Nìkolik slov o programu a pøípravì Vsetínského filmového maratonu

Úvodem Vážení a milí pøátelé filmu z Balkánu, všechny Vás vítáme na našem již sedmém pokraèování seriálu po kinematografiích zemí Balkánského poloostrova. Pøinášíme tentokrát filmový profil nejmenší ex-jugoslávské republiky: Republiky Èerná Hora. Uvidíte kolekci pro èeské zemì bìžnì nevídaných snímkù. Pøedkládáme Vám cyklus filmù nejvýznamnìjšího, bohužel již nežijícího, èernohorského filmového tvùrce Živka Nikolièe. Promítneme také nìkolik èernohorských filmových novinek, které se jakoby chtìjí vymanit z vlivu ex-jugoslávské kinematografie. Budeme tedy mít možnost zhlédnout zajímavou filmovou konfrontaci starého a nového, která nám mùže pøinést celkový náhled na èernohorskou kinematografii. Mnoho pìkných filmových zážitkù a pohodový víkend za celý organizaèní tým pøeje: Milan Kostelník - pøedseda Filmového klubu ve Vsetínì ___________________________________________________________________________

Nìkolik slov o programu a pøípravì Vsetínského filmového maratonu Když jsem zaèal pøemýšlet o zamìøení dalšího roèníku balkánského Maratonu, lákalo mne udìlat spíše profil nìkterého významného režiséra nebo režisérù z regionu a dostat tak na èeské filmové plátno poprvé nìkteré filmové klenoty natoèené v sedmdesátých a osmdesátých letech v Jugoslávii. V hlavì se mi neustále honila jména jako napø. Goran Markoviæ, Slobodan Šijan, Miloš Radivojeviæ, Srdjan Karanoviæ èi Živko Nikoliæ. Na druhou stranu mi nìco øíkalo, že bychom mìli dokonèit to, co jsme zaèali - pøedstavit postupnì kinematografie vìtšiny zemí balkánského regionu. A tato myšlenka nakonec zvítìzila. Pøesnìji øeèeno, zkombinoval jsem oba nápady dohromady a výsledkem je program, který pøedstavuje kinematografii nejmenší ex-jugoslávské republiky Èerné Hory. Že se dají oba nápady zakomponovat do jednoho celku, jsem pochopil velmi rychle poté, co jsem zaèal pátrat po souèasných èernohorských filmech. Zjistil jsem, že je souèasná èernohorská kinematografie zatím pomìrnì malá a teprve v posledních nìkolika letech se zaèíná po dlouhém útlumu pomalu probouzet k životu. Najít potøebných 15 nových èernohorských filmù nebylo možné, což mne vrátilo k pùvodní myšlence - pøedstavit èeskému publiku nìkteré u nás málo známé, ale rozhodnì zajímavé jugoslávské filmy. Navíc se mi tak otevøel prostor pro zaøazení profilu Živka Nikoliæe! V dalším kroku jsem se snažil z bohaté jugoslávské kinematografie vybrat filmy, které by se daly zaèlenit do pomyslné kategorie „èernohorská kinematografie“. A zde se ukázalo, že má èernohorská kinematografie mnohem vìtší tradici, než se na první pohled mùže zdát. Pìt filmù, které jsem nakonec pøidal k pìtici Nikoliæových filmù do bloku nazvaném „Èernohorci v jugoslávském filmu“, naznaèuje jen struènì, jaký mìli èernohorští režiséøi a èernohorská produkèní studia pro jugoslávskou kinematografii pøínos. Protože se nám nakonec podaøilo získat podstatnì více filmù, než jsem mohl zaøadit do programu, bylo dosti obtížné rozhodnout, které nominovat do finálního výbìru. Je proto pravdìpodobné, že se k nepoužitým filmùm nìkdy v budoucnu vrátíme. Do bloku „Nová èernohorská kinematografie“ jsem zaøadil nakonec osm filmù (5 celoveèerních a 3 krátkometrážní - ty si rozhodnì nenechejte ujít). Základem je produkce spoleènosti Artikulacija. S øeditelem této spoleènosti, Ivanem Ðuroviæem, si mùžete pøeèíst o nìkolik stran dále rozhovor, který poskytl pro náš katalog. Více o èernohorské kinematografii na tomto místì prozrazovat nebudu, protože o ní píše v èlánku Èernohorský film - expozice identity Andro Martinoviæ, režisér a publicista, se kterým 2

jsme rovnìž udìlali zajímavý rozhovor. Vìtšinu filmù promítneme z DVD. Pøestože je jejich obrazová kvalita rùzná a v nìkterých pøípadech rozhodnì ne ideální, je to pro nás jediná možnost, jak filmy pøedstavit èeskému divákovi. Filmové kopie k vìtšinì filmù prostì nejsou k dispozici, pøípadnì není v našich silách se k nim dostat. Vìøíme, že oceníte skuteènost, že jsme výraznì zvýšili divácký komfort vložením titulkù pøímo do obrazu. Podaøilo se to pøedevším díky úsilí pøekladatelù, kteøí nachystali v mnoha pøípadech kromì pøekladu také naèasování titulkù. I když si myslíme, že jsou pro naše úèely DVD dostateèné (jedná se pøece v podstatì o studijní projekce), jsme rádi, že vám mùžeme alespoò 4 filmy nabídnout na klasických filmových kopiích. Rozhodli jsme se v tomto roce zkrátit úvodní slovo pøed filmy. Uvìdomujeme si totiž, že program je natolik nároèný, že musíme divákovi dopøát dostateèný èas na odpoèinek a obèerstvení. Nerezignovali jsme tím však na informaènì-vzdìlávací složku semináøe a vynasnažili jsme se sestavit katalog, který by poskytnul zájemcùm o problematiku co nejvíce informací. Jsme rádi, že se nám jej podaøilo ozvláštnit nìkolika rozhovory, které alespoò èásteènì suplují absenci hlavního hosta na letošním roèníku. Hosty semináøe mìli být pùvodnì Branko Baletiæ - øeditel Èernohorské kinotéky, producent a jeden z nejvýznamnìjších èernohorských režisérù a pøedstavitel mladší generace èernohorských filmaøù Andro Martinoviæ. Oba nakonec museli svou úèast odøeknout. Závìrem chci øíct, že program, který jsme pro vás nachystali, vznikl pouze díky nezištnému nasazení více než desítky lidí. Myslím si, že je skvìlou ukázkou toho, že i dnes lze vìci dìlat ve vlastním volném èase, bez nároku na finanèní odmìnu. Pøeji si, aby vám pøinesl nezapomenutelný, pozitivní zážitek, a doufám, že se uvidíme u balkánských filmù i pøíštì. Jiøí Fiala - dramaturg Vsetínského filmového maratonu 2014 ___________________________________________________________________________

Èernohorský film - expozice identity Andro Martinoviæ, pøeložila Silvia Matúšová Jak se Èerná Hora seznamovala s kinematografií a pohyblivými obrázky? Existují zápisky, že 1. 11. roku 1902 byl ve Vídni pøedstaven jeden z filmù z dílny Ferdinanda Šomoðije „U Crnim Brdima na Knjaževom dvoru crnogorskom“ (V èerných kopcích ve vévodském paláci èernohorském). Pravdìpodobnì to byla první pøíležitost vidìt scény natoèené v Èerné Hoøe. První „kinematografické pøedstavení“, neboli promítání na území Èerné Hory, následovalo nìkdy kolem roku 1903 v Cetinje. Stejnì jako jinde na svìtì, i zde došlo k fascinaci novým vynálezem. Mezi prvními cizinci, kteøí navštívili Èernou Horu, byli i konzul Arnold Muir Wilson a jeho kameraman Frank Mottershaw. První filmové dokumenty vytvoøené na území Èerné Hory bohužel nebyly dochovány nebo jsou ještì „neobjevené“ v nìjakém skladu. Málo se toho ví i o prvním kinì v kavárnì Lovæen Petka Pajeviæe, kromì toho, že bylo otevøeno v roce 1908. Pøítomnost kameramanù, kteøí tehdy dìlali populární žurnály, byla stále vìtší, zejména díky vyhlášení Èerné Hory královstvím (1910). Již poèátkem následujícího roku je na podnìt Ljuba Tamindžiæe otevøeno v èernohorském královském divadle „Zetski dom“ první stálé kino. Kromì Tamindžiæe ukázal zvláštní nadšení pro film Branko Šobajiæ, který v roce 1913 otevøel v Nikšièi druhé kino. S vypuknutím první svìtové války ale pøestala tato kina fungovat.

3

Bìhem války, stejnì jako bìhem pøedešlých váleèných konfliktù, vydávali spoustu filmových žurnálù Pateovi a Gomonovi kameramani. Kamerou byly zaznamenány i dny krále Nikoly v exilu. Mimoøádnì zajímavé jsou zahranièní hrané filmy, které jsou inspirovány Èernou Horou nebo spíše pøedstavou o ní. Jsou nerealistické, plné exotických a fantastických detailù. Napø. jeden z ruských prùkopníkù D. Haritonov natoèil roku 1912 film Balkanska carica (Balkánská carevna) inspirovaný stejnojmenným dramatem prince a pozdìjšího krále Nikoly I. Za zmínku také stojí, že slavný americký filmový producent a režisér Cecil DeMille natoèil dva filmy, jejichž dìj se odehrává v Èerné Hoøe Neustrašiva (Nebojácná) podle stejnojmenné novely Eleonory Ingram a Zarobljenik (Vìzeò). Oba filmy z roku 1915, jsou zachovány. První film, který mùžeme považovat z vícero dùvodù za èernohorský, byl natoèen v roce 1922 v Itálii. Scénáø k Voskresenja ne biva bez smrti napsal Vladimir D. Popoviæ, ministr spravedlnosti pøedposlední èernohorské vlády v exilu, který spolupracoval i na režii filmu. Na koneèné verzi scénáøe pracoval také slavný italský básník Gabriele d'Anuncio. Hlavní roli hrála diva italského nìmého filmu Elena Sangro a také Èernohorci, kteøí zùstali v Itálii po pøipojení Èerné Hory k Srbsku v roce 1918. Popoviæovy motivy byly pøedevším politické, „Voskresenje“ mìlo upozornit západní veøejnost na zmizení zemì, jež bojovala na stranì Spojencù a na nespravedlnost vùèi èernohorskému národu. Navzdory tomu, že byl film plný emocí, nic se samozøejmì nezmìnilo. Ale byl to významný a odvážný pokus o obranu èernohorské identity novým médiem, jehož expresivní možnosti se teprve hledaly. V pozdìjších bouølivých událostech byl film ztracen, ale jeden jeho díl byl pozdìji náhodou nalezen. S pomocí této pásky a dochovaných fotografií profesor Dejan Kosanoviæ provedl èásteènou rekonstrukci tohoto filmu. Do druhé svìtové války bylo v Èerné Hoøe natoèeno nìkolik zahranièních filmù, z nichž se dva zabývají èernohorskou tématikou - Zákon crnih brda (Zákon èerných kopcù) a Fantom Durmitora. Za druhé svìtové války je umìlecká tvorba doèasnì nahrazena prací váleèných kameramanù. Pokraèování filmového umìní v Èerné Hoøe pøichází teprve s koncem druhé svìtové války. V souladu s plánem rozvoje kinematografie byla v Cetinje v roce 1949 založena první èernohorská filmová spoleènost Lovæen film. Zejména díky jménování Alekse Leka Obradoviæe øeditelem uèinil Lovæen film spoustu dobrých krokù týkajících se produkce filmù, spolupráce s dalšími jugoslávskými a mezinárodními centry a k probuzení zájmu mladých lidí o film. Lovæen film se ale brzy reorganizoval na základì federálního zákona a byl rozdìlen na tøi segmenty: Lovæen film (zabýval se výrobou filmu), Mediteran film (filmovì-technické služby) a Zeta film (distribuce filmu). Rozhodující okamžik pro relativnì malé produkèní spoleènosti, jakým Lovæen film byl, pøišel roku 1962, kdy byl zrušen federální fond na podporu kinematografie. Z tohoto fondu dostávaly výrobní spoleènosti finanèní prostøedky v takovém procentu, v jakém se podílely na produkci domácího filmu na území celé Jugoslávie. Financování z pøíjmù získaných uvedením domácího a zahranièního filmu na zúženém území s malým poètem obyvatel nebylo dlouho udržitelné. Už od svých zaèátkù produkoval Lovæen film filmy, které ukázaly, že Èerná Hora bude prostorem s filmovými tvùrci výjimeèného nadání a specifické citlivosti. Jejich vzájemnì nesourodé rukopisy byly charakteristické nejen výraznou osobitostí, ale i vlivem prostøedí, ve kterém se dále rozvíjeli. Jedna vìc ale zùstala pro všechny stejná - byli inspirováni Èernou Horou a vraceli se k ní, každý svým vlastním zpùsobem. V prvotní tvorbì, nìkdy s nadbytkem „vznešeného patosu“, mùžeme najít opravdu mimoøádné filmy, jako je Mrtvi grad (Mrtvé mìsto) z roku 1952 režiséra Velji Stojanoviæe a scénáristy Ratka Duroviæe. Produkce hraných filmu zaèala Lažnim carom (Falešný car -1955). Následovala øada zajímavých filmù, jako Zle pare (Špatné peníze), Èetiri kilometra na sat (Ètyøi kilometry za hodinu), které režíroval Velja Stojanoviæ, Dan èetrnaesti (Ètrnáctý den) režiséra 4

Zdravka Velimiroviæe (uveden na festivalu v Cannes), a také spolupráce se zahranièními autory Ne ubij (Nezabíjej), který režíroval Claude Autant-Lara. Pro Lovæen film pracovali také Vojislav Nanoviæ, George Skrigin, Bojan Stupica, a další. Zdá se však, že strategie jediné èernohorské produkèní spoleènosti nebyla dostateènì promyšlená, a že se oddala typické èernohorské megalomanii. V tehdejším systému fungovalo filmové odvìtví na bázi kapitalistických principù. To vedlo spoleènì s eliminací spolufinancování z federální úrovnì a nedostateèné participaci koproducentù ke krachu Lovæen filmu. Je známo, že pokud jednou zažijeme krach, je tìžké nìco opìt sestavit a znovuobnovit. Vytvoøení Filmového studia Titograd (Fimski studio Titograd, 1966) s Èedem Vuleviæem v èele provázelo spoustu potíží. V následujících letech natoèilo toto studio v koprodukci s dalšími centry filmy jako Lelejska gora (Lelejská hora) Zdravka Velimiroviæe, Sramno ljeto (Ostudné léto) Branislava Bastaæe, Nizvodno od sunca (Kde slunce zapadá) Fedora Škubonji, Derviš i smrt (Derviš a smrt) Zdravka Velimiroviæe a Beštije (Zvìø) Živka Nikoliæe. V èinnosti Flmového studia Titograd pokraèuje od roku 1978 spoleènost Zeta film Budva, která, i když se zabývala zejména distribucí, s Kinoklubem Beograd vyprodukovala film Pre istine (Pøed pravdou) Vojislava Kokana Rakonjce. Následovaly Trinaesti jul (Tøináctý èervenec) Radomira Baji Šaranoviæe, Djeèak je išao za suncem (Chlapec odešel za sluncem) Bana Bastaæe, Èudo neviðeno (Nevídaný zázrak) Živka Nikoliæe, jenž byl ocenìn Støíbrnou medailí v Moskvì, Dobrovoljci (Dobrovolníci) Predraga Goluboviæe, U ime naroda (Ve jménu lidu) a Iskušavanje djavola (Pokoušení ïábla) Živka Nikoliæe. Nesmíme opomenout ani tradici krátkého dokumentárního filmu. Mezi nejúspìšnìjší patøí filmy Momira Matoviæe. Znaèný poèet autorù z Èerné Hory tvoøilo své filmy v jiných oblastech. Vytvoøili tak most mezi kulturami blízkých národù. Mezi nejvýznamnìjší patøí urèitì Krsto Papiæ, Veljko Bulajiæ, Branko Baletiæ, Vlatko Giliæ, Krsto Škanata, Predrag Goluboviæ, Lola Ðukiæ, Živko Nikoliæ, scénárista Mirko Kovaè a rovnìž jeden ze zakladatelù záhøebské školy animovaného filmu Dušan Vukotiæ držitel Oscara za film Surogat i drugi. Jugoslávii jako celku se poèátkem devadesátých let pøihodilo to, co se jugoslávskému filmu pøihodilo o pár desítek let døíve. Decentralizace zpùsobila, že kinematografie jednotlivých republik zaèaly pùsobit samostatnì a víceménì opouštìjí spoleènou ideologickou platformu. Za zmínku stojí, že již v roce 1968 byla vedena ve Filmové kultuøe polemika, zda-li existuje spoleèný jugoslávský film. Èerná Hora se doèkala na pokraji událostí pøi rozpadu zemì spousty kolektivních klamù, jenž mìly poèátky pøed desetiletími. Ve víru politické a ekonomické krize byla zhasnuta svìtla v sálech kin a film, jakožto prostor svobody, kritického pohledu na skuteènost i jako znak identity, se stal nadbyteèný. A nevítaný jako svìdek. Protože filmy bývalé zemì vypráví pøíbìhy o jejím trvání, o tom jací jsme byli a jací jsme, tento obraz historie není možné vymazat. Èernohorský film po osamostatnìní Èerné Hory (do roku 2008) Vracejíc se k sobì se Èerná Hora možná vrací i k filmu. Samozøejmì opìt se musí zaèít ex nihilo. Zdá se, že na území Èerné Hory jsou rùzné generace nuceny opakovanì dìlat stejnou prùkopnickou práci. V roce 2008 byl pøijat nový zákon o kinematografii, který by mìl poskytovat mnohem více penìz na spolufinancování filmù. Samozøejmì, že vše neøeší úplnì ideálním zpùsobem, ale není snadné bojovat s tìmi, kteøí vnímají výdaje na kulturu jako nezbytný náklad, nikoliv jako v mnoha aspektech významnou investici. To, co v znaèné míøe brání dostat se k profesionálním standardùm v realizaci filmù, je nedostatek technicko-technologického vybavení, a to zejména studia s doprovodnou jevištní a 5

osvìtlovací technikou. Atraktivní a rozmanité krajiny, stejnì jako v turizmu, nemohou být zhodnoceny správným zpùsobem, pokud neposkytujete potøebnou infrastrukturu. Pøi práci zahranièních týmù by bylo prakticky možné edukovat i tým místních filmových odborníkù. Bohužel Televize Èerné Hory jako veøejné médium nedìlá stále nic v otázce vlastního dramatického programu. Fakulta dramatických umìní v Cetinje funguje v nevyhovujících podmínkách a udržuje se pøevážnì díky nadšení uèitelù a studentù. Èernohorská kinotéka vstoupila do projektu rekonstrukce budovy, ve které bude veškeré potøebné vybavení hodno této instituce (od skladu po kinosály) a vytvoøení reprezentativní spoleènosti. Toto bude jeden z ukazatelù pøipravenosti pracovat v oblasti filmu systematicky a kontinuálnì. A koneènì, co se týká dnešní produkce, je jasné, že není možná jen jako osamocený „incident“. Kromì oznámení Ministerstva kultury je nezbytné pøijmout urèité standardy a kritéria a splnit požadavky na žádost o podporu zahranièních fondù. Samozøejmì pøedevším prostøednictvím vytvoøení stálé spolupráce mezi producenty z regionu, kteøí jsou seznámeni s tímto typem propojení. Je to také zpùsob oživení vlastní tradice a vyhnutí se riziku absolutizace hodnot identity sebe samého. Snad budeme brzy hovoøit o autorech autentických hodnot v souèasném èernohorském filmu. Jen aby bylo místo, kde se tyto filmy mohou uveøejnit, protože mnohá kina jsou zavøená. Snad ano. Protože „opuštìný chrám je pøesto chrámem“. Èlánek uveøejnìn v Sarajevske Sveske è.19/20, èerven 2008. Do katalogu je zaøazen se souhlasem autora. O tom, jaká je situace po pìti letech od uveøejnìní tohoto textu a o dalších vìcech týkajících se èernohorského filmu, jsme si povídali právì s Andrem Martinoviæem:

