údaje o širších vztazích a o vymezení zájmového/atrakčního území; ------------- údaje o územně plánovacím uspořádání a členění řešeného území; politické a programové dokumenty Jedná se o pořizování podkladů pro utváření územní politiky a strategického plánování obcí a krajů a pro další rozvojové dokumenty schvalované obcemi a kraji; při aplikaci platné územně plánovací dokumentace příprava podkladů pro tvorbu politik a programů obcí a krajů. Těmito dokumenty jsou např. Program územního rozvoje nebo obdobný strategický dokument. informace o stavu a vývoji území Revize vydaných správních rozhodnutí a soustředění informací a oborových podkladů. Shromáždění dostupných podkladů a informací o stavu a vývoji území (jeho možných ohrožení například sesuvy, haváriemi, stanovená zátopová území) a o záměrech jeho využití v rozsahu potřebném pro zpracování příslušné územně plánovací dokumentace. Analýza a vyhodnocení uvedených podkladů a informací. územně analytické podklady / údaje o území Tvorba ucelené informační databáze o území a pořizování územně plánovacích podkladů, zejména územních studií a územně analytických podkladů je jednou ze základních průběžně trvajících činností, procházejících celým plánovacím procesem. Sběr, analýzy, vyhodnocování, evidence a archivace a jejich trvalá aktualizace jsou základním pilířem práce s územím. Z údajů takto pořízených mohou vznikat ucelené kvalifikované informace nejen o stavu, ale zejména o vývojových tendencích. Shromažďování a vyhodnocování standardizovaných informací o správním území a informací o širším souvisejícím území, o jejich správu a ukládání v písemné, grafické a digitální podobě by mělo být základem pro zpracovávání písemných dokumentů pro účely pořizování územně plánovací dokumentace a pro tvorbu programů a politik. Provádění doplňkových průzkumů a rozborů. Práce představují shromažďování informací pro ucelenější části území (víceméně v rozsahu okresů), jejich zobecňování a následné užití pro potřeby plánovací praxe obcí. Rozdíl mezi oběma fázemi, to jest fází průběžného pořizování údajů a tvorby informací a fází přípravy zadání je jejich cílenost a zaměřenost na formování a formulaci zadání

------------- údaje o přírodních a přírodně-krajinných jevech (složkách) -------- přírodní složky (podmínky): -------- voda podpovrchová (vodní zdroje) / povrchová (vodní plochy a vodoteče) / srážková; -------- klima/ovzduší; -------- půda (zemědělské plochy / zemědělské pěstební / chovatelské činnosti v území); -------- lesy / lesní pozemky; -------- geologické podloží / nerostné zdroje; -------- biosféra (fauna/flóra); -------- krajinné podmínky: -------- chráněná území a jednotliviny; -------- územní systémy ekologické stability; -------- krajinný reliéf a jeho využití / krajinná morfologie; -------- krajinné prvky; -------- přírodní solitéry; ------------- všeobecně urbánní údaje -------- údaje o (prostorovém) uspořádání (a členění) území: -------- podle míry zastavitelnosti a způsobu zastavění (město / krajina); -------- podle základních struktur osídlení (veřejné / soukromé); -------- podle měřítka uspořádání území; -------- podle míry stability území; -------- údaje o (funkčním) uspořádání a využití území: -------- podle převažujících činností a dějů (funkcí); -------- podle charakteru činností a jejich přípustnosti; -------- podle intenzity (režimu) využití, popřípadě uspořádání území; -------- podle zátěží v území; -------- podle podmínek ochrany veřejného zdraví; -------- údaje o kulturních hodnotách území: -------- podle historické hodnoty území; -------- podle kognitivní struktury území / strukturální hierarchické uspořádání území; -------- údaje o veřejně prospěšných cílech v území: -------- veřejně prospěšné stavby a opatření ve veřejném zájmu (veřejně prospěšná opatření); -------- (civilní) ochrana obyvatel a území; -------- zvláštní procedurální omezení a opatření v území.

b

c

d

263 ii–1 ii


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------II–3.2.1 PŘÍPRAVA ------------------------------------------------------------------------------------------------------------

262

infrastrukturní údaje [dopravní, technická, občanská a ekonomická vybavenost] ------------- údaje o dopravní vybavenosti území: -------- pro dopravu na pozemních komunikacích; -------- pro dopravu drážní; -------- pro dopravu leteckou; -------- pro dopravu vnitrozemskou vodní – vodní cesty; ------------- údaje o technické vybavenosti území (sítě technického vybavení – zařízení na síti – zařízení samostatná) -------- vodohospodářské: -------- zásobování vodou; -------- odvádění a likvidace odpadních vod v území; -------- energetické: -------- zásobování území plynem; -------- zásobování území teplem; -------- zásobování území elektrickou energií; -------- zásobování území jinými produkty (produktovody); -------- elektronických komunikací (spojové služby telekomunikační a radiokomunikační): -------- telekomunikační spoje; -------- radiokomunikační spoje; -------- likvidace odpadů (pevných); -------- ochrana území/ovzduší před znečištěním: -------- ochrana území/ovzduší před emisemi a imisemi; -------- ochrana území před hlukem a vibracemi; ------------- údaje o občanské vybavenosti: -------- sakrální/kultovní; -------- kulturní; -------- sportovní (a rekreační); -------- vzdělávací (školské); -------- výzkumné; -------- zdravotnické včetně lázeňských; -------- sociální; -------- veřejné správy; ------------- údaje o ekonomické vybavenosti (služby/výroba): -------- zemědělská výroba a služby; -------- průmyslová výroba a služby. demografické, sociální, ekonomické, majetkoprávní a správní údaje: ------------- údaje o demografickém, sociálním a sociálně-kulturním stavu a vývoji obyvatel a společnosti; ------------- údaje o územní ekonomii: financích a majetku (vlastnických poměrech); ------------- údaje ze speciálních analýz, strategií, programů a politik; ------------- údaje o zvláštních podmínkách a náležitostech výkonu správy v území.

Metodika

a

kartografické podklady Příprava mapových podkladů včetně příslušných indexů a databází pro plán řešeného území a pro plán širších vztahů, případně pro plány detailů, a o vymezení řešeného území v mapových podkladech. Kartografické podklady nad standardními mapami (základní mapa ČR) nebo nad odvozenými mapovými díly, účelovými mapovými díly tvoří jeden z podstatných vyjadřovacích prvků plánovací praxe. Podrobnosti stanovuje řada právních předpisů, mezi nimiž nejvýznamnější jsou: ----- zákon č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění zákona č. 107/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 62/1997 Sb., zákona č. 132/2000 Sb. a zákona č. 186/2001 Sb. [úplné znění zákon č. 289/2001 Sb.], ve znění zákona č. 175/2003 Sb. [úplné znění zákon č. 11/2004 Sb.], ve znění zákona č. 499/2004 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb.; ----- zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvi sících s jeho zavedením, ve znění zákona č. 120/2000 Sb. a zákona č. 186/2001 Sb. [úplné znění zákon č. 289/2001 Sb.], ve znění zákona č. 319/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 380/2009 Sb., zákona č. 350/2012 Sb. a zákona č. 257/2013 Sb.; ----- vyhláška ČÚZK č. 31/1995 Sb., kterou se provádí zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví, ve znění vyhlášky č. 212/1995 Sb., vyhlášky č. 365/2001 Sb., vyhlášky č. 92/2005 Sb. a vyhlášky č. 311/2009 Sb.; ----- nařízení vlády č. 430/2006 Sb., o stanovení geodetických referenčních systémů a státních mapových děl závazných na území státu a zásadách jejich používání, ve znění nařízení vlády č. 81/2011 Sb.; ----- vyhláška ČÚZK č. 78/1993 Sb., kterou se stanoví sídla a územní působnost zeměměřických a katastrálních inspektorátů a katastrálních úřadů; ----- sdělení ČÚZK č. 90/2013 Sb., Seznam katastrálních pracovišť katastrálních úřadů, jejich názvy, sídla a územní obvody, ve kterých vykonávají působnost příslušného katastrálního úřadu k 1. 5. 2013; ----- vyhláška MO ČR č. 114/1997 Sb., o náležitostech žádosti o udělení úředního oprávnění a žádosti o zánik úředního oprávnění a o formě ověřování výsledků zeměměřických činností pro potřeby obrany státu; ----- vyhláška ČÚZK č. 233/2010 Sb., o základním obsahu technické mapy obce; ----- vyhláška MZe č. 412/2008 Sb., kterou se stanoví seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků, ve znění vyhlášky č. 427/2009 Sb., vyhlášky č. 340/2010 Sb., vyhlášky č. 358/2011 Sb. a vyhlášky č. 412/2012 Sb.; ----- vyhláška MV č. 326/2000 Sb., o způsobech označování ulic a ostatních veřejných prostranství názvy, o způsobu použití a umístění čísel k označení budov, o náležitostech ohlášení a přečíslování budov a o postupu oznamování přidělení čísel a dokladech potřebných k přidělení čísel, ve znění vyhlášky č. 193/2001 Sb.; ----- oznámení MZe č. 225/1992 Sb., o vydání výnosu o zařazení územních technických jednotek (katastrálních území) do produkčních ekonomických skupin; ----- zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění zákona č. 100/2010 Sb., zákona č. 424/2010 Sb., zákona č. 263/2011 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 303/2013 Sb. a zákona č. 312/2013 Sb.;

b

c

d

265 ii–1 ii


264

----- nařízení vlády č. 161/2011 Sb., o stanovení harmonogramu a technického způsobu provedení opatření podle § 64 až 68 zákona o základních registrech; ----- vyhláška ČÚZK č. 359/2011 Sb., o základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí; ----- zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon); ----- zákon č. 257/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o katastru nemovitostí; ----- vyhláška ČÚZK č. 126/1993 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovi tostem, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění vyhlášky č. 277/1993 Sb. a vyhlášky č. 99/1994 Sb.; ----- zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (oprava chyby v částce 41/1999 Sb.), ve znění zákona č. 253/2001 Sb. a zákona č. 253/2003 Sb. [úplné znění zákon č. 366/2003 Sb.], ve znění zákona č. 354/2004 Sb., zákona č. 94/2005 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 178/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 118/2008 Sb., zákona č. 458/2011 Sb. a zákona č. 74/2012 Sb.; ----- vyhláška MF č. 9/2000 Sb., kterou se stanoví způsob úhrady nákladů spojených s převodem některých státních zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby; ----- vyhláška ČÚZK č. 401/2011 Sb., o stanovení vzoru formuláře návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí.

rozhodnutí o pořízení územně plánovací dokumentace nebo rozhodnutí o změně územně plánovací dokumentace příprava zadání zakázky na zhotovitele/zpracovatele územního plánu – zadání zakázky v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek, popř. zadání zakázky s využitím urbanistické soutěže – příprava zadání zakázky obnáší: ------------- přípravu mapových/geodetických podkladů; ------------- přípravu informací a podkladů o historickém vývoji území; ------------- přípravu informací a podkladů o právním vývoji územně plánovací a stavební činnosti v území a příprava vydaných správních rozhodnutí o území; ------------- přípravu technických informací o území; ------------- přípravu informací a podkladů o záměrech využití území obce / strategický plán (popř. využití území kraje, státu a fyzických a právnických osob). Výběr architekta může být realizován v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek bez předložení návrhů na řešení, a to přímým zadáním (do limitované výše nákladů; stav spíše výjimečný), zadáním zakázky malého rozsahu, zadáním veřejnou soutěží (otevřeným řízením nebo užším řízení), resp. soutěží o návrh s navazujícím jednacím řízením bez uveřejnění.

Metodika

a

výběr zpracovatele Vzhledem k povaze této činnosti, zejména pak vzhledem k jejímu veřejnému charakteru, se jeví jako účelné zadávání této veřejné zakázky urbanistickou (ideovou) soutěží, jíž by měli uchazeči o zpracování dokumentace prokázat svoji schopnost dostatečně celistvé a kvalifikované orientace v tématech územního plánování s aplikací v konkrétním území a zároveň svoji schopnost skutečně týmové činnosti, což obojí je naprosto nezbytným předpokladem i kvalitně provedených průzkumů a rozborů! V případě velkých měst ovšem platí, že by tato města měla disponovat odborným aparátem zpracovatelským – bude vždy na uvážení politické reprezentace, který z uvedených přístupů zvolí (může se jednati o kombinaci obou přístupů).

------------ ČINNOSTI --------------------------------------------------------------------------------------------pořizovatel Pořizovatel (tzn. obec, viz výše) je v rámci přípravných prací obecných povinen vykonat níže uvedené činnosti, přičemž výkon těchto činností je mu výslovně a závazně předepsán právními předpisy: ------------- soustavná monitorovací činnost základní – jedná se především o soustavné sledování stavu území, správních rozhodnutí o území, programů a politik obce a investičních potřeb obce a území obce a jejího širšího zájmového území; ------------- soustavné vedení evidence, ukládání a archivace údajů a dokumentů – jde o soustavné vedení evidence, ukládání a archivaci údajů a dokumentů o stavu území, územně plánovací dokumentace, územně plánovacích podkladů (včetně územně technických podkladů) a vedení evidence správních rozhodnutí; ------------- průběžné poskytování informací o území fyzickým a právnickým osobám, jejich sdružením, správním a soudním orgánům, ------------- rozhodnutí o pořízení územně plánovací dokumentace – tím se především rozumí zpracování podkladů objasňujících územně technické souvislosti, stavebně-právní souvislosti, programové a politické souvislosti, investiční souvislosti a konečně majetkové (majetkoprávní) souvislosti; ------------- návrh na obsah a rozsah územně plánovací dokumentace, popř. její změnu – zahrnuje přípravu a zpracování návrhu na rozsah, obsah a formu územně plánovací dokumentace; jedná se zejména o vymezení řešeného a zájmového území, vymezení věcných souvislostí řešení a vymezení právních a procedurálních souvislostí řešení; ------------- návrh na usnesení o pořízení územně plánovací dokumentace, popř. její změny – jde o přípravu a zpracování návrhu usnesení o pořízení územně plánovací dokumentace pro zastupitelstvo obce a o důvodové zprávy k návrhu, dále jde o přípravu zpracování podkladů pro radu obce, která má usnesení zastupitelstva projednat a schválit; ------------- průběžné poskytování informací o území fyzickým a právnickým osobám, jejich sdružením a dále správním a soudním orgánům.

b

c

d

267 ii–1 ii


266

1— 2— 3— 4—

Metodika

Činnost pořizovatele při přípravě zadání zakázky v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek s případným využitím urbanistické soutěže probíhá ve čtyřech krocích:

Dále je pořizovatelům uloženo průběžné poskytování informací o území fyzickým a právnickým osobám, veřejnosti (jednotlivcům i zapsaným spolkům), dále pak správním a soudním orgánům.

p říprava zadání zakázky; s oučinnost při výběru architekta/urbanisty; p říprava podkladů pro řízení; p oskytování informací o území;

S obstaráním relevantních podkladů, zejména s aktualizací ÚAP a doplněním průzkumů a rozborů dále souvisí: ------------- sledování souladu průzkumů a rozborů s programy a politikami obce; ------------- průběžné porovnávání průzkumem zjištěných skutečností se stavem a vývojem území; ------------- ověřování a potvrzování souladu rozborů a výsledků hodnocení s programy a politikami obce; ------------- případně též překlady dokumentů do cizích jazyků a jejich prezentace tiskem (ediční činnost).

Pro samotnou přípravu zadání zakázky jako takovou je nutné zajistit zejména: ------------- vazbu na grafické informační systémy (GIS); ------------- odborné vyhodnocení získaných a připravených informací a podkladů; ------------- přípravu metodických pokynů pořizovatele.

a

orgány obce Pro výběr zhotovitele je nutné: ------------- zajistit výběr architekta v souladu se zákonem o veřejných zakázkách (soutěž o návrh, popřípadě standardními zadávacími postupy) a se Soutěžním řádem ČKA v režimu urbanistických soutěží; ------------- připravit a projednat náležitosti návrhu smlouvy o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace s architektem; ------------- předložit návrh smlouvy o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace k projednání radě obce/města a k podpisu starostou (primátorem) nebo pověřeným radním. S obecnými přípravnými pracemi je také spojen výkon pořizovatelských činností nezbytně profesně souvisejících. Tyto činnosti nejsou uloženy zákonem, jejich zabezpečení je však důležité. Jedná se o následující činnosti: ------------- soustavná monitorovací činnost související – tou se rozumí provádění soustavného sledování investorských potřeb a záměrů v území, dále sledování směrů a metod územního plánování a jejich změn (legislativa); ------------- činnosti související se soustavnou evidencí, ukládáním a archivací a dále s poskytováním informací – jedná se zejména o soustavné sledování programů a politik na úseku územního plánování, strategického plánování, hospodaření s majetkem obce a investiční politiky obce; ------------- překlady dokumentů do cizích jazyků (zejména v souvislosti s požadavky na finanční prostředky z mezinárodních zdrojů, například ze strukturálních fondů EU), prezentace informací tiskem (ediční činnost); ------------- činnosti související s rozhodnutím o pořízení územně plánovací dokumentace – těmi se rozumí zpracování podkladů objasňujících investorské a metodické souvislosti, popř. překlady dokumentů do cizích jazyků; ------------- popř. činnosti související se změnami územně plánovací dokumentace. Zákon ukládá pořizovatelům součinnost při zpracování průzkumů a rozborů, jíž se rozumí zejména: ------------- zajištění mapových a geodetických podkladů; ------------- zajištění dostupných technických údajů o území; ------------- zajištění majetkoprávních podkladů; ------------- zajištění investorských a investičních požadavků; ------------- ověřování a potvrzování (verifikace) podkladů opatřených architektem z pořizovatelova pověření; ------------- převzetí zpracovaných doplňkových a aktualizovaných průzkumů a rozborů formou zápisu.

V rámci přípravných prací obecných politickým orgánům obce přísluší vykonat níže uvedené činnosti: ------------- vytvářet základní programové dokumenty k plánování rozvoje obce – jedná se zejména o přípravu, projednání a schválení programu jejího územního rozvoje, popřípadě jednotlivých dílčích politik (zdravotní, sociální, školská a vzdělávací, kulturní atd.); ------------- připravit, projednat a schválit pravidelný roční rozpočet a aktualizovat rozpočtový výhled obce pro úsek investiční činnosti a investiční výhled a rozhodnutí (usnesením) o konkrétních investičních záměrech a pro další nakládání s majetkem obce; ------------- rozhodnout o pořízení územně plánovací dokumentace – tzn. projednat a schválit usnesením rady a následně zastupitelstva obce. S přípravnými pracemi obecnými souvisejí také další činnosti politických orgánů obce. Jedná se o politickou a programovou činnost, která zahrnuje: ------------- přípravu, vypracování, projednání a schválení strategického plánu obce; ------------- vypracování, projednání a schválení dílčích programových a politických dokumentů obce s ohledem na územní a investiční plánování, na majetkovou politiku a na marketing. S přípravnými pracemi speciálními souvisejí také další činnosti politických orgánů obce. Jedná se o rozhodnutí o pořízení územně plánovací dokumentace, popř. o změny územně plánovací dokumentace, které obnášejí součinnost při přípravě a zpracování návrhu usnesení pro radu a zastupitelstvo obce. Součástí těchto činností je rovněž rozvaha o způsobech financování (nakládání veřejnými rozpočty) a o případných dispozicích s majetkem, pokud budou územně plánovacími činnostmi vyvolány. V rámci přípravy zadání zakázky je politickým orgánům obce výslovně a závazně uloženo právními předpisy učinit: ------------- rozhodnutí o způsobu zadání zakázky – buď v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek, nebo v režimu urbanistických soutěží; ------------- rozhodnutí o výběru architekta v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek a v režimu urbanistických soutěží; ------------- rozhodnutí o uzavření smlouvy o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace s architektem; ------------- účast na správních, popř. soudních řízeních konaných v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky.

b

c

d

269 ii–1 ii


268

270

Před a zároveň po rozhodnutí o výběru architekta dle zákona orgánům obce přísluší: ------------- projednat a schválit komisi pro otevírání obálek, popřípadě stanovit podmínky soutěže o návrh, jejichž součástí je ustanovení soutěžní poroty a jejích pomocných orgánů, to jest přezkušovatele soutěžních návrhů, sekretáře, popřípadě experty a auditora; ------------- projednat a schválit komisi pro posouzení předložených nabídek; ------------- schválit výsledky veřejné soutěže a zadat zakázku uzavřením smlouvy s vítězem; ------------- schválit výsledky urbanistické soutěže a ukončení zadání zakázky v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek jednacím řízením bez uveřejnění a uzavřením smlouvy s vítězem; ------------- schválit zastupitelstvem obce výběr architekta. Pro uzavření smlouvy s architektem je nutné zajistit: ------------- schválení smlouvy o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace radou obce (nebo zastupitelstvem, není-li rada ustavena); ------------- podpis smlouvy o zhotovení a projednání územně plánovací dokumentace starostou nebo pověřeným radním. Pro přípravné činnosti k zadání zakázky jsou důležitými kroky orgánů obce zejména: ------------- jednání o záměru pořízení územně plánovací dokumentace s orgány územní samosprávy státu, regionu a dotčených obcí, s investory, s vlastníky / majoritními vlastníky území; ------------- vysvětlování politik a programů veřejnosti (laické i odborné) a uživatelům, vlastníkům a investorům (fyzickým a právnickým osobám). Při přípravě a samotném výběru architekta by se orgány obce měly především: ------------- podílet na spolupráci při přípravě soutěžních podmínek urbanistické soutěže; ------------- účastnit činnosti soutěžní poroty; ------------- účastnit prezentace výsledků urbanistické soutěže před veřejností; ------------- udělit souhlas s vydáním katalogu, popř. jiných prezentačních dokumentů. V rámci aktualizace ÚAP a zpracovávání doplňkových rozborů a průzkumů je úkolem politických orgánů obce (zejména pověřeného zastupitele) sledovat průběh pořizování aktualizovaných podkladů, zejména průzkumů a rozborů, ověřit a potvrdit je (verifikovat), a to: ------------- projednáním a schválením zpracovaných průzkumů a rozborů; ------------- verifikací podkladů užitých pro další postup prací na zpracování územně plánovací dokumentace; ------------- vyrovnáním smluvních závazků k architektovi za fázi průzkumů a rozborů. V souvislosti se zpracováváním rozborů a průzkumů by politické orgány měly poskytnout součinnost, a to účastí na analýzách a hodnoceních – hodnocení silných a slabých stránek obce a hodnocení hrozeb a příležitostí obce.

a

zpracovatel (architekt/urbanista a odborný tým)

b

c

d

271 ii–1 ii

3.2.1 Činnosti zhotovitele stanovené zákonem: ------------- provede analýzu obcí předložených podkladů, provede průzkumy a rozbory, vyhodnotí je a doporučí klientovi další postup ve smyslu zvláštních výkonů, které obec/město (kraj) odsouhlasí; ------------- provede příslušné průzkumy a rozbory nutné pro definování základních charakteristik, tendencí a limitů území; ------------- provede celkové vyhodnocení průzkumů a rozborů, objasní podstatné urbanistické, architektonické a územně technické podmínky a ekonomické, ekologické, sociální a majetkoprávní vztahy a vypracuje problémovou mapu s vyznačením nejvýznamnějších kritických a rozvojových míst; ------------- odsouhlasí si s obcí/městem (krajem) zapojení dalších profesních specialistů a zapracování jejich profesních požadavků. Související činnosti zhotovitele: ------------- provést nebo obstarat aktualizaci a doplnění mapových podkladů; ------------- uskutečnit nezbytná předběžná jednání s dotčenými orgány veřejné správy a dotčenými fyzickými nebo právnickými osobami za účelem získání jejich předběžného stanoviska k územně plánovacímu dokumentu (k zamýšlenému řešení); ------------- vypracovat podklady pro sestavení zadání pro obec/město (kraj).

ostatní aktéři/účastníci a jimi užívané nástroje Přípravné práce, zejména obstarávání podkladů a informací, jejich ověřování, analýza a hodnocení a jejich projednávání, se dotýkají vedle zájmů pořizující obce též zájmů veřejnosti laické [jednotlivých občanů / (zapsaných) spolků]: ------------- laická veřejnost může poskytovat podněty a náměty, vyjadřovat se k přípravným pracím (k podkladům), dožadovat se informací, popřípadě je obstarávat a poskytovat; může se účastnit případných veřejných projednávání – nejčastěji užívanými nástroji jsou nástroje programové, právní a informační; veřejnosti odborné: ------------- obdobně odborná veřejnost může poskytovat podněty a náměty, vyjadřovat se k přípravným pracím (k podkladům) a poskytovat expertní součinnost, dožadovat se informací, popřípadě je obstarávat a poskytovat; může se účastnit případných veřejných projednávání – nejčastěji užívanými nástroji jsou nástroje programové, odborné (plánovací) a informační; osob (fyzické i právnické osoby): vlastníků/uživatelů/investorů/vlastníků-správců infrastruktury: ------------- tyto osoby mohou poskytovat náměty a podněty k rozvoji obce, mohou sdělovat své záměry v území a předběžně je konzultovat, dožadovat se nezbytných informací, popřípadě je obstarávat a poskytovat, zpracovávat vhodné podklady (studie); mohou se účastnit veřejných projednávání; velmi podstatnou roli hrají již v této fázi vlastníci a správci infrastrukturních sítí – nejčastěji užívanými nástroji jsou tudíž nástroje programové, právní, ekonomické, odborné plánovací a informační; sousedních samospráv, a to: ------------- územních samospráv sousedních obcí a kraje/krajů, jejichž hranic se pořizující obec dotýká nebo v jejichž správním území


Při rozhodování o způsobu zadání veřejné zakázky obec postupuje buď dle zákona o zadávání veřejných zakázek, nebo v režimu urbanistických soutěží. Při postupu dle zákona o zadávání veřejných zakázek může obec rozhodnout o zadání zakázky (samozřejmě vždy jen v intencích zákona): ------------- přímým zadáním, popřípadě postupem pro zakázky malého rozsahu; ------------- veřejnou soutěží – otevřeným řízením nebo užším řízením; ------------- specificky: soutěží o návrh – urbanistickou soutěží s navazujícím jednacím řízením bez uveřejnění.

Metodika

se nachází – nejčastěji užívanými nástroji jsou programové dokumenty a politiky obce, věcné nástroje územně plánovací, ekonomické nástroje (majetkové a finanční) a nakládání informacemi; mohou se účastnit na projednávání – vyjádření, stanovisko; ------------- personální (profesní/zájmové) samosprávy, a to v souvislosti s případným vyhledáním zpracovatele urbanistickou soutěží – nejčastějšími užívanými nástroji jsou nástroje programové, právní a věcné odborné plánovací, jakož i poskytování informací – stanovisko, popřípadě odborná vyjádření pro účely územního plánování; státní správy: ------------- ústřední orgány státní správy (ministerstva / ústřední úřady), zejména ve věcech dotýkajících se jim svěřených úseků – uplatňují především programové a politické dokumenty, (s)právní nástroje, ekonomické nástroje (finanční: dotace, úvěry; majetkové), věcné odborné plánovací, informační – stanovisko, vyjádření, (správní) rozhodnutí či usnesení, náměty; ------------- dotčené správní orgány/úřady – vždy při obhajobě nebo vysvětlení požadavků a podmínek ochrany veřejného zájmu svěřeného speciálním právním předpisem – nejčastěji užívané nástroje jsou (s)právní (stanovisko, vyjádření), věcné odborné nástroje plánovací, poskytování informací; mohou se účastnit na projednávání; ------------- správní orgány územních a personálních samospráv vykonávající přenesenou působnost (obce s přenesenou působností / kraje) – kraj vydává stanoviska jakožto nadřízený orgán územního plánování. soudní moc: je v této fázi účastna jen zcela výjimečně, zpravidla pouze v souvislosti s rozhodováním o vlastnických právech (civilněprávní soudnictví), popřípadě v souvislosti se spory ze zadávacích řízení (správní soudnictví). soukromoprávní nástroje, které by mohly být užívány v této fázi, jsou především plánovací smlouva, dohoda o parcelaci, popřípadě jiná právní jednání (například převody nemovitostí, směny a podobně), vždy v souvislosti s probíhajícími jednáními. Lze jimi předcházet případným budoucím kolizím a sporům v souvislosti s prohlašováním veřejně prospěšných staveb, popřípadě veřejně prospěšných opatření, a v tomto smyslu také případně zpřesňovat zadání a obsah návrhu územního plánu.

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------II–3.2.2 ZADÁNÍ --------------------------------------------------------------------------------------------------------Politická reprezentace na základě provedených průzkumů a rozborů stanovuje základní rámec a podmínky pro zpracování návrhu územně plánovací dokumentace. Obec a pořizovatel navrhují hlavní cíle a požadavky pro vypracování územního plánu obce na základě: ------------- přípravných prací; ------------- vyhodnocení dokumentů zpracovaných pro dané území; ------------- průzkumů a rozborů území. Zadání je de facto základem pro řízení o územně plánovací dokumentaci a vydání opatření obecné povahy.

------------ OBSAH -----------------------------------------------------------------------------------------------Zastupitelstvo obce, rada, starosta i úředníci jednotlivých částí úřadu obce (pokud jimi obec disponuje) se aktivně zapojují do formulace tohoto programového a politického dokumentu a poskytují náměty a podněty pro řešení navazující fáze – návrhu. Zadání musí být projednáno se všemi dotčenými aktéry, a to za podmínek stanovených stavebním zákonem – zejména v předepsaných lhůtách. Závěrem procesu pořízení zadání je vydání pokynů k věcnému dopracování dokumentace, ale i k metodickým a metodologickým postupům, určeným zpracovateli pro fázi návrhu. Za podobné pokyny (či za podobná rozhodnutí) musí být pořizovatel schopen nést osobní odpovědnost před schvalující politickou reprezentací obce i před veřejností. Pro potřeby splnění účelu co nejširší účasti občanů a občanské veřejnosti je nezbytně nutné zorganizovat nejméně dvakrát, ale spíše vícekrát veřejné projednání. Jeho součástí je odborný výklad, který zajišťuje pořizovatel v součinnosti se zpracovatelem. Lhůty spojené s veřejným projednáním se v takovém případě počítají ode dne následujícího po posledním veřejném projednání! Je vhodné, aby prezentace byla prováděna srozumitelnou a přehlednou formou, využívala co nejvíce interaktivních technik rozpravy, jimiž se rozumějí takové techniky, při nichž je veřejnost aktivně vtahována do rozpravy modelovým řešením konkrétních problémů v území za pomoci počítačové techniky a videotechniky. Veřejnému projednávání obvykle velmi prospívá okamžitá identifikace problémových a projednávaných míst v jinak příliš abstraktních a laické veřejnosti málo srozumitelných grafických přílohách. I z těchto důvodů je velmi důležitá důkladná předběžná příprava a úzká spolupráce politiků, úředníků a odborných zpracovatelů dokumentace při této prezentaci.

