Nezaměstnanost v ekonomické teorii

MASARYKOVA UNIVERZITA EKONOMICKO-SPRÁVNÍ FAKULTA Studijní obor: Národní hospodářství

Nezaměstnanost v ekonomické teorii Unemployment in the Economic Theory

Bakalářská práce

AUTOR: VEDOUCÍ PRÁCE:

Tereza Matějová Prof. PhDr. Kamil Fuchs, CSc.

Brno, květen 2007

Jméno a příjmení autora:

Tereza Matějová

Název bakalářské práce:

Nezaměstnanost v ekonomické teorii

Název práce v angličtině:

Unemployment in the Economic Theory

Katedra:

ekonomie

Vedoucí bakalářské práce:

Prof. PhDr. Kamil Fuchs, CSc.

Rok obhajoby:

2007

Anotace Předmětem bakalářské práce „Nezaměstnanost v ekonomické teorii“ jsou jednotlivá pojetí nezaměstnanosti a jejich vývoj v průběhu času. V úvodu je provedeno vymezení nezaměstnanosti současnou teorií a následuje stručný přehled nezaměstnanosti v ekonomické teorii od dob merkantilismu až po neoklasickou Chicagskou školu. Těžištěm celé práce je pak rozbor teorie nezaměstnanosti, jak ji viděli ve svých dílech Adam Smith, Thomas R. Malthus, David Ricardo a nakonec i John M. Keynes, jehož práce o nezaměstnanosti měla pro hospodářské politiky značný význam ještě v druhé polovině dvacátého století.

Annotation The subject of this work „Unemployment in the Economic Theory“ is various conception of unemployment and its evolution in time. At the beginning is unemployment characterised in view of present theory of unemployment and than follows brief summary of the theory of unemployment as it could be seen from the mercantilist time to the time of neo-classic Chicago school. The focus of the work is on analyse of the theory of unemployment as it was seen in works of Adam Smith, Thomas R. Malthus, David Ricardo and in the end John M. Keynes too, whose work about unemployment had substantial importance for economic policy of second half of the twentieth century.

Klíčová slova Nezaměstnanost, ekonomická teorie, Smith, Malthus, Ricardo, Keynes

Keywords Unemployment, Economic Theory, Smith, Malthus, Ricardo, Keynes

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Nezaměstnanost v ekonomické teorii vypracovala samostatně pod vedením Prof. PhDr. Kamila Fuchse, CSc. a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 24. května 2007 vlastnoruční podpis autora

Obsah Obsah ..........................................................................................................................................6 Úvod............................................................................................................................................8 1 Současná teorie nezaměstnanosti...........................................................................................11 1.1 Existence nezaměstnanosti ............................................................................................11 1.2 Přirozená míra nezaměstnanosti ....................................................................................12 1.3 Výše přirozené míry nezaměstnanosti...........................................................................12 1.4 Typy nezaměstnanosti ...................................................................................................13 1.5 Nezaměstnanost dobrovolná a nedobrovolná................................................................14 1.6 Měření nezaměstnanosti ................................................................................................14 2 Shrnutí náhledů na nezaměstnanost v průběhu času..............................................................15 2.1 Merkantilismus ..............................................................................................................15 2.2 Kameralismus ................................................................................................................16 2.3 Klasická politická ekonomie ........................................................................................16 2.4 Marxismus .....................................................................................................................17 2.5 Marginalismus ...............................................................................................................17 2.6 Cambridgeská škola.......................................................................................................18 2.7 Institucionalismus..........................................................................................................19 2.8 Keynesiánství ................................................................................................................19 2.9 Neokeynesiánství...........................................................................................................19 2.10 Chicagská škola ...........................................................................................................20 3 Adam Smith ...........................................................................................................................21 3.1 Život A. Smitha .............................................................................................................21 3.2 Nezaměstnanost podle Pojednání o podstatě a původu bohatství národů .....................21 3.2.1 Nezaměstnanost jako funkce kapitálu...................................................................22 3.2.2 Strukturální a frikční nezaměstnanost...................................................................22 3.2.3 Strukturální nezaměstnanost podpořená cechovními zákony ...............................23 3.2.4 Další pojetí nezaměstnanosti.................................................................................23 3.3 Závěrem k A. Smithovi .................................................................................................24 4 Thomas Robert Malthus.........................................................................................................26 4.1 Život T. R. Malthuse .....................................................................................................26 4.1.1 Ekonomická a politická situace Anglie v době žití T. R. Malthuse......................26 4.2 Esej o principu populace a nezaměstnanost podle Malthuse.........................................27 4.2.1 Nezaměstnanost jako důsledek různého růstu populace a surovinových zdrojů ..27 4.2.2 „Efektivní poptávka“ a chudinské zákony ............................................................28 4.2.3 Rozdíl mezi produkcí kapitálu v zemědělství a manufaktuře ...............................29 4.3 Shrnutí ...........................................................................................................................29 5 David Ricardo ........................................................................................................................30 5.1 Život D. Ricarda ............................................................................................................30 5.2 Ricardovo pojetí nezaměstnanosti podle Zásad politické ekonomie a zdanění.............30 5.2.1 Kapitál jako prostředek snížení nezaměstnanosti .................................................31 5.2.2 Chudinské zákony ovlivňující nezaměstnanost ....................................................31 5.2.3 Otázka zda zavádění strojů do výroby zvyšuje nezaměstnanost...........................32 5.2.4 Jak sníží nezaměstnanost různé užití peněz ..........................................................33 5.3 Závěr kapitoly................................................................................................................33 6 John Maynard Keynes ...........................................................................................................35 6.1 Život J. M. Keynese.......................................................................................................35 6.2 Nezaměstnanost podle Keynese ....................................................................................36 6.2.1 Kritika klasické ekonomie.....................................................................................36 6.2.2 Vliv snížení mezd na nezaměstnanost...................................................................37

6.2.3 Viditelná ruka státu ...............................................................................................38 6.3 J. M. Keynes závěrem ...................................................................................................38 7 Komparace jednotlivých přístupů..........................................................................................39 7.1 Klasici versus Keynes....................................................................................................39 7.1.1 Funkce úspor a investic v hospodářství ................................................................39 7.1.2 Kde se Smith a Keynes potkali .............................................................................40 7.1.3 Malthus a Keynes..................................................................................................40 7.2 Smith, Malthus a Ricardo ..............................................................................................41 7.2.1 Smith a Malthus ....................................................................................................41 7.2.2 Smith a Ricardo.....................................................................................................42 7.3 Malthus a jeho originální přístup k nezaměstnanosti ....................................................42 Závěr .........................................................................................................................................43 Použitá literatura:......................................................................................................................45

Úvod Nezaměstnanost, ačkoli je v současnosti v centru pozornosti méně než dříve, stále zůstává dlouhodobě sledovaným cílem v oblasti hospodářské politiky. A stále patří mezi problémy řešené zvláště ve vyspělých ekonomikách, avšak nejen tam. Většina vyspělých států má v současné době vytvořeny více či méně velkorysé sociální programy na podporu v nezaměstnanosti, které různou měrou zatěžkávají státní rozpočty. Nejen proto je tak opodstatněná snaha současných ekonomů nejenom porozumět problému nezaměstnanosti, ale pokud možno nalézt způsob, jak ho odstranit nebo alespoň minimalizovat jeho následky.

Nutnost zabývat se touto problematikou vyvstává z dopadů nezaměstnanosti na společnost, které jsou jak ekonomického tak sociálního rázu. V minulosti se ekonomové zabývali oběma druhy dopadů střídavě s akcentem na tu či onu stránku nezaměstnanosti, podle toho, zda společnost kladla důraz spíše na sociální zabezpečení občanů, nebo se hospodářská politika zaměřovala více liberálně.

Podle materiálů Českého statistického úřadu se za nezaměstnané považují: „…všechny osoby patnáctileté a starší, které splňují tři podmínky Mezinárodní organizace práce: Nejsou zaměstnané, jsou připraveny k nástupu do práce okamžitě nebo nejpozději do čtrnácti dnů pro výkon placeného zaměstnání nebo sebezaměstnání a v průběhu posledních čtyř týdnů hledali aktivně práci (prostřednictvím úřadu práce nebo soukromé zprostředkovatelny práce, přímo v podnicích, využíváním inzerce, podnikáním kroků pro založení vlastní firmy, podáním žádosti o pracovní povolení a licence nebo jiným způsobem). Mezi nezaměstnané patří i osoby, které nehledají práci, protože ji již našly a jsou schopny ji nastoupit nejpozději do čtrnácti dnů.“1

Až do nastoupení marginalismu byla nezaměstnanost chápána spíše jako nedobrovolná. Teprve v 19. století byla nezaměstnanost popsána také jako dobrovolná.

1

Český statistický úřad [oline] Dostupné na:

8

Ve srovnání s tím, jak často diskutované téma je to v současnosti, v minulosti se touto makroekonomickou veličinou příliš mnoho ekonomů nezabývalo. Konkrétně se k tomuto tématu ve své práci vyjádřil až J. M. Keynes. Do té doby se nanejvýš řešila otázka, zda technický pokrok ve výrobě bere práci dělníkům nebo přispívá k většímu všeobecnému blahobytu, či byla nezaměstnanost jen jedním z okrajových témat prací některých ekonomů většinou však ale nejdříve na přelomu 19. a 20. století.

Až do nástupu merkantilismu byla nezaměstnanost problémem, jehož řešení bylo spíše regionální otázkou, jejíž řešení bylo v souvislosti s bojem proti chudobě v kompetenci obcí a místních farností a dobročinných spolků. Z ekonomického hlediska se jí dostalo pozornosti až v období merkantilismu, kdy se začali ekonomové zajímat o ekonomické dopady nezaměstnanosti a o možnosti využití nezaměstnaných jako volné pracovní síly ke zvýšení bohatství země.

V pracích dřívějších ekonomů je nezaměstnanost pojednávána ne jako samostatný ekonomický jev, ale vždy jen v souvislosti s poptávkou po práci či její nabídkou. Nezaměstnaností z pohledu ekonomické teorie a jako samostatnou makroekonomickou veličinou se začali zabývat na přelomu 19. a 20. století ekonomové Cambridgeské školy na jejichž názory reagoval ve svém nejslavnějším díle o nezaměstnanosti i J. M. Keynes.

A ve spojení s nezaměstnaností se už neodmyslitelnou součástí teorie tohoto problému stalo i dílo A. W. Phillipse. Tento australský ekonom se pokoušel s pomocí statistických dat z Anglie objasnit vztah mzdové inflace a nezaměstnanosti. Jeho práci pak P. A. Samuelson a R. M. Solow modifikovali do teorie zaměnitelnosti nezaměstnanosti a inflace, která patří dodnes v oblasti nezaměstnanosti mezi teorie kontroverzní.

K nejradikálnějšímu zlomu v teorii nezaměstnanosti došlo, když se začaly střetávat teorie nezaměstnanosti klasické a keynesiánské školy. Jejich náhled se lišil především v tom, zda je nutno nezaměstnanost nějak regulovat ze strany státu, což je pohled reprezentovaný J. M. Keynesem, nebo je to přirozený jev, jemuž by měl být ponechán volný průchod, to byl zase názor převažující u ekonomů klasické politické ekonomie.