O minulosti a souèasnosti filmu v Èerné Hoøe s režisérem Andrem Martinoviæem Ptali se Milan Kostelník a Jiøí Fiala, pøeklad Branka Èaèkoviæ Program našeho festivalu je poskládán ze dvou tøetin z filmù natoèených ještì v dobách Jugoslávie. Který film se vám vybaví, když se øekne jugoslávská kinematografie? Doba, kdy byly natoèené filmy, které tvoøí vìtšinu programu vašeho festivalu, už se ve srovnání s tím, co následovalo po rozpadu Jugoslávie, v kultuøe jeví jako doba tak dávná jako ta, ve které žil Periklés. Vyrùstal jsem s dìdou (Veljko Mandiæ), jenž hrál ve filmech a seriálech, které se natáèely po celé Jugoslávii, a velmi brzy jsem mìl pøíležitost zjistit, jak vzniká jeden úplnì nový svìt kombinováním skuteènosti a fikce. Rozhodl bych se pro film, který byl velmi podnìtný ve smyslu pøemýšlení o možnostech filmu jako vyjadøovacího média - jedná se o film „Nákupèí peøí“ režiséra Alexandra Petroviæe. Myslíte, že diváci v tehdejší Èerné Hoøe mìli k filmùm natoèeným v èernohorských filmových studiích nìjaký speciální vztah? V Jugoslávii, Èerná Hora nebyla žádnou výjimkou, mìl domácí film velkou sledovanost a 6

vždycky pøilákal do kin víc divákù než filmy americké. Je tøeba pøipomenout, že repertoár byl velmi bohatý, uvádìly se filmy rùzných adres, ne jako dnes, když v multiplexech mùžete vidìt témìø výhradnì filmy velkých filmových studií. Èernohorské publikum mìlo v oblibì filmy, které vytvoøili èernohorští autoøi, i když ne vždy souhlasilo s obrazem spoleènosti, kterou prezentovali. Filmy v Jugoslávii vznikaly velmi èasto napøíè republikami. Na jejich výrobì se vìtšinou podílelo více filmových studií z rùzných zemí Jugoslávie. Existuje podle vás nìco jako èernohorský proud v jugoslávské kinematografii? Lze nìkteré tehdejší filmy oznaèit termínem èernohorský film? Filmy v Jugoslávii vìtšinou vznikaly jako koprodukce spoleèností z více republik. Je zajímavé, že jsme se dnes po tom všem vrátili ke stejnému konceptu a velká èást filmù zase vzniká ve vzájemné spolupráci. Myslím si, že je pro filmy z toho období nejpøesnìjší oznaèení jugoslávský film, ale samozøejmì je možné díla, do kterých významnì pøispìli èernohorští tvùrci, buï jako producenti anebo jako režiséøi, nazvat èernohorskými filmy. V programu našeho festivalu jsme vyèlenili nejvíce prostoru filmùm režiséra Živka Nikoliæe. Jaký je váš vztah k jeho tvorbì? Jsou jeho filmy a odkaz stále podnìtné pro souèasnou generaci filmaøù z Èerné Hory? Nejvíce prostoru v této svého druhu retrospektivì plným právem dostal Živko Nikoliæ. On je opravdu autentický tvùrce, v jehož díle by³ všudypøítomný èernohorský topos. V jeho filmech najdete jemnou výtvarnost a ostrý smysl pro humor. Popularita, kterou jeho filmy mají u souèasného publika, ukazuje, že pøežily první korekturu èasu, což není pøípad nìkterých dalších zavedených filmù. Samozøejmì, že na takový odkaz bere ohled i souèasná generace filmaøù, aspoò ve smyslu vìdomého nebo nevìdomého vzdalování se od tohoto gravitaèního pole. Které další osobnosti a filmy považujete za nejpodstatnìjší v historii èernohorské kinematografie? Z Èerné Hory pochází øada tvùrcù, kteøí zanechali významnou stopu v jugoslávské kinematografii. Tady jsou jen nìkteøí z nich: Veljo Stojanoviæ, Ratko Ðuroviæ, Vlatko Giliæ, Milo Ðukanoviæ, Zdravko Velimiroviæ, Branko Baletiæ, Mirko Kovaè, Božidar Nikoliæ, Cico Peroviæ, Slobodan Aligrudiæ, Veljko Mandiæ, Boro Begoviæ aj. Kolik se natáèí celoveèerních filmù v Èerné Hoøe dnes? Jaké jsou možnosti ve vaší zemi uskuteènit filmové projekce? Kolik je v ÈH kin a jaká je jejich návštìvnost? Dnes se v Èerné Hoøe s velkým individuálním úsilím udržuje urèitá kontinuita ve výrobì celoveèerních hraných filmù. Pokud bychom poèítali prùmìr za minulé desetiletí, dostali bychom poèet jeden až dva filmy za rok. Dalším problémem je znièená sí kinematografù (až na kina Cineplexxu), kinosály ve mìstech se velmi pomalu obnovují a modernizují tak, aby zvládly projekce z nových zvukových a obrazových médií. Údaje o návštìvnosti ukazují, že zájem existuje, jenom je tøeba nabídnout dobré podmínky ke sledování filmù a rùznorodý repertoár. Kde získávají souèasní filmoví tvùrci z Èerné Hory své filmaøské vzdìlání? Jaké mají možnosti natoèit své první filmy? Po dlouhé dobì, kdy se filmaøi museli vzdìlávat ve støediscích mimo Èernou Horu, byla založena Fakulta dramatického umìní v Cetinje a Fakulta vizuálního umìní v Podgorici. Bohužel, s ohledem na to, že je fond na podporu filmù velmi skromný, perspektiva èernohorského filmu je 7

velmi omezena. Snažíme se to zmìnit. Jsou nìèím souèasné èernohorské filmy odlišné od zbytku filmové tvorby v zemích bývalé Jugoslávie? Souèasný èernohorský film se snaží získat své místo na novém filmovém místopisu, ale ještì poøád to jde ztìžka. Dùvodem je chybìjící filmová báze, ale i kvalita natoèených filmù. K úspìchùm se pøichází postupnì, je tøeba více investic a více pøíležitostí k realizaci kvalitních projektù. Do programu festivalu jsme zaøadili i vaše filmy Masky a Nedotèení sluncem. Jak se vám podaøilo získat do hlavních rolí takové herecké osobnosti, jako jsou Mirjana Karanoviæ a Milena Draviæ? Krátké filmy, které jsem natoèil, jsou poznamenané úèastí výjimeèných hereèek, se kterými bylo opravdu jednoduché pracovat. Zásadní roli v této spolupráci sehrálo spoleèné pøesvìdèení, že dìláme nìco, èemu vìøíme. V souèasné dobì jste zaèal natáèet svùj první celoveèerní film, který má nést jméno Odysseus. Mùžete prozradit víc o tomto projektu? Teï pøipravuju natáèení svého prvního celoveèerního filmu. Jedná se o triptych, jehož hlavním tématem je vztah otce a syna v mezních životních situacích. Projekt už v roce 2010 dostal první cenu v konkurzu našeho Ministerstva kultury, ale bohužel to nestaèilo k tomu, abych film dokonèil. Stejnì jako u ostatních projektù doufáme, že se nám podaøí zajistit dodateènou podporu v dalších fázích realizace. Jaký je podle vás nejvìtší úspìch souèasné èernohorské kinematografie? Nejvìtším úspìchem èernohorského filmu je asi to, že ještì nìjak pøežívá. Pøipravuje se v souèasné dobì v Èerné Hoøe kromì vašeho filmu ještì nìco dalšího, na co se mùžeme tìšit? Co se týèe nových projektù, vím, že se pøipravují tøi hrané filmy. Dokonèen je již krátký film mladého režiséra Ivana Salatiæe, zbylé dva budou realizovány v nejbližší dobì. V souèasné dobì se pracuje i na nìkolika dokumentárních filmech. Existuje v Èerné Hoøe nìjaké povìdomí o èeské kinematografii? Èeská kinematografie mìla v Jugoslávii zvláštní postavení jednak kvùli výjimeèným èeským autorùm (jakými byli Klos, Menzel, Forman, Passer) a jednak kvùli lidem z tohoto území, kteøí se vzdìlávali na FAMU v Praze. Rádi bychom v Èerné Hoøe vidìli víc souèasných èeských filmù .

Andro Martinoviæ Andro Martinoviæ se narodil v r. 1977 v Nikšiæi. Absolvoval studium obecné literatury a teorie literatury a filmové a televizní režie v Bìlehradu. Magisterské studium dokonèil na Filologické fakultì v Bìlehradu obhajobou diplomové práce, která pojednávala o naratologických paralelách mezi literaturou a filmem. 8

Je hlavním redaktorem Èernohorské kinotéky a docentem na Fakultì vizuálních umìní Univerzity Mediteran v Podgorici. Jednu dobu psal sloupky do Art pøílohy deníku Vijesti a publikoval v odborných èasopisech. Je autorem nìkolika krátkých filmù rùzných žánrù (hraný, dokumentární a animovaný), které byly uvedeny v oficiálních soutìžích na více než dvaceti prestižních mezinárodních filmových festivalech (Montpellier, Huesca, Drama, Berlín, Sarajevo, Motovun, Bìlehrad, Reykjavík aj.). Film Nedotèeni sluncem dostal cenu Zlatna plaketa Beograda a byl vyhlášen nejlepším jugoslávským krátkým hraným filmem roku 2002. Eurochannel zahrnul tento film do European Short Film Tour, do kterého byly vybrány nejlepší evropské krátké filmy v období od roku 2000 do roku 2010. Film Masky byl prodán do víc než dvaceti státù. Je spoluautorem scénáøe celoveèerního hraného filmu Odysseus, který dostal hlavní cenu v konkurzu Ministerstva kultury na podporu kinematografických dìl. V souèasné dobì jej zaèíná natáèet v produkci spoleènosti Artikulacija. Další poznatky zejména o souèasné èernohorské kinematografii pøináší rozhovor s filmovým producentem a øeditelem nejaktivnìjší èernohorské produkèní spoleènosti Artikulacija Ivanem Ðuroviæem.

Jak se dnes toèí filmy v Èerné Hoøe - rozhovor s producentem Ivanem Ðuroviæem Otázky Jiøí Fiala, pøeklad Jelena Radièanin Domnívám se, že Èernohorská kinematografie má solidní tradici. Tvùrci jako Živko Nikoliæ, Zdravko Velimiroviæ, Bane Bastaæ, nebo Radomir Saranoviæ urèitì svým významem pøesáhli území Èerné Hory a uplatnili se v prostoru bývalé Jugoslávie a mnohdy i za jejími hranicemi. Myslíte si, že souèasní èernohorští tvùrci èerpají ve svých filmech z odkazu svých pøedchùdcù? Napadá vás pøíklad takového ovlivnìní? Èerná Hora, i když teritoriálnì a podle poètu obyvatel velmi malá, a aèkoliv kinematografie v takových malých prostøedích má velmi limitované možnosti, vygenerovala opravdu velká jména filmu pøerùstající regionální rámec! Kromì zmínìných umìlcù, jejichž autorský opus do znaèné míry souvisel s Èernou Horou, se musíme zmínit také o velkých jménech, jako jsou Veljko Bulajiæ, Krsto Papiæ, první jugoslávský nositel Oskara Dušan Vukotiæ, dále Vlatko Giliæ a o mnoha dalších tvùrcích, kteøí (což je velké neštìstí pro nás v Èerné Hoøe) museli odejít z malého prostøedí a zanedbatelnì malé kinematografie, aby se nejenom realizovali jako autoøi, ale také aby se dostali mezi pøedstavitele kinematografií zemí, ve kterých žili. Tato skupina autorù mìla vliv na to, že se film stal dùležitý pro mladou generaci filmaøù, i když si nejsem úplnì jistý, do jaké míry je pøímo ovlivnila. Musím konstatovat, že nová generace èernohorských filmaøù má svùj vlastní osobitý styl. Každý jedinec dává filmu svou osobitou peèe. Od starších tvùrcù se liší nejenom vyhýbáním se tématùm týkajících se èernohorské tradice, oni se prostì zabývají jednotlivcem v moderní spoleènosti, zabývají se nìjakými jinými významy skrz jiný stylový pøístup apod. Opravdu se musí uznat, že udìlali radikální obrat. Jak moc jsou to dobré 9

filmy - to je otázkou, ale že jsou jiné - to urèitì jsou! Souèasná èernohorská kinematografie je zatím velmi malá. Byla doba, kdy se v Èerné Hoøe nenatoèil roènì žádný film. V posledních letech se situace zlepšuje, takže jsme mohli pro náš festival sestavit kolekci nových èernohorských filmù, což by pøed pìti-šesti lety asi nebylo možné. Zmìnilo se v Èerné Hoøe nìco, co umožnilo filmaøùm zaèít natáèet? Za prvé, zmìnila se technika, kterou se natáèí film, filmová tvorba je pøedevším mnohem levnìjší, tím pádem je mnohem jednodušší natáèet, støíhat, atd. Èerná Hora jako malý ekonomický systém, zejména v dobì globální krize, nemùže financovat velké rozpoèty, ale díky velkému nadšení, zejména mladší generace, nyní máme jakžtakž kontinuitu v natáèení filmù. Mezitím vznikly akademie, kde se vzdìlávají režiséøi, producenti, dramaturgové a herci, Èerná Hora se objevuje na klíèových festivalech a trzích, ale znovu musím zdùraznit že, pøedevším nadšení je hlavní hnací sílou pøed èasto Sisyfovským pokusem natoèit u nás film! Zdá se, že natoèit v Èerné Hoøe film, není úplnì jednoduché. Mùžete srovnat situaci v Èerné Hoøe se situací v jiných postjugoslávských zemích? Bohužel, Èerná Hora stále nemá zastøešující filmovou instituci, ani filmový fond s pøesnì regulovanými zdroji financování, takže jsme èasto závislí na osobních prioritách èi spíše afinitách Ministerstva kultury, které pomáhá filmu pøes konkurzy, a roènì dá èástku, kterou v regionu dostává filmový debutant. Nyní máme na ministerstvu špièkové lidi, kteøí se skuteènì snaží pomáhat èernohorské kinematografii, ale nemùžeme být spokojeni, dokud jsme závislí na nìèí dobré vùli, a ne na své práci! Musím pøipomenout, že finanèní síla státu (vzhledem k velikosti jeho ekonomiky) je velmi omezená, a tak se jen obtížnì jedná o opravdovém financování filmu. Doufáme, že v nejbližší budoucnosti budeme mít nový zákon o filmu, který pøinese tøi klíèové skuteènosti pro rozvoj filmového prùmyslu v naší zemi - filmové centrum, filmový fond a daòové pobídky, jejichž prostøednictvím bychom v dohledné dobì mohli násobit kvantitu produkce filmu, podle rèení - z kvantity se rodí kvalita! Musím øíct, že v posledních letech bylo udìláno mnohem více než v minulých dvou desetiletích, a to nejen pokud jde o filmovou produkci, ale o vše ostatní, co vytváøí kinematografii. Nyní máme vysoké školy, kinotéku, kontinuální konkurz na spolufinancování filmu, finanènì se podporuje úèast na klíèových festivalech, pomalu pøistupujeme k evropským filmovým institucím a fondùm, vzniká základ, který by mìl vytvoøit pøinejmenším stejnì úspìšné mladé autory, jako byli jejich pøedchùdci! Vaše spoleènost Artikulacija je jednoznaènì nejaktivnìjší produkèní spoleèností v Èerné Hoøe, alespoò soudì podle toho, že více jak polovina souèasných èernohorských filmù vznikla vaším pøièinìním. Co vás vedlo k založení této spoleènosti a jak tìžké je dnes v Èerné Hoøe ve filmové branži pøežít? My jsme nejstarší nezávislá filmová produkce a myslím, že i nejaktivnìjší. V praxi jsme dlouhou dobu byli jediní, kteøí se filmem dokázali uživit, a to buï prostøednictvím produkce, anebo poskytováním služeb zahranièním produkcím, které se rozhodly natáèet v Èerné Hoøe. Na zaèátku to byla opravdová exotika, novináøi se nás èasto ptali, co to vlastnì znamená producent, produkce, atd. V posledních letech se objevily i jiné filmové produkce, které jsou v oboru úspìšné. To, co je spoleèné pro všechny, je obrovská láska k filmu, která nás posunuje i tehdy, když sotva nacházíme smysl v tom všem, a v nìjaký vážný finanèní zisk ani moc nedoufáme! Jistì, každý z nás se celou svou bytostí dává filmu, a já doufám, že se nám to jednoho dne v dobrém vrátí!

