Neznám rukopis jihoãeské vánoãní hry z 18. století (Ke genezi folklorní divadelní tradice)

042-060_Sochorova 1.9.2008 18:05 Stránka 42

Ludmila Sochorová

Neznám˘ rukopis jihoãeské vánoãní hry z 18. století (Ke genezi folklorní divadelní tradice) Andûl jde ke králom: Mudrci oznamuji vám, by ‰li svou cestou jinam, krom Jeruzaléma hnouli, Herodesa minouli, neboÈ zlobiv˘ Herodes v‰echno zlé smej‰lí o vás dnes, proãeÏ vy jej pominete, jinou cestou se pryã dejte. JiÏní âechy, jejichÏ pfiírodní krásy, historické památky i kulturní tradice patfií k nejobdivovanûj‰ím u nás, byly po staletí rovnûÏ prostfiedím kvetoucí lidové kultury – jak mj. také v okruhu folklorní tvorby ukázaly napfiíklad známé práce âeÀka Zíbrta a jeho spolupracovníkÛ ãi následovníkÛ; Ïe v‰ak nová cenná fakta mÛÏe pfiiná‰et i souãasn˘ v˘zkum v jistû vzácn˘ch a dosud neprobádan˘ch soukrom˘ch fondech, naznaãil pozoruhodn˘ nález z nejnovûj‰í doby: rukopis s názvem Vejpis Komedije o narození Syna BoÏího, pocházející z mûsteãka Borovany u âesk˘ch Budûjovic.1 Podle charakteru tohoto dramatického textu i údajÛ na poru‰eném titulním listû nalezeného rukopisu jde o v˘znamnou památku z okruhu lidové divadelní kultury jiÏních âech, která zároveÀ dokládá pfiíznaãné promûny regionální tradice v pomûrnû dlouhém ãasovém období – pfiibliÏnû od poloviny 18. do konce 19. století. Vánoãní hra z Borovan byla totiÏ podle zmínûného pfiípisu pÛvodnû “v pamûti zachovaná od Matûje Arnolda v roce 1775”, teprve “v roce 1808 od Václava Malíka pfiepsaná a v tom roku taky dûlaná byla”, a posléze vznikl “tento vejpis od Josefa Malíka”, kter˘ se nepochybnû pokusil o uchování tradice vánoãních her v Borovanech. Chronologie uveden˘ch údajÛ na titulním listû rukopisu tedy signalizuje charakteristické promûny ãeského lidového divadelnictví 18. století – odpovídá v‰ak nepochybnû také reál42

n˘m podmínkám a pfiedpokladÛm lokální kultury, v níÏ podobné adaptace ãi redukce star‰ího dramatického textu vyznaãovaly zpravidla aÏ závûreãnou fázi v˘voje. Podle pfiípisu na titulním listû rukopisu z Borovan probíhal tento v˘voj zfiejmû ve tfiech základních etapách: – ústní tradice vánoãní hry v podání Matûje Arnolda, vycházející z neznámého textu ãi z inscenace, která vznikla pfied rokem 1775; – písemná fixace tohoto pamûÈovû uchovávaného dramatického textu Václavem Malíkem roku 1808, která mohla zahrnovat i nûkteré úpravy; – “Vejpis” z tohoto dramatického textu, pofiízen˘ Josefem Malíkem nûkdy po roce 1808 a pfiedpokládající zmûny funkcí vánoãní hry, ale také zmûny tradiãní lokální spoleãnosti v mûsteãku Borovany. Hypotetické v˘vojové schéma Komedije o narození Syna BoÏího z jiÏních âech tedy nevyluãuje, Ïe na poãátku lokální tradice v Borovanech a okolí se mohla stát inspirací zdej‰ích tvÛrcÛ nûkterá ze ‰kolsk˘ch inscenací vánoãních her 18. století. Tento pfiedpoklad vychází ze skuteãnosti, Ïe rukopis borovanské hry nese zfietelné stopy vlivu barokní divadelní produkce, nasvûdãující okruhu prestiÏního ‰kolského divadelnictví. PÛvodní text ãeské vánoãní hry, vztahující se údajnû k roku 1775, lze totiÏ na základû novû objeveného Vejpisu z Borovan zãásti také rekonstruovat. Roku 1926 uvefiejnil Ferdinand Sládek v ãasopise âesk˘ lid studii s názvem Tfiíkrálová komedie v Ledenicích, která obsahuje – kromû podrobn˘ch údajÛ o poslední zdej‰í inscenaci z roku 1895 – rovnûÏ text této vánoãní hry. A právû tento znám˘ dramatick˘ text z nedaleké vesnice Ledenice je v podstatû verzí novû nalezeného rukopisu z mûsteãka Borovan; jak autor zmínûné materiálové studie konstatoval, “prastará lidová tato hra byla hrána od nepamûti v Ledenicích” – a tak se zdá, Ïe sousedé z Borovan buì oblíbenou inscenaci odtud pfievzali, anebo naopak: iniciovali vznik


tradice vánoãních her v okolí svého mûsteãka snad uÏ pfied rokem 1775.2 Ze srovnání obou verzí pfiedpokládané spoleãné pfiedlohy – star‰í jihoãeské vánoãní hry z 18. století – pfiedev‰ím vypl˘vá, Ïe pÛvodní Komedije o narození Syna BoÏího z Borovan náleÏela podobnû jako známá hra z Ledenic k roz‰ífienému typu ãesk˘ch vánoãních her, které vznikly spojením tfií pÛvodnû samostatn˘ch dramat – hry past˘fiské, hry tfiíkrálové a hry o vraÏdûní neviÀátek. V podobû tfiídílné dramatické kompozice, zkrácené v novû nalezeném Vejpisu v dvoudílnou, byla Tfiíkrálová komedie v Ledenicích inscenována je‰tû roku 1895. Vejpis z Borovan tak dokládá variabilitu lokální divadelní tradice, umoÏÀující zaãátkem 19. století provozovat oblíbenou vánoãní hru také ve zkráceném znûní. Struktura obou verzí jihoãeské vánoãní hry vykazuje v‰ak i nûkteré, oproti tradici ménû obvyklé rysy: v rámci narativní struktury dramatického dûje jde pfiedev‰ím o charakter kompoziãní v˘stavby a o typickou posloupnost epizody past˘fiské a epizody královské, která byla v textech z Borovan i Ledenic pozmûnûna. Dûj vánoãní hry zde totiÏ zahajovala epizoda královská, rozdûlená navíc na dvû ãásti: v první ãásti docházelo k rozhodnutí sv. Tfií králÛ putovat do Jeruzaléma, jeÏ bylo zavr‰eno setkáním biblick˘ch mudrcÛ s králem Herodesem; v této fázi dûje navazovala na první ãást epizody královské epizoda past˘fiská, která vrcholila klanûním tfií past˘fiÛ u jesliãek. Teprve po této, z hlediska dûjové i motivické struktury jihoãesk˘ch her velmi jednoduché epizodû, zahrnující pouze v˘stupy andûlského zvûstování a past˘fiského klanûní – která obvykle dûj ãesk˘ch vánoãních her uvádûla –, docházelo k pokraãování epizody královské, jeÏ obsahovala v˘stup klanûní sv. Tfií králÛ a v˘stup andûla, varujícího biblické mudrce pfied návratem k Herodesovi. Závûr vánoãní hry byl pak ve Vejpise zastoupen struãn˘m, zãásti improvizovan˘m v˘stupem ãertÛ, zatímco v Ledenicích je‰tû následoval v˘stup andûla a útûk sv. Rodiny do Egypta; nicménû redukcí epizody vraÏdûní nemluvÀátek – pfiedev‰ím absencí v˘stupu potrestání krále Herodesa – se vánoãní hry z Borovan i Ledenic odli‰ují od vût‰iny znám˘ch dramat folklorní provenience. Ve zãásti poru‰eném rukopise borovanské hry se ov‰em mohl dochovat pouze zlomek závûreãného v˘stupu, kter˘ v lidovém divadle mnohdy vrcholil právû odná‰ením biblického tyrana do pekla.3 Narativní struktura, vedoucí k typickému frázování dûje v tradiãním lidovém divadle a k vytváfiení uzavfien˘ch sekvencí – scénick˘ch obrazÛ, odpovídala potfiebám deklamo-

vané epiky. Z epického cítûní dramatického dûje vypl˘valo i pfiifiazování fakt ãi didaktick˘ch sentencí, pfiiãemÏ parataktick˘ charakter textÛ vyústil zpravidla v podobu obecné pravdy ãi mravního pfiíkladu. Av‰ak na rozdíl od vût‰iny vánoãních her, vyznaãujících se pojetím epizody past˘fiské jako pfiedobrazu epizody královské, byl tento paralelismus dûje v jihoãesk˘ch hrách oslaben: epizoda past˘fiská byla redukována na základní epická fakta, pfiiãemÏ ke stylovému odli‰ení obou ãástí dramatu pfiispûl i “uãeneck˘” ráz epizody královské s jejími literárními motivy a parafrázemi. V této souvislosti lze pfiipomenout, Ïe tradiãní lidové divadlo pfiedstavovalo z hlediska sv˘ch sociokulturních funkcí nepochybnû prestiÏní souãást systému kontaktní sociální komunikace v prostfiedí lokální spoleãnosti. Ke specifick˘m znakÛm vánoãní hry z Borovan i hry ze sousedních Ledenic patfiil rovnûÏ charakter ideovû tematické v˘stavby jihoãesk˘ch verzí, zejména nûkteré prvky a motivy, vypl˘vající z pfiedpokládané spoleãné pfiedlohy – star‰í ãeské vánoãní hry ze sedmdesát˘ch let 18. století. V rámci rozdûlené, a tedy v kompozici dramatu zv˘raznûné epizody královské ‰lo napfiíklad o motiv pÛvodu sv. Tfií králÛ a o symbolické dary, které bibliãtí mudrci Jezulátku vûnovali. V borovanské i ledenické vánoãní hfie se totiÏ první z biblick˘ch mudrcÛ král Ka‰par pfiedstavoval kupodivu jako vládce mûsta Persepolis – coÏ je motiv v kontextu tradice ãesk˘ch vánoãních dramat zcela ojedinûl˘. ProtoÏe následující text borovanského Vejpisu byl poru‰en, charakteristika krále Melichara jako vládce bohuÏel chybí – v ledenické verzi byl název jeho mûsta zfiejmû zkomolen; tfietí král “Bartazal” se pak v˘mluvnû pfiedstavoval jako vládce mûsta Sáby. Pokud se t˘ká pfiíznaãného motivu královsk˘ch darÛ, kter˘ spoluvytváfiel slavnostní atmosféru v˘jevu klanûní sv. Tfií králÛ, pak podle Vejpisu nedaroval král Ka‰par narozenému Jezulátku zlato, ale kadidlo – zlato se stalo darem krále Melichara, pfiiãemÏ teprve tfietí z mudrcÛ, král Baltazar vûnoval Jezulátku tradiãní myrrhu. V pozdní verzi z Ledenic v‰ak daroval král Ka‰par tradiãní zlato, král Melichar kadidlo a král Baltazar myrrhu. Zmûny pÛvodu mudrcÛ od V˘chodu stejnû jako zámûny královsk˘ch darÛ pfiedstavovaly nepochybnû zajímav˘ prvek ideovû tematické v˘stavby a signalizovaly zfiejmû urãit˘ sémantick˘ posun v charakteristice biblick˘ch králÛ i v hierarchii tfií vûhlasn˘ch teologick˘ch symbolÛ. Dochované ãeské vánoãní hry se totiÏ vût‰inou o pÛvodu biblick˘ch mudrcÛ nezmiÀovaly 43


