newsLetter ČERVENEC - SRPEN 2013
OBSAH
Úvodník
Setkání na podporu solidarity: Kongres žen
Zamyšlení nad Kongresem žen: kvóty ano či ne, nemocná společnost a tichá média
Zpráva z workshopu Gendered Innovation: How Gender Analysis Contributes to Research
Talentky sedm let poté: Elena Buixaderas
Aktuality
Pod čarou: mužské rozhodování – mužská média
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, v našem letním čísle newsLetteru připomínáme historicky první český Kongres žen1, který se konal 15. června 2013 v Praze v Národním domě na Vinohradech. Článek Zuzany Uhde Setkání na podporu solidarity: Kongres žen podrobněji referuje o Kongresu jako o prvním malém kroku k debatě o tom, jak si představujeme naši společnou budoucnost, a to nejen z hlediska genderové rovnosti, ale také širší sociální spravedlnosti. Alena Ortenová se v reportáži Zamyšlení nad prvním Kongresem žen: kvóty, nemocná společnost a tichá media zaměřuje na dopolední panelovou diskusi o kvótách (v minulém čísle podala Marta Vohlídalová zprávu ze semináře v Parlamentu Poslanecké sněmovny ČR, věnovanému právě kvótám). Marcela Linková přináší zprávu z workshopu Gendered Innovation a Marta Vohlídalová Vás pozve k přečtení dalšího rozhovoru Talentky sedm let poté s Elenou Buixaderas. „Pod čarou“ informuje Hana Tenglerová o tom, jak si vedeme v jedné z dvanácti oblastí tzv. Pekingské akční platformy, mezinárodní úmluvy, jež si klade za cíl vyrovnávat postavení žen a mužů ve společnosti. A samozřejmě přinášíme aktuality, včetně pozvánky na veřejnou část zasedání Pracovní skupiny 1 akce COST genderSTE na téma kulturní a institucionální změny. Krásný zbytek léta a příjemné čtení Vám přeje Alena Ortenová
1
Fotografie použité v tomto vydání © Kongres žen (Jan Hrubý).
ČERVENEC – SRPEN 2013
1
SETKÁNÍ NA PODPORU SOLIDARITY: KONGRES ŽEN Zuzana Uhde2 V polovině června tohoto roku se uskutečnil první český Kongres žen – dlouho očekávaná událost, jejímž hlavním cílem byla podpora sounáležitosti a upozornění na přehlížené problémy, se kterými se různé skupiny žen setkávají, ať již na trhu práce, což bylo hlavní tematickou linkou Kongresu, nebo ve veřejné sféře či v soukromém životě. Kongres žen, jehož se zúčastnilo více než sedm set žen a mužů, nejenže svedl dohromady ty, kterým nejsou genderové nerovnosti a diskriminace ve společnosti lhostejné, odrážel ale také názorovou pluralitu mezi různými skupinami žen, která vychází z jejich odlišných přesvědčení, sociálního postavení i životní zkušenosti. Z množství paralelních seminářů a diskusních kaváren si každý mohl vytvořit svůj vlastní kongresový zážitek, někdo kritičtější, jiný korporátnější. Předpoklad, že všechny ženy sdílejí stejný zájem na proměně společenských a genderových struktur, by přehlížel odlišné společenské postavení a potřeby různých skupin v závislosti na dalších ekonomických, sociálních, politických a kulturních aspektech. Přes problematičnost předpokladu sdíleného zájmu žen měli však všichni na Kongresu jedno společné: kritické uvědomění si genderových nerovností. Genderové nerovnosti jsou zakořeněny ve společenských strukturách, které jsou součástí životů všech, v žité zkušenosti konkrétních žen a mužů se ale projevují různým způsobem. Protože jsou ženy v naší společnosti strukturálně znevýhodňovány a podreprezentovány v institucích a radách, v nichž jsou soustředěna mocenská rozhodnutí, vytvořil Kongres žen jakési experimentální klima, v němž nebylo nutné neustále bojovat o to, aby byl hlas žen slyšet, ale mohly se otevřít diskuse ohledně toho, jaké požadavky mají jednotlivé skupiny žen shodné a v čem se naopak liší. V některých panelech byl této diskusi věnován prostor větší, jinde menší. Výsledkem Kongresu žen jsou Rezoluce Kongresu žen,3 které podepsaly stovky přítomných a které byly předány u příležitosti oslav Dne rovnosti žen a mužů vládě, předsedkyni Poslanecké sněmovny PČR a předsedovi Senátu PČR.Začínají sice požadavkem odstranění překážek profesního uplatnění žen, který se týká spíše malé skupiny žen, a požadují flexibilitu pracovních úvazků, které se stávají v současných podmínkách trhu práce bez dalších sociálních změn problematickou pastí pro ženy, nezapomínají ale ani na zásadní strukturální požadavek společenského zajištění péče o děti, samoživitelky, seniorky a posílení boje proti