Nepojmenovaný Ostravský projekt (80 procent)
Tomáš Fojtík červenec 2011 1.
Eduard a Radek (řídí) jedou ve starším, na svou dobu luxusním autě, Je podvečer, projíždějí centrem města. Eduard si během konverzace občas náhodně mne přemýšlivě nos a koutek pusy. Radek vytahuje nechápavě jedno obočí nahoru. RADEK Stejně nechápu, že se na to nevysereš. EDUARD Víš co. Zahazovat nevyužitý skill je přece jenom mrhání prostředky. RADEK Já měl být touhle dobou už dávno na baru s jednou holkou a ty si vymyslíš takovouhle debilní výmluvu... Nějací amatéři. EDUARD Nedá se svítit, slavné kapely většinou nepřijímají kytaristy na volné noze jen tak. Se k tomu musí každý nějak propracovat. RADEK Jo a ty se budeš propracovávat někde na kraji Ostravy s partou zastydlých buzíků. Eduard chvíli zamyšleně mlčí. Radek mu na křižovatce, kde se dívá doprava na projíždějící auta věnuje opovržlivý pohled, kterým jinak kouká na bezdomovce a žebráky. EDUARD Zkusit se musí všechno. Když to nebude mít potenciál, tak budu hledat dál co už. Ani nevíš kolik bab mají takoví kytaristi jen v posraných zábavových kapelách někde na vesnici. Tihle „buzíci“ by přitom měli být úplně jiný level. Radek se trochu dotčeně ušklíbne. Auto zdálky přejíždí do poslední zatáčky. V této ulici není skoro žádné pouliční osvětlení, cesta není asfaltovaná. Zastaví u osamocené boudy, ze které se ozývá tlumené dunění bubnů a basy. V jednu chvíli se hudba zastaví a ozve se tlumený smích dvou chlapů. Jeden pisklavý a nepřirozený, druhý výrazný a „trendový.“ 2. Jsme v boudě, kde kapela zkouší. Očividně v ní není moc místa a vypadá to, že i když jsou bicí umístěné velmi skromným způsobem, až za nimi Standa občas rukou zavadí o sousední polici, přesto zabírají od oka 1/3 celkového prostoru zkušebny. Na zdech jsou nabité papírové obaly od vajíček jako tlumič odrazu
zvuku do mikrofonu. Na mnoha místech chybí a jsou místo nich na stěně jen flekaté koberce. Výzdoba zkušebny je skromná. Jen v jednom rohu místnosti u dveří, kterými se přichází, je pár fotek z očividně prázdných koncertů, na kterých členové kapely různě pózují a pitvoří se do legračních grimas. Se Standou je v boudě akorát Kryštof, který má oblečený nějaký výrazný prvek. Zrovna spolu jamují. Kryštof před změnou vždy pohledem pokyne Standovi na znamení, ten dychtivě přechází přechodem nebo sérií meziher do adekvátního rytmu. Po druhé změně Kryštofovi ujednou prsty a zahraje falešně, bicí se zuřivě rozbubnují a zastaví. Oba se hlasitě zasmějí. (napojení na konec scény 1.) KRYŠTOF Jauvajs, tohle jsem trošku nevychytal. STANDA Dobré to bylo, dobré až na to zaškobrtnutí. KRYŠTOF Moc ty rytmy přehazuješ, kamaráde. V jednu chvíli jsem myslel, že jsem úplně mimo a bylo to přitom pěkně hustý. STANDA Já ti vždycky pomůžu přechodem, když to půjde, víš co. KRYŠTOF Kdyby to bylo tak jednoduchý jako v té hře, kde ti lítaj tlačítka a je to i s obrázky, Ono né. Takhle aby měl člověk místo hlavy databanku. STANDA Nebo jako dva telepati. KRYŠTOF Jo. Basa a bicí napojený na sebe. Nechci ti nic říkat, kamaráde, ale jestli chceme být dobří, musíme si s těmi nástroji rozumět líp než s ženskýma. STANDA Já už to tak dávno mám. KRYŠTOF Ty seš ocas. Něco bouchne směrem u dveří. Oba dva se otočí. Do zkušebny vchází Eduard s elektrickou kytarou v obalu na zádech. Na moment si velmi překvapeně prohlíží místnost. Své emoce ale rychle zakryje, podívá se na Standu s Kryštofem a s úsměvem k nim přistupuje. EDUARD
Nazdar chlapi, je tady Standa? STANDA To jsem já, ahoj. Standa se zbrkle zvedne a neuvědomí si, že má kolem sebe natěsno bicí. Tak do nich omylem kopne a cestou k Eduardovi vyvrátí ještě jeden stojan. KRYŠTOF Čau, ty hraješ na kytaru? EDUARD Ehm, pokouším se. STANDA Těší mě, ty jsi Eduard? EDUARD Jo Eduard, čaaau. KRYŠTOF Nazdar, já jsem nějakej Kryštof. EDUARD Ostatní tu nejsou? KRYŠTOF Jsou to neschopáci. STANDA Oni se omlouvají, ale mají doma hodně práce. Možná to stihne Pepa, ten hraje na klávesy. KRYŠTOF To se máš na co těšit. Nechci ti nic říkat, kamaráde, ale Pepa je z kapely úplně největší žalud. Kdyby neuměl dobře hrát, ani si tu nevrzne. EDUARD Díky za update. STANDA Kryštof trochu přehání. Nemysli si o nás, že jsme blbci. Máme to tady skromě zařízené, každý jsme trochu jiný, ale nakonec se vždycky domluvíme, že? KRYŠTOF Hehe, ty jsi šulin. Na moment se rozhostí ticho. Eduard dovedně zkrývá své zklamání z
prvního dojmu. Vnitřně je rozhodnutý, že jim dá aspoň jednu šanci a zahraje si s nimi něco krátkého. Nevědomky přitom vytáhne mobil, podívá se na nicneříkající displej a strčí jej zase zpátky. EDUARD Nic se neděje, S basou a bicíma už stejně nikoho dalšího nepotřebujeme, že? KRYŠTOF Jasně, dáme nějakej rokec než přijdou ti dva blbci. Standa dychtivě přikyvuje. A řítí se opět nešikovně za bicí. Eduard mezitím vytahuje kytaru. Kryštof si jej mlčky prohlíží, zatímco Standa začíná bubnovat. Po chvilce se k němu s basou připojí a po další chvilce váhání je oba doplňuje i Eduard. 3. Nacházíme se v jednom moderním baru, kde Radek popíjí víno s hezkou holkou. V místnosti hraje v pozadí nějaký house beat, o bar se stará někdo mladý a velmi stylově oblečený, stejně jako všichni ostatní zákazníci, kterých je kolem 10ti. Svou energickou konverzací a častým přecházením mezi sebou navozují dojem rušné atmosféry. Většina z nich se očividně zná. RADEK A tak se ho ptám, co je to sakra za čuráky, když se baví povečerech v boudě hraním těch kokotin? Jako nelíbí se mi ani trochu tenhle jeho nový přístup. HEZKÁ HOLKA Tak to nech být. Radek se ohlédne jakoby zaslechl něco zajímavého a rychle se otočí zpátky. Ve tváři má trochu zhnusený výraz. Uviděl Františka. RADEK Už je tady zase. Říkal jsem ti, že mám nového kámoše? To je pěkný retard. HEZKÁ HOLKA Který? RADEK Tamten úleťák. Když jsme tu seděli s Eduardem minule, tak k nám přišel, že chce zapálit cigáro. Sednul si, objednal si pivo a začal vykládat nějaké sračky o tom kolik bab sbalil a že je na tajné misi. Měl jsem chuť ho poslat do prdele, ale Eduard toho vypil nějak moc, tak se s ním začal bavit a nakonec jsme takhle chlastali až do noci.
Od té doby se za mnou furt sere. Asi mu řeknu rovnou, že je to píča. HEZKÁ HOLKA Hehe, vy jste paka. RADEK A ty dneska hezky voníš. Radek vezme hezkou holku za ruku a přitáhne si ji mlčky k sobě. Opodál něco František vypráví svému spolusedícímu, zuřivě u toho gestikuluje a směje se. Jeho spolusedící očividně reaguje jen tak aby jej neurazil. 4. František vychází z baru trošku pod parou. Těsně za dveřmi se otočí a ještě zavolá dovnitř skrz dveře. FRANTIŠEK Hej, tak se zítra zastav! S tím linuxem to zpytlíkujem. Vezmu sebou radši i instalačku Windows. Čáááu. Vchází do osvětlené ulice někde v centru města. Kolem dokola se to hustě hemží lidmi, kteří ten večer odcházejí z diskoték a hospod. Jsou mezi nimi hloučky hezkých holek a párů, zaklesnutých do sebe. František si jich očividně příliš nevšímá, kráčí zvesela a spokojeně se za chůze pohupuje. 5. Je ráno, teprve svítá. Nacházíme se v malém, až pedantsky upravené dílně autoservisu. Vybavení je skromné, ale srovnané, všechny klíče v pouzdrech, součástky v policích v pravém úhlu, větší přístroje vrozích místnosti s úhledně srolovanou kabeláží atd. Pan Prokeš vchází dovnitř. V ruce drží nové těsnění motoru a kusem hadru jej utírá. Obchází kolem dokola staré auto, kterému lak pomalu koroduje. Kouká se na něj ze všech stran jakoby jej analyzoval. A k sobě promluví. PROKEŠ To jsou teda k šefty. Kde ten kluk sakra vězí? V tu chvíli se pootevřou vrata dílny a dovnitř vejde František. FRANTIŠEK Dobrý, pane Prokeš.