– pfiíkladem mÛÏe b˘t znám˘ Actus poboÏn˘ o narození Syna BoÏího z pera Václava Kocmánka, pocházející pfiibliÏnû ze ãtyfiicát˘ch let 17. století, ale také pozdûj‰í dramatické texty – napfiíklad známé lidové vánoãní hry z Netolic, Volynû, Vlachova Bfiezí, Vamberka, Hlinska, Îìáru na Moravû, KromûfiíÏe atd. V okruhu tradiãního lidového divadelnictví lze v této souvislosti jihoãeské vánoãní hry z 18. století srovnat pouze s jedin˘m dramatick˘m textem, a to s Tfiíkrálovou hrou z jihomoravsk˘ch Rosic, která pfiedstavovala biblického mudrce Ka‰para jako vládce mûsta Kasy, Melichara jako vládce mûsta Ezury a Baltazara jako krále mûsta Syba.4 Nicménû spoleãn˘m zdrojem této netypické konkretizace pÛvodu sv. Tfií králÛ byl u obou vánoãních her z jiÏních âech i u hry z jihomoravsk˘ch Rosic proslul˘ spis doby baroka, kter˘ se rovnûÏ v ãesk˘ch zemích stal souãástí lidové ãetby a v˘chodiskem nûkter˘ch znám˘ch dramatick˘ch textÛ: ‰lo o Velik˘ Ïivot a utrpení Pána a Spasitele na‰eho Krista JeÏí‰e nûmeckého kapucína Martina z Kochemu, jehoÏ ãesk˘ pfieklad z roku 1698 byl vydáván je‰tû v první polovinû 18. století. Právû tento populární spis z okruhu apokryfní barokní literatury, jehoÏ rétorické kvality, dialogické a meditativní pasáÏe, ale i emocionální pojetí biblick˘ch událostí ãi realistické detaily konvenovaly mentalitû a senzibilitû dobov˘ch ãtenáfiÛ, posluchaãÛ i divákÛ se stal inspirací a zãásti také motivick˘m v˘chodiskem zmínûn˘ch tfií dramatick˘ch textÛ. Pokud se t˘ká pÛvodu biblick˘ch mudrcÛ, pak Tfiíkrálová hra z Rosic pfievzaté názvy královsk˘ch mûst zachovala, zatímco obû jihoãeské hry uÏ sebevûdomû zamûnily indické mûsto Ka‰at, podle Martina z Kochemu místo vlády krále Ka‰para, za antickou Persepolis. Zemûpis zjevnû nepatfiil k siln˘m stránkám doby baroka a ‰kol‰tí vzdûlanci 18. století nedisponovali zfiejmû ani vût‰ími zemûpisn˘mi znalostmi antiky, av‰ak i pro toto exkluzivní odch˘lení od tradice v Borovanech a v Ledenicích je tfieba pfiedpokládat nûjak˘ dÛvod. Souvisel snad se skuteãností, Ïe od sedmdesát˘ch let 18. století se Arábie a Persie – s popisy impozantních zfiícenin antické Persepole – dostávaly do povûdomí evropsk˘ch vzdûlancÛ nejen díky uãebnímu plánu latinsk˘ch gymnázií, ale i díky cestopisÛm dánského geografa Karstena Niebuhra, podle jehoÏ mapy plul roku 1772 jako první kapitán Holfort z Indie do Suezu?5 V˘jimkou byla rovnûÏ zmínûná hierarchie symbolick˘ch královsk˘ch darÛ, tedy dal‰í emblematick˘ motiv, jenÏ v ãeské kultufie 18. století, vyznaãující se tradicí oblíben˘ch vánoãních natalitií, past˘fisk˘ch m‰í a hudebních pastorel, ale i ob44

fiadních koledních obchÛzek “s hvûzdou”, patfiil k tradiãním prvkÛm ideovû tematické v˘stavby vánoãních her. Napfiíklad kantor Václav Kocmánek, kterého je‰tû v Actu poboÏném o narození Syna BoÏího pÛvod biblick˘ch mudrcÛ vÛbec nezajímal, uvádûl, Ïe král Ka‰par vûnoval Jezulátku zlato, král Melichar podle nûj daroval myrrhu a teprve král Baltazar pfiicházel s kadidlem, které bylo ve Vejpisu z Borovan uÏ na prvním místû. Nicménû v tradiãním emblematickém jazyce prestiÏní náboÏenské a církevní symboliky – známé z dobové kazatelské praxe, z tradice barokní hymnologie a ikonografie, z náboÏenské literatury i z fiady v˘tvarn˘ch dûl 18. století – bylo kadidlo synonymem boÏství a vûãného knûÏství Kristova, zlato znakem vlády a královské dÛstojnosti Syna boÏího, zatímco tradiãní myrrha symbolem utrpení, muãednické smrti, ale i milosrdenství Spasitele. V podání Martina z Kochemu byl ov‰em tento v˘klad pozmûnûn: autor totiÏ vycházel z pfiesvûdãení, Ïe kaÏd˘ ze sv. Tfií králÛ daroval zlato, kadidlo a “myrru”, a tak na prvním místû uvedl kadidlo, symbolizující Jezulátko jako opravdového, vûãného a v‰emohoucího Boha; zlato jako symbol tohoto opravdového a nejmocnûj‰ího krále svûta a posléze “myrru” jako symbol opravdového “smrtedlného” ãlovûka. Z této tradiãnû závazné symboliky, nikoli ze zfiejmû promûnlivé hierarchie královsk˘ch darÛ vycházel i autor Vejpisu z jihoãeského mûsteãka Borovan, náleÏejícího starobylému probo‰tství fiádu augustiniánÛ-kanovníkÛ, jeÏ bylo centrem panství i sídlem této fieholní komunity. Snad právû ohled na zdej‰í klá‰terní vrchnost ovlivnil kolem roku 1775 také charakter inscenace vánoãní hry Komedije o narození Syna BoÏího v Borovanech ãi její pfiípadné zmûny. Preferencí kadidla jako daru prvního z biblick˘ch mudrcÛ krále Ka‰para byla totiÏ v sémantickém kontextu vánoãních inscenací zmûnûna posloupnost symbolÛ ve prospûch jistû pfiíznaãného symbolu boÏství a knûÏství, coÏ by mohlo konvenovat i obecnû známému v˘roku sv. Jana Chrysostoma (+403), jednoho z v˘chodních církevních OtcÛ, o pfiednosti knûÏského stavu pfied králi a kníÏaty, jenÏ byl ãasto pfiekládán v 18. století a citován také v literatufie ãeského obrození.6 Pokud se t˘ká dal‰í oblíbené epizody past˘fiské, která v lidovém prostfiedí rezonovala s tradicí obfiadních koledních obchÛzek, znám˘ch jako vánoãní “komedie s hvûzdou”, její geneze postrádala jakoukoli oporu v biblick˘ch textech. Zatímco


o darech tfií biblick˘ch mudrcÛ Jezulátku v Betlémû se zmínilo uÏ evangelium sv. Matou‰e, o darech past˘fiÛ se evangelia nezmiÀují a ãeská tradice je zfiejmû dlouho nezná – napfiíklad KocmánkÛv Actus poboÏn˘ o darech ani o poãtu a jménech past˘fiÛ je‰tû nic neví. Tfii past˘fii se v tradici ãesk˘ch vánoãních her objevili aÏ na sklonku 17. století, kdy patrnû analogií z oblíben˘ch her tfiíkrálov˘ch vznikl i motiv past˘fisk˘ch darÛ, jenÏ do kontextu barokní kultury v ãesk˘ch zemích pronikl v souvislosti s módním idylismem. Barokní anakreontika a hudební tradice pastorál, rozvoj homiletiky, hymnologie i obliba náboÏenské literatury, pfietrvávající v období rokoka a nastupujícího osvícenství, pfiispûly k roz‰ífiení tohoto motivu, jehoÏ zdrojem se stal zejména slavn˘ fiímsk˘ básník Vergilius; právû jeho ver‰e patfiily k povinné ‰kolní ãetbû na latinsk˘ch gymnáziích, pfiiãemÏ jeho eklogy uvedly do literárního povûdomí ‰kolsk˘ch vzdûlancÛ model idyly i známou postavu past˘fie Pindara s jeho prost˘mi dary – syreãkem, homolkou, vejci. Pfiebírání prestiÏní antické tematiky prostfiednictvím anakreontské poezie, oblíben˘ch pastorál, náboÏenské literatury, ale i vefiejn˘ch ‰kolsk˘ch inscenací procházelo ov‰em v lidovém prostfiedí procesem adaptace, kter˘ mj. ovlivnil pronikání realistick˘ch prvkÛ do ideovû tematického pojetí vánoãních natalitií a konceptualizaci epizody past˘fiské – jak vypl˘vá napfiíklad z Tfiíkrálové hry z Rosic. Zmûny pÛvodu tfií biblick˘ch mudrcÛ ãi zmûny v hierarchii symbolick˘ch královsk˘ch darÛ mohly v emblematice v˘stavby inscenací signalizovat nejen atmosféru doby vzniku star‰í jihoãeské vánoãní hry Komedije o narození Syna BoÏího z 18. století, pfiípadnû urãité uvolnûní této tradice v okruhu lokální kultury, ale také dal‰í okolnosti, t˘kající se geneze ãi procesu tradování pÛvodního dramatického textu, dochovaného aÏ v podobû Vejpisu z Borovan ãi Tfiíkrálové komedie z Ledenic; neznám˘ vzdûlan˘ autor, kter˘ jej vytvofiil nûkdy po polovinû 18. století, patfiil totiÏ ke znalcÛm tradice ‰kolského divadelnictví.7 Právû v duchu této ambiciózní tradice byl v obou verzích vánoãní hry z jiÏních âech – ale také v Tfiíkrálové hfie z jihomoravsk˘ch Rosic – uplatnûn tradiãní chór, napodobující nûkdej‰í chorus antického divadla. V Tfiíkrálové hfie se pfiitom objevil sborov˘ pfiednes známé kancionálové písnû s incipitem “Tfii králi jsou znamenali”, po nûmÏ následoval prolog opovûdníka (praecursor ‰kolského divadla), naz˘vaného zde Prorokem. Naproti tomu v obou jihoãesk˘ch hrách pfievzala funkci chóru úvodní kancionálová píseÀ s incipitem “Toto ma-

lé dûÈátko”, po níÏ následoval prolog opovûdníka, naz˘vaného Uronem ãi Uranem. Jihoãesk˘ opovûdník Uran, kter˘ v dûji vystupoval zároveÀ jako dvofian krále Herodesa – pfiiná‰el napfiíklad zprávu o odchodu sv. Tfií králÛ z Betléma –, sv˘m epilogem také pfiedstavení v Ledenicích uzavíral, zatímco ve verzi z Borovan místo závûreãného proslovu dokonce slavnostnû troubil. Barokní transpozice antické tradice v evropském divadle patfiila k typick˘m znakÛm reprezentativní dvorské produkce ãi nákladn˘ch ‰kolsk˘ch a fiádov˘ch pfiedstavení, v nichÏ pohan‰tí bohové – v duchu ideovû estetick˘ch konvencí dobové dramaturgie – pfiedstavovali emblematické symboly kfiesÈansk˘ch idejí a sv˘m vystupováním dokreslovali ãi evokovali symbolick˘ a alegorick˘ podtext jednotliv˘ch inscenací. RovnûÏ fieck˘ bÛh Úranos, m˘tick˘ vládce svûta po prvopoãáteãním Chaosu – pfiedstavitel takzvané první generace fieck˘ch bohÛ –, náleÏel mezi charakteristické postavy v˘pravn˘ch dvorsk˘ch ãi pfiíleÏitostn˘ch ‰kolsk˘ch pfiedstavení. Formální pfievzetí symbolick˘ch funkcí postavy archaického antického boha – barokní princip v˘stavby dramatu na základû paralelismu alegorického a reálného dûje ãeská folklorní tradice nevyuÏívala – mÛÏe tak b˘t dal‰ím argumentem pro hypotézu o vzniku jihoãeské Komedije o narození Syna BoÏího z 18. století pod vlivem star‰ího ‰kolského dramatu.8 Neménû v˘mluvná pak mÛÏe b˘t skuteãnost, Ïe ve Vejpisu z Borovan i v Tfiíkrálové komedii z Ledenic byla zdÛraznûna vzdûlanost sv. Tfií králÛ, ktefií se sami pfiedstavovali jako znalci hvûzdáfisk˘ch spisÛ. V ledenické verzi se nadto objevila také neobvyklá zmínka biblického mudrce Baltazara o perském hvûzdáfii “Apolomovi” Egyptském – ve verzi z Borovan byl rukopis na tomto místû poru‰en. Av‰ak slavn˘ fieck˘ bÛh Apollon – bÛh svûtla, zároveÀ bÛh slunce, ochránce Ïivota a proslul˘ vÛdce Múz – byl podle antick˘ch m˘tÛ nejen uctívan˘m patronem hvûzdáfiÛ, ale i vykonavatelem spravedlnosti, trestajícím zlo ve svûtû sv˘mi morov˘mi ‰ípy. Kosmické motivy a astronomické obrazy patfiily k frekventovan˘m prvkÛm barokní homiletiky, náboÏenské i svûtské poezie a populární literatury – a rovnûÏ v kontextu ãeské kultury plnily funkci symbolick˘ch atributÛ fiady literárních, hudebních ãi v˘tvarn˘ch dûl; proto napfiíklad roku 1686 vydal P. Vít Scheffel T.J. spis Coelum poeticum, seu Sphera astronomica, zab˘vající se atraktivní symbolikou hvûzdného nebe. V souvislosti se jménem “Apoloma” Egyptského jako uãeného hvûzdáfie 45


