Nominační dokumentace pro zápis jízdy králů do Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky

Nominační dokumentace pro zápis jízdy králů do Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky

Strážnice 2009

Obsah:

A. IDENTIFIKACE NAVRHOVANÉHO STATKU

3

B. ZDŮVODNĚNÍ KANDIDATURY

18

C. SCHVALOVACÍ DOLOŽKA

19

D. REDOKUMENTACE STATKU

20

E. ZMĚNA NOSITELE/NOSITELŮ STATKU, ZMĚNA DRŽITELE PRÁV K UŽITÍ STATKU

21

F. PŘÍLOHY K ČÁSTI A, B a D

23

2

Návrhový a evidenční list kulturního statku k zápisu do Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky A. IDENTIFIKACE NAVRHOVANÉHO STATKU

1. Název statku tradiční a lidové kultury navrhovaného k zápisu do Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky (dále jen Seznam): Jízda králů 2. Periodicita projevu statku: Nominovaný kulturní statek se jako přirozená součást obyčejové tradice vyskytuje ve čtyřech sídlech etnografické oblasti Slovácko. V současnosti je každoročně prováděna v obci Vlčnov (3062 obyvatel), jednou za dva roky ve městě Kunovice (5406 obyvatel), jednou za tři roky ve městě Hluk (4363 obyvatel) a jednou za čtyři roky v obci Skoronice (531 obyvatel). Vždy se koná spontánně, aktéry a adresáty jsou obyvatelé příslušných vesnic. Samotná jízda králů se ve všech lokalitách koná jen jeden den v roce, i když v některých případech je součástí folklorních slavností. Intenzita a frekvence provádění tohoto obyčeje v jiných lokalitách Slovácka je ojedinělá a nepravidelná. 3. Stručný popis statku:1 Jízda králů je výroční obyčej, který má charakter obřadní objížďky chlapců, někde také mužů, na koních, kteří mezi sebou vezou nezletilého chlapce oblečeného v ženském obřadním kroji, představujícího krále. Po stranách krále jede jeho tělesná stráž (pobočníci), kterou tvoří jezdci stejné věkové skupiny jako je zbytek družiny, oblečeni jsou však v ženském kroji stejně jako král a v rukou drží tasené šavle na jeho obranu. Celá družina na ozdobených koních projíždí vesnicí, zastavuje se u domů a jezdci pronášejí k domácím i divákům krátké veršované provolání pochvalného, žertovného, někdy i hanlivého charakteru, ve kterém upozorňují na kladné či záporné rysy povahy dotyčného nebo na jeho fyzický zjev. Ten, na koho jezdec z královské družiny vyvolá, odmění jezdce peněžitým dárkem. Nejednoznačný původ jízdy králů nabídl erudovaným badatelům možnost rozvinut teze kolem původní podoby obřadu a jeho funkcí. Nejvýraznější prvky v obřadu lze spojovat s rovinami obřadů iniciačních, dospělostních, a také obřadů s ochrannou funkcí s cílem magickými praktikami a prostředky zajistit úspěch v hospodářství. Snad nejblíže pravdy jsou výklady předpokládající zbytky pohanských obřadů, vývojem přeměněné rituály předkřesťanských Slovanů. Zvyk jízdy králů o letnicích (svatodušních svátcích) byl všeobecně rozšířen a v rozdílných podobách provozován nejen na Moravě, ale také na Slovensku, ve Slezsku, v Čechách, v Polsku či na Ukrajině. Historické reminiscence týkající se jízdy králů jsou opředeny zajímavými, působivými i věrohodně vyhlížejícími pověstmi a legendami. Jedna pověst hovoří o tom, že zvyk je lidovou obdobou středověkých rytířských her a vznikl ze slavnostních průvodů konaných při rytířských turnajích. Další výklady o jeho původu vycházejí z předpokladu, že se koná na památku hledání nebo honění - pronásledování krále. Z těchto předpokladů se nejvíce opírá o historickou událost z roku 1469 o honění krále Matyáše Korvína. Mluví o tom, že 1

Stručný popis statku obsahuje vlastní popis statku, stupeň autenticity, historický přehled vývoje statku, popis jeho funkcí, užité materiály a technologie apod.

3

vojsko krále Matyáše po neúspěšném obléhání města Uherské Hradiště bylo s přivolanou pomocí Jiříka z Poděbrad od města nejen odraženo, ale u obce Bílovice na hlavu poraženo a rozprášeno. Král Matyáš musel z bojiště uprchnout. Aby nebyl zajat a zachránil si tak holý život, uprchl do nedalekého města Uherského Brodu. Až k tomuto městu byl pronásledován jezdeckým oddílem vítězů. Odtamtud měl být tajnou chodbou a v přestrojení do dívčích šatů vyveden z města a v útěku pokračovat až do Uher. Na památku této události se prý měla začít pořádat jízda králů. A snad proto, aby byl pověsti dán punc věrohodnosti, se uvádí dovětek, že také král dnešní jízdy je oblečen do dívčích šatů, má v ústech růži, aby se neprozradil svým hlasem, a je doprovázen družinou jezdců, kteří jej mají chránit. Do poloviny třicátých let 20. století se jízda králů konala pravidelně snad v každé větší obci na jihovýchodní Moravě. Tento zvyk byl natolik živý, že jej lidé pokládali za přirozenou součást svatodušního období, bez dnes převažující okázalosti. V současné době se jízda králů jezdí už jen v několika málo lokalitách. V evropském kontextu se žádná adekvátní obdoba obřadu jízdy králů, jakožto slavnosti letničního období v rozmezí vrcholného jara a přelomu léta nevyskytuje, a proto můžeme hovořit o výjimečnosti a významu tohoto zvyku jako jedinečného svědectví žijící kulturní tradice na území České republiky. 4. Zeměpisná lokalizace výskytu statku:2 Jízda králů se v současnosti jezdí pravidelně ve čtyřech lokalitách etnografické oblasti Slovácko, které náleží správně do dvou krajů České republiky: Zlínského a Jihomoravského. Pro lepší orientaci uvádíme i názvy předchozích územněsprávních jednotek – okresů. Konkrétně se jedná o tato místa (sídla jsou řazena abecedně podle názvu – tato zásada je uplatňována v celém dokumentu): Město Hluk, okres Uherské Hradiště, Zlínský kraj Město Kunovice, okres Uherské Hradiště, Zlínský kraj Obec Skoronice, okres Hodonín, Jihomoravský kraj Obec Vlčnov, okres Uherské Hradiště, Zlínský kraj 5. Identifikace nositele statku: Nositeli statku jsou někteří trvale bydlící obyvatelé uvedených měst a obcí, jejichž kompletní výčet nelze v tomto materiálu pro svůj mimořádný rozsah publikovat (řádově stovky jmen) a navíc se tato jména mohou měnit. Jako nositelé (garanti existence kulturního statku) jsou pro zjednodušení uvedeni představitelé obecních a městských úřadů a adresy těchto samosprávných institucí. Jako příloha č. 1c jsou k tomuto nominačnímu dokumentu přiloženy souhlasy starostů dotčených obcí s nominací. b) je-li jím fyzická osoba: Jméno a příjmení: Datum narození: Adresa trvalého pobytu: Korespondenční adresa: Telefon: E-mail: Souhlas nositele statku se zpracováním osobních, příp. citlivých údajů o nositeli statku:3 2

Kraj (kraje), okres (okresy), obec (obce), část obce. Osobním údajem je ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů myšlena jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitého subjektu údajů. Zpracováním osobních údajů pak jakákoliv operace nebo 3

4

Nositel statku ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a) dává souhlas Ministerstvu kultury a Národnímu ústavu lidové kultury jako správcům a zpracovatelům dat se zpracováním osobních údajů, příp. citlivých údajů, pro potřeby zpracování a posouzení nominace, případné vedení údajů v evidenci kulturních statků zařazených do Seznamu a s využitím těchto dat pro potřeby dokumentace a redokumentace statku, b) dává souhlas Ministerstvu kultury a Národnímu ústavu lidové kultury jako správcům a zpracovatelům dat se zveřejněním jména a příjmení při prezentaci tohoto statku v souvislosti se Seznamem. Datum a podpis: b) je-li jím právnická osoba: Jméno/název: Sídlo (adresa): Identifikační číslo: Statutární orgán: Kontaktní telefon: Kontaktní e-mail: Město Hluk Hřbitovní č. 140 687 25 Hluk Ing. Jan Šimčík, starosta E-mail: [email protected]

Obec Skoronice Čp. 102 696 41 Vlkoš Blažej Lunga, starosta E-mail: [email protected]

Město Kunovice Nám. Svobody 361 686 04 Kunovice Ing. Jiří Vařecha, starosta E-mail: [email protected]

Obec Vlčnov 687 61 Vlčnov Jan Pijáček, starosta E-mail: [email protected]

soustava operací, které správce nebo zpracovatel údajů systematicky provádějí s osobními údaji, a to automatizovaně nebo jinými prostředky. Zpracováním osobních údajů se rozumí zejména shromažďování, ukládání na nosiče informací, zpřístupňování, úprava nebo pozměňování, vyhledávání, používání, předávání, šíření, zveřejňování, uchovávání, výměna, třídění nebo kombinování, blokování a likvidace. Citlivým údajem je pak takový osobní údaj vypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, náboženství a filozofickém přesvědčení, odsouzení za trestný čin, zdravotním stavu a sexuálním životě subjektu údajů a genetický údaj subjektu údajů.

5

6. Souhlas nositele/nositelů statku s periodickou redokumentací: Nositel/nositelé statku souhlasí s periodickou redokumentací statku prováděnou Národním ústavem lidové kultury zpravidla jednou za sedm let. Svým podpisem se zavazuje/zavazují, že pokud dojde k jakýmkoliv změnám v identifikačních údajích uvedených v bodě 5, neprodleně tuto skutečnost ohlásí Ministerstvu kultury. Datum a podpis:

Dne ……………………..

……………………………………………. Ing. Jan Šimčík, starosta města Hluk

Dne ……………………..

……………………………………………. Ing. Jiří Vařecha, starosta města Kunovice

Dne ……………………..

……………………………………………. Blažej Lunga, starosta obce Skoronice

Dne ……………………..

……………………………………………. Jan Pijáček, starosta obce Vlčnov

6

7. Autor statku, je-li znám: Autor statku není znám. Jméno a příjmení: Datum narození: Adresa trvalého pobytu: Korespondenční adresa: Telefon: E-mail: Souhlas autora statku se zpracováním osobních, příp. citlivých údajů o autorovi statku:4 Autor statku ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a) dává souhlas Ministerstvu kultury a Národnímu ústavu lidové kultury jako správcům a zpracovatelům dat se zpracováním osobních údajů, příp. citlivých údajů, pro potřeby zpracování a posouzení nominace, případné vedení údajů v evidenci kulturních statků zařazených do Seznamu a s využitím těchto dat pro potřeby dokumentace a redokumentace statku, b) dává souhlas Ministerstvu kultury a Národnímu ústavu lidové kultury jako správcům a zpracovatelům dat se zveřejněním jména a příjmení při prezentaci tohoto statku v souvislosti se Seznamem. Datum a podpis: 8. Souhlas autora statku s užitím statku pro účely vedení Seznamu a jeho zveřejnění: Autor statku souhlasí s užitím statku pro účely vedení Seznamu a jeho zveřejnění. Datum a podpis: 9. Držitel práv k užití statku, existují-li tato práva: Tato práva neexistují. a) je-li jím fyzická osoba: Jméno a příjmení: Datum narození: Adresa trvalého pobytu: Korespondenční adresa: Telefon: E-mail: Souhlas držitele práv k užití statku se zpracováním osobních, příp. citlivých údajů o držiteli práv k užití statku, je-li jím fyzická osoba:5 Držitel práv k užití statku ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a) dává souhlas Ministerstvu kultury a Národnímu ústavu lidové kultury jako správcům a zpracovatelům dat se zpracováním osobních údajů, příp. citlivých údajů, pro potřeby zpracování a posouzení nominace, případné vedení údajů v evidenci kulturních statků zařazených do Seznamu a s využitím těchto dat pro potřeby dokumentace a redokumentace statku, b) dává souhlas Ministerstvu kultury a Národnímu ústavu lidové kultury jako správcům a zpracovatelům dat se zveřejněním jména a příjmení při prezentaci tohoto statku v souvislosti se Seznamem. Datum a podpis: b) je-li jím právnická osoba: Jméno/název: 4 5

Viz poznámka č. 3. Viz poznámka č. 3.

7

Sídlo (adresa): Identifikační číslo: Statutární orgán: Kontaktní telefon: Kontaktní e-mail: 10. Souhlas držitele práv k užití statku s užitím statku pro účely vedení Seznamu a jeho zveřejnění: Držitel práv k užití statku souhlasí s užitím statku pro účely vedení Seznamu a jeho zveřejnění. Datum a podpis: 11. Časové zařazení statku: Obsáhlejší zprávy, které jsou pro nás důležitým srovnávacím materiálem pro mapování vývoje a současného stavu letnicových obyčejů, a tedy i jízdy králů, spadají do období 19. století, kdy se projevil zvýšený zájem o kulturu lidu, zejména na venkově. V 19. století patřila jízda králů na Slovácku k obyčejům svobodné mládeže. Její proměny se postupem doby, včetně termínu konání a vlastního průběhu, lišily lokalitu od lokality a jen v některých místech si tento obyčej zachoval formu, která byla pravděpodobně svázána se staršími tradicemi. Obyčejová tradice totiž zdaleka nebyla jen kontinuální proces, často docházelo k jejímu přerušování a opětovnému vzkříšení, často ke znovuobjevení a rekonstruování. Do tohoto procesu zasahovaly s různou intenzitou vnější impulsy ve smyslu církevních a úředních nařízení i zájmu jednotlivců. Ve sledovaných lokalitách je jízda králů prokazatelná v průběhu celého 20. století a z dobových pramenů můžeme usuzovat na její existenci již ve století devatenáctém.6 Systematické doklady o každoročním provádění obyčeje chybějí, ale lze předpokládat, že se konalo pravidelně a absence dokladů je dána právě tím, že z pohledu místních obyvatel nešlo o nic mimořádného. V topografické literatuře můžeme najít zmínky o jízdě králů na Slovácku již např. v roce 1835.7 12. Taxonomické zařazení statku: Jízda králů se zejména kvůli tradičnímu datu svého konání řadí mezi obyčeje související s křesťanskými svatodušními svátky - letnicemi. Mezi Velikonocemi a Božím hodem svatodušním je doba šesti neděl. Velkou nocí začíná „pentekostální doba" padesáti dní, o nichž se mnohokrát čte jen z Nového zákona a je určována jistým liturgickým řádem. Židovský kalendář má sedm týdnů po Velikonocích týdenní svátek „šavuot“, jemuž se řecky říkalo „pentekoste“ (padesátý den). Od 4. století se tento padesátý den, Boží hod svatodušní, chápe jako závěr doby velikonoční a čtyřicátý den se slaví svátek Nanebevstoupení Páně. Boží hod svatodušní mohl tak připadnout na dny od 10. 5. do 13. 6. Seslání Ducha svatého (Pentacostes) slavila staro-křesťanská církev velmi brzy, protože se padesátý den po Velikonocích vzpomínal jako den, kdy Mojžíš na hoře Sinaj obdržel Desatero. Svatodušní svátky se po Velikonocích staly v západní církvi druhým svátkem, v němž bylo možno světit vodu a udělovat svatý křest. To byl jeden z důvodů, proč svatodušní svátky stále více napodobovaly Velikonoce, s vlastní přípravou až po Nanebevstoupení Páně, s vlastní vigilií, osmidenním oktávem a s následující řadou

6

Viz např. Pavlicová, M.: Lidová kultura a její historicko-společenské reflexe (mikrosociální sondy). Brno: Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty MU 2007, s. 101. 7 Srov. Jeřábek, R.: Počátky národopisu na Moravě. Antologie prací z let 1786 – 1884. Strážnice: Ústav lidové kultury 1997, s. 203-204.

