Netradiční hry a méně známé sportovní hry na středních školách. Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovních her

Netradiční hry a méně známé sportovní hry na středních školách Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: PaedDr. Petr Starec, Ph.D.

Vypracoval: Antonín Zderčík UM/ASAK Brno, 2015

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích.

V Brně dne 25. 4. 2015

podpis

Děkuji panu PaedDr. Petru Starcovi, Ph.D. za jeho cenné rady a konzultace, které mi poskytl při zpracování bakalářské práce. Mé poděkování patří i rodině, která mě při práci podporovala a pomáhala vytvořit podmínky pro dokončení práce.

Obsah Úvod............................................................................................ 7 1 Netradiční a méně známé sportovní hry ........................... 8 1.1

Definice ......................................................................................... 8

1.1.1 Hra ........................................................................................... 8 1.1.2 Sport......................................................................................... 8 1.1.3 Sportovní hra ........................................................................... 8 1.1.4 Netradiční sportovní hra .......................................................... 8 1.2

Vznik a vývoj sportovních her ...................................................... 9

1.3

Dělení her ...................................................................................... 9

1.4

Dělení sportovních her ................................................................ 11

1.5

Sportovní hry ve školní tělesné výchově ..................................... 12

1.5.1 Didaktické formy v tělesné výchově ..................................... 13

2 Cíl práce a struktura ......................................................... 14 2.1

Cíl práce ...................................................................................... 14

2.2

Struktura ...................................................................................... 14

2.3

Vysvětlivky ................................................................................. 14

3 Kin-ball ............................................................................... 16 3.1

Charakteristika............................................................................. 16

3.2

Hřiště a materiální vybavení........................................................ 16

3.3

Průběh hry ................................................................................... 16

3.4

Cvičení......................................................................................... 17

4 Korfbal................................................................................ 22 4.1


4.2

Hřiště a materiální vybavení........................................................ 22

4.3

Průběh hry ................................................................................... 23

4.4

Cvičení......................................................................................... 24

5 Tchoukball ......................................................................... 30 5.1


5.2

Hřiště a vybavení ......................................................................... 30

5.3

Průběh hry ................................................................................... 31

5.4

Cvičení......................................................................................... 32

6 Faustball ............................................................................. 38 6.1


6.2


6.3

Průběh hry ................................................................................... 38

6.4

Cvičení......................................................................................... 39

7 Softbal ................................................................................. 44 7.1


7.2


7.3

Průběh hry ................................................................................... 45

7.4

Cvičení......................................................................................... 45

8 Badminton .......................................................................... 49 8.1


8.2


8.3

Průběh hry ................................................................................... 49

8.4

Cvičení......................................................................................... 50

9 Závěr ................................................................................... 53 10 Seznam použitých zdrojů.................................................. 54

11 Seznam obrázků ................................................................ 56 Resumé ..................................................................................... 58

Úvod Od dětství hraji fotbal a od střední školy také florbal. Proto můj vztah ke sportovním hrám je velice hluboký. Na střední škole jsem se v rámci kroužku poprvé setkal s hrami, které jsem dosud neznal. První hru, kterou jsme hráli, byl korfbal. Tato hra mě velice zaujala a to svým charakterem a také tím, že se zde setkávají smíšené týmy a role v týmu jsou rovnocenné. To je právě pro školní kroužek, kam chodí muži i ženy, velmi dobré. Učitel nás během roku seznámil i s dalšími hrami a všechny mě oslovily a z rozhovoru s dalšími účastníky jsem zjistil, že ne jenom mě, ale všechny. Proto si myslím, že má smysl zařazovat netradiční hry do hodin tělesné výchovy. Ve své práci se věnuji definici základních pojmů. Podrobněji zde uvádím dělení her a sportovních her. Mnoho autorů uvádí takové dělení a každý z různých hledisek. Některé hry nejde přesně podle kritérií zařadit nebo je lze zařadit do více kategorií. Záleží na úhlu pohledu. Proto je na každém, které dělení se mu líbí. Hlavním cílem práce je sestavení průpravných cvičení a her k vybraným netradičním hrám, které mají sloužit jako inspirace pro učitele tělesné výchovy a trenéry.

7

1

Netradiční a méně známé sportovní hry

1.1 Definice 1.1.1

Hra Důležitou součástí života člověka představuje hra. Stejně jako práce a

učení se řadí mezi základní lidské činnosti. Ve sportovním slova smyslu ji můžeme chápat jako dynamickou činnost, která aktérům i divákům nabízí pocity napětí i uvolnění, radost a uspokojení z vykonávané pohybové činnosti. (Růžička, Růžičková & Šmíd, 2013) Dle Matouška a Touše (1970) je hra nenucenou, radostnou, zábavnou činností bez záměru vytvořit hospodářské hodnoty. Při správném vedení a organizaci má také výchovný charakter a to jak po stránce tělesné tak i duševní.

1.1.2

Sport „Sport je úsilí o maximální výkon potřebný v dané situaci k překonání

soupeře.“ (Matoušek, 1970, p. 8)

1.1.3

Sportovní hra „Sportovní hra je soutěživá činnost dvou soupeřů v jednotném prostoru a

čase, kteří podle institucionálně schválených pravidel usilují o prokázání vlastní převahy lepším ovládáním společného předmětu.“ (Táborský, 2004, p. 11)

1.1.4

Netradiční sportovní hra Dle Růžičky, Růžičkové a Šmída (2013) není snadné určit, která sportovní

hra se dá považovat za atypickou. Popisuje, že je to dáno především geografickou popularitou dané aktivity. Ty hry, které jsou součástí zlatého fondu daného národa, můžou v České republice patřit k aktivitám zcela neznámým. Jako příklad lze uvést americký fotbal či kriket.

8

1.2 Vznik a vývoj sportovních her Sportovní hry začaly vznikat v nejvyspělejších státech západní Evropy a to konkrétně v Anglii, kde jako první vznikl kriket v roce 1727, fotbal v roce 1863 a tenis v roce 1873. Na americkém kontinentu konkrétně v USA vznikl basketbal a volejbal a v Kanadě roku 1878 lední hokej. Popularita sportovních her rostla, což dokazuje i jejich zastoupení na olympijských hrách. Na prvních novodobých hrách v Athénách roku 1896 měly sportovní hry pouze jednoho zástupce v podobě tenisu, během dvacátého století se do programu olympijských her postupně přidávaly další hry a roku 2004 rovněž v Athénách bylo sportovních her již 12. V současné době mají hry dominantní postavení ve světě sportu a ve školní tělesné výchově patří k nejoblíbenějším. (Nykodým, 2006)

1.3 Dělení her Hry se dají dělit z různých hledisek. Rovný (1981) dělil hry na dvě skupiny: 

na hry společenské



hry tělovýchovné

Příhoda (1967) dělil hry do čtyř základních skupin: 

hry instinktivní



hry senzomotorické



hry intelektuální



hry společenské

Matouškovo a Toušovo (1970) základní rozdělení bylo: 

hry jednotlivců



hry skupin

Dále dělili hry, s nimiž se lze setkat u dětí předškolního a školního věku: 

hry námětové, které mají být odrazen skutečnosti a mají napodobovat činnost dospělých



hry konstruktivní

9



hry pohybové, které dále dělí podle různých pravidel. Například podle místa, kde hry hrajeme (hry v tělocvičně, hry na hřišti, hry v přírodě, hry na vodě, ve vodě, pod vodou, hry na ledě, hry na sněhu, hry v místnost), nebo podle výcvikového cíle (hry pro cvičení rychlosti, hry pro cvičení obratnosti, hry pro cvičení síly, hry pro cvičení vytrvalosti).

Zapletal (1995) rozděloval hry podle místa, kde se odehrávají: 

hry v přírodě



hry v klubovně



hry na hřišti a tělocvičně



hry ve městě a na vsi

Hrkal a Hanuš (2007) rozdělil hry podle výchovných cílů rozvíjející osobnost: 

hry na rozvoj intelektu



hry na rozvoj tvořivosti



hry na rozvoj sociálních dovedností



hry na rozvoj motoriky a pohybových dovedností



hry na rozvoj vůle



hry na rozvoj sebepojetí



hry kombinované



hry speciální

Argaj (2009) rozděluje pohybové hry, které se využívají ve školní tělesné výchově: 

pohybové hry na rozvoj pohybových schopností



pohybové hry na nácvik a zdokonalení herních činností jednotlivce ve sportovních hrách



pohybové hry ve vodě



pohybové hry na sněhu

10



pohybové hry s pohybovým obsahem zaměřeným na zdravotní tělesnou výchovu

1.4 Dělení sportovních her Taktéž jako hry, lze i sportovní hry dělit podle různých hledisek. Pětivlas (2004) rozděluje sportovní hry takto: 

Invazní (limitované časem), které dále dělí podle způsobu dosažení cíle: o hodem – basketbal, házená o položením míče – ultimate, americký fotbal o úderem do míče – florbal, fotbal



Neinvazní a) síťové a odrážením o stěnu (limitované počtem bodů), které dál dělí:  síťové  bez dopadu – volejbal, badminton  dopad a volej – tenis, nohejbal  bez voleje – stolní tenis  odrážením o stěnu  dopad a volej – squash, pelota b) pálkovací (limitované počtem směn)  bez běžců – kriket, stoolball  s běžci – baseball, softball

