Nepřetržitý týdenní cyklus prokázán jako falešný Dnešní Sabatisté trvají na to, že sobota je Biblický Sabat, protože věří tomu, že sedmidenní týden probíhá cyklicky bez přestání již od doby Stvoření. Jedním argumentem pro tuto věrouku je skutečnost, že když byl změněn Juliánský kalendář na Gregoriánský v roce 1582, žádné dny týdne se neztratily. Po čtvrtku 4. října 1582 Juliánského kalendáře přišel pátek 15. října nového Gregoriánského kalendáře. A proto panuje domněnka, že když nebyly žádné dny „ztraceny“ při přechodu z Juliánského na Gregoriánský kalendář, je moderní týden identický s Biblickým týdnem. Tato domněnka je prokázána jako falešná samotnými historickými fakty o Juliánském kalendáři. Tento kalendář Římské republiky, podobně jako všechny dávné kalendáře, byl původně založen na cyklech Měsíce. Pohanští římští kněží, zvaní pontifové, ovládali kalendář skrze oznamování začátků měsíců. Tito pontifové, kteří mohli mít také politický úřad, bezostyšně manipulovali s kalendářem kvůli politickým záměrům, přidávali zvláštní měsíce, aby udrželi oblíbené politiky v úřadu, nebo naopak, vynechali zvláštní měsíce, aby zkrátili délku úřadu politickým oponentům. V době Julia Cæsara byla data kalendáře zcela mimo soulad s ročním obdobím. Julius Cæsar využil svého práva1 jako pontifex maximus2 (velekněz) a zreformoval to, co bylo těžkopádným a nepřesným popisem času.
Julius Cæsar
Uprostřed prvního století před Kristem pozval Julius Cæsar Alexandrijského astronoma jménem Sosigenes, aby mu poradil, jak zreformovat kalendář. Sosigenes rozhodl, že jediným praktickým krokem bude zcela se vzdát lunárního kalendáře. Měsíce musí být uspořádány podle ročních období a použit tropický (solární) rok, tak jako v Egyptském kalendáři . . . .3
Všimni si, že Sosigenovou velkou inovací bylo zavržení lunárního kalendáře. Velký problém pro každého [kalendářního] reformátora bylo, že zdánlivě neexistoval způsob efektivní změny, která by nadále dovolovala, aby se měsíce řídily fázemi Měsíce a rok svými ročními obdobími. Bylo nezbytné učinit podstatnou změnu v tradičním počítání času a vymyslet účinný sezónní kalendář.4 Přivést nový kalendář zpět do souladu s ročními obdobími vyžadovalo přidání dalších 90 dní k danému roku, který byl později znám jako Rok zmatku. Přesto Juliánský kalendář z roku 45 před Kristem, dokonce i Juliánský kalendář v době Krista, nevypadal stejně jako Juliánský kalendář v době, kdy ho Papež Řehoř XIII upravil, a proto ani nevypadal jako dnešní Gregoriánský kalendář. V původním Juliánském kalendáři neexistovala ani sobota (nebo sedmý den Sabat na konci týdne). Juliánský kalendář, podobně jako dřívější kalendář Republiky, měl původně osmidenní cyklus. Každý osmý den byl nundinæ, neboli den trhu. Kalendáře nebyly ustaveny v tabulkových mřížkách, jako dnešní kalendáře, ale data se psala ve sloupcích. Například January (leden) začínal dnem „A“ a pokračoval osmidenními týdny (A až H), kde pak měsíc končil dnem „E“. Na rozdíl od Hebrejského kalendáře měl Římský kalendář nepřetržitý týdenní cyklus po celý rok s malou úpravou na konci roku. Protože January (leden) končil dnem „E“, February (únor) začal dnem „F“. Podobně pak únor končil dnem „A“ a březen začínal dnem „B“:
A k Jan
F k Feb
B k Mar
B
G
C
C
H
D
D
A
E
E, atd.
B, atd.
F, atd.