8

nedělí po Duchu svatém. Tak se vedle Velikonoc a Vánoc vytvořil v církevním prostředí třetí velký okruh svátků.8 Etnologická, antropologická, ale i teologická literatura dostatečně prokazují, že mnohé svátky spojené později s křesťanskou tradicí jsou propojeny (a dnes již často bez možnosti jasného genetického vysvětlení) s tradicemi předkřesťanskými a s obyčeji, které byly vázány k lidovému prostředí. Nejinak je tomu se svátky, které spojujeme s letnicemi. Cyklus obřadů, který se konal přibližně v květnu a v červnu, se vztahoval také k dané části hospodářského roku a kromě křesťanských kořenů se vázal i k letnímu slunovratu (přechodnou slavností letního slunovratu byl např. svátek filipojakubský, kdy se v noci před prvním květnem pálily ohně proti zlým silám). V evropském lidovém prostředí se právě o letnicích dlouho udržoval obyčej, který souvisel s přestrojováním za krále a královnu a s chozením průvodů po domech. Do této sféry spadá také honění krále, pro které se v určitých oblastech vžilo označení jízda králů. Honosný zvyk, při kterém důležitou roli hraje král a královská družina na koních, se udržoval na četných místech v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. K nejasnému původu jízdy králů se v průběhu 20. století vyjádřila řada badatelů, kteří ji zařadili jednak mezi obřady iniciační, jednak v ní viděli posun od obyčeje honění krále, jenž byl provozován dětmi a mládeží jako soutěžní hra na pastvě k prestižnímu obyčeji starší mládeže a posléze dospělých, a který se stal výrazným komunikačním aktem v rámci celého společenství. 13. Objektivní faktory ohrožující statek, pokud existují: Udržování tradičních rysů regionální a lidové kultury ohrožuje především všeobecná kulturní globalizace, která přispívá mj. k postupně se zrychlující urbanizaci tradičního prostředí, změně, nebo dokonce ztrátě významu původních hodnot. Riziko vymizení nastává také v souvislosti s ekonomickou náročností obřadu. K těm nejnáročnějším, často přesahujícím ekonomické možnosti jednotlivců, patří v současnosti především: ● finanční náhrada za zapůjčení a dopravu koní, ● pořizování tradičních krojů (ruční výroba a ruční výzdoba textilních částí, ruční výroba speciální obuvi a ozdobných opasků z přírodních usní), ● pořizování tradičních zvykoslovných artefaktů a jídel pro velké množství účastníků při realizaci obřadu. K výrazným faktorům ohrožujícím tradiční podobu jízdy králů patří v současnosti i jistá míra nepřirozeného zvýrazňování okázalosti obyčeje, posun k atrakci a snahy o nalezení mediální senzace při samotném konání tohoto kulturního statku. Negativní dopad může mít i nepřiměřeně velký zájem a účast veřejnosti, která nenáleží k lokálnímu společenství. Obyčej se tak může přizpůsobovat okolnostem, které tento kulturní turismus vyžaduje, může docházet k nepřirozeným posunům funkcí a významů, novotvarům a inovacím.

8

Srov. např. Adam, A.: Liturgika. Křesťanská bohoslužba a její vývoj. Praha: Vyšehrad, 2001, s. 364 – 367: Richter, K.: Liturgie a život. Praha: Vyšehrad, 2003, s. 166-167.

9

14. Záchranná opatření na eliminaci rizik zániku statku, existují-li tato rizika: Opatření k zachování nominovaného statku by se měla odehrávat ve třech rovinách: a) na úrovni jednotlivých vesnických společenství: týká se především městských úřadů Hluk a Kunovice a obecních úřadů Skoronice a Vlčnov, Společnosti Jízdy králů ve Vlčnově, Kulturního a vlastivědného sdružení obce Skoronice, b) na úrovni odborných institucí: týká se Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici, Slováckého muzea v Uherském Hradišti, Masarykova muzea v Hodoníně, c) na úrovni Krajského úřadu Zlínského kraje, Krajského úřadu Jihomoravského kraje a Ministerstva kultury České republiky. Ad a) a.1. Dotyčné městské a obecní úřady budou v rámci svých možností podporovat konání jízdy králů, a to především prostřednictvím grantových řízení určených místním organizacím a občanským sdružením, které se podílejí na organizaci jízdy králů. Dále také možnou finanční podporou jednotlivých účastníků jízdy králů, spoluprací při organizačním zajištění akce, zvýhodněnými pronájmy potřebných obecních nemovitostí apod. a.2. Dotyčné městské a obecní úřady umožní Národnímu ústavu lidové kultury periodickou redokumentaci statku. a.3. Dotyčné městské a obecní úřady umožní dokumentaci a redokumentaci statku krajským pověřeným pracovištím v příslušném kraji. a.4. Dotyčné městské a obecní úřady budou spolupracovat s Národním ústavem lidové kultury při konání přednášek o jízdě králů ve školách, které zřizují. Doporučí ředitelům těchto škol zahrnout problematiku jízdy králů do rámcově vzdělávacích programů. a.5. Při propagaci jízdy králů jako kulturního statku zařazeného na Národní seznam budou využívat informace poskytnuté Ministerstvem kultury a Národním ústavem lidové kultury. Ad b) b.1. Národní ústav lidové kultury bude nadále provádět pravidelnou dokumentaci a redokumentaci jízdy králů. Výsledky této činnosti budou shromažďovány v archivu NÚLK a průběžně poskytovány odborníkům, kteří tak budou moci posoudit konkrétní stav. b.2. Národní ústav lidové kultury bude systematicky shromažďovat ikonografické doklady z rodinných archivů, vzpomínky pamětníků i doklady archivní povahy věnované nominovanému statku. b.3. Národní ústav lidové kultury ve spolupráci se Slováckým muzeem v Uherském Hradišti a Masarykovým muzeem v Hodoníně vytvoří expozici věnovanou jízdě králů, která bude mít putovní charakter a bude tak moci prezentovat tento kulturní statek dle potřeby.

10

b.4. Národní ústav lidové kultury, Slovácké muzeum v Uherském Hradišti i Masarykovo muzeum v Hodoníně budou zájemcům o nominovaný statek poskytovat konzultace a informace. b.5. Národní ústav lidové kultury připraví sympozium věnované výročním obyčejům s přihlédnutím k jízdě králů a v souvislosti s touto odbornou konferencí vydá publikaci. b.6. Národní ústav lidové kultury ve spolupráci se Slováckým muzeem v Uherském Hradišti a Masarykovým muzeem v Hodoníně připraví sérii přednášek pro základní a střední školy na téma jízdy králů. Nabídnou školám vhodnou formou zahrnout problematiku jízdy králů do rámcově vzdělávacích programů. b.7. Národní ústav lidové kultury vydá metodickou publikaci věnovanou jízdě králů. Součástí publikace bude i DVD obsahově odpovídající dokumentu zpracovanému pro účely nominace do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví UNESCO. Ad c) c.1. Krajské úřady dotčených krajů umožní, aby se právnické a fyzické osoby podílející se na přípravě a organizaci jízdy králů v Hluku, Kunovicích, Skoronicích a Vlčnově mohly zapojit do grantového programu na podporu lokálních kulturních událostí. c.2. Krajské úřady budou využívat nominovaný statek k propagaci lidové kultury kraje. V rámci možností zařadí informace o jízdě králů jakožto významném prvku tradiční lidové kultury ve svých propagačních a informačních materiálech. c.3. V rámci středních škol zřizovaných krajskými úřady budou probíhat přednášky na téma jízdy králů, studenti budou vyzváni k přípravě a realizaci projektů dokumentace jízdy králů, příp. projektů literárních nebo výtvarných soutěží. c.4. MK povede agendu spojenou se zřízením Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky. c.5. V rámci dotačního řízení MK na podporu tradiční lidové kultury bude přihlíženo k potřebnosti realizace projektů týkajících se jízdy králů v Hluku, Kunovicích, Skoronicích a Vlčnově. c.6. V rámci tohoto výběrového dotačního řízení MK na podporu tradiční lidové kultury vznikne samostatná kategorie věnovaná podpoře statků zapsaných v Národním seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury. c.7. MK poskytne finanční prostředky Národnímu ústavu lidové kultury ve Strážnici na vydání metodické publikace a DVD věnované jízdě králů.

11

15. Prameny, literatura a odkazy na dokumentační materiál, který není přímou přílohou tohoto listu: Bibliografie: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32.

Adámek, K. V.: Lid na Hlinecku. Hlinsko 1900. Ančík, Z.: Byl jsem králem. ZMUH 7, 1969, č. 6, s. 18-21. Ančík, Z.: Ve Zpravodaji se před léty psalo.... Byl jsem králem. ZMUH, 2002, č. 12, s. 19. (avP): Svátek Dolňácka se vydařil. Slovácké noviny 6, 10. 7. 1996, č. 28, s. 1. (avP): Svátek dolňáckého folkloru v Hluku se vydařil. Slovácké noviny 9, 14. 7. 1999, č. 28, s. 6. Bachtin, M. M.: François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance. Praha 1975. Balke, L.: Das Caseler Johannisreiten in Vergangenheit und Gegenwart. Lětopis, řada C Volkskunde, 1974, č. 17, s. 70-74. Baranowski, B.: Zanik tradycyjnego chowu krów oraz wierzeń i zabobonów z nim związanych na terenie obecnego wojewódstwa Łódzkiego. Łódż 1967. Bartoš, F.: Moravský lid. Telč 1892. Bartoš, F.: Naše děti. 2. vyd. Praha 1898. Bartoš, F.: Deset rozprav lidopisných. Olomouc 1906. Beneš, J.: O výzdobě koní k vlčnovské jízdě králů. Muzeum J. A. Komenského, zpráva za 2. čtvrtletí 1961, Uh. Brod, s. 23-26. Beneš, J.: Chlapci Vlčnovjané, národopisný průvodce. Uh. Brod 1958. Beneš, J.: Výzdoba koní k jízdě králů na Uherskobrodsku. Malovaný kraj 24, 1987, č. 3, s. 16-17. Beneš, J.: Vlčnovská jízda králů. Vlčnov 1986. Beneš, J.: Vlčnovská jízda králů. Vlčnov 1992. Beneš, J. – Pavelčík, A.: Jízda králů ve Vlčnově. Vlčnov 1988. Béňa, M.: Jízda o krála v Horňácku na Moravě. Český lid, 2, 1893, s. 116-117. Blahutka, V.: K jízdám králů na Brodsku a Hradišťsku v minulosti. Malovaný kraj 38, 2002, č. 3, s. 22. Boček, J. K.: Na krále, matičko, na krále ... ZMUH 9, 1971, č. 5, s. 9. Bogatyrev, P.: Lidové divadlo české a slovenské. Praha 1940. Boháč, J.: Svatodušní vyvolávání na Zelečsku. Český lid 13, 1904, s. 359. Boháč, Z.: Velikonoční jízdy v Lužici. Český lid 53, 1966, s. 193-198. Bojek, A.: Honění markraběte a jízda králů na Slovácku. Selský archiv 9, 1914, s. 48. Bouchal, F. V.: Koupání krále na Jihočesku. Český lid 4, 1895, s. 543-544. Březina, A.: Honění krále. Selský archiv 1, 1902, s. 78-79. Buchlovan Beneš, B.: Jízda králů v letech šedesátých. Uprkův kraj 3 (5) 1944, č. 23, s. 5-6. Bystroň, J. S.: Etnografia Polski. Poznaň 1947. Cvitanovič, V.: Dva priloga o ,biranju kraljeva' u Dalmacii. In: Zbornik za narodni život i običaje južnih Slovena, 35, 1951. Čadek, J.: Zábava o svátcích svatodušních na Domažlicku. Český lid 2, 1893, s. 124-125. Černý, D.: Dolňácké slavnosti. Slovácká jiskra 11, 19. 2. 1960, č. 8, s. 3. Černý, J. - Scheufler, V.: Kronika. “Vzpomínky z minulých dob" o původu křižáckých procesí na Hlučínsku. Český lid 57, 1970, s. 155-158. 12

33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67. 68. 69. 70. 71.