PROKEŠ No čau, dneska jsme zaspali? FRANTIŠEK To víte, včera jsem na Stodolní narazil na pěknou kočku. PROKEŠ Ále ále, kdybys nekecal. FRANTIŠEK No fákt, klidně vám ukážu smsku co mi poslala. PROKEŠ To je dobré, Františku, já ti věřím. Ale teď se převlíkni, udělej nám kafe a pusť se tady do toho auta. Pán chce vyměnit olej, ale má něco s guferem, které musíš taky vyměnit, tady máš. A ne abys u toho tady nadělal bordel. Dílna bude hezky urovnaná, jasné? Prokeš podá Františkovi těsnění. FRANTIŠEK Ano, pane Prokeš. PROKEŠ Jo abych nezapoměl. Mluvil jsem s tvojí maminkou. Nechává si u mě, ehm, kolo na spravení a prý ti přinese odpoledne oběd, takže dneska žádné pokuřování, jasné? Řekl jsem jí, že to máš u mě zakázané. František dychtivě přikývne a zklamaně se na moment zamyslí. Začne do sněhově bílé rychlovarné konvice nalévat vodu v průzračně čistém umyvadle. Prokeš mezitím odejde do vedlejší místnosti, sedne si za stůl k počítači a zapálí si cigaretu. 6. Nacházíme se před zkušebnou o pár dnů později. Divák by to měl poznat podle toho, že je Kryštof úplně jinak oblečen a má jinak upravené vlasy. Standa vypadá úplně stejně jako v předchozím vstupu. Stojí venku a zatímco společně konverzují, Kryštof kouká napůl zasněně do dálky a popíjí ze značkové třetinky lahvového piva. Standa pije džus z krabice. KRYŠTOF Řeknu ti, kamaráde, že to vypadá zatím dost dobře. Když říkal, že by tohle měla být jeho první kapela... si vzpomínám když jsem to zkoušel já poprvý, měl jsem dřevěné prsty a úplně jsem propotil svojí novou hedvábnou košili. S takovýma koláčema pod
paží bych mohl odhánět mouchy. A on úplně v pohodě, se tvářil jakoby právě přijel z turné pozdravit starý kámoše. STANDA Jsem zvědav co na něj řekne Pepa. KRYŠTOF Volal jsi mu, že má dnes přijít? STANDA Jo, řekl jsem mu, že máme dobrého kandidáta na kytaru, tak ať to přijde zhodnotit. KRYŠTOF Už tady nebyl tejden, frajírek. Plná huba keců a na zkoušky nechodí. Před zkušebnu vjíždí silná motorka a parkuje přesně mezi vytuněným postarším autem a skůtrem, jakoby tam na něj volné místo čekalo. Jindra si sundá helmu, po vysednutí motorku letmo zkontroluje a pohladí. Poté vykročí směrem k boudě, před níž stojí Kryštof se Standou. JINDRA Čau. STANDA a KRYŠTOF Čau. JINDRA Tak prý nám přibyl nový loupežník. Pepa mi volal, asi se na něj moc těší. KRYŠTOF Ještě neříkej hop. JINDRA A je dobrý? Protože posledně to stálo za pendrek. Vodíte sem samé nemehla a jen ztrácíme čas. STANDA Jojo, to půjde. KRYŠTOF Máš připravený nový samply? Mohli bychom si ještě projet tu skladbu ať před Eduardem aspoň vypadáme jako sehraná parta. JINDRA Jasně, hned je nahraju a trochu otestuju. Mám pro vás pár překvapení hoši. Stahoval jsem z netu nějaké zvuky a přes víkend je mastroval, šlo to pěkně ztuha, protože se mi u toho nějak vařil comp, ale i tak jsem zvědavý co na ně povíte.
STANDA Jé, to je skvělé. Jdu ti nasadit
rytmus.
Jindra vchází do zkušebny a Standa běží spěchem za ním. Kryštof si trochu ustaraně lokne ze svého piva a zase se podívá do dálky. 7. Standa, Kryštof a Jindra sedí ve zkušebně. Jindra loopuje na mixu potichu nějaké zvuky, druhou rukou si přidržuje sluchátko u ucha. JINDRA Téhle se přidá ještě nějaký hall aby vyzněla, i když to na těchhle bednách zní trochu blbě. A hodíme ji do čtverky, co říkáte? STANDA Jestli se tam někde vejde, zní to ale dobře. KRYŠTOF Ještě je otázka jestli se vejdeme do týhle místnosti,s námi navíc Eduard s Pepou. Jsme tady tři a už teď si připadám jako sardinka namačkaná v dost nevkusně podávaným chlebíčku. JINDRA Jestli bude Eduard tak dobrej jak říkáte, musíme začít přemýšlet o nové zkušebně i za cenu, že bychom platili nájem. STANDA Mě by se tak ulevilo. KRYŠTOF Bezva nápad, jak už dlouho v téhle skříni pro průmyslový chov prasat zkoušíme, půl roku? STANDA Sedm měsíců. KRYŠTOF Ty vole a jak je to dlouho, co nás tady navštívily nějaký holky a vydržely déle než deset minut? STANDA Ty máš starosti. JINDRA Hele hoši, hlavní je ať máme před naším novým kámošem nějaký plán. KRYŠTOF
Já už říkal dávno, že se máme skládat na nájem něčeho většího. STANDA Já bych taky nebyl proti, ale zrovna jsem kupoval nové blány na bicí a paličky. JINDRA Já mám taky hodně placení, Ale to nějak pořešíme, Stando. KRYŠTOF Kamaráde, ten tvůj kravál něco stojí. Touhle dobou jsi mohl mít za ty prachy už dávno nějaký fáro babolapku, s prostorem vzadu, rozumíš mi. Kryštof naznačuje oběma pažemi a tříselnými pohyby sexuální styk. Standa se uculuje a začne se škrábat paličkou v rozkroku. V ten moment vejde do místnosti Eduard s kytarou na zádech. Po minulé zkoušce má také z kapely lepší pocit a do místnosti tentokrát vchází jakoby se jednalo o celkem obvyklou situaci. Nejdříve si všimne Jindry, který sedí za mixážním pultem a má očividně plné ruce práce, ten jej pozdraví levačkou, protože si pravou rukou přidržuje sluchátko na uchu. EDUARD Čau, já jsem Eduard, my se ještě neznáme. JINDRA Čau, čau. EDUARD Jak se vede, chlapi? STANDA Fajně, tak už ji vybaluj! KRYŠTOF Moméént, nech mu chvilku ať si oddychne. Beztak se táhnul přes celý město. Tak co, už je dávno po pátý hodině... EDUARD Jo, sorry, musím ještě vymyslet jak tady budu vlastně jezdit. Zatím mě sem hodí vždycky kámoš. KRYŠTOF Hehe, to já jen tak. Ty nemáš auto? EDUARD Je zrovna v jednom servise, mění mi olej a prý je v prdeli gufero, to bude zase pálka. Měl jsem tu kraksnu věnovat už dávno armádě spásy a pořídit si něco lepšího.
V tu chvíli Standa zuřivě zabubnuje. Kryštof na něj mlčky kouká dokud neskončí. Standa se na něj dívá a svůj výstup ještě o pár vteřin drze protáhne. Potom nasadí omluvný úsměv. KRYŠTOF Tak Standa se vyblbnul a můžeme pokračovat. Viděl si moje auto tam venku? EDUARD Ten zelený tuning? KRYŠTOF Jó, to je moje beruška. Víš kolik vrakáčů jsem projel než jsem sehnal všechno co jsem do toho chtěl? EDUARD Taky bych si dal říct, ale lítat kolem toho bych asi neměl nervy. Takhle koupit si to od někoho hotové. KRYŠTOF Heh, do toho ti nikdo nepůjde, kamaráde. To bys musel vypláznout těžký balík, víš kolik důležitejch píčovinek musíš vyřešit než to začne vypadat trochu k světu? JINDRA Z fleku by mohla celá kapela dělat práci autodesignera, protože nám Kryštof každou zkoušku všechno dopodrobna líčil. Strávili jsme nad tím hodně času. Standa a Kryštof se trochu nejistě zasmějí. Eduard mezitím zapojil kytaru do bedny, která je v rohu místnosti, propojí ji s kvákadlem na zemi a začne podle ladičky pečlivě kontrolovat zda je všechno v pořádku. Kryštof se v jednu chvíli otočí ke dveřím a nasadí trochu nahořklý úsměv. KRYŠTOF Ááá, Pepa se nám ukázal nebo někdo jemu velmi podobný, možná jeho bratr nebo sestra. Do místnosti vejde rázným krokem Pepa. PEPA Taky vás zdravím, jak to jde, co nového? Trochu nepřítomným pohledem mrkne na Standu a Jindru. Ti mu pohledem kývnou na pozdrav. Nového člena kapely Eduarda si jakoby ani nevšiml, s důležitou grimasou se pracně vsune za své velmi úsporně umístěné klávesy a začne kontrolovat kabeláž a všechna
nastavení. JINDRA Pepo, chtěli bychom ti představit nového kytaristu, stojí támhle přímo před tebou. PEPA Nového? Ještě kandidát, ne snad? Ahoj, já jsem Josef. EDUARD Čau.. Eduard. KRYŠTOF Z nepřeberného množství kandidátů, kteří přišli je zatím nejlepší, tak se nechovej jako padesátiletá bába po přechodu. PEPA Víš ty co, já tady vůbec nemusím být. Musím si přidávat ke cvičení na klavír dvě hodiny za každý den, který tady strávím s vámi. Tak si ty urážky nech prosímtě pro sebe. KRYŠTOF „Čeká mě nahrávání s orchestrem, důležité vystoupení..“ bla bla bla. EDUARD Hraješ na piáno? KRYŠTOF A nikdy nám nezapomene připomenout jak důležitá osoba vlastně je v porovnání s námi, co připomínáme tak možná kuří hovno, do kterého musel chtě nechtě šlápnout. JINDRA Kryštofe zase nepřeháněj, tohle není vůbec nutné. Pepa se v tu chvíli uraženě zvedne aby se dostal pracně zpoza kláves zase ven. JINDRA A je to tady zase, hoši. Zatímco Pepa uraženě vychází z místnosti, Standa zuřivě spustí na bubny dvě rychlé série. Eduard položí mezitím doladěnou a zkontrolovanou kytaru na stojan poblíž, omylem narazí do sousedícího stojanu na mikrofon a ten se skácí k zemi těsně vedle bicí soupravy. Standa během pádu stojanu vykulí zděšeně oči a jakmile zaregistruje, že stojan bicí minul, očividně si oddychne.