SMYSL A ÚČEL ZADÁNÍ – OBSAH Struktura podkladů i zadání územního plánu musejí odpovídat struktuře návrhu územního plánu. De facto i způsob rozhodování o území (odůvodnění) musí z této struktury vycházet. Stejně tak musí být budovaná i informační báze o území. Cílem vždy musí být formulovat a strukturovat požadavky tak, aby veškeré skutečnosti obsažené v územním plánu byly uspořádány v konzistentních celcích a částech, od podstatných k podpůrným a v logicky významově řazených vrstvách, aby jednotlivé informace byly vždy jasně provázány vzájemně i v rámci celku a aby normativní sdělení bylo možné vždy ověřit a kontrolovat. To vše znamená, že se jedná principiálně o postupné zpřesňování informací v pevném rámci daném níže popsanou nomenklaturní strukturou. Tento přístup potvrzuje cyklickou podstatu územního plánování, resp. evaluační princip vzniku informace o území. Nová informace vychází z informace předchozí, ať již jde o významný či drobný posun. Míra odchylky je dána vždy sledovanými politikami (cíli a prioritami) vzešlými z analýz a hodnocení stavu, z obecných i specifických tendencí a z politických programů.

b

c

d

273 ii–1 ii


272

Zadání územního plánu je jednak informací o stavu obce a nástrojích jejího rozvoje („podklady“), jednak požadavkem na aktualizaci a prohloubení těchto informací („požadavek“). Je proto zřejmé, že základní stavba informací o území musí být odpovídajícím způsobem strukturována a stabilní. Proto je prvořadým požadavkem na zadání jeho schopnost obsáhnout šíři báze těchto informací a logicky ji uspořádat. V zadání územního plánu budou sděleny všechny relevantní dosažitelné informace v rámci níže uvedené struktury. Současně budou na základě těchto podkladů a v obdobné skladbě požadovány informace v návrhu územního plánu. Zadání proto musí především sdělovat: ------------- jaké jsou stávající cíle rozvoje obce a příslušné územně plánovací dokumentace, jaké jsou rozhodující záměry, jichž má být dosaženo; ------------- jaké jsou charakteristiky území obce a jak jsou dokumentovány; ------------- jaké jsou relevantní procesní podmínky související s aktuálním vývojem obce a pořízením územního plánu; a současně by mělo zadání důsledně požadovat: ------------- stanovení cílů a priorit obce a územního plánu; ------------- určení charakteristik území obce a jejich dokumentace v územním plánu; ------------- vymezení relevantních procesů souvisejících s implementací územního plánu. Každá informace o území je výslednicí mnoha sil s různými směry, intenzitami a významy. Jedná se o soustavu rovnic, kterou nelze vyřešit beze zbytku. Město je z principu funkčně „nečistým“ výsledkem vzájemně protichůdných požadavků. Klíčovým principem přípravy, zadávání a zpracování územních plánů je proto zásada vrstvení, posuzování, hodnocení a pořádání relevantních informací. Každá informační vrstva má sobě přináležející prvky uspořádané dle vnitřní logiky dané vrstvy. Souvrství těchto informačních vrstev vyjevuje jak místa střetů, tak místa synergických potenciálů. Rozhodování o prioritách, a tedy o diferenci dílčích významů je základním principem návrhu (nejen) územního plánu. K takovému rozhodování je proto nezbytné nejprve jasně definovat pojmy a kategorie a důsledně zařazovat relevantní prvky prostředí do těchto kategorií a přiřazovat je do příslušných informačních vrstev. Následně je nutné stanovit podstatné cíle, resp. kritéria pro rozhodování přirozených konfliktů. Proto musí územní plán kromě základní vztažné úrovně obsahovat jak řídicí („meta“) úroveň, tak služebnou („infra“) úroveň. Jedná se proto o práci s abstrakcí na škále od obecných principů reflektujících ideu ke konkrétním projevům respektujícím prováděcí parametry. Při výkladu mnohočetných projevů města se jeví jako účelné je popisovat na základě následujících sfér: ------------- přírodní (prostředí); ------------- sociální (obyvatelstvo); ------------- vystavěné (nemovitosti); ------------- hospodářské (zdroje); ------------- technické (prostředky); všechny uvedené sféry jsou z hlediska hodnot a jejich udržitelnosti rovnocenné. Pro účely obecného porozumění územnímu plánu je vztažnou základnou sféra materiální (fyzický projev sídliště/sídla), ostatní sféry jsou k ní vztahovány ve smyslu lokalizace a relativní objektivizace. Nejde však o superpozici, vždy se jedná o reciproční vztahy všech sfér. Hierarchie informací mezi sférami a v jejich rámci musí být vždy posuzovaná na základě konkrétního záměru.

Metodika

a

Následující informační báze: ------------- přísluší všem fázím procesu pořízení a tvorby územního plánu, rozdíly jsou jen v míře určenosti (zobrazení, popis) a míře závaznosti (předpis); ------------- přísluší všem měřítkovým vrstvám s tím, že se odlišuje míra agregace informace ve všech typech výstupů (zobrazení, popis, předpis, odůvodnění); ------------- slouží ke stanovení požadavků na zadání územního plánu každého sídliště/sídla; ------------- specifické podmínky konkrétní lokace, konkrétní velikosti a konkrétních záměrů budou vtěleny do obsahu jednotlivých kapitol v rámci zadání a ostatních fází zpracování konkrétního územního plánu. Z výše uvedeného platí, že: ------------- zadání územního plánu bude zpracováno do stabilní formální struktury dle níže uvedených kapitol a podkapitol s užitím níže uvedených kategorií a pojmů; ------------- v každé kapitole a podkapitole budou uvedena základní relevantní fakta vycházející z přípravných prací a podkladů; ------------- v každé kapitole a podkapitole budou formulovány požadavky na návrh územního plánu s tím, že z požadavků bude jednak zřejmá možnost jejich splnění, jednak možnost kontroly plnění; ------------- požadavky na míru informací v návrhu územního plánu budou odpovídat měřítku požadovaných grafických příloh a možnostem dostatečného projednání těchto informací; ------------- v zadání bude formulován požadavek na zpracování návrhu dle níže uvedené formální struktury, resp. ve formě odpovídající této struktuře a v rámci uvedených kategorií a jejich charakteristik. Návrh se tak stane projevenou evaluací zadání.

b

c

d

275 ii–1 ii


274

276

Metodika

a

b

c

d

277 ii–1 ii

ZÁKLADNÍ OBSAHOVÁ STRUKTURA ZADÁNÍ

3.2.2

analýza [ slabé a silné stránky, rizika, potenciály, trendy / stávající dokumenty a podklady / aktuální problémy, projekty a rozhodnutí ];

------------- CHARAKTERISTIKY a/ významové roviny [ metastruktura / struktura / infrastruktura ]; b/ prostorové jednotky

záměr [ cíle a priority / možnosti a podmínky / vazby vnitřní a vnější ];

[ parcela/pozemek/dům-stavba / urbánní blok/veřejné prostranství / základní sídelní jednotka / lokalita / katastr / čtvrť / část/obvod / extravilán/intravilán / obec/sídliště-sídlo / aglomerace / region/kraj/stát ];

prostředky c/ systémové vrstvy [ finance, majetek / rozhodování, regulace / dohadování a spolupráce ]. [ příroda/krajina / osídlení / obývání/společenství / kulturní a přírodní bohatství / bydlení / občanská vybavenost / dopravní vybavenost / technická vybavenost / hospodářská vybavenost ]; V části „Politiky“ formuluje zadání požadavky na územní plán z pohledu výchozích idejí a vizí, na základě požadavků na strategické, taktické a operační cíle obce a s ohledem na reálné možnosti společenství. Cíle a priority vycházejí z politických a programových dokumentů a dále jsou propracovávány a projednávány ve vazbě na propracovávání a projednávání návrhu územního plánu, případně na jeho schvalování a vydávání. Proto i v návrhu územního plánu musejí být formulovány politiky/cíle vývoje obce jako výchozí parametry a současně jako strategický rámec pro jednotlivé výstupy a jako základní struktura odůvodnění návrhu. Zadání územního plánu je zpracováno v popsané struktuře cílů v přiměřené míře odpovídající míře vstupních informací (obrazových, textových a datových). Požadavek zadání na návrh územního plánu je obdobný: bude zpracován v téže struktuře a v přiměřené míře odpovídající míře návrhových informací (obrazových, textových a datových) požadovaných zadáním.

d/ parametry uspořádání [ poloha / pozice / skladba / podmínky / velikost / hustota ]; využití [ obslužnost / ekonomie / hodnoty / typologie / limity / míra změn ]; e/ projekce [ zobrazení / popis / předpis ]; f/ uspořádání [ plán řešeného území / plán širších vztahů / plán podstatných detailů ].

V části Charakteristiky formuluje zadání požadavky na územní plán z pohledu významových rovin, resp. vztahu podstatného a služebného, z pohledu určení prostorových jednotek, resp. vztažných objektů, z pohledu uspořádání systémových vrstev, resp. funkčních složek, z pohledu formulace parametrů a atributů, resp. charakteristik jednotek i vrstev a z pohledu výstupů, resp. způsobů a míry abstrakce informací. Jde tedy o jednoznačnou lokaci fyzického či fyzikálního jevu a definování jeho aktuálního projevu v území, a to z hlediska vývoje, stavu a návrhu. Proto i v návrhu územního plánu musejí být formulovány charakteristiky obce jako deskriptivní nástroje pro jednotlivé výstupy a jako základní struktura popisu obce v odůvodnění návrhu. Zadání územního plánu je zpracováno v následující struktuře charakteristik v přiměřené míře odpovídající míře vstupních informací (obrazových, textových a datových). Požadavek zadání na návrh územního plánu je obdobný: bude zpracován v téže struktuře a v přiměřené míře odpovídající míře návrhových informací (obrazových, textových a datových) požadovaných zadáním.


------------- POLITIKY

Jak podklady, tak zadání a návrh územního plánu musejí obsahovat v přiměřené míře charakteristiky ve formě zobrazení (projekce), popisu (deskripce) a předpisu (normativu) navrhovaných jevů, a to v kombinaci jednoho, dvou či všech tří typů těchto výstupů. Týká se to všech devíti (9) systémových vrstev. V každé z nich se projeví prostorové jednotky příslušející konkrétnímu územnímu plánu. Každá vymezená prostorová jednotka je charakterizována pomocí dvanácti (12) parametrů. Charakteristiky tvoří přirozené vazby a skupiny v rámci logického popisu věci a celková informace vzniká kumulací a multiplikací dílčích informací z jednotlivých významových rovin (metastruktura, struktura, infrastruktura). Přitom „nižší“ úroveň se zapojuje do úrovně „vyšší“ s respektem k jejím prioritám. Rozhodování o zařazení elementů do významových rovin je závislé jednak na tvůrčím rozhodnutí, jednak na měřítku uchopování. Z určitého pohledu mohou být například domy infrastrukturou pro prostorový koncept klíčových cest a míst. Jedná se vlastně o matrici, kde v jednom směru jsou zmíněné substruktury a ve druhém měřítkové vrstvy (míry abstrakce). A rozhodnutí o zařazení toho kterého prvku na jednotlivá pole je rozhodnutím v rámci každé fáze navrhování. Jedná se o rozhodnutí o významu, resp. o hodnotě. Charakteristiky prvků jsou vztahovány k jasně stanovenému etalonu (norma, standard, komparace, politiky a programy apod.). Stanovené charakteristiky mají být konzistentně používány pro všechna měřítka osídlení, resp. pro všechny úrovně územního (prostorového) plánování a také pro všechny fáze přípravy, zpracování a vyhlašování územního plánu, včetně podpůrné informační báze. To vše z důvodu úplnosti a provázanosti dokumentů a jejich implementace a evaluace. Každá dokumentace musí obsahovat ------------- plán řešeného území, ------------- plán širších vztahů, ------------- plán podstatných detailů. Základním vztažným prvkem každé informační báze a každého plánu je příslušná prostorová jednotka, která je charakterizována pomocí parametrů vlastních i parametrů jednotlivých systémových vrstev. Každá informace bude charakterizovaná podle typu projekcí, to znamená, zda a jak je zobrazena, zda a jak je popsána, zda a jak je předepsána. Stanovené charakteristiky budou konzistentně používány pro: ------------- stav ve smyslu analýzy současných jevů; ------------- návrh ve smyslu formulace záměru; ------------- odůvodnění ve smyslu verifikace návrhu. V rámci jednotlivých charakteristik budou hlavně formulovány: ------------- deficity ve smyslu slabých a kritických míst a disparit; ------------- potenciály ve smyslu možností a zdrojů dalšího vývoje; ------------- trendy ve smyslu informací o obecných jevech vázaných na vývoj obce; ------------- komparace ve smyslu porovnání s obdobnými situacemi či modely; ------------- priority ve smyslu hierarchie záměrů a cílů; ------------- časové osy ve smyslu postupné realizace záměrů a cílů; ------------- návaznosti ve smyslu vzájemné podmíněnosti jevů a projevů.

Metodika

a

a/ významové roviny Významové roviny jsou nástrojem pro zobrazení, popis a předpis hierarchie informací v území – od nosných (podstatných) k podpůrným (služebným): metastruktura [obraz + principy + tendence (proměny)] Metastruktura zobrazuje, popisuje a předepisuje podstatné fenomény širších vazeb sídla, celku sídla či jeho částí. Je obrazem sídla ve smyslu ideje, strategickou úvahou a sdělením o zásadních hodnotách, o základních aktivitách (způsobech využívání území); obrazovou interpretací metastruktury je vzorec nebo ideogram. struktura [objekty + prostor + skladba] Fyzická struktura (nomostruktura) zobrazuje, popisuje a předepisuje vlastní (vnitřní) stavbu sídla, resp. jeho uspořádání (organizaci, členění a skladbu). Je výsledkem každodenního dílčího rozhodování. Je primárně prostorovým obrazem sídla, abstrakcí jeho materiálního projevu, resp. jeho viditelných, stabilních a měřitelných složek; obrazovou interpretací fyzické struktury je vzor. infrastruktura [sítě + funkce + vazby] Infrastruktura zobrazuje, popisuje a předepisuje služebné systémy podporující tvorbu a udržení fyzické struktury s odkazem na principiální fenomény metastruktury. Je dohodou společenství o standardu. Nejde jen o technickou či dopravní infrastrukturu, ale o jakýkoli druh podpory ve vztahu k rozhodnutí o metastruktuře a fyzické struktuře; obrazovou interpretací infrastruktury je síť. Ve výše uvedeném rámci významových rovin se každý jev a jeho projev zobrazují, popisují a předepisují v kombinaci informací o identifikaci prostorové jednotky, zařazení do systémové vrstvy a přidělení příslušných parametrů a atributů. Vždy se jedná o zapojení jevu a jeho projevu v kontextu příslušné strukturální roviny s prioritou vyšší informační roviny (principiálně: infrastruktura slouží struktuře a ta slouží metastruktuře). Rozhodování o zařazení elementů do významových rovin je závislé jednak na tvůrčím rozhodnutí, jednak na měřítku uchopování. Z určitého pohledu mohou být například domy infrastrukturou pro prostorový koncept klíčových cest a míst. Jedná se v podstatě o matrici, v níž jsou v jednom směru uvedeny/obsaženy zmíněné substruktury a ve druhém směru měřítkové vrstvy (míry abstrakce). A rozhodnutí o zařazení toho kterého prvku na jednotlivá pole je rozhodnutím subjektivním (s odpovídajícími znalostmi) a výsostně tvůrčím (s odpovídající zodpovědností). Jedná se o rozhodnutí o významu, resp. o hodnotě.

b

c

d

279 ii–1 ii


278

b/ prostorové jednotky [viz � přílohu iii–3]

Základním vztažným prvkem pro informační bázi je příslušná základní prostorová jednotka, která je identifikována graficky v mapovém podkladu a pomocí deskriptivní nebo datové lokace v textu. Prostorové jednotky jsou logické polygony jednoznačně identifikovatelné v území a v příslušném druhu definovatelné jednoznačným atributem. Těmito atributy jsou: vlastnictví, přístupnost, zastavěnost, charakter, dostupnost, správa. Jedná se tedy o identifikaci relevantních objektů jako vztažných elementů (fyzická báze). Každá sledovaná jednotka je pomocí systémových vrstev a parametrů identifikována, vázána a porovnávána s jednotkami sousedícími jak v prostoru, tak v hierarchických vztazích. V konkrétním zadání územního plánu jsou pojmenovány příslušné vztažné jednotky v závislosti na velikosti a potřebách sídla a na míře aktualizace stávající dokumentace. Podstatnými znaky prostorových jednotek jsou jejich vzájemná rozhraní a význam a pozice jejich center. Z podstaty definičních znaků jednotlivých jednotek je zřejmé, že ne všechny budou užity pro všechny typy dokumentů, nicméně je třeba výběr z tohoto spektra vždy zdůvodnit. Dělení města do dílčích velikostních subcelků umožňuje vytvořit pro konkrétní parametry (vybavenost, identifikace apod.) relevantní vztažné územní jednotky. Současně umožňuje skládat celek z různých měřítkových vrstev, a to jak z hlediska sociopsychického (identifikace s prostředím a utváření společenství), tak z hlediska fyzického (dosažitelnost cílů) a organizačního (správa území). Zásadními místy v zadání i návrhu územního plánu jsou proto odpovědi na tyto otázky: ------------- jaké jsou územní jednotky ve vazbě na měřítko plánu a měřítko informace; ------------- jaké se k nim vztahují relevantní zobrazení, popisy a předpisy; ------------- jaké vlastnosti mají na svých rozhraních (charakterových i měřítkových); ------------- jak silná, stabilní a stabilizující mají svá centra. Základními vztažnými prostorovými jednotkami v územním plánování jsou níže uvedené jednotky. U každé jsou uvedeny hlavní důvody pro jejich identifikaci a užití v rámci územního plánu. Pro účel zadávání a zpracování (zobrazení, popis, předpis) územních plánů jsou hvězdičkou v závorkách (*) označeny podstatné jednotky. Ostatní jsou nezbytné jako zdroj informací a konsekvencí. parcela / pozemek / stavba [definiční znak : vlastnictví] Parcela není přímou vztažnou (referenční) jednotkou územního plánu. Pro účel zadávání a zpracovávání územního plánu jsou však zobrazovány její hranice v rámci mapového podkladu (katastrální mapa a zprostředkovaně státní mapa v měřítku 1 : 5 000). Zobrazení hranic parcel je podstatné pro konfrontaci s hranicemi nově navržených objektů a nově vymezených území. Kromě toho je zobrazení hranic parcel důležité pro zjištění a případně i specifikaci měřítka daného prostředí. Identifikace a popis příslušných parcel jsou podstatné pro vymezení objektů veřejného zájmu. Předpis týkající se parcel je uveden pro vymezení objektů veřejného zájmu a výjimečně v případě pro vývoj obce zásadního detailu území. U transformačních a rozvojových území je návrh budoucí parcelace jen popsán v rovině požadovaného měřítka. Velikost parcel, resp. stavebních pozemků je dána vlastnickými vztahy, nicméně v nově navrhovaném území je třeba respektovat měřítko prostředí, a tedy přirozené vzdálenosti vnímání lidských činností a dějů. Například velikost domovních sekcí (vzdálenost vstupů) by měla být v rozmezí 15–30 m. V případě, kdy jde o stavební parcelu s objektem pro kolektivní bydlení, jde o jednotku o velikosti v řádu desítek obyvatel. Velikostí a formou parcel je traktována potenciální hmota vymezující urbánní prostor.

Metodika

a

(*) urbánní blok / veřejné prostranství [definiční znak : přístupnost] Urbánní blok je prostorový převážně uzavřený polygon vymezený veřejným prostranstvím. Urbánní blok je základní prostorovou jednotkou územního plánu. Hranice urbánního bloku je tedy současně hranicí veřejného prostranství a tedy místem změny režimu přístupnosti. Z toho plyne, že urbánní blok není přístupný bez omezení, resp. bez jisté míry diskriminace. Z principu jde o neveřejné území, tedy o území přístupné primárně pro jeho vlastníky, nájemce a obyvatele. Sekundárně je přístupné pro ostatní na základě určeného režimu přístupnosti. Velikost urbánního bloku je dána velikostí polí sítě veřejných prostranství, resp. vzdáleností jejích uzlů. Tu lze odvodit od přirozené vzdálenosti vnímání lidských činností a dějů, tedy jde o cca 70–150 m. Urbánní blok může být zastavěný úplně, částečně nebo může být nezastavěný. V případě, kdy je urbánní blok zastavěný objekty pro bydlení, jde o jednotku v řádu stovek obyvatel. Urbánní blok je tak velikostním ekvivalentem střední vesnice. Charakter, míra a způsob uspořádání a využití mohou být předepsány v rámci územního plánu a musí být určeny v rámci regulačního plánu. U stabilizovaných území jsou urbánní bloky vždy zobrazeny i popsány, výjimečně předepsány. U transformačních a rozvojových území jsou podmínky pro urbánní bloky popsány a zobrazeny jen v rovině principů vedení cest (napojovací body apod.) a lokalizaci pro obec významných míst (uzlové body, místa kulturního a přírodního bohatství apod.). Principiálně platí, že na území, kde nejsou plánem, studií nebo projektem fixovány urbánní bloky a způsob a míra jejich využití a uspořádání, nesmí být vydáno územní rozhodnutí. Velikostí a tvarem urbánních bloků je traktován urbánní prostor. základní sídelní jednotka (urbanistický obvod / sídelní lokalita) [definiční znak : informace] Základní sídelní jednotka je prostorový uzavřený polygon definovaný buď jako funkčně homogenní území, nebo jako zastavěné území pro účely statistického šetření a je převážně podmnožinou příslušného katastru. Slabinou vymezení těchto jednotek je, že byly zformovány k určitému historickému datu na základě subjektivních, resp. dynamických parametrů. Z tohoto důvodu lze základní sídelní jednotky ztotožnit s aktuálními či navrhovanými homogenními prostorovými jednotkami jen v rámci stabilizovaných území. Přesto je třeba vždy nalézt způsob, jak pokračovat v datových řadách vztažených k již vymezeným základním sídelním jednotkám jako významnému zdroji sociálně-ekonomických a územně technických informací. To znamená, že lze nalézt klíč k relevantnímu využití těchto dat jak pro skupinu urbánních bloků, tak pro lokalitu. A ty se naopak mohou stát zdrojem informací pro datové báze příslušné základní sídelní jednotky. Tento klíč je nutné uvést jak v zadání územního plánu, tak v jeho návrhu i čistopisu. Je to proto, aby v rámci implementace územního plánu mohla být data zpřesňována a aktualizována. Základní sídelní jednotky jsou v rámci návrhu územního plánu zobrazeny i popsány (např. v rámci příslušné systémové vrstvy – osídlení). (*) lokalita [definiční znak : identita/charakter] Lokalita se vymezuje na základě relativně jednotného charakteru, resp. formální či mentální reprezentace podstatných znaků prostředí. Může jít o svébytnost jednak z hlediska formování hmoty a prostoru (urbánní typologie), jednak z hlediska společné identifikace s vývojem místa (historická „paměť“). Kromě toho se lokalita vymezuje jako územní jednotka mentálně, sociálně i fyzicky snadno obsáhnutelná a relativně homogenní. Je nejmenší kompaktní jednotkou z hlediska nezbytné občanské vybavenosti (mateřská škola, smíšený obchod apod.). Proto se její rozměry odvozují od nejmenší docházkové vzdálenosti – cca 300 m. V případě, kdy je lokalita zastavěna objekty pro bydlení, jde o jednotku v řádu stovek až tisíců obyvatel. Lokalita je tak velikostním ekvivalentem městysu. Charakter, míra a způsob uspořádání a využití musejí být předepsány v rámci územního plánu a musí být respektovány v rámci regulačního plánu. U transformačních

b

c

d

281 ii–1 ii


280

a rozvojových území jsou charakter i vymezení lokalit jak zobrazeny, tak popsány i předepsány na základě výše zmíněných podstatných znaků. Velikostí a formou lokalit je traktována charakteristika osídlení (sídliště/sídla). katastrální území [definiční znak : informace] Katastr je oblastí odpovídající území původní obce, jeho hranice jsou určeny obalovou křivkou nemovitostí evidovaných v katastrálním operátu. Pro účely územního plánování je jednak základní informací vztahující se ke každé parcele, jednak informací o historickém utváření sídla/sídliště. Katastrální území je zpravidla i základní sídelní jednotkou nebo obsahuje více základních sídelních jednotek [viz výše]. S tím souvisí i ekvivalentní způsob nakládání s daty a způsob konfrontace s návrhovými hranicemi příslušných území. Katastrální území jsou v rámci návrhu územního plánu zobrazeny i popsány (např. v rámci příslušné systémové vrstvy – osídlení). Čtvrť [definiční znak : dostupnost] Čtvrť se vymezuje ponejvíce přímým vztahem k základní vybavenosti, resp. jako jednotka odvozovaná od ¼ hodiny chůze napříč územím nebo cca 500 m (¼ míle) docházkové vzdálenosti. Současně lze čtvrť vymezit obdobně jako lokalitu dle jisté svébytnosti charakteru či historické „paměti“. Oproti lokalitě je zde podstatným znakem dostřednost z hlediska prostorového uspořádání (čtvrťové centrum) a relativní komplexnost z hlediska funkčního využití (v optimálním případě). S tím souvisí i komplexnost základní občanské vybavenosti (základní škola, zdravotnické středisko apod.) včetně obslužnosti městskou hromadnou dopravou (zastávka do 500 m docházky). V případě, kdy je čtvrť zastavěná objekty pro bydlení, jde o jednotku v řádu tisíců až desetitisíců obyvatel (hustota 100 a více obyvatel na hektar). Kromě toho se jedná i o nejmenší sídelní jednotku, kde již vznikají vrstevnaté a hierarchizované sociální a prostorové vazby. Čtvrť je proto ekvivalentem malého města s typickými atributy a stratifikací hmoty, prostoru i dějů. Čtvrtě jsou v rámci návrhu územního plánu zobrazeny i popsány, případně předepsány (např. jen v rámci příslušných systémových vrstev – obývání, veřejná a hospodářská vybavenost). Velikostí a formou čtvrtí je traktováno město. městský obvod [definiční znak : správa] Městské obvody jsou části statutárních měst vymezené primárně na základě historického vývoje města, sekundárně na základě politicko-správního rozhodnutí. Pro účely pořizování územního plánu jsou tyto informace podstatné především z hlediska míry autonomie veřejné správy, a tím i z hlediska občanských a politických cílů a priorit. V tomto kontextu je územní plán zásadním nástrojem pro koordinaci těchto zájmů. Klíčovou informací jsou zde proto základní charakteristiky celku a částí ve vzájemné provázanosti. Stejně tak i stanovení základních (metastrukturálních) vzorců, prostorových (strukturálních) vztahů a síťových (infrastrukturálních) vazeb v kontextu zdravé geneze celku. Podstatnými znaky městských obvodů jsou jednak přítomnost vyšší občanské vybavenosti (střední školy, poliklinika, úřad veřejné správy apod.), jednak výrazně strukturovaná a hierarchizovaná síť veřejných prostorů včetně silného prostorově utvářeného centra. Stejně tak je zde strukturovaná a hierarchizovaná síť dopravní infrastruktury včetně hromadné dopravy. Jde o jednotku v řádu desítek tisíc obyvatel a velikost v řádu desítek až stovek hektarů. Městský obvod je proto ekvivalentem okresního města s typickými atributy a stratifikací hmoty, prostoru i dějů. Městské obvody jsou v rámci návrhu územního plánu zobrazeny i popsány (například v rámci příslušné systémové vrstvy – osídlení).

