Nenáboženský malíř. Vánoce Berlín Pražský Tyrannus Hall. Rozhovor s Miroslavem Radou str. 6. Příběh str. 22. ze sborů str. 30

www.i-brana.cz

Nenáboženský malíř

Foto FLICKR, design Ondřej Košťák

cena 34 kč / ročník 3

Rozhovor s Miroslavem Radou str. 6

Vánoce Berlín 1942 Příběh str. 22

Pražský Tyrannus Hall ze sborů str. 30

prosinec-2008.indd 1

25.11.2008 20:07:28

Milí čtenáři,

již celé tři roky se pravidelně setkáváme na stránkách časopisu Brána. To je důvod k ohlédnutí a poděkování všem, kteří se na přípravě časopisu věrně a neúnavně podíleli. Šéfredaktorovi Bronislavu Matulíkovi a celé redakční radě, výtvarníkovi Ondřejovi Košťákovi, grafičce Olze Sovové a mnoha dalším spolupracovníkům, kteří se starali o objednávky, distribuci, fakturaci, inzerci, fotografie, ilustrace, editorskou činnost, korektury a mnoho dalších úkolů, které jsou při vydávání časopisu nezbytné. Jsme vděčni Pánu Bohu a radujeme se z toho, že se náš časopis těší zájmu Vás, čtenářů, že nevysychá pramen nápadů a inspirace i že se rozšiřuje okruh autorů, přispěvatelů a dopisovatelů. Každý, kdo se někdy pokusil uvést v život třeba jen „školní časopis“ nebo „sborový oběžník“, ví, že několik prvních čísel, možná první ročník, jde lehce, postupně však nápady ubývají, inspirace se vytrácí, nastupuje únava, čtenáři odpadají… Díky Pánu Bohu v redakci Brány řešíme spíše opačné problémy. Tematická osnova na rok 2009 je již připravena. Bylo těžké vybrat z hromady námětů ty, o kterých soudíme, že by mohly být nosné, zajímavé a dostatečně pestré, aby každý čtenář mohl nalézt něco z oblasti svého zájmu. Možná si někteří z Vás povšimli, že už v uplynulém roce časopis Brána nenápadně přinesl kromě dvou dvojčísel také některá další rozšířená čísla. Obsahu bývá tolik, že je nám líto škrtat, a proto jsme se rozhodli nadále vydávat pravidelně o čtyři strany více - a to za nezměněnou cenu! S tím souvisí i drobná úprava struktury časopisu. Věříme, že se Vám bude líbit. Vánoční vydání Brány věnujeme tématu Izrael a Mesiáš. Nechť nás rozhovory, úvahy a zamyšlení o hledání a nalézání Mesiáše dovedou až k betlémským jeslím. Přeji Vám pokojné svátky a hezké čtení. Jiří Sedláček vydavatel


z obsahu:

3

6

SLOVO

Kdo je tady Králem? ROZHOVOR

Nenáboženský malíř Izrael a Mesiáš

PŘÍBĚH

24

Miroslav Rada

TÉMA

10

22

Petr Polách

T. Novotný / J. Schneider / D. Biernot

Vánoce, Berlín 1942 EXEGEZE

Koloským 4,2 - 18

Jiří Lukl

MENU

26

Pozvání ke svátečnímu stolu

KAUZA

32

Časopis

K DISKUSI

Otakar Štanc

Bronislav Matulík

34

Prohýřili jsme budoucnost?

SERIÁL

Peter Cimala

37

Peníze novozákonní doby 10

POST SCRIPTUM

38

Posledný advent

Jan Luhan

Daniel Pastirčák

připravujeme:

TÉMA

Ecce homo

Jan Valeš ml.

25.11.2008 20:07:29

Kdo je tady Králem? Matouš 2,1-12 Hledání Krále

Už to tak někdy bývá, že se nejdůležitější informace dovídáme od lidí, od kterých to nejméně čekáme. Jaké překvapení čekalo Heroda, když k němu přišla delegace mudrců z Východu, aby přivítala právě narozeného krále! Nevěděl nic o tom, že by se mu právě narodil syn! Celkem měl Herodes devatenáct dětí s deseti ženami. Tři ze svých synů nechal popravit ze strachu, že ho chtějí připravit o trůn. Díky tomu si vysloužil ironickou poznámku římského císaře Augusta, že je bezpečnější být jeho vepřem než synem. (Herodes sice nebyl původem Žid, ale dodržoval alespoň vnějškově ustanovení Zákona týkající se zákazu vepřového.) Herodes byl v podstatě římským protektorátním dozorcem nad Palestinou. Římský senát ho za odměnu prohlásil za „krále Židů“. A Herodes dělal všechno, co uměl, aby se choval jako král – budoval opevnění, stavěl města, paláce i chrámy, válčil, popravoval a intrikoval. A teď, na sklonku jeho života, k němu přijdou nějací cizinci a hledají právě narozeného krále Židů? Jak mu mohla uniknout tak zásadní informace? Proč se vyptávali v Jeruzalémě a nešli přímo za ním? Copak nevědí, že králem je tady on? Herodes je znepokojený a spolu s ním je znepokojený celý Jeruzalém. Nechává si zavolat všechny zákoníky a velekněze, aby zjistil, co proroci říkají o místě, kde se má mesiášský král narodit. A vykladači otvírají Písma a

nacházejí odpověď – je to Betlém v Judsku. Od této chvíle mudrci znají cíl své pouti a Herodes zná místo svého příštího zločinu. Zatím to ještě skrývá, ale už teď se rozhoduje zbavit se tohoto nepříjemného konkurenta - dřív, než se on sám dokáže postavit na vlastní nohy. Jednu věc se tady můžeme od něj přiučit, totiž že bral Písmo vážně. Věřil v příchod Mesiáše a věřil, že se narodí tam, kde to proroci předpověděli. Svůj život však pravdě Božího slova nepodřídil. Přesně v satanově duchu, i on používá Písmo jako zbraň ke svým zlým úmyslům. Věří v pravdivost Bible, ale nevěří v moc toho, kdo stojí za jejím sepsáním. Myslí a jedná tak, jako by svojí královskou mocí mohl zvrátit Boží záměry a plány. Chová bezbožnou naději, že dokáže dostat ze hry i Krále králů. Kolikrát se tento vzorec v historii opakoval a vždy znovu a znovu selhal! S Bohem se nemá smysl pouštět do války. Bůh svoje záměry uskuteční navzdory všem nejzáludnějším snahám o jejich zmaření. Bůh znovu a znovu dotvrzuje pravdivost svého slova. Každý člověk se musí rozhodnout za sebe, jestli se jeho slovu podřídí jako mudrci, anebo se proti němu bude bouřit jako Herodes.

Zaslíbení krále

Mudrci se tedy z hlavního města, kde se setkali s jiným králem, než kterého hledali, vydávají opět na cestu, do judského Betléma, aby vzdali čest králi,




25.11.2008 20:07:29

„jehož vladařství bude bez konce“. A hvězda, která je spolehlivě vedla celou cestu, je dovedla až na místo. Tam nacházejí toho zaslíbeného „vévodu, který bude pastýřem“ Božího lidu, Izraele. „A bude je pást v Hospodinově moci, ve vyvýšeném jménu Hospodina, svého Boha, a budou bydlet bezpečně; jeho velikost bude nyní sahat až do dálav země. A on sám bude pokoj,“ jak praví proroctví Micheáše. Toto dítě nebude jen obyčejným vévodou. Toto dítě nebude ani obyčejným pastýřem. Bůh je věrný ve svých zaslíbeních a posílá dokonalého pastýře, krále jako zachránce nejen pro Izrael, ale pro celý svět! Pastýř Izraele je vítán mudrci z cizí, neznámé země, kteří před ním padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu. Pastýř je vítán jako král, kterým také je. Je také uctíván i domácími pastýři. Přichází totiž pastýř, který má své ovce roztroušené po celém světě a bude je ze všech národů shromažďovat do jednoho stáda. „A bude jeden pastýř, jedno stádo.“ Rozpoznání Ježíše ostatními národy i za jejich pastýře a krále bylo ve Starém zákoně prorocky očekáváno. Například, v 66. žalmu zaznívá výzva: „Ať se ti klaní celá země a zpívá ti žalmy, ať zpívá žalmy tvému jménu. Dobrořečte, národy, našemu Bohu, zvučně rozhlašujte jeho chválu.“ Mudrci, klanící se v Betlémě před právě narozeným králem, tuto prorockou výzvu uposlechli jako reprezentanti národů světa.

Rozpoznání krále

Prorok Micheáš přináší Boží zaslíbení pastýře, který je zároveň i vévodou a vládcem. Právě jeho královská úloha nahnala Herodovi tolik strachu a zaplavila ho hněvem. Izraelci podle původního Božího záměru nikdy neměli mít lidského krále. Za krále jim měl být sám Hospodin. Izraelští králové také většinou uváděli lid do problémů. Avšak v Betlémě se narodil jiný král. V Ježíši dostal Izrael

Petr Polách (38) vikář církve bratrské v Ostravě. Je ženatý s manželkou Petrou, má dva syny, Juliána (12) a Matouše (10). Dříve pracoval na plný úvazek v misijním hnutí KVŽ-SPK mezi vysokoškolskými studenty. Je držitelem Schloss Mitterssill Study centre Diploma, nyní studuje dálkový teologický program eTS.

a s ním i celý svět, za krále opět Hospodina, který přišel na svět ve svém Synu v lidském těle. V Ježíši přichází král podle Hospodinova srdce, syn Davidův, ale nejen to. Přichází ten, který sedí po pravici Nejvyššího, jemuž Hospodin srazí všechny nepřátele pod nohy. Přichází Král králů a Pán pánů. Mudrci to nějakým záhadným způsobem poznali a vydali se na cestu za ním, aby se mu poklonili. Viděli v něm toho, jenž je hoden uctívání. Herodes v něm viděl toho, jenž je hoden smrti. Koho vidíme v Kristu my a koho v něm vidí lidé kolem nás? Je to „Ježíšek, panáček, já tě budu kolébati“, který potřebuje naši péči, nebo je to nepochopený a opuštěný „Jesus Christ Superstar“, případně „Ježíš lidový léčitel“, anebo je to mocný Vládce Země a nebes? Jaká je ta správná reakce na zprávu o jeho narození? Sváteční nálada, návštěva shromáždění, nákupní horečka anebo něco úplně jiného? Tento Vévoda chce všechno anebo nic. Přijetí anebo odmítnutí svého kralování. Kdo v Ježíši rozpoznává Krále, odevzdává mu svůj život se vším všudy, podřizuje se jeho vládě. Jaká je ta jeho vláda? Jaké je to jeho království? Nemá hranice, je přítomno všude, kde je rozhlašována zpráva o jeho vládě a záchraně; všude, kde se dva nebo tři sejdou v jeho jménu; všude, kde světlo Boží pravdy proniká do tmy světa; všude, kde se konají dobré skutky v jeho jménu. Je to království, které není možné dobýt sebelepší armádou, které přečká všechny vladaře a říše, které se nemísí se světem stejně jako se železo nemísí s hlínou; království, které je přítomno v tomto světě, ale není z tohoto světa a tímto světem není omezeno. Je to království Boží lásky, pravdy, radosti, odpuštění, naděje, spravedlnosti a pokoje. Ježíš se narodil, aby toto království uvedl do světa. Lidé se stávají občany jeho království dobrovolně, protože poznali jeho lásku a moc. Vstupují do jeho království skrze víru, že On a jedině On je tím pravým Králem, Pastýřem a Zachráncem. I letošní Vánoce mohou být pro někoho vstupem do Kristova království. Pro někoho, kdo už má po krk Herodesovy vlády. A pro všechny služebníky Krále králů, pro ty letité i nově přijaté, platí dvě jeho zaslíbení - zaslíbení trvalé přítomnosti: „Hle, já jsem s vámi až do skonání tohoto věku!“ a zaslíbení návratu: „Hle, přijdu brzo!“ Šíření Kristova království nic nezastaví, bude se rozpínat, dokud se Král nevrátí.  Haleluja! Amen, přijď, Pane Ježíši! PetR POláCH

4


25.11.2008 20:07:30

adresa redakce: Brána, Soukenická 15, 110 00 Praha 1 ● e-mail: [email protected]

O hledání pravd

Nejsem členem Církve bratrské a Bránu odebírá má žena. Formálně bych tedy neměl právo se vyjadřovat k jejímu obsahu. Rád však pročítám názory a články k otázkám duchovním a mám ještě nějaké důvody osobní. V posledním čísle mne překvapila rubrika „K diskuzi.“ Nepochopil jsem, zda názory tam uvedené mají být impulsem k diskuzi, nebo již o něčem diskutují. Myslím, že ve zkratce vyjadřují názory uváděné ve většině našich medií a dotýkají se jedné ze dvou současných světových krizí. První je krize vojensko-politická, vyplývající v podstatě ze dvou vojenských konfliktů: a) tzv. jugoslávského, který byl v podstatě konfliktem etnickým, náboženským a ekonomickým, v pozadí jsou strategické zájmy toho (jak to Churchill nazval) – měkkého podbřišku Evropy. Abychom jej pochopili, museli bychom se vrátit minimálně do 15. stol. Svalovat vinu za vše pouze na Srby, je zavádějící. Pro globální svět je tento konflikt marginální, evropský a snad zajímavý tím, že se jej zúčastnila i Severoatlantická aliance. b) na Středním východě - zahrnující