10

Mùžete zhodnotit vaši dosavadní èinnost, co se vám a Artikulaciji zatím nejvíce vydaøilo? A naopak - litujete nìèeho? Zdá se mi, že natoèit film je samo o sobì úspìch. Zejména v prostøedí, které není nejbohatší, ale i v jakémkoli jiném. To mi ale samozøejmì nestaèí. Mám dojem, že každý film, na kterém jsme pracovali, udìlal krok vpøed pøi budování filmového prùmyslu v naší zemi. Pohled z Eiffelovy vìže (Pogled sa Ajfelovog tornja) je náš první film, byli jsme prakticky dìti bez zkušeností, za sebou jsme nemìli jediný natáèecí den, ale podaøilo se nám natoèit film, který podle poètu divákù byl velmi úspìšný, a to nejen u nás, ale i v regionu. A co je velmi dùležité - je to první nezávislá produkce v Èerné Hoøe! Pak pøišla první menší koprodukce. Potom i experimentální film, který jsme financovali sami, krátké filmy a Poslední kapitola (Ascent) Nemanji Beèanoviæe, která vzbudila pozornost milovníkù autorského filmu a dostala dobré kritiky v nejvýznamnìjších mezinárodních filmových èasopisech i na filmových portálech. Zdá se mi, že se nám vždy podaøilo udìlat krok vpøed a že to všechno pøispìlo k popularizaci naší snahy u mladých lidí. Jsme také prùkopníky v produkèním servisu a podnìcovatelé dalších filmových iniciativ… Prostì jsem se neustále snažil zvyšovat kvalitu produkce, a už technickou nebo personální, aby podmínky natáèení byly co nejlepší. Ale to, na co jsem opravdu hrdý, je skuteènost, že utváøíme mladé autory a tým, a to nejen v profesionálním smyslu, ale zdá se mi, že pùsobíme i na jejich lidské kvality! Samozøejmì, existují nìkteré vìci, na nìž nejsem pøíliš hrdý. Nìkdy jsme museli dìlat kompromisy, když nemáte všechno potøebné, tím pádem nìkteré filmy pøišly o nìkterý den natáèení, o nìjakou ruku navíc, možná právì o tu, která by tento film uèinila mnohem vìtším, nejenom v produkèním smyslu! S jakým ohlasem se v Èerné Hoøe setkávají vaše filmy? Jak se filmy dostávají k divákùm? Je to prostøednictvím kina, televize, nebo je to záležitost spíše ojedinìlá - festivalová? Jak jsem již øekl, nìkteré z našich filmù dosáhly velkého úspìchu v kinech, ale domácí milovníci filmu mají možnost je vidìt pøedevším prostøednictvím domácích festivalù (Hercegnovský Filmový Festival), a pak na DVD nebo v televizi. Reakce jsou rùzné, a jsem rád, když jsou reakce na nìkterý film radikálnì odlišné - od nejhorší kritiky až k smekání klobouku! Mám jenom mizerný pocit, když v tom nevidím upøímný postoj, ale provinèní závist! Daøí se vám dostat vaše filmy za hranice Èerné Hory? Zaznamenali jste nìjaký mezinárodní úspìch? V poslední dobì naše filmy hodnì cestovaly po festivalech po celém svìtì. Zmíním se o krátkém filmu To je vše (Sve to), který navštívil více než 30 festivalù, také už zmínìný film Poslední kapitola, který také hodnì cestoval a získal fanoušky z celé Evropy, od laikù až po odbornou veøejnost (Cineuropa, festival Raindance, atd.). Chci pøipomenout, že jsme poslední tøi roky pøítomní v hlavních programech Sarajevského filmového festivalu. Samozøejmì, budou i ceny, ale stále èekám na ten správný zásah! Vím, že v souèasnosti máte v bìhu minimálnì dva projekty. Pøed dokonèením je zøejmì film Djeèaci iz ulice Marksa i Englsa Nikoly Vukèeviæe a v souèasnosti by se mìl zaèít natáèet film Odisej Andra Martinoviæe. Mùžete prozradit více o tìchto filmech? Djeèaci (Chlapci) budou brzy pøedstaveni, a u nich opravdu oèekáváme dobrou odezvu publika, a pak i úspìch na festivalech! Odiseje (Odyssea), doufám, brzy zaèneme natáèet, a ona by mìla být našim favoritem na pøíští rok! Ještì je tøeba poznamenat, že jsme se v loòském roce jako koproducenti zúèastnili opravdu dobrých a velkých projektù, a zdá se mi, že nás to všechno 11

etabluje jako zajímavé hráèe ve filmovém prùmyslu v regionu. Chtìl bych zdùraznit, že jsme menšinoví koproducenti nejdražšího makedonského filmu Do balèaka (Do konce) významného režiséra Stoleho Popova, také jsme koproducenti filmu Srce mesara (Srdce øezníka) velkých profesionálù, ale v první øadì milých a hodných lidí Antoniho Nuiæe a Borise Matiæe. Také bych pøipomenul i práci na novém filmu Srdjana Dragojeviæe! Jde o èernohorsko-srbskou koprodukci Atomski zdesna (Atomovì zprava) jehož svìtová premiéra se bude konat v Podgorici pøesnì v den zaèátku vašeho festivalu! A jaké jsou vaše plány do budoucna? Mým pøáním je etablovat se jako spolehliví regionální partneøi pro všechny, kteøí vytváøejí dobré autorské filmy s potenciálem pro kina. Jednou z mých priorit je také vytvoøit dobrou infrastrukturu, která dokáže zhodnotit potenciál pøírodního bohatství, tak abychom se stali lídrem v poskytování produkèních služeb v regionu. Ale pøedevším, abychom se stali známí dobrými èernohorskými filmy! Máte povìdomí o èeské kinematografii? Pražská akademie vychovala znaèný poèet klíèových autorù jugoslavské kinematografie, kteøí zaèali natáèet zejména v druhé polovinì sedmdesátých let, tím pádem je vliv èeské filmové školy obrovský! Neexistuje milovník filmu, který nevidìl alespoò nìkterý z filmù Jiøího Menzela, Miloše Formana a dalších, ale já si velmi rád vzpomínám na jeden televizní seriál, který na mì, když jsem byl dítì, udìlal dojem - na Návštìvníky a pamatuju si, že sestry a matka plakaly pøi sledování Nemocnice na kraji mìsta ...

Ivan Ðuroviæ (narozen 1974, Podgorica, Èerná Hora) Absolvoval Fakultu dramatických umìní v Cetinje v Èerné Hoøe. Od roku 2004 pracuje jako producent a výkonný øeditel produkèní spoleènosti Artikulacija, kterou také založil. Produkoval 10 celoveèerních filmù a nìkolik dokumentárních a krátkých filmù. Podílel se také na produkci mnoha reklam pro známé svìtové znaèky, hudebních videoklipù a na dalších audiovizuálních projektech. Zabývá se televizní produkcí na Fakultì Dramatických umìní v Cetinje. Je organizátorem setkání Montenegro Film Forum. ___________________________________________________________________________

PROGRAM SEMINÁØE Pátek 4. 4. 2014 17.00 hodin

OSTUDNÉ LÉTO (Sramno leto) Èernohorci v jugoslávském filmu Jugoslávie 1969 / 79 min / DVD Režie: Branislav Bastaæ 12

Scénáø: Branimir Šæepanoviæ Kamera: Dario Bremec Hudba: Miodrag Iliæ-Beli Hrají: Vladimir Popoviæ, Krystyna Mikolajewska, Neda Spasojeviæ, Boro Begoviæ, Husein Æokiæ, Jovan-Burdus Janièijeviæ a další Do horské vsi pøichází vysoký muž v bílém obleku. Svým vzezøením i okázalým autoritativním vystupováním vzbuzuje ve vesnièanech zvìdavost i obavy. Posléze vyjde najevo, že je to Isak, syn Jakova, na jehož smrti mají vesnièané pravdìpodobnì podíl. Místní se nemohou shodnout, proè se vrátil. Nìkteøí hádají, že kvùli dívce Martì, pøevládne však názor, že je pøedstavitelem moci a do obce pøišel s nìjakým posláním, kterému úplnì nerozumí. Isakova pøítomnost je pro nì po celou dobu zneklidòující. Isak sám tvrdí, že procestoval celý svìt a teï se vrací domù. Jeho verzi však vìøí jen dívka Julia, se kterou se sbližuje, pasáèek Jevtije a malý sirotek, kterého si vzal pod ochranu. Nejen manželé Marty a Julie se jím cítí ohroženi. Z útržkù rozhovorù lze usoudit, že málokdo v obci má èisté svìdomí. Chování vesnièanù k Isakovi je na jednu stranu servilní, on však cítí, že se pøed ním pøetvaøují. Pøesto se ukáže, že je správnì neodhadl. Autorem scénáøe je Branimir Šæepanoviæ, podle jehož povídky natoèil Živko Nikoliæ film Smrt pana Goluži, který je rovnìž zaøazen do programu Vsetínského filmového maratonu. Lze øíci, že oba filmy spolu do znaèné míry rezonují. Téma strachu z neznámého a zároveò urèitá fascinace cizincem pøicházejícím z jiného svìta je spoleèné pro oba snímky. Stejnì tak paranoidní pøedstava, že k nim cizinec pøijel se zlým úmyslem. (-JF-)

Branislav Bastaæ Branislav „Bane“ Bastaæ se narodil v roce 1925 v Cetinje. Patøí k první generaci filmaøù, kteøí zaèali natáèet v padesátých letech pod køídly produkèní spoleènosti Lovèen film. Má na svém kontì témìø 50 krátkých dokumentárních filmù. Film Ostudné léto (Sramno leto) z roku 1969 se z jeho filmografie vymyká. Aèkoli je to pouze jeden ze dvou hraných dlouhometrážních filmù, které natoèil, zcela jistì patøí k nejzajímavìjším dílùm èernohorské kinematografie, stejnì jako jeho druhý film Djeèak je išao za suncem.(Jak šel chlapec za sluncem) z roku 1982. (-JF-) ___________________________________________________________________________ 18.45 hodin

MÍSTNÍ UPÍR (Lokalni vampir) Nová èernohorská kinematografie Èerná Hora 2011 / 113 min / DVD Režie: Branko Baletiæ Scénáø: Branko Kovaèeviæ Kamera: Živko Zalar Hudba: Leo Ðokaj

Slavnostní zahájení festivalu za úèasti velvyslankynì Republiky Èerná Hora J.E. Slavice Milaèiæ

Hrají:Milivoje Obradoviæ, Kristina Stevoviæ, Gordana Gadžiæ, Mladen Neleviæ, Branimir Popoviæ, Boro Stjepanoviæ, Ivana Mrvaljeviæ a další Romantická komedie o mladém muži, který se pøi svém podnikání dostává do problémù, jenž se rozhodne øešit velmi originálním zpùsobem. Protože není schopen zaplatit svým neúprosným 13

vìøitelùm, pøedstírá smrt a spoleènì se svou matkou zorganizuje vlastní pohøeb. Ukrývá se pak v podkroví jejího domu. Tímto svým zoufalým èinem ale nehodlá nadobro pøerušit všechny své styky se svìtem živých. Zejména jedna dívka je mu velmi blízká, takže opakovanì opouští svou skrýš. Protože nedokáže zùstat nezpozorován, zpùsobí mezi povìrèivými obyvateli malého zapadlého mìsteèka hotové pozdvižení. Ti dojdou k závìru, že se na svìt vrátil jako upír. Poèáteèní zdìšení je brzy rozptýleno vlnou pragmatismu. Místní upír se stává vyhledávanou turistickou atrakcí a mìsteèko se poprvé dostává na mapu svìta. Hlavní hrdina se nestaèí divit, co rozpoutal… (-JF-)

Branko Baletiæ Branko Baletiæ (* 1946) je srbsko-èernohorský režisér a producent. V souèasné dobì je øeditelem Èernohorské kinotéky. Jeho první filmovou zkušeností byla malá role ve filmovém debutu srbského režiséra, absolventa FAMU, Gorana Markoviæe Zvláštní výchova (1977) což je výjimeèná sociální kritika praktik v nápravných zaøízeních. Režíroval dvakrát v roce 1969 pro televizi, než si v roce 1981 sám napsal scénáø ke svému filmu Švestková šáva (Sok od šliva). V nìm organizuje DJ z malého mìsta (Miki Manojloviæ) velké umìlecké setkání. Jeho plány se však v této komedii køíží se zámìry potravináøské firmy, které chce za každou cenu zpropagovat své produkty. Následující snímek, Balkan expres (Balkan ekspres - 1983), je autorovým nejvýznamnìjším titulem. Od konce 80. let se Baletiæ zamìøil na práci producenta, ale natoèil ještì dva celoveèerní tituly. Film, jehož název bychom mohli pøeložit jako Vždy pøipravené ženy (Uvjek spreje žene - 1987), vypráví o sedmi dìlnicích, které po roztržce s vedením zemìdìlského družstva ukradou traktor a vydávají se na cestu do velkého mìsta. Nedávno vzniklý Místní upír (Lokalni vampir - 2011) je komedií o muži, který pøedstírá svou vlastní smrt, aby se vyhnul svým vìøitelùm. V souèasné dobì se Branko Baletiæ zabývá projektem Au Revoir, Montenegro. Jako producent se v posledních letech podílel na prvním filmu Željka Sošiæe Musím ti nìco dùležitého øíct (Imam nešto važno da vam kažem - 2005) a koprodukoval také pozoruhodný film Doktor Ray a ïáblové (Doktor Rej a djavoli - 2012) režiséra Dinka Tucakoviæe, což je film, který se snaží mapovat pobyt režiséra Nocolase Raye (Rebel bez pøíèiny…) v Jugoslávii, ve které strávil v šedesátých letech nìkolik rokù snahou o natoèení hororového snímku Doktor a ïáblové podle knihy Dylana Thomase. Hlavním hostem letošního Maratonu mìl být Branko Baletiæ. Jeho pracovní vytížení mu nakonec nedovolilo pøijet. Nabízíme proto alespoò krátký rozhovor, který jsme s ním udìlali. Branko je v nìm struèný, ale o to údernìjší…

Rozhovor s Brankem Baletiæem Ptali se Jiøí Fiala a Milan Kostelník, pøeklad Branka Èaèkoviæ Co se vám jako první vybaví, když se øekne èernohorská kinematografie? Umìlý spánek. Mohl byste zavzpomínat, jak se toèilo filmaøùm z Èerné Hory, když ještì existovala Jugoslávie? Zabíjení Jugoslávie vymazalo všechny moje vzpomínky. 14

Nevybavuju si už ani geografii. V rámci naši pøehlídky uvedeme režisérský profil Živka Nikoliæe. Jak jste vnímal jeho filmy v dobì jejich uvedení? Jaký máte k tomuto režisérovi, který byl v podstatì vašim vrstevníkem vztah? Grandiózní milovník filmu, který pochopil Èernou Horu proto i zemøel mladý. Máte na nìj nìjakou osobní vzpomínku? Jednou jsem ho radostnì plácl po rameni, a on zaúpìl bolestí. Co jsou podle vás nejvýznamnìjší milníky v historii èernohorské kinematografie? Ta historie nikdy neexistovala. Špatná nekoneènost je naším osudem. Lze o nìkterých filmech, natoèených v Jugoslávii øíct, že jsou ryze èernohorské? V mnoha výborných jugoslávských filmech byl cítit duch èernohorského depresivního optimismu. Velkých úspìchù nejen v zemích bývalé Jugoslávie, ale i v zahranièí zaznamenal Váš film Balkán Expres. V èem spoèívá podle vás jeho úspìch? Já jsem režisér, kaskadér a producent, který mìl štìstí. Tento film je zajímavý mimo jiné skvìlým hereckým obsazením. Jak vzpomínáte na práci s herci, jako jsou Velimir Bata Živojinoviæ, Dragan Nikoliæ èi Bora Todoroviæ? Hráli jsme spolu poker, dostali mì „mezi dva ohnì“ a sebrali mi celý honoráø. V osmdesátých letech jste v relativnì krátkém èase natoèil tøi velmi dobré filmy Sok od šljiva (Švestková šáva - 1981), Balkan ekspres (Balkán expres - 1983), a Uvek spremne žene (Vždy pøipravené ženy - 1987). K režii celoveèerního hraného filmu jste se vrátil až za dlouhých 23 let filmem Místní upír (Lokalni vampir - 2011). Co zpùsobile takto nezvykle dlouhou pauzu? A naopak co vás po tìch letech opìt pøivedlo do režisérského køesla? Se svými dokumentárními filmy jsem bojoval prvnì v Srbsku, potom v Èerné Hoøe pro obèanskou spoleènost, ale ona tady nemá žádnou šanci, proto jsem se vrátil k hrané formì. Již nìkolik let se pokoušíte realizovat filmový námìt z historie Èerné Hory Au Revoir, Montenegro. Pøiblížíte èeským divákùm jeho námìt, a jak vidíte jeho realizaci? Au revoir, Montenegro chystám už asi dvacet let, ale každou chvilku tady máme nìjakou válku, pak sankce, bankovní krize - v každém pøípadì žádné prachy na historický film nejsou. Je to milostný pøíbìh z období francouzsko-èernohorské války v roce 1807. S ohledem na nedostatek penìz jsem se rozhodl, že sám objedu místa, kde se pøíbìh odehrává, a v 90 minutách pøevyprávím pøed kamerou celý film. Kromì režie jste také filmovým producentem. Který z projektù, na kterém jste se jako producent podílel, vám udìlal nejvìtší radost? Každá vteøina vìnovaná filmu pøináší úžasnou radost. Napøíklad velkou radost jsem mìl jako 15

producent a koproducent filmù Život se strýcem a „Kuduz“ a potom jako producent filmù mých studentù. Jak hodnotíte souèasnou èernohorskou kinematografii a jak vidíte její budoucnost? O tom popøemýšlím, až budu mladší! K profesi režiséra a producenta jste nedávno pøidal profesi øeditele Èernohorské kinotéky. Jaký je podle vás hlavní úkol a poslání Èernohorské kinotéky, která nedávno vznikla a jejíž jste prvním øeditelem? Zachovat každý zábìr, každé políèko, a potom to vše povìsit na internet. A jak vnímáte èeskou kinematografii? Mým životem se pøehnalo hodnì èeských Ostøe sledovaných vlakù a Koèárù do Vídnì a já jsem stál zmatený jako Èerný Petr. Jednou se mi zdálo, že sedím v kinosálu, ve kterém se donekoneèna promítají filmy (možná i èeské souèasné), až jsem nezemøel. Mùj sen se neuskuteènil, protože v Èerné Hoøe všechny kinosály zemøely. Stojím sám, slzy mi teèou, to ze mì vytékají koncové titulky. ___________________________________________________________________________

Animované filmy Dušana Vukotiæe sobota 17.50 hodin - Krava na mesjecu (Kráva na mìsíci - 1959), 10 min sobota 19.15 hodin - Surogat (Náhražka -1961) nedìle 11.25 hodin Picollo (Harmonika - 1959), 9 min

Dušan Vukotiæ (7.2.1927 - 08.7.1998 ) Je cenìným èernohorským kreslíøem, karikaturistou, dokumentaristou a pøedevším autorem více než padesáti kreslených filmù. Je nejvýznamnìjším pøedstavitelem tzv. Záhøebské školy animovaného filmu. Po dobu ètyøiceti let již od roku 1953 je jeho tvorba spojena s filmovým studiem Zagreb film, kolem kterého byli soustøedìni postupnì nejvýznamnìjší a nejúspìšnìjší animátoøi (nejen) z bývavalé Jugoslávie - mimo nìj napø. Borivoj Dovnikoviæ-Bordo, Vlado Kristl, Aleksandar Marks, Vladimir Jutriša, Nikola Kostelac, Zlatko Grgiæ, Boris Kolar, Vatroslav Mimica, Nedeljko Dragiæ, Ante Zaninoviæ, Zvonimir Lonèariæ a další. V roce 1961 získal Oscara za film Surogat (Náhražka), jako vùbec první neamerický animátor. V roce 1964 byl na Oscara nominovaný ještì jeho film Igra (Hra). Kromì animovaných filmù má na svém kontì také nìkolik hraných celoveèerních filmù, nejprve natoèil pohádkový pøíbìh pro dìti Sedmi kontinent (Sedmý kontinent), v roce 1977 váleèné drama Akcija Stadion (Operace Stadion) o odporu záhøebských studentù proti ustašovskému režimu a koneènì v roce 1981 v koprodukci s Èeskoslovenskem sci-fi na pomezí hororu a parodie Gosti iz galaksije (v ÈSSR uvádìné pod názvem Monstrum z galaxie Arkana), na kterém spolupracoval mimo jiné i s Janem Švankmajerem (který je autorem monstra) a scénáø napsal spoleènì s Milošem Macourkem. Uèil také filmovou režii na záhøebské akademii 16

dramatických umìní od jejího založení v roce 1967 až do jeho odchodu do dùchodu v roce1990 . Po roce 1973 byl èlenem akademie vìd a umìní Èerné Hory. V dobì své smrti pøipravoval výrobu svého nového sci-fi filmu na motivy prózy chorvatského spisovatele science fiction Aleksandara Ziljaka. ___________________________________________________________________________ 21.25 hodin