Metodika

a

městská část [definiční znak : správa] Městské části jsou části hlavního města Prahy, popřípadě některých statutárních měst, vymezené primárně na základě historického vývoje města, sekundárně na základě politicko-správního rozhodnutí. Pro účely pořizování územního plánu jsou tyto informace podstatné především z hlediska míry autonomie veřejné správy a tím i z hlediska občanských a politických cílů a priorit. V tomto kontextu je územní plán zásadním nástrojem pro koordinaci těchto zájmů. Klíčovou informací jsou zde proto základní charakteristiky celku a částí ve vzájemné provázanosti. Stejně tak i stanovení základních (metastrukturálních) vzorců, prostorových (strukturálních) vztahů a síťových (infrastrukturálních) vazeb v kontextu zdravé geneze celku. Podstatnými znaky částí měst jsou jednak přítomnost celoměstské občanské vybavenosti (vysoké školy, nemocnice, veřejné instituce apod.) jednak výrazně strukturovaná a hierarchizovaná síť veřejných prostorů včetně silného prostorově utvářeného centra. Stejně tak je zde strukturovaná a hierarchizovaná síť dopravní infrastruktury včetně hromadné dopravy. Jde o jednotku v řádu desítek až stovek tisíc obyvatel a velikost v řádu stovek hektarů. Městská část je proto ekvivalentem velikosti a charakteru krajského města s typickými atributy a stratifikací hmoty, prostoru i dějů. Městské části jsou v rámci návrhu územního plánu zobrazeny i popsány. (*) extravilán / intravilán [definiční znak : zastavěnost] Extravilán je souvisle přírodním prostředím a intravilán je souvisle zastavěným územím obce v rámci jejího správního území a v měřítku (míře abstrakce) územního plánu. Hranice mezi intravilánem a extravilánem je tedy de facto i de jure hranicí souvisle zastavěného a zastavitelného území. Z toho plyne, že v rámci extravilánu je volná (vnější) krajina zásadním určujícím fenoménem a osídlení jevem jí se přizpůsobujícím. V rámci intravilánu je naopak osídlení zásadním určujícím fenoménem a „vázaná“ (vnitřní) krajina se jeho formě přizpůsobuje. Jde ale hlavně o měřítko a charakter, ne o absolutní velikost, ta se může významně lišit v závislosti na velikosti obce, na způsobu hospodaření, na geografických podmínkách apod. Pro vývoj obce je podstatný vztah mezi extravilánem a intravilánem, resp. způsob uspořádání a využití krajiny jako fenoménu, v jehož rámci je obec budována. Podstatnými znaky jsou zde proto míra (hustota) zastavění a obývání, resp. míra přírodních prvků, forma rozhraní a vzájemná prostupnost. Kompaktnost a intenzita využití intravilánu jsou podstatné pro ochranu extravilánu jako zdroje hospodaření a přirozené regenerace života a pro blízkost cílů jako podmínky sociální soudržnosti a efektivní infrastruktury. Všechny příslušné charakteristiky musejí být v rámci pořizování a zpracovávání územního plánu specifikovány pro extravilán i intravilán v rovnocenné míře. Charakter, míra a způsob uspořádání a využití hranic, rozhraní a vzájemných vazeb jsou v rámci návrhu územního plánu zobrazeny, popsány i předepsány. (*) obec / sídlo/sídliště [definiční znak : správa] Obec je základní jednotkou státu, jak jeho veřejné správy, tak jeho území. Z pohledu územního (prostorového) plánování je proto i základní skladebnou jednotkou ve smyslu prostorového uspořádání a funkčního využití. S tím souvisejí především lokalizace, velikost a potenciál obce, resp. její pozice (postavení) v rámci celku. V rámci pořizování a zpracovávání územního plánu proto musí být obec věrohodně zařazena do hierarchie ostatních obcí z hlediska jejích možností a záměrů a z hlediska možností a záměrů obcí sousedících, jak v horizontálních (sousedství), tak vertikálních (hierarchie) vztazích. Hlavním (a dalo by se říci: prvotním) aktem při zadávání územního plánu i jeho navrhování proto musí být reálné zařazení obce do prostorových podmiňujících vazeb. Stejně tak důležité je ale také stanovení podstatných znaků charakterizujících základní vzorce („kódy“) zdravého vývoje obce v rámci širších vztahů. To znamená, že musí být jasně stanoveny

b

c

d

283 ii–1 ii


282

284

aglomerace [definiční znak : spádovost] Městská aglomerace je formována buď dominantním městem a jeho spádovým územím, nebo souměstím velikostně rovnocenných měst s příslušným spádovým územím. Území aglomerací nejsou pohříchu stanovena ani z hlediska územně plánovacího, ani z hlediska statistického. Z pohledu objektivních tendencí posilování významu velkých měst oproti státům se přitom jedná o jeden z klíčových momentů rozvoje obcí i státu. A to především z hledisek ekonomických (zdroje, infrastruktura apod.), sociálních (bydlení, pracovní příležitosti apod.) a environmentálních (imise/emise, krajinné celky apod.). V rámci vymezení aglomerací lze dále strukturovat hlavní a vedlejší rozvojové póly a místa koncentrace, sítě synergických vlivů či iniciační aktivity. Teprve prostřednictvím pozice v rámci aglomerace lze posuzovat možnosti a záměry obce, a to jak uvnitř aglomerace, tak v kontextu celostátním i přeshraničním. V souvislosti s uspořádáním České republiky je navíc zásadním fenoménem metropolitní region hlavního města Prahy, jehož vymezení a charakteristiky dosud absentují, jakkoli jde o klíčový institut pro celou republiku. To vše znamená, že v procesu pořizování a zpracovávání územního plánu jakékoli obce (část „širší vztahy“) musí být zobrazena (vymezena) příslušná aglomerační oblast a popsány všechny aglomerační vazby a vlivy související s vývojem příslušné obce.

a

c/ systémové vrstvy

b

c

d

285 ii–1 ii

3.2.2 Systémové vrstvy územního plánu odpovídají základním sférám života obce: přírodní (a krajinné), sociální, materiální, hospodářské a technické. Jedná se v podstatě o identifikaci základních funkčních složek území jako relativně homogenních oblastí a významových rovin antropogenního světa. Řazení vrstev není primárně založeno na aditivním, ale na kumulativním a synergickém principu. To znamená, že první vrstva je základní, druhá je podmnožinou a zároveň tu předchozí strukturálně i významově zpřesňuje – a tak dále až k deváté vrstvě. Každá vrstva umožňuje ucelený popis území z pohledu jedné jeho zásadní dílčí charakteristiky. Žádná vrstva není a priori obecně nadřazena nad ostatními, nicméně v rámci řešení konkrétního území a konkrétního úkolu musí být vždy určena významová hierarchie tohoto souvrství a komparativní vztahy vrstev. Všechny vrstvy musejí být zobrazovány, popisovány a předepisovány ve strukturálním členění: metastruktura, struktura, infrastruktura. Všechny vrstvy musejí současně respektovat aktuální požadavky a předpisy příslušných resortů. krajina/příroda Krajina je sférou přírodního společenství, resp. lidmi obývanou částí země. Jedná se o převážně přírodní prostředí, jehož hodnoty jsou pro člověka např. metafyzické (prostor, měřítko, život apod.), psychické (estetika, kompozice, smyslové zážitky apod.), fyziologické (zvlhčení, oslunění, okysličení apod.), užitkové (hospodaření, rekreace apod.). Krajina je přítomna všude, i sídlo/sídliště je její součástí, lze pouze odlišovat mocnost, strukturu a množství přírodních elementů v daném prostředí obsažených. Proto můžeme rozlišovat krajinu vnější (relativně kompaktní území extravilánu) a krajinu vnitřní (relativně kompaktní území intravilánu). V kontextu jednotlivých významových rovin v územním plánu lze krajinné projevy interpretovat takto: ------------- v rámci metastruktury jako významné krajinné a přírodní fenomény a fenomény přírodního bohatství; ------------- v rámci (prostorové) struktury jako podstatné krajinné a přírodní prvky a prvky přírodního bohatství a jako základní krajinnou morfologii, topologii a typologii; ------------- v rámci infrastruktury jako systémy krajinných a přírodních, případně rekreačních vazeb. osídlení Osídlení je sférou lidského společenství, resp. lidmi vystavěnou částí krajiny. Jedná se převážně o zastavěné (vystavěné) prostředí, o fyzickou strukturu umělého prostředí. V kontextu územního plánování lze osídlení pojmout jako stavbu, kde stavebními prvky jsou objekty dané jen volbou měřítka, resp. mírou abstrakce (domy, urbánní bloky, lokality apod.). Sídlo/sídliště není ani systém, ani funkční struktura. Je primárně vnímáno, popisováno a stavěno jako fyzická struktura přizpůsobená lidským činnostem a potřebám. Jeho organizace je dána jeho vrstvením kolem „gravitačního“ centra této fyzické a dějové struktury. Jeho členění či dělení je nástrojem k jeho správě a obsluze a k identifikaci s místem a územím. Jeho skladba je komponována pomocí srozumitelných skladebných prvků (hmota, prostor, děje) daných možnostmi, potřebami a záměry. V kontextu jednotlivých významových rovin v územním plánu lze krajinné projevy interpretovat takto: ------------- v rámci metastruktury jako významné fenomény a charaktery osídlení; ------------- v rámci (prostorové) struktury jako významné prvky vystavěného prostředí a jako základní urbánní morfologii, topologii a typologii; ------------- v rámci infrastruktury jako systém osídlení, jeho rozhraní a vazeb.


fenomény vztažené k principům subsidiarity (např. struktura veřejného prostoru) a fenomény vztažené k principu centrality (např. regionální infrastruktura). Tento přístup umožňuje diferencovat podstatné od podružného či obsluhované od služebného, pomáhá vytvářet významovou hierarchii namísto hierarchie formální, silové či měřítkové. Lze tak například zabránit tvorbě bariér v území či projevů neodpovídajících přirozenému formování prostředí. Základní charakter, míra a způsob uspořádání obce a jejích vnitřních i vnějších vazeb jsou v rámci návrhu územního plánu zobrazeny, popsány i předepsány.

Metodika

obývání Obývání je činností lidského společenství, resp. sociálním projevem lidí. Jedná se převážně o hodnoty a projevy sociálního prostředí, o typy a dynamiku společenství. Součástí této vrstvy jsou informace o obyvatelích a návštěvnících v celé sféře relevantních demografických jevů (obyvatelstvo, činnosti, aktivity, potřeby apod.). Cílem je vytvářet a nabízet širokou škálu prostředí pro bohatou paletu činností a dějů. V této souvislosti je nezbytné při pořizování a zpracovávání územního plánu dostatečně reflektovat (zkoumat a prokazovat) souvislosti mezi prostorovým uspořádáním a funkčním využitím dotčených území. V kontextu jednotlivých významových rovin v územním plánu lze krajinné projevy interpretovat takto: ------------- v rámci metastruktury jako významné sociální fenomény a tendence; ------------- v rámci (prostorové) struktury jako základní sociální topologii, morfologii a typologii; ------------- v rámci infrastruktury jako systémy podpory sociální soudržnosti. kulturní bohatství Kulturní bohatství je historickou stopou společenství, resp. kolektivní pamětí. Jedná se převážně o hodnoty, na kterých stojí obec a její stabilita v rovině fyzické i sociální. V první řadě jsou to oficiálně registrované památky, ať již nemovité či movité. Jsou to ale také stopy kulturního dědictví v obecném povědomí či prvky přirozené reprezentace obce. Jsou to nejen jednotlivé objekty, ale také svébytné krajinné fenomény či například síť původních významných cest a silných míst. A v neposlední řadě je (často opomíjeným) kulturním bohatstvím nosný urbánní „vzorec“, z něhož vychází jak struktura veřejného prostoru města, tak jeho měřítko a proporce. V kontextu jednotlivých významových rovin v územním plánu lze kulturní bohatství interpretovat takto: ------------- v rámci metastruktury jako významné fenomény kulturního dědictví, urbánní „vzorce“ (kódy), identita obce; ------------- v rámci (prostorové) struktury jako vývojovou stratifikaci, prvky kulturního dědictví, památná území, místa a objekty, jako významovou hierarchii veřejného prostoru; ------------- v rámci infrastruktury jako systém kulturních vazeb, jako síť území, míst a objektů. bydlení Bydlení je základní činností i sférou jednotlivců a rodin. Jedná se převážně o území, místa a objekty pro bydlení ve smyslu standardu, kapacit a sociálních vazeb. Bydlení zde není pojímáno jako funkční zóna, ale ve smyslu činností a dějů v rámci komplexního (polyfunkčního) obytného prostředí. Tento trend lze ilustrovat na parafrázování Athénské charty: bydlení, práce, rekreace a doprava jako činnosti a děje promítnuté do všech měřítek osídlení, od bytu k regionu a státu. Kromě tohoto imperativu je třeba usilovat také o diverzitu bytového fondu jak ve smyslu velikostním, tak ve smyslu sociálním. A za třetí je třeba hledat cesty, jak lokalizovat bydlení v dostatečném rozměru i do oblastí, ze kterých bylo z různých příčin vytlačeno: do center, průmyslových oblastí a na významné městské ulice. Důvody pro tato úsilí jsou nabíledni: široká nabídka bohaté škály prostředí, přirozená sociální kontrola, dosažitelnost služeb apod. V kontextu jednotlivých významových rovin v územním plánu lze bydlení interpretovat takto: ------------- v rámci metastruktury jako významné fenomény bytového fondu a způsobů bydlení;

Metodika

a

------------- v rámci (prostorové) struktury jako významné prvky bytového fondu, jako základní topologii, morfologii a typologii území, míst a staveb pro bydlení a prostorů a objektů s bydlením přímo souvisejících; ------------- v rámci infrastruktury jako systém vazeb souvisejících s bydlením. občanská vybavenost Občanská vybavenost je službou obývání a pobytu. Jedná se převážně o standardní druhy občanské vybavenosti dle jednotlivých resortů (správa, zdravotnictví, sociální služby, školství, kultura, rekreace, sport atd.) v konkrétním velikostním projevu ve vazbě na konkrétní lokalizaci a spádové území. Parametry jsou tudíž dostupnost a potřeba, resp. počet obyvatel. Při pořizování a zpracovávání územního plánu je proto nezbytné pro každou uvažovanou prostorovou jednotku určit příslušný druh, typ a pozici občanské vybavenosti (např. základní škola v docházkové vzdálenosti 500 m pro spádové území cca 5 tis. obyvatel o velikosti 35 m2 na žáka). Lze zde z výše uvedených důvodů doporučit členění občanské vybavenosti dle názvů prostorových jednotek (bloková, lokální, čtvrťová atd.) namísto dosud různě nepřesně užívaných pojmů. Kromě toho je nezbytné vycházet z konkrétních požadavků a z obecných standardů jednotlivých resortů. V kontextu jednotlivých významových rovin v územním plánu lze občanskou vybavenost interpretovat takto: ------------- v rámci metastruktury jako významné fenomény a tendence občanské obsluhy; ------------- v rámci (prostorové) struktury jako základní topologii, morfologii a typologii občanských staveb; ------------- v rámci infrastruktury jako jednotlivé systémy občanské vybavenosti (pokrytí, dosažitelnost, kapacity apod.). dopravní vybavenost Dopravní vybavenost je službou pohybu. Jedná se především o standardní druhy dopravní vybavenosti např. dle prostředku/média (pěší, cyklistická, automobilová, autobusová, tramvajová, vlaková, lanová, lodní, letecká atp.) nebo dle pozice k zemskému povrchu (podzemní, pozemní, vodní, vzdušná) nebo dle způsobu využití (individuální, hromadná, sdílená atp.) atd. Kromě toho je nezbytné hierarchizovat dopravní vybavenost dle příslušnosti k obsluze jednotlivých prostorových jednotek, a to jak dopravu v klidu, tak v pohybu. Přitom je nezbytné vycházet jak z konkrétních požadavků, tak z obecných standardů jednotlivých provozovatelů. Doprava je jednak službou, jednak zátěží či bariérou, v této dvojroli se pohybuje vždy a je třeba si stále uvědomovat, že nelze vyřešit dopravu „čistě“ a definitivně. Je to dáno již z principu vrstvení sídla a také pro neuchopitelnost dynamických vztahů v rámci dopravních toků. Výchozím předpokladem pro dobré řešení je rozumná vyváženost a provázanost všech potřebných druhů dopravy. Dopravu (uzly i linie) je nezbytné vždy organizovat ve vazbě na veřejný prostor a s prioritou pěšího pohybu. Proto je základním úkolem ne řešit jen dopravní systémy, ale současně i prostor a jeho skladbu ve vazbách na hmotu a děje, na měřítko a diversitu jejich uspořádání a využití. To vše ve prospěch městskosti a obytnosti sídla. V kontextu jednotlivých významových rovin v územním plánu lze dopravní vybavenost interpretovat takto: ------------- v rámci metastruktury jako významné fenomény a principy dopravní obsluhy; ------------- v rámci (prostorové) struktury jako základní topologii, morfologii a typologii dopravních staveb; ------------- v rámci infrastruktury jako jednotlivé systémy a sítě dopravní vybavenosti (pokrytí, dosažitelnost, kapacity apod.).

b

c

d

287 ii–1 ii


286

technická vybavenost Technická vybavenost je službou látkové, energetické a informační obsluze osídlení. Jedná se především o standardní druhy technické vybavenosti např. dle produktu (voda, elektřina, plyn, odpady atp.) nebo dle typu přenosu (kabelová, potrubní, elektromagnetická atp.) nebo dle pozice k zemskému povrchu (podzemní, pozemní, nadzemní) atd. Kromě toho je nezbytné hierarchizovat technickou vybavenost dle příslušnosti k obsluze jednotlivých prostorových jednotek. Přitom je nezbytné vycházet jak z konkrétních požadavků, tak z obecných standardů jednotlivých správců či provozovatelů. Technická vybavenost je jednak službou, jednak zátěží či bariérou v území, obdobně jako dopravní vybavenost. Je proto třeba vždy otevřeně formulovat všechny její projevy v organismu sídla/sídliště, její role jak aktivizační, tak restriktivní a její hierarchickou pozici v rámci ostatních systémů a prvků tvořících prostředí obce. Příkladem budiž častý konfliktní vztah vedení, uzlů a ochranných či bezpečnostních pásem vůči struktuře veřejného prostoru či obytného prostředí. Proto je základním úkolem ne řešit jen technické systémy, ale současně i prostor a jeho skladbu ve vazbách na hmotu a děje, na měřítko a diverzitu jejich uspořádání a využití. To vše ve prospěch městskosti a obytnosti sídla. V kontextu jednotlivých významových rovin v územním plánu lze technickou vybavenost interpretovat takto: ------------- v rámci metastruktury jako významné fenomény obsluhy energií, produkty a informacemi; ------------- v rámci (prostorové) struktury jako inženýrské stavby a jejich příslušná pásma a koridory; ------------- v rámci infrastruktury jako jednotlivé funkční systémy a sítě. hospodářská vybavenost Hospodářská vybavenost je službou zdrojům a produkci. Jedná se o všechny druhy relevantních ekonomických činností a dějů ovlivňujících prostředí a vývoj obce. Tento vliv lze charakterizovat například z hlediska hospodářského výkonu či pracovních příležitostí, ale též například z hlediska prostorové a environmentální zátěže. Hospodářskou vybaveností zde není chápána ve smyslu „území práce“ jako funkční zóny, ale ve smyslu činností a dějů v rámci komplexního (polyfunkčního) obytného prostředí. Stejně jako u bydlení, i zde lze tento trend lze ilustrovat na parafrázování Athénské charty: bydlení, práce, rekreace a doprava jako činnosti a děje promítnuté do všech měřítek osídlení, od bytu k regionu a státu. Stejně jako u ostatních typů vybavenosti jsou i zde důležitými parametry dostupnost a kapacita. V kontextu jednotlivých významových rovin v územním plánu lze hospodářskou vybavenost interpretovat takto: ------------- v rámci metastruktury jako ekonomickou charakteristiku, významné fenomény hospodářského vývoje, rozvojové póly; ------------- v rámci (prostorové) struktury jako produkční stavby a plochy a příslušející ostatní druhy vybavenosti; ------------- v rámci infrastruktury jako systém ekonomických vazeb a pracovních příležitostí.

Metodika

a

d/ parametry Parametry jsou vybranými hodnoticími kritérii pro převod života obce do jejího abstrahovaného obrazu – územního plánu. Jedná se o nástroj základního strukturovaného popisu sledovaných jevů, resp. o identifikaci objektivizovatelných vlastností a charakteristik vybraných prostorových jednotek. A to především z hlediska jejich vazeb v rámci příslušného celku a v rámci vývoje a vnitřní dynamiky. Soubor uvedených parametrů charakterizuje utváření jednotek a to je dáno jejich prostorovým uspořádáním a funkčním využitím. ------------- uspořádání poloha [ „v jakém místě“ ] (lokace) Prostorová jednotka je jednoznačně lokalizována v rámci celku, jednak absolutními polohovými parametry, jednak parametry relativními (např. vzdálenost k vyššímu centru). Souvrství nemusí mít koncentrický charakter a jednotlivé vrstvy nemusejí být kontinuální. Klíčové je určit střed, hranici a všechna podstatná rozhraní. pozice [ „v jakém rámci; vůči“ ] (sousedství, hierarchie) Dělení města do dílčích velikostních subcelků umožňuje vytvořit pro konkrétní atributy (vybavenost, identifikace apod.) relevantní vztažné územní jednotky [viz � prostorové jednotky]. Současně umožňuje skládat celek z různých měřítkových vrstev a vztahovat každou jednotku k jednotkám nižším i vyšším. skladba [ „jak komponované“ ] (veřejné/neveřejné, přírodní/nepřírodní nebo zpevněné/nezpevněné, zastavěné/nezastavěné) Prostorová skladba urbánních bloků a stavebních a přírodních objemů umožňuje primárně stanovit základní rozvrh veřejného prostoru jako klíčového formotvorného elementu města. Urbánní blok je polygon ohraničený veřejným prostorem (v obecném smyslu prostorového členění sídla), resp. veřejným prostranstvím (v konkrétním smyslu právního vymezení). Veřejný prostor tvoří srozumitelnou hierarchizovanou síť, která je základním prostředkem prostupnosti územím sídla a přístupnosti k jeho veřejným i neveřejným jednotkám. Veřejný prostor je podmnožinou urbánního prostoru a z jeho podstaty („prostor“) jej nelze definitivně fixovat. Jeho vymezení pro účely územního plánování odpovídá měřítku zobrazení a způsobu popisu daného území. V rámci veřejného prostoru jsou umísťovány jak objekty krajinné, dopravní a technické infrastruktury, tak jsou v jeho rámci vymezována veřejná prostranství jako pozemky veřejně přístupné. Stavební a krajinné objemy jsou formovány většinou na úrovni měřítka regulačního plánu (katastrální mapy) na základě typologických řad a principů. Na úrovni měřítka územního plánu jsou principiálně vymezovány plochy přírodní a nepřírodní (zastavěné). Vymezení veřejného prostoru (v průmětech do vlastnických map veřejného prostranství) je nezbytné ve všech měřítcích, protože forma veřejného prostoru je prvotní charakteristikou sídla a na veřejný prostor se váže veškerá infrastruktura.

b

c

d

289 ii–1 ii


288

podmínky [ „jak formované“ ] (topografie, morfologie, geneze) Formulování podmínek a předpokladů pro další vývoj je možné odvozovat jen z přírodního a historického vývoje a ze současných podmínek a požadavků na území a sídlo. Primární přitom jsou vazby na stabilitu cest, míst a území, na respektování přírodních podmínek a jejich vlivů a na respektování kulturních hodnot společenství. velikost [ „jak velké / kolik“ ] Každá jednotka musí být matematicky a geometricky dostatečně specifikována proto, aby ji bylo možno kromě jiného posuzovat jak v prostorových, tak v časových dimenzích. Jedná se především o rozlohu, počet obyvatel, počet pracovních příležitostí apod. hustota [ „jak intenzivní“ ] Díky měrným údajům lze územní jednotky vztáhnout k jejich potenciálu, ať již z pohledu obslužnosti, nebo např. z pohledu formy jejich rozvoje. Jedná se především o hustotu obyvatel či hustotu zastavění. Ale také lze například identifikovat a určovat hustotu domů (vstupů) v rámci urbánního bloku jako zásadní údaj o měřítku a sociálních aktivitách místa.

------------- využití obslužnost [ „jak dosažitelné“ ] Jedná se primárně o určení vazeb mezi místy pro bydlení a místy služeb a produkce. A to jak v rovině kapacitní, tak v rovině typové a významové. ekonomie [ „jak výkonné“ ] Informace o ekonomické struktuře, výkonnosti (ekvivalent HDP) a potenciálu příslušné územní jednotky je základním předpokladem pro stanovení priorit dalšího vývoje obce. Primárně souvisí s rozvojem infrastruktury a váže se na všechny ostatní atributy. Klíčovou informací je rozpočet obce, jeho struktura (např. zadluženost, volné investiční prostředky apod.) a vývojové trajektorie. hodnoty [ „jak nosné“ ] Jedná s primárně o poznání a stanovení pevných bodů, ze kterých vychází další vývoj obce. Nejde proto jen o památkové hodnoty či o významné stavby, ale také o stabilizující sociální a kulturní fenomény či např. o potenciál pracovních příležitostí.

Metodika

a

typologie [ „jak kategorizované“ ] Přírodní a vystavěné elementy prostředí obce je nezbytné typologizovat z hlediska základních standardů, a tedy i základních vazeb mezi jednotkami a prostředím. Jedná se o projev srozumitelnosti a předpokládatelnosti jevů, tedy potenciálu stability a udržitelnosti prostředí. Stavební i krajinné typy jsou primárně založeny na základní geometrické škále: bod – linie – plocha – matrice. limity [ „jak omezené“ / „jak omezující“ ] Limity činností jsou funkčním atributem každé územní jednotky a lze je vnímat jednak jako implicitní projev typologie, jednak jako individuální projev každé konkrétní jednotky. Z hlediska využití („jak omezené“) můžeme rozlišit tyto základní projevy: bydlení – služby – produkce – rekreace. Z hlediska vlivů na prostředí („jak omezující“) můžeme klasifikovat a kvantifikovat tyto typy limitů: měřítko – režim – zátěž. míra změn [ „jak stabilní“ ] Z hlediska dynamiky proměn prostředí lze jevy i jejich projevy rozlišit jako: stabilizované – transformační – rozvojové. Tyto atributy stavu i budoucího vývoje je nutné určovat na základě důsledných analýz a ověřených vývojových trendů.

b

c

d

291 ii–1 ii


290

292

Metodika

a

/

zobrazení Zobrazení je explikací relevantních obrazových a lokačních znaků předmětu a projevuje se v těchto základních atributech: ------------- tvar (plocha, linie, bod) jako pregnantně vymezený objekt, v první informační rovině jde o vymezení příslušných prostorových jednotek (např. hranice lokalit); ------------- textura (plná, čárová, bodová) jako výplň ploch charakterizující především vybrané základní parametry (např. míru stability území); ------------- barva (primární a komplementární barvy spektra) jako výplň ploch (případně jako barevnost linií a bodů) charakterizující především vybrané systémové vrstvy; ------------- značka (ikona) jako geometrický symbol sloužící jednak ke snadné orientaci na mapě (plánu), jednak ke zvýraznění či lokalizaci podstatných fenoménů; ------------- kód (identifikace) jako referenční číselný nebo písemný znak jednoznačně identifikující vztažný objekt. V rámci metastruktury se zobrazuje především základní urbánní vzorec charakterizující jednak podstatné znaky sídla/sídliště, jednak podstatné prvky zadání či návrhu. Grafické ztvárnění se projevuje většinou jako schéma(ta) nebo ideogram(y) v měřítcích tomu uzpůsobených. V rámci struktury se zobrazuje především urbánní vzor, tedy prostorová stavba sídla/sídliště a znaky a projevy podstatné pro zpřesnění informace o této stavbě. Grafické ztvárnění báze se projevuje většinou jako výkres urbánních bloků a lokalit, v místech rozvojových a transformačních území jako výkres lokalit. Plán struktury je většinou hlavním plánem a je zpracováván, případně tištěn, v měřítku plánu řešeného území. V rámci infrastruktury se zobrazují především všechny síťové a systémové informace o sídle/sídlišti. Grafické ztvárnění se projevuje většinou jako sada schémat a diagramů po jednotlivých subsystémech v měřítcích plánu řešeného území, případně v polovičním měřítku. Zobrazení je orientační informací, pokud k němu není přisouzen ani popis, ani předpis; je směrnou informací, pokud byl přisouzen popis a nebyl přisouzen předpis; je závaznou informací, pokud k němu byl přisouzen jak popis (včetně geometrického a matematického určení), tak předpis.

popis Popis je souborem referenčních vlastností předmětu a projevuje se především v těchto základních atributech: ------------- charakter jako specifické (individuální) projevy území a v území; ------------- hodnoty jako výjimečné jevy a projevy území a v území; ------------- stabilita jako míra trvání jevů a projevů území a v území; ------------- typologie jako ustálený jazyk jevů a projevů území a v území; ------------- vazby jako podmiňující vlivy jevů a projevů území a v území.

Principiálně se jevy a jejich projevy zobrazují, popisují a předepisují ve struktuře uvedené v bodech „významové roviny“ / „prostorové jednotky“ / „systémové vrstvy“ / „parametry“; odlišení různých druhů výstupů, resp. jejich přiřazení příslušným jevům a projevům odpovídá způsobu výpovědi o těchto jevech či projevech. Například zobrazení proto někde může znamenat „jen“ vizuální informaci o existenci jevu (např. měřítku), jinde vymezení objektu (např. lokality), jinde zase atribut objektu (např. míru změn). Proto teprve variace a kombinace druhů výstupů (zobrazení, popis, předpis) dává konečnou informaci o míře určení podmínek.

Popis každého relevantního návrhového údaje je vztažen k vývojově procesnímu principu „vývoj / stav / návrh“. Tedy každý navrhovaný akt je zasazen do časového a kauzálního řetězce. V rámci popisu jsou formou tabulek, diagramů a datových souborů vyjádřeny podstatné relace, vývojové algoritmy, varianty řešení apod. Popis je orientační informací, pokud k němu není přisouzeno ani zobrazení, ani předpis; je směrnou informací, pokud bylo přisouzeno zobrazení a nebyl přisouzen předpis; je závaznou informací, pokud k němu bylo přisouzeno jak zobrazení (včetně geometrického a matematického určení), tak předpis.

�

d

293

předpis Předpis je normativním nástrojem k vytvoření či udržení požadovaných znaků a vlastností předmětu a projevuje se především v těchto základních atributech: ------------- přírodní/nepřírodní jako primárně vymezení převážně krajinných elementů vně i uvnitř souvisle zastavěného území; ------------- veřejné / neveřejné jako primárně vymezení míst a území přístupných bez omezení, tedy míst a území s nediskriminačním režimem; ------------- zastavěné/nezastavěné jako primárně vymezení míst a území převážně zastavěných a zastavitelných ve formě nadzemních objektů; ------------- prostorové uspořádání jako předpis projekce prostorových jednotek a jako základní typologie nadzemních objektů a jejich prostorových limitů; ------------- funkční využití jako předpis projekce systémových vrstev a požadavků na vztah objektu a jeho okolí; ------------- rozhraní jako předpis projekce systémových vrstev v území sousedících prostorových jednotek. Z hlediska míry jejich odlišnosti a míry jejich překryvu lze rozhraní posuzovat jako „ostré“, „plošné“ nebo „přechodové“. Součástí předpisu je odůvodnění z těchto hledisek: ------------- vývoj ve smyslu kontinuity geneze, vazeb na historické hodnoty apod.; ------------- záměr ve smyslu strategie, taktiky a operace, resp. ve smyslu regulace, iniciace a informace apod.; ------------- podmiňující a podmíněné aktivity ve smyslu širších vazeb, požadavků a dopadů, nákladů a výnosů (ekonomických, společenských) apod.; ------------- rizika ve smyslu vztahu cílů a předpokládaných vývojových trajektorií (utopická a ideální / reálná / dystopická) apod.