je tedy tfieba uvaÏovat i o slavném fieckém geometru a spisovateli Apolloniovi, Ïáku alexandrijské ‰koly, jehoÏ spis byl roku 1710 vydán v anglickém Oxfordu; Apollonius totiÏ objevil a do astronomie zavedl nov˘ kinematick˘ prostfiedek – epicykl, vyuÏívan˘ poté evropsk˘mi astronomy od Ptolemaia aÏ do doby Koperníkovy.9 JestliÏe se v‰ak spoleãnou pfiedlohou, a tedy v˘chodiskem obou jihoãesk˘ch verzí stala star‰í nedochovaná vánoãní hra ‰kolské provenience, vzniklá nûkdy pfied rokem 1775, pak lze pfiedpokládat, Ïe – v duchu barokního antitetického vidûní svûta – právû postava archaického antického boha Úrana jako m˘tického stvofiitele svûta vystupovala v hypotetickém alegorickém plánu pÛvodní ‰kolské inscenace jako emblematick˘ prototyp postavy kfiesÈanského Stvofiitele. Tedy jako jeden z typick˘ch pfiedobrazÛ majestátního Boha Otce, vyuÏívan˘ ‰kolskou a fiádovou dramaturgií uÏ v období barokního klasicismu 17. století, kdy zmínûn˘ paralelismus pohansk˘ch a kfiesÈansk˘ch postav – tedy kontrapozice stvofiitelÛ antiky a kfiesÈanského svûta – vytváfiel symbolick˘ kontrast a nepochybnû pÛsobivé sémantické paradigma biblickému v˘jevu narození Syna BoÏího – budoucího Spasitele lidstva. Vyzníval v tomto duchu i emblematick˘ koncept nedochované jihoãeské vánoãní hry z 18. století, která ovlivnila vznik obou verzí z Borovan a Ledenic? Vzhledem k dÛrazu na uãenecké pojetí postav sv. Tfií králÛ jako znalcÛ hvûzd a hvûzdáfiství nelze ov‰em opominout ani dal‰í v˘mluvn˘ náznak, vztahující se ke jménÛm antického boha Úrana a Múzy hvûzdáfiství – Úranie. Obdobné slovní naráÏky ãi hfiíãky náleÏely k typick˘m prvkÛm ‰kolské divadelní produkce doby baroka, jejímiÏ autory byli zejména profesofii vy‰‰ích latinsk˘ch tfiíd, poetiky ãi rétoriky na fiádov˘ch gymnáziích. V jiÏních âechách ve druhé polovinû 18. století k tûmto ‰kolám patfiilo známé jezuitské gymnázium pfii koleji Tovary‰stva JeÏí‰ova v Krumlovû, ale i nové piaristické gymnázium pfii koleji tohoto neménû respektovaného ‰kolského fiádu, zaloÏené roku 1761 v blízkém královském krajském mûstû âesk˘ch Budûjovicích. Av‰ak malé probo‰tství fiádu augustiniánÛ-kanovníkÛ v nedalek˘ch Borovanech – od roku 1662 osazované konventuály z klá‰tera sv. Jiljí v Tfieboni – udrÏovalo pravidelné kontakty s matefisk˘m tfieboÀsk˘m klá‰terem, kter˘ v rámci domácí teoretické pfiípravy klerikÛ pofiádal od tfiicát˘ch let 18. století ‰kolská divadelní pfiedstavení pro vefiejnost na stálém jevi‰ti, vybudovaném v Opatovickém ml˘nû.10 46

Pro zhodnocení obou jihoãesk˘ch dramat v hypotetickém v˘vojovém kontextu vánoãních her doby baroka bylo tedy pfiedev‰ím nutno porovnat novû objeven˘ Vejpis a Tfiíkrálovou komedii s dochovan˘mi dramatick˘mi texty 17. a 18. století, jmenovitû s Kocmánkovou hrou Actus poboÏn˘ o narození Syna BoÏího, s takzvanou rakovnickou vánoãní hrou, kterou analyzoval Stanislav Souãek, dále s publikovan˘mi dramatick˘mi texty z Vlachova Bfiezí, Netolic, Volynû, Hlinska, Vamberka, s obûma vánoãními hrami z Podkrkono‰í, které vydal Ferdinand Menãík, a na neposledním místû s texty vánoãních her z Moravy, které byly publikovány pfiedev‰ím ve sbírkách Julia Feifalika a Franti‰ka Barto‰e. V˘sledek této komparace ãesk˘ch dramatick˘ch textÛ 17. a 18. století – které byly vût‰inou zapsány aÏ v pozdní fázi v˘voje – je pfiekvapiv˘. Obû jihoãeské verze star‰í nedochované Komedije o narození Syna BoÏího z 18. století vykazují totiÏ v˘znamné textové filiace, doslovné shody ãi parafráze pouze s jedin˘m znám˘m dramatem, a to s Tfiíkrálovou hrou z jihomoravsk˘ch Rosic, jeÏ pfiedstavuje v˘jimeãn˘ doklad pozdní ‰kolské tradice vánoãních dramat barokní provenience v lidovém prostfiedí a zároveÀ jeden z nejcennûj‰ích textÛ Feifalikovy sbírky z roku 1864.11 Zji‰tûné textové shody ãi parafráze borovanské a ledenické vánoãní hry s rosickou Tfiíkrálovou hrou jsou pozoruhodné nejen tím, Ïe jde o shody pomûrnû rozsáhlé, ale také tím, Ïe se t˘kají pfiedev‰ím epizody královské, která byla rovnûÏ v kompozici jihoãesk˘ch her – byÈ odli‰n˘m zpÛsobem – rozdûlena. Nalezen˘ Vejpis z Borovan pfiitom stejnû jako Tfiíkrálová komedie z Ledenic ãi Tfiíkrálová hra z Rosic obsahoval úvodní deklamaci chóru s vystoupením opovûdníka, ale i dal‰í netradiãní motiv v prvním v˘stupu biblick˘ch mudrcÛ, ústícím v rozhodnutí nav‰tívit krále Herodesa, totiÏ v˘hrady moufienínského krále Baltazara k náv‰tûvû tyrana. Právû v˘stupy sv. Tfií králÛ a tyrana Herodesa, postavené na kontrapozici postav biblick˘ch mudrcÛ a krutého vládce, se staly pfiesvûdãiv˘m dokladem zmínûn˘ch textov˘ch shod ãi parafrází; sotva lze totiÏ pfiedpokládat, Ïe ‰lo o náhodné filiace, jestliÏe novû nalezená hra z jihoãesk˘ch Borovan pfiedstavovala navíc jen v˘tah ze star‰ího dramatického textu. Pfiíkladem mÛÏe b˘t uÏ úvodní v˘stup sv. Tfií králÛ pfied spoleãn˘m putováním za betlémskou hvûzdou, kter˘ se ve Vejpisu z jihoãesk˘ch Borovan a v Tfiíkrálové hfie z jihomoravsk˘ch Rosic odehrával následujícím zpÛsobem:


Borovanská hra Ka‰par: Opût nová, milí páni, ta hvûzda nám jinam straní, prve nám za vÛdce byla, jiÏ se do voblakÛ skryla, ... Bartazal: Co jest nám po Herodesovi, snad sám o tom nic neví, já jsem sly‰el o nûm mnoho, Ïe jest srdce nesmírného, takov˘ b˘val ukrutník, v‰eho tyranstva milovník, chtûl by nás v nûãem stíhati, aneb z nás své Ïerty míti, neÏ bych se mu ‰iditi dal, radãi bych jej meãem rubal, aneb neÏ mu v ãom po vÛli byl, spí‰ bych z nûho hlavu skolil. Melichar: Pane Bartazal, prosím vás, odloÏte svÛj hnûv na ten ãas, bude-li nám v ãem ‰koditi, Herodes z nás Ïerty míti, budem mít pfiíãinu k nûmu, odplatíme tuplem jemu.

Rosická hra Zase nová, milí páni: ta hvûzda nám jaksi strání! Prve nám za vÛdce byla a nyní se do oblakÛ skryla. Baltazar: Co je nám po Herodesovi, snad on o tom sám nic neví ! Já jsem o nûm sl˘chal mnoho, Ïe je on srdce nesmírného !

Melichar: Ne tak, pane králi Baltazar, prosím vás, odloÏte hnûv svÛj v tento ãas, neb bude-li nám Herodes chtût ‰koditi, aneb by z nás chtûl posmûch míti, majíce pfiíãinu k nûmu, odplatíme tuplem jemu. Baltazar: Já bych jeho sekujoval, neÏ bych se mu o‰idit dal, neÏ bych jemu po vÛli byl, rad‰ bych jemu hlavu shodil.12

Po tomto úvodním v˘stupu následovala ve Vejpisu i ve hfie z Ledenic rozmluva tfií králÛ s Herodesem, zatímco v Tfiíkrálové hfie z Rosic zahajovala uÏ dal‰í dûj navenek idylická, motivicky i Ïánrovû v‰ak pozoruhodnû zpracovaná epizoda past˘fiská. Také scéna obfiadného pfiijetí sv. Tfií králÛ

u Herodesa se pfies odli‰né zaãlenûní ve struktufie vánoãního dramatu vyznaãovala nápadn˘mi shodami, a to vãetnû netradiãní charakteristiky hrdého a temperamentního moufienínského krále Baltazara, kter˘ se tak zãásti odli‰oval od dvou rozváÏn˘ch biblick˘ch mudrcÛ od V˘chodu:

47


Borovanská hra

Rosická hra

Bartazal: Sly‰, Herodiá‰i králi, ne proto jsme se sem najíti dali, bychom tebe zrazovali, aneb tebe ‰pehovali. Jsi-li ty Herodes v slávû, smím to mluviti právû, Ïe jsme tak slávou odûní, tfii praví králové uãení, jako ty ve v‰í mocnosti a vzne‰enûj‰í moudrosti, Ïe se nás smí‰ tak vyptávati a v‰eteãnû se nás dokládati.

Baltazar: Sly‰, Herodiá‰i králi, ne proto jsme se najít dali, bychom tebe ‰pehovali, aneb v nûãem zrazovali. Ó, jsi-li ty, Herodiá‰i králi, v slávû, to i já fiíci mohu právû, Ïe jsme my také králové, z v˘chodních krajin pánové.

Herodes: Hrdé nám fieãi podává‰, snad o nás známosti nemá‰, Ïe jsme v svûtû vyv˘‰en˘ a císafiem utvrzen˘, jeÏto my kdybychom chtûli, vás bychme pobíti smûli, ale to dobrotou na‰í sná‰íme tu vzpouru va‰í, neÏádáme nic jiného, neÏ pak z vás jména kaÏdého.