Černý, V.: Od bonifantů k mastičkářům. In: Sborník historický 9, 1962, s. 95-135. Černý, V.: Stredoveká dráma. Bratislava 1964. Československá vlastivěda, III. Lidová kultura. Praha 1968. Čižmář, J.: Národopisné a životopisné paměti Vizovic. Vyškov 1938. Dostál, J. - Říkovský, F.: Olomoucký okres. Vlastivěda moravská. Brno 1935. Eliade, M.: Traktat o historii religii. Warszawa 1966. Erben, K. J.: Prostonárodní české písně a říkadla. Ed. J. Horák. Praha 1937. Fiala, A.: Z paměti o cestě s dětmi slováckými na Národopisnou výstavu v Praze. Komenský 24, 1896, č. 45, s. 654. Fielhauer, H.: Umritte. In: Österreichischer Volkskundeatlas, 2. Lieferung, 1965, list 24, text s. 1-22. Fojta, F.: Lidová tvořivost v Kunovicích. 1953. Frazer, J. G.: Zlatá ratolest. Praha 1977. Freising, J.: Leonhardifahrten. Heimat 9, 1923, s. 264-269. Frolcová, V.: Pokus o klasifikaci folklóru obřadních obchůzek. In: Obřadní obchůzky. Ed. V. Frolec. Uherské Hradiště 1988, s. 59-75. Frolec, V.: Časové a sociálně významové proměny výročního obyčeje (Na příkladě jízdy králů). Slovenský národopis 27, 1979, s. 419-448. Frolec, V.: Lidová obyčejová tradice a obřadní kultura. Terminologické otázky. Národopisné aktuality 19, 1982, s. 253-272. Frolec, V.: Výroční obyčeje a jejich životnost v českých zemích. In: Výroční obyčeje. Praha 1982. Frolec, V.: Odkaz Národopisné výstavy českoslovanské. Národopisné aktuality 22, 1985, s. 145-157. Frolec, V. - Pavelčík, A. - Zemek, M.: Jízda králů. 1990. Frolec, V.: Jízda králů na Podluží. Malovaný kraj 25, 1989, č. 6, s. 29-30. Frolec, V.: Prostá krása. Praha 1984. Frolec, V.: Svatodušní král. Národopisné aktuality 27, 1990, č. 1, s. 7-19. Fryšová, E.: Jihočeská Blata. Praha 1913. Guth, P.: Jízda králů. Český lid 15, 1906, s. 377-379. Grimm, J.: Deutsche Mythologie. Ed. K. H. Strobl. Wien-Leipzig 1943. (háj,): A Vlčnovem zase pojede král. Slovácké noviny 6, 24. 5. 1995, č. 21, př. 6-7. Hájková, Z.: Hýlom, hýlom, počúvajte! Velkomoravský kurýr 2, 7. 7. 1999, č. 27, s. 11. Hauer, V. - Kozák, M.: Slavnost o letnicích v Plzeňsku. Český lid 2, 1893, s. 119124. Holcman, V.: Skoronická jízda králů. Malovaný kraj 20, 1984, č. 3, s. 20. Holcman, J.: O vyvolávání. Malovaný kraj 30, 1994, č. 4, s. 14. Holcman, J.: O jízdě králů. 1993. Holcman, J.: O jízdě králů. Malovaný kraj 37, 2001, č. 3, s. 24-25. Holcman, J. - Doležal, J. X.: Týden co týden. 2001. Holcman, J.: Ticho léčí, ale Hluk uzdravuje; Zvuk 2002, č. 2, s. 6-7. Horváthová, E.: Rok vo zvykoch nášho ludu. Bratislava 1986. Hrabovský, J.: Dolňácké slavnosti písní a tanců 1996 v Hluku. Slovácké noviny 6, 3. 7. 1996, č. 27, s. 10. Huzjak, V.: Zeleni Juraj. Zagreb 1957. Chodníček, J. P.: Kroměřiž v hradbách. Paměti vlastence z druhé poloviny 19. století. Kroměříž 1948. Chorvát, K.: Staré doklady o hře “králů" na Slovensku. Český lid 5, 1896, s. 279. (JJ): Jízda králů a národopisné slavnosti ve Vlčnově. Malovaný kraj 13, 1977, č. 5,

13

72. 73. 74. 75. 76. 77. 78. 79. 80. 81. 82. 83. 84. 85. 86. 87. 88. 89. 90. 91. 92. 93. 94. 95. 96. 97. 98. 99. 100. 101. 102. 103. 104. 105. 106. 107. 108.

s. 19. (jj): Připravují nový ročník jízdy králů. Slovácké noviny 9, 13. 10. 1999, č. 41, s. 4. (Ji): Důstojná oslava. Malovaný kraj 11, 1975, č. 6, s. 20. (J.P.): Jízda králů na Slovácku. Vlastivědný sborník okresu Uh. Hradišťského 2, 1948, s. 84-85. Jančář, R.: Jízda králů. In: Kniha o Těšově (1298-1976). Těšovský rok ve starodávných zvycích, slavnostech, písních a tancích. Velehrad 2003, s. 302-305. Jak se chystali koně k jízdě králů. Malovaný kraj 30, 1994, č. 4, s. 16. Jeřábek, R.: Objížďkový obyčej “chytání kuruců" v Bojkovicích z 18. století. In: Lidová tradice. Ed. J. Jech - O. Skalníková. Praha 1971, s. 111-125. Jeřábek, R.: Počátky národopisu na Moravě. Antologie prací z let 1786 – 1884. Strážnice : Ústav lidové kultury 1997, s. 203-204. Jilík, J.: Dívky v sedle jízdy králů. Malovaný kraj 35, 1999, č. 5, s. 29. Jilík, J.: Dvousetletá vlčnovská královská dynastie. Malovaný kraj 37, 2001, č. 4, s. 20. Jilík, J.: Jízda králů mezi kapkami deště. Slovácké noviny 8, 3. 6. 1998, č. 22, s. 1. Jilík, J.: Jízda králů Vlčnov 1998. Národopisná revue 2, 1998, s. 122-123. Jilík, J.: Kolik stojí šiml? Malovaný kraj 3, 1979, roč. 15, s. 18-19. Jilík, J.: Konec jízdy králů? Slovácké noviny 5, 11. 5. 1994, č. 19, s. 4. Jilík, J.: Král z Šarovcovy tvrze. Malovaný kraj 29, 1993, č. 5, s. 27. Jilík, J.: Král Viktor jel Kunovicemi. Slovácké noviny 6, 12. 6. 1996, č. 24, s. 1. Jilík, J.: Kunovský král odcestoval do Litvy. Slovácké noviny 8, 27. 5. 1998, č. 21, s. 1. Jilík, J.: Kolik stojí šiml? In: Povídání z kolovrátku. Vlčnov 1983, s. 69-74. Jilík, J. - Eveno, M. "Miško": Rebelové proti všednosti. 2003. Jilík, J.: Jak Vlčnovjané osvobodili českého krále. In: Vlčnovské vyprávěnky. Vlčnov 1980, s. 41-44. Jilík, J.: Záhadná jízda králů. Brno: Nakladatelství MH, 2007. Jindřich, J.: Chodsko. Praha 1956. Jízda krále. Zahrada Moravy 2, 1925, s. 142-143. Jízda "králů" o letnicích v zemích československých. Český lid 2, 1893, s. 105-129. Jízda králů ve Vlčnově. Lidová tvořivost 7, 1956, č. 8, s. 2. Jízda králů Vlčnov 1982. 1982. Jízda králů Vlčnov 2000. 1999. (jur): Barvitá podívaná. Malovaný kraj 12, 1976, č. 3, s. 18. (KK): Jízda králů ve Vlčnově. Malovaný kraj 12, 1976, č. 2, s. 5. Klinger, W.: Doroczne šwigta ludowe i tradycje greckorzymskie. Kraków 1931. Klvaňa, J.: Jízda “králů" na mor. Slovensku. Světozor 25, 1891, s. 31-34. Klvaňa, J.: Morava na národopisné výstavě v Praze r. 1895. Časopis Matice moravské 20, 1896, s. 38. Komorovský, J.: Zur Typologie des Volksfestes “Die Kőnigswahl". In: Ethnologia slavica, 7, 1975, s. 185-201. Košťál, J.: Svatodušní “Hra na království". Český lid 14, 1905, s. 412-415. Královec, J. V. - Čadek, J.: Hra na krále o letnicích v Domažlicku. Český lid, 4, 1895, s. 492-495. Kramařík, J.: Pikšvonc, letnicový zvyk na Chodsku. Český lid 2 (34), 1947, s. 94-95. Krása, J. A.: Chození s králem v okolí Stupné u Krumlova. Český lid, 1903, s. 128129. Krolmus, V.: Staročeské pověsti, zpěvy, slavnosti, hry, obyčeje a nápěvy. Praha 1851.

14

109. 110. 111. 112. 113. 114. 115. 116. 117. 118. 119. 120. 121. 122. 123. 124. 125. 126. 127. 128. 129. 130. 131. 132. 133. 134. 135. 136. 137. 138. 139. 140. 141. 142. 143. 144. 145. 146.

Kretz, F.: Slovácký den. 1922. Krist, J. M.: Živá tradice lidových zvyků na Uherskohradišťsku. 1967. Krolmus,V.: Staročeské pověsti, zpěvy, slavnosti, hry, obyčeje a nápěvy. Praha 1851. Kukulka, J.: Jízda králů ve filmu. Slovácká jiskra 14, 10. 7. 1963, č. 28, s. 3. Kukulka, J.: Jízda králů v době Uprkově. Slovácká jiskra 35, 1. 5. 1985, č. 18, s. 6. Kukulka, J.: Jízda králů v době Uprkově. Slovácká jiskra 35, 14. 5. 1985, č. 19, s. 6. Kukulka, J.: Jízda králů v době Uprkově. Slovácká jiskra 35, 29. 5. 1985, č. 21, s. 6. Kukulka, J.: Vlčnovská jízda králů poprvé v Praze. Slovácké noviny 4, 5. 5. 1993, č. 18, s. 4. Kunovská jízda králů. Kunovice 1967. Kuret, N.: Praznično teto Slovencev, 1. Celje 1965. Langhammerová, J.: Lidové zvyky. Praha 2004. Lekovská, A.: Na organizaci a zajištění zdárného průběhu jízdy králů se podílí armáda Vlčnovjanů. Slovácké noviny 8, 27. 5. 1998, č. 21, s. 4. Lábek, L.: Zvykosloví Plzeňska a přilehlých oblastí. Plzeň 1930. Lískovec, F.: Obchůzky s králem. Český lid 8, 1899, s. 291-292. Maděričová, A.: Vlčnov 1985. Malovaný kraj 21, 1985, č. 4, s. 23. Machálek, A.: Malé kunovské poohlédnutí. Slovácké noviny 6, 3. 7. 1996, č. 27, s. 10. Máchal, H.: Nákres slovanského bájesloví. Praha 1891. Mannhardt, W.: Wald- und Feldkulte. 1. B. 2. Aufgabe. Berlín 1904. Matschie, J.: Osterreiter in Ratibor, Kreis Bautzen (sorb. Radwor), 1984. Lětopis, řada C - Volkskunde, 29, 1986, s. 75-76. Mikuš, J.: Dvacet let slavností ve Vlčnově. Malovaný kraj. 1984, roč. 20, č. 4, s. 16. Moravskoslovenské pomezí. 1938, roč. 3, č. 6, s. 1-9. Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895. Praha 1895. Novák, T.: Chůze s králem v Lázu v píseckém kraji r. 1860. Český lid 21, 1912, s. 452-453. Národopisný kalendář. Malovaný kraj 2, 1947, č. 5-6, s. 38-39. Niederle, L. - Chotek, K.: Zvyky a obyčeje. In: Moravské Slovensko II, Praha 1922, s. 774-780. Otahal, A. A.: Jezdí za Bohem. Český lid 19, 1910, s. 287. Pavelčík, J.: Jízda králů. Malovaný kraj 9, 1973, č. 4, s. 11. Pabst, E.: Die Volksfeste des Maigrafen in Norddeutschland, Preussen, Livland, Dánemark und Schweden. Berlín 1865. Pavelčík, A.: Vlčnovská jízda králů - zvyk, který má místo v moderním světě. Slovácké noviny 10, 21. 6. 2000, č. 25, s. 9. Pavelčík, J.: Královničky z Veletin. Malovaný kraj 1984, č. 4, s. 18. Pavelčík, J.:Výstava jízdy králů v Uh. Brodě. Český lid 43, 1956, č. 5, s. 239. Pavelčík, J.: Zánik vzniku "vyvolávání". Malovaný kraj 7, 1971, č. 5, s. 10-11. Pavlicová, M.: Lidová kultura a její historicko-společenské reflexe (mikrosociální sondy). Brno : Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty MU 2007, s. 101. Pijáček, J.: Jak jsme my, Vlčnovjané, jeli na Expo aneb Svědectví pocitů. Malovaný kraj 36, 2000, č. 5, s. 23. Planský, T.: Koupání krále o letnicích v Roušíně na Krumlovsku. Český lid 2, 1893, s. 127. Planský, T.: Vyvolávání o letnicích v Roušině na Krumlovsku. Český lid 2, 1893, s. 126. Pomahač, J.: Jízda králů na Žinkovsku. Lidová tvořivost 7, 1957, s. 141. Ponec, V. S.: Hra na království o sv. Duše v okolí Hradce Králové. Český lid 2,

15

147. 148. 149. 150. 151. 152. 153. 154. 155. 156. 157. 158. 159. 160. 161. 162. 163. 164. 165. 166. 167. 168. 169. 170. 171. 172. 173. 174. 175. 176. 177. 178. 179. 180. 181. 182. 183.

