Nikdy si před matematikou nezabouchněte dveře, už nemusíte najít klíč

02

/ Editorial /

/Říjen 2014 /

casopisgym.cz

/ 03

Nikdy si před matematikou nezabouchněte dveře, už nemusíte najít klíč Již poměrně dlouho přemýšlím nad tím, co bych mohla napsat do úvodníku matematického GYMu, který si právě začínáte číst. Matematika je pro mě něco jako brána do květinové zahrady, od které jsem na konci první třídy ztratila klíč. Desátým rokem chodím kolem té zahrady a zalévám květiny přes plot. Ty, na které dosáhnu, jsou krásně rozkvetlé, ale ty za nimi už tam spíš nejsou než jsou, neboť za těch deset let bez vody splynuly se zemí. Řešení mého zahradnického problému je naprosto triviální. Stačilo by požádat o pomoc zámečníka, který by ten zámek mohl pomocí svých nástrojů a zkušeností otevřít, má na takovéhle věci totiž vzdělání. Jenže já si pořád úplně neuvědomuji, proč jsem ho o pomoc nepožádala. Možná jsem si myslela, že ty květiny budu vždycky nějakým způsobem schopna zalít, ale ono to najednou nešlo. Řekla jsem si, že to jsou jen květiny, které stejně nikdy nebudu potřebovat, že mi nikdy k ničemu nebudou, ale přímo uprostřed té zahrady kdysi rostla jedna květina, která v žádné jiné zahradě nikdy nebyla. Když jsem o ni v první třídě pečovala, měla jsem vždycky nesmírnou radost, když na ní vyrostl nový lístek nebo květ. Měla jsem radost, neboť to pro mě byla jakási odměna za práci, kterou jsem vynaložila jejím pěstováním. Když jsem se o ni starala míň a míň, přišla jsem jednoho dne do zahrady a ona tam ležela uschlá na zemi. To byl ten okamžik, kdy jsem za zahradou zabouchla bránu, a ztratila k ní klíč. Za čas jsem si uvědomila, že uhynutí té vzácné květiny je moje chyba. Přestala jsem se o ni starat, ale pořád jsem od ní čekala, že bude stejně krásná, jako vždycky byla, a to byl nejspíš i ten důvod, proč jsem nikdy zámečníka nepožádala o pomoc, neboť jsem věděla, že bez toho, aniž bych sama chtěla, mi on bránu do zahrady odemknout nikdy nemůže. Ať už jste to pochopili jakkoli, tak přesně takový je můj vztah k matematice. Je mou milou povinností přivítat nové členy redakce, kteří zkoumali, jaký vztah máte k matematice vy, a sdělovali, jaký mají oni. Jmenovitě to jsou terciáni Dušan Vančura s Janou Kučerovou, třeťák Jan Vitoň, kvartánky Alžběta Prášilová, Michaela Krynická, Radka Francová, , sextánka Lucie Hejlová, kvintánka Kateřina Mašková a kvartán Jan Chaloupka. Do filmové rubriky se pustil prvák Šimon Arnošt. Recenze počítačových her převzali po bývalém šéfovi kvintáni Jaroslav Balcar a Matěj Šimeček. Dalším nováčkem je druhačka Natálie Petroušková, která se od příštího čísla pustí do psaní úvah, a jako poslední mohu přivítat druhačku Kláru Štangelovou, která doplní náš fotografický tým. Nesmírně mě těší, jak velký zájem máte o psaní do GYMu, a i když o redakčních radách musíme pomalu postávat na chodbě, přivítáme každého, kdo bude mít o GYM zájem, a bude ho mít rád, to je na tom totiž úplně nejdůležitější. Vážené čtenářky, vážení čtenáři, za celou redakční radu Vám přeje příjemné čtení a pohodový start do nového školního roku

Martina Marková, šéfredaktorka

04

/ Obsah / Posbíráno /

3 5 5 9 12 14 16 21 25 26 27 28 30 33 34 35 37 39 40 42 45 46 49 50

Editorial Obsah Posbíráno Projektárium Kam to dotáhli s Milošem Velemínským TÉMA Studentská anketa Nejlepší matikáři na škole Tak trošku ztracen Učitelská anketa Bradavice? Raději ne. Soutěž o číslo zdarma Dekahovor s Karlem Pazourkem Matikáři na škole Rozhovor s matematickým géniem Ondrou Knoppem Sport Škatulata (o)hýbejte se Hry Filmy Knížky Rozhovor s Ivanou Ahmad Zapomenuté zápisky Jazykový koutek Chocolate, Chocolate, Chocolate... Na Závěr

Realizujeme projekt Nové výzvy pro Třeboňsko CZ.1.07/1.1.14/02.0050

casopisgym

Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při Gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz Šéfredktorka: Martina Marková Zástupce šéfredaktorky: Pavel Mráček Šéfilustrátorka: Anežka Papáčková Redaktoři: Martin Rosocha, Anežka Papáčková, Karin Večeřová, Tereza Stehlíková, Filip Otepka, Marek Čáp, Anna Kohoutová, Eva Zavadilová, Marie Oušková, Eva Klímová Externisté: Dušan Vančura, Jan Vitoň, Alžběta Prášilová, Michaela Krynická, Radka Francová, Natálie Petroušková, Jana Kučerová, Jaroslav Balcar, Matěj Šimeček, Lucie Hejlová, Kateřina Mašková, Jan Chaloupka, Šimon Arnošt Titulka: Dominika Andrlová Ilustrace: Lucie Lexová, Romana Illeová, Anežka Šimáčková, Eva Klímová Foto: Anežka Pithartová, Klára Štangelová Grafika & web: Jan Kurš Příjem příspěvků a redaktorů u členů redakční rady a na [email protected]. Náklad 110 výtisků. Vydáno 23. 10. 2014

/Říjen 2014 /

N

ikomu jistě nemusím připomínat, že začal nový školní rok, což znamená, že za sebou máme letní prázdniny, které jste si všichni, doufám, užili a načerpali o nich síly do dalšího roku, kdy budete nabírat vědomosti a stávat se ještě kvalitnějšími lidmi, než jste teď. S novým školním rokem přichází i nové šance, díky nimž můžeme všichni začít od znova. Znova bojovat o známky, nabírat zkušenosti, utvářet si názory a vydat se vstříc novým příležitostem.

casopisgym.cz

/ 05

π

P

říchodem nového školního roku přichází i velká spousta změn. Mezi ty nejvíce viditelné patří zrekonstruovaná praktika fyziky. Dle mého názoru se tahle proměna opravdu povedla, neboť teď už nepadáme ze židlí, které se lepily k podlaze, a praktika díky nově zakoupeným pomůckám neprovádíme s měřícími přístroji, které by již teď mohly sloužit jako exponáty v muzeu.

J

e již pravidlem, že každým rokem nastane i několik personálních změn. Z mateřské dovolené se k nám vrátila angličtinářka Lenka Kopečková a nově nastoupila španělštinářka Adéla Janušová. S oběma si můžete přečíst rozhovory, ve kterých se jistě dozvíte to, co o nich ještě nevíte.

O

d poloviny srpna jsem doufala, že letos nebudu muset být naštvaná hned první školní den. Doufala jsem marně. Přivítání všech tříd a vyučujících je milá záležitost, která byla dokonale doplněna projevem pana profesora Velemínského. Tyto skutečnosti byly následně naprosto zazděny jakousi hrou, kterou pro prváky a primány připravil čtvrtý ročník. Celá ta podivnost neměla ani hlavu ani patu, natož úroveň, kterou by mělo mít přivítaní nového roku na gymnáziu. Nezbývá nám nic jiného, než jen doufat, že příští rok nic takového nikoho nenapadne.

J

iž třetím rokem se můžete zúčastnit šifrovací soutěže, kterou nadšeně vymýšlí Karel Pazourek. Nebojte se a zkuste si zasoutěžit, zapojit se může každý.

Ω

06

S

Σ

/ Posbíráno / Anketa /

N

a začátku září vyvezla Štěpánka Otepková společně s Hanou Buškovou 44 studentů našeho gymnázia do Švýcarska, kde navštěvovali švýcarské historické i přírodní památky. Oběma jim patří velký dík za perfektní organizaci celého pobytu.

tává se již tradicí, že se v termínu kolem 28. září jezdí na Svatováclavské exkurze. Tentokrát jsme se vydali 26. září do osmi míst naší republiky, poznávali jsme nová místa a dovídali se nové informace.

P

Ι

I

přes nešťastné přivítání doufám, že se u nás primánům a prvákům líbí. Za celou redakci jim přeji, aby na naší škole získali přesně to, kvůli čemu sem šli, aby se stali kvalitními, charakterními a cílevědomými lidmi.

ρ

oslední týden v září se skupina nadšenců vydala na výměnný pobyt do německého Uetersenu. O všem, co těchto 24 studentů pod dozorem paní Benedové s panem Kopečkem dělalo, se můžete dočíst na www.gymtrebon.cz

V

α

β

U

rčitě jste si všimli, že naše školní psycholožka Terka Maříková už u nás nějakou dobu nepsycholožkuje. Nemusíte se však bát, dává si mateřskou pauzu, protože se jí narodila dcera Markétka. Celá redakce posílá obrovskou gratulaci a přeje hodně zdraví a radosti.

rána přiletěla i do rodiny paní profesorky Dvořákové. Narodila se jí holčička Barunka, ke které jí moc gratulujeme, a také přejeme hodně zdraví a radosti.

M

ν

ame jeden novorozency chlapec: jmenuje se „ Mark. Je zdravy a kuriózní. Jeho maminka byla unavena ale dobra. Hmotnost: 3540 g, velikost: 49 cm. Má tmavy zeleny oko, krasna ústa, špičatý hlavička... Ale perfektní kluk!“ -Anna Steinbachné Bobok

/Říjen 2014 /

V

okální skupina složená z nadšených kvartánek má za sebou již několik velmi vydařených vystoupení na třeboňských akcích. My všichni jsme velmi rádi za uchu tolik lahodící prezentaci naší školy, a doufáme, že v ní holky budou ještě intenzivněji pokračovat.

C

Ω

casopisgym.cz

/ 07

elá redakce Vám přeje, ať si tento školní rok co nejvíce užijete. Primánům a prvákům pevné nervy při hledání jich samotných. Maturantům nervy ještě pevnější při připravování se na zkoušku dospělosti. A ty nejpevnější nervy pedagogickým i nepedagogickým zaměstnancům školy, již budou všem studentům k jejich cílům pomáhat.

Autorka Martina Marková

Jak viděli zahájení školního roku nováčci D alším položkou na seznamu změn naší činorodé paní ředitelky je i každoroční uvítání nových žáků. Minulý rok nováčky přivítala (místo krátkého představování v aule, které zažila asi většina z nás) opičí dráha, která hlavně v nižších ročnících přinesla vesměs pozitivní reakce. Mně osobně se stále jasně vybavuje moment, kdy běželi Anežka. P. (tehdy z prváku) společně s tehdejším primánem Alešem.V., a já jsem marně přemýšlela, kde se stala chyba. Tento rok akci žáci čtvrtého ročníku pod vedením pana Krynického ještě vylepšili a připravili aktivitu, do které se zapojili všichni studenti. Díky ní měli noví žáci možnost seznámit se s námi, znalými mazáky. Podívejme se tedy, jak se jim to líbilo.

I přesto, že se u primánků sem tam objevovaly komentáře typu „Bylo to moc dlouhé...“, nebo „Hezké, ale trochu chaos...“, se téměř většina žáků shodla na tom, že si za jejich přivítání škola zaslouží výbornou. Myslím, že na tom má nemalou zásluhu i jejich sympatická třídní učitelka Kateřina Janů.

Blazeovaný první ročník se hodnocením od ještě nadšených šesťáčků nápadně lišil. Více než polovina lidí by známkovala za dvě, a třetina by udělila dokonce známku horší. Připomínky měli prváci (až na výjimky) každopádně podobné jako prima (samozřejmě se zde našlo i pár komentářů typu „Jediný světlý bod této šaškárny bylo rapování třídnímu...“). Za sebe s našimi nováčky plně souhlasím a letošní zahájení bych shrnula asi takto: „Dobrý nápad, ale pro příště by to chtělo lepší organizaci.“

Autorka Michaela Krynická

Autor Jan Chaloupka

08

/ Vítáme nově Studentská příchozí /anketa Projektárium / /

Lenka Kopečková NLenka Kopečková vyučovaa našem gymnáziu už paní

la a nyní se sem po šestileté mateřské dovolené opět vrátila. Během této ,,dovolené“ stačila ještě studovat na vysoké škole a úspěšně také studia dokončit. Tímto rozhovorem u nás usměvavou angličtinářku vítáme a přejeme stále dost energie i síly do dalších let. Těšila jste se do práce? Upřímně řečeno, návrat do práce byla moje velká černá noční můra. Nebylo to způsobeno tím, že bych svoji práci neměla ráda, ale tím, že jsem se na rodičovské dovolené měla tak báječně, že se mi z ní prostě nechtělo vracet. Předně jsem byla, pokud to umožnil zdravotní stav dětí, naprostým pánem našeho času.

Změnilo se na gymnáziu během Vaší nepřítomnosti něco? Přestože šest let by se nezdála tak dlouhá doba, tak pro mne se změnila spousta věcí. O většině z nich jsem se dozvídala již na rodičovské dovolené, protože jsem se každý den měla možnost zeptat svého manžela – tedy pokud jsem chtěla něco vědět. Příjemně na mě působí řada novinek – např. způsob pořádání zahraničních výjezdů pro studenty, přítomnost zahraničních lektorů ve výuce, elektronická třídnice apod. A to jsem si řady dalších věcí určitě ještě ani nestihla všimnout.

Chtěla jste být vždycky kantorka? Nebylo to mé přání, spíše to vyplynulo z okolností. Při studiu na gymnáziu jsem spíše vyřazovala obory, u kterých bylo jasné, že je studovat nemohu, jelikož na

ně nemám buňky - např. veškeré přírodovědné obory (paradoxem bylo, že jsem studovala přírodovědnou větev). Než jsem se pustila do studia na pedagogické fakultě, tak jsem si vyzkoušela několik let práci průvodce, au-pair, pár měsíců na obchodním oddělení a jeden školní rok také jako učitelka. Nikdy jsem vlastně neměla přesnou vizi toho, co bych ráda dělala.

Bylo hodně náročné studovat při mateřské dovolené vysokou školu? Pro mne osobně ano. Byla jsem přijata k dennímu studiu na pedagogické fakultě v Plzni (obor angličtina - ruština) a měla jsem upravený individuální plán. Studovat jsem začala už několik let před nástupem na mateřskou dovolenou a po narození našeho syna jsem zažádala o přerušení studia. Během prvních tří let rodičovské dovolené se mi podařilo studium dokončit.

/Říjen 2014 / Nebýt velké podpory mé rodiny a okolí, asi bych to vůbec nezvládla. Předně díky pomoci a podpoře mého manžela, mé maminky, která syna pravidelně při mých cestách do Plzně hlídala, dále pak díky paní profesorce Fundové, bez které bych nikdy nezvládla vystudovat ruštinu, a mé kamarádce a spolužačce Aleně, která byla po celou dobu našeho studia mým velkým tahounem (při studiu se starala dokonce o čtyři malé děti…)

Zbývá Vám vůbec čas na sebe?

V současné době mám pro sebe času málo, čemuž asi většina maminek rozumí. Rozhodně toho ale nelituji, protože tuším, že jednou se mi bude po současném kolotoči stýskat. Pokud je to jen trochu možné, tak stále hodně čtu a dobrou knihu jsem ještě nedávno odkládala až k ránu… Mé další koníčky bych shrnula takto: veškeré činnosti vztahující se k vlastním dětem, makrobiotické vaření, cestování po České republice i zahraničí (na které mi už nezbývá moc peněz…), tanec (na který právě teď postrádám energii…),

casopisgym.cz

ruční práce (na které už nemám čas…), zahradničení (zahradu ale stále nevlastním…), dlouholetý zájem o exotické ptactvo (zbyly mi už jen prázdné voliéry a klece…)

Jaký máte vztah k matematice? Pokud se to dá stručně říci, tak kladný. Respektuji ji jako důležitý a jistě i zajímavý obor, kterému ovšem já osobně nerozumím.

Autorka Tereza Stehlíková

Projektárium a ještě něco navíc N ení snadné plánovat, stejně jako skládat účty. Nejdříve k těm účtům: jedním z viditelných výsledků naší loňské práce je dokončení nového prostornějšího a komfortnějšího kolostavu, stejně jako realizace další fáze obnovy fyzikálního komplexu – rekonstrukce fyzikální laboratoře. Povedlo se nám do investice zahrnout i prostředky projektu Nové výzvy pro Třeboňsko, díky kterému jsme zrealizovali elektrifikaci stolů a zakoupili drahá fyzikální čidla, tablety a několik notebooků. Zbytek (téměř 300 tis. korun) jsme platili z peněz, které jsme vyšetřili v rozpočtu naší školy. Stejně tak bychom v letošním roce chtěli pokračovat při obnově areálu biologického. Chybí biologická laboratoř, stejně jako by si zasloužila nové vybavení odborná učebna. Když se mě kdokoliv zeptá, na co jsem ještě za loňský rok pyšná, odpovídám, že na dvě nové kvalitní třídy – primu a 1. ročník. Měla jsem radost, že se k nám v loňském roce přihlásilo dost studentů na to, abychom měli z čeho vybírat. Snad tomu bude úroveň

studia v těchto třídách odpovídat a snad bude tento trend pokračovat i v letošním školním roce. A co plány? Těším se na nově rozjetý projekt Zdravý životní styl na kolečkách – naplnili jsme dvě party nadšenců, kteří budou v úterý a pátek odpoledne trénovat v tělocvičně jízdu na kolečkových bruslích. Díky tomuto projektu jsme jim mohli koupit nové brusle, chrániče, helmy a další vybavení pro jejich tréninky, vše nám po skončení realizace projektu zůstane a bude moci sloužit pro další zájemce. Stále také realizujeme projekt Nové výzvy pro Třeboňsko – v rámci něho i nadále vychází GYM, pokračují šifrařské aktivity Karla Pazourka, organizujeme prožitkové kurzy a exkurze, vzniká nová metodika inovované výuky fyziky. I nadále využíváme služeb školní psycholožky (i když ještě několik týdnů jen „na dálku“ prostřednictvím e-mailu a telefonu), stejně jako Petera Dunna, Angličana, který je jako rodilý mluvčí i nadále přítomen na hodinách anglické konverzace u vyšších ročníků.