Táborský (2004) rozděluje sportovní hry podle: a) Hrací plochy 

invazivní (hrací plocha soupeřů je společná, například fotbal)



neinvazivní (hrací plochy jsou oddělené, například volejbal)

b) Počtu hráčů 

individuální (dva soupeři proti sobě, například singl v tenisu)



párové (dvě dvojice proti sobě, například plážový volejbal)

11



týmové (dvě družstva proti sobě, například fotbal)

c) Způsobu pohybu 

přirozený pohyb bez pomocných prostředků (fotbal)



pohyb ve vodě (vodní pólo)



využití sportovní výzbroje (lední hokej)



využití živých i neživých dopravních prostředků (kolová)

Další dělení sportovních her, které uvádí a popisuje Táborský (2004), je:  Sportovní hry brankového typu – Strana, která má v držení společný předmět, plní útočné úkoly, při nichž lze získat body dopravením předmětu do vymezené části hřiště. Hrací plocha je pro obě strany společná. Utkání je limitováno časem. Patří sem například fotbal, basketbal nebo házená.  Sportovní hry síťového typu – Strana, která má v držení společný předmět, plní současně útočné i obranné úkoly. Jedna strana získává body, pokud druhá chybuje. Soupeři jsou na oddělených hracích plochách nebo se pravidelně na hrací ploše střídají. Utkání se zpravidla hraje na počet vítězných setů, přičemž jeden set se skládá z určitého počtu bodů. Příkladem jsou tenis, volejbal nebo badminton.  Sportovní hry pálkovacího typu – Strana, která má v držení společný předmět, plní obranné úkoly. Bránící strana se snaží vyřadit ze hry útočící stranu dřív, než získá bod za přeběhy met do cíle. Takovými hrami jsou například softbal nebo baseball.

1.5 Sportovní hry ve školní tělesné výchově Mezi žáky všech stupňů škol patří k nejoblíbenějším celkům v tělesné výchově sportovní hry. Dle osnov by se žáci základních škol měli v hodinách tělesné výchovy setkat se sportovními hrami jako je fotbal, volejbal, házená, basketbal a samostatný celek by měly tvořit pohybové a netradiční pohybové hry. Na středních školách jsou do učebních osnov zařazeny pohybové a sportovní hry

12

(házená, basketbal, volejbal, fotbal) a také je možné uplatnit některou z méně známých her jako například korfbal, ringo, softbal, badminton a další. (Nykodým, 2006)

1.5.1

Didaktické formy v tělesné výchově Mezi didaktické formy řadíme organizační formy, sociálně-interakční

formy, metodicko-organizační formy. (Nykodým, 2006) Základní organizační formou školní tělesné výchovy je vyučovací hodina. Nejpoužívanější dělení v hodinách tělesné výchovy je na část úvodní, průpravnou, hlavní a závěrečnou. V úvodní části je hlavním cílem připravit žáky po tělesné i psychické stránce na hodinu. Cílem průpravné části je připravit žáky na zatížení v hlavní části hodiny. Hlavní část se skládá z průpravných cvičení, herních cvičení, průpravných her a vlastní hry. V závěrečné části je vhodné se zaměřit na kompenzační cvičení a uklidnění organismu. (Nykodým, 2006) V tělesné výchově probíhá základní interakce mezi učitelem a žákem. Sociálně-interakční formy rozdělujeme na kolektivní formu, kdy všichni žáci vykonávají pod vedením učitele stejnou činnost, skupinovou formu, kdy učitel přiřazuje skupinám žáků rozdílné úkoly, a individuální formu, při které se žáci zapojují do procesu individuálně. (Nykodým, 2006) Při nácviku a zdokonalování herních činností jednotlivce, herních kombinací a systémů rozeznáváme metodicko-organizační formy jako průpravná cvičení, charakteristická nepřítomností soupeře s relativně neměnnými nebo náhodně proměnlivými podmínkami, herní cvičení, charakteristická přítomností soupeře s předem určenou herní situací nebo náhodně proměnlivými podmínkami, průpravné hry, charakteristické přítomností soupeře a náhodně proměnlivými podmínkami, a vlastní hrou. (Nykodým, 2006)

13

2

Cíl práce a struktura

2.1 Cíl práce Cílem práce je vybrat si šest netradičních sportovních her, ke každé z nich vymyslet a zpracovat deset průpravných cvičení a her tak, aby byly vhodné pro žáky středních škol a daly se aplikovat v hodinách tělesné výchovy.

2.2 Struktura U každé hry je nejdříve stručně popsána charakteristika, vybavení a průběh hry. Poté jsou uvedeny a popsány průpravné hry a cvičení doplněny o obrázky.

2.3 Vysvětlivky hráč hráč s míčem obránce trenér pohyb hráče bez míče přihrávka střela/ smeč/ podání pohyb hráče s míčem

odrážedlo korfbalový koš

14

síť stěna meta, kužel

15

3

Kin-ball

3.1 Charakteristika Kin-ball je sportovní hra vyvinutá v Kanadě, kterou můžou hrát ženy, muži i smíšené týmy. Kin-ball typický tím, že ho současně hrají tři týmy, které jsou barevně rozlišeny. Cílem hry je, aby tým, který útočí, odehrál míč tak, že jej bránící hráči nechytí před dopadem na zem. Pokud jedno z družstev chybuje tak body získávají zbylé dva týmy. Hra byla vytvořena tak, aby všichni hráči byli zapojeni do aktivity rovnocenně, tudíž se s ní baví i méně pohybově nadaní jedinci. (Růžička, Růžičková & Šmíd, 2013) 3.2

Hřiště a materiální vybavení Velikost hrací plochy pro kin-ball je 20x20 metrů, ale hru lze hrát i na

menším hřišti, přičemž nejmenší doporučená plocha je 15x12 metrů. Kin-ball se hraje s míčem omnikin o průměru 122 centimetrů. Další věcí potřebnou ke hře jsou rozlišovací dresy, kterými musíme barevně odlišit týmy, většinou bílé, modré a černé barvy. (Kin-ball [online])

3.3 Průběh hry Současně proti sobě hrají tři družstva. Každé družstvo má minimálně čtyři hráče a nejvýše osm hráčů. V jednom okamžiku mohou být z jednoho družstva na hřišti pouze čtyři hráči. Ostatní sedí na střídačce. Hrací doba je 49 minut, která se skládá ze sedmi period po sedmi minutách. Mezi jednotlivými periodami je povolena jednominutová pauza. Hru po přestávce zahajuje tým, který má v danou chvíli nejmenší počet bodů. (Růžička, Růžičková & Šmíd, 2013) Hru na začátku zahajuje tým, který vyhrál los. Zahajovací podání provede daný tým z prostředku hřiště. Hra pokračuje až do doby, dokud některý tým udělá chybu. Družstvo, které udělá chybu, bude provádět odpal. Zbylé dva týmy získávají po jednom bodu. (Kin-ball [online]) Odpal musí být proveden dle pravidel a to tak, že míč musí být odpálen horizontálním směrem nebo vzhůru jakoukoliv částí těla, která se nachází nad boky. Minimální dráha letu míče musí být 1,8 metru. Navíc v době, kdy jeden z hráčů míč odpaluje, zbylí tři hráči musí být s míčem v kontaktu. Podávající hráč,

16

ještě než míč odpálí, musí zakřičet „omnikin“ a barvu družstva, která má odpálený míč chytat. (Růžička, Růžičková & Šmíd, 2013) Podávající družstvo nesmí útočit na družstvo, které má alespoň o dva body méně nebo více, pokud není určené družstvo ve vedení. Jestliže podávající družstvo vede, musí útočit na družstvo, které je druhé. Pokud dojde k neoprávněnému útoku, je to chyba podávajícího družstva a zbylé dva týmy získávají bod. (Kin-ball [online]) Chycení míče lze uskutečnit jakoukoliv částí těla, ale není dovoleno obejmutí míče. Aby chycení bylo úspěšné, musí být provedeno dříve, než se míč dotkne země nebo hranice hřiště. Jestliže jeden nebo dva hráči míč chytí, mohou se s míčem přemisťovat po hrací ploše až do doby, dokud se míče nedotkne třetí hráč z jejich družstva. Od tohoto okamžiku mají na odpal pouze deset sekund a jejich pohyb je omezen jen na pivotování. (Růžička, Růžičková & Šmíd, 2013) Každá perioda se boduje zvlášť tzn. každá nová perioda se počítá od nuly. Vítězí družstvo, které vyhrálo ve třech periodách nebo po sečtení bodů z jednotlivých period dosáhlo nejvyššího skóre. V případě, že některá perioda skončí remízou dvou či tří družstev, prodlužuje se až do prvního zisku pěti bodů. (Růžička, Růžičková & Šmíd, 2013)

3.4 Cvičení Cvičení 1 Hráče rozdělíme na tři družstva po čtyřech hráčích. Hráče v družstvu očíslujeme čísly od jedné do čtyř. Doprostřed tělocvičny položíme kin-ballový míč a družstva se kolem něj uspořádají do zástupu podle obrázku (Obr. 1, hráč s číslem jedna je nejblíž k míči, hráč s číslem čtyři je nejdál od míče). Trenér zahajuje hru výkřikem jednoho ze slov taxi, vlak nebo metro a k tomu dodá ještě číslo od jedné do čtyř. Hráč v družstvu, jehož číslo trenér vykřikl, běží na konec zástupu a obíhá jedno kolo ve směru hodinových ručiček kolem ostatních družstev. V době, kdy hráč obíhá kolo, zbytek družstva zaujme určitou pozici podle toho, co trenér vykřikl za slovo. Pokud to bylo metro, tak hráči rozkročí nohy a hráč, který obíhal, musí po doběhnutí podlézt všechny spoluhráče a dostat se k míči. Pokud to bylo taxi, tak se více rozestoupí a hráč po doběhnutí mezi nimi poběží slalom. V případě, že zakřičí vlak, družstvo se rozestoupí a hráč po 17

doběhnutí bude skákat žabáky mezi nimi až k míči. Vítězí hráč, který byl u míče první a jeho družstvo si připisuje bod. Vítězí družstvo, které jako první získá pět bodů. Cíl: rychlost reakce