NEVÍDANÝ ZÁZRAK (Èudo nevidjeno) Èernohorci v jugoslávském filmu Jugoslávie 1984 / 92 min / DVD Režie: Živko Nikoliæ Scénáø: Živko Nikoliæ,Liljana Paviæ, Siniša Paviæ Kamera: Stanislav Szomolányi Hudba: Borislav Tamindžiæ Hrají: Savina Geršak, Dragan Nikoliæ, Boro Begoviæ, Petar Božoviæ, Taško Naèiæ, Vesna Peèanaæ, Boro Stjepanoviæ, Danilo Bata Stojkoviæ, Velimir Bata Živojinoviæ, Bogdan Dikiæ, Slavko Štimac a další V malé vesnici na bøehu jezera žijí lidé poklidným životem: ženy pracují a chytají ryby, muži vysedávají v místní hospodì. Klid naruší až pøíjezd „Amerièanky“, jejíž otec kdysi ve vesnici vlastnil hospodu a jednoho dne utekl do Ameriky. Dívka chce získat zpìt otcovo dìdictví a neváhá k tomu použít všechny možné prostøedky. Nejvýraznìjší osobností ve vesnici je Šæepan, vizionáø, který má velkolepý plán, jak zlepšit podmínky života svých spoluobèanù. S pomocí inženýra usilovnì pracuje na tunelu, kterým má být vypuštìna voda z jezera do moøe, èímž vesnice získá namísto jezera úrodné pole. Pùjde o nevídaný zázrak. Nikoliæovi se podaøilo dokonale vykreslit celou øadu rùznorodých postav v tragikomických situacích, které spìjí k pøekvapivému konci. (-BÈ-)

Živko Nikoliæ Filmový a televizní režisér Živko Nikoliæ (1941 - 2001) je svou tvorbou pevnì spjat s prostøedím Èerné Hory, jejími obyvateli, zvyky, mýty a tradicemi. Sám øíkal, že nebýt této silné vazby k jeho domovinì, jeho práce by dost možná ani nikdy nevznikla. Øíkal také, že èlovìk v sobì vždy nese silnou vazbu ke svým koøenùm. Snaží se z tìchto pout utéct, ale zároveò si je vìdom toho, že by bez nich nebyl nièím. Èlovìk, který nemiluje svoji vlast, nemiluje lidi, ani sám sebe. Nikoliæ natáèel v Èerné Hoøe a mìl hluboký vztah ke svému rodišti, malému vnitrozemskému mìstu Ozriniæi. Obrazovì se hlásil k malíøskému odkazu pováleèného èernohorského tvùrce Petara Lubardy i holandského velikána Rembrandta. Malíøské i filmové obrazy obecnì pøenášely podle Nikoliæe ukázku zemì, vlasti, èlovìka, ale i rùzných symbolù a významù. A každý umìlec zprostøedkovává jiný pohled. Nikoliæ patøil k nejvýznamnìjším a nejrespektovanìjších èernohorským tvùrcùm. Usiloval o pravdu i krásu, o sílu výpovìdi, zaujetí postoje vùèi lidské povaze i politickému establishmentu. Za filmové hrdiny považoval malé, obyèejné lidi, jejichž osudy umí nejlépe vypovìdìt pravdu o èlovìku. Nikoliæ vystudoval umìleckou školu v Hercegu Novem a Divadelní a filmovou akademii v Bìlehradì. Zapsal se na herectví, ale celý život se zabýval režií. V roce 1968 natoèil svùj první dokumentární film. Dokumentùm se pak vìnoval celých deset let, než vznikl jeho celoveèerní 17

debut. (Krátké filmy jsou k vidìní na youtube). Nikoliæovy dokumenty získávaly ceny doma, na Bìlehradském festivalu dokumentárních a krátkých filmù, ale i v zahranièí. Nejúspìšnìjší Mezník (Biljeg, 1981) je pohledem na hydroelektrárnu v sutinách, který symbolizuje lidskou hloupost a aroganci. Snímek získal Zlatou medaili v Bìlehradu, cenu FIPRESCI, nebo Zlatého draka v Krakovì. V letech 1977-90 natoèil Nikoliæ celkem osm dlouhometrážních snímkù, z nichž pìt uvádíme v rámci letošního Vsetínského filmového maratonu. Nìkteré jeho filmy byly uvádìny i v Èeskoslovensku, Smr pána Golužu (Smrt gospodina Golužu - 1982) dokonce vznikla ve slovenské koprodukci. Významné bylo i jeho pùsobení v rozhlase a televizi, pro kterou pracoval na malých projektech i televizních seriálech. (-MB-) 23.25 hodin

POHLED Z EIFFELOVY VÌŽE (Pogled sa Ajfelovog tornja) Nová èernohorská kinematografie Srbsko a Èerná Hora, Slovinsko, Chorvatsko 2005 / 92 min DVD Režie: Nikola Vukèeviæ Scénáø: Irena Kikiæ-Stojkoviæ, Nikola Vukèeviæ Kamera: Nikola Sekeriæ Hudba: Vladimir Moriæ Hrají: Branislav Trifunoviæ, Marija Vickoviæ, Svetozar Cvetkoviæ, Darko Rundek, Dragana Mrkiæ, Petar Božoviæ, Sergej Trifunoviæ a další Hlavní hrdinkou je mladá a krásná dívka Marijana, dcera úspìšného a bohatého gynekologa. Zdánlivì bezstarostnou dívku tíží trauma z doby jejího dospívání, kdy ji obtìžoval otcùv nadøízený. Otec se jí tehdy nezastal a jeho šéf se mu za to odvdìèil profesním i platovým rùstem. Dospìlá Marijana se otci mstí jako luxusní prostitutka, která spává s jeho kolegy a nièí tak jeho reputaci. Z beznadìje ji vytrhne až setkání s chudým talentovaným sochaøem Vanjou, do kterého se zamiluje, a s kterým se rozhodne sdílet jeho útrapy. Film kritizuje souèasný systém hodnot, který je zamìøený jen na korupci a protekci a jako jeho protiváhu nabízí pravou lásku, která je jedinou cestou ze spoleèenského bahna. Snímek vznikal s rozpoètem 30 000 Euro a herci souhlasili jen se symbolickými honoráøi. Byl to první èernohorský film po dlouhé patnáctileté pøestávce. Na produkci se podílely také spoleènosti z Chorvatska, Slovinska a Srbska. (-PM-)

Nikola Vukèeviæ (*1974, Podgorica) Divadelní a filmový režisér, nezávislý producent, èlen Filmové komory Èerné hory a profesor na Fakultì dramatických umìní. Od roku 2004 také umìlecký øeditel Mìstského divadla v Podgorici. Studoval filmovou a divadelní režii na Umìlecké akademii v Novém Sadu pod vedením Vlatka Gilice, kde patøil k nejlepším studentùm. Jako režisér a autor má za sebou na 80 projektù. Z toho jeden celoveèerní film - Pohled z Eiffelovy vìže, prezentovaný na mnoha festivalech. Dále 10 divadelních her, 4 krátké filmy, jeden televizní film, 25 pùlhodinových dokumentù pro televizi a øadu hudebních videoklipù a 18

reklam. Je spoluvlastníkem filmové produkèní spoleènosti Galileo Production Montenegro. Jeho další celoveèerní film Chlapci z ulice Marxe a Engelse je ve stádiu postprodukce. (-PM-)

Sobota 5. 4. 2014 9.30 hodin

LUKOVA JOVANA (Jovana Lukina) Èernohorci v jugoslávském filmu Jugoslávie 1979 / 99 min / DVD Režie: Živko Nikoliæ Scénáø: Žarko Jovanoviæ-Komanin, Živko Nikoliæ Kamera: Savo Jovanoviæ, Milivoje Životiæ Hudba: Borislav Tamindžiæ Hrají: Merina Isakoviæ, Bogoljub Petroviæ, Krunoslav Šriæ, Neda Spasojeviæ, Boro Begoviæ Jovana a její manžel Luka žijí izolovanì ve skalnatých vápencových horách. Jejich život je poklidný - Luka se zabývá pálením vápna na zakázku a Jovana je mu dobrou ženou, která mu pomáhá s tìžkou prací a do toho se stará o domácnost. Jejich idyla ale konèí s pøíchodem podivného procesí, které pøivede k osamìlému stromu poblíž Lukova domu spoutaného muže. Žena, která procesí vede, pøimìje Jovanu vykonat popravu onoho vìznì. Aè tato událost probìhla beze svìdkù, jakoby se po ní na Luka s Jovanou upøela pozornost všech náhodných kolemjdoucích. Starý muž pøihlíží, jak jeho mladá žena svede Luku. Ten pak muži pomáhá vykonat tradièní trest. Poté není Luka schopen zabránit znásilnìní Jovany sousedy a ke všemu je neustále pozoruje cizinec Peter, nápadnì se podobající obìšenému mladíkovi. Film má pøekvapivì málo dialogù. S minimem slov je dosaženo maximálního úèinku. Vyprávìní pøíbìhu je pozvolné a hlavním stavebním prvkem pøíbìhu jsou výjevy, které Živko Nikoliæ s kameramanem Savem Jovanoviæem skládají za sebe. Otázka proè se dìje to, co se právì dìje, zùstává nezodpovìzená a divák je po celou dobu udržován v napìtí a nejistotì. Režisér pracuje s dvìma velkými tématy: spiritualitou a erotikou. V podtextu jinak celkem prostého pøíbìhu Jovany a jejího manžela se dotýká rovnìž koøenù náboženských a etnických konfliktù, které jsou v balkánském regionu tak obvyklé. Pøestože je zpoèátku hybatelem dìní Luka, nejdùležitìjší postavou je bezesporu Jovana, která v prùbìhu krátké doby prochází nìkolika zásadními promìnami. Poté, co zjišuje, že Luka není schopen èelit událostem, které je postihují, pøebírá iniciativu a je to právì ona, která urèuje smìr dalšího dìní. Objevuje vlastní sexualitu a nechává ji v extatickém pohanském tanci naplno propuknout. (-JF-) Profil režiséra je na stranì17 ___________________________________________________________________________ 11.35 hodin

PØESÝPACÍ HODINY (Pješèanik / Fövenyóra) Nová èernohorská kinematografie Èerná Hora, Maïarsko 2007 / 110 min / DVD 19

Režie: Szabolc Tolnai Scénáø: Szabolc Tolnai (podle románù Danila Kiše) Kamera: Gergely Pohárnok Hudba: Szabolcs Szoke Hrají: Nebojša Dugaliæ, Slobodan Æustiæ, Jasna Žalica, Lars Rudolph, David Vojniæ, Dejan Ðonoviæ, János Derzsi a další Zvláštní a tragický pøíbìh muže, který se stal nechtìným svìdkem holocaustu, nám pøináší adaptace autobiografických dìl Danila Kiše. Eduard (Slobodan Æustiæ) byl inspektor maïarských železnic, když národ ovládli nacisti bìhem druhé svìtové války. Více než tøi dekády po konci války pøipravuje Eduardùv syn (Nebojša Dugaliæ) knihu o svém zesnulém otci a jeho zážitcích ze tøicátých a ètyøicátých let. Zjišuje tak víc o tom, co jeho otec bìhem války vidìl a zažil. Film je pøehlídkou lidských pocitù - pochyb, bezmoci, touhy po domovì a touhy nìkam a k nìkomu patøit. O životì mezi rùznými národy a náboženstvími, o postavení menšiny v majoritní spoleènosti. (-LF-)

Szabolcs Tolnai Szabolcs Tolnai se narodil v roce 1971 v Subotici, v Jugoslávii, což je mìsto poblíž srbskomaïarských hranic. Doposud natoèil 3 celoveèerní hrané filmy: Nyári mozi (1999), Arccal a földnek (2002) a Fövenyóra (Pøesýpací hodiny - 2007). Ke všem si napsal také scénáø. Jako koproducent pùsobil u svého filmu Pøesýpací hodiny a spolupracoval také na filmu Obièni ljudi (Obyèejní lidé - 2009) režiséra Vladimira Perišiæe, který zaznamenal solidní ohlas na mnoha významných filmových festivalech. (-JF-) ___________________________________________________________________________ 13.45 hodin

SVATBA / NEZVYKLÁ SVATBA (Svadba) Èernohorci v jugoslávském filmu Jugoslávie 1973 / 91 min / 35 mm Režie: Radomir Šaranoviæ Scénáø: Milorad Boskoviæ, Mihailo Lalic (pøedloha), Radomir Šaranoviæ Kamera: Vadim Iljenko Hudba: Cvjetko Ivanoviæ Hrají: Dragomir 'Gidra' Bojaniæ, Vladimir Popoviæ, Žura Qapianidze, Mihailo 'Miša' Janketiæ, Vasja Stankoviæ, Svjetlana Knezeviæ a další Zaèátkem roku 1943 je Èerná Hora protektorátem pod italskou správou. Té se doèasnì podaøilo potlaèit povstání, které vypuklo v èervnu 1941. Na rozdíl od èetnikù se partyzánùm podaøilo znova zformovat a zahájit novou ofenzivu. Zaèali pøedstavovat vážné nebezpeèí nejen pro okupaèní správu, ale také pro èetnické hnutí, které v nich vidìlo pøímou konkurenci - aktuálnì nepøítele èíslo jedna. V Jugoslávii, rozdrobené na nìkolik loutkových státù øízených mocnostmi Osy a na územích pod jejich pøímou správou, se rozhoøívá velmi nepøehledná obèanská válka, ve které se postupnì spojují rùzné pùvodnì odbojové skupiny s okupanty proti stále silnìjšímu komunistickému odboji. 20

Právì v této dobì je skupina zajatcù (nejen partyzánù) vìznìna èetniky v malé pevnosti kdesi v Èerné Hoøe. Pøestože ve skupinì nepanuje jednota, promýšlejí spoleèný útìk. Situace se dramaticky zmìní po kapitulaci Itálie a pøíchodu nìmeckých sil do Èerné Hory. Nìmci odzbrojí èetnickou posádku a chystají se ji spolu s jejich bývalými vìzni popravit. Zajímavostí je urèitì to, že za kamerou stál Vadim Iljenko - bratr ukrajinského režiséra Jurije Iljenka, jehož film Žít navzdory mùžete vidìt v nedìli. Oba bratøi tak ve stejném roce pracovali v Èerné Hoøe na dvou rozdílných projektech. (-JF-)

Radomir Šaranoviæ Radomir Šaranoviæ (1937 - 2001) absolvoval nejprve angliètinu a knihovnictví na Filozofické fakultì v Bìlehradì a poté tamtéž Divadelní a filmovou akademii, kde vystudoval obor divadelní a filmová režie. Paralelnì s èinností v divadle se vìnoval natáèení krátkých filmù, práci pro televizi i divadlo a do konce života pùsobil i jako pedagog na akademii, kde pùsobil od roku 1969 a v 70. letech se zasloužil o její modernizaci. Jeho krátkometrážní tvorba byla nesmírnì úspìšná, získávala ceny na domácích i zahranièních festivalech. Snímek Nezvyklá svatba (1975) je tak vzhledem k svému dlouhometrážnímu formátu v Šaranoviæovì tvorbì výjimeèný, ale pøitom se jedná o jedno z nejvýznamnìjších dìl jugoslávské kinematografie. (-MB-) ___________________________________________________________________________ 15.40 hodin

DERVIŠ A SMRT (Derviš i smrt) Èernohorci v jugoslávském filmu Jugoslávie 1974 / 105 min / 35 mm Režie: Zdravko Velimiroviæ Scénáø: Borislav Mihailoviæ-Mihiæ, Zdravko Velimiroviæ, (podle románu Meši Seilmoviæe) Kamera: Nenad Jovièiæ Hudba: Zoran Hristiæ Hrají: Voja Miriæ, Velimir Bata Živojinoviæ, Boris Dvornik, Olivera kaatarina, Faruk Begoli, Branko Pleša, Pavle Vuisiæ a další Sarajevský derviš Ahmed Nurudin v období osmanské nadvlády nad Balkánem je neúprosným strážcem dogmat muslimské víry. Jakožto uznávaná vysoce postavená osoba ale nemùže žít pouze duchovním životem a je nucen pøijmout i politická rozhodnutí. Jeho promìna zaèíná hledáním odpovìdi na otázku, proè byl uvìznìn a zabit jeho bratr. Je totiž pøesvìdèený o jeho nevinì. Pøi svém pátrání se postupnì sám zaèíná dostávat do konfliktu s mocí a je nucen pøehodnocovat svoje životní postoje. Film je adaptací stejnojmenného románu Meši Selimovièe, který je považovaný za jedno z nejvýznamnìjších literárních dìl pováleèné Jugoslávie. Román vyšel v mnoha jazycích vèetnì èeského. (-JF-)

Zdravko Velimiroviæ Narodil se 11. 10. 1930 v Cetinje. Po absolvování bìlehradské Akademie filmu a divadla a studiu v Paøíži se stal jedním ze zakladatelù èernohorského dokumentárního filmu. Na jeho kontì je více než 30 dokumentù, kterým se vìnoval po celou svou kariéru. V roce 1960 debutoval také jako režisér hraných filmù filmem Ètrnáct dní (Dan èetrnaesti) o ètyøech vìzních, kteøí jsou 21

propuštìni na dovolenou, ze které se mají po ètrnácti dnech vrátit. Film reprezentoval Jugoslávii v soutìži na MFF v Cannes 1961. Následující titul Oddíl 7 (Provereno nema mina -1965) vznikl v ukrajinské koprodukci a jeho spolurežisérem byl Jurij Lysenko. Zobrazuje první dny v osvobozeném Bìlehradì. V roce 1968 adaptoval román Mihaila Laliæe Partyzán z Lelejské hory (Lelejska gora). Tento film inspirovaný národnì-osvobozeneckým bojem v Èerné Hoøe v roce 1942 lze bez nadsázky považovat za jeden z nejlepších váleèných resp. partyzánských filmù natoèených v Jugoslávii. Na rozdíl od mnoha jiných filmù reflektujících protifašistický odboj na území Jugoslávie se jedná o pomìrnì komorní pøíbìh, ve kterém jde pøedevším o vnitøní pocity partyzánù, po porážce povstání, ke kterému došlo v Èerné Hoøe v roce 1941. Název Leljska gora je metaforou pro Èenou Horu, která je v té dobì plná utrpení - okupovaná Itálii, a zmítaná obèanskou válkou. Název podle slova lelej - bìdování, náøek. Za vrchol jeho tvorby bývá oznaèován historický spektákl Derviš a smrt (1974), jehož úspìch mu umožnil více se vìnovat dlouhometrážnímu hranému filmu. Brzy po jeho uvedení natoèil další váleèné filmy s partyzánskou tématikou - Zelené vrchy (Vrhovi Zelengore - 1976) a Dvojboj za jižní trasu (Dvoboj za južnu prugu - 1978). Snímkem Dorotej (1981) se opìt vrací k historické epice. Velimiroviæova celoveèerní tvorba se uzavírá koprodukcí s Mozambikem, dramatickým pøíbìhem Èas leoparda (Vreme leoparda - 1985), ve kterém proti sobì stojí bývalí dìtští pøátelé - Mozambièan a syn Portugalcù. (-MB a JF-) 17.50 hodin