/ 09

Jsem přesvědčená o tom, že pro zdravé rozšiřování nových obzorů je nutné i cestování a budu ho vždy ve zdravé míře podporovat. Máme za sebou další poznávací zájezd do Velké Británie, plný autobus studentů jsme vypravili do Švýcarska, v druhé polovině září bylo 24 žáků na výměnném pobytu v Německu. I do budoucna chystáme zajímavé akce, vrcholem bude zřejmě poznávací zájezd do španělské Andalusie na podzim příštího roku. Kvalitní školu ale nedělají jen krásná budova, projekty, nové vybavení, elektronika, pomůcky, zájezdy – není nic důležitějšího, než správně nastavený učební program, kvalitní učitelé, kteří ho dokážou spolehlivě, efektivně a nápaditě realizovat, a hlavně žáci, kteří se chtějí učit. Že se o tomto dnes a denně v naší škole přesvědčuji, mě naplňuje spokojeností asi nejvíce. Ať je nám tu společně i v letošním školním roce dobře, ať pro nás není žádný den ani hodina promarněným časem.

Autorka Anna Kohoutová

10

/ Vítáme nově Projektárium příchozí / /

Adéla Janušová Pzačátku

edagogický sbor hned na školního roku přivítal novou posilu. Je jí mladá Adéla Janušová. V následujícím rozhovoru se například dočtete, že se sympatická španělštinářka ve volném čase věnuje hlavně tanci, a má i svou taneční skupinu. Slečnu Janušovou u nás vítáme a přejeme hodně štěstí. Na jaké škole jste studovala? Studovala jsem čtyřletý studijní program na Biskupském gymnáziu J.N.Neumanna v Českých Budějovicích. Následujících 6 let jsem věnovala studiu španělštiny na Jihočeské univerzitě. První tři roky to byl bakalářský obor Španělština pro evropský a mezinárodní obchod a ty poslední tři jsem studovala španělskou filologii se zaměřením na odbornou lingvistiku. Součástí těchto studií byla i stáž ve Španělsku v krásném univerzitním

a turistickém městě Alicante, kde jsem bydlela 6 měsíců. V současné době si ještě dodělávám doplňující pedagogické studium na VŠTE v Českých Budějovicích.

Určitě jste v rámci studií na VŠ kromě stáží prošla i různými jazykovými kurzy. Který vás obohatil nejvíce? Vzhledem k tomu, že jsem na univerzitě studovala přímo jazyk, tak jsem absolvovala skutečně velký počet jazykových kurzů. Nejvíce mne bavila historická španělština, je skutečně zajímavé zjistit různé jazykové souvislosti v návaznosti na dřívější vnímání světa a různé události. V rámci studia španělštiny jsem chodila na předměty jako je obchodní španělština, právní španělština, administrativní španělština, zkrátka všechny možné obory aplikované na španělštinu. Také jsem se věnovala studiu angličtiny a italštiny, to byl vždycky

můj sen. U italštiny jsme bohužel zůstala pouze u základů, což se snad někdy změní. V Alicante jsem navštěvovala i výborný kurz pro Erasmus studenty. Nejlepším kurzem je mi ovšem sám život, používáním jazyka v běžném životě se člověk naučí nejvíce.

Je naše gymnázium první školou, kde vyučujete? Učila jsem předtím na jedné soukromé škole v Českých Budějovicích. Rozdíl mezi těmito dvěma školami je neskutečný, a to ve všech ohledech. Mnohem snáz se zde pracuje se studenty a vedení jedná se svými zaměstnanci naprosto jinak, což velice oceňuji. Přestože zde učím jen pár hodin a dostanu se sem jen dva dny v týdnu, tak se doopravdy cítím být součástí této školy a kantorského týmu, což mi na minulé škole trošku chybělo. Jednoduše se mi zde moc líbí.

/Říjen 2014 / Jak jste se dostala k tanci? K tanci jsme se dostala ve 4 letech. Začala jsem baletem a následně několik let tančila a učila disco dance. Z této éry si nejvíce cením výhry na Mistrovství ČR malých skupin. V 15 letech jsem přesedlala na street dance, tam je mým asi největším úspěchem 4. místo na Mistrovství ČR a to, že jsem v neskutečné konkurenci tanečníků vedla úspěšně své vlastní lekce. Po pěti letech jsem se ovšem chtěla osamostatnit od mé tehdejší skupiny, a tak jsem začala vést vlastní hodiny, kde jsem učila hlavně dancehall, waackin´a vogue (dámské street dance styly).

K salse mě pak přivedla španělština a můj přítel. Věnuji se jí přibližně 3 roky a absolutně mě pohltila. Musím to zaklepat, ale naše lekce mají stále více a více návštěvníků a také pravidelně pořádáme taneční latinskoamerické večery v Českých Budějovicích. Salse se na závodní úrovni nevěnuji, největším oceněním jsou tak pro mne noví a stávající spokojení tanečníci v našich kurzech. Ovšem nezanevřela jsem ani na street dance, který i nadále vyučuji a věnuji se mu a dalším tanečním stylům s mojí dívčí taneční skupinou.

casopisgym.cz

/ 11

Měla jste ještě ve školních lavicích dobrý vztah k matematice? Víceméně ano. Musím přiznat, že matematika byl předmět, který mi šel na gymnáziu nejméně a musela jsem vynaložit trochu úsilí, aby mi nezkazilo vyznamenání. Učila nás ovšem výborná kantorka, které vděčím především za to, že jsem si k matematice vždycky nějak cestu našla, i když mi moc nešla.

Autorka Tereza Stehlíková

12

/ Kam to dotáhli s... /

Milošem Velemínským

Pvýjimečným

řinášíme vám rozhovor s člověkem, jehož profesní kariéra byla nastartována maturitou na našem gymnáziu v roce 1954. Na naší škole později úspěšně maturovali i jeho děti, v roce 1979 dcera Milada, v roce 1988 syn Miloš, dnes také uznávaný lékař. Pan profesor Velemínský letos v plné svěžesti zahájil školní rok na naší škole, jeho projev si můžete přečíst na našich webových stránkách. Je prakticky nemožné najít vhodná slova pro zásluhy, které má pan doktor na svém kontě – samozřejmě výhradně jako pediatr, dále ale také jako pedagog či příkladně angažovaný člověk. V naší rubrice Kam to dotáhli se snažíme naše čtenáře inspirovat, motivovat životními osudy našich významných absolventů.

Troufám si říci, že rozhovor s prof. Milošem Velemínským stojí na pomyslném žebříčku mezi všemi předchozími nejvýše - díky morální autoritě zpovídaného a hlavně díky množství práce, kterou má za sebou. První otázka směřuje poněkud mimo Váš obor, ale pro vysvětlenou, číslo GYMu, ve kterém vychází rozhovor s Vámi, se věnuje matematice. Mohl byste proto prosím popsat Vás vztah k této vědě? Můj vztah k běžně užívané matematice, především ke statistice, je kladný a jsem přesvědčen o jeho potřebnosti. Některé kapitoly matematiky jsem bohužel nikdy nepochopil.

Studoval jste na našem gymnáziu a maturoval ve složitých padesátých letech. Jak

na své studium vzpomínáte? Jací byli učitelé, jaké prostředí vás tehdy obklopovalo? Na dobu svého studia na třeboňském gymnáziu nemám pěkné vzpomínky. Na gymnázium jsem byl přijat pro „špatný třídní původ“ až v druhé polovině prvního ročníku a tato skutečnost poznamenala v podstatě celé mé gymnaziální studium. Učitelé mě neměli rádi, spolužáci rovněž ne. Byla to asi také moje chyba. Špatně jsem zvládal své dospívání. Naopak velice významné pro mě v té době bylo to, že jsem se seznámil se svou současnou manželkou. Jen poznámka na okraj: jeden z profesorů, který měl ke mně nejvíce připomínek, si pak v nemocnici, když umíral, vyžádal moje návštěvy – i takový je, prosím, život.

Po studiu jste se rozhodl studovat lékařství, jaká cesta vás

/Říjen 2014 / dovedla až k pediatrii? Můj otec byl veterinář, tudíž i moje první předběžná přihláška se týkala právě tohoto oboru. Jeden významný veterinární lékař mi vysvětlil krizi veterinární medicíny a přemluvil mě ke studiu humánní medicíny. Výběr pediatrie pak byl ovlivněn primářem dětského oddělení v Mladé Boleslavi.

Co si musí uvědomit student, který chce jít studovat medicínu - jaké předpoklady musí mít? Na tuto otázku se těžko odpovídá – medicína je vlastně dvojí: na jedné straně skutečná, praktická, a na druhé teoretická. Proto ten, kdo chce studovat medicínu, musí vědět, jakou chce studovat. Musí být „supernadaný“ (měřeno prospěchem)? Odpověď zní ne, především zajímá-li se o praktickou medicínu. V prvé řadě musí mít o věc zájem, získat základní orientaci a musí být empatický, tzn. musí mít pochopení pro trpící lidi jak v oblasti zdravotnické, tak sociální. Rozhodne-li se pro teoretickou medicínu, musí mít v prvé řadě předpoklady pro vědeckou práci.

Pokud bychom ještě chvíli zůstali u vzdělání, co pro Vás znamená? Končí vysokoškolským diplomem? Vysokoškolský diplom měl v dřívější době velikou společenskou vážnost. Nikdy však zcela automaticky nevyjadřoval stupeň vzdělanosti. Tato skutečnost se projeví až v průběhu dalšího života. V současné době má vysokoškolský diplom, bohužel, menší vážnost.

V současnosti jste sám učitelem - co je pro vás na této profesi nejdůležitější, jací jsou vlastně současní učitelé? Vysokoškolští pedagogové mají stejně jako středoškolští různou úroveň. Vysokoškolští by však měli více vědecky pracovat, ale… Myslím si však, že jsou v podstatě stejní, jako tomu bylo kdysi.

Krom studia a výuky, co pro vás znamená kultura - knížky, film, hudba – a jsou mezi nimi některé, které Vás výrazně ovlivnily? Zajímají mě hlavně knihy. V posledních letech mě z historického hlediska zajímá 2. světová válka, její vznik, průběh a následky. Ostatních kulturních nabídek využívám málo, v poslední době především ze zdravotních důvodů.

Pokud zůstaneme ještě chvíli u ovlivňování, dennodenně potkáváte desítky lidí - jaké typy, popř. které z nich máte nejraději?

casopisgym.cz

/ 13

Potkávám, bohužel, čím dále méně svých současníků. Ti jsou většinou nemocní a mnozí další už nejsou mezi námi. Rád ale potkávám některé i mladší spoluobčany, s nimiž, ač o generace mladšími, jsme přátelé a rozumíme si. Ponejvíce se však setkávám s rodiči (převážně s matkami) v ordinaci. Mám je rád, i když už mám jisté zkušenosti a nepoznám, zda jsou spokojené s péči o jejich dítě.

Nu a ovlivňování - tentokrát z druhé strany - sám jste příkladně angažovaným člověkem. Měli by se podle vás i mladí lidé více angažovat? Angažuji se odborně, ale i politicky. Zvláště politická angažovanost je velmi problematická a často mám pocit beznaděje. Mladí lidé především středního věku by se měli více ve prospěch společnosti angažovat. Hlavním mottem jejich činnosti by měla být pomoc občanům a nikoliv touha po moci či majetku.

Dovolte nám položit na závěr dvě otázky poněkud osobnějšího rázu… Tou první je otázka na Třeboň: čím pro vás Třeboň je? Třeboň miluji a pouze jedenkrát v životě jsem ji chtěl opustit. Bylo to v době, kdy jsem získal místo v Praze. Třeboň je mým domovem.

Jaké je Vaše životní motto? Abych mohl ještě co nejdéle žít, a to plnohodnotným životem.

Autorka Anna Kohoutová

14

/ Téma /

ΜaτΣ aτiκa m

M

atematika je jako vůně benzínu. Buď ji milujete, nebo nenávidíte. Když ji milujete, není co řešit, užíváte si ji kdykoliv a kdekoliv se vyskytne. Pokud ji však nenávidíte, pronásleduje vás na každém kroku, neschováte se před ní a jen z každé zmínky o ní se vám zatají dech. Tak to zkrátka je a nikdo s tím nic nenadělá. Už ne kvůli tomu, že lidé se svými ideály jaksi nemohou, nebo spíše nechtějí pochopit tu druhou skupinu, protože je prostě špatná a tečka. A taky děsně rádi škatulkují. Milovníci matematiky jsou prostě šílenci a odpůrci zas blbci. Přitom věc je mnohem komplikovanější. Zarytí matematikové jsou obdivuhodní géniové, ne však moc použitelní pro běžný život. Pak následuje skupina lidí, kteří se tolerují, pomáhají si, uvědomují si navzájem své nedostatky a nezneužívají svých dovedností na úkor druhého. Těch je bohužel velmi málo. Je zde totiž třetí skupina, a to ta nejpočetnější. Lidé, kteří nemají sílu na obdiv, jelikož je matematika topí hlavou v záchodě. To si pak snadno vytvoří úhlavního nepřítele. Ať už jste v jakékoliv skupině, vězte, že ti druzí to s vámi nemají lehké, a že pokud budete bojovat, stejně prohrajete. Takže jeden poznatek na závěr. Matematika je všude. Ve vašem obýváku, ve škole, v práci, ve sportu, v muzice.. Ona královna věd je totiž tím, co nás všechny (ať se nám to líbí, nebo ne) spojuje.

Autorka Eva Zavadilová

/Říjen 2014 /

casopisgym.cz

/ 15

© Klára Štangelová

16

/ Studentská anketa /

Σ

Nejlepší matikáři na škole Prima

Tereza Janečková

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Matematice se věnuji velmi málo (max. 30 min. týdně), někdy vůbec. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Z matematiky mě nejvíc baví logické úlohy a trochu geometrie. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Recept žádný nemám, snad jenom chuť a dobrou náladu.

Jan Prokeš

Sekunda Michaela Beníšková

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Moc času jí nevěnuji. Když se ale naskytne matematický problém, ráda se pokusím mu porozumět a vyřešit ho. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Baví mě úplně všechno. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Nejdříve ji musíte poznat a vžít se do ní. Pak uvidíte, že vás pomalu začne bavit. A když děláte vše s chutí, hned vám to jde líp. Potom už se stačí trochu zamyslet a vše půjde samo!

Adéla Kambová

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Přibližně půl hodiny denně 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Zatím asi geometrie a písemné počítání. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Nemám, musí se hodně učit.

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Když nepočítám učení na hodiny nebo psaní úkolů, tak matematiku neberu jako nějaký svůj velký koníček. Pokud mě ale něco zaujme, tak nemám problém zjistit si o tom

více. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Není určitá část kterou bych milovala, nebo naopak nenáviděla. Když mě nějaká část baví, tak to tak je a nemám pro to důvod. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Asi ne. Jen možná to, že by se neměli učit něco, o čem vědí, že tomu stejně bez pomoci neporozumí. Já si třeba věci přirovnávám k něčemu vtipnému, díky čemu si to lépe zapamatuji.

Tercie Jana Kučerová

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Podle toho, co se počítá jako matematika. Podobně jako většina lidí dělám domácí úkoly a popřípadě se učím na písemky, ale jinak, snad až na nějaké příležitostní příkládky, kdy mě zajímá, "jestli to takhle jde" a praktické, každodenní příklady, se matematice příliš nevěnuji. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Docela mě bavily zlomky, většinou když se něco počítá a používá se logika, zato geometrii nemám moc ráda. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Myslím si, že když člověka něco baví, tak mu to pak (v rámci jeho schopností) i poměrně jde. Takže

/Říjen 2014 / největší problém mnoha lidí možná bude ten, že na matematiku okamžitě zanevřou, nemají ji rádi, a to se nepochybně může odrazit i na jejich prospěchu.

Jiří Čapek

Nejvíc mě asi baví slovní úlohy a občas i nějaká ta rovnice. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Doopravdy nevím, co bych měla mít za trik… Možná tak nepít alkohol aby, vám neodumíraly mozkové buňky.

casopisgym.cz

/ 17

Nemám žádnou oblíbenou část v matematice, bavila mě trojčlenka 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Žádný mě nenapadá.