Herodes: HrdéÈ nám fieãi podává‰, snad o tom Ïádné známosti nemá‰, Ïe jsme v svûtû vyv˘‰en˘ a císafiem potvrzen˘? Jistû kdybychom my chtûli vás pomordovat bychom mohli. Ale to v‰e dobrotou na‰í sná‰íme tu vzpouru va‰i, v‰ak neÏádajíc od vás nic jiného, neÏ znáti jméno jednoho kaÏdého.13

Obdobné rozsáhlé filiace, textové shody ãi motivické parafráze vykazoval také závûr této pasáÏe – ãást tradiãního di-

vadelního “lamenta” krále Herodesa, jeÏ v dûji vánoãní hry následovalo po odchodu biblick˘ch mudrcÛ:

Borovanská hra

Rosická hra

Herodes: Ej ty Betléme, zemû judská, z tebeÈ má vyjít vejvoda, nepude jim jistotnû tak, pudet jim pfiísahám jinak, aÏ tûch mudrcÛ doãekáme, meãem v‰echny zmordujeme, zemû Ïiv˘ch vyvrátíme, my zde králem zÛstaneme, vûãnû kralovat budeme.

Herodes: Aj, ty betlémská judská zemi, nejsi nejmen‰í mezi v‰emi kníÏaty z pokolení Juda, Ïe z tebe má vyjít vejvoda, kter˘ bude spravovati lid mÛj izraelsk˘ fiíditi. Ne tak, ne tak, nebude to vûru tak, bude to pfiísahám jinak! AÏ tûch mudrcÛ doãekáme,

48


a o tom králi pfiezvíme, mudrce s dítûtem zmordujeme, z zemû Ïiv˘ch vyvrátíme; tak vÏdy králem zÛstaneme a vûãnû kralovat budeme.14 Právû tento v˘stup s pfiíznaãn˘m divadelním monologem krále Herodesa – jehoÏ úvodní apostrofa “Ej ty Betléme Efrato” byla uÏ v jihoãesk˘ch textech zkomolena – byl ve vánoãní hfie z jihomoravsk˘ch Rosic rozvíjen a dramaticky gradován promluvami uãen˘ch Ïidovsk˘ch zákoníkÛ na královû dvofie; ‰lo o pasáÏ, vycházející z motivÛ apokryfního spisu Martina z Kochemu, byÈ tragikomické pojetí postav rádcÛ, zároveÀ zesmû‰Àujících biblického tyrana, rezonovalo s tra-

dicí folklorních inscenací. Nicménû v obou jihoãesk˘ch hrách uÏ postavy Ïidovsk˘ch rádcÛ chybûly: sv. Tfii králové byli sami uãen˘mi hvûzdáfii a radu od jin˘ch mudrcÛ zjevnû nepotfiebovali. Nápadné textové shody a parafráze obsahovala i dal‰í pasáÏ vánoãní hry z 18. století – monolog krále Baltazara, kter˘ po pfiedcházejícím varování andûla, aby se bibliãtí mudrci vyhnuli novému setkání s Herodesem, znûl následovnû:

Borovanská hra

Rosická hra

Bartazal: Vûdûl jsem já o tom prve, Ïe Herodes myslí lstivû, proãeÏ toho nebyl hoden, Ïe jsme zvûstovali nad nûm, a tak nechajíc tyrana, shÛry jest nám obrana dána, vjeìme do království svého, ãert vzal Herodesa zlého.

Baltazar: Vûdûl jsem já o tom právû, Ïe myslivec myslel lstivû, protoÏ nechajíc tyrana, shÛry nám obrana daná; jeìmeÏ kaÏd˘ do mûsta svého, ãert vzal Herodesa zlého.15

Nûkteré shodné motivy ãi parafráze obsahoval v borovanské i rosické hfie také monolog krále Herodesa, následující po zji‰tûní, Ïe pfii návratu z Betléma se sv. Tfii králové vyhnuli oãekávanému setkání; atd. Textové filiace ov‰em pÛvodnû mohly b˘t rozsáhlej‰í a mohly zahrnovat pozoruhodné látkové i dûjové motivy. V této souvislosti je tfieba pfiipomenout, Ïe stabilní souãástí tradiãních inscenací byly oblíbené improvizace, které ve vánoãních hrách zaji‰Èovaly napfiíklad tragikomické postavy ãertÛ. Tak v obou jihoãesk˘ch hrách vystupovali dva ãerti s pfiíznaãn˘mi jmény LeÏák a Skoták, av‰ak v závûreãné epizodû Tfiíkrálové hry z Rosic, pojednávající o útûku sv. Rodiny do Egypta a o potrestání Herodesa, se ãerti, navádûjící Herodesa k vraÏdûní neviÀátek, je‰tû pfiedstavovali v tradiãní podobû ìábelsk˘ch svÛdcÛ. Oproti Vejpisu i obsáhlej‰í Tfiíkrálové komedii z Ledenic byla rosická Tfiíkrálová hra ve druhé ãásti epizody královské

roz‰ífiena o epizodické v˘stupy Herodesa se sluÏebníkem, o v˘stup sv. Josefa s “trabantem” sv. Tfií králÛ a o v˘stup samostatného klanûní trabanta u jesliãek – jako tomu bylo uÏ v Kocmánkovû Actu poboÏném. Tradiãní Ïánrové v˘stupy s realistick˘mi a komick˘mi prvky ãi motivy, které zãásti vycházely z apokryfního spisu Martina z Kochemu, pfiispívaly mj. v narativní kompozici dramatického dûje i k takzvanému psychologickému ãasu dramatu: “pfiipravovaly” napfiíklad scénu obfiadného pfiijetí sv. Tfií králÛ u Herodesa ãi scénu slavnostního klanûní mudrcÛ u jesliãek.16 Jihoãeské vánoãní hry z mûsteãka Borovan a z nedaleké vesnice Ledenic, v nichÏ s netradiãním “podcenûním” epizody past˘fiské a s opomenutím dal‰ích motivÛ ãi pasáÏí biblického pfiíbûhu – závûreãné epizody vraÏdûní neviÀátek a potrestání krále Herodesa – se do popfiedí dûje dostávaly postavy biblick˘ch mudrcÛ, zároveÀ vzdûlan˘ch a laskav˘ch panovníkÛ, tak 49


signalizují pfiíznaãné promûny lidov˘ch mentalit, ale i zfietelné zmûny v hierarchii funkcí jihoãesk˘ch natalitií a Tfiíkrálové hry z jihomoravsk˘ch Rosic. Patrnû nejnápadnûj‰ím znakem, kter˘ odli‰oval obû verze jihoãeské vánoãní hry z 18. století od rosické Tfiíkrálové hry, dochované na pÛdoryse spojen˘ch her past˘fiské, tfiíkrálové a hry o králi Herodesovi, je ideovû tematická koncepce moravské hry, projevující se zejména v rozvinuté epizodû past˘fiské. Právû tradiãní pojetí této epizody, v níÏ se typické barokní prvky – motiv past˘fisk˘ch snÛ, idylické vánoãní písnû ãi pfiíznaãná “árie” o dobrém past˘fii – mísily s realistick˘mi motivy i aktuálními sociálnûkritick˘mi prvky, s koledou, dary past˘fiÛ ãi s prosbou o úrodu a o ochranu stád, totiÏ v jihoãesk˘ch hrách chybí. PasáÏ, která v rustikálním lidovém prostfiedí prvoplánovû vystupovala jako strukturotvorn˘ faktor ideovû tematické v˘stavby, byla tak v jihoãesk˘ch textech zbavena i estetick˘ch atributÛ idylick˘ch Ïánrov˘ch v˘jevÛ, v nichÏ se pÛsobivû prolínaly deklamace s typick˘mi zpûvními i hudebními vloÏkami, pfiípadnû s lidov˘mi tanci. Zázrak a realita kaÏdodennosti existovaly v‰ak v tradiãních vánoãních hrách vedle sebe, a tedy pospolu – realistick˘ detail, aktuální naráÏka ãi názorné gesto tvofiily v˘znamnou souãást úsilí o iluzi Ïivota v lidovém divadle, jehoÏ hrdinové pfiedstavovali vÏdy konkrétní sociální typy. Epizoda past˘fiská – prezentující na paradigmatu známého biblického dûje idylické antické motivy i realistické zmínky ze Ïivota lokální spoleãnosti – pfiibliÏovala tak v Tfiíkrálové hfie z Rosic zároveÀ pfiíznaãnou konceptualizaci postavy proslulého Vergiliova past˘fie: nejen idealizovaného venkovana ve stylu módní anakreontiky, známé z období barokního klasicismu, pozdûj‰ího rokoka ãi vznikajícího osvícenství 18. století, ale také realistického pfiedstavitele “selského stavu” s jeho aktuálními sociálními problémy. Tradiãní sociálnûkritické naráÏky, vyskytující se ojedinûle v jihoãesk˘ch vánoãních hrách, nepocházely ani od tfií chud˘ch betlémsk˘ch past˘fiÛ – ktefií zde darovali Jezulátku such˘ chléb, suchou Ïemliãku a suchou hru‰tiãku –, ale kupodivu od sv. Tfií králÛ ãi od samotného Pûstouna Pánû. DÛraz byl tedy poloÏen na kontrapozici postav rozumn˘ch panovníkÛ a biblického tyrana, jíÏ slouÏil ve Vejpisu z Borovan lapidární v˘rok krále Baltazara na adresu Herodesa “Takov˘ b˘vá ukrutník, v‰eho tyranstva milovník”; ve verzi z Ledenic to byla zmínka krále Melichara, kterou zdÛraznil je‰tû roku 1895 50

pfiednes herce – “K ãemu nás páni nutí, mÛÏe‰ tomu rozumûti”. RovnûÏ oblíben˘ zemsk˘ patron sv. Josef si v jihoãesk˘ch verzích povzdechl, Ïe “zrádci mstiví mnoho svedou, ãlovûka aÏ na smrt pfiivedou”, aniÏ by bylo zfiejmé, koho mûl dobr˘ svûtec na mysli, zda osud budoucího Spasitele, anebo nûkoho ze znám˘ch souãasníkÛ, pfiípadnû snad pfiítomn˘ch divákÛ. Obdobné sociálnûkritické zmínky a motivy v tradiãním lidovém divadle byly srozumitelné pouze v konkrétním situaãním kontextu kaÏdého pfiedstavení; byly stabilní souãástí náboÏensk˘ch i svûtsk˘ch dramat, pfiispívaly k aktualizaci pfiíbûhÛ a byly atraktivní, protoÏe variabilní sloÏkou lokálních inscenací, do níÏ mohli sv˘mi replikami vstupovat samotní diváci. Do jaké míry mohl b˘t sémantick˘ prostor jednotliv˘ch pfiedstavení ovlivnûn tûmito improvizovan˘mi “vstupy”, naznaãil napfiíklad v˘stup ãertÛ jako na‰eptávaãÛ Herodesa v Tfiíkrálové hfie z Rosic. V jihoãesk˘ch hrách se v‰ak tento v˘stup neobjevil; teprve v pozdní inscenaci Tfiíkrálové komedie v Ledenicích zaznamenal pamûtník zfiejmû obvyklé improvizace ãerta, parodujícího zde napfiíklad Herodesovo typické “lamento”.17 Komick˘ ãi tragikomick˘ Ïivel ve vánoãních hrách zastupovaly kromû tradiãních postav ãertÛ i nûkteré z realistick˘ch lidov˘ch postav; napfiíklad v Tfiíkrálové hfie z Rosic vystupovali tfii past˘fii, ktefií holdovali Jezulátku v Betlémû, ale jen ãtvrt˘ z past˘fiÛ Kuba se údajnû blíÏil typu komick˘ch postav svûtsk˘ch interludií. Av‰ak tragikomick˘ rozmûr této postavy – past˘fi pro chatrn˘ odûv nemohl ani putovat do Betléma, a tak alespoÀ zapûl na poãest Jezulátka “árii” o dobrém past˘fii – byl dán právû symbolickou konfrontací motivu past˘fiovy chudoby s proslul˘m pfiímûrem JeÏí‰e jako Dobrého past˘fie, jenÏ pfiece také patfiil k chud˘m; zdá se tedy, Ïe zejména tragikomické postavy ãertÛ v obou vánoãních hrách z jiÏních âech tûÏily z osvûdãen˘ch prostfiedkÛ charakterové, situaãní a jazykové komiky. V obou verzích jihoãeské vánoãní hry z 18. století byla respektována tradiãní náznaková sociální hierarchie dramatick˘ch postav, odvozená zãásti i ze spisu Martina z Kochemu. Projevovala se napfiíklad ve scénách klanûní králÛ a past˘fiÛ u jesliãek, které v Borovanech vítal sv. Josef, ale za dary jim struãnû dûkovala Panna Maria – aÏ na odchodu se Tfii králové zdravili se sv. Josefem; rovnûÏ v ledenické hfie vítal past˘fie sv. Josef, av‰ak za dary past˘fiÛm a kaÏdému z králÛ podûkovala Panna Maria, a aÏ poté se s mudrci rozlouãil i Pûstoun Pánû.