Obr. 1: Družstva kolem míče

Cvičení 2 Hráče rozdělíme do družstev. Každému družstvu přidělíme číslo (nebo barvu). Trenér vyhodí do vzduchu míč (volejbalový nebo fotbalový) alespoň čtyři metry a řekne číslo (barvu) družstva, které bude chytat míč. Družstvo, jehož číslo (barvu) trenér řekl, musí vytvořit kruh, chytit se za ruce a chytit míč před dopadem na zem, aniž by kruh porušili. Cíl: týmová spolupráce Cvičení 3 Dva hráči postaveni čelem k sobě nesou kinballový míč minimálně ve výši ramen a vytváří tlak proti spoluhráči. V této pozici běží z jednoho konce tělocvičny na druhý, tam s míčem bouchnou o zem, zaujmou opět správnou pozici a běží zpět na začátek. Pokud máme více míčů, můžeme tohle cvičení pojmout jako závod. Místo bouchnutí míčem o zem lze zařadit i jiné prvky např. klek, sed, atd. Cíl: nácvik nesení míče

18

Cvičení 4 Trenér vyznačí v tělocvičně čtyři čtverce podle obrázku (Obr. 2). Družstvo odpaluje míč ze středu tělocvičny a postupně se snaží trefit do všech čtverců. Cíl: nácvik odpalu, přesnost odpalu

Obr. 2: Umístění cílových čtverců

Cvičení 5 Trenér vyznačí v tělocvičně čtyři čtverce podle obrázku. Čtverce buď očísluje nebo každému přiřadí barvu. Jeden hráč uprostřed tělocvičny drží míč nad hlavou. Ostatní jsou kolem míče podle obrázku (Obr. 3). Na znamení trenéra se rozběhnou k míči a odpalují ho. Hráči, kteří přibíhají k míči, musí mít nějaké znamení, podle kterého se domluví, který z nich bude odpalovat. Ten hráč, který bude odpalovat, musí těsně před odpalem vykřiknout číslo nebo barvu čtverce, do kterého míří. Trenér musí kontrolovat, jestli byl odpal proveden podle pravidel. Cíl: nácvik útoku, nácvik odpalu

Obr. 3: Umístění hráčů kolem míče

19

Cvičení 6 Dvě družstva stojí v zástupu naproti sobě ve vzdálenosti asi čtyř metrů. První z jednoho družstva prudce hází míč prvnímu do druhého družstva a řadí se na konec svého zástupu. Ten se jej pokouší udržet nad zemí a chytit nad hlavou. Poté hází do prvního družstva a řadí se na konec svého zástupu atd. Cíl: nácvik vybírání míče Cvičení 7 Trenér a družstvo jsou umístěni podle obrázku (Obr. 4). Trenér hází míč do prostoru. První z družstva se ho snaží vybrat před dopadem na zem. Cíl: nácvik obranných skluzů, vybírání míče

Obr. 4: Pozice trenéra a družstva

Cvičení 8 Hráče rozdělíme do družstev po čtyřech a každému přiřadíme barvu. Všechny hráče postavíme čelem ke zdi tak, aby neviděli do prostoru tělocvičny. Trenér po tělocvičně libovolně rozhází kužely v barvách stejných, jako jsou týmy. Na každého hráče by měl připadat právě jeden kužel. Na znamení musí hráči najít kužel své barvy, sebrat ho a zaujmout obrannou pozici kolem trenéra podle obrázku. Družstvo, které bylo poslední v pozici, prohrálo. Cíl: nácvik obranné pozice, rychlost reakce, orientace v prostoru Cvičení 9 Hráče rozdělíme do družstev a každému družstvu přiřadíme barvu. Losem určíme družstvo, které bude začínat. Družstvo, které vyhrálo, vyhodí míč do vzduchu a vykřikne barvu družstva (nesmí svou barvu), které bude míč chytat. Vyhazující družstvo a ostatní družstva se rozutečou po tělocvičně. Chytající družstvo v okamžiku chycení zakřičí stop a od této doby musí všichni stát, kromě 20

chytajícího družstva. To si musí předem vybrat hráče v tělocvičně a pokusit se ho trefit tak, že provede odpal dle pravidel a míč se nesmí dotknout země dřív než trefovaného hráče. Trefovaný hráč nesmí uhýbat. Pokud hráče trefí, získává družstvo bod a družstvo hráče, který byl trefený, o jeden bod přichází. Pokud hráče netrefí, ztrácí jeden bod. Další hru zahajuje výhozem družstvo, které v předchozí hře míč chytalo. Hru můžeme hrát buď na předem stanovený počet výhozů, na nějaký časový úsek nebo na dosažení určité bodové hranice jedním družstvem. Další varianta hry může být, že trefovaný hráč se pokusí míč vybrat. Pokud se mu to povede, zahajuje jeho družstvo novou hru. V tomto případě nezískává ani neztrácí body nikdo. Cíl: nácvik odpalu, rychlost reakce, vybírání míče Cvičení 10 Hráče rozdělíme do trojic. Úkolem bude obejít obvod tělocvičny tak, že první trojice odpaluje na další trojici, která je vzdálena maximálně čtyři metry a přesouvá se za poslední trojici. Tím se vytvoří pomyslný had. V případě většího počtu hráčů lze vytvořit více hadů a soutěžit o to, který had bude rychlejší. Cíl: nácvik odpalu, vybírání míče

21

4 4.1

Korfbal Charakteristika Korfbal je týmová hra, ve které proti sobě nastupují dvě družstva složená

z mužů a žen. Cílem hry je dopravit míč do koše. Vítězí družstvo, které v daném časovém limitu vstřelí více košů. (Růžička, Růžičková & Šmíd, 2013)

4.2 Hřiště a materiální vybavení Korfbal se dá hrát na venkovním hřišti o rozměrech 60x30 metrů nebo v hale, kde rozměry hřiště jsou 40x20 metrů. V obou těchto variantách je středová čára, která dělí hřiště na dva stejné čtverce (zóny). (Táborský, 2004) Koš (Obr. 5) musí být válcového tvaru o průměru asi 40 cm a výšce zhruba 25 cm. Je přidělaný na stojanu tak, aby jeho horní okraj byl ve výšce 3,5 m nad plochou hřiště a zároveň aby směřoval do hřiště. Stojan s košem je kolmo k hrací ploše v obou zónách na podélné ose hřiště v jedné šestině délky hrací plochy od vnějšího okraje. Ve vzdálenosti 2,5 metru od přední hrany stojanu koše je umístěn bod pro penaltu. (Růžička, Růžičková & Šmíd, 2013) Míč pro korfbal je podobný fotbalovému míči. Je kulatý o velikosti 5 a dvoubarevný, přičemž bývá upřednostňován černobílý. (Růžička, Růžičková & Šmíd, 2013)

Obr. 5: Korfbalový koš (Zdroj: http://korfbal.prostejov.cz/fotky/7-11-2009-mladsi-zaci-turnaj-brno-img-6548-jpg)

22

4.3

Průběh hry Za jeden tým smí být na hřišti v jednom okamžiku právě osm hráčů.

Těchto osm hráčů musí tvořit čtyři ženy a čtyři muži. V dané zóně, obranné či útočné, hrají z každého týmu vždy jen dvě ženy a dva muži a tyto dvě dvojice nemohou zónu, do které patří, opustit. Během zápasu dochází k výměně zón a herních rolí a to tak, že útočící čtveřice bude obrannou čtveřicí v obranné zóně a bránící čtveřice se přesune do útočné zóny a bude útočit. K této výměně dochází právě tehdy, když se stav zápasu změní o dva body. V průběhu zápasu je dovoleno vystřídat dva hráče. Hráč, který byl vystřídán, nemůže znovu do utkání zasáhnout. (Táborský, 2004) Utkání se hraje na dva poločasy. Každý poločas trvá 30 minut hrubého času. Vítězí družstvo, které dá více košů. Koš je v případě, že míč projde celým košem shora dolů v útočné zóně družstva. Každý koš je hodnocen jedním bodem. (Růžička, Růžičková & Šmíd, 2013) Hráči používají ke hře s míčem ruce. Přestupkem proti pravidlům je dotek míče nohou od kolene dolů. Je-li ale neúmyslný a neovlivní hru, nemusí se trestat. Zakázáno je také s míčem chodit. Je dovoleno tzv. pivotování s míčem a driblink na místě. Taktéž je povolený tzv. míč v běhu, kdy hráč v běhu může míč přijmout, ale musí ho hned odehrát tak, aby tyto dvě akce splynuly v jednu. Koše mohou dosáhnout pouze hráči v útočné zóně a to pokud bránící hráč, který ho brání, není mezi útočníkem a vlastním košem čelem k útočníkovi se zdviženými pažemi ve vzdálenosti maximálně jedné paže. (Táborský, 2004) Korfbal je bezkontaktní hra. Je zakázán jakýkoliv tělesný kontakt a to i prostřednictvím míče. Zakázáno je také bránit opačné pohlaví. Za porušení pravidel může být nařízen volný nebo trestný hod a podle závažnosti přestupku může být hráč napomenut žlutou kartou nebo dokonce může být vyloučen červenou kartou. Za dvě žluté karty udělené stejnému hráči rozhodčí hráče vyloučí. (Táborský, 2004)

23

4.4 Cvičení Cvičení 1 Hráči vytvoří trojice a zaujmou pozici podle obrázku (Obr. 6). Jeden z krajních hráčů zahajuje přihrávkou na prostředního hráče. Prostřední hráč vrací zpět krajnímu hráči. Ten přihrává druhému krajnímu hráči a celý cyklus se opakuje. Přihrávka od krajního hráče prostřednímu hráči a zpět se provádí trčením. Přihrávka od jednoho krajního hráče druhému krajnímu hráči by měla být jednou rukou. Cíl: nácvik krátkých a dlouhých přihrávek

Obr. 6: Průběh cvičení

Cvičení 2 Sudý počet hráčů vytvoří kruh dle obrázku (Obr. 7). a) Hráči si přihrávají po obvodu kruhu tak, že hráč s míčem nahrává vedlejšímu hráči. Nejdříve jedním směrem a na povel cvičitele se mění směr. Cvičení začínáme s jedním míčem. V průběhu lze další míče přidávat. Cvičitel zvolí, jakým druhem přihrávek se bude míč posouvat.

