Nepodmíněný trest odnětí svobody v ČR

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra trestního práva

Bakalářská práce

Nepodmíněný trest odnětí svobody v ČR

Lucie Kubišová 2011/2012

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma: „Nepodmíněný trest odnětí svobody v ČR“ zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.

……………………………………………… podpis

Poděkování Tímto bych velmi ráda poděkovala doc. JUDr. Josefu Kuchtovi, CSc. za odborné vedení práce, za pomoc s vyhledáváním materiálů a za cenné připomínky a rady při tvorbě mé bakalářské práce.

Přehled použitých zkratek

TZ

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

TŘ

Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů.

ZVTOS

Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů.

Obsah: 1.

Úvod ....................................................................................................................................1

2.

Nepodmíněný trest odnětí svobody .....................................................................................2 2.1.

Pojem nepodmíněného trestu odnětí svobody..............................................................2

2.2.

Účel nepodmíněného trestu odnětí svobody ................................................................3

2.3.

Druhy nepodmíněných trestů odnětí svobody podle délky ..........................................5

2.3.1.

Krátkodobé tresty odnětí svobody ........................................................................5

2.3.2.

Dlouhodobé tresty odnětí svobody .......................................................................7

2.3.3.

Výjimečný trest odnětí svobody ...........................................................................8

2.4. 3.

Nepodmíněný trest odnětí svobody a alternativní tresty ............................................10

Nejvyšší právní úprava nepodmíněného trestu odnětí svobody ........................................13 3.1.

Ústava České republiky..............................................................................................13

3.2.

Nepodmíněný trest odnětí svobody a lidská práva ....................................................14

4.

Ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody ..............................................................16 4.1.

Zásada zákonnosti ......................................................................................................16

4.2.

Zásada přiměřenosti ...................................................................................................16

4.3.

Zásada zákazu dvojího přičítání .................................................................................18

4.4.

Zásada personality ......................................................................................................19

5.

Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody ..................................................................20 5.1.

Právní úprava v trestním řádu ....................................................................................20

5.1.1. 5.2.

Nastoupení k výkonu trestu odnětí svobody .......................................................21

Zákon o výkonu trestu odnětí svobody ......................................................................22

5.2.1.

Práva odsouzených .............................................................................................22

5.2.2.

Povinnosti odsouzených .....................................................................................25

6.

Typy věznic a jejich charakteristika ..................................................................................27

7.

Věznice Břeclav.................................................................................................................30

8.

Rozhovor s osobou, která se podrobila nepodmíněnému výkonu trestu odnětí svobody .32

9.

Aktuální stav věznic ČR ....................................................................................................35

10.

Závěr ..............................................................................................................................37

11.

Summary ........................................................................................................................38

Seznam pouţitých pramenů a literatury....................................................................................39 Seznam příloh ...........................................................................................................................41

1. Úvod Česká republika je demokratický právní stát, mezi jehoţ úkoly patří mimo jiné ochrana společnosti před kriminalitou. Osoby, které ohroţují či porušují hodnoty naší společnosti pácháním trestných činů, by tedy měly být vţdy potrestány náleţitou a přiměřenou sankcí. Ukládání trestů pachatelům za spáchané trestné činy je v současné době velmi aktuálním a často diskutovaným tématem. Zvláštním případem, kterým jsem se rozhodla zabývat ve své bakalářské práci, je pak zejména ukládání nepodmíněných trestů odnětí svobody. Je tou nejpřísnější a nejcitelnější formou trestů, která by měla být ukládána vţdy, kdyţ nápravy pachatele a ochrany naší společnosti před ním nelze dosáhnout jinak. U ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody se můţeme setkat s nejrůznějšími názory. A právě to je jeden z důvodů, proč jsem si pro svou práci dané téma vybrala. Kaţdý z nás můţe posuzovat například to, jestli je nebo není trest uloţený konkrétnímu pachateli spravedlivý. Domnívám se však, ţe málokdo z nás ví, co všechno uloţení trestu a jeho výkon obnáší. Protoţe spousta z nás nemá tušení, co vlastně pojem nepodmíněného trestu odnětí svobody znamená, tak se na něj zaměřím a pokusím se vystihnout i podstatu, účel, členění a jeho postavení v systému trestů. Velmi důleţité je při ukládání nepodmíněných trestů, aby byly ukládány a vykonávány vţdy v souladu s našimi právními předpisy, proto se jimi v jedné z kapitol budu zabývat. Nemohu však opomenout ani samotný výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody. Pozornost pak budu věnovat obzvláště jednotlivým typům věznic v České republice. Dále bych chtěla podotknout, ţe odsouzený nemá jenom povinnost strpět uloţenou sankci, ale má i svá určitá práva, kterým bude věnována jedna z kapitol mé práce. Je všeobecně známo, ţe věznice v České republice jsou plné a z médií se přitom dozvídáme o stále narůstající kriminalitě a zvyšujícím se počtu spáchaných trestných činů. A právě zde nás můţe napadnout hned několik otázek, na které bych se chtěla ve své práci mimo jiné zaměřit. Mezi takové otázky můţe patřit například to, jestli jsou pachatelům tresty ukládány opravdu spravedlivě a v přiměřené výši, jestli nepodmíněné tresty odnětí svobody v dnešní době plní svoji funkci a účel, jestli je chyba v našich právních předpisech nebo jestli uţ jsou pachatelé proti nepodmíněným trestům odnětí svobody imunní. Příčin způsobujících tento negativní jev, kdy věznice jsou plné a kriminality stále přibývá, můţe být mnoho. Rozhodla jsem se proto v jednotlivých kapitolách zaměřit i na to, kde by mohly být vady, způsobující tento jev a jakým způsobem by bylo moţné je napravit. Jako demokratický právní stát bychom přece neměli dovolit, aby kriminalita a počet pachatelů trestných činů neustále rostli a v nejhorším případě ovládli naši společnost. Je třeba, aby v naší zemi byla určitá spravedlnost.

1

2. Nepodmíněný trest odnětí svobody 2.1. Pojem nepodmíněného trestu odnětí svobody Aby bylo moţné pochopit pojem a účel nepodmíněného trestu odnětí svobody, je nutné si nejprve vyloţit pojem a účel samotného trestu, coţ je jeden z nejdůleţitějších pojmů trestního práva hmotného. Definici trestu v českém TZ nenajdeme, lze jej však definovat následujícím způsobem: „Trest v českém trestním právu lze definovat jako právní následek trestného činu představující jeden z prostředků realizace ochranné funkce trestního práva, ukládaný na základě zákona výlučně trestním soudem, zahrnující v sobě určitou újmu pro pachatele a vyjadřující negativní hodnocení pachatele a jeho činu, jehož výkon je vynutitelný státní mocí.“ 1 Trest je tedy udělován osobě, která se dopustila trestného činu. Pachateli je tak způsobena újma projevující se nejčastěji zásahem do osobních práv a svobod (zejména při udělení nepodmíněného trestu odnětí svobody). V rámci trestního práva jsou udělovány ty nejcitelnější tresty, které jsou vynutitelné státní mocí. To je také jeden z důvodů, proč se trestní právo pouţívá subsidiárně (v případě, kdy nápravy nelze dosáhnout jinak). Udělení trestu příslušným soudem vyjadřuje negativní hodnocení pachatele jak z právní, tak i etické stránky. Prostřednictvím trestů se nejvíce projevuje ochranná funkce trestního práva, zejména tím, ţe se snaţí pachateli zabránit v páchání další trestné činnosti. Dále se zde ochranná funkce projevuje tím, ţe se snaţí působit i na další potenciální pachatele. Pro pojem samotného nepodmíněného trestu odnětí svobody pak můţeme pouţít následující definici: „Nepodmíněný trest odnětí svobody, tj. trest, jehož výkon nebyl podmíněně odložen, je nejpřísnějším druhem trestu z trestů pravidelných, neboť je spojen se ztrátou osobní svobody a výkonem trestu ve zvláštním zařízení – věznici. Trest odnětí svobody je trestem univerzálním, neboť je ho možno uložit za každý trestný čin uvedený v TZ. U některých trestných činů je jediným trestem, který připadá v úvahu, u jiných trestných činů je trest odnětí svobody jednou z alternativ. Lze ho uložit každému dospělému pachateli.“ 2 Nejpřísnějším je nepodmíněný trest odnětí svobody z toho důvodu, ţe pachatel bezodkladně nastupuje do výkonu trestu v příslušné věznici, čímţ je v té největší míře zasaţeno do jeho základních osobních práv a svobod. Kromě toho, ţe je pachatel trestného činu zbaven osobní svobody, jsou omezena i jeho další práva. Jedná se především o právo shromaţďovací a spolčovací, právo podnikat, právo vykonávat volné funkce, právo pohybu, __________________________________________________________________________________ 1

KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. s. 471. 2

FRYŠTÁK, M. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009. s. 110.

2

pobytu a spousta dalších. Přísnější trest neţ uloţení nepodmíněného trestu odnětí svobody v naší republice neexistuje. Jak je uvedeno výše, nepodmíněný trest odnětí svobody je trestem univerzálním zejména proto, ţe tuto trestní sankci lze uloţit za kaţdý trestný čin, který najdeme ve zvláštní části TZ. S tím však souvisí i skutečnost, ţe nejsou stanoveny ţádné zvláštní podmínky pro jeho uloţení. Hlavní úloha zde připadá soudci, který na základě provedených důkazů zváţí, je-li nutné uloţit nepodmíněný trest odnětí svobody nebo je-li účelnější uţití jedné z jeho alternativ (podmíněný trest odnětí svobody, domácí vězení). V případě uloţení nepodmíněného trestu odnětí svobody pak musí pečlivě zváţit jeho přiměřenou délku. 2.2. Účel nepodmíněného trestu odnětí svobody Účel nepodmíněného trestu odnětí svobody je v současné době velmi diskutovaným tématem. Stejně jako u pojmu nepodmíněného trestu odnětí svobody, i zde se nejdříve přiblíţíme teorii účelu obecného trestu, ze které si následně vyvodíme účel nepodmíněného trestu odnětí svobody. „V současném pojetí smyslu trestu v rámci právního řádu existují dvě základní koncepce. Jsou to teorie absolutní, reprezentovaná teorií odplaty, a teorie relativní, jejímž představitelem je např. teorie prevence.“ 3 Teorie účelu trestu však není rozdělena pouze na koncepci absolutní a relativní, ale dále se ještě rozvětvuje. Absolutní teorie se ještě člení na odplatu a usmíření. Zajímavostí je zde to, ţe mezi zastánce odplaty patřili T. Akvinský, Aristoteles, I. Kant a G. W. F. Hegel. Věřili, ţe k zachování spravedlnosti je třeba uloţit trest odpovídající spáchanému trestnému činu (tzv. oko za oko, zub za zub). Teorie usmíření naopak představuje pachatelovo vykoupení, jeho usmíření se společností. Teorie relativní je o něco sloţitější neţ teorie absolutní. Je představována prevencí generální a speciální. Generální prevence se týká celé společnosti a speciální prevence se naopak zaměřuje pouze na pachatele trestného činu. Rozlišujeme pozitivní a negativní generální prevenci. Pozitivní generální prevence se vyznačuje utvrzením práva v právním řádu, na který se můţe celá naše společnost spolehnout. Negativní generální prevence spočívá v tom, ţe všichni budou odstraněni a zajištěni, pokud se dopustí protiprávního jednání. Speciální prevence se stejně jako generální prevence dělí na pozitivní a negativní. Pozitivní prevencí dochází k resocializaci a nápravě pachatele. V případě negativní prevence bude pachatel zajištěn a odstraněn ze společnosti. Pokud bychom zastávali samostatně teorii relativní nebo absolutní, mohlo by se nám zdát, ţe jsou příliš tvrdé a neúměrné. A právě proto zde máme teorii slučovací. Pojem slučovací teorie trestu nám uţ ve svém názvu naznačuje, ţe se bude jednat o sloučení a zmírnění nedostatků jak teorie absolutní tak relativní. Absolutní teorie je zde zmírněna tím, ţe __________________________________________________________________________________ 3

ANZENBACHER, A. Úvod do filosofie. Praha: SPN, 1990. s. 26.

3

působí do budoucna, čímţ se snaţí ovlivnit potenciální pachatele, aby se nedopouštěli protiprávního jednání (jde hlavně o to, sníţit současnou velkou míru kriminality). Zmírnění u relativní teorie představuje neurčitá výměra trestu. „Smíšené teorie se snaží najít východisko z protikladu mezi teoriemi absolutními a

relativními, usilují o spojení odplatné i účelové funkce trestu.“ 4 Uvedené teorie a jejich vztahy si můţeme znázornit v následujícím grafu5 :

Definici účelu trestu obsahoval předchozí TZ č. 140/1961 v § 23, která zněla takto: „Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti.“ 6 Tato definice velmi dobře vykazovala znaky slučovací teorie. Nejdůleţitějším účelem trestu byla tedy ochrana společnosti před pachateli trestných činů a aplikace trestněprávních norem na konkrétné případy měla mít velký význam do budoucnosti. Mělo zde být jakési ponaučení pro další potencionální pachatele. Přestoţe současný TZ definici účelu trestu nezná, jeho cíl zůstává stejný. Pokud se nyní zaměříme na účel výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, pak zjistíme, ţe odpovídá definici, kterou obsahovala předchozí právní úprava. Tím, ţe pachatel bude ve výkonu trestu v příslušné věznici, máme zajištěnou ochranu společnosti. Velkou měrou je zasaţeno také do jeho osobní svobody, coţ zabraňuje jeho pokračování v páchání další trestné činnosti. Měl by si zkrátka uvědomit, ţe to čeho se dopustil, je špatné. Účelem nepodmíněného trestu je tedy mimo jiné i převýchova pachatele. K dosaţení tohoto účelu je však vţdy nutné, aby orgány činné v trestním řízení k pachatelům přistupovaly individuálně. Tím mám na mysli především to, aby např. pachateli za trestný čin několikanásobné vraţdy, __________________________________________________________________________________ 4 5 6

KALVODOVÁ, V. Trest odnětí svobody na doţivotí. 1. vyd. Brno: MU v Brně – Právnická fakulta, 1995. s. 8. ŘÍHA, J. Tabulky a schémata z obecné části trestního práva hmotného. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. s. 75. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. § 23.