9

Cílem této práce je analyzovat jednotlivá pojetí nezaměstnanosti v dějinách ekonomie, jak k tomuto problému přistupovali ekonomové v souvislosti s teoriemi, které zastávali. Chtěla bych propojit dobu, ze které čerpali poznatky pro své práce a která je ovlivňovala s tím, jaké názory zastávali a jak se to projevilo v jejich názorech na mzdu, trh práce a tím i na teorii nezaměstnanosti.

Nezaměstnaností se ekonomická věda začala skutečně zaobírat teprve ve 20. století a do té chvíle lze nezaměstnanost sledovat jen jako okrajový problém v dílech některých dřívějších ekonomů, nebo prostřednictvím pohledů na trh práce a teorii mzdy. V dílech klasických ekonomů, použitých pro tuto práci, je nutné na postoje k nezaměstnanosti usuzovat víceméně jen z jejich implicitního vyjádření jejich pohledů na tuto problematiku.

Vzhledem k tomu, že jsem si pro svou práci vybrala ke zpracování tři ekonomická díla z 18. století, kde ještě nezaměstnanost nebyla chápána jako samostatná makroekonomická veličina, jíž by se bylo lze zabývat, bude nutné použít právě metody jako analýzy a dedukce, abych mohla vyjádřit jejich postoje k nezaměstnanosti a to, jak ji tito klasičtí ekonomové viděli.

Jako třetího reprezentanta teorie nezaměstnanosti jsem zvolila dílo snad nejznámějšího ekonoma 20. století a to J. M. Keynese. Ten už se ve svém stěžejním díle zabývá nezaměstnaností přímo a své teorie vyjadřuje už zcela explicitně. Proto je závěrečnou metodou, kterou chci ve své práci použít, komparace a to právě oněch tří klasických postojů a novodobé teorie Keynesovy.

10

1 Současná teorie nezaměstnanosti Dospělá populace země může být, pokud jde o ekonomickou aktivitu lidí, rozdělena do dvou skupin, a to na ekonomicky neaktivní obyvatelstvo a na ekonomicky aktivní. Dále pak lze skupinu ekonomicky aktivních obyvatel dělit na zaměstnané a nezaměstnané.

„Lidé jsou nezaměstnaní, jestliže jsou dočasně nebo trvale bez práce a práci aktivně hledají, nebo když čekají na nástup do nového zaměstnání.“2

Počtem nezaměstnaných ku

ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu, vynásobeno stem, je dána míra nezaměstnanosti.

1.1 Existence nezaměstnanosti Kdyby měl trh práce fungovat zcela ideálně, pak by nezaměstnanost jako nedobrovolná neexistovala. Stejně jako na jakémkoli jiném trhu v ekonomice fungujícím na principu utváření ceny prostřednictvím střetávání nabídky a poptávky, by se cena, v tomto případě mzda, ustálila na takové úrovni, kdy nabídka s poptávkou by se sobě rovnaly a všichni, kdo za daných podmínek pracovat chtějí, by práci našli, stejně jako by všichni, kdo při dané ceně práci poptávají by našli někoho, koho by mohli zaměstnat.

Reálně se tak ale trhy pracovních sil nechovají. K těmto distorzím na trhu práce dochází hned z několika důvodů. Jedním z nich je minimální mzda, která je ve většině států uzákoněna na ochranu pracujících a která ale způsobuje fakt, že pokud je poptávka po práci na úrovni minimální mzdy menší než nabídka, tak zmíněný zákon zbraňuje vyrovnání nabídky s poptávkou na nižší úrovni mezd a produktem tohoto stavu je existence nezaměstnaných.

Dalším důvodem pro specifické chování trhu práce je existence odborů. Jejich cílem je vyjednat pro pracující co nejvýhodnější mzdy. Čím výhodnější jsou vyjednané mzdy, tím je zaměstnání lákavější a nabídka práce roste. Souběžně s růstem nabídky ale nedochází k růstu poptávky, naopak ta může ještě víc klesnout. Produktem tohoto stavu je opět navýšení počtu nezaměstnaných.

2

MANKIW, N. G. Zásady ekonomie, str. 548

11

Specifickým problémem trhu práce je i nepružnost mezd směrem dolů. Což znamená, že se nabídka s poptávkou práce jen obtížně vyrovnávají i nad úrovní zákonné minimální mzdy, protože mzdy jsou většinou sjednány dopředu na delší dobu, takže je jen obtížné je snížit a přizpůsobit stavu trhu.

1.2 Přirozená míra nezaměstnanosti Rozlišujeme přirozenou míru nezaměstnanosti, která je jakousi úrovní nezaměstnanosti, kolem které neustále kolísá počet lidí, kteří jsou v daném okamžiku bez práce. V ekonomické teorii je to míra nezaměstnanosti, která se projevuje v ekonomice fungující na úrovni potenciálního produktu. Odchylka od přirozené míry nezaměstnanosti je hodnocena jako cyklická nezaměstnanost.

„Označení přirozená vůbec neznamená, že by se jednalo o nevyhnutelnou nebo vhodnou výši nezaměstnanosti. Význam pojmu je v tom, že se nezaměstnanost od této míry v dlouhém období neodchyluje.“3 Nezaměstnanost se v každé zemi v průběhu času mění a kolísá nahoru nebo dolů. Z oněch změn lze však odhadnout její průměr, který je dlouhodobě stabilní a označuje se právě jako přirozená míra nezaměstnanosti. Skutečná míra nezaměstnanosti je nižší v obdobích rozmachu ekonomiky a naopak roste v době recese.

1.3 Výše přirozené míry nezaměstnanosti Odhady výše přirozené míry nezaměstnanosti se pohybují mezi čtyřmi a osmi procenty, ale jsou odlišné pro různé země a je obtížné přirozenou míru nezaměstnanosti zjistit. To že se liší v různých ekonomikách má své důvody. Mohou jimi být například demografické složení populace či migrace obyvatelstva. Mezi ekonomické faktory ovlivňující výši přirozené míry nezaměstnanosti patří štědrost sociálních dávek nebo pružnost trhů práce.

Demografické změny a migrace ovlivňují nezaměstnanost tím, jaké složení populace způsobují. Nezaměstnanost je vyšší pokud mezi obyvateli roste podíl lidí náchylných k vyšší nezaměstnanosti. Těmito lidmi jsou například příslušníci menšin, dospívající mládež nebo ženy.

3

MANKIW, N. G. Zásady ekonomie, str. 547

12

V případě ekonomických faktorů jde zvláště o ovlivnění nezaměstnanosti vládními politikami, kde významnou roli hraje především štědrost sociálních programů podpory v nezaměstnanosti. Pokud jsou takovéto sociální dávky příliš vysoké, lidé se při poměřování strasti způsobené výkonem práce a volného času rozhodnou raději pro volný čas a podporu v nezaměstnanosti než pro práci, jejíž platové ohodnocení se od sociální podpory odlišuje jen minimálně. „V zemích evropské unie je dnes přirozená míra nezaměstnanosti vyšší než v USA a v Japonsku. Příčinu lze najít právě ve štědrosti evropských sociálních dávek…“4

1.4 Typy nezaměstnanosti Můžeme rozlišit tři typy nezaměstnanosti a to frikční, strukturální a cyklickou. Každá je jinak charakteristická a má odlišné jak ekonomické tak sociální dopady.

Cyklická nezaměstnanost byla zmíněna již dříve a jde o odchylky nezaměstnanosti od takzvané přirozené míry nezaměstnanosti v důsledku hospodářského cyklu ekonomiky. Tato nezaměstnanost roste pokud výkonnost ekonomiky klesá a její výstup se nachází pod úrovní potenciálního produktu.

Dalším typem je strukturální nezaměstnanost, jejíž původ pramení z nesouladu mezi poklesem a nárůstem poptávky po práci v jednotlivých odvětvích ekonomiky. Je přirozené, že některá odvětví upadají a zaměstnanci v něm jsou propuštěni a v jiných odvětvích, kde dochází k rozvoji, roste i poptávka po práci. Jde-li ale o poptávku po kvalifikované pracovní síle a lidé v upadajícím odvětví nemají kvalifikaci požadovanou v rozvíjejícím se oboru, nemohou být zaměstnáni a jsou tak odkázáni rozšířit řady nezaměstnaných i navzdory existující neuspokojené poptávce po práci.

Posledním typem nezaměstnanosti je nezaměstnanost frikční. Z hlediska sociálního má tato nejmenší dopady. Jde o nezaměstnanost způsobenou prostou obměnou zaměstnanců na jednotlivých pracovních pozicích. Může jít třeba jen o nezaměstnanost, způsobenou výpovědí podanou k určitému termínu a nástupem do jiného zaměstnání k datu pozdějšímu, než je odchod z předešlého zaměstnání.

4

HOLMAN, R. Ekonomie. s. 563

13

1.5 Nezaměstnanost dobrovolná a nedobrovolná Soudobá ekonomie rozlišuje také zaměstnanost dobrovolnou a nedobrovolnou. Kde jde o svobodné rozhodnutí člověka, zda se mu při dané ceně práce, tedy mzdě, vyplatí pracovat či nikoli. Jako dobrovolně nezaměstnaní jsou označeni lidé, kteří při dané výši mzdy práci nemají a ani ji aktivně nehledají. Jistou roli při tomto rozhodování mohou hrát i různě štědré sociální programy vlád podporující nezaměstnané občany.

V případě dobrovolné nezaměstnanosti dává člověk přednost volnému času před nedostatečně zaplacenou prací. Pokud jde o nedobrovolnou nezaměstnanost, tak ta je způsobena mimo jiné i nedostatečnou pružností mezd směrem dolů. I když by lidé byli ochotni pracovat, neexistují pro ně volné finanční prostředky, za které by jejich práce mohla být najata a přestože nabídka převyšuje poptávku, ke snížení mezd a ustálení nové rovnovážné mzdy, kdy nezaměstnanost by se držela na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti, může dojít jen velmi obtížně, protože jsou mzdy většinou sjednány na delší období dopředu a navíc se zaměstnanci velmi razantně brání proti jejich snižování.

1.6 Měření nezaměstnanosti Nezaměstnanost se dá vyjádřit různě, ale dva základní způsoby jsou absolutní vyjádření počtu nezaměstnaných a vyjádření míry nezaměstnanosti.

Podle některých teorií ale nejsou tyto dva způsoby měření dostatečně vypovídající, protože nevystihují některé skupiny obyvatelstva, jako jsou například zaměstnanci s nuceným zkráceným pracovním úvazkem a osoby, které práci přestali hledat nekončícím neúspěšným hledáním zaměstnání

nebo ti, kteří procházejí rekvalifikací či už práci našli ale z vůle

zaměstnavatele mohou nastoupit až později.