�

c

ii–1 ii

e/ projekce Projekce je způsob transformace údajů o území obce do grafické (abstrahované) podoby, ať již obrazové, textové, či diagrafické. Protože takovou abstrakci nelze projevit jedním sdělením, je toto sdělení rozděleno do tří deskriptivních rovin: zobrazení, popisu a předpisu. Zobrazují se především příslušné základní kartografické údaje a objekty, ke kterým se vztahují další informace, popisují se především základní parametry a atributy těchto objektů a předepisují se především požadavky na vztah těchto objektů k celku a jeho dalšímu vývoji.

b

společná poznámka k projekci o digitalizaci dat a informací Shora popsaný systém „projekce“ může s prospěchem využívat současných digitálních technologií. Nastavení podmínek a požadavků na digitální zpracování územně plánovací dokumentace musí však odpovídat charakteru a podrobnosti příslušné územně plánovací úrovně. Vyjdeme-li ze struktury jevů sledovaných v území, jak jsme je uvedli v metodice pod bodem � i–1.4 (a následně v komentáři v bodu � ii–3.2.1), vyžaduje tato struktura nejen rozlišení věcné (jednotlivé typy údajů – přírodně-krajinné, všeobecně urbánní, infrastrukturní, demografické, sociální a ekonomické), ale též jejich stupeň agregace odpovídající zvolené plánovací úrovni a jejich transformaci na využitelné informace. Dálkový přístup k informacím umožňuje jejich rychlejší a efektivnější dostupnost a zvyšuje možnosti jejich zpracování. Digitalizace dat sama je jednou z významných oblastí informačních technologií a týká se pořizování a zpracování dat. Při digitalizaci dat je nutno především uvážit, jakým způsobem by měla být data shromažďována a shromážděná data poté převedena do elektronické podoby (analýza situace a návrh režimu zadávání dat). Pro určité dokumenty postačuje k transformaci skenování, v některých případech se však jedná o velmi pracný proces ručního převodu, přičemž je nutno neustále kontrolovat správnost takto převáděných dat. K provedení digitalizace je třeba odpovídajícího technického vybavení (zázemí); vzhledem k náročnosti a vysokým finančním nákladům nutno volit mezi zajištěním vlastními profesionály nebo „outsourcovanou“ firmou. Pro potřeby územního plánování byla vyvinuta již celá řada programů, ale lze nechat vypracovat i zcela individuální a specializované aplikace (pochopitelně finančně náročnější). Lze například vyvinout ergonomické rozhraní, a tím zkrátit čas vlastního zadávání. Významnou položkou je rozhodnutí, v jakém formátu bude třeba výsledná data zpracovávat nebo uchovávat (SQL databáze, XML, Excel). Pokud na zadávání dat pracuje – a to je v případě územního plánování pravidlem – více lidí současně, bývá potřeba synchronizovat jejich práci už na databázové úrovni například prostřednictvím serveru instalovaného v počítačové síti, na který se budou hlásit jednotliví přistupující uživatelé z klientských stanic. Všechny tyto činnosti pak vyžadují vysokou míru a efektivitu koordinace a zajištění kvality. V okamžiku, kdy jsou data převedena do elektronické formy, nastává fáze jejich fruktifikace, to jest jejich zpracovávání a vytěžování informací. Jedná se o systémy na podporu rozhodování, resp. data-mining neboli vytěžování databází. Používají se zde jednoduché techniky od SQL dotazování až po algoritmy umělé inteligence a názorná a variabilní prezentace informací. Nejčastěji užívanými informačními nástroji v územně plánovací praxi jsou geografický informační systém (GIS) a základní báze geografických dat (ZABAGED). ------------- GIS Geografický informační systém (GIS) je na digitální technologii založený informační systém pro získávání, sběr, analýzu a hodnocení, evidenci a archivaci a zejména využívání a vizualizaci dat, která mají prostorový vztah k povrchu Země. Data, s nimiž GIS pracuje, jsou určena svou geometrií, topologií, atributy a dynamikou. Geografický informační systém umožňuje vytvářet modely části zemského povrchu pomocí dostupných softwarových a hardwarových prostředků a takto vytvořený model následně mnohostranně využívat pro účely evidence a archivace dat a informací a pro jejich efektivnější zapracovávání do dalších (v tomto případě územně plánovacích) dokumentů (data z katastrálního operátu, plánování výstavby, určování územních limitů a podobně). Data, se kterými GIS pracuje, se nazývají geodata (geografická data). Geodata se skládají z jednotlivých geoobjektů. Geoobjekt je část modelované reality, kterou je možno na dané úrovni generalizace v GIS modelovat jako jeden objekt. Geoobjekt obsahuje dva druhy informací: ------------- prostorová data (tvar, poloha, topologie); ------------- neprostorová data (atributy, specifické pro každý typ objektu).

Metodika

a

Zpracovanou realitu lze následně pro další účely využití (zejména pro územně plánovací praxi) generalizovat, čímž se rozumí jednak podrobnost/detail modelování reality, jednak jeho dimenzionalita. Město (typ osídlení) lze v GIS reprezentovat například buď jedním objektem, nebo množinou objektů (budov, parcel, ulic, ploch apod.), buď dvoudimenzionálně, nebo třídimenzionálně. dimenze geoobjektů Geoobjekty lze dělit podle počtu dimenzí. Reálné objekty na zemském povrchu jsou vždy trojrozměrné, avšak do prostředí GIS se transformují podle požadované/ potřebné úrovně generalizace: ------------- 0D geoobjekty – bezrozměrné objekty, body, definované pouze svou polohou; ------------- 1D geoobjekty – jednorozměrné objekty, úseky čar (hran, linií), s konečnou délkou a nulovou plochou; ------------- 2D geoobjekty – dvojrozměrné objekty, mnohoúhelníky (plochy, polygony), s konečným obvodem a konečnou plochou; ------------- 3D geoobjekty – trojrozměrné objekty, geometrické těleso (používají výjimečně); třetí rozměr je v GIS nejčastěji modelován pomocí tzv. digitálního modelu terénu (DMT, anglicky DEM) útvarem „Povrch“ (surface) – spojenými topologickými plochami (2,5D). mapové vrstvy Mapovými vrstvami se rozumí ukládání a sdružování geoobjektů popisujících a zobrazujících shodné téma v mapách; tyto mapové vrstvy se označují též jako tematické mapové vrstvy, které odpovídají jednotlivým základním blokům jevů sledovaných v území [jejichž strukturu uvádíme v metodice v bodu � i–1.4 a v komentáři podrobněji v bodu � ii–3.2.1]. Smyslem dělení geodat do mapových vrstev je usnadnit analýzu a hodnocení vložených dat a jejich následné efektivní využívání. Každá mapová vrstva je uložena v jednom datovém souboru, který lze samostatně přenášet a používat ve více mapových projektech. Proto se mapové vrstvy někdy nazývají monotematická mapa, případně zkráceně mapa. Mapové vrstvy se dělí podle modelovaných dat a druhu použití na dva typy – vektorové a rastrové. vektorové mapové vrstvy a modely Ve vektorových mapových vrstvách jsou data uložena pomocí bodů a čar. Bod je základním elementem s definovanou polohou (souřadnicí) a nemá z geometrického hlediska žádný rozměr. Čára je úsečka nebo křivka spojující dva body. V běžných systémech GIS se z důvodu zjednodušení křivka reprezentuje pomocí seřazené sekvence bodů spojených přímou čarou. Modelování geodat pomocí vektorů úzce souvisí s teorií grafů. Vektorová data jsou v GIS dále organizována a ukládána podle různých vektorových modelů: ------------- špagetový model, jímž se rozumí ukládání všech typů objektů, bez ohledu na počet dimenzí, v jednom heterogenním seznamu, který má pouze dvě položky: -------- typ objektu – bod, čára, polygon; -------- parametry objektu – jedna či více souřadnic; ve špagetovém modelu není obsažena žádná informace o topologii (sousednost, orientace, konektivita, obsahování), a není proto pro analýzu geodat příliš použitelný (navíc zde dochází k redundanci dat); ------------- hierarchický model, jímž se rozumí ukládání dat hierarchicky s ohledem na počet dimenzí (polygon se skládá z několika linií, linie z několika úseček, úsečky jsou pak spojením dvou bodů); tyto elementy/prvky jsou pak v GIS uloženy samostatně, nejčastěji v geodatabázi; ------------- topologický model, jímž se rozumí ukládání pouze bodů a čar, přičemž k čáře lze připojit informaci o její orientovanosti, podle níž lze pak určit sousední polygon vlevo a vpravo (topologický model je kompromisem mezi špagetovým a hierarchickým modelem).

b

c

d

295 ii–1 ii


294

rastrové mapové vrstvy (různé typy rastrů – čtvercový, šestiúhelníkový, trojúhelníkový) Rastrových mapových vrstev se používá k modelování veličin, které jsou spojitě definovány na celém modelovém prostoru (například mapová vrstva nadmořské výšky, mapa typu půd, vegetační mapa, teplotní mapa apod.). Prostor je v rastrových mapových vrstvách rozdělen na množství malých plošek, jejichž rozměr je dostatečně malý na to, aby bylo možno na jejich povrchu hodnotu dané veličiny považovat za konstantní. Dělení prostoru může být buď pravidelné, nebo nepravidelné. Buňky rastru mohou být různého tvaru (čtverec, trojúhelník, šestiúhelník). V naprosté většině případů se ale v GIS používá pravidelné dělení prostoru čtvercovou mřížkou. Každé buňce rastru přísluší hodnota sledované veličiny v daném místě. Tato hodnota (nejtypičtěji číselná) může být dvojího typu, podle nějž se také rastrové mapové vrstvy mohou dělit na: ------------- rastrové vrstvy výčtového typu, jímž se rozumí typ, v němž každá buňka rastru obsahuje jistý kód, typicky celočíselný, z rozsahu 1...n, přičemž tento kód reprezentuje kategorii sledovaného jevu. Nutnou součástí rastrové vrstvy tohoto typu je proto překladová tabulka, která kódy interpretuje. Rastry výčtového typu se používají tam, kde má zkoumaný jev konečný počet hodnot (např. typ vegetace), nebo tam, kde lze spojitou veličinu rozdělit do konečného počtu kategorií (např. nízká, střední a vysoká hustota zalidnění); ------------- rastrové vrstvy hodnotového typu, jímž se rozumí typ, v němž každá buňka rastru nese informaci o diskretizované hodnotě spojité veličiny, která může teoreticky nabývat nekonečného počtu hodnot. V praxi je samozřejmě omezena rozsahem a přesností použitého datového typu (integer, float). Takto reprezentované veličině se v prostředí GIS někdy říká prostorový proces. Příkladem prostorového procesu může být nadmořská výška, atmosférický tlak, teplota apod. Kromě využití k modelování spojitých veličin jsou rastrové vrstvy často používány také jako podkladová mapa. Taková rastrová mapová vrstva se používá obvykle pouze ke zvýšení vizuální informační hodnoty mapové kompozice nebo jako podklad pro vytváření a editaci vektorových tematických map. Jako podkladová mapa se nejčastěji používají naskenované papírové mapy a letecké či družicové snímky. ------------- ZABAGED Základní báze geografických dat (ZABAGED) je digitální topografický model území České republiky odvozený ze Základní mapy České republiky 1 : 10 000 v souřadnicovém systému S-JTSK a ve výškovém systému baltském po vyrovnání. ZABAGED má charakter Geografického informačního systému integrujícího prostorovou složku vektorové grafiky s topografickými relacemi objektů a složku atributovou, obsahující popisy a další informace o objektech. ZABAGED patří k základním zdrojům digitálních polohopisných map odpovídajících obsahem a stupněm generalizace mapám středních měřítek. ZABAGED je nejpodrobnější základní geografickou databází, která pokrývá celé území České republiky. Zpracovatelem a garantem obsahu ZABAGED je Zeměměřický úřad, který musí k jeho užití udělit souhlas (licenci). ZABAGED obsahuje jedno sto devatenáct (119) typů objektů, stratifikovaných v databázi do šedesáti (60) vektorových vrstev. Jednotlivé objekty jsou dále strukturovány do osmi (8) tříd: -------------------------------------------------------------------------------------------------

sídla, hospodářské a kulturní objekty; komunikace; rozvodné sítě a produktovody; vodstvo; územní jednotky; vegetace a povrchy; terénní reliéf; geodetické body;

Metodika

a

jednotlivé typy objektů mohou být dále členěny prostřednictvím atributových složek. Celkem tedy ZABAGED obsahuje přes 350 rozličných objektů. Systém ZABAGED trpí obdobnými problémy jako třídění jevů sledovaných v území. Nejlépe je tento problematicky postavený systém patrný na členění osmi tříd vzájemně nesouřadných a systémově neurčitých ve vzájemných vztazích. Při práci se ZABAGED je nutno využívat shromážděná data účelně prostřednictvím vlastní struktury dat a informací. určující právní předpisy k tématu digitalizace dat a systémů GIS a ZABAGED ----- zákon č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění zákona č. 107/1994 Sb., zákona č. 200/1994 Sb., zákona č. 62/1997 Sb., zákona č. 132/2000 Sb. a zákona č. 186/2001 Sb. [úplné znění zákon č. 289/2001 Sb.], ve znění zákona č. 175/2003 Sb. [úplné znění zákon č. 11/2004 Sb.], ve znění zákona č. 499/2004 Sb. a zákona č. 227/2009 Sb.; ----- zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvi sících s jeho zavedením, ve znění zákona č. 120/2000 Sb. a zákona č. 186/2001 Sb. [úplné znění zákon č. 289/2001 Sb.], ve znění zákona č. 319/2004 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 380/2009 Sb., zákona č. 350/2012 Sb. a zákona č. 257/2013 Sb.; ----- vyhláška ČÚZK č. 31/1995 Sb., kterou se provádí zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví, ve znění vyhlášky č. 212/1995 Sb., vyhlášky č. 365/2001 Sb., vyhlášky č. 92/2005 Sb. a vyhlášky č. 311/2009 Sb.; ----- nařízení vlády č. 430/2006 Sb., o stanovení geodetických referenčních systémů a státních mapových děl závazných na území státu a zásadách jejich používání, ve znění nařízení vlády č. 81/2011 Sb.; ----- vyhláška MO ČR č. 114/1997 Sb., o náležitostech žádosti o udělení úředního oprávnění a žádosti o zánik úředního oprávnění a o formě ověřování výsledků zeměměřických činností pro potřeby obrany státu; ----- vyhláška ČÚZK č. 233/2010 Sb., o základním obsahu technické mapy obce; ----- vyhláška MZe č. 412/2008 Sb., kterou se stanoví seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků, ve znění vyhlášky č. 427/2009 Sb., vyhlášky č. 340/2010 Sb., vyhlášky č. 358/2011 Sb. a vyhlášky č. 412/2012 Sb.; ----- vyhláška MV č. 326/2000 Sb., o způsobech označování ulic a ostatních veřejných prostranství názvy, o způsobu použití a umístění čísel k označení budov, o náležitostech ohlášení a přečíslování budov a o postupu oznamování přidělení čísel a dokladech potřebných k přidělení čísel, ve znění vyhlášky č. 193/2001 Sb.; ----- oznámení MZe č. 225/1992 Sb., o vydání výnosu o zařazení územních technických jednotek (katastrálních území) do produkčních ekonomických skupin; ----- zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění zákona č. 100/2010 Sb., zákona č. 424/2010 Sb., zákona č. 263/2011 Sb., zákona č. 167/2012 Sb., zákona č. 303/2013 Sb. a zákona č. 312/2013 Sb.; ----- vyhláška ČÚZK č. 359/2011 Sb., o základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí;

b

c

d

297 ii–1 ii


296

----- zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon); ----- zákon č. 257/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o katastru nemovitostí; ----- vyhláška ČÚZK č. 126/1993 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovi tostem, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění vyhlášky č. 277/1993 Sb. a vyhlášky č. 99/1994 Sb.; ----- vyhláška ČÚZK č. 401/2011 Sb., o stanovení vzoru formuláře návrhu na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí. závěrečné upozornění/varování Digitální technologie zpracování dat jsou podpůrným nástrojem, který správně uchopen umožňuje podstatné urychlení a zjednodušení procesů a vzhledem ke struktuře dat též rychlý přístup k velmi podrobným datům. Je to ovšem pouhý nástroj, který nenahrazuje tvůrčí proces lidského myšlení a rozhodování. Je to nástroj, který se má podřídit smyslu a účelu, pro který je používán, nikoli tento smysl a účel nahradit samoúčelně sebou samým. Tím více ovšem vyvstává potřeba digitální technologií zpracovaná data smysluplně uspořádávat a především – vrstvit a hierarchizovat. Podstatnou součástí práce na územním plánu je schopnost rozlišit významové/obsahové roviny jednotlivých plánovacích úrovní a jim odpovídajících dokumentů a tomu přizpůsobit formální náležitosti včetně podoby (struktury/formy) využívaného nástroje. Svůdnost a přitažlivost technologie digitálního zpracování, umožňující prostupovat jednotlivými vrstvami a vytvářet dojem tomu odpovídající přesnosti v detailu, často brání správnému uchopení věcné podstaty. Jak jsme se snažili naznačit v předchozích částech tohoto textu, pro účelnost a smysluplnost jednotlivých plánovacích úrovní je podstatné vést plánovacími úrovněmi zřetelná rozhraní, která sice na jedné straně umožňují potřebné přesahy, ale na druhé straně vždy upozorňují, že se jedná o přesah, o průnik, ale nikoli o vlastní základní téma.

Metodika

a

f/ uspořádání Uspořádání dokumentace je způsob praktického užití výše uvedených kategorií. Je předpisem, který je nezbytné konkretizovat v rámci zadání na základě individuálních podmínek a potřeb obce a na základě konkrétního přístupu pořizovatele a zhotovitele. Uspořádáním se rozumí vzájemný vztah Prostorových jednotek, Parametrů a Systémových vrstev v rámci Plánu řešeného území, Plánu širších vztahů a Plánu podstatných detailů. Každý z těchto plánů je členěn na „Syntetickou část“ („hlavní výkres“), kde jsou uvedeny podstatné koordinované informace, a Analytickou část („speciální výkresy“), kde jsou charakterizovány dílčí složky území. Kromě toho jsou pro jednotlivé Prostorové jednotky, Systémové vrstvy a Parametry stanoveny míry Projekce, tzn. jestli je zobrazen, jestli je popsán, jestli je předepsán ten který fenomén. Konkrétní atributy jednotlivých charakteristik území i projekcí jsou popsány v předchozích podkapitolách. plán řešeného území Plán řešeného území je jednak hlavním dokumentem podmiňujícím a koordinujícím rozhodování v území a o území, jednak vztažným a koordinujícím institutem pro jiné dokumenty a podklady související s vývojem území obce. Celkem je obec ve správních hranicích: ------------- měřítko syntetické části: 1 : 25 000 (1 : 10 000), v závislosti na velikosti správního území obce; ------------- měřítko analytické části: 1 : 50 000 (1 : 25 000), v závislosti na velikosti správního území obce. Syntetická část Syntetická část je principiálně koordinačním výstupem jak analýz prostorových [viz � prostorové jednotky] a funkčních [viz � systémové vrstvy] složek, tak analýz širších vztahů a analýz vybraných detailů. Zobrazuje se zde celek obce a všechny uvedené zobrazené informace jsou uvedeny na jednom mapovém podkladu. Území obce je členěno na uvedené prostorové jednotky, jejichž lokalizace je dle požadavků zobrazena nebo/i popsána nebo/i předepsána. Těmto jednotkám je přisouzeno jedna až devět uvedených systémových vrstev a ty jsou opět dle požadavků zobrazeny nebo/i popsány nebo/i předepsány. Jevy a projevy jsou popsány, případně předepsány na základě uvedených parametrů a atributů. Požadavky na výstupy (zobrazení / popis / předpis) závisejí na konkrétních vazbách při pořizování územního plánu a na míře odpovídající měřítku, záměrům a právním a správním souvislostem. Požadavky na výstupy uvedené v závorkách jsou v rámci územního plánu využitelné výjimečně. Analytická část Analytická část je pro syntetickou část současně podpůrným, upřesňujícím i explikačním dokumentem. Zobrazuje se zde celek obce na devíti samostatných schématech dle příslušných systémových vrstev. Obec (a její vývoj) je tak na každém schématu a v příslušném popisu nebo/i předpisu interpretována vždy z pohledu jedné funkční složky. Jsou zde proto patrné její specifické charakteristiky, logické vazby a kauzality. Jevy a projevy jsou i zde popsány, případně předepsány na základě uvedených parametrů a atributů, samozřejmě přizpůsobených charakteru systémové vrstvy. Stejně tak požadavky na výstupy (zobrazení / popis / předpis) závisejí na konkrétních vazbách při pořizování územního plánu a na míře odpovídající měřítku, záměrům a právním a správním souvislostem.

b

c

d

299 ii–1 ii


298

plán širších vztahů Plán širších vztahů řeší všechny podstatné a podmiňující vnější vazby související s obcí a jejím vývojem. Kromě dostředných vlivů i vlastní vlivy na okolí, včetně forem kooperace a koordinace v rámci aglomerace. V odůvodněných případech řeší tato část územního plánu i vazby vzdálenější. Celkem je aglomerace (spádová oblast aglomeračního centra): ------------- měřítko syntetické části: 1 : 50 000 – 1 : 100 000, v závislosti na velikosti aglomerace; ------------- měřítko analytické části: 1 : 100 000 – 1 : 200 000, v závislosti na velikosti aglomerace. Syntetická část Syntetická část je principiálně koordinačním výstupem jak analýz prostorových [viz � prostorové jednotky] a funkčních [viz � systémové vrstvy] složek, tak analýz širších vztahů a analýz vybraných detailů. Zobrazuje se zde správní území kraje nebo spádové území regionu a všechny uvedené zobrazené informace jsou uvedeny na jednom mapovém podkladu. Území aglomerace je členěno na uvedené prostorové jednotky, jejichž lokalizace je dle požadavků zobrazena nebo/i popsána, výjimečně předepsána. Těmto jednotkám je přisouzeno jedna až devět uvedených systémových vrstev a ty jsou opět dle požadavků zobrazeny nebo/i popsány, výjimečně předepsány. Jevy a projevy jsou popsány, případně předepsány na základě uvedených parametrů a atributů. Požadavky na výstupy (zobrazení / popis / předpis) závisejí na konkrétních vazbách při pořizování územního plánu a na míře odpovídající měřítku, záměrům a právním souvislostem. Analytická část Analytická část je pro syntetickou část současně podpůrným, upřesňujícím i explikačním dokumentem. Zobrazuje se zde celek aglomerace na devíti samostatných schématech dle příslušných systémových vrstev. Pozice a vývoj obce je v rámci aglomerace na každém schématu a v příslušném popisu nebo/i předpisu interpretována vždy z pohledu jedné funkční složky. Jsou zde proto patrné její specifické charakteristiky, logické vazby a kauzality v rámci aglomerace. Jevy a projevy jsou i zde popsány, případně předepsány na základě uvedených parametrů a atributů, samozřejmě přizpůsobených charakteru systémové vrstvy a měřítku. Stejně tak požadavky na výstupy (zobrazení / popis / předpis) závisejí na konkrétních vazbách při pořizování územního plánu a na míře odpovídající měřítku, záměrům a právním a správním souvislostem. plány podstatných detailů Plány podstatných detailů jsou výseky z plánu řešeného území a zpracovávají se především pro účely ověření podstatných jevů a projevů rozhodujících o vyznění celkového plánu. Kromě toho také mohou být v odůvodněných případech a pro vybrané lokality zpracovávány jako podrobnější informace o území oproti rozsahu informací v celkovém plánu. To se týká například center obcí nebo míst zvláště citlivých na výklad územního plánu. Tyto plány nenahrazují případné regulační plány a není možné je použít samostatně; jsou přílohou (zpřesněním) plánu celkového (plánu řešeného území). Celkem je vybraná lokalita: ------------- měřítko syntetické části: 1 : 2 000 – 1 : 5 000, v závislosti na velikosti lokality či souboru lokalit; ------------- měřítko analytické části: 1 : 5 000 – 1 : 10 000, v závislosti na velikosti lokality či souboru lokalit. Syntetická část Syntetická část je principiálně koordinačním výstupem jak analýz prostorových [viz � prostorové jednotky] a funkčních [viz � systémové vrstvy] složek, tak analýz širších vztahů a analýz vybraných detailů. Zobrazuje se zde území vybraných

Metodika

a

lokalit a všechny uvedené zobrazené informace jsou uvedeny na jednom mapovém podkladu. Území lokalit je členěno na uvedené prostorové jednotky, jejichž lokalizace je dle požadavků zobrazena nebo/i popsána, případně předepsána. Těmto jednotkám je přisouzeno jedna až devět uvedených systémových vrstev a ty jsou opět dle požadavků zobrazeny nebo/i popsány, případně předepsány. Jevy a projevy jsou popsány, případně předepsány na základě uvedených parametrů a atributů. Požadavky na výstupy (zobrazení / popis / předpis) závisejí na konkrétních vazbách při pořizování územního plánu a na míře odpovídající měřítku, záměrům a právním souvislostem. Analytická část Analytická část je pro syntetickou část současně podpůrným, upřesňujícím i explikačním dokumentem. Zobrazuje se zde vybraná lokalita či vybraný soubor lokalit na devíti samostatných schématech dle příslušných systémových vrstev. Území (a jeho vývoj) je tak na každém schématu a v příslušném popisu nebo/i předpisu interpretováno vždy z pohledu jedné funkční složky. Jsou zde proto patrné jeho specifické charakteristiky, logické vazby a kauzality. Jevy a projevy jsou i zde popsány, případně předepsány na základě uvedených parametrů a atributů, samozřejmě přizpůsobených charakteru systémové vrstvy. Stejně tak požadavky na výstupy (zobrazení / popis / předpis) závisejí na konkrétních vazbách při pořizování územního plánu a na míře odpovídající měřítku, záměrům a právním a správním souvislostem. [viz � a / Koncepce a návrh : iii–2.6 Uspořádání, tabulka na zadní obálce a text na str. 142]

b

c

d

301 ii–1 ii


300

------------ ČINNOSTI --------------------------------------------------------------------------------------------pořizovatel Pořizovatel je při přípravě zadání územně plánovací dokumentace dle zákona povinen: ------------- zpracovat návrh zadání pro projednání a schválení; ------------- vyhotovit a projednat návrh zadání; ------------- předat schválené zadání architektovi včetně seznamu závazně ověřených a potvrzených podkladů, které byly architektovi předány; ------------- průběžně poskytovat informace fyzickým a právnickým osobám, jejich sdružením a dále správním a soudním orgánům. Zpracování návrhu zadání by se mělo opírat o analýzu průzkumů a rozborů ve vztahu k: ------------- programům a politikám obce; ------------- požadavkům uloženým právním řádem; ------------- ochraně dalších veřejných zájmů; ------------- zajištění požadavků dotčených orgánů státní správy a samospráv; ------------- zajištění požadavků veřejnosti (laické / jednotlivců i spolků), uživatelů, vlastníků a investorů (fyzických a právnických osob) včetně zajištění požadavků vlastníků a správců infrastrukturních sítí a zařízení. Následně by měl být vyhotoven a projednán návrh zadání (oznámení veřejnou vyhláškou) s: ------------- veřejností laickou i odbornou [jednotlivci i (zapsanými) spolky]; ------------- uživateli, vlastníky a investory (fyzickými a právnickými osobami); ------------- dotčenými orgány státní správy; ------------- orgány územního plánování sousedních územních obvodů – obcemi a krajem/kraji. V dalším kroku by mělo dojít k: ------------- úpravě návrhu zadání podle výsledků projednání (případně i opakovaného a s dostatečnými lhůtami); ------------- dohodě o podmínkách návrhu zadání s dotčenými orgány státní správy v rozsahu jimi sledovaných veřejných zájmů; ------------- projednání návrhu zadání s nadřízeným orgánem územního plánování; ------------- přípravě návrhu usnesení o schválení zadání – nejprve pro projednání radou a poté zastupitelstvem. Posléze je architektovi předáno schválené zadání včetně seznamu závazně ověřených a potvrzených podkladů, které byly architektovi předány. Pořizovatel nesmí opomíjet průběžné poskytování informací fyzickým a právnickým osobám, jejich (zapsaným) spolkům a dále správním (popřípadě též soudním) orgánům. V souvislosti se zpracováním návrhu zadání je někdy nutné zajistit také přípravu dalších speciálních dokumentů nebo podkladů, např. překlady do cizích jazyků nebo prezentace tiskem (ediční činnost).