Následující obrázek je rekonstrukce Fasti Antiates, před-Juliánského kalendáře z doby 60. let před Kristem, který byl nalezen v Nerově vile v Antium. Písmeno A bylo malováno červeně, aby označovalo počátek týdne.
Rekonstrukce Fasti Antiates, jediného stále existujícího kalendáře Římské republiky.5 Je zde třináct sloupců. January (leden) je vlevo a končí dnem „E“. Pod každým sloupcem jsou velké římské číslice udávající počet dnů v tomto měsíci. Zcela vpravo je sloupec třináctého, vsunutého měsíce. Kromě písmen označujících dny týdne jsou zde ještě další písmena. Ty signalizují, jaký druh činnosti může nebo nemůže být prováděn v daný den. „k“ bylo namalováno vedle prvního dne každého měsíce. To znamenalo kalendæ.6 Je důležité pamatovat na to, že Biblický týden, co by individuální jednotka času definovaná v Genesis 1, sestával jen ze sedmi dnů: šest pracovních dnů následovaných Sabatním odpočinutím v poslední den týdne. Osmidenní cyklus Juliánského kalendáře byl používán v době Krista. Židé by však nezachovávali sedmý den Sabat v osmý den týdenního cyklu Juliánského kalendáře. To by pro ně bylo modlářství.
Příklad Juliánského kalendáře z doby Augusta (63 p.n.l. – 37 n.l.) se dochoval na těchto kamenných deskách. Osmidenní týden je zde jasně rozeznatelný. Pozdější sedmidenní týden Juliánského kalendáře, jak je vidět na následujícím obrázku z tyčového kalendáře nalezeného v Tatových Lázních (postavených 79-81 n.l.), poskytuje další důkaz o tom, že Biblický Sabat nemůže být nikdy nalezen použitím Juliánského kalendáře. Centrální kruh obsahuje 12 znamení zvěrokruhu, odpovídající 12 měsícům roku. Římské číslice vlevo a vpravo znázorňují dny měsíce. V horní části tyčového kalendáře se objevuje sedm planetárních bohů pohanských Římanů.9 Saturday (neboli dies Saturni – den Saturna, dnešní sobota)10 byl první den týdne, ne ten sedmý. Jako bůh zemědělství může být Saturn viděn v tomto preeminentním důležitém postavení, držící svůj symbol – srp. Další, v druhý den pohanského planetárního týdne, je viděn bůh slunce s paprsky světla vycházejícími z jeho hlavy. Druhý den týdne byl původně dies Solis (the day of the Sun – Sunday / den Slunce – dnešní neděle). Třetí den týdne ukazuje bohyni měsíce s rohatým srpkem měsíce jako diadém na její hlavě. Její den byl dies Lunæ (day of the Moon – Monday / den Měsíce – dnešní pondělí). Zbytek dnů reprezentují další planetární bohové, končíc s dies Veneris (den Venuše, což bylo v severních evropských jazycích změněno na bohyně Norse a stalo se z toho Friga’s day, neboli Friday – dnešní pátek.)11 Protože celý svět používá po staletí Gregoriánský kalendář, často se přehlíží skutečnost, že v dřívějších dobách užívaly nejen různé země odlišné kalendáře, ale existovaly i regionální rozdíly uvnitř jednotlivých zemí. I když se sedmidenní planetární týden stal populárním v Římě s příchodem kultu Mitraismu, nebyl oficiálním kalendářem, dokud ho Konstantin nestanovil jako normu na koncilu v Nicaea.12 Ve světle těchto skutečností je nelogické domnívat se, že Gregoriánská sobota (Saturday) je Biblický Sabat Stvoření. Je pravda, že Juliánský kalendář přešel do Gregoriánského kalendáře bez ztráty týdenních dnů.
