No a včera jsme si došli na městskej úřad pro žádost o adopci J

No a včera jsme si došli na městskej úřad pro žádost o adopci J. (O první návštěvě úřadu jsem psala už na jaře – ovšem v tý části deníčku, kterou táta smazal L.) Zatím ještě řešíme nějaký „drobnosti“ jako počet dětí,

barvu pleti, zdravotní stav… pak musíme oběhat obvodní doktory, finanční úřad kvůli daňovýmu přiznání, vyfotit baráček zepředu i zezadu…

…no a pak to odevzdáme a budem čekat co se stane. Tak nám držte pěsti. 16. září 2003 Kdyby táta nebyl v terénu a já tu měla foťák, vyfotila bych: - Zábojka jak čmárá po zdi - Zábojka jak se souká do poličky v knihovně, ze který předtím vyházel knížky (to se mi podařilo doplnit zpětně)

- Zábojka jak vnucuje plyšáka spícímu Kildovi a když ho táhnu pryč, aby mimčo nevzbudil, sáhne si prstem na nos a dělá „šššššš“ - Zábojka jak se válí v posteli 81

PDF wurde mit pdfFactory-Prüfversion erstellt. www.context-gmbh.de

a -

plný piškotů Zábojka jak se válí v mých školních papírech Zábojka jak sebral Kilimu auto a místo něj mu strčil do pusy dudlík Zábojka jak se podělil s Kilim o zahradní hadici, ze který v tu chvíli tekla voda Zábojka jak čmárá po čerstvě vymalovaných zdech Zábojka jak vytopil kuchyň, když si hrál na mytí nádobí a ucpal špuntem odtok nebo třeba Zábojka jak místo plavání v bazénu střílí z domečku na souši po dětech půjčenou pistolkou (co na tom, že s námi byla Tonča, která by si s nim hrála, že).

5. října 2003 Nějak jsem nezvládla zapisovat, co děláme, takže jen fotky jak rosteme (v mym případě spíš jak sesycháme a ohýbáme se, ale mně nikdo nefotí, tak je to v poho J):

82


6. října 2003 Podali jsme žádost o adopci, takže nám právě začalo takový tří až čtyřletý těhotenství J.

7. října 2003 Byli jsme poprvé (s Tončou a spol.) v mateřskym centru. Na začátku, kdy děti organizovaně zpívaly a cvičily, jsem Zábojka ani nezkoušela zapojit. Byli jsme sami v herně a aspoň se tam moh v klidu rozkoukat. Sice jsem trochu znejistěla, když začal odstrkovaní motorku vláčet po klouzačce, ale Tončina mamka mě ujistila, že to dělá spousta dětí, takže to nemusim řešit. No a fakt se mu tam líbilo, později si hrál i s jinýma dětma (což jsem ani nečekala) a i Kilda si spokojeně prozkoumal pár hraček. Ve výsledku jsem si od jiných maminek vyslechla, že mam strašně hodný děti – Kili, že klidně usne i v tom ruchu (holt je trénovanej) a Zábojek, že si neuvěřitelně dlouho staví komín (doma neuvěřitelně dlouho mlátí kladivem do čehokoli,…

83


…nebo třeba rozsype po posteli pudingovej prášek, když uondá hlídacího tátu ke spánku J).

10. října 2003 Dnes jsem poprvé nechala obě děti jen s tátou, protože jsem chtěla absolvovat jeden seminář. Ráno, když Zábojové ještě spali jsme s Kilim trochu uklízeli a já před odchodem tátovi řikala: „Kdyby přišla ta sociální pracovnice kvůli adopci, tak musíš řikat, že jseš s dětma sám jen pár hodin a už je tu takovej bordel… a že vůbec nechápeš, jak to ta tvoje žena zvládá – hrát si s dětma a ještě se starat o domácnost.“ A táta na to: „Ale zase když budu říkat: Vidíte? A takhle to tady vypadá pořád…, tak nám třeba vezmou ty naše a to si pak budeme užívat…“. Pak jsem poznamenala, že náhodou už to docela zvládam – jen kdyby mi tak dvakrát tejdně někdo přišel umet nádobí, to by byla úplně pohoda – no a táta mě teď podezřívá, že chci další děti jen proto, aby mi pořídil myčku J. 11. října 2003 V Pardubicích vrcholí městský slavnosti, tak jsem s prckama vyrazila na dětský odpoledne. Zábojek si moh poprvý v životě zaskákat v nafukovacím hradu (sice ty boule na něj byly moc vysoký, takže měl co dělat, aby je vůbec přelez, ale ujaly se ho dvě asi pětiletý kočičky – každá ho čapla za jednu ruku a skákali ve třech), pak oba kreslili slunečnice (nějakej fotograf z regionálního tisku nejdřív fotil Kildu, jak prolejzá mezi ostatníma po čtyřech a semtam nějakýmu dítěti vymění pastelku a pak Zábojka jak si z kostek na zatížení výkresů staví věže). Pak jsme koupili balónky a skoukli koníčky. No a večer jsme s babi a