Ondřej Knopp

Magdalena Oušková

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Někdy si o matematice čtu knížky, ale to je tak asi všechno takže skoro vůbec 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Baví mě celá matematika 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Hlavní je téma pochopit, takže pokud ho nepochopím, nechám si to znovu vysvětlit

Kvarta

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Nanejvýš luštím sudoku a řeším olympiády (matematická a logická). 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Zatím jsem nezaznamenala nic, co by mě nebavilo, ale nejvíc mě asi baví rovnice a výrazy. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Stačí dávat pozor při hodině.

Lupita Papáčková

Kvinta Emma Poláková

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? No, matematice moc času nevěnuji. Ve svém volném čase se spíše zajímám o jiné věci. Matice se věnuji jen při dělání olympiád a domácích úkolů. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví?

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Skoro vůbec, jen když se učím do školy. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví?

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Matematice se vždy věnuji společně s fyzikou a to je vždy alespoň 1 hodina předmětu samotného, ale pokud zpracovávám řešení do nějaké soutěže, tak většina z času stráveného nad řešením není počítání samotné. Dále si zařizuji různé akce s těmito předměty spojenými, k tomu přidat trochu školy a moje rutina volného času je hotová. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Cokoliv, co bylo pro mě v té chvíli nového, anebo také části, ve kterých jsem lepší a rychlejší než ostatní. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Co se matematických problémů týče, je nutná nějaká matematická intuice, projevující se rychlým promyšlením, zkrácením atd. Člověk by měl s její pomocí dokázat nějaký problém zanalyzovat a vytvořit pár rovnic, které se dají spolu vyřešit. Toto není nic vrozeného a člověk musí s matematikou hodně pracovat a hrát si s ní, tím myslím pokládat si k školou povinnému nějaké další otázky (např. co se stane pokud sem dosadíme nulu, nebo jakými dalšími způsoby se dostanu k tomuto řešení). Takto by pak člo-

18

/ Studentská anketa /

věk měl dané látce rozumět, nebo alespoň rozumět o něco více. Není-li tohoto žák schopen, pak by se měl na sto procent učit to, co je mu vykládáno, a znát na každý příklad přesný postup na řešení, nebo řešení nazpaměť, aniž by tomu rozuměl - a to by mu mělo stačit. A pokud si představujete nějaký kouzelný super-trik, s pomocí nějž byste uměli matiku bez učení, nebo bez toho, abyste tomu opravdu rozuměli, tak vám můžu poradit to, že návod na něj můžete najít v základech brněnského orloje (mám na mysli ten velký černý…).

Sexta Anežka Papáčková

Natálie Vítová

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Moc ne, spíš jen na olympiádách a tak dále. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Myslím, že geometrie. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Nesmíte se na příklady dívat jako na něco složitého, protože většinou je to jednodušší, než si myslíte.

podkapitol, které mě kdy v průběhu mého studia bavily. Ale na co si vzpomínám, tak mě už na základní škole bavily slovní úlohy a úlohy trénující logické myšlení, a to mi vydrželo až dodnes. V poslední době mě nejvíce oslovily goniometrické funkce. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Já jim, když dovolíte, raději nic neporadím, protože se necítím kompetentním a dostatečně schopným k tomu, abych už mohl rozdávat rady ostatní.

Jana Tetíková

Septima Dominik Šarman

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Téměř vůbec, pouze nárazově když mě něco zaujme. Jelikož bych se však do budoucna chtěla matematice částečně věnovat i profesně, tak bych určitě chtěla více, jen potřebuji najít jakým zajímavým způsobem toho dosáhnout. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Myslím si, že to nejzajímavější teprve přijde, ale z toho co jsme se učili až do teď, mě asi nejvíce bavily výroky. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Recept asi žádný nemám, a pokud někdo nějaký má, tak by mě opravdu hodně zajímal. Řekla bych, nehledat v tom žádnou velkou vědu, ale sama vím, že to je někdy absolutně nemožné.

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Čas, který matematice doma věnuji, se nedá zprůměrovat. To se odvíjí od toho, jak mi na daném tématu záleží a do jaké míry mě baví. V neposlední řadě také na tom, kolik práce na doma dostáváme - jak z matematiky, tak z ostatních předmětů. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Nemám asi žádné téma, které by pro mě bylo vyloženě top, a asi nebudu schopen takhle na rychlo vyjmenovat seznam všech kapitol a

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Matematice se věnuji tak akorát, jak je potřeba, ale myslím si, že i když si to neuvědomuji, tak se jí věnuji skoro celý den, je všude kolem mě. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? V matematice mám ráda geometrii, ale baví mě nejspíše úsekově. To co mi jde. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Recept? Ten nemám. Matematiku se musíš naučit a chápat. Musíš pro ni mít vlohy.

ψ

/Říjen 2014 / Oktáva

Zdeněk Chaloupka

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Ve volném čase se matematice věnuji pouze, když se připravuji do školy na testy, zkoušení apod. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Nejvíc mě bavila stereometrie . 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? To nevím... Mně vždycky pomůže si znovu spočítat něco, co jsme počítali ve škole.

Prvák

Kateřina Jonáčková

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Vůbec. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Mnohočleny, rovnice. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Jde o to, jestli toho dotyčného matematika baví; když ho nebude bavit, asi mu ani nepůjde.

Ondřej Chalupa

Nikola Nguyen

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? No, ve svém volném čase se matematice moc nevěnuju, učím se spíš na testy... 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Kuželosečky a komplexní čísla. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Asi se vyplatí dávat pozor při hodinách a vypočítat si pár příkladů doma.

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Matice se ve volném čase nevěnuji. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Rovnice, trojčlenka. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Recept bohužel neznám.

ξ

casopisgym.cz

/ 19

Druhák Lydie Ceháková

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Co se týče volného času a matematiky, tak se zabývám matematickou olympiádou, kterou se pokouším řešit. Pokud jde o přípravu na hodiny matiky ve škole, je to jenom takové to běžné zopakování, pokud se nepíše čtvrtletka. Jinak že bych ve svém volnu nadšeně počítala stovky slovních úloh atd., to zatím asi nehrozí. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Baví mě hodně částí, třeba rovnice. Ty mi přijdou celkem jednoduché, ale trochu mi vadí systém nasazení taktiky, a pak jenom strojové opakování jedné a té samé věci. Proto dávám přednost oborům, ve kterých se stále vymýšlí nové postupy, což kolikrát přináší radost z toho, že se mi podařilo vyřešit něco zdánlivě nevyřešitelného. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Recept na matiku asi neexistuje, je to hodně otázka logického myšlení. Ale určitě bych doporučila nehledat ve věcech zbytečné složitosti. Podívat se na věc z různých úhlů a vybrat nejlogičtější řešení, to je podle mě to nejdůležitější. A možná ještě dokázat si věci představit, když mi něco nejde do hlavy, zkusím to graficky, poměrně často mi to pomůže.

20

/ Studentská anketa / Úvaha /

Libor Dvořák

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Určitě to není tak, že bych si řekl: "Teď nemám co dělat, jdu si započítat". Nicméně vzhledem k tomu, že se ve svém volném času věnuji hlavně astrofyzice, potažmo astronomii, a matematika je s těmito vědami relativně úzce spjata, dá se říci, že poměrně často. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? To je velmi obtížná otázka. Prozatím jsem z matematiky poznal jen málo, a nedá se úplně říci, která část mě bavila nejvíce. Kdybych měl přece jen něco vybrat, tak asi funkce a rovnice. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Matematika patří mezi ty vědy, které je třeba hlavně pochopit, a ne nadarmo se říká, že matematikem se člověk už rodí. Ale osobně si myslím, že bez toho, aniž by člověk sám chtěl, toho příliš nedosáhne.

tematiku mohl nechávat více času. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? V poslední době funkce. Mam raději, když je látka obtížnější, a musím přemýšlet. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Je třeba pochopit principy, učení se nazpaměť mi připadá bezvýznamné.

Aneta Samcová

Martin Mikuda

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Minimálně. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Těžko říct, ale spíš obecné počítání, než třeba geometrie. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Žádný recept nemám, chce to logické myšlení.

Čtvrťák

Magda Trepková

Třeťák

Jonáš Budín

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Moc ne, myslím, že bych si pro ma-

obtížnější věci. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Nejvíc mě bavily asi různé funkce a kreslení jejich grafů a různé logické úlohy. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Důležitá je praxe, praxe a praxe. Matematika se bez počítání do hlavy nevpraví a samotné čtení v sešitě taky nikomu nepomůže.

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Většinou u mě probíhá spíš příprava do školy. Poslední dobou není moc čas, ale dříve (hlavně na základce) jsem často zkoušela trochu

1) Jak moc se ve svém volném čase věnuješ matematice? Ve volném čase se matematice věnuji méně, než bych někdy sám chtěl. Hlavně se věnuji přípravě do školy na hodinu nebo na písemku, dopočítám nějaký příklad, nebo se snažím lépe pochopit princip postupu. Někdy se i snažím pomáhat spolužákům, kterým se nedaří. Pokud mě požádají o pomoc s pochopením látky, neodmítnu. 2) Která část matematiky tě doposud nejvíce bavila/baví? Nejraději jsem dříve měl stereometrii, kvůli snadné představě objektu se kterým pracuji. Dnes mám nejradši komplexní čísla - líbí se mi na nich ta možnost spočítat si pomocí čísla které reálně neexistuje, příklad, který nemá řešení. 3) Máš nějaký recept na matematiku pro ty, kterým příliš nejde? Můj recept je mít k matematice kladný vztah, já ho mám, a zatím to vychází. Ale za nejdůležitější považuji, NEVZDÁVAT SE, je ve-

/Říjen 2014 / lice snadné říct: „Mně to nejde, já to dělat nebudu.“ Často když něco vysvětluji některým spolužačkám,

tuto větu slyším, ale když je přesvědčím aby to nevzdaly, vždy se nějaký výsledek dostaví.

casopisgym.cz

/ 21

Autorka Alžběta Prášilová

Sečteno a podtrženo, na matematiku ti nejlepší...

S

tále obklopeni neúprosnou množinou času. Je tomu tak i při každé hodině matematiky. Jenže ač se to může zdát nereálné, čas najednou plyne poněkud jinak, a hodiny tikají naprázdno. Jako kdyby rafičky na nich svíraly stále stejný úhel. Přitom je kontrolujeme častěji než v jiných hodinách. Stejně se téměř nepohnou. Prostor kolem je vyplněn pouze známými neznámými. Realita reálného čísla je pod těmito neznámými zcela skryta a uschována pod písmeny. Jen obtížně si pod těmito písmeny představujeme (ne)konkrétní čísla.

Podobně složité je představit si pod určitými symboly slova a symboly pak poskládat tak, aby vznikla srozumitelná věta. Navíc vše navazuje na sebe. Vynecháním jednoho kroku se uzavírá cesta k dalšímu, a následně k úspěšnému vyřešení celého příkladu. Někdo v tom vidí právě ono kouzlo matematiky. Pro někoho je naopak tohle její nebezpečí, její největší zákeřnost. Možná, že je to jen její ,,pomsta” za to, že je námi tolik odsuzována. Možná je to jen její odveta za to, že je námi tak neoblíbena.

Σ

Tak trošku ztracen

Nevím proč, ale skoro při každé hodině matematiky mám najednou zvláštní pocit. Není to přímo pocit strachu. Není to ani pocit nenávisti nebo zloby vůči matematice. Je to jakýsi pocit ztracení. Najednou se zdá, jako by nic nedávalo smysl, a já byl sám. Úplně sám a ztracen jen s prázdnými myšlenkami v hlavě. Ponechán napospas nerovnému a nevyrovnanému souboji s rovnicí. S rovnicí, která možná nebude mít ani řešení. Ale i když řešení mít bude, může se stát, že bude prázdné. Stejně prázdné, jako jsou ony myšlenky, co se mi honí hlavou.

22

/ Úvaha / Studentská anketa /

Zcela nesoustředěn na výklad, a s hlavou sklopenou přemýšlím. Snaha o pochopení konce nekonečna se střetává se snahou o pochopení jeho začátku. Naprosto ztracen a ponechán s vlastními myšlenkami.

Může mít nekonečno začátek? S tím, že nemá konec, jsem se smířil, ale kde začíná? A pokud nemá konec, může mít vůbec potom začátek? Začátek bez konce a konec bez začátku přeci ne-

mohou existovat. Vždyť bez konců prostě nejde začít od začátku. Nebo ano?

Autor

Jan Vitoň

Σ

Oblíbenost matematiky ve třídách

M

atematika - pro někoho horší než noční můra se zmutovaným Voldemortem. Pro někoho jiného lepší než procházka rájem, kde jsou čokoládové fontány a tráva je měkčí než peřinka. Studenti vyplňovali anketu, ve které měli odpovídat na otázky ohledně matematiky a jak to dopadlo? Ať je hodina matematiky noční můra nebo ráj, většina studentů se shodla na tom, že matematika by se měla vyučovat 3-4 hodiny týdně. Ale našli se i takoví milovníci, kteří by chtěli 7 a více hodin týdně. Jejich zvýšená koncentrace byla registrována v oktávě a v menší míře i ve čtvrtém ročníku. Zajímavé je, že se v obou třídách najde pár jedinců, kteří by nejrad-

ši matematiku pohřbili 100 metrů pod zem a už nikdy o ní neslyšeli. Dále jsme se ptali, zda studenty matematika baví a jestli ji považují za nejdůležitější předmět. Všimněte si, že prakticky polovinu studentů matematika baví a polovinu ne, ale jen pro 1/3 je to nejdůležitější předmět. A třída s největším množstvím studentů, kteří při hodině matematiky prožívají noční můry, div napadají pod stůl hrůzou? Třeťák. Za ním je s o něco menším počtem mučených sexta, čtvrťák a sekunda. Naopak kvartáni, primánci a kvintáni jsou spíše milovníky matematiky. Tak ať jim to dlouho vydrží! A je tu poslední otázka. Tentokrát jsme se ptali, kolik hodin studenti

matematice věnují mimo školu. A která třída věnuje tomuto předmětu nejmíň času? Prvák, za ním těsně v závěsu kvarta a na třetím místě oktáva. Otázkou zůstává, zda jsou studenti daných tříd natolik geniální, že se matematice nemusí věnovat, nebo se chtějí vyhnout psychické újmě. Jak se ukázalo, jsou velké rozdíly ve vztazích studentů k matematice a můžeme jen popřát pevné nervy těm kteří horečně hypnotizují hodiny, aby už zvonění ukončilo jejich utrpení."

/Říjen 2014 /

Autorka

Autor

Kateřina Mašková

Martin Rosocha

casopisgym.cz

/ 23

24

/ Učitelská anketa /

M

inulý měsíc odpovídali studenti naší školy na několik otázek ohledně jejich postoje k matematice. Kupodivu moje třída, kvarta, hodnotila matematiku nejkladněji ze všech, dostal jsem tedy za úkol pokusit se přijít na to, proč je u nás matematiky tak oblíbená. Pro mě je to nelehký úkol, protože osobně matematiku považuji za nezajímavý a únavný předmět. Pokud bych se ale měl pokusit přijít na to, proč je u nás matematika tak oblíbená, napadlo by mě asi následující: jedním z nejvýznamnějších důvodů kladného hodnocení je asi to, že mí spolužáci jsou dle mého názoru velmi schopní matematici, a to co jim jde, to je také baví a rádi tomu věnují i svůj volný čas - a samozřejmě jsou všemi deseti pro, aby se matematice mohli více věnovat i ve škole. Druhým, neméně významným důvodem, je určitě i naše učitelka Ivana Čurdová, která je schopná vysvětlit probíranou látku přijatelným způsobem i takovým odpůrcům matematiky a počítání obecně, jako jsem já, a necpe studentům do hlav vzorečky, ale necháva je, aby se přinejmenším pokusili přijít na řešení. Není potom divu, že třída dobrých žáků - vyučovaných dobrou učitelkou, má k předmětu kladný vztah. Podle mě je tedy k tomu, aby žáci měli rádi některý z předmětů třeba dvou věcí. Za prvé dobrý učitel, který žákům pomůže k tomu, aby předmětu rozuměli a neměli ho naučený jako dětskou říkanku, a za druhé je důležitá alespoň trocha zájmu a nejspíš i talentu ze strany žáků.

Autorka

Alžběta Prášilová

Σ

Matematická kvarta? YESSS!

/Říjen 2014 / Jana Havlová

Jaký je (byl) váš vztah k matematice? Na základní škole jsem matematiku milovala, učila mě skvělá Mirka Hrubešová, která nenechala v hodině nikoho ani vydechnout, všem nám ta čísla do hlavy napěchovala a díky ní základní počty umím. Později, na střední pedagogické škole, jsme měli jen množiny, nic obtížného.

Václav Pražák

Jaký je (byl) váš vztah k matematice? Během svých studijních let jsem měl možnost poznat dva vynikající učitele matematiky, kteří byli jak odborně na výši, tak schopni předávat své vědomosti žákům. Na lomnické základní škole to byla R. Beterová a v prvním ročníku třeboňského gymnázia V. Beneda. Zpětně musím říci, že šlo o jedny z nejlepších pedagogů, kteří mě učili.

Romana Veselá

Jaký je (byl) váš vztah k matematice? Nikdy jsem neměla ráda matematiku a představa, že bych se jí v budoucnu v jakékoliv spojitosti se zaměstnáním měla věnovat nad rámec běžného života, byla nemyslitelná. Můj studijní zájem se vždy ubíral humanitním směrem a nebýt báječné Libušky Kašparové, tak bych snad ani neodmaturovala. Skaláry a vektory jsou dodnes pro mne přímo imaginárním pojmem. Nicméně, profesní život mě zavál jiným směrech, než byly mé původní představy a dnes jsem moc

ráda , že ovládám procenta, zlomky a dokážu vyřešit i složitější rovnici. To vše totiž ta správná účetní potřebuje a musí umět.