DÛstojnost v chování, promluvách ãi gestech tûchto dramatick˘ch postav zfiejmû odpovídala tradiãním konvencím systému sociální a kulturní distinkce. Past˘fiská epizoda byla v Tfiíkrálové komedii z Ledenic zajímavá i tím, Ïe kaÏdému ze tfií past˘fiÛ (dva star‰í v jihoãesk˘ch verzích nemûli jméno a nejmlad‰í se naz˘val Trampota), ktefií Jezulátku zazpívali “kantum” – jak byla oznaãena jinak obvyklá píseÀ, koleda ãi “aria” past˘fiÛ –, Panna Maria je‰tû pfied podûkováním za jejich skromné dary podala Jezulátko k políbení. ·lo o v˘jimeãné sémantické gesto, inspirované motivy znám˘ch vánoãních písní doby baroka, ale také emocionálním líãením Martina z Kochemu o klanûní sv. Tfií králÛ u jesliãek; v Ledenicích jej v‰ak neznám˘ dramatik v˘mluvnû “pfiemístil” do v˘stupu klanûní past˘fiÛ.18 Emocionalita v˘jevu, reflektujícího intimní vztah Jezulátka a past˘fiÛ, se zdá nasvûdãovat, Ïe dramatick˘ text byl urãen pro potfieby ‰kolské inscenace ãi místní obchÛzkové hry – mohla by v‰ak signalizovat rovnûÏ dobu vzniku dramatu. V letech 1771 – 1772, kdy po neúrodû a hladu propukaly v âechách a na Moravû morové epidemie a císafi Josef II. osobnû zaji‰Èoval pomoc trpícím, se lidská vzájemnost a sdílení obdobn˘ch zku‰eností ãi záÏitkÛ staly v˘znamn˘m faktorem sociální solidarity; právû na pfiíkaz osvíceného panovníka otevíraly vrchnosti a klá‰tery své s˘pky a poskytovaly obilí hladovûjícím. V duchu tradiãních konvencí dobového ceremoniálu byla biblick˘m králÛm v jihoãesk˘ch hrách pfiifiãena rovnûÏ titulatura osvícen˘ch a slavn˘ch panovníkÛ, obvyklá je‰tû v ãeském lidovém divadle první poloviny 19. století. O zmûnách, které i v tomto ohledu pfiiná‰ela pozdûj‰í doba, svûdãilo v borovanské verzi dal‰í oslovení krále Herodesa: dvofian Uran jej tituloval “Va‰nost”; ‰lo o ironické oslovení, související s budoucím potrestáním tyrana? Oblíbené písnû ãi zpûvní vloÏky, pfiispívající ke kompoziãnímu ãlenûní i k pointování dûje, k typologické charakteristice postav ãi situací, roz‰ifiovaly také sémantick˘ prostor vánoãních inscenací. V intencích této tradice se uplatÀovaly zejména v Tfiíkrálové hfie z jihomoravsk˘ch Rosic, zatímco v obou verzích z jiÏních âech byly vyuÏívány zfiejmû jen v “nezbytné” mífie. Tak se v záhlaví rukopisu borovanské hry objevila poznámka “Napfied v‰ichni zpívají Toto malé dûÈátko”; ‰lo o známou píseÀ Vánoãní roztomilost ze sbírky Adama Michny z Otradovic âeská mariánská muzika z roku 1647, jeÏ se vyskytovala i v kantorsk˘ch pastorelách 18. století. Dal‰í

píseÀ s incipitem “Zvûstujem Vám radost pfievelmi velikou”, která se ve v˘stupu past˘fiském objevila v podání andûla, byla v âechách ‰ífiena zejména literátsk˘mi bratrstvy; motivy známé písnû inspirovaly napfiíklad kantora Václava Haana (1714 – 1765) z Mní‰ku pod Brdy ve skladbû Offertorium duplex de Nativitate Domini. Ve scénách klanûní past˘fiÛ a králÛ u jesliãek byly tradiãnû uvádûny sborové písnû: tak napfiíklad v borovanské hfie zazpívali tfii past˘fii kancionálovou píseÀ s incipitem “Na BoÏí narození”, jeÏ byla od 17. století známa také v lidovém prostfiedí; v ledenické hfie zazpívali past˘fii jinou kancionálovou píseÀ s incipitem “Den BoÏího narození”. Nicménû v˘znamnûj‰í písÀov˘ ãi hudební doprovod v jihoãesk˘ch natalitiích kupodivu nena‰la ani dÛstojná epizoda královská – pouze v závûru scény klanûní u jesliãek zazpívali sv. Tfii králové Michnovu slavnou ukolébavku Chtíc aby spal. Motiv královské náv‰tûvy tfií mudrcÛ od V˘chodu, podnûcující k uplatnûní písní jako tradiãních atributÛ královského majestátu, tak v Borovanech metaforicky vyzvedala jediná hudební vloÏka – jak prozradila neãekaná poznámka v závûru rukopisu: “Potom Uran troubí, králi jdou na plac.” Bylo v‰ak toto troubení, provázející slavnostní “mar‰ sv. Tfií králÛ”, jedinou hudební vloÏkou Komedije o narození Syna BoÏího? Anebo jásavá fanfárová znûlka, nahrazující finále vánoãní hry, pfiedcházela uÏ úvodnímu vystoupení biblick˘ch mudrcÛ ãi jejich pfiijetí u krále Herodesa? VÏdyÈ podobné fanfáry – k nimÏ mohla b˘t pouÏita i ona “nebe‰Èanka”, zmiÀovaná v partitufie vánoãní past˘fiské m‰e známého skladatele Josefa Schreiera z Bílovic u Uherského Hradi‰tû – se objevovaly také v tfiíkrálov˘ch pastorelách 18. století, kde mnohdy nebyly ani vypisovány, ale improvizovány; pfiiãemÏ domácí trompetisté si v rámci lokální interpretaãní praxe jejich party ponechávali. Ve hfie z Ledenic se v‰ak ve funkci závûreãného sborového chvalozpûvu uplatnila dal‰í známá kancionálová píseÀ s incipitem “Veselme se v‰ichni nyní” – av‰ak tato píseÀ, následující aÏ po v˘stupu útûku sv. Rodiny, ve Vejpisu z Borovan chybí.19 Motivy oblíben˘ch kancionálov˘ch písní doby baroka pfiipomínaly i nûkteré textové parafráze, pouÏívané ve funkci sémantického paradigmatu dramatického dûje; v úvodu borovanské hry ‰lo napfiíklad o zjevení dûÈátka se zlat˘m kfiíÏem, které spatfiil král Melichar pfii pozorování vánoãní hvûzdy. Tradiãní symbol kfiíÏe jako atribut svûtce se uplatÀoval i v ãeské legendistice a hymnologii doby baroka, kdy k popularitû motivu pfiispíval zejména svatováclavsk˘ kult, ale i poboÏnosti kfiíÏové 51


cesty, které tvofiily pfiíznaãnou souãást lidové religiozity, jak dokládá také fiada slavn˘ch barokních poutních míst, napfiíklad jezuitské poutní místo ¤ímov nedaleko Borovan.20 Jazyk obou vánoãních her vycházel z parataktické vûtné stavby, pfiíznaãné pro ústní projev, a jeho pfiednes se zfiejmû pohyboval na pomezí deklamace a zpûvu, podobnû jako tomu bylo pfii pfiednesu ÏalmÛ. Lexikální a stylistické prostfiedky vánoãních natalitií mûly naznaãovat dvû stylové roviny: rovinu takzvaného vysokého ãi vzne‰eného stylu v epizodû královské a vystiÏení reality v‰edního Ïivota v epizodû past˘fiské. V prÛbûhu ústního tradování textÛ ãi v dÛsledku pozdûj‰ího nepochopení nûkter˘ch pasáÏí se v‰ak i pro vánoãní hry stalo typické spí‰e spl˘vání obou stylov˘ch rovin – jak koneckoncÛ odpovídalo sociokulturním funkcím tûchto inscenací v lidovém prostfiedí. Charakter textu byl po lexikální a stylistické stránce zpravidla vymezen prostfiedky obecné ãe‰tiny a hovorového jazyka, v nûmÏ se vyskytovaly nûkteré dialektismy; ver‰ovan˘ text, zaloÏen˘ pfieváÏnû na nepravidelném osmislabiãném ver‰i a sdruÏeném r˘mu, vyuÏíval tradiãnû i zvukové asonance.21 Jednoprostorové jevi‰tû obou verzí jihoãeské vánoãní hry nevyÏadovalo ani scénické promûny a jeho rozsah byl zfiejmû dán hereck˘m pohybem a divadelní akcí: ‰lo napfiíklad o pfiesuny interpretÛ ve v˘stupech putování do Jeruzaléma ãi do Betléma, ve v˘stupech sv. Tfií králÛ a Herodesa anebo ve v˘stupech klanûní. Vánoãní hra z Borovan obsahovala také nûkteré struãné reÏijní poznámky typu “Hvûzda vyjde, králi pfiijdou zas na sv˘” nebo “Králi jdou pryã, aneb na stranu”. RovnûÏ poznámky k hereck˘m akcím interpretÛ byly ojedinûlé a vesmûs jen struãné: napfiíklad závûreãná rvaãka ãertÛ LeÏáka a Skotáka byla v rukopise hry z Borovan charakterizována pouze slovy “Dovádí spolu hodnû”, charakter postavy nezku‰eného mladého ãerta vystihla zase poznámka “Skoták potom ãuchá a prská chvíli” atd. Vánoãní hra z mûsteãka Borovany u âesk˘ch Budûjovic pfiedstavovala tedy tradiãní inscenaci stacionárního typu, v níÏ funkci hlavních divadelních znakÛ pfiebíraly dramatické monology a dialogy, prostfiedky herecké akce a kost˘my i rekvizity hercÛ. Jejich v˘bûr byl ovlivnûn aktuálním situaãním kontextem a prestiÏní sociokulturní tradicí lokality ãi regionu, zahrnující symbolické kódy sociální a kulturní distinkce: zpÛsoby chování a jednání, konstruktem muÏství a Ïenství ãi subsystémy komunikace – respektu, pozdravu, podfiízenosti, pohrdání, hnûvu atd.; v tomto ohledu mÛÏe b˘t podnûtn˘ i záznam inscenace vánoãní hry z roku 1895 v Ledenicích.22 52