násilí na ženách. Škoda jen, že se Kongres nezastal i migrantek, na které je často zapomínáno. U zrodu Kongresu žen stály zejména tři ženy a tři organizace: Marcela Linková z Národního kontaktního centra – ženy a věda, Monika Klimentová z Fóra 50 % a Anna Kárníková z Friedrich Ebert Stiftung. Do užších příprav byly ale zapojeny také Veronika Šprincová, Jana Smiggels Kavková a Tereza Niesytová. Spojujícím článkem různých ženských a feministických organizací byla Česká ženská lobby. Marcela Linková cíl Kongresu v rozhovoru shrnula jako proces „vytváření pocitu pospolitosti a vědomí, že tady je nějaká společná platforma, že jsou tu nějaké podmínky, se kterými se potýkáme všechny“.4
2
Článek vyšel v Gender, rovné příležitosti, výzkum, roč. 14, č. 1. Přetištěn je se souhlasem redakce. http://www.kongreszen.cz/petice/rezoluce. 4 „Kongres jako výsadek“, rozhovor s organizátorkami Kongresu žen v Literárních novinách, č. 24/2013. 3
ČERVENEC – SRPEN 2013
2
V úvodním a závěrečném plenárním zasedání vystoupily ženské osobnosti, které podpořily Kongres žen. Můžeme se ale ptát, proč zhruba čtvrtina řečnic, které vystupovaly v plenárních panelech, byly ženy z byznysu, ale žádná přednášející nezastupovala marginalizované skupiny žen. Vypovídá to totiž mimo jiné o tom, kdo je dnes často vnímán jako osobnost. Skutečně inspirativní projev však měla zejména profesorka Eva Syková, senátorka za ČSSD, lékařka a vědkyně, která k publiku promluvila se zobecněnou verzí svého desatera úspěšné vědkyně.5 V závěrečném panelu pak slovo dostala například ekonomka Ilona Švihlíková a spisovatelka Alena Wágnerová. Příznačné také je, že ze známých političek a politiků se Kongresu zúčastnili pouze lidé z ČSSD. Jak už bylo uvedeno, témata probíraná na kongresu byla různorodá. V diskusních kavárnách bylo probíráno například sexuální obtěžování, násilí na ženách, přirozený porod, LGBT rodiny, společenské důsledky rozhodnutí nemít děti, rozvoj komunit nebo prevence rakoviny prsu. Na seminářích pak například Romská ženská skupina Manushe promítala film Ženy v poli režisérky Markéty Nešlehové s následnou diskusí. Nesehnutí uspořádalo workshop Sexistické prasátečko, navazující na každoroční soutěž o nejsexističtější reklamu. Fórum 50 % a Zelená akademie vedly semináře k otázkám kvót a postavení žen v českých politických stranách. Evropská kontaktní skupina uspořádala interaktivní workshop, kde si účastnice mohly ověřit, jak reagují na změny v životě. Oddělení Gender & sociologie SOÚ AV ČR uspořádalo diskusní panel s cílem zamyslet se nad možnostmi budoucího vývoje z perspektivy genderové a sociální spravedlnosti a Gender Studies otevřelo diskusi nad vývojem feminismu očima některých aktérek, které toto téma etablovaly v české společnosti od 90. let. Bylo toho ale mnohem více, včetně tržiště výrobků z malých dílen, které provozují ženy, a koncertu na náměstí Míru. Je možné říci, že Kongres žen byl prvním krokem, i když zatím malým, k debatě o tom, jak si představujeme naši společnou budoucnost, a to nejen z hlediska genderové rovnosti, ale také širší sociální spravedlnosti, bez které je genderová rovnost stěží představitelná. Na tom se samozřejmě všechny ženy nemohou shodnout, ale samotná diskuse je přínosem, stejně jako jasné vyjádření odlišných názorů, namísto falešné představy, že jsme všechny na jedné lodi. Všechny ženy v politice se nebudou zastávat zájmů marginalizovaných skupin žen, ale kdyby jich bylo 50 %, je větší pravděpodobnost, že i tyto hlasy by tam byly zastoupeny. Kongres žen byl však také participativní událostí, jejíž konečnou podobu vytvářely skupiny a organizace, které uspořádaly jednotlivé workshopy a diskuse. Idea participace proto představuje další poselství Kongresu, protože egalitární a participativní společenské uspořádání – nejen v politické, ale i ekonomické, společenské a kulturní rovině – má daleko větší potenciál zohlednit zájmy a potřeby různých skupin. Výzvou pro další Kongres nicméně zůstává překročení českých hranic a vytváření solidarity s ženami a muži, kteří v současném globálním řádu trpí hladem a extrémní chudobou a jejichž situace je do značné míry s životem v bohatých zemích propojena. Kongres žen byl bezesporu úspěšnou akcí, která překonala očekávání mnohých zúčastněných. Na těch je teď i úkol, aby jeho poselství nezapadlo.