Kateřina Janů

Jaký je (byl) váš vztah k matematice? Můj vztah by se dal popsat asi jako zoufale zoufalý. Dokud jsem nemusela myslet prostorově, vše bylo dobré. Jakmile nastoupily slovní úlohy a řez tělesy - pravidelnými i nepravidelnými, už bylo vše pouze dostatečné.

Petr Kopeček

Jaký je (byl) váš vztah k matematice? Matematika byla v mých očích vždy jakousi ďábelskou hrou, ovšem pouze pro vyvolené, ke kterým jsem se nemohl řadit. Vztah tedy jiskřil, dnes už jen lehce doutná - to když obsluhuji kalkulačku, dar od kolegy Martina Krynického.

Ivana Kubínová

Jaký je (byl) váš vztah k matematice? Vztah k matematice byl a je pozitivní. Matematiku jsem spolu se zeměpisem vystudovala na PřF UK a když jsem nastoupila na gymnázium, tak jsem ji také učila. Pak jsem si dodělala další aprobaci IKT a na matematiku už nezbýval prostor, ale matematika je nedílnou součástí IKT i dalších oborů. Krátce řečeno matematika je královna věd.

/ 25

Σ

Učitelská anketa

casopisgym.cz

Zdeněk Kučera

Jaký je (byl) váš vztah k matematice? V 1. a 2. třídě jsem "počty " přímo miloval. To mi vydrželo i na druhém stupni ZŠ . Na gymnáziu se můj vztah k matematice poněkud změnil. Tuším, že to bylo někdy v druháku, kdy jsem matematiku začal vnímat jako nutné (a nudné) zlo, z něhož jsem nakonec i maturoval. Dnešní vztah je čistě neutrální.

Štěpánka Otepková

Jaký je (byl) váš vztah k matematice? Můj vztah k matematice byl řadu let zcela neutrální. Nijak jsem ji nemilovala, ale ani mi na rozdíl od občanské nauky nevadila. Dokonce jsem z matematiky úspěšně odmaturovala. A dobrovolně. Matematiku jsem pak měla krátce i na přírodovědě, ale tam už jsem pomalu cítila, že mi dochází dech. Ale zvítězila jsem. A dnes? Občas se doma u vlastních dětí divím, co že jsem se to vlastně kdysi také učila. Osobně jsem ale ráda, že se matematice u nás věnuje tolik hodin. Prostě rozvíjí logické myšlení a udržuje mozek v kondici.

Vilém Roženský

Jaký je (byl) váš vztah k matematice? Kdybych nebyl výtvarníkem, byl bych určitě výborným matematikem, třeba takové guinejské domorodce by mé umění počtů mohlo nadchnout. Mohly bychom vymýšlet příklady jako třeba, když se potkají jeden a jeden člověk, tak

26

/ Učitelská anketa / Soutěž /

to nejsou dva, ale zbyde z toho jeden. Nicméně, někdy se rád začtu do Základů aritmetiky od Gottloba Fregeho, bohužel většinou chápu jen úvody kapitol (k lepšímu porozumění bych potřeboval asi překlad od "Paziho",či "Krýni",nebo "Kožicha"), ale v té knize je mimo jiné hezky popsáno, kterak i nejslovutnější a nejneomylnější matematikové dokážou být na štíru s logikou.

Adéla Janušová

Jaký je (byl) váš vztah k matematice? Matematika byl předmět, který mi dělal na gymnáziu největší potíže, nicméně naše vyučující byla skvělá a já si postupem času

našla nějaký způsob, jak mít matematiku ráda.

Anna Kohoutová

Jaký je (byl) váš vztah k matematice? Z matematiky jsem musela na gymnáziu maturovat (nakonec za dvě), bylo to moje poslední a nutno říct, že velmi intenzivní setkání s ní, neboť jsem se později věnovala jen humanitním oborům. Byla to ale jednoznačně užitecná zkušenost, ze které čerpám dodnes.

Adéla Holubová

Jaký je (byl) váš vztah k matematice? Na základce si nepamatuji. Na gymplu jsem měla ráda

geometrii. Jinak jsem v průběhu střední školy měla vztah spíš ke kalkulačce, kam se daly dobře psát taháky A v současné době stále žákům opakuji, že gramatika jsou vlastně taky samý vzorečky.

Jana Psotková

Jaký je (byl) váš vztah k matematice? K matematice jsem ve škole měla vždy poměrně vřelý vztah. Při počítání příkladů jsem si připadala většinou jak inspektor Colombo na stopě . Dodnes mě baví nacházet mezi různými jevy logické souvislosti a matematika je dobrou příležitostí právě k procvičení logiky .

Bradavice? Raději ne.

P

ředpokládám, že nejsem jediná, komu se líbila tajuplná a záhadná škola čar a kouzel v Bradavicích. Ovšem když se nad ní zamyslíte, zjistíte, že nic není dokonalé. Hodinám počítačů, hudebky i výtvarky (a i mnohým jiným) se možná vyhnete, ale věřte nevěřte, matematice ne, takže utíkat tam před ní není úplně ten nejlepší nápad. Neboť už samotné přepočítávání peněz (přeci jen je to o něco složitější než naše koruny) může zavánět matematikou, podobně jako vypočítávání času potřebného k přesunům po hradních chodbách a schodištích, nebo úvahy, jestli to té sově netrvá už moc dlouho, a jestli by už neměla dorazit s odpovědí. Pokud by se vám však dařilo vyhýbat i těmto všedním a praktickým příkladům, kamenem úrazů by se pak pravděpodobně staly hodiny lektvarů, které se (možná až zlověstně) podobají chemii, která, jak všichni dobře víme, nemá k

matematice, zvláště pak k rovnicím, moc daleko. Ovšem za opravdovou matematiku by se daly počítat spíše hodiny věštění z čísel. Už samotný název tohoto předmětu zní poněkud strašidelně, vězte však, že realita může být i horší. Mnohdy složitými výpočty z čísel odvozených z vašeho jména se dají získat různá a mnohoznačná čísla, vypovídající nejen o vaší povaze, osobnosti, ale i kamarádech. Zkrátka a d obře, p r ý „ t o má alespoň logiku a přesně daná pravidla“. (A nepřipomíná vám to jen tak náhodou něco?)

Autorka Jana Kučerová

/Říjen 2014 /

casopisgym.cz

/ 27

Kdo vyhraje, ten neplatí!

Ch

cete příští číslo GYMu zdarma? Máte jedinečnou možnost, jak jej získat! Stačí “maličkost”. Vyřešit zadání matematické úlohy od Karla Pazourka, poté řešení odevzdat autorovi, a pak jen čekat, jestli bude vaše řešení správné a budete případně (při větším množství správných odpovědí) vylosováni! Redakce GYMu vám přeje hodně trpělivosti a případného štěstí! Na obrázku je nákres horní části gotického okna, tvořeného dvěma menšími kružnicemi (s poloměrem 4 cm a středy A, C), dvěma kružnicovými oblouky (s poloměrem 16 cm a středy v bodech D, E) a dvěma svislými úsečkami s krajními body D a E. Do okna je třeba ještě zakomponovat kružnici, která je vytečkovaná. Vaším úkolem je určit co nejpřesněji poloměr tečkované kružnice. Můžete použít jakoukoliv metodu, nesmí být však založena na výpočtu počítačem. Hodnotí se přesnost výpočtu poloměru, jeho zdůvodnění a nápaditost řešení.

Karel Pazourek Balada ručníkova Na dosah háčku, přec pod ním ležím, mám ruce sušit, však sám schnu stěží. V umyvadle či na parapetu dlím, brán pilně do rukou, odmrštěn pohodlím. Spěch a stres z kluků lotry činí, do třídy snad je žene hlad. Na zemi já jak onuc se špiním, neschopen němě pokárat. Odstrčen, smutný vzdávám se kázně. Alespoň družku dejte mi v pravici jí budu šeptat svůj žal a bázně. Darujte mdlému ručníku ručnici!

28

/ Dekahovor s... /

Karlem Pazourkem

N

a téhle stránce má své místo obvykle dekahovor s nějakou osobností naší školy. V tomto čísle je tomu trošku jinak. Osobnost sice zůstala, ale dekahovor ne, protože právě ta osobnost, jíž je tentokrát matematikář Karel Pazourek, odpovídala na všechny otázky tak poutavě, že jsem zkrátka žádnou odpověď vymazat nemohla. V tomhle čísle Vám tedy přináším dodekahovor, jenž je pln matematiky, poezie, a pak zase matematiky.

/Říjen 2014 / 1) Co Vás na matematice baví nejvíce? Matematika je úžasný svět plný překvapivých souvislostí. Čím víc do ní pronikáte, tím víc jich vidíte. Pomůže vám například pochopit, proč v přírodě se některé tvary tak často opakují nebo co je to náhoda a jak se s ní dá pracovat. V poslední době si hodně uvědomuji, že matematika je vlastně jazyk, kterým se některé skutečnosti dají vyjádřit. A záleží na nás, jak se tento jazyk naučíme používat.

2) Co je v současnosti největším problémem výuky matematiky? Různá očekávání studentů, učitelů, rodičů a politiků. A různá úroveň jejich znalostí a schopností.

3) Nakolik je pochopení matematiky věcí píle a nakolik talentu? Středoškolská matematika není nějaká vysokánsky abstraktní věda aspoň z mého pohledu. Takže se dá naučit. Čím dál víc si uvědomuji, že talent na středoškolskou matematiku není až tak třeba. Matematika na gymnáziu se dá zvládnout, i když student není žádný matematický génius – ALE! Je tu ALE: Takový student musí na sobě hodně pracovat, počítat si příklady, ptát se včas na nejasnosti. Setkal jsem se s chytrými studenty, kterým matematika „šla sama“, oni ale byli líní nebo řešili své další problémy, nepočítali si, nepracovali na sobě – ve výsledku za dva roky z jedničkářů byli trojkaři či čtyřkaři.

4) Mohl byste nám doporučit nějakou zajímavou populárně-naučnou knihu o matematice? V poslední době je vydáváno velké množství knih i o matematice. Knížka, která se mi opravdu hodně

líbí, je Kouzlo čísel z nakladatelství Academia. Je to skvělý souhrn poznatků o číslech a jejich vlastnostech, navíc mnohé poznatky jsou nejen vysvětlovány, ale i dokazovány, což je v současné popularizační literatuře vzácné (dnešní doba se řídí hesly „hlavně nic, co zavání vzorečkem“ nebo „hlavně ať nad tím nemusí moc přemýšlet, musí to být bezpracné, hravé, veselé, VESELÉ“). Ostatně tuhle knížku máme v matematické knihovně.

5) Dá se nějak jednoduše vysvětlit, proč musí při násobení vždy zvítězit nula? Hm, jak bych to zformuloval… Násobení je opakované přičítání. Takže když máme třeba 5 krát 3, počítáme 3+3+3+3+3. A když byste tu trojku vzali nulakrát, nemáte holt, co byste sčítali… Takže vlastně nula ani moc nevítězí, jen se snaží, aby sčítání a násobení byly kompatibilní.

6) Hodně se věnujete poezii, mohl byste nám doporučit některé autory? V poezii si každý najde své autory. Taky hodně záleží na věku a na míře zájmu. Pořád obdivuji klasiky české literatury, Seiferta, Máchu, Hraběte, Holana, Hrubína, Kainara, ti mě učili vázaný verš, rytmus, zpěvnost, tematickou ucelenost básně, přiměřenost prostředků. Od Whitmana a Ginsberga jsem se učil volnému verši a psát pro veřejné čtení. Něhu od Cvetajevové nebo Ewy Lipské. Mám rád i starobylé památky, jako jsou Kalevala, Béowulf nebo ruské byliny.

7) Jak moc má blízko poezie a matematika? Jsou to různé obory, ale najdou se styčné plochy. Jednou z nich je přesnost vyjadřování. Také snaha uchopit podstatu problému nebo

casopisgym.cz

/ 29

situace. V roce 2011 vyšla v 11. čísle časopisu Tvar moje esej o vztahu poezie a slovních úloh, zájemce o tuto problematiku odkazuji tam. Mezi matematiky najdeme celou řadu umělců, napadá mě Lewis Carroll, autor knih o Alence a spisů o maticích.

8) Existuje v matematice problém, jehož vyřešení by Vám udělalo radost? Dělá mi radost, když student zápolí s nějakým problémem a nakonec ho zdolá, sám má radost a posune se lidsky dál.

9) Co podle Vás zapříčiňuje odpor studentů k matematice? Hmm… Je to lenost v nesprávný čas. Prokletím člověka je, že dokud nemusí makat, nemaká… A jak se vám pak něco může líbit, když o tom nic nevíte? Nebo znáte jen jakési kulisy? Ale ne vždy je chyba na straně studentů, že…

10) Existuje něco, co Vás na matematice vyloženě děsí? Že je masově využívána k ničení a zabíjení, při konstrukci nových zbrojních systémů, okrádání a obelhávání – naštěstí je dost lidí, kteří se tomu snaží zabránit a používají matematiku k nápravě škod a zlepšení kvality života nejen lidí na této planetě.

11) Jaké vlastnosti jsou důležité ke studiu či výuce matematiky? Píle a ochota komunikovat (vhodnou formou a včas!). Pak poznat, kdy mám být líný a kdy ne. Být poctivý k ostatním i sám k sobě, neobelhávat se. A nakonec taky trocha talentu…

30

/ Dekahovor / Naši matematikáři /

12) Když Vám žák sdělí, že je matematika nesmyslná, že ji v životě nikdy nebude potřebovat, co mu máte chuť říct? Tradiční otázka, která má vydráždit učitele… Existuje na ni mnoho

odpovědí, mezi ty slušné patří: K čemu matematika v životě bude, je problémem každého z nás, musíme si na to přijít sami. Matematika není pro většinu lidí cílem, je jen prostředkem,

abychom se naučili co nejlépe přemýšlet o světě kolem nás i o nás samých.

Autorka Martina Marková

Rozhovory s matematikáři naší školy

1) Co Vás nejvíce baví na matematice? Všechno spolu souvisí, k jednomu cíli se dá dojít různými způsoby, neodporuje si to. Pokaždé když nad tím člověk přemýšlí, dojde mu něco dalšího, často i o těch nejzákladnějších věcech.

2) Existuje část matematiky, která Vás příliš nebaví? Jako studenta mě nebavily úpravy výrazů a první dva měsíce diferenciálního počtu, kdy jsem vůbec nechápal, k čemu je to dobré, a úmyslně jsem to sabotoval. Doteď si dobře pamatuju, jak si mě po

druhé pětce z písemky vzala moje matikářka stranou, a já jsem při její odpovědi na můj druhý dotaz pochopil, že nejde o nějakou slaboduchou metodu na počítání tečen, ale o přístup, který mě ve fyzice scházel už několik let. V současnosti nemám nechuť k žádné části matematiky.

3) Co je v současnosti největším problémem výuky matematiky? Skutečnost, že ani fakticky správný a třeba i zábavný a strhující výklad u tabule není žádnou zárukou, že se hlavní myšlenka přesadí z hlavy u katedry do hlav v lavicích. Úplným neštěstím pak je, když někteří učitelé ve snaze zabránit tomu, aby žáci nepoznali nejistotu a nemuseli se sami rozhodovat, vykastrují z matematiky veškeré uvažování, a servírují sterilní soubor pravidel, který sice umožňuje bez přemýšlení a rozhodování řešit typické příklady, ale s matematikou nemá mnoho společného.

Σ

Martin Krynický

4) Nakolik je pochopení matematiky věcí píle a nakolik talentu? To záleží na tom, kam se chcete v matematice dostat. Čím dál chcete jít, tím více obojího potřebujete. Čím více máte jednoho, tím méně potřebujete druhé, ale úplně se neobejdete ani bez píle, ani bez talentu. Jinak ve své praxi jsem až na maximálně tři výjimky (ani jedna už nestuduje) nepoznal nikoho, kdo by s dostatkem píle (nebo ochotou směrovat píli smysluplným směrem) nemohl pochopit středoškolskou matematiku.

5) Mohli byste nám doporučit nějakou zajímavou populárně-naučnou knihu o matematice? Upřímně řečeno nevím o žádné

/Říjen 2014 / knížce, která by člověka, který matematiku nesnáší a nebaví ho přemýšlet, dokázala nadchnout pro matematiku. Knížek, pro ty, kteří přemýšlí rádi, je asi docela dost, například Truhlice matematických kuriozit pokladů profesora Stewarta (zájemci si mohou půjčit u K. Pazourka v matematické knihovně). Jako student jsem si početl v Tajích matematiky od Jiřího Mrázka.

Ivana Čurdová

3) Co je v současnosti největším problémem výuky matematiky?

5) Mohli byste nám doporučit nějakou zajímavou populárně-naučnou knihu o matematice?

Jedna otázka těžší než druhá. Nedostatek trpělivosti? Chceme totiž všechno rychle a bez námahy. Špatná pověst nebo špatná zkušenost? Všeobecné mínění ji předem odsuzuje a pokud již předem přistupujeme k úkolu s nevolí, výsledky se dostavují hůře nebo vůbec. Špatné výukové metody? Každý má jiné tempo, jinak přemýšlí a co je pro jednoho dobré, druhému nevyhovuje.