Irák, Afganistan a Kavkaz. Tento konflikt je významnější, jelikož se dotýká světové ekonomiky v důsledku velké koncentrace nalezišť uhlovodíkových produktů a jejich přepravních tras z této oblasti k terminálům. Nejvýznamnější, podle mého názoru, je krize ekonomická, jejíž součástí je krize finanční. Tato do značné míry je ovlivňovaná výše uvedenými událostmi. O této krizi se příspěvky nezmiňují, i když možná pro lidstvo bude mít daleko větší význam. Proto ani já se jí nedotýkám a to z těch důvodů, že její potíže jsou více méně latentní a východiska k jejímu řešení se teprve hledají. Přirozeně, že tento stručný popis není přesný. Ve svém příspěvku se pokouším najít hlavní příčinu těchto krizí. Myslím, že ta je hluboko zakořeněna v lidských srdcích, již od počátků lidské civilizace. Upozorňuje na ni Bible, zejména Nový zákon. Je to přílišné peněz milování. (1Tm 6,10) Myslím, že právě toto si mají křesťané uvědomovat. Co na závěr ? Nechme „Velké“ prob lémy řešit „Velký“ svět a „Velké“ církve, které jsou jeho součástí. „Malé“ církve a „Malí“ lidé ať si všímají dopadů z činnosti těch „Velkých“ na ty „malé“ , kteří potřebují pomoci duchovní i hmotné. Tak se stanou opravdu „Malé církve“ velkými v lidských srdcích . Proto: Nehledejme pravdu v „mediích“, ale v Bibli! eMil Máčel

Zdravím,

rád bych poděkoval redakci za to, že zveřejňuje tvorbu Jany Šrámkové. Myslím, že mile přispěla ke zpestření časopisu, a navíc jsem se dočetl o svém oblíbeném Chestertonovi. Děkuji. Radek HÜBl, čeSká třeBOvá

vážená redakce,

chtěl bych Vám ze srdce poděkovat za uveřejnění článečku s názvem „modlitby za benzín“ ze zářijového čísla Brány. Zrovna včera jsem tankoval plnou nádrž a nestačil jsem se divit, že mi stačilo pouhých tisíc korun. Zdá se, že k modlitebníkům z amerického St. Louis se na základě článku Brány připojili i křesťané v Čechách a výsledek se velmi brzy dostavil. Věřím, že v modlitbách se bude pokračovat. Chtěl bych Vám za tuto službu ze srdce poděkovat. Zároveň bych se Vás chtěl zeptat, nevíte, jestli se někdo začíná modlit i za ceny elektřiny? S přáním Božího požehnání a s vděčností za Vaši práci PetR GRUliCH :-)

Redakce a administrace: Soukenická 15, 110 00 Praha 1 tel. 222 31 26 56, fax 222 31 64 62 www.i-brana.cz • e-mail: [email protected] Číslo 12/2008, ročník Bratrské rodiny 40, Českobratrské rodiny 67 • Vyšlo 3. 12. 2008 • Vychází 10x ročně, cena 34 Kč Šéfredaktor: Bronislav Matulík • Redakční rada: Mgr. Miloš Hejzlar, Jiří Sedláček, Jana Matulíková, Mgr. Matěj Hájek, Ing. Peter Komrska, Anna Chrásková, Ing. Karel Fojtík j.h. • Výtvarník: Ondřej Košťák • Sazba: Olga Sovová Vydavatel: KODEX o.p.s. • IČ 13161229 • Ev. č. MKČR: E 5080 • Tisk: GRAFOTECHNA PRINT, s.r.o. Praha Objednávky u sborových distributorů nebo na adrese redakce.

5


25.11.2008 20:07:31

„Význam Radových realizací spočívá v několika rovinách. Na prvním místě je to projev autentického prožitku výtvarníka – křesťana, který svá biblická témata má hluboce zažitá a promyšlená. Nejde o prvoplánové biblické ilustrace, nýbrž o uchopení biblického tématu nebo příběhu v obecné lidské poloze. Jeho ukřižovaný Kristus může být kdokoli z našich současníků. Žádná rezidua historismu 19. století nebo popisný realismus bez obsahu. Další význam lze spatřovat i ve schopnosti podat biblické téma ve zkratce a často až v symbolu. Forma těchto zkratek a symbolů je opět nová.“ (PhDr. Miloslav Pojsl, 2001)

Nenáboženský malíř Setkání s Miroslavem Radou, člověkem inspirovaným ke své výtvarné tvorbě biblickými příběhy Nejen církev vás zná jako malíře Bible. Povídejme si nejprve o jiných malířích, kteří vás v životě nadchli, a pro které Bible byla silnou celoživotní inspirací, třeba o Rembrandtovi, pro kterého byla Bible nevyčerpatelným zdrojem inspirace.

Miroslav Rada, ak. mal. (82) člen českobratrské církve evangelické. Studia: profesura výtvarné výchovy. Výtvarná činnost: malba, grafika, kresba, užitá grafika. zakládající člen tvůrčí skupiny „Proměna“. Rodina: všichni členové malují – manželka, oba synové i jejich manželky. Výstavy: od r. 1959 do současnosti cca 50 samostatných výstav v tuzemsku i v zahraničí a účast na rovněž asi 50 společných výstavách. za totality byla jeho možnost vystavovat značně omezena. Realizace ve dvaceti kostelech a modlitebnách u nás i v zahraničí.

Rád bych řekl hned na počátku našeho rozhovoru, že se necítím být náboženským malířem. Jsem věřící člověk, který maluje. Skutečností je, že Bible byla a stále je velkým inspiračním zdrojem. Ve středověku vlastně malíři i sochaři tvořili na biblická témata a pracovali na objednávky církve, papeže či šlechty. V moderní době, po francouzské revoluci, se pak někteří malíři zabývali biblickými tématy pod vlivem své osobní víry. Rembrandt mne zasáhl nejvíce svým obrazem „Návrat marnotratného syna“, a to nejen vyjádřením obsahu příběhu a nesmírné lásky otcovy, ale zvláště umělcovou pokorou a mistrovským malířským přednesem s pastózní malbou a nádhernými lazurami, čímž dosáhl hloubky a plasticity výjevu. To není pouhá ilustrace příběhu, ale jeho sama podstata. Z novodobých malířů to byl Francouz Roualt, inspirovaný gotickými chrámovými vitrážemi. U

6


25.11.2008 20:07:31

Foto Bronislav Matulík a archiv

Příští rok si budeme připomínat 500. výročí Jana Kalvína. Švýcarská reformace je typická svým radikálním rozchodem se vším „katolickým“ včetně odstranění soch, obrazů, varhan atp. Jak jste se vyrovnával s přikázáním „Neučiníš sobě rytiny?“ Tomuto přikázání rozumím tak, že jeho smysl není v doslovném prvoplánovém zákazu zobrazení Boha rytinou, ale ve všem, co stavíme na místo živého Boha a to zlatým teletem počínaje a třeba našimi pochybenými hodnotovými žebříčky konče.

nás pak např. Zrzavý, Bílek, Kubišta, Šerých. Na tak malé ploše nelze vyjmenovat velkou plejádu autorů, kteří ve svém díle věnovali a věnují pozornost Bibli.

Odpověď na otázku, zda výtvarné umění patří do církve, je zřejmá, ale jako křesťané se musíme naučit dívat, že? Můžete nám pomoci „číst“ třeba právě vaše obrazy, nebo je to opravdu pouze individuální záležitost každého jedince, jak co na něj působí? Jistě každý obraz či výtvarné dílo promlouvá ke každému divákovi trochu jinak, podle jeho vlastních zkušeností s životem, s vírou i podle jeho vnímavosti, vzdělání a inteligence. Je však důležité, abychom přitom měli nejen obě oči, ale i srdce otevřené, zbavili se všech ustálených konvencí a nechali „vejít“ obrazy do svého nitra. Jen tak k nám mohou promlouvat svojí výtvarnou formou, která je nositelkou obsahu díla.

Kteří další malíři, dávní i současní, vám mluví z duše? Má „duše“ je velice tolerantní; každé poctivé a pravdivé dílo beru vážně a zanechává ve mně stopy. Kdybych měl vyjmenovat všechny umělce, kteří mne jako diváka svým dílem oslovili, bylo by zapotřebí několika stránek vašeho časopisu. Snad jen, abych vám na vaši otázku přece jen odpověděl, uvedu alespoň několik jmen: Michelangelo, Leonardo da Vinci, Boticelli, Caravaggio, El Greco, Goya, van Gogh, Cézanne, Matisse, Roualt a další. Na počátku své malířské dráhy jsem se odrazil od kubismu, jehož představiteli byli Picasso, Braque a u nás Kubišta, Filla, Procházka, Guttfreund, Josef Čapek.

Malíř vašeho stylu a formátu je vlastně teologem se štětcem či perem v ruce. Povězte nám nejprve něco málo o vaší technice, tzn. o tom, co pro vás znamenají barvy, malba a co kresba? Odpověď začnu od konce vaší otázky. Musím totiž nejdříve povědět, že velice rád kreslím. Dodnes jsem přesvědčen, že kresba je základem malování. Kresba může sloužit jednak jako skica, příprava pro malbu, její kompozici, ale může být i samostatným plnohodnotným výtvarným dílem. Já využívám k práci všech prostředků, ať už je to akvarel, kvaš, tempera, acryl, olej, ale i plastické prvky či sochařský projev. Mnohdy různé techniky kombinuji. Kromě zmíněných technických prostředků je


25.11.2008 20:07:31

pro malíře k dispozici pro vyjádření jeho představ, snů a poselství druhým lidem plocha plátna, papíru, zdi, na nichž buduje kompozici z barevných ploch a linií – stručně řečeno. To byly prostředky, které užíváte k sebevyjádření či k vyjádření řekněme Boží pravdy. Jak dlouhá je cesta od prvotního oslovení ke konečnému tvaru vašeho kázání a co všechno na té cestě podstupujete? Já zpravidla nemaluji obrazy na objednávku, tj. na daná témata, ale z vnitřní potřeby; jsou to impulzy

Nesení kříže, 2000, kolorovaná kresba

např. z přírody, z hudby, z četby, z běžného denního života. Výstižně řečeno, jak napsal kunsthistorik Jiří Šerých v jednom z mých katalogů k výstavě: „A tak je to u celého Radova díla: pouhá vteřina bezprostředního umělcova zážitku sedí na stejné lavici s nejvěčnějšími tématy (např. biblickými) a u obou je při tom způsob „hnětení těsta“ až druhotný… “ Dělá mi potěšení ihned se zmocnit tématu, nápadu a ztvárňovat jej a rozvíjet, třeba do celých cyklů. Můžete nám představit některý ze svých biblických obrazů a provést nás oním dějem? Zde se soustředím alespoň na jeden ze souboru svých obrazů, věnovaných evangelickému sboru CČE v Korunní ul. 60, Praha 2 – Vinohrady. Jde o

cyklus pěti rozměrných obrazů s motivy ze Starého a Nového zákona. Posledním z nich je „Lazaře, poď ven“. K tomuto obrazu, kde Kristus křísí Lazara, mne podnítilo to mohutné zvolání Ježíše. Svým zvoláním vyzývá totiž i nás k vykročení ze tmy, nedověry, ke světlu Boží lásky. Obraz má být i výzvou: „Nepochybujme a věřme, zázraky se dějí i dnes.“ Váš rukopis je nezaměnitelný, popište nám cestu k nalezení sama sebe, svého stylu a vůbec, jak se malíř ve svém životě vyvíjí. Nikdy jsem nemyslel jen na „umění pro umění“ a na vyjadřování „krásna jako takového“; ale vždy bylo pro mne důležité téma a vyjádření jeho obsahu odpovídající výtvarnou formou v oblasti figurativní či abstraktní. Často a rád také spojuji figurativní prvky s abstraktními. To mi umožňuje, doufám, dostat se tím hlouběji pod povrch tématu. Nesledoval jsem nějaký plynulý vývoj, ale maloval jsem a maluji spontánně, s neustálou proměnou, jakou přináší život sám. Přesto, doufám, že všechny etapy mého tvoření nesou stále můj osobitý rukopis. Malování je pro mne vedle práce také hrou, kdy člověk objevuje pro sebe nové možnosti výtvarného řešení a hledá adekvátní formu. U starých mistrů (Leonardo da Vinci, Rafael Santi aj.) je vždy pozoruhodné, jak biblické výjevy ztvárnili ve stylu své kultury. Vy také Ježíše Krista zasazujete do dneška a nesnažíte se vyobrazovat do reálií prvního století n. l. Je právě toto nejsilnější „zbraní“ výtvarných umělců, že hovoří současným jazykem, tzv. biblické zdnešnění? Každý z nás je poznamenán dobou, v níž žije, a událostmi v ní. Malíř, či chcete-li obecně umělec, při své zpravidla zvýšené citlivosti výrazněji reaguje na dění kolem sebe a vyjadřuje ho uměleckým dílem; právě jako kazatel biblickou zvěst tlumočí současnému člověku současnou řečí. Vychází také z reálií současnosti. Často bývá předmětem diskusí tématika o realistickém a moderním umění, vás lze zařadit k malířům