5
http://www.zenyaveda.cz/novinky/desatero-uspechu-prof-evy-sykove
ČERVENEC – SRPEN 2013
3
ZAMYŠLENÍ NAD KONGRESEM ŽEN: KVÓTY, NEMOCNÁ SPOLEČNOST A TICHÁ MÉDIA Alena Ortenová O zahájení historicky prvního Kongresu žen v České republice, který se konal 15. června v Národním domě na Vinohradech, jste se možná již dozvěděli (nebo se ještě můžete dozvědět) na webu Kongresu žen, www.kongreszen.cz a mohli jste se i leccos dočíst v tomto čísle již v článku Zuzany Uhde. Hlavním tématem prvního Kongresu žen bylo postavení žen na trhu práce, „téma, které se dotýká žen napříč věkovými skupinami, profesemi, sociálními a etnickými skupinami či jejich představami o sebeuplatnění.“6 Uvítání se ujaly Jana Smiggles Kavková, jedna z „duchovních matek“ kongresu, místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková a poslankyně a starostka Prahy 2 Jana Černochová. Nejvíce mne zaujala panelová diskuse Čas na kvóty ano či ne?, proto jí zde budu věnovat hlavní pozornost. Čas na kvóty ano či ne? V onu sobotu v 11 hodin byl Raisův sál Národního domu na Vinohradech zcela zaplněn téměř dvěma stovkami žen a několika muži. Stejně jako já, byli i oni zvědaví na debatu věnované kvótám pro ženy a soudě podle následujících ohlasů z publika byly přítomné ženy (z Prahy i z mnoha koutů republiky) nejen zvědavé, ale v této problematice i velmi zainteresované. Panelovou diskuzi i následnou debatu moderovala Jana Smiggels Kavková, předsedkyně České ženské lobby a ředitelka Fóra 50 %, a úvodní slovo pronesla Arni Hole, ředitelka odboru pro rodinné záležitosti a rovné příležitosti norského Ministerstva pro dětská práva, rovné příležitosti a sociální integraci. Na panelu dále vystoupily již zmíněná Jana Černochová, Vera Budway Strobach, manažerka programu Diversitas: rovné příležitosti České spořitelny/Erste Group, Rostya Gordon Smith, ředitelka společnosti People Impact a senátorka a ředitelka Ústavu experimentální medicíny AV ČR Eva Syková. Pojďme se nyní podívat na jejich názory na kvóty pro ženy. O tom, že Jana Smiggels Kavková je zastánkyní kvót pro vstup žen do politiky, není jistě třeba rozsáhle hovořit. Tým Fora 50 % projevil svou aktivitu na toto téma již mnohokrát. Diskuse se ovšem nezaměřovala jen na kvóty v politice. Jana Smiggels Kavková připomněla, že ve statutárních orgánech stovky největších českých firem zasedá 7,6 % žen. V politice působí průměrně 20 % žen. Dopady takového výrazně nevyrovnaného zastoupení žen a mužů na společnost i ekonomiku jsou velmi závažné a problematické. Mohou na tom kvóty něco změnit? Smiggels Kavková ukončila své zahájení diskuse vzpomínkou na titulek z Guardianu: „Kvóty nikdo nechce. Ale skvěle fungují.“ Co tedy s nimi obecně, a hlavně konkrétně v České republice? „Jde o nedokončenou práci 21. století, kterou je třeba dokončit!“ Annie Hole zahájila svou řeč na české poměry značně radikálně. Nejde samozřejmě o žádnou „procházku růžovým sadem“, ale o běh na dlouhou trať, upozornila. „Old boys´ networks“ (neboli sítě starých kamarádů, volně přeloženo) jsou pevné, a možná je na čase vytvořit i v České republice „strong girls networks“ (sítě silných žen). Je však třeba se ptát: jak umožnit ženám vstup do politiky a do firem, když všechny oblasti - sociální politika, ekonomické prostředí, veřejná správa atd. - kladou ženám v tomto směru překážky? Co tedy funguje, a co ne? Kvóty!, řekla Hole. V roce 1988 bylo 6
viz Kongres žen: stálá platforma pro síťování, inspiraci a mobilizaci žen, na http://www.kongreszen.cz/okongresu/o-kongresu-zen ČERVENEC – SRPEN 2013
4
v Norsku díky kvótám ve vládě 40 procent žen, nedošlo k tomu ale jistě „přirozenou cestou“. Hole nakonec citovala Hillary Clinton: „Jde o nedokončenou práci 21. století, kterou je třeba dokončit!“ „Kvóty prostě fungují“ Vera Budway Strobach v úvodu zcela zřetelně artikulovala svůj postoj ke kvótám. Domnívá se, že není dobré tvrdit, že to bude hezké a milé, když budou ženy ve vládě, parlamentu atd. Mají jednoduše právo podílet se na moci. A samozřejmě prostředí těchto institucí se posílením počtu a postavení žen změní, neboť diversita, skupinová rozhodnutí, pestrost názorů mění kulturu institucí, podobu samotného rozhodování a tím pádem i konečné výsledky. Budway Strobach připomněla, že při nedávném výzkumu se zjistilo, že určité procento žen pracujících na burzovním trhu mění ceny akcií s výsledným větším ziskem. „Kvóty prostě fungují“, řekla. „Jde o to, abychom hrály na stejném hřišti s muži““ Rostya Gordon Smith, která mj. žila dlouhodobě v Británii, Brazílii, Japonsku, Hongkongu, Rusku i jinde ve světě, ve svém vstupu jasně deklarovala svůj kladný názor na zavádění kvót pro ženy v politice. Její názory jsou těm, kdo se zajímají o tuto problematiku, známé. Gordon Smith říká: „Já jsem absolutně zastánkyní kvót, pro začátek. Je to jako s tím starým autem aerovkou na kliku, co měl můj dědeček. Mělo všechno, sedačky, volant, motor, benzín… Ale nejelo, pokud se nenastartovalo tou klikou, kterou se muselo otočit. A tak to vidím. Ze svého demokratického pohledu nemám ráda princip kvót, ale mně se líbí, co ty kvóty dělají. Prostě fungují!