Při výuce je moje oblíbená krásná modrá knížka Matematika, které pracovně říkáme Petáková (podle autorky Jindry Petákové) - má opravdu krásnou barvu a určitě i kvůli tomu ji mají nebo brzy budou mít studenti vyššího gymnázia oblíbenou; a z toho mimoškolního soudku asi knížka Matematika, 50 myšlenek, které musíte znát, autor Tony Crilly.

1) Co Vás nejvíce baví na matematice? Na matematice mě nejvíc baví její logika, možnost si většinu věcí odvodit, jak to všechno pěkně navazuje a jak se to nedá "okecat".

Asi zmíním konstrukční úlohy v geometrii. To je část matematiky, která mě méně baví učit, jelikož se studenti "hrabou" s pravítkem, kružítkem, úhloměrem, trvá to moc dlouho, a než napíšou postup konstrukce, skončí hodina.

3) Co je v současnosti největším problémem výuky matematiky? Pro mne asi nechuť žáků si počítat, procvičovat, občas se něco naučit nazpaměť. Představa, že vše najdeme na netu tady asi neplatí - tu násobilku se prostě naučit musíme.

4) Nakolik je pochopení matematiky věcí píle a nakolik talentu?

/ 31

Přemýšlím o tom - talent je důležitý a bez píle to nejde, že by remíza?

Jitka Mašková

2) Existuje část matematiky, která Vás příliš nebaví?

casopisgym.cz

1) Co Vás nejvíce baví na matematice? Tohle je jedna z nejtěžších otázek, na které jsem v anketě odpovídala. Je velmi obtížné to zformulovat. Je to totiž spíše pocit, radost z procesu a pak z výsledku. Mám ráda provázanost, návaznost a logičnost jednotlivých částí matematiky. Přirovnala bych to k horolezeckému výstupu. Cestou trpíte, ale ten vítězný pocit na vrcholu nic nenahradí. Pokud bych si musela vybrat konkrétní téma, tak by to asi byly rovnice a funkce.

2) Existuje část matematiky, která Vás příliš nebaví? Pokud je otázka postavena takhle, tak je to asi statistika

4) Nakolik je pochopení matematiky věcí píle a nakolik talentu? Do určitého stupně náročnosti se dá výborných výsledků dosáhnout bez talentu - jen pílí, pak se to zlomí a bez talentu vám ani sebevíce píle nepomůže k alespoň uspokojivému výsledku. Nejhorší na tom je to, že každý má tu hranici jinde a dost se to liší.

5) Mohli byste nám doporučit nějakou zajímavou populárně-naučnou knihu o matematice? Je to ostuda, ale jsem ráda, když si najdu čas přečíst odbornou literaturu z biologie, matematiku pohříchu zanedbávám.

Miroslava Mrázková

1) Co Vás nejvíce baví na matematice? To, co mě baví na matematice, se čas od času u mě mění. Nyní mám

32

/ Naši matematikáři / Úvaha / Rozhovor s... /

období, kdy se mi líbí algebra, tedy počítání s čísly, s výrazy, ať už jde o úpravy, rovnice, slovní úlohy. Na VŠ mě nejvíce bavila matematická analýza - funkce, derivace apod. a ještě předtím jsem milovala geometrii - hlavně preciznost rýsování.

Nezájem o matematiku. V době kalkulaček a počítačů a chytrých telefonů si všichni říkají, proč se to mám učit, když mi to ta elektronika vypočte. Pak mi v hodině i 25 x 5 počítají studenti na kalkulačce, mobilu či si to píší pod sebe.

2) Existuje část matematiky, která Vás příliš nebaví? Nebaví mě kombinatorika.

4) Nakolik je pochopení matematiky věcí píle a nakolik talentu?

3) Co je v současnosti největším problémem výuky matematiky?

Asi 50 : 50. Píle ale zabere více času, člověk potřebuje prostě více příkladů, než mu dojdou souvislosti.

5) Mohli byste nám doporučit nějakou zajímavou populárně-naučnou knihu o matematice? Asi každý zná knihy z edice Děsivá věda, tak i matematika má své zástupce: "Vražedná matematika" a "Ještě vražednější matematika", kde jsou matematické problémy a postupy zakomponované do příběhů.

Autor Martin Rosocha

Σ

Matematická uvědomění

M

atematika… Žáky obyčejně nedoceňovaný předmět, bourající barikády různých přírodních hádanek, odemykaje brány praktického žití. Navzdory vznešenému účelu zjednodušení, zpříjemnění a samotné realizace plánu, je matematika většinou studenty zavrhována a odsouzena ke všem možným způsobům znesvěcení. Avšak i při černých rituálech prováděných s matematickými sešity je zapotřebí nějakého toho rýsování Bafometových pečetí a počítání obětních surovin. Je tu ale mnoho důvodů, kvůli kterým stojí za to u nás tuto neo-

mezenou vědu respektovat. Bez matematiky by se veškeré naše bytí zdálo být jednodušší, ale o to tajemnější. Nakonec by pravděpodobně matematiku začali lidé opět objevovat,už jen kvůli bližšímu pochopení své existence. Matematika je lidský překlad vypozorovaných siluet pro existenci samotnou. Je to nestranný nástroj, umožňující rozvoj, zkázu i rozvoj zkázy a zkázu rozvoje. Bez ní bychom neměli naše žvatlající obrazové bedny, ani hudební doprovod ke psaní slohových prací do školních časopisů. Koneckonců, matematika je z řeckého slova

mathematikós, neboli milující poznání. Lidé poznání milují a jsou schopni obětovat mnohé pro zjištění informací, které by uspokojily jejich touhu po vědění. Při matematice se nejedná jen o bezduché počítání cen za zakoupené ananasy, nýbrž o naučení cesty k získání těchto informací, a to z ní dělá všestranně užitečný předmět. Na matematiku je tedy důležité hledět ze správného úhlu… Ale ten se velmi obtížně vypočítává.

Autor Dušan Vančura

/Říjen 2014 /

casopisgym.cz

/ 33

Ondrou Knoppem O

ndra Knopp byl jasným adeptem na rozhovor do čísla o matematice. V následujícím rozhovoru si můžete přečíst vskutku osobité odpovědi tohoto mladého matematického génia z kvinty.

duješ na gymnáziu?

To já ani sám pořádně nevím. Cokoliv pro mě nového, co se mi dostane pod ruku, je pro mě zajímavé a zábavné. Minulý rok jsem vyhrál matematickou olympiádu dvakrát, a to zní dobře.

Fyzika, protože je to prakticky další Matika. Hej.

Pravděpodobně jsem nebezpečný s ostrými nástroji a zbraněmi. Mám rád hodně přírodu, a hlavně hory. Dokážu se často chovat nekontrolovatelně a šíleně, ale mám při tom takový pocit, že vím, co dělám. Často vtipkuju, sic se tomu nikdo často nesměje, ale mně to vtipné připadá, a to je pro mě hlavní. Nenávidím hipíky, idioty a podobné k*k*ty.

Máš už představu čím bys chtěl v budoucnu být?

Jak trávíš volný čas? Máš nějaké koníčky?

Jaké předměty tě kromě matematiky baví?

Rád bych studoval fyziku a matiku na MFF. Dále moje představivost nedosahuje.

Litoval jsi někdy toho, že stu-

Ne.

Jak bys sám sebe charakterizoval?

Během školního roku dělám různé korespodenční semináře, jeden teď organizuju, a díky těmto aktivitám se dostávám na různé akce přes víkendy. Také přes

rok dělám CTY kurz (AP Physics). Některé dny v týdnu chodím na přírodovědný kroužek Vaška Bartušky, na kterém mám spoustu kamarádů, takže to je taky sranda. Jinak nic. Je někdo, kdo tě v tom, co děláš nějak inspiruje a motivuje? Máš v někom svůj vzor? Ne a ne, nikdy jsem si neřekl, že bych chtěl být jako někdo, a co se motivace týče, jediné, co mi stačí, je můj vlastní pocit toho, že jsem něco dokázal.

Máš v někom svůj vzor? Ne a ne, nikdy jsem si neřekl, že bych chtěl být jako někdo, a co se motivace týče, jediné, co mi stačí, je můj vlastní pocit toho, že jsem něco dokázal.

Autorka Tereza Stehlíková

“

Jaké odvětví tě v matematice nejvíce baví? Dosáhl jsi někdy například v matematické olympiádě nějakých úspěchů?

34

/ Úvaha / Sport / Mobily, internet... /

Σ

Matematika (a já)

M

atematika je pro mě určitou formou paralelního vesmíru. Studium matematiky pro mě představuje něco jako poznávací zájezd, prostřednictvím kterého je mi umožněno poznání kultury, která je pro mě trochu cizí, dosud neobjevená, a která je nepředstavitelně odlišná od té, k níž přirozeně patřím. Má svůj řád, jemuž se učím, abych rozuměla její podstatě, oproti té mé, která je poměrně chaotická. Lidé, kteří ten paralelní vesmír obývají, uctívají jiné bohy než já, užívají jazyk, kterému ztěžka rozumím. Ale přesto mi tato kultura přijde krásná, svým krásným způsobem zajímavá. Albert Einstein údajně pravil, že ryzí matematika je ve své podstatě poezií logického uvažování. James Joseph Sylvester zase, že matematika je hudbou rozumu. Pročítání si citátů, které jsem pod tagem „mathematics“ našla na webu Brainyquote, ve mně zanechává smíšené pocity. Jsem totiž člověk, kterému řešení příkladů připadá jako výstup na Mount Everest. Když se mi podaří dosáhnout správného výsledku, když už jsem konečně „nahoře na hoře“, ten pocit výhry nad úskalími, kterými byla celá má cesta lemována... jako by se mu nic na světě nemohlo nikdy vyrovnat.

A přitom, pro matematiky je to jako procházka lesem, který jako by zářil všemož-

nými barvami, ve kterém jako by hrála ta nejkrásnější hudba, a v němž se inspirovali největší básníci všech dob, když pracovali na nejvýznamnějších ze svých děl. A mě pak mrzí, že tohoto nejsem schopná, stát se součástí té jiné kultury. A procházet si těmi lesy a počítat u toho. A ptám se, proč? Prostě mi to, nejspíš, není souzeno. Nejspíš jsem navždy spjatá se svým způsobem procházek, se svou kulturou, se svým chaosem. Nejspíš navždy budu uzavřená ve svém vlastním světě,

který se sice překrývá s mnohými z ostatních, jež budu smět poznávat, ale budu ráda, když se pak „vrátím“ zpátky. A vždy se budu těšit na tyto výlety do knih, filmů a citátů, týkajících se slavných matematiků a jiných vědců, abych jim alespoň na chvíli byla blíž, i když jim nikdy nebudu úplně rozumět.

Autorka Karin Večeřová

Rekordy na škole

T

ak jako každý rok se ze začátku školního roku konaly milované i nenáviděné testy z tělocviku. Skoro všechny třídy je již mají za sebou, a tak je na

čase zhodnotit, jak si kdo vedl. Hodnocení je rozděleno na nižší a vyšší gympl.

Nižší gympl: Běh na 50 m.

1. Šandl Petr (IV) čas 6,5 s. 2. Michal Durek (IV), Šimon Čížek (IV) shodně 6,5 s.

/Říjen 2014 / 3. Jan Křivánek (IV) 6,9 s.

Sed-leh

2. Jan Šimkovský (IV) 3:32 min. 3. Jan Křivánek 3:39 min.

1. Vojtěch Soukup (IV) a Michal Durek (IV) shodně 58 2. Karel Pecha (IV) 56 3. Oldřich Kučera (III) 55 4. Martin Rosocha (XXL) -0

Hod medicinbalem

Skok z místa

Běh na 50m

1. Jan Šimkovský (IV) 242 cm 2. Radek Růžička (IV) 238 cm 3. Michal Durek (IV), Jan Škrabánek (III) 237 cm

Test obratnosti 1. Ondra (Vo-Quang) (IV) 8,8 s 2. Karel Pecha (IV) 9,0 s 3. Miroslav Pfeifer (III) 10,0 s

Shyby

1. Šimon Oljšak (III) 10 2. Jan Šimkovský (IV), Jan Škrabánek (III) 7 3. Vojtěch Klimeš (IV), Karel Pecha (IV), Adam Šimáček (III) 6

1000 m běh 1. Michal Durek (IV) 3:30 min.

casopisgym.cz

/ 35

1. František Fojt (VIII) 274 cm 2. Tomáš Pazdera (VIII) 272 cm 3. Jakub Kanděra (VIII) 265 cm

Shyby

1. Dušan Vančura (III) 1060 cm 2. Jan Šimkovský (IV) 995 cm 3. Šimon Oljšak (III) 975 cm

1. Tomáš Bednář (VI) 18 2. Tomáš Holický (3), Tomáš Pazdera (VIII), Štěpán Řepa (VIII), Marek Čáp (4) 13 3. Ondřej Chalupa (1) 12

Vyšší gympl 1. Jan Kolář (4.) 6,3 s 2. Michal Rešl (VI) 6,4 s 3. Tomáš Štědrý (3) 6,5 s

Hod medicinbalem 1. Petr Hořejší (2) 1305 cm 2. Tomáš Pazdera (VIII) 1300 cm 3. Pavel Čurda (VIII) 1250 cm

Sed–leh 1. Martin Bergl (VII) 65 2. Ondřej Fliegel (VI), Marek Čáp (4) 62 3. Filip Otepka (V), Tomáš Bednář (VI), David Bártl (1) 60

1000 m běh 1. Milan Koktavý (VI) 3:18 min 2. David Bártl (1) 3:19 min 3. Adam Vopelka (2) 3:28 min

Obratnost

Autor

1. Tomáš Špulák (1) 8,3 s 2. Martin Bergl (VII) 8,6 s 3. Jan Krekl (4) 8,9 s

Filip Otepka

Autor

Skok z místa 1. Petr Werner (XL) 520 cm

Marek Čáp

Škatulata, (o)hýbejte se!

R

ád vás opět v novém školním roce vítám při čtení mé rubriky o počítačích, mobilech a internetu. V poslední době jsme mohli v této oblasti být svědky mnoha překvapujících novinek – pojďme se tedy na nějaké z nich podívat. Velkým překvapením bylo například uvedení nové verze Windows. Vzhledem k tomu, že dnešní verze „oken“ má jméno 8, očekávalo se, že jeho nástupce bude přirozeně pojmenován Windows 9. Nahrávalo tomu vše, a ke konci už to potvrzovali přímo i zaměstnanci Microsoftu. Pak přišla oficiální prezentace nových Windows… a

ejhle, žádné Windows 9, ale rovnou Windows 10! Prý jsou v systému tak razantní změny, že si to zaslouží i přeskočení jedné číslice. Tedy – ne že by tam změny nebyly, však ony jsou, a není jich málo. Například bude opět oživena nabídka Start (i když dostane novou grafickou podobu, a hlavně do ní budou nacpány dlaždice), nové Windows budou konečně umět také více pracovních ploch, mezi kterými budete moci snadno přepínat. V Linuxu nebo v Mac OS X je to zcela běžná věc, okna se dočkala teprve teď. V praxi to funguje tak, že si na jedné ploše můžete otevřít třeba programy pro práci, na druhé pro zábavu a na třetí třeba úplně něco

jiného. Výhodou je především to, že vás programy otevřené na jiných plochách neruší, přitom však stále běží a lze je snadno znovu zobrazit. Důležitou věcí bude také sjednocení systému pro mobily, počítače i pro Xbox – ve všem teď budou běžet ta samá Windows, což je výhodné hlavně pro vývojáře aplikací. Těm totiž bude stačit aplikaci napsat pouze jednou, a ne pro každý druh zařízení zvlášť, což by je mohlo motivovat vytvořit svou aplikace právě pro Windows, protože ta se pak dostane k mnohem více lidí. Nu dobrá, ale proč tedy rovnou Windows 10, a ne 9? Že by to skutečně bylo kvůli smršti nových funkcí? Možné je vše, objevi-

36

/ Mobily, internet... / Hry /

bez tlačítka Start to zkrátka nejde...

tato tato “ohýbací vada” označuje jako od „Bendgate“ a třeba na YouTube existuje mnoho videí, v nichž majitelé těchto smartphonů zkouší svůj přístroj ohýbat - a často dost úspěšně. Jedno takové si můžete pustit přes tento QR kód:

Zdroj: www.cnet.com

lo se však celkem zajímavé možné zdůvodnění – mohou za to stará Windows 95 a 98. Když totiž vývojáři psali nové programy a chtěli zabránit tomu, aby běžely na těchto systémech, napsali jednoduše do kódu, že se program nesmí spustit na jakékoli verzi Windows začínající na „9“ – jenže nikdo nemohl tušit, že by se v budoucnu mohla nová Windows jmenovat právě tak. Programů, které by s tím měly problém, je údajně hodně, takže by to skutečně mohlo znamenat komplikace. Zde mě však napadá, že by v tom případě stačilo nová Windows pojmenovat třeba Windows Nine a ničemu by to nevadilo - i když… kdo ví, jaký byl vlastně ten pravý důvod… Dalším překvapením byl nový iPhone 6 Plus. Ten byl přestaven společně s iPhonem 6 a oproti němu se vyznačuje především větším (5,5“) displejem, lepší výbavou (např. stabilizace fotoaparátu) a ještě větší cenou (začíná kolem 25 000 korun)... a mimo jiné také tím, že se ohýbá. Ano, čtete správně – telefon od Applu, tedy firmy pověstné svou špičkovou kvalitou a vyladěností – má špatně navrženou konstrukci. Záda tohoto iPhonu jsou totiž vyrobena z hliníku, který jak známo nepatří zrovna mezi nejpevnější kovy. Na internetu se

Nyní, když je tato kauza velmi medializovaná, musí Apple řešit spoustu problémů. Kromě špatného vržení světla na značku totiž Bendgate zapřičiňuje to, že se objevují lidé, kteří chodí do Apple Storů, a tam tak dlouho zkouší nový iPhone ohýbat, až nakonec konstrukce nevydrží. Jablečná firma se k problému zatím nevyjádřila, dá se však předpokládat, že její zaměstnanci nyní musí zažívat celkem krušné dny. Jak by také ne, za ty peníze, co tento smartphone stojí, by o nějakých mechanických závadách neměla být ani řeč. Tak trochu to připomíná problém ‚Antennagate‘ u iPhone 4, který měl zase problémy se signálem. Tehdy to Apple vyřešil tím, že uživatelům rozdával kryty, které příjem signálu zlepšily. Tak uvidíme, jestli se tentokrát budou rozdávat kryty “pro vystužení”, či jak se s tím vlastně inženýři z Kalifonie poperou nyní. A aby toho nebylo málo, objevil se nedávno zajímavý druh počítačového viru, který žádný antivir nedokáže poznat.