EDUARD Musíme s tím místem tady něco dělat. KRYŠTOF Vyhodíme klávesáka, bude místa dost, stejně nechodí na zkoušky. Zařve Kryštof schválně nahlas aby jej bylo za dveře dobře slyšet. Eduard se pracně vypotácí z místnosti a ještě cestou omylem kopne do lahve s pitím, kterou si vedle sebe sám položil. 8. Zrhuba ve stejnou dobu na druhé straně města je vidět, že v autoservisu pana Prokeše se svítí pouze v jedné místnosti. Ozývá se z ní vzdychání postaršího páru při sexuálním styku. V místnosti s Prokešem souloží na stole s fakturami žena starší než 40 let. Jsou zrovna v nejlepším a jejich sexuální styk právě vrcholí. Do pozadí hraje rádio nějakou starou hudbu o vztahu matky k synovi, otce k matce nebo něčem podobném a při vyvrcholení se Prokeš vítězoslavně protahuje. Potom si mlčky sedne ke stolu s počítačem, zapne jej a starší žena se oblékne a začne zcela automaticky vařit čaj. PROKEŠ V dnešní době podnikat to chce odvahu. To bys nevěřila, dole pod kopcem si otevřel servis nějaký mladý hajzlík a už mi vyfouknul jednoho zákazníka. STARŠÍ ŽENA Vážně a koho? PROKEŠ Koho nevím, ale šel jsem náhodou okolo a vidím jak se vrtá v nové Oktávce. STARŠÍ ŽENA To si nesmíš tak brát. Lidi tě přece znají a budou k tobě chodit pořád. Prokeš chvíli mlčí a začne se nervózně hrabat ve fakturách a jiných papírech. PROKEŠ Je dobře, že si donesla Františkovi dneska oběd. Kluk dobře zamakal na jednom autě a už je to hotové. STARŠÍ ŽENA
Neměl bys mého syna tak přepínat, dělá mi starosti když u tebe montuje až do večera. PROKEŠ Ále prdlajz, potřebuje vojnu, zocelit a vycepovat. Jinak z něj nebude nikdy chlap! Starší žena si starostlivě pokyne na souhlas a postaví před Prokeše hotový čaj. Ten ji plácne přes zadek, vezme do ruky nějaký papír a začne dychtivě zadávat údaje do počítače. 9. Pepa stojí před zkušebnou a odemyká zámek na svém kole. Eduard vyjde ze dveří směrem k němu, zapálí si cigaretu a na moment jej pozoruje jak se zámkem zápasí. EDUARD Bydlíš někde poblíž? PEPA Mám to tady hned za kopcem. EDUARD Poslouchej, těšil jsem se na dnešní zkoušce hlavně na tebe, protože prý na ty klávesy hraješ dost dobře. My bychom vlastně měli do budoucna spolupracovat úplně nejvíc, protože se v tom jakémsi středovém spektru dost kryjeme. Nechceš si to s tím odjezdem rozmyslet? PEPA Pche, nejen ve „středovém spektru“. Slyšel jsi ty skladby? Tam jsou klávesy skoro všude. EDUARD Něco mi pouštěli. Kytara tam zase není skoro nikde, jen jako podkres. To mi přišlo trochu blbé. Pepa se u kola na chvíli zastaví, jakoby jej něco zaujalo. Promne si poněkud samolibě pusu dlaněmi. PEPA Ten minulý kytarista byl takový mamlas. Musel jsem mu napsat vlastně všechno co měl hrát. A to kytaře vlastně vůbec nerozumím. Dokážeš si představit, že ten výsledek pak asi nebude moc adekvátní, ale s ním se bohužel nedalo nijak pracovat, neuměl skoro nic sám vymyslet. EDUARD No snad na tom budu lépe, jen bychom to měli dnes aspoň
zkusit ať víme na čem jsme. Teda hlavně ať ty víš jestli se se mnou dá pracovat. Pepovi naběhne na tváři další samolibý úšklebek a vypadá už mnohem odhodlaněji. Najednou se zarazí jakoby mu něco došlo. PEPA Kryštof mě občas dokáže pěkně vytočit. Nemá respekt před nikým. Jemu je asi jedno, jestli skončí jako břídil, ale mě to jeho chování děsně vytáčí. To jen mezi náma. Už na první pohled mi přišlo, že si budeme rozumět. EDUARD Těžko říct, moc jej neznám, ale hraje celkem dobře. PEPA Tady hrají všichni „celkem dobře“. Jde jen o ten jejich přístup, se kterým to nikam nedotáhneme, když se budou chovat jako malé děti. EDUARD Je mi to jasné. Uvidíme, půjdem na to? Už se těším až si zahrajem. PEPA Jasnačka, hned jsem tam! Eduard típnul cigaretu a vchází do zkušebny. Pepa zamyká své kolo, před otevřením dveří se na moment zarazí, vydechne si a vejde dovnitř. 10. Je další den odpoledne. Divák by to měl poznat podle toho, že Eduardovo auto ze scény č. 5 stojí před autoservisem. Eduard prochází kolem něj a letmo si jej prohlíží, potom vchází do servisu vraty, kde zrovna František zametá prázdnou dílnu. EDUARD Čau Franto, máš tu šéfa? FRANTIŠEK Nazdáár, co ty tu? EDUARD Jdu si pro auto a mám s ním vyřídit ještě nějaký kšeft. FRANTIŠEK Ta popelnice venku je tvoje? Chá, tak to ti nezávidím.
EDUARD Tak pozor, už ji mám dva roky a zatím jezdila vždycky v pohodě. Sice v zimě moc netopí, občas nastartuje až snad po čtvrt hodině... a sklápění sedadla u řidiče občas spadne dozadu, takže se nečekaně není o co opřít, ale jinak za ty prachy. FRANTIŠEK To gufero se ti teď pěkně prodraží. Jo, a pozdravuj Radka. EDUARD Ty ses s ním teď někdy viděl? FRANTIŠEK No jasně, zrovna v baru balil nějakou buchtu, tak jsme na sebe jenom mávli. Eduard se otočí směrem ke dveřím od Prokeše a sám pro sebe zakoulí očima. FRANTIŠEK A kdy zas vyrážíte na nějakou pařbu? EDUARD Nevím, teď mám dost napjatý rozpočet. Eduard ukáže směrem k autu a zaklepe na dveře. Prokeš otevře a gestem jej pozve dál. Jakmile Eduard projde dovnitř, Prokeš se ve dveřích zaměří na Františka. PROKEŠ Tak co, nebyl se tu někdo ptát? FRANTIŠEK Zatím nikdo. PROKEŠ Tak máš aspoň čas to tu pořádně uklidit, ať se to tady všechno leskne a až budeš hotový, budu mít pro tebe nějakou práci před barákem, za chvíli tě přijdu zkontrolovat. FRANTIŠEK Jasně, všechno bude v pořádku, pane Prokeš. Prokeš na něj pohledem pokyne a zavře za sebou dveře. 11. Eduard stojí v místnosti, kde má Prokeš provizorní kancelář,
vybavenou počítačem, rozměrným stolem a kuchyňským dřezem. Ten zavře dveře a pokyne mu gestem k volné židli. PROKEŠ Ták mladej, máš to teda hotové. Dívali jsme se i na sedadlo u řidiče a ty ozubené kolečka jsou moc vyježděné. To už se nedá ani nikde sehnat, mohl bys to zkusit jedině někde na vrakáči. EDUARD To je v pohodě, já už si zvykl ho raději nesklápět. Kdyžtak bysme to přivařili nějakou tyčí napevno nebo tak. PROKEŠ Hehe, to není špatný nápad. EDUARD Až to přestane jezdit, hodím ho rovnou ze skály... tak zaplatíme tu opravu? Prokeš vytáhne nachystanou fakturu z pod legračního těžítka a přesune ji před Eduarda. Ten sáhne do zadní kapsy pro peněženku a s mírným úsilím ji vytáhne. PROKEŠ Nepočítal jsem ti do toho ten prach a bordel cos měl uvnitř. Franta ti to udělal grátis, stejně nemá co na práci, pacholek jeden. EDUARD Jo, díky moc. Neměl jsem v poslední době čas uklízet... jak dlouho tu ten servis vlastně máte? PROKEŠ Přes 20 let, chlapče. Eduard mu podá peníze. Prokeš je počítá a najednou jakoby zbystří. PROKEŠ Nedáš si kafe nebo něco? EDUARD Proč ne, stejně bych chtěl s vámi ještě něco probrat, jestli máte na mě chvilku. PROKEŠ Tak povídej. Prokeš se zvedne a zaleje oběma kávu, kterou měl předem připravenou. Eduarda trošku zarazí rychlost s jakou je káva připravená, ale pokračuje dál.