25.11.2008 20:07:31

užívajícím expresionistické prvky, jak se díváte na tento spor? Myslíte si, že číst realistický obraz je snazší než obraz z dílny moderního malíře? Domnívám se, že přístup diváka k realistickému i abstraktnímu obrazu je v podstatě stejný. Mnohým se sice zdá, že figurativní obraz je srozumitelnější, ale divák tam vlastně Radovy kresby jsou čisté a přesné, jemné a přesto monumentální. „přečte“ pouze tu nejvrchnější vrstvu, avšak vnitřní obsah, vyjádřený výtvarnou formou, mu čas- Blíží se Vánoce. Jste prý sběratelem Betlémů. Poto uniká. Právě ta výtvarná forma vyjadřuje vztahy vězte nám něco o této své zálibě a co pro vás Vámezi postavami, atmosféru, ve které se scéna ode- noce znamenají? hrává, kvalitu či povahu osob apod. Velmi zjedno- Ano, ale jsem větší milovník Betlémů než sběratel. dušeně řečeno – např. vyjádření smutku: smutnou Vidím v nich lásku prostého člověka ke skutečplačící ženou nebo třeba „jen“ tmavou skvrnou ur- nosti narození Krista Pána, k Božímu obdarování, čitého tvaru či barevnou kompozicí, která v nás po- ale i výzvu, abychom i my obdarovávali své bližní city smutku vzbuzuje. nejen dary viditelnými, ale i duchovními a hlavně láskou. Vánoce jsou pro mne radostnými svátky. Ježíšova cesta začala Betlémem, ale končila křížem. Co pro vás znamená kříž? Dřevěné betlémské jesličky a dřevěný kříž. To je rozsah Ježíšova pozemského života. Jesle i kříž jsou pro mne symbolem naděje, lásky a víry. I kříže na hřbitovech nevnímám jako znamení smrti, ale jako znamení nadějného výhledu za kříž – k životu věčnému. Můžete našim čtenářům nakreslit krátké vánoční pozdravení? Jistě. A rád. Děkujeme!



bronislav matulík


25.11.2008 20:07:33

TOMÁŠ NOVOTNÝ

Židé stále očekávají příchod Mesiáše. Spojují s ním své naděje a doufání, že je ze všech končin opět shromáždí v místě přebývání praotců.

S

tát Izrael rozhodně není celožidovskou záležitostí. V judaismu se nacházejí skupiny a celé náboženské směry, které dokonce považují založení státu Izrael za výraz nedůvěry vůči Hospodinu. Asi tak, jako když Abrahám nedovedl čekat na naplnění zaslíbení, že se mu narodí se Sárou syn a opatřil si potomka s otrokyní Hagar (Gn 16). Tyto skupiny říkají, že návrat židovského národa do svaté země je možný pouze pod vedením Mesiáše a nemá se násilně urychlovat lidskými silami. Představa Mesiáše a návrat do místa přebývání praotců jsou totiž v judaismu neoddělitelně propojené. S Mesiášem a jeho příchodem je na prvním místě spojena představa, že jeho úkolem je shromáždit příslušníky židovského národa z celého světa a odvést je do Jeruzaléma a jeho okolí. Galút1 - pobyt Židů ve vyhnanství bez vlasti - byl vždycky prožíván jako trest, jako provizorium, které bude v dohledné době ukončeno příchodem Mesiáše, odpuštěním a zázračným návratem do vlasti.

Zachráněná píseň

Všechna utrpení a pronásledování, která galút přinášel, byla trpěna a snášena v posile výhledu na brzký příchod Mesiáše.

Proto také v nejtěžších dobách, včetně transportů za druhé světové války, získával zvláštní význam dvanáctý článek z Rambamových třinácti článků židovského vyznání víry, kde se říká: „Pevně věřím, že přijde Mesiáš. A i když se svým příchodem otálí, budu ho čekat každý den.“ Vypráví se, jak při jednom transportu, v nesnesitelných podmínkách dobytčích vagónů, kolikátý den bez jídla a pití, začal jistý modžický chasid - Reb Azriel David Fastag - nejprve potichu a pak čím dál hlasitěji zpívat nápěv, který ho právě na toto vyznání napadl. Nejprve byli ztrápení lidé, namačkaní s ním do vagónu udiveni, jak někdo může v této situaci zpívat. Ale pak pochopili, o jaké vyznání se jedná, a připojovali se k němu jeden po druhém, až nakonec zpíval celý vagón - postupně melodie přeskočila i na další vagóny, až nakonec se novým nápěvem rozezvučel celý vlak. A za této situace udělal Reb Fastag zvláštní prohlá-

10


25.11.2008 20:07:34

šení: „Dám svůj podíl na onom světě tomu, kdo tento nápěv doručí modžickému rebemu“ (vedoucímu modžických chasidů). A skutečně, dva mladí muži se rozhodli pokusit se tento neuvěřitelně riskantní úkol splnit. Prorazili střechu vagónu a vyskočili za jízdy ven. Jeden z nich se na místě pádem zabil. Druhý ale přežil a po velkých peripetiích se dostal až do Palestiny, odkud nápěv modžickému rebemu skutečně odeslal. To je důvod, proč máme dokonce tuto melodii zachovanou.

Foto FLICKR

aktivní očekávání

Někdy má však každodenní očekávání brzkého příchodu Mesiáše a odvedení do Svaté země i trochu úsměvnější podobu: Našlo se svatební oznámení, v němž známý chasidský rebe Levi Jicchok z Berdičeva (1740-1810), oznamuje svatbu svého syna. Na oznámení je uvedeno datum a hodina a jako místo konání je oznámen Jeruzalém. Dole je pak malá poznámka: A kdyby do té doby - nedej Bože - Mesiáš nepřišel, tak se bude svatba konat v udaný čas a hodinu v Berdičevě.

Typické pro židovské chápání pak je, že Mesiášův příchod je možné ovlivnit a urychlit. Od nejstarších dob byla v judaismu živá představa, že to, kdy vyvolený král Mesiáš přijde, je přímo odvislé od jednání jeho lidu. A tak nacházíme v židovské náboženské literatuře nejrůznější názory na to, co způsobí, že Mesiáš už konečně přijde. Dočteme se např. názor, že Mesiáš přijde, když všichni Židé budou po celý jeden den činit pokání, nebo jinde, že přijde tehdy, když se podaří, že všichni Židé alespoň jednou dodrží dokonale všechny sobotní příkazy (jiní říkají, že je potřeba, aby byly svěceny dokonale dva šabaty za sebou). Jinde zase čteme, že přijde, až bude na světě absolutně zkažená generace, nebo naopak absolutně nevinná. Jiní hovoří o generaci, vyznačující se velkou neúctou dětí k rodičům, která vyprovokuje Jeho příchod atd. atd... A i když se tyto názory někdy diametrálně rozcházejí, shodují se v tom základním, že doba příchodu je ovlivněna jednáním příslušníků židovského národa. Proto se také nejčastěji setkáváme s výzvami náboženských představitelů a učitelů k tomu, aby židovský národ urychlil příchod vykoupení z galútu konáním dobrých skutků (micvót).

lidští mesiášové

Stálé uvažování o Mesiáši a každodenní očekávání a vyprošování jeho příchodu pak má samozřejmě za následek, že v různých dobách se v židovském prostředí objevovali a objevují jedinci, kteří se vydávají, nebo jsou svými současníky považováni, za očekávaného Mesiáše. Těmto náboženským vůdcům ulehčuje takové vyhlášení nároku na mesiášství skutečnost, kterou je potřeba si uvědomit, totiž, že podle židovské představy je sice Mesiáš postavou výjimečnou, někdy i s nadpřirozenými schopnostmi, ale v žádném případě není bytostí božskou nebo nadpozemskou. Je to prostě výjimečný člověk, který má za úkol shromáždit židovský národ a dovést ho do 11


25.11.2008 20:07:36

Svaté země, znovu vybudovat chrám, nastolit nový celosvětový pořádek atd. S takovým posláním se mohou ztotožnit nejrůznější náboženští i političtí vůdcové. Z nejznámějších „mesiášů“ v dějinách židovského národa můžeme jmenovat alespoň vojevůdce Bar Kochbu, který vedl protiřímské povstání v letech 132 - 135 n.l. Jiným „mesiášem“, který udělal hluboký zářez i do náboženského vývoje židovstva byl Šabtaj Cvi (1626 - 1676), jenž shromáždil neuvěřitelný počet následovníků ve východní Evropě, z nichž někteří ho nepřestali uctívat ani po jeho vynuceném přestoupení na islám v roce 1666. (Což byl shodou okolností rok, ke kterému se v té době upínalo mnoho křesťanů jako k době druhého příchodu Ježíšova.) Zajímavou postavou byl i Ja‘akov Frank (1726 1791), který se prohlásil za znovuvtělení jak Šabtaje Cvi tak i krále Davida. Založil vlastně své vlastní náboženství zvané frankismus, v němž spojuje židovství s křesťanstvím. V současné době je asi nejvýznamnějším kandidátem na titul „mesiáše“ Menachem Mendel Shneerson (1902 - 1994), představitel tzv. lubavičských chasidů, kteří mají svoji synagogu i v Praze. Tento zajímavý muž je i po své smrti mnohými následovníky považován za Mesiáše a jeho portréty zdobí všechny prostory tohoto chasidského směru, často i s nápisem: Vítej, králi Mesiáši!

Rabínské učení o dvou Mesiáších

Otevřenost k přijímání mesiášských osobností také navazuje na názor, s kterým se můžeme v judaismu setkat, že v každé generaci se vyskytuje potencionální mesiáš. Záleží pak už jen na okolnostech a jednání židovského národa, zda se mu podaří jeho úkol skutečně splnit. Zajímavé pro nás je také učení rozvíjené především v rabínské apokalyptické literatuře a mluvící o dvou Mesiáších. Ten první se nazývá Mašíach ben

Doc. ThDr. Tomáš Novotný (56) absolvent Pražské konzervatoře a Komenského evangelické bohoslovecké fakulty. Doktorát v oboru Starý zákon, habilitovaný v oboru Religionistika na Univerzitě Karlově. V současné době vyučuje na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. Je ženatý a má tři děti.

Josef (Mesiáš syn Josefův) a ten druhý Mašíach ben David (Mesiáš syn Davidův). Mesiáš syn Josefův je považován za připravovatele a tradičně se učí, že na konci své mise bude zabit v bitvě proti nepřáteJa´akov frank lům Božího lidu a později vzkříšen. Talmud na něj dokonce zajímavě vztahuje výrok z proroka Zachariáše, když říká (Suk. 52a): „Mesiáš syn Josefův byl zabit, tak, jak je psáno: Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli. Budou nad ním naříkat, jako se naříká nad smrtí jednorozeného“ (Za 12,10). Mesiáš syn Davidův je pak konečným vykupitelem, jehož působení je líčeno podobně jako v křesťanství tzv. druhý příchod: nastolení míru, ukončení utrpení apod. Zajímavé také je, že se někdy tito dva mesiášové rozlišují jako ten, který přijíždí na oslu (podle Za 9,9 - syn Josefův) a ten, který přichází na nebeských oblacích (podle Dn 7,13 - syn Davidův).

Ježíš - jiný Mesiáš

Ať se ale Mesiáš (Mesiášové) líčí jakkoliv, je to právě on, kdo přivádí židovský národ do jeho země. Je to tedy úplně opačné schéma, než představa některých křesťanských skupin, které se domnívají, že když pomohou všem Židům (např. z bývalého Sovětského svazu) nastěhovat se do Izraele, tak tím uspíší druhý příchod Ježíšův. Protiklad k tradičním mesiášským představám tvoří také samozřejmě ti Izraelci, kteří říkají: Proč bychom čekali Mesiáše? Vždyť už byl Izrael založen. Zároveň jsou dalším dobrým příkladem toho, jak je i v sekulárním židovském prostředí pevně spojena představa o znovuvybudování vlasti a postava Mesiáše. Když v předvánoční době, v tzv. adventu2, křesťané více než kdy jindy uvažují o Ježíšově prvním i druhém příchodu na svět, je dobré si uvědomit, jak moc se Ježíš se svými nepolitickými a duchovními nároky lišil od tradičního židovského

12


25.11.2008 20:07:36

Šnirele, perele Moderato

   



Šni

4



-

re - le,



  

6



zict



oj 



in

   

9



der





  ši



pe

-

bn



 

on,

hant.

Un

 

mejn

ve





-

ach

vet



 

ku - men

gil -

der - ne







a

bro - che 



o 1. 



hajn



mejn



-





tiks

dos 

 



jor.

                        

14



Vet er ku - men cu fo - rn

17

       

zajn gu - te

caj - tn.

ve - ln

zajn gu - te

jorn.

         



Ve - ln di

Šňůrečka, perlička - zlatá korouhev Mesiáš, syn Davidův sedí v čele hostiny na výsostech V pravici drží kalich a žehná celé zemi. Amen a amen - je to skutečnost Mesiáš přijde letos

Poznámky: 1 Někdy se také vyslovuje „goles“ a znamená přibližně totéž, co diaspora. Ve známém díle Ivana Olbrachta je používán problematický přepis „golet“.





oj - fn



 

 

hajn

cher 

gan - cn 



-

  

 



land.