1893, s. 117-118. Poniatowski, S.: Etnografja Polski. Warszawa 1932. Popelka, P.: O Dolňáckých slavnostech a též o ledačem jiném. Bílé Karpaty 7, 2002, č. 3, s. 14-15. Potyka, M. - Beneš, K.: Jízda králů Vlčnov 1999. 1999. Puchner, W.: Brauchtum im griechischen Jahreslauf. Wien 1977. Reinsberg-Dijringfseld, O.: Fest-Kalender aus Bóhmen. Wien-Prag 1861. Rozum, K.: Dření žáby o letnicích na Klatovsku. Český lid 21, 1912, s. 393-394. Rybnikář, F.: Lednové Hýlom, hýlom... Malovaný kraj 38, 2002, č. 2, s. 17. (red): Jízda králů ve městě. Slovácké noviny 8, 20. 5. 1998, č. 20, s. 1. Sauer, C.: Chlapcom, co hledajů krála. ZMUH 8, 1970, č. 5, s. 9-10. Seidenglanz, J: Vození “lenocha" na Chodsku o svátcích Svatodušních. Český lid 10, 1901, s . 444 -446. Schmidt, L.: Volksglaube und Volksbrauch. Berlín 1966. Schmidt, L.: Volkskunde von Niederösterreich. 2. Horn 1972. Schneeweis, E.: Feste und Volksbräuche der Sorben. 2. Auflage. Berlín 1953. Sieber, F.: Deutsch-westslawische Beziehungen in Frűhlingsbräuchen. Berlin 1968. Skopalík, F.: Památky obce Záhlinic. 2. Brno 1885. Slinták, P.: Slavnosti přilákaly ctitele folkloru. Slovácké noviny 9, 7. 7. 1999, č. 27, s. 1. Sobotka, P.: Rostlinstvo a jeho význam v národních písních, pověstech, bájích, obřadech, pověrách slovanských. Praha 1879, s. 207. Spamer, A.: Die Deutsche Volkskunde. Leipzig-Berlín 1935. Stránecká, F.: Jak hledají Svatopluka v Uh. Hradišti. Obzor 1, 1878, s. 28-29. Stránská, D.: Výroční obyčeje. In: Československá vlastivěda, řada II. Národopis. Praha, s. 276-293. Stubenvoll, F.: Vom Pfingstkőnig im Bezirk Mistelbach und in Sűdmähren. Österreichische Zeitschrift fűr Volkskunde 40, 1986, s. 158-160. Sydow, C. W.: Selected papers of folklore. Copenhagen 1948. Štěrba, S.: Vyvolávky z kunovské jízdy králů. 2002. Tarcalová, L.: Z klenotnice Moravy. Jízda králů. Dobrý den, Slovácko 3, 19. 5. 1997, č. 20, s. 9. Tomeš, J.: Masopustní, jarní a letní obyčeje na moravském Valašsku. Strážnice 1972. Toufar, P.: Český rok na vsi a ve městě. 2004. Uher, J.: Kam usedl pták. 1977. Uher, J. - Fridrichová, V. - Soukup, I. - Popelka, J.: Kam usedl pták. 1981. Urbancová, V.: Počiatky slovenskej etnografie. Bratislava 1970. Urbancová, V. - Tibenský, J.: Matej Bel a slovenský ľud. Slovenský národopis 32, 1984, s. 7-36. Václavík, A.: Luhačovské Zálesí. Luhačovice 1930. Václavík, A.: Výroční obyčeje a lidové umění. Praha 1959. Vaňous, F.: Chození s králem o Letnicích v okolí Vlastiboře (v Jihočesku). Český lid 4, 1895 s. 32-34. Vaverka, J.: “Hónění krála". Zpravodaj Muzea Kroměřížska, 1986, č. 2, s. 24-27. Večerková, E.: Divadelní a dramatické prvky ve výročních obyčejích na hradištském Dolňácku, 1, 2. Rukopis diplomové práce. Vedoucí B. Beneš. UJEP Brno 1969. Večerková, E.: Vyvolávání v jízdě králů na uherskohradišťském Dolňácku. Český lid 57, 1970, č. 5, s. 283-290. Večerková, E.: Jízda králů v jihomoravském pohraničí. Malovaný kraj 17, 1981, č.

16

184. 185. 186. 187. 188. 189. 190. 191. 192. 193. 194. 195. 196. 197. 198. 199. 200. 201. 202. 203. 204. 205. 206. 207. 208.

3, s. 18. Večerková, E.: Současné výroční obyčeje na uherskohradišťském Dolňácku. Národopisné aktuality 7, 1970, č. 1, s. 14-23. Viski, K.: Volksbrauch der Ungarn. Budapest 1932. Vlasáková, O.: Při slavnostech letnic lidé přáli zemi plodnost a dobytku sílu. Rovnost 10, 3. 6. 2000, č. 129, př. 4. Vlasáková, O.: Kunovské "zelé" z jízdy králů. Malovaný kraj 34, 1998, č. 5, s. 30. Vlasáková, O.: Kunovská jízda králů. Malovaný kraj 34, 1998, č. 3, s. 39. Vlasáková, O.: Jízda králů v Kunovicích. Slovácké noviny 6, 5. 6. 1996, č. 23, př. 3. Vlasáková, O.: Obnovená jízda králů. Malovaný kraj 32, 1996, č. 4, s. 29. Vlasáková, O.: Poupata, kvítka a květy Anny Komínkové z Kunovic. Malovaný kraj 33, 1997, č. 4, s. 26-27. Vondruška, V.: Církevní rok a lidové obyčeje. Praha 1991. Vozar, V.: Krátěnské mostiny. Malovaný kraj 5, 1969, č. 11-12, s. 15-16. Vyhlídal, J.: Čechové v Pruském Slezsku. Praha 1899. Vyhlídal, J.: Rok na Hané. Olomouc 1906. Výroční obyčeje a obyčeje spjaté se zemědělstvím. In: Vlastivěda moravská. Lidová kultura na Moravě. Strážnice, Brno 2000, s. 187-213. Vykoukal, F. V.: Z časů dávných i našich. Praha 1893. Weis, K.: “Královácká" koleda. Český lid, 1924, s. 92-93. Winter, H.: Aus dem Brauchtum des Saarpfalzgebietes. Bayerische Hefte fűr Volkskunde, 13, 1940, s. 33-37. Winter, Z.: Život církevní v Čechách. Kulturně historický obraz z XV. a XVI. století, 1, 2. Praha 1895. Wolny, G.: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, 4. B. Brűnn 1838. Zajíc, J.: Jízda králů v Pašovicích. Malovaný kraj 29, 1993, č. 5, s. 20. Zíbrt, Č.: Veselé chvíle v životě lidu českého. Ed. Z. Hochová-Brožíková. Praha 1950. Zíbrt, Č.: Jízda“králů“ o letnicích v zemích československých. Český lid 2, 1893, s. 105-129. Zíbrt, Č.: Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní. Praha 1889. Zíbrt, Č.: Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku. Praha 1894. Zíbrt, Č.: Střelba ku ptáku o letnicích. Český lid 26, 1926, s. 367-368. Zítek, J.: Jihočeské slavnosti, hry a zábavy o letnicích. Český lid 8, 1899, s. 289291.

17

B. ZDŮVODNĚNÍ KANDIDATURY Hlavní podmínky pro zapsání statku do Seznamu, jejichž plnění musí být popsáno, jsou mimo jiné: Statek je a) dosud živý a má i v současnosti svou sociální a kulturní funkci a b) je součástí nehmotného kulturního dědictví tak, jak je definováno v bodě 2 tohoto Metodického pokynu a c) je vysoce autentický a d) je unikátní z hlediska ojedinělosti svědectví, které statek nese, a to zejména z pohledu historie, etnologie, kulturní antropologie aj. sociálních věd apod. nebo e) je vysoce reprezentativní vzhledem k podobným statkům v regionu, nebo v celém státě, pokud jsou podobné statky rozšířeny po celém jeho území. Dále statek: f) je vysoce reprezentativní ve vztahu ke společenstvím nebo jiným nositelům statku, zejména z hlediska jejich historické, sociální a kulturní identity; g) je navržen k zápisu na Seznam na základě účasti společenství nebo jiných skupin, popřípadě dotčených osob nebo jiných nositelů daného statku a s jejich svobodným, předběžným a poučeným souhlasem. Jízda králů patří k výjimečným lidovým zvykům výročního obyčejového cyklu, který se na Slovácku dochoval do současnosti. Každoročně se jezdí v obci Vlčnov, jednou za dva roky ve městě Kunovice v tříletých intervalech v rámci Dolňáckých slavností ve městě Hluk, na Kyjovsku se s ní setkáme jednou za čtyři roky v obci Skoronice. Nejvýraznější prvky v obřadu lze v rámci etnokulturní tradice spojovat s rovinami obřadů iniciačních, tedy dospělostních a obřadů s ochrannou funkcí s cílem magickými praktikami a prostředky zajistit úspěch v hospodářství. Z tohoto pohledu jsou prvky tohoto kulturního statku trvale provázány s minulostí, kdy až do poloviny třicátých let 20. století byla na Slovácku tradice pořádání jízdy králů běžnou a přirozenou součástí svatodušního období. Dnes se stále ve větší míře dostává do popředí společenská funkce jízdy králů jako prostředku k upevnění soudržnosti a sounáležitosti lokálního společenství, se kterou úzce souvisí i funkce reprezentativní. Jízda králů je ve sledovaných lokalitách považována za mimořádnou událost, jejíž existenci obyvatelé dotčených lokalit vnímají jako charakteristický znak svého sídla, jímž se odlišuje od všech ostatních, ve kterých se jízda králů nekoná. Dokládají to mj. i přiložené dokumenty (příloha č. 1c) představitelů obecních a městských zastupitelstev, ve kterých souhlasí s nominací jízdy králů k zápisu do Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury ČR. Povšimneme-li si blíže současné podoby jízdy králů, především některých prvků, které se při jejím konání závazně dodržují (např. pohlaví jezdců jízdy králů, mlčení krále, ženský kroj krále a jeho pobočníků, vyvolávky členů družiny), dojdeme k poznání, že tyto prvky jsou ve své podstatě charakteristickými a nezbytnými úkony, vytvářejícími podstatu celého obyčeje navazujícího na starší tradici. To je možné dokladovat jednak datem či obdobím, v němž se obyčej pravidelně koná, rolemi jednotlivých aktivních účastníků v rámci obyčeje, nebo i věkem vykonavatelů obyčeje - obřadníků. I když se v současnosti díky své jedinečnosti zvyšuje okázalost tohoto obyčeje především zasazením do souvislosti s folklorními slavnostmi v dotčených lokalitách, adekvátní obdoba obřadu jízdy králů, jakožto slavnosti letničního období, vrcholného jara a přelomu léta, se v rámci České republiky, ani v evropském kontextu, nikde jinde nevyskytuje. Proto můžeme hovořit o výjimečnosti a významu tohoto obyčeje jako jedinečného svědectví žijící etnokulturní tradice na našem území.

18

C. SCHVALOVACÍ DOLOŽKA Statek k zápisu do Seznamu navrhl: Jméno či název navrhovatele a datum předložení návrhu: Národní ústav lidové kultury Ve Strážnici dne

Podpis ředitele:

Datum doručení návrhu na Ministerstvo kultury: Číslo jednací: Pořadové číslo návrhu: Nominaci posoudil z odborného hlediska: Jméno či název posuzovatele, text a datum zpracování posudku: Doporučení posuzovatele:

Podpis: Doporučení Národní rady pro tradiční lidovou kulturu k zápisu statku do Seznamu: Doporučení Národní rady: Datum a podpis předsedy: Souhlas ministra kultury se zápisem: Datum souhlasu ministra kultury se zápisem statku do Seznamu: Číslo jednací:

Podpis ministra kultury:

Souhlasem ministra kultury je návrhový list považován za list evidenční. Datum zápisu statku do Seznamu: Pořadové číslo statku v Seznamu:

19

D. REDOKUMENTACE STATKU Údaje o periodické redokumentaci statku: Datum: Nález: Návrh nápravných opatření: Datum: Nález: Návrh nápravných opatření: Datum: Nález: Návrh nápravných opatření: Doporučení Národní rady pro tradiční lidovou kulturu s označením statku za ohrožený: Datum posledního šetření (redokumentace) statku: Nález: Návrh nápravných opatření a datum nejbližší kontroly statku: Stanovisko rady k označení statku jako ohroženého: Datum a podpis předsedy: Datum označení statku v Seznamu jako ohroženého: Doporučení Národní rady pro tradiční lidovou kulturu s výmazem označení statku za ohrožený: Datum posledního šetření (redokumentace) statku: Nález: Stanovisko Národní rady k výmazu označení statku za ohrožený: Návrh dalších nápravných opatření, bude-li jich třeba: Datum a podpis předsedy Datum výmazu označení statku v Seznamu jako ohroženého: Doporučení Národní rady pro tradiční lidovou kulturu k označení statku za zaniklý: Datum posledního šetření: Nález: Doporučení Národní rady: Datum a podpis předsedy: Souhlas ministra kultury s označením statku za zaniklý: Datum: Podpis ministra kultury: Datum označení statku za zaniklý:

20

E. ZMĚNA NOSITELE/NOSITELŮ STATKU, ZMĚNA DRŽITELE PRÁV K UŽITÍ STATKU Změna nositele statku: a) je-li jím fyzická osoba: Jméno a příjmení: Datum narození: Adresa trvalého pobytu: Korespondenční adresa: Telefon: E-mail: Souhlas nového nositele/nových nositelů statku se zpracováním osobních, příp. citlivých údajů o nositeli statku:9 Nositel statku ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a) dává souhlas Ministerstvu kultury a Národnímu ústavu lidové kultury jako správcům a zpracovatelům dat se zpracováním osobních údajů, příp. citlivých údajů, pro potřeby zpracování a posouzení nominace, případné vedení údajů v evidenci kulturních statků zařazených do Seznamu a s využitím těchto dat pro potřeby dokumentace a redokumentace statku, b) dává souhlas Ministerstvu kultury a Národnímu ústavu lidové kultury jako správcům a zpracovatelům dat se zveřejněním jména a příjmení při prezentaci tohoto statku v souvislosti se Seznamem. Datum a podpis: b) je-li jím právnická osoba: Jméno/název: Sídlo (adresa): Identifikační číslo: Statutární orgán: Kontaktní telefon: Kontaktní e-mail: Souhlas nového nositele/nových nositelů statku s periodickou redokumentací: Nositel/nositelé statku souhlasí s periodickou redokumentací statku prováděnou Národním ústavem lidové kultury zpravidla jednou za sedm let. Svým podpisem se zavazuje/zavazují, že pokud dojde k jakýmkoliv změnám v identifikačních údajích uvedených v bodě 5, neprodleně tuto skutečnost ohlásí Ministerstvu kultury. Datum a podpis: Nový držitel práv k užití statku: a) je-li jím fyzická osoba: Jméno a příjmení: Datum narození: Adresa trvalého pobytu: Korespondenční adresa: Telefon: E-mail: Souhlas nového držitele práv k užití statku se zpracováním osobních, příp. citlivých údajů o držiteli práv k užití statku, je-li jím fyzická osoba:10 9

Viz poznámka č. 3.