Zji‰tûní v˘znamn˘ch textov˘ch filiací mezi vánoãními hrami z jihoãesk˘ch Borovan a Ledenic a Tfiíkrálovou hrou z jihomoravsk˘ch Rosic umoÏÀuje konstatovat, Ïe zmínûné vánoãní hry vycházely ze spoleãného základu – star‰ího nedochovaného ãeského dramatu ‰kolské provenience, jehoÏ terminus ante quem lze pfiedbûÏnû stanovit na pfielom ‰edesát˘ch a sedmdesát˘ch let 18. století. NejblíÏe k pÛvodnímu textu mûla zfiejmû Tfiíkrálová hra z Rosic – pozoruhodnû zpracovaná, kompoziãnû i motivicky vyváÏená skladba, odkazující sv˘m traktováním biblického pfiíbûhu k tradicím ‰kolského barokního divadelnictví a pfiipomínající zároveÀ v epizodû past˘fiské vliv oblíbené italské pastorální opery. Mlad‰í vrstvu pfiedstavují obû jihoãeské hry, vycházející z nedochovaného rukopisu Komedije o narození Syna BoÏího z Borovan. Neznám˘ vzdûlan˘ dramatik, kter˘ zde pfied rokem 1775 pfiistoupil k úpravû ‰kolské vánoãní hry – dochované poté v ústním podání Matûje Arnolda –, doplnil dramatick˘ text o nûkteré zfiejmû prestiÏní motivy. Místo postavy biblického Proroka ve funkci opovûdníka se tak stala souãástí jihoãesk˘ch inscenací reprezentativní postava antického boha Urana, objevily se zmínky o hvûzdáfii Apolloniovi Egyptském ãi o biblickém králi Ka‰parovi jako vládci antické Persepole, vznikla i netradiãní hierarchie symbolick˘ch královsk˘ch darÛ a uplatnily se nûkteré paradigmatické motivy z apokryfního spisu Martina z Kochemu. Na zaãátku 19. století pfiistoupil v‰ak Josef Malík z mûsteãka Borovan k dal‰í adaptaci tohoto dramatického textu, fixovaného mezitím jeho str˘cem Václavem Malíkem; zdá se, Ïe tehdy redukoval epizodu past˘fiskou, “opominul” v˘stupy Ïidovsk˘ch rádcÛ panovníka, ale také epizodu vraÏdûní betlémsk˘ch neviÀátek s útûkem sv. Rodiny a závûreãn˘m potrestáním krále Herodesa. Pod vlivem folklorní tradice do‰lo i ke zv˘raznûní komick˘ch prvkÛ u postav ãertÛ a – snad v dÛsledku osobních dispozic interpretÛ – rovnûÏ k uplatnûní kancionálov˘ch písní místo pÛvodních zpûvních ãi hudebních vloÏek ‰kolské vánoãní hry z 18. století –, jak dokládá i Tfiíkrálová komedie z Ledenic. Ov‰em v mûsteãku Borovanech, kde jistû pÛsobili zku‰ení zpûváci a vzdûlaní hudebníci, zÛstaly slavnostní hudební fanfáry souãástí oblíbené vánoãní inscenace. Novû nalezen˘ Vejpis Komedije o narození Syna BoÏího z jihoãeského mûsteãka Borovan pfiedstavuje tedy spolu s Tfiíkrálovou komedií z nedaleké vesnice Ledenic a s Tfiíkrálovou hrou z jihomoravsk˘ch Rosic cenn˘ doklad divadelních


tradic jiÏních âech a jiÏní Moravy – ale i doklad kontinuity tradice ãesk˘ch vánoãních her doby baroka v období pozdního osvícenství a napoleonsk˘ch válek. A to poãínaje ‰edesát˘mi a sedmdesát˘mi lety 18. století, kdy na prahu osvícensk˘ch reforem císafiovny Marie Terezie v ãesk˘ch zemích docházelo v mûnícím se prostfiedí lokální spoleãnosti zároveÀ k pfiehodnocování prestiÏní tradice barokního ‰kolského divadla. Pod vlivem nov˘ch ‰kolsk˘ch reforem i dal‰ích sociokulturních podnûtÛ doby osvícenství – kdy divadlo pfiedstavovalo jednu z nejv˘znamnûj‰ích institucí – byla sice v rustikálním lidovém prostfiedí ãást tehdy zakázan˘ch ‰kolsk˘ch dramat provozována v intencích pÛvodního pÛsobivû prokomponovaného tvaru typu Tfiíkrálové hry z Rosic, nicménû dal‰í ãást se uÏ zaãínala vyvíjet smûrem ke konvencím folklorního divadelnictví. V prÛbûhu procesu folklorní adaptace a asimilace docházelo pak spontánní redukcí “nefunkãních” prvkÛ, postupÛ a prostfiedkÛ rovnûÏ ke vzniku dal‰ích verzí a variant vánoãních her v prostfiedí lokální spoleãnosti, kde divadlo vystupovalo jako prestiÏní fenomén kontaktní skupinové komunikace a sociálních interakcí. Pod vlivem ideovû estetick˘ch konvencí folklorní tvorby i v dÛsledku

ãetn˘ch dobov˘ch zákazÛ a postojÛ osvícenské cenzury na sklonku 18. století se v‰ak tûÏi‰tû nûkter˘ch lokálních inscenací zaãínalo pfiesouvat spí‰e do sféry herecké improvizace a situaãních aplikací osvûdãen˘ch prvkÛ lokální ãi regionální tradice. Pfiíznaãn˘m projevem tûchto historicky podmínûn˘ch trendÛ, smûfiujících zároveÀ k nové konceptualizaci normativní folklorní kultury v prostfiedí ãesk˘ch a moravsk˘ch mûst ãi vesnic, se tak poãátkem 19. století – po euforii období napoleonsk˘ch válek v Evropû – stal i novû nalezen˘ rukopis z jihoãeského mûsteãka Borovany: Vejpis Komedije o narození Syna BoÏího. (Text je souãástí fie‰ení v˘zkumného zámûru MSM 0021620827 âeské zemû uprostfied Evropy v minulosti a dnes, jehoÏ nositelem je Filozofická fakulta UK v Praze.) Doc. PhDr. Ludmila Sochorová (1942) pÛsobí jako docentka národopisu na Filozofické fakultû UK, je autorkou monografie o tzv. sousedském divadle ãeského obrození, vydala antologii textÛ i ãlánky o lidovém divadle 17. aÏ poãátku 19. století.

Literatura a poznámky 1) Originál rukopisu o rozsahu ‰esti ‰vabachem oboustrannû popsan˘ch listÛ ruãního papíru formátu 34x22 cm nalezl v roce 2001 v rodinném majetku PhDr. Stanislav Malík, rodák z Borovan a starosta mûsta. Pfiepis pofiídil PhDr. Daniel Kováfi z Okresního archivu v âesk˘ch Budûjovicích; xerokopii pfiepisu poskytl autorce PhDr. Malík. 2) Sládek, F.: Tfiíkrálová komedie v Ledenicích, âesk˘ lid 25, 1926, s. 129-139. 3) Srov. Fiala, J.: Vánoãní hra o králi Herodesovi ve Volyni, âesk˘ lid 27, 1927, s. 98-102; Flos, F.: Staroãeské lidové hry vánoãní. Narození Krista Pána a Pfiíjezd sv. Tfií králÛ do Betléma, âesk˘ lid 4, 1895, s. 125-128; Bolech, V.: Hra o tfiech králích, tamtéÏ, s. 128-133. 4) Sládek, F.: c.d., s. 136-137; Menãík, F. (ed.): Prostonárodní hry divadelní I. Vánoãní hry, Praha 1894, s. 3-23; Kalista, Z. (ed.): Selské ãili sousedské hry ãeského baroka, Praha 1942, s. 35-68, komentáfi s. 185-193; dále Flos, F.: c.d.; Bolech, V.: c.d., s. 28-133; ·imek, F.: Komedie vánoãní o narození Syna BoÏího, Národopisn˘ vûstník ãeskoslovansk˘ 20, 1927, s. 118-130; Souãek, S.: Rakovnická vánoãní hra, Brno 1929; t˘Ï: Ke Komedii vánoãní o narození Syna boÏího, pocházející z Vlachova Bfiezí (ed. J. Kolár), Strahovská knihovna 12-13, 1982, s. 122-158; Král, J. F.: Komedie o narození Pána JeÏí‰e Krista, totiÏ o pfiijetí sv. Tfiech králÛ a o smrti krále Herodesa, âesk˘ lid 5, 1896, s. 137-143; Feifalik, J.: Volksschauspiele aus Mähren, Olmütz 1864, s. 40-73 – Lidové hry z Moravy (ed. J. Kolár), 1986, s. 84-112 (dále odkazujeme k tomuto vydání). 5) Martin z Kochemu: Velik˘ Ïivot Pána a Spasitele na‰eho Krista JeÏí‰e a jeho nejsvûtûj‰í a nejmilej‰í matky Marie Panny (ed. M. Sládek – L.

6)

7) 8)

9)

10)

11) 12)

Peisertová – T. BfieÀ), Praha 2007, s. 343, 346; Allgemeine deutsche Biographie XXIII, Leipzig 1886, s. 661-662. Menãík, F. (ed.): c.d.; Kalista, Z. (ed.): c.d.; Souãek, S.: Rakovnická vánoãní hra..., s. 50, 59; t˘Ï: Ke Komedii vánoãní o narození..., s. 126, 153-155; Martin z Kochemu: c.d., s. 342-343; Zuber, R.: Osudy moravské církve v 18. století I, Praha 1987, s. 239. Srov. Sirovátka, O.: Past˘fiské kolední hry na Vala‰sku (K jejich pÛvodu a roz‰ífiení), Na‰e Vala‰sko 14, 1951, s. 111-124; Souãek, S.: Rakovnická vánoãní hra..., s. 59; Feifalik, J.: o.c., s. 84-112 Sládek, F.: o. c., s. 129-139. Feifalik, J.: c.d., s. 84-112, 41; Sládek, F.: c.d., s. 129-139; Ryba, B.: Dramatická ãinnost Karla Kolãavy, âasopis Matice moravské 1926, s. 439-448; Souãek, S.: Rakovnická vánoãní hra..., s. 42-52; Port, J.: Divadlo fiádov˘ch ‰kol a náboÏensk˘ch bratrstev, in Dûjiny ãeského divadla I, Praha 1968, s. 167-193. Va‰ica, J.: âeské literární baroko, Praha 1938, s. 210-212; Souãek, S.: c.d., s. 50; Antika a ãeská kultura, Praha 1978, s. 277-289; Zamarovsk˘, V.: Bohové a hrdinové antick˘ch bájí, Praha 1965, s. 327-328; OttÛv slovník nauãn˘ II, Praha 1889, s. 525. Antika a ãeská kultura, c.d., s. 277-289; Port, J.: c.d., s. 167-193; Vlãek, P. – Sauer, P.- Folt˘n, D.: Encyklopedie ãesk˘ch klá‰terÛ, Praha 1998, s. 202-203; Hadaã, V.: Z historie TfieboÀského divadla. Co nevíte o tfieboÀském divadle, TfieboÀ 1962, s. 4-11. Srov. pozn. 3 a 4. Feifalik, J.: c.d., s. 86-87.

53


13) 14) 15) 16) 17) 18)

TamtéÏ, s. 97. TamtéÏ, s. 102. TamtéÏ, s. 106. TamtéÏ, s. 84-112. TamtéÏ, s. 95 Sládek, F.: c.d., s. 132, 134. Zuber, R.: Osudy moravské církve v 18. století II, Olomouc 2003, s. 79; Souãek, S.: c.d. , s. 32-33; Sládek, F.: c.d., s. 135-137; Martin z Kochemu: c.d., s. 342-343, 345-346. 19) Uvedené vánoãní písnû se objevily ve znám˘ch ãesk˘ch kancionálech: píseÀ Vánoãní roztomilost a Chtíc, aby spal in: Michna z Otradovic, A.: âeská mariánská muzika, Praha 1647, s. 4, 8; Holan-Rovensk˘, V.: Capella regia musicalis, Praha 1693, s. 123,121; BoÏan, J. J.: Slavíãek

Vejpis “Komedije o narození Syna BoÏího” Napfied v‰ickni zpívají “Toto malé dûÈátko”. Uron: Slovutní a opatrní, mnû mnoho vzlá‰tnû váÏení páni a paní, vin‰uji vám ‰tûstí a zdraví, pfiitom také nové léto, Pánbu raã dát chvíle této, za malé pak posly‰ení Ïádám pánÛ a paní. Dfiív neÏ budou páni sly‰eti, míním pánÛm oznámiti kratiãké Sume hry, komedije této, neb je z ní poãátek, svût tento, kterak oni tfii slavní králi z dalekej krajiny se sem brali, jasnou hvûzdu za vÛdce mûli, jak jsou do Jeruzalema pfiijeli, hned se jim v tom ztratila. ProtoÏ jen kaÏd˘ pozor mûjte. Ka‰par králi, ‰Èastnû zaãínejte. Nro 1 Ka‰para krále: Hvûzdu, kterou jsme vidûli, z ní jsme mnoho srozumûli, která mínûní na‰emu divná se zdá hvûzdáfiskému. Ta hvûzda zajisté není podle bûhu pfiirození, ale jest nová zajisté, zvûstujíc noviny jisté, kterak Pánbu svou moc vysvûtluje, padl˘ch lidí Spasitele. 54

rajsk˘, Praha 1719, s. 46, 36; ·teyer, M. V.: âesk˘ kancionál, Praha 1683, 6. vyd. 1764, s. 121-122, 116-117. PíseÀ Zvûstujem vám radost in Holan, s. 126; BoÏan, s. 36; ·teyer, s. 52. PíseÀ Na BoÏí narození in ·teyer, s. 52; Den BoÏího narození in ·teyer, s. 72; Holan, s. 109; BoÏan, s. 58. Dále píseÀ o vzkfií‰ení Pánû Veselme se v‰ichni nyní in: Holan, s. 96; BoÏan, s. 52; ·teyer, s. 229-230. 20) Lomnick˘ z Budãe, ·.: Kancionál aneb Písnû nové historické, Praha 1595, s. 370-387; ·teyer, M. V.: c.d., s. 772; BoÏan, J. J.: c.d., s. 690; Kamar˘t, J. V.: âeské národní duchovní písnû II, Praha 1832, s. 149-151. 21) Sládek, F.: c.d., s. 129-139. 22) TamtéÏ.