 



iz 2. 

Do - vid



-

vor,

Oj

  Mo

-







tiks





jor.

           

Vet er ku -men cu raj - tn  



Vet er ku - men cu gejn.

Tomáš Novotný



ben



ve - ln

              



očekávání a jak muselo být (a dodnes je) pro lidi vyrostlé v judaismu těžké Jeho zvěst přijmout. Víru v příchod Mesiáše a odchod do zaslíbené země můžeme hezky ilustrovat i na jedné z nejpopulárnějších lidových písní o Mesiáši - Šnirele, perele.3 





Oj,

ach

be





  

 -



a 



Mo - ší



halt



 

fon,

 

Er

macht





 

 -







 







- re - le, 



rech - ter

-



 





O 11





 

ji - dn in

e - rec jis- rol



ajn- štejn.

Když přijede na voze, přijdou dobré roky, když přijede na koni (oslu) nastanou dobré časy, Když přijde pěšky, Židé se usadí v zemi izraelské.

z latinského adventus - příchod Jidiš byla dorozumívacím jazykem východoevropských Židů. Její základ tvoří starší forma němčiny. Přijala však také velké množství slov z hebrejštiny a slovanských jazyků - především polštiny, ukrajinštiny a ruštiny. Vznikl tak velice bohatý jazyk, jímž tvořilo mnoho židovských autorů, především v druhé polovině 19. a první polovině 20.století. Zachovalo se nám také obrovské bohatství lidové tvořivosti, jako jsou písně nebo přísloví. Zapisuje se písmem přejatým z hebrejštiny. Jidiš se používala ke komunikaci o světských záležitostech. K náboženským účelům se používala hebrejština. 2 3

13


25.11.2008 20:07:36

Když se řekne Izrael, co se vám vybaví jako první? Kdysi by se mi vybavily biblické příběhy, které jsem měl od dětství zasazené do jakési exotické krajiny tisíce a jedné noci. Dnes se mi kromě toho vybaví konkrétní lidé, které jsem mohl bezprostředně poznat. Byly to nejen známé osobnosti jako Viktor Fischl a jeho bratr Pavel, profesor David Flusser, jehož knihu o Ježíšovi jsem přeložil do češtiny, ale mnoho dalších, donedávna v Česku neznámých, kteří přežili válku a prožili v Izraeli léta válek i budování. Izrael mi připomene desítky podob krajiny od galilejských hor po judskou poušť i vůně všech ročních dob. Dnes je to pro mne část mého života.

Kritická solidarita Zmínil jste biblické příběhy. V křesťanských rodinách vztah k Bibli pomáhá utvářet vztah k dějinám židovského národa. Můžete stručně popsat, jak se vyvíjel váš pohled na Izrael? Izrael pro mě znamená lid smlouvy, kmen, na který mohou být i ne-židé „naroubováni“ jako nové výhonky a větve. Židovský národ jako zázrakem přežívající staletí pogromů a nakonec prošlý peklem šoa, holokaustu. Izrael to je určitě i tajemství. Můj

tatínek často citoval osvícenského panovníka – byl to snad Bedřich Veliký – jemuž se na otázku po důkazu Boží existence dostalo stručné odpovědi: „Excelence, Židé!“ Mnozí říkají, že setkání se Svatou zemí je změnilo a více jim otevřelo oči i pro pochopení Písma. Je to i vaše zkušenost? Dokážu si představit i opačný případ, kdy setkání

Foto Bronislav Matulík

Jiří Schneider hovoří o svém vztahu k zemi biblických otců, o šoa, současné politické situaci a křehké naději Státu Izrael

14


25.11.2008 20:07:37

se Svatou zemí může pochopení Písma i zatemnit a konfrontace s „nesvatou“ realitou vás může utvrdit v předsudcích. V zásadě ovšem poznání místa a dějinných okolností zamezuje tomu, abychom za biblickou zvěst dosazovali svou fantazii. Působil jste v izraeli jako velvyslanec české republiky, jak se to stalo? Byl to váš cíl, sen nebo shoda okolností? Byla to veliká shoda okolností, bylo by to na delší vyprávění. Zkrátka byl jsem na správném místě ve správnou dobu, snad i relativně dobře připraven pro tento úkol. Od svých studií na technice v Praze (se svým kádrovým profilem – syn kazatele a politického vězně – jsem to na jinou školu ani nezkoušel) jsem soukromě studoval biblickou hebrejštinu a řečtinu. V roce 1988 se objevila možnost zapojit se tajně, na dálku do studia religionistiky na cambridgeské universitě, které jsem pak dokončil v roce 1991. Příchod svobodných poměrů v roce 1989 mě katapultoval z Občanského fóra ve Frýdku-Místku, kde jsme tehdy bydleli, až do Federálního shromáždění. Po rozdělení Československa jsem přišel na ministerstvo zahraničních věcí a po necelých dvou letech jsem dostal nabídku odjet jako český velvyslanec do Izraele. Otevřela se mi příležitost, o níž jsem se dříve neodvážil ani snít. Mezi křesťany můžeme nalézt zcela nekritické zastánce politiky izraele, kteří spatřují v novodobých dějinách završování eschatologických vizí proroků, a pak ty, kteří se na politiku izraele po roce 148 dívají kriticky. Jistě jste to musel řešit i vy, jak? Svůj postoj bych nazval „kritickou solidaritou“. Solidární bychom měli být už jen proto, že vzniku Státu Izrael předcházela staletí utlačování evropských Židů završená tragédií holokaustu, šoa. Po tom, co se stalo Židům v Evropě v 30. a 40. letech minulého století, se jako Evropané nemůžeme tvářit nezaujatě a neutrálně. Zaujatě kritičtí bychom měli být k jakémukoli pokusu chápat politiku jako naplňování biblických zaslíbení. Pojetí Státu Izrael jako výlučného vlastnictví vyvoleného národa nedává příliš prostoru, jak vyřešit státoprávní a mezinárodněprávní uspořádání. Proto mám značně rezervovaný postoj vůči náboženskému sionismu jak v židovské tak zejména v křesťanské podobě. Jsem nanejvýš kritický vůči těm, kteří se zvnějšku snaží dnešní Stát Izrael zasadit do apokalyptické-

ho scénáře poslední bitvy dějin. Vyhraněný milleniarismus západních křesťanů je stejného rodu jako hrozby íránských představitelů Izraeli. Už podruhé jste zmínil šoa. v listopadu jsme si připomněli sedmdesáté výročí křišťálové noci. Je tragédie holokaustu v izraeli stále živá nebo je už nutné mladé generaci Židů memento vyhlazovacích táborů připomínat? Šoa se připomíná ve školách, v médiích, každoroční památkou na zavražděné. Mládež ve školách i v rámci služby v armádě navštěvuje památníky šoa. Nejen jeruzalémský Jad v-Šem (Ruka a jméno), ale pořádají se školní výlety do bývalých vyhlazovacích táborů v Evropě, mladí lidé se setkávají s pamětníky. Ti, kteří šoa přežili a kterých dnes žije stále méně, mají své místo ve veřejném prostoru. To neplatilo vždy. Mnozí z bývalých obětí nacismu vzpomínají, jak jim po válce izraelská společnost nerozuměla. Ti, kdo to nezažili, nemohli šoa pochopit. Ptali se, proč jste se nebránili? Teprve časem, zejména po procesu s Eichmannem, kdy jako svědkové promluvili mnozí pamětníci, se atmosféra změnila. Připomínka šoa, holokaustu se ovšem netýká jen Židů, měli bychom ji udržovat i u nás. Vynikající v tomto ohledu byl projekt „Zmizelí sousedé“, kdy žáci základních škol objevovali historii těch Židů, kteří žili do války v jejich bydlišti. Můžete nám pomoci zorientovat se v událostech, které se dějí v izraeli dnes? Mám na mysli nekonečné spory s Palestinci o okupovaná území, nárok Palestiny na svůj stát, trvalé válečné ohrožení izraele ze strany muslimského světa atp. O dění v Izraeli a Palestině se píší obsáhlé knihy. Pokud jde o arabsko-izraelský konflikt, Egypt a Jordánsko s Izraelem podepsaly mírové smlouvy a největší hrozbou pro Izrael je nearabský Írán. Postavíme-li v palestinsko-izraelském sporu proti sobě dva absolutní nároky na jedno území, pak spor nemůže mít řešení. Bude však umně využíván všemi, kteří na udr-

Ing. Jiří Schneider (45) vystudoval geodézii (čVUT) a religionistiku (cambridge University), programový ředitel Pražského institutu bezpečnostních studií, žena Radmila je psychiatrička a psychoterapeutka, mají dceru Kláru a syny Matěje a Benjamina. V letech 1995 - 1998 byl velvyslancem čR v Izraeli.

15


25.11.2008 20:07:37

žování napětí a hledání nepřátel mají zájem. Po desetiletí nedůvěry není pro malé skupiny extrémistů na obou stranách vůbec složité přilévat oleje do ohně. Existuje reálné řešení stávajících konfliktů, nebo se musíme smířit s tím, že jim nebude nikdy konce? Podmínkou řešení podobně hlubokých konfliktů je dosažení historického kompromisu, který by všechny strany akceptovaly. Před patnácti lety se zdálo, že takovým kompromisem budou dohody z Oslo. Dnes lze nanejvýš doufat, že se bude konflikt udržovat v přijatelných mezích. Dobře míněný mírový plán měl velkou slabinu – počítal s ochotou obou stran udělat zásadní ústupky ve prospěch dohody a nejtěžší kompromisy ponechal otevřené až na konec jednání. To odpovídá evropské mentalitě: dohodli jsme se, že se dohodneme. Tady platí jiná pravidla – snaha budovat si silnou pozici do finiše jednání, předjímat jeho výsledek či přímo znemožnit perspektivu dohody jednostrannými kroky. Vypadá to, že po desítkách let by mohla být premiérem Státu Izrael žena. Jaké je vlastně postavení žen v izraelské společnosti?

Záleží na tom, do jaké části společnosti patří. Většina žen požívá plné rovnoprávnosti včetně povinnosti sloužit v armádě. Ženy jsou ovšem vyloučeny z bojových jednotek, pro izraelskou společnost je nepřijatelné, aby se žena dostala v akci do zajetí. V 90. letech se jedna plně kvalifikovaná pilotka soudila o možnost létat na stíhacích letadlech. Zcela jiné je ovšem postavení žen v tradičních či ultraortodoxních kruzích, velmi také záleží na kulturní tradici dané komunity. Známá zpěvačka Noa, pocházející z jemenitské komunity, dokázala spojit úctu ke své tradici s plným prosazením na veřejnosti. Za doby Ježíše Krista byly v židovské společnosti výrazné strany saduceů, herodiánů, farizeů, esénů, zélótů… Lze něco podobného nalézt v Izraeli i dnes? Zcela se změnily okolnosti. Izrael není římskou provincií, ale samostatným státem s pulsující demokracií. Volební systém tu umožňuje zastoupení v parlamentu stranám s jeden a půl procentní podporou voličů. Ke slovu tak přijdou všechny možné dělící čáry – zastoupení mají arabští komunisté i židovští náboženští nacionalisté, ultraorthodoxní konzervativci i pragmatická strana sefardských Židů, zastánci míru za cenu ústupků i nekompromisní radikálové, neexistuje

16


25.11.2008 20:07:37

žádné politické tabu, ani sionismus, o izraelské společnosti lze tvrdit všelicos, jen že není sebekritická. Jaké je procento ortodoxních židů v populaci Izraele a jakou hrají úlohu? Nelze mluvit o homogenní skupině ortodoxních – vedle ultraortodoxních, jejichž úloha v izraelské politice je dlouhodobě vyprofilovaná, často odmítají sionistické základy Státu Izrael. Ortodoxními jsou vlastně všichni, kteří nejsou otevřeně sekulární či se nehlásí k reformnímu křídlu židovství. Monopolní roli ve věci životních rituálů (obřízka, svatba, pohřeb) hraje ortodoxní rabinát, třebaže proti tomu mnozí protestují. Mnozí Izraelci raději uzavírají sňatek v zahraničí (což se toleruje a akceptuje), než aby měli ortodoxní svatbu . U nás se hodně mluví o mesiánských židech, setkal jste se s nimi a jaký na ně máte názor? Když jsme žili v Izraeli, bylo naším domovem anglicky mluvící společenství luterského kostela Immanuel v Jaffě, kam patřili i někteří mesiánští židé. Jejich komunita se scházela v sobotu, naše v neděli, což je v Izraeli pracovní den, takže jsme se příliš nepotkávali. Zajímavou zkušeností bylo společné

slavení Pesachu – Velikonoc. Večeře Páně, po vzoru poslední večeře Ježíše s učedníky je vlastně pořadem židovského Sederu v rodinném kruhu v první večer svátku Pesach. Nedávno vzbudil pozornost médií konflikt kněží arménské a řecké ortodoxní církve u Chrámu Božího hrobu. Jakou vůbec roli hraje v Izraeli církev či církve? V Izraeli církve působí v rámci vymezeném na jedné straně zaběhlými pořádky – status quo na většině „posvátných míst“, který se týká tradičních církví, se velmi úzkostlivě dodržuje, ale u posvátných míst je občas nával a napětí. Na druhé straně působí mladé povýtce protestantské církve a mesiánská společenství, jimž působí problémy zákaz misijní činnosti (podle zákona z r. 1997 se týká předávání misijních materiálů mladistvým). Některé náboženské společnosti jako např. mormoni přistoupily na dohodu, že v Izraeli evangelizovat nebudou. Pod největším tlakem jsou mesiánští Židé, které někteří ortodoxní Židé chápou jako přímé zpochybnění a ohrožení vlastní náboženské identity. Některé případy dokonce fyzických konfliktů byly  předmětem mediálního zájmu i v zahraničí. Bronislav Matulík