EDUARD Já teď hraju na kytaru v jedné kapele a vypadá to, že budeme brzo připravovat album pokud všechno poběží jako na drátkách. Problém je v tom, že máme dost malou zkušebnu. Když jsem se díval tady na ty vaše garáže tady, vypadají nevyužitě a sousedy máte až tam o kus dál. PROKEŠ No a? EDUARD Potřebujeme něco většího, něco jako garáž. Zaplatili bychom vám nájem když nebude drahý, spálenou elektřinu a tak. Prokeš je trochu překvapený. V očích se mu zalesklo a jeho jinak poměrně prázdný pohled trochu ožil jako zamlada. PROKEŠ Nevím, chlapče. Mám všude vybavení a každou chvíli tady někdo jezdí, musím si to rozmyslet. 12. Eduard vychází předními dveřmi z Prokešovy kanceláře a míří k autu. Od vrat na něj kývne František, který nyní vypadá jakoby tesknil. Eduard naskočí do auta, nastartuje a v momentě, kdy auto napoprvé naskočí, uznale sám pro sebe zvedne jedno obočí, jakoby instinktivně zkontroluje své opěradlo zda je tam kde má být, zařadí a energicky vyjede z areálu servisu. 13. Nacházíme se ve velkém koncertním sále, kde má filharmonie v čele se sólovým klavírem poslední výstup. Diváci jsou oděni v noblesních róbách, na záběru je vidět, že představení snímá několik kamer, jedna z nich míří přímo na Pepu, který s laxním výrazem na tváři předvádí nejsložitější klavírní výstup, jaký zná. Nenuceným pohledem kývne do první řady na velmi přitažlivou noblesní dámu v minisukni, a ta mu pohled opětuje krátkým vzdušným polibkem. Přes monitor televizní kamery se dostáváme do staré těsné boudy, kde má jeho kapela zkušebnu, a kde si kvůli této příležitosti vyklidili Standa, Kryštof, Jindra i Eduard své nástroje, aby si zde mohli dočasně nainstalovat televizor, který připojili k hi-fi reprosoustavě kvůli lepšímu zvuku. Obdivně sledují jeho sólo, doprovázeno v tu chvíli jen nepatrně orchestrem v pozadí a u toho popíjejí pivo a kouří cigarety, na jejichž etiketách (i na pivních) je místo značek jen velká smrtka
se skříženými hnáty. Stěny zkušebny jsou zanesené silnou vrstvou prachu a velmi vetché, jakoby do nich předtím někdo mlátil kladivem a pokryl je špínou z filtrů vysavače. Za souvislého koncertního podkresu se dostáváme do bytu Pepových rodičů, kteří jsou taktéž upoutáni k obrazovce a s neskrývanou hrdostí se drží navzájem za ruce. Na stole jsou dvě mísy sladkokyselých chlebíčků, rychlé špunty, všude kolem kytice, zahradní výzdoba a nad jejich hlavami transparent s pravopisnou chybou „VÝTEJ DOMA, JSI NEJLEPŠÍ.“ Záběr za souvislého klavírního podkresu poté přechází do místnosti, kde je televizor umístěný naproti dvoulůžkové postele. Na jeho kraji nejblíž televizoru sleduje dychtivě přenos polonahá atraktivní holka, kterou olizuje dlouhým zeleným a mazlavým jazykem po rameni její přítel. Jí to přijde vyloženě odporné a aniž by spouštěla z Pepova televizního výstupu oči, svého přítele začne zhnuseně odstrkovat. Vracíme se do koncertního sálu, kde Pepa dokončí svůj výstup, vstane a zatímco se k němu otočí celý orchestr a spolu s publikem mu začnou nadšeně tleskat, on nasadí samolibý úsměv a ukloní se. V tu chvíli k němu přiletí několik kytic, plyšových zvířátek a dvoje dámské kalhotky. Najednou se ocitneme v Pepově pokoji, kde zrovna nahraným klavírním koncertem. Ten zasněně otevře okolo sebe, vydechne si, přesune se ke klavíru a orgastickým šklebem na tváři, který má jinak při cvičit.
dohrálo CD s oči, rozhlédne se shrbený s odporně onanii, začne
14. Nacházíme se před garážovými vraty kousek od dílny autoservisu. Kolem dokola stojí auta a motorky od členů kapely nacpané k prasknutí různým harampádím ze zkušebny. Přímo před vraty stojí Eduard, který drží v ruce dálkové ovládání od vrat a v hloučku okolo něj ostatní členové kapely. EDUARD Tak pánové, vítejte doma. Eduard stiskne tlačítko, garážové vrata se velmi líně otevírají, zatímco Standa bubnuje dlaněmi na stehna nějaký úryvek ze slavnostní vojenské přehlídky nebo něčeho podobného. Před nimi se otevře široká betonová místnost, ve které je uprostřed postavená stará třísedadlová pohovka. KRYŠTOF A co je tohle za zatuchlou hrůzu?
EDUARD To nám dal starý jako pozornost podniku. KRYŠTOF Pěkná pozornost, to ti řeknu. Ten gauč vypadá, že sloužil nejméně deset let jako pracovní nástroj pěkně tlusté šlapce. JINDRA Ho potáhnem nějakým prostěradlem, ty naděláš. PEPA V porovnání s boudou, která byla původně určená k odchovu čtyřčlené prasečí rodiny, jsme si rozhodně polepšili. Všichni vejdou dovnitř a rukama se natahují a roztahují okolo sebe, jakoby tento širší prostor byl něco vzácného a mimořádného. V tomto místě by mohli zrychleně s hudebním podkresem nastěhovat všechno vybavení do garáže. 15. Zacinkají dveře večerní prodejny s alkoholem. Dovnitř vchází Standa s připitomělým úsměvem a jde směrem k potetované unuděné prodavačce, která žvýká žvýkačku a se Standovým příchodem si povzdechne. STANDA Dobrý den. PRODAVAČKA Dobrej, co to bude? STANDA Já bych chtěl šest Kozlů, desítky a dvě třetinky Plzně dvanáctky.. PRODAVAČKA Šest kozlů, dvě malé plzně a co dál? STANDA Eh, dál modré LM a červené Petry. PRODAVAČKA Tady to je. STANDA A jedno to barevné lízátko támhle. Prodavačka obrátí oči v sloup a začne všechno na papíře počítat.
Standa ji sleduje, všimne si, že mu naúčtovala o jedny cigarety navíc. STANDA Vy jste mi dala jen jedny LM a započítala dvoje. PRODAVAČKA To nejsou dvoje LM, ale DPH za ty věci, se musí taky započítat, víš. STANDA Ale to by mělo být už v ceně, ne? PRODAVAČKA U nás ne, my je počítáme zvlášť. Standa se nedůvěřivě zamyslí, ale v momentě kdy se na něj prodavačka zadívá jakoby ji zdržoval a obtěžoval, beze slova přikývne, položí ji peníze na stůl a zboží nacpe do připravené plátěné tašky. 16. Kapela sedí v nové, garážové zkušebně. Je vychystána mnohem pečlivěji než ta předchozí. Obaly od vajíček, sloužící k utlumení odrazu jsou tentokrát po celé ploše na všech čtyřech stěnách. Každý člen kapely má za sebou na malém plakátu nějakého svého oblíbeného umělce, hrajícího na příslušný hudební nástroj. Na třísedadlové pohovce, potažené bílým prostěradlem, sedí Renáta, Lucie a František. František se na ně i během konverzace (později) dychtivě kouká, ale ony se jej snaží ignorovat. Kapela hraje skladbu, kterou umí a mají dodělanou nejlépe. Každý hudebník se s vypětím sil soustředí na svůj nástroj. Kryštof v jeden moment zahraje dost falešně, Pepa se na něj podívá a zakroutí hlavou. Kryštof během hry omluvně pokrčí rameny. Když dokončí skladbu, holky zahoukají a zatleskají, František zatleská spolu s nimi a s trochu úchylným pohledem jim mezitím kouká do výstřihu. JINDRA Tý vole, to bylo něco. KRYŠTOF Nakonec tam ty píčovinky do poslední doby sedly, že? STANDA Jo, ale jak já to budu stíhat. Kopák jedu dvakrát, do toho šroťák a hajtku do protirytmu, jako dá se to, ale je to dost
těžké. KRYŠTOF To zvládneš, když vyrosteš na tomhle, tak ti pak půjde už všechno. PEPA Nechci vám nic říkat hoši, ale tahle skladba se nám fakt povedla. JINDRA Jo, líbí se ti? PEPA Ještě dvanáct takhle dobrých a můžem do studia. EDUARD Však je jich tam dost, ne? PEPA No jo, ale to aranžmá stojí za pendrek. Jak dlouho děláme tady na téhle, už pátou zkoušku? KRYŠTOF Jo, Eduarde, my jsme totiž normálně zfoukli skladbu za zkoušku a dál už na ni nesahali. Jindra pokaždý řekl, „mrdám, to je dobré.“ JINDRA Co kecáš, ty vole? To tys nechtěl nikdy moc vylepšovat. Standa rozbubnuje a zahraje efektní přechod. STANDA Já mám nápad, co kdybychom se na to teď vysrali? Se furt jenom hádáte. KRYŠTOF Já se nehádám, to my jen tak aby řeč nestála. Tak co říkáte holky, na naší novou skladbu? RENÁTA a LUCIE Dobrýýý KRYŠTOF Já jsem si to myslel, to je něco z naší vlastní zahrádky... JINDRA Dáš si něco k pití, Renčo? RENATA
Díky, Jindřišku, to je dobré. KRYŠTOF Ále holky se neupejpejte, Standa byl před chvílí pro pár piv ve večerce. LUCIE Tak já bych si jedno dala. KRYŠTOF Aby ti nevyschlo v hrdle, je mi to jasný. Kryštof na Renatu mrkne jedním okem a zajde pro dvě třetinky piva, jedno dá Lucii, jedno si postaví k sobě. Ona reaguje trochu odměřeně jakoby nevěděla jak se tvářit. Mezitím se spolu baví tlumeně Eduard s Pepou a František se Standou, jejich hlasy mírně přehlušuje Jindrův mixážní pult, který Renatě předvádí některé svoje kousky, ta se na něj hezky usmívá. Potom co donese Kryštof pivo Lucii, jí podá Eduard do ruky papír s textem písně. Standa mezitím něco skládá pod bubny, přitáhne kabel dvakrát vyzkouší pisklavým falzetem zda mikrofon funguje a ochotně jej podá Lucii. JINDRA Tak jdem na to? EDUARD Pepa teď bude hrát na klávesy jen melodii zpěvu, zkus se do toho trefovat. LUCIE Dobře, jo jo. EDUARD Kdyby se ti něco na té melodii nelíbilo, tak to klidně zazpívej jinak. Vymýšleli jsme to pozdě večer celkem dost zdrátovaní. KRYŠTOF Ještě dva dny mi ta melodie zvonila v uších. PEPA Ale ale pánové, značnou část z toho jste stejně šlohli Mózartovi. Do noci jsem vám hrál jen jeho úryvky a vy na to „tohle by tam mohlo být, jo to je dobrý“. EDUARD Fakt? Tak proto to nakonec chytilo takový pohřební nádech.