Nicméně je také pravda, že Gregoriánský kalendář, stejně jako Juliánský kalendář před ním, je založen zcela na pohanském systému kalendace. Jezuitský astronom Christopher Clavius potvrdil, že Juliánský kalendář má kořeny čistě v pohanství a nemá nic společného s Biblickou kalendací. Clavius je světově známý jako architekt dnešního Gregoriánského kalendáře. Protože Juliánský kalendář byl o trochu delší, nevycházela už jarní rovnodennost přesně ke dni, ke kterému byla libovolně přidělena ve třetím století: 21. březen. Papež Řehoř XIII pověřil Clavia úkolem zreformovat kalendář tak, aby jarní rovnodennost byla opět 21. března.13 Ve své knize Romani Calendarii A Gregorio XIII P.M. Restituti Explicato odhaluje Clavius, že v době, kdy byl Juliánský kalendář učiněn církevním kalendářem na koncilu v Nicaea, zavrhla církev svévolně Biblickou kalendaci a namísto toho přijala kalendaci pohanskou. Ohledně rozdílných systémů kalendace užívaných pro určení Biblického Pesachu versus pohanské náhrady jménem Velikonoce, Clavius uvádí: „Katolická církev nikdy nepoužívala tohoto [židovského] obřadu Pesach, ale vždy ve své oslavě pozorovala pohyb měsíce a slunce, a proto to bylo takto posvěceno nejdávnějšími a nejsvatějšími Pontify Říma, ale i potvrzeno skrze první koncil v Nicaea.“14 Frází „Pontify Říma“ měl na mysli dávné kněží Římského pohanství. Christopher Clavius (1538-1612)
Moderní křesťané předpokládají, že Gregoriánská Saturday (sobota) je Biblický Sabat. Avšak křesťané, kteří žili v době, kdy byl Juliánský kalendář vnucován skrze občanskou legislativu, neměli žádných pochyb o této věci: „Sabat“ byl vypočítáván skrze Biblický luni-solární kalendář; „Den Páně“ (Sunday/neděle) podle pohanského solárního kalendáře. Jak David Sidersky poznamenal: „Po Kostnicí už nebylo možné používat starý kalendář.“ 15 Apoštolští křesťané však neuposlechli tuto novou vyhlášku. Při každém kroku směrem k odpadlictví, při každém kroku směrem k přijetí forem uctívání slunce, a proti přijetí a zachovávání Neděle samotné stál neustále protest všech skutečných křesťanů. Ti, kteří zůstali věrni Kristu a pravdě čistého slova [Yahuwahova], zachovávali Sabat [Pána] podle přikázání a podle slova [Yahuwahova], které ustanovuje Sabat jako znamení, skrze které je [Yahuwah], Stvořitel nebes a země, odlišný od všech jiných [bohů]. Tito křesťané podle toho protestovali proti každé fázi a formě uctívání slunce. Jiní činili kompromisy, obzvláště na Východě, tím, že zachovávali obojí, Sabat i Sunday (neděli). Ale na západě pod římským vlivem a pod vládou církve a biskupství Říma byla přijata a zachovávaná jedině Sunday (neděle).16 Koncil v Nicaea (321-324 n.l.) zakázal Biblický luni-solární kalendář pro církevní používání a nahradil ho Juliánským kalendářem, přikazujíc, aby lidé všude „uctívali“17 den Slunce.18 Někteří začali dělat kompromisy. Zatímco mnoho křesťanů se drželo zachovávání původního Sabatu skrze luni-solární kalendář, jiní společně s rabínskými Židy zachovávali sedmý den Juliánského kalendáře: Saturday (sobotu). Jiní zase zachovávali obojí, Saturday (sobotu), stejně jako Sunday (neděli). To neuspokojovalo Církev v Římě. Ta chtěla, aby měl každý bohoslužbu výhradně v Sunday (neděli). Když vyhláška z Nicaea neměla požadovaný účinek na lidi,