Obr. 7: Kruh hráčů

24

b) Hráče v kruhu očíslujeme dle obrázku (Obr. 8). Tím nám v kruhu vznikly dva týmy. Jeden tým tvoří hráči s lichým číslem, druhý tvoří hráči se sudým číslem. Hráči lichého týmu si nyní přihrávají mezi sebou a to tak, že hráč 1 přihrává hráči 3, hráč 3 přihrává hráči 5, hráč 5 přihrává hráči 7, hráč 7 přihrává hráči 1. Hráči sudého týmu si přihrávají obdobně tj. 2-4-68-2. Trenér určí způsob přihrávky, může libovolně měnit směr. Pro zpestření lze zařadit hru, kdy u lichého týmu zahajuje přihrávky hráč 1 a u sudého týmu hráč 6. Cílem hry je, aby míč jednoho týmu dohnal nebo dokonce předběhl míč druhého týmu tzn. pokud má míč v rukou hráč 6 a ve stejném okamžiku přihrává hráč 5 na hráče 7, tak zvítězil lichý tým. Cíl: nácvik přihrávek

Obr. 8: Očíslování hráčů

Cvičení 3 Hráči stojí v zástupu. Jeden hráč si stoupne asi pět metrů před zástup čelem k zástupu. V prostoru umístíme dvě mety podle obrázku (Obr. 9). První hráč v zástupu má míč. Přihrává na hráče před zástupem a běží k metě, kterou si vybere. Hráč před zástupem přihrává zpět na hráče, který cvičení zahajoval. Ten míč chytne, zapivotuje a přihrává zpět do zástupu a běží se zařadit na konec. Celý cyklus opakujeme. Cíl: nácvik pivotování, nácvik přihrávek

25

Obr. 9: Umístění met a průběh cvičení

Cvičení 4 Hráči vytvoří čtyři zástupy a zaujmou pozice podle obrázku (Obr. 10). Cvičení zahajuje hráč v zástupu A přihrávkou na hráče v zástupu B a přebíhá do zástupu C. Hráč v zástupu B přihrává hráči v C a přebíhá do D. Hráč v C přihrává do D a přebíhá do B. Hráč D přihrává do B a přebíhá do A. Zjednodušeně můžeme říct, že hráč, který přihrává, vždy přebíhá do zástupu, který má po pravé ruce. Přihrávky probíhají buď rovně, nebo doleva, přičemž po přihrávce rovně následuje přihrávka doleva a opět následuje přihrávka rovně. Cíl: nácvik přihrávek, nácvik přihraj a běž, koordinace

Obr. 10: Pozice zástupů

Cvičení 5 Kolem koše umístíme mety dle obrázku (Obr. 11). Hráči si určí pořadí, které budou dodržovat po celou dobu. Hráč střílí na koš od mety, kterou si zvolil. Pokud dá koš, posouvá se k další metě. Pokud netrefí, zůstává u stejné mety. Vyhrává hráč, který nejdříve obejde všechny mety. Pro urychlení času můžeme 26

hru omezit například na deset pokusů pro každého a vyhraje ten, který obejde více met. Cíl: nácvik střelby

Obr. 11: Umístění met kolem koše

Cvičení 6 Hráči utvoří trojice a zaujmou pozice dle obrázku (Obr. 12). Cvičení zahajuje hráč vedle koše, který přihrává hráči za košem. Ten přihrává na hráče před košem, který střílí. Hráč, který cvičení zahajoval, doskakuje míč a zahajuje další kolo. Po třech střelách na koš si hráči mění pozice (postupují ve směru hodinových ručiček). Cíl: nácvik střelby, doskakování, nácvik přihrávek

Obr. 12: Pozice trojic vzhledem ke koši

Cvičení 7 Hráči utvoří trojice a zaujmou pozice dle obrázku (Obr. 13). Cvičení zahajuje hráč A přihrávkou na hráče B. Současně s touto přihrávkou vybíhá hráč C ze své pozice k metě. Hráč B po přihrávce od A, přihrává na hráče C a nabíhá si

27

tak, aby mohl co nejlépe zpracovat přihrávku od C a vystřelit. Hráči se posouvají na pozicích po směru hodinových ručiček. Cíl: nácvik střelby, pohyb po přihrávce


Cvičení 8 Hráči vytvoří dvojice. Jeden z dvojice si stoupne ke koši a bude mít dva míče. Druhý hráč si stoupne s míčem na značku trestného hodu. V okamžiku, kdy hráč provede trestný hod, je cvičení zahájeno. Střílející hráč obíhá předem připravenou metu, dostává přihrávku od hráče, který je u koše, střílí a pokračuje ke druhé metě, opět dostává přihrávku a střílí. Oba hráči z dvojice absolvují toto kolečko tří střel celkem třikrát. Vyhrává ten z dvojice, který dal více košů. (Obr. 14) Cíl: nácvik trestných hodů, nácvik střelby po zatížení


28

Cvičení 9 Hráči stojí v zástupu pod košem. První hráč vyběhne, obíhá předem připravenou metu, dostává časovanou přihrávku od druhého hráče ze zástupu a střílí. (Obr. 15) Cíl: nácvik střelby po zatížení

Obr. 15: Cvičení se střelbou

Cvičení 10 Hráči vytvoří čtveřice. Dva hráči budou útočníci, dva budou pasivní obránci. Útočící hráč začíná cvičení ze strany přihrávkou o zem na druhého útočníka a následně si běží pro přihrávku dle obrázku a střílí. Hráči si mění role. (Obr. 16) Cíl: nácvik přihrávky o zem, střelba

Obr. 16: Cvičení s obránci

29

5 5.1

Tchoukball Charakteristika Tchoukball je kolektivní sport, ve kterém lze nalézt prvky z házené,

volejbalu a baskické peloty. Vznikl jako reakce na častá zranění v kontaktních sportech, proto je tchoukball zcela bezkontaktní sport. Specifikem tohoto sportu je také, že útočící družstvo smí útočit na obě branky, které mají podobu pružných odrážedel. Cílem hry je hodit míč na odrážedlo tak, aby po odrazu dopadlo do hřiště mimo zakázanou zónu, aniž by ho bránící tým zachytil.(Tchoukball [online]) 5.2

Hřiště a vybavení

Dle Táborského (2004, pp. 60-61) se hraje na hřišti tvaru obdélníka o rozměrech 40x20 metrů. Podle aktuálních pravidel tchoukballu je hřiště taktéž obdélníkového tvaru, ale liší se rozměry. Délka je 26-29 metrů, šířka 15-17 metrů. (Tchoukball [online]) Hrací plocha je uprostřed rozdělena na dvě poloviny středovou čárou. Na kratších stranách hřiště jsou koncové čáry. Na každé polovině hřiště je vymezena půlkruhem o poloměru tři metry a se středem v polovině koncové čáry tzv. zakázaná zóna. (Tchoukball [online]) Na každé polovině je uprostřed koncových čar v zakázané zóně umístěna odrážecí plocha (Obr. 17), což je taková malá trampolína s rámem o velikosti 100x100 centimetrů, jenž obsahuje výplet 90x90 centimetrů, který je pružný. Tato odrážecí plocha svírá s podlahou úhel 60°. Tchoukball se hraje s míčem pro házenou. (Táborský, 2004)

Obr. 17: Odrážedlo (Zdroj: http://www.sport-potreby.cz/branky-site-1/odrazedlo-komplet-tchoukball)