“ Zdůraznila, že co se týče kvót, existuje mnoho nedorozumění: v první řadě kvóty v žádném případě neznamenají snížení laťky. Za druhé, kvóty jsou nastartováním pozitivního stavu, aby alespoň tzv. kritická masa žen měla možnost projevit se v tom, v čem jsou dobré. Nejde o násilnou věc, jde o dočasné opatření. Kvóty kompenzují aktuální bariéry, které v politice a ve společnosti z historických důvodů existují. Navíc jako ženy máme právo být ekvivalentně zastoupené v parlamentu, ve vládě a v dalších institucích, kde se rozhoduje o našich životech, o našich penězích atd. Kvalifikace žen pro politiku je často muži snižována, neberou ji seriózně, protože kvality, které mohou ženy přinést do politiky (zpravidla větší zájem o zdraví, sociální problémy, rodinnou politiku atd.) nepovažují muži za tak důležité. Konflikty, které kvóty vyvolávají, jsou často jen dočasné a jde jen o jistou fázi demokratizace společnosti. Gordon Smith dále řekla, že jistě existují i další cesty, jako jsou osvěta žen, kluby žen a podobně, „ale to bychom čekaly velice dlouho. Vždyť i v severských zemích, kde kvóty zavedeny byly, to trvalo osmdesát let, než se docílilo 30% zastoupení žen v politice. Jde o to, abychom hrály na stejném hřišti s muži!“ „Ještě není čas na kvóty. Ti muži by se chovali ještě hůř než teď“ Jana Černochová byla jedinou z panelistek, která zaujímá spíše negativní postoj ke kvótám jako opatření pro vstup žen do politiky. Dle mého názoru jako typická představitelka pravicového politického myšlení ani nic jiného možná tvrdit nemůže. Hovořila o své práci starostky a poslankyně, o tom, že se jako žena prosadila jistě i proto, že je otevřená, nebojí se věci říkat, nemá strach z politiků. Na druhé straně však prohlásila: „Už teď jsou muži politici sexističtí, to si neumíte představit, jaké to je být v tom sama! Teď ještě není čas na kvóty. Víte, jak by to ještě víc uškodilo ženám?! Ti muži by byli ještě horší!“ Dle mého názoru je to argument spíš pro kvóty. Jenže, jak dlouho tedy ještě mají být muži sexističtí? Rok, dva, nebo dvacet? „Tahle společnost je nemocná“ Jako poslední panelistka vystoupila senátorka Eva Syková. Navázala na Janu Černochovou tím, že zcela zásadně nemůže s jejím názorem souhlasit. Sice chápe, že mnohým ženám i mužům kvóty nevyhovují, ale „jiný nástroj prostě neexistuje“, řekla. Hovořila o ženách ve vědě, o nízkém procentním zastoupení vědkyň v rozhodovacích institucích, profesorek, rektorek atd. I ona mluvila o tom, jak fungují „old boys´ networks“ ve vědeckém i politickém prostředí. Vzpomněla také na to, jak byla v roce 2002 jmenována profesorkou, a mezi 95 kandidáty byly pouze dvě ženy. Také připomněla, že Česká republika nedávno odmítla podepsat doporučení Evropské unie, aby ve velkých firmách s minimálně 2500 zaměstnanci zavedly kvóty na zastoupení žen v dozorčích radách firem kótovaných na burze. ČERVENEC – SRPEN 2013
5
V Norsku tyto kvóty úspěšně fungují již delší dobu. Na návrh pak přistoupily Švédsko, Dánsko, Francie a další. „Naši politici hned vyskočili, co že to má znamenat a že si nenecháme doporučovat nesmysly od Evropské unie. To zkrátka není normální. Tahle společnost je nemocná!“, řekla senátorka Syková na závěr. Nutno říci, že ohlas v publiku této panelové debaty byl velmi spontánní a Vera Budway Strobach, Arni Hole, Rostya Gordon Smith a Eva Syková sklidily několikrát potlesk, kterým účastnice reagovaly především na vyslovenou podporu kvótám a vstupu žen do politiky. Nutno dodat, že jen některá média o Kongresu informovala, a to ještě velmi sporadicky. Ačkoli se jednalo o dosud největší akci svého druhu a ačkoli se zde sešly vysoce postavené političky a politici, vědkyně i manažerky a ačkoli se ten den nedělo nic tak významného a nečekaného, většině médií nestálo za to věnovat akci byť jeden odstavec7 Příští Kongres žen se bude konat na podzim 2014 a bude se věnovat tématu, „gender a média – nízké zastoupení žen v médiích a sexistická média“. Já osobně se těším na dobu, kdy se na prvním místě nebude říkat: kvóty fungují, ale nikdo je nechce, ale bude se říkat, že jediné, co může zafungovat pro dobrou, diversifikovanou společnost, která se nebojí strukturální změny, jsou kvóty. Tečka. A také se těším, že bude-li příští Kongres opět v Národním domě na Vinohradech, bude na něm tolik žen a mužů, že Národní dům bude praskat ve švech a akce na náměstí Míru zastaví dopravu. Neboť jedině pak to bude snad konečně česká média zajímat.