koncil v Laodiceji byl svolán přibližně o 40 let později, aby prosadil přijetí „Dne Páně“ namísto Biblického lunárního Sabatu. Aby se dosáhlo původního záměru, bylo nyní pro církev nezbytné zajistit takovou legislativu, která vymýtí veškeré výjimky a zakáže zachovávání Sabatu tak, aby tím uhasila tento mocný protest [proti bohoslužbě v neděli]. A nyní . . . byl „skutečně božský příkaz“ Konstantina a koncilu v Nicaea vyvýšen: „nic“ nemít „společného s Židy“ – to se stalo základem a autoritou pro zákonodárství, aby rozdrtilo zachovávání Sabatu [Pána] a ustanovilo na jeho místo zachovávání pouze neděle.19 Kanon 29 koncilu v Laodiceji vyžadoval: „Křesťané nemají židovštit a být nečinní v sobotu, ale musí v tento den pracovat; ale den Pána mají obzvláště uctívat, a jako křesťané, pokud je to možné, nemají dělat žádnou práci v tento den. Když však přesto budou nalezeni, že se drží židovským zvyků, musí být vyloučeni od Krista.“ Je důležité vědět, že slovo „Saturday“ (angl. sobota) bylo dodáno do anglického překladu. Podle katolického biskupa Karl J. von Hefele20 History of the Councils of the Church from the Original Document, bylo použito slovo „Sabbath“, jak v řečtině, tak v latině, a slovo „anathema“ (zlořečený)namísto „shut out“ (vyloučen). Latinská verze neobsahuje žádnou referenci k dies Saturni (Saturday/sobota), ale používá slovo Sabbato, neboli „Sabat“: Quod non oportet Christianos Judaizere et otiare in Sabbato, sed operari in eodem die. Preferentes autem in veneratione Dominicum diem si vacre voluerint, ut Christiani hoc faciat; quod si reperti fuerint Judaizere Anathema sint a Christo. Teprve relativně nedávno, kdy skutečnosti historie byly zapomenuty, se začalo předpokládat, že Saturday (sobota) je Biblický Sabat. Když byl Juliánský kalendář vnucen křesťanům k církevnímu užívání, nikdo z nich nezaměňoval dies Saturni se Sabbato (sobotu se Sabatem). Každý věděl, že se jednalo o dva odlišné dny podle dvou odlišných kalendářních systémů. Pár dní před Svou smrtí učinil Kristus vážný výrok, který by měl být zvažován v kontextu polemiky o pravém versus falešném kalendáři. Kristus prohlásil: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Yahuwahovo, dejte Yahuwahovi.“21 Kristus zde ustanovil důležitý princip, který měl řídit každou oblast života. Uctívání nenáleží císaři. To náleží výhradně Stvořiteli. Pradávné přísloví říká: „Ten, kdo ovládá kalendář, ovládá svět.“ Kdo ovládá tebe? Den, ve kterém uctíváš, vypočítán podle kalendáře, který používáš, zjevuje, které Božstvo/božstvo tě má pod kontrolou. Uctívání v pravý Sabat je znamením věrnosti našemu Stvořiteli. Jedině Stvořitel, Ten, který vládne nad sluncem, měsícem a hvězdami a Svým kalendářem, má právo říci Svým lidem, kdy Ho mají uctívat, a následkem tohoto práva, kdy On přijímá toto uctívání.
Související obsah:
Historie Juliánského kalendáře (Video) Změna mezinárodní datové hranice: Sabat nezměněn? (Video)
1
Julius Cæsar byl zvolen jako Pontifex Maximus v roce 63 B.C. (James Evans, "Calendars and Time Reckoning," The History and Practice of Ancient Astronomy, Oxford University Press, 1998, p. 165.) 2
"Pontifex Maximus" je nyní titul rezervován exkluzivně pro papeže. To je velmi příhodné, protože Gregoriánský kalendář, nyní používán v pohanství i papežství, je založen na pohanském Juliánském kalendáři a upraven a pojmenován podle papeže. 3
"The Julian Calendar", Encyclopedia Britannica.
4
Ibid., emphasis supplied.
5
Palazzo Massimo Alle Terme, ed. Adriano La Regina, 1998.