4

byla uloţena přiměřená délka nepodmíněného trestu odnětí svobody v příslušném typu věznice (účelnější např. bude jistě to, kdyţ pachateli bude uloţen nepodmíněný patnáctiletý trest odnětí svobody ve věznici s ostrahou, neţ pětiletý trest odnětí svobody ve věznici s dozorem). „Účelem výkonu trestu odnětí svobody je snaha o určitou reintegraci odsouzeného se zřetelem na individuální osobnost každého pachatele.“ 7 O tom, jestli ještě dnes nepodmínění trest odnětí svobody v ČR plní svůj účel, by se jistě daly vést dlouhé diskuse. V médiích se běţně setkáváme s případy, kdy bychom o účelu nepodmíněných trestů mohli pochybovat. Velmi často se v této souvislosti mluví o recidivistech, kteří uţ jednou byli odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, avšak po propuštění na svobodu se znovu dopustili trestného činu. Příčin, kvůli kterým nepodmíněný trest odnětí svobody ztrácí svůj účel, můţe být opravdu mnoho. Chyba můţe být v uloţené délce nepodmíněného trestu odnětí svobody, v nesprávném určení typu věznice, v podmínkách jednotlivých věznic, v zákonech, v přístupu k pachateli jako k jednotlivci atd. Velkou většinou těchto moţných příčin se budeme zabývat v následujících kapitolách. 2.3. Druhy nepodmíněných trestů odnětí svobody podle délky Nepodmíněné tresty odnětí svobody dělíme především v závislosti na délce jejich trvání a to na krátkodobé tresty odnětí svobody a dlouhodobé tresty odnětí svobody. Zvláštními druhy dlouhodobých trestů jsou pak výjimečné tresty odnětí svobody a tresty na doţivotí. Jednotlivé druhy zmíněných trestů jsou svojí problematikou velmi obsáhlé a daly by se o nich vést nejrůznější diskuse, ale protoţe se u všech jedná v podstatě o nepodmíněný trest odnětí svobody, rozhodla jsem se alespoň o stručné nastínění této problematiky. 2.3.1. Krátkodobé tresty odnětí svobody Délka krátkodobých trestů odnětí svobody není teorií úplně přesně vymezena, přesto si myslím, ţe se můţeme drţet následující definice: „Krátkodobým nepodmíněným trestem odnětí svobody se rozumí trest odnětí svobody do jednoho roku uložený pravomocným rozsudkem soudu. Není rozhodné, zda trest byl celý vykonán (přerušen, ukončen nepodmíněným propuštěním).“ 8 Tresty do jednoho roku bývají v České republice ukládány nejčastěji a mají také největší podíl na přečerpané kapacitě našich věznic.

__________________________________________________________________________________ 7 8

Vězeňská služba České republiky [online]. Praha: Vazební věznice Pankrác, 2010. [cit. 2012-02-01]. Dostupné z: KARABEC, Z. a kol. Krátkodobé tresty odnětí svobody. Praha: IPKASP, 2000. s. 4.

5

Počet uložených trestů odnětí svobody do 1 roku za posledních 6 let 9

7374 6062

7054

5969

6492

4738

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Počet krátkodobých trestů se za poslední uplynulá léta podstatně zvýšil. Tuto skutečnost nám mohou potvrdit údaje zveřejněné ve statistických ročenkách Vězeňské sluţby České republiky. Jak můţeme z výše uvedeného grafu vidět, největší nárůst udělených krátkodobých trestů se projevil v roce 2009 a od té doby jenom mírně poklesl. S ukládáním těchto trestů se však objevuje několik problémů, které mohou být příčinou neúčelnosti. Jedním z důvodů je nedostatek času k převýchově pachatele, který v příslušné věznici stráví pouze minimum času. Naopak, je velmi pravděpodobné, ţe dojde k nákaze pachatele od spoluvězňů. Ukládání krátkodobých trestů mimo jiné způsobuje také to, ţe se sniţují odstrašující účinky směřující proti potenciálním pachatelům. V důsledku toho je zde pak velké riziko nárůstu kriminality a trestných činů. Velmi špatně jsou na tom také ekonomické náklady, které se při udělování trestů do jednoho roku velmi negativně projevují. Jde především o kapacitu věznic. Pachatelé, kterým byl uloţen krátkodobý trest odnětí svobody, zbytečně přeplňují pobytovou kapacitu a zbytečně za jejich pobyt věznice plýtvá náklady, protoţe v konečné fázi za tak krátkou dobu ani nedojde k naplnění účelu trestu, kterým je v první řadě resocializace pachatele. U krátkodobých trestů se můţeme v dnešní době setkat i s diskriminací. Tresty do jednoho roku ukládá soud totiţ i tam, kde by pachatel mohl být potrestán pouze peněţitým trestem. Jedná se především o ty pachatele, kteří nemají dostatek finančních prostředků k tomu, aby zaplatili peněţitý trest. Proto z důvodu moţné nedobytnosti uloţeného peněţitého trestu slouţí jako alternativa krátkodobý trest odnětí svobody. Ten kdo tedy disponuje dostatečným mnoţstvím finančních prostředků, nemusí za spáchaný trestný čin nutně nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody, ale postačí například peněţitý trest, coţ můţe působit jako diskriminace sociálně slabších občanů. Takové udělování trestů jistě není příliš spravedlivé ani účelné. U krátkodobých trestů odnětí svobody se zkrátka objevuje celá řada nevýhod, které je třeba nějakým způsobem řešit. Velmi časté udělování těchto trestů tvoří jednu z hlavních __________________________________________________________________________________ 9

Vězeňská služba České republiky [online]. Vězeňská sluţba České republiky, 2012. [cit. 2012-02-03]. Dostupné z:< http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/statistiky-a-udaje-103/statisticke-rocenky1218/>

6

příčin vyčerpané kapacity ubytovacích míst v našich věznicích. V posledních letech se přístup ke krátkodobým trestům odnětí svobody poněkud mění. Tyto tresty mají sice stále dominantní postavení, ale je zde jistá snaha je nějakým způsobem omezit a to zejména hledáním nejrůznějších alternativ namísto ukládání krátkodobých trestů odnětí svobody. Alternativní tresty by měli být účelnější, mělo by skutečně dojít k převýchově pachatele a zvýšení odstrašujících účinků potenciálních pachatelů, měli by se sníţit ekonomické náklady, a v neposlední řadě by měla zmizet diskriminace sociálně slabších občanů. „Problematikou krátkodobých trestů odnětí svobody se zabývá mj. rezoluce Rady Evropy č. (73) 17 ze 13. dubna 1973, ve které se konstatuje, že ve věznicích je velké množství osob, vykonávajících trest odnětí svobody do 6 měsíců, přičemž tento trest má omezené výchovné účinky na pachatele, vede k přeplnění kapacity vězeňských zařízení, vyvolává nežádoucí sociální segregaci a stigmatizaci odsouzených. Členským státům Rady Evropy se tedy doporučuje rozšířit škálu prostředků k omezení, příp. nahrazení těchto trestů jinými postupy.“10 2.3.2. Dlouhodobé tresty odnětí svobody V České republice jsou za dlouhodobé tresty odnětí svobody povaţovány nepodmíněné tresty odnětí svobody v rozmezí nad 5 do 20 let. Mezi dlouhodobé tresty odnětí svobody patří také výjimečný trest a trest odnětí svobody na doţivotí, o kterých bude pojednáno v následující kapitole. Dlouhodobé tresty odnětí svobody nejsou v České republice ukládány tak často, jako krátkodobé tresty odnětí svobody, o čemţ se můţeme přesvědčit v následujícím grafu.

Počet uložených dlouhodobých trestů odnětí svobody za posledních 6 let 11 3848

2006

4247 3413

2007

2008

3618

3580

3613

2009

2010

2011

Zde můţeme vidět, ţe počet uloţených dlouhodobých trestů odnětí svobody se za poslední léta příliš nemění, ale naopak drţí se spíše v rovnováze. Ve srovnání s krátkodobými tresty jsou tyto ukazatele téměř o polovinu niţší. Jsou ukládány za závaţnější trestné činy a __________________________________________________________________________________ 10

KARABEC, Z. a kol. Krátkodobé tresty odnětí svobody. Praha: IPKASP, 2000. s. 4.

11

Vězeňská služba České republiky [online]. Vězeňská sluţba České republiky, 2012. [cit. 2012-02-04] Dostupné z:< http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/statistiky-a-udaje-103/statisticke-rocenky1218/>

7

společností jsou chápány jako optimální za zjištěné kriminální jednání a jako nejlepší ochrana společnosti. Délka času strávená ve věznicích představuje jeden z hlavních faktorů pro očekávání pozitivních změn u chování dlouhodobě vězněných osob. Tím, ţe je odsouzený zbaven osobní svobody v rozhodování a jednání, je mu zabráněno v páchání další trestné činnosti a je přerušena jeho kriminální kariéra, styk s rodinnou a blízkými osobami, mělo by dojít k přehodnocení jeho osobních postojů. Dlouhodobý trest odnětí svobody však můţe mít i negativní účinky. Lze totiţ očekávat, ţe u osoby, která byla propuštěna z dlouhodobého trestu odnětí svobody, dojde k selhání reintegrace v nejrůznějších sférách sociálního ţivota. Tento jev nastává především u osob, které byly poprvé odsouzeny k dlouhodobému trestu odnětí svobody, a ve věznici se nakazily ostatními vězni. Recidivisté, kteří jiţ byli několikrát odsouzeni k výkonu trestu odnětí svobody, zůstávají stejní a jejich chování se nezhorší ani nezlepší. Aby byl pobyt ve věznici pro odsouzené co nejúčelnější, měli by být dodrţeny následující body: věznice by měla být bezpečná jak pro vězně, tak pro všechny ostatní, kteří s nimi pracují snaha zabraňovat negativním účinkům dlouhodobých trestů odnětí svobody zlepšovat a rozšiřovat moţnosti vězňů, aby po propuštění dokázali vést bezproblémový ţivot „Aby bylo možno dosáhnout uvedených cílů při výkonu dlouhodobých trestů, je třeba vypracovávat pro každého vězně podrobné plány a programy zacházení. Takové individuální plány mají být zpracovávány co nejdříve po nástupu do výkonu, a což je zvláště důležité, na jejich přípravě se mají aktivně podílet jednotlivý vězni. Plány připravuje odborný vězeňský personál a při plánování předpropouštěcí fáze dlouhodobého trestu by se na jejich zpracování měli podílet i příslušné orgány zajišťující postpenitenciární péči a dohled.“ 12 Nejdůleţitější u dlouhodobých trestů odnětí svobody je tedy především individuální přístup k jednotlivým vězňům. Jedině tak lze předpokládat a očekávat, ţe dojde k naplnění účelu dlouhodobého trestu odnětí svobody. 2.3.3. Výjimečný trest odnětí svobody Výjimečný trest odnětí svobody a trest odnětí svobody na doţivotí patří mezi zvláštní druhy dlouhodobých trestů a jejich stručnou a jasnou definici najdeme v § 54 odst.1TZ: „Výjimečným trestem odnětí svobody se rozumí jednak trest odnětí svobody nad dvacet až

do třiceti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí. Výjimečný trest může být uložen jen za zvlášť závažný zločin, u něhož to zákon dovoluje.“ 13 __________________________________________________________________________________ 12 13

KARABEC, Z. a kol. Dlouhodobé tresty odnětí svobody. Praha: IKSAP, 2004. kap. 7.3. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. §54.