Nové krátké filmy: NEDOTÈENI SLUNCEM (Netaknuti suncem) Nová èernohorská kinematografie Svazová republika Jugoslávie 2002 / 11 min / DVD Režie: Andro Martinoviæ Scénáø: Andro Martinoviæ Kamera: Radoslav Vladiæ Hrají: Mirjana Karanoviæ, Nebojša Dugalaiæ Muž se vrací z války za svou matkou. Nic ale není takové, jaké by mìlo být. Nepøichází totiž sám. Venku na nìj èeká kamarád, který nechce jít dále a podle všeho je dosti nervózní a spìchá. Matèino nadšení støídá obava, že syna, který se tak náhle objevil, opìt ztratí. (-JF-) Profil režiséra je na stranì 8

MASKY (Maske) Nová èernohorská kinematografie Srbsko a Èerná Hora 2009 / 14 min / DVD Režie: Andro Martinoviæ Scénáø: Andro Martinoviæ Kamera: Rade Vladiæ Hudba: Dejan Timotijeviæ Hrají: Milena Draviæ, Dragana Popoviæ, Vojo Krivokapiæ, Saša Stevanoviæ 22

Noèním mìstem putuje maškarní prùvod. Jeho úèastníci masky ráno sundají, nìkdo ji však nosí celý život. Krátký, ale o to údernìjší film o pøetváøce a falši s podmanivou atmosférou a legendou jugoslávského filmu Milenou Draviæ v hlavní roli. (-JF-) Profil režiséra je na stranì: 8

TO JE VŠE (Sve to) Nová èernohorská kinematografie Èerná Hora 2012 / 29 min / DVD Režie: Branislav Milatoviæ Scénáø: Branislav Milatoviæ, Ognjen Spahiæ Kamera: Ivan Kostiæ Hudba: Milivoje Pièuriæ Hrají: Slavko Štimac, Jovan Miranoviæ, Momo Pièuriæ Danilova spolužaèka ze tøídy zemøela. Otec chce od této nešastné události odvést chlapcovu pozornost jednodenním výletem. Pøi cestì autem a pøi rybolovu v horském jezeru v Durmitoru je ale spousta èasu a Danilo se v mnoha dotazech ke smrti spolužaèky neustále vrací. Po cestì navíc míjí dùm otcova strýce a Danilo se snaží zjistit, proè jej otec nemá rád. Výlet je tak nakonec pro otce mnohem tìžší, než mohl èekat. (-JF-)

Branislav Milatoviæ Narodil se v roce 1985 v Titogradì (Podgorica) v Jugoslávii, resp. v Èerné Hoøe. Vystudoval filmovou a televizní režii na Fakultì dramatických umìní v Cetinje. Doposud má na svém kontì dva krátké hrané filmy Prva ljubav (První láska - 2011) a Sve to (To je vše - 2012), (-JF-) Film èernohorského režiséra Branislava Milatoviæe se objevil na filmových festivalech napøíè Evropou a získal velmi dobré reference. V dobì jeho premiéry poskytl Branislav Milatoviæ rozhovor pro èernohorský online deník Vijesti. Úryvky z tohoto rozhovoru si mùžete níže pøeèíst.

Chtìl jsem natoèit èernohorský film a ne film pro Èernou Horu - úryvek z rozhovoru s Branislavem Milatoviæem Pøeklad Jitka Kretová Právì jste dokonèil natáèení vašeho nového krátkého filmu. Jaké jsou vaše dojmy po dokonèení této poslední práce? Svùj druhý krátký film jsem natoèil v èervnu 2011 pod pracovním názvem All of that v protøedí Národního parku Durmitor. Film je natoèen podle povídky Ognjena Spahiæe, se kterým jsem spolupracoval na scénáøi. Film byl podpoøen ministerstvem kultury Èerná Hora a produkèní spoleèností Montenegrin Art Production. Výroba trvala rok a jsem velmi spokojený s výsledkem. 23

Pracoval jste na filmovém scénáøi s autorem. Jak hodnì jste se vzdálili od originálu? Odchýlení od originálu je nevyhnutelné, ale v tomto pøípadì jsme se vzdálili jen minimálnì, protože pøíbìh byl již velmi filmový. Skladba pøíbìhu, postavy a jejich vztahy jsou velmi strukturované a skvìle pøeveditelné do filmové øeèi. Kromì nìkolika dramatických odchylek, hlavní zmìnou byla zmìna exteriéru. Namísto pùvodního prostøedí jezera Skadar jsme vybrali rozlehlou krajinu národního parku, která tomu propùjèila atmosféru a lyrickou køehkost. Jaký je váš pohled na interpretaci umìní z jednoho zpùsobu sdìlení do druhého? Literární texty byly vždy používány jako pøedlohy dramatického umìní, film nevyjímaje. Vìtšina filmù láká na bohatou obraznost, energii a emoce dostupné skrze skvìlou literaturu. Avšak pokud film jen pøevede literární práci do filmové øeèi, nemùže získat stejnou váhu a význam jako originál. V obou nedávných filmech, které byly natoèeny podle povídek, jsem autory trochu zradil, ale ne zásadnì. Kdybych se držel pouze psaného textu, výsledek by byl jednoduše jen ilustrací. Film pojednává o vztahu mezi otcem a synem odehrávající se za nezvyklé situace. Co vás zaujalo na tomto pøíbìhu? Na rozdíl od matky, která pøedstavuje domov, ze kterého všichni pocházíme, otec reprezentuje druhou polovinu naší existence: oblast myšlení, získání bohatství, práva a poøádku. Uèí nás a ukazuje nám cestu v tomto svìtì. V tomto filmu je chlapcùv otec v zajetí strachu zpùsobeného dìtským traumatem - poté, co mu bylo øeèeno, aby neplakal a nedával najevo své emoce na pohøbu svých rodièù. Po zbytek svého života jej ovládá nevraživost vùèi strýci, který na nìj uložil tato strašná pravidla. Z tohoto dùvodu je otec velmi nespokojený s tradièními ortodoxními rituály kolem smrti a pohøbívání bìžnými v Èerné Hoøe. Proto, aby se vyhnul synovým neodbytným otázkám o smrti, chce otec chránit chlapce pøed svìtem dospìlých. Tím zpùsobem také podvìdomì chrání sám sebe. Otcùv strýc opìt pøevezme roli toho, kdo bere smrt zkrátka jako souèást života. Seznámí chlapce s pojetím smrti tak, že jej vezme na vesnický høbitov, zatímco jeho otec o tom nemá tušení. Film poukazuje na nedostatek komunikace mezi lidmi a neviditelné dùsledky toho, co v životì dìláme, a už vìdomì èi nevìdomì. Co vás ovlivnilo ze svìta filmu a je patrný nìjaký vliv na tomto filmu? Vliv mùže èasto být pøítìží. V tomto filmu jsem nemìl žádné rušivé vlivy od jiných autorù. Avšak možná jsem byl ovlivnìn podvìdomì. Samozøejmì mám své hrdiny ve svìtì kinematografie, ale jsem více napojen na práce regionálních umìlcù, jejichž tvorba je zakoøenìna v místních pomìrech a atmosféøe: Saša Petroviæ, Živko Nikoliæ a Emir Kusturica. Právì oni byli urèující pro kinematografii tohoto regionu a já jsem chtìl udìlat èernohorský film a ne film pro Èernou Horu. Celý rozhovor: http://www.vijesti.me/kultura/zelim-da-stvaram-film-crne-gore-ane-crnu-goru-clanak-41005 ___________________________________________________________________________ 19.15 hodin

KRÁSA NEØESTI (Lepota poroka) Èernohorci v jugoslávském filmu Jugoslávie 1986 / 105 min / 35 mm 24

Režie: Živko Nikoliæ Scénáø: Živko Nikoliæ Kamera: Radoslav Vladiæ Hudba: Zoran Simjanoviæ Hrají: Mira Furlan, Milutin Karadžiæ, Petar Božoviæ, Mira Banjaæ, Eva Ras, Boro Stjepanoviæ, Dobrila Cirkoviæ a další Krása neøesti zaèíná zpodobnìním pradávného rituálu, kterým se trestá nevìra ženy. (…) Jsme zavedeni do malé horské vesnièky, kam ani nevede sjízdná cesta, kde veškerý život je dosud podøízen prastarým zákonùm, mlèky a trpnì dodržovaným, kde lidská existence se zúžila na pøísnou úèelovost veškerého konání, mechanického a jakoby odosobnìného. (…) Tak zaèíná i soužití manželù Luky a Jagliky, kteøí se pokusí utéct ze zakletého kruhu chudoby sestupem do pøímoøské nížiny, kde se naskýtá možnost slušnì placené práce. Skrývají se tam i høíšné nástrahy. Jaglika se s novými životními podmínkami vyrovnává snáze nežli Luka, který nedokáže pøemoci vydìšení ze zpustlosti „mìstských“ mravù. Režisér Živko Nikoliæ zvolil vcelku obtížný zpùsob podání. Odmítl polohu chmurného psychologického dramatu (…) a vydal se cestou komediálního nadlehèení, aniž by pøitom znevážil závažnost pøítomných problémù. V jeho pojetí se pøirozenì sluèuje humorná složka vyplývající z odlišných mentalit a životních zpùsobù, s tragikou a bezvýchodností zastaralého života v horách, jemuž sekunduje stejnì neproduktivní uvolnìný život v pøímoøí, kde ztráta etických zábran vede v koneèném dùsledku k obdobnému stavu jako v horách. Krása neøesti je jemnì propracovanou tragikomedií, která dokáže tutéž událost nahlížet z vícera úhlù, jejíž tragika není drtivá a komika nepropadá zlomyslnosti èi cynickému výsmìchu. (…). (Zdroj: Kino 44, 1989, è. 20, autor: JA) Profil režiséra je na stranì 17 ___________________________________________________________________________ 21.40 hodin

SMRT PANA GOLUŽI (Smrt gospodina Goluže) Èernohorci v jugoslávském filmu Jugoslávie, Èeskoslovensko 1982 / 89 min / 35 mm Režie: Živko Nikoliæ Scénáø: Branimir Šæepanoviæ Kamera: Miodrag Stojièiæ, Stanislav Szomolányi Hudba: Vojkan Borisavljeviæ Hrají: Ljubiša Samardžiæ, Jiøí Prýmek, Savina Geršak, Boro Begoviæ, Ferdinand Krùta, Vesna Peèanac, Milan Drotár a další Úøednická práce a podlézání øediteli je jedinou životní náplní starého mládence - pana Goluži. Jednoho zimního dne roku 1939 pøekvapí øeditele požadavkem, že chce strávit dovolenou u moøe, 25

protože u nìj ještì nikdy nebyl. Po krátkém váhání mu ji øeditel povolí a pan Goluža se vydává na cestu. Ta však nekonèí na pobøeží, nýbrž v jednom malém mìstì, do kterého se pan Goluža dopotácí poté, co se nechá okrást. Specifická atmosféra doby pøi nástupu fašismu v Evropì se odráží i v mentalitì obyvatel mìsteèka. Vùèi panu Golužovi jsou nejprve podezøívaví. Když zjistí, že pro nì nepøedstavuje hrozbu a že z nìj mohou profitovat, prokazují mu nebývalou pohostinnost. Pan Goluža je polichocen a mìní se z ušlápnutého úøedníka v rozšafného bonvivána. Ve své naivitì si ale neuvìdomí, že s ním jeho hostitelé hrají falešnou hru a to hlavní po èem touží, je jeho smrt. Scénáø filmu napsal podle své povídky Branimir Šæepanoviæ. V èeštinì povídka vyšla v roce 2003 ve stejnojmenné sbírce povídek vydané nakladatelstvím Dauphin. Na motivy Smrti pana Goluži složil èeský skladatel Zdenìk Lukáš operu, která byla s úspìchem uvádìna v Èeskoslovenském rozhlase. Zajímavé je také to, že Šæepanovièovu povídku v roce 1997 znova adaptoval Alan Wade. Film nese jméno Julian Po a hlavní roli ztvárnil Christian Slater (kterého jsme mohli naposledy vidìt v roli Joeina otce v Nymfomance Larse von Triera). V èeské distribuci se film objevil pod jménem Podezøelý. (-JF-) Profil režiséra je na stranì17 Protože se v programu Vsetínského filmového maratonu sešly 2 pozoruhodné filmy natoèené podle scénáøe Branimira Šæepanoviæe, zaøazujeme také jeho profil.

Branimir Šèepanoviæ Narodil se v roce 1937 v Titogradì (Podgorici). Od roku 1954 vydává prózu. Nejvýznamnìjší jsou jeho knihy Pøed pravdou (povídková kniha, 1965), román Ostudný èin (1965) pøeložený do francouzštiny, maïarštiny, polštiny a dalších jazykù, román Ústa plná hlíny (1974) - pøeložený do devatenácti jazykù, èi povídková kniha Smrt pana Goluži (1982). Titulní povídka byla zaøazena do nìkolika prestižních výborù svìtové prózy a byla také zdramatizována ve francouzském divadle v Chartres. Existují také dvì její filmové adaptace, o které se postarali Živko Nikoliæ a pozdìji Alan Wade. Ve francouzském divadle v Toulouse byl zase zdramatizován jeho román Pokušení a v Lille uvedlo tamìjší divadlo hru Ústa plná hlíny. Branimir Šæepanoviæ sám napsal scénáøe k sedmi celoveèerním filmùm: Podle jeho scénáøe natoèil v roce 1968 Vojislav Kokan Rakonjac váleèné drama Pre istine, v tomtéž roce adaptoval do filmového scénáøe román Partyzán z Lelejské gory Mihaila Laliæe, který natoèil Zdravko Velimiroviæ (Lelejska gora), v roce 1969 natoèil Bane Bastaæ podle jeho scénáøe film Ostudné léto (Sramno leto). Dále napsal scénáø k váleènému filmu Miomira Stamenkoviæe Jak zemøít (Si të vdiset, 1972), a je spoluautorem scénáøe k monumentálnímu váleènému koprodukènímu spektáklu Sutjeska Stipa Deliæe (1973). V roce 1982 natoèil Živko Nikoliæ podle jeho povídky, kterou Šæepanoviæ sám pøepsal do filmového scénáøe, film Smrt pana Goluži s Ljubišou Samardžiæem v hlavní roli. (-JF-) ___________________________________________________________________________ 23.30 hodin

POSLEDNÍ KAPITOLA (Posljednje poglavlje) Nová èernohorská kinematografie 26

Èerná Hora 2011 / 92 min / DVD Režie: Nemanja Beèanoviæ Scénáø: Nemanja Beèanoviæ, Aleksandar Beèanoviæ Kamera: Jure Verovšek Hudba: MetaSound Hrají: Vlado Jovanovski, Amar Selimoviæ, Varja Ðukiæ, Dejan Ivaniæ, Ana Vuèkoviæ, Inti Sraj Jovan dostudoval literární studia a píše svùj první román. Je frustrován mìstem, spoleèností i tím, že se mu nedaøí román dopsat. Klid a novou energii pro psaní chce získat v odlehlé horské samotì. Pøichází do malé rodinné komunity s vlastními zvyky a názory. Jovan, zpoèátku v novém prostøedí nepøijímaný, je nakonec rodinou pøijat prostøednictvím šokující katarze. Beèanoviæùv debut se vymyká tradiènímu pojetí „balkánského“ filmu a je ovlivnìn spíš evropskou èi americkou artovou nezávislou tvorbou. Dalším vlivem jsou temné a klaustrofobické pøíbìhy Stephena Kinga. Film má silnou vizuální stránku. Dlouhé panoramatické zábìry èernohorské pøírody jsou jakoby inspirovány plátny Andrew Wyetha. Filmovému debutu Beèanoviæe by se dalo leccos vytknout, na druhé stranì je to urèitì jedno z nejzajímavìjších filmových dìl, které se v Èerné Hoøe za poslední období natoèilo. Pomalu vrstvený atmosférický pøíbìh doprovázený ruchovou a elektronickou hudbou je možno vykládat z mnoha rovin. Právì toto vytváøí z Poslední kapitoly opojný a zneklidòující film, ze kterého máte trvalý dojem. Film byl ocenìn v roce 2011 na festivalu èernohorského filmu v Herceg Novi. S úspìchem byl promítán také v roce 2012 na Raindance film festivalu v Londýnì, což mu otevøelo cestu na další festivaly v Evropì. Na Vsetínském filmovém maratonu si Poslední kapitola odbude svou èeskou premiéru. (-MK-)

Nemanja „ Beèo“ Beèanoviæ Vystudoval Fakultu dramatických umìní, obor režie v èernohorském mìstì Cetinje. Po absolutoriu natáèí krátké filmy (Anino dítì, Promìna bloku 5, Rituál jarní mízy). Dále se vìnuje reklamám a hudebním videím. V roce 2011 natoèil svùj první dlouhometrážní film Petra. Jeho dalším umìleckým projektem je hudba. Je èlenem tøíèlenné alternativní elektronické skupiny Bad Taste, resp. MetaSound. Kapela nahrála hudbu k jeho druhému celoveèernímu hranému filmu Poslední kapitola (Posljednje Poglavje), který mìl premiéru na festivalu v Sarajevu v roce 2011. Beèanoviè pracuje a natáèí v Èerné Hoøe. (-MK-) Protože je film Poslední kapitola v rámci souèasné èernohorské produkce výjimeèným dílem, pøinášíme nìkolik postøehù jejího autora.