30

5.3

Průběh hry Dle Táborského (2004), který popisuje větší plochu hřiště, je v jednu chvíli

na hřišti devět hráčů jednoho družstva. Podle pravidel na (Tchoukball [online]), kde se počítá s menším hřištěm, došlo ke zredukování devíti hráčů na sedm a klasické rozložení hráčů na ploše je 3-1-3, kdy tři hráči stojí na každé polovině u odrážedla a jeden je jakási spojka uprostřed hřiště. Pro hráče je důležité číslo tři. Hráč totiž smí s míčem udělat jen tři kroky, míč smí držet maximálně tři sekundy a družstvo před vystřelením na odrážedlo smí vykonat jen tři přihrávky. Pokud družstvo v tomto limitu nevystřelí, musí hodit míč na druhou polovinu a útočit na druhé odrážedlo. Za chybu se pokládá driblování s míčem, kontakt míče s nohou nebo upadnutí míče na zem. Bránící hráči nesmí bránit útočícímu hráči v pohybu, při přihrávkách, chytání míče při střelbě a taktéž nesmí vstoupit do zakázané zóny. Pokud dojde k porušení pravidel, následuje volný hod z místa, kde k přestupku došlo. (Táborský, 2004) Pokud hráč neporuší žádné z pravidel, může střílet na odrážedlo z jakékoliv pozice, ale nesmí vstoupit do zakázané zóny (po střelbě může dopadnout do zóny). Stejně tak ani odražený míč nesmí dopadnout do zakázané zóny. Pokud by nastala jedna z těchto situací, útočník by netrefil odrážedlo nebo odražený míč by vyletěl mimo hřiště, připisuje si bod bránící družstvo. (Táborský, 2004) Jestliže hráč vystřelí na odrážedlo dle pravidel, míč se odrazí do hřiště a mimo zakázanou zónu a bránící družstvo nestihne míč zachytit, získá útočící družstvo bod. V případě, že bránící tým odraženou střelu zachytí, stává se útočícím družstvem a může útočit. (Tchoukball [online]) Získá-li některý z týmů bod, následuje vhazování, které provede družstvo, jenž bod nezískalo, a to od koncové čáry vedle odrážedla, u kterého k bodu došlo. První útok musí být proveden ke druhému odrážedlu. Hrací doba je 3x15 minut. Družstvo, které za tuto dobu získá větší počet bodů, vyhrává. (Táborský, 2004)

31

5.4 Cvičení Cvičení 1 Hráči utvoří dvojice. a) Jeden z dvojice si klekne, druhý si stoupne naproti něho. Stojící hráč hází míč klečícímu hráči různými způsoby (různou rychlostí, různým směrem). Klečící hráč se snaží míč chytit. Po chycení jej vrací zpět stojícímu hráči. b) Hráči se postaví naproti sebe ve vzdálenosti asi čtyři metry. Jeden hráč má míč, který si vyhodí do vzduchu a ještě před dopadem míče na zem jej odehraje nohou na druhého hráče, který se snaží jej chytnout. Cíl: nácvik chytání míče Cvičení 2 Hráč stojí s míčem v dostatečné vzdálenosti před odrážedlem. Vyhodí si míč do vzduchu a nechá ho dopadnout na zem. Po tomto dopadu hráč míč chytá, udělá maximálně tři kroky a výskok a střílí na odrážedlo. Cvičení lze provádět i ze strany, kdy na odrážedlo hráč neběží přímo, ale asi pod úhlem 45°. Cíl: nácvik střelby, nácvik pravidla tří kroků Cvičení 3 Hráči utvoří šestice a rozestaví se do pomyslného šestiúhelníku (Obr. 18). a) Hráči si přihrávají míč po obvodu tohoto šestiúhelníku. Nejdříve hráče necháme přihrávat si s jedním míčem, poté můžeme přidat druhý případně i třetí míč. b) Hráči běží po obvodu šestiúhelníku a přihrávají si míč. Nyní už nemusí míč putovat po obvodu, ale různě. V průběhu opět můžeme přidávat další míče. Cíl: nácvik přihrávek

32

Obr. 18: Hráči v šestiúhelníku

Cvičení 4 Hráči vytvoří zástup, ve kterém má každý míč, a zaujmou pozici dle obrázku (Obr. 19). Současně jeden z hráčů bude obránce a taktéž zaujme pozici dle obrázku. První hráč v zástupu udělá maximálně tři kroky a výskok a střílí na odrážedlo. Míč odražený od odrážedla se snaží obránce chytit. Obránce po chycení míče se řadí do zástupu a stává se z něj útočník. Hráč, který střílel, se staví na místo obránce. Pro zpestření lze udělat soutěž. Například ten, kdo dá více bodů z deseti střel, vyhrál. Druhá varianta může být o nejlepšího obránce tzn. vyhraje ten, který chytí více míčů z deseti střel. Cíl: nácvik střelby, chytání míče

Obr. 19: Pozice útočníků a obránců

Cvičení 5 Hráči utvoří čtveřice a v této čtveřici utvoří dvojice (dva hráči budou útočníci, dva budou obránci). Všichni čtyři hráči se postaví kolem odrážedla.

33

Útočníci si přihrají mezi sebou a střílí. Obránci se snaží míč chytit. Z útočníků se stávají obránci a z obránců útočníci. (Obr. 20) Lze udělat jako zápas. Vyhraje dvojice, která získá více bodů z deseti pokusů. Bod lze získat tak, že obránci nezachytí míč před dopadem na zem. Cíl: nácvik střelby, nácvik bránění


Cvičení 6 Hráči vytvoří šestice a v této šestici trojice (tři hráči budou útočníci, tři budou obránci). Obránci a útočníci zaujmou pozice dle obrázku (Obr. 21), přičemž hráč A má míč. Na znamení hráči B a C vyběhnou vpřed. Hráč A si vybere jednoho z hráčů B a C a přihraje mu míč. Hráč, který dostane míč, střílí. Obránci musí reagovat na přihrávku od hráče A a zaujímají co nejlepší pozici pro zachycení míče. Lze udělat jako zápas. Vyhraje trojice, které se podaří dát více bodů z deseti pokusů. Bod družstvo získává právě tehdy, když obránci nezachytí míč před dopadem na zem. Cíl: nácvik střelby, zaujímání obranné pozice

Obr. 21: Pozice útočníků a obránců

34

Cvičení 7 Hráči se postaví dle obrázku (Obr. 22), přičemž hráč A má míč zhruba na polovině hřiště. Hráč A zahajuje cvičení přihrávkou na hráče B, který udělá maximálně tři kroky směrem k odrážedlu a přihraje na hráče C, který taktéž udělá tři kroky k odrážedlu, a ten přihraje na hráče D, který střílí po naběhnutí na přihrávku. Pokročilejší cvičenci mohou provádět přihrávky ve výskoku. To znamená, že hráč B udělá s míčem tři kroky a výskok, a právě v tomto výskoku před dopadem přihraje hráči C. Cíl: nácvik útoku


Cvičení 8 Hráči se postaví dle obrázku (Obr. 23). Cvičení zahajuje hráč A, který stojí vedle jednoho odrážedla, přihrávkou na hráče B, který stojí na polovině hřiště. Ten se s míčem otočí o 180° a přihrává na hráče C. Hráč C udělá maximálně tři kroky a přihraje na hráče D, který střílí. Hráč C může ke třem krokům přidat i výskok a přihrát na D ve výskoku. Cíl: nácvik útoku

35

Obr. 23: Útok na druhé odrážedlo

Cvičení 9 Hráči se postaví dle obrázku (Obr. 24). Cvičení zahajuje hráč A přihrávkou na polovinu hřiště, kde stojí hráč B. Hráč B se otočí o 180° a udělá klamavý pohyb, jako kdyby chtěl přihrávat na hráče u druhého odrážedla, znovu se otočí o 180° a přihrává hráči C, který udělá maximálně tři kroky a přihraje na hráče A, který střílí. Cíl: nácvik klamavé přihrávky

Obr. 24: Útok na odrážedlo

Cvičení 10 Hráči utvoří pět zástupů a zaujmou pozici dle obrázku (Obr. 25). Hráč A stojící na polovině hřiště zahajuje cvičení přihrávkou na hráče B. Ten udělá

36

maximálně tři kroky a přihrává na hráče C. Hráč C přihraje na polovinu hřiště hráči A, který se otočí a přihraje na hráče D. Hráč D udělá maximálně tři kroky a přihraje na hráče E. Hráč E přihrává na polovinu hřiště, kde původně stál hráč A, ale nyní už tam stojí další hráč z tohoto zástupu. Hráč A přebíhá do zástupu hráče B, B do zástupu hráče C, C do zástupu hráče E, E do zástupu hráče D, D do zástupu hráče A. Hráči B a D mohou přidat výskok a přihrávku před dopadem na zem. Cíl: nácvik přihrávek, kondiční cvičení

Obr. 25: Průběh přihrávek

37

6 6.1

Faustball Charakteristika Faustball či fistball je hra síťového typu, která připomíná volejbal případně

kombinaci volejbalu a nohejbalu. Cílem hry je dostat míč na polovinu soupeře tak, aby ho druhý tým nebyl schopen vrátit zpět. (Táborský, 2004)

6.2

Hřiště a vybavení Faustball se dá hrát na venkovním většinou travnatém hřišti o rozměrech

50x20 metrů a i v hale, kde hrací plocha je velká 40x20 metrů. V polovině hřiště je středová čára, která rozděluje hrací plochu na dvě stejná území. Rovnoběžně se středovou čárou a tři metry od ní jsou na každé polovině vyznačeny čáry pro podání. Uprostřed nad středovou čárou a dva metry nad zemí je síť, která je široká 8 centimetrů, nebo místo sítě lze použít dvoubarevnou pásku. (Táborský, 2004) Faustball se hraje se speciálním míčem, ale lze ho nahradit například volejbalovým míčem. (Faustball [online])