8

Výjimečný trest odnětí svobody je ukládán pouze tam, kde by trest odnětí svobody v délce do dvaceti let nesplnil svůj účel. Výjimečnost tohoto druhu trestu se tedy nachází nikoliv ve způsobu výkonu trestu (výkon trestu probíhá ve věznici), ale v délce trestu. Ročně je uloţeno cca 200 aţ 300 výjimečných trestů, coţ jsou na Českou republiku velmi vysoká čísla, která svědčí o poměrně velké kriminalitě. V § 52 TZ je stanoveno, ţe výkon výjimečného trestu odnětí svobody probíhá ve věznici se zvýšenou ostrahou. Výjimečný trest odnětí svobody lze uloţit především za trestný čin genocidium (§ 400 TZ), útok proti lidskosti (§ 401 TZ), apartheid a diskriminace skupiny lidí (§ 402 odst. 2 TZ), příprava útočné války (§ 406 TZ), ale také vraţda (§ 140 odst. 3 TZ) a spousty dalších trestných činů uvedených ve zvláštní části TZ. Pokud není moţné dosáhnout účelu trestu uloţením výjimečného trestu odnětí svobody, tak soud uloţí pachateli doţivotní trest odnětí svobody. V České republice je ročně uloţeno 35 aţ 40 doţivotních trestů odnětí svobody. Pro uloţení tohoto druhu trestu však musí být kumulativně splněny následující podmínky: zvlášť závaţný zločin musí být mimořádně závaţný vzhledem k zvlášť zavrţeníhodnému provedení trestného činu, nebo zvlášť zavrţeníhodné pohnutce, nebo zvlášť těţkému či těţko napravitelnému následku uloţení doţivotního trestu musí vyţadovat účinná ochrana společnosti není moţnost dospět nápravy pachatele uloţením výjimečného trestu odnětí svobody Doţivotní trest odnětí svobody můţe být uloţen pouze pachateli, který se dopustil zvlášť závaţného zločinu vraţdy (§ 140 odst. 3 TZ), obecného ohroţení (§ 272 odst. 3 TZ), teroristického útoku (§ 311 odst. 3 TZ), teroru (§ 213 TZ), vlastizrady (§ 309 TZ), genocidia (§ 400 TZ), útoku proti lidskosti (§ 401 TZ), pouţití zakázaného bojového prostředku a nedovoleného vedení boje (§ 411 odst. 3 TZ), válečné krutosti (§ 412 odst. 3 TZ), zneuţití mezinárodně uznávaných a státních znaků (§ 415 odst. 3 TZ) a perzekuce obyvatelstva (§ 413 odst. 3 TZ). Doţivotní trest odnětí svobody je v České republice tím nejpřísnějším trestem, který můţe být pachateli za spáchaný trestný čin uloţen. Nejpřísnější je tento trest především proto, ţe se od jiných dlouhodobých trestů odnětí svobody liší zejména tím, ţe nejen způsobuje újmu pachateli, odplatu, morální odsouzení, nucenou převýchovu a resocializaci, ale existuje tu eliminační prvek, kterým je trvalé vyloučení pachatele ze společnosti. Za zmínku stojí také jistě to, ţe doţivotní trest se v současnosti vyuţívá jako alternativa za dříve udělovaný trest smrti. Trest smrti má v České republice velmi bohatou historii a uplatňoval se u nás donedávna. Poslední trest smrti byl udělen v roce 1989. V roce 1990 došlo ke zrušení trestu smrti a místo něj se začal jako alternativa uplatňovat nepodmíněný trest odnětí svobody na doţivotí. Bohuţel, ani výjimečně tresty odnětí svobody však nemusí plnit svůj účel. Negativní vlivy spočívají především v tom, ţe pachatel má přerušeny pracovní aktivity a vztahy, je vyřazen z běţného ţivota a v mnoha případech dochází k narušení sociálních vazeb s původním prostředím (rodina, přátelé, známy). 9

„Výše uvedené faktory vedou po propuštění pachatele z vězení k problémům s jeho novým zařazením do většinou již odlišného prostředí, než ze kterého nastoupil výkon trestu odnětí svobody. Nové prostředí a společnost ho často odmítá a klade mu překážky, tudíž je pro něj velmi složité ztotožnit se s novou situací, pozitivně se s ní vyrovnat a začlenit se do této společnosti.“ 14 A právě zde můţe spočívat další problém, v jehoţ důsledku dochází k přeplněnosti věznic. Stává se velmi často, ţe odsouzený se po výkonu trestu odnětí svobody nevrátí do společnosti, ze které přišel, ale bude hledat své místo v kriminální kariéře. V případech výjimečných trestů můţe u odsouzeného dojít k narušení psychiky (sklony k sebevraţdě, samomluva, uzavření se do sebe….). Zabránit těmto negativním vlivům lze zejména tím, ţe výjimečné tresty budou udělovány pouze v případech krajní nouze, kdy ţádný jiný trest by nesplnil svůj účel. Nesmíme zapomínat ani na individuální přístup k osobnosti odsouzeného. 2.4. Nepodmíněný trest odnětí svobody a alternativní tresty V závěru této části se zaměříme na nepodmíněný trest odnětí svobody a uplatňování alternativních trestů. Udělováním alternativních trestů se totiţ soudy snaţí bojovat proti přeplněnosti našich věznic a to tak, ţe je udělují u méně závaţných trestných činů. Masové ukládání nepodmíněných trestů odnětí svobody nepřineslo takové účinky, jak se očekávalo, proto se hledají jejich alternativy a nepodmíněný trest odnětí svobody by měl být tedy uloţen především těm, které je třeba izolovat před společností. A co se vlastně pod pojmem alternativní tresty skrývá? Alternativní tresty odnětí svobody chápeme buď uţším pojetí, nebo v širším pojetí. „V užším pojetí se jimi rozumí jakékoli tresty nespojené s odnětím svobody, které se uplatní tehdy, má-li být uložen trest odnětí svobody, avšak vzhledem k osobě pachatele a okolnostem případu účelu trestu bude dosaženo i jinak. V širším pojetí jsou pak do pojmu alternativní sankce zařazovány i takové sankce či opatření, které neeliminují zcela ztrátu osobní svobody, nicméně snižují míru na nezbytné minimum a rovněž i alternativy trestního řízení, tedy různé formy odklonu.“ 15 Mezi alternativy nepodmíněného trestu odnětí svobody tak můţeme zařadit: podmíněný trest odnětí svobody (§ 81 TZ) domácí vězení (§ 60 TZ) obecně prospěšné práce (§ 62 TZ) propadnutí majetku (§ 66 TZ) peněţitý trest (§ 67 TZ) __________________________________________________________________________________ 14

NAVRÁTILOVÁ, J. Výjimečný trest. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges, 2010. s. 89.

15

KALVODOVÁ, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. Brno: Masarykova univerzita, 2002. s. 114.

10

propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty (§ 70 TZ) zákaz činnosti (§ 73 TZ) zákaz pobytu (§ 5 TZ) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce (§ 76 TZ) ztráta čestných titulů nebo vyznamenání (§ 78 TZ) ztráta vojenské hodnosti (§ 79 TZ) vyhoštění (§ 80 TZ) V souvislosti s alternativními tresty odnětí svobody a přeplněností věznic se na internetových stránkách dne 10. 10. 2011 objevil následující článek: „Úředníci z Ministerstva spravedlnosti jednají se soudci o tom, jak ulevit napěchovaným tuzemským žalářům. Jednou z variant je větší počet trestů odpykaných v domácím vězení. Soudci se novým postupům nebrání, upozorňují ale na několik rizik.“ 16 Ministerstvo spravedlnosti se pokouší problém vyřešit prostřednictvím domácího vězení. Domácí vězení by podle ministerstva spravedlnosti bylo uděleno u těch odsouzených, kteří mají kde bydlet a pracovat a dopustili se méně závaţných trestných činů. S tímto řešením ale příliš nesouhlasí soudy a Ministerstvo spravedlnosti nesmí ţádným způsobem zasahovat do nezávislého rozhodování soudů. Největší problém soudci spatřují v zákonech, které výrazně omezují udělování alternativních trestů. Zde naráţíme na zásadu zákonnosti trestního práva, která můţe být jedním z činitelů zapříčiňující přeplněnost věznic v České republice. Alternativní tresty také nejsou příliš vhodné pro recidivisty, ale spíše přichází v úvahu pro ty pachatele, kteří se poprvé dopustili protiprávního jednání a do té doby ještě nebyli odsouzeni a ţili řádný ţivot. Mimo jiné musí být posouzena závaţnost spáchaného trestného činu. Protoţe problém přeplněnosti věznic nepostihuje jenom Českou republiku, ale i mnoho ostatních evropských zemí, staly se alternativní tresty předmětem zájmu i mezinárodních organizací. Mezinárodní organizace se tímto negativním společenským jevem zabývají jiţ celou řadu let. Bohuţel ještě ani dnes nemůţeme říci, ţe by se situace nějakým způsobem zlepšila. Nejznámějšími organizacemi, které se touto problematikou zabývají, je OSN a Rada Evropy. Zmíněné mezinárodní organizace se projevili při řešení problému přeplněnosti věznic následujícími aktivitami: jiţ v roce 1976 přijal Výbor ministrů Rady Evropy rezoluci č. (76)10 s názvem Některé alternativní tresty k vězení v roce 1992 byla Výborem ministrů Rady Evropy přijata Doporučení R (92)16 __________________________________________________________________________________ 16

zpravy.ihned.cz [on-line]. Zprávy ihned.cz, Ecomomia a.s., 2011. [cit. 2012-02-10]. Dostupné z:

11

k Evropským pravidlům v oblasti společenských akcí a opatření a členským státům bylo doporučeno řídit se v oblasti jejich vnitřní legislativy principy, které obsahují tato pravidla v roce 1985 se v Miláně konal 7. kongres OSN o prevenci kriminality a zacházení s pachateli, který přijal rezoluci č. 16 s názvem Redukce vězeňské populace, alternativy uvěznění a sociální integrace pachatelů v roce 1990 se v Havaně konal 8. kongres, kde byla přijata Minimální pravidla pro vypracování opatření nespokojených s odnětím svobody Jak je tedy vidět, nepodmíněné tresty odnětí svobody jsou jiţ desítky let problémem nejen České republiky ale celé řady dalších států. Bohuţel přeplněnost věznic nelze příliš jednoduše řešit myšlenkami udělováním alternativních trestů. Hlavním problémem jsou nejen jiţ zmíněné zákony, ale také zde zůstává otázka, jestli by udělené alternativní tresty byly dostatečně efektivní a účinné. „Změny v přístupu k trestání, zaváděných nových trestů a trestně právních institutů uváděných v život v rámci aplikační praxe nejsou záležitostí jednoduchou. Mnohé státy proto často volily před uzákoněním alternativních trestů cestu jejich experimentálního ověření. Zejména v aplikační praxi se alternativní tresty zpočátku prosazovaly jen obtížně, neboť ne všichni odborníci teorie i praxe je považují za efektivní.“ 17

__________________________________________________________________________________ 17

KALVODOVÁ, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. Brno: Masarykova univerzita, 2002. s. 110.

12

3. Nejvyšší právní úprava nepodmíněného trestu odnětí svobody Zásada zákonnosti je jednou ze základních zásad trestního práva hmotného. Proto i při udělování nepodmíněných trestů odnětí svobody soudci musí postupovat vţdy v souladu se zákonem. „České trestní právo, jež vychází ze systému kontinentálně-evropského systému práva, je právem psaným. Je vyloučeno, aby pramenem trestního práva byl obyčej, neboť trestní právo je zákonné a jen psaný zákon může stanovit trestnost činu a odpovídající trest za jeho spáchání. Trestněprávní normy tedy musí mít zákonnou normu.“ 18 Neměli bychom zapomínat ani na to, ţe ústavněprávní zakotvení nepodmíněného trestu odnětí svobody je v souladu s úpravou, která je obsaţená i v mezinárodních úmluvách o lidských právech, kterými je Česká republika vázána. Za zmínku stojí především Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Vzájemný vztah mezi nejvyššími prameny práva a zákony konkrétně upravující problematiku nepodmíněného trestu odnětí svobody je znázorněn v následujícím grafu.

Ústava, Listina základních práv a svobod

Trestní zákoník

Trestní řád

Mezinárodní smlouvy

Zákon o výkonu trestu odnětí svobody

Z grafu můţeme vyčíst, ţe Ústava a Listina základních práv a svobod vzájemně korespondují s mezinárodními smlouvami (Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod), proto jsou znázorněny v jedné rovině. Trestní zákoník, trestní řád a zákon o výkonu trestu odnětí svobody jsou pak těmto nejvyšším pramenům práva podřazeny a musí s nimi být v souladu. 3.1. Ústava České republiky Jak bylo naznačeno v předchozí kapitole, Ústava spolu s Listinou základních práv a svobod tvoří ústavní pořádek České republiky. Nejdříve se zaměříme na Ústavu a Listině základních práv a svobod bude věnována pozornost v další kapitole. V souvislosti s udělováním a výkonem trestu odnětí svobody nás bude zajímat zejména ustanovení v čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 4 Ústavy. __________________________________________________________________________________ 18

FRYŠTÁK, M. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009. s. 24.