Úryvek z rozhovoru s Nemanjou Beèanovièem pro èasopis Monitor Pøeklad Milan Kostelník Film „Poslední kapitola“ se liší od všech starších filmù vyrobených v Èerné Hoøe. Bylo vaším zámìrem natoèit v Èerné Hoøe pro Èernohorce tak atypický film? 27

Všichni se mne na to poøád ptají. Zda to byl zámìr… Ale vždy to je èernohorský film. Producenti Ivan Djuroviè a Sehad Èekiè jsou z Èerné Hory. Já jsem Èernohorec. Nemìl jsem zámìr toèit „neèernohorský“ film. Vyšlo to tak, že jako autor jsem nevyrostl na ex-jugoslávské, èi ex-èernohorské kinematografii. Mým cílem bylo natoèit mùj film, který není politicky angažovaný, což je pak výhodou pøi jeho uvádìní v zahranièí. Jestli navazuje na nìco èernohorského èi ne, mne nezajímalo. Mé filmové názory formuloval více evropský a americký film. Mìl jste strach, jak film pøijme èernohorské publikum? Film se mi toèil lehce a nezabýval jsem se tím, zda jej publikum pøijme nebo ne. Vìdìl jsem, že se mùže setkat s úplným nezájmem. Na druhé stranì jsem jej netoèil pro èernohorské publikum, ale spíše pro zahranièní. Proto je možná na naše pomìry tak odvážný. Možná, že nìkteøí naši diváci budou mít problém se s ním ztotožnit. Tahle rodina, o které film je, urèitì není z Ðekna (Pozn. pøekladatele: odkaz na starší oblíbený TV seriál v režii Živko Nikolièe). „Kapitola“ je natoèena zcela jinak, než domácí filmy. Krajina je sice ryze èernohorská, ale vše ostatní je na hony vzdáleno tomu co pøedvádí Živko Nikoliè v seriálu. Scénáø jste psal se svým bratrem Alexandrem. Koho je první myšlenka a jak scénáø vznikal? Už døíve jsem sepsal krátký pøíbìh, takovou synopsi. Vùbec jsem nevìdìl, že podle toho budu dìlat film. Bratr si to pøeèetl a domluvili jsme se, že na tom budeme dìlat spolu. Scénáø mìl nìkolik verzí a vyvíjel se. Pro nìkteré bude problém, že scénáø i film flirtuje neustále se dvìma hlavními žánry - horrorem a umìleckým filmem. Taková smìs žánrù pro náš nežánrový film byla pro nás s bratrem výzvou k napsání tohoto scénáøe. Sám si myslím, že se jedná spíš o umìlecký film s prvky horroru. Pøièemž nám šlo o to, aby v celém filmu dominoval pocit úzkosti a oèekávání z neznáma. ___________________________________________________________________________

Nedìle 6. 4. 2014 9.30 hodin

VE JMÉNU LIDU (U ime naroda) Èernohorci v jugoslávském filmu Jugoslávie 1987 / 92 min / DVD Režie: Živko Nikoliæ Scénáø: Dragan Nikoliæ, Živko Nikoliæ Kamera: Savo Jovanoviæ Hudba: Vuk Kulenoviæ Hrají: Miodrag Krivokapiæ, Petar Božoviæ, Savina Geršak, Vesna Peèanac, Bogdan Dikliæ, Bogdan Mihajloviæ, Boro Stjepanoviæ, Gojko Kovaèeviæ a další V prùmyslovém mìsteèku v Èerné Hoøe funguje podnik, jehož øeditelem je soudruh Todor. Díky jeho vedení podnik vzkvétá a on je mezi zamìstnanci uctíván. Místní straniètí funkcionáøi bìhem jeho nepøítomnosti pøipraví komplot za úèelem posílení vlastní moci a odstranìní Todora z vedení podniku. Bez Todora se z nich stávají neomezení páni mìsteèka. 28

Øediteli zùstává loajální pouze jeho øidiè Milutin, který si svým postojem pøivodí znaèné potíže a postupnì padá na spoleèenském žebøíèku níž a níž. Vše se obrací proti nìmu. Z øidièe mercedesu jej degradují do fekálního vozu. Tím ale jeho pád nekonèí. Pøichází o bydlení, odvrací se od nìj žena a nakonec dostává výpovìï. Snaží se se situací bojovat, ale proti mafiánským praktikám stranických funkcionáøù je bezmocný. Vždy, když se mu podaøí postavit na nohy, je sražen zpìt na kolena. Poté, co se situace vrátí do normálu, èeká jeho okolí, že se znova zaøadí na své místo. Toho už ale není schopen. Bøitká politická satira Živka Nikoliæe se odehrává v zaostalé Èerné Hoøe v roce 1966. Pùsobí však velmi nadèasovì. Její dìj by se mohl odehrávat i v naší souèasnosti. (-JF-) Profil režiséra je na stranì 17 ___________________________________________________________________________ 11.25 hodin

ŽÍT NAVZDORY (Naperekor vsemu) Èernohorci v jugoslávském filmu Jugoslávie, SSSR 1974 / 79 min / DVD Režie: Jurij Iljenko Scénáø: Nikola Vaviæ Kamera: Vilen Kaljuta Hudba: Borislav Tamindžiæ Hrají: Vladimir Popoviæ, Larisa Kadoènikova, Ivan Mikolajèuk, Darinka Djuraškoviæ, Boro Begoviæ, Boris Chmelnikij, Veljko Mandiæ, Biogdan Stupka a další Zemì, která se nedávno vypoøádala se svou obdobou autorského filmu (èerná vlna), hostí filmaøe, pro jehož osobitý styl není v domovinì místa. Situace paradoxní, tehdy však nikoli ojedinìlá (pøipomeòme pùsobení bulharského režiséra Rangela Valèanova v normalizaèním Èeskoslovensku). V poøadí druhá koprodukce SSSR s èernohorskou kinematografií dala vzniknout mimoøádnì úspìšnému výsledku - film Žít navzdory úspìšnì spojuje svébytnou poetiku Iljenkových pøedchozích dìl s bytostnì èernohorským národním tématem. Zpracovává reálné osudy Petra I. Petroviæe-Njegoše (1747-1830), který na sklonku 18. století sjednotil èernohorský lid a stál na poèátku jeho boje za nezávislost. Iljenko vybírá právì období, kdy Petr I. (Vladimir Popoviæ) prochází složitým vývojem, je vystaven øadì dilemat a nepøíznivých okolností. Èerná Hora té doby je místem zoufalství, bolesti, moru a hladu. Vladyka navíc bojuje se svými pochybnostmi, s láskou ke krásné Marinì (Larisa Kadoènikova) i s proradným Jokem (Ivan Mykolajèuk), musí jednat v rozporu s náboženskými pøedpisy, aby pro hladovìjící získal chleba, jen náhodou se vyhne ukamenování… Film neusiluje o detailní rekonstrukci historických událostí, usiluje o poetické zachycení vìèné touhy utiskovaného národa po svobodì. Bìhem natáèení definoval Iljenko svùj tvùrèí zámìr takto: „Pojímáme tento film jako tragédii, lidovou národní tragédii - je to v umìní vzácný žánr, velice nesnadný, ale podle mého názoru mimoøádnì pùsobivý, bohatý na mimoøádné možnosti. Chtìl bych dosáhnout splynutí poetiènosti umìleckých obrazù s vìrohodností a konkrétností historického materiálu, jak jsem k tomu smìøoval i ve svých pøedchozích filmech.“ (-PMi-)

29

JURIJ ILJENKO (1936-2010) V roce 1960 absolvoval studium kamery, pracoval jako kameraman pro kyjevské studio, ale vìnoval se také psaní scénáøù a herectví. Pro jeho další tvùrèí vývoj byla klíèová kameramanská spolupráce na filmu Sergeje Paradžanova Stíny zapomenutých pøedkù (1964). Toto dnes již klasické dílo svìtové kinematografie iniciovalo øadu dalších autorských filmù v nìkolika republikách SSSR. Pro ty ukrajinské se ujal termín „ukrajinská poetická škola“. Vyznaèovaly se mimoøádnou vizuální kulturou, zámìrnì oslabenou dìjovou linkou a inspirací lidovou tvoøivostí. Pøed lineárním vyprávìním upøednostòovaly symbolické vyjadøování, bohaté na vizuální metafory. Vedle tvorby Leonida Osyky (Kamenný køíž), Borise Ivèenka (Ztracená listina) a dalších patøí k této „škole“ i Iljenkovy první filmy. Debutoval básnickým podobenstvím podle scénáøe Ivana Draèe Pramen pro žíznivé (1965, uveden 1987), následovala výraznì stylizovaná adaptace Gogolovy povídky V pøedveèer svátku Jana Køtitele (1968). Svìtovou proslulost pøinesl Iljenkovi jeho tøetí film, Bílý pták s èerným znamením (1971), poetická kronika, v níž je na osudech tøí bratøí ukázán vývoj Ukrajiny v letech 1939 až 1947. Vznikl paradoxnì na zaèátku období, kdy byla „poetická škola“ likvidována. Bílý pták byl sice ocenìn hlavní cenou na MFF v Moskvì, souèasnì byl ale na Ukrajinì generálním tajemníkem ukrajinské Komunistické strany Šèerbitským oznaèen za „spoleèensky škodlivý“ a stažen z distribuce. Došlo tak k paradoxu, že mohl být promítán kdekoli jinde (u nás v roce 1972), jen ne na Ukrajinì. Zákaz uvedení na Ukrajinì postihl i film Žít navzdory (1973), natoèený v Èerné hoøe v sovìtsko-jugoslávské koprodukci. Bìhem svého dvouletého pobytu v Jugoslávii mìl Iljenko obdržet dvì nabídky k emigraci do USA. Pokaždé odmítl s ohledem na svou rodinu. Sedmdesátá léta, vyznaèující se na Ukrajinì rozsáhou rusifikací a silnou cenzurou, kdy vše ukrajinské bylo podezøelé, autorskému filmu nepøála. Z Iljenkových filmù té doby nejvíce zaujal Svátek peèených brambor (1977) podle skuteèného pøíbìhu ženy, která si osvojila 48 osiøelých dìtí. Na tvùrèí postupy své pøedchozí tvorby Iljenko navázal až v osmdesátých letech adaptací klasické divadelní hry Lesji Ukrajinky Lesní píseò. Mavka (1981) a Legendou o knìžnì Olze (1983), kde podle vlastního scénáøe ztvárnil na základì vyprávìní ètyø postav osudy vládkynì Kyjevské Rusi v 10. století. Po smrti Sergeje Paradžanova adaptoval jeho scénáø a natoèil v sovìtsko-kanadské koprodukci film Labutí jezero - zóna (1990). Ani po získání nezávislosti Ukrajiny nemohl Iljenko své projekty realizovat. Jeho jediný film, Modlitba za hejtmana Mazepu (2002), byl megalomanský projekt, který umìlecky i finanènì ztroskotal. Iljenko si bìhem své kariéry vytvoøil trvalý okruh spolupracovníkù, který se s malými obmìnami podílel na témìø všech jeho filmech. Patøí k nim herci Larisa Kadoènikova, Igor Mykolajèuk a Bogdan Stupka, kameraman Vilen Kaljuta a filmový architekt Anatolij Mamontov. Iljenkùv bratr Michail (1947) je rovnìž filmový režisér, bratr Vadim (1932) kameraman. (-PMi-) ___________________________________________________________________________ 13.15 hodin

MALÝ MILOSTNÝ BÙH (Mali ljubavni bog) Nová èernohorská kinematografie Èerná Hora, Makedonie, Slovinsko 2011 / 86 min / Blu-ray Režie: Željko Sošiè Scénáø: Željko Sošiè Kamera: Dimo Popov 30

Hrají: Nikola Ristanovski, Nina Violiæ, Svetlana Bojkoviæ, Milan Gutoviæ, Ksenija Džaferoviæ, Aleksandar Gavraniæ, Sanja Jovièeviæ a další Nikola a Nina, mladý manželský pár, prožívají tìžkou dobu. Jednoho dne ona zmizí a nikdo ji nemùže najít... Její rodina a policie ho podezírají, že nìco tají. Nikola èelí nedùvìøe a tisícùm otázek. Film èernohorského režiséra Željka Sošiæe, je pøíbìh o nevyzpytatelných cestách lásky a lidských vztahù. Dùvody jsou tady nepodstatné, autor nenabízí øešení, protože ono není, nabízí ukázku jednoho jedineèného pøíbìhu s jedineèným vývojem. Nabízí emoce. Sošiæùv film se vyjímá svérázným autorským konceptem, nekonvenèní dramaturgií a svojí vizuální identitou. (-JR-)

Željko Sošiæ Narodil se v roce 1980 v Podgorici. Absolvoval Fakultu dramatických umìní v Cetinje v roce 2007. Proslavil se svým prvním filmem Musím ti nìco dùležitého øíct (Imam nešto važno da ti kažem) z roku 2005. Film Malý milostný Bùh je jeho druhým filmem, který mìl premiéru v roce 2011 na èernohorském filmovém festivalu. (-JF-) ___________________________________________________________________________ 15.05 hodin

BALKAN EXPRES (Balkan ekspres) Èernohorci v jugoslávském filmu Jugoslávie 1983 / 99 min / DVD Režie: Branko Baletiæ Scénáø: Gordan Mihiæ Kamera: Živko Zalar Hudba: Zoran Simjanoviæ Hrají: Dragan Nikoliæ, Bora Todoroviæ, Tanja Boškoviæ, Velimir Bata Živojinoviæ, Olivera Markoviæ, Radko Poliæ, Bogdan Dikliæ a další Jugoslávie byla napadena Nìmeckem, kterému bìhem nìkolika dnù podlehla. Zemí se šíøí strach a panika. Spousta lidí opouští své domovy a utíká pøed postupující nìmeckou armádou. To je ideální èas pro partu podvodníkù, kteøí se vydávají za hudební kapelu Balkan Ekspres. Podnikají turné po zemi a snaží se ze vzniklého chaosu vytìžit co nejvíce pro sebe. Vykrádají opuštìné domy a plánují si svou skvìlou budoucnost. V tom, co uèinit dále, nejsou èlenové kapely jednotní. Jejich cesty se rozcházejí, aby se pozdìji znovu setkali za tìžko øešitelné situace. Do jejich zpìvaèky se zamiluje nìmecký velitel a oni jej chtìjí využít k získání dokumentù, které jim umožní opustit zemi. Zároveò jsou kontaktováni partyzány. Musí jim pøislíbit spolupráci na atentátu na místní nìmecké velení. K tomu má dojít pøi slavnosti, na které jsou pøinuceni vystupovat jako kapela. Aby tìch problémù nebylo málo, ukrývají pøed Nìmci desetiletou židovskou holèièku. 31

Èerná komedie Branka Baletiæe plyne v odlehèeném a místy velmi humorném duchu. Nejednoznaènost hlavních postav, jejichž prvotní motivace sice není èestná, v prùbìhu filmu u nich ale víckrát zvítìzí dobrá vùle, zavdává podnìt k úvahám, jak by se v jejich situaci zachoval každý z nás. Scénáø Gordana Mihiæe pøesnì balancuje na hranì korektnosti a nelze øíci, že by si dìlal nemístnou legraci z vážných vìcí. To ostatnì dokazuje i mrazivým závìrem. (-JF-) ___________________________________________________________________________

Seznam celoveèerních hraných èernohorských filmù Zemì bývalé Jugoslávie dodnes vedou spoustu sporù. Jednou z tisícù sporných otázek je samozøejmì i otázka, který film do které kinematografie patøí. Na to je èasto tìžké odpovìdìt, protože je to znaènì promíchané. Jednotlivé republiky mìly svá studia (Filmový zákon z roku 1956 dal jednotlivým republikám i autonomním oblastem právo založit vlastní filmové studio), která pracovala nìkdy samostatnì, jindy kooperovala, nebo spolupracovala s nìjakou zahranièní produkcí. Které studio je pod filmem podepsané, mi pøesto pøipadá, jako nejlepší vodítko pro hodnocení, zda film øadit do urèité konkrétní kinematografie. Druhým dùvodem pro zaøazení filmu do takového seznamu by mohla být osoba režiséra filmu, resp. jeho národnost. Pøesto je potøeba dodat, že dùsledné dodržení tohoto pravidla by nás dostalo na celkem tenký led. Tìžko bychom obhájili tvrzení, že tøeba koprodukèní váleèný spektákl Bitva na Neretvì je èernohorský film, by jej natoèil Èernohorec Veljko Bulajiæ. Toto kritérium mi proto pøipadá spíše pomocné, a nezohlednil jsem jej pøi sestavování seznamu èernohorských filmù. Pøi tvorbì programu letošního Vsetínského filmového maratonu jsem jej ale použil ve více pøípadech. V seznamu, který vám pøedkládám, jsem si dovolil oznaèit (rámeèkem) filmy urèené primárnì pro støíbrné plátno, které splòují obì kritéria a dají se tak podle mého názoru oznaèit za èernohorské. Od padesátých let až do rozpadu SFRJ fungovaly v nejmenší jugoslávské republice - Èerné Hoøe postupnì 3 spoleènosti, které mìly v popisu práce natáèení filmù (celoveèerních, krátkometrážních, ale i dokumentárních nebo komerèních èi propagaèních - toèených na objednávku). V období mezi lety 1949-1965 byl jedinou produkèní spoleèností na území Èerné Hory Lovèen film. Štafetu po nìm posléze pøebraly Filmski studio Titograd (1967-1979) a Zeta film Budva (1968-1991). Protože je náš semináø vìnovaný pováleèné jugoslávské, resp. èernohorské kinematografii a souèasnému èernohorskému filmu, zaèíná náš výèet až v roce 1955, kdy mìl premiéru první pováleèný hraný èernohorský film Lažni car (Lživý car). Konèí pak rokem 2013. (-JF-) 1955

1956

Lažni car

Zle pare

romance, drama

(pøipravujeme do programu 5. balkánských filmových návratù)

(pøipravujeme do programu 5. balkánských filmových návratù)

Lovèen film

r. Velimir Stojanoviæ

r. Velimir Stojanoviæ

historické drama

váleèná komedie

Lovèen film

Lovèen film

U mreži r. Bojan Stupica

1957 Krvava košulja Žorž Skrigin drama Lovèen film

32

1958

cinematografica, Zebra film, Francinex + Lovèen film

Tri koraka u prazno r. Vojislav Nanoviæ

1961

drama Lovèen film

Ne diraj u sreèu r. Milo Ðukanoviæ

Kroz granje nebo

komedie

r. Stole Jankoviæ

Lovèen film Tu ne tueras point (koprodukce Francie, Itálie, Jugoslávie)

Hvìzda jede na jih

Claude Autant Lara

(koprodukce ÈSSR, Jugoslávie)

váleèné drama

r. Oldøich Lipský

Gold film, Vaduz film + Lovèen film

komedie, muzikál Barrandov + Lovèen film

Squere of violence

1959

(koprodukce USA, Jugoslávie) r. Leonardo Bercovici

Agi Murad il diavolo bianco

váleèné drama MGM + Lovèen film

(koprodukce Itálie, Jugoslávie)

Nebeski odred

r. Ricardo Freda

r. Boško Boškoviæ, Ilija Nikoliæ

dobrodružný

Lovèen film Orazi e Curiazi

1960

(koprodukce Itálie, Jugoslávie)

Dan èetrnaesti r. Zdravko Velimiroviæ

r. Ferdinando Baldi, Terence Young

drama

historické drama

Lovèen film

Lux film, Tiberia film + Lovèen film

(koprodukce Francie, Itálie, Jugoslávie) r. Gillo Pontecorvo váleèné drama Cineritz, Videz

(pøipravujeme do programu 5. balkánských filmových návratù) r. Milo Ðukanoviæ komedie Lovèen film 1965 Provereno nema mina r. Jurij Lysenko, Zdravko Velimirovic váleèný Lovèen film + Studio Dovèenko Kijev 1967 Palma medju palmama r. Milo Ðukanoviæ

Maestic film + Lovèen film

Kapo

1963 Muškarci

váleèný Lovèen film + Udruženje filmskih umetnika Srbije

Compagnie Industrielle et Commerciale Cinématographique, Europa Cinematografica, Les Films Modernes, Lovèen Film

La guerra di Troia (koprodukce Francie, Itálie, Jugoslávie) r. Giorgio Ferroni dobrodružný, historický 33

drama Filmski studio Titograd + Avala film 1968 Lelejska gora (pøipravujeme do programu 5. balkánských filmových návratù) r. Zdravko Velimiroviæ váleèné drama Filmski studio Titograd + Kosmet Film Priština