Jmenuje se BadUSB a je velmi zákeřný – zneužívá totiž univerzálnosti USB rozhraní. Do USB portu dnes lze zapojit skoro vše – disky, klávesnice, myši a spoustu dalších příslušenství. Zjednodušeně: Zařízení se vždy po zapojení do počítače ohlásí, co je vlastně zač – tedy třeba myš se ohlásí jako myš, a počítač tak ví, jak má zpracovávat příkazy z ní. BadUSB spočívá v tom, že se tato informace (jaké zařízení bylo připojeno) podvrhne. Znamená to, že pokud byste do počítače zapojili třeba nějakou flešku s touto nákazou, vy ji uvidíte jako úložiště, na které lze kopírovat data. Jenže ta fleška se mezitím počítači ohlásila také jako klávesnice a myš, může tedy převzít kontrolu nad počítačem. Nejhorší na tom je, že uživatel nemá šanci něco takového poznat, a antivir samozřejmě také nic nenahlásí - proč by totiž měl podezřívat nějakou myš a klávesnici, že? Jsem tedy zvědavý, jak se bude dál celá věc s touto hrozbou vyvíjet. Tím bych tentokrát mou rubriku uzavřel a budu se těšit, až vám příště budu moci opět naservírovat novinky ze světa techniky.

Autor Pavel Mráček

/Říjen 2014 /

casopisgym.cz

/ 37

Dead Rising 3 ž o prázdninách jsem přemýšlel, jakou hru budu hrát na odreagování po dlouhých školních dnech. Nakonec jsem dospěl k názoru, že Dead Rising 3 by mohla být hra, která mým požadavkům vyhovuje, a tak jsem se jí hned podíval na zub. Dead Rising 3 je akční RPG hra, odehrávající se v postapokalyptickém světě. Celý příběh se točí okolo hlavní postavy jménem Nick, který se nachází ve městě plném zombíků. A když plném, tak opravdu po okraj. Zombíci se v zástupech procházejí po silnicích, ničí všechno na co přijdou, a město už ani jako město nefunguje. Nick je jeden z mála přeživších. Má ovšem větší problém. Vláda na město chce shodit bombu, aby oblast detoxifikovala. Nick má tedy jen málo času na to, dostat se se svými přáteli pryč z města. To mu však zelení hnusáci postrádající mozek značně znepříjemňují. V tomto bodě už to zní jako ohraná, neoriginální zápletka. A ono tomu tak je. Příběh je značně omezený faktem, že hra by měla být humorná. Příběh proto vůbec nehraje na city a spíše předhazuje šílené výmysly, které zrovna vývojáře napadly. Většinou se jedná o úkoly dojít někam, prosekat se zombíky jako džunglí a pak si s někým promluvit, zmáčknout tlačítko, nebo najít nějaký předmět. Stejně si každý nejvíce užije část, kdy se musí prosekat zelenou hordou. Žádnou složitost v příběhu a questech nehledejte. Ačkoliv občas příběhovou linii doplňují vtipné cutscény, je jich bohužel málo, a tak jsem v nich ztroskotával někde na roz-

mezí humoru a viditelnou snahou vývojářů nahodit apokalyptickou atmosféru. Co bych na hře naopak vyzdvihnul, je využívání zbraní při boji.

nou ruku, ale bohužel je vaše fantazie silně omezena plánky, které vám diktují, jak daná zbraň bude vypadat, a jaký předmět lze nakombinovat s jiným, což je oprav-

Můžete jen doufat, že si na vás nezačnou vyskakovat...

Zdroj: www.angel777.com

Zbraní je ve hře opravdu mnoho. Každá má jiné schopnosti a jinou účinnost. Jsou zde zbraně na blízko, i na dálku, s plošnou demolicí, i zbraně určené pro zničení jednoho cíle. To by ale stále nebyla opravdová zábava bez plánků na kombinování zbraní, které jsou rozmístěny po celé mapě. Z těchto plánků se naučíte nové smrtící kombinace zbraní, a hra se hned posouvá na jiný level. Máte chuť rozjezdit kupu

“

du škoda. Jedna věc je mít v ruce zbraň a druhá věc je zbraň používat. Samotný bojový systém je ale velice primitivní. V boji vlastně kromě tlačítek pro pohyb využijete pouze levé a pravé tlačítko myši. Levé pro normální útok a pravé pro mocný útok. Tyto útoky navíc nelze účinně kombinovat, což značně podkopává vývoj akce při boji. Celý boj je tak postaven na vylepšené zbrani

Nejsem fanoušek her se zombie tématikou, musím ale uznat, ze Dead Rising 3 má velký potenciál.

zombíků s parním válcem chrlícím oheň poháněným motorkou? Pokud vás už nebaví zamačkávání hlav palicí, můžete si na její druhý konec připevnit rozbrusku. A pokud si chcete opravdu pohrát, co takhle autíčko na dálkové ovládání s výbušninou na střeše? Tak rád bych napsal, že v této hře máte vol-

“

U

a vizuálních efektech jenž zbran působí, které maskují přílišnou jednoduchost ovládání. Dalším zklamáním pro mne byla jednoduchost UI zombíků. Ti se jen tak motají v zástupech po ulicích a čekají, až se po vás budou moci vrhnout. Jakmile se k vám přiblíží, mají pouze základní útok pro boj

38

/ Hry / Filmy/

zblízka. Potkal jsem jen pár odlišných, kterých je na mapě velice málo. Ti se liší svými schopnostmi, což se mi líbí. Přes všechny nedokonalosti této hry musím říci, že grafická stránka je celkem povedená. Modelování je opravdu slušné. Čas od času se nějaký bug najde, ale zásadní problémy jsem nenašel. Grafika zde nahodí tu správnou atmosféru a společně s vizuálními efekty vás donutí se ke hře několikrát vrátit. Nedokonalostí ve hře je opravdu spousta. Pokud ale zrovna nejste hráčem velkých titulů RPG her se silným příběhem, a hledáte spíše hru, u které byste se mohli odreagovat a nepřemýšlet nad každým pohybem co uděláte, poskytuje

tato hra opravdu velké množství zábavy. Mně osobně se tato hra ve výsledku líbila. Nejsem fanoušek her se zombie tématikou, musím

ale uznat, že Dead Rising 3 má velký potenciál. Potenciál, který ještě zdaleka nebyl plně využit, přesto tvoří poměrně povedený celek.

+ jednoduché ovládání - příběh + odreagování - strategické prvky + zábava - slabá UI nepřátel + kombinovatelné zbraně + grafika

Autor Jaroslav Balcar

Wolf among Us

P

amatujete si ještě pohádkové „Fairy Tales“ příběhy, které jste četli nebo sledovali v dětství? Studio Telltales, tvůrce úspěšné hry The Walking Dead, se rozhodlo postavy z těchto příběhů, jako například Karkulka nebo Kráska a Zvíře, usadit do drsného prostředí ulic New Yorku. Už v názvu této hry, The Wolf Among Us, je naznačena atmosféra děje. Mnozí z vás už tuto kontroverzní „point and click“ adventuru určitě znají, první díl byl totiž vydán přesně před rokem. Nedávno však vyšel díl poslední, a já jsem se rozhodl vám tuto sérii ukázat a doporučit. V roli samozvaného šerifa Bigbyho, vlka z Karkulky, se snažíte udržovat pořádek v „pohádkové“ komunitě lstivých charakterů a každým kliknutím můžete úplně otočit dění. Hlavní pointou je dělání důležitých rozhodnutí, které ve výsledku ovlivňují především vaše vztahy se spoluobčany. Pro představu se zde můžete setkat například s věčně opilým myslivcem

Emoce jako prase... z Karkulky, Sněhurkou, jedním ze Tří Malých Prasátek a spoustou dalších často podlých nebo zoufalých charakterů. A nepředstavujte si v této hře typické nudné chvíle, klasických adventur, emočně nabitá zápletka vás vtáhne do děje a ihned začnete ovlivňovat osud Bigbyho a jeho přátel i nepřátel. U většiny rozhodnutí, která činíte, si nemůžete být jisti výsledkem, a proto máte stejný pocit ztracenosti, jako charakter, který

Zdroj: www.strategyinformer.com

ovládáte. Pětidílnou sérii The Wolf Among Us tedy klidně můžete brát jako film, kterým sami procházíte, protože stejně jako film i tato hra nabízí spoustu emocí a věcí na zamyšlenou. Snad vás neodradí její výstřednost a jedinečnost, která dle mého názoru naopak vyhrála této hře tolik úspěchu.

Autor Matěj Šimeček

/Říjen 2014 /

casopisgym.cz

/ 39

Otýpka plná filmů Čistá duše

Režie: Ron Howard Scénář: Akiva Goldsman Hlavní role: Russell Crowe, Jenni-

fer Connelly, Ed Harris Film Čistá Duše je americký snímek natočený v roce 2001. Celý film je postavený na životním příběhu Johna Forbese Nashe, který získal Nocenu Zdroj: www.aforismi.meglio.it belovu za ekonomii. Film začíná v roce 1947 přijetím Johna na velmi prominentní a exkluzivní univerzitu v Princetonu, která je zaměřená na matematiku. John již od začátku nezapadá do kolektivu. Dá se říci, že je to takový Sheldon Cooper - neobyčejně chytrý, ale ve skutečném životě absolutně nepoužitelný. John vyniká v luštění šifer. Na konci semestru každý student musí vypracovat svou ročníkovou práci. John je naprosto posedlý tím, aby vymyslel nějakou převratnou myšlenku, kterou by si získal náklonnost největších mozků té doby. Johnovi se to povede a univerzitu již opouští jako zkušený mladý vědec, který naprosto překopal dosavadní vědomosti o ekonomice. Daří se mu takřka vše, na co sáhne. Ožení se s překrásnou studentkou a narodí se mu chlapeček. Jak plyne čas, tak se John stále více uzavírá do sebe. Jeho manželce se to začíná zdát divné, a proto se začne pídit po příčinách. Nakonec zjistí, že John trpí schizofrenií. John žije s vymyšlenými přáteli.

Začalo to již na Princetonu, kdy si vymyslel svého prvního imaginárního přítele. John se sice podrobil léčbě, která se ze začátku zdála jako přínosná, ale postupem času se zase všechno vrací do starých kolejí. Jak se John nakonec vypořádal se svou nemocí? To si nenechte ujít… O tomto filmu mohu říci pouze to, že je naprosto famózní. Je udělaný tak, že v půlce filmu už ani nevíte, co se Johnovi zdá a co je realita. To je na celém filmu asi to nejlepší. Celý film se soustředíte a držíte Johnovi palce.

příklad, který zůstal nesmazán na tabuli po vyučování. Will je hospodský flákač, a ačkoli si je vědom svého nesmírného talentu, tak svoje nadání zásaditě odmítá pěstovat. Na poslední chvíli se nechá přemluvit a začne se se sebou něco dělat… Dobrý Will Hunting je velmi emotivní film, o kterém si myslím, že nikoho nenechá chladným. Celým filmem vás provází fantastická hudba, která dodává celému filmu napětí. Myslím, že tento film mohu doporučit.

Důkaz Dobrý Will Hunting

Režie: Gus Van Sant Scénář: Matt Damon, Ben Affleck Hlavní role: Robin Williams, Matt Damon, Ben Affleck

Film „Dobrý Will Hunting“ je drama, které vypráví život Willa Huntinga, jenž je neobyčejně chytrý, ale zároveň „ n á s o s k a “, Zdroj: www.csfd.cz trávící velkou část volného času v hospodě. Will pochází z velmi nuzných poměrů. Celé své mládí strávil v nejrůznějších sirotčincích, kde jeho matematický talent nebyl objeven ani nijak pěstován. Mladíkovo nesmírné nadání se projeví až jednoho dne, kdy uklízí na Bostonské univerzitě, a náhodou vyřeší těžký

Režie: John Madden Scénář: David Auburn Hlavní role: Gwyneth Paltrow, Anthony Hopkins, Jake Gyllenhaal

Dcera přijela pomoci svému nemocnému otci na sklonku jeho života, který stejně jako John Nash z filmu Čistá duše žije Zdroj: www.csfd.cz mimo realitu. Otec celou dobu balancuje na velmi tenké hranici mezi genialitou a šílenstvím. Příběh o genialitě, o boji dcery předního matematika se sebou, s otcovou nemocí, se svým okolím a s rozhodováním, co je v životě správné. Příběh, ve kterém díky skvělé Gwyneth Paltrow nebudete téměř do konce vědět, jestli to byla ona, kdo vymyslel převratný důkaz o prvočíslech, nebo jest-

40

/ Filmy / Knížky /

li to udělal její otec než zemřel, a ona si jeho zásluhy buď kvůli schizofrenii "namluvila" nebo úmyslně přivlastnila. Příběh, který je posazen do téměř obyčejného života a matematiku využívá pouze jako hřiště - až na pár narážek a větiček opravdu nemá klasický divák žádnou nevýhodu, a může sledovat opravdu kvalitní film. A ten je od scénáře přes hudbu po herecké výkony povedený, jedinou slabost vi-

dím v jisté statičnosti, která je zřejmě způsobena tím, že předlohou filmu je divadelní hra, jejíž schéma a vyprávění režisér zřejmě moc nezměnil ani neoživil (to je opravdu jen a pouze můj názor). Film je hezky natočen a základem celého filmu jsou velmi časté dialogy, které oproti klasickým Hollywoodským filmům rozhodně nejsou nudné a celému filmu dodávají švih. Film roz-

hodně není pro každého, a pokud vás nezaujme hned v prvních 15 minutách, tak si myslím, že nemá smysl se na tento film dívat. Jelikož v tomto stylu bude pokračovat až do konce...

Autor Filip Otepka

Nedotknutelní (Intouchables)

T

am, kde by zaoceánské filmové společnosti pohořely na přehnané citové vydíračce, nasadili francouzští řežiséři Oliver Nakache a Erik Toledano laťku pěkně vysoko. Po svých méně úspěšných komediích dokázali ohromit jak diváky, tak i filmové krtiky (TOP 250ka nejlepších filmů serveru IMDB, 9. nejoblíbenější film na ČSFD). Přejděme tedy k příběhu. Film vypráví o zbohatlém aristokratovi Philippovi (François Cluzet), se kterým se osud příliš nemazlil, a po smrti manželky utrpěl vážnou nehodu, při které si zlomil dva krční obratle, a ochrnul od krku až k patě. Vyžadující 24 hodinovou péči, a naprosto závislý na ostatních, hledá adekvátního opatrovníka. Mezi všemi uchazeči s nažehleným sakem a praxí s postiženými lidmi, vyčnívá imigrant, právě propuštěný z věznice Driss (Omar Sy), který se tam dostavil akorát z povinnosti nechat si potvrdit zájem o zaměstnání (kvůli přídavkům), a pronést pár nevhod-

ných poznámek o sekretářce. Navzdory vší absurditě si však Philippe vybere právě jeho. Z živelného Drisse a milionáře Philippa, kterému mladík oživí jeho zvenčí viděný fádní život, se stanou pomalu ale jistě velice dobří, a hlavně nedotknutelní přátelé. Film rozhodně netrpí absencí žoviálních vtípků, ale ani nádherných scén, krásně zahraných na city. Tato energická sociální pohádka zaujme diváka již od první chvíle, v níž se oba hrdinové představují tím, jak v Masserati za plného silničního provozu ujíždějí policejní hlídce. Po následném zadržení sehraje Philippe mozkovou mrtvici a přesvědčí policii, že musí být okamžitě dopraven do nemocnice. Již tato počáteční scéna zvyšuje šance na to, že budou hlavní postavy u diváků sympatické. Po hudební stránce nemůžu filmu cokoliv vytknout. Krásný klavírní soundtrack, který dává filmu ten pravý nádech a atmosféru, má na svědomí Lodovico Eianudi. Ovšem ani tento film není bezchybný. Monotónní scény s Drissovou rodinou, které vypadají, jako by si je režiséři

vycucali z prstu, opravdu připomínají typické „holywoodské“ drama, které popisuje náročný život imigrantské rodiny v ghettu. Fakt, že je film podle skutečných událostí, má trošičku dopad na pohled diváka. Zda-li dobrý nebo špatný, to už záleží na každém z nás. Někomu je tento druh filmu bližší, protože se to opravdu stalo. Naopak někdo to může vnímat jako účel záměrného citového vydírání. Sečteno a podtrženo, Oliverovi a Erikovi se povedla mistrovská komedie, nad kterou může Paramount maximálně slintat. Nedotknutelní si získali spoustu fanoušků po celém světě, a dost možná se jedná o jeden z nejlepších filmů posledních let. Malé nedostatky hodnocení příliš neovlivní, a já dávám 95 %.