Z toho důvodu se některé vyspělé země uchylují k počítání více různých měr nezaměstnanosti. Ve Spojených státech amerických jsou to například míry nezaměstnanosti U1-U7, které vyjadřují nezaměstnanost v různých souvislostech. Zohledňují například délku trvání nezaměstnanosti, je-li dlouhodobá (delší než šest měsíců) nebo krátkodobá, nebo berou v potaz fakt, zda lidé pracují na zkrácený či plný pracovní úvazek.

14

2 Shrnutí náhledů na nezaměstnanost v průběhu času5 Jako konkrétní téma samo o sobě byla nezaměstnanost diskutována až v díle J. M. Keynese. Do té doby se ekonomové zabývali jinými makroekonomickými veličinami, a tak pokud se chceme dozvědět něco o jejich postojích k nezaměstnanosti, nelze tak učinit přímo, prostým studiem ekonomických textů vyjadřujících se k zaměstnanosti. Je nutné usuzovat nepřímo z postojů k mzdám a poptávce a nabídce výrobních faktorů. Postoje k nezaměstnanosti se samozřejmě vyvíjely také v závislosti na růstu populace a posouvání hranice výrobních možností způsobené novými technologickými pokroky.

2.1 Merkantilismus Začátky tohoto myšlení spadají už do 16. století, ale Evropě vládl tento ekonomický směr především v 17. a 18. století. V tomto období zastávali ekonomové názor, že blahobyt země spočívá především ve zvětšování národního bohatství a to právě přes aktivní obchodní bilanci. Věřilo se, že bohatství země je v drahých kovech a nikoli v produktu dané země jako takovém.

Vysoké mzdy zvyšovaly náklady na exportní zboží, které znamenalo aktivní obchodní bilanci, proto také prosazovali merkantilisté kontrolu výše mezd a dětskou práci, která byla levná. Rostoucí mzdy také pro merkantilisty znamenaly pokles nabídky práce, pokud by totiž měli dělníci dostávat mzdu vyšší než na úrovni životního minima, znamenalo by to, že může uživit sebe a alespoň z části ještě někoho jiného a ten by pak nemusel pracovat vůbec nebo alespoň ne na celý úvazek. Proto pro ně byly vysoké mzdy nežádoucí.

V té době žila většina lidí na hranici životního minima. Domácí spotřeba byla jen slabá a většinu doma vyprodukovaného zboží se snažili ze země vyvézt.


Thomas Mun (Anglie 1571 – 1641): Stále ještě zastával teorii aktivní obchodní bilance, ačkoli si již uvědomoval, že dlouhodobý příliv peněz zvyšuje cenovou hladinu v zemi a tím i činí tamější zboží méně konkurenceschopným. A to se stane i

5

Podle: HOLMAN, R. a kol. Dějiny ekonomického myšlení

15

když budou peníze použity k investicím, ale budou pro ně chybět reálné produktivní zdroje, jako je například pracovní síla.

Pro období merkantilismu byla typická skrytá nezaměstnanost. Reálné zdroje zemí, jako přírodní zdroje a práce nebyly plně využívány, proto také mohlo dojít k růstu bohatství, pokud do ekonomiky plynuly nové peníze a následky mylného chápání bohatství, jako stavu státní pokladny, se neprojevily okamžitě, což částečně vysvětluje jejich zbožňování kladné platební bilance a to, proč měli takový zájem na přílivu peněz.

2.2

Kameralismus

Stejně jako merkantilismus se přiklání k doktríně obchodní bilance. Avšak klade mnohem větší důraz na populační růst, který pro ně znamenal větší moc, díky větší mase ovládaných lidí, nárůst množství daňových poplatníků a také zvětšení trhu a poptávky a v návaznosti na to i výroby.

Ale na rozdíl od merkantilistů již za zdroj národního bohatství považovali výrobu. Aktivní obchodní bilanci považovali za výhodnou a především za zdroj růstu zaměstnanosti. Obchodní bilanci tedy nevnímali jen jako bilanci peněz, ale jako bilanci práce. Vývoz zboží pro ně znamenal růst výroby a poptávky po zboží. Nezaměstnanost naopak rostla s rostoucími dovozy.

2.3

Klasická politická ekonomie

„Politickou filosofií klasiků byl liberalismus a jejich ideálem byl ekonomický systém založený na svobodné tržní konkurenci a na svobodě obchodu.“6

Nezaměstnanost odvozovali od velikosti mzdového fondu, který umožňoval najímat práci. Mzda se pohybovala ještě stále na úrovni existenčního minima, a tak růst naakumulovaného kapitálu, tedy mzdového fondu, znamenal růst poptávky po práci a pokles nezaměstnanosti.

6

HOLMAN, R. a kol. Dějiny ekonomického myšlení, str. 43

16


Adam Smith (Anglie 1723 – 1790): Chápe nezaměstnanost jako funkci kapitálu. Pokud roste velikost použitelného kapitálu, roste i poptávka po práci a klesá nezaměstnanost. Podrobněji se k tomuto autorovi a jeho názorům dostanu později.
John Stuart Mill (Anglie 1806 – 1873): Domníval se, že kapitalisté mohou zaměstnávat jen tolik dělníků, na kolik vystačí jejich mzdový fond a pokud se tento zmenší, bude muset nezaměstnanost vzrůst, protože si nebudou moci dovolit zaměstnávat stejně velké množství práce. Zastával také názor, že poptávka po práci není tvořena poptávkou po zboží, ale právě velikostí mzdového fondu a že je zaměstnanost funkcí akumulace kapitálu, tedy právě mzdového fondu.

2.4

Marxismus

Karl Marx (1818 – 1883): Stejně jako pro klasiky, byla pro něj mzda na úrovni existenčního minima, ale zdůvodňoval toto poznání jinými souvislostmi. V jeho pojetí byla mzda tlačena dolů konkurencí nezaměstnaných dělníků, které Marx považoval za nedobrovolně nezaměstnané a nazýval je rezervní armádou nezaměstnaných. „Existenci Marxovy rezervní armády lze vysvětlit jedině tak, že se existenční minimum nachází nad úrovní rovnovážné mzdy (funkce nabídky práce a poptávky po práci se protínají ,pod‘ existenčním minimem dělníka). Existenční minimum je Marxova hodnota pracovní síly.“7

V důsledku velkého růstu populace docházelo i k růstu nedobrovolné nezaměstnanosti. Zvětšující se nabídka práce držela mzdy neustále na úrovni životního minima a vzhledem k tomu, že poptávka po práci se nezvětšovala stejnou měrou jako její nabídka, nezaměstnanost rostla.

2.5

Marginalismus

Stěžejním bodem je teorie mezní užitečnosti. marginalistické smýšlení se výrazně odlišuje od klasického mimo jiné i svým zaměřením nikoli na stranu nabídky a nákladů jako klasici, ale jejich pozornost byla upoutána poptávkovou stravou trhu. Také jejich pohled na společnost rozdělenou do tříd kapitalistů, dělníků a majitelů půd se změnil a konečně, přinesli marginalisté ekonomii nové postupy a nástroje k užití, jako je například i matematika.

7

HOLMAN, R. a kol. Dějiny ekonomického myšlení, str. 141

17


William Jevons (Anglie 1835 – 1882): V jeho pojetí se poprvé objevuje nezaměstnanost, která může být chápána jako dobrovolná. Poměřuje dělníkovu mzdu s množstvím strastí, které mu přináší práce za kterou mzdu pobírá a může zvolit, zda se mu oplatí pracovat a brát mzdu v dané výši, nebo jestli za daných podmínek dá přednost nezaměstnanosti a absenci oné nedostatečně penězi vyvážené strasti. Tato teorie se, ale zabývá jen nabídkou práce a ne už poptávkou po ní.

2.6

Cambridgeská škola

Nese rysy klasické školy, lze ji proto nazvat i neoklasickou. Je pro ni charakteristická metoda dílčí rovnováhy trhů. Znamená to, že zkoumají rovnováhy jednotlivých trhů a to vše za předpokladu „ceteris paribus.“ Jedním z dílčích trhů je i trh práce s nímž nezaměstnanost přímo souvisí. Výše zmíněná metoda pak dává prostor pro lepší porozumění mechanismu nezaměstnanosti a jeho dopadům na společnost.


Alfred Marshall (Anglie 1842 – 1924): Nezaměstnanost byla odvozena od poptávky po práci, kterou chápal jako odvozenou od poptávky po statcích, pro jejichž výrobu je výrobního faktoru práce užíváno. Poptávku po práci odvozoval již od funkce mezní produktivity výrobního faktoru práce, ale také od ceny výrobku, který je díky této práci vyprodukován.
Arthur C. Pigou (Anglie 1877 – 1959):

Brání proti Keynesovi tradiční

neoklasickou teorii nezaměstnanosti. „Pigou tvrdil, že dosažení plné zaměstnanosti (neboli „vyčištění trhu práce“) je blokováno strnulými nominálními mzdami, které neklesají dostatečně rychle ani v situaci vysoké nezaměstnanosti.“8 Jeho jméno se stalo známým především v souvislosti s tzv. Pigouovým efektem, někdy též nazývaným efektem bohatství. Ten říká, že lidé zjistí při poklesu nominálních mezd a zároveň i cen, že jejich reálné hotovostní zůstatky vzrostly. Mají tak pocit, že jsou bohatší a začnou více nakupovat. Vzroste tak poptávka po zboží. Což vede i ke zvýšení produkce a snížení nezaměstnanosti.

8

HOLMAN, R. a kol. Dějiny ekonomického myšlení, str. 235

18

2.7

Institucionalismus

Je to směr prosazující se v 90. letech 19. století, především v USA. Reagoval hlavně na rychlé strukturální a institucionální změny, probíhající v zemi od konce19. století.


Gardiner C. Means (USA 1896 – 1988): Jeho přínosem také pro lepší pochopení mechanismu nezaměstnanosti bylo poukázání na fakt, že nepružné ceny snižují samoregulační schopnost trhů, jejichž součástí je i schopnost udržovat ekonomiku ve stavu, který je blízký plné zaměstnanosti.

2.8

Keynesiánství

Jedno z hlavních témat diskutovaných ve 20. a 30. letech byla i nezaměstnanost a samoregulační schopnosti trhu. Nepružné ceny a mzdy spojené s poklesem celkové poptávky v období zlatého standardu vyvolaly deflaci následovanou poklesem produkce a nárůstem nezaměstnanosti.

Keynesiánství se také zasadilo o rozvoj makroekonomie a podporovalo intervence státu do hospodářské politiky.


John Maynard Keynes (Anglie 1883 – 1946): Zaměstnanost si představoval jako funkci sklonu ke spotřebě a velikosti investic. Dále k této osobnosti v samostatné kapitole.

2.9

Neokeynesiánství

Snaží se o syntézu klasické a keynesiánské ekonomie. Za jednu z podmínek pro vysvětlení Keynesovy nedobrovolné nezaměstnanosti pomocí neoklasického modelu považují mzdy nepružné směrem dolů, které znemožňují pročišťování trhu práce.