Metodika

a

orgány obce Při pořizování návrhu zadání politickým orgánům obce přísluší projednat a schválit zadání, popřípadě se také účastnit případných správních (anebo soudních) řízení. Projednání a schválení zadání spočívá zejména v tom, že: ------------- rada obce a zastupitelstvo obce vezmou návrh zadání na vědomí; ------------- rada obce (je-li ustanovena) projedná zadání a předloží jej zastupitelstvu; ------------- zastupitelstvo obce zadání schválí. Aby bylo zadání úspěšně zpracováno, projednáno a schváleno, je také důležitá průběžná a trvalá spolupráce představitelů obce při zpracovávání návrhu zadání a zejména seznamování veřejnosti se záměry obce. zpracovatel (architekt/urbanista a odborný tým) Činnosti zhotovitele stanovené zákonem ------------- provede analýzu zakázky a přesně vymezí podklady nutné pro zhotovení územně plánovací dokumentace (popřípadě územně plánovacího podkladu); ------------- objasní rozsah práce pro uzavření zakázky, shrne výsledky, vyhodnotí je a učiní pro obec/město (kraj) závěry; architekt výslovně vymezí rozsah a náplň spolupráce specialistů; ------------- prostuduje obecně závazné právní předpisy vydané místními orgány veřejné správy a tam, kde je to nutné, je konzultuje; v průběhu realizace předmětu plnění této smlouvy zodpovídá architekt za trvalé sledování aktuálního stavu právního řádu a ve své činnosti postupuje v souladu s aktuálním právním stavem; ------------- v případě potřeby upraví a odsouhlasí s klientem přílohy smlouvy. Související činnosti zhotovitele ------------- provést nebo obstarat analýzy potřeb obce/města (kraje) a pomoci s přípravou a sestavením programových a politických dokumentů v souvislosti se zadáním a zhotovením územně plánovací dokumentace; ------------- provést výkony související s přípravou nebo podílem na přípravě zadávacích a dalších dokumentů, jež slouží jako vstupní podklady pro vlastní práce na územně plánovací dokumentaci nebo územně plánovacích podkladech, zejména provedení předběžných speciálních průzkumů, u nichž je pro zjištění základních vstupních hodnot nutné provádět samostatná šetření, měření, výpočty, sondy jako například asanační, geologické, hydrogeologické, dendrologické, dopravních zátěží, hlukové posouzení, znečištění ovzduší, rozptylové studie; ------------- vypracovat nebo obstarat vypracování studií, anket a posudků ekonomických, sociologických, ekologických, popřípadě jiných problémových studií a posudků, o něž obec/město (kraj) požádá nebo jejichž vypracování zadá. ostatní aktéři/účastníci a jimi užívané nástroje Přípravné práce, zejména obstarávání podkladů a informací, jejich ověřování, analýza a hodnocení a jejich projednávání a příprava a projednání zadání, se dotýkají vedle zájmů pořizující obce též zájmů: veřejnosti laické [jednotlivých občanů / (zapsaných) spolků] ------------- laická veřejnost může poskytovat podněty a náměty, vyjadřovat se k přípravným pracím (k podkladům), dožadovat se informací, popřípadě je obstarávat a poskytovat; může se účastnit případných veřejných projednávání, zejména projednání zadání – nejčastěji užívanými nástroji jsou nástroje programové a informační – námitky a připomínky;

b

c

d

303 ii–1 ii


302

veřejnosti odborné ------------- obdobně odborná veřejnost může poskytovat podněty a náměty, vyjadřovat se k přípravným pracím (k podkladům) a poskytovat expertní součinnost, dožadovat se informací, popřípadě je obstarávat a poskytovat; může se účastnit případných veřejných projednávání, zejména projednání zadání – nejčastěji užívanými nástroji jsou nástroje programové, odborné (plánovací) a informační – připomínky; osob (fyzické a právnické osoby): vlastníků/uživatelů/investorů/vlastníků-správců infrastruktury ------------- tyto osoby mohou poskytovat náměty a podněty k rozvoji obce, mohou sdělovat své záměry v území a předběžně je konzultovat, dožadovat se nezbytných informací, popřípadě je obstarávat a poskytovat, zpracovávat vhodné podklady (studie); mohou se účastnit veřejných projednávání, zejména projednání zadání; velmi podstatnou roli hrají již v této fázi vlastníci a správci infrastrukturních sítí – nejčastěji užívanými nástroji jsou tudíž nástroje programové, právní, ekonomické, odborné plánovací a informační – námitky a připomínky; sousedních samospráv, a to: ------------- územních samospráv sousedních obcí a kraje/krajů, jejichž hranic se pořizující obec dotýká nebo v jejichž správním území se nachází – nejčastěji užívanými nástroji jsou programové dokumenty a politiky obce, věcné nástroje územně plánovací, ekonomické nástroje (majetkové a finanční) a nakládání informacemi; mohou se účastnit na projednávání, zejména projednání zadání – vyjádření, stanovisko; ------------- personální (profesní/zájmové) samosprávy, a to v souvislosti s případným vyhledáním zpracovatele urbanistickou soutěží – nejčastějšími užívanými nástroji jsou nástroje programové, právní a věcné odborné plánovací, jakož i poskytování informací – stanovisko, popřípadě odborná vyjádření pro účely územního plánování; státní správy: ------------- ústřední orgány státní správy (ministerstva / ústřední úřady), zejména ve věcech dotýkajících se jim svěřených úseků – uplatňují především programové a politické dokumenty, (s)právní nástroje, ekonomické nástroje (finanční: dotace, úvěry; majetkové), věcné odborné plánovací, informační – stanovisko, vyjádření, (správní) rozhodnutí či usnesení, náměty; ------------- dotčené správní orgány/úřady – vždy při obhajobě nebo vysvětlení požadavků a podmínek ochrany veřejného zájmu svěřeného speciálním právním předpisem – nejčastěji užívané nástroje jsou (s)právní (stanovisko, vyjádření), věcné odborné nástroje plánovací, poskytování informací; mohou se účastnit na projednávání, zejména projednání zadání; ------------- správní orgány územních a personálních samospráv vykonávající přenesenou působnost (obce s přenesenou působností / kraje) – kraj vydává stanoviska jakožto nadřízený orgán územního plánování. soudní moc: ------------- je v této fázi účastna jen zcela výjimečně, zpravidla pouze v souvislosti s rozhodováním o vlastnických právech (civilněprávní soudnictví), popřípadě v souvislosti se spory ze zadávacích řízení (správní soudnictví). soukromoprávní nástroje, ------------- které by mohly být užívány v této fázi, jsou především plánovací smlouva, dohoda o parcelaci, popřípadě jiná právní jednání (například převody nemovitostí, směny a podobně), vždy v souvislosti s probíhajícími jednáními. Lze jimi předcházet případným budoucím kolizím a sporům v souvislosti s prohlašováním veřejně prospěšných staveb, popřípadě veřejně prospěšných opatření, a v tomto smyslu také případně zpřesňovat zadání a obsah návrhu územního plánu.

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------II–3.2.3 NÁVRH ---------------------------------------------------------------------------------------------------------

b

c

d

305 ii–1 ii

3.2.3

------------ OBSAH -----------------------------------------------------------------------------------------------Po schválení zadání zpracovává podle pokynů obce a pořizovatele zhotovitel (zpracovatel, to jest architekt nebo urbanista) návrh územně plánovací dokumentace. Návrh územně plánovací dokumentace musí být rovněž veřejně projednán, a to za podmínek stanovených stavebním zákonem. Pro potřeby splnění účelu co nejširší účasti občanů a občanské veřejnosti je nezbytně nutné zorganizovat nejméně dvakrát, ale spíše vícekrát veřejné projednání. Jeho součástí je odborný výklad, který zajišťuje pořizovatel v součinnosti se zhotovitelem. Lhůty spojené s veřejným projednáním se v takovém případě počítají ode dne následujícího po posledním veřejném projednání! Je vhodné, aby prezentace byla prováděna srozumitelnou a přehlednou formou, využívala co nejvíce interaktivních technik rozpravy, jimiž se rozumějí takové techniky, při nichž je veřejnost aktivně vtahována do rozpravy modelovým řešením konkrétních problémů v území za pomoci počítačové techniky a videotechniky. Veřejnému projednávání obvykle velmi prospívá okamžitá identifikace problémových a projednávaných míst v jinak příliš abstraktních a laické veřejnosti málo srozumitelných grafických přílohách. I z těchto důvodů je velmi důležitá důkladná předběžná příprava a úzká spolupráce politiků, úředníků a odborných zpracovatelů dokumentace při této prezentaci. Protože se v případě návrhu jedná o dokument mimořádně politicky a programově i právně významný, spojuje i s ním stavební zákon přísnější procedurální regulaci. Vlastníci pozemků a staveb, jejichž práva jsou dotčena veřejně prospěšnými stavbami nebo opatřeními, které jsou vymezeny v návrhu řešení územního plánu, mohou podat své námitky, ostatní vlastníci a veřejnost podávají připomínky. Při řešení rozporů se postupuje podle § 136 odst. 6 správního řádu, který (velmi zjednodušeně) ukládá řešení sporu nejbližšímu společnému nadřízenému orgánu, přičemž působnost pro rozhodování sporů mezi ústředními orgány státní správy náleží v tomto případě Ministerstvu pro místní rozvoj. Zvláštní režim projednávání zůstává paradoxně zachován dotčeným orgánům státní správy pověřeným sledováním a kontrolou uplatňování zvláštních zájmů v území. Přestože jsou tyto orgány specializovány na uvedené činnosti a jsou reprezentovány odborníky, poskytuje jim zákon různé formy zvýhodňování. Po obdržení veškerých stanovisek, námitek, připomínek a dalších vyjádření předloží pořizovatel schvalujícímu orgánu zprávu o projednání územně plánovací dokumentace spolu: ------------- s vyhodnocením všech stanovisek a připomínek; ------------- s návrhem na rozhodnutí o námitkách a o nesouhlasech s vyřízením námitek. Návrh územního plánu obce a regulačního plánu posuzuje před schválením nadřízený orgán územního plánování z hlediska souladu obsahu návrhu a postupu při jeho projednání s tímto zákonem a s ostatními právními předpisy včetně prověření souladu s územně plánovací dokumentací nadřazených správních úrovní. Výsledek posouzení je nadřízený orgán územního plánování povinen sdělit pořizovateli do 30 dnů. V případě, že shledá v předloženém dokumentu nedostatky z výše uvedených hledisek, lze územní plán obce nebo regulační plán schválit teprve na základě potvrzení nadřízeného orgánu územního plánování, že zjištěné nedostatky pořizovatel odstranil. Platí, že se ve svém vyjádření musí tento orgán omezit na zhodnocení souladu se stavebním zákonem a ostatními souvisejícími právními předpisy, dodržení podmínek vyplývajících pro řešené území ze schválené navazující územně plánovací dokumentace a koordinaci využívání území z hlediska širších územních vztahů. Posuzování konkrétních věcných řešení nadřízenému orgánu územního plánování nepřísluší, zejména v případě závěrečného posuzování návrhu územně plánovací dokumentace. I pro nadřízený orgán územního plánování platí domněnka, že nemá k posuzované dokumentaci výhrady, nesdělí-li své stanovisko v třicetidenní lhůtě – v takovém případě může pořizovatel konat.


304

Schvalování představuje dle zákona o obcích samostatnou působnost výkonu státní správy a je uskutečňováno rozhodnutím zastupitelstva jakožto nejvyššího orgánu obce. Realizuje se jím jedno z klíčových rozhodnutí politiků obce o správě a rozvoji území. Přestože téma návrhu a dalších fází není předmětem této metodiky a výzkumu, postrádaly by mnohé předchozí úvahy svoje vyústění a smysl. Proto uvádíme alespoň stručnou podobu dalšího procesu; je na místě zdůraznit, že obsah návrhu musí vycházet ze struktury informací (údajů) o území a ze struktury zadání, které – jak jsme uvedli výše – musí zase vycházet z poznatků a specifik konkrétního řešeného území. Je proto obsah návrhu víceméně identický s obsahem zadání, jenom ho – pochopitelně – v intencích konkrétních řešení a průkazů, ověření a doplňků rozvádí a prohlubuje, resp. zpřesňuje.

------------ ČINNOSTI --------------------------------------------------------------------------------------------pořizovatel Pořizovatel je při pořizování návrhu územně plánovací dokumentace a jejím schvalování ze zákona povinen: ------------- zajistit spoluúčast na zpracování návrhu územně plánovací dokumentace, což spočívá v přípravě podkladů pro případné úpravy či doplnění smlouvy o zpracování a projednání územně plánovací dokumentace; ------------- zajistit součinnost při zpracování návrhu územně plánovací dokumentace, zajistit konzultace věcného řešení, konzultace metodiky a přípravu znění opatření obecné povahy (návrhu právního předpisu); ------------- převzít návrh územně plánovací dokumentace, především pak návrh zkontrolovat ve vztahu ke smlouvě s architektem a k zadání; ------------- vystavit návrh územně plánovací dokumentace, oznámit vystavení návrhu územně plánovací dokumentace k veřejnému nahlédnutí veřejnou vyhláškou, vystavit návrh, vyrozumět dotčené orgány státní správy, orgány územního plánování sousedních územních obvodů, nadřízený orgán územního plánování o veřejném jednání a o veřejném vystavení a vyzvat dotčené orgány státní správy, které nesdělily své stanovisko ve stanovené lhůtě, ke splnění této povinnosti; ------------- připravit návrh na schválení územně plánovací dokumentace (schvalovací protokol), vyhodnotit stanoviska dotčených orgánů státní správy, námitky vlastníků pozemků a staveb, jejichž práva jsou řešením dotčena, a připomínky a dohodnutí návrhu s dotčenými orgány státní správy, které uplatnily svá stanoviska ve stanovené lhůtě, a vyřešit případné rozpory stanovisek dotčených orgánů státní správy; ------------- zpracovat podklady pro projednání a schvalování návrhu územně plánovací dokumentace, tzn. zpracovat návrh usnesení o schválení návrhu, zhotovit zprávu o vystavení návrhu s vyhodnocením stanovisek a připomínek, podat návrh na rozhodnutí o námitkách a nesouhlasech s vyřízením námitek; ------------- předložit návrh územně plánovací dokumentace včetně všech náležitostí obecnímu/městskému zastupitelstvu k projednání a schválení; ------------- průběžně poskytovat informace o území osobám fyzickým, právnickým a jejich sdružením, správním a soudním orgánům.

Metodika

a

S přípravou návrhu územně plánovací dokumentace jsou spojeny další související činnosti, jejichž zabezpečení sice zákon výslovně neukládá, nicméně není vhodné je opomíjet. Jedná se o: ------------- činnosti související se spoluúčastí na zpracování návrhu územně plánovací dokumentace, podávání informací o rozpracovaném návrhu územně plánovací dokumentace veřejnosti; ------------- činnosti související s převzetím návrhu územně plánovací dokumentace, tj. podání informace o dokončeném a odevzdaném návrhu územně plánovací dokumentace veřejnosti a překlady dokumentů do cizích jazyků; ------------- činnosti související s vystavením návrhu územně plánovací dokumentace, veřejné jednání k návrhu územně plánovací dokumentace. orgány obce Orgánům obce pak při pořizování návrhu územně plánovací dokumentace a jejím schvalování přísluší: ------------- zajistit zpracování návrhu územně plánovací dokumentace, projednat a příp. upravit či doplnit smlouvu o zpracování a projednání územně plánovací dokumentace; ------------- převzít návrh územně plánovací dokumentace, projednat a schválit zprávy o převzetí návrhu územně plánovací dokumentace; ------------- vystavit návrh územně plánovací dokumentace, udělit souhlas s vystavením návrhu územně plánovací dokumentace a ekonomicky, finančně a personálně zabezpečit vystavení návrhu; ------------- projednat a schválit územně plánovací dokumentaci, tzn. schválit návrh územně plánovací dokumentace, rozhodnout (zastupitelstvo obce) o námitkách a nesouhlasech s vyřízením námitek k návrhu územně plánovací dokumentace a vyrovnat smluvní závazky k architektovi za fázi zpracování návrhu územně plánovací dokumentace. S pořizováním návrhu územně plánovací dokumentace a jejím schvalováním souvisejí také další činnosti politických orgánů obce. Je také nutné: ------------- účastnit se přípravy návrhu územně plánovací dokumentace, vzít na vědomí práce na návrhu územně plánovací dokumentace; ------------- převzít návrh územně plánovací dokumentace; ------------- účastnit se veřejných projednávání návrhu územně plánovací dokumentace (obhajoba programů a politik) a účastnit se případných zvláštních jednání, pokud souvisejí s projednáváním a schvalováním územně plánovací dokumentace; ------------- účastnit se případných zvláštních jednání, pokud souvisejí s projednáváním a schvalováním územně plánovací dokumentace. zpracovatel (architekt/urbanista a odborný tým) Činnosti zhotovitele stanovené zákonem: ------------- vypracuje základní koncepci územně plánovací dokumentace, a to v souladu s podmínkami stanovenými stavebním zákonem a vyhláškou o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci; v rozsahu předepsaném zadáním a na podkladě výsledků, dosažených ve fázích jedna a dvě; ------------- vyhodnocuje a zpracovává průběžně získané náměty, připomínky a stanoviska; ------------- vyhotoví za podmínek stanovených ve stavebním zákonu a prováděcí vyhlášce a podle výsledků dosažených v předchozích fázích návrh územně plánovací dokumentace; ------------- spoluúčastní se jednání spojených s řádným projednáním návrhu územně plánovací dokumentace s dotčenými orgány veřejné správy a právnickými a fyzickými osobami nebo jejich sdruženími.

b

c

d

307 ii–1 ii


306

Související činnosti zhotovitele: ------------- spolupracuje s obcí/městem (krajem) a podporuje je při rozporných jednáních a řízeních, ledaže jsou taková jednání a řízení nedílnou součástí základních výkonů; ------------- vypracovává nebo obstarává podklady pro expertizní a jiná řízení; ------------- vypracovává podklady pro odvolání proti zamítavému rozhodnutí orgánů státní správy nebo soudů, popřípadě schvalujícího rozhodnutí obsahujícího napadnutelná ustanovení; ------------- vypracovává podklady pro znění návrhu usnesení o schválení; ------------- spolupracuje při vyhotovení opatření obecné povahy; ------------- posuzuje na vyžádání klienta hospodárnost a návratnost vložených veřejných investic spjatých s rozvojem řešeného území nebo takové posouzení obstarává; ------------- sestavuje plán financování veřejných investic, provádí analýzu nákladů a spolupůsobí při získávání finančních prostředků, popřípadě takové analýzy a plány obstarává; ------------- vypracovává dokumentaci vyžádanou obcí/městem (krajem) nad rámec základních výkonů, zejména vypracovává dodatečné výkresy, dokumentaci a podobně. Pokud tyto změny a doplňky neodpovídají předem daným a odsouhlaseným písemným podmínkám nebo pokynům; jsou vyvolány změnami nebo dodatky zákonů, vyhlášek, norem, regulací či jiných podobných nařízení, jsou vyvolány tak odlišným výkladem těchto zákonných norem úřady nebo soudy, že ji architekt nemohl rozumně předpokládat; jsou vyvolány příčinami, které architekt nemohl ovlivnit, vypracovat model nebo zobrazení dle zvláštních požadavků obce/ města (kraje). ostatní aktéři/účastníci a jimi užívané nástroje Přípravné práce, zejména obstarávání podkladů a informací, jejich ověřování, analýza a hodnocení a jejich projednávání a příprava a projednání návrhu, se dotýkají vedle zájmů pořizující obce též zájmů: veřejnosti laické [jednotlivých občanů / (zapsaných) spolků] ------------- laická veřejnost může poskytovat podněty a náměty, vyjadřovat se k přípravným pracím (k podkladům), dožadovat se informací, popřípadě je obstarávat a poskytovat; může se účastnit případných veřejných projednávání, zejména projednání návrhu – nejčastěji užívanými nástroji jsou nástroje programové, právní a informační – námitky a připomínky; veřejnosti odborné ------------- obdobně odborná veřejnost může poskytovat podněty a náměty, vyjadřovat se k přípravným pracím (k podkladům) a poskytovat expertní součinnost, dožadovat se informací, popřípadě je obstarávat a poskytovat; může se účastnit případných veřejných projednávání, zejména projednání návrhu – nejčastěji užívanými nástroji jsou nástroje programové, odborné (plánovací) a informační – připomínky; osob (fyzické a právnické osoby): vlastníků/uživatelů/investorů/vlastníků-správců infrastruktury ------------- tyto osoby mohou poskytovat náměty a podněty k rozvoji obce, mohou sdělovat své záměry v území a předběžně je konzultovat, dožadovat se nezbytných informací, popřípadě je obstarávat a poskytovat, zpracovávat vhodné podklady (studie); mohou se účastnit veřejných projednávání, zejména projednání návrhu; velmi podstatnou roli hrají již v této fázi vlastníci a správci infrastrukturních sítí – nejčastěji užívanými nástroji jsou tudíž nástroje programové, právní, ekonomické, odborné plánovací a informační – stanovisko, vyjádření, námitky a připomínky;

Metodika

a

sousedních samospráv, a to: ------------- územních samospráv sousedních obcí a kraje/krajů, jejichž hranic se pořizující obec dotýká nebo v jejichž správním území se nachází – nejčastěji užívanými nástroji jsou programové dokumenty a politiky obce, věcné nástroje územně plánovací, ekonomické nástroje (majetkové a finanční) a nakládání informacemi; mohou se účastnit na projednávání, zejména projednání návrhu – vyjádření, stanovisko; ------------- personální (profesní/zájmové) samosprávy, a to v souvislosti s případným vyhledáním zpracovatele urbanistickou soutěží – nejčastějšími užívanými nástroji jsou nástroje programové, právní a věcné odborné plánovací, jakož i poskytování informací – stanovisko, popřípadě odborná vyjádření pro účely územního plánování; státní správy: ------------- ústřední orgány státní správy (ministerstva / ústřední úřady), zejména ve věcech dotýkajících se jim svěřených úseků – uplatňují především programové a politické dokumenty, (s)právní nástroje, ekonomické nástroje (finanční: dotace, úvěry; majetkové), věcné odborné plánovací, informační – stanovisko, vyjádření, (správní) rozhodnutí či usnesení, náměty; ------------- dotčené správní orgány/úřady – vždy při obhajobě nebo vysvětlení požadavků a podmínek ochrany veřejného zájmu svěřeného speciálním právním předpisem – nejčastěji užívané nástroje jsou (s)právní (stanovisko, vyjádření), věcné odborné nástroje plánovací, poskytování informací; mohou se účastnit na projednávání, zejména projednání návrhu; ------------- správní orgány územních a personálních samospráv vykonávající přenesenou působnost (obce s přenesenou působností / kraje) – kraj vydává stanoviska jakožto nadřízený orgán územního plánování. soudní moc: ------------- je v této fázi účastna jen zcela výjimečně, zpravidla pouze v souvislosti s rozhodováním o vlastnických právech (civilněprávní soudnictví), popřípadě v souvislosti se spory ze zadávacích řízení (správní soudnictví). soukromoprávní nástroje, ------------- které by mohly být užívány v této fázi, jsou především plánovací smlouva, dohoda o parcelaci, popřípadě jiná právní jednání (například převody nemovitostí, směny apod.), vždy v souvislosti s probíhajícími jednáními. Lze jimi předcházet případným budoucím kolizím a sporům v souvislosti s prohlašováním veřejně prospěšných staveb, popřípadě veřejně prospěšných opatření, a v tomto smyslu také případně zpřesňovat zadání a obsah návrhu územního plánu.

b

c

d

309 ii–1 ii


308

------------ OBSAH ---------------------------------------------------------------------------------------------Po schválení návrhu vede pořizovatel řízení o územním plánu a v souvislosti s ním připravuje v součinnosti se zhotovitelem (zpracovatel, to jest architekt nebo urbanista) podklady pro vydání opatření obecné povahy, kterým se vydává územní plán [navrhovaná alternativa: právní předpis], rozhodnutí o námitkách a odůvodnění k tomu opatření. V řízení o územně plánovací dokumentace musí být územní plán znovu veřejně projednán, a to za podmínek stanovených stavebním zákonem. Pro potřeby splnění účelu co nejširší účasti občanů a občanské veřejnosti je nezbytně nutné zorganizovat veřejné projednání (koncentrační zásada řízení). Jeho součástí je odborný výklad, který zajišťuje pořizovatel v součinnosti se zpracovatelem. Lhůty spojené s veřejným projednáním se v takovém případě počítají ode dne následujícího po posledním veřejném projednání! Je vhodné, aby prezentace byla prováděna srozumitelnou a přehlednou formou, využívala co nejvíce interaktivních technik rozpravy, jimiž se rozumějí takové techniky, při nichž je veřejnost aktivně vtahována do rozpravy modelovým řešením konkrétních problémů v území za pomoci počítačové techniky a videotechniky. Veřejnému projednávání obvykle velmi prospívá okamžitá identifikace problémových a projednávaných míst v jinak příliš abstraktních a laické veřejnosti málo srozumitelných grafických přílohách. I z těchto důvodů je velmi důležitá důkladná předběžná příprava a úzká spolupráce politiků, úředníků a odborných zpracovatelů dokumentace při této prezentaci. Protože se v případě opatření obecné povahy jedná o dokument mimořádně politicky a programově i právně významný, spojuje i s ním stavební zákon přísnější procedurální regulaci. Vlastníci pozemků a staveb, jejichž práva jsou dotčena veřejně prospěšnými stavbami nebo opatřeními, které jsou vymezeny v návrhu řešení územního plánu, mohou podat své námitky, ostatní vlastníci a veřejnost podávají připomínky. Při řešení rozporů se postupuje podle § 136 odst. 6 správního řádu, který (velmi zjednodušeně) ukládá řešení sporu nejbližšímu společnému nadřízenému orgánu, přičemž působnost pro rozhodování sporů mezi ústředními orgány státní správy náleží v tomto případě Ministerstvu pro místní rozvoj. Zvláštní režim projednávání zůstává paradoxně zachován dotčeným orgánům státní správy pověřeným sledováním a kontrolou uplatňování zvláštních zájmů v území. Přestože jsou tyto orgány specializovány na uvedené činnosti a jsou reprezentovány odborníky, poskytuje jim zákon možnost zvláštní dodatečné lhůty. Po obdržení veškerých stanovisek, námitek, připomínek a dalších vyjádření předloží pořizovatel schvalujícímu orgánu zprávu o projednání územně plánovací dokumentace spolu: ------------- s vyhodnocením všech stanovisek a připomínek; ------------- s návrhem na rozhodnutí o námitkách a o nesouhlasech s vyřízením námitek. Schvalování představuje dle zákona o obcích samostatnou působnost výkonu státní správy a je uskutečňováno rozhodnutím zastupitelstva jakožto nejvyššího orgánu obce. Realizuje se jím jedno z klíčových rozhodnutí politiků obce o správě a rozvoji území.

Metodika

a

b

c

d

311 ii–1 ii

3.2.4 ------------ ČINNOSTI --------------------------------------------------------------------------------------------pořizovatel Pořizovatel je při pořizování návrhu územně plánovací dokumentace a jejím schvalování ze zákona povinen: ------------- zajistit spoluúčast na zpracování návrhu územně plánovací dokumentace, což spočívá v přípravě podkladů pro případné úpravy či doplnění smlouvy o zpracování a projednání územně plánovací dokumentace; ------------- zajistit součinnost při zpracování návrhu územně plánovací dokumentace, zajistit konzultace věcného řešení, konzultace metodiky a přípravu znění opatření obecné povahy [navrhovaná alternativa: právního předpisu]; ------------- převzít návrh územně plánovací dokumentace, především pak návrh zkontrolovat ve vztahu ke smlouvě s architektem a k zadání; ------------- vystavit návrh územně plánovací dokumentace, oznámit vystavení návrhu územně plánovací dokumentace k veřejnému nahlédnutí veřejnou vyhláškou, vystavit návrh, vyrozumět dotčené orgány státní správy, orgány územního plánování sousedních územních obvodů, nadřízený orgán územního plánování o veřejném jednání a o veřejném vystavení a vyzvat dotčené orgány státní správy, které nesdělily své stanovisko ve stanovené lhůtě, ke splnění této povinnosti; ------------- připravit návrh na schválení územně plánovací dokumentace (schvalovací protokol), vyhodnotit stanoviska dotčených orgánů státní správy, námitky vlastníků pozemků a staveb, jejichž práva jsou řešením dotčena, a připomínky a dohodnutí návrhu s dotčenými orgány státní správy, které uplatnily svá stanoviska ve stanovené lhůtě, a vyřešit případné rozpory stanovisek dotčených orgánů státní správy; ------------- zpracovat podklady pro projednání a schvalování návrhu územně plánovací dokumentace, tzn. zpracovat návrh usnesení o schválení návrhu, zhotovit zprávu o vystavení návrhu s vyhodnocením stanovisek a připomínek, podat návrh na rozhodnutí o námitkách a nesouhlasech s vyřízením námitek; ------------- předložit návrh územně plánovací dokumentace včetně všech náležitostí obecnímu/městskému zastupitelstvu k projednání a schválení; ------------- průběžně poskytovat informace o území osobám fyzickým, právnickým a jejich sdružením, správním a soudním orgánům. S přípravou návrhu územně plánovací dokumentace jsou spojeny další související činnosti, jejichž zabezpečení sice zákon výslovně neukládá, nicméně není vhodné je opomíjet. Jedná se o: ------------- činnosti související se spoluúčastí na zpracování návrhu územně plánovací dokumentace, podávání informací o rozpracovaném návrhu územně plánovací dokumentace veřejnosti; ------------- činnosti související s převzetím návrhu územně plánovací dokumentace, tj. podání informace o dokončeném a odevzdaném návrhu územně plánovací dokumentace veřejnosti a překlady dokumentů do cizích jazyků; ------------- činnosti související s vystavením návrhu územně plánovací dokumentace, veřejné jednání k návrhu územně plánovací dokumentace. orgány obce Orgánům obce pak při pořizování návrhu územně plánovací dokumentace a jejím schvalování přísluší: ------------- zajistit zpracování návrhu územně plánovací dokumentace, projednat a příp. upravit či doplnit smlouvu o zpracování a projednání územně plánovací dokumentace;


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------II–3.2.4 ŘÍZENÍ O ÚZEMNĚ PLÁNOVACÍ DOKUMENTACI A VYDÁNÍ ÚZEMNÍHO PLÁNU OPATŘENÍM OBECNÉ POVAHY ---------------------------------------------------------------------------------------------------------

310

------------- převzít návrh územně plánovací dokumentace, projednat a schválit zprávy o převzetí návrhu územně plánovací dokumentace; ------------- vystavit návrh územně plánovací dokumentace, udělit souhlas s vystavením návrhu územně plánovací dokumentace a ekonomicky, finančně a personálně zabezpečit vystavení návrhu; ------------- projednat a schválit územně plánovací dokumentaci, tzn. schválit návrh územně plánovací dokumentace, rozhodnout (zastupitelstvo obce) o námitkách a nesouhlasech s vyřízením námitek k návrhu územně plánovací dokumentace a vyrovnat smluvní závazky k architektovi za fázi zpracování návrhu územně plánovací dokumentace. S pořizováním návrhu územně plánovací dokumentace a jejím schvalováním souvisejí také další činnosti politických orgánů obce. Je také nutné: ------------- účastnit se přípravy návrhu územně plánovací dokumentace, vzít na vědomí práce na návrhu územně plánovací dokumentace; ------------- převzít návrh územně plánovací dokumentace; ------------- účastnit se veřejných projednávání návrhu územně plánovací dokumentace (obhajoba programů a politik) a účastnit se případných zvláštních jednání, pokud souvisejí s projednáváním a schvalováním územně plánovací dokumentace; ------------- účastnit se případných zvláštních jednání, pokud souvisejí s projednáváním a schvalováním územně plánovací dokumentace. zpracovatel (architekt/urbanista a odborný tým) Činnosti zhotovitele stanovené zákonem: ------------- vyhotoví za podmínek stanovených ve stavebním zákonu a prováděcí vyhlášce a podle výsledků dosažených v předchozích fázích návrh územně plánovací dokumentace; ------------- spoluúčastní se jednání spojených s řádným projednáním návrhu územně plánovací dokumentace s dotčenými orgány veřejné správy a právnickými a fyzickými osobami nebo jejich sdruženími. Související činnosti zhotovitele: ------------- spolupracuje s obcí/městem (krajem) a podporuje je při rozporných jednáních a řízeních, ledaže jsou taková jednání a řízení nedílnou součástí základních výkonů; ------------- vypracovává nebo obstarává podklady pro expertizní a jiná řízení; ------------- vypracovává podklady pro odvolání proti zamítavému rozhodnutí orgánů státní správy nebo soudů, popřípadě schvalujícího rozhodnutí obsahujícího napadnutelná ustanovení; ------------- vypracovává podklady pro znění návrhu usnesení o schválení; ------------- spolupracuje při vyhotovení opatření obecné povahy; ------------- posuzuje na vyžádání klienta hospodárnost a návratnost vložených veřejných investic spjatých s rozvojem řešeného území nebo takové posouzení obstarává; ------------- sestavuje plán financování veřejných investic, provádí analýzu nákladů a spolupůsobí při získávání finančních prostředků, popřípadě takové analýzy a plány obstarává; ------------- vypracovává dokumentaci vyžádanou obcí/městem (krajem) nad rámec základních výkonů, zejména vypracovává dodatečné výkresy, dokumentaci a podobně, pokud tyto změny a doplňky neodpovídají předem daným a odsouhlaseným písemným podmínkám nebo pokynům; jsou vyvolány změnami nebo dodatky zákonů, vyhlášek, norem, regulací či jiných podobných nařízení, jsou vyvolány tak odlišným výkladem těchto zákonných norem úřady nebo soudy, že ji architekt nemohl rozumně předpokládat; jsou vyvolány příčinami, které architekt nemohl ovlivnit, vypracovat model nebo zobrazení dle zvláštních požadavků obce/ města (kraje).