84


dědou vyrazili do lampiónovýho průvodu chvilku už jsem myslela, že budem jediný s doma vyráběnym lampiónem, ale nakonec jsme pár takových potkali (a taky jsme zaslechli maminku, která ukazujíc na Zábojka uklidňovala svou holčičku, že stejně jako oni, i my nemáme lampión z obchodu). Zábojkovi se ale vylila svíčka, takže nakonec mu babička stejně do lampiónu koupila blikající přívěšek na krk, se kterym tu prcek pyšně pochoduje ještě dneska ( a k tomu předstírá, že si čte Jackyla a Hydea). No a pak byl ohňostroj, kterej se zas líbil hlavně Kilimu – Bojínek se trochu bál.

Hra na motýlka bavila víc mě, než Kilíška, ale zato žužlání balónků je teď atrakce číslo jedna – ono když se podíváte jak ten balónek končí, tak je to úplně jasný J.

85


17. října 2003 Kili vydrží chvíli sám stát a někdy udělá samostatně i pár krůčků, než se zlomí v kolenou J. Taky už dokáže měkkou pastelkou čmárat po papíře.

Velmi oblíbená nová hra: Zábojda pumpuje pumpičkou a Kili si drže šlaufek fouká do obličeje. Další, ale soukromá Zábojkova hra: chození s deštníkem, roztáčení deštníku zapíchnutýho špičkou do koberce (taková káča) a schovávání se s mámou pod deštník. Okoukla jsem v Chrudimskym i Pardubickym mateřskym centru co kluky baví (houpací kůň to není – jakto? já myslela, že všechny děti touží po houpacím koni) a podle toho jsem pořídila první dárky k vánocům J. Zábojek okupuje Kilimu hopsadlo J

86


Náš spolubydlící má štěňata J

19. října 2003 (Na oslavě Málčikových narozenin.) Poté,

co jsem Málčika veřejně označila jako dobrýho hlídače dětí, dostal strach, že mu kazim špatnou pověst a budou se o něj prát maminky z širokýho okolí.

21. října 2003 Včerejší zážitek z centra: Zábojek vstupuje do místnosti, Tonča ho zmerčí, začne poskakovat, máchat rukama na všechny strany a spustí: „Mamííí mamííííí, Zábojek přišel (gesta asi jako: rychle, dělej něco), mamííí“. Kdo hádá, že to byl projev radosti, hádá správně J. Tak jsme u Tonči ještě dneska strávili prodloužený dopoledne.

87


24. října 2003 Fotila jsem Kildu vedle panenky a chtěla jsem, aby se podíval směrem do foťáku, tak volam: „Kili.“ A babička z Jeseníků: “Podívej se na mamku.“ – Kilíšek se samozřejmě podíval za zvukem – tedy na babičku, kterou měl před sebou, přesně ve chvíli, kdy jsem zmáčkla spoušť. Druhej pokus: já: „Kilíšku, na mě se podívej.“, babička „No, na mamku.“ Další stejná fotka. Já: „Tak, Kili, a teď už doopravdy na mě.“ Ano, babička ho opět oslovila a i třetí fotka dopadla stejně. Nakonec jsem ji poprosila ať už nic neříká, takže jednu fotku podle svých představ jsem udělala, nicméně tahle líp vystihuje realitu…

Jo, jo... Panenka s kočárkem a lahvičkou je jeden z novejch objektů Zábojkova zájmu :-)

88


27. října 2003 Už dlouho řikam, že Zábojek je „Montessori dítě“ = dítě, co si vydrží hrát s jednou hračkou hodiny.