1969

pod jménem Derviš a smrt) r. Zdravko Velimiroviæ

Sramno leto

historické drama

(v programu Vsetínského filmového maratonu 2014 pod jménem Ostudné léto) r. Branislav Bastaæ

Zeta film Budva + Avala Film, Bosna Film, Centar Film Beograd, Kosovo Film Pristina

drama

Studio Titragrad

Filmski studio Titograd, Zeta film Budva + Avala film, C.F.S Košutnjak, Dunav film 1978 Ljubav i bijes r. Bakir Tanoviæ

Filmski studio Titograd + Bosna film

1975

Nizvodno od sunca

Okovani šoferi

r. Fedor Skubonja

r. Vladimir Pavloviæ

drama

váleèné drama

Filmski studio Titograd + Dunav film

Filmski studio Titograd, Zeta film Budva + Mosfilm

Avala Film, Croatia Film, Jedinica za kinematografiju zajednice kulture, Kinema Sarajevo, Kinematografi, Makedonija Film, Morava Film, Radna Zajednica Filma, Sutjeska Film + Zeta film Budva

1973

1976

Boško Buha

Svadba

Vrhovi zelengore

(v programu Vsetínského filmového maratonu 2014 pod jménem Svatba)

váleèný, životopisný

r. Zdravko Velimiroviæ

Centar Film, Croatia Film, Kinema Film, Kinema Sarajevo, Viba Film + Zeta film Budva

dobrodružný, drama

r. Branko Bauer

váleèné drama

váleèné drama

Filmski studio Titograd + Centar film Beograd, Filmska radna zajednica

Filmski studio Titograd + Dovženko film studios

Vojnikova ljubav

r. Zdravko Velimiroviæ

r. Svetislav Pavloviæ

váleèný

romantické drama

Avala Film, Beograd Film, Makedonija Film, Morava Film + Zeta film Budva

r. Radomir Šaranoviæ

1974 Naprekor všemu (koprodukce Jugoslávie, Sovìtský svaz) (v programu Vsetínského filmového maratonu 2014 pod jménem Žít navzdory)

Dvoboj za juznu prugu

Croatia Film, Inex Film, Kinema Sarajevo, Makedonija Film, Morava Film, Vesna Film + Filmski studio Titograd

Partizanska eskadrila

1977

r. Hajrudin Krvavac

r. Jurij Iljenko

váleèný

historické drama

Beštije

Filmski studio Titograd

(pøipravujeme do programu 5. balkánských filmových návratù)

Derviš i smrt (v programu Vsetínského filmového maratonu 2014

1979

r. Živko Nikoliæ drama 34

Centar Film, Croatia Film, Jadran Film, Jedinica za kinematografiju zajednice kulture SRBIH, Kinema Sarajevo, Makedonija Film, Sutjeska Film, Vesna Film,

Zajednica kinematografije SRH + Zeta film Budva 1980

Radiotelevizija Crne Gore

zázrak) r. Živko Nikoliæ drama, komedie

1994

Zeta film Budva + Centar Film

Dje rekosmo, podjosmo

Kotorski mornari (koprodukce Jugoslávie, Nìmecká demokratická republika) r. Fritz Bornemann váleèný Zeta film Budva + Radiotelevizija Titograd, Televizija NDR Berlin 1982 Djeèak je išao za suncem r. Branislav Bastaæ drama Zeta film Budva + Radiotelevizija Titograd

r. Slobodan Scepanovic komedie, TV film

1987

Radiotelevizija Crne Gore Die Verliebten (koprodukce Západní Nìmecko, Jugoslávie)

1999

r. Jeanine Meerapfel

U ime oca i sina

romantické drama

r. Božidar Nikoliæ

Art Film 80, Von Vietinghoff Filmproduktion + Zeta film Budva

drama, váleèný, komedie

U ime naroda

2001

(v programu Vsetínského filmového maratonu 2014 pod jménem Ve jménu lidu) r. Živko Nikoliæ drama

13. jul Radomir Šaranoviæ

Zeta film Budva + Avala Film

Muka je s doktorima r. Slobodan Sèepanoviæ komedie, TV film Radiotelevizija Crne Gore 2002

váleèné drama Zeta film Budva

Montenegro-Art film, Podgorica

1989 Srecna mi nova godina

1983

Iskušavanje djavola

Igmanski marš r. Zdravko Šotra

(pøipravujeme do programu 5. balkánských filmových návratù)

váleèné drama

r. Živko Nikoliæ

Centar Film, Viba Film, Zastava Film + Zeta film Budva

drama Zeta film Budva + Avala Film

r. Branko Baletiæ komedie Radiotelevizija Crne Gore Comrades (koprodukce Èerná Hora, USA) r. Mitko Panov 2004

1984

1993 Opet pakujemo majmune!

Èudo nevidjeno (v programu Vsetínského filmového maratonu 2014 pod jménem Nevídaný

r. Marija Peroviæ

Viljuška se drži u lijevu ruku

komedie

Goran Bulajiæ

Radiotelevizija Crne Gore

komedie, TV film 35

Za šaku priganica Priganice

2008

kapitola)

r. Ilija Vukotiæ

Gledaj Me

drama, horor

spaghetti western parodie

r. Marija Peroviæ

Artikulacija

Zupci production

drama

r. Nemanja Beèanoviæ

Katun movies 2005 2009 Imam nešto važno da vam kažem

Desant na Prèevo

r. Željko Sošiæ

r. Draško Ðuroviæ

drama

komedie, parodie Radiotelevizija Crne Gore

Pogled sa Ajfelovog tornja (koprodukce Srbsko a Èerná Hora, Sovinsko, Chorvatsko) (v programu Vsetínského filmového maratonu 2014 pod jménem Pohled z Eiffelovy vìže) r. Nikola Vukèeviæ

Kod advokáta

Dogma studio, Kaval film production

Radiotelevizija Crne Gore 2010

komedie

komedie, TV film

r. Branko Baletiæ B Film Montenegro Daj baba glavu r. Slobodan Scepanovic

2007

r. Željko Sošiæ drama

Lokalni vampir (v programu Vsetínského filmového maratonu 2014 pod jménem Místní upír)

r. Goran Bulajiæ

drama, thriller Artikulacija

Mali ljubavni bog (v programu Vsetínského filmového maratonu 2014 pod jménem Malý milostný bùh)

2012

komedie, TV film Radiotelevizija Crne Gore

As pik

r. Zoran Bojoviæ

Oce, laku noc

drama

kung-fu parodie

r. Goran Bulajiæ

B Film Montenegro

Artikulacija

drama, TV film

r. Draško Ðuroviæ

Zlatne èaklje

Radiotelevizija Crne Gore 2011

Doktor Rej i djavoli (koprodukce Srbsko, Èerná hora)

Petra

životopisné drama

r. Nemanja Beèanoviæ

Viktorija film

Pješèanik (koprodukce Èerná Hora, Srbsko, Maïarsko) (v programu Vsetínského filmového maratonu 2014 pod jménem Pøesýpací hodiny) r. Szabolcs Tolnai drama Artikulacija

r. Dinko Tucakovic

drama Artikulacija

Mora ljubavi

Posljednje poglavlje

drama

r. Djordjije Miroviæ

(v programu Vsetínského filmového maratonu 2014 pod jménem Poslední 36

PØÍLOHA O ÈERNÉ HOØE Základní údaje Èerná Hora (Crna Gora, Montenegro, od 22. øíjna 2007 Republika Èerná Hora) je republika v jihovýchodní Evropì pøi pobøeží Jaderského moøe sousedící s Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem, Albánii a Kosovem. Má rozlohu 13 812 km² a èítá pøibližnì 663 000 obyvatel (Pro srovnání - Zlínský kraj má bezmála 590 000 obyvatel a celá Morava bez Slezska má rozlohu pøes 22 000 km²). Metropolí Èerné Hory je Podgorica (173 000 obyvatel). Èerná Hora je kandidátskou zemí Evropské unie. Èerná Hora se administrativnì èlení na 21 samosprávných celkù, kromì Podgorice se dá za vìtší mìsto považovat pouze Nikšiæ (cca 60 000 obyvatel). Více než 15 000 obyvatel má jen nìkolik dalších mìst, napø. Bijelo Polje (16000), Cetinje (17000), Danilovgrad (16500) a Herceg Novi (27000). Èerná Hora je velmi hornatý stát, celé území náleží k Dinárským horám. Nejvyšší vrcholky pøesahují nadmoøskou výšku 2500 m - Zla Kolata (2534 m), Dobra Kolata (2528 m), Rosni vrh (2524 m), Bobotov kuk (2523 m). Nejhornatìjší je sever a západ státu spolu s pruhem kolem pobøeží. Nížiny se vyskytují pouze v okolí Skadarského jezera. Èernou Horu lze oznaèit za stát relativnì multikulturní. Podle sèítání lidu z roku 2003 mìla Èerná Hora celkem 620 145 obyvatel, z nichž Èernohorci tvoøili pouze 43 %; další èást tvoøili Srbové (32 %), Muslimové (13 %), Albánci (3 %), zbytek jsou jiné národnosti. Pøi sèítání v roce 2003 se 74 % obyvatel zemì pøihlásilo k pravoslavnému vyznání, 18 % jsou muslimové, øímských katolíkù jsou v zemi necelá 4 %. V zemi je velmi malý poèet ateistù, dohromady s lidmi jiného než výše øeèených vyznání tvoøí ménì než 5 % obyvatelstva. (zdroj: Wikipedia.org)

Struèná historie Èerné Hory Èerná Hora patøí mezi nejmladší evropské státy, její dìjiny jsou však - podobnì jako u ostatních zemí starého kontinentu - velmi dlouhé. Starovìk Informace o starovìkém osídlení území Èerné Hory mùžeme èerpat pouze z antické literatury, podle které byly rozsáhlé oblasti Balkánského poloostrova a pravdìpodobnì i Èerné Hory osídleny Ilyry. Bìhem 3. století pøed naším letopoètem zde vzniklo Ilyrské království. Z historických pramenù také víme, že v roce 168 pøed naším letopoètem byli Illyrové poraženi Øímem a rozsáhlé oblasti západního Balkánu se stávají souèástí Øímské øíše. Nìkterá historická mìsta, jako napø. Budva èi Ulcinj byla založena ještì pøed pøíchodem Øímanù. Støedovìk V roce 395 dochází k rozdìlení Øímské øíše. Hranice, která dìlila sféry vlivu Øíma a Byzance neboli mezi Latinskou a Øeckou církev protínala dnešní Èernou Horu. Jak øímská moc upadala, tato èást Dalmácie trpìla neustálými vpády rùzných kmenù, pøedevším Gótù na konci 5.století a Avarù na konci 6. století. Tyto kmeny však byly Slovany brzy potlaèeny a Slované se následnì v polovinì 7. století rozšíøili v celé oblasti.

37

Duklja Území, které se nejvíce pøekrývá s dnešní Èernou Horou, se v byzantských análech nazývá Duklja. O obyvatelích se v nich hovoøí jako o Dukljanech. Souèasnì jsou v nich zmínìny také dvì nejvìtší slovanské etnika na Balkánì - Srbové a Chorvati. Neexistuje jasný dùkaz, že by Dukljani patøili k jednìm èi druhým. První panovník, který vládl nad tímto územím a jehož jméno známe, se jmenoval Petar. Jeho vláda spadá do 9. století a byl zøejmì vazalem Byzance. Od konce 10. až do zaèátku 12. století vládl Dulkji rod Vojisavljevièù. Duklja je støídavì samostatná a støídavì pod nadvládou Byzance. Z tohoto období jsou známá jména panovníkù: Vojislav (1018-1043?) osamostatnil Duklju. Jeho nástupce Mihajlo užívá jako první titul král. Titul král užívá i jeho syn Bodin, za jehož vlády dosáhla Duklja nejvìtšího rozkvìtu. Po jeho smrti na poèátku 12. století došlo ke sporùm o následnictví a na úkor Duklji posiluje sousední východní stát Raška. Duklja se znova dostává do podruèí Byzance. Zeta Ve 2. polovinì 12. století roste vliv Štìpána Nemanji v sousední Rašce, která se dá považovat za zárodek budoucího srbského státu. V letech 1182-86 ovládá Štìpán Nemanja již celé území Duklji. Za vlády Nemanjièù se pro území Duklji ustaluje název Zeta a toto území je èasto spravováno vedlejšími èleny dynastie Nemanjièù. V prùbìhu 13. století má Zeta støídavì vìtší èi menší autonomii. V této dobì je zde stále velmi rozšíøené katolické náboženství, které obèas podporují i správcové oblasti, jako napø. vdova po králi Urošovi I. Jelena (z francouzského rodu Anjou), pøesto zde nakonec pøevážil vliv Byzance a pravoslavné církve, která je podporována Nemanjièi. K nejvìtšímu rozmachu srbského støedovìkého státu dochází za vlády Dušana Nemanjièe v letech 1331-1355, tedy v dobì, kdy zároveò ztrácí znaènou èást svého vlivu Byzantská øíše. Po jeho smrti se ale tento státní útvar zaèíná drobit a na území Èerné Hory se dostávají k moci Balšièové. Zeta se stala prakticky nezávislou na Rašce roku 1356 pod vedením Balši I. V dobì vlády Balšiæù dochází pozvolna k posílení vlivu Osmanské øíše na Balkánì a jejímu pronikání do vnitrozemských oblastí. Zejména po bitvì na Kosovì poli v roce 1489 a oslabení a postupném zániku srbského státu (Rašky) se tento proces urychluje a Balšiæové se dostávají do stále èastìjších støetù s Turky. V této dobì jsou v regionu dalším významným hráèem Benátky, které Balšièe podporují v boji s Osmanskou øíší, nakonec však samy ovládnou pøímoøské èásti Zety s nejbohatšími katolickými mìsty. Ve druhé polovinì 15. století ovládá vnitrozemí Zety dynastie Crnojevièù. Ti v závìru století pøesouvají své sídlo kvùli expanzi Osmanské øíše od bøehù skadarského jezera do Horní Zety - do oblasti Cetinje. V této dobì, kdy je velká èást pùvodní Zety pod nadvládou Turkù se ujal postupnì název Èerná Hora pro zbývající svobodnou èást. V posledním desetiletí 15. století je toto území vedle mìstského státu Dubrovník a pøímoøského pásu ovládaného Benátèany posledním územím na Balkánì pod vládou køesanského vladaøe. Vláda Crnojeviæù je z nìkolika dùvodù pro Èernohorce velmi významná. Pro sebeurèení národa je dùležitý stateèný odpor proti Osmanské øíši a modernizace (pod vlivem Benátek). V Osmanské øíši V roce 1499 se bývalá Zeta stává souèástí Osmanské øíše. Projevuje se zde turecký pragmatismus. Turci si uvìdomují, že obyvatelé horských oblastí Èerné Hory živící se ponejvíce pastevectvím nejsou schopni platit danì v podobné výši, jako obyvatelé jiných úrodnìjších provincií. Využívají s úspìchem také silný kmenový rodový systém místního obyvatelstva a 38

ponechávají nadstandardní pravomoci místní samosprávì pøedstavované kmenovými pohlaváry, Na oplátku mìli Èernohorci povinnost chránit hranice Osmanské øíše proti pøípadným aktivitám Benátek. Po celou dobu nadvlády Osmanské øíše je na území Èerné Hory udržována znaèná autonomie. V rukou místních pohlavárù zùstává napø. soudnictví a ustavují se i další instituce, jako èernohorská rada složená z pøedstavitelù místní šlechty. Jeho roli pozdìji pøebírají všeèernohorský snìm a snìm kmenových pohlavárù. Ty se scházely nìkolikrát roènì, aby øešily vnitøní záležitosti a spory mezi kmeny, ale vystupovaly také navenek, když jednaly jménem zemì jak s Turky, tak s Benátèany. Všeèernohorský snìm vystupoval jako nejvyšší èernohorská instituce až do poèátku 19. století, kdy se zaèal mìnit èernohorský kmenový svaz ve stát. Po celou dobu turecké nadvlády existovala také pravoslavná metropolie v Cetinje. Vladyku jejího nejvyššího pøedstavitele vybíral až do konce vlády Crnojeviæù panovník, pozdìji byl volen všeèernohorským snìmem. Islamizace obyvatel Èerné Hory nebyla zdaleka tak intenzivní, jako v jiných èástech Balkánu. K islámu konvertovali v prvních padesáti letech turecké nadvlády vìtšinou pouze spoleèenské elity, které si tak zajistily v mnoha pøípadech udržení moci. Islamizace nemìla na zpùsob života až tak zásadní vliv, jak bychom èekali. Jazyk i zpùsob obživy obyvatelstva zùstává stejný a nic se nemìní ani v èlenství v pùvodních kmenových svazcích. Protože je pobøeží stále pod vlivem Benátek, centrem osmanské øíše a islamizace v oblasti je Skadar. Až ve druhé polovinì 16. století získali v Ulcinji a Baru (dvou pøímoøských jižních mìstech) vìtšinu muslimové. Ve vnitrozemí založili Turci mimo jiné ještì za Crnojeviæù pevnost Depedogen, kolem které pozdìji vzniká mìsto Podgorica a pevnost Onogošt v jejímž podhradí vzniká mìsto Nikšiæ, což jsou dnes nejvìtší èernohorská mìsta. Jinak ve vnitrozemských oblastech Èerné hory v té dobì ještì v podstatì žádná mìsta nebyla. Ani o Cetinje - centru moci a sídle vladyky se nedá mluvit jako o mìstu. V 17. století se i v Èerné Hoøe zaèal projevovat pozvolný úpadek Osmanské øíše. Dùsledkem je zvyšování moci místních pøedstavitelù tureckého státu, kteøí posilovali na úkor centrální moci. Èerná Hora V 18. století je vztah Èernohorcù s Osmanskou øíší velmi napjatý a Osmanská øíše již nemá dostatek síly na to, zpacifikovat malý odbojný národ žijící pøevážnì ve špatnì dostupné horské krajinì. Èernohorcùm se tak v mnoha pøípadech daøí odmítat placení daní apod. Roku 1697 zvolil èernohorský snìm za nového vladyku Danila z rodu Petrovièù-Njegošù. Bìhem jeho vlády vstoupilo Rusko do války s Tureckem. Ruský car Petr I. Veliký vyslal do zemí okupované Tureckem své emisary, aby je pøesvìdèili k vyvolání protiturecké vzpoury. Mise, která smìøovala do Èerné Hory, byla úspìšná a Danilovo vojsko napadla okolní turecká mìsta. Turecká vojska Èernohorce sice vytlaèila, nebyla však schopna zemi udržet po delší dobu, takže poté, co ji zpustošila, odtáhla zpìt, naèež boje vypukly znova. Po dalším potlaèení èernohorské vzpoury a dalším drancování Èerné Hory odchází Danilo s žádostí o pomoc do Ruska. Zde se mu dostává štìdré finanèní pomoc, oproti závazku, že Èernohorci zaútoèí na Turky, kdykoli je o to Rusko požádá. Je nutné dodat, že Èernohorci byli jediní, kteøí vyslyšeli ruskou výzvu a povstali proti Turkùm. Od této doby byl vztah Ruska a Èerné Hory nadstandardní. Danilo si svou obratnou diplomacií zajistil roku 1719 pro svùj rod dìdiènost funkce metropolity-vladyky. Vzhledem k tomu, že pravoslavní vladykové dodržovali celibát, dìdila se funkce nejèastìji ze strýce na synovce. Nového vladyku vybíral stávající a ve funkci jej potvrzoval všeèernohorský snìm. Èerná Hora se tak v tomto období stala pravoslavnou kmenovou teokracií. Malá Èerná Hora byla i nadále pøekvapivì dùležitým koleèkem v dìjinném soukolí okolních, mnohem mocnìjších zemí, jakými stále byly Benátky, ale také Rakousko-Uhersko a samozøejmì 39