Metodika

a

ostatní aktéři/účastníci a jimi užívané nástroje Přípravné práce, zejména obstarávání podkladů a informací, jejich ověřování, analýza, hodnocení a jejich projednávání a příprava a projednání návrhu, se dotýkají vedle zájmů pořizující obce též zájmů: veřejnosti laické [jednotlivých občanů / (zapsaných) spolků] ------------- laická veřejnost může poskytovat podněty a náměty, vyjadřovat se k přípravným pracím (k podkladům), dožadovat se informací, popřípadě je obstarávat a poskytovat; může se účastnit případných veřejných projednávání, zejména projednání návrhu v řízení o územním plánu – nejčastěji užívanými nástroji jsou nástroje programové, právní a informační – námitky a připomínky, soudní žaloba správní; veřejnosti odborné ------------- obdobně odborná veřejnost může poskytovat podněty a náměty, vyjadřovat se k přípravným pracím (k podkladům) a poskytovat expertní součinnost, dožadovat se informací, popřípadě je obstarávat a poskytovat; může se účastnit případných veřejných projednávání, zejména projednání návrhu v řízení o územním plánu – nejčastěji užívanými nástroji jsou nástroje programové, odborné (plánovací) a informační – připomínky; osob (fyzické a právnické osoby); vlastníků/uživatelů/investorů/vlastníků-správců infrastruktury: ------------- tyto osoby mohou poskytovat náměty a podněty k rozvoji obce, mohou sdělovat své záměry v území a předběžně je konzultovat, dožadovat se nezbytných informací, popřípadě je obstarávat a poskytovat, zpracovávat vhodné podklady (studie); mohou se účastnit veřejných projednávání, zejména projednání návrhu v řízení o územním plánu; velmi podstatnou roli hrají již v této fázi vlastníci a správci infrastrukturních sítí – nejčastěji užívanými nástroji jsou tudíž nástroje programové, právní, ekonomické, odborné plánovací a informační – stanovisko, vyjádření, námitky a připomínky, soudní žaloba správní; sousedních samospráv, a to: ------------- územních samospráv sousedních obcí a kraje/krajů, jejichž hranic se pořizující obec dotýká nebo v jejichž správním území se nachází – nejčastěji užívanými nástroji jsou programové dokumenty a politiky obce, věcné nástroje územně plánovací, ekonomické nástroje (majetkové a finanční) a nakládání informacemi; mohou se účastnit na projednávání, zejména projednání návrhu v řízení o územním plánu – vyjádření, stanovisko, soudní žaloba správní; ------------- personální (profesní/zájmové) samosprávy, a to v souvislosti s případným vyhledáním zpracovatele urbanistickou soutěží – nejčastějšími užívanými nástroji jsou nástroje programové, právní a věcné odborné plánovací, jakož i poskytování informací – stanoviska, popřípadě odborná vyjádření pro účely územního plánování; státní správy: ------------- ústřední orgány státní správy (ministerstva / ústřední úřady), zejména ve věcech dotýkajících se jim svěřených úseků – uplatňují především programové a politické dokumenty, (s)právní nástroje, ekonomické nástroje (finanční: dotace, úvěry; majetkové), věcné odborné plánovací, informační – stanovisko, vyjádření, (správní) rozhodnutí či usnesení, náměty; ------------- dotčené správní orgány/úřady – vždy při obhajobě nebo vysvětlení požadavků a podmínek ochrany veřejného zájmu svěřeného speciálním právním předpisem – nejčastěji užívané nástroje jsou (s)právní (stanovisko, vyjádření), věcné odborné nástroje plánovací, poskytování informací; mohou se účastnit na projednávání, zejména projednání návrhu v řízení o územním plánu;

b

c

d

313 ii–1 ii


312

314 ------------- správní orgány územních a personálních samospráv vykonávající přenesenou působnost (obce s přenesenou působností / kraje) – kraj vydává stanoviska jakožto nadřízený orgán územního plánování.

Metodika

a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------II–3.2.5 ČISTOPIS ---------------------------------------------------------------------------------------------------------

b

c

d

315 ii–1 ii

3.2.5

soukromoprávní nástroje, ------------- které by mohly být užívány v této fázi, jsou především plánovací smlouva, dohoda o parcelaci, popřípadě jiná právní jednání (například převody nemovitostí, směny a podobně), vždy v souvislosti s probíhajícími jednáními. Lze jimi předcházet případným budoucím kolizím a sporům v souvislosti s prohlašováním veřejně prospěšných staveb, popřípadě veřejně prospěšných opatření, a v tomto smyslu také případně zpřesňovat zadání a obsah návrhu územního plánu.

V rámci této fáze se jedná především o postup po ukončení řízení o územně plánovací dokumentaci a po vydání územního plánu opatřením obecné povahy [navrhovaná alternativa: právním předpisem]. Opatřením obecné povahy se rozumí taková opatření orgánů veřejné správy, která nejsou právním předpisem, nýbrž specifickým správním aktem (rozhodnutím) o určité konkrétní skutečnosti určeným anonymnímu širokému okruhu adresátů. Jeho specifičnost je dána především tím, že je správním rozhodnutím jednoinstančním, přičemž jeho soudní přezkum je v případech upravených stavebním zákonem dvouinstanční, přičemž působnost rozhodování o správní žalobě soudní je svěřena krajským soudům (správním senátům) v první instanci (apelační) a Nejvyššímu správnímu soudu (jako orgán kasačního). K návrhu opatření obecné povahy může kdokoli, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, uplatnit u správního orgánu písemné připomínky nebo na veřejném projednání ústní připomínky. Správní orgán je povinen se připomínkami zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat se s nimi v jeho odůvodnění. Vlastníci nemovitostí, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy související s výkonem vlastnického práva mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, nebo, určí-li tak správní orgán, i jiné osoby, jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, mohou podat proti návrhu opatření obecné povahy písemné odůvodněné námitky ke správnímu orgánu ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho zveřejnění. Rozhodnutí o námitkách, které musí obsahovat vlastní odůvodnění, se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy. Proti vydanému opatření obecné povahy lze podat podnět k přezkumu, popřípadě soudní žalobu správní. Pro účely evidence a archivace jsou výsledky řízení a vydaného opatření obecné povahy zaneseny zhotovitelem do výkresů a textu a autorizovány.

------------ ČINNOSTI --------------------------------------------------------------------------------------------pořizovatel Pořizovatel je při činnosti bezprostředně navazující na schválení územně plánovací dokumentace dle zákona povinen: ------------- zajistit sdělení výsledku o schválení územně plánovací dokumentace, zejména připravit podklady pro projednání případné úpravy či doplnění smlouvy o zpracování a projednání územně plánovací dokumentace, sdělit rozhodnutí o námitkách k návrhu územně plánovací dokumentace a o nesouhlasech s vyřízením námitek k navrhovaným řešením a předat usnesení o schválení územně plánovací dokumentace architektovi; ------------- zajistit zhotovení čistopisu (upravit návrh podle usnesení o schválení) dle usnesení o schválení a vydat ho opatřením obecné povahy [navrhovaná alternativa: právním předpisem]; ------------- uložit, evidovat a archivovat územně plánovací dokumentaci atp., zejména opatřit schválenou územně plánovací dokumentaci schvalovací doložkou, uložit územně plánovací dokumentaci a zdokumentovat pořízení územně plánovací dokumentace; ------------- předat územně plánovací dokumentaci stavebnímu úřadu, krajskému úřadu (úřadu obce s rozšířenou působností / úřadu pověřené obce), popř. dalším orgánům v souladu s vydaným opatřením obecné povahy [navrhovaná alternativa: právním předpisem]; ------------- zpracovat a odeslat registrační listy nadřízenému orgánu územního plánování (popř. Ústavu územního rozvoje v Brně), zajistit zpracování schématu hlavního výkresu schválené územně plánovací dokumentace;


------------ OBSAH -----------------------------------------------------------------------------------------------soudní moc: ------------- je v této fázi účastna pravidelně v souvislosti s rozhodováním o přezkumu opatření obecné povahy (správní soudnictví). V ostatním je soudní moc účastna obdobně jako v předchozích fázích, zpravidla pouze v souvislosti s rozhodováním o vlastnických právech (civilněprávní soudnictví).

------------- předat opatření obecné povahy, jímž se vyhlašuje územně plánovací dokumentace a schéma hlavního výkresu krajskému úřadu (úřadu obce pověřené a obce s rozšířenou působností), dotčeným orgánům státní správy, stavebnímu úřadu/úřadům, popř. dalším správním orgánům rozhodujícím ve správních řízeních souvisejících s řízením územním a stavebním; ------------- připravit podklady pro soudní řízení (popř. se jich účastnit) konaná v souvislosti s pořizováním územně plánovací dokumentace, a to na základě žalob podaných nadřízenými krajskými správními orgány v jejich působnosti nebo na základě žalob podaných fyzickými osobami, právnickými osobami nebo jejich sdružením; ------------- průběžně poskytovat informace o území osobám fyzickým, právnickým a jejich sdružením a správním a soudním orgánům. Poté, co je schválena a vydána územně plánovací dokumentace (poté, co je sdělen výsledek o schválení územně plánovací dokumentace), bezprostředně následuje dohotovení čistopisu územně plánovací dokumentace dle usnesení zastupitelstva o schválení územně plánovací dokumentace. orgány obce Při schvalování a vyhlašování územně plánovací dokumentace politickým orgánům obce přísluší: ------------- sdělit výsledek schválení územně plánovací dokumentace, projednat a případně upravit či doplnit smlouvu o zpracování a projednání územně plánovací dokumentace; ------------- vydat opatření obecné povahy o územně plánovací dokumentaci v samostatné působnosti, účastnit se případných soudních řízení, pokud souvisejí s vydáním opatření obecné povahy, jímž se vydává územně plánovací dokumentace; ------------- vyrovnat smluvní závazky k architektovi za fázi zpracování „čistopisu“ územně plánovací dokumentace dle usnesení o jejím schválení; ------------- uložit, evidovat a archivovat územně plánovací dokumentaci atp., zajistit, zejména ekonomicky, finančně a personálně správu územně plánovací dokumentace, a to její uložení, evidenci a archivaci podle zvláštních právních předpisů; ------------- účastnit se soudních řízení konaných v souvislosti s pořizováním územně plánovací dokumentace, a to na základě žalob podaných krajskými správními orgány v jejich působnosti nebo na základě žalob podaných fyzickými osobami, právnickými osobami, popř. jejich sdruženími. Na schválení a vyhlášení územně plánovací dokumentace bezprostředně navazuje: ------------- sdělení výsledku o schválení územně plánovací dokumentace; ------------- poskytování informací o schválené územně plánovací dokumentaci veřejnosti a médiím; ------------- prezentace schválené územně plánovací dokumentace na internetu; ------------- případná účast na zvláštních jednáních, pokud souvisejí s vydáním opatření obecné povahy. zpracovatel (architekt/urbanista a odborný tým) Činnosti zhotovitele stanovené zákonem: ------------- vyhotoví čistopis územně plánovací dokumentace v podobě projednané a schválené obcí/městem (krajem); pojem čistopis není obsažen v právních předpisech, nýbrž pouze v odborných profesních dokumentech a rozumí se jím zapracování veškerých doplňků, změn a úprav vzešlých z projednávání návrhu, jeho posuzování nadřízeným orgánem státní správy a jeho schvalováním.

Metodika

a

Související činnosti zhotovitele: ------------- sestavuje nebo spolupracuje při sestavení zadávacích podkladů plynoucích ze schválené územně plánovací dokumentace pro všechny potřebné oblasti či obory činností souvisejících s rozvojem území; ------------- spolupracuje při vyhodnocení uplatňování územně plánovací dokumentace při správním rozhodování a souladu územně plánovací dokumentace s rozvojem území a s požadavky zodpovědných orgánů veřejné správy a občanů, zejména se spolupodílí na činnosti regulační komise nebo podobné územně plánovací instituce, pokud ji obec/město (kraj) zřídí; ------------- připravuje podklady a zadání pro zhotovování podrobnější územně plánovací dokumentace (regulačních plánů) pro dílčí části území v souladu se schválenou územně plánovací dokumentací a s požadavky obce/města; ------------- poskytuje obci/městu (kraji) doporučení, připravuje podklady či účastní se na stáních jako poradce u správních, rozhodčích nebo soudních řízení ve věcech souvisejících s územním plánováním a územním vývojem; ------------- zajišťuje poskytování či zařizování základních služeb specialistů profesí jiných než výše uvedených; ------------- poskytuje nebo obstarává i další služby, například překlady územně plánovacích dokumentů do cizích jazyků.

b

c

d

317 ii–1 ii


316

------------ OBSAH -----------------------------------------------------------------------------------------------Teprve implementace, resp. instrumentalizace vydaného územního nebo regulačního plánu vskutku prokazuje jeho životnost. Poměřeno tímto kritériem nutno jednoznačně konstatovat, že stávající praxe postrádá především dostatečně silné vazby na ekonomii území a na rozhodování veřejné správy o investiční činnosti v jí spravovaném území. Nejedná se tudíž pouze o standardní instrumentář (územní rozhodnutí, stavební povolení, speciální stavební povolení), nýbrž a především o rozhodování o nakládání s rozpočtem a majetkem nad územním, resp. regulačním plánem. Nedílnou součástí těchto rozhodnutí/usnesení je též setrvalá aktualizace celé informační základny. Považujeme proto za velmi podstatné: ------------- poskytování odborných konzultací a porad a spolupráci při implementaci schválené a platné územně plánovací dokumentace (především ve vazbě na rozhodování v územně správním procesu), sledování vývoje příslušné legislativy a aplikace případných změn a doplňků; spoluúčast na publikaci výsledků územně plánovacích činností; ------------- trvalý monitoring a vyhodnocování využívání územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů při územním řízení (popřípadě řízení stavebním a speciálních řízeních souvisejících) a přípravu podkladů pro změny, popřípadě pořizování nové dokumentace, reagující na územní vývoj; ------------- aktivní spolupráci při přípravě, projednávání a schvalování ročních rozpočtů i rozpočtových výhledů, vyhledávání možností iniciace rozvoje soustředěním soukromých prostředků (využitím synergie soukromého a veřejného), jejich kombinace a koordinace se záměry obce; ------------- aktivní spolupráci při přípravě, projednávání a schvalování investičních záměrů a investičních výhledů, jakož i podmínek nakládání majetkem; ------------- aktivní spolupráci při přípravě, projednávání a schvalování územních plánů jiných obcí či krajů, (jiných územních samosprávných celků), popřípadě při přípravě celostátního dokumentu pro území České republiky – politiky územního rozvoje; ------------- projednávání nových záměrů veřejnosti laické, odborné a zejména vlastnické a investorské a průběžné konzultace k těmto záměrům. Schválený územní plán obce se ukládá u obce, pro kterou byl pořízen. Poskytuje se: ------------- příslušnému stavebnímu úřadu; ------------- příslušnému úřadu obce s rozšířenou působností. Se schválenou a vyhlášenou závaznou částí územně plánovací dokumentace musejí být seznámeny a jsou povinny se jí řídit všechny správní orgány, jejichž rozhodování se dotýká správního území obce, ať už se rozhodování děje v řízeních podle stavebního zákona, nebo podle speciálních právních předpisů – zákona o ochraně přírody a krajiny, zákona o vodách, zákona o státní památkové péči, zákonů k jednotlivým systémům a subsystémům infrastrukturním a podobně. Podkladem pro evidenci územně plánovací činnosti jsou registrační listy, zpracovávané a v důsledku změn územně plánovací dokumentace průběžně aktualizované orgány územního plánování podle příloh vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti. Pro účely vyhodnocení územně plánovací činnosti zasílají orgány územního plánování registrační listy nadřízenému orgánu územního plánování a ústřednímu orgánu územního plánování. Územně plánovací dokumentaci, jejíž platnost je ukončena, odevzdá orgán územního plánování k trvalému uložení a archivování příslušnému státnímu archivu, přičemž je v této věci vázán příslušným právním předpisem o archivaci.

Metodika

a

b

c

d

319 ii–1 ii

3.2.6 ------------ ČINNOSTI --------------------------------------------------------------------------------------------pořizovatel Pořizovatel je tedy při její implementaci ze zákona povinen: ------------- zajistit správu územně plánovací dokumentace, průběžně poskytovat informace o územně plánovací dokumentaci a stavu a vývoji území, tzn. poskytovat informace osobám fyzickým a právnickým, popř. jejich sdružením soudním a správním orgánům; ------------- zajistit soustavnou monitorovací činnost základní – provádět soustavné sledování stavu území, správních rozhodnutí o území, programů a politik obce a kraje a investičních potřeb obce a území obce a širšího zájmového území; ------------- soustavně vést evidenci, ukládat a archivovat údaje a dokumenty, zejména provádět soustavné monitorování stavu území, územně plánovací dokumentace, územně plánovacích podkladů (včetně územně technických podkladů) a správních rozhodnutí o území; ------------- připravit navazující územně plánovací dokumentaci, popř. projektové dokumentace, připravit změny územně plánovací dokumentace, zejména shromáždit podklady o území, sledovat informace o území a o důvodech vedoucích ke změnám územně plánovací dokumentace a připravit podklady pro provedení změn územně plánovací dokumentace, připravit podmínky pro zadání navazující územně plánovací dokumentace a zadávací podmínky pro zpracování navazující projektové dokumentace, je-li investorem obec/město; ------------- připravit podklady pro soudní řízení, popř. se jich účastnit, připravit podklady pro soudní řízení konaná v souvislosti s pořizováním územně plánovací dokumentace na základě žalob podaných nadřízenými krajskými správními orgány v jejich působnosti nebo na základě žalob podaných fyzickými osobami, právnickými osobami, popř. jejich sdruženími. Po schválení implementace územně plánovací dokumentace je dále třeba: ------------- zajistit stanovení podmínek pro implementaci územně plánovací dokumentace, vypracovat návrh postupu při implementaci procesních, personálních a organizačních/správních podmínek; ------------- soustavně monitorovat činnost související, zejména investorské potřeby a záměry s územím, směry a metody územního plánování a jejich změny (legislativa); ------------- soustavně evidovat, ukládat, archivovat údaje a dokumenty, provádět soustavné sledování programů a politik na úseku územního plánování, strategického plánování, hospodaření s majetkem obce a investiční politiky obce. orgány obce Při soustavné politické a správní činnost po schválení územně plánovací dokumentace je politickým orgánům obce právními předpisy uloženo: ------------- stanovit podmínky pro implementaci územně plánovací dokumentace, tj. projednat a schválit procesní postupy při implementaci územně plánovací dokumentace a stanovit náležitosti organizačních/správních a personálních podmínek a určit další podmínky pro výkon správy na úseku územního plánování; ------------- pravidelně obnovovat a aktualizovat základní programové dokumenty k plánování rozvoje obce, zejména připravovat, projednávat a schvalovat aktualizace/změny programu územního rozvoje obce; ------------- připravit, projednat a schválit rozpočet obce pro úsek investiční činnosti a nakládání s majetkem obce;


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------II–3.2.6 IMPLEMENTACE / INSTRUMENTALIZACE ---------------------------------------------------------------------------------------------------------

318

------------- účastnit se soudních řízení konaných v souvislosti s pořizováním územně plánovací dokumentace, a to na základě žalob podaných krajskými správními orgány v jejich působnosti nebo na základě žalob podaných fyzickými osobami, právnickými osobami, popř. jejich sdruženími. Se soustavnou politickou a správní činností obce po schválení územně plánovací dokumentace souvisejí další činnosti, jejichž zajištění sice neukládá zákon, přesto je vhodné se na ně zaměřit. Jedná se o: ------------- přípravu, vypracování, projednání a schválení strategického plánu obce; ------------- pravidelnou obnovu a aktualizaci dílčích programových a politických dokumentů obce, aktualizace, projednání a schválení dílčích programových a politických dokumentů obce s ohledem na strategické plánování, s ohledem na územní plánování, s ohledem na operativní plánování investiční a majetkové a konečně též s ohledem na marketing. zpracovatel (architekt/urbanista a odborný tým) Související činnosti zhotovitele: ------------- sestavuje nebo spolupracuje při sestavení zadávacích podkladů plynoucích ze schválené územně plánovací dokumentace pro všechny potřebné oblasti či obory činností souvisejících s rozvojem území; ------------- spolupracuje při vyhodnocení uplatňování územně plánovací dokumentace při správním rozhodování a souladu územně plánovací dokumentace s rozvojem území a s požadavky zodpovědných orgánů veřejné správy a občanů, zejména se spolupodílí na činnosti regulační komise nebo podobné územně plánovací instituce, pokud ji obec/město (kraj) zřídí; ------------- připravuje podklady a zadání pro zhotovování podrobnější územně plánovací dokumentace (regulačních plánů) pro dílčí části území v souladu se schválenou územně plánovací dokumentací a s požadavky obce/města; ------------- poskytuje obci/městu (kraji) doporučení, připravuje podklady či se účastní na stáních jako poradce u správních, rozhodčích nebo soudních řízení ve věcech souvisejících s územním plánování a územním vývojem; ------------- zajišťuje poskytování či zařizování základních služeb specialistů profesí jiných než výše uvedených; ------------- poskytuje nebo obstarává i další služby, například překlady územně plánovacích dokumentů do cizích jazyků. ostatní aktéři/účastníci a jimi užívané nástroje V průběhu implementace se stávají významnými aktéry, neboť velmi mnoho záměrů v území se prosazuje jejich úsilím a s vynaložením jejich soukromých prostředků a majetku. Tato koordinace je v zásadě již prováděním přípravných prací, zejména obstaráváním aktuálních podkladů a informací, jejich ověřováním, analýzou a hodnocením a jejich projednáváním a přípravou pro příští zadání, a to v záležitostech, které se dotýkají vedle zájmů pořizující obce též zájmů: veřejnosti laické [jednotlivých občanů / (zapsaných) spolků] ------------- laická veřejnost může poskytovat podněty a náměty, vyjadřovat se k přípravným pracím (k podkladům), dožadovat se informací, popřípadě je obstarávat a poskytovat; může se účastnit případných veřejných projednávání – nejčastěji užívanými nástroji jsou nástroje programové, právní a informační – námitky a připomínky v řízeních vedených v území; veřejnosti odborné ------------- obdobně odborná veřejnost může poskytovat podněty a náměty, vyjadřovat se k přípravným pracím (k podkladům) a poskytovat expertní součinnost, dožadovat se informací, popřípadě je obstarávat a poskytovat; může se účastnit případných veřejných projednávání, zejména projednání návrhu – nejčastěji užívanými nástroji jsou nástroje programové, odborné (plánovací) a informační – připomínky;

Metodika

a

osob (fyzické a právnické osoby); vlastníků/uživatelů/investorů/vlastníků-správců infrastruktury: ------------- tyto osoby především realizují své soukromé záměry, mohou poskytovat náměty a podněty k rozvoji obce, mohou sdělovat své nové záměry v území a předběžně je konzultovat, dožadovat se nezbytných informací, popřípadě je obstarávat a poskytovat, zpracovávat vhodné podklady (studie); mohou se účastnit veřejných projednávání, zejména projednání podkladů a aktuálních informací; velmi podstatnou roli hrají již v této fázi vlastníci a správci infrastrukturních sítí – nejčastěji užívanými nástroji jsou tudíž nástroje programové, právní, ekonomické, odborné plánovací a informační – stanovisko, vyjádření, žádosti, námitky a připomínky v řízeních vedených v území, soudní žaloba správní; sousedních samospráv, a to: ------------- územních samospráv sousedních obcí a kraje/krajů, jejichž hranic se pořizující obec dotýká nebo v jejichž správním území se nachází – nejčastěji užívanými nástroji jsou programové dokumenty a politiky obce, věcné nástroje územně plánovací, ekonomické nástroje (majetkové a finanční) a nakládání informacemi; mohou se účastnit na projednávání, zejména projednání aktuálních podkladů a informací, zejména podkladů, jejichž tvorba je v jejich působnosti (programové a politické dokumenty a podobně) – vyjádření, stanovisko v řízeních vedených v území, soudní žaloba správní; ------------- personální (profesní/zájmové) samosprávy, a to v souvislosti s případným vyhledáním zpracovatele urbanistickou soutěží – nejčastějšími užívanými nástroji jsou nástroje programové, právní a věcné odborné plánovací, jakož i poskytování informací – stanovisko, popřípadě odborná vyjádření pro účely územního plánování; státní správy: ------------- ústřední orgány státní správy (ministerstva / ústřední úřady), zejména ve věcech dotýkajících se jim svěřených úseků – uplatňují především programové a politické dokumenty, (s)právní nástroje, ekonomické nástroje (finanční: dotace, úvěry; majetkové), věcné odborné plánovací, informační – závazné stanovisko, stanovisko, vyjádření, (správní) rozhodnutí či usnesení, náměty; ------------- dotčené správní orgány/úřady – vždy při obhajobě nebo vysvětlení požadavků a podmínek ochrany veřejného zájmu svěřeného speciálním právním předpisem – nejčastěji užívané nástroje jsou (s)právní (stanovisko, vyjádření), věcné odborné nástroje plánovací, poskytování informací; mohou se účastnit na projednávání, zejména projednání aktuálních podkladů a informací, zejména podkladů, jejichž tvorba je v jejich působnosti (programové a politické dokumenty, plány péče, plány ochrany a podobně); ------------- správní orgány územních a personálních samospráv vykonávající přenesenou působnost (obce s přenesenou působností / kraje) – rozhodnutí, usnesení, závazné stanovisko, stanovisko, vyjádření. soudní moc: ------------- je v této fázi účastna pravidelně v souvislosti s rozhodováním o přezkumu opatření obecné povahy (správní soudnictví). V ostatních případech je soudní moc účastna obdobně jako v předchozích fázích, zpravidla pouze v souvislosti s rozhodováním o vlastnických právech (civilněprávní soudnictví). soukromoprávní nástroje, ------------- které by mohly být užívány v této fázi, jsou především: plánovací smlouva, dohoda o parcelaci, popřípadě jiná právní jednání (například převody nemovitostí, směny a podobně), vždy v souvislosti s probíhajícími jednáními. Lze jimi předcházet případným budoucím kolizím a sporům v souvislosti s prohlašováním veřejně prospěšných staveb, popřípadě veřejně prospěšných opatření, a v tomto smyslu také případně zpřesňovat zadání a obsah návrhu územního plánu.

b

c

d

321 ii–1 ii


320

K výkladu a aplikaci právních předpisů a územního plánu a b c d

komentář — K výkladu a aplikaci právních komentář předpisů —a územního Obecná analýza plánu

ii—4 Metodika

323 ii ii–1 4

Územní plán je vícevrstevnatý dokument obsahující celou řadu informací a sdělení různé právní povahy. Jako formalizovaný výraz dohody společnosti o správě jí obývaného území plní dvě základní funkce: ------------- předně je výrazem občanské politické vůle o směru vývoje území pospolitostí spravovaného, vyjádřené rozhodnutím zastupitelstva po projednání s občanskou veřejností, s podnikatelskou veřejností a s dotčenými orgány státní správy, popřípadě s orgány dotčených sousedních samospráv; z této skutečnosti vice versa plyne, že je základem pro formulování, tvorbu a uskutečňování politik, jimiž se konkrétní správa území realizuje v politické sféře; ------------- současně je ovšem právně závazným dokumentem, který stanovuje podmínky pro uspořádání (včetně členění) území a pro jeho využívání, to jest pro uskutečňování takových činností, dějů a zřizování a provozu takových zařízení (obvykle staveb), o nichž se rozhoduje v územním nebo stavebním řízení, popřípadě ve správním řízení souvisejícím, nestanoví-li zvláštní předpisy jinak. Je základem, na němž se konkrétní správa území realizuje v právní sféře. Projednaná, schválená a publikovaná územně plánovací dokumentace vytváří tedy právní rámec pro konkrétní rozhodování příslušných orgánů veřejné správy v hranicích určitého správního území. Tato skutečnost předpokládá, že formulace jednotlivých ustanovení bude nejen sledovat závěry odborného zpracování územně plánovací dokumentace, ale že bude zároveň zpětně velmi významně obsah této dokumentace ovlivňovat. Jinak řečeno: vydaný územní plán (OOP/vyhláška) působí nejen vně územního plánování stanovováním podmínek pro správní rozhodování, kterým se zakládají, mění nebo ruší právní vztahy, nýbrž i dovnitř územně plánovacích procedur samých. Vydaný a aplikovaný územní plán tak vůči územnímu plánování samému musí působit jako ověřující činitel právní dostupnosti a uskutečnitelnosti ukládaných povinností, poskytovat zpětnou vazbu koncepci územního plánování, přispívat k jasnému strukturování územně plánovací materie a k přesnému a konzistentnímu pojmovému vyjadřování. Odtud se jako nezbytná jeví již od samého počátku týmová spolupráce nejen na vzniku územního plánu samého, nýbrž zároveň i na zadání, a to zejména v počáteční fázi vypracovávání jeho základní struktury a pojmového aparátu. Tím spíše, že individualizace prostoru (území) města a dosavadní stav české legislativy v předmětné oblasti vyžaduje v mnoha ohledech nejen zpřesňovat hranice vymezení používaných pojmů, ale leckdy tyto pojmy dokonce redefinovat. Veřejná moc musí při svém výkonu kvalifikovaně aplikovat a vykládat zákony, jakož i podzákonné právní předpisy, jimiž se v rozhodování řídí. Musí vycházet ze základních interpretačních zásad, opakovaně vyjádřených v nálezech Ústavního soudu a judikátech NSS, například publikovaným pod č. 360 ve sv. 10/2004 – II. ročník Sbírky rozhodnutí NSS (str. 933 an.), vydaný podle rozsudku NSS ze dne 13. 5. 2004 pod čj. 1 As 9/2003-90, [dostupné na � www.nssoud.cz] (byť v jiné správní věci, nicméně inspirativně): „II. V souladu s principem právní jistoty má každý adresát právní normy právo očekávat, že řešení, která zákonodárce zvolí, jsou racionální a směřují k funkčnímu uspořádání společenských vztahů, a nikoli naopak. Jestliže zákonodárce z různých důvodů zvolí řešení jiné, musí je tím spíše přesně, jasně, určitě a srozumitelně vyjádřit v právních předpisech, jimiž jsou právní normy komunikovány svým adresátům. Neučiní-li tak, je zcela namístě dát přednost takovému výkladu, který je rozumný a odpovídá přirozenému smyslu pro spravedlnost. III. Právní řád České republiky tvoří jednotný celek, jehož jednotlivé části jsou spolu ve vzájemných systémových souvislostech. Konkrétní pravidlo chování proto bývá vyjádřeno často nikoli v jediném předpise, ale v několika předpisech, případně neposkytuje-li jeden právní předpis jednoznačnou odpověď na určitou právní otázku, je nezbytné vyložit ji v systémových souvislostech s předpisy ostatními tak, aby tato otázka byla spravedlivě a rozumně zodpovězena.“