17


25.11.2008 20:07:38

Naděje ve Starém zákoně a v židovství aneb důvěra v absolutní Hospodinovu spolehlivost

J

ak píše americký biblista Walter Bruegemann, naděje představuje jeden ze základních rozměrů starozákonní antropologie. Naděje patří bytostně k povaze lidství, které se nachází ve smluvním vztahu k Bohu Starého zákona. Rovněž Jürgen Moltmann, německý evangelický teolog, tvrdí, že naděje není okrajovou záležitostí biblické víry, nýbrž stojí v jejím vlastním centru.

důvěra i „v jámě“

Český výraz „naděje“ má nejblíže k hebrejským termínům „tikla“ a „betach“, „očekávání, vyhlížení“ a „důvěra, jistota“. Biblické pojetí naděje nesmíme zaměňovat s lehkomyslným a nekritickým optimismem. Máme zde spíše do činění s přesvědčením, že osud každého jednoho člověka je v rukou Jediného, jehož vůlí je v posledku dobro. Starozákonní naděje má tak velice blízko k důvěře. Její charakter bychom mohli do určité míry přiblížit prostřednictvím pojmu, který užívá psycholog Erikson – „bazální důvěra“. Ta se rodí již ve vztahu malého dítěte k matce, které dítě důvěřuje, a počítá s její starostlivostí i tehdy, není-li v bezprostředním dosahu. Tato konkrétní podoba důvěry se pak rozvine v přesvědčení

David Biernot, ThD. (35) vyrůstal na Těšínsku, v současné době žije s manželkou gražynou a pětiletou dcerou Noemi v Jílovém u Prahy; vystudoval evangelickou teologickou fakultu UK v Praze, má doktorát z interdisciplinárních oblastí Starého zákona a judaistiky; zahraniční studijní stáže: hebrejská univerzita v Jeruzalémě, Ruprecht-Karl Universität heidelberg; v současné době odborný asistent v Ústavu židovských studií při husitské teologické fakultě UK v Praze.

dítěte o důvěryhodnosti a spolehlivosti jeho okolí obecně. Být plně člověkem znamená pro svědectví Starého zákona mít důvěru v Hospodinovu spolehlivost a jednat na jejím základě, a to i v případě, kdy okolnosti nasvědčují o opaku. Je nutné zdůraznit, že Starý zákon legitimizuje i ty zkušenosti, kdy je tato důvěra tak řečeno v sázce. Žalmisté hovoří obrazným jazykem o „jámě“, ze které se člověk obrací k Bohu se stížností nebo naléhavou prosbou. Zbožnost Starého zákona by ztratila schopnost oslovit člověka, kdyby důvěru v Boha a situaci, kdy je tato důvěra ohrožena, považovala za nepřekonatelnou antinomii. Řada starozákonních míst, především v Žalmech, přivádí vztah důvěry a horizont naděje k řeči právě v kontextu, kdy se člověk nachází v „jámě“ zápasu o kvalitu svého života: „Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, každodenně skládám svou naději v tebe … bezúhonnost a přímost mě chrání, protože svou naději skládám v tebe.“ (Ž 25,5; 21) Izrael tak nemá jen různé naděje a očekávání, jejichž obsah může být závislý na dějinné situaci. Jeho nadějí je sám Bůh, v kterého Izrael doufá a důvěřuje mu. Izrael doufá ve zdaru i nezdaru, že obojí se nachází v kruhu smluvního vztahu s Hospodinem.

Na počátku…

Judaismus představuje kontinuální navázání a rozvinutí výše naznačeného pojetí. Dobrý příklad „bazální“ důvěry ve spolehlivost Boha a jím stvořeného světa poskytuje rabínský výklad k prvnímu verši knihy Genesis, který začíná slovem „be-rešit“ – „Na počátku“, a tedy také písmenem „bet“, které je však až druhým písmenem hebrejské abecedy. Výklad se tedy ptá: „Proč Bůh nestvořil svět prvním písmenem

18


25.11.2008 20:07:38

abecedy – „alef“, ale právě druhým – „bet“? Písmenem „alef“ začíná totiž slovo „arira“ – „prokletí“ a písmenem „bet“ – „beracha“ – „požehnání“. Výklad dodává: „To proto, aby se heretikové nemohli vypínat a tvrdit: ‚Jak může svět trvat, když byl stvořen slovem „prokletí“?‘ Proto si Svatý, budiž požehnán, řekl: ‚Stvořím ho slovem „požehnání“, a kéž by obstál!‘“ (Be-rešit rabba 1,10). Rabínský výklad se tímto nejspíše vyrovnává s myšlením gnóze, které se obecně vyznačovalo negativním hodnocením pozemské existence a touhou po vymanění se z ní. Stvoření světa a života v něm je však podle rabínského chápání předznamenáno veskrze kladně Božím požehnáním. Navíc, jako by podle tohoto výkladu i Bůh sám byl začleněn do kruhu naděje, a společně se svými stvořeními si přál, aby jeho projekt obstál. Tento duch realistického optimismu, přitakávajícího životu, je určující pro celý spirituální rozměr židovského náboženství, jeho etiku i náboženský zákon.

Foto Petr Plaňanský

Naděje v exilu

Snad nejmarkantněji se naděje v judaismu pojí se skutečností „exilu“ a jeho překonání, kdy větší část židovského národa žila a více méně stále žije mimo Zemi Izraele – v diaspoře. Očekávání shromáždění židovského národa je výrazně vyjádřeno např. v desáté prosbě té nejzákladnější židovské modlitby – „Modlitbě osmnácti požehnání“, zvané též „Amida“: „Zatrub na velkou polnici k naší svobodě, povznes korouhev a shromáždi naše rozptýlené, shromáždi nás dohromady ze čtyř světových stran do naší země. Požehnaný jsi Hospodine, jenž shromažďuješ rozptýlené svého lidu Izraele.“ Pozdější teologická reflexe, zvlášť mystická kabalistická tradice, viděla v historickém exilu židov-

ského národa odraz hlubší metafyzické skutečnosti – „exilu“ části samotného božství. Písmena Tetragramu = Božího Jména, zahrnující všechny světy, jsou od sebe odloučena a žádají si, aby byla opětně sjednocena. Náprava tohoto odloučení na metafyzické úrovni, ke které lze přispět i prostřednictvím posvěceného života v poslušnosti Zákona, povede zároveň k odstranění historického exilu. Naděje na shromáždění z exilu je spojena také s představou mesiášského vykoupení. Jeden z nejvýznamnějších židovských náboženských myslitelů všech dob, Maimonides, zahrnuje víru v příchod mesiáše mezi třináct základních principů judaismu. Mesiášské očekávání fermentovalo zvláště v politicky a nábožensky nejistých situacích, za pronásledování apod. Tak tomu bylo v židovských komunitách v muslimských zemích, ale především v křesťanské Evropě, například v podobě středověké představy, že se mesiáš objeví v Římě, a podobně jako jednou Mojžíš na faraónovi, i on vymůže na papeži, aby propustil lid Izraele z otroctví. Očekávání brzkého příchodu mesiášského vykoupení se stalo literární motivací pro řadu náboženských myslitelů, jako například dona Jicchaka Abravanela, který osobně prožil bolestné vyhnání Židů ze Španělska v roce 1492 a jeho důsledky pro tuto významnou a početnou komunitu. Konečně, doposud historicky nejvýznamnější vzmach naděje na vykoupení se pojil s šabatiánským hnutím, které hluboce ovlivnilo celé židovstvo 17. a 18. století, a také bylo zaznamenáno křesťanskými mileanisty.

„Naše naděje“

Můžeme se setkat i se sekularizovanou podobou této naděje, a to na sklonku 19. století, v rodícím se sionistickém hnutí. Básník Naftali Herz Imber napsal v té době báseň nazvanou „Tikvatenu“ – „Naše naděje“. Byla zhudebněna a časem se stala jednou z nejznámějších písní sionistického hnutí a po vzniku Státu Izrael také státní hymnou: „Dokud v hloubi srdce židovská duše touží a k východní straně a dál svůj zrak k Siónu upíná pak ještě nezhynula naše naděje naděje stará dva tisíce let abychom byli svobodným národem v naší zemi  v zemi Siónu a Jeruzaléma.“ David Biernot

19


25.11.2008 20:07:38

Pronásledování křesťanů

Americké ministerstvo zahraničí vydalo 19. září výroční zprávu o stavu náboženské svobody ve světě. Komise pro mezinárodní náboženskou svobodu sledovala situaci náboženských práv od července 2007 do července 2008. Mezi země, které „budí zvláštní znepokojení“, uvedla Barmu, Čínu, Eritreu, Irán, Severní Koreu, Saudskou Arábii, Súdán a Uzbekistán. Zvláštní vyslanec pro náboženskou svobodu John V. Hanford uvedl před novináři, že Severní Korea patří k zemím, kde jsou náboženská práva „úděsně“ porušována. Kult osobnosti komunistického diktátora Kim Čong Ila připomíná státní náboženství. V trestních táborech je až 200 tisíc vězňů, mj. i křesťanů.

Duchovní změna v Bílém domě

S nástupem nového amerického prezidenta Baracka Obamy dochází v Bílém domě i k duchovní změně. Obama mezi své duchovní poradce počítá i homosexuálního episkopálního (anglikánského) biskupa Gene

Robinsona ze státu New Hampshire. Dříve byl ženatý a má dvě děti, nyní však již řadu let žije ve svazku se svým mužským partnerem. Jeho uvedení do biskupského úřadu v roce 2003 vzbudilo velkou kontroverzi. V roce 2006 musel na čas opustit svůj úřad a podrobit se protialkolické léčbě. Obama chce podle britských Timesů touto volbou dát najevo podporu úsilí homosexuálů o zrovnoprávnění.

Čína: křesťanů přibývá

V komunistické Číně počet křesťanů převyšuje množství vládnoucích komunistů. Tamní komunistická strana má 74 milionů členů, počet křesťanů se odhaduje na 130 milionů. Informoval o tom známý britský magazín Economist. Znamená to, že v Číně žije nejvíce aktivních křesťanů na světě, zdůrazňuje časopis. V článku ze 2. října se mj. odvolává na čínského národohospodáře Zhao Xiao. Tento bývalý komunistický funkcionář se obrátil ke křesťanství. Toto číslo měl citovat i interní materiál čínského náboženského úřadu. Avšak odhady jiných expertů jsou nižší, mluví se

Vatikán zavedl „píchačky“ Zaměstnanci Vatikánu musí opět zaznamenávat své příchody do práce a odchody z pracoviště. Na začátku 60. let minulého století takzvané „píchačky“ zrušil papež Jan XXIII. Církevní stát vydal nové karty všem zaměstnancům od nejnižších úředníků po nejvýše postavené představitele jednotlivých oddělení, včetně kněží a biskupů. Podle zpráv z Vatikánu si prý starší duchovní stěžují, že kontrola docházky pomocí karet je tvrdý oříšek, když musí například opustit úřad kvůli pastoračním povinnostem. Sledování docházky je součástí nových změn, podle kterých má být od příštího roku určován ve Vatikánu plat podle pracovního výkonu.

o 80 milionech křesťanů. Nesporné je ovšem to, že většina křesťanů se shromažďuje ve státem neuznaných domácích církvích, jež jsou namnoze státem pronásledovány. Státem uznaná Čínská křesťanská rada reprezentuje podle oficiálních údajů asi 18 milionů křesťanů. Z odhadovaných 20 milionů katolíků patří asi 6 milionů ke státem uznané církvi, která však neuznává Vatikán.

Billy Graham 90

Nejznámnější evangelista 20. století, baptistický kazatel Billy Graham, oslavil 7. listopadu své 90. narozeniny. Během šedesátiletého kazatelského působení oslovil kolem 210 milionů posluchačů ve 185 zemích. Spolu se svojí manželkou Ruth, která vloni zemřela, má pět dětí. Nejstarší syn Franklin Graham pokračuje v otcových stopách v evangelizační práci. Billy Graham byl od padesátých let symbolem duchovní tváře Ameriky a osobně se znal se všemi americkými prezidenty, od Dwighta Eisenhowera v padesátých letech až po George Bushe, jemuž v roce 1980 pomohl k duchovnímu obratu. Graham vyjádřil přání setkat se a modlit se i s Barackem Obamou. 10. října měl premiéru hraný film o Grahamově životě, kde hlavní roli ztvárnil známý herec Armie Hammer. V roce 1982 Billy Graham navštívil Československo. Napsal dlouhou řadu knih, z nich některé vyšly i česky. V současnosti evangelista, jenž trpí Parkinsonovou chorobou, již žije v ústraní ve městě Monreat v americkém státě Severní Karolína. Vzkaz k jubileu je možné Billy Grahamovi zaslat na internetových stránkách www.billygraham90.com.