KRYŠTOF Zkus s tím kdyžtak něco udělat. Neměl bych to říkat, ale jestli tě vezmeme závisí jen na tom jak dobrou melodii dokážeš vymyslet. STANDA Nech toho. JINDRA Ty jsi blbec. Lucie očividně trošku znervózní a vytřeští oči na svou kamarádku. RENATA Nechte ji. LUCIE Já nevím, tak to zkusíme. KRYŠTOF Já si dělám srandu, ale snaž se, jo? LUCIE Jojo. Standa zabubnuje přechod aby si získal pozornost. Třikár o sebe bouchne paličkama a kapela začne znovu hrát skladbu ze začátku scény, Lucie zpočátku jen poslouchá klávesy a po chvíli se připojí. Hudebníkům v kapele naběhne na tváři spokojený úsměv. 17. Radek s Eduardem sedí u stolu na jedné techno párty. Jsou otočení směrem k tanečnímu parketu. Před nimi jsou tři prázdné židle, se třemi napůl vypitými drinky. RADEK Ta Agáta je ale hustá dračice, měl bys k ní přitančit, vidíš jak kouká tvým směrem? EDUARD Za moment, jen do sebe kopnu tohle pití. Co je to vlastně za sračku, nějaký ananasový ethanol? RADEK Nevím, to nám objednaly holky. Neměli bychom před nima vypadat, že chlastáme jen to pivo jak dva žaludi. EDUARD No, změna je život.
RADEK Heh změna, co ta tvoje kapela, demente? EDUARD Vole, jsme se nastěhovali do jedné garáže kvůli místu. Zatím to vypadá dobře, včera přišly první návštěvnice. Sice je jedna zadaná a druhá trochu divná, ale kdybys viděl ty pohledy, kurva. Si před těma holkama honíš triko a ony ti ještě zatleskají. RADEK Pche. EDUARD Normálně abys jim napůl lezl do prdele a pořád dokola poslouchal ty jejich kecy. RADEK Nemusíš poslouchat žádné kecy, když jedeš tělo na tělo. Chvíli se nic neděje, jen záběry na párty, potom se Eduard s Radkem zvednou a přitančí ke třem holkám na parketu. Uprostřed byla jejich tlustá kamarádka, která se ocitla najednou sama. 18. Jsme na záchodě technopárty ze scény 17. Z jedné kabinky se ozývá dávivý kašel jakoby někdo právě dozvracel. Radek zrovna přichází a začne močit do vedlejšího pisoáru. Mluví na sebe přes dveře na celou toaletu. RADEK Ty jsi sračka. EDUARD Eh, kurva po pár panácích tohle. RADEK Agáta tě čeká u stolu, tak se dej dohromady. Řekl jsem jí, že si musíš vyřídit jeden telefon. EDUARD Telefon se záchodovou mísou. Radek se zasměje, umyje si ruce a odhodlaným krokem vyjde ze záchodu. Za okamžik se otevřou dvířka vedlejší kabinky a z nich vyjde směrem k umyvadlu nějaký týpek, připomínající přerostlého šprta ze základní školy a cestou k umyvadlu se kouká pod nohy kam šlape.
V ten moment se otevře druhá kabinka, ze které vyjde Eduard se zarudlýma očima a vyčerpaným výrazem. S mírnými obtížemi zaostří na umyvadlo a do obličeje si chrstne dlaněmi vodu. Ten týpek trochu zrychlí svůj pohyb, natáhne se pro papírovou útěrku a vyjde ze záchodu aniž by se ohlédl. 19. Je další den ráno. Nacházíme se Eduardově prostorném pokoji, kde je televizor, pod ním herní konzole, na stole notebook, na policích nějaké parfémy, mobilní telefony, reproduktory atd. V rohu místnosti je postavená kytara s kombem, kvákadlo a další technické hudební hračky. Někde je v rohu dvoulůžková postel, na které spí opilý Eduard s nějakou průměrně vypadající holkou, která nebyla v žádné z předchozích scén. Ožije, stiskne napájecí tlačítko notebooku, odejde z místnosti a holka se otočí ospale na druhý bok směrem ke stěně, přikrývka ji trošku sklouzne, takže je vidět, že spí nahá. Mezitím notebook ožije, začne hrát potichu house a na monitoru se zobrazí zpráva z předešlého dne. Stojí na ní cenová nabídka nahrávacího studia pro kapelu s ozvučením atd. Eduard opět vejde do místnosti se zalitým kafem, upije si, položí ho, přidrží si bolestivě spánek a natáhne na sebe kytaru. Podívá se na holku vedle, ztlumí zvuk na minimum a zkusí něco zahrát. Očividně se mu v opilosti vůbec nedaří. Zkusí se přizpůsobit pohybem těla, ale zakopne o kabel a spadne na zem. 20. Zacinkají dveře večerní prodejny ze scény číslo 15. Dovnitř vchází Kryštof, zvědavě si už od dveří prohlíží prodejnu až zahlédne potetovanou unuděnou prodavačku ze scény číslo 15. KRYŠTOF Dobrej, slečno. PRODAVAČKA Dobrý pane, máte přání? KRYŠTOF Nějaký piva desítky, jaký máte? PRODAVAČKA Kozel, Radegast, Plzeň, Budvar,.. KRYŠTOF Takových osm Plzní bych prosil a dva budvary, máte je ve třetinkových lahvích?
PRODAVAČKA Myslím, že jo. KRYŠTOF Bezva. PRODAVAČKA Bude to všechno, pane? KRYŠTOF Ještě budu potřebovat nějaký cigára, LM modrý a Petry červený. PRODAVAČKA Petry došly. KRYŠTOF Tak mi dejte nějaký Startky. Jim je to stejně jedno. PRODAVAČKA Jasně... bude to všechno? KRYŠTOF Co jsem dlužnej? Prodavačka začne sčítat sumu na papíře, Kryštof si ji vůbec nevšímá, skládá zboží do tašky a kouká za výlohu. Prodavačka se usměje a zakroutí hlavou. KRYŠTOF Dejte mi ještě támhletu tortillu, nějak mi vyhládlo. PRODAVAČKA Hned to bude. Tortillu mu už podává s úsměvem, on se na ni taky vstřícně zašklebí. Dá ji vyptané peníze, kousne do tortilly. S plnou pusou na odchodu promluví. KRYŠTOF Díky slečno, naschle. PRODAVAČKA Za málo. 21. Renáta a Lucie jdou spolu ulicí směrem k autoservisu, kde mají kluci zkušebnu. Lucie si cestou pohazuje zavřeným deštníkem a
spokojeně se usmívá. LUCIE Nečekala jsem, že to půjde tak lehce. Klukům stačilo deset vteřin než se začali tak divně rozplývat. RENÁTA To nebude jenom tím, že by to byli nadrženci. LUCIE Teda ten Franta ze servisu ale je odporný slizoun, blee. RENÁTA Jak se ti pořád koukal do výstřihu, já myslela, že se počůrám. LUCIE Joo a ten bubeník byl taky jako vyoraná myš. RENÁTA Ale jinak to jsou fajn kluci. Jedna na druhou s úsměvem koukne a jdou chvíli mlčky. Z dálky se začne ozývat známe tlumené a splašené bubnování, postupně dokreslované ostatními nástroji jak jsou ke zkušebně blíž a blíž. LUCIE Stejně je zvláštní jak můžou té hudbě tak rozumět. Pár vteřin a hned mají jasno ve všem. Já bych se z toho zcvokla. RENÁTA Taky se kvůli tomu občas pěkně pohádají. LUCIE To k tomu asi patří. 22. Nacházíme se v garážové zkušebně autoservisu (dále jen zkušebně), kde kapela s Lucií dozpívává jejich první skladbu ze scény číslo 16. Na pohovce společně s ní sedí Renáta a všichni mají očividně dobrou náladu. Ze Standy teče pot proudem, ale stejně ukončí píseň dlouhým a komplikovaným přechodem na bicí. STANDA Teda pro dnešek mám dost, děcka. KRYŠTOF Ty ses nám nějak rozjel, Stando. EDUARD
Jen ho nech. Až nahrajeme tohle konzum album, dáme si nějaký metalový projekt, ne? STANDA Jo, chraplákem do mikrofonu a.. Standa začne bušit vší silou do bubnů, činelů a kopáku v jednoduchém, ale velmi hlasitém rytmu a do toho téměř neslyšně přes bicí řve mimořádně hluboko modulovaným hlasem nějaký popěvek. Dokud si nevšimne koutkem oka Kryštofa, který se jej snaží máváním a voláním zastavit. PEPA Všichni sdílíme tvou vášeň pro tento jemný a velmi citlivý nástroj, jen když se zrovna nezkouší, s ním už kvůli duševnímu zdraví nás všech prosímtě nic nedělej. KRYŠTOF Jo, nebo ti ty paličky někam vrazím už, kurva. Ostatní přítomní se zasmějí a Standa nasadí provinilý výraz. KRYŠTOF Tak co holky, dobrý? LUCIE Mě už se to zdá perfektní. RENÁTA Jo, šlape vám to. KRYŠTOF A to je teprve začátek. Ještě takových sedm zkoušek a máme druhou skladbu. JINDRA S tímhle tempem než nazkoušíme všechny ostatní, tak ty předtím už dávno zapomenem. EDUARD To je fakt, měli bychom si je hotové zapsat nebo někam nahrát. JINDRA A jak to chceš udělat? EDUARD Jste muzikanti, ne? Na to nepotřebujete žádnou studiovou nahrávku aby jste si rozpomenuli co jste kde a jak hráli. KRYŠTOF
Jako myslíš, že tady píchneme jeden mikrofon a nahrajem to do nějakého mono wavu v počítači? EDUARD Třeba. KRYŠTOF To bude ale pěkný shit. STANDA Však když je to jen pro nás, tak to stačí, ne? KRYŠTOF Já nechci žádnou hnusnou nahrávku, na co jsem si kupoval tak drahou basu? EDUARD A co mám říkat já? JINDRA A co teprve já? STANDA Se z toho neposerte, stejně se to tak bude muset udělat. KRYŠTOF Tobě se to mluví, když půjdeš slyšet nejvíc. Já už jsem na tomhle kombu dávno na max. EDUARD Tak mu omotáme paličky do vaty nebo tak. KRYŠTOF Hehé slyšíš to Stando?