13

„Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.“ 19 Vztah nepodmíněného trestu odnětí svobody k uvedenému ustanovení je především takový, ţe jej lze pouţít právě jako sankci, pokud dojde ke zneuctění či narušení práv a svobod člověka. V čl. 2 odst. 4 Ústavy se pojednává o tom, ţe kaţdý občan můţe činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. To znamená, ţe nepodmíněný trest odnětí svobody nelze uloţit, pokud nedošlo ke spáchání trestného činu vymezeného v trestním zákonu. V čl. 90 je pak zakotveno, ţe o vině a trestu za trestné činy rozhoduje jen soud. Nikdo jiný kromě soudu tak není oprávněn rozhodnout o vině a uloţit osobě nepodmíněný trest odnětí svobody. 3.2. Nepodmíněný trest odnětí svobody a lidská práva Úpravu lidských práv při uplatňování nepodmíněného trestu odnětí svobody najdeme především v Listině základních práva a svobod, Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. V těchto uvedených pramenech práva můţeme najít velmi podobná ustanovení. V souvislosti s nepodmíněným trestem odnětí svobody nás bude zajímat čl. 8 odst. 2 Listiny. „Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.“ 20 Z tohoto uvedeného ustanovení můţeme usoudit, ţe nepodmíněný trest odnětí svobody lze uloţit pouze na základě zákona. To znamená, ţe můţe být uloţen pouze v případě, kdy dojde k protiprávnímu jednání (spáchání trestného činu). „Dle článku 39 Listiny jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit. Podle článku 40 pak jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.“ 21 Pokud na základě zákona dojde k uloţení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba dodrţet zásadu humanismu (lidskosti), která je vyjádřena v čl. 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. „Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.“ 22 __________________________________________________________________________________ 19 20 21 22

Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů čl. 1. odst. 1. Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. čl. 8 odst. 2. KALVODOVÁ, V. Trest odnětí svobody na doţivotí. 1. vyd. Brno: MU v Brně – Právnická fakulta, 1995. s. 10. Vyhláška č. 120/1976 Sb., Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, ve znění pozdějších předpisů. čl. 7

14

Výše uvedené ustanovení najdeme také v čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 3 Úmluvy. Zásada lidskosti zde vyjadřuje ochranu všech řádných občanů, tzn. jak ochranu obětí, tak i samotných pachatelů trestných činů, coţ konkretizuje čl. 10 Listiny a čl. 10 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. „Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.“ 23 „Se všemi osobami zbavenými osobními svobodami se jedná lidsky a s úctou k přirozené důstojnosti lidské bytosti.“ 24 V Listině základních práva a svobod, Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod jsou všechna lidská práva vyjádřena stručně a jasně. Ţádná práva v souvislosti s nepodmíněným trestem odnětí svobody nejsou vyjádřena nijak sloţitě ani těţkopádně. Ustanovení, která zakotvují, ţe s odsouzenými osobami se ve výkonu trestu odnětí svobody jedná lidsky a s úctou, mohou mít velký vliv na splnění účelu nepodmíněného trestu odnětí svobody a na přeplněnosti našich věznic. Protoţe pachatelé trestných činů ví, ţe s nimi bude jednáno ve věznici lidsky a s úctou, nemusí pro ně být ztráta svobody ţádnou překáţkou k tomu, aby se dopustili trestného činu. Taková ustanovení ani příliš neovlivní potenciální pachatele trestných činů. Kdyţ budou vědět, ţe ve věznici s nimi bude takto jednáno, nezastaví je to od spáchání protiprávního jednání. Uvedená lidská práva pro ty, kteří se dopustili např. trestného činu vraţdy zvlášť zavrţeníhodným a surovým způsobem, jsou v takových případech aţ moc mírná. Vyvstává nám zde i otázka, jestli tento způsob jednání k pachatelům trestných činů je lidský a uctivý i k jejich obětem. S největší pravděpodobností zde budou jisté pochybnosti. Aţ příliš uctivý a lidský přístup k pachatelům trestných činů tak můţe být jednou z příčin toho, ţe věznice v České republice jsou rok od roku stále více přeplněné.

__________________________________________________________________________________ 23 24

Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. čl. 10. Vyhláška č. 120/1976 Sb., Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, ve znění pozdějších předpisů čl. 10.

15

4. Ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody Při ukládání a vyměřování nepodmíněného trestu odnětí svobody je třeba, aby byly dodrţeny jisté zásady, které jsou zakotveny v hlavě páté zákona č. 40/2009 Sb. TZ je tak nezbytným pramenem práva při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody. Na jeho základě lze zjistit nejen, jestli došlo ke spáchání trestného činu, ale také jaký trest a v jaké výši má být za spáchaný trestný čin uloţen v souladu s určitými zásadami. Dodrţení zásad při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody má samozřejmě velký vliv na naplnění účelu nepodmíněného trestu odnětí svobody. 4.1. Zásada zákonnosti První a jiţ několikrát zmíněnou zásadou při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody je zásada zákonnosti. Kromě toho, ţe tuto zásadu najdeme vyjádřenou v nejvyšší právní úpravě v souvislosti s ukládáním nepodmíněného trestu odnětí svobody, najdeme ji i v § 37 odst. 1 TZ. V podstatě jde tedy o to, ţe nelze pouţít ţádný jiný zákon k uloţení nepodmíněného trestu odnětí svobody, neţ pouze trestní zákoník. „Trestní sankce lze ukládat jen na základě trestního zákona.“ 25 Před uloţením nepodmíněného trestu odnětí svobody je nutné, aby byl nejdříve spáchaný trestný čin správně právně kvalifikován podle tohoto zákona. 4.2. Zásada přiměřenosti Zásada přiměřenosti je při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody tou nejrozsáhlejší. Soud totiţ musí brát v úvahu hned několik okolností. Najdeme ji v § 37 odst. 2 TZ, kde je stanoveno, ţe pachateli nelze uloţit kruté a nepřiměřené sankce. Tuto zásadu dále podrobněji rozvádí § 38 TZ. Soud je povinen přihlíţet při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody k povaze a závaţnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele. Je třeba zváţit i to, jestli je uloţení nepodmíněného trestu odnětí svobody opravdu nutné, nebo jestli k nápravě pachatele postačí jiný alternativní trest, čímţ se dostáváme k soudcovské individualizaci. Jednotlivé trestné činy se totiţ v praxi vyskytují v nejrůznějších podobách a stupních závaţnosti a úlohou soudu je přizpůsobit těmto trestným činům výměru trestu. Nepodmíněné tresty odnětí svobody je totiţ třeba ukládat jen v těch případech, kdy jiné alternativní tresty by nebyly účelné vzhledem k nápravě a převýchově pachatele. Obzvláště pak v dnešní době, kdy se potýkáme s přeplněností věznic, je na soudu, aby k uloţení nepodmíněného trestu odnětí svobody přistoupil s rozvahou. Musí také pečlivě zváţit, jestli pachateli postačí kratší nepodmíněný trest odnětí svobody, nebo jestli je třeba uloţit dlouhodobý či výjimečný nepodmíněný trest odnětí svobody. Soud přihlíţí i k právem chráněným zájmům obětem trestného činu.

__________________________________________________________________________________ 25

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. § 37 odst. 1.

16

„Některé trestní sazby, zejména trestu odnětí svobody, jsou stanoveny rámcově, dolní a horní hranicí, po případě jen hranicí horní. V tomto rámci soud vyměří trest, přihlížeje zejména i stupni nebezpečnosti činu pro společnost, včetně osoby pachatele a možnosti jeho nápravy.“ 26 Zásada přiměřenosti trestu zahrnuje i jakousi individualizaci trestu. To znamená, ţe soud přihlédne k povaze a závaţnosti trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu ţivota a k moţnosti jeho nápravy. V rámci svého hodnocení soud přihlédne i k chování pachatele po spáchání trestného činu. Hodnotí snahu pachatele nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky, kterých se dopustil při spáchání činu. Pokud nastane situace, kdy je pachatel tzv. spolupracujícím obviněným, přihlédne se i k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zvlášť závaţného zločinu spáchaného členy organizované zločinecké skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny nebo pomohl zabránit pokusu nebo dokonání trestného činu. Všechny tyto okolnosti, které jsou brány v úvahu při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody, jsou uvedeny v § 39 odst. 1 TZ. Při ukládání nepodmíněného trestu odnětí svobody je také nutné zhodnotit povahu a závaţnost trestného činu, způsob jakým byl trestný čin spáchán a jeho následky, okolnosti za kterých se pachatel dopustil trestného činu. Soud by se měl pokusit poznat osobu pachatele a měla by být zjištěna míra zavinění, pohnutka, záměr nebo cíl, který vedl ke spáchání trestného činu. Přihlédne se samozřejmě také k době, která uplynula od spáchání trestného činu, případné změněné situaci a délce trestního řízení. Při posuzování délky trestního řízení je soudem hodnocena i sloţitost věci (§ 39 odst. 2 a 3 TZ). Se zásadou přiměřenosti souvisí také polehčující a přitěţující okolnosti (§ 41 a § 42 TZ). Podmínky, za kterých se přihlíţí k polehčujícím a přitěţujícím okolnostem jsou zakotveny v § 39 odst. 5 a 6 TZ. Výčet polehčujících a přitěţujících okolností je pouze demonstrativní, coţ znamená, ţe soud můţe uznat jako polehčující nebo přitěţující okolnost uznat i takovou, která v trestním zákoně není uvedena. „I z hlediska výměry trestu lze tyto okolnosti podle převládajícího obsahu třídit na takové, které charakterizují a) následek nebo účinek trestného činu, b) způsob jednání, c) osobu pachatele, d) subjektivní stránku trestného činu, e) v tom rámci pohnutka činu, f) jiné okolnosti. Některé okolnosti ovšem zasahují do více skupin.“ 27 Kdyţ nahlédneme do zvláštní části trestního zákona, tak zjistíme, ţe nepodmíněný trest odnětí svobody lze uloţit za kaţdý trestný čin a ţe rozdíl sazby mezi dolní a horní hranicí u konkrétního trestného činu můţe činit aţ několik let. __________________________________________________________________________________ 26

SOLNAŘ, V. Systém československého trestního práva. Tresty a ochranná opatření. 1.vyd. Praha: Academia, 1975. s. 122. 27

SOLNAŘ, V. Systém československého trestního práva. Tresty a ochranná opatření. 1. vyd. Praha: Academia, 1975. s. 132.

17

Já osobně si myslím, ţe takové rozdíly jsou v mnoha případech aţ příliš velké. Mnoho potenciálních pachatelů i recidivistů tak můţe počítat s tím, ţe jim bude udělena nejniţší sazba, coţ je nemusí odradit od spáchání trestného činu. Opět se tak dostáváme k jedné z moţných příčin, proč se potýkáme s přeplněnou kapacitou našich věznic. Další problém spočívá v naplnění účelu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Za předpokladu, ţe soud uloţí pachateli nepodmíněný trest odnětí svobody v té nejniţší moţné sazbě, nemusí ani za tak krátkou dobu dojít k nápravě a převýchově pachatele. Přichází riziko, ţe se stane recidivistou. V souvislosti se zásadou zákonnosti a zásadou přiměřenosti mě zaujal nález, ve kterém Ústavní soud dospěl k závěru, ţe obecné soudy nesprávně kvalifikovaly trestný čin a vyměřily nepřiměřeně přísný trest. Tímto způsobem došlo k porušení základního práva stěţovatele, kterým je právo být stíhán jen z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. „Jen důsledné respektování principu trestání jako ultima ratio zaručuje, že omezení základních práv jednotlivců v důsledku trestních sankcí bude možno považovat za proporcionální s účelem sledovaným trestním zákonem. Ze zásady personality trestní represe vyplývá především požadavek, aby byl uložený trest přiměřený spáchanému skutku. Tato zásada neumožňuje, tzv. experimentální trestání, sledující pouze cíle generální prevence (odstrašení potenciálních delikventů) bez zřetele k prevenci individuální, vztahující se ke konkrétnímu skutku a ke konkrétnímu pachateli.“ 28 Ústavní soud v této projednávané věci stěţovateli vyhověl a zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze i Nejvyššího soudu České republiky pouze v těch částech, kde shledával porušení výše uvedených zásad. Vrchní soud měl pak po doručení tohoto nálezu jako odvolací soud pokračovat v trestním řízení podle § 314h a § 314k TŘ. Na tomto uvedeném příkladě můţeme vidět, ţe i soudy se mohou mýlit. Pokud má odsouzený pocit, ţe došlo k porušení jeho základních práv a svobod při výměře nepodmíněného trestu odnětí svobody, můţe se s ústavní stíţností obrátit na Ústavní soud. Musí však být vyčerpány všechny moţnosti opravných prostředků. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje pouze tehdy, bylo-li pravomocným rozhodnutím zasaţeno do základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. 4.3. Zásada zákazu dvojího přičítání Zásada zákazu dvojího přičítání spočívá v tom, ţe na okolnost, která je zákonným znakem trestného činu, včetně okolnosti, která podmiňuje pouţití vyšší trestní sazby, není moţné pohlíţet jako na okolnost polehčující nebo přitěţující. Tuto zásadu lze najít v § 39 odst. 4 TZ.

___________________________________________________________________________ 28

Nález Ústavního soudu ze dne 10.12.2009, sp. zn. III. ÚS 1481/09.

18

V podstatě se tedy jedná o okolnost, která je zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu a to jak základní, tak i kvalifikované nebo privilegované. V takových případech nelze přihlíţet k přitěţujícím nebo polehčujícím okolnostem, neboť kvalifikované a privilegované skutkové podstaty podmiňují vyšší pouţití trestní sazby. Kdyby pak ještě bylo přihlédnuto k jedné z přitěţujících okolností v § 42 TZ, mohlo by dojít k porušení zásady přiměřenosti. Uplatňování této zásady je logické. Dalo by se říci, ţe je to jakási malá záruka k tomu, aby při udělování nepodmíněného trestu odnětí svobody byla dodrţena zásada přiměřenosti. Kdyby neexistovala tato zásada, mohlo by se stát, ţe dojde k udělení nepodmíněného trestu odnětí svobody v nepřiměřeně velké nebo nízké výši. 4.4. Zásada personality U zásady personality jde o to, ţe nepodmíněnému trestu odnětí svobody se musí podrobit pachatel trestného činu. Nikdo jiný se nemůţe podrobit nepodmíněnému trestu odnětí svobody namísto samotného pachatele trestného činu. Mnohé z nás by ani nenapadlo, ţe máme takovou zásadu, neboť její porušení v praxi je téměř nepředstavitelné. Pravděpodobně by nikdo nechtěl podstoupit výkon trestu odnětí svobody namísto pachatele. Důleţité však v tomto případě ale je, aby odsouzený k nepodmíněnému trestu odnětí svobody byl opravdu pachatelem trestného činu. Vypátrat skutečného pachatele trestného činu je úkolem orgánů činných v trestním řízení.