20


25.11.2008 20:07:39

Prezident ocenil křesťany

Při příležitosti státního svátku 28. října 2008 prezident republiky Václav Klaus ocenil státními vyznamenáními i několik osobností z církevních kruhů. Řád Tomáše Garrigua Masaryka udělil Mons. Janu Graubnerovi, a to za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva. Mons. Jan Graubner patří k čelným představitelům římskokatolické církve naší země. Jako arcibiskup olomoucký a primas moravský se zasloužil o obnovu církevního života v naší zemi, uvádí se v odůvodnění. Ve funkci předsedy České biskupské konference se aktivně angažuje ve veřejném životě, důraz klade především na dialog nad současnými problémy společnosti. Stál u zrodu mnoha vzdělávacích a charitativních organizací a institucí. V letošním roce oslavil 60. narozeniny. Dalším oceněným byl prof. PhDr. Ludvík Armbruster, jemuž prezident udělil Medaili za zásluhy, a to za zásluhy o stát v oblasti výchovy a školství. Profesor Ludvík Armbruster je významný vědec a pedagog, který se výrazně zasloužil o znovuobnovení a rozvoj vysokoškolského studia teologie u nás, píše se v doprovodném textu. Krátce po svém vstupu do jezuitského řádu byl roku 1950 zatčen a poté vyhoštěn z republiky jako nežádoucí osoba. Po studiích v západní Evropě působil dlouhá desetiletí jako profesor filosofie na jezuitské universitě v Tokiu. Po roce 1989 se aktivně zapojil do obnovy řeholní provincie v České republice. Řadu let stojí v čele Katolické teologické fakulty UK. Letos se dožil 80 let. Medaili za zásluhy prezident udělil i známému akademickému malíři Jaroslavu Šerých. Ten se ve své tvorbě často věnuje křesťanským tématům. Letos oslavil 80. narozeniny.

Církev Nová naděje požádala o registraci

Od 7. října 2008 eviduje Ministerstvo kultury České republiky návrh o registraci nové církve pod názvem Církev Nová naděje. S odvoláním na ministerstvo kultury o tom informoval server Křesťan dnes. Církev Nová naděje je vedená pastorem Markem Zechinem a má sbory v Ostravě, Příboru, Jeseníku, Zlatých Horách, Vidnavě a Praze. Církev byla založena svobodným rozhodnutím pastorů různých sborů a nyní pracuje na registraci, která je potřebná k plné funkčnosti v rámci České republiky, uvádí Vyhlášení Církve Nová naděje na internetových stránkách www.slovologos.info. Místní sbor Církve Nová naděje vede pastor. Do Církve Nová naděje patří i pražské Křesťanské centrum Nové začátky, které vede pastor Jerry Lillard. Na registraci nové církve na Ministerstvu kultury ČR je nutno mimo jiné předložit podpisové archy obsahující seznam nejméně 300 zletilých občanů České republiky nebo cizinců s trvalým pobytem v České republice hlásících se k církvi s uvedením jejich osobních údajů podle zákona. Podle ČTK, IDEA, Hrad.cz a Krestandnes.cz (ve spolupráci s ChristNet.cz) -juml-

■ 23.10. se sešla sněmovní

komise pro vypořádání státu a církví. Rozhodla, že přizve na příští jednání zástupce bankovního sektoru. Bankéři by měli posoudit výhodnost či nevýhodnost způsobu splácení, tak jak ho navrhuje zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi.

■ 1.11. v Dražovicích na Vyškovsku zpohlavkoval třiadvacetiletý mladík tamního faráře Martina Bejčka. Stalo se to krátce před mší v sakristii. Důvodem útoku bylo údajně to, že jeho rodině bydlící u dražovického kostela dlouhodobě vadí zvonění. Farář je v pracovní neschopnosti, má na oku modřinu, zhmožděný obličej a potíže s chrupem.

■

6.11. vyšla nová kniha Tomáše Halíka „Dotkni se ran“. Ve čtrnácti esejích autor vychází z evangelijního příběhu o „nevěřícím Tomášovi“. Představy o Bohu, církvi a víře „bez zranění“ autor považuje za iluze.

■ 8.11. byl při slavnostní

bohoslužbě položen základní kámen nového kostela CB v Litomyšli. Za hojné účasti věřících i obyvatel města evangelium zvěstovali kazatelé Daniel Smetana a Pavel Černý. Promluvil i hejtman Radko Martínek (ČSSD), pozdravný dopis zaslal kardinál Vlk.

■ 15.11. se konala ekume-

nická bohoslužba v dálniční kapli dálnice D5 na obchvatu Plzně u Šlovic. V neděli 16. 11. se pak bohoslužebně vzpomínalo u památníku obětem dopravních nehod na nultém kilometru D1 v Praze na Chodově. Akce byly vzpomínkou konanou u příležitosti Světového dne obětí dopravních nehod.

21


25.11.2008 20:07:39

Vánoce Berlín 1942 V

prosinci 1942 jsem byl nasazen do Říše. Byla to pro mne pořádná zkouška. Najednou jsem měl jít někam daleko do neznáma. Podle pověstí, které jsem slyšel od známých, takové nasazení bylo plné nebezpečí. Nikdo předem nevěděl, kam bude vyslán a na jakou práci. Vypravil jsem se proto hned s povolávacím lístkem na Úřad práce do Senovážné ulice v Praze s úmyslem vyžádat si odklad.

Neznámý hlas

Po delším hledání nalezl jsem kancelář, kde byl povolávací rozkaz vydán. Byla to taková tmavá místnost, že jsem ani prakticky neviděl tvář úředníka, který vyslechl moji žádost o zrušení nebo odložení příkazu. Z šera se na moji prosbu ozval hlas již staršího muže: „Mládenče, nikdo nemá právo ani moc na povolání něco změnit. Ale věříš-li v Boha, nemáš se čeho bát. On bude vždy s tebou.“ Jiří vandas v lágru hraje na klarinet

Jako by mne zasáhl blesk. Já, věřící člověk, mám z nasazení strach? Jaká je vlastně moje víra? Hluboce jsem se zastyděl. Jen jsem se uklonil, slušně poděkoval a vyšel ven. V polovině prosince jsem prost jakéhokoliv strachu a obav nastoupil na Wilsonově nádraží do vlaku. Za zvuku křídlovky, na kterou neznámý účastník nasazení troubil píseň „Čechy krásné, Čechy mé“, jsem se v noci vydal do neznáma. Kolem půlnoci vlak zastavil a někdo do tmy vykřikl: „Kluci, jsme v Drážďanech, jedeme na sever!“ Ráno pak ještě za šera zastavil vlak v Lichterfelde před Berlínem. Ještě asi půl hodiny popojížděl, pak pomalu zacouval do velké ohrady kolem vysokých strážních věží. Když vlak definitivně zastavil, ozvaly se hlasy Werkschutzáků: „Alle aussteigen! Los, los!“ Byli jsme u cíle. Svědectví neznámého úředníka mi bylo stálou posilou.

v říši

Skoro týden jsme se na cimře povalovali, až nějaký zkušený člen našeho davu prohlásil, že už mu došly zásoby, takže je čas se přihlásit na Apelplatz do práce. My nezkušení jsme se k němu přidali, bylo nás asi sto dvacet. Na cimře zůstali jen staří mazáci a ti mazali karty nepřetržitě dál. Postavili jsme se ve dvou řadách na prostranství před velitelským barákem. Ten zkušený prohlásil: „Půjdem k nějakému podniku buď všichni, nebo se zase vrátíme na barák.“ Trvalo to asi hodinu, než nějaký komandant z veli-

22


25.11.2008 20:07:40

telského baráku přišel se zprávou, že si pro nás přijede zájemce. Za další hodinu přijelo několik traktorů vždy se třemi vleky. Kdo chtěl, vylezl si na vůz. Krátce před polednem se celá naše hromada vydala na cestu z lágru do Berlína. Po poledni jsme byli odvezeni na dvůr plynárny a tam jsme se dozvěděli, že nás do práce přijala firma GASAG. Po sepsání našich jmen jsme byli opět naloženi na valníky a dovezeni do lágru Marienfelde. Werkshutz nás zavedl do baráku k ubytování. Bylo nás asi sto dvacet mladých mužů a dostali jsme tři cimry v baráku, kde bylo plno polských děvčat. Každá cimra bylo vybavena mnoha dvouposchoďovými postelemi. Pro každou cimru pak byl určen jeden muž znalý němčiny. Já jsem byl určen pro tu poslední. Každý z našeho houfu hledal vhodný kout a hned se ozývaly hlasy, že se vyrazí ven někam do hospody za děvčaty, i když těch polských bylo kolem dost.

ten večer byl všem tak hřejivý a krásný, jako bychom seděli doma v Čechách ve svých domovech. Slovo z Bible nám všem přineslo radostné poselství Vánoc.

Hod Boží vánoční

Na Hod Boží vánoční jsem se vypravil do kostela. V Marienfelde byl nejblíže luterský kostelík. Jakmile se ozval zvon, spěchal jsem pochopitelně tam. Kostelík byl plný a s chutí jsem si zazpíval vánoční písně, které měly stejný nápěv jako u nás v Čechách, akorát slova byla pochopitelně německá. Jen mi v kázání dost vadily prosby a modlitby za zdar zbraní na frontách. Něco podobného jsem u nás v Čechách neslýchal. Po bohoslužbě při loučení mě farář uvítal jako nového návštěvníka a pozval mě na rozhovor na faru. Byl to vánoční den, nemohl jsem odmítnout. Ale byl

Foto archiv autora

Štědrý den

Jako cimmerkomandant jsem ale hned řekl: „Chlapi, kdo chce být na mé světnici, musí se slušně chovat. Zítra bude Štědrý den a já jsem z domu zvyklý Štědrý večer slavit v pokoji a míru. „No ty jsi vůl! Co si to myslíš?“ dali se slyšet nedočkavci. Většina se proto usadila ve dvou zadních světnicích a se mnou zůstalo jen jedenáct již starších mužů, zřejmě ženatých. Pořádně jsme světnici vymetli, uklidili a prostřeli prostěradly stůl. Dva kluci ještě na čelní stěně namalovali siluetu Hradčan. Vyzval jsem všechny, aby na stůl položili svoje jídelní misky (byla to taková malá umyvadla). Ze své torny jsem do každé misky dal vždy jeden balíček oplatků, které mi bratr Míla dal na cestu. I ostatní pochopili a každý k tomu také přidal, co měl. Jen jeden neměl nic, co dát. Později mu ostatní říkali „pingl“. A k tomu dodávali, že ještě měsíc po Štědrém večeru dojídal svoje staré omšelé zásoby. Ale v ten večer to nikdo z nás tak nepociťoval. Když se zšeřilo, vyzval jsem všechny, aby se posadili ke stolu. „Chlapi, já jsem z domova zvyklý, že na Štědrý večer si vždy čteme z Bible a zazpíváme k tomu písničku.“ Vyndal jsem z torny svoji Bibli, otevřel Lukášovo evangelium a přečetl z druhé kapitoly prvních čtrnáct veršů. Pak jsem se pomodlil a popřál všem radostné vánoční svátky. Společně jsme zazpívali „Narodil se Kristus Pán“. Ani jsem nemohl věřit svým očím, jak krásné to bylo obecenství. Ačkoliv jsme se před tím neznali,

v říši na výkopech, vánoce 143

jsem tou návštěvou dost otřesen. Již při vstupu do obývacího pokoje jsem spatřil na kredenci velkou Bibli a na ní německou helmu. Jak mi pan farář vysvětlil, byla to helma jeho syna, který padl na frontě. Také rozmluva s panem farářem se nesla spíše starostí o průběh války než lítostí ze ztráty jediného syna a radostí z narození Páně. Byl jsem nakonec rád, že jsem mohl odejít do světnice na lágr. V dalších nedělích jsem se vydával do Berlína, abych vyhledal nějaký sbor reformovaný. Za ty sváteční dny jsem navštívil snad tucet sborů, ale všude byla kázání naplněna modlitbami za úspěch zbraní a vítězství ve válce. Hitler byl pomalu roven spasiteli…  Jiří vaNdaS, UPRaveNO Ze vZPOMíNek

23


25.11.2008 20:07:41

10

koloským 4,2-18

ZÁVĚREČNÉ POKYNY A VZKAZY Dopis Pavla a Timotea začíná děkovnými modlitbami za křesťany v Kolosis a končí prosbou o jejich přímluvné modlitby za sebe a za svoji službu v šíření evangelia. Závěr dopisu ukazuje na šíři a pestrost osobních vztahů ve sborech rodící se církve. 4,2 Misijní služba apoštola Pavla byla nesena přímluvnými modlitbami. Modlit se za něj může ovšem jen ten, pro koho modlitba je neoddělitelnou součástí jeho osobního života. Proto ty výzvy k vytrvalosti, doslova „buďte pilní, věnujte neodbytnou pozornost“ modlitbám. Pavel sám je příkladem takového modlitebníka (Ř 1,9-10). „Bdělost“ může naznačovat stálé vědomí blízkosti druhého příchodu Krista. Důraz na „vděčnost“ ve spojení s bdělostí ukazuje, že se můžeme modlit v pokoji a bez pocitu strachu, v důvěrném vztahu k Bohu. 4,3-4 Pavel a Timoteus prosí o přímluvné modlitby. Nejde jim o žádný osobní zisk či prospěch, ale uvědomují si závislost na Bohu ve své službě Jemu. Neváhají v pokoře prosit o modlitby za sebe a za svoji službu. Pavel tuto potřebu přímluvných modliteb vyjadřuje často (Ř 15,30n, 2K 1,11, Fp 1,19, 1Te 5,25). Prosí, aby Bůh otevřel dveře ke zvěstování Jeho slova. Co tím míní, je naznačeno také ve Fp 1,12-14. „Tajemství Kristovo“ je tajemství, kterým je Kristus sám a které on sám také odhalil. To je také hlavním tématem tohoto dopisu (1,26-27) a obsahem Pavlova dalšího zvěstování a smíření jak židů, tak i pohanů s Bohem (1,20). Zvěstování tohoto tajemství se stalo smyslem jeho života a také důvodem jeho uvěznění (2Tm 2,9). Pavel si uvědomoval své zvláštní poslání v tom, aby toto tajemství odhaloval i pohanům (Ř 11,25-26, 1K4,1, Ef 3,7-13).