Vezmeš si metličky a máš po
ptákách. Standa se koukne lítostivě na své paličky. LUCIE A budeme do toho i zpívat? JINDRA Jasně, že jo. Co by to bylo za nahrávku bez zpěvu. Lucie a Renáta se na sebe kouknou a zajásají. 23. Jsme před zkušebnou, kde Jindřich nasedá na svou motorku a loučí se s Renátou. Zdálky je pozoruje Eduard a Kryštof. Eduard vytahuje
modré LM a zapaluje si cigaretu. Během této scény je za dveřmi občas k zaslechnutí smích, který se line zevnitř zkušebny. Občas až sarkasticky sedí do rozhovoru postav před zkušebnou, přestože s tím nemá nic společného „(smích)“. Může ale občas uvádět postavy, které si povídají, do menších rozpaků. KRYŠTOF Dej mi taky jednu, prosíím. Podá Kryštofovi jednu cigaretu z balení a zapálí mu. KRYŠTOF Teda to byla dneska zkouška, ti povím. Doufám, že to stihne do patnácti minut zpátky, já vstávám ráno do práce. EDUARD To mi povídej, už minule jak jsme to protáhli, jsem ráno skoro nevstal. Začíná to být pěkně náročné. KRYŠTOF Ta Renata je ale dobrý kolo, že? Tu bych si podal, ty píčo. Ale na naši novou zpěvačku nemá. Té bych jí ho tam vrazil až by pištěla. EDUARD Úplně čumím co se nám to tu rojí za kočky. KRYŠTOF Renáta je ale zadaná s Jindrou, to je pěkná nuda. (smích) Jindra se právě vytočil s motorkou a nastartoval ji. Odjíždí a Renáta mu mává do zpětného zrcátka na pozdrav. KRYŠTOF Stejně je to děvka, ahh. Renáta vyjde směrem k nim a usměje se na ně. Trošku nervózně si pohrává s vlasy. KRYŠTOF Ty jo, já si musím jít odskočit. Trochu ji mezitím proklepni, kamaráde co zpěvačka a tak. EDUARD Heh, jen běž. Kryštof se vytratí na druhou stranu co nejdál za roh aby nebyl při chcaní vidět. Renáta se postaví vedle Eduarda a usměje se. EDUARD
Ještěže se neobjevil dneska František. RENÁTA To je pako, že? EDUARD Tak nějak. RENÁTA Uvnitř vám to šlo. (smích) EDUARD Snažíme se. Mě to občas uklouzne, ale víš jak, na to že je tohle moje první kapela. RENÁTA Fakt takhle hraješ prvně? (smích) EDUARD Heh. A co Lucka, líbí se ji u nás? RENÁTA Jo líbí. Je z toho úplně nadšená. EDUARD Vy jste kamarádky? RENÁTA Proč, máš o ni zájem? EDUARD Ehm, spíš Kryštof vedle ní vypadá, jakoby trochu měknul. RENÁTA Že? Já si toho hned všimla. Ten Kryštof je ale agent. Kdyštofova postava se vynořuje ze šera a ještě si za chůze upravuje kalhoty. KRYŠTOF Tady si člověk na moment odskočí a už ho pomluvěj za zády. RENÁTA Cos to tam dělal? (smích) KRYŠTOF Co asi. Neboj, myslel jsem u toho právě na tebe... Kde se Jindra s tím počítačem fláká? Musíme tu skladbu rychle nahrát ať můžu už konečně kurva domů. RENÁTA
Chvilku ještě vydrž. 24. Je odpoledne. Před dílnu autoservisu přijíždí Jindra na motorce a už na první pohled a poslech s ní není něco v pořádku. Jede loudavě, zasekává se, zrychluje a zpomaluje. Prokeš stojí před dílnou a přes otevřená vrata a znuděně kontroluje pohledem dovnitř jak František zametá. JINDRA Dobrý den pane Prokeš. PROKEŠ Nazdar hochu, nějak blbne, ne? JINDRA Právě, už týden pozoruju, že musím přidávat plyn víc než normálně. Nemohl byste se na ni mrknout? PROKEŠ Což o to, mrknout se můžu, ale nevím jestli s tím něco uděláme. Staráme se spíš o auta. JINDRA Kryžtak zkuste. Já vám, zítra přivezu něco na zahřátí až budeme mít zkoušku. PROKEŠ Ta vaše kapela, kdy budete mít nějaký koncert, že bych se na vás přišel se starou podívat? JINDRA Oh, to bude ještě hodně práce. Je kolem toho hrozného zařizování, všechny nástroje jim musí ladit, musí to být dobře vymyšlené a tak. Zrovna včera jsme zkoušku protáhli o dvě hodiny a nahrávali první kousek ať ho kluci nezapomenou. Přivezu počítač a zrovna jako na potvoru přestal fungovat mikrofon. Tak jsme ty dráty ještě půl hodiny pájeli. PROKEŠ Jojo, a co Eduard? Řekni mu ať se za mnou co nejdříve zastaví kvůli nájmu. JINDRA To vyřešíme, kluci se zrovna skládají. Náš bubeník s tím má trochu problém, protože nepočítal dopředu. PROKEŠ Jen ať je to tady vždycky včas a budeme kamarádi, jasné?
JINDRA Nebojte, pane Prokeš. PROKEŠ A ty se tady neflákej, Františku a běž zkontrolovat pánovi vstřikování. Bude to asi pěkně zasrané. František odloží smeták, přiskočí, s úsilím vezme těžkou motorku a tlačí ji do dílny. Jindra s Prokešem se pozdraví na rozloučenou a Jindra pěšky odchází. 25. Nacházíme se na parkovišti před bytem kde Eduard bydlí. Stojí tam jeho auto a Eduard přichází s kytarou na zádech. Odemkne, položí ji na zadní sedačky, nasedne, zapne autorádio, kde naskočí mp3 s rockovou hudbou o špatném dni/chybném úsudku nebo něčem podobném.. Nastartuje motor, který začne nepřirozeně klepat. S obavou ve tváři vycouvá z parkovacího místa. Jen tak mimochodem se podívá na místo odkud vycouval a uvidí tam tmavou mastnou louži motorového oleje. Zastaví motor, vystoupí z auta, chvíli si prohlíží mastnou skvrnu a s přemýšlivým výrazem se vrtá prstem v nose. Klekne si na kolena a koukne pod auto. Zespodu ukápne motorový olej. S nervózním povzdechem vstane a podívá se naproti přes ulici. Nějaký starší pár mezitím přijel a vykládá z luxusního velkého auta hromadu tašek s nákupem. Mužská polovička poslušně stojí a nabírá co mu jeho žena z auta podá. 26. Jsme ve zkušebně, kde je pouze Standa za bicí soupravou. Poslouchá se zájmem Pepu, ten zrovna dohrává na klávesy s piánovým zvukem nějakou klasickou hudbu. PEPA A po tomhle úryvku má nástup tříčlenný dechový orchestr. Bylo by jich zezačátku sedm, jenže u čtyř z nich jsme na poslední chvíli zjistili, jak to říct decentně, že umí hovno... Dnešní muzikanti se už nerodí jako za starých časů. Vzpomínám si, jak mi můj dědeček, houslový virtuóz, vyprávěl o svých cestách na lodi po pobřeží Francie. Tehdá byla úplně jiná doba, kdy měla klasická hudba svou noblesu a byla všeobecně stále ještě velmi žádaná. Dnes se poslechu starých autorů věnují převážně jen znalci ve svém oboru. STANDA Jo, ale do našich skladeb se to basákovi a kytaristovi
asi taky nebude líbit. PEPA Těm rozhodně ne. Náš basák a kytarista, jsou ukázkový příklad postmoderní dekadence. Chytlavá hudba, která musí dobře znít uším i pobudovi, který si zrovna koupil v supermarketu krabici slevněného vína, tři rohlíky a paštiku. STANDA A holkám. PEPA Nebýt toho, nikdy by mě ani ve stavu největší opilosti a totálního zoufalství nenapadlo deformovat svůj talent zrovna tady s váma. S neustále skuhrajícím Jindrou za mixážním pultem, střídajícími se kytaristy, z nichž byl doposud nejlepší asi stopadesátikilový tlustý tchoř a s basákem, který neustále vymýšlí tisíce způsobů jak mě vytočit. STANDA Si to tak neber, Kryštof dělá jen srandu aby byla pohoda. PEPA Jednou přijde doba, kdy té jeho pohodě zatnu tipec. Do zkušebny v tu chvíli vchází Jindra s Renátou, drží se za ruce a pozdraví se s kapelou. JINDRA Dnes je vás tu nějak málo, kde jsou ostatní? STANDA Kryštof mi psal zprávu, že se zdržel na bowlingu, prý měl dobrou sérii. JINDRA A Eduard? PEPA Ten by tu měl být každou chvíli. Jsem teď s ním skoro každý den online a pracujeme na skladbách na dálku. S tou videokonferencí jsi dostal dobrý nápad. JINDRA Fakt už jste s tím začali? PEPA Jasně. I když není to bez obětí. Sice můžu komponovat z pohodlí svého pokoje a využívat inspiraci z mé databáze záznamů jazzových hudebníků. Ale už dvakrát se mi stalo, že jsem při přihlášení do videokonference uviděl místo Eduardova obličeje Kryštofův chlupatý zadek.