ZPRÁVA Z WORKSHOPU GENDERED INNOVATION: HOW GENDER ANALYSIS CONTRIBUTES TO RESEARCH Marcela Linková „Pokud vám záleží na excelenci a pokud vám záleží na meritokracii, musí vám také záležet na genderové rovnosti.“ (Marion Dewar, členka kabinetu Komisařky pro výzkum, inovace a vědu) Na to, že gender a pohlaví hrají důležitou roli v produkci znalosti a technologií, poukazují feministické a genderové badatelky a expertky již dlouho. Od 70. let 20. století s rozmachem genderových a feministických studií se objevují nové a nové studie, které poukazují na to, že gender nemůžeme vynechávat z výzkumu v biomedicíně a sociálních vědách, ale i v architektuře či dopravě. V červenci 2009 spustila prof. Londa Schiebinger na Stanfordské universitě projekt Gendered Innovations, ke kterému se v lednu 2011 přidala Evropská komise, když ustavila expertní komisi Innovation Through Gender, jejíž předsedkyní byla právě prof. Londa Schiebinger a rapporteurkou prof. Ineke Klinge z Maastrichtské univerzity. Dne 9. 7. 2013 byla práce expertní skupiny i její zpráva Gendered Innovations: How Gender Analysis Contributes to Research představena na workshopu, který pořádala Evropská komise v Evropském parlamentu. Šlo o moment poměrně revoluční – zejména poté, co se Evropská komise (ne příliš úspěšně) pokusila genderovou dimenzi zahrnout do 6. rámcového projektu. Zdá se, že tentokrát by mohl být osud této tak důležité iniciativy jiný. Odpověď na otázku, proč je důležité provádět analýzu na základě genderu a pohlaví je nasnadě: lepší a hlubší porozumění vědeckým problémům, znalost a technologie 7
viz take v článku Jany Smiggles Kavkové na jejím blogu: http://kavkova.blog.ihned.cz/c1-60374780-kdo-chce-vsrpnu-zasunout-aneb-zeny-v-mediich ČERVENEC – SRPEN 2013
6
odpovědnější vůči společnosti, které nebudou mít negativní dopad na jedno pohlaví (a jak ukazuje historie, jde častěji o ženy), ekonomické dopady, neboť nebude nutné léky či technologie s negativním dopadem na část populace (např. ženy) stahovat z trhu a vypoácet náhrady škody přiznané v rámci právních řízení. Zkrátka, jde o kvalitu vědeckých poznatků a o odpovědnost vědců a vědkyň vůči společnosti, do jejíhož běhu věda a technologie zasahují stále více. Jak řekla Marion Dewar, členka Kabinetu komisařky pro výzkum, inovace a vědu: „Pokud vám záleží na excelenci a pokud vám záleží na meritokracii, musí vám také záležet na genderové rovnosti.“ Marion Dewar ve svém úvodním vystoupení uvedla, že Komisařce pro výzkum, inovace a vědu na „genderové rovnosti extrémně záleží“, jde o „spravedlnost a jde o mrhání talenty“. Komisařka chce vytvořit tlak, aby členské státy přijaly opatření, která povedou k hluboké kulturní a institucionální proměně. V rámci Evropského výzkumného prostoru bude monitorován vývoj, a to jak z hlediska kariér ve výzkumu, tak právě z hlediska zahrnutí genderové dimenze do výzkumu. Marion Dewar na závěr uvedla, že Komisařka v nejbližší době připravuje zásadní prohlášení, jehož cílem bude zajistit, že gender bude zahrnut do Horizontu 2020, a představí koherentní sadu právních opatření. Právě proto bude mít zpráva Gendered Innovations velký dopad, přichází včas a pomůže dosáhnout ambicí, které si pro Horizont 2020 komisařka klade. Poslankyně Evropského parlamentu a rapporteurka návrhu zákona k Horizontu H2020 Teresa Riera Madurell ve svém vystoupení uvedla, že podpora genderové rovnosti ve vědě je důležitá z hlediska legitimnosti vědy v očích občanek a občanů. Právě podpora genderové rovnosti v H2020 byla pro Evropský parlament jednou z priorit. Jak uvedla Riera, účast vysoce vzdělaných žen a zahrnutí genderové analýzy budou mít na evropskou vědu jasný dopad. Bude také pokračovat program vědy ve společnosti, tentokrát s názvem Science with and for Society. Pak už ke slovu přišla prof. Londa Schiebinger. Genderová analýza ve výzkumu vytváří nové příležitosti pro to objevovat nové věci. Gender je hluboce zakořeněný sociální systém, který je neustále a všude produkován a reprodukován – i v každé výzkumné laboratoři. Ale může se měnit a v posledních 30 letech se proměnil. Pro dosažení změny je zapotřebí tří věcí: 1. zvýšit početní zastoupení žen, 2. zlepšit fungování institucí a 3. zlepšit vědeckou znalost. Pokud nebude ve výzkumu prováděna genderová analýza, povede to k finančním ztrátám – špatná věda totiž vede ke ztrátám na životech a k finančním ztrátám a je nákladná z hlediska společnosti i excelence. Jak ale dosáhnout toho, že genderová analýza bude prováděna? To se i v následných diskusích jevilo jako zásadní problém. V současné době totiž není genderová analýza zahrnuta do vědecké výchovy, a to ani v tak jasných případech, jako je biomedicína. Proto budou potřeba workshopy, které vědce a vědkyně z jednotlivých výzkumných oblastí metodu genderové analýzy v malých workshopech naučí. Sama Londa Schiebinger metody genderové analýzy, které se zakládají na více než 30 letech výzkumu, učí na Stanfordské univerzitě. Následného panelu, kterému předsedala další členka expertní skupiny Inés Sanchéz de Madariaga, se účastnili poslankyně Evropského parlamentu a členka Výboru pro ženská práva a genderovou rovnost Britta Thomsen, generální sekretář Evropské asociace managementu průmyslového výzkumu Dr. Michel Judkiewicz, výkonný ředitel European Science Foundation Martin Hynes, Gregor Majdič z Centra pro genomiku zvířat na Univerzitě v Ljubljani, který se věnuje výzkumu mozku, a demograf Mark Luy z Rakouské akademie věd a držitel grantu ERC pro začínající vědce. V panelové diskusi Brita Thomsen uvedla, že článek 15 Horizontu 2020 přináší „revoluci“. Díky tomu se Thomsen dostala i na první stránku hlavních dánských novin a nyní je předmětem útoků ze strany dánských výzkumníků. Michel Judkiewitz na úvod uved, že ženy získaly vstup na trh práce teprve před sto lety a dnes jich stále více proniká do vedení. Z jeho vystoupení se zdálo, že je pro něj překvapující, že otázka genderové rovnosti není pouze o spravedlnosti a morálce, jak si ČERVENEC – SRPEN 2013