ThDr. Jiří Lukl (69) studoval teologii na Komenského evangelické fakultě v Praze a v londýně. externě učil na eTS. Od r. 1972 je kazatelem církve bratrské.V letech 1990-2004 pracoval jako ředitel české biblické společnosti.

4,5 Závěrečné povzbuzení křesťanů v Kolosis se týká jejich vztahu k lidem, se kterými se potkávají v práci či na trhu. Mají být citliví ke svému okolí a připraveni odpovídat na otázky týkající se jejich víry. Nabádání, aby „chodili v moudrosti“, završuje předcházející výzvy uvedené v 1,9-10 a 2,6-7. Je zde položen důraz na odpovědnost, kterou mají věřící lidé za své bližní v přítomné době, v čase, který je vzácným darem a příležitostí, který je třeba co nejlépe využít ve službě zvěstování evangelia druhým lidem. 4,6 Vaše slovo ať je vždy „laskavé a určité“, doslovně „okořeněné solí“. Čili ať z vašich slov vyzařuje láska a mluvte srozumitelně, aby druzí rozuměli tomu, co jim chcete sdělit. Jde o živý rozhovor s nekřesťany vedený tak, aby u nich vzbuzoval zájem o věci křesťanské víry. Předpokladem je, aby se víra stala přirozenou součástí našeho každodenního života. Pak i rozhovor s lidmi nevěřícími může být přirozený a jim srozumitelný. 4,7-9 Pavel svými dopisy vytváří v křesťanských sborech okruh svých přátel, kteří jej podporují v jeho misijní práci jak svými přímluvnými modlitbami, tak namnoze i hmotně. Blízký osobní vztah má i ke křesťanům v Kolosis. Proto k nim posílá Tychika, svého „milovaného bratra a věrného pomocníka“ a také dříve uprchlého otroka Onezima, kterého ve vězení přivedl k víře v Ježíše Krista. I jeho teď vidí jako svého „věrného a milovaného bratra“. Navíc, pochází z jejich kraje, tak jim bude mít co říct i ze svého osobního pohledu. Mají za úkol informovat sbor v Kolosis jak se Pavlovi a Timoteovi vede, a co se kolem Pavlova pobytu ve vězení děje. Jde mu o udržování dobrých osobních vztahů. 4,10-14 K charakteristickým znakům života sborů prvotní církve patřila skutečnost, že tam existovala celá řada osobních přátelství a pěkných vztahů, které vytvářely jednotu církve přes všechny odlišnosti jed-

24


25.11.2008 20:07:42

notlivých sborů. Tato a podobné zmínky o jednotlivých lidech v tomto dopise byly zřejmě jen ukázkou něčeho, co bylo v prvotní církvi běžné. Jsou zde vyjmenováni nejbližší Pavlovi spolupracovníci, kteří pozdravují své bratry v Kolosis: jako první je uveden Aristarchos, Řek z Tesaloniky, jeden z mála přátel, který Pavla provázel na jeho poslední misijní cestě až do Jeruzaléma a pak i do Říma (Sk 19,29, 20,4 27,2). Marek, také zvaný Jan (Sk 12,12.25) bratranec Barnabáše, který provázel Pavla na jeho první misijní cestě, a později se kvůli Markovi rozešli (Sk 15,36-40). Je zmíněn ještě na jiných místech: 2Tm 4,11, 1Pt 5,13. Jako třetí je uveden Ježíš, zvaný Justus. Obě jména byla mezi židy běžná, setkáme se s nimi na více místech NZ. Jak Marek, tak Ježíš Justus jsou označeni jako židé a věrní Pavlovi spolupracovníci na Božím království. Další, kdo pozdravuje, je jejich krajan Epafras, který se za ně stále modlí, aby stáli pevně ve víře a žili podle Boží vůle. Možná právě on jako první jim zvěstoval evangelium (1,7). Proto mu na nich tolik záleží. Spolu s Pavlem zápasil na modlitbách také o Laodicejské (2,1) a dále zápasí. Podobně zmiňuje i bratry z nedalekého města Hierapolis, kde později působil biskup Papias. Poslední, kdo pozdravují, jsou lékař Lukáš a Démas. Lukáš byl také Pavlův průvodce na jeho misijních cestách. Vedle zmínek ve Sk se o Lukášovi mluví i v 2Tm 4,11, že jediný Lukáš s Pavlem zůstal. O Démasovi se blíže v NZ nic neříká, najdeme jen zmínku, že Pavla opustil (2Tm 4,10). 4,15-17 Teď naopak následují pozdravy a přání od Pavla a Timotea. Z toho, že Pavel uvádí pouze dvě jména, Nymfu a Archippa, můžeme usuzovat, že Kolosis dosud osobně nenavštívil. V prvních dvou stoletích se křesťané scházeli také v soukromých domech, jak to vidíme na několika zmínkách ve Sk 2,46, 5,42, 12,12, 16,15 atd. Jedno takové místo bylo i v domě Nymfy, zřejmě zámožnější vdovy či svobodné ženy, druhé v Laodicei. Blízké vztahy církve v Kolosis a Laodicei jsou patrné i z toho, že si mají vzájemně vyměnit a číst dopisy jim určené. O Archipovi víme pouze, že byl Pavlův spolubojovník v církvi, v domě Filemona (Fm 2). Jakou konkrétní „službu od Pána“ přijal, nelze zjistit. 4,18 Závěr dopisu psaný Pavlovou rukou může jednak zdůraznit autoritu dopisu, jednak připomenout, že byl svázán pouty. Přáním milosti stručně  uvede to nejdůležitější.

New York -27%, Londýn -26%, Tokio -37%. To jsou výsledky významných burz za poslední týdny od okamžiku otevřeného vypuknutí finanční krize.Ve zprávách se objevují informace o částkách, kterými vlády či nadnárodní instituce chtějí pomoci kolabujícímu finančnímu sektoru. Tyto částky si běžný smrtelník ani nedovede představit – co Vám řekne 700 miliard dolarů schválených kongresem

Václav Adamec

Co si vzít z finanční krize? USA? Jde o částku zhruba 13 bilionů korun, tj. hodnota všeho, co se v ČR vyprodukuje za 4 roky. Ekonomičtí odborníci přišli s více či méně podobnými vysvětleními finanční krize. Naopak s velmi netradičním odůvodněním přišel íránský prezident Ahmadínežád, jenž za své životní poslání zvolil tepání zlořádů západní civilizace: krize přišla proto, že Západ zapomněl na Boha. Západní noviny citát s radostí otiskly jako kuriozitu pro pobavení. Vždyť přece víme, že příčinou je přílišná expanze bankovních úvěrů a explozivní prostředí finančních trhů! Je však i tentokrát Ahmadínežád skutečně mimo? Západní finanční sektor stojí na filosofii, která by se dala shrnout do věty: růst se musí. Měla naše firma loni zisk 1 miliardu? Příští rok musí mít 1,5 miliardy! Jinak o naše akcie ztratí investoři zájem. Problém je, že takové zisky se mohou stěží neustále tvořit na solidním základě. Když to nejde jinak, musí se růst díky ziskům z nejistých spekulací a pochybných úvěrů a už to má jen málo společného s morálkou, na které by měl trh stát. „Otcové klasici“ v 18. století obhajovali tržní systém jakožto poctivý a morální mechanismus, kterému žehná sám Bůh: trh by měl uspokojovat potřeby lidí a odměňovat ty, kteří lidem slouží nejlépe (pekař s nejlepšími houskami, automobilka s nejspolehlivějšími auty). Současný finanční sektor se však pohříchu pokouší uspokojit spíše ambiciózní výnosové plány než potřeby zákazníků. Lidé se musí bombardovat reklamou a ždímat, jinak neuspokojíme našeho boha nafukujícího se zisku. A vytvořením nového boha musíme zapomenout na toho starého – alespoň na těch 8 hodin denně v práci... Když už nic jiného, současná finanční krize nás učí, jak virtuální jsou bozi, které si my lidé vytváříme. Pravda známá, jako lidstvo samo. Občas se  však zřejmě musí takto bolestně připomínat.

Jiří Lukl

25


25.11.2008 20:07:42

Recepty, které vás mohou inspirovat pro letošní vánoční pohodu, pro vás s přáním dobrého chutnání, ale především požehnaných vánočních dnů v Boží blízkosti, vyhledal a připravil bratr Otakar Štanc, autor Černošické kuchařky.

Pozvání

ke svátečnímu stolu

Polévka rybí (4-5 osob) vývar: 2 kapří hlavy, odřezky 1 kapří porce, jikry, mlíčí 1/4 celerové bulvy, 2 mrkve, 1 petržel 1 cibule, 2 stroužky česneku 10 kuliček černého pepře, 10 kuliček nového koření 2 bobkové listy, sůl Polévka: vývar, rybí maso, jikry, mlíčí 1/4 celerové bulvy, 2 mrkve, 1 petržel 100 ml oleje, muškátový květ, sůl, pepř vložka: 100 g másla, 4 rohlíky (bílé pečivo) Vývar: Z kapřích hlav odstraníme hořké žábry a oči. Hlavy rozpůlíme a spolu se zeleninou, pokrájenou na větší kusy, jikrami, mlíčím, kapří porcí a kořením vložíme do 2 litrů osolené vody a vaříme do měkka. Vývar přecedíme a zeleninu a koření odstraníme. Polévka: Celer, mrkev a petržel nastrouháme na hrubém struhadle a v hrnci orestujeme na oleji. Vývar vlijeme do hrnce, do kterého obereme maso z hlav, kostiček zbavenou kapří porci, rozdrobíme jikry a rozsekáme mlíčí. Přidáme špetku muškátového květu a 30 minut povaříme. Při servírování polévky na talíře nabídneme jako vložku na másle osmažené kostičky rohlíků nebo bílého pečiva. Pozn. Nemáme-li jikry, použijeme opraženou krupici, případně světlou jíšku. Lžící červené papriky nic nezkazíte.

ˇ (4 osoby) Kapr rychtárský 8 dlouhých porcí kapra (z ryby kolem 3 kg) 1 limetka (nebo citron) 350 g anglické slaniny 1 lžička pálivé papriky 2 lžíce másla polohrubá mouka na obalování, sůl Porce kapra dobře op reme, osušíme, potom z obou stran mírně osolíme a pokapeme šťávou z limetky, složíme je na talíř a necháme několik hodin odležet. Odleželé porce obalíme v mouce, kterou jsme smísili se lžičkou pálivé papriky a zabalíme je do plátků slaniny. Zabalené klademe do pekáčku, v němž jsme rozpustili máslo. Pečeme a podléváme vypečeným sosem při teplotě 180 – 200 stupňů, zhruba 25 minut. Ozdobíme slabounkými plátky limetky. Příloha - okyselené brambory: vařené brambory pokrájíme na plátky, přidáme tence pokrájenou cibuli, vinný ocet, olivový olej, sůl, pepř. (Připravíme a necháme odležet současně s odležením kapřích porcí a následným pečením).