upadající, ale stále velmi mocná Osmanská øíše. Do tohoto neklidného èasu se proto pøíliš nehodil Danilùv následovník Sava, který byl více církevním hodnostáøem, jenž usiloval spíše o blaho kláštera a vlastní obohacení, než o blaho národa. Bìhem jeho roèní cesty do Ruska jej proto nahradil mnohem aktivnìjší Vasilije, který mìl nemalý vliv na budování èernohorského státu, protože prosadil nìkteré prvky posilující roli státu a definoval pøesnìji než kdokoli pøed ním obrys budoucího státu. Jím stanovené hranice se znaènì podobají dnešní Èerné Hoøe. Mimo to byl také èernohorským historikem a èernohorským propagátorem - zastával teorii, že Èerná Hora neztratila svou samostatnost již od èasù Alexandra Makedonského. Po jeho smrti se do funkce vrací opìt Sava, jeho autorita je však minimální. V této dobì se na scénì objevuje samozvaný car Štìpán Malý, který využívá mýtu, podle kterého zavraždìný ruský car Petr III. ve skuteènosti pøežil a uprchl z Ruska právì ke svým spojencùm do Èerné Hory a vydává se za nìj. Do funkce je potvrzen i všeèernohorským snìmem. Aè se do ní dostal podvodným zpùsobem, jeho role je pøinejmenším zajímavá. Svou autoritou se mu daøí utlumit krevní mstu a sjednocuje mnohé znesváøené èernohorské kmeny. Dále se mu daøí posilovat roli státních institucí a Èerná Hora tak zažívá období nevídaného poøádku. Navíc se mu podaøilo porazit mohutný turecký útok a ve funkci jej nakonec akceptuje i Rusko prostøednictvím svého vyslance knížete Dolgorukova, Po vraždì Štìpána Malého (1773) se rychle rozpadly zárodky vznikajících státních institucí i jednota zemì. (Poznámka:O této kapitole èernohorských dìjin vypráví 1. pováleèný èernohorský film Lažni car Velimira Stojanoviæe z roku 1955, ale také o poznání alternativnìjší Èovek kogo treba ubiti Veljka Bujaliæe z roku 1979). Vladyka Petar I. Petroviæ pøebíral nejednotnou zemi a musí èelit rùzným protichùdným tendencím. Existuje názorový proud, že by mìla Èerná Hora koexistovat s Osmanskou øíší, na druhé stranì je zde skupina, která prosazuje orientaci na spojenectví s Rakouskem-Uherskem. Petar I. je dùsledným propagátorem proruské politiky. Nejvážnìjší nebezpeèí pro suverenitu Èerné Hory za jeho vlády nepøichází z Caøihradu, ale ze Skadaru. Okrajové èásti Osmanské øíše jsou totiž stále nezávislejší na sultánovi a jejich vládcové, jako napø. právì skadarský Mahmud paša Bašatlija mají své mocenské ambice. Tomu se v roce 1785 v dobì Petarovi cesty do Ruska podaøilo obsadit Cetinje a další území. Petar I. obnovil vládu nad územím Èerné Hory až v roce 1796, kdy jeho armáda èítající 3000-4000 mužù po dvakráte porazila Mahmut pašovo nìkolikanásobnì vìtší vojsko. V roce 1797 dobyl Napoleon Benátky a Èerná Hora tak získala nového souseda. Petar I. zemøel v roce 1830 a hned ètyøi roky po své smrti byl svým nástupcem svatoøeèen (Poznámka: O Petaru I. a jeho dobì pojednává film Žít navzdory ukrajinského režiséra Jurijie Iljenka z roku 1974) Jeho nástupce Petar II. Petroviæ proslulý více pod svým rodovým jménem Njegoš, pøestože vládl pomìrnì pevnou rukou, pokraèoval v budování státu fungujícího za pomocí nejrùznìjších institucí. Za jeho vlády vznikl v Èerné Hoøe senát, zøidil také vojensko-policejní sbor, který rozmístil po celém území. Od roku 1833 mìli Èernohorci prvnì platit danì do pokladny vlastního státu a státní zamìstnanci zaèali pobírat plat. Založil také první školy. Jeho reformy mìly za následek oslabení tradièní kmenové moci a neobešly se bez mnoha bouøí, které Njegoš brutálnì potlaèoval. Roku 1851 se stal vladykou Danilo II. Petroviæ-Njegoš. Ten porušil zavedená pravidla a roku 1852 se oženil a pøijal titul knížete a pøeorganizoval svou zem na svìtský principát - vzniklo první Èernohorské knížectví. V roce 1860 byl zavraždìn a jeho nástupcem se stal Nikola I. 28. srpna 1910 bylo v Cetinje vyhlášeno Èernohorské království. V letech 1861-1862 se Nikola neúspìšnì zapojil do války s Tureckem, udržel však alespoò nezávislost Èerné Hory. Úspìšný byl až poté, co Rusko v roce 1877 drtivì porazilo Turky. Výsledky tìchto konfliktù byly pro Èernou Horu znaèné. Za vlády Nikoly I. Petroviæ-Nejgoše (1860-1918) došlo k rozšíøení èernohorského území a 40

mezinárodnímu uznání èernohorské nezávislosti (1878). Tento panovník také vydal první skuteènou èernohorskou ústavu (1905) a roku 1910 se stal prvním a zároveò posledním èernohorským králem. Za balkánských válek (1912-1913) došlo k dalšímu rozšíøení území Èerné Hory, která získala menší území severovýchodnì od Skadarského jezera, ale i èást Sandžaku vèetnì severozápadu dnešního Kosova. Tehdy novì dobyté mìsto Skadar však Èerná Hora musela na naléhání velmocí pøedat novì se rodící Albánii, pøestože pøi jeho dobývání, z rukou osmansko-albánských sil, položilo svùj život 10 000 Èernohorcù. První svìtová válka Èerná Hora v první svìtové válce zakusila ohromné útrapy. Bìhem první invaze rakouskouherských jednotek do Srbského království Èerná Hora vyhlásila válku Centrálním mocnostem. Rakousko-Uhersko rychle pøipravilo oddìlenou armádu k invazi do Èerné Hory, aby zabránilo spojení srbské a èernohorské armády. Rakousko-uherské jednotky byly nejprve vytlaèeny. Èernohorské síly poté pomohly odolat ještì druhé invazi do Srbska. Nicménì s poèátkem tøetí rakouské invaze musela èernohorská armáda ustoupit pøed poèetnìjším soupeøem a Srbské království padlo do rakousko-uherských rukou. V lednu 1916 pak došlo také k invazi do Èerné Hory a ta pak zùstala po zbytek války okupována Centrálními mocnostmi. Král Nikola I. Petroviæ-Njegoš byl nucen odejít ze zemì do exilu. Nakonec spojenci osvobodili Èernou Horu od Rakušanù a 7. listopadu 1918 obsadily srbské jednotky i Boku Kotorskou. Novì svolaná Velká národní skupština srbského národa v Èerné Hoøe (známá také jako Podgorická skupština) 26. listopadu 1918 obvinila krále z pokusu o uzavøení separátního míru s nepøítelem, sesadila ho a zakázala èernohorské královské rodinì návrat do zemì, a vydala usnesení o pøipojení Èerné Hory k Srbskému království. 1. prosince 1918 se pak ve svazku se Srbskem stala souèástí Království Srbù, Chorvatù a Slovincù. Na rozhodnutí Podgorické skupštiny velká èást Èernohorcù zareagovala 7. ledna 1919 vypuknutím neúspìšného Vánoèního povstání. V dùsledku tìchto událostí se Èerná Hora stala jedinou spojeneckou zemí, která po první svìtové válce ztratila nezávislost. Jugoslávie V letech1921-1934 vládl v Jugoslávii král Alexandr I. Karaðorðeviæ, který byl zároveò vnukem posledního èernohorského krále Nikoly. Byl zastáncem jednotného centralisticky øízeného státu. Za jeho vlády došlo v Jugoslávii ke dvìma správním reformám. Pøi reformì z roku 1922 pøestala Èerná Hora existovat jako samostatný správní celek. 6. ledna 1929 v reakci na politickou krizi, vyvolanou vraždou chorvatského poslance Stjepana Radiæe, zrušil Alexandr ústavu, vyhlásil svoji osobní diktaturu, zmìnil název státu na Království Jugoslávie a 3. øíjna 1929 nahradil oblastní èlenìní èlenìním na 9 bánovin. Tím zároveò pøestaly zcela existovat hranice pùvodního Èernohorského království. Proti Alexandrovi se vytvoøila opozice prosazující mimo jiné federalizaci státu. K ní patøila i Komunistická strana Jugoslávie. 9. øíjna 1934 byl Alexandr na státní návštìvì Francie zastøelen v Marsei bulharským nacionalistou Vladem Èernozemskim. Invaze Osy, zánik Jugoslávie a loutkové Èernohorské království 6. dubna 1941 provedly nacistické Nìmecko a Mussoliniho fašistická Itálie invazi do Jugoslávie, bìhem níž byla Jugoslávie obsazena a pøestala existovat. Èerná Hora byla zabrána jednotkami Itálie. Na vìtšinì území moderní Èerné Hory a v èásti srbského Sandžaku bylo ustaveno loutkové Království Èerná Hora. Boka Kotorska byla pøipojena k Itálii, okrajové 41

jihovýchodní èásti Èerné Hory zase k Itálií kontrolované Albánii. Království však bylo po celou dobu svojí existence bez krále. Zaèátkem roku 1942 vypukla v Èerné Hoøe obèanská válka, v níž se proti separatistùm a okupaèním jednotkám Osy postavili partyzáni a pøedevším v první fázi i Èetnici. Koncem záøí 1943 byla Boka Kotorska pøipojena k Ustašovskému Chorvatsku. Do záøí 1943 bylo Království Èerná Hora loutkovým státem Itálie, od 10. záøí 1943 bylo kontrolováno nacistickým Nìmeckem. V prosinci 1944 pak Èernou Horu ovládli Titovi partyzáni a Království Èerná Hora pøestalo existovat. Po druhé svìtové válce Titem vedená Komunistická strana Jugoslávie ustanovila Èernou Horu jednou z šesti autonomních republik nové Jugoslávské socialistické federace. Souèástí nové republiky s oficiálním názvem Lidová republika Èerná Hora (od roku 1963 podle tehdejší ústavy Socialistická republika Èerná Hora) se stala Boka Kotorska a témìø celé území pùvodního Èernohorského království, V Èerné Hoøe se zaèal rozvíjet podobnì jako jinde na jadranském pobøeží turistický ruch. Turistické pásmo v Boce Kotorské a nedaleko Budvy se sice úspìšnì rozvíjelo, ostatní èásti republiky se ale pøíliš nezmìnily. Po rozpadu Jugoslávie Rozpad komunistické Jugoslávie (1991-1992) a nastolení rozmanitìjšího zøízení zapoèal jen pár let pøed tím na konci osmdesátých let. Èerné Hoøe tehdy vládli tøi muži - Milo Ðukanoviæ, Momir Bulatoviæ a Svetozar Maroviæ, kteøí se dostali k moci pøi „anti-byrokratické revoluci“ - èistce v jugoslávské komunistické stranì, vedené mladšími èleny kolem Slobodana Miloševièe. Všichni tøi se dokázali etablovat v politice i po rozpadu Jugoslávie. V dobì, kdy vznikalo množství nových stran, založili Èernohorskou demokraticko-socialistickou stranu. Po staré komunistické stranì socialisté zdìdili slušnou organizaci, zdroje a množství èlenù a to jim pøed novì vzniklými stranami dalo více než slušný náskok. S pøehledem tak vyhráli parlamentní i prezidentské volby. V dubnu 1992 se konalo referendum, kde se rozhodlo o pøipojení Èerné Hory k Srbsku a vytvoøení „nového“ státu - Svazové republiky Jugoslávie. Již tak chudou Èernou Horu velmi poškodily sankce OSN, které byly na Svazovou republiku Jugoslávii uvaleny v dobì války, která provázela dìlení pùvodní Jugoslávie. Èerná Hora navíc utrpìla velké ztráty útlumem turistického ruchu na jejím pobøeží. V roce 1997 se rozhoøel ostrý spor ohlednì výsledkù prezidentských voleb. Milo Ðukanoviæ v nich zvítìzil nad Momirem Bulatoviæem, ale ihned se vyrojily pochybnosti o zmanipulování druhého kola. Navzdory tìmto stížnostem byl oficiálními autoritami prezident uznán. To znesváøilo množství døívìjších politických spojenectví a vytvoøilo kolem øíjna 1997 v Èerné Hoøe atmosféru blížící se obèanské válce. Mimo jiné se také rozpadla vládnoucí Demokratickosocialistická strana. Bulatoviæ a jeho následovníci zformovali novou stranu - Socialistickou stranu lidovou a zùstali vìrní Miloševièovi, zatímco nový prezident Ðukanoviæ si zaèínal od Srbska udržovat odstup. Ðukanoviæ vyšel z tohoto souboje jako vítìz. Bulatoviæ se do úøadu již nikdy nedostal a v roce 2001 odešel do dùchodu, jen krátce poté, co byl Miloševiè postaven pøed Haagský tribunál. V roce 2003 se Svazová republika Jugoslávie pøejmenovala na "Srbsko a Èernou Horu" a byla oficiálnì ustanovena jako soustátí. Oba státy mìly spoleèný parlament a armádu. V roce 2006 uspoøádala Èerná Hora referendum o nezávislosti a o odtržení od Srbska. 55,5% volièù bylo pro a hranice 55%, nastavená Evropskou unií, tak byla pøekroèena. Èerná Hora vyhlásila nezávislost 3. èervna 2006. Vybral a sestavil Jiøí Fiala (Zdroje: F. Štístek - Struèná historie Èerné Hory, wikipedia,org., kol. - Dìjiny jihoslovanských zemí, a mnoho dalších) 42

Na pøípravì Vsetínského filmového maratonu 2014 se podíleli: Organizaèní výbor Letního filmového maratonu: Milan Kostelník - pøedseda Filmového klubu Vsetín ([email protected]) Petr Mašata - technické a organizaèní zajištìní, pøíprava filmù ([email protected]) Jiøí Fiala - dramaturgie, grafika, katalog, pøíprava filmù ([email protected]) Branka Èaèkoviæ - pøeklady, tlumoèení a jednání s lidmi v Èerné Hoøe Klára Obruèová - PR manažer Lenka Fialová - bufet, korektury, pøeklady a další Text katalogu: Marie Barešová (-MB-), Jiøí Fiala (-JF-), Petr Mašata (-PM-), Jelena Radièanin (-JR-) Milan Kostelník (-MK-), Lenka Fialová (-LF-), Branka Èaèkoviæ (-BÈ-), Petr Michálek (-PMi-) Pøeklady filmù: Lenka Fialová: Pøesýpací hodiny Petr Mašata: Pohled z Eiffelovy vìže Lenka Fojtíková: Žít navzdory Jitka Kretová: Lukova Jovana Jiøí Fiala: To je vše, Nedotèeni sluncem, Masky (vše vèetnì èasování) Silvia Matúšová: Místní upír, Ve jménu lidu (vèetnì èasování) Mihajlo Nešoviæ: Balkan expres Pavel Pilch: Ostudné léto (vèetnì èasování) Jelena Radièanin: Malý milostný bùh Branka Èaèkoviæ: Nevídaný zázrak (vèetnì èasování) Milan Kostelník: Poslední kapitola (vèetnì èasování) Znìlka festivalu: Kamil Polách (s použitím útržkù z dokumentárního filmu Polaznik Živka Nikoliæe). Pravopisné korektury titulkù Martina Trèková Vstupenky, bufet a support bìhem akce: Lenka Fialová, Mirka Øíhová, Eva Petrèková, Simona Hlaváèová, Jitka Kretová, Kateøina Pilko, Nguyet Nguyen a další.

Akce se koná pod záštitou Slavice Milaèiæ - velvyslankynì Èerné Hory pro ÈR 43

OBSAH S PROGRAMEM: Úvodem ........................................................ 2

Radomir Šaranoviæ .................................... 21

Nìkolik slov o programu a pøípravì VFM ...... 2

15.40 hodin - Derviš a smrt ...................... 21

Èernohorský film - expozice identity .............. 3

Zdravko Velimiroviæ .................................... 21

Rozhovor s Andrem Martinoviæem ................6

17.50 Nové krátké filmy ............................ 22

Andro Martinoviæ ........................................... 8

Branislav Milatoviæ ...................................... 23

Rozhovor s Ivanem Ðuroviæem .................... 9

Rozhovor s Branislavem Milatoviæem ......... 23

Ivan Ðurovæ ................................................ 12

19.15 hodin - Krása neøesti ....................... 24

PROGRAM SEMINÁØE .............. 12

21.40 hodin - Smrt pana Goluži ................ 25

Pátek 4. 4. ................................................... 12

Branimir Šæepanoviæ .................................. 26

17.00 hodin - Ostudné léto ....................... 12

23.30 hodin - Poslední kapitola ............... 26

Branislav Bastaæ ......................................... 13

Nemanja Beèanoviæ .................................. 27

18.45 hodin - Místní upír ............................ 13

Rozhovor s Nemanjou Beèanoviæem .......... 27

Branko Baletiæ ............................................ 14

Nedìle 6. 4. ................................................ 28

Rozhovor s Brankem Baletiæem .................. 14

9.30 hodin - Ve jménu lidu ........................ 26

Animované filmy Dušana Vukotiæe .......... 16

11.25 hodin - Žít navzdory ......................... 29

Dušan Vukotiæ............................................ 16

Jurij Iljenko.................................................. 30

21.25 hodin - Nevídaný zázrak .................. 17

13.15 hodin - Malý milostný bùh ............... 30

Živko Nikoliæ ............................................... 17

Željko Sošiæ ................................................ 31

23.25 hodin - Pohled z Eiffelovy vìže ....... 18

15.05 hodin - Balkan expres ................... 31

Nikola Vukèeviæ ........................................... 18

Seznam celoveè. èernohorských filmù ........ 32

Sobota 5. 4. ................................................ 19

PØÍLOHA O ÈERNÉ HOØE ...................... 37

9.30 hodin - Lukova Jovana ...................... 19

Základní informace ..................................... 37

11.35 hodin - Pøesýpací hodiny ................ 19

Struèná historie Èerné Hory ........................ 37

Szabolcs Tolnai ........................................... 20

Kdo se podílel na pøípravì VFM .................. 43

13.45 hodin - Svatba ................................. 20

www.fkvsetin.cz Vsetínský filmový maraton podpoøili:

MÌSTO VSETÍN