7
myslí v průmyslu („nejde jen o to být milý a férový“, uvedl doslova), ale že jde i o inovace a věci, které budou prospívat celému lidstvu. Přiznal, že v průmyslu fungují kamarádské sítě starých známých. V diskusích jsou lidé k otázkám genderové rovnosti i otevření, ale chybí konkrétní aktivity. Děti jsou pořád něco, co je chápáno jako ohrožení kariéry. Je tedy pro něj důležité slyšet, že nejde pouze o to, že by se Brusel snažil vykompenzovat něco, co je nespravedlivé, ale i vytvořit prostor pro nové inovace. Gregor Majdič se ve svém vystoupení pozastavil nad několika případy, kdy není genderová dimenze naprosto neomluvitelně integrována. Ví se například, že játra mužů a žen fungují jinak z hlediska přijmu léků, to ale výzkum a vývoj léků pomíjí. Ze tří priorit, které zmínila Londa Schiebinger, je tak podle Majdiče nejdůležitější zlepšit vědeckou znalost. Objevují se stále nové a nové problémy a výzkum je potřeba dělat interdisciplinárně. Majdič dokonce kritizoval Evropskou komisi za to, že explicitně nevyzývá k výzkumu rozdílů na základě pohlaví a genderu v rámci Rámcového programu. Mark Luy ve svém vystoupení uvedl, že se genderovou analýzou zabývá od svého prvního demografického výzkumu, který se týkal naděje dožití. Jednoduchá otázka, proč ženy žijí déle než muži, se mu velice rychle zkomplikovala a bylo zřejmé, že aby na ni odpověděl adekvátně, bylo potřeba nejen analýzy na základě pohlaví, ale i genderu. Jako další příklad uvedl výzkum fertility, který je dnes prováděn, jako kdyby šlo o něco, co se týká žen – genderová dimenze, jak uvedl, v tomto výzkumu chybí, což je velice překvapivé. Populační modely, se kterými dnešní věda pracuje, jsou pak založeny pouze na mužích. Opět genderová dimenze úplně chybí. V diskusi z pléna jedna účastnice podotkla, že 80 % orgánů pro transplantace poskytují ženy, přičemž 80 % příjemců darovaných orgánů jsou muži. Je zjevně důležité se ptát, jak naše společnosti a naše znalosti fungují z hlediska genderu a pohlaví. Skvělé na projektu Gendered Innovations je, že nabízí konkrétní případové studie z různých oblastí výzkumu (kmenové buňky, výzkum mozku, klimatická změna, chemikálie v životním prostředí, nutrigenomika, onemocnění srdce, výzkum osteoporózy u mužů, veřejná doprava, HIV mikrobicidy atd.). Kromě toho ale také přináší kuchařku k metodě analýzy na základě pohlaví a genderu – jak vůbec takovou analýzu provádět, čeho všeho se může týkat, jaké otázky si klást. Ineke Klinge a Londa Schiebinger zdůraznily, že studie vybraly tak, aby vždy ukázaly určitou metodu s tím, že věří, že výzkumná komunita bude schopná tyto metody extrapolovat na další výzkumné otázky, které se třeba v publikaci nenacházejí. V roce 2005 na konferenci ve Vídni tehdejší komisař pro výzkum Janesz Potočník na dotaz, proč nebude genderová dimenze zahrnuta do 7. RP, uvedl, že se „výzkumná komunita necítila pohodlně“. Evropská komise si toto zjevně vzala k srdci a ve spolupráci se Stanford University a National Science Foundation vytvořila skvělý zdroj, který je otevřený a všem dostupný na netu a který obsahuje konkrétní návod, jak genderovou analýzu provádět. Pokud to skutečně komisařka pro výzkum, inovace a vědu myslí s genderovou analýzou ve výzkumu a inovacích vážně, můžeme se v Horizontu 2020 těšit na skutečně zajímavé vědecké výsledky.
TALENTKY SEDM LET POTÉ: ELENA BUIXADERAS Marta Vohlídalová V dalším z rozhovorů, v nichž mapujeme životní a pracovní dráhy mladých vědkyň, se vracíme za Elenou Buixaderas. Dr. Elena Buixaderas, Ph.D., se narodila ve Španělsku a v České republice, která se stala jejím novým domovem, žije od roku 1996, kdy získala stipendium španělského Ministerstva pro výzkum baskické oblasti Španělska. Od té doby pracuje ve Fyzikálním ústavu AV ČR, kde zpracovávala také svou disertační práci. Absolvovala několik zahraničních vědeckých pobytů a za mimořádné výsledky ve vědecké práci byla v roce 2005 oceněna prémií Otty Wichterleho pro mladé vědecké pracovníky a pracovnice Akademie věd ČR. V rozhovoru vyprávěla mimo jiné o tom, jaké je pro ni žít v Čechách nebo co to znamená být vědkyně a k tomu sama vychovávat dva syny. Jak říká: „…být rodičem je mnohem těžší, než být ředitelem nějaké firmy.“
ČERVENEC – SRPEN 2013
8
„Když jsem s kolegyní dělala první rozhovor, byly děti ještě velmi malé. V té době jsem dostala cenu Oto Wichterleho a poté jsem zůstala na mateřské. Měla jsem velké plány – chtěla jsem se vrátit brzo do práce, udělat to a to, podat nějaké granty a pracovat na projektech. Ale ve skutečnosti to nebylo tak jednoduché. Člověk se sice vrátí do práce, ale děti vyžadují spoustu vašeho času. Po prvním dítěti jsem se vrátila do zaměstnání zhruba po půl roce. S jedním dítětem to bylo mnohem jednodušší. Ale dvě děti – to už nešlo tak jednoduše. Byla jsem skutečně naivní, když jsem si myslela, že to půjde. Najít hlídání pro jedno dítě není tak těžké jako najít hlídání pro dvě děti. Třeba babička ráda hlídala jednoho syna, ale nerada hlídala oba, protože zlobili ve velkém (směje se). A taky byli pořád nemocní. Pořád si ty nemoci předávali mezi sebou, bylo to nekonečné. Nemohla jsem třeba dva měsíce chodit do práce, protože doma pořád někdo marodil. A s tím jsem vůbec nepočítala! To vás pak samozřejmě brzdí, protože člověk chce pracovat, a nemůže, chce dělat nějaké experimenty, ale nemůže, chce psát nějaké články a na to musí být plně soustředěný a nemůže, protože je napůl doma, napůl v práci a pořád někam utíká. A samozřejmě za takových podmínek nejde kariérně postupovat. Byla jsem z toho opravdu zaskočená.“ Celý rozhovor si můžete přečíst zde.