A. W. Phillips: Roku 1958 byl uveřejněn jeho článek, v němž se snažil objasnit souvislost mezi nezaměstnaností a mzdovou inflací, ale plného teoretického zdůvodnění se tomuto vztahu dostalo až v roce 1960 díky Richardu Lipsey. 19


P. A. Samuelson a R. M. Solow: Sestrojili vlastní Phillipsovu křivku pro USA a s její

pomocí

dokazovali,

že

hospodářská

politika

nemůže

docílit

nízké

nezaměstnanosti zároveň s nízkou inflací, ale může jen volit mezi různou mírou obou veličin, které jsou nepřímo úměrné.

2.10

Chicagská škola

Byla velmi liberálního smýšlení. Radili co nejvíce minimalizovat zásahy státu do hospodářství. Tato škola se vyvíjela jako protiváha ke keynesiánství, kritizující tento směr a podporující protichůdné liberálnější názory. Věří, že trhy samy o sobě jsou schopny efektivní alokace zdrojů a důchodů.


Milton Friedman (USA 1912): Kritizoval ideu zaměnitelnosti nezaměstnanosti a inflace, kterou hlásala Phillipsova křivka. Domníval se, že možnost pozorovat v krátkém období vykoupení nezaměstnanosti zvýšením inflace je jen pouhou peněžní iluzí, prostých lidí, kteří okamžitě nejsou schopni rozpoznat rozdíl mezi zvýšením nominálních a reálných mezd. Pokud vzroste v ekonomice nabídka peněz a vzrostou i nominální mzdy, lidé budou tento nárůst mezd chápat jako růst mezd reálných, což vyprovokuje nárůst nabídky práce. V dlouhém období, ale dochází k rozpoznání

omylu

a

opětovnému

poklesu

nabízeného

množství

práce.

Nezaměstnanost se pak vrací na svou původní úroveň, kterou M. Friedman nazývá přirozenou mírou nezaměstnanosti. Tento pojem zavádí jako, protiváhu keynesovské nedobrovolné nezaměstnanosti.

20

3 Adam Smith V době, kdy se Adam Smith narodil, dozníval v Anglii vliv merkantilismu a tato země se stále projevovala jako agrární. Země utrpěla značné škody z důvodu nejrůznějších opatření pro dosažení aktivní bilance zahraničního obchodu. (Ještě v sedmnáctém století bylo utětí ruky trestem za vývoz surové vlny nebo ovcí.) Všechna tato opatření, ale nevedla k reálnému zvýšení bohatství země, ale jen ničila konkurenci a přílivem peněz zvyšovala inflaci. A názory tzv. filozofů přirozených zákonů, kteří propagovali svobodu zahraničního obchodu, se začaly prosazovat teprve v polovině 18. století, tedy až za Smithova života. Proto také je velká část Bohatství národů zaměřena právě proti merkantilismu a na podporu svobodného obchodu.

V kontrastu s merkantilismem se Smith nesnažil chránit výrobce, ale především spotřebitele a prostředek k tomu viděl v systému „laissez faire,“ kde by měl spotřebitel větší možnost projevit svá přání.

3.1 Život A. Smitha Adam Smith se narodil roku 1723 v malém Skotském městečku Kirkcaldy jako syn berního úředníka. Svá vysokoškolská studia započal ve čtrnácti letech na univerzitě v Glasgow a dokončil je na Balliol College v Oxfordu. V roce 1752 se vrací na univerzitu v Glasgow, ale už jako profesor a po šesti letech se zde stává děkanem.

Po patnácti letech z Glasgowské univerzity odchází, dává se do služeb lorda Towseda a jako osobní učitel odjíždí do Francie. Tam stráví dva roky a pln dojmů z prací francouzských osvícenců ale také ekonomů, mezi nimi i Quesneyho a Turgota se navrátí do rodného městečka, aby pracoval na svém nejslavnějším díle „Pojednání o původu a podstatě bohatství národů“. Adam Smith umírá roku 1790.

3.2 Nezaměstnanost podle Pojednání o podstatě a původu bohatství národů Ve Smithově pojetí je nezaměstnanost funkcí akumulace kapitálu. Kapitál je chápán jako mzdový fond a s růstem kapitálu klesala i nezaměstnanost, protože mohlo být ve výrobě uplatněno větší množství práce. Pokud se ale stalo, že nabídka práce při dané mzdě nerostla, 21

ale množství kapitálu ano, byl tento mzdový fond prostě rozdělen mezi stávající zaměstnané a došlo ke zvýšení jejich mzdy. To však Smith pokládal jen za přechodný stav, který se vrátil do původního bodu, kde dělníkova mzda se opět ocitá na úrovni existenčního minima po té, co se populace rozrostla díky příjemnějším životním podmínkám, určeným výší mzdy.

3.2.1 Nezaměstnanost jako funkce kapitálu „V každé zemi nejen tedy rozsah podnikání vzrůstá úměrně zásobě, která je zaměstnává, ale vzrůstá-li tato zásoba, zplodí pak podnikání v témž rozsahu daleko větší kus díla.“9

Zdůrazňuje, že zaměstnanost může být jen tak veliká, jak velká je ta část oběžného kapitálu, která je reprezentována potravinami a hotovým zbožím, tedy tím za co je utracena dělníkova mzda. Zároveň však připouští, že nezaměstnanost lze snížit nejenom do té míry do jaké je možné opatřit v zemi výše zmíněné produkty pro dělníkovo přežití, ale je také limitována materiálem a nástroji, které slouží dělníkovi ve výrobě, protože, co by bylo platné, že má čím zaplatit, když nebude mít čím zaměstnat. V takovém případě by spíše došlo alespoň k dočasnému zvýšení mzdy již zaměstnaných.

Společně s tím jak dochází k zapojování původně nezaměstnaných ve výrobě, což se děje díky růstu fondu určeného na nájem práce, tedy kapitálu, dochází i k růstu hodnoty ročního produktu země.

Chápe nezaměstnanost jako nedobrovolnou, utvářenou v důsledku toho, že neexistuje dostatečné množství kapitálu, za které by mohla být práce najata, protože mzdy nemohou dlouhodobě klesnout pod úroveň existenčního minima dělníka.

3.2.2 Strukturální a frikční nezaměstnanost Všímá si také nezaměstnanosti, která by se dnes mohla pohybovat na rozhraní strukturální a frikční. Strukturální proto, že vidí souvislosti s utvářením ceny na trhu práce pomocí nabídky a poptávky po ní s tím, jak některé obory upadají a klesá zájem a jejich produkty, dochází k vyrovnání nabídky s poptávkou na trhu statků a služeb na nižší cenové hladině, což vede k nutnosti snižovat náklady a propouštět zaměstnance. V souvislosti s tím jak moc byla země

9

SMITH, A. Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, str. 238

22

industrializována a jak velká byla dělba práce a specializace, mohla se strukturální nezaměstnanost měnit jen ve frikční, protože ani Smith nepopírá, že současně s tím, jak některé obory upadají, jiné zažívají rozmach a ty využívají volnou pracovní sílu a snižují tak nezaměstnanost, jejíž vzrůst byl zapříčiněn odchodem ze zaměstnání v upadajících oborech.

3.2.3 Strukturální nezaměstnanost podpořená cechovními zákony Problému strukturální nezaměstnanosti se věnuje i v souvislosti s řemesly. V jeho době existovaly nejrůznější zákony korigující vstup do jednotlivých cechů a snadno se stávalo, že se někteří tovaryši vyučili řemeslu v době jeho rozkvětu, ale v průběhu jejich života došlo v oboru k poklesu poptávky po jejich produkci a všichni už se nebyli schopni v oboru uživit. Někteří se tak museli svého řemesla vzdát. Protože ale rozrůstající se obory vyžadovaly jinou specializaci, než byla ta jejich, byli tak alespoň dočasně odsouzeni k strukturální nezaměstnanosti.

Se strukturální nezaměstnaností se ale potýkali i řemeslníci, kteří by snadno mohli najít zaměstnání v jiném oboru, velmi podobném tomu, ve kterém se vyučili. Pokud ale bylo toto odvětví chráněno některým z cechovních zákonů proti vstupu řemeslníků z jiných, byť i vysoce příbuzných oblastí výroby, a to se ve Smithově době skutečně stávalo, byl tento strukturálně nezaměstnaný odsouzen k nedobrovolné nezaměstnanosti z jediného důvodu a tím byly zákony, chránící jakýsi monopol cechu.

Záporným dopadem na veřejnou správu země, kterého si Smith také všímá, spojeným s touto nucenou nezaměstnaností, která by se dala vyřešit „demonopolizováním“ cechovních odvětví, je to, že nezaměstnaný často raději přijímá obecní podporu v nezaměstnanosti, než aby přijal špatně placené zaměstnání bez kvalifikace.

Efekt této nucené nezaměstnanosti způsobené špatným zákonodárstvím je tak jak v rovině ekonomické, týkající se neefektivní alokace výrobního faktoru práce, tak i sociální v podobě frustrace kvalifikované pracovní síly, která nemůže najít uplatnění v oboru.

3.2.4 Další pojetí nezaměstnanosti Nezaměstnanost se odvozuje od poptávky po zboží, protože tou je určena poptávka po práci. Žádný výrobce nemá zájem produkovat více zboží, než kolik je schopen prodat. Proto bude najímat práci a snižovat nezaměstnanost v období růstu poptávky po jeho zboží a naopak bude 23

propouštěním podporovat růst nezaměstnanosti v době, kdy zájem spotřebitelů o jeho produkci klesá.

S cyklickou nezaměstnaností se Smith potýká v souvislosti s teorií kapitálu jako mzdového fondu. Rozvíjí myšlenku, že v období hospodářského rozmachu země, jak dochází k růstu naakumulovaného kapitálu, může být zaplaceno více práce a dochází ke snížení nezaměstnanosti. Naopak v době, kdy hospodářství upadá do recese, snižuje se i množství naakumulovaného kapitálu, za který by mohla být najata práce a nezaměstnanost v tomto období roste.

3.3 Závěrem k A. Smithovi Adam Smith je často uváděn za zakladatele ekonomie jako vědy, a tak by bylo nemyslitelné ho ve výčtu předních ekonomických prací vynechat. A ačkoli se nezabývá nezaměstnaností jako takovou, je možné v jeho rozsáhlém díle najít dostatek myšlenek k tomuto tématu vyjádřených přinejmenším implicitně, avšak dostatečně zřetelně, aby z nich mohly být odvozeny jeho postoje k nezaměstnanosti.

I kdyby snad měl někdo námitky proti označení autora „Bohatství národů“ za zakladatele ekonomické vědy, tak sporů o tom, že je zakladatelem významného ekonomického směru pojmenovaného jako Klasická politická ekonomie, by nemělo nastat. Vzhledem k této skutečnosti není překvapující, že ho mnoho jeho následovníků cituje, ale objevují se i kritiky jeho díla a názory od něj odvozené. Nicméně jeho postoje nejenom k ekonomii, ale i k nezaměstnanosti, která je předmětem této práce zůstávají charakteristické pro celou skupinu „klasických“ ekonomů.

A těmito postoji jsou především chápání mzdového fondu jako funkce nezaměstnanosti, protože nezaměstnanost mohla podle představ A. Smitha klesnout jen tak mnoho, jak velké bylo množství kapitálu, který zaměstnává práci.