21

Držitel práv k užití statku ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a) dává souhlas Ministerstvu kultury a Národnímu ústavu lidové kultury jako správcům a zpracovatelům dat se zpracováním osobních údajů, příp. citlivých údajů, pro potřeby zpracování a posouzení nominace, případné vedení údajů v evidenci kulturních statků zařazených do Seznamu a s využitím těchto dat pro potřeby dokumentace a redokumentace statku, b) dává souhlas Ministerstvu kultury a Národnímu ústavu lidové kultury jako správcům a zpracovatelům dat se zveřejněním jména a příjmení při prezentaci tohoto statku v souvislosti se Seznamem. Datum a podpis: b) je-li jím právnická osoba: Jméno/název: Sídlo (adresa): Identifikační číslo: Statutární orgán: Kontaktní telefon: Kontaktní e-mail: Souhlas nového držitele práv k užití statku s užitím statku pro účely vedení Seznamu a jeho zveřejnění: Držitel práv k užití statku souhlasí s užitím statku pro účely vedení Seznamu a jeho zveřejnění. Datum a podpis:

10

Viz poznámka č. 3.

22

F. PŘÍLOHY K ČÁSTI A, B a D Příloha č. 1 – dokumentace statku: podrobný popis, audiovizuální dokumentace, apod. včetně udělení souhlasu se zveřejněním takovýchto textových nebo audiovizuálních materiálů (prohlášení o vlastnictví licence). Příloha 1a: TEXTOVÉ DOKUMENTY Popisy jízdy králů a základní literatura V evropském lidovém prostředí se v období letnic dlouho udržoval obyčej, který souvisel s přestrojováním za krále a královnu a s chozením průvodu po domech. Do této sféry spadá také honění krále, pro které se v určitých oblastech vžilo označení jízda králů. Honosný zvyk, při kterém důležitou roli hraje král a královská družina na koních, se udržoval na četných místech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a samozřejmě zaujal plejádu národopisných badatelů už na konci 19. století. Čeněk Zíbrt (1864-1932), který v době svého redigování Českého lidu dával prostor pramenným či terénním zprávám svých současníků, v práci Veselé chvíle v životě lidu českého (1910-1911) pak sám použil těchto záznamů k doplnění svých poznatků.11 Konkrétně v kapitole Letnice a podkapitole Jízda králů na Moravě navázal na zmínky Františka Sušila, Františka Bartoše nebo Josefa Klvani a dalších, především regionálních badatelů.12 První polovina 20. století nepřinesla ke zhodnocení jízdy králů, kromě zajímavých popisů, zásadnější informace. Teprve poté se začaly objevovat první odborné příspěvky. K nejasnému původu jízdy králů se vyjádřil např. Jan Pavelčík, který svou teorii poprvé zveřejnil v roce 1957. Přiklonil se k iniciačnímu zvyku, jenž je vyjádřen v samotném obyčeji hlavními znaky, mezi které zahrnul jednotný ročník jezdců – legrútů, věk krále (čistota), převlékání do šatů opačného pohlaví (král a jeho pobočníci), mlčenlivost krále (růže v ústech) a prvek zápasu o krále (prokázání zdatnosti).13 Podrobně se jízdě králů věnovali slovenský badatel Ján Komorovský ve studii Zur Typologie des Volkfestes „Die Königswahl" (1975)14 a také Václav Frolec, který vyjma časopiseckých studií sestavil s kolektivem spoluautorů publikaci Jízda králů (1990); kromě Frolcova syntetizujícího příspěvku o svatodušních královských průvodech přibližují další autoři historii honění krále v Doloplazích, jízdu králů ve Skoronicích, Vlčnově a v Hluku. V roce 1979 uveřejnil Václav Frolec studii Časové a sociálně významové proměny výročního obyčeje (Na příkladě jízdy králů), která si jako modelový příklad pro analýzu bere jízdu králů ve Skoronicích na Kyjovsku.15 Snaží se ji rozebrat z hlediska teorie Srov. Zíbrt, Č.: Veselé chvíle v životě lidu českého. Praha: Vyšehrad, 2006. Tamtéž, s. 346-353. 13 Srov. Pavelčík, J.: Jízda králů. Malovaný kraj 9, 1973, č. 4, s. 11 (poprvé teorii zveřejnil v roce 1957 ve Zprávách Muzea J. A. Komenského, č. 4). 14 Srov. Komorovský, J.: Zur Typologie des Volksfestes „Die Königswahl". Ethnologia Slavica 7, 1975, s. 185-201. 15 Srov. Frolec, V.: Časové a sociálně významové proměny výročního obyčeje (Na příkladě jízdy králů). Slovenský národopis 27, 1979, s. 419-448. 11 12

23

společenské komunikace a dát do širších souvislostí s jinými letnicovými obyčeji, ve kterých měl roli tzv. král nebo královská hra. Srovnávací studií vztahující se k jízdě králů - Objížďkový obyčej „chytání Kuruců" v Bojkovicích v 18. století, přispěl Richard Jeřábek.16 Tentýž autor zároveň kritizoval komerční využívání obyčeje ve druhé polovině 20. století.17 Nejnověji se k problematice jízdy králů vyjádřil Martin Šimša na základě archivního materiálu dotýkajícího se svatodušní slavnosti v Mysločovicích na Hané v příspěvku „Prachstarý obyčej o králích" - svatodušní objížďka v Mysločovicích a její kontext (2007).18 Jízda králů zaujala také mnohé autory stojící na hranici literatury faktu a beletrie. Z poslední doby nelze opomenout Josefa Holcmana,19 který čerpá ze znalostí především jízdy králů ze Skoronic na Kyjovsku, a zejména jeho publikace O Jízdě králů (1993) a Hýlom, hálom aneb Kyjov v jízdě králů (2007), které přinášejí řadu cenných autentických svědectví. A také Jiřího Jilíka, jenž se zabývá jízdou králů z Vlčnova na Uherskohradišťsku; nejnověji Záhadná jízda králů (2007).20 Václav Frolec vidí historii jízdy králů, tak jak je prováděna ve Skoronicích a dalších slováckých obcích, jako posun od obyčeje honění krále, jenž byl provozován dětmi a mládeží jako soutěžní hra na pastvě, k prestižnímu obyčeji starší mládeže a posléze dospělých, který se stal výrazným komunikačním aktem v rámci celého společenství. Vztahy mezi všemi účastníky tohoto obyčeje pak vyjadřovaly míru společenské závaznosti. Za vyjadřovací prostředky a znaky společenské komunikace Frolec považoval oděv (sváteční kroj), rekvizity (šavle, prapor, růže v ústech krále, ozdobená májka), hudbu, zpěv, gesta i obdarovávání účastníků jízdy králů. Za nejvýraznější prostředek označil vyvolávání, které je vlastní všem letnicovým královským obyčejům a doprovází celý jejich průběh. Tradiční obyčej se ztrátou své funkce se pak v mnoha místech opět mohl stát dětským napodobováním nebo hrou.21 Na základě pramenů ze Skoronic usuzuje, že ještě ve 20. letech 19. století vzešel letnicový král z vítězů jarních závodů na pastvě.22 Nejnověji se problematice jízdy králů věnuje Martina Pavlicová ve své habilitační práci Lidová kultura a její historicko-společenské reflexe (mikrosociální sondy),23 z níž byly také čerpány některé pasáže tohoto nominačního dokumentu. I když se M. Pavlicová soustředí v části této práce věnované Jízdě králů pouze na Hluk. Řada závěrů se týká jízdy králů obecně, a proto lze považovat tuto publikaci za nejaktuálnější etnologickou literaturu k danému tématu.

Srov. Jeřábek, R.: Objížďkový obyčej „chytání Kuruců" v Bojkovicích v 18. století. In: Jech, J. Skalníková, O. (eds.): Lidová tradice. Praha: Academia, 1971, s. 111-125. 17 Srov. Jeřábek, R.: Od obyčejové tradice k atrakci (Malá obrazová reportáž z jízdy králů). Umění a řemesla 1984, č. 4, s. 26-29. 18 Srov. Šimša, M.: „Prachstarý obyčej o králích" - svatodušní objíždka v Mysločovicích a její kontext. Národopisná revue 17, 2007, s. 31-38. 19 Josef Holcman (nar. 1952) vydal mj. v r. 1993 publikaci O Jízdě králů, v r. 1999 Růže pro krále a v r. 2007 Hýlom, hálom aneb Kyjov v jízdě králů. Srov. např. (kra): Josef Holcman: Chci se dostat pod kůži sobě samému. Okno do kraje - magazín o životě a dění ve Zlínském kraji 3, 2007, č. 6, s. 10. 20 Jiří Jilík (nar. 1945) se prostředím Vlčnova inspiroval ve své novinářské i umělecké tvorbě mnohokrát, mj. je autorem scénáře hraného filmu Jízda králů (1989; režie Rudolf Tesáček) a knihy Záhadná jízda králů (2007). Srov. Slovo o autorovi. In: Záhadná jízda králů. Brno: Nakladatelství MH, 2007, s. 94. 21 Srov. Frolec, V.: Časové a sociálně významové proměny výročního obyčeje, c. d., s. 427-431. 22 Tamtéž, s. 443-444. 23 Viz Pavlicová, M.: Lidová kultura a její historicko-společenské reflexe (mikrosociální sondy). Brno : Ústav evropské etnologie, Filozofická fakulta MU 2007. 16

24

Jízda králů v Hluku První písemná zmínka o jízdě králů v Hluku pochází z roku 1865. Jezdilo se každoročně o svatodušním pondělí, mimo období válečná či krizová (například v letech 1930-1933). Tak tomu bylo až do roku 1950. V napjaté situaci období počátků kolektivizace se jízda králů v Hluku nekonala. Byla obnovena až v roce 1957, kdy se až do roku 1965 jezdilo každým rokem. V roce 1965 rozhodl výbor Dolňáckých slavností lidových písní a tanců, že se bude jízda králů konat vždy po třech letech, a to jako součást těchto hluckých národopisných slavností, vždy na začátku července. Iniciátorem jízd králů byla vždy svobodná mládež –„legruti“, odvedenci, tj. mladí muži ve věku osmnácti let, kteří prošli odvodem na vojnu. V dnešní době, kdy má Česká republika profesionální armádu a plošné odvody na povinnou vojenskou službu neprobíhají, má hlavní právo i povinnost zúčastnit se jízdy králů vždy tzv. odvedenecký ročník. V jízdě by mělo být vždy 25 až 30 jezdců. Jestliže se vyskytne početně slabší ročník, jízda se doplňuje i jezdci staršími. V tomto případě se využívá jejich zkušeností z jízd minulých - to se týká samotné jízdy na koni, i odvážnosti a schopnosti vyvolávání. Vždy však musí být svobodní (ne ženatí) a musí alespoň pocházet z Hluku. Mládež se na jízdě domlouvá už půl roku předem, tj. koncem prosince nebo počátkem ledna, neboť k provedení samotné jízdy je potřeba mnoho příprav. Garantem a organizátorem akce je Městský úřad. V minulosti probíhal pod záštitou dalších různých organizací, např. Sokola. Hlavní oporou je zde činnost osobností, např. v minulosti dr. Ladislav Rutte, učitel a malíř Dominik Černý a další. V současné době je garantem jízdy králů rodina Pospíšků (Josef s bratrem Františkem a jeho syn Petr), která udržování této tradice bere jako prestižní záležitost svou i svého města. Osobně a s patřičnou zodpovědností dbá na celou přípravu i průběh jízdy samotné. Má vytvořený pracovní tým, který již díky letitým zkušenostem dokáže předvídat a rychle reagovat na nově vzniklé aktuální situace. Po registraci zájemců na jezdce, stojí před všemi organizátory snad ten nejdůležitější úkol – zajistit potřebný počet koní vhodných na jízdu. Král a pážata by měli mít jako symbol čistoty a vznešenosti koně bílé, u ostatních na barvě nezáleží. Je důležité, aby se koně znali, byli klidní a neplašili se. V minulosti to problém nebyl, neboť v Hluku podle respondentů bylo ještě v roce 1968 asi 200 koní. Do roku 1958 to byly soukromé koně, od roku 1959 byly tyto koně násilně převedeny do nově vzniklého Jednotného zemědělského družstva a Státního statku. Zde byly postupně nahrazeny traktory. V současné době se koně půjčují za úplatu od drobných soukromníků v okolí. V Hluku si tři koně pořídil Radek Šimčík. Pro zdárný průběh jízdy se musí jezdci se svými koňmi „sžít“ a ovládat je bez pomoci průvodců. Na tuto požadovanou dovednost jsou Hlučané patřičně hrdí a pokládají ji za jeden z hlavních předpokladů své jízdy králů. Považují ji za jednu z odlišností ve srovnání s jízdami králů konaných v jiných obcích. K vytváření pozitivního vztahu ke koním vedou i své děti. Ty, pokud je možno, chodí do stájí pomáhat o koně pečovat. Za odměnu se pak mohou na nich učit jezdit. Organizátoři jízdy králů rozdělí jezdce do smluvených stájí a ti zde chodí nejméně dva měsíce před jízdou samotnou trénovat své jezdecké umění. Dalším náročným úkolem je vybrat krále. Musí to být chlapec ve věku asi dvanácti let a musí být panic. Jsou osloveny tzv. selské rodiny, tj. rodiny, které mají o danou věc zájem a jsou dobře zabezpečené, neboť tato funkce je finančně nejnáročnější. Většinou to bývají chlapci z rodin organizátorů. Mnohdy se potencionální zájemci sami přihlásí na městském úřadě. Nejméně dva měsíce před jízdou se musí zabezpečit výzdoba koní. Každá obec ji má svébytnou a různými prvky pro ni typickou. Pro hluckou výzdobu je nutné, aby vynikla krása zvířete. Musí být vidět hlava, nohy a zadek koně. V žádném případě kůň