AKTUALITY
POZVÁNKA NA WORKSHOP KULTURNÍ A INSTITUCIONÁLNÍ ZMĚNA PRO GENDEROVOU ROVNOST Evropská unie plánuje v nadcházejícím programu financování výzkumu a vývoje Horizont 2020 i nadále podporovat rozvoj institucí, a s ním také aktivity pro dosahování genderové rovnosti. NKC – ženy a věda proto zve vědeckou veřejnost i osoby pracující v administrativě a managementu vědeckých a vysokoškolských institucí na workshop s mezinárodní účastí, jehož cílem je představit nový koncept rozvoje institucí „Kulturní a institucionální změna pro genderovou rovnost“ a programy a iniciativy zaváděné v jednotlivých členských státech pod touto hlavičkou. Workshop se koná 3. září 2013 od 9 od 9:00 do 11.30 hod. v Akademickém konferenčním centru, Husova 4a, Praha 1 (vstup přes Sociologický ústav AV ČR, Jilská 1, Praha 1). Pokud máte zájem dozvědět se víc o systémovém přístupu k podpoře genderové rovnosti, o opatřeních a akcích, které instituce zavádějí v oblastech jako kariérní rozvoj žen, kombinace práce a rodičovství, zvýšení zastoupení žen na vedoucích pozicích či integrace genderu do výzkumné práce, využijte jedinečnou příležitost a zúčastněte se workshopu, který se koná u příležitosti zasedání Pracovní skupiny 1 Kulturní a institucionální změna akce COST genderSTE, seznamte se s členy a členkami této evropské iniciativy a jejich zkušenostmi v oblasti prosazování kulturní a institucionální změny. Na workshop se můžete přihlásit na emailu
[email protected]. Informace o programu najdete na: http://www.zenyaveda.cz/menime-vedu/konference-aseminare/workshop-kulturni-a-institucionalni-zmena-pro-genderovou-rovnost.
VÝZVA K NOMINACÍM NA CENU MILADY PAULOVÉ VE FARMAKOLOGII MŠMT vyhlásilo ve spolupráci s NKC – ženy a věda výzvu k nominacím na Cenu Milady Paulové 2013. Cena se udílí s odkazem na letošní 100. výročí od narození vynikající vědkyně se světovým renomé prof. Heleny Raškové ve farmakologii, resp. v klinické a experimentální farmakologii a toxikologii. Uzávěrka nominací je 13. září 2013. Cena je spojena s udělením finanční odměny v hodnotě 150 000,Kč. Více na: http://www.zenyaveda.cz/cena-m-paulove/letosni-rocnik/cena-miladypaulove-2013.
ČERVENEC – SRPEN 2013
9
NOC VĚDKYŇ A VĚDCŮ 2013 27. září 2013 se opět připojíme k celoevropské události Noc vědkyň a vědců diskusním setkáním vědkyň, vědců a veřejnosti. Tentokrát se budeme v návaznosti na Cenu Milady Paulové, která se letos s odkazem na stoleté výročí narození profesorky Heleny Raškové uděluje v oboru lékařských věd, konkrétně ve farmakologii a toxikologii, a také v návaznosti na Evropský rok ovzduší, který letos vyhlásila Evropská agentura životního prostředí, věnovat dopadům znečištěného životního prostředí na lidské zdraví. Podobnosti již brzy na našich webových stránkách a Facebookové stránce.
NOMINACE OSOBNOSTI NA CENU HROBNÍK/HROBNICE ČESKÉ VĚDY Fórum Věda žije! do konce srpna uvítá nominace významných škůdců/škůdkyň české vědy, kteří působí doma i v zahraničí. Ceny budou každoročně udělovány v kategoriích hrobník, hrobnice a hrobnický kolektiv. Nominace mohou být doručovány přes formulář na http://vedazije.cz/hrobnik-hrobnice-ceske-vedy do 31. srpna. 2013.