Metodika

a

Tedy jinak řečeno: pro posouzení věci a výklad platného práva nutno vycházet nejen z textu předpisu samého, nýbrž i z uznávaných právních a odborných zásad, jimiž se aplikace právních norem řídí. Výsledkem musí být především předvídatelná (správní) rozhodnutí, jejichž základem je buď nesporná právní úprava, nebo taková její aplikace, která toto širší právní okolí interpretuje v systémových souvislostech. Závěrem budiž řečeno, že základním smyslem pojetí územního plánu jeho vydání je vytvářet politický a právní prostor pro skutečnou vícečetnost a různorodost činností a dějů a jejich průnik vskutku polyfunkční, vytvářet prostředí pro jemné přechody, pro jemná – ale zřetelná – rozhraní mezi jednotlivými regulovanými částmi území. Překračovat ostrá „zonální“ rozhraní a vytvářet podmínky pro trvalé zkvalitňování prostředí uzavíráním spodních nepodkročitelných mezí využitím veškerého dostupného právního aparátu. Tomu by mělo napomoci i konání všech přímo odpovědných aktérů.

b

c

d

325 ii–1 ii 4

komentář — K výkladu a aplikaci právních komentář předpisů —a územního Obecná analýza plánu

324

Metodika

a

b

c

d

327

dokumentace — Politiky přílohy

iii iii–1

b

iii

přílohy iii–1a ---------- Přehled nejvýznamnější judikatury k územnímu plánování a některým souvisejícím tématům iii–1b ---------- Přehled nejvýznamnějších nálezů Ústavního soudu k územní samosprávě a některým souvisejícím tématům iii–2a ---------- Přehled dotčených správních orgánů iii–2b ---------- Přehled oblastí a úseků dotčených pořizováním iii–3 ---------- Přehled prostorových jednotek a jejich významových rovin iii–4a ---------- Obsahový standard smlouvy mezi obcí/městem a pořizovatelem iii–4b ---------- Obsahový standard smlouvy mezi obcí/městem a zpracovatelem iii–5a ---------- Schémata pořízení územního plánu (úp) iii–5b ---------- Struktura soutěžních podmínek architektonicko-urbanistické soutěže (aus)

Přehled nejvýznamnější judikatury k územnímu plánování a některým souvisejícím tématům

příloha III–1a

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Sb.RNSS č. 740/2006; roč. IV-01/str. 25; opatření obecné povahy: pojem, algoritmus přezkumu (rozsudek NSS ze dne 27. 09. 2005, čj. 1 Ao 1/2005-98); ----- Sb.RNSS č. 883/2006; roč. IV-07/str. 571; řízení před soudem: přezkoumání závazného stanoviska (rozsudek NSS ze dne 15. 07. 2004, čj. 5 A 125/2001-44) / též 837/2006; ----- Sb.RNSS č. 906/2006; roč. IV-08/str. 676; řízení před soudem: přezkum správního uvážení (usnesení RS NSS ze dne 23. 03. 2005, čj. 6 A 25/2002-42); ----- Sb.RNSS č. 968/2006; roč. IV-11/str. 979; opatření obecné povahy: schválení či změna územně plánovací dokumentace – územní plánování: rozsah soudního přezkumu; vlastník dotčených pozemků“ ” (rozsudek NSS ze dne 18. 07. 2006, čj. 1 Ao 1/2006-74); ----- Sb.RNSS č. 1341/2007; roč. V-10/str. 929; územní plánování: k pojmu jiné opatření v území, jímž se upravuje využití území“, aplikace ” nařízení obce o stavební uzávěře; opatření obecné povahy: územní opatření o stavební uzávěře (rozsudek NSS ze dne 20. 06. 2007, čj. 1 Ao 3/2007-60); ----- Sb.RNSS č. 1462/2008; roč. VI-02/str. 127; opatření obecné povahy: námitky, schvalování a přezkum územního plánu (rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007, čj. 2 Ao 2/2007-73); ----- Sb.RNSS č. 1642/2008; roč. VI-08/str. 733; opatření obecné povahy: závazná nařízení a jiné pokyny ústředních správních orgánů (rozsudek NSS ze dne 19. 05. 2008, čj. 5 Ao 2/2008-23); ----- Sb.RNSS č. 1679/2008; roč. VI-10/str. 868; opatření obecné povahy: schválení územně plánovací dokumentace; řízení před soudem: aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy (rozsudek NSS ze dne 25. 06. 2008, čj. 5 Ao 3/2008-27); ----- Sb.RNSS č. 1705/2008; roč. VI-11/str. 982; kompetenční výluka: rozhodnutí zastupitelstva o námitkách podle stavebního zákona (rozsudek NSS ze dne 14. 08. 2008, čj. 5 As 1/2008-42); ----- Sb.RNSS č. 1736/2008; roč. VI-12/str. 1121; opatření obecné povahy: vyrozumění o veřejném projednání územního plánu (rozsudek NSS ze dne 28. 08. 2008, čj. 8 Ao 1/2008-102); ----- Sb.RNSS č. 1743/2009; roč. VII-01/str. 13; řízení před soudem: zásada koncentrace řízení (rozsudek NSS ze dne 25. 09. 2008, čj. 8 Afs 48/2006-159);

Metodika

a

----- Sb.RNSS č. 1766/2009; roč. VII-02/str. 120; územní plánování: transparentnost a srozumitelnost změn územního plánu; opatření obecné povahy: rozhodnutí o námitkách (rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2008, čj. 9 Ao 2/2006-62); ----- Sb.RNSS č. 1795/2009; roč. VII-04/str. 311; územní plánování: vymezení zastavěného území; opatření obecné povahy: odůvodnění (rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2008, čj. 1 Ao 3/2008-136); ----- Sb.RNSS č. 1910/2009; roč. VII-10/str. 865; opatření obecné povahy: změna územního plánu; řízení před soudem: aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy, odpůrce v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 07. 2009, čj. 1 Ao 1/2009-120); ----- Sb.RNSS č. 1939/2009; roč. VII-11/str. 998; územní samospráva: regulace obecně závaznou vyhláškou (rozsudek NSS ze dne 20. 08. 2009, čj. 2 As 13/2009-78); ----- Sb.RNSS č. 1941/2009; roč. VII-11/str. 1009; územní plánování: územní opatření o stavební uzávěře (rozsudek NSS ze dne 20. 07. 2009, čj. 8 Ao 1/2009-142); ----- Sb.RNSS č. 1971/2010; roč. VIII-01/str. 40; územní plánování: námitky proti návrhu územního plánu, podstatná úprava návrhu územního plánu, plocha nadmístního významu; opatření obecné povahy: vydání zákonem stanoveným způsobem (rozsudek NSS ze dne 23. 09. 2009, čj. 1 Ao 1/2009-185); ----- Sb.RNSS č. 2008/2010; roč. VIII-03/str. 257; územní plánování: opatření obecné povahy, námitky, schvalování a přezkum územního plánu (rozsudek NSS ze dne 18. 11. 2009, čj. 9 Ao 2/2009-54); ----- Sb.RNSS č. 2009/2010; roč. VIII-03/str. 262; územní plánování: politika územního rozvoje; opatření obecné povahy (usnesení NSS ze dne 18. 11. 2009, čj. 9 Ao 3/2009-59); ----- Sb.RNSS č. 2106/2010; roč. VIII-09/str. 782; opatření obecné povahy: zásady územního rozvoje; ochrana životního prostředí: evropsky významné lokality (rozsudek NSS ze dne 20. 05. 2010, čj. 8 Ao 2/2010-644); ----- Sb.RNSS č. 2186/2011; roč. IX-02/str. 137; opatření obecné povahy: dodatečné stanovisko ke změně územního plánu (rozsudek NSS ze dne 02. 09. 2010, čj. 1 Ao 3/2010-161); ----- Sb.RNSS č. 2215/2011; roč. IX-03/str. 244; opatření obecné povahy: aktivní legitimace; uplatnění námitek a připomínek (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Ao 2/2010-116); ----- Sb.RNSS č. 2244/2011; roč. IX-04/str. 353; územní plánování: zástupce veřejnosti; opatření obecné povahy: námitky proti územně plánovací dokumentaci (rozsudek NSS ze dne 27. 10. 2010, čj. 2 Ao 5/2010-24); ----- Sb.RNSS č. 2265/2011; roč. IX-05/str. 404; územní plánování: formální náležitosti zasedání zastupitelstva; změna funkčního využití pozemku (rozsudek NSS ze dne 26. 05. 2010, čj. 8 Ao 1/2007-94); ----- Sb.RNSS č. 2266/2011; roč. IX-05/str. 411; opatření obecné povahy: změna územního plánu; aktivní legitimace spoluvlastníků nemovitosti; vyhodnocení vlivů na životní prostředí; odůvodnění rozhodnutí o námitkách (rozsudek NSS ze dne 24. 11. 2010, čj. 1 Ao 5/2010-169);

b

c

d

329 ii–1 iii 1a

komentář — Obecná analýza přílohy

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

328

----- Sb.RNSS č. 2396/2011; roč. IX-10/str. 898; územní plánování: doba působení územního opatření o stavební uzávěře; opatření obecné povahy: územní opatření o stavební uzávěře (rozsudek NSS ze dne 16. 06. 2011, čj. 4 Ao 3/2011-103); ----- Sb.RNSS č. 2397/2011; roč. IX-10/str. 906; opatření obecné povahy: aktivní legitimace, uplatnění námitek a připomínek; ochrana ZPF: charakter metodického pokynu MŽP, stanovisko orgánu ochrany půdního fondu; územní samospráva: podjatost člena obecního zastupitelstva (rozsudek NSS ze dne 18. 01. 2011, čj. 1 Ao 2/2010-185); ----- Sb.RNSS č. 2445/2011; roč. IX-12/str. 1100; opatření obecné povahy: změna územního plánu, schvalování změny územního plánu (rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2010, čj. 1 Ao 6/2010-130); ----- Sb.RNSS č. 2497/2012; roč. X-02/str. 188; ústavní právo: dělba moci; samospráva krajů; opatření obecné povahy: zásady územního rozvoje (rozsudek NSS ze dne 16. 06. 2011, čj. 7 Ao 2/2011-127); ----- Sb.RNSS č. 2552/2012; roč. X-04/str. 387; územní plánování: zásady územního rozvoje – hl. m. Praha (rozsudek NSS ze dne 02. 02. 2011, čj. 6 Ao 6/2010-103); ----- Sb.RNSS č. 2698/2012; roč. X-11/str. 1024; územní plánování: zásady územního rozvoje JmKr (rozsudek NSS ze dne 21. 06. 2012, čj. 1 Ao 7/2011-526); ----- Sb.RNSS č. 2740/2013; roč. XI-01/str. 75; opatření obecné povahy: stanovisko orgánů státní správy lesa k územně plánovací dokumentaci (rozsudek KS v Brně ze dne 29. 05. 2012, čj. 63 As 1/2012-54); ----- Sb.RNSS č. 2741/2013; roč. XI-01/str. 79; územní plánování: odchýlení se od zásad územního rozvoje; odůvodnění nemožnosti využití dříve vymezených zastavitelných ploch – Praha – změna ÚP (rozsudek NSS ze dne 22. 12. 2011, čj. 8 Ao 6/2011-87); ----- Sb.RNSS č. 2848/2013; roč. XI-07/str. 721; územní plánování: zásady územního rozvoje – vyhodnocování synergických a kumulativních vlivů (rozsudek NSS ze dne 31. 01. 2013, čj. 4 Aos 1/2012-105); ----- Sb.RNSS č. 2885/2013; roč. XI-09/str. 919; opatření obecné povahy: stanovení výškové regulace na úrovni územního plánu (rozsudek KS v Brně ze dne 08. 02. 2013, čj. 63 A 6/2012-227); ----- Sb.RNSS č. 2887/2013; roč. XI-09/str. 925; územní plánování: aktivní legitimace městské části hl. města Prahy (rozsudek NSS ze dne 11. 06. 2013, čj. 3 Ao 9/2011-219); ----- Sb.RNSS č. 2903/2013; roč. XI-10/str. 1041; územní plánování: vymezení zastavitelné plochy; ochrana ZPF: rozhodování o námitkách (rozsudek NSS ze dne 06. 06. 2013, čj. 1 Aos 1/2013-85); ----- Sb.RNSS č. 2970/2014; roč. XII-02/str. 189; opatření obecné povahy: stavební uzávěra ve formě územního rozhodnutí (rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2013, čj. 4 Ao 9/2011-191); ----- Sb.RNSS č. 2976/2014; roč. XII-03/str. 227; řízení před soudem: procesní legitimace občanského sdružení; opatření obecné povahy: návrh na zrušení opatření obecné povahy; procesní legitimace občanského sdružení (rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2013, čj. 5 Aos 3/2012-36);

Metodika

a

----- Sb.RNSS č. 2986/2014; roč. XII-03/str. 295; opatření obecné povahy: systém ekologické stability (rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2013, čj. 7 Aos 3/2013-30); ----- Sb.RNSS č. 3005/2014; roč. XII-04/str. 384; opatření obecné povahy: místní úprava provozu na pozemní komunikaci dopravní značkou a její změna; aktivní legitimace (rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2013, čj. 4 Aos 3/2013-33); ----- Sb.RNSS č. 3042/2014; roč. XII-06/str. 604; opatření obecné povahy: procesní legitimace městské části; územní plánování: posuzování vlivu koncepce na životní prostředí a lidské zdraví (rozsudek NSS ze dne 24. 04. 2014, čj. 4 Aos 1/2013-125); ----- Sb.RNSS č. 3099/2014; roč. XII-10/str. 1038; opatření obecné povahy: zásady územního rozvoje, velké větrné elektrárny (rozsudek NSS ze dne 28. 05. 2014, čj. 9 Ao 6/2011-261); ----- Sb.RNSS č. 850/2006; roč. IV-05/str. 443; stavební řízení: obecné technické požadavky na výstavbu – pojem pohoda bydlení“ ” (rozsudek NSS ze dne 02. 02. 2006, čj. 2 As 44/2005-116); ----- Sb.RNSS č. 2775/2013; roč. XI-03/str. 262; stavební řízení: obecné požadavky na využívání území (rozsudek KS v Praze ze dne 09. 10. 2012, čj. 47 As 18/2012-98); ----- Sb.RNSS č. 2776/2013; roč. XI-03/str. 267; stavební řízení: obecné technické požadavky na výstavbu – pojem pohoda bydlení“ ” (rozsudek NSS ze dne 01. 11. 2012, čj. 8 As 27/2012-113); ----- Sb.RNSS č. 2908/2013; roč. XI-11/str. 1075; řízení před soudem: rozhodnutí o výjimce z obecných požadavků na výstavbu (rozsudek NSS ze dne 30. 07. 2013, čj. 8 As 8/2011-66); --------------------------------------------------------------------------------------- Sb.RNSS č. 2354/2011; roč. IX-08/str. 742; veřejné zakázky: obcházení zákona postupnými kroky (rozsudek NSS ze dne 19. 10. 2010, čj. 8 Afs 57/2009-109); ----- Sb.RNSS č. 2790/2013; roč. XI-04/str. 341; veřejné zakázky: zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění; ochrana výhradních práv (rozsudek NSS ze dne 11. 01. 2013, čj. 5 Afs 42/2011-53); --------------------------------------------------------------------------------------- Sb.RNSS č. 1614/2008; roč. VI-07/str. 650; obecní zřízení: právo požadovat projednání záležitosti v oblasti samostatné působnosti obce (rozsudek NSS ze dne 30. 04. 2008, čj. 3 Aps 1/2008-151); ----- Sb.RNSS č. 2930/2013; roč. XI-12/str. 1223; obecní zřízení: žaloba ve věcech samosprávy (rozsudek NSS ze dne 22. 11. 2012, čj. 7 As 147/2012-23); ----- Sb.RNSS č. 3064/2014; roč. XII-08/str. 806; právo na informace: vztah zvláštního právního předpisu a zákona o svobodném přístupu k informacím (rozsudek NSS ze dne 22. 01. 2014, čj. 7 As 61/2013-40); ----- Sb.RNSS č. 3126/2014; roč. XII-12/str. 1215; územní samospráva: hospodaření s majetkem obce; výběrové řízení (rozsudek NSS ze dne 14. 08. 2014, čj. 10 As 59/2014-41);

b

c

d

331 ii–1 iii 1a


330

Přehled nejvýznamnějších nálezů Ústavního soudu k územní samosprávě a některým souvisejícím tématům

příloha III–1b

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------- nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 5/93 [publikován ve SbNU ÚS sv. 01/1993-1994/04/ s. 35]; zákonné meze samostatné působnosti obce jako základního územního samosprávného celku; ----- nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 8/93 [publikován ve SbNU ÚS sv. 01/1993-1994/10/ s. 77]; k nedostatku pravomoci obce regulovat právní vztahy v rozporu se zákonem; ----- nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 14/93 [publikován ve SbNU ÚS sv. 01/1993-1994/11/ s. 83]; k otázce nepřípustnosti ingerence obce jako veřejnoprávní instituce do soukromoprávních vztahů; ----- nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 38/93 [publikován ve SbNU ÚS sv. 01/1993-1994/14/ s. 99]; k právu obce vydávat obecně závazné vyhlášky jen na základě pověření zákonem;

Metodika

a

----- nález ÚS sp. zn. I. ÚS 198/95 [publikován ve SbNU ÚS sv. 05/1996/23/s. 193]; k otázce veřejného zájmu při omezení vlastnického práva; ----- nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 106/95 [publikován ve SbNU ÚS sv. 05/1996/54/s. 421]; k otázce normativních právních aktů podle právního řádu ČR; ----- usnesení ÚS sp. zn. III. ÚS 124/96 [publikováno ve SbNU ÚS sv. 05/1996/14/s. 585]; k výkladu pojmů obsažených v právních předpisech z jazykového hlediska; ----- nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 5/96 [publikován ve SbNU ÚS sv. 06/1996/98/s. 203]; k otázce interpretace právní normy ústavně konformním způsobem; ----- nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 279/95 [publikován ve SbNU ÚS sv. 06/1996/121/s. 377]; k výkladu a použití zákona z hlediska jeho smyslu a účelu; ----- usnesení ÚS sp. zn. IV. ÚS 203/96 [publikován ve SbNU ÚS sv. 06/1996/19/s. 565]; k efektivitě správního řízení; ----- nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 37/96 [publikován ve SbNU ÚS sv. 07/1997/28/s. 185]; k samostatné a přenesené působnosti obcí; ----- nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 42/96 [publikován ve SbNU ÚS sv. 07/1997/43/s. 291]; k rozlišení pravomoci obce vydávat normativní právní akty v samostatné a přenesené působnosti podle Ústavy ČR; ----- nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 38/97 [publikován ve SbNU ÚS sv. 12/1998/144/s. 331]; k samostatné a přenesené působnosti obcí; ----- nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 46/97 [publikován ve SbNU ÚS sv. 12/1998/148/s. 371]; k vydávání prováděcích předpisů na základě a v mezích zákona; ----- nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 15/97 [publikován ve SbNU ÚS sv. 13/1999/24/st. 169]; k obecně závazným vyhláškám obcí;

----- nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 49/93 [publikován ve SbNU ÚS sv. 01/1993-1994/15/ s. 107]; ke vztahu interních instrukcí a obecně závazných právních předpisů;

----- nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 15/98 [publikován ve SbNU ÚS sv. 13/1999/48/s. 341]; k interpretaci právních předpisů ústavně konformním způsobem;

----- nález ÚS sp. zn. I. ÚS 21/94 [publikován ve SbNU ÚS sv. 01/1993-1994/35/ s. 255]; k otázce podávání peticí jako zvláštní formy svobody projevu a jejich vyřizování orgány státními a orgány územní samosprávy;

----- usnesení ÚS sp. zn. IV. ÚS 22/01 [publikováno ve SbNU ÚS sv. 22/2001/12/s. 345]; k vysvětlení pojmu veřejné prostranství“; ”

----- nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 47/93 [publikován ve SbNU ÚS sv. 02/1993-1994/39/ str. 3]; k otázce mezí, v nichž může obec vydávat obecně závazné vyhlášky; ----- nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 17/94 [publikován ve SbNU ÚS sv. 02/1993-1994/45/ str. 51]; k právu obce vydávat obecně závazné vyhlášky jen na základě a v mezích zákona a k otázce normativní povahy těchto aktů; ----- nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 8/93 [publikován ve SbNU ÚS sv. 03/1995/08/s. 35]; k pojmu orgán veřejné moci“; ” ----- nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 24/94 [publikován ve SbNU ÚS sv. 03/1995/19/s. 113]; k pravomoci obce vydávat obecně závazné vyhlášky jen v mezích samostatné nebo přenesené působnosti – k výkladu pojmu jednotlivé ustanovení právního ” předpisu“; ----- nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 14/95 [publikován ve SbNU ÚS sv. 04/1995/68/s. 163]; k pojmu veřejné prostranství“ podle zákona o místních poplatcích; ” ----- nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 9/95 [publikován ve SbNU ÚS sv. 05/1996/16/s. 107]; k otázkám rovnosti a veřejného zájmu; k otázce retroaktivity právních norem;

----- nález ÚS sp. zn. I. ÚS 535/2000 [publikován ve SbNU ÚS sv. 24/2001/193/s. 449]; k principu právního státu a právní jistoty; ----- usnesení ÚS sp. zn. II. ÚS 435/01 [publikováno ve SbNU ÚS sv. 24/2001/35/s. 525]; k právu na informace; ----- nález ÚS sp. zn. III. ÚS 165/02 [publikován ve SbNU ÚS sv. 28/2002/158/s. 415]; k odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem; ----- nález ÚS sp. zn. 86/02 [publikován ve SbNU ÚS sv. 29/2003/29/s. 251]; k vnitřní konzistenci a nerozpornosti právního řádu; ----- usnesení ÚS sp. zn. III. ÚS 245/04 [publikováno ve SbNU ÚS sv. 35/2004/50/s. 595]; k podmínkám pro uplatnění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci; ----- nález ÚS sp. zn. II. ÚS 455/03 [publikován ve SbNU ÚS sv. 36/2005/15/s. 165]; k otázce veřejného zájmu při omezení vlastnického práva – k posuzování neoprávněných staveb;

b

c

d

333 ii–1 iii 1b


------------------------------------------------------------------------------------------------------------

332

----- nález ÚS sp. zn. I. ÚS 605/03 [publikován ve SbNU ÚS sv. 37/2005/114/s. 475]; k rozsahu přezkumné činnosti správního soudu; k interpretaci právní normy; ----- nález ÚS sp. zn. I. ÚS 398/04 [publikován ve SbNU ÚS sv. 42/2006/154/s. 257]; k dobré víře ve správnost aktů státu; ----- nález ÚS sp. zn. II. ÚS 99/07 [publikován ve SbNU ÚS sv. 51/2008/165/s. 43]; k odpovědnosti za škodu způsobenou nečinností orgánu státní správy; ----- nález ÚS sp. zn. PI. ÚS 14/07 [publikován ve SbNU ÚS sv. 51/2008/198/s. 409]; k územnímu plánu jako opatření obecné povahy – VÚC Břeclavsko; ----- nález ÚS sp. zn. I. ÚS 960/08 [publikován ve SbNU ÚS sv. 52/2009/48/s. 481]; k přezkumu usnesení obecního zastupitelstva o změně územního plánu jako opatření obecné povahy – hl. m. Praha; ----- nález ÚS sp. zn. PI. ÚS 24/08 [publikován ve SbNU ÚS sv. 52/2009/56/s. 555]; k návrhu na zrušení zákona č. 544/2005 Sb., o výstavbě vzletové a přistávací dráhy 06R – 24L letiště Praha Ruzyně; ----- nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 2239/07 [publikován ve SbNU ÚS sv. 52/2009/57/s. 567]; k posouzení územního plánu, jehož obecně závazná část byla vyhlášena obecně závaznou vyhláškou, jako opatření obecné povahy; ----- nález ÚS sp. zn. I. ÚS 2736/07 [publikován ve SbNU ÚS sv. 57/2010/83/s. 115]; k ústavně konformní interpretaci právních norem – k posuzování neplatnosti smlouvy o převodu nemovitosti; ----- nález ÚS sp. zn. I. ÚS 1696/09 [publikován ve SbNU ÚS sv. 60/2011/13/s. 127]; k obnově platnosti jednou zrušeného právního předpisu v případě pozdější derogace předpisu, kterým byl původní předpis zrušen; ----- nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 1521/10 [publikován ve SbNU ÚS sv. 60/2011/15/s. 153]; k odpovědnosti státu za škodu způsobenou porušením evropského práva; ----- nález ÚS sp. zn. III. ÚS 2942/10 [publikován ve SbNU ÚS sv. 60/2011/44/s. 505]; k omezení vlastnického práva při užívání veřejně přístupné účelové komunikace; ----- nález ÚS sp. zn. I. ÚS 2061/08 [publikován ve SbNU ÚS sv. 61/2011/63/s. 29]; k formalistickému výkladu norem podústavního práva a autonomnímu projevu vůle smluvních stran; ----- nález ÚS sp. zn. I. ÚS 2358/09 [publikován ve SbNU ÚS sv. 61/2011/65/s. 43]; k principu dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci a k otázce nabytí nemovitosti v rozporu s platnými právními předpisy; ----- nález ÚS sp. zn. I. ÚS 263/11 [publikován ve SbNU ÚS sv. 63/2011/184/s. 143]; k charakteru pozemku jako účelové komunikace a jeho bezplatnému užívání.