25

nesmí být přezdobený. Na tělo se mu položí deka s bílou plachtou a sedlo. Popruhy okolo hlavy koně i po bocích jsou omotány zeleným krušpánkem a drobnými bílými květy. Jsou zde připevněny růže různých barev, které jsou vyrobeny z krepového papíru. V Hluku se vyrábí až 40 druhů těchto růží. Do spletených žíní na krku jsou připevněny tzv. slovácké pentle (mašle s lidovými motivy), které mohou být dlouhé jen tak, aby bylo vidět nohy koně. Někdy se zde připevňuje i malý zvoneček nebo rolnička, ale jen sporadicky, neboť jejich zvuk koně plaší. Nejvýznamnější ozdobou je velké papírové srdce, které se připevňuje koni na hruď. Dle hlucké kroniky měla tato srdce představovat erby jednotlivých šlechtických rodů, které se zúčastnili bitvy na Luckém poli. Výzdobu koní a přípravu krojů mají na starosti hlucké ženy, kontrolu ryzosti přípravy má opět rodina Pospíškova. V den jízdy brzy ráno si jezdci přivedou ze stájí koně. Jejich rodina jim je pomůže nazdobit a již v plné kráse se okolo osmé hodiny sejdou u tvrze. Budíček celému městu zajišťuje dechová hudba, která jezdce doprovodí do domu krále. Hlavní vyvolávač poprosí o krále jeho rodiče a král je se vší slávou vyveden z domu. Je oděn do ženského svátečního kroje s pentlením na hlavě. Pentle jsou připevněny i přes jeho obličej tak, aby na něj nebylo vidět. Celkově je postava krále postavena do pasivní role. Jeho kůň je pomocí otěží svázán s tzv. pážaty – dvěma jezdci, jedoucími každý z jedné strany. Pážata jsou oděna rovněž do ženských svátečních krojů s pentlením. V rukou každé drží tasenou šavli na znamení ochrany krále. Svázané trojspřeží je vedeno zkušenými muži – organizátory. Ostatní jezdci jsou oblečeni v mužských svátečních krojích s kosárkem (péro z kohouta) připevněným na beranici na znamení svobodného stavu. Čtyři jedou vpředu, čtyři vzadu a dva po bocích krále a pážat. Jejich úkolem je krále chránit. V levé holínce (vysoká kožená bota) mají zasunutou červenou žerď, na které je připevněný turecký šátek. Na špičce je uvázaná zelená ratolest, pentle a růže. V čele tohoto průvodu jde dechová hudba, která jej provede pod slavobránou a přivede až k městskému úřadu. Zde hlavní vyvolávač požádá starostu města, jenž je oděn také do slavnostního kroje, o povolení k jízdě: „Hýlom, hýlom, počúvajte, starosto našeho města, daleká je naša cesta, na kterú sa dáváme, o povolení si žádáme. Chcem na Dolňácké slavnosti ukázat staré zvyklosti, hluckú jízdu králů celému světu známů.“ Starosta udělí jízdě souhlas a ponaučení: „Vitajte hlucká chaso. Jízdu králů vám povoluju, ale než platnosti nabude toto povoléní, mosím vám dat ponaučéní. Ke koňom buďte mírní, aby sa nesplašili a nejakú paskudu nevyvédli. K hostom, domácím aj přespolním buďte srdeční a milí, vyvolávky jim říkajte vtipné, ale slušné. Máte krála chudobného. Neschovávajte proto peníze do holének ani za ňadra, ale v skoréj rychlosti jich všecky poctivo odevzdejte. Rozjeďte sa po městě, tu krásu hluckých krojů ukazujte, krála chraňte a kdyby vám ho vlčnovjané, dolnoněmčané, hradčovjané, kunovjané, lhoťané alebo jiný pajtáši chtěli ukrast, statečně ho braňte. Hylóm.“ Vyvolávač za povolení poděkuje a přivítá všechny přítomné: „Děkujeme vám velice a zveme vás večer k muzice. Hýlóm.“ „Hýlom, hýlom, počůvajte, horní, dolní, domácí aj přespolní, co vám budu povídati o tejto slavnostní neděli. Zastav sa koníčku, ostaň stát, nech já možu všeckých hostů přivítat. Vítám vás všeckých na našéj slavnosti, my vám ukážem naše starodávné zvyklosti. Je to jízda králů velice oblíbená, kerů hucká chasa prováďá od pradávna. Přespolních chlapců prosíme velice, aby nám neodváďali naše děvčice. Vybíráme na krála chudobného, ale zato poctivého. Prosíme vás týmto dnem, abyste nám přispěli

26

nejakým darem. Padesátky aj stovky bereme. Za každý obnos srdečně děkujeme. Přejem vám, abyste sa u nás dobře poměli a na všecky trampoty zapomněli. Hýlom.“ Král dostane do úst růži, aby nemohl mluvit, a tím se podle legendy prozradit. Poté se jízda rozjede po Hluku. Jezdci – vyvolávači pomocí vtipných vyvolávek na jednotlivé obyvatele nebo přihlížející vybírají do proutěných „svatebních“ košů drobné příspěvky „na krále“: „Hýlom, hýlom počúvajte, před týmto domečkem stojí rýle, že tento pán má moc pěkné brýle. On sa na mňa pěkně směje, on ně na krála jistě něco přispěje.“ „Tady sa můj koníček stavjá na paty, že tento šohaj nosí veliké výplaty. On plnú peněženku peněz má, on ně určitě něco dá.“ „Hýlom, hýlom počůvajte, na tomto místě leží haléř, že takové děti nevymaluje žádný maléř.“ „Hýlom, hýlom počůvajte, táto slečna krásné vlásky má, ona ně jistě na krála něco dá, hýlom. Děkuju vám velice a zvu vás večer k muzice.“ „Hýlom, hýlom, počůvajte, máme krála chudobného, ale zato poctivého, zebrali mu třista koní z prázdných stájí, zebrali mu třista volů z prázdných dvorů, zebrali mu tři tisíce z prázdnéj truhlice, hýlom.“ Z vybraných peněz jsou pak hrazeny alespoň částečně náklady na např. zapůjčení koní, výzdobu, pohoštění. Většina nutných finančních nákladů leží na bedrech městského úřadu. Kromě vyvolávání a vybírání musí družina krále chránit. Bylo by velkou ostudou, kdyby se někomu, např. z okolních obcí podařilo krále „ukrást“ a odvést. Družina by pak musela únosci zaplatit velké výkupné. O tom, že se takové pokusy děly, svědčí mnoho respondentů a tito také dokládají, s jakou hrdostí a vehemencí všichni Hlučané i za cenu osobních obětí vždy krále chránili. Hlucká jízda králů se v minulosti zastavila u každého domu ve městě. V současné době se omezuje jen na hlavní ulici kvůli nutnosti zastavit dopravu. V poledne jede do JZD, kde je pro koně i jezdce přichystáno občerstvení. Po obědě se jízda zařadí do průvodu všech účinkujících Dolňáckých slavností písní a tanců, který všechny odvede na stadion. Zde po zahájení slavností jízda končí a jezdci doprovodí krále domů. Zde jim jeho rodina připraví pohoštění. Koně jsou vráceni do stájí a večer čeká na všechny „muzika“ – zábava. Společné posezení jezdců a organizátorů se ještě koná obyčejně dva týdny po jízdě, kdy se vzájemně pobeseduje a jízda králů se zhodnotí. Jízda králů je jednou z významných příležitostí, kdy touto slavností žije celé město. Při poslední jízdě v roce 2008 bylo městským úřadem spočítáno asi 200 obyvatel v krojích mimo jízdu a vystupující soubory a muziky. Je také příležitostí, kde se do města sjíždějí bývalí rodáci a lidé z celého blízkého i dalekého okolí. Jízda králů v Hluku je stále živým projevem starobylých hluckých tradic a i přes rychlé změny, provázející vývoj celé naší společnosti, má stále své pevné místo v životě všech Hlučanů, kteří jsou na ni právem hrdi. Jízda králů v Kunovicích Jízda králů v Kunovicích byla obnovena po čtyřiadvacetileté přestávce zásluhou zdejších nadšenců v čele s Antonínem Machálkem v roce 1996. Podle novodobé tradice projíždí každé dva roky májovými Kunovicemi mladičký král v dívčím kroji se svou družinou.

27

Jízda králů se v Kunovicích zřejmě jezdívala každým rokem až do roku 1914, kdy byla tradice přerušena 1. světovou válkou. Po jejím skončení byla opět obnovena a konala se až do roku 1944, kdy byl králem Antonín Hráček. První poválečná Jízda králů se jela až roku 1954 a poslední se v padesátých letech konala roku 1956 s králem Antonínem Hanáčkem. Poté se jela jízda r. 1962 a 1966. S výjimkou roku 1968 se pak konala každoročně až do roku 1972. Po roce 1972, kdy se stal králem Antonín Habarta, byla tradice opět přerušena – tentokrát na čtyřiadvacet let. Jak je výše uvedeno, k poslednímu obnovení tradice došlo roku 1996 za podpory A. Machálka. Od padesátých let 20. století byl iniciátorem Jízdy králů v Kunovicích místní Slovácký krúžek folklorního souboru Kunovjan. V sedmdesátých letech 20. století zdejší Jízdu králů organizoval J. Trubák a v letech 1996, 1998, 2000 a 2002 již několikrát zmíněný A. Machálek. Posledním iniciátorem je od roku 2004 Milan Stašek, který Jízdu králů ve spolupráci s městem Kunovice a folklorními soubory Handrlák, Míkovjan, Hradišťan a Old Star Hradišťan organizoval již čtyřikrát. Výsledky výzkumu Národního ústavu lidové kultury prokázaly nové tendence projevující se u tohoto obyčeje. Ta na rozdíl od té tradiční, kdy role krále a jeho družiny nabývaly především funkce prosperitní, je odlišná plněním funkce ryze zábavní a reprezentační. Ze závazných obřadních obyčejů se tak postupem času stala příležitostná, v novodobé tradici plánovaná lidová slavnost. Jedním z charakteristických rysů zdejší tradice je objížďka města bez zajíždění do sousedních vsí či měst. Pozitivním zjištěním je snaha současných organizátorů eliminovat aktéry jízdy králů, kteří nejsou místní. Účastní se jí mladičký král, jenž ještě neodrostl pubertě, svobodní mládenci i ženatí muži převlečeni do kunovických svátečních krojů. Objížďka krále a jeho družiny po městě však není ojedinělou akcí. Z dotazníkového šetření vyplývá, že jízdě samotné předchází události s ní těsně spjaté, jako výpros krále u rodičů doma, nebo oficiální žádání královské družiny u starosty města o povolení jízdy králů a výběr peněžitých darů při objížďce ulicemi Kunovic. Během jízdy jezdci zastavují před vybranými domy, s žertováním a osobně mířenými vyvolávkami navazují kontakty s domácími, jsou hoštěni a nakonec finančně obdarováni. Vtipné vyvolávky však nejsou cíleny pouze na ně, neminou ani kolemjdoucí či osoby přihlížející objížďce. Kromě krojovaných členů družiny lze při objížďce městem spatřit taktéž osoby v civilu. Jízda králů ve své současné podobě - rozsáhlé folklorní slavnosti - trvající tři dny, je lákadlem nejen pro domácí, ale i pro novináře, profesionální fotografy či obdivovatele slováckého folkloru, kteří se tak stávají pasivními účastníky. V novodobé tradici nabývají královské družiny v Kunovicích různého množství aktivních členů. Nejčastěji se počet jezdců pohybuje cca kolem 20. Stabilní součástí jízdy je i dnes, stejně jako kdysi, hudba. V Kunovicích je při Jízdě králů typický doprovod dechové muziky obvyklého nástrojového složení. Jednotliví jezdci družiny na sebe berou různé role. Během jízdy lze tak zaznamenat krále, pážata, vyvolávače, praporečníka a od roku 2004 také ministry a trubače. Výjimkou zde není ani nabírání více rolí najednou. Organickou součástí zdejší jízdy jsou oděvní a věcné rekvizity jednotlivých aktérů. Ústřední postavou Jízdy králů je král, který má být podle tradice panic. Král jede na bílém koni přestrojen do ženského svátečního kroje, s tváří zakrytou pentlemi, s korunou a růží v ústech na důkaz mlčenlivosti. Po boku jsou mu vždy pážata přichystaná tasit šavle v případě nebezpečí králova únosu. Jejich úkolem je chránit krále. Také oni jsou oděni do ženských svátečních krojů, s tváří zakrytou pentlemi, bez koruny. Za pážata jsou zde vybíráni dospělí ženatí muži zřejmě kvůli jejich mužnosti, zralosti a síle. Další jezdci plní roli vyvolávačů - výběrčích, vyvolávají vtipné vyvolávky a za ně inkasují od přihlížejících drobné finanční příspěvky „na chudobného krála“. Prozatím krátkou historii mají při kunovické Jízdě králů tzv. vyvolávači – ministři,