VÝZVA K NOMINACÍM NA CENU FRANTIŠKA BĚHOUNKA ZA ŠÍŘENÍ DOBRÉHO JMÉNA ČESKÉ REPUBLIKY V EVROPSKÉM VÝZKUMU A VÝVOJI Cena je určena vědci nebo vědkyni, který/která se zasloužil/a o šíření dobrého jména České republiky v evropském výzkumu a vývoji (úspěšná účast v projektech, grantech ve výzkumu a vývoji v zemích EU, zejména v sedmém rámcovém programu). Konkrétní podmínky, které by měl laureát splňovat, jsou přílohou tohoto vyhlášení. Cena je spojena s finanční odměnou 250.000,- Kč. Nominace můžete zasílat do 15. září 2013. Více na: http://www.msmt.cz/vyzkum/vyhlaseni-vyzvy-k-nominacim-na-cenufrantiska-behounka-pro-3
VÝZVA K PODÁVÁNÍ NOMINACÍ NA CENU WERNERA VON SIEMENSE Soutěž je otevřena všem, jejichž práce je z některého technického, vybraného přírodovědného případně ekonomického oboru. Cena bude v roce 2013 udělena v následujících kategoriích: 1) nejvýznamnější výsledek základního výzkumu, 2) nejvýznamnější výsledek vývoje/inovace, 3) nejlepší vysokoškolský pedagogický pracovník/pracovnice, 4) nejlepší diplomová práce 5) nejlepší disertační práce a 6) nejlepší disertační nebo diplomová práce vzniklá ve spolupráci se Siemens. Uzávěrka přihlášek do kategorií 1.–3. je 30. září 2013 ve 24:00 hod. Uzávěrka přihlášek do kategorií 4.–6. je 31. října 2013 ve 24:00 hod. Více: https://www.cee.siemens.com/web/cz/cz/corporate/portal/home/Kariera/studenti_absolventi/cena_sie mens/Pages/cena_siemens_2013.aspx
ČERVENEC – SRPEN 2013
10
POD ČAROU: MUŽSKÉ ROZHODOVÁNÍ – MUŽSKÁ MÉDIA Hana Tenglerová Koncem června vydal Evropský institut pro genderovou rovnost zprávu, která ukazuje, jak si vedeme v jedné z dvanácti oblastí tzv. Pekingské akční platformy, mezinárodní úmluvy, jež si klade za cíl vyrovnávat postavení žen a mužů ve společnosti. Zpráva se zabývá genderovou rovností v oblasti médií a soustředí se na rozhodovací pozice. Nebudu vás napínat, závěr analýzy není nijak překvapující: navzdory tomu, že ženy tvoří 68 % absolventů vysokoškolského studia v oblasti žurnalistiky a médií v EU, v médiích jich pak pracuje jen 44 %. Ve vedoucích a rozhodovacích pozicích je 32 % žen a na nejvyšší úrovni rozhodování jich působí jen 16 %. Česká republika se řadí mezi 15 zemí EU, kde není ve vedení hlavních médií ani jedna žena. Celkové zastoupení žen ve všech rozhodovacích pozicích veřejnoprávních médií, znamená sedmou nejhorší pozici z 28 sledovaných zemí s 22% podílem žen. V ČR – ostatně jako ve většině dalších zemí – také nenajdeme žádné opatření, které by mělo za cíl dosažení genderové rovnosti. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a etické kodexy jednotlivých médií – pokud vůbec existují – se zaměřují především na obsah a případně na vznik mediálního obsahu, politiky rozvoje jednotlivých médií se s pravděpodobností hraničící s jistotou genderové rovnosti také nevěnují. Proč by přehršel mužů ve vedení médií měla vadit? Stejně jako ve vědě jsou to pozice, kde se rozhoduje o směřování, formě i obsahu. Vzhledem k tomu, že hrají média velmi podstatnou roli při utváření představ o světě kolem nás, měla by se chovat odpovědně a umožnit, aby se na jejich formování mohli podílet muži i ženy. Třeba by se pak nestalo, že námi tolik avizované rozhodnutí ombudsmana o diskriminaci žen ze strany Grantové agentury ČR bylo třikrát odmítnuto šéfredaktorem předního českého týdeníku jako nezajímavé téma. Nebo by v médiích vystupovalo vyšší množství žen v profesních rolích a ne jen 16 % a ještě na posledních stránkách novin, jak ukázala analýza obsahu předních českých infotainmentových deníků v případě vědkyň.8 O více či méně otevřeném a skrytém sexismu, s nímž je spojena práce v médiích, se dosud příliš nemluví. Změnu v českém prostředí by měl přinést již příští Kongres žen, který se zaměří právě na média a na němž se opět budeme podílet. Třeba pak vznikne podobná kampaň, jaká nedávno vznikla v Německu, kde se daly dohromady ženské osobnosti mediálního světa. Má název ProQuote (Pro kvóty) a heslo: „Požadujeme závaznou kvótu na 30% zastoupení žen na všech úrovních řízení všech tištěných, online, televizních a rozhlasových médií, a to do roku 2017.“ Radikální? Jak pro koho: přirozený vývoj nefunguje, a změna je víc než žádoucí.
NEWSLETTER ČERVENEC-SRPEN 2013 Měsíčník newsLetter vydává bezplatně Národní kontaktní centrum – ženy a věda IV., projekt Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i., financovaný v rámci programu EUPRO MŠMT (kód LE 12003). ISSN 1801–7339 Adresa redakce Jilská 1, Praha 1 110 00 Redakce Kateřina Cidlinská, Marcela Linková, Alena Ortenová, Hana Tenglerová, Hana Víznerová, Marta Vohlídalová Příspěvky a reakce můžete zasílat na
[email protected] newsLetter lze objednat na webových stránkách www.zenyaveda.cz
8
Tenglerová, H. 2013. “Věda jako mužská záležitost aneb mediální realita českých pop-novin” In: Linková M., Cidlinská K., Tenglerová, H., Vohlídalová M., Červinková A. Nejisté vyhlídky: proměny vědecké profese z genderové perspektivy. Praha 2012: SLON. ČERVENEC – SRPEN 2013
11