19

5. Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody upravuje trestní řád a zákon o výkonu trestu odnětí svobody. Proto se na výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody zaměříme především z pohledu těchto pramenů. Kaţdý z těchto pramenů upravuje výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody z jiného úhlu pohledu. 5.1. Právní úprava v trestním řádu Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád upravuje především postup orgánů činných v trestním řízení. My se v trestním řádu zaměříme na výkon trestu odnětí svobody (§ 320 aţ § 324 TŘ), který je součástí vykonávacího řízení. Vykonávací řízení je samostatné stadium trestního řízení. Toto stadium probíhá jen v případech výkonu rozhodnutí soudu. Nás bude tedy zajímat, jak probíhá vykonávací řízení především u těch rozhodnutí, jimiţ byl uloţen nepodmíněný trest odnětí svobody. „Účelem vykonávacího řízení je zajistit nucené uskutečnění obsahu rozhodnutí určitého orgánu činného v trestním řízení, jestliže to povaha takového rozhodnutí vyžaduje, a to zpravidla za předpokladu, že rozhodnutí nebylo splněno dobrovolně.“ 29 V uvedené definici jde tedy v podstatě o to, ţe pokud odsouzený dobrovolně nenastoupí do výkonu trestu odnětí svobody, bude pouţito státní donucení. Aby však mohlo proběhnout vykonávací řízení, musí být splněny následující dva předpoklady: 1) právní existence rozhodnutí – rozhodnutí, kterým je uloţen nepodmíněný trest odnětí svobody musí být vydáno příslušným orgánem činným v trestním řízení, v náleţité formě a jestliţe doposud nedošlo ke zrušení rozhodnutí na základě řádných či mimořádných opravných prostředků 2) vykonatelnost rozhodnutí – vykonatelné je to rozhodnutí o výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, které nabylo právní moci a proti kterému se jiţ nelze bránit odvoláním Stejně jako při ukládání, tak i při výkonu trestu odnětí svobody je třeba, aby byly dodrţeny určité zásady, které dělíme na obecné a specifické. Mezi obecné zásady patří zásada oficiality a rychlosti řízení, zásada spolupráce se zájmovými sdruţeními, zásada práva na obhajobu, zásada řádného zákonného procesu a zásada presumpce neviny (rozhodnutí musí nabýt právní moci). O zásadě práva na spravedlivý proces pojednává Ústavní soud v jednom ze svých nálezů, který mě velmi zaujal. „Právo na spravedlivý proces je podle názoru Ústavního soudu limitem práva na __________________________________________________________________________________ 29

CÍSAŘOVÁ, D. a kol. Trestní právo procesní. 1. vyd. Praha: ASPI a.s., 2008. s. 706.

20

řádný zákonný proces v tom významu, že ne každá nezákonnost rovná se nespravedlivosti a neústavnosti, ale pouze taková, která vede za uvedených předpokladů k vině obviněného. Také sama zákonnost limituje spravedlivost procesu tím, že nezákonný proces jeho spravedlivost přinejmenším ohrožuje, zejména tak, že nemůže vést ke spravedlivému potrestání pachatele (§ 1 trestního řádu). Základem takovéhoto potrestání musí být skutkový stav věci zjištěný bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Případné nezákonnosti nelze omluvit účelovým konstatováním, že celková spravedlivost procesu byla přece zachována a tím snad byl garantován i spravedlivý trest. Nezákonný proces nemůže přispět k rozhodnutí o oprávněnosti trestního obvinění proti konkrétní osobě, resp. není s to tuto oprávněnost náležitě garantovat.“ 30 Mezi specifické zásady řadíme zásadu bezodkladnosti výkonu, coţ znamená, ţe rozhodnutí má být vykonáno, jakmile se stane vykonatelným. V případě, ţe výkon se jiţ započal, je nutné dokončit jej aţ do konce. V tomto případě se jedná o zásadu neporušitelnosti výkonu. Výkon také musí naprosto přesně odpovídat obsahu rozhodnutí, kterým je uloţen nepodmíněný trest odnětí svobody. Uplatňuje se také zásada výchovného vlivu a zásada kontroly. 5.1.1. Nastoupení k výkonu trestu odnětí svobody Z celého TŘ se budeme nejvíce věnovat § 321, jelikoţ upravuje postupy týkající se nařízení a nastoupení k výkonu trestu odnětí svobody. K výkonu trestu odnětí svobody se nastupuje, jakmile se rozhodnutí, které ukládá nepodmíněný trest odnětí svobody, stane vykonatelným. Postup je pak takový, ţe předseda senátu příslušné věznici zašle nařízení výkonu trestu. Pokud odsouzený pobývá na svobodě, tak jej předseda senátu vyzve, aby ve stanovené lhůtě nastoupil k výkonu trestu. Odsouzený je po obdrţení této výzvy povinen nastoupit k výkonu trestu. Výzva se doručuje odsouzenému vţdy do vlastních rukou a nelze se proti ní odvolat, protoţe s ní nejsou spojeny ţádné právní účinky. V případě, ţe výrok o uloţení nepodmíněného trestu odnětí svobody se stane vykonatelným aţ po rozhodnutí odvolacího soudu, pak nařízení výkonu trestu u odsouzeného, který je ve vazbě, učiní předseda senátu odvolacího soudu hned po vyhlášení rozhodnutí. Do věznice tak odsouzený nastupuje rovnou z vazby. Předseda senátu odvolacího soudu je však oprávněn provést nařízení výkonu trestu i u odsouzeného, který se pohybuje na svobodě a pokud je zjištěno, ţe jeho pohyb na svobodě je nebezpečný. V tomto případě je odsouzený eskortován Policí České republiky do věznice okamţitě z jednací síně. Nařízení k výkonu trestu odnětí svobody je upraveno v § 321 odst. 2 TŘ. V § 321 odst. 2 TŘ je stanoveno, ţe odsouzenému můţe být k nastoupení trestu odnětí svobody poskytnuta přiměřená lhůta, aby si mohl obstarat své záleţitosti. Předseda senátu nesmí poskytnout tuto lhůtu na dobu delší jak jeden měsíc ode dne, kdy rozhodnutí nabylo právní moci. U odsouzeného v tomto případě nesmí být obava, ţe jeho pobyt na svobodě je ___________________________________________________________________________ 30

Nález Ústavního soudu ze dne 27.5.2003, sp. zn. III. ÚS 623/2000.

21

nebezpečný, nebo ţe uprchne a bude se skrývat. Ovšem pachatelé odsouzení k výkonu trestu odnětí svobody v mnoha případech tuto lhůtu vyuţívají právě ke svému útěku. Jestliţe dojde k tomu, ţe pachatel poskytnutou dobu vyuţije pouze ke svému útěku a skrývání, postupuje se podle § 321 TŘ. Mohou se také dostavit obavy, ţe jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a proto bude třeba, aby do výkonu trestu nastoupil v co nejbliţší moţné době. V této situaci nařídí předseda senátu, aby byl odsouzený do výkonu trestu dodán. V příkazu poţádá předseda senátu policejní orgán o neprodlené informace o tom, jestli byl odsouzený do výkonu trestu jiţ dodán nebo aby uvedl, jaké okolnosti tomu zabraňují. Jestliţe neznáme místo pobytu odsouzeného, pak lze v přiměřené míře uţít příkazu k zatčení podle § 69 odst. 3 trestního řádu. Hlavní úlohu zde bude mít Policie České republiky, jejímţ úkolem bude vypátrat, kde se odsouzený nachází. Tato zákonná úprava v trestním řádu zahrnující nařízení a výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody nemá velký vliv na účinnost nepodmíněného trestu odnětí svobody. Neovlivňuje ani onen negativní jev naší společnosti, kterým je přeplněná kapacita věznic. Jedná se o jakýsi postup orgánů činných v trestním řízení, jejichţ úkolem je zajistit, aby se odsouzený podrobil trestu odnětí svobody, který mu byl nepodmíněně uloţen soudem. Vykonávací řízení tak tvoří neopomenutelnou součást problematiky nepodmíněného trestu odnětí svobody. 5.2. Zákon o výkonu trestu odnětí svobody Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody pohlíţí na výkon trestu z jiného pohledu neţ trestí řád. Předmětem úpravy je výkon trestu odnětí svobody ve věznicích a ve zvláštních odděleních vazebních věznic. Kromě toho je zde sledováno dosaţení účelu trestu odnětí svobody ve smyslu trestního zákona prostředky stanovenými v tomto zákoně. Vzhledem k tomu, jak je zákon o výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody rozsáhlý, bude dále věnována pozornost pouze vybrané problematice. Naším cílem bude zaměřit se na práva a povinnosti odsouzených ve věznici, coţ můţe souviset s účelností trestu a přeplněností věznic v České republice. 5.2.1. Práva odsouzených Všechna práva odsouzených jsou vyjádřena v § 15 aţ § 27 ZVTOS. Patří sem rovnost práv, sociální podmínky odsouzených a zdravotní péče, korespondence, uţívání telefonu, duchovní a sociální sluţby, uspokojování kulturních potřeb, pouţívání dalších věcí, nákup potravin a věcí osobní spotřeby, přijetí balíčku, příjem peněz a nakládání s nimi a právo na ochranu práv odsouzených včetně právní ochrany. V následujícím textu bude vysvětleno, co všechno si lze pod těmito jednotlivými právy přestavit. Rovnost práv v § 15 ZVTOS zaručuje všem odsouzeným ve výkonu trestu odnětí svobody stejná práva v rozsahu, jaký stanoví tento zákon.

22

„Zásada rovnosti práv ovšem neznamená, že všichni odsouzení mají za všech okolností stejná práva a svobody, neboť s výkonem trestu odnětí svobody je nutně spojeno i omezení některých základních práv a svobod, jehož míra se u jednotlivých typů věznic liší.“ 31 Odsouzenému jsou zajištěny sociální podmínky a poskytování zdravotní péče (§ 16 ZVTOS), čímţ se rozumí poskytování pravidelné stravy, zabezpečení lůţka, prostor pro uloţení osobních věcí a odívání. Dále má odsouzený právo kaţdý den na osmihodinový spánek, na dobu potřebnou k hygieně, úklidu a stravování. Je zde zahrnuta také nejméně jednohodinová vycházka a přiměřené osobní volno, zdravotní péče a sociální kapesné. Sociální kapesné poskytuje věznice odsouzenému v případě, ţe neodmítl bez závaţného důvodu práci a neměl v období jednoho kalendářního měsíce jiný příjem nebo jinou hotovost. Minimální zákonná výše sociálního kapesného je 100 Kč za jedno kalendářní období. Tato práva tedy zabezpečují základní potřeby, které odsouzený potřebuje ke svému ţivotu. Zvláštní skupinou práv, náleţejících odsouzenému je právo vyuţívat korespondenci (§ 17 ZVTOS), právo uţívání telefonu (§ 18 ZVTOS) a právo přijímat návštěvy (§ 19 ZVTOS). Tato práva skrývají svoji zvláštnost v tom, ţe odsouzený má při jejich uplatňování moţnost, upevňovat vazby s vnějším okolím, zejména s blízkými příbuznými. Jestliţe odsouzený neumí číst ani psát, Vězeňská sluţba zajistí, aby mu byla došlá korespondence přečtena, nebo poskytne písařskou pomoc při sepisování nejrůznějších ţádostí, podání a stíţností. Protoţe vyuţíváním těchto práv, především práva na korespondenci a na uţívání telefonu můţe dojít ke spáchání trestného činu nebo k plánování pokusu o útěk z vězení, jsou Vězeňské sluţbě přiznána určitá práva. U korespondencí má právo kontrolovat její obsah a u telefonu právo seznámit se s obsahem odposlechu. Co se týká návštěv blízkých osob, odsouzený má právo přijímat je v čase určeném ředitelem věznice na dobu tří hodin během jednoho kalendářního měsíce. Návštěvy probíhají v místnostech k tomu určených. Pokud nestanoví vnitřní řád věznice vyšší počet osob, mohou odsouzeného navštívit nejvýše čtyři osoby. Ustanovení v § 20 ZVTOS navazuje především na základní lidská práva a svobody, neboť zaručuje právo na duchovní a sociální sluţby. Tím je zde navázáno na čl. 15 a čl. 16 Listiny základních práv a svobod. Uvedené články zakotvují právo svobody myšlení, svědomí a náboţenského vyznání, právo změnit náboţenství, víru nebo být bez vyznání a projevovat své náboţenství. Tato základní práva jsou tedy přiznána i odsouzeným ve výkonu trestu odnětí svobody. Odsouzený má dále právo, aby byly uspokojovány jeho kulturní potřeby (§ 21 ZVTOS). Uspokojováním kulturních potřeb přitom rozumíme právo objednat si na svůj náklad knihy, denní tisk a časopisy. Kromě toho si odsouzený můţe bezplatně půjčovat knihy z vězeňské knihovny. Toto právo přispívá k rozvoji jak duševního, tak kulturního ţivota odsouzeného. Jedním z nejčastějších způsobů, jak odsouzení mohou trávit svůj volný čas je hraní společenských her. Jedná se především o nejrůznější stolní hry jako domino, karty, aktivity atd. Toto právo je zakotveno v § 22 ZVTOS. Mimo to lze odsouzenému umoţnit, aby byly __________________________________________________________________________________ 31

KALVODOVÁ, V. Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012.