28

jež žádají rodiče o krále a trubači, kteří se starají o zvukovou kulisu. V čele průvodu pak jede praporečník, který má mimo jiné na starosti organizaci objížďky městem tzn., že udržuje její celistvost a hladký průběh. Zmínění jezdci jsou oblečeni do letní varianty kunovického svátečního mužského kroje. Na závěr objížďky vrací královská družina krále rodičům, děkuje jim za něho a účastní se hostiny v domě krále. Její součástí je teplé jídlo nejčastěji slepičí polévka, smažený řízek a bramborový salát. Nechybí ani domácí cukroví jako místní varianta vdolečků a různé druhy rolád. Po vydatném občerstvení se ve večerních hodinách koná organizovaná taneční zábava v místním kulturním zařízení Na Pálenici. Kulturního programu se účastní jak místní organizátoři, spolupracovníci a účastníci zdejší jízdy, představitelé města, tak široká veřejnost. Jeho součástí je taneční sólo pro krále a jeho rodiče. Výsledky terénního výzkumu potvrdily zánik původního symbolického a magického významu chlapecké formy vesnických královských obyčejů a jeho převažující reprezentační a zábavnou funkci. Opomenout však nelze ani snahu M. Staška, coby současného organizátora jízdy, o eliminaci cizorodých prvků tohoto souboru obyčejů. Při přípravě zdejší jízdy je také kladen důraz na estetickou čistotu i barevnou harmonii celkové výzdoby koní. Nezanedbatelným zjištěním je také fakt, že se na realizaci samotné slavnosti, jež s sebou přináší nemalé oběti, podílejí dobrovolně zdejší obyvatelé. Jak ukázal terénní výzkum je to pro většinu z nich otázka cti. Toto tvrzení dokládají také konkrétní reakce dotázaných respondentů na poslední dvě položky dotazníku, jež byly adresovány na vztah dotyčného konkrétního člověka k Jízdě králů a k tradicím obecně (zda si myslí, že je udržování tohoto obyčeje pro obec důležité). Velmi potěšující je souhlasná odpověď všech dotázaných. Na otázku, co jízda znamená pro ně samotné, nejčastěji odpovídali, návrat k tradici, potřeba jejího udržení a čest se účastnit takové akce. Výpovědi respondentů tak vypovídají ledacos o životnosti zdejší tradice i o svých příjemcích nutných pro její zachování. Jízda králů ve Skoronicích Pořadatelem skoronické jízdy králů je Kulturní a vlastivědné sdružení Skoronice pod vedením Marie Holcmanové, která se organizací jízdy králů zabývá již od roku 1979, kdy se této činnosti ujala po svém otci Vojtěchu Holcmanovi. K obnově jízdy králů ve Skoronicích došlo v roce 1943, tehdy se jízda uskutečnila na svatodušní pondělí. Neprobíhala však každoročně – jela se v letech 1944, 1947, 1955 a 1956. V roce 1946 předváděli skoroničtí občané zvyk jízdy králů na Slováckém roku v Hodoníně. Od roku 1956 se stala nedílnou součástí programu národopisných slavností Slovácký rok, který se koná pravidelně každé čtyři roky v Kyjově. Došlo tak k posunu jejího tradičního termínu z období letnic na polovinu srpna. V roce 1985 byla skoronická jízda králů představena ve Strážnici v rámci Mezinárodního folklorního festivalu. V současné době se přímo ve Skoronicích jízda pořádá pouze u příležitosti sjezdu rodáků, tedy přibližně jednou za deset let (zatím poslední byla v roce 2001). Přípravy na jízdu králů probíhají několik týdnů předem. Vyrábějí se ozdoby (růže, mašle, srdce) z různobarevného krepového papíru na koně a zdobení (smrkové větvičky, papírové mašle) na doprovodný vůz. Výzdobu zhotovují děti (děvčata i chlapci) z Kulturního a vlastivědného sdružení, které působí jako folklorní soubor. Dospělí členové sdružení zajišťují zapůjčení koní od soukromých majitelů nebo firem z okolních obcí, protože ve Skoronicích se již koně nechovají. Náklady na zapůjčení koní tvoří hlavní složku rozpočtu akce (cena za jednoho koně se pohybuje kolem 2 tisíc Kč, za bílého koně pro krále 3 - 5 tisíc Kč). Král bývá vybírán organizátory akce – většinou jde o syna

29

některého z bývalých jezdců, příp. o člena sdružení. Věk krále se pohybuje v rozmezí 10 až 15 let. Podmínkou aktivní účasti na zvyku jako král nebo člen jeho družiny je zvládnutí jízdy na koni. Často je nutné absolvovat jezdecký výcvik. K přípravám patří úklid veřejných prostranství, odstranění aut z trasy jízdy a úpravy předzahrádek. Ozdobné věnce na domy jezdců ani krále se však nevěší. V den konání jízdy králů se od brzkých ranních hodin scházejí pořadatelé, aby nazdobili koně a zapřáhli je do vozu. Zapřahání koní, upevňování sedel a barvení kopyt provádějí muži (členové sdružení, příbuzní jezdců), do navazování ozdob na koně se zapojují i ženy. Pod sedlo koní se podkládá tzv. turecký šátek a přes něj ještě bílý šátek s červenou výšivkou, na něj se připínají papírové růže, na krk koně se zavěšuje ozdobné srdce, do hřívy kolem hlavy a do ocasních žíní se váží mašle. Skoronická výzdoba koní je mnohem méně honosná, než v jiných lokalitách, kde se jízda králů zachovala dodnes. Pro krále je vždy připraven bílý kůň. Ostatní členové družiny jedou na hnědých nebo černých koních. Oblékání krále do dívčího kroje začíná navázáním umělých vlasů na hlavu chlapce, aby na ni bylo možné nasadit čepec i věnec. Následuje oblečení a vázání škrobených rukávců, na kterých je již navlečena kordula. Na bílé silonové punčochy se obléká bílá spodnička a červená vrchní sukně s bílou zástěrou. Přes ramena má král přehozený červený plášť zdobený bílou kožešinou a na nohou hnědé nízké kožené boty. Oblékání krále do kroje probíhá v domě krále a pomáhají mu při něm většinou dvě ženy. Členové královské družiny jsou oblečeni do svátečních skoronických krojů s bohatě skládanými, naškrobenými rukávy u košil a krátkými žlutými kalhotami, pod nimiž jsou delší modré punčochy, které se zasunují do vysokých bot. Jezdci v civilu se skoronické jízdy neúčastní. Počet jezdců není přesně daný – pohybuje se většinou mezi 18 – 24 účastníky. Věkové složení je rozmanité, od mladých chlapců až po starší muže, kteří se jízdě králů věnují opakovaně mnoho let. Krále doprovází družina, která se skládá z 3 – 4 výběrčích, 3 – 4 vyvolávačů, 2 děkovníků, 2 pobočníků, 1 praporečníka a 6 – 10 doprovodných jezdců. V čele jede praporečník s praporem – červený turecký šátek zdobený živými květinami a látkovými mašlemi, za ním vyvolávači, kteří během zastavení u jednotlivých domů předříkávají připravené vtipné texty. Vyvolává se u všech 150 domů. Výslužku ukládají výběrčí do košů. Za nimi jedou děkovníci a další družina. Jízdu uzavírá král s růží v ústech (symbol mlčenlivosti), doprovázený z každé strany jedním pobočníkem, který drží ve zdvižené ruce stříbrnou šavli s pozlacenou rukojetí a původním obecním znakem. O povolení jízdy králů ve Skoronicích žádají tři vyslanci představitele obecního úřadu. Trasa jízdy začíná tradičně u domu rodiny Kristových č. p. 167, pokračuje přes části „Dědina“, „Ulička“, „Pastvisko“, kolem obecního úřadu na „Hovolány“ (nová zástavba), dále po hlavní silnici směrem k pohostinství, potom kolem autobusové zastávky směrem ke kostelu, ulicí pod kostelem a kolem obecního domu. Zakončení je „Na kanále“ (centrum obce, prostranství před budovou muzea), kde se také koná posezení pro účinkující i pořadatele akce, během něhož se podává jídlo a pití získané jako výslužka během jízdy. Vybrané peníze jsou použity na pokrytí nákladů. Taneční zábava se po skončení jízdy králů v minulosti nekonala, ale v letech 1991 a 2001 ji pořádala obec jako součást oslav spojených se sjezdem rodáků. V programu Slováckého roku v Kyjově má skoronická jízda králů své místo v neděli dopoledne. Účastníci jízdy přijíždějí brzy ráno do Kyjova, kde probíhá strojení koní a poslední úpravy. Pět vyslanců v čele s praporečníkem vjíždí poklusem za zvuku fanfár na náměstí, kde ustálenou formulací žádají starostu města o povolení jízdy králů. Po převzetí povolení z rukou starosty se vyslanci vrací zpět ke zbytku družiny a začíná samotná jízda městem. Zastavuje se před radnicí, muzeem, farním úřadem, před

30

jednotlivými obchody, restauracemi, různými institucemi i některými domy. Ustálená trasa vede centrem města a zahrnuje několik ulic kolem náměstí. Pro každé zastavení mají vyvolávači připravené originální vyvolávání. Výslužka je závislá na druhu zboží, které obchodníci, u nichž se jízda zastaví, prodávají. Často je družina obdarovávána vínem a drobnými finančními částkami. Vybrané naturálie se ukládají na zdobený doprovodný vůz, tažený koňským spřežením. Po skončení jízdy se vracejí jezdci po vedlejších komunikacích do Skoronic. Odstrojování koní se provádí až ve Skoronicích. Jízda králů ve Vlčnově Jízda králů se každoročně, tak jak to bylo v minulosti běžné, jezdí již pouze v jediné obci, ve Vlčnově. Zachovala si některé zvykové pozůstatky, které byly v minulosti platnými pravidly pro konání svatodušních obchůzek jízdy králů. Jedním z nejdůležitějších pravidel je věk jezdců královské družiny. Platilo, že jízdu králů mohl jet pouze chlapec, který dosáhl věku dospělosti, dříve podmíněného odvodem a nástupem do základní vojenské služby. To se dodržovalo i během druhé poloviny 20. století, kdy se věková hranice k nástupu do povinné dvouleté, později jednoleté vojenské služby pohybovala mezi 18. a 21. rokem. Odvedencům se říkalo rekruti, v lokálním nářečí také legrúti. Od roku 2003 byla v České republice v souvislosti s profesionalizací armády povinnost absolvovat základní vojenskou službu zrušena. Na právu jet v družině jízdy králů to však prozatím ve Vlčnově nic nezměnilo. Všichni jezdci účastnící se každoroční objížďky, s výjimkou krále, jsou narozeni ve stejný rok, ve kterém dosahují věku plnoletosti. Organizace objížďky byla dříve v režii chlapců – legrútú. Od 60. let 20. století (1964) se jízda králů stává ve Vlčnově součástí lokálních národopisných slavností, které prezentují folklorní materiál obce a blízkého okolí a mají pevný rámec. Jejich hlavními organizátory je obec Vlčnov a místní kulturní dům – Klub sportu a kultury. Pracovníci kulturního domu iniciují první setkání kolektivu budoucích jezdců a řeší s nimi možnosti pomoci při zajišťování a vypůjčení koně, krojovou vybavenost jezdců a organizační detaily průběhu objížďky. Na samotných jezdcích zůstává vybrání a zajištění jejich ústřední postavy a tou je král. Král musí splňovat věkový limit 10-15 let a být panicem. Legrúti na společných schůzkách vytipují vhodné kandidáty a navštíví jejich rodiny. Podle tradice musí požádat rodiče budoucího krále o svolení. Mít jako syna krále je pro rodiče velká čest, a také v minulosti s touto postavou byla spojena značná prestiž i určité finanční náklady. Proto byli za krále vybíráni chlapci ze selských rodin. Je povinností králových rodičů vystrojit po skončení objížďky hostinu pro všechny jezdce, dnes také nepsaným pravidlem uctít všechny své pozvané hosty. S výběrem a žádáním o krále začínají chlapci již poměrně brzy po začátku roku, někdy ještě před Vánocemi roku předchozího. Musí často navštívit i několik domů, než najdou vhodného kandidáta, jehož rodiče s vydáním syna jako krále souhlasí. Během zimních měsíců žije velká část obce přípravami k jízdě králů. Je třeba připravit výzdobu na koně, kterou tvořily do první světové války textilní vyšívané stuhy, od 30. let 20. století papírové ozdoby; připravují se, perou, žehlí a spravují krojové součástky, chlapci i král jezdí trénovat jízdu na koni, je třeba promyslet a zajistit potřebné občerstvení. Výroba papírových ozdob a růží na koně je v zimních měsících společenskou událostí jak v rodině krále, tak jezdců družiny. Koordinátorkami jsou zkušené ženy, které již řadu let ovládají techniky zhotovování různých květů, růží i vyřihovaných a rozličně skládaných ozdob. Ke společné výrobě, která má charakter sousedské výpomoci se scházejí ženy z příbuzenstva, sousedky, a známé, které pod vedením těchto nositelek tradice výroby ozdob, zhotovují potřebné množství komponentů, tvořících konečnou výzdobu koně při jízdě králů. Je nepsaným pravidlem hostitelky, nejčastěji matky jezdce

31

či krále, připravit pro kolektiv pomocnic pohoštění, většinou tvořené bábovkou, či jiným pečivem, kávou a sladkou kořalkou či vínem. Přípravu krojových součástek je taktéž potřeba provádět s dostatečným předstihem. Jezdec potřebuje v průběhu dvoudenních povinností v rámci celé jízdy králů dvě i více krojových košil, oblečení ústředních tří jezdců v ženském obřadním oděvu musí být nově vyčištěno, opráno a vyžehleno. Všechny tyto úkony provádějí specializované švadleny, protože správné ožehlení a připravení krojových součástek vyžaduje nemalou zručnost a znalost speciálních technologických postupů a materiálů. I v minulosti probíhalo hledání krále a jeho volba v dostatečném předstihu před konáním vlastní jízdy králů na svatodušní pondělí, od roku 1953 ve svatodušní neděli. V roce 1977 se konání jízdy králů ustálilo na pevném termínu, kterým je poslední neděle v květnu. Od začátku devadesátých let minulého století je ustáleno první představení nového krále na poslední sobotu v lednu na krojovém plese. Zde se prezentuje ročník budoucí královské družiny jako kolektiv a obecně se dává na vědomí totožnost budoucího krále. Celý následující čas až do konání jízdy králů tráví kolektiv legrútú společně na různých zábavách, sami pořádají taneční zábavu pro širokou veřejnost. Společně se účastní velikonoční obchůzky, tedy tzv. chození po mrskačce, nebo po šlahačce. Legrůti chodí po mrskačce v kroji, společně upletou hlavní atribut velikonoční obchůzky – pomlázku (ve Vlčnově nazývanou kančúch) a při obchůzce po celé vesnici navštíví všechny děvčata ze svého ročníku. Obchůzku začínají v domě budoucího krále, který s nimi mnohdy část celé obchůzky absolvuje. Další důležitou součástí kolektivně prožívaných aktivit je stavění máje. Obyčej umisťování uříznutého a ozdobeného vršku jehličnatého stromu uprostřed vesnice má na území střední Evropy a Českých zemí velmi staré, patrně předkřesťanské kořeny s ochrannou a prosperitní funkcí, která je přisuzována svěží zeleni. Zelený vršek je připevněn na i několik desítek metrů dlouhý hladký kmen zbavený kůry a v několika místech z důvodu prodloužení nadpojovaný. Příprava dřeva v obecním lese, výběr stromku i postavení celého máje na prostranství uprostřed obce je kolektivní prací ročníku legrútú, do které se zapojují i jejich vrstevnice – děvčata. Ta mají na starosti zhotovení papírových i textilních ozdob na vršek májky, a jeho vlastní ozdobení. Máj se staví v předvečer začátku měsíce května (máje) a na obecní návsi zůstává až do konce měsíce. Po celou dobu jej musejí chlapci strážit, a to zejména v noci, protože je považováno za velkou ostudu, pokud jim někdo, nejčastěji přespolní chlapci máj podříznou a skácí. Stavění, kácení i noční strážení máje je výraznou společenskou akcí celého kolektivu legrútú a jejich vrstevnic. Svátek letnic, jehož je jízda králů pevnou součástí, patří k velmi starým obřadům, jejichž průvodním znakem bylo zdobení interiéru i exteriéru domů a předzahrádek zelenými ratolestmi, nejčastěji větvemi lípy. Jejich funkce byla v minulosti zřejmě ochranná s magickými vlastnostmi, které měly zabraňovat působení zlých sil a chránit před nimi dům i jeho obyvatele. Z této pozice se přítomnost zeleně v letniční slavnosti jízdy králů posouvá do roviny okrasné. Větve jehličnatých, častěji však listnatých stromů, zvláště břízy se uplatňují ve výzdobě prostranství před domem krále. Zajištění materiálu a provedení výzdoby závisí na legrútech. Tři až čtyři dny před jízdou králů se hromadně vypraví do lesa, odkud přivezou vhodné ratolesti a zastrkají je do země před královským domem. Jak již bylo uvedeno, od roku 1977 se datum konání jízdy králů ustálilo na poslední neděli v květnu. V předvečer jízdy králů se již více než 20 let koná v místním kulturním domě program, ve kterém symbolicky předává král loňský svoji vládu králi novému. Toto předávání vlády bylo poprvé uvedeno v roce 1984 a jeho účelem bylo fakticky bližší seznámení návštěvníků s osobou krále. V souvislosti s postupným zánikem objížděk jízdy králů v okolí, již od meziválečného období 30. let 20. Století, se začali do obce sjíždět cizí návštěvníci, aby zhlédli tuto proslulou podívanou. Diváci jízdy králů nechápali, kdo je v ženském kroji vlastně oblečen, zda je to skutečně chlapec nebo děvče a jaký má oděv a všechny vnější znaky funkci. Důraz je při předání vlády králů kladen na