6.3

Průběh hry Faustballový tým se skládá z osmi hráčů, přičemž pět hraje a tři jsou

náhradníci. Střídání hráčů není omezené a lze ho provést u čáry podání v přerušené hře. (Táborský, 2004) Hrací doba se liší podle propozic soutěží. Turnajový zápas se hraje na 2x10 minut, mistrovský zápas na dva nebo tři vítězné sety, kdy každý set se hraje do 11 bodů. (Faustball [online]) Růžička, Růžičková a Šmíd (2013) uvádějí, že hrací doba je 2x15 minut. Dle Táborského (2004, pp. 88-90) se zápas hraje na dva nebo tři vítězné sety, přičemž jeden set se hraje na dvacet bodů. Také uvádí, že pořadatel smí utkání vymezit časově a to na 2x15 minut na venkovním hřišti nebo 2x10 minut v hale s přestávkou dvě minuty. Hra se zahajuje podáním. Hráč musí mít alespoň jednu nohu v kontaktu se zemí a za podávací čárou. Hráč odbíjí míč po nadhozu. Družstvo, které přijímá podání, má k odbití míče zpět na soupeřovu polovinu k dispozici pouze tři doteky, přičemž každý dotek musí provést jiný hráč. Míč lze odehrát přímo ze vzduchu

38

nebo je možné hrát míč po jednom dopadu na zem. Odbíjet míč se smí pouze zápěstím nebo předloktím. (Růžička, Růžičková & Šmíd, 2013) Jestliže se hráč dotkne jakoukoliv částí těla sítě, míč se dotkne sítě, míč dvakrát po sobě spadne na hrací plochu nebo míč skončí v autu, jedná se o chybu. Jestliže se některý z týmů dopustí chyby, zahajuje tento tým podáním další výměnu a soupeř získává bod. (Faustball [online]) Podobně jako ve volejbalu lze také ve faustballu na síti blokovat a to jen jednou rukou, která je sevřená v pěst. (Růžička, Růžičková & Šmíd, 2013) Za neslušné či nesportovní chování lze udělovat tresty v podobě napomenutí, kdy hráč dostane žlutou kartu, vyloučení, kdy hráč dostane žlutou a červenou kartu současně, nebo diskvalifikace, kdy dostane jen červenou kartu. Vyloučený hráč je ze hry venku na dobu než obě družstva spolu dosáhnou deseti bodů. Při diskvalifikaci hráč již nesmí do utkání zasáhnout, ale smí být nahrazen jiným hráčem. Pokud jeden z týmů úmyslně zdržuje hru, obdrží kapitán tohoto družstva napomenutí. Pokud i po napomenutí družstvo úmyslně zdržuje hru, tak druhé družstvo získává bod. Všechny tyto tresty udělují rozhodčí podle závažnosti porušení pravidel. (Táborský, 2004)

6.4 Cvičení Cvičení 1 Každý hráč má svůj míč. Hráč odbíjí míč předloktím do vzduchu, nechá míč dopadnout na zem a znovu odbíjí do vzduchu. Nejdříve hráč odbíjí pouze předloktím silnější paže, poté pouze předloktím slabší paže a nakonec je po jednom odbití střídá. Cíl: nácvik odbití míče předloktím Cvičení 2 Hráči utvoří dvojice. Ve dvojici budou mít jeden míč. Hráči se postaví naproti sebe a budou si přihrávat tak, že po odbití jedním hráčem míč dopadne na zem a poté ho odehraje druhý hráč z dvojice. Nejdříve necháme dvojice přihrávat si na místě, poté si budou přihrávat v pohybu po tělocvičně. Cíl: nácvik přihrávek

39

Cvičení 3 Hráči vytvoří kruh. Trenér hráče očísluje a určí jednoho hráče, který si stoupne doprostřed kruhu s míčem. Na znamení trenéra vyhodí míč do vzduchu, nechá ho dopadnout na zem a předloktím nebo pěstí ho odbije do vzduchu a zavolá nějaké číslo. Hráč s příslušným číslem jde do středu kruhu, po dopadu míče na zem ho odbije do vzduchu a opět zavolá číslo některého hráče. Hráč, který odehraje míč, se řadí zpět do kruhu. Cíl: nácvik techniky odbíjení Cvičení 4 Hráči utvoří dvojice. Hráči z dvojice se postaví asi pět metrů od sebe čelem k sobě. Jeden z hráčů bude přihrávat druhému hráči na smeč a zároveň se bude snažit tuto smeč vybrat. Druhý hráč z dvojice bude smečovat tak, aby druhý hráč měl šanci tuto smeč vybrat. Cíl: nácvik smeče, nácvik přihrávky na smeč, nácvik výběru smeče Cvičení 5 Hráči utvoří dvojice. Mezi každou dvojici umístíme dvě mety podle obrázku (Obr. 26). Hráč A má míč a hází ho dle libosti k jedné metě (u mety by se měl odrazit od země). Hráč B musí reagovat na míč a snažit se ho vybrat. Cíl: nácvik vybírání míče

Obr. 26: Umístění met

Cvičení 6 Hráči utvoří dvojice. Hráči mají před sebou v prostoru umístěny tři mety podle obrázku (Obr. 27). Hráči stojí za sebou, oba čelem k metám. Hráč A, který

40

je od met vzdálenější, má míč a bude zahajovat cvičení tak, že si vybere jednu ze tří met a hodí hráči B přes hlavu míč tak, aby letěl k metě, kterou si vybral. Hráč B reaguje na míč a snaží se ho vybrat před jeho druhým dopadem na zem. Cíl: nácvik vybírání míče, rozvoj reakčních schopností

Obr. 27: Mety v prostoru

Cvičení 7 Hráči utvoří dvojice a postaví se dle obrázku (Obr. 28). Hráč A zahajuje cvičení přihrávkou na hráče B. Hráč B přihrává na smeč k síti hráči A, který mezitím přiběhl k síti. Hráč A smečuje. Po dvou smečích hráče A si hráči mění role. Cíl: nácvik smeče, nácvik přihrávek

Obr. 28: Smeč po přihrávce

41

Cvičení 8 Hráči utvoří trojice a zaujmou pozice dle obrázku (Obr. 29). Cvičení zahajuje hráč A přihrávkou na střed, kam přiběhne hráč B, který přihrává na smeč hráči C. Hráč A se posouvá na místo hráče B, hráč B na místo hráče C, hráč C na místo hráče A, a bude zahajovat nové kolo. Cíl: nácvik přihrávek, nácvik smeče

Obr. 29: Útok trojice

Cvičení 9 Hráči se postaví dle obrázku (Obr. 30). Cvičení zahajuje hráč A podáním do zadní části hřiště. Hráč B by měl vybrat toto podání a současně přihrát hráči C (to vše jedním odbitím). Hráč C přihrává na smeč hráči D. Hráč D smečuje. Hráč A se posouvá na místo hráče B, B na místo hráče C, C na místo hráče D, D na místo hráče A. Cíl: nácvik vybírání podání, nácvik přihrávek, nácvik smeče


42

Cvičení 10 Na jedné polovině hřiště vyznačíme dva čtverce podle obrázku (Obr. 31). Hráč s míčem se snaží podáním trefit do jednoho z těchto čtverců. Lze udělat i soutěžní formou. Například ten, kdo vícekrát z deseti pokusů trefí jeden ze čtverců, vyhrál. Cíl: nácvik podání

Obr. 31: Umístění čtverců

43

7

Softbal

7.1 Charakteristika Softbal je pálkovací sportovní hra, která vznikla úpravou baseballových pravidel. Proti baseballu je softbal bezpečnější, proto je vhodný pro začátečníky a rekreační hráče. Také je méně náročný na prostor a vybavení. Další výhodou softbalu je, že ji můžou hrát muži i ženy. (Süss, 2003)

7.2 Hřiště a vybavení Hřiště (Obr. 32), které se skládá z vnitřního a vnějšího pole, je tvaru pravoúhlé kruhové výseče o poloměru 53-76 metrů. Vnitřní pole je čtvercového tvaru o straně 18 m, v jehož rozích jsou gumové mety, které mají tvar čtverce o straně 38 cm. Výjimkou je domácí meta, která má tvar pětiúhelníku, a meta pro nadhoz, která je umístěna uprostřed vnitřního pole. (Růžička, Růžičková & Šmíd, 2013) Pálka je dlouhá maximálně 86,36 cm a v nejširším místě nesmí průměr přesahovat 5,72 cm. Softbal se hraje s koženým míčem o obvodu asi 30,5 cm a váze od 178 do 198,4 g. Dalším vybavením je přilba, která je povinná pro pálkaře, a to i při běhu po metách. Hráči v poli musí mít speciální rukavice. Přilba s maskou a chráničem krku, chránič hrudníku a chrániče holení jsou povinné pro zadáka. (Süss, 2003)

Obr. 32: Hřiště (Zdroj: http://praha8.cz/Mistrovstvi-Evropy-v-softballu-zen-1.html)