23

zakoupeny další věci, které povedou k dalšímu vzdělávání odsouzeného. Tyto hry se uplatňují především v rámci programů zacházení. Odsouzený má moţnost ve věznici také nakupovat potraviny a věci osobní potřeby (§ 23 ZVTOS) a to zpravidla bezhotovostně a z té části peněţních prostředků, se kterými mohou disponovat. Zajímavé je však to, ţe ředitel můţe stanovit částku, za kterou můţe odsouzený jednorázově nakoupit. Potravinami zde chápeme kromě pečiva, mléka a salámů například i čaje a kávu. Dvakrát ročně má odsouzený právo přijmout balíček (§ 24 ZVTOS). Toto právo je moţno vyuţít pouze dvakrát ročně vzhledem ke dvěma nejdůleţitějším událostem, kterými jsou narozeniny a Vánoce. Jde i o to, aby se do věznice nedostali neţádoucí předměty (zbraně, noţe, alkohol, drogy). Balíček by měl obsahovat potraviny nebo věci osobní potřeby v hmotnosti do 5 kg. Pokud odsouzenému někdo pošle peníze, odsouzený má právo je převzít nebo na vlastní náklady poslat zpět odesílateli (§ 25 ZVTOS). Takto přijaté peněţní prostředky lze pak pouţít k nákupu ve věznici. Odsouzený se můţe domáhat svých práv podáváním stíţností a ţádostí (§ 26 ZVTOS) příslušným orgánům. Má také právo na poskytnutí právní pomoci advokátem. Advokát v rámci svého zmocnění vede korespondenci a hovoří s odsouzeným bez přítomnosti třetí osoby. Ne všechna uvedená práva ale mohou odsouzení vţdy uplatňovat v plném rozsahu. Zde se dostáváme do situace, kdy je patrno, ţe trestní právo uplatňuje ty nejtvrdší a nejcitelnější tresty. Aby byl zachován účel nepodmíněného trestu odnětí svobody, jsou odsouzení povinni podrobit se ve výkonu trestu odnětí svobody některým omezením práv a svobod. Lze omezit například právo svobody na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, svobodu pohybu a pobytu, zachování listovního tajemství a spousty dalších práv. Omezení a zbavení některých práv je uvedeno v § 27 ZVTOS. Práva, která mohou odsouzení uplatňovat, jsou tedy opravdu rozsáhlá a právě to je s největší pravděpodobností dalším důvodem, proč nepodmíněné tresty odnětí svobody nemusí naplňovat svůj účel a proč se počet odsouzených v našich věznicích stále zvyšuje. Jejich největším zásahem je sice ztráta osobní svobody, ale ve věznici jim přísluší tak velké mnoţství práv, ţe je to vůbec nemusí odradit od spáchání dalších trestných činů. Dostane se jim strava, veškeré sociální a hygienické potřeby a dlouhý čas si tam mohou zaplnit nejrůznějšími volnočasovými aktivitami. Moţná, ţe by odsouzení neměli mít vůbec ţádná práva, jejichţ prostřednictvím si zaplňují čas, aby výkon trestu ubíhal rychleji. Jsou to zejména právo na duchovní a sociální sluţby, právo na uspokojování kulturních potřeb a právo pouţívání dalších věcí. Je tedy třeba, aby odsouzeným příslušela pouze ta práva a v takovém rozsahu, která by nenarušila zabezpečení účelu trestu.

24

5.2.2. Povinnosti odsouzených Odsouzení nemají samozřejmě jenom práva, ale také povinnosti. Povinnosti odsouzených jsou zakotveny v § 28 aţ § 36 ZVTOS. Povinnosti dodrţování stanoveného pořádku a kázně s plněním příkazů a pokynů Vězeňské sluţby patří mezi základní povinnosti kaţdého odsouzeného (§ 28 ZVTOS). Dále sem patří povinnost pracovat, jestliţe je mu přidělena práce a není v dočasné neschopnosti pracovat nebo je zdravotně nezpůsobilým k výkonu práce. Musí také plnit úkoly z programu zacházení, dodrţovat zásady slušného jednání a zachovávat ustanovení vnitřního řádu věznice. Odsouzený je povinen podrobit se osobní prohlídce, účastnit se lékařských prohlídek, dodrţovat zásady hygieny atd. Naopak například nesmí hrát hry o peníze (např. u jiţ zmiňovaných stolních her), předstírat poruchu zdraví, vyrábět a přechovávat alkoholické nápoje. Důleţitý je § 29 ZVTOS, kde je stanovena povinnost, ţe pokud byl odsouzený zařazen do práce, pak je jeho povinností pracovat. Při výkonu práce ale existují určitá omezení. Odsouzeným především není dovoleno vykonávat práci s výbušninami (§ 31 ZVTOS). Zpřísněné podmínky jsou u takových druhů práce, kde se pracuje s omamnými látkami. Jestliţe pracuje s omamnými látkami, tak je více kontrolován. Za vykonanou práci pak odsouzenému přísluší patřičná odměna (§ 33 ZVTOS). Z odměny se však provede sráţka zálohy na daň a pojistné a další sráţky (výţivné, úhrada nákladů na výkon trestu). Za zbývající část odměny si odsouzení mohou ve věznici nakoupit potraviny a hygienické potřeby. Vzdělávání odsouzených (§ 34 ZVTOS) je jednou ze snah, jak dosáhnout resocializace odsouzeného. Odsouzení mají moţnost dokončit si vzdělání na základní nebo střední škole a účastnit se dalších forem vzdělávání. V případě, ţe jsou zařazeni do denní formy studia, přistupuje se k nim, jako k zařazeným do práce. Zde mohou vzniknout jistě pochybnosti a nejrůznější názory, jestli se v tomto případě jedná o povinnost nebo právo odsouzeného. V případě povinnosti se ale jistě bude v mnoha případech jednat o tzv. „lepší“ povinnost odsouzeného. Povinností odsouzených je i hradit náklady výkonu trestu (§ 35 ZVTOS). Náklady výkonu trestu se platí buď z odměn za vykonanou práci, nebo z uloţených peněţních prostředků. Jsou zde však jisté výjimky uvedené v § 35 odst. 2 ZVTOS. Odsouzený je povinen hradit i další náklady (§ 36 ZVTOS), jako jsou zvýšené náklady na střeţení a dopravu do zdravotnického zařízení. Tato povinnost vzniká především, pokud si sám úmyslně přivodí újmu na zdraví či nedodrţí léčebné postupy. Povinnosti odsouzených nejsou zdaleka tak rozsáhlá vzhledem k poměru jejich práv. Nejdůleţitější povinností je dodrţovat vnitřní řád věznice a dodrţovat pokyny a příkazy 25

zadávané Vězeňskou sluţbou. Hlavním účelem pracovního zařazení a vzdělávání odsouzeného by měla být jeho resocializace. Jenomţe s tím, jak kriminalita stále vzrůstá a počet odsouzených ve věznicích se stále zvyšuje, jsou jisté pochybnosti o tom, jestli tento způsob k dosaţení resocializace je ten správný.

26

6. Typy věznic a jejich charakteristika Při posuzování toho, jestli je naplněn účel nepodmíněného trestu odnětí svobody a hledání příčin, proč se počet odsouzených ve věznicích stále zvyšuje, bychom se měli zaměřit i na to, jaké typy věznic v České republice máme a jak to v nich funguje z hlediska střeţení. Výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody probíhá ve věznici Vězeňské sluţby ČR. V České republice máme 36 věznic, které rozlišujeme podle reţimu střeţení věznice následujícím způsobem: věznice typu A – s dohledem věznice typu B – s dozorem věznice typu C – s ostrahou věznice typu D – se zvýšenou ostrahou Ve věznici s dohledem mají odsouzení volný pohyb bez omezení. V těchto věznicích nejsou dozorci, dohled nad odsouzenými a jejich pracovní činností vykonává vychovatel nejméně jedenkrát týdně. Práce odsouzených probíhá ve většině případů mimo věznici. „Volný pohyb se zpravidla umožňuje také za účelem návštěvy zdravotnických, rehabilitačních a obdobných zařízení mimo věznici. Tyto aktivity se uskutečňují na základě povolení ředitele věznice a podle jeho rozhodnutí jsou případně odsouzení doprovázeni zaměstnancem Vězeňské služby.“ 32 Při volném pohybu mimo věznici u sebe odsouzení mají propustky, ve kterých je uveden povolený prostor jejich pohybu a doba, po kterou se mohou mimo věznici pohybovat. Pokud má odsouzený návštěvu, tak není třeba, aby nad ní vykonával kontrolu zaměstnanec Vězeňské sluţby. Jednou za dva týdny můţe být odsouzenému ředitelem věznice dočasně dovoleno opuštění věznice na dobu nejdéle 24 hodin. Tomuto povolení však musí předcházet především vzorné chování odsouzeného. Do tohoto typu věznic bývají nejčastěji zařazeni pachatelé, kteří se dopustili trestného činu z nedbalosti a doposud nebyli ve výkonu trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin, coţ by mělo postačit k naplnění účelu trestu. Ve věznici s dohledem se odsouzení uţ nepohybují volně, ale organizovaně pod dohledem. Je však na řediteli věznice, jestli povolí volný pohyb určitým odsouzeným. Práce odsouzených probíhá zpravidla na nestřeţených pracovištích mimo věznici, kde jsou nejméně jedenkrát za hodinu kontrolováni zaměstnancem Vězeňské __________________________________________________________________________________ 32

MATOULEK, J., SEJKOROVÁ, H. Právní rádce odsouzeného. 1.vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2011. s. 23.

27

sluţby. U odsouzených, kteří splňují tyto pracovní podmínky, lze povolit volný pohyb mimo věznici. Musí tu být ale předpoklad, ţe tohoto povolení pohybu mimo věznici nezneuţijí. Ředitel věznice má právo nařídit volný pohyb mimo věznici pouze pod dohledem. Návštěvy probíhají ve věznici s dozorem úplně stejným způsobem jako ve věznici s dohledem. Soud sem zpravidla posílá pachatele, kterému byl uloţen trest za trestný čin z nedbalosti, a který jiţ byl ve výkonu trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin. Dále pachatele, který spáchal úmyslný trestný čin a byl mu uloţen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výši nepřesahující dva roky a jestliţe doposud pachatel tohoto úmyslného trestného činu nebyl ve výkonu trestu. Ve věznicích s ostrahou se odsouzení pohybují organizovaně pod kontrolou zaměstnance Vězeňské sluţby a jen velmi výjimečně je jim povolen volný pohyb v prostorách věznice. Odsouzení vykonávají práci uvnitř věznice nebo na střeţených pracovištích mimo věznice. Zcela výjimečně lze povolit práci na nestřeţeném pracovišti, kde pak zaměstnanec Vězeňské sluţby provádí kontrolu nejméně jedenkrát za 45 minut. V tomto typu věznice jiţ návštěvy probíhají pod dohledem zaměstnance Vězeňské sluţby. Návštěvu spojenou s dočasným opuštěním věznice nejdéle na dobu 24 hodin lze ředitelem věznice povolit pouze jednou za dva měsíce a to pouze v ojedinělých případech. Do věznic s ostrahou jsou zařazováni pachatelé, kteří se dopustili úmyslného trestného činu nebo přečinu z nedbalosti a nejsou splněny podmínky pro zařazení do věznice s dozorem nebo se zvýšenou ostrahou. Nejpřísnějším typem věznice je věznice se zvýšenou ostrahou. V České republice je takovou nejpřísnější věznicí věznice Mírov. V tomto typu věznic se odsouzení pohybují organizovaně pod dohledem zaměstnance Vězeňské sluţby. Ve věznici se zvýšenou ostrahou se odsouzení nemohou pohybovat volně. Pro volný pohyb ve věznici neexistují ţádné výjimky. Odsouzení pracují přímo v celách a uvnitř věznice. Kontrola nad výkonem jejich práce je prováděna alespoň jedenkrát za 30 minut zaměstnancem Vězeňské sluţby. Návštěvy probíhají pouze pod dohledem zaměstnance Vězeňské sluţby. Do věznic se zvýšenou ostrahou se zařazují pachatelé, kteří se dopustili těch nejzávaţnějších trestných činů, u kterých soud uloţil výjimečné tresty. Většinou jde o trestné činy spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny a zvlášť závaţné trestné činy, jestliţe byl uloţen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výši osmi let. Tyto věznice slouţí i pro pachatele, kteří se dopustili úmyslného trestného činu, a během posledních pěti let se jim podařilo uprchnout z výkonu trestu odnětí svobody. 28

Aby byl nepodmíněný trest odnětí svobody účinný, je důleţité, aby byl pachatel zařazen do správného typu věznice, ve které bude náprava a převýchova pachatele nejúčinnější. Rozdělení věznic do uvedených čtyř typů má svůj smysl pro naplnění účelu trestu. Správné rozdělení odsouzených do těchto jednotlivých typů sleduje hlavní cíl v tom, aby pachatelé, kteří se dopustili pouze trestného činu z nedbalosti, nepřišli ve výkonu trestu odnětí svobody do styku s recidivisty a s těmi, kteří se dopustili například úmyslného trestného činu vraţdy. Snahou je zabránit, aby nebezpeční pachatelé a recidivisté nenakazili kriminalitou ty, jeţ jsou poprvé odsouzeni k výkonu trestu odnětí svobody nebo se dopustili neúmyslného méně závaţného trestného činu. Hlavní roli zde hraje především soudce, který rozhoduje, ve které z uvedených věznic pachatel bude vykonávat nepodmíněný trest odnětí svobody. Existence těchto čtyř typů věznic je tedy jistě účelnější, neţ kdybychom měli pouze jeden typ věznice, kde by spolu docházeli do kontaktu pachatelé nejrůznějších trestných činů a navzájem by se ovlivňovali. V současné době lze však pochybovat o tom, jestli je diferenciace pachatelů trestných činů účinná, nebo jestli vůbec vzhledem k naplněné kapacitě věznic jsou pachatelé trestných činů zařazováni do správných typů věznic. Tady je dobře vidět to, jaký má vliv přeplněnost věznic na naplnění účelu trestu.