Nro 1 Melichara krále: ZnámeÈ bûh planet nebesk˘ch a jin˘ch hvûzd eransk˘ch, ta pak mezi nimi nejni, neb o ní zmínku neãiní, já pak ãím víc hledím na ní, tím se vût‰ím bleskem mûní, krásné dûÈátko tam leÏí, na hlavû majíc kfiíÏ zlat˘, tím svázán bude proklat˘, ach, k ãemuÏ nás páni nutí, mÛÏe‰ tomu rozumûti a po ní se pilnû ptáti. Nro 1 Bartazala krále: Ale nûkdy hvûzdáfii persk˘, Apolonios egyptsk˘, byli jsou dosti zku‰ení a na hvûzdách pfiirození, mnoho po sobû nechali, co o hvûzdách spisovali, o té pak zmínky neãiní, neb není podle pfiirození, jakéhos rodu velkého krále neb pána mocného, a ten Ïe obnoví svût ten, Îidé doufají silnû v nûm. KdyÏ je se mnû to zjevilo, na nebi vidûti dalo, slu‰í nám, bychom se brali, to dûÈátko vítali, jemu vzácné dary dali. Nro 2 Ka‰para krále: Pánbu je‰tû tím znamením ãlovûka nám zjevuje jíÏ, neb to proroctví o nás zní,


co jsem já ãet v Davidov˘m, Per‰ané i Arabové, moudfií a slavní králové, pfiinesou dary novému dûÈátku narozenému. Nro 2 Melichara krále: Vystrojme seÏ, milí páni, aÈ nás nepfiedejdou jiní. Nro 2 Bartazala: JiÏ nelze, nelze, neÏli se bráti a za tou hvûzdou se ptáti. Nro 3 Ka‰para krále: Opût nová, milí páni, ta hvûzda nám jinam strání, prve nám za vÛdce byla, jiÏ se do voblakÛ skryla, ale jest nová zajisté, zvûstuje noviny jisté, padl˘ch lidí Spasitele, kterak PánbÛh vysvûtluje, proãeÏ, o mí milí páni, jsme-li my srovnáni s vámi? Nro 3 Melichara: ZásluÏnou vûc uãiníme, k Herodesovi dojdeme, budeme se ptát u nûho, on snad má vûdomost toho. Nro 3 Bartazala: Co jest nám po Herodesovi, snad sám o tom nic neví, já jsem sly‰el o nûm mnoho, Ïe jest srdce nesmírného, takov˘ b˘val ukrutník, v‰eho tyranstva milovník. Chtûl by nás v nûãem stíhati, aneb z nás své Ïerty míti, neÏ bych se o‰iditi dal, rad‰i bych jej meãem rubal, aneb neÏ v ãem po vÛli byl, spí‰ bych z nûho hlavu skolil. Nro 4 Ka‰para krále: KaÏd˘ pán aneb vladyka, on tu moc má, sám to fiíká, vládne mocnû, rozkazuje, nech mu Ïádnej ne‰afuje. Tak my se mu protiviti, mohli bychme bejti biti, má moc nad nás hojnûj‰í, ov‰em jest také silnûj‰í.

Nro 4 Melichara: Pane Bartazal, prosím vás, odloÏte svÛj hnûv na ten ãas, bude-li nám v ãem ‰koditi, Herodes z nás Ïerty míti, budem mít pfiíãinu k nûmu, odplatíme tuplem jemu. Nro 4 Bartazala: OnÈ mû vûru nepfiestra‰í, bych pak s ním mûl jíti za vlasy, proãeÏ my nav‰tívíme jeho a rád se podívám na nûho. Nro 5 Ka‰para: Pojìme jiÏ ve jménu Pánû, vyjdouce k nûmu k vochranû. Pfiedstoupnou pfied Herodesa. Nro 6 Ka‰par: Osvícen˘ a slavn˘ králi, Ïádáme za voznámení, kde by byl, jenÏ se narodil, král Ïidovsk˘, aby dûdil. Vidûli jsme hvûzdu jeho od v˘chodu sluneãného, která nás aÏ sem pfiivedla. Jasnû svítí, v‰udy vedla. Herodes ke králom: Osvícení a slavní králi, jenÏ jste se k nám najíti dali, jsmeÈ z toho obveselení, majíc v srdcích potû‰ení, proãeÏ vás rádi vidíme, zdraví dobrého pfiejeme, aby to va‰e jednání bylo boÏsky poÏehnan˘. ProãeÏ vás snaÏnû Ïádáme, aÈ u vás o tom pfiezvíme, dávno-li, jak jste vyjeli a tu hvûzdu jste vidûli. Nro 6 Ka‰par: Tfiinácte dnÛv jsme vyjeli a tu hvûzdu vidûli, protoÏ jsme vÏdy po ní jeli a ji za vÛdce mûli, která nás aÏ sem pfiivedla. Jasnû svítí, v‰udy vedla. Herodes: Prosím, oznam jméno tvé, odkuds vyjel a kde mûsto tvé. Ka‰par Nro 8: Králi, jméno mé jest Ka‰par, mám u sebe tento dar, 55


Ïe se ve hvûzdách dobfie znám v slavném mûstû, v kter˘m jsem sám, Persepolis se jmenuje, odtad aÏ sem cesta má je. Herodes: Ty druh˘, taky oznam nám. Melichar odpovídá Nro 5: Melichar král jméno mé jest, mám hojn˘ch zboÏích, cizích mûst, z mûsta Ezury jsem vyjel, aÏ do tûchto konãin pfiijel. Herodes: I ty ãern˘ taky oznam nám, aÈ vás v‰ech vûdomost mám, by jména va‰e zapsána, byla nám na vûãnost dána. Nro Bartazal: Sly‰, Herodiá‰i králi, ne proto jsme se sem najíti dali, bychom sebe zrazovali aneb tebe ‰pehovali. Jsi-li ty Herodes v slávû, smím to mluviti právû, Ïe jsme tak slávou odûní, tfii praví králové uãení, jako ty ve v‰í mocnosti a vzne‰enûj‰í moudrosti, Ïe se nás smí‰ tak vyptávati a v‰eteãnû se nás vykládati. Herodes: Hrdé nám fieãi podává‰, snad o nás známosti nemá‰, Ïe jsme v svûtû vyv˘‰en˘ a císafiem utvrzen˘, jeÏto my kdybychom chtûli, vás bychme pobíti smûli, ale to dobrotou na‰í sná‰íme tu vzpouru va‰í, neÏádáme nic jiného, neÏ pak z vás jména kaÏdého. Bartazal: Bartazal sem tak fieãen˘, moufienick˘ král volen˘, a Saba jest mé mûsto, o tom králi vûfi zajisto. Herodes: Copak dále uãiníte, o kom tu zmínku ãiníte, 56

zde není, raãte znáti, jemuÏ chcete dary dáti. Nro 9 Ka‰par: Do Betléma se poptáme, BÛh dá, se jeho doptáme. Herodes: Králi slavn˘ a vzne‰en˘, v‰í moudrostí obdafien˘, prosíme vás za to, ptejte se bedlivû na to, a kdyÏ se jej doptáte, o Àom nám vûdomost dáte, abychom my dary sv˘mi v na‰om království vítali, jemu vzácné dary dali. Nro 10 Ka‰par: JiÏ se, králi, pobereme a vás Bohu poruãíme. Herodes: Provoì vás, páni, PánbÛh vá‰ a pokoj budiÏ pfii vás. Králi jdou pryã. Herodes chodí. Herodes: NejsmeÈ jistû potû‰ení o tom novém narození, po kterém se mudrci ptají, jak s hvûzdou znamenají, Ïe by se mûl naroditi král Ïidovsk˘, u nás b˘ti, ach nastojte, coÏ ãiniti. Ej ty Betléme Efrato, nejsi nám nikoliv vzato, z nûho má b˘t vejvoda, kter˘ lid mÛj spravovati maje, nad ním panovati. Ej ty Betléme, zemû judská, z tebeÈ má vyjít vejvoda, nepude jim jistotnû tak, pudet jim pfiísahám jinak, aÏ tûch mudrcÛ doãekáme, my zde králem zÛstaneme, meãem v‰echny zmordujeme, zemû Ïiv˘ch vyvrátíme, vûãnû kralovat budeme. Andûl zpívá: “Zvûstujem vám radost.” Jde nenãko k past˘fiÛm: Past˘fii, sly‰te novinu o králi nebeském, Synu,


kter˘ by se byl narodil, vás z pekla vysvobodil, proãeÏ jdûte, neme‰kejte a na nûj se pilnû ptejte, tam ho panna porodila, v sprostém chlévû ho chovala. První past˘fi: Bratfii, jakáÏ to novina z voblakÛ k nám promluvená, Ïe krále na‰eho panna na svût ãistá porodila, v sprostém chlévû ho schránila, a coÏpak vy tomu fiíkáte a jak tu vûc rozjímáte? Druh˘ past˘fi: Vûru, bratfii, Ïertu není, nechajíc mnoho mluvení, ve snách je nám to mluveno, v fieãích, skutcích naplnûno, jistou vûc oznamujíce, o novinách nám pravíce, slu‰í tehdy ho hledati a na to se pilnû ptáti. CoÏpak ty, Trampoto, myslí‰, Ïe toho starej nesly‰í‰? Tfietí past˘fi Trampota: Náhle jsem sly‰el téÏ to zpívání a jakési k nám volání, taky jsem se toho udûsil, aÏ z toho na smrt ustra‰il. Jedno fieãi, druhé záfie, která se z nebe vyráÏe. Nikdá noc tak svûtlá nebyla, aniÏ od poãátku svûta, snad jiÏ peklo osvítila, teì v‰ichni vzhÛru k nebi hledíme a na tu jasnost patfiíme. První past˘fi: Chceme-li se tam dopraviti, mÛÏeme tam do dne b˘ti. Druh˘ past˘fi: Jak by den, tak svûtla dosti, pojìme, bratfii, s ochotností, uzfiíme podle té fieãi, o ãem nám andûlé svûdãí. První past˘fi: JiÏ já jdu, pojìte, chcete-li, budeme z toho veselí,

teì spasení na‰eho uzfiíme, navûky Ïivi budeme. JiÏ jdou k dûÈátku. První past˘fi: Teì já tam vidím muÏe starého, snad zvíme nûco u nûho. ZdafibÛh, ná‰ tatíku mil˘. Josef: BodejÏ páni zdrávi byli, coÏ tak pilnû rozmlouváte, snad nûco nového máte, snad Ïe se vám nûco snilo. První past˘fi: Pfiisám, starej, nesnilo, jak jsou nám andûlé kázali, v oblacích pûknû zpívali, bychom se sem vypravili, to malé dûÈátko spatfiili, ukaÏ ho nám, mil˘ tatíku, na kterém se narodilo zámku. Josef: Tuhle leÏí, muÏi milí, o kterém jste rozmlouvali, leÏí tu na such˘m senû, jest králem nebe i zemû. První past˘fi: Ale je-liÏ pûkn˘. Druh˘ past˘fi: SchraÀ je, starãe, schraÀ. Tfietí past˘fi: Já jsem ho je‰tû beãanky nevidûl. První past˘fi: A coÏ mu budu darovati a jemu ofûrovati, já nemám vûru nic jiného neÏli kousek chleba suchého, ten mu budu darovati a jemu ofûrovati. Druh˘ past˘fi: TakyÈ já tu mám svoji tobolku, zdá se mi, Ïe v ní mám suchou homolku, toÈ mu budu darovati a jemu ofûrovati. Tfietí past˘fi: TakyÈ já tu mám svoji bra‰niãku, zdá se mi, Ïe v ní mám suchou hru‰tiãku, toÈ mu budu darovati a jemu ofûrovati. Pfiijmi, milá Marija, jak jsem já potfiebn˘ slouha. Marija: Pánbu raã vám zaplatiti, odplata v království b˘ti. 57