Dalším charakteristickým rysem pro celou klasickou ekonomii je víra v automatickou přeměnu úspor v investice, která zajišťuje, že za uspořený kapitál bude najata další práce a nezaměstnanost tak poklesne.

24

A konečně také to, že byla nezaměstnanost uvažována vždy jako nedobrovolná a lidé k ní byli vždy tak či onak donuceni okolnostmi.

25

4 Thomas Robert Malthus Na rozdíl od Smitha už Malthus prožívá naplno průmyslovou revoluci a to se odráží i v jeho práci. Jejím důsledkem je nejenom technický pokrok a růst produktivity práce, ale také nárůst obyvatelstva a to především rozšíření dělnické třídy. Malthus ve svém nejznámějším díle vycházel především z jevů, které jsou spojeny právě s růstem populace a jejím dopadem na hospodářství.

4.1 Život T. R. Malthuse Narodil se roku 1766 v městečku Surrey, jižně od Londýna do docela dobře situované rodiny jako šestý ze sedmi dětí z toho jako druhý syn. Jeho otec se osobně stýkal s osobnostmi jako D. Ricardo a J. J. Rousseau, a proto ani pro Thomase Roberta nebyli tito lidé neznámými. S Davidem Ricardem se stali dokonce velmi dobrými přáteli a to v mnoha směrech vyjma jediného a tím byla ekonomie. Na tomto poli zájmů, jakoby se nacházeli každý na opačné straně barikády.

Základního vzdělání se mu dostalo doma a ve studiích pak pokračoval od roku 1784 v Cambridge. Zde studoval několik předmětů včetně latiny a řečtiny, ale jeho hlavním předmětem zájmu byla matematika.

Roku 1805 se stal prvním profesorem politické ekonomie na East India Company College v Haileybury. Již o rok dříve byla ale vydána jeho „Esej o principu populace“, která o tři roky později iniciovala i sčítání lidu v Anglii.

Malthus umírá ve stejném roce, kdy bylo postaveno mimo zákon otroctví na všech územích spojeného království, tedy roku 1834, 29. prosince.

4.1.1 Ekonomická a politická situace Anglie v době žití T. R. Malthuse V době života Roberta Malthuse, jak si sám rád nechal říkat, probíhaly také napoleonské války, mimo jiné i mezi Anglií a Francií, což významně zaměstnávalo hospodářství obou zemí a značně zvyšovalo poptávku. Vyšší poptávka po zboží působila také na trh práce a snižovala i nezaměstnanost.

26

Problém ale nastal v okamžiku, kdy války skončily a navzdory předpokladu, že se lidé budou mít v době míru lépe než-li ve stavu válečném, se situace lidí začala v poválečném období zhoršovat. Velká poptávka, která byla vybuzena právě válkou najednou o tyto výdaje poklesla. To mělo i svůj vliv na trh práce. Výrobci zaměření na produkci pro zásobování války museli své výroby zastavit, nemohli si dále dovolit zaměstnávat lidi výrobou zboží, o které nebyl zájem a byli nuceni propouštět. Nezaměstnanost rostla, životní úroveň dělníků se zhoršovala a země upadala do poválečné recese.

Tento vývoj hospodářství Malthuse značně znepokojoval. Domníval se, že země doplácí na velký rozvoj průmyslu a zanedbávání zemědělství. To ho také vedlo k tomu, aby se zapojil do diskuse o obilných zákonech. Stalo se tak v roce 1814.

4.2 Esej o principu populace a nezaměstnanost podle Malthuse Populační teorie je ústředním tématem Eseje o principu populace a jako taková byla mnoha ekonomy odmítnuta jako něco, co není rovnocennou součástí ekonomie. Avšak populační růst je něco, co nemůže ekonomie zcela odvrhnout a nechávat bez povšimnutí. Růst či pokles populace má značný vliv na trh práce a nezaměstnanost.

4.2.1 Nezaměstnanost

jako

důsledek

různého

růstu

populace

a

surovinových zdrojů Základní myšlenkou je idea, že zatímco populace se rozrůstá geometrickou řadou, potravinové zdroje země rostou jen řadou aritmetickou, takže už u třetí generace by muselo dojít k poklesu životní úrovně a nárůstu chudoby.

Chudoba jde ale ruku v ruce s nezaměstnaností a ta by rostla stejnou měrou, protože jak již stanovil A. Smith, a Malthus se tohoto jako jeho následovník držel i při rozvíjení myšlenek své populační teorie, je třeba chápat mzdu dělníka jako sumu potravin, šatstva a jiných nezbytností pro život, které si dělník za svou mzdu nezbytně koupí.

V tomto duchu je třeba chápat i souvislosti popisované Robertem Malthusem. A pokud tedy roste nabídka práce mnohem více než množství potravin, které v podstatě zpodobňují kapitál využitelný pro nájem další práce, nezaměstnanost musí růst úměrně populaci, zmenšená jen o tu malou část o kterou se aritmetickou řadou zvětší i zdroje dané země. 27

Malthus ale nepředpokládá, že by tento růst měl pokračovat do nekonečna, ale má za to, že narazí na přirozené hranice, kde se vývoj zastaví a začne se stabilizovat opačným směrem. Populace začne ubývat, tlak na trhu práce se začne zmenšovat a i nezaměstnanost, přinejmenším v absolutním vyjádření, se bude zase zmenšovat. To vše až do okamžiku, kdy bude populace pociťovat opětovné zlepšení svého standardu a v tomto „blahobytu“ se zase začne rozrůstat a vše se tak bude opakovat opět od začátku.

Všímá si ale také, na nezaměstnanost jako takovou, jednoho kladného efektu. Než dojde k naprostému přesycení trhu práce, působí větší nabídka na snížení mezd, náklady kapitalistů se tak snižují. „Jejich rostoucí kapitál jim umožňuje zaměstnat větší počet lidí.“10 Takže do určité míry může nezaměstnanost s růstem populace i klesat. Je to však vyváženo nutností pracovat více, aby si dělník vydělal stejnou mzdu jako dříve.

4.2.2 „Efektivní poptávka“ a chudinské zákony „Protože v důsledku růstu populace musí být produkce země rozdělována mezi lidi v malých dávkách, je evidentní, že práce těch, kteří nejsou podporováni farnostmi, bude nakupovat menší množství zboží, než tomu bylo předtím, v důsledku čehož musí být více lidí odkázáno na podporu.“11

Malthus si v této malé poznámce všímá toho, co o více než sto let později rozvíjí J. M. Keynes jako teorii efektivní poptávky. Vidí, že pokud se bude do ekonomiky vracet opět jen to, co si chudí dělníci vydělají, bude to jen malá část národního produktu a bude schopná zaměstnat zase jen minimální množství práce a nezaměstnanost dále poroste, pokud je ale k malé mzdě dělníků přidána ještě almužna od církve, agregátní poptávka se tak zvýší a bude schopna zaměstnat více práce.

Také si stejně jako A. Smith všímá překážek volného pohybu ke kterým patří i chudinské zákony. Tato nařízení způsobují jisté distorze i na trhu práce a často způsobují zbytečnou nezaměstnanost v určitém regionu a to jen proto, že volný pohyb osob za prací je značně omezován nejrůznějšími nařízeními.

10

MALTHUS, T. R. Esej o principu populace, str. 20.

11

MALTHUS, T. R. Esej o principu populace, str. 40.

28

4.2.3 Rozdíl mezi produkcí kapitálu v zemědělství a manufaktuře Podle Malthuse je také zásadní, je-li naakumulovaný kapitál použit znovu v manufakturních výrobách ve městech, nebo je-li investován do zemědělství.

Je bezpochyby, že další kapitál je schopen zaměstnat více lidí, ale pokud je chápán jak již bylo zmíněno jako suma potravin a užitného zboží, mění to situaci. Jsou-li manufaktury vysoce výdělečné, narozdíl od zemědělství, přiláká to více dělníků do těchto výrob. Ovšem i kdyby takto došlo ke snížení nezaměstnanosti, bude to jen velmi dočasné, pokud nebude tato skutečnost vyvážena odpovídajícím nárůstem produkce zemědělství.

Pokud tedy dochází k akumulaci kapitálu a jeho využití pro snížení nezaměstnanosti, je třeba ho vnímat v souvislostech a ve spojení s růstem, poklesem či stagnací blahobytu populace. Není lhostejné zda k zapojení výrobního faktoru dochází v sektoru výroby nebo v agrární sféře.

4.3 Shrnutí Esej o principu populace může být snadno považována spíše za filozofické dílo. A na první pohled se může zdát, že i jeho demografické prvky mají jen málo společného s ekonomií, ale při bližším prozkoumání je jasné, že za čtivě napsanou esejí se skrývají nejenom prvky mající svůj význam pro ekonomii, ale přímo názory člověka ekonomie znalého, kterým Malthus rozhodně byl.

A pro nezaměstnanost jako takovou je největší význam této knihy v jejím líčení mechanismu růstu populace a s tím spojený pokles či nárůst nezaměstnanosti a v rozvedení myšlenky A. Smitha chápání kapitálu zaměstnávajícího práci jako souhrn potravin a statků nutných pro život a implikace poměru produktu zemědělství a výroby pro nezaměstnanost.

29

5 David Ricardo V době Ricardova života probíhá v Anglii průmyslový převrat. Kapitalismus udává tempo a problém vykořisťování dělníků se ještě neocitá natolik v centru pozornosti, aby mohl cele zaměstnávat ekonomické teorie jako se stane později v díle K. Marxe. Zároveň je soudobá ekonomie pod vlivem učení A. Smitha. Jeho „neviditelné ruky trhu“ a oproštění se od učení merkantilismu, které Evropu ovládalo více než dvě století.

5.1 Život D. Ricarda David Ricardo se narodil v roce 1772 v Londýně do rodiny původně holandského obchodníka. I David se vydal ve stopách svého otce a stal se výborným obchodníkem. Již v mládí zaznamenal velký úspěch jako burzovní makléř. Díky výdělkům z obchodů na burze byl schopen se osamostatnit již v 25 letech. Oženil se s křesťanskou dívkou, kvůli níž konvertoval i od židovské víry, což vyvolalo nesouhlas jeho otce.

Ve svém mládí nestrávil mnoho času studiem, což může být znát i na stylu jakým je napsáno jeho nejvýznamnější dílo „Zásady politické ekonomie a zdanění“, které se svým stylem i délkou vymyká všem ideálům psaní tehdejších teoretiků. Teprve později, když se mu podařilo se finančně zajistit, pustil se do studií přírodních věd. K tomu aby se vyjádřil také jako teoretik ekonomie se dostal až na sklonku první dekády 19. století. Smithovo stěžejní dílo „Bohatství národů“ měl však možnost si prostudovat již v roce 1799. Dostal se k tomu při jeho léčebném pobytu v lázních téhož roku. A jako reakce na tuto knihu vznikly i Zásady politické ekonomie a zdanění, které vyšly 1817. Jsou do jisté míry kritikou Smithova díla, ale především z něj vycházejí a jsou jím značně ovlivněny.