44

7.3 Průběh hry Družstvo posílá do hry devět hráčů, přičemž tito hráči plní specifické funkce podle situací, které nastanou ve hře. Rozlišujeme hru v obraně (v poli) a hru v útoku (na pálce), kam hráči nastupují postupně podle stanoveného pořadí. Během utkání se role v obraně a útoku mění. Této jedné výměně se říká směna a utkání se hraje na sedm směn. Při zahájení hry jedno družstvo nastupuje do obrany a druhé do útoku. Pálkař se pokouší odehrát nadhozený míč. Při úspěšném odpalu dovnitř hřiště se snaží doběhnout alespoň na první metu, může ovšem i pokračovat k následujícím metám. Na získané metě může pálkař počkat na odpal dalšího pálkaře a poté opět pokračovat v obíhání met. Pokud hráč postupně oběhne všechny mety a dostane se na domácí metu, získá jeho družstvo bod. Běžci se na metách nesmí předbíhat a je zakázáno, aby dva hráči stáli na jedné metě. Hráči v obraně se snaží útočníky tzv. vyautovat. Hráč je aut, pokud hráč v poli chytí odpálený míč přímo ze vzduchu, polaři po odpalu dopraví míč na první metu dřív, než jí dosáhne pálkař, polař se míčem dotkne běžce mezi metami nebo polaři zavřou metu, kterou pálkař vynechal. Důležitým hráčem obrany je nadhazovač, který nadhazuje míč do předepsaného pole pro odpal. Správnost nadhozů kontroluje rozhodčí a dělí je na dobré a špatné. Při dobrém nadhozu míč letí zónou mezi podpažím a koleny pálkaře a nad domácí metou. V případě, že pálkař dobrý nadhoz nezasáhne, rozhodčí hlásí strike. Při špatném nadhozu (všechny ostatní) rozhodčí hlásí ball. Nadhoz je počítán za dobrý, jestliže se pálkař pokusí o odpal. Jestliže pálkař dosáhne čtyř ballů, získává první metu zdarma a odpalovat jde další člen družstva. Jestliže pálkař dosáhne tří striků, je aut. Při součtu tří autů dochází ke směně. Vítězí družstvo, které nasbírá více bodů. (Růžička, Růžičková & Šmíd, 2013)

7.4 Cvičení Cvičení 1 Hráči utvoří dvojice. Dvojice si přihrává míč na různé vzdálenosti v pohybu i na místě Cíl: nácvik přihrávek

45

Cvičení 2 Trojice hráčů se postaví dle obrázku (Obr. 33). Hráč s míčem přihrává prostřednímu hráči, který se otáčí a přihrává hráči na druhém kraji. Celé se opakuje z druhé strany. Cíl: nácvik přihrávek, obrat s přihrávkou

Obr. 33: Postavení trojice

Cvičení 3 Hráči utvoří čtyři zástupy dle obrázku (Obr. 34). Cvičení zahajuje hráč A přihrávkou po zemi na hráče B, který míč chytá a hází na hráče C. Hráč C přihrává míč po zemi na hráče D, který hází do zástupu, ve kterém stál hráč A. Hráč, který odehraje míč, přebíhá do nejbližšího družstva proti směru hodinových ručiček. Cíl: nácvik přihrávek, sbírání míče ze země

Obr. 34: Průběh přihrávek

Cvičení 4 Hráči vytvoří kruh. Trenér každému z nich určí číslo. Jeden z hráčů si stoupne do středu kruhu s míčem, vyhodí míč asi metr do vzduchu a vykřikne číslo některého hráče. Poté zaujme pozici na obvodu kruhu. Hráč, jehož číslo zaznělo, musí míč chytit, než dopadne na zem. Pokud ho chytí, opakuje se cvičení, až dokud někomu míč nespadne. Hráči, kterému míč spadne, buď udělíme nějaký trest, nebo mu trenér počítá trestný bod a po skončení cvičení hráč s nejvíce trestnými body dostane trest. Cíl: nácvik chytání míče, rychlost reakce

46

Cvičení 5 Hráči se postaví do zástupu bez softbalových rukavic. Trenér si stoupne asi čtyři metry před zástup a hází tenisový míč prvnímu hráči v zástupu, který jej musí chytit neházející rukou. Hráč po chycení hází míč zpět trenérovi a řadí se na konec zástupu. Trenér hází míč různými způsoby (například s odrazem od země, spodní oblouk atd.). Cíl: nácvik chytání Cvičení 6 Dva hráči stojí u stěny podle obrázku (Obr. 35). Jeden z hráčů má tenisový míč, druhý je ke stěně otočený zády. Hráč s míčem dá znamení a hází míč proti stěně. Druhý hráč na znamení se otáčí, chytá míč a nyní bude házet proti stěně on. Cíl: nácvik chytání, rychlost reakce

Obr. 35: Cvičení s házením o stěnu

Cvičení 7 Hráči vytvoří zástup, ve kterém je první hráč A. Trenér a hráč B zaujmou pozici vzhledem k hráči A dle obrázku (Obr. 36). Cvičení zahajuje hráč A přihrávkou na hráče B. Poté hráč A vybíhá proti trenérovi, který mu posílá po zemi přihrávku. Hráč A ji sbírá ze země, přihrává hráči B a obíhá metu. Až oběhne metu, dostává přihrávku od hráče B a přihrává prvnímu hráči v zástupu, ze kterého začínal. Cíl: nácvik přihrávek a chytání míče v pohybu

47


Cvičení 8 a) Dvojice hráčů s volejbalovým míčem. Jeden hráč hází druhému vysoký míč, který mu jej musí hlavičkou vrátit zpět. Cíl: nácvik správného postavení při chytání míčů z velké výšky b) Dvojice hráčů s létajícím talířem. Jeden hráč hází talíř tak, aby druhý hráč byl schopen jej doběhnout a chytit před dopadem na zem. Cíl: nácvik dobíhání míče Cvičení 9 Hráči se postaví dle obrázku (Obr. 37). Na znamení trenéra hráč A hází míč na hráče B. Ve stejný okamžik startuje hráč C, jehož úkol je oběhnout prostřední metu a dostat se zpět k metě, u které začínal, aniž by ho dohonil a otečkoval hráče B, který startuje po tom, co dostane přihrávku od A. Cíl: nácvik rychlého běhu na mety, nácvik tečkování

Obr. 37: Postavení hráčů

Cvičení 10 Dvojice hráčů. Jeden z dvojice nadhazuje. Druhý je v pozici pro odpal. Po nadhozu hráč míč neodpaluje, ale pouze se snaží nastavit pálku tak, aby ji míč trefil. Cíl: nácvik trefování míče po nadhozu

48

8

Badminton

8.1 Charakteristika Badminton je sportovní hra síťového typu. Rychlost míčku může dosáhnout až 300 km/h, proto se řadí mezi nejrychlejší sporty na světě. (Růžička, Růžičková & Šmíd, 2013)

8.2 Hřiště a vybavení Hřiště (Obr. 38) je obdélníkového tvaru s rozměry 13,4x5,18 m. Pro čtyřhru má stejnou délku, ale šířka je 6,1 m. Hřiště je sítí rozděleno na dvě poloviny. Na každé polovině je vyznačeno pravé a levé podávací pole. (Keníž, 1988) Hraje se s míčkem, který je buď ze syntetických, nebo přírodních materiálů s korkovou hlavou. Raketa má délku maximálně 68 cm, šířku maximálně 23 cm a má syntetický výplet. (Růžička, Růžičková & Šmíd, 2013)

Obr. 38: Hřiště (Zdroj: http://www.badminton-teplice.cz/wp-content/uploads//hriste_dvouhra.jpg)

8.3 Průběh hry Stejně jako v tenise, lze hrát dvouhru či čtyřhru. Hraje se na dva vítězné sety, přičemž hráč, který dosáhne jako první 21 bodů, vyhrál set. Hra začíná podáním jednoho z hráčů, kdy podávající a přijímající stojí v protilehlých polích.

49

Podání se pravidelně opakuje na pravém a levém poli podání. Hráč nemá nárok na opravu špatného podání. Za dobré podání se považuje, jestliže v okamžiku zasažení je míč pod úrovní pasu hráče a zasažený míč jde přes síť do protilehlého pole. Za chybu se nepovažuje ani teč sítě, pokud míč pokračuje na soupeřovu půlku. Pokud míč spadne do autu, nepřejde síť nebo projde pod či skrz, dotkne se stropu, stěn nebo těla, je udeřen dvěma údery po sobě stejným hráčem nebo spoluhráčem, je to považováno za chybu a soupeř provinilého hráče získává bod. Za chybu se také považuje dotyk sítě raketou, tělem nebo přesah nad či pod sítí na soupeřovu polovinu. (Růžička, Růžičková & Šmíd, 2013)

8.4 Cvičení Cvičení 1 Hráč na místě odpaluje míč do vzduchu nad sebe. Volí různé výšky. Cíl: nácvik techniky, získání citu pro míč Cvičení 2 Hráči utvoří dvojice. Ve dvojici si přihrávají spodním nebo horním úderem, střídají forhand a backhand, mění vzdálenosti. Cíl: nácvik odpalu míče Cvičení 3 Hráči utvoří dvojice. Stoupnou si k síti tak, že každý bude na jiné půlce. Zároveň by měli stát mezi sítí a čárou pro podání. Hráči si budou přes síť přihrávat. Lze omezit tím, že hráči nesmí odehrát míč dřív, než bude pod úrovní horního okraje sítě. Cíl: nácvik úderů přes síť při krátkých míčích Cvičení 4 Na kurtu rozmístíme čtyři mety dle obrázku (Obr. 39), které buď očíslujeme, nebo je barevně rozlišíme. Hráč stojí uprostřed tohoto pomyslného čtverce. Trenér řekne číslo mety (barvu). Hráč reaguje, obíhá příslušnou metu, a co nejrychleji se vrací do původní pozice. Nejdříve necháme hráče k metám

50

normálně běhat, poté už musí hráč stále být čelem k síti. Lze také přidat odehrání míče vždy při doběhu hráče do původní pozice. Cíl: nácvik pohybu po kurtu