32

obřadní atributy v ustrojení krále i jeho družiny a v posledních desetiletích také na účast děvčat z ročníku legrútú. Pro děvčata je tato účast také symbolickým uznáním statutu dospělosti, v minulosti závazným pro možnost vdát se a založit plnohodnotnou rodinu. Odstupující král klade novému králi na hlavu korunu a ten odříkává slavnostní slib. Odstupující král: „Skončila doba panování mého, bez boje jsem se vzdal, předávám tíhu břemene svého, kéž bys i ty moudře panoval.“ Slib nového krále: „Já slibuji na korunu svoji, že budu moudře panovat nad písničkami, tanci i lidovými kroji.“ V neděli, v den jízdy králů se koná v místním kostele sv. Jakuba mše svatá, za ročník jezdců. Účastní se ho všichni členové královské družiny v krojích, děvčata – vrstevnice jezdců a král, ještě v mužském kroji. Z kostela odchází celá družina na obecní úřad, kde je slavnostně přijata nejvyšším představitelem obce – starostou. Od starosty také v minulosti museli dostávat legrúti povolení konat jízdu králů. Po přijetí u starosty se všichni rozcházejí do svých domovů, kde se již od rána strojí koně. Koně strojí a zdobí osoby znalé tohoto umění, protože je důležité vědět, kolik ozdob je třeba připevnit na hřívu, ocas, hruď i zadek koně. Původně tvořily ozdobu koní textilní mašle užívané také na ženském kroji, které již svému původnímu účelu dosloužily. Barevné, vyšívané, textilní stuhy zdobily hlavu, krk a ocas koně. Tato výzdoba byla poměrně nákladná a po první světové válce ji tak nahradily ozdoby papírové, uplatňované ve větším množství, které je třeba zhotovit před každou jízdou králů nové. Papírové růže vyrobené již v zimním období jsou podle pokynů místních odborníků navázány na popruhy a tři železná kola, které tvoří základ koňské parády. Na koně se nejdříve položí starší červený krojový šátek – tzv. turecký, na něj se dají třmeny, někdy také sedlo. Mnoho jezdců však jezdí i bez sedla. K šátku ještě podloženému dekou se v zadní části přišijí tři k sobě přivázaná kola s navázanými papírovými růžemi a dalšími ozdobami z krepového papíru. Hřívu koně je třeba zaplést do copů a přivázat k ní popruh s růžemi a krepovými třasáky. Na postroj obepínající hruď koně je připevněn další popruh, který nese růžičky a tzv. slámové závěsy, které jsou tvořené naskládaným papírem a prokládaný stébly slámy. Na konec je ozdobena hlava koně – mezi uši je umístěna velká tříbarevná růže a menší růžičky na ohlávku. V posledních letech se také ustálilo specifické zdobení hlavy koně, na kterém jede král – na čelo mezi uši se umísťuje věneček upletený z živé zeleně – barvínku. Podoba strojení koní se v omezených mezích stále vyvíjí, přesto však zůstávají neporušena určitá pravidla, která zdobení koní odlišují od ostatních obcí, např. od Hluku, kde je ústředním motivem zdobení koně velké srdce s nalepenými sklíčky a papírovými ozdobami, umístěné na hrudi koně. Na ozdobeném koni odjíždějí legrúti k domu krále. Chlapci jsou oblečení ve slavnostních krojích, které nesou atributy jejich stavu – růžový vlněný šátek zv. tibétek, zastrčený v knoflíkové dírce krojové vesty – korduly a voničku s bílými kohoutími pery – kosíry na klobouku. Po vsednutí na koně si ještě zastrčí do vysoké holínky boty praporec se zelenou ozdobenou májkou. U královského domu se sjede celá družina a zástupce ročníku požádá rodiče, aby jim dali svého syna „za krála“. Po slibu, že jej budou strážit a v pořádku jej rodičům přivedou zpět, usedá král na svého koně, který musí mít bílou barvu. Bělouše podle tradice musí mít také jeho spolujezdci, kteří tvoří jakousi tělesnou stráž, což stvrzují tasené šavle v jejich rukou. Bílá barva je hlavním atributem celé ústřední trojice jezdců – krále a jeho pobočníků. Kromě koní, převládá výrazně bílá barva

33

také v celém jejich oděvu, což někteří badatelé také spojují se starobylostí tohoto obřadu. Král i pobočníci jsou oděni do obřadního dívčího kroje, sestávajícího z rukávců, zadní a přední sukně a spodniček. Na hlavě mají tzv. korunu utvořenou z klobouku a věnečku z umělých květin, který v původní funkci nosí na hlavě jako součást obřadního kroje dívky družičky. Po celém obvodu je tato koruna lemována pentlemi a králi tyto pentle zakrývají téměř celý obličej. Pasivní role krále je umocněna jeho mlčením, které stvrzuje růže v jeho ústech. Od domu krále vyjíždí celá družina na objížďku po vesnici. V čele jede vlajkonoš, za ním vyvolávači, asi uprostřed průvodu ústřední trojice – král s pobočníky a kavalkádu uzavírají opět vyvolávači či výběrčí. První jezdec, dříve dva hlasatelé, deklamuje nahlas celou dobu stále stejnou vyvolávku, ohlašující příjezd družiny a vzkazující poselství o postavení krále: „Hýlom, hýlom, počůvajte horní, dolní, domácí, aj přespolní, co vám budu povídati o tejto svatodušní neděli. Máme krála chudobného, ale velmi poctivého. Okradli nám ho na horách, na dolách, na krakovských mostinách. Ukradli mu tři sta koní z prázdých stájí, ukradi mu třista volů z prázdných dvorů. dobře že tam neměl nic, ukradli by mu eště víc. Odbývajte nás paní matko, máte – li nás odbývati, než vám začnem střechu dráti, pod naše koníčky stláti na stříbrných podkověnkách roznášeti. Přece matičko, přece, aspoň to sviňské plece, alebo tú klobásu, co sa s ňú třikrát opášu, a po štvrtej svého koníčka vraného podpášu. Honem paní matko honem, nech já tu nestójím s vraným koněm, vyvedu vám ho dožitečka, spasu vám ho do zrnečka. Brzy matičko, brzy, velice to moje kamarády mrzí, chcú mě odjeti, a s vraným koníčkem tu nechati. Kdybyste matičko věděla, co tá cesta daleká pro nás znamenala, jistě byste nedbala, a nám neco podarovala Na krála matičko, na krála! Vijé…“ Další vyvolávači deklamují krátké veršované vyvolávky namířené na konkrétní osobu v jejich dohledu. Dotyčná osoba jezdce odmění menším finančním obnosem, který jezdci zastrčí do holínky boty nebo do pokladničky, popřípadě také pohárkem vína, nebo

34

ovocnou pálenkou – slivovicí. V minulosti se jako odměna dávaly častěji než peníze potraviny – vejce, slanina, klobásky. Z těchto surovin se po skončení objížďky připravilo pro celou družinu pohoštění v podobě míchaných vajíček na slanině. Vyvolávky mají ustálený charakter jednoho verše, některé jejich motivy se dědí z generace na generaci po dlouhá léta, avšak legrúti musí být pohotoví a umět reagovat na vzniklou situaci. Řada vyvolávek proto každým rokem vzniká přímo během jízdy králů na koňském hřbetu, proto je nemožné zjistit všechny jejich varianty a počet. Mezi tradiční a stále živé vyvolávky patří mezi mnoha dalšími např.: „Před týmto domem je hruška kaménka, že tady bývá šikovná panenka.“ „Před týmto domem je višňa, že táto panenka je pyšná!“ „Před týmto domem je hromádka chvójí, že táto panenka sa ráda strójí!“ „Před týmto domem sa voděnka točí, že táto panenka má pěkné oči.“ „Před týmto domem je járek, děkujem za váš dárek!“ Po projetí vesnice, což trvá několik hodin, se průvod jezdců rozjíždí do svých domovů. Večer se všichni její členové scházejí v domě krále ke společnému pohoštění, které bylo i dříve, spolu s večerní zábavou u muziky, nedílným zakončením celé slavnosti. V současné době se této královské hostiny účastní také vrstevnice legrútů. Celá jízda králů je ve Vlčnově od začátku 60. let 20. století zarámována doprovodným programem třídenních lokálních národopisných slavností, na kterých se prezentuje především sama obec Vlčnov a její blízké okolí.

35

Příloha 1b: FOTOPŘÍLOHA Foto č. 1: Jízda králů v Hluku 2008. Formování průvodu městem. Foto č. 2: Vyvolávač jízdy králů v Hluku 2008. Foto č. 3: Král a jeho pážata při jízdě králů v Hluku 2008. Foto č. 4: Jezdci jízdy králů v Kunovicích se řadí před městským úřadem, 2008. Foto č. 5: Král a pážata při jízdě králů v Kunovicích v roce 2008 před městským úřadem. Foto č. 6: Král jízdy králů v Kunovicích v roce 2008. Foto č. 7: Král a pážata při jízdě králů v Kunovicích v roce 2008 Foto č. 8: Jízda králů u příležitosti 50. výročí obnovení tradice ve Skoronicích v roce 1993. Vyvolávači Jiří Novosad a Pavel Ingr. Foto č. 9: Jízda králů ze Skoronic na Slováckém roku v Kyjově 15. 8. 1999. Jezdci (zleva): Holcman, Ticháček, Ingr, Lunga. Foto č. 10: Jízda králů ze Skoronic na Slováckém roku v Kyjově 12. 8. 2008. Foto č. 11: Jezdec jízdy králů při vyvolávce ve Vlčnově v roce 2007. Foto č. 12: Jezdec jízdy králů ve Vlčnově v roce 2007. Foto č. 13: Královská družina projíždí obcí. Jízda králů ve Vlčnově v roce 2007. Foto č. 14: Král jízdy králů ve Vlčnově v roce 2008.

36

Foto č. 1: Jízda králů v Hluku 2008. Formování průvodu městem.

Foto č. 2: Vyvolávač jízdy králů v Hluku 2008.

37

Foto č. 3: Král a jeho pážata při jízdě králů v Hluku 2008.

Foto č. 4: Jezdci jízdy králů v Kunovicích se řadí před městským úřadem, 2008.

38

Foto č. 5: Král a pážata při jízdě králů v Kunovicích v roce 2008 před městským úřadem.

Foto č. 6: Král jízdy králů v Kunovicích v roce 2008.

39

Foto č. 7: Král a pážata při jízdě králů v Kunovicích v roce 2008.

Foto č. 8: Jízda králů u příležitosti 50. výročí obnovení tradice ve Skoronicích v roce 1993. Vyvolávači Jiří Novosad a Pavel Ingr.

40

Foto č. 9: Jízda králů ze Skoronic na Slováckém roku v Kyjově 15. 8. 1999. Jezdci (zleva): Holcman, Ticháček, Ingr, Lunga.

Foto č. 10: Jízda králů ze Skoronic na Slováckém roku v Kyjově 12. 8. 2008.

41

Foto č. 11: Jezdec jízdy králů při vyvolávce ve Vlčnově v roce 2007.

Foto č. 12: Jezdec jízdy králů ve Vlčnově v roce 2007.

42

Foto č. 13: Královská družina projíždí obcí. Jízda králů ve Vlčnově v roce 2007.

Foto č. 14: Král jízdy králů ve Vlčnově v roce 2008.

43

Příloha 1c: SOUHLAS ZÁSTUPCŮ OBECNÍCH A MĚSTSKÝCH ÚŘADŮ S PŘEDLOŽENÍM NOMINACE

Příloha 1d: UDĚLENÍ SOUHLASU NÁRODNÍHO ÚSTAVU LIDOVÉ KULTURY SE ZVEŘEJNĚNÍM TEXTOVÝCH A AUDIOVIZUÁLNÍCH DOKUMENTŮ POUŽITÝCH V NOMINACI

Příloha č. 2 – mapa, do níž je zakresleno místo či oblast, kde se statek vyskytuje. Mapa č. 1: Česká republika s vyznačenou etnografickou oblastí Slovácka Mapa č. 2: Mapa etnografické oblasti Slovácko s vyznačenými městy Hluk, Kunovice a obcemi Skoronice a Vlčnov

44

Mapa č. 1: Česká republika s vyznačenou etnografickou oblastí Slovácka

45

Mapa č. 2: Mapa etnografické oblasti Slovácko s vyznačenými městy Hluk, Kunovice a obcemi Skoronice a Vlčnov

46