STANDA To on si z tebe dělá jen prdel. JINDRA Taky vás tam někdy navštívím. Ještě se mi ale nepodařilo vyřešit rychlejší připojení k internetu. Zaplatil jsem jim složenku, ale už týden se nic neděje. Zrovna když to člověk nejvíc potřebuje. RENÁTA Jsem ti říkala, že to nebude hned. JINDRA No jo, ale proč jim to tak trvá? To tak složité přehodit rychlost? Práce u počítače na 5 minut. Renáta pokrčí rameny a pohladí Jindru po tváři. 27. Renáta stojí před zkušebnou a trochu nervózně pokuřuje cigaretu. Přichází Eduard s kytarou na zádech, pozdraví se, zapálí si cigaretu a postaví se vedle ní. Ona si jej koutkem oka prohlíží. EDUARD Tak co, už jsou tam všichni? RENÁTA Skoro všichni. Zrovna se o tobě bavili. EDUARD Fakt, nějaké drby? RENÁTA Né, že prý jste s Pepou dělali něco na internetu. EDUARD Aha, no je celkem v pohodě zkoušet i takhle na dálku... a co ty, jsi tady s Luckou? RENÁTA Ona dnes nemůže. EDUARD Máš pěkné kozačky. RENÁTA Hehe, ty jsou staré. EDUARD
Jsi nám přišla zase trochu zvednout morálku, vždycky se mi lépe hraje, když je komu. Renáta se na Eduarda usměje, ten k ní přijde o něco blíž a prstem ji lehce přejede přes břicho. V ten moment se otevřou vrata zkušebny a Eduard s Renátou cuknutím od sebe odskočí o něco dál a začnou se tvářit jakoby nenápadně. Ze zkušebny vykoukne Jindra. JINDRA Áá Eduard je tady, nějak pozdě, ne? EDUARD Prokeš mi zfušoval opravu auta, vytekl z toho olej, tak zas jezdím busem, kurva. JINDRA Vždyť si říkal, že je dobrý, mám u něj zrovna motorku. EDUARD Hehe fakt? Tak to hodně štěstí. Jindra se na něj s obavou podívá. Naznačí Renátě ať mu podá ruku a všichni tři se odeberou do zkušebny. 28. Nacházíme se v menší kanceláři. Za jedním stolem sedí Jindra a s ním sdílí velmi těsný pracovní prostor ještě dva až tři další kolegové. Jindra právě s někým telefonuje a tónem nespokojeného nákupčího hodnotí poslední dodávku barev. Jeho kolegové během rozhovoru nasazují útrpný výraz. JINDRA Vy jste nám tyto barvy nechali otestovat v laboratoři, ale náš výsledek z dnešního rána tomu vašemu vůbec neodpovídá. Jak si můžete dovolit... Jindru přeruší hlas na druhé straně telefonu a chvíli poslouchá. Potom jej odbyde a praští s telefonem. Zakroutí nechápavě hlavou, odsune se od stolu a židlí omylem v těsném prostoru vrazí do kolegy. Omluví se a vyjde ven z kanceláře do nějakého velkého skladu se spoustou krabic a regálů. Po cestě mávne na nějakou kolegyni, která jde naproti němu. JINDRA Tak z těch barev nic nebude. Podle mě ten test úplně
zprasili. Dáš výrobě vědět, že se to ještě o něco zdrží? KOLEGYNĚ Ti budou teda nadávat. JINDRA Ať jdou do prdele, dávají nám takové termíny, a přitom vždycky čekáme jen na testování. Ve spěchu pokračuje dál v chůzi. Zastaví se u jednoho regálu a z krabice označené jako „scrap“ vytáhne nějaký špatně nalakovaný kovový přednět. Otáčí jej soustředěně proti světlu, nervózně s ním mrskne zpátky do krabice a vydá se nazpět. 29. Někde uprostřed města v místě kde je vyšší koncetrace hospod a barů, jdou noční ulicí Standa, Kryštof, Eduard, Pepa, Jindra, Renáta a Lucie. Renáta a Lucie jdou spolu vzadu, zaklesnuté do sebe, ostatní jdou před nimi. V jednu chvíli si Kryštof nadběhne bokem aby na něj všichni viděli a začne k nim promlouvat jako ke skupině na zájezdu. KRYŠTOF Takže chlapci a děvčata, kam to zalomíme? Já bych byl pro to zajít nejdřív na něco dobrýho k jídlu. STANDA Do pizzérky! JINDRA Jo, to bude fajn, já jsem dneska ještě ani neobědval. PEPA Měli jste si po cestě koupit nějakou vaši oblíbenou lahůdku jako chleba s bůčkem nebo koňský salám. LUCIE Já mám taky hrozný hlad! KRYŠTOF Dobrá skupino. Odhlasovali jsme si pizzérii, jeden hlas, víme kdo vlastně co je proti, tak mě následujte přes ulici, dávejte pozor na auta a hlídejte si nouzový východy kdyby nám Pepa začal po špenátu prdět. Všichni kromě Pepy se zasmějí a vydají se za Kryštofem, který jde v chůzi odteď asi krok napřed.
30. Nacházíme se v poloprázdné pizzerii, kde v rohu místnosti kolem velkého stolu sedí Standa, Kryštof, Eduard, Pepa, Jindra, Renáta a Lucie. Každý má před sebou napůl snědenou pizzu a všichni pokračují v hodování. Očividně vládne dobrá nálada. Jde v podstatě o mimořádnou kolektivní událost, která naznačuje pokrok v jejich snažení. KRYŠTOF Takže bando, co je v plánu? Noc je ještě mladá.. JINDRA Já bych to na moc dlouho neviděl, je mi dneska trošku nevolno. EDUARD To se po pár pivech spraví. KRYŠTOF Jo vole, se řeklo že jednou za dva měsíce vyrazíme utužovat kolektiv, tak teď nesejčkuj! STANDA Jen abychom to nepřehnali jako minule s druhým kytaristou. KRYŠTOF Jooo, to byla akce vám povím. Jsme se Standou vypadli v noci asi na hoďku zkontrolovat ve kterým klubu jsou nějaký holky a přijdeme zpátky, mohly být tak dvě hodiny ráno, a Pepa seděl u stolu a měl poblitýho a napůl mrtvýho kytaristu pod nohama. PEPA Velmi příjemné zpestření večera, zatímco vy jste šli hodnotit dilema proč mají kratší sukně tak markantní vliv na atraktivitu u ženských, já jsem se bavil tak možná počítáním panáků kolik se jich do toho odporného tchoře vejde. JINDRA To byl vlastně hlavní důvod proč jsme ho vyhodili. Asi by nebylo dobré kdyby tohle dělal po každém koncertu. EDUARD Tak to buďte v klidu, já úplně nesnáším když nemám nad sebou žádnou kontrolu. KRYŠTOF To my už víme, že jsi takovej diplomat. Nechtěl bys do politiky?
EDUARD Eh ani ne, já mám totiž moc rád prachy. KRYŠTOF Hehé, tak to vítej mezi svejma. Ostatní reagují na poznámku úsměvem a pokračují v hltání pizzy. Někdo z hostů přijde k jukeboxu a pustí v něm píseň o hodnocení nějakého období nebo něco podobného. 31. Jsme v nějakém moderním baru pozdě v noci, kde spolu u jednoho velkého stolu sedí Standa, Kryštof, Eduard, Renáta a Lucie (Jindra chybí). Všichni jsou na první pohled o něco opilejší. PEPA A tak mu povídám (škyt), je mi jedno co si myslíš o moderní muzice, sotva dostudovaný pologramotný foukací měch na klarinet mi nebude říkat (škyt), že hraju jenom tři akordy. STANDA Si to nemáš tak brát. KRYŠTOF Nic děcka, objednáme ještě jedno kolo? EDUARD Fajn, ale to už bude poslední. RENÁTA Já už si nedám vůbec. KRYŠTOF Ale Renáto, noc je ještě mladá, to někde vypotíš, víš jak to myslím. LUCIE Eh, já si půjdu taky něco objednat. RENÁTA Ne ne ne, dost! Kryštof pokrčí znuděně rameny a vydá se s Lucií směrem k baru. Ona cestou tam jednou zavrávorá, a Kryštof ji pomůže udržet balanc, zároveň si sáhne na její zadek. Lucie mu naoko pohrozí ukazováčkem, opře se mu o rameno a dál k baru pokračují v chůzi takhle zaklesnutí do sebe. Pepa se na odcházející postavy snaží jakoby zaostřit a nepřítomně
pokračuje dál. PEPA Už dlouho jsem nehrál squash. My jsme kluci taková sehraná parta, někdy musíme zajít na squash. EDUARD Tebe bych tipoval spíš na golf, ne? PEPA Jo jo (škyt), ten jsem si chtěl taky někdy zkusit. Až budeme na turné nebo jak by se ty naše výjezdy daly nazvat, bude určitě spousta příležitostí vyzkoušet si činnosti, které jsou dostupné tak možná pro horních deset tisíc. Mí kolegové z orchestru se většinou tváří jako pupek světa, ale člověk si při bližším (škyt) pozorování neodpustí dojem, že je to všechno okolo nich, stejně jako jejich obnošené fraky a přežehlené košile od samých žmolků, nakonec jen taková trapná póza. EDUARD A jéje, Pepa začíná být sentimentální, kolik je hodin? RENÁTA Budou dvě ráno. Já si na chvíli odskočím. Renáta se při zvedání od stolu podívá spiklenecky na Eduarda a svůj odchod prokládá co nejvýraznějšími a sexuálně nejpřitažlivějšími pohyby boků, jaké dokáže udělat. EDUARD Pepo, možná nejde o ty možnosti, ale způsob jak jich člověk potom využívá. Existuje spousta kapel, kde se všechno nakonec zvrhne jen do drog. Ono to asi dost svádí. PEPA To se mě netýká, ne néé. (škyt) Já bych nepřežil s vědomím, že je ze mě upocená, zvalchovaná a věčně zfetovaná troska. Bleah, takový snad nemají žádnou důstojnost, neasertivní degeni, co.. EDUARD Já si taky odskočím, chlapi. Hned jsem zpátky a mezitím trochu brzděte. STANDA Neboj. PEPA Kdo zase vymyslel takové téma?