6
"Calendar," Encyclopedia Britannica online.
7
Cæsar Augustus, první Římský císař, je zmíněn v Bibli. Jeho odvody daní vedly Marii a Josefa do Betléma v době narození Krista. Viz Lukáš 2,1. 8
Tiberius nastoupil jako císař po Augustovi v roce 14 n.l., vládnul do roku 35 n.l. (Historic Figures, www.BBC.co.uk/history.) 9
Sedmidenní planetární týden byl přijat do pohanského Římského kalendáře s vyvýšením kultu Mitraismu. (Viz Sunday in Roman Paganism, by R. L. Odom, Review & Herald Publ. Assoc., 1945.) Planetární bohové se tak stali neustálou součástí Juliánské kalendace a pohanské Římské kultury. 10
Více informací o tom, jak sedm planetárních bohů řídilo původní planetární týden, najdeš v: How Did Sunday Get It’s Name?, by R. L. Odom, na webu www.4angelspublications.com/books.php. Copyright, 1972, by Southern Publishing Assoc., used by permission. 11
J. Bosworth a T. N. Toller, Frig-dæg, An Anglo-Saxon Dictionary, 1898, p.337, dostupný skrze the Germanic Lexicon Project. Viz také "Friday" in Webster’s New Universal Unabridged Dictionary, 2nd edition, 1983. 12
Viz R. L. Odom’s "The Planetary Week in the First Century A.D.", Sunday Sacredness in Roman Paganism, Review and Herald Publish Assoc., 1944. 13
„Když Řehoř XIII reformoval kalendář, úprava byla učiněna tak, aby jarní rovnodennost zastávala postavení určené ji ve Východních tabulkách, na 21. březen. Tato tabulková data . . . z okolo třetího století. Důležité vědět je to, že tato úprava umístila jarní rovnodennost na datum, které je čistě libovolně zvolené a nemusí mít vztah k datu, ve kterém došlo k jarní rovnodennosti, když byla učiněna revize kalendáře Julia Cæsara.“ (Dopis od: Dr. H. Spencer-Jones, Astronom Royal, Royal Observatory, Greenwich, London, k: Grace Amadon, datován: Prosinec 28, 1938, Collection 154, Box 1, Folder 4, Center for Adventist Research, Andrews University, emphasis supplied.
14
Christopher Clavius, Romani Calendarii A Gregorio XIII P.M. Restituti Explicato, str. 54, jak bylo citováno v "Report of Committee on Historical Basis, Involvement, and Validity of the October 22, 1844, Position", Part V, Sec. B, p. 18, Collection 154, Center for Adventist Research, Andrews University. 15
Astronomical Origin of Jewish Chronology, Paris, 1913, str. 651.
16
A. T. Jones, The Two Republics, A. B. Publishing, Inc., 1891, str. 320-321.
17
Venerate: "to look upon with deep respect and reverence; . . . to regard as hallowed." Webster’s New Universal Unabridged Dictionary, 2nd edition, 1983. 18
"Constantine, Emperor Augustus, to Helpidius: On the venerable day of the sun let the magistrates and people residing in cities rest, and let all worships be closed. In the country, however, persons engaged in agriculture may freely and lawfully continue their pursuits; because it often happens that another day is not so suitable for grain-sowing or for vine-planting; lest by neglecting the proper moment for such operations, the bounty of heaven should be lost." P. Schaff’s translation, History of the Christian Church, Vol. III, str. 75. 19
A. T. Jones,The Two Republics, A. B. Publishing, Inc., 1891, str. 321, emphasis supplied.
20
Karl Josef von Hefele (1809-1893), je věrohodná autorita ohledně původních slov použitých při koncilu v Laodiceji. Něměcký učenec, teolog a profesor dějin církve, vzdělán na Univerzitě v Tubingenu a později biskupem v Rottenburgu, měl přístup k Vatikánským archívům a originálním dokumentům. 21
Viz Matouš 22,21