Roku 1819 se Ricardo dostává do parlamentu, kde se zasazoval za svobodu obchodu a brojil proti obilním zákonům. Roku 1823 pak D. Ricardo umírá.

5.2 Ricardovo pojetí nezaměstnanosti podle Zásad politické ekonomie a zdanění David Ricardo se svým pojetím ekonomie řadí mezi zastánce klasické politické ekonomie a jako takový chápal i on kapitál jako mzdový fond. Nezaměstnanost se proto v jeho pojetí

30

odvíjela od toho, jak velké bylo množství naakumulovaného kapitálu a tedy jak velké množství práce bylo možné najmout.

Jako teoretik klasické politické ekonomie předpokládal automatickou přeměnu úspor v investice. Mzda se i podle Ricarda udržovala dlouhodobě na úrovni existenčního minima, takže každá další jednotka kapitálu byla schopná zaměstnat úměrně větší množství práce a snížit tak řady nezaměstnaných.

5.2.1 Kapitál jako prostředek snížení nezaměstnanosti Ve své práci Ricardo uvádí, že: „Kapitál je ta část bohatství země, které se užívá ve výrobě, a skládá se z potravin, oděvů, nástrojů, surovin, strojů atd., nutných k tomu, aby se práce uplatnila.“12 Úměrně růstu kapitálu stoupá i poptávka po práci. „V poměru k práci, kterou je třeba vykonat, poroste poptávka po těch, kdo ji mají vykonat.13 Pokud by ale nastala situace, kdy množství kapitálu, který udával poptávku po práci, by převyšovalo nabídku práce, což se děje zvláště v případech, kdy existuje nadbytek úrodné půdy, přirozená mzda dělníků by rostla. Díky lepším existenčním podmínkám by se rozrůstala i populace a to vše až do momentu, kdy nabídka práce by opět přerostla poptávku, tím by zatlačila mzdy opět až k existenčnímu minimu a další převis nabídky práce nad poptávkou by opět zvyšoval míru nezaměstnanosti.

V reakci na Sayův zákon také uvádí, že neexistuje takové množství kapitálu, za které by nemohla být nakoupena práce.

5.2.2 Chudinské zákony ovlivňující nezaměstnanost David Ricardo se také pozastavuje nad otázkou chudinských zákonů, která svým způsobem souvisí i s nezaměstnaností. Stav, kdy se o sebe lidé nedokáží postarat, spíše z lenosti, či nevědomosti nepovažuje za přirozený. Podle jeho názorů by se lidem mělo spíše vysvětlovat, jak důležité je být samostatný a nezávislý a vydělávat si na své živobytí spíše než spoléhat na podporu ze strany státu či obce. Veřejné prostředky by navíc neexistovaly nebýt předvídavých lidí, kteří pracují a odvádějí daně. Vůči těmto lidem je pak systém chudinských dávek obzvláště nespravedlivý.

12

RICARDO, D. Zásady politické ekonomie a zdanění, str. 74.

13

RICARDO, D. Zásady politické ekonomie a zdanění, str. 75.

31

I v tomto je patrný základní rys klasické politické ekonomie, jejíž je Ricardo reprezentantem a který spočívá v minimálních zásazích státu do ekonomiky a ponechání řízení ekonomických procesů jen na projevech trhu. Chudinské dávky podle Ricarda podporují nečinnost. „Pokud má člověk jistotu existence z titulu zákonů, je schopen se spokojit s tím málem a upřednostní volný čas před prací.“14 Tímto způsobem by byla podporována dobrovolná nezaměstnanost založená na upřednostnění hodnoty volného času před platem, který je dáván za vykonanou práci. Ovšem termín dobrovolná nezaměstnanost se jako takový objevuje až po Ricardově smrti a to v díle W. Jevonse.

5.2.3 Otázka zda zavádění strojů do výroby zvyšuje nezaměstnanost Třetí vydání knihy Základy politické ekonomie a zdanění obsahuje i kapitolu nazvanou O strojích. V ní se Ricardo vyjadřuje k postavení dělníků v době rozmachu zavádění strojů do výroby. Domnívá se, že pokud si kapitalista opatří stroj, který zastane práci, kterou dříve vykonávali lidé, poptávka po práci klesne a lidé nahrazení strojem rozšíří řady nezaměstnaných a chudých v zemi. Zároveň však ale připouští, že pokud bude pomocí strojové výroby dosaženo snížení cen vyráběného zboží a kapitalista nezvýší své potřeby při zachování stejného zisku jako před zavedením strojů do výroby a nebo dokonce dojde použitím strojů ke zvýšení čistého důchodu, bude moci použít ušetřený kapitál z prostředků na osobní spotřebu na zaměstnání další práce, a tak by zase alespoň někteří, kteří o svou práci dříve přišli, zase mohli být zaměstnáni. Připouští také, že někteří z těch, co ztratí práci kvůli pořízení stroje, mohou nalézt práci jako služebnictvo, po kterém vzroste poptávka, pokud si to bude kapitalista díky práci stroje moci dovolit, protože vzroste množství jeho prostředků potřebných na nákup věcí osobní spotřeby či poklesnou náklady na jejich získání při zachování stejného kapitalistova zisku.

To ovšem ale ani z daleka neznamená, že by byl Ricardo proti zavádění a zdokonalování strojů ve výrobě a proti průmyslovému pokroku. Uvědomuje si, že stroje v konečném důsledku vedou k většímu blahobytu i pro dělníky. Snižují ceny výrobků a tím umožňují pracujícím, aby si jich za svůj plat mohli koupit více. Stroje také umožňují větší akumulaci kapitálu, který je využíván na zaplacení práce. Ricardo také upozorňuje, že pokud je kapitál vložen do zdokonalení již existujícího nebo nakoupení nového stroje, sníží to poptávku po

14

RICARDO, D. Zásady politické ekonomie a zdanění, str. 83

32

práci jen dočasně a dělníci mohou práci opět najít ať už ve službách kapitalistovi, či při výrobě a údržbě nových strojů a v budoucnu budou na zavedeném pokroku také profitovat tím, že dojde ke snížení cen výrobků. Pokud by ale nebyl kapitál využit tímto způsobem, například pokud by bylo institucionálně bráněno technickému pokroku, jistě by naakumulovaný kapitál nezůstal ladem, ale byl by investován do zahraničí a újma takto způsobená domácí zemi by byla trvalá a nikoli jen dočasná, jak je tomu v prvním případě. Kdyby byl kapitál využit v zemi k výrobě strojů, zaměstná tím lidi, později snad kvůli nim o práci tito lidé mohou přijít, ale výše zmíněným způsobem, by mohli najít novou práci a vše by tak bylo v pořádku a navíc by si snížením nákladů pomocí strojů zajistili i snížení cen produktů a tak i větší blahobyt, zatím co pokud bude z kapitálu profitovat jiná země, nedojde v tuzemsku k zlepšení životní úrovně a tak ke zvýšení všeobecného blahobytu.

5.2.4 Jak sníží nezaměstnanost různé užití peněz Všímá si také toho, jak se mění poptávka po práci v závislosti na tom, k jakému účelu jsou peníze kapitalisty, či majitele půdy využity. Rozlišuje použití peněz na nákup luxusního zboží, které vnímá jako fixní kapitál v lidském životě a tedy jako jednorázový nákup, který nám slouží delší dobu a použitím týchž peněz na nákup potravin, kterými zaplatíme služebnictvo, či přímé použití peněz na zaplacení služebnictva. Považuje za produktivnější, pokud je naším cílem snížení nezaměstnanosti, použít peníze na zaměstnání práce v podobě početného služebnictva, než na nákup luxusního zboží jako jsou drahé šaty či nábytek.

5.3 Závěr kapitoly Ricardo měl možnost projevit jak své umění v praxi tak vyjádřit své názory v podobě ekonomických publikací, ale také se mohl zasadit o prosazení názorů, které zastával, v parlamentu. To vše se mu zdařilo natolik, že se zapsal do dějin ekonomie vedle osobností jako jsou Adam Smith, či později i J. M. Keynes.

Z jeho přístupu k nezaměstnanosti je klíčové to, že jako zastánce klasické ekonomie chápal naakumulovaný kapitál jako mzdový fond a předpokládal, že veškerý se bude automaticky měnit v prostředky pro pronájem pracovní síly či na investice. Existenci úspor, které by nebyly využity pro další akumulaci kapitálu prakticky nepřipouštěl. Dále pak se kloní k akceptaci Sayova zákona trhů, který tvrdí, že poptávka je tvořena nabídkou. Vysvětluje proč se mzda drží trvale na úrovni existenčního minima a proč nejsou chudinské zákony produktivní a neměly by se dále rozšiřovat. Vysvětluje jakým způsobem snižují stroje 33

zaměstnanost a jak může práce znovu najít uplatnění a také to, že peníze jsou pro snížení nezaměstnanosti lépe využity, jsou-li vyplaceny na mzdy služebnictva a nikoli na nákup luxusního zboží, honosného šatstva či nábytku, které jsou užívány po delší dobu.

34

6 John Maynard Keynes Anglický ekonom, který bezpochyby výrazně zasáhl do dějin hospodářské politiky 20. století. Hlavním rysem jeho učení, kterým se tak odlišuje od do té doby převažující klasické ekonomie, je jeho postoj k vládním zásahům do hospodářství. Obzvláště v době recese jim přikládal značný význam jako stabilizátoru ekonomiky. Je však nutné říci, že k této pozici dospěl pod vlivem doby, především Velké hospodářské krize 30.let a velké nezaměstnanosti 20. let, která sužovala Velkou Británii.

Jeho přínosem tehdejší ekonomii je i jeho zaměření na makroekonomické otázky, které byly neoklasickou školou poněkud upozaděny. Pro jeho dílo je typická i víra, že stimulace agregátní poptávky pomocí makroekonomických zásahů nemohou výrazněji ovlivnit mikroekonomickou stránku hospodářství.

Zatím co ekonomové klasické politické ekonomie předpokládali automatickou přeměnu úspor v investice, a tak mohl podle nich být veškerý naakumulovaný kapitál využit ke snížení nezaměstnanosti, Keynes tento mechanismus nepovažoval za automatický. „Vycházel z myšlenky, že rozhodnutí spořit nejsou totožná s rozhodnutími investovat.“15

6.1 Život J. M. Keynese Narodil se roku 1883 v Cambridge jako syn univerzitního profesora. V Cambridge se mu také dostalo vzdělání a to jak středoškolského na Etonu, tak vysokoškolského na King’s College, ale k ekonomii se dopracoval až po matematice a filozofii. Když se dostal k ekonomickému vzdělání, dostalo se mu ho pod vedením hlavních představitelů neoklasické školy A. Marshalla a A. C. Pigoua.

Roku 1911 se stal hlavním redaktorem věhlasného britského časopisu Economic Journal a zůstal jím až téměř do své smrti. Působil mimo jiné i ve státní správě a v letech 1920 – 1940 působil jako profesor ekonomie právě na King’s College. Jako zástupce ministerstva financí Spojeného království se v roce 1919 účastnil Versailleské mírové konference, kde protestoval proti výši německých reparací. V návaznosti na to podal demisi na svůj post. Pravdou ovšem

15

HOLMAN, R. a kol. Dějiny ekonomického myšlení, str. 360

35

je, že důsledky, kterých se obával, se skutečně v podobě hospodářské krize v Německu dostavily a daly mu zapravdu.