Ovšem když jsem domů dotáhla pěnový puzzle a Zábojek tu chodil snad hodinu dokola po cestičce, kterou jsme z toho sestavili a jakou si vyrábějí i v Montessori školkách, zase znovu mě to překvapilo :-). Pak jsem zjistila, že když sestavíme kobereček a vyndam jedno ze zvířátek, Zábojek je schopnej ho správně dosadit zpátky. Když jsem mu zkusila vyndat zvířátka dvě, řídil se ještě metodou pokusů a omylů. Pak ještě stavěl věž – když už nedosáhnul nahoru, přisunul mu táta židli a Zábojek to úspěšně dostavěl. Dokonce předtim, než lez nahoru, si na židli připravil dvě kostky najednou. Pak milou věž hrdě zboural a když začal stavět podruhé, lez na židli už kvůli druhý kostce odzdola... Pak ještě táta vymyslel, že když se do zvířátka v kostce bouchne paličkou na buben, zapadne dovnitř – hru nazval „zabij si své zvířátko“. No a Zábojek zas přišel na to, jak si ochránit hlavu před úrazem:

89


Dneska jsem jen zírala, když si Zábojek dotáhnul židli ke kredenci, vyndal všechny (3) sušenky, vylez si na židli u stolu, sušenky sám (poprvé) rozbalil, podělil se s Kildou a tátou, pak slez ze židle a obaly vyhodil do koše. Jindy si zase sedne ke stolu k misce s jídlem a zjistí, že ještě nemá připravenou lžíci, tak zas sleze ze židle a dojde si pro příbor do šuplíku. Nebo si pohraje s hračkou a vrátí ji zas na místo! Nikdo ho to neučil – prostě to okoukal. (I když to uklízení teda nevim kde :-).) Navíc si dneska opakovaně (a taky poprvý) obul bačkory – akorát když je měl zrovna obráceně a já mu je chtěla vyměnit, rozčílil se, začal ječet a zahodil je do kouta (no jo – měla jsem ho nechat šmajdavýho)... Na druhou stranu pořád nedokáže pochopit, že si nemůže kreslit na kdejakou zeď. Kiliš se zas baví podlejzánim židlí (tam a zpátky, tam a zpátky, tam...) a vyleze už i kousek po schodech! No a začíná chodit za jednu ruku. Vždycky, když sem něco takovýho píšu, uvědomim si, kolik věcí se kluci naučili a já nezapsala – např. období, kdy se snažili chytit rukou proud vody z kohoutku, nebo vzít do ruky obrázek z knížky a nechápali proč to nejde. Taky jak Zábojkovi trvalo, než pochopil, že do flétny se nehouká, ale fouká... nebo

90


jak se snaží obout si na nohu asi 3 cm velkou botičku, kterou jsem dřív nosila na krku jako přívěšek. No a nejroztomilejší bylo, když začal usínat se svou oblíbenou hračkou – kladivem :-).

Když náš podnájemník venčí štěňata, využívam situace a venčim děti :-).

Před pár hodinama se poprali o nůž a Kiliš má rozříznutou dlaň. Hodně to krvácelo a úplně se mi udělalo špatně. Zkoušela jsem mu to zalepit, smašličkovat i zavázat – všechno rve dolů a brečí, tak vůbec nevim co s tim. Navíc jak leze po čtyřech, tak to bude mít furt špinavý... 28. října 2003 Ráno jsem se probudila a koukam, že Zábojek má celý chodidlo od krve... ...pak se ukázalo, že to jsou temperky.

91


4. listopadu 2003 Ze včerejšího hospodování ještě trochu připitej a smradlavej táta se válí ve vaně a já mu řikam – kluci si hrajou v posteli – každej svou garáž a svoje auto a jak jsou spokojený. A táta na to: „Nechceš jít ke mně? Já mam taky auto...“ „To teda nechci...“ „Tak napiš do deníčku : ... a táta smutně šplouchnul ramenem...“ Pak ještě v tom svym opojení vymyslel, že bychom si, až budeme zařizovat vlastní domeček, měli zařídit jednu místnost s malym vchodem tvaru myší dírky, ve který se poleze jen po čtyřech. Tam mu řikam, že by tam nikdo nechodil a on na to: No právě – víš jakej by tam byl klid?!

92


No a včera jsme si došli na městskej úřad pro žádost o adopci J

Recommend Documents