Obr. 39: Umístění met

Cvičení 5 Hráč se pohybuje ve čtverci vymezeném metami jako na obrázku. Trenér hází tenisák různými způsoby do čtverce a hráč uvnitř ho musí chytat rukou, ve které normálně drží raketu. Cíl: pohyb po kurtu, nácvik postavení pro backhandový a forhendový úder Cvičení 6 Z dvojice hráčů se každý postaví z jedné strany sítě. Jeden má v ruce asi šest míčků a postupně je hází přes síť druhému z dvojice, který je odehrává zpět přes síť. Hráč, který hází míče, libovolně volí stranu, na kterou bude házet (forhand, backhand). Cíl: rychlost reakce, nácvik úderů Cvičení 7 Trenér různě rozmístí v podávacím poli mety. Hráč postupně podává a snaží se trefit všechny mety. Lze hrát i jako soutěž, ten, kdo trefí více met z pěti pokusů, vyhrál. Cíl: nácvik podání Cvičení 8 Dvojice hráčů, přičemž každý stojí na jedné polovině kurtu. Jeden z dvojice zahrává vysoký míč přes síť. Druhý z dvojice smečuje. První z dvojice se může, ale nemusí, pokusit smeč vybrat. Cíl: nácvik smečování 51

Cvičení 9 Na kurtu umístíme metu dle obrázku (Obr. 40). Hráč A stojí u mety. Cvičení zahajuje hráč B podáním, které směřuje do přední části podávacího pole. Hráč A reaguje a snaží se míč odehrát přes síť. V případě úspěšného i neúspěšného pokusu opět běží k metě a znovu se snaží vybrat podání, které mezitím opět provedl hráč B. Hráč A by měl celkem třikrát vybírat podání, poté střídáme hráče. Cíl: nácvik vybírání krátkého úderu, kondiční cvičení


Cvičení 10 Na kurtu umístíme metu dle obrázku (Obr. 41). Výchozí pozice hráče A je uprostřed kurtu. Na znamení trenéra hráč A startuje k metě, které se musí dotknout, a běží do zadní části kurtu odehrát vysoký míč, který mu tam mezitím zahrál hráč B. Po odehrání se hráč A opět běží dotknout mety a zpět. Celé opakujeme třikrát. Cíl: nácvik úderů ze zadní části kurtu, kondiční cvičení


52

9

Závěr V práci se zabývám netradičními hrami a méně známými sportovními

hrami. Myslím si, že tyto hry jsou pro žáky skvělým zpestřením školní tělesné výchovy a z vlastní zkušenosti vím, že je často baví víc než hry tradiční, které již dobře znají. V první části jsou popsány pojmy, které se běžně používají jako například hra či sport. Definice těchto pojmů nejsou snadné, přesto zde jsou uvedeny. Podrobněji také uvádím dělení her a dělení sportovních her. Jak hry, tak i sportovní hry se dají dělit podle různých kritérií. Není tedy snadné určit, které dělení je nejlepší. Z tohoto důvodu uvádím různá dělení od různých autorů. V dalších částech popisuji jednotlivé hry. U každé uvádím charakteristiku, potřebné vybavení a průběh. Hry jsem vybíral tak, aby se vzhledem k materiálnímu vybavení a prostoru daly realizovat ve školní tělesné výchově. Taktéž popisuji a obrázkem doplňuji průpravná cvičení, která by mohla posloužit učitelům a trenérům jako inspirace pro jejich práci. Existuje ještě mnoho sportovních her, které u nás nejsou příliš známé. Pravidla většiny netradičních her byla popsána v různých publikacích, ale průpravná cvičení k těmto hrám zatím většinou chybí. Proto i tato práce může sloužit jako inspirace pro vytvoření sborníků průpravných cvičení a her k netradičním hrám.

53

10 Seznam použitých zdrojů Literatura 1) Argaj, G. (2009). Pohybové hry pre telesnú a športovú výchovu. (1. vyd., 83 s.) Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislavě. 2) Hrkal, J., & Hanuš, R. (2007). Zlatý fond her: hry a programy připravené pro kurzy Prázdninové školy Lipnice. (4. vyd., 165 s.) Praha: Portál. 3) Keníž, A. (1988). Bedminton. (1. vyd., 84 s.) Bratislava: Šport. 4) Matoušek, J., & Touš, V. (1970). Sportovní hry. (1. vyd., 147 s.) Brno: UJEP Brno. 5) Nykodým, J. (2006). Teorie a didaktika sportovních her. (1. vyd., 118 s.) Brno: Masarykova univerzita. 6) Příhoda, V. (1967). Ontogeneze lidské psychiky. (1. vyd., 234 s.) Praha: SPN. 7) Rovný, M. (1981). Funkcia pohybovej hry v životě člověka. In: Acta Facultatis Educationis Physicae UC. Bratislava: Univerzita Komenského 8) Růžička, I., Růžičková, K., & Šmíd, P. (2013). Netradiční sportovní hry. (1. vyd., 157 s.) Praha: Portál. 9) Süss, V. (2003). Softball a baseball: technika, herní situace, pravidla. (1. vyd., 113 s.) Praha: Grada. 10) Táborský, F. (2004). Sportovní hry. (1. vyd., 159 s.) Praha: Grada. 11) Zapletal, M. (1995). Velká encyklopedie her. (2. vyd., 623 s.). Praha: Leprez. Internetové zdroje 1) CfA

CZECH

faustball:

Faustball

[online].

Retrieved

http://www.faustballczech-cfa.cz/clanky/co-je-faustball.html

from:

(accessed

April 4, 2015) 2) Český svaz kin-ballu: Kin-ball [online]. Retrieved from: http://kinball.cz/co-je-kin-ball (accessed February 26, 2015)

54

3) Stránky českého tchoukballu: Tchoukball [online]. Retrieved from: http://www.tchoukball.cz/o-tchoukballu/co-je-tchoukball/74_co-jetchoukball.html (accessed March 25, 2015) Elektronické dokumenty 1) Pětivlas, T. (2004). Sportovní hry: Hra a její atributy. Retrieved from: https://is.muni.cz/el/1451/jaro2012/nk1107/um/sportovni_hry.ppt (accessed April 14, 2015)

55

11 Seznam obrázků Obr. 1: Družstva kolem míče .................................................................... 18 Obr. 2: Umístění cílových čtverců ............................................................ 19 Obr. 3: Umístění hráčů kolem míče .......................................................... 19 Obr. 4: Pozice trenéra a družstva .............................................................. 20 Obr. 5: Korfbalový koš .............................................................................. 22 Obr. 6: Průběh cvičení ............................................................................... 24 Obr. 7: Kruh hráčů .................................................................................... 24 Obr. 8: Očíslování hráčů ........................................................................... 25 Obr. 9: Umístění met a průběh cvičení...................................................... 26 Obr. 10: Pozice zástupů ............................................................................. 26 Obr. 11: Umístění met kolem koše............................................................ 27 Obr. 12: Pozice trojic vzhledem ke koši.................................................... 27 Obr. 13: Průběh cvičení ............................................................................. 28 Obr. 14: Průběh cvičení ............................................................................. 28 Obr. 15: Cvičení se střelbou ...................................................................... 29 Obr. 16: Cvičení s obránci......................................................................... 29 Obr. 17: Odrážedlo .................................................................................... 30 Obr. 18: Hráči v šestiúhelníku................................................................... 33 Obr. 19: Pozice útočníků a obránců .......................................................... 33 Obr. 20: Průběh cvičení ............................................................................. 34 Obr. 21: Pozice útočníků a obránců .......................................................... 34 Obr. 22: Průběh cvičení ............................................................................. 35 Obr. 23: Útok na druhé odrážedlo ............................................................. 36 Obr. 24: Útok na odrážedlo ....................................................................... 36 Obr. 25: Průběh přihrávek ......................................................................... 37 Obr. 26: Umístění met ............................................................................... 40 Obr. 27: Mety v prostoru ........................................................................... 41 Obr. 28: Smeč po přihrávce ....................................................................... 41 Obr. 29: Útok trojice ................................................................................. 42 Obr. 30: Průběh cvičení ............................................................................. 42 Obr. 31: Umístění čtverců ......................................................................... 43

56

Obr. 32: Hřiště ........................................................................................... 44 Obr. 33: Postavení trojice .......................................................................... 46 Obr. 34: Průběh přihrávek ......................................................................... 46 Obr. 35: Cvičení s házením o stěnu........................................................... 47 Obr. 36: Průběh cvičení ............................................................................. 48 Obr. 37: Postavení hráčů ........................................................................... 48 Obr. 38: Hřiště ........................................................................................... 49 Obr. 39: Umístění met ............................................................................... 51 Obr. 40: Průběh cvičení ............................................................................. 52 Obr. 41: Průběh cvičení ............................................................................. 52

57

Resumé V práci se věnuji netradičním hrám. Cílem bylo vytvořit průpravná cvičení a hry k vybraným netradičním hrám. V první části se věnuji základním pojmům, dělením her a sportovních her. V dalších

částech

uvádím

charakteristiku,

vybavení,

průběh

a

cvičení

k jednotlivým hrám. Výsledkem mojí práce je soubor deseti průpravných cvičení doplněných nákresy ke každé z následujících šesti netradičních her: kin-ball, korfbal, faustbal, tchoukball, softbal, badminton.

Summary In the thesis deals with non-traditional games. The aim was to create training exercises and games to the selected non-traditional games. The first part deals with basic concepts, division games and sports games. In other parts characteristics, equipment, process and practice the various games. The result of my thesis is a set of ten training exercises supplemented by drawings for each of the following six non-traditional games: kin-ball, korfball, faustbal, tchoukball, softball, badminton.

58

Netradiční hry a méně známé sportovní hry na středních školách. Bakalářská práce

Recommend Documents