Autor Šimon Arnošt

/Říjen 2014 /

casopisgym.cz

/ 40

Knižní rubrika

Matematika, 50 myšlenek, které musíte znát Tony Crilly

Zdroj: www.kosmas.cz

Profesor katedry matematických věd na Middlesexské univerzitě objasňuje matematické pojmy starověké i moderní v padesáti stručných esejích. Každé téma nejprve poutavě uvede, a poté se názornými příklady věnuje problému. Dobrý nápadem je časová osa u každé kapitoly, která uvádí roky, které se vztahují k danému tématu (např. kdy byl daný pojem použit či kdo se jím zabýval). Některé kapitoly jsou pojaté pří-

Matematika do vesty Albrecht Beutelspacher

Mnohem jednodušší se mi zdála knížka Matematika do vesty, kde autor přibližuje lehčí témata a matematické pojmy a problémy jednodušším způsobem. Jednotlivé kapitoly jsou sice krátké, ale i zde je nutné o daném tématu popřemýšlet. (Předpokládám, že pro matematiky to bude jednoduché a celkem nudné čtení.)

Matematické prostocviky B. A. Korděmskij

Těm, kteří by si chtěli ve volném čase trochu zaluštit, jsem vyhledala v rodinném archivu sbírku úloh Matematické prostocviky ruského autora B. A. Korděmského. Je sice staršího data, ale je plná hádanek a úkolů různých obtížností. Ovšem člověk musí přimhouřit oči nad občasnými úlohami s pionýry, či nástěnkářem vyrábějícím razítko ve tvaru pěticípé hvězdy. A na závěr bych chtěla všem studentům doporučit: „Učte se, učte

se, učte se… a kupujte hrady.“ Nevíte, kdy se vám to bude hodit.

Malevil

Robert Merle

Strhující děj románu Malevil od francouzského spisovatele Roberta Merleho vás vtáhne do apokalyptického příběhu Emanuela Comte a jeho přátel, kteří čistou náhodou přežijí výbuch atomové bomby svržené v sedmdesátých letech na Francii. Nyní stojí před problémem, jak uspořádat svůj život ve světě, z něhož zmizely všechny vymoženosti civilizace. V primitivních podmínkách bojují o přežití a hájí svůj život a zázemí bytelného hradu Malevil i před lidským nepřítelem. Román je na jednu stranu napínavý a okamžitě zaujme rychlým spádem děje, na druhou stranu je děsivý při pomyšlení, že by se stal realitou. Jedna z nejnepříjemnějších částí příběhu pro mne byla ta, kde jsou obyvatelé hradu donuceni pozabíjet tlupu vyhladovělých polomrtvých divokých lidí, kteří plazíce se, zničí první úrodu po výbuchu. Člověk se zamýšlí, zda je vůbec výhodou katastrofu přežít, či zda na tom nejsou lépe ti, kteří nepřežili.

Zdroj: www.ctenipomaha.cz

liš vědecky a pro laika je těžké se v nich zorientovat. Zajímavosti si zde vybere každý, ale přesto bych knihu doporučila spíše zběhlejším matematikům. Původně jsem doufala, že se knihou prokoušu, ale vyžadovalo by to více času, a přiznám se, že pro některé kapitoly nemám buňky.

Zdroj: www.martinus.cz

ítejte po prázdninách zpět v knižní rubrice. O dnešním tématu je těžké se rozepisovat. Dělat recenze na prvočísla, grafy či geometrii není zrovna ideální. Přesto doufám, že vás některá z knížek zaujme. Přeci jen matematika není nic příšerného, abychom se nemohli ponořit do jejích tajů i mimo hodiny matematiky a povinně probíranou látku. Pro ty, co nemají matematiku v oblibě, jsem do nabídky zařadila i strhující román, který sice s matematikou nemá nic společného, ale možná ve vás vzbudí touhu po vzdělání. Může se stát, že jednou přijde doba, kdy nebudete šance si cokoliv vygooglovat a budete závislí jen na vědomostech a zkušenostech svých a svého přeživšího okolí.

Zdroj: www.adplus.cz

V

Autorka Marie Oušková

42

/ Rozhovor s /

Ivanou Ahmad

V

roce 1984 na naše gymnázium nastoupila Ivana Ahmad, za tu dobu se samozřejmě změnila nejen budova školy, učitelé nebo ředitelé, ale hlavně ona. Spousta z vás ji vídá za stolem v kanceláři, když si jde potvrdit průkazku na vlak, ale teď máte jedinečnou možnost poznat ji z úplně jiné stránky, než doposud. Paní Ahmad totiž patří k tomu malému týmu lidí, kteří se o naši školu starají a dělají z ní něco víc, než jen ústav, do kterého se chodíme na osm hodin denně učit. Prostřednictvím tohoto rozhovoru bych paní Ahmad chtěla jménem celé redakce poděkovat za její neutuchající zapálení a chuť do práce a velmi srdečný a lidský přístup ke každému, kdo se na ni obrátí.

/Říjen 2014 / čeno, s novými technologiemi je práce spíše zábavou.

Za 30 let se toho změní hodně, jak v životě člověka, tak i v životě jedné školy. Takže tak, jak jsem se změnila za 30 let já v téhle škole, tak se změnila i ona. Myslím, že obě jsme vyzrály a změnily se společně ku prospěchu všech, co nás navštěvují.

Jaký vztah máte k budově gymnázia?

Přemýšlela jste někdy o tom, že post asistentky opustíte?

Já nevím, jestli jsou „jiní“. Před třiceti lety byli všichni starší než já, dneska se poměr otočil. Každopádně většina dnešních učitelů je moc fajn a je mi mezi nimi dobře. Jsou většinou pozitivně naladění, s chu-

Přemýšlela, ale nechtěla jsem to udělat. Prostě jsem si to nedokázala představit... odejít a už nepřijít.

Jak moc Vaši práci ovlivnil nástup moderních technologií? K potřebnému výsledku se muselo dojít i bez moderních technologií, s nimi jde nyní všechno jako po másle. Například o takovém programu, který usnadňuje inventarizaci majetku v celé škole se mi před rokem 1989 ani nesnilo. A přesto jsem všechnu práci musela zvládnout, i když jsem tady byla sama jediná administrativní pracovnice. „K ruce“ jsem měla jeden elektrický psací stroj, kalkulačku a kopírovací blány. Pokud jsme něčeho potřebovali větší množství kopií, používali jsme tzv. ormig nebo cyklostyl. To byla děsná práce. Pro běžné rozmnožování s menším počtem výtisků se používal ormig - fialové blány - při troše neopatrnosti a nebo nutných opravách napsaného textu byl člověk fialový až za ušima. Opravovalo se nejlépe žiletkou. U cyklostylu zase bylo potřeba opatrně nasadit blánu na zobáčky na stroji. Pokud se blána řádně nesrovnala, tak se udělal záhyb a text byl nečitelný. Kopírovací blány byly evidované, na jejich používání platila přísná směrnice o rozmnožování. Takže nešlo vzít a eventuelně vyhodit. Stručně ře-

Je mi tady hezky, někdy, když je mi smutno, tak mám třeba i pocit, že ta budova je jediná, kdo mi rozumí.

V čem jsou dnešní učitelé jiní, než ti před 30-ti lety?

“

dvouletý kurz pro diplomované sekretářky a to je mé guru, ze kterého čerpám dodnes.

Jak jste se za 30 let změnila Vy? Určitě jsem se změnila, vždyť mi bylo 22 let když jsem do školy nastoupila. Vyzrála jsem, získala jsem sebejistotu, jak v práci, tak i v osobním životě. Myslím, že jsem úspěšně vychovala tři dcery (z nichž hned ta první je samozřejmě učitelka). Měla jsem klidné a spokojené manželství a když byla děvčata dospělá, tak jsme se s manželem dohodli na tom, že máme každý ji-

Moje záliba je můj vlastní život, in shaa Allah…

tí do práce, jsou usměvaví a přátelští a netváří se, že snědli všechnu moudrost světa. A to se podle mě někteří starší kolegové takhle tvářili...

Jaká asistentka jste musela být před 30-ti lety, a jaká musíte být teď? Asistentka - vlastně by se dalo říct pravá ruka ředitele – by měla být stále stejná. Před třiceti lety, stejně jako dneska. Je to taková trochu alchymie a určitě, i když to tak nevypadá, nemůže jí být každý. Nikdy nesmí nosit své problémy do kanceláře, musí být loajální se svým šéfem (i když si často může myslet pravý opak), nesmí být hašteřivá, nepříjemná, musí umět vyplnit čas každého, kdo u ní čeká až na něj „u šéfa“ dojde řada, všechny vyslechne, každému dá zapravdu a všechno si musí nechat sama pro sebe. A po skončení pracovní doby by měla umět všechno pustit z hlavy a druhý den začít odznova. Hned na začátku své práce jsem absolvovala

/ 43

“

Co se za dobu Vašeho působení na našem gymnáziu změnilo?

casopisgym.cz

nou představu o cestě, kterou se v dalším životě chceme vydat. Naše cesty se rozešly a každý jsme vyrazili do života podruhé s další chutí a elánem. Pro mě osobně by nebylo nic horšího než rezignovat na život tím, že budu nespokojená sedět každý večer v obýváku a sledovat v televizi nekonečné seriály např. o životě v jedné ulici. Já si ten život pěkně radši reálně užiju. Velkou lásku, i ty pády, co k ní patří. Úspěchy i nezdary, slzy radosti i smutku. Takže televizi sice doma máme, ale šňůra je vytažená ze zásuvky, a já si každý díl seriálu píšu vlastní rukou a vlastním srdcem.

Zasahuje Vám práce do osobního života? Snad jedině v jednu chvíli, kdy jsme se rozhodovala, zda odejdu za manželem do jeho země, a nebo zůstanu „ve své“ práci. A nakonec ta práce vyhrála a manžel zůstal se mnou v Čechách.

44

/ Rozhovor s / Zapomenutá místa /

Co máte na své práci ráda? Mám na ní ráda všechno, ale nejradši mám asi jako všichni ostatní ve škole prázdniny.

Kolikrát jste zažila výměnu vedení školy? Zažila jsem čtyři ředitele. Dva muže a dvě ženy. A musím říct, že ten druhý ředitel a druhá ředitelka se mi líbili nejvíc.

Měla jste strach o své místo nebo to byl naopak posun dál? Neměla jsem strach o své místo. Strach má velké oči a já jsem zvyklá věřit tomu, co umím. A kdybych o svou práci přišla, brala bych to jako výzvu zkusit něco někde jinde. Třeba jako úřednice někde na Krajském úřadě, a nebo rovnou na ministerstvu v Praze. Prostě práce asistentky mě baví. Proto jsem odmítla i nabízené místo účetní v naší škole, protože mě prostě baví přesně to, co dělám. A čím mě bývalí ředitelé obohatili? Byli velmi rozdílní a každý z nich mi určitě něco dal. Trávili jsme spolu osm hodin každý den, je to stejné jako v každém jiném vztahu. Jsou chvíle hezké, i ty horší.

Co Vás práce naučila? Pečlivosti a pořádku. Bez toho to nejde. I ze spaní můžu říct, kde je který papír uložený.

Jak důležití jsou pro Vás lidé, se kterými spolupracujete?

Pro profesionála není až tak důležité, s kým spolupracuje, musí umět svou práci odvést s kýmkoliv, ale samozřejmě je to velké plus, pokud je obklopen lidmi, kterým může důvěřovat a kterým jde o stejný výsledek. A to je v našem případě dobré jméno naší školy a absolventi, kteří když mě potkají venku na ulici se i po letech usmějí a rádi pozdraví.

Pečlivost & Pořádek Víme o Vás, že Vám učaroval Egypt, Váš manžel je Egypťan – co pro vás tato zkušenost znamená, dá se něco takového doporučit? Učaroval mi nejdříve manžel, pak Egypt jako země a na závěr jeho kultura. A jestli doporučuji českým děvčatům něco podobného? Každý máme své touhy, své představy a očekávání a právě v té kultuře, v tom způsobu života ženy v islámské zemi je trochu zádrhel. Takže pro dívky, které jsou odmala vychovány k tomu, aby nahlas řekly svůj názor a mužská část rodiny je respektovala, to je dost velký problém. Například vdaná sestra, když chce jít pracovat, se musí zeptat všech bratrů a pokud řeknou ne, zůstane sedět doma, přesto, že její manžel by s prací souhlasil. Mužské slovo tam má vždy rozhodující váhu. A na to my, přiznejme si, nejsme zvyklé. Vyprávění o životě dívek a mladých žen u nás je pro stejně staré Egypťanky hezkou pohádkou, kterou by si také rády zažily. Takže doporučuji držet se pravidla „třikrát měř a jednou řež“.. tím

neříkám, že já jsem nespokojená. Ale přece jenom mám v životě již své odžito...

Jaké jsou Vaše záliby, koníčky? Moje záliba je můj vlastní život a jím mě provází moje oblíbená hudba. Prošla jsem si období přes Petra Nagye (kdy jsem dlouho byla členka jeho fanklubu), Elán (Voda čo ma drží nad vodou), R. E. M., James Blunt, Celine Dion, Tamer Hosny, Amr Diab, Nancy Arjam, knihy, po jejichž přečtení si uvědomím jak klidný a hezký život můžeme v naší zemi žít, bez genocid, bez násilí, bez válek, baví mě učit se angličtinu, arabštinu, ráda potkávám na cestách nové lidi a dávám se s nimi do řeči. Samozřejmě bych si přála umět jazyků daleko víc, ne nadarmo se říká, kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem.

Máte 3 dcery, 3 vnučky, 2 vnoučky – jaká jste babička, co jim předáváte? Nad touhle otázkou jsem přemýšlela asi nejdéle – jaká jsem babička vůbec nevím, asi divná. Protože

/Říjen 2014 / jako babičku si představuji někoho, kdo je klidný, nespěchá, má dostatek času se vnoučatům věnovat a to já zatím prostě nedokážu. Mám je všechny moc ráda, ale přiznám se, že takové to vaření nedělních obědů vnoučatům a poklízení hraček po nich mi zatím moc nejde. Nej-

radši bych je jejich rodičům vzala a vyrazila s nima do světa a bez jejich úzkostlivých rodičů je měla jen sama pro sebe. Tuším, že jen co trochu povyrostou, že se nedají a že společně vyrazíme. Už letos o prázdninách jsem nejstarší sedmiletou vnučku Silvinku na-

casopisgym.cz

/ 45

učila plavat v Rudém moři, takže začátek je více než slibný ….In shaa Allah…

Autorka Martina Marková

Zapomenuté zápisky

„aneb vzpomínky nejenom na první vyučující matematiky”

M

álokdo ví, že v kanceláři u paní Ahmad se pod halogenovým osvícením skrývá jeden z největších pokladů naší školy, výroční zprávy, jež se datují až do roku 1869! Redakce GYMu nahlédla právě do tohoto roku, aby vyzvěděla vše, co se v něm píše o matematice… Tak například zjistíte, že prvními vyučujícími matematiky na naší škole byli tito páni profesoři: Rabas Josef, třídní III. r., správce sbírky pro kreslení a měřictví, učil meřictví s rýsováním a mathematice. Hurt František, třídní II. r. učil po-

čtů, měřictví, kreslení a krasopisu. O výuce matematiky se dočtete následující informace: Ve třídě I. Realné i gymnasiálně je počtům vyhrazeno po třech hodinách. Probírá se: Dekadická soustava; čtyry způsoby početní s obyčejnými zkráceninami, dělitelnost čísel, zlomky obyčejné, desetinné a řetězové s upotřebením; počet rozkladný. Krom toho se po pěti hodinách vyučuje měřicství a rýsování: Veškeré tvarosloví měřické, vylíčení meřických tvarů v rovině jakožto příprava pro kreslení okrasné, základy perspektivy dle kreslení na tabuli a dle modelů.

Ve třídě II. je počtům vyhraze-

no po dvou hodinách. Probírá se: Poměry, srovnalosti s jednotou i složenou trojčlenkou; jednic počty úrokové; dvoj- a troj-mocnění i odmocnění čísel zvláštních. Vyměřování a proměňování úhelníkův. Krom toho se po třech hodinách vyučuje měřicství a rýsování: Celá planimetrie s jednitými důkazy; počátky měřicského rýsování k vysvětlení měřictví, počátky konstruktivného rýsování v rovině vždy podle přednášky na tabuli.

Nejstarší dokument naší školy...