První past˘fi: Zazpívejme mu kantu. Druh˘ past˘fi: Já je‰tû neumím. Tfietí past˘fi: Já se budu beãanky teprva uãiti. Past˘fii zpívají “Na boÏí narození”. Hvûzda vyjde. Králi pfiijdou zas na sv˘. Nro Melichar: Raãte, páni, popatfiiti na tu hvûzdu, jak se tfipytí, nad tím domem, jest vûc jistá, Ïe tam najdem Pána Krista. Nro 11 Ka‰para: JiÏ já napfied pÛjdu k nûmu a svÛj dar ofûruji jemu. Ofûra. A dûÈátko narozené, od vûãnosti zaslíbené, seslané k nám do Ïalosti s trÛnu BoÏské velebnosti, teì ti kadidlo daruji a tobû se poruãuji, Ïe mû sluÏebníka svého pfiijme‰ do ráje vûãného. Marija dûkuje: Osvícení a slavní králi, za dary, jeÏ jste darovali synu mému pfiemilému, v chudobû na svût zrozenému, dûkuji z milostivosti va‰í v tomto pfiíjezdu ‰Èastn˘m, by va‰e jména zhlá‰ena a do konce zemû sne‰ena, za toto zde dobrodiní Pánbu vám dobr˘m odãiní. Melichar: Králi nad krále velik˘, pane nad pány v‰elik˘, tobû, pane, v tvé chudobû teì zlato daruji tobû, Ïe mû, sluÏebníka svého, pfiijme‰ do ráje vûãného. Marija: Pánbu raã vám zaplatiti, odplata v království b˘ti. Tfietí král Bartazal: Ó králi z vysokého nebe, kter˘Ï jsi poníÏil sebe, jsa moudrost Otce vûãného, pro ãlovûka mizerného ráãil jsi se poníÏiti, 58

jak proroctví mnohá svûdãí, hofiké smrti a trápení, tuto myrrhu na znamení teì ti, pane mÛj, daruji a tobû ofûruji, Ïe mû, sluÏebníka svého, pfiijme‰ do ráje vûãného. Marija dûkuje: Za tuto páni ‰tûdrotu vezmûte hojnou odplatu, vezmete od syna mého v slávû a království jeho. Druh˘ král k Josefovi: Josefe, ‰lechetn˘ muÏi, budiÏ tu k ochranû boÏí, i ty, pfieãistá panenko, krále nebeského matko, budiÏ od v‰ech pochválena, od vûãného Boha Pána. Josef: Pánbu raã vás provoditi, na v‰ech cestách ochrana b˘ti. Králi zpívají “Chtíc aby spal, tak zpívala synáãkovi” a tak dále. Andûl jde ke králom: Mudrci oznamuji vám, by ‰li svou cestou jinam, krom Jeruzaléma hnouli, Herodesa minouli, neboÈ zlobiv˘ Herodes v‰ecko zlé smej‰lí o vás dnes, proãeÏ vy jej pominete, jinou cestou se pryã dejte. Nro Ka‰para krále smutn˘m hlasem: Prosím, poslechnûte málo, co se nám sly‰eti dalo, andûl Pánû z nebe stoupil, ouklady nám zlé oznámil, abychme se odtad brali, Herodesa tak nechali, neboÈ zlobiv˘ Herodes smej‰lí zlé v‰echno o nás dnes, protoÏ my jej pomineme, jinou cestou pryã se dáme. Nro Bartazala: Vûdûl jsem já o tom prve, Ïe Herodes myslí lstivû, proãeÏ toho nebyl hoden,


Ïe jsme zvûstovali nad nûm, a tak nechajíc tyrana, shÛry jest nám ochrana dána, vjeìme do království svého, ãert vzal Herodesa zlého. Králi jdou pryã aneb na stranu. Herodes chodí: JsmeÈ divnou myslí sevfiení, majíc v srdcích zarmoucení, Ïe ti arab‰tí králové, nehodní a lÏiví pánové, tak dlouho se nevracují a nám noviny nepfiiná‰í. Uran proti Herodesovi, fiíká: Ó, králi, neráãejí se rmoutiti, musíme pravdu oznámiti, kterak ti tfii per‰an‰tí králi nad nimi jsou zfal‰ovali, jinou stranou se pryã dali a nad Va‰ností zradili. Herodes se obrátí zase: Ach pfiesmutné mé milé srdce, coÏ ty mû trápí‰ velice pro toho krále nového, v mé zemi narozeného, kter˘ mû zahubit Ïádá, ach nastojte, coÏ ãiniti nevûda. Ó mudrci lstiví zrádcové, hor‰í neÏli zlodûjové, svou ãest, víru jsou zru‰ili, Ïe jsou se nenavrátili, ach coÏ jsme to uãinili, Ïe jsme je pryã propustili, mohli bejt v‰ickni pobiti. Ach nastojte, coÏ ãiniti. Sluhové, vám porouãíme a pfiísnû pfiikazujeme, byste v betlémsk˘ch krajinách, horních, dolních i rovinách v‰eckny dítky zmordovali, co jich tam najdete kolik, mezi nimi téÏ nového zabijeme krále toho. My zde králem zÛstaneme, vûãnû kralovati budeme.

âert Skoták: JiÏ jsem v‰echen svût zvandroval, mnoho jsem v nûm vy‰pehoval, v‰echno se mi dobfie dafií, jak mladí tak stafií, v‰ichni se tam ke mnû modlí a mou vÛli plní, aniÏ potfieba nutiti, chtûjí tomu sami míti. AniÏ potfieba líãiti, jak nám lezou jako raci, chytají se jako ptáci. Moh bych vás pfieãíst nûkolik, ktefií chodíte po mej vÛli, ale darmo jest mnoho mluviti, moh by mû nûkdo vyposlechnouti. LeÏák fiekne: Moh, moh. Skoták potom ãuchá a prská chvíli, fiekne: JiÏ vidím z cechu na‰eho a tovary‰stva známého, pÛjdu, budu se ho ptáti, kam by mínil vandrovati, klichcum. Bratfie rará‰ku, snad jsi pfii‰el na procházku ? LeÏák: Pfii‰el, pfii‰el. Skoták: Snad ti bylo horko v pekle, Ïe se ty chladí‰ na svûtû. LeÏák jde ven, dovádí spolu hodnû. LeÏák: DaÀku mÛj mil˘, tu pí‰e nám Luciper, kníÏe na‰e, onÈ jest mû na ‰pehy poslal, abych v‰echno vy‰pehoval, co by to za dítû bylo, jenÏ se nedávno zrodilo. Skoták: Mnû se zdá, Ïe je to ten Míchal, co nás z nebe vypíchal, zdá se mi, Ïe já ho tam zalou‰tím, v‰echny nám potfie‰tí. Já jsem tam vãera o skálu trk, aÏ jsem se zadnicí ufrk, zdá se mi, Ïe se narodilo dítû, pojì, bratfie, zabijem ho hbitû. Jdou k dûÈátku, andûl LeÏáka lupne proutkem, LeÏák padne. 59


LeÏák: Oh, oh, pfierazil mi andûl Pánû vobû nohy. Jen jsem mu na to dítû nakouk, hned mi andûl vobû nohy pfietlouk. Tu ryãí, Skoták okolo nûho bûhá, tu mu fiekne:

BodejÏ do tebe sto flekÛ, kterak tû do toho pekle dovleku. Tu ho vleãe ven za nohy. Potom Uran troubí, králi jdou na plac.

Ediãní poznámka Edice vychází z pfiepisu, kter˘ pofiídil PhDr. D. Kováfi z Okresního archivu âeské Budûjovice; tento pfiepis byl na neãiteln˘ch ãi po‰kozen˘ch místech doplnûn za pomoci dvou verzí vánoãní hry: Tfiíkrálové hry z Rosic, vydané ve sbírce J. Feifalika v Olomouci roku 1864 (poslední edice J. Kolára v Praze roku 1986) a Tfiíkrálové komedie z Ledenic, vydané v ãasopise âesk˘ lid roku 1926 F. Sládkem. Text byl upraven podle stávajících pravopisn˘ch norem s pfiihlédnutím k pfiedpokládané v˘slovnosti (vzne‰enûj‰í m. zne‰enûj‰í, tyranstva m. tyranctva, arab‰tí m. arap‰tí); byla doplnûna interpunkce i kvantita samohlásek a doplnûny chybûjící pfiedloÏky (v sprostém chlévû, v betlémsk˘ch krajinách).

V textu byly zároveÀ opraveny zkomoleniny, odporující smyslu vût (ochrana m. schrána, schraÀ ho m. zhraÀ ho), ponechány v‰ak byly tvary ãi v˘razy, tvofiící souãást folklorního koloritu (komedije m. komedie, hnouli m. hnuli, v Àom m. v nûm, vzlá‰tû m. zvlá‰tû, moufienick˘ m. moufienínsk˘) – vãetnû transkripce vlastních jmen (Bartazal m. Baltazar, Marija m. Maria), nesprávn˘ch tvarÛ pfiechodníku pfiítomného (nechajíc m. nechajíce), zájmen vztaÏn˘ch (jenÏ m. jeÏ) ãi prohfie‰kÛ, dan˘ch potfiebami ver‰e. V dobû, kdy spisovn˘ ãesk˘ jazyk byl v zásadû urãen lexikálními a stylistick˘mi prostfiedky takzvané Bible svatováclavské (poslední vydání roku 1715), vnikaly do textu i lidové vlivy a dialektismy (fiíct, moct, po mej vÛli, voblaka, ouklady, beãanky, sekujovat, zalou‰tit); ãást z nich mûla ov‰em v dramatickém textu také funkci konvenãních charakterizaãních prvkÛ.

Vysvûtlivky beãanky – pláã, ale také ‰patn˘ zpûv eranské hvûzdy – éránské, tedy íránské hvûzdy Efrata – místo Ráchelina hrobu, k jehoÏ ztotoÏnûní s mûstem Betlémem do‰lo omylem komentátora první knihy MojÏí‰ovy ve Starém Zákonû, odtud apostrofa Betléme Efrato jít za vlasy – prát se s nûk˘m kanta (z lat.) – zpûv, píseÀ nesmírn˘ – nesmifiiteln˘

60

Persepolis – hlavní mûsto antické perské fií‰e slovutní a opatrní – tradiãní titulatura mûstsk˘ch rad stránit – vést urãit˘m smûrem ‰afovat (z nûm.) – spravovat, fiídit, zafiídit tuplem (z lat.) – dvakrát, dvojmo Vráto (zkom. z názvu Efrato) – obec u âesk˘ch Budûjovic zalou‰tit – od slovesa lou‰titi ve v˘znamu vrhati, zabíti

Neznám rukopis jihoãeské vánoãní hry z 18. století (Ke genezi folklorní divadelní tradice)

Recommend Documents