29

7. Věznice Břeclav Protoţe pocházím z břeclavského regionu, rozhodla jsem se zaměřit na věznici, která je mému okolí nejblíţe a to na věznici okresního města Břeclav. Věznice Břeclav působí v regionu Jiţní Moravy jiţ od 1. ledna 1997 a jsou do ní zařazováni pouze muţi. Tato věznice zpočátku působila pouze jako vazební věznice. Dne 1. 1. 2006 se pak stala věznicí pro odsouzené muţe zařazené do výkonu trestu odnětí svobody s dohledem nebo s ostrahou. Součástí oddělení věznice s dohledem a s ostrahou je specializované oddělení pro odsouzené, kteří jsou trvale pracovně nezařaditelní. Břeclavská věznice disponuje kapacitou 194 míst, z toho 27 míst slouţí pro výkon vazby okresu Břeclav a Hodonín. Tato věznice také patří mezi ty, jejichţ kapacita je neustále plná, coţ můţeme vidět v následujícím grafu. Počet odsouzených ve věznici Břeclav 33 194 194

200

188

190 180

kapacita

176

stav

170 160 2010

2011

Jak můţeme vidět, kapacita věznice Břeclav byla v roce 2010 překročena o 18 míst. V roce 2011 je plně obsazena. S neustálým nárůstem počtu odsouzených lze předpokládat, ţe břeclavská věznice opět bude na konci roku 2012 v pozici, kdy skutečný stav bude přesahovat kapacitu. Pokud odsouzení splňují poţadované předpoklady a jsou schválení zařazovací komisí věznice, mohou vykonávat práci u podnikatelských subjektů v Břeclavi. Zařazování vězňů do práce u podnikatelských subjektů v Břeclavi je v současné době kritické, neboť stejně jako všechna jiná místa v České republice i břeclavský region svádí velký boj s nezaměstnaností a ekonomickou krizí. Menší část vězňů je pak odkázána na práci přímo ve věznici. Přímo ve věznicích nacházejí odsouzení uplatnění především jako kuchaři, obsluha kotelny, údrţbáři, uklízeči a skladníci. Není zde však odepřeno ani vzdělání. Vzdělání odsouzených je zde zajištěno speciálním pedagogem. V případě, ţe odsouzení nemají dokončené základní nebo středoškolské vzdělání, mohou si jej ve výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody dokončit, coţ jim můţe pomoci i po propuštění na svobodu při hledání nového zaměstnání. V rámci vzdělávání je největší zájem o výuku cizích jazyků. ___________________________________________________________________________ 33

Vězeňská služba České republiky [online]. Vězeňská sluţba České republiky, 2012. [cit. 2012-03-15]. Dostupné z:< http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/statistiky-a-udaje-103/statisticke-rocenky-1218/>

30

Ve věznici se nachází kulturní místnost s jídelnou, posilovna, knihovna a počítače. Všechny tyto místnosti jsou odsouzeným k dispozici. Odsouzení v břeclavské věznici tedy mají v rámci programů zacházení velké moţnosti jak trávit svůj volný čas. Největší zájem je o posilovnu a počítače. Velkou zvláštností u volnočasových aktivit je v břeclavské věznici akvaristický a hudební krouţek. V břeclavské věznici fungují i duchovní sluţby, nejčastěji v podobě vánočních koncertů, poskytováním pastoračních rozhovorů, umoţnění římskokatolických mší a návštěv kostelů. Odsouzení mají denně k dispozici lékařskou péči v podobě zdravotnického střediska přímo ve věznici. Pouze v případě váţných zdravotních problémů jsou odsouzení hospitalizováni v některé z vězeňských nemocnic. Pro odsouzené, kteří mají nebo měli problémy s drogami, je zde také zřízena poradna protidrogové prevence. U břeclavské věznice můţeme porovnat to, ţe práva a povinnosti odsouzených jsou zde opravdu v souladu se zákonem č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, coţ je naprosto v pořádku. S plněním pracovních povinností vězněné osoby zřejmě nebudou mít problém, neboť za odvedenou práci jim náleţí patřičná odměna. Tuto povinnost komplikuje snad jen jiţ zmíněná nezaměstnanost, která postihuje nejen břeclavský region, ale celou Českou republiku. Co se týká volnočasových aktivit, břeclavská věznice jich nabízí opravdu spousty. I kdyţ je vyuţívání volnočasových aktivit součástí programů zacházení a mají pomoci k převýchově a nápravě odsouzených, mohou se vyskytovat pochybnosti o plnění účelu trestů. Kdyţ budou mít odsouzení k dispozici posilovnu, počítače, knihovnu, hudební krouţek a spousty jiných aktivit, mohou přijit na to, ţe jim vlastně ve výkonu trestu odnětí svobody nic neschází a trestných činů se budou dopouštět znovu a znovu.

31

8. Rozhovor s osobou, která se podrobila nepodmíněnému výkonu trestu odnětí svobody Abychom zjistili, jak je skutečně zacházeno s odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody, rozhodla jsem vypracovat dotazník pro osobu, která se sama výkonu trestu odnětí svobody podrobila. V dotazníku šlo o zhodnocení nejrůznějších oblastí a aktivit, se kterými se dotazovaná osoba ve výkonu trestu dostala do styku. Jednotlivé oblasti a aktivity byly hodnoceny za pomocí stupnice od jedničky do pětky, přičemţ jednička představuje nejlepší moţné hodnocení a pětka nejhorší moţné hodnocení. Zdokumentovaný dotazník tvoří přílohu této bakalářské práce. Následně jsem tuto osobu poţádala o rozhovor k upřesnění dotazníku. Tím se dostáváme k nepodmíněnému trestu odnětí svobody zase z jiného pohledu a to z pohledu odsouzených. K tomu, aby bylo moţné lépe dosáhnut účelu nepodmíněných trestů odnětí svobody, není důleţitý jen názor našich zákonodárců a soudců, ale také samotných odsouzených. Rozhovor mi poskytl pan Josef, který byl ve výkonu trestu odnětí svobody jiţ dvakrát. Poprvé byl ve výkonu trestu odnětí svobody v roce 1997 za trestný čin krádeţe podle § 247 tehdejšího zákona č. 140/1961 Sb. Odsouzen byl v té době nepodmíněně k trestu odnětí svobody na dobu dvanácti měsíců ve věznici s ostrahou a tento trest celý vykonal. Podruhé byl Josefu udělen nepodmíněný trest odnětí svobody v roce 2005. Dopustil se trestného činu podvodu podle § 250, také ještě tehdejšího zákona č. 140/1961 Sb. Tehdy jej soud potrestal nepodmíněným trestem odnětí svobody v době 24 měsíců. Trest měl vykonávat také ve věznici s ostrahou. Josef za pomoci svého advokáta v polovině výkonu svého trestu podal ţádost k soudu o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, kam připojil i vyjádření ředitele věznice. Ve vyjádření bylo ředitelem věznice potvrzeno Josefovo vzorné chování a plnění povinností běhen výkonu trestu. Plněním povinností bylo jeho zařazování do práce. Soud této ţádosti vyhověl a Josef byl v polovině výkonu svého trestu podmíněně propuštěn na svobodu. Jako podmínka mu byl uloţen dohled Probační a mediační sluţby po dobu 5 let. Josef se tak vţdy na základě pozvání pravidelně dostavuje k probačnímu úředníkovi, který formou rozhovoru prověřuje, jestli po podmíněném propuštění na svobodu ţije řádný ţivot. I kdyţ Josef během výkonu obou uloţených trestů nebyl přeřazen do jiného typu věznice a vţdy byl pouze ve věznici s ostrahou, vykonával trest odnětí svobody hned na několika místech v České republice. Těmito místy byly věznice Kuřim, Ostrava, Břeclav a Brno. Zařízení věznic a způsob zacházení s vězni se od sebe podle Josefa navzájem nijak zvlášť nelišili. Co se týče zdravotní péče, tak tu Josef nehodnotil příliš pozitivně. Kdyţ se u něj dostavily zdravotní potíţe, jako např. příznaky chřipky, tak šel na zdravotní středisko, které bylo přímo ve věznici. Zdravotní sestra vţdy nejdříve kontrolovala stav peněţních prostředků na účtu kaţdého odsouzeného, neboť náklady na zdravotní péči hradili odsouzení. Protoţe Josef byl pravidelně zařazován do práce, měl většinou dostatek peněţních prostředků, ale 32

zaţil i odsouzené, kteří do práce zařazeni nebyli. V takovém případě údajně odcházeli odsouzení ze zdravotního střediska pouze s Paralenem, který byl podle názoru Josefa nedostatečný. Stravování ve věznicích bylo Josefem hodnoceno jako nedostatečné. Největší problém viděl ve velmi malých porcích a nedostatku masa. V průběhu dne bylo podávání stravy rozloţeno celkem dobře aţ na večeři, která se podávala uţ v 16:30 hodin. V důsledku toho spousta odsouzených po večerech na svých celách měla hlad. Josef se mi dokonce svěřil i s tím, jak odsouzení proti hladu bojovali. Boj proti hladu probíhal tak, ţe odsouzení, kteří byli zaměstnáni jako kuchaři a ti kteří do kuchyně měli přístup, nakradli maso a to si mezi sebou na celách rozdělili. Tady naráţíme na negativní jev, kdy výkon trestu odnětí svobody je naprosto neefektivní a odsouzení se ve věznici spíše krást učí, neţ odnaučují. Pak kdyţ budou takoví odsouzení propuštěni na svobodu, tak pro ně nebude problém dopouštět se dalších krádeţí a stanou se z nich například recidivisté. Josefa jsem také poţádala, aby mi něco sdělil o vybavení na celách, přičemţ největší problém viděl v osobních skříňkách. Dodnes si pamatuje rozměry skříněk, které byly 50x50x60 cm a kam si měl ukládat oblečení, hygienické potřeby, boty a jídlo. Velmi nerad vzpomíná na to, jak všechny tyto věci musel nějakým způsobem do skříňky dostat. Lůţka byla na celkem dobré úrovni. Na lepší úrovni jsou vězeňské posilovny, knihovny, počítačové krouţky a vyuţívání stolních her. Podle Josefova názoru jsou z těchto uvedených volnočasových aktivit nejvíce vyuţívány posilovny a počítače. Během výkonů obou trestů byl Josef zařazen do práce přímo ve věznici jako údrţbář a měsíčně mu náleţela odměna za vykonanou práci ve výši asi 4.500 Kč. Přesto však pracovní aktivity neohodnotil velmi pozitivně. Důvodem nedostatečného hodnocení je především to, ţe v naší republice vládne nezaměstnanost, coţ se odráţí i v zařazování odsouzených do práce. Josef byl jedním z těch, kteří měli při zařazování do práce štěstí, bohuţel mi sdělil, ţe všechny odsouzené nelze zařadit do práce právě z důvodů vysoké nezaměstnanosti a současné ekonomické krize. Se vzdělávacími aktivitami ve věznici Josef nemá moc velké zkušenosti, neboť byl zařazován do práce. Na základě referencí od jiných odsouzených tuto oblast ohodnotil jako dostatečnou, neboť na odborné znalosti nejsou kladeny velké poţadavky. Většina odsouzených, která nebyla zařazena do práce, si dokončuje základní nebo středoškolské vzdělání. Jako nedostatečné jsou Josefem dále hodnoceny terapeutické aktivity. Sám ve věznici nevyuţíval vůbec ţádné terapeutické aktivity. Nikdo se nezajímal o to, jestli má nějaké duševní nebo jiné problémy, se kterými by chtěl formou terapie pomoci.

33

Co mě však v další části rozhovoru s Josefem velmi nepříjemně překvapilo, bylo rozdělení vězňů do jednotlivých cel. To ţe byli kuřáci v cele společně s nekuřáky, je vcelku pochopitelné. Nepochopitelné je uţ to, ţe pachatelé, kteří se dopustili například trestného činu vraţd a jiných násilných trestných činů, sdíleli společnou celu s pachateli méně závaţných trestných činů. Sám byl ve věznici s těmi, kteří se dopustili trestného činu vraţdy. Zaţil i takové časy, kdy bylo 18 odsouzených v jedné cele o velikosti 4x5 m. Rozdělení vězňů do jednotlivých cel popisuje Josef jako nejhorší záţitek, který z výkonu trestu odnětí svobody má. V závěru rozhovoru s Josefem jsme se dostali k otázce jeho převýchovy. Po svých zkušenostech ve výkonu trestu odnětí svobody je Josef dostatečně poučen a je pevně rozhodnutý, ţe dalšího trestného činu by se jiţ nikdy nedopustil, především kvůli rodině, která mu ve výkonu trestu odnětí svobody scházela nejvíce. Do věznice by se také nechtěl vrátit kvůli nevyhovujícímu prostředí a podmínkám. Kdyby bylo něco, co můţe u výkonu trestu odnětí svobody změnit, tak by to bylo umoţnění většího počtu návštěv. Josef přiznal, ţe u výkonu prvního trestu odnětí svobody na jeho straně nedošlo k naplnění účelu trestu, o čemţ svědčí i to, ţe se po propuštění na svobodu dopustil dalšího trestného činu. V roce 1997, kdy byl poprvé k tomuto trestu odsouzen, neměl ještě rodinu. Podmínky a zacházení s vězni nebyly nejlepší, ale neodradilo ho to od spáchání dalšího trestného činu. V roce 2005, kdy byl podruhé odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, měl jiţ zaloţenou rodinu a aţ doposud nevěděl, jak velká ztráta to pro něj během dalšího výkonu trestu odnětí svobody bude a jak moc mu bude rodina scházet. V současné době Josef jiţ pátý rok od podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody ţije řádný ţivot a běţí mu poslední rok jeho podmínky. Ţiví svoji rodinu jako kaţdý jiný muţ a je na něm vidět, ţe z posledního výkonu trestu je opravdu ponaučen. Důvodem jeho ponaučení bylo na prvním místě to, ţe mu ve věznici velmi scházela rodina a na druhém místě jsou u něj nevyhovující podmínky a prostředí. V závěru rozhovoru jsem dospěla k takovému názoru, ţe některé podmínky ve věznici mohou dospět k naplnění účelu trestu pachatele a některé zase nikoli. Podle Josefova názoru volnočasové aktivity ve věznicích vůbec nepřispívají k naplnění účelu trestu ani k nápravě pachatele. Ponaučení si odsouzení berou především ze stísněného prostoru na celách a špatného rozloţení vězňů do jednotlivých cel. Špatné je i to, ţe terapeutické aktivity se příliš nevyuţívají. Kdyby například odsouzení mohli trávit více času s psychology, jistě by to více přispělo k naplnění účelu trestu.