Ve třídě III. je počtům vyhrazeno po dvou hodinách. Probírá se: Počet spolkový, směšovací, lhutový, řetězový, úrokový složitý, nauka o

mincích, státních papírech a losech, nejdůležitější ve směnkářství, faktury. Krom toho se po třech hodinách vyučuje měřicství a rýsování: Meřická tělesa, jejich sítě, povrchy, krychlové obsahy; základy průmětného a situačního rýsování. Ve třídě IV. je počtům vyhrazeno po čtyřech hodinách Probírá se: Jednité účetnictví; algebra: veličiny protivné, 4 spůsoby početní, společná míra, společný násobek, úplná nauka o zlomcích, sestavování, rovnice prvního stupně o jedné neznámé. Složené srovnalosti, rovnice prvního stupně s jednou neznámou, tělesoměrství. Krom toho se po dvou hodinách vyučuje měřicství a rýsování: Rýsování stavitelské, sestrojení staveb a co nejpotřebnějšího ze stavitelství; krátký přehled a výklad slohů stavitelských.. Učebné sbírky pro matematiku pak byly zapsány následovně:

Sbírka pro kreslení a měřictví

Pro kreslení a rýsování patřičně zařízena zvláštní síň, která takto upravena byla již dříve pro nižší reálnou školu až na lištny, které se počátkem roku školního přibily a v nichž 26 velkých, 42 prostředních a 25 malých zasklených rámců s předlohami visí. Prostřední a malé rámce převzalo realné gymnasium o bývalé reálky, velké dala obec

/ Zapomenutá místa / Jazykový koutek /

46

zhotoviti. Ana reálka takřka úplné modely a předlohami pro kreslení zásobena byla, nebylo potřebí mnoho přikoupiti. Nástroje k měření, které se též od ústavu reálného převzaly: 1 měřický sotlek s příslušnými nástroji a sice: libellou, kompassem, závažím, úhelnicí, dioptrem jednoduchým a skládací sáhovkou ; 1 meřický řetěz z drátu 100 dlouhý s desíti železnými hřeby, 9 práporečků k měření, 1 skládací sáhovka od Brandýsa, dřevěná úhelnice, úhloměr zrcadlový kovový, nivelační stroj s latí a 2 kružídka.

Autor ... je pro zájemce k nahlédnutí u paní Ahmad...

Martin Rosocha

Jazykový koutek

Warum ist Mathematik unbeliebt?

E

s ist klar, dass jeder Student

andere Schwerpunkte hat. Manche mögen die Sprachen, den Anderen gefallen zum Beispiel die logischen Fächer, wo auch die Mathematik gehört. Hier ist es nötig - sowie in allen anderen Fächern – zu lernen und die Rechenaufgaben zu probieren. Trotzdem muss das aber oft nicht reichen, weil man in der Mathematik außer der Bemühung auch ein bisschen Talent braucht. Aber

auch viele Studenten, die logisch denken können, mögen Mathematik nicht. Warum? Weil sie dort etwas Schweres finden und weil sie glauben, dass man die Mathematik nicht im Leben braucht (außer den Gründen). Aber es ist wahr, dass die Mathematik ganz interessant sein kann, und dass sie das logische Denken entwickelt. Satz des Pythagoras: In einem rechtwinkligen Dreieck mit den Katheten a und b sowie der

Hypotenuse c ist die Summe der Kathetenquadrate a² und b² gleich dem Hypotenusenquadrat c². Pojmy: die Katheten - odvěsny die Hypotenuse - přepona

Autor Pavel Mráček

Matado por decir la verdad

T

odos conocemos el teorema de Pitágoras que dice que en todo triángulo rectángulo, el cuadrado de la hipotenusa (el lado más largo) es igual a la suma de los cuadrados de los catetos (los dos

lados menores). Pero no todos saben que Pitágoras fundó un movimiento (llamado el Pitagorismo) formado por astrónomos, músicos, matemáticos y filósofos, que creían nada más en números racionales.

Este movimiento descubrió un día los números irracionales. Pero porque eso no coincidiría con sus principios, mantuvieron en secreto el descubrimiento. Según una leyenda, un pitagórico llamado Hipaso de Metaponto reveló el secreto

/Říjen 2014 / y por eso los otros miembros del moviento lo ahogaron. Otras leyendas dicen que Hipaso de Metaponto por haber roto la regla de silencio de los pitagóricos

fue solamente expulsado de la escuela y los pitagóricos le hicieron una tumba con su nombre, mostrando así que para ellos, él estaba muerto.

casopisgym.cz

Autorka Anežka Papáčková

česky

španělsky

německy

sčítání mínus krát násobení děleno dělení rovná se mocnina odmocnina zlomek procento čtverec obdélník kruh trojúhelník úhel

suma menos por multiplicación dividiod por división es igual porencia raíz fracción porcentaje cuadrado crectángulo cérculo Triángulo ángulo

Die Additoin minus mal Die Multiplikazion dividiert Die Division ist gleich Die Potenz Die Wurzel Der Bruch Das Prozent Das Quadrat Das Rechteck Die Zirkel Das Dreieck Die Ecke

Teorema de Pitágoras En todo triángulo rectángulo el cuadrado de la hipotenusa es igual a la suma de los cuadrados de los catetos.

Theorema Pythagorae

The sum of the areas of the two squares on the legs (a and b) equals the area of the square on the hypotenuse (c). The Pythagorean theorem

In einem rechtwinkligen Dreieck mit den Katheten a und b sowie der Hypotenuse c ist die Summe der Kathetenquadrate a² und b² gleich dem Hypotenusenquadrat c².

Enuntiatum theoremae est: in triangulo ABC, ubi angulum rectum est in B et hypotenusa est AC, habemus AB² + BC² = AC².

Satz des Pythagoras

/ 47

48

/ Jazykový koutek / Report ze Švýcarska /

Hide - part 2

N

ight after night for the past two months I’ve had the very same dream, on and on, sort of replaying itself in my mind so that I would catch the details and get to know what the dream meant. As a child I was told that dreams are some kind of the reflections of our memories and the stories we have ever heard. In our village however there was an old woman, some said she had gone mad since she lost her husband and sons in some revolution I never really cared about much, because I never really cared about anything that had ever happened in the whole country, and she told me sometimes dreams warned us against something that was coming, something we could never avoid, “In your case, something great and very dangerous. Remember what I tell you now – don’t trust anyone out there, don’t believe the things you will see because even death however obvious, however vivid, might be a counterfeit. And never follow your feelings. Think first.” Before I left my home, the only place I had ever known, from a window I saw two figures running towards our house, or what remained left of it, since the fire was slowly burning out and my family lay dead under the spars. I knew they were not of our neighbours. They must have had caused the fires. Therefore I only had a little time to hide, for after my mother had told me to hide I thought maybe the necklace I possessed might have been the reason why they came here and besides being the only survivor I doubted they would just say they were sorry for the loss they had caused me, take the necklace and let me live not suspecting me of trying

to find my way to the nearest city and peach them for their deeds. At that moment I remember there was a secret space under the floor huge enough for me to fit in, and afterward I lifted the black wooden batten, lay under it and closed it again, I heard those two running up the stairs and coughing silently as there had been a good lot of dust. As the steps came closer my heart started to beat as fast as never before and I could sorely keep my breaths silent. “Everyone dead. Just check the trunk,” said a man, who must have had been at his mid thirties due to his rough voice. “There’s nothing in it, sir. And the girl… She’s not here either,” a woman talked, with a voice that seemed quite familiar. “But there’s nowhere left to look for her. We’ve searched the whole village,” I heard her standing right over me. “She must have fled, then. Into the woods, probably,” said the man and seemed to be heading towards the stairs. “Do you think she knows, sir? Do you think that old freak let her father know so he would come here for her before us? She could have known all the time. These people could have told her.” “I don’t think so. The witch is dead, her father nowhere to be found, and if they had told her, I suppose they wouldn’t keep her in this place. It would be too risky. But let’s go now. She can’t be too far away. We’ve got to find her or the Queen shall scourge us.” And then they left. I counted five minutes before I resolved to run away. I didn’t know where I was going, no directions, not knowing how to survive alone in the woods while having no experience of preparing any sustenance, of hunting, and being against

killing animals that were cute. And most of them are. First week I only ate some blackberries and blueberries, when I was as lucky to find them, drank water from waterholes and small lakes. But on my eighth day so wan that suddenly I couldn’t feel my feet and fell down onto the ground I saw somewhat shiny golden animal standing in about twenty feet distance in front of me, which was coming closer as I fainted. Then the dream came for the very first time. In the dream I was sitting on a throne in a tomb-like room, a dark one for there were no windows and the only light there was coming from the candlesticks on the walls. The graves all covered with gold started to open and there were people climbing out of them. None of them looked dead, none at all. They were all wearing crowns and had necklaces, which looked quite the same as mine. The closer they were to me, the colder I felt. At one moment however they all stopped and knelt before me, their eyes to the ground. When they raised them their expressions, calm at first, changed so their faces were as though expressing fear and horror. And then I felt some cool steel touching my throat. Every time right before I wake up I can’t see anything, although it always seems like I’m still in that tomb, and I only can hear a silent laughter of my murderer. The laughter I had never heard before as far as I can remember, but which freezes my soul.

Autorka Karin Večeřová

/Říjen 2014 /

casopisgym.cz

/ 49

Chocolate, chocolate, chocolate ….!!!!

N

aše nejsilnější zážitky ze Švýcarska jsou skryté právě v těchto slovech. Ve dnech 6. – 11. 9. se uskutečnil zájezd do Švýcarska, za doprovodu paní učitelky Otepkové a Buškové. Náš program byl velice bohatý, a přesto se všichni shodneme na tom, která zastávka nás po celém Švýcarsku učinila nejšťastnějšími. Byla to továrna „Nestlé“. I když jsme nebyli v Karlíkově továrně na čokoládu, i tak jsme byli prohlídkou naprosto unešeni. Naše toulky po areálu byly dovršeny ochutnávkou té nejlahodnější čokolády, kterou jsme snad kdy jedli. Ze začátku

Připomínka k rýnickému vodopádu.

jsme chtěli sníst snad všechno, ale ke konci jsme se vzájemně o kousky čokolády dělili. Myslím, že jsme si snad všichni udělali čokoládové zásoby do konce svého života. Když se nám v čokoládovně nenaskytl pohled na čokoládové vodopády, aby chuť čokolády byla co nejlahodnější, musely nám tedy postačit Rýnské vodopády. Jejich mohutnost nás uhranula na první pohled. Všude hluk tekoucí vody, která padala dolů a narážela do kamenů, skvostný to zážitek pro naše objektivy, které nevěděly, co mají zachytit dříve. Další ze zajímavostí jsou teplotní rozdíly. Při trávení času u Žene-

vského jezera bylo počasí ideální na koupání, pár lidí toho tedy i využilo. Naopak při návštěvě Zermattu, přesněji řečeno o pár metrů výše, v Gornergrat, ve výšce 3130 metrů, bylo počasí ideální pro rukavice, čepice a zimní bundy. Celý výlet byl velice povedený. Jen je škoda, že byl tak krátký, a navíc jsme velký čas proseděli v autobuse. Přesto to byl velký zážitek za poznáním okolních zemí!

Autorka Natálie Petroušková

50

/ Na závěr /

Autor

Na závěr „Co je to zaokrouhleno?“ zeptal se první školní den jeden z primánů druhého. „Zaokrouhleno, to je něco za krouhlenem,“ odpověděl sebevědomě druhý. „Chtěl bych se tam někdy podívat,“ snil ten první, „slyšel jsem dokonce, že za krouhlenem se nejezdí na koloběžkách ale na rovnoběžkách a všude jsi strašně krychle!“ „Já už jsem za krouhlenem byla,“ uslyšeli ti dva pojednou od sekundánky opodál. „Řekni nám, kde to je?“ dychtili zvědět primáni. „To je jednoduché,“ moudřila sekundánka, „využijete kouzelných proměnných, a dostanete se na křižovatku, kde se od mocniny napravo nachází válec a mnohočlen. Těch se zeptáte a uvidíte! Ale pozor na vytýkání, to oni nemají rádi!“ Primáni se už už rozbíhali za proměnnými, když je zastavil jeden z terciánů. „Kluci, pozor, jestli jdete za krouhleno, tak byste měli vědět ještě něco!“ Primáni se zastavili. „On už totiž ten mnohočlen zemřel a rozkládá se,“ doplnil tercián, „takže už je tam jen ten válec, dosti při tělese, protože rád jí. Stačí se podívat na jeho objem, abyste viděli, že to není jen hypotéza. No a ten válec vám dá úlohu, kterou když zodpovíte správně, tak vám poradí, jak dál!“ Primáni svorně vykřikli, cože to je za úlohu. „Zeptá se vás na tohle: ´Co nebude, nebude-li pršet?´ A vy mu musíte říct, že nezmoknete. On začne prskat a opakovat: ´To je mi implikace, to je mi implikace´, ale nakonec vám definuje, jak dál.“ Primáni ani nedutali. „Schválně se koukněte, jaký u toho bude mít výraz!“ chechtal se tercián. Primáni si zamnuli ruce a chystali se vyjít, když se najednou ozval ještě jeden hlas. „Kluci, pozor, tercián

Martin Rosocha vám řekl jenom pouhý zlomek! To já vám načrtnu kompletní obraz!“ Byl to jakýsi kvartán. Primáni samozřejmě nevěděli, co to je kompletní obraz, ale pečlivě kvartánovi naslouchali. „Ta definice totiž bude mít háček, protože bude znegovaná. Takže to musíte všechno interpretovat úplně naopak.“ „Moc tomu nerozumíme,“ odvětili primáni. „Heleďte, je to jednoduché, pokud mne poslechnete, pak projdete. Pravda, že!“ „Tak to je nám úplně jasné,“ usmáli se primáni a vydali se za krouhlenem. Neušli ani pět a půl metru, když je opět zastavil jakýsi hlas. „Primáni, primáni... Jak tak na vás koukám, nedělá mi problém udělat si o vás neklamný úsudek, že to špat-

se dá překonat,“ utěšovala je, „jde totiž o to, že si jeho hodnotu odhadnete. A jaký bude váš odhad, takový ten para metr bude.“ Primáni mlčeli, protože jim to přišlo neuvěřitelné. „Neuvěřitelně, viďte? Ale až budete v sextě, tak to pochopíte.“ „A je to všechno?“ zeptali se primáni. „Kdepak,“ usmála se sextánka, „pak přijdete k rovině, kterou budete muset rozřezat. A když ji rozřežete, tak si to budete muset zdůvodnit, jinak se dál nedostanete…“ Primáni zbledli. „Říká se tomu posloupnost. Nerozřežeš, nepůjdeš dál,“ prolomil ticho učený septimán. „A nebuďte tak zakomplexovaní. Kdo se má na vás dívat. Za krouhleno se zkrátka dostane jen ten, kdo umí skoro všechno. Vyjádří kuželosečky. C hápe

ně dopadne.“ „Kdo jsi?“ zeptali se primáni. „Kdo asi, kvintán,“ nafoukl se neznámý, „že vy chcete důkaz?“ Primáni samozřejmě chtěli, takže se kvintán opět ujal slova: „Jenom kvintáni totiž vědí, že když chcete jít od válce dál, že to bude ještě para metr!“ „Para metr, kolik to je?“ zakroutili hlavou primáni. „Pokaždé jinak. A to pokaždé jinak vědí jenom kvintáni,“ chechtal se kvintán. „A jak tak na vás koukám, tak váš společný jmenovatel je nevědomost,“ urážel je docela nestydatě. “Že se nestydíš, kvintáne,“ ozvalo se zhurta za jeho zády. Primáni před sebou uviděli neznámou sextánku. „Jen se nebojte, primáni. Para metr

tečny. A rozhoduje o konvergenci!“ „Tak to se za krouhleno nikdy nedostaneme…“ povzdychli si primáni. „Kdepak,“ ozval se poslední hlas. „Pravděpodobnost toho, že se za krouhleno dostanete, je velká. Teoreticky odhaduji, že váš budoucí výskyt za krouhlenem bude tak okolo devadesáti dvou procent.“ „Jak to víš,“ nadechli se primáni. „Obecný odhad,“ zasmál se oktaván, „ale abych vám to vysvětlil ještě jednou, za krouhleno se zkrátka dostane pouze ten, kdo si to všechno hezky, od primy až do oktávy, projde!“ A primáni se usmáli, protože už veděli, že za krouhleno je zkrátka za úsilí a úplně Na závěr.

/Říjen 2014 /

casopisgym.cz

/ 51

MATZERCE Dovolte, abych vám to již konečně spočítala. Země

I z nuly může něco být! Neboj se & Seznam se Už zase jste to podělili? Dáme vaše účetnictví do pořádku!

Zdá se vám váš život neúplný? Pak jste u nás správně!

Máte-li pouze penny, těžko se dostanete i do plusu.

Poradna Kurt Gödel

Chudák Třeboňák

Z plusu do mínusu? Absolutně žádný problém! Máme pro to Defi&Cit!

Nekonečné problémy? Pomůžeme!

Je velkým mínusem, pokud ještě neumíte sčítat! Zn.: Doučím rychle.

Jsou vaše dny sečteny? O zbytek se postaráme.

Einstein

Na rovnice příklad více! Mašková & Čurdová

Kopfrkingl & son

V mínusu? Jak nepřirozené! Vysvětlím… Sečtělí a podtržení! Pokračování The Twilight Ságy přichází!

Na iracionální čísla s rozumem!

Bestseller opět v prodeji

Matfyz snadno a rychle!

M. Krynický

Babbage & Bernoulli

Leibniz

Bolzano & Wallis Konečně nekonečno!

Nejde vám matematika? Nejenom tu diskrétní diskrétně doučím!

Karel Pazourek

Vaše jmění znásobím! Zaručená desetina! Viktor Kožený

Nová kniha nakladatelství Bušek & Calda Jste zakomplexovaní? Ale to se dá vyřešit!

Nalajnujte si s námi budoucnost!

Leonhard Euler

Euklidés & Descartes

Chcete se podělit? Pak jste tu správně! Charita