Stal se celosvětově uznávaným odborníkem na bankovnictví a peněžní oběh. A v období mezi světovými válkami se stavěl proti návratu ke zlatému standardu. Na jednání v Bretton-Woods přijel s vlastním návrhem na vytvoření umělé mezinárodní měnové jednotky. Návrh se mu nepodařilo prosadit, ale v sedmdesátých letech se tato idea stala předlohou pro zvláštní práva čerpání.

J. M. Keynes umírá 21. dubna roku 1946 ve svém venkovském domku v Tiltonu zasažen infarktem, aniž by se dožil selhání svého učení, ke kterému ale sám zastával před svou smrtí již poněkud skeptické postoje.

6.2 Nezaměstnanost podle Keynese16 Keynesova Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz vychází v roce 1936 a znamená významný zlom v jeho dosavadním díle. Řeší zde neúspěch kapitalismu 20. století, který si vysvětluje nedostatečnou efektivní poptávkou. Názory v této knize jsou ovlivněny především hospodářskou depresí z let 1929-1933.

6.2.1 Kritika klasické ekonomie Jedním z klíčových témat je i kritika tzv. Sayova zákona, který tvrdí, že jakkoli velká agregátní nabídka si vždy vytvoří adekvátní poptávku. To vše za pouhého předpokladu elastických cen a mezd v ekonomice. V souladu s klasickou teorií nezasahování do hospodářství tak má dojít k automatickému vyrovnání a hladkému fungování hospodářství.

Podle Keynese je problém klasické ekonomie nikoli v tom, že by zcela nefungovala, ale v tom, že její teorie jsou platné jen za speciálních okolností17, kterými je plná zaměstnanost a protože té dosahuje ekonomika jen výjimečně, je i Sayův zákon a s ním i celá klasická ekonomie platná jen výjimečně. Zatímco „Obecná teorie“ měla být všeobecně platná bez výjimek.

16

Podle: KEYNES, J. M. Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz

17

KEYNES, J. M. Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. str. 41

36

Svou kritiku postavil na nové definici funkce úspor, která měla i svůj vliv na fungování celé ekonomiky a také nezaměstnanosti. Zatím co klasická ekonomie vycházela jak při tvorbě úspor tak při velikosti investic, a tím i velikosti nezaměstnanosti, z výše úrokové míry, tak Keynes považoval velikost úspor za závislou na výši disponibilního důchodu, zatím co o investicích se podnikatel rozhoduje především v souvislosti s očekávaným ziskem. Pokud by tedy lidé více spořili a menší část svého důchodu by používali na spotřebu a zároveň by ochota investovat nebyla dost vysoká, kvůli poklesu agregátní poptávky by došlo i k útlumu ekonomiky, a to by vedlo k růstu nezaměstnanosti, který je s poklesem výkonu ekonomiky spojen.

6.2.2 Vliv snížení mezd na nezaměstnanost Dalším problémem majícím vliv na nezaměstnanost je v podání tohoto věhlasného ekonoma 20. století i tvorba rovnováhy na trhu práce, která se podle klasiků utvářela za pomoci výše mzdy. Pokud rostla nabídka práce, docházelo k vyrovnání s poptávkou při snížení mezd. Keynes však poznamenává, že takovéto kroky vedou jen k opětovnému snížení koupěschopné poptávky a tím i k poklesu zisků podnikatelů, kteří jsou nuceni posléze propouštět a celá situace vede v konečném důsledku zase jen k růstu nezaměstnanosti.

Tato teorie má vysvětlení v již zmíněné představě, že disponibilní důchod se vždy rozkládá na tu část, která bude spotřebována a tu, která se uspoří a to vždy ve stejném poměru, podle toho jak velký je sklon ke spotřebě a k úsporám. Pokud tedy budou zaměstnancům sníženy mzdy, klesne v daném poměru i množství peněz vydávaných na spotřebu a pokud nebude tento pokles ve spotřebě vyrovnán stejným nárůstem investic, což Keynes předpokládá, že nemusí nastat, dojde k poklesu agregátní poptávky, zisků majitelů podniků a ti budou nakonec nuceni propouštět, protože si nebudou moci dovolit náklady, které by se jim nezaplatily.

Keynes také vyslovil teorii zákona klesajícího sklonu ke spotřebě, která naopak říkala, že s růstem důchodu by se sklon ke spotřebě začal měnit a zmenšoval by se. „Chování obyvatelstva je obyčejně takové, že je ochotno rozšířit (nebo zúžit) rozdíl mezi svým důchodem a spotřebou teprve tehdy, zvýší-li se (nebo sníží-li se) i jeho vlastní důchod. To znamená, že ke změnám v rozsahu spotřeby dochází obyčejně ve stejném směru (i když v menším měřítku) jako ke změnám v rozsahu důchodu.“18 To by znamenalo, že čím je

18

KEYNES, J. M. Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, str. 243

37

důchod zaměstnance větší, tím méně by z něj používal na spotřebu a více by spořil, což by se zase mohlo obrátit podle již zmíněného principu až v nárůst nezaměstnanosti. Platnost tohoto zákona byla ale později vyvrácena.

6.2.3 Viditelná ruka státu Do kontrastu proti Smithově „neviditelné ruce trhu,“ která při hospodářských krizích počátku 20. století viditelně selhávala, postavil „viditelnou ruku státu“ jehož funkcí mělo být vyrovnávání agregátní poptávky, tak aby docházelo v hospodářství k růstu výkonu a tím i vyššímu využití pracovních sil a poklesu nezaměstnanosti.

V šedesátých letech se Keynesovy teorie staly praxí vyspělých ekonomik v čele se Spojenými státy a v poválečné konjunktuře se mohlo zdát, že přežitá klasická ekonomie byla nahrazena skutečně fungujícími novými názory zapojujícími stát do hospodářství nikoli už jen v podobě tvorby podmínek fungování ale jako aktivního spolutvůrce agregátní poptávky, který má ve své moci ovlivnit výkon ekonomiky a míru nezaměstnanosti v zemi.

Před svou smrtí už ale Keynes pochyboval i o všeobecné platnost svého stěžejního díla. Ale k reálnému zviditelnění jeho nedostatků došlo až několik desítek let po autorově smrti v podobě nekontrolovatelně velkých deficitů jednotlivých vlád aplikujících Keynesovy teorie v praxi.

6.3 J. M. Keynes závěrem Nejvýraznějším znakem Keynesovy teorie nezaměstnanosti je jeho řešení přes agregátní poptávku. Ta se podle něj dělí na poptávku po spotřebních statcích a po investičních statcích.

Výstup ekonomiky chápe jako závislý na velikosti zaměstnanosti. Pokud roste zaměstnanost, předpokládá, že s ní roste i důchod populace, který je využíván na nákup statků. A je-li výstup ekonomiky odvozen od toho, jaká je poptávka po zboží, tak s růstem důchodu a tím jak lidé více utrácejí, roste i celkový výstup ekonomiky.

Pokud by ale lidé neměli dostatek peněz, které by mohli vydávat na spotřebu, hrozí, že bude celková poptávka příliš malá na to, aby dostatečně stimulovala výkon ekonomiky. Proto považuje Keynes za vhodné, aby stát v období, kdy agregátní poptávka klesá, ji svými výdaji podpořil a tím i zaměstnanost a celkový výkon ekonomiky. 38

7 Komparace jednotlivých přístupů Hlavním zdrojem srovnání v této práci, jak se samo nabízí, jsou právě různá stanoviska dvou nejvýznamnějších ekonomických škol, z jejichž učení vycházejí i ekonomické teorie současnosti. Ale mimo tohoto pohledu bych chtěla zmínit i stanoviska obou škol, kde se názory potkávají a třeba i překrývají a chci také provést konfrontaci nejenom klasiků a keynesiáství, ale také oněch tří klasiků, které jsem pro svou práci zvolila jako reprezentativní, mezi sebou navzájem.

7.1 Klasici versus Keynes Základním rozdílem jednotlivých přístupů je nejenom rozdíl více než století, ale především různé postoje k hospodářské politice. Zatím co klasičtí ekonomové přisuzovali hospodářské politice jen funkci tvůrce tržního prostředí, kde by mohl probíhat volný obchod jen na základě střetávání poptávky a nabídky, tak zastánci teorie J. M. Keynese přisuzovali přítomnosti vlády v ekonomice mnohem větší význam. Kromě stanovení „pravidel hry“ pro fungování hospodářství, očekávali od vlády, že bude ekonomiku stabilizovat pomocí svých výdajů. Byli si vědomi schopnosti vládních zásahů ovlivnit chod ekonomiky k vyššímu výkonu, či naopak schopnost ji utlumit v případě potřeby.

A liší se i jejich chápání nezaměstnanosti. Zatímco Smith, Malthus i Ricardo uvažují nezaměstnanost jako nedobrovolnou, Keynes už pracuje i s pojmem dobrovolná nezaměstnanost.

7.1.1 Funkce úspor a investic v hospodářství V klasické politické ekonomii se předpokládá automatická přeměna úspor v investice. Dokonce i kdyby to nebylo nikde explicitně vyjádřeno, tak je tato myšlenka velmi zřetelně patrná ve všech třech dílech klasických ekonomů, jež jsou předmětem této práce. S touto ideou nakládají klasici jako s naprostou samozřejmostí. A celé to souvisí i s jejich chápáním nezaměstnanosti jako funkce kapitálu. Jen pokud platí výše zmíněná premisa, může fungovat mechanismus, kdy se nově naakumulovaný kapitál promění na mzdy dělníků a umožní snížení nezaměstnanosti.

Naproti tomu Keynes nepředpokládá, že by byly jak investice tak úspory ovlivňovány stejným činitelem, a to úrokovou mírou, která by fungovala na peněžním trhu jako cena jak 39

úspor tak investic. Tento ekonom dvacátého století odvozuje velikost úspor především od velikosti důchodu. Úroková míra tedy nehraje hlavní roli a není tomu tak ani u investic. Jejich velikost považuje za důsledek působení různých faktorů mezi něž úroková míra sice patří, ale není jediným měřítkem. Rozhodnutí o investicích je do značné míry podle Keynese závislé i na očekávání návratnosti investic a dalších vlivech prostředí, jako je například politická stabilita.

Keynes tedy ve svém díle popírá jeden ze základních předpokladů fungování nezaměstnanosti jako funkce kapitálu. Důkladně tak narušil do té doby vysoce uznávané ekonomické učení a jako antitezi proti tomuto postavil svou vlastní teorii, kde nezaměstnanost není závislá jen na akumulaci kapitálu, ale svou roli hrají další činitelé.

7.1.2 Kde se Smith a Keynes potkali Navzdory výše zmíněným střetům obou teorií, mají oba názory, které dělí více než století, v některých svých částech podobné či stejné rysy v chápání mechanismu nezaměstnanosti. Už Smith ve svém díle „Bohatství národů“ rozumí, že je nezaměstnanost odvozena od poptávky po práci, která je závislá na poptávce po zboží.