34

9. Aktuální stav věznic ČR Poslední statistické údaje z března 2012 nehlásí příliš pozitivní zprávy ohledně naplněnosti věznic. Ubytovací kapacita věznic je 18 269 míst a skutečnost ukazuje číslo 21 231. Kapacita je přečerpána o 2 962 míst. Naše věznice tedy kapacitně fungují na 116,21%. Ještě horší je však zjištění, ţe počet odsouzených k nepodmíněnému trestu odnětí svobody stále roste a roste. Problém vyčerpané kapacity věznic v České republice narostl do takových rozměrů, ţe jej začíná řešit i Ministerstvo spravedlnosti. „Mezi hlavní priority ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila patří řešení přeplněnosti českých věznic. Dlouhodobý nárůst počtů vězňů vyvolává nutnost rozšířit stávající ubytovací kapacity tak, aby nedošlo k neúnosnému zatížení rozpočtu Vězeňské služby ČR. Aktuálním výsledkem je vybudování relativně levného vězeňského zařízení v obci Velké Přílepy u Prahy, jehož kapacita činí 151 odsouzených. Trest si v něm již nyní odpykávají výhradně ženy odsouzené do kategorie věznice s dohledem a dozorem.“ 34 Toto vězeňské zařízení je součástí Vazební věznice Praha – Ruzyně. Areál k vybudování věznice získala Vězeňská sluţba České republiky bezplatným převodem od Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra České republiky. Takto získaný areál byl zrekonstruován, čímţ byly ušetřeny finanční prostředky. Do budoucna plánuje Ministerstvo spravedlnosti bojovat proti přeplněnosti českých věznic tím, ţe bude rozšiřovat počet ubytovacích kapacit na jiţ existujících českých věznicích a dále chce vyuţívat budovy pro vybudování nových věznic získaných stejným způsobem jako v případě vybudování věznice ve Velkých Přílepech. V půlce března 2012 byl na internetovém zpravodajství zveřejněn ještě další plán Ministerstva spravedlnosti, jak zmírnit přeplněnost českých věznic. Tato moţnost je prozatím jenom v návrhu Ministerstva spravedlnosti a čeká se na připomínky od soudců. Zatím nelze říci, jestli se tento plán uskuteční, či nikoliv. „Zhruba deset tisíc vězňů, tedy skoro polovina ze všech, by mohlo brzy opustit brány věznic. Počítá s tím návrh Ministerstva spravedlnosti. Radikální opatření by odstranilo dlouhodobý problém přeplněnosti českých vězení.“ 35 Velmi podobné masové propouštění vězňů se uskutečnilo v roce 1990, kdy tehdejší prezident Československé republiky Václav Havel uděloval amnestie. Celkem tehdy bylo propuštěno asi 31 tisíc československých vězňů. Po tomto masovém propuštění došlo _________________________________________________________________________ 34

Justice.cz: [online]. Ministerstvo spravedlnosti. Oficiální server českého soudnictví, 2012. [cit. 2012-03-26]. Dostupné z: 35

Novinky.cz: [online]. On-line magazín deníku Právo a Seznam.cz, 2012. [cit. 2012-03-26]. Dostupné z:

35

k patrnému nárůstu kriminality. V současnosti se uvaţuje nad tím, ţe by došlo k propuštění asi 10 tisíc vězňů, coţ je polovina. Automaticky by byli propuštěni pachatelé přečinů odsouzených k trestům odnětí svobody do tří let po uplynutí třetiny trestu a pachatelé zločinů s maximálním uloţeným trestem odnětí svobody do pěti let po uplynutí poloviny trestu. V TZ by došlo ke změně v § 88, kde by přibylo ustanovení o tom, ţe pachatelé trestných činů odsouzení za méně závaţné trestné činy by byli propouštěni automaticky. Ve vězení by se ale museli chovat vzorně a nesměl by jim být uloţen kázeňský trest. Tato varianta, kterou Ministerstvo spravedlnosti navrhlo, není příliš vhodná vzhledem k ochraně společnosti. Propuštění vězni by mohli ohroţovat naši společnost, nebo ji nakazit kriminalitou. Soudci nepatří mezi zastánce tohoto řešení přeplněnosti věznic. Varují, ţe odsouzeným by mohly být ukládány vyšší tresty, aby nespadli do pásma předčasného propuštění.

36

10. Závěr Problematika nepodmíněného trestu odnětí svobody v ČR je velmi rozsáhlá a přesahuje rámec této práce. Proto byla pozornost věnovaná pouze vybrané problematice. Hlavním cílem práce bylo zaměřit se na to, jestli v dnešní době dochází k naplnění účelu nepodmíněného trestu odnětí svobody v souvislosti s přeplněnou kapacitou českých věznic. V úvodu jsem se zmínila o tom, ţe kapacita věznic v České republice je značně přeplněna a proto se u jednotlivých vybraných oblastí zaměřuji na to, kde by mohla být chyba způsobující tento negativní společenský jev. V práci jsem se nejdříve zaměřila na samotný pojem nepodmíněného trestu odnětí svobody, na jeho účel, druhy a jeho postavení v systému trestů. Zmínila jsem se i o ukládání alternativních trestů na místo nepodmíněných trestů odnětí svobody. Dále byla rozebrána problematika nepodmíněných trestů odnětí svobody a jejich právní úprava v souvislosti s ukládáním a výkonem tohoto trestu. Důleţitou roli mají i práva a povinnosti odsouzených a způsob střeţení jednotlivých typů věznic. Pozornost věnuji jedné z českých věznic a to věznici Břeclav. Abych získala názor na nepodmíněný trest odnětí svobody i ze strany odsouzených, poţádala jsem o rozhovor osobu, která byla ve vězení. V závěru práce jsem se zaměřila na aktuální stav věznic v ČR. Během studia dané problematiky jsem dospěla k několika názorům. Ne ve všech případech uloţených nepodmíněných trestů dojde k naplnění jejich účelu a ne vţdy dojde k převýchově a nápravě pachatelů, kterým byl uloţen nepodmíněný trest odnětí svobody. V důsledku toho dochází k nárůstu kriminality a počtu odsouzených v našich věznicích. Jednu z největších chyb spatřuji v tom, ţe odsouzení jsou špatně zařazováni do jednotlivých typů věznic a cel. Odsouzení za méně závaţný trestný čin se pak kriminálně nakazí od těch, kteří se dopustili závaţného trestného činu. Tuto skutečnost jsem si ověřila i prostřednictvím rozhovoru s osobou, která byla ve vězení. Dalším problémem je podle mého názoru příliš časté ukládání krátkodobých trestů odnětí svobody. Tyto tresty jsou ukládány aţ příliš často a v mnoha případech by postačily alternativní tresty nespojené s odnětím svobody pachatele. Při ukládání alternativních trestů by však soudy měly být opatrné, protoţe by zřejmě nenaplnily svůj účel například u recidivistů. Musím podotknout, ţe nesouhlasím s návrhem Ministerstva spravedlnosti, kterým se snaţí bojovat proti přeplněnosti věznic propouštěním vězňů. Myslím si, ţe v tomto případě by nebyl naplněn účel trestu odnětí svobody a došlo by k nárůstu kriminality ve společnosti. Jedním z nejvhodnějších způsobů jak bojovat proti přeplněnosti českých věznic je zřizování nových věznic a rozšiřování kapacit jiţ věznic existujících. Tento další návrh Ministerstva spravedlnosti je mnohem vhodnější neţ hromadné propouštění vězňů. Moţná by mohlo dojít i ke změnám v naší legislativě tak, aby soudy mohly častěji ukládat alternativní tresty a neodsuzovaly pachatele méně závaţných trestných činů ke krátkodobým trestům odnětí svobody, které stejně nenaplní svůj účel, kterým je převýchova pachatele. 37

11. Summary Problems of unconditional imprisonment in Czech Republic is very extensive and beyond the scope of this work. Therefore, attention was given to only selected issues. The main objective of this work was to focus on whether nowadays meet the purpose of unconditional imprisonment in relation to Czech prison overcrowding. In the introduction I mentioned that the capacity of prisons in the Czech Republic is very overcrowded and that is why I focus on selected areas where it could be a fault causing this negative social phenomenon. At work, I first focused on the very concept of unconditional imprisonment, its purpose, types, and its position in the punishments system. I also mentioned about alternative sanctions instead of unconditional imprisonment. I also analyze the problem of unconditional imprisonment and its regulation in context with the penalize and prison sentences. Important role has the rights and obligations of prisoners and the way of prisons guarding. The attention is devoted to one of the Czech prisons namely prison Břeclav. To get feedback on unconditional imprisonment from prisoner point of view I asked to interview a person who was on prison. In conclusion of chapter I focused on the current situation of prisons in Czech Republic. During the study of the issue I came to several opinions. Not in all cases of imposed unconditional punishments fulfill its purpose and are not always correct and re-education of offenders who received an unconditional imprisonment. This leads to an increase of crime and the number of prisoners in our prisons. One of the biggest mistakes I see in that conviction is wrongly classified into prison type and cell. Convictions for less serious crime are criminally infected from those who have committed a serious crime. This fact I have verified through an interview with a person who was in prison. Another problem is too frequent impose of short-term imprisonment. These punishments are imposed too often and in many cases would have been enough alternative punishments not involving imprisonment of the offender. When imposing sanctions courts should be careful because it would probably not meet its purpose for example in case of repeats offenders. I must say that I disagree with the proposal of the Ministry of Justice, which aims to fight against overcrowding by redundancies of prisoners. I think that in this case would not meet the purpose of imprisonment and there would be an increase of crime in society. One of the best ways to fight against overcrowding in Czech prisons is the establishment of new prisons and expanding capacity of already existing prisons. The next proposal of the Ministry of Justice is much better than mass prisoner releases. Maybe could also be changes in our legislative so that courts can impose alternative punishments more frequently and not condemned offenders of minor offenses to short-term imprisonment which not fill its purpose which is the reformation of the offender. 38

Seznam použitých pramenů a literatury Odborná literatura: [1] ANZENBACHER, A. Úvod do filosofie. Praha: SPN, 1990. [2] CÍSAŘOVÁ, D. a kol. Trestní právo procesní. 1. vyd. Praha: ASPI a.s., 2008. [3] FRYŠTÁK, M. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vyd. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009. [4] KALVODOVÁ, V. Postavení trestu odnětí svobody v systému trestněprávních sankcí. Brno: Masarykova univerzita, 2002. [5] KALVODOVÁ, V. Trest odnětí svobody na doţivotí. 1. vyd. Brno: MU v Brně – Právnická fakulta, 1995. [6] KALVODOVÁ, V. Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. [7] KARABEC, Z. a kol. Dlouhodobé tresty odnětí svobody. Praha: IKSAP, 2004. [8] KARABEC, Z. a kol. Krátkodobé tresty odnětí svobody. Praha: IPKASP, 2000. [9] KRATOCHVÍL, V. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo hmotné. Obecná část. 1. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009. [10] MATOULEK, J., SEJKOROVÁ, H. Právní rádce odsouzeného. 1.vyd. Praha: Leges, s.r.o., 2011.

[11] NAVRÁTILOVÁ, J. Výjimečný trest. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Leges, 2010. [12] ŘÍHA, J. Tabulky a schémata z obecné části trestního práva hmotného. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006. [13] SOLNAŘ, V. Systém československého trestního práva. Tresty a ochranná opatření. 1.vyd. Praha: Academia, 1975.

Právní předpisy: [14] Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. [15] Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. 39

[16] Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. [17] Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. [18] Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. [19] Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. [20] Vyhláška č. 120/1976 Sb., Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, ve znění pozdějších předpisů.

Internetové zdroje: [21] Justice.cz: [online]. Ministerstvo spravedlnosti. Oficiální server českého soudnictví, 2012. Dostupné z: [22] Vězeňská služba České republiky [online]. Vězeňská sluţba České republiky, 2012. Dostupné z: [23] Zpravy.ihned.cz [on-line]. Zprávy ihned.cz, Ecomomia a.s., 2011. Dostupné z:

Judikatura: [24] Nález Ústavního soudu ze dne 10.12.2009, sp. zn. III. ÚS 1481/09. [25] Nález Ústavního soudu ze dne 27.5.2003, sp. zn. III. ÚS 623/2000.

40

Seznam příloh Příloha č. 1 Hodnocení věznice ze strany odsouzeného Příloha č. 2 Znázornění hodnocení věznice ze strany odsouzeného v grafu

41

Příloha č. 1 Hodnocení věznice ze strany odsouzeného Jméno hodnotícího: Věk hodnotícího:

Josef 45

1

2

3

x x

Způsob stravování

x

Terapeutické aktivity Volnočasové aktivity

x x

Pracovní možnosti Vzdělávací možnosti Rozdělení vězňů do cel Vybavení cely Velikost cely Návštěvy

5

x

Zdravotní péče Sociální zařízení

4

x x x x x

42

Příloha č. 2 Znázornění hodnocení věznice ze strany odsouzeného v grafu

Znázornění hodnocení věznice v grafu 5 4.5 4 3.5 3 2.5 2 1.5 1 0.5 0

Výborné

Velmi dobré

Dobré

Uspokojivé

Neuspokojivé

43