A Eduard se vydal trochu spěšně směrem kam odešla Renáta. 32. Jsme venku před barem ze scény č. 31. Na ulici se procházejí jednotlivci i různé skupinky mladých, kteří se přišli ten večer bavit. Na vzdálené straně kousek od rohu budovy spolu stojí Eduard a Renáta. Jsou do sebe zaklesnutí, Eduard ji odhrnuje prstem vlasy od ucha. V tu chvíli vyjde z baru Pepa. Protože ho Eduard zpozoruje, odsune Renátu za roh tak aby je Pepa nezaregistroval a začnou se vášnivě líbat. Pepa se kousek ode dveří zastaví, protahuje se, načerpává čerstvý vzduch a zasněně kouká do dálky trochu opileckým pohledem. V tu chvíli vyletí z baru jedna holka (Anežka) a málem Pepu přerazí. Ve spěchu míří na kraj cesty a začne zvracet do příkopu. Pepa ji se zájmem pozoruje, jakoby zavětřil příležitost a vejde zpátky do baru. Za moment přes dveře vyběhne její kamarádka a jde směrem k ní. KAMARÁDKA Anežko, jsi v pohodě? ANEŽKA Běž do píče už, kurva. KAMARÁDKA On to tak nemyslel, proč z toho děláš takovou aféru? ANEŽKA Víš co, nech mě na pokojí a táhni, já si to vyřeším sama. KAMARÁDKA Jak chceš. Její kamarádka bezmocně pokrčí rameny a vejde zase dovnitř. Pepa už je zase na ulici před barem se sklenicí vody. Moment zamyšleně Anežku pozoruje jak plive do příkopu právě vyzvracené zbytky, napije se vody a přijde k ní. PEPA Tu máš, dej si. ANEŽKA Díky. Anežka hltavě pije vodu a jakoby se začínala soustředit skrz své
zarudlé oči na toho kdo proti ní stojí. PEPA Tak co, je to lepší? ANEŽKA Jo, moc jsi mi pomohl, díky. PEPA Špatný den, co? ANEŽKA Povídej mi o tom, moje kamarádky mi nerozumí, můj kluk mě teď pěkně nasral.. eh.. a já jsem opilá. PEPA Mí kamarádi mi taky zrovna neulehčují život, ale co naděláme. ANEŽKA Hmm, mě se chce spát, můžu tě obejmout? Pepa se trochu překvapeně nechá mlčky obejmout. Anežka ho tiskne k sobě a pomlaskává mu do ucha. Pepovi se to očividně líbí, a tak ji začne hladit vlasy. Mezitím vyjde z baru směrem k nim Standa s pohledem zaběhnutého štěněte. Překvapeně kouká na Pepu a ten mu v objetí napůl spící Anežky pohybem ruky a zvláštní urgentní grimasou naznačuje aby hned vypadnul. Standa se trochu dotčeně otočí a vejde zpátky dovnitř. 33. Nacházíme se opět v baru u stolu ze scény č. 31. U stolu, na kterém jsou kolem dokola ještě nedopité sklenice od piv, limonád a panáků sedí Kryštof s Lucií. Kryštof sedí opřený zády o opěrátko židle v dominantní pozici, s rukou položenou na stole a roztaženýma nohama. Lucie je na židli skloněná směrem k němu a očima hltá každé jeho slovo. Mezi řečí si přejíždí prstem svůdně spodní ret a občas napřímí své tělo tak, aby si všeho Kryštof dobře všimnul. KRYŠTOF Tuhle tradici jsme vymysleli už dávno se Standou. Víš jak, když se jenom zkouší a zkouší pořád dokolečka, tak je z toho hned ponorka. Hlavně z Pepy jsme byli občas takoví nervózní a když si s náma vypije, hezky se uklidní a je zase na takovej měsíc mírnej jako beránek. Tak jsme tomu začali říkat, že jdeme utužovat kolektiv, víš co tím myslím.
LUCIE Nooo, v kapele si musejí lidi rozumět, to je jasné. KRYŠTOF Tak tak. Sice je to občas trochu nebezpečný, ale ty bys kvůli mně z kapely nikdy neodešla, viď? LUCIE Co tím myslíš? KRYŠTOF Víš jak, Lucko. Ještě se tak dobře neznáme. LUCIE To néé, neboj, já nejsem taková citlivka. KRYŠTOF Tak se mi líbíš, já věděl hned, že jsi šikovná holka. Mezitím si přisedl Standa. Kryštof jej zaregistroval až v tento moment. KRYŠTOF Tak co, Stando, našel jsi je? STANDA Eh, jenom Pepu, jak se dole objímá s nějakou holkou. Mával na mě ať vypadnu, tak jsem zase tady. KRYŠTOF Jó náš Pepa, to je teda eso. Nikdy nepochopím co těm holkám vlastně říká. Vždyť ty orchestrový týpci musí bejt všichni úplný cvoci na ntou. LUCIE Náhodou on umí být sympaťák, když chce. KRYŠTOF Vážně? S tou jeho vztahovačnou namyšlenou kebulí můžou vyjít tak možná v klubu zapomenutejch sněhově bílejch programátorů, co nosí brýle tlustší než popelníky. Ti by mu ty namachrovaný přiblblý kecy možná žrali. Říkal jsem mu dávno, že se minul povoláním. LUCIE A je pěkná ta jeho holka? STANDA No viděl jsem ji jen zezadu, ale vypadala hodně dobře, hodně hodně dobře.
KRYŠTOF Ty vole, tak na to se musím jít podívat. LUCIE Nech je! Tady seď, nebo pojď, dáme si ještě panáka, jo? KRYŠTOF Néé počkéj, tohle může bejt ještě sranda! LUCIE Nene, půjdeš hezky se mnou, pojď pojď. Lucie s mírným úsilím táhne Kryštofa za ruku k baru, ten klade čímdál menší odpor a sedá si vedle ní. Ona se vedle něj vesele napřímí a cvrnkne ho prstem do nosu. V tu chvíli přichází Eduard a sedne si ke stolu vedle Standy, který trošku znuděně popíjí pivo. STANDA Jé, tady seš. Tak co ty kanče, kde je Renáta? EDUARD Co? Ona odešla už dávno, já jsem seděl dole s jedním kámošem, sorry, že jsem vás tu takhle nechal, ale musel jsem něco nutně vyřešit. STANDA Aha, já myslel, že Jindra odešel kvůli vám. EDUARD To ne, co blázníš? Ta má radši plyšové zvířátka. STANDA Co? Jaké plyšové zvířátka? EDUARD To neřeš, vole. Kde jsou všichni? STANDA Se to dneska nějak zvrhlo, Kryštof si začíná u baru se zpěvačkou a Pepa je dole s jednou fakt pěknou kočkou. EDUARD Viděl jsem, lezou tam po sobě, je to v jeho podání trochu nechutné. Kryštof s Lucií přichází ke stolu. KRYŠTOF Nazdar Edíku, stará vojno. Tak co, kdy si zase zahrajem?
LUCIE Nech toho a pojď, půjdeme domů. KRYŠTOF No nic, kamarádi, já musím letět. Tady s Luckou musíme ještě vyřešit pár nedořešenejch záležitostí, víte jak to myslím, hehé. LUCIE Ty jsi pako! Standa a Eduard jim odpoví na rozloučenou a se spikleneckým úsměvem se na sebe podívají. EDUARD Ty jo, máme v kapele teda veselo. STANDA To si zvykneš. EDUARD Fajn, už tady chcípl pes, dáme poslední pivko a půjdeme, co říkáš? STANDA Tak jo. EDUARD Tak já pro ně zajdu. Eduard se zvedne a nechá Standu samotného u stolu. Ten zamyšleně obrací v ruce skoro dopitou sklenici piva. V baru začne hrát hudba na téma přátelství. Zatímco Eduard sedí u baru a čeká na piva, u Standova stolu se objeví nějací dva týpci, očividně pod parou. Eduard je pozoruje z dálky, podle gest lze vypozorovat, že chtějí cigaretu. Jeden Standu poplácá po zádech a něco mu řekne, potom se otočí na toho druhého a nahlas se zasmějí. Popleská Standu po hlavě tak, že je mu to nepříjemné, Standa se jej snaží odstrčit. To druhého z těch týpků očividně naštve a chytí Standu pod krkem. Standa v tu chvíli věnuje Eduardovi ublížený pohled, ale Eduard je nezúčastněně pozoruje dál, jakoby se ho potyčka nijak netýkala. V jednom momentu shodí Standu ze židle, ten na zemi rychle popadne svou bundu a vyběhne z baru s brekem ven. Oba týpci se zasmějí, Eduard se na ně zamyšleně podívá a otočí se nazpět k baru. Číšnice/číšník u baru mu podá dvě piva, Eduard je zaplatí a odnese
je nazpět ke stolu, kde už nikdo není. Položí jedno pivo na Standovo místo, jedno na svoje místo, koukne směrem kudy Standa vyběhl, sedne si a zapálí si cigaretu. Dvakrát se napije a znuděně se koukne na hodinky, jakoby na někoho čekal. 34. --Prokeš posere ještě jednu opravu, jednu mezihru v prodejně (hyst. scéna Pepa opilý). Mezitím se něco stane, asi Eduard twist something s Kryštofem a Pepou. Vymyslet totální dojeb. Scéna s Radkem a kapelou. Na konci jenom s Eduardem (závěr). Zvláštní způsoby vypořádání se životem, svědčícím o životě našich otců (dojatě) nás mohou mnohému naučit.