A v jiné části svého díla charakterizuje kapitál schopný snížit zaměstnanost jako spotřební zboží, které si dělník za svou mzdu kupuje.

Smith tyto dvě myšlenky nepropojuje, ale čitatel jeho díla znalý i práce Keynesovy může vidět souvislosti, které J. M. Keynes ve své práci už vyjadřuje explicitně a spojuje je, aby z nich mohl vyvodit další závěry pro nezaměstnanost.

Snad také proto Keynes v úvodu „Obecné teorie“ předesílá, že nehodlá přijít s naprosto novou a převratnou myšlenkou, složitou pro pochopení, ale jen s novým pohledem na věc, odlišujícím se od dosavadního, převážně klasického chápání.

7.1.3 Malthus a Keynes Jak již bylo řečeno, tak T. R. Malthus ve své eseji navazuje na A. Smitha a jeho ekonomickou teorii. To znamená, že přejímá výše zmíněnou Smithovu tezi, že kapitálem majícím schopnost ovlivnit nezaměstnanost musí být rozuměno spotřební zboží, které si za svůj plat dělník pořídí. 40

K této myšlence, ale přidává, v drobné poznámce o podpoře nezaměstnaných farnostmi, svůj vlastní postřeh, kterým se přibližuje Keynesovu chápání agregátní poptávky jako faktoru majícímu značný vliv na nezaměstnanost, ale také jako možnosti ovlivnění tohoto činitele ze strany jiné než trhu.

Malthus však tyto náhledy dále nerozvíjí, a tak se jim náležité pozornosti a důkladného propracování dostalo až právě ve dvacátém století v Obecné teorii zaměstnanosti, úroku a peněz.

7.2 Smith, Malthus a Ricardo Jako první své dílo publikoval Adam Smith. Po něm následovala esej Malthusova a nakonec Ricardova práce. Jak Malthus tak Ricardo ve svých pracích na Smitha navazují, odkazují na jeho práci a citují ho. Mimo to ale také některé jeho myšlenky dále rozvíjejí, nebo s nimi polemizují.

Co je společné všem třem autorům je zájem o chudinské zákony. A nevystupují v jednotlivých dílech jen jako prosté reakce na Adama Smitha, ale jako samostatné názory všech zmíněných pánů, které se ve větší míře shodují. Lze z toho usuzovat, že to byl výrazný rys právního prostředí oné doby. A s ohledem na tuto práci zabývající se nezaměstnaností, jeden ze společných prvků všech tří prací, který se zabývá nezaměstnaností v dané souvislosti vždy a bez výjimky. Chudoba a nezaměstnanost byly neodlučitelné.

Všichni tři pánové se nakonec shodují, že chudinské zákony nejsou ku prospěchu trhu práce, ale že ho svými ustanoveními omezují. Toto přesvědčení je zcela v souladu jejich přesvědčením, že by trhu měl být ponechán zcela volný průchod a neměl by být narušován dalšími státními zásahy kromě vytvoření náležitého legislativního prostředí pro jeho fungování. Tomuto svému názoru zůstávali věrni i v případě nezaměstnanosti a trhu práce.

7.2.1 Smith a Malthus Oba se ještě kromě chudinských zákonů pozastavují i nad distorzemi trhu práce, které způsobují zákony cechovní.

41

Všímají si i strukturální nezaměstnanosti, kterou tyto zákony zapříčiňují a jsou nespokojeni s faktem, že ony zákony podporují nezaměstnanost, ačkoli by v důsledku poptávky po práci v některém příbuzném, avšak zákonem proti vstupu chráněném oboru mohla být mnohem nižší.

7.2.2 Smith a Ricardo Společným rysem jejich vnímání chudinských zákonů je i to, jak působí na morálku lidí, kterou podrývají a způsobují nevoli k práci.

Ale zatím co Smith si více všímá sociálního dopadu nezaměstnanosti a frustrace dělníka z nemožnosti najít práci, Ricardo je ve svém pozorování více zaměřen na pracujícího člověka, který odvádí daně, ze kterých je v rámci chudinských zákonů nepracující dělník podporován. Tento stav věcí považuje Ricardo za nepřirozený a vůči pracujícímu člověku nespravedlivý, zvláště pak, pokud si nezaměstnaný zvykne žít jen z almužen a útrapy spojené s prací se mu nechce již vůbec podstupovat.

Na Ricardově pojetí je tak více než kde jinde patrný charakteristický rys klasické politické ekonomie, kterým je požadavek na nevměšování se státu do hospodářství, což přerozdělování důchodu bezesporu je.

7.3 Malthus a jeho originální přístup k nezaměstnanosti Esej o principu populace napsaná T. R. Malthusem vybočuje nejvíce ze všech čtyř děl, které jsem si vybrala pro svou práci.

Ačkoli vychází z ekonomických principů a její ekonomický obsah je zřetelně patrný, jeho dílo je skutečně čtivou esejí v pravém slova smyslu, nacházející se na rozmezí ekonomie a filozofie, kdy ekonomie prezentuje vědecký přístup a filozofie postoje pana Malthuse.

Nezaměstnanost v jeho pojetí pak vyznívá jako cyklická a to s ohledem na to, jak velký je růst populace, jak stačí nebo nestačí hospodářství země produkovat spotřební statky, jež lidé nutně potřebují k životu a jak dostatečně či nedostatečně fungují mechanismy tlumící přílišný růst populace.

42

Závěr Zatím co pro soudobou ekonomickou teorii je nezaměstnanost zcela samozřejmým pojmem náležejícím do okruhu makroekonomických veličin, tak v historii je nezaměstnanost v ekonomické teorii spíše opomíjenou záležitostí nežli ústředním tématem ekonomických pojednání.

Dnešní studenti ekonomie se s touto problematikou setkávají po celou dobu svého studia. Učí se o jednotlivých teoriích nezaměstnanosti a jejím významu pro společnost a pro hospodářství či politiku, a povědomí o pojmech jako je přirozená míra nezaměstnanosti či rozlišení nezaměstnanosti na strukturální, cyklickou a frikční se považují takřka za samozřejmé. V minulosti tomu tak ale nebylo. Nezaměstnanost sice byla neodlučitelnou součástí každé ekonomiky, ale žádný z ekonomů ji nepovažoval za něco, co by bylo potřeba dále zkoumat z ekonomického hlediska. A tak jsou jí věnovány jen okrajové zkazky v dílech největších ekonomů.

V současných učebnicích ekonomie má nezastupitelné místo kontroverzní Phillipsova křivka a teorie zaměnitelnosti inflace a nezaměstnanosti v hospodářství, která má nejen své zastánce ale i odpůrce z řad ekonomů, ale hlavně je nemožné v diskusi o nezaměstnanosti vynechat J. M. Keynese a jeho Obecnou teorii zaměstnanosti, úroku a peněz.

Předmětem této práce byla nezaměstnanost a její pojetí v ekonomické teorii. Cílem pak tato různá pojetí nezaměstnanosti v průběhu času analyzovat podle toho, jak k ní přistupovali jednotliví ekonomové, ale také vzájemná komparace jejich přístupů. Hledání společných míst i bodů, kde se jejich názory rozcházejí.

Mým konkrétním předmětem zájmu se stali tři zástupci Klasické politické ekonomie, Adam Smith, Tomas Robert Malthus a David Ricardo, jejichž teorie nezaměstnanosti se vyznačuje společnými rysy charakteristickými pro učení celé této ekonomické školy. Zmíněnými znaky jsou především předpoklad automatické přeměny úspor v investice a chápání nezaměstnanosti jako funkce kapitálu.

Při bližším studiu jejich nejvýznamnějších ekonomických prací, ale bylo možné najít i náznaky spojitostí jednak se soudobou teorií nezaměstnanosti, jako je třeba popis strukturální 43

nezaměstnanosti v práci A. Smitha, nebo náznaky teorie efektivní poptávky v eseji T. R. Malthuse, kterou mnohem později do detailů rozpracoval ve své „Obecné teorii“ J. M. Keynes, který je se svými následovníky běžně stavěn do opozice s výše zmíněnými ekonomy.

I já jsem si tedy pro lepší možnost komparace děl použitých v této práci vybrala na závěr Obecnou teorii zaměstnanosti, úroku a peněz od J. M. Keynese, jejímž nejviditelnějším rysem, v porovnání s předchozími díly, je nezaměstnanost, či jak Keynes říká zaměstnanost, jako ústřední téma celé knihy.

Oproti výše zmíněným vysvětluje funkci úspor a investic pomocí odlišných mechanismů než klasikové a uznává kladný vliv státních výdajů na celou ekonomiku a s ní i na nezaměstnanost.

Pro mě nejzajímavějším momentem práce jsou poznání postojů, kde se jednotlivé náhledy na nezaměstnanost potkávají a to ať už jde o znaky soudobé teorie v názorech starých i dvě století, nebo o společné znaky přístupů k nezaměstnanosti v dílech tří klasiků a J. M. Keynese, kteří jsou jinak pokládáni spíše do opozice.

44

Použitá literatura: 1. HOLMAN, R. a kol. Dějiny ekonomického myšlení. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2001. 541 s. ISBN 80-7179-631-X 2. HOLMAN, R. Ekonomie. 3. aktualizované vydání. Praha: C. H. Beck, 2002. 714 s. ISBN 80-7179-681-6 3. KEYNES, J. M. Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1963. 388 s. 63/I-9 4. MALTHUS, T. R. Esej o principu populace. 1. vyd., Praha: „Zvláštní vydání…“, 2002. 167 str. ISBN 80-85436-80-9 5. MANKIW, N. G. Zásady ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o., 2000. 768 s. ISBN 80-7169-891-1 6. RICARDO, D. Zásady politické ekonomie a zdanění. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, n. p., 1956. 325 s. 56/I-9. 7. SMITH, A. Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Nové, přepracované vydání opatřené margináliemi, Praha: Liberální institut, 2001. 986 s. ISBN 80-8638915-4. 8. CELER, Č. Ing. Čeněk Celer. [online]. [cit. 2007-4-23] Dostupné z: 9. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků VŠPS. [online]. c2007, poslední revize 4. 5. 2007 [cit. 2007-5-18]. Dostupné z: 10. HRABÁLEK, M. John Maynard Keynes. Finančníci. [online]. [cit. 2007-4-23]. Dostupné z: 11. LÉBL, M. Miras Lebl personal web. [online]. c2000, [cit. 2007-3-25]. Dostupné z: 12. NEW SCHOOL. The History of Economic Thought Website. [online]. [cit. 2007-423]. Dostupné z: 13. NEW SCHOOL. The History of Economic Thought Website. [online]. [cit. 2007-423]. Dostupné z: 14. WIKIPEDIA. [online], poslední revize 17. 5. 2007 [cit. 2007-5-19]. Dostupné z:

45

15. ZEMÁNEK, J. Adam Smith (1723-1790) - zakladatel ekonomické vědy a otec klasické ekonomické školy. euroekonom.cz. [online]. c2002, [cit 2007-4-23]. Dostupné z:

46