Metodika

a

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Přehled dotčených správních orgánů (dsú/doss)

příloha III–2a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------orgány státní správy na úseku péče o zdravé životní podmínky a veřejné zdraví: ------------- humánní hygiena [zákon č. 258/2000 Sb. – § 80 odst. 1 písm. r); § 82 odst. 2 písm. j); § 94 odst. 1]: ------------- lázeňství [zákon č. 164/2001 Sb. – § 37; § 38]; ------------- veterinární hygiena [zákon č. 166/1999 Sb. – § 49 odst. 1 písm. i) a j); § 56 odst. 1; § 76 odst. 1; § 77a]; orgány státní správy na úseku péče o přírodní složky životního prostředí: ------------- posuzování vlivu na životní prostředí [EIA – zákon č. 100/2001 Sb.; OS – § 10i; § 21 písm. k); § 22 písm. d)]; ------------- příroda a krajina [zákon č. 114/1992 Sb.; obecně § 77 odst. 2 písm. j); § 77a odst. 3 písm. y); § 78; § 79 odst. 3 písm. u); § 90 odst. 1; § 67; OS – § 70] ; ------------- krajinný ráz [KR – § 12]; ------------- kácení dřevin rostoucích mimo les [KDř – § 8]; ------------- výjimky z chráněných území a lokalit [ZChÚ - § 44; § 45a an.]; ------------- výjimky z ochrany zvláště chráněných druhů fauny a flóry [ZChDF+F § 56 a 57]; ------------- zemědělský půdní fond [ZPF – zákon č. 334/1992 Sb. – § 5 odst. 2; § 5 odst. 3; § 15 písm. d); § 17 písm. a); § 17a písm. a); § 18 odst. 1; § 21 odst. 2]; ------------- pozemkové úpravy [zákon č. 139/2002 Sb. – § 2; § 20 odst. 1 písm. d)]; ------------- lesy [zákon č. 289/1995 Sb. – § 14 odst. 2; § 48 odst. 2 písm. b) a c); § 48a odst. 1 písm. a) až c); § 49 odst. 3 písm. c); § 58 odst. 2]; ------------- ovzduší [zákon č. 201/2012 Sb. – § 11 odst. 2 písm. c); § 27; § 40 odst. 2; autorizace § 32 an.]; ------------- vody; ------------- povrchové a podzemní zdroje [zákon č. 254/2001 Sb. – § 105; § 106 odst. 2; § 107 písm. a); § 107 písm. z ); § 108 odst. 2; OS § 115 odst. 6 an.]; ------------- zdroje minerálních vod [zákon č. 164/2001 Sb. – § 37; § 38]; ------------- nerosty [zákon č. 44/1988 Sb. – § 15 odst. 2; § 18 odst. 1; § 19; § 29 odst. 5; § 33 odst. 8; § 35 odst. 3; zákon č. 62/1988 Sb. – § 13 odst. 2 a 3; zákon č. 61/1988 - § 10 odst. 10]; orgány státní správy na úseku péče o kulturní bohatství: ------------- státní památková péče [PP – zákon č. 20/1987 Sb. – § 11 odst. 3; § 14 odst. 4; § 28 odst. 2 písm. c), d) a e); § 29 odst. 2 písm. b) a c); § 44a]; orgány státní správy na úseku infrastruktury ------------- dopravní: -------- pozemní komunikace [zákon č. 13/1997 Sb. – § 31; § 32; § 40 odst. 2 písm. f) a g); § 40 odst. 3 písm. f); § 40 odst. 4 písm. c); § 40 odst. 5; § 44 odst. 1 / zákon č. 361/2000 Sb. – § 124]; -------- dráhy [zákon č. 266/1994 Sb. – § 7 odst. 2; § 56 písm. d); § 56a; § 64];

b

c

d

335 ii–1 iii 2a


334

-------------

-------------

-------------------------------------------------------------

-------- letecká doprava [zákon č. 49/1997 Sb. - § 40; § 41 odst. 1; /§ 87 odst. 2 pro vojenská letiště/; § 88 odst. 1 písm. p); § 89 písm. q); § 95]; -------- vnitrozemská vodní doprava [zákon č. 114/1995 Sb. – § 4; § 5 odst. 4]; technické: -------- vodohospodářské – vodovody a kanalizace [zákon č. 254/2001 Sb. – § 105; § 106 odst. 2; § 107 písm. a); § 107 písm. z ); § 108 odst. 2; zákon č. 274/2001 Sb. – § 14 odst. 3]; -------- energetické [zákon č. 458/2001 Sb. – § 16 písm. h); § 46 odst. 12; § 68 odst. 6 a 7; § 69 odst. 3; § 87 odst. 4; § 94 odst. 2; § 96 odst. 1 / zákon č. 406/200 Sb. – § 13 odst. 1; § 13 odst. 2]: -------- elektřina; -------- plyn; -------- teplo; -------- ostatní; elektronické komunikace [spoje] [zákon č. 127/2005 Sb. – § 28 an., § 101 až 104 (§ 102-OP); § 105 an.]: -------- telekomunikace; -------- radiokomunikace; odpady a znečištění ; odpady obecné a některé odpady specifické [zákon č. 185/2001 Sb. – § 72 odst. 1 písm. r); § 78 odst. 2 písm. u); § 79 odst. 1 písm. j)]; jaderná energie [zákon č. 18/1997 Sb. – § 3 odst. 2 písm. y)]; chemické a nebezpečné látky [zákon č. 19/1997 Sb. - § 1 odst. 2; zákon č. 356/2003 Sb. – § 30 an.]; hluk a vibrace [zákon č. 258/2000 Sb. – § 80 odst. 1 písm. r); § 82 odst. 2 písm. j); § 94 odst. 1];

orgány státní správy na úseku požární bezpečností / hasičský záchranný sbor: ------------- požární bezpečnost [zákon č. 133/1985 Sb. - § 31 odst. 3; § 95; § 99]; orgány státní správy na úseku: ------------- územní ochrany, obrany a bezpečnosti [zákon č. 222/1999 Sb. – § 6, 7, 7a, 8, 29 odst. 2 písm. b), § 43 a § 44]; ------------- krizového řízení [zákon č. 240/2000 Sb. – § 15]; ------------- integrovaný záchranný systém [zákon č. 239/2000 Sb. – § 7 odst. 2 písm. h); § 7 odst. 7 písm. j); § 12 odst. 2 písm. i); § 15 odst. 5; § 33 odst. 1]; orgány státní správy na úseku dohledu nad živnostenským podnikáním a inspekcí práce: ------------- živnostenské podnikání [zákon č. 455/1991 Sb.]; ------------- inspekce práce [zákon č. 251/2005 Sb. – § 5 odst. 1 písm. i)]; orgány státní správy na úseku evidence a správy nemovitostí: ------------- katastr [zákon č. 256/2013 Sb.]; ------------- zeměměřictví [zákon č. 200/1994 Sb.]: -------- pozemkové úpravy [zákon č. 139/2002 Sb.]; ------------- státní hranice [zákon č. 312/2001 Sb. – § 8 písm. f); § 17];

Metodika

a

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Přehled oblastí a úseků dotčených pořizováním

příloha III–2b

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------veřejná správa ------------- úsek samosprávy – obce a vyšší územní samosprávné celky; ------------- úsek státní správy – ústřední správa; ------------- úsek profesní samosprávy; ------------- úsek obecné správy a správního řízení; péče o zdravé životní podmínky ------------- úsek péče o zdraví a hygienu; ------------- úsek lázeňství; ------------- úsek veterinární hygieny; péče o přírodní a krajinné bohatství ------------- úsek péče o životní prostředí a posuzování vlivů na životní prostředí (SEA/EIA); ------------- úsek péče o přírodu a krajinu; ------------- úsek péče o ovzduší; ------------- úsek péče o vody; ------------- úsek péče o lesy a lesní hospodaření; ------------- úsek péče o zemědělský půdní fond; ------------- úsek péče o nerostné bohatství a o výkon geologie a horních činností; ------------- úsek pozemků a pozemkových úprav a vlastnictví pozemků; péče o kulturní bohatství (památkové péče) ------------- úsek péče o památky; ------------- úsek péče o ostatní součásti kulturního dědictví; informace, informační systémy a státní statistika ------------- informační systémy státní správy; ------------- státní statistika; správa územní evidence ------------- úsek pozemků a pozemkových úprav a vlastnictví pozemků; ------------- úsek katastru nemovitostí; ------------- úsek zeměměřictví a kartografie; infrastruktura ------------- úsek dopravy; ------------- úsek technické infrastruktury – zejména vodohospodářství, energetiky (elektrárenství, plynárenství, teplárenství), spojů, odpadů a ukládání nebezpečných látek včetně hospodaření s jadernou energií; ------------- úsek požární ochrany; ------------- úsek bezpečnosti práce a technických zařízení;

b

c

d

337 ii–1 iii 2b


336

technická normalizace, metrologie a státní zkušebnictví ------------- technická normalizace; ------------- metrologie a státní zkušebnictví; civilní ochrana a krizové řízení ------------- úsek civilní ochrany; ------------- úsek krizového řízení; ------------- integrovaný záchranný systém; zadávání veřejných zakázek ------------- úsek zadávání veřejných zakázek podle příslušného zákona; ------------- úsek zadávání urbanistických a architektonických soutěží dle Soutěžního řádu České komory architektů.

Metodika

a

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Přehled prostorových jednotek a jejich významových rovin

příloha III–3

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------[viz � a / Koncepce a návrh : iii–2.6 Uspořádání, tabulka na zadní obálce a text na str. 142]

b

c

d

339 ii–1 iii 3


338

Obsahový standard smlouvy mezi obcí/městem a pořizovatelem

Metodika

čl 5

příloha III–4a

0

úvodní smluvní preambule

0

označení smluvních stran ------------- obec/město (příkazce) ------------- pořizovatel (příkazník)

čl 1

čl 2

čl 3

čl 4

smluvní strany / status ------------- klient a jeho zástupci / status ------------- pořizovatel / status ------------- specialisté a poradci obce/města a pořizovatele / status -------- spolupracující architekti/urbanisté/plánovači -------- spolupracující specialisté inženýři/technici -------- ostatní specialisté a poradci/konzultanti předmět plnění a dokumentace zakázky ------------- obsah a rozsah předmětu plnění -------- obsah -------- rozsah / výkonové fáze I–VI -------- forma / textová a grafická část / pare ------------- zakázka a dokumentace zakázky / doklady doba plnění / termíny ------------- celkový čas plnění ------------- rámcové a dílčí termíny plnění -------- pořizovatel -------- výkonové fáze I–VI -------- fáze veřejnoprávní -------- obec/město -------- předání podkladů -------- zadání prací úplata/honorář a fakturační/platební podmínky a smluvní pokuty ------------- stanovení úplaty/honoráře (kalkulace) -------- celkový honorář a jeho členění podle výkonových fází I–VI / koeficienty zvýšení a snížení honoráře ------------- platební a fakturační podmínky -------- platby a platební doklady -------- zvláštní honoráře a zúčtovatelné náklady -------- valorizace / specifická honorářová ustanovení ------------- sankce za nedodržení smluvních závazků -------- pořizovatelem ------------- sankce za ukončení smlouvy -------- obcí/městem

rozsah zmocnění / rozsah činnosti a odpovědnost a povinnosti smluvních stran ------------- rozsah činností pořizovatele -------- výkonové fáze I–VI / základní výkony -------- výkonové fáze I–VI / zvláštní výkony -------- dodatečné speciální výkony a služby ------------- odpovědnost pořizovatele ------------- odpovědnost obce/města

čl 6

zvláštní ujednání o součinnosti smluvních stran ------------- součinnost při zpracování / konzultace / kontrolní dny ------------- zápisy o předání a převzetí plnění ------------- závazná forma komunikace ------------- důsledky nesoučinnosti ------------- jednání vůči třetím stranám a veřejnosti

čl 7

odpovědnost pořizovatele za škody způsobené vadou plnění ------------- rozsah a odpovědnosti za škodu ------------- výluky z odpovědnosti za škodu ------------- odpovědnost za škodu způsobenou specialisty (subdodavateli) a zaměstnanci

čl 8

pojištění / rozsah a výluky

čl 9

trvání a ukončení smlouvy / záměrné přerušení prací a ukončení smlouvy ------------- nečinnost obce/města ------------- pořizovatelova nečinnost ------------- podmínky odstoupení od smlouvy ------------- vymezení podstatného porušení závazků ------------- výpovědní lhůta ------------- podmínky vyrovnání/narovnání závazků -------- úhrada účelně vynaložených nákladů -------- smluvní odškodnění

čl 10

právní řád, spory a jejich řešení ------------- určení posloupnosti řešení sporů ------------- určení místně a věcně příslušného orgánu pro řešení rozporů -------- podmínky dohody -------- smírčí/rozhodčí řízení / rozhodčí klauzule -------- soudní řízení

čl 11

společná a závěrečná ujednání ------------- počítání času / termíny/lhůty/doby a podmínky předání ------------- závěrečná ujednání -------- změny smlouvy / dodatky -------- postoupení práv třetím osobám -------- salvátorská klauzule -------- počty pare smlouvy -------- nabytí platnosti/účinnosti smlouvy

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

a

0

závěrečná smluvní klauzule / vročení / podpisy

0

přílohy 1— podrobná osnova předmětu plnění 2— podrobný harmonogram prací 3— seznam poradců a specialistů pořizovatele (případně obce/města)

b

c

d

341 ii–1 iii 4a


------------------------------------------------------------------------------------------------------------

340

Obsahový standard smlouvy mezi obcí/městem a zpracovatelem

Metodika

čl 6

příloha III–4b

0

úvodní smluvní klauzule

0

označení smluvních stran ------------- obec/město ------------- architekt/urbanista/plánovač

čl. 1 smluvní strany / status ------------- obec/město a jeho zástupci / status ------------- architekt/urbanista/plánovač / status ------------- specialisté a poradci obce/města a architekta/urbanisty/plánovače / status -------- spolupracující architekti/urbanisté/plánovači -------- spolupracující specialisté inženýři/technici -------- ostatní specialisté a poradci/konzultanti čl. 2

čl 3

předmět plnění a dokumentace zakázky ------------- obsah a rozsah předmětu plnění -------- obsah -------- rozsah / výkonové fáze I–VI -------- forma / textová a grafická část / pare ------------- zakázka a dokumentace zakázky / doklady ------------- nesrovnalosti / stanovení přednosti doba plnění / termíny ------------- celkový čas plnění ------------- rámcové a dílčí termíny plnění -------- architekt/urbanista/plánovač -------- výkonové fáze I–VI -------- fáze veřejnoprávní -------- obec/město -------- předání podkladů -------- zadání prací

čl 4

cena díla / učení honoráře ------------- cena díla / honorář

čl 5

honorář a fakturační a platební podmínky ------------- stanovení honoráře (kalkulace) -------- celkový honorář a jeho členění podle výkonových fází I–VI / koeficienty zvýšení a snížení honoráře ------------- platební a fakturační podmínky -------- platby a platební doklady -------- zvláštní honoráře a zúčtovatelné náklady -------- valorizace / specifická honorářová ustanovení

smluvní sankce a pokuty ------------- nedodržení smluvních závazků -------- architektem/urbanistou/plánovačem ☺ ------------- ukončení smlouvy -------- obcí/městem

čl 7

rozsah činnosti a odpovědnost a povinnosti smluvních stran ------------- rozsah činnosti architekta/urbanisty/plánovače -------- výkonové fáze I–VI / základní výkony -------- výkonové fáze I–VI/ zvláštní výkony -------- dodatečné speciální výkony a služby ------------- odpovědnost architekta/urbanisty/plánovače ------------- odpovědnost obce/města

čl 8

zvláštní ujednání o součinnosti smluvních stran ------------- součinnost při zpracování / konzultace / kontrolní dny ------------- zápisy o předání a převzetí plnění ------------- závazná forma komunikace ------------- důsledky nesoučinnosti ------------- jednání vůči třetím stranám a veřejnosti

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

a

čl 9 odpovědnost architekta/urbanisty/plánovače za škody způsobené vadou plnění ------------- rozsah a odpovědnosti za škodu ------------- výluky z odpovědnosti za škodu ------------- odpovědnost za škodu způsobenou specialisty (subdodavateli) a zaměstnanci čl 10

pojištění / rozsah a výluky

čl 11

autorská práva a jiná práva k duševnímu vlastnictví ------------- rozsah a obsah ochrany práv ------------- použití projektové dokumentace -------- podmínky udělení souhlasu s užitím díla/licence -------- označení autorství -------- zvláštní podmínky a náležitosti vypořádání autorských (a jiných) práv a odpovědnosti profesní pro případ převzetí zakázky jiným architektem/urbanistou/plánovačem

čl 12

záměrné přerušení prací a ukončení smlouvy ------------- nečinnost obce/města ------------- architektova/urbanistova/plánovačova nečinnost ------------- podmínky odstoupení od smlouvy ------------- vymezení podstatného porušení závazků ------------- výpovědní lhůta ------------- podmínky vyrovnání/narovnání závazků -------- úhrada účelně vynaložených nákladů -------- smluvní odškodnění

čl 13

právní řád ------------- určení posloupnosti řešení sporů ------------- určení místně a věcně příslušného orgánu pro řešení rozporů -------- podmínky dohody -------- smírčí / rozhodčí řízení / rozhodčí klauzule -------- soudní řízení

čl 14

spory a jejich řešení ------------- určení posloupnosti řešení sporů ------------- určení místně a věcně příslušného orgánu pro řešení rozporů -------- podmínky dohody -------- smírčí / rozhodčí řízení / rozhodčí klauzule -------- soudní řízení

b

c

d

343 ii–1 iii 4b


------------------------------------------------------------------------------------------------------------

342

čl 15

společná a závěrečná ujednání ------------- počítání času / termíny/lhůty/doby a podmínky předání ------------- závěrečná ujednání -------- změny smlouvy / dodatky -------- postoupení práv třetím osobám -------- salvátorská klauzule -------- počty pare smlouvy -------- nabytí platnosti/účinnosti smlouvy

0

závěrečná smluvní klauzule / vročení / podpisy

0

přílohy 1— podrobná osnova předmětu plnění 2— podrobný harmonogram prací 3— seznam poradců a specialistů architekta/urbanisty/plánovače (případně obce/města)

Metodika

a

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Schéma průběhu pořízení územního plánu (úp)

příloha III–5a

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------[viz � přední a zadní obálku]

b

c

d

345 ii–1 iii 5a


344

Struktura soutěžních podmínek architektonicko-urbanistické soutěže (aus)

příloha III–5b

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------1— v yhlašovatel soutěže ------------- vyhlašovatel/zadavatel ------------- sekretář ------------- přezkušovatel ------------- auditor soutěže 2— p ředmět a účel soutěže ------------- účel soutěže 3— d ruh soutěže ------------- druhy soutěží podle předmětu -------- urbanistické -------- architektonické -------- konstrukční -------- kombinované ------------- druhy soutěží podle účastníků -------- veřejné/anonymní -------- vyzvané anonymní/neanonymní -------- kombinované anonymní ------------- druhy soutěží podle počtu kol -------- jednokolové -------- dvoukolové/vícekolové ------------- druhy soutěží podle záměru řešení -------- projektové -------- ideové 4— z působ vyhlášení soutěže 5— ú častníci soutěže ------------- obecné podmínky účasti ------------- vyloučené osoby -------- osoby přímo účastné na přípravě soutěže -------- členové poroty a orgánů poroty a soutěže -------- příbuzní / zaměstnanci / obchodní partneři 6— s outěžní porota / znalci ------------- podmínky vyhlášení, popřípadě zrušení soutěže ------------- obsah a náležitosti soutěžních podmínek -------- soutěžní podmínky -------- odpovědi na dotazy a dodatečné pokyny 7— s outěžní podklady ------------- poskytované soutěžícím -------- složení poroty / členové řádní – náhradníci -------- předseda a místopředseda poroty ------------- k nahlédnutí -------- auditor soutěže

Metodika

8— z ávazné části soutěžního návrhu 9— k ritéria hodnocení ------------- zasedání a jednání poroty ------------- rozhodování poroty / protokol soutěže ------------- společná ustanovení o závazných náležitostech 10— c eny a odměny soutěžícím ------------- náklady soutěže obecně ------------- ceny, odměny a náhrady / odměny porotcům / platby soutěžícím -------- platby soutěžícím (reprodukce soutěžních podmínek) -------- ceny, odměny a náhrady soutěžícím -------- odměny porotcům a expertům ------------- podmínky a náležitosti odškodnění 11— z ákladní termíny soutěže 12— p odmínky a náležitosti odevzdání soutěžních návrhů 13— ř ešení rozporů ------------- náležitosti podání námitek ------------- náležitosti sporného a smírčího řízení -------- námitky a náležitosti smírčího řízení -------- námitky a náležitosti sporného řízení 14— k lauzule o akceptování soutěžních podmínek 15— a utorská práva a podmínky zveřejnění soutěžních návrhů a jejich využití 16— u rčující právní předpisy 17— p odmínky uzavření smlouvy a zadání zakázky 18— n áležitosti protokolu 19— s chválení podmínek / regulérnost ------------- schválení vyhlašovatelem ------------- schválení Českou komorou architektů

a

b

c

d

347 ii–1 iii 5b


------------------------------------------------------------------------------------------------------------

346

Pořizování dvou úrovní územního plánu (hl. m. Prahy)

příloha dodatek

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------Stavební zákon v níže citovaných ustanoveních umožňuje hlavnímu městu Praze pořizovat územní plán s přihlédnutím k jeho specifickému postavení a ve dvou úrovních. Jednak v ustanovení § 8 – Zvláštní působnost na území hlavního města Prahy: „Pořizuje-li územní plán pro území hlavního města Prahy Magistrát hlavního města Prahy, vykonává působnost krajského úřadu ministerstvo. Pořizuje-li územní plán pro vymezenou část území hlavního města Prahy úřad městské části, vykonává působnost krajského úřadu Magistrát hlavního města Prahy.“ Jednak v ustanovení § 43 – Územní plán [speciálně v odstavcích 4 a 5]: „(4) Územní plán se pořizuje a vydává pro celé území obce, pro celé území hlavního města Prahy, popřípadě pro celé území vojenského újezdu. Na pořizování územního plánu vojenského újezdu se vztahují přiměřeně ustanovení § 43 až 55 a § 57. Územní plán může být pořízen a vydán též pro vymezenou část území hlavního města Prahy. Územní plán se vydává formou opatření obecné povahy podle správního řádu. (5) Územní plán je závazný pro pořízení a vydání regulačního plánu zastupitelstvem obce, pro rozhodování v území, zejména pro vydávání územních rozhodnutí. Poskytování prostředků z veřejných rozpočtů podle zvláštních právních předpisů na provedení změn v území nesmí být v rozporu s vydaným územním plánem. Územní plán hlavního města Prahy je závazný též pro územní plán vydaný pro vymezenou část území hlavního města Prahy.“ A konečně též v ustanovení § 47 – Zadání územního plánu [speciálně v odstavci 1]: „(1) Na základě rozhodnutí zastupitelstva obce o pořízení územního plánu pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem zpracuje návrh zadání územního plánu. V návrhu zadání stanoví hlavní cíle a požadavky na zpracování návrhu územního plánu, případně vymezí řešené území u územního plánu pro vymezenou část území hlavního města Prahy.“ Obdobně ke zmocnění k vydání dvou úrovní územních plánů je hlavní město Praha zmocněno výslovně též k vydání prováděcí vyhlášky k OTP [dle § 169 SZ] – zmocnění je uvedeno v ustanovení § 194 písm. e): „e) Hlavní město Praha stanoví nařízením vydaným v přenesené působnosti obecné technické požadavky na výstavbu v hlavním městě Praze.“ Tento krok byl učiněn vydáním nařízení č. 11/2014 Sb.HMP (Pražské stavební předpisy), které nově upravilo obecné požadavky na využívání území tak, aby vytvořilo právní a pojmový rámec pro pořízení metropolitního (územního) plánu a spolu s ním vytvořilo základ pro rozhodování ve správním území hl. m. Prahy. Z uvedených ustanovení plyne, že hlavní město Praha je zmocněno pořizovat ve specifickém režimu dvě úrovně územního plánu, to jest ------------- územní plán pro celé správní území města, ------------- územní plán pro jinak vymezené části správního území. Tyto úrovně bude nutno postupně definovat a specifikovat v procesu pořízení základního dokumentu města – Metropolitního plánu Prahy, který by měl plnit úlohu „zásad územního rozvoje“ (jakési strategické plánovací úrovně) a zároveň územního plánu v jeho základních parametrech, které umožňují ve všech částech města, které mají stabilizovanou povahu, rozhodovat s využitím ustanovení § 90 písm. a) a b) v navazujících správních řízeních.

Metodika

a

Druhá úroveň (vrstva) územního plánu by měla odpovídat podrobnějšímu územnímu plánu s určitými zpřesňujícími regulativními prvky, a to v případech území transformačních nebo nově zastavovaných, pokud jsou územní podmínky těchto území zvláště složité, specifické a nejasné, to jest: nestačí-li pro splnění takového účelu strukturálně odpovídající územní studie. Jen v případech naprosto speciálních, týkajících se území zvláště složitých, avšak svým rozsahem nevyžadujících územní plán druhé vrstvy, by bylo možno volit mezi regulačním plánem a územní studií. Ve všech ostatních případech, u nichž nelze vystačit s postupem podle Metropolitního plánu Prahy s využitím § 90 stavebního zákona, by bylo možno pořizovat zastavovací studii. Pořízení všech popsaných úrovní by mělo být vyhrazeno příslušnému pořizovatelskému odboru MHMP (až dotud, dokud bude sledována koncepce pořizování jakožto výkonu přenesené působnosti státní správy, o čemž máme zásadní koncepční pochybnost). Obdobně by mělo být zpracovatelem příslušné odborné pracoviště hl. města Prahy (IPR Praha). Otázkou zůstává způsob zapojení jednotlivých městských částí a správních obvodů do procesu pořizování. Jsme přesvědčeni, že vedle standardní účasti při pořizování (včetně zpracovávání) a projednávání a schvalování metropolitního plánu by bylo možno statutem HMP v případě pořizování územních plánů druhé úrovně/vrstvy, popřípadě regulačních plánů a územních studií přiznat aktivnější roli v případech, kdy bude pořizován takový dokument pro jim svěřené správní území. Právní úprava (zákon o HMP) nepřipouští schvalování územně plánovací dokumentace městskou částí a její vydávání opatřením obecné povahy (obdobně jako vydávání nařízení radami městských částí), avšak aktivnější součinnost při pořizování těchto dokumentů by mohl a měl upravit Statut HMP. Zadáním metropolitního (územního) plánu byly nastaveny základní parametry nejen územního plánu pro celé město, ale především koncepčního přístupu k územnímu plánování města na všech úrovních. Tomuto kroku byla věnována pozornost, byť časové možnosti vývoje procesu pořizování neumožnily v celém rozsahu využít závěrů výzkumu – výzkum však byl se zpracovateli územního plánu konfrontován a koordinován. Závěry výzkumu nás vedou k přesvědčení, že tento model pořizování by byl použitelný i u velkých (statutárních) měst, popřípadě větších krajů a městských aglomerací, neboť současné pojetí plánovacích úrovní, zejména plánování krajů, takovému postupu brání. Zásady územního rozvoje musejí být pořízeny pro celé správní území kraje, ačkoli i krajská území jsou velmi specifická a často vyžadují spíše dílčí dokumenty pro jinak vymezená území, zejména specifická území přesahující hranice dvou nebo i více krajů, aniž je nezbytně nutné a účelné, aby takové dokumenty pořizoval stát.

b

c

d

349 ii–1

komentář — Obecná analýza dodatek

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

348

350

Metodika

a

b

c

d

351

----- ACE/CAE [The Architects‘ Council of Europe]. Architecture et Qualité de la vie. Brusel: ACE/CAE, 2004. ----- ARISTOTELÉS. Politika 1268b. Praha: Jan Laichter, 1939. ----- BLACKBURN, Sophie a Cassidy JOHNSON. Making Cities Resilient Report 2012 [online]. UNISDR © 2012 [cit. 31.1.2015]. Dostupné z: http://www.unisdr.org/files/28240_rcreport.pdf. ----- BLACK, Henry Campbell. Blackův právnický slovník. Praha: Victoria Publishing, 1995. ----- BORN, Branden a Mark PURCELL. Avoiding the Local Trap – Scale and Food Systems in Planning Research. In: Journal of Planning Education and Research, 2006, č. 26, s. 195–207. ----- BUCHÁČEK, Pavel a Vladimír ŠIPLER. Několik úvah k problematice veřejného sektoru. In: Výstavba a architektura č. 1, Praha: VÚVA 1993. ----- COASE, Ronald H. The Problem of Social Cost. In: The Journal of Law & Economics, Volume III, X-1960. ----- FORMAN Richard T.T. a Michel GODRON. Krajinná ekologie. Praha: Academia, 1993. ----- GURWITT, Rob. The Rule of Absentocracy. In: Urban society, Dushkin Publishing Group, Inc. 1996. ----- HAMERNÍKOVÁ, Bojka, MAATYOVÁ, Alena a kol. Veřejné finance. Praha: ASPI, 2007. ----- HEŘMANOVÁ, Eva. Kvalita života a její modely v současném sociálním výzkumu. In: Sociológia roč. 44, č. 4/2012; Bratislava 2012. ----- HNILIČKA, Pavel. Sídelní kaše: otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. Brno: ERA, 2005. ----- IRA, Vladimír a Ivan ANDRÁŠKO. Kvalita života z pohľadu humánnej geografie. In: Geografický časopis roč. 59, č. 2/2007. ----- JEHLÍK, Jan. Přednášky ke kursu Urbanismus III. Praha: FA ČVUT, 2013 (nepublikováno). ----- JEHLÍK, Jan. Obec a sídlo: o krajině, urbanismu a architektuře. Praha: Ausdruck Books, 2013. ----- KOUCKÝ, Roman. Elementární urbanismus. Praha: Zlatý řez, 2006. ----- LANGÁŠEK, Tomáš. Principy dobré správy po přijetí nového správního řádu. Správní právo č. 4-5/2008. ----- MASLOW, Abraham. O psychologii bytí. Praha: Portál, 2014. ----- MÍCHAL, Igor a Jiří LÖW. Krajinný ráz. Praha: Lesnická práce a Ústav aplikované ekologie ČZU, 2003. ----- MOKREJŠ, Antonín. Veřejnost: skutečnost – iluze – fikce. Praha: Triton, 2005. ----- MUSGRAVE, Richard a Peggy B. MUSGRAVEOVÁ. Veřejné finance v teorii a praxi. Praha: Management Press, 1994. ----- OCHRANA, F., PAVEL, J., VÍTEK, L. a kol. Veřejný sektor a veřejné finance – Financování nepodnikatelských a podnikatelských aktivit. Praha: Grada Publishing, 2010. ----- PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance – Teorie a praxe v ČR. Praha: ASPI, 2005. ----- PLOS, Jiří. Člověk a krajina in margine osobní odpovědnosti. In: Sborník Tvář naší země – Krajina domova, 2002, sv. 4 – Krajina jako politikum, s. 1–15. ----- PLOS, Jiří. Stavební zákon pro praxi s komentářem. Praha: Grada, 2013. ----- PURCELL, Mark. ”Urban Democracy and the Local Trap“. In: Urban Studies, Vol. 43, č. 11, 1921–1941, X-2006, Routledge. ----- QUERRIEN, Anne et al. Proposal for a multiannual programme of co-operation in urban policy within the European Union, Marseille: Report by the Committee on Spatial Development (CSD), 2000.

----- SHAPIRO, Ian. Teorie demokracie: současný stav. In: SHAPIRO, Ian a Jürgen HABERMAS. Teorie demokracie dnes. Praha: Filosofía (FÚ AV ČR), 2002. ----- SAMUELSON, Paul A. a William D. NORDHAUS. Ekonomie. Praha: Svoboda, 1995. ----- STERNE, Peter. Public Consultation Guide – Changing the Relationship between Governement and Canadians. Canadian Centre for Management and Development, Minister of Supply and Services Canada, 1997. ----- STAŠA, Josef. Soudit, či nesoudit starý“ územní plán? ” In: Bulletin Stavební právo č. 4/2008. Praha: ČSPSP, 2008. ----- STIGLITZ, Joseph E. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada Publishing, 1997. ----- STRECKOVÁ, Yvonne, MALÝ, Ivan a kol. Veřejná ekonomie pro školu i praxi. Brno–Praha: Computer Press, 1998. ----- ŠIPLER, Vladimír. Investoři a veřejná správa v éře globalizace aneb o odpovědnosti investorů. In: Sborník Tvář naší země – Krajina domova, 2002, sv. 4 – Krajina jako politikum. ----- WEF [World economic forum]. Global Risks 2012 – Seventh Edition – An Initiative of the Risk Response Network. Ženeva: WEF, 2012.

komentář — Obecná analýza literatura

ii–1

literatura

[b]

JUDr. PhDr. Jiří Plos, doc. Ing. arch. Jan Jehlík Metodika zadávání územních plánů Metodika / normativní dokument týmu hlavního řešitele vydalo České vysoké učení technické v Praze Fakulta architektury Thákurova 9 166 34 Praha 6 – Dejvice Metodika vznikla za podpory Programového projektu hlavního města Prahy Inovace metodiky a metodologie zadávání územních plánů, jejich věcných a formálních stránek, vztah strategie rozvoje města a způsobu zpracování plánů se zvláštním zřetelem k formulování fenoménu obrazu města redakce: Filip Landa, Edita Lisecová, Lucie Stejskalová spolupráce na vydání: Kateřina Landová, Vít Rýpar grafická úprava a sazba: Kateřina Dolejšová jazyková korektura: Martina Mojzesová, Pavlína Zelníčková tisk: Didot. polygrafická společnost, s.r.o., Mánesova 92/1643, 120 00 Praha 2 – Vinohrady Vydání první, Praha 2015 Náklad 400 výtisků Počet stran 352

{ https://vp.fa.cvut.cz/vystupy/b/ } isbn isbn isbn isbn isbn

978-80-01-05703-2 978-80-01-05701-8 978-80-01-05702-5 978-80-01-05704-9 978-80-01-05705-6

(soubor) (svazek a) (svazek c) (svazek d)

normativní dokument týmu hlavního řešitele

Recommend Documents