26


25.11.2008 20:07:47

Hubník (4-5 osob) 10 rohlíků, 200 ml mléka 1 cibule, 1 hrnek sušených hub (stroček, hřibovité) 3 lžíce hrubé krupice, 3 vajíčka 3 – 5 stroužků česneku, sůl, pepř, majoránka Rohlíky pokrájíme na malé kousky, zalijeme mlékem, přidáme vejce, krupici a osolíme. Houby namočené přes noc nadrobno posekáme. Na oleji zpěníme jemně pokrájenou cibuli, přidáme houby, podlijeme trochou vody z hub a houby podusíme. Potom je smícháme s rohlíky, přidáme hladce utřený česnek, pepř a majoránku (dle potřeby hmotu ředíme vodou z hub). Důkladně promísenou směs přendáme do vymaštěného pekáčku, nejlépe z varného skla, urovnáme a v předehřáté troubě pečeme při teplotě 180 – 200 °C asi 35 – 40 minut. Doplněk: Zeleninový salát se sladkokyselým nálevem, olivovým olejem a čerstvými bylinkami.

k Jablečný svarˇá (3 osoby)

šťávy (100 %) 600 ml jablečné o vína éh en rv če ml 200 u kr cu k 6 koste šťávy 1 lžíce citronové nu 3 kolečka citro 4 hřebíčky badyán svitek skořice,

ohřejeme, neVše společně pr íme, případně tn vaříme! Ochu váme v hrnečdá dosladíme. Po . cích po babičce

Bramborový salát mokropeský (4-5 osob)

1 – 1,5 kg brambor na salát (rohlíčků) 1 malá konzerva sterilovaného hrášku 1 červená cibule (větší) 1/4 celerové bulvy (vařené) 2 lžíce sterilovaných kapar 4 sladkokyselé okurky 3 lžíce panenského olivového oleje 2 lžíce balzamicového octa 1 vejce 1 lžička černého pepře, sůl Večer uvaříme brambory ve slupce, oloupeme je a pokrájíme na hrubá kolečka, dáme do mísy, ještě teplé zalijeme octem a osolíme. Promícháme je a odstavíme nejméně na půl hodiny. Cibuli pokrájíme na tenká půlkolečka, která v cedníku dvakrát spaříme a spolu s celerem a okurkami pokrájenými na nudličky přidáme k bramborám spolu s hráškem a kapary. Vše zalijeme olejem a zasypeme hrubě mletým pepřem. Salát dobře promícháme, dochutíme a odstavíme na chladné místo do druhého dne. Potom jej znovu promícháme, případně ještě znovu dochutíme a připravíme k servírování ozdobený čtvrtkami natvrdo uvařených vajec. Salát je myšlen jako příloha k různým smaženinkám, zejména pak k pečenému či smaženému kapru nebo jiným rybám.

Kokosové košíčky 4 čokoládové (arašídové) tatranky (horalky) 100 g másla, 100 g HeRy 100 g strouhaného kokosu 100 g opražených vloček (ovesných) 50 g kakaa, 2 lžíce rumu strouhaný kokos na obalení Tatranky nebo horalky nastrouháme, nebo nahrubo rozmixujeme, dáme do zadělávací mísy, přidáme máslo, HERU, strouhaný kokos, opražené ovesné vločky, kakao a rum. Poctivě vše zpracujeme v těsto. To rozdělíme na stejné kousky, z nich tvoříme kuličky, koule nebo hrudky, které obalíme ve strouhaném kokosu. K obalení můžeme zvolit i kakao, strouhané oříšky, drcené opražené vločky a pod. Obalené necháme v chladničce dostatečně ztuhnout. Podáváme v papírových košíčcích.

27


25.11.2008 20:07:53

velký černý Ježíš, nebo jen přání otcem myšlenky?

Zelená míle The green Mile, 1999, režie Frank Darabont hrají: Tom hanks, Michael c. Duncan a další

F

ilmová adaptace úspěšné knihy známého amerického spisovatele Stephena Kinga „Zelená míle“ z dílny režiséra a scénáristy Franka Darabonta způsobila hned po svém uvedení (1999) velké pozdvižení. V těchto dnech se snímek české veřejnosti opět připomíná zásluhou DVD edice časopisu Aha! (vyšlo 26. 10. 2008). Následující příspěvek není klasickou recenzí, ale spíš úvahou laika, který navíc vědomě při sledování snímku nesundal z očí křesťanské brýle. Hlavní dějovou linií příběhu je vzpomínka Paula Edgecomba, muže dožívajícího v domově pro seniory. Vzpomíná na rok 1935, který prožil jako vrchní vězeňský dozorce na „Zelené míli“ - oddělení pro zločince odsouzené k trestu smrti. Byl to rok, který se mu vryl hluboko do paměti. Právě v téhle době trpěl ošklivým zánětem močových cest, který mu působil silné bolesti. Především však to byl „rok Johna Coffeyho“ - obrovitého černocha, který byl odsouzen k smrti za znásilnění a vraždu dvou malých děvčátek. „Zelená míle“ měla být místem, kde stráví poslední měsíce svého pokřiveného života. Dozorci Paulovi však od samého začátku po setkání s tímto obrem něco nehraje. John Coffey působí jako prostinký, ale především nesmírně mírumilovný člověk,

Během prosince vyjde kniha KDyŽ Se VíRa S VĚDOU NeháDá. Jejím autorem je přírodovědec a zároveň křesťan Pavel Javornický. Srozumitelným způsobem představuje pozoruhodné věci a navrhuje: „pojďme se společně divit“.

vůbec ne jako násilník a vrah. Zlomový okamžik přichází ve chvíli, kdy Paul vinou své infekce v močovodu téměř zkolabuje během služby ve věznici. Coffey si ho zavolá ke své cele a zázračně do sebe vstřebá jeho nemoc. Následující týdny a měsíce jen dál přesvědčují Paula a jeho kolegy o tom, že John Coffey s největší pravděpodobností není brutální vrah, nýbrž něco úplně jiného - „ten největší Boží zázrak“. Je to člověk bez kořenů, bez přátel a bez rodiny, který se zjevil „jako blesk z nebe“ a je nadán nadpřirozenou mocí. Dokáže do sebe pojmout bolest druhých a tak vracet život tam, kde už je na ústupu. I bez ohledu na hlavní postavu je „Zelená míle“ příběhem o zoufalém hledání naděje tam, kde už naděje není. Vězni v celách smrti jsou zlomení lidé a většina z nich nemá nic než lítost, která v hodinách před popravou už nic neřeší. Dozorci jsou vesměs dobří lidé a poslední dny zlomených se snaží alespoň zpříjemnit. Neohrabaně zkouší vyjádřit své pochopení, podávají roztřesenou ruku na znamení zástupného odpuštění, ale na víc se nezmůžou. Víc není v lidských silách. Zlo a děsivou bolest, kterou všude působí, dokáže uzdravit jenom zázrak. Tím zázrakem je černý obr John Coffey, který pro svou touhu hledat a zachránit, co už zahynulo, sám sklízí nenávist a největší trest. Je těžké přehlédnout, jak postava Johna Coffeyho rezonuje s novozákonním příběhem Ježíše Nazaretského – „Syna člověka, který nemá, kde by hlavu složil“, „Nevzhledného“, který „naše nemoci na sebe vzal“, „pro naši nepravost byl proboden“ a právě „jehož jizvami jsme uzdraveni“. Ať už tento ozvuk autor původního příběhu zamýšlel, či nikoli, leží před námi „Zelená míle“ jako neobyčejně jasný paprsek „světla, které osvěcuje každého člověka“. Nezbývá než se dobře dívat.  MatĚJ HáJek

28


25.11.2008 20:07:53

Černošická kuchařka Otakar Štanc st., lIKa Klub 2007, 191 stran

Snad před třiceti léty jsme byli na návštěvě, pochválili pohoštění, a jako mlsný člověk jsem požádal o recepturu jednoho z jídel. Potom následovala další pozvání a opět receptury, které jsme do naší domácnosti zaváděli jako osvědčené. Pak jsem si začal různá jídla vymýšlet a moje rodina se stala objektem pro mé experimenty. Protože pochvaly byly povzbudivé, následovalo cizelování receptur a jejich zapsání do konečné verze. Patrně v této fázi jsem si připomněl sešitek s recepturami, který měla moje maminka. Jak jsem zjistil, takový sešitek či sešit má každá žena. Poptal jsem sestry ze sboru, sousedky, kamarádky, přátele a požádal je o případné zapůjčení těchto rodinných skvostů. Opsal jsem z nich receptury neobvyklé, často hodně odporující zásadám zdravé výživy, ale mužskému jazyku nadějně znějící. A pojednou jsem zjistil, že se jedná o docela úhlednou sbírku a že by nebylo nezajímavé se o tuto radost podělit. Přišel nápad s kuchařkou, místní, černošickou, téměř rodinnou. V době, kdy snad každá celebrita chrlí nekonečné řady kuchařek, se jednalo o projekt riskantní. Přesto tohoto málo uváženého kroku nelituji. Získal jsem další řadu přátel a povzbuzení pro další spisování. Obdržel jsem a stále dostávám příspěvky, které by vydaly na další kuchařky. Za všechny děkuji. Pozn.: Černošickou kuchařku lze objednat u neziskové organizace KODEX, o.p.s. na dobírku za cenu 150 Kč (včetně poštovného), na pražském telefonu 257 220 019 nebo na mobilním čísle 606 624 074. OtakaR ŠtaNC St.

Labyrint světa a ráj srdce pro varhany a recitárora Petr eben - Komenský / comenius Rosa – classic, www.gimel.cz, www.rosamusic.cz, 68:58

■ hrádecký pěvecký sbor

zve na adventní zpívání: 7. prosince 2008 v 16:00 v evang. církvi Bielsko Biala 9. prosince 2008 v 16:00 v DPS Bystřice 14. prosince 2008 v 16:00 v červeném kostele v Ostravě 28. prosince 2008 v čce český Těšín

■ adventní koncert

g. Rossini : Slavnostní mše Katedrála sv. Petra a Pavla, Brno 7. prosince 2008 v 19.00 250 a 175 Kč

■ Koncert Spirituály starého a nového světa Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Jezuitská ul., Brno 14. prosince 2008 v 17.00 200, 160 a 120 Kč

■ Vánoční koncert

J. J. Ryba : česká mše vánoční Uměleckoprůmyslové muzeum, husova 14, Brno 16. prosince 2008 v 19.30, 80 Kč

aDRIaN a caRla Jae SNell havířov: 13.12.2008 Vsetín: 14.12.2008 http://snell.ikardio.cz; www.worshipvsetin.cz

Vydavatelství Rosa předkládá jedinečný projekt z dílny nedávno zesnulého Petra Ebena. Skladatel se inspiroval dílem Jana Amose Komenského. K jeho knize z roku 1623 se vyjádřil takto: „Úžasně aktuální kniha. Dojímá mě hloubka, které se dobírá. Vše zklame, jen jediné… uspokojuje – setkání s věčností. To je poselství naší době.“ Cyklus je datován do roku 2002, ale geneze díla sahá tři desítky let zpátky k varhanním improvizacím autora na Komenského texty. Na Svatojakubské varhany hraje Irena Chřibková, absolventka kroměřížské konzervatoře a pražské AMU. Mimo jiné je vyhledávanou interpretkou varhanní tvorby 20. století a zvláště pak Petra Ebena. Komenského texty recituje Martin Stropnický, absolvent herectví na DAMU v Praze, umělecký ředitel Divadla na Vinohradech. ROSa 2


25.11.2008 20:07:54

Pražský Tyrannus Hall

Učednická služba studentům aneb adoptuj si svého studenta

V roce 2000 jsme v Praze zakládali Pražský Tyrannus Hall (PTH) s cílem pomoci studentům k využití času vysokoškolského studia k duchovnímu růstu. Jeden z hlavních důrazů, který se nám v práci se studenty v PTH osvědčuje, je důraz na společenství či učednickou komunitu. Příčinou mnoha duchovních krizí studentů bývá, že jsou poměrně náhle vykořeněni ze svého duchovního domova a z domova vůbec. Mnoho z nich se ze setrvačnosti snaží udržovat iluzi zázemí ve svých domovských sborech, ale podaří se to jen malému procentu z nich. Většinou pokud nenacházejí v místě svého studia přechodný duchovní azyl, stávají se z nich z nich jakoby „duchovní bezdomovci“. Období, které mohlo být příležitostí k růstu, spíše přináší duchovní krize či nárůst individualismu. Ověřili jsme si však, že pokud studenti nacházejí své nové zázemí i v místě svého studia a učí se poskytovat pomoc druhým, tvoří se výborný předpoklad k dlouhodobému duchovnímu růstu. I další důraz, který si v PTH ověřujeme, se realizuje v kontextu vztahů. Zatímco práce s dorostem a

Foto archiv PTH

V

době minulého režimu byli absolventi vysokých škol chápáni jako určitá společenská třída. Byli nazýváni pracující inteligencí, což v různých dekádách socialismu znamenalo různá paušální předznamenání - od potenciálních zrádců ideálů dělnické třídy až po vůdčí elitu státu. Dnešní doba přináší snad více vyvážený pohled na vzdělání. Uvědomujeme si, že samotné studium na VŠ neznamená příslušnost k nějaké intelektuální společenské třídě či elitě národa. Je to jen příležitost k rozvoji schopností, které člověk získal a je jen na něm, zda takovou příležitost dobře využije pro svůj profesní život. Co však přináší život na vysoké škole z duchovního hlediska? Znamená přijetí na VŠ příležitost i k duchovnímu růstu nebo je to spíše dekret na přicházející duchovní krize? Jak se daří jednotlivým studentům využít poměrně dlouhý čas studia z pohledu jejich víry a služby Bohu? Je to čas zrání nebo naopak hluchý čas ztráty duchovního náboje? Vysokoškoláci jsou v současnosti velmi silně vytíženi. Zvyšuje se náročnost studia a mnoho studentů musí navíc shánět různé brigády pro spolufinancování svého života na VŠ. I přes náročnost většiny vysokoškolských oborů věřím, že čas studia je ideálním obdobím k formování charakteru služebníků. Může to být čas, kdy se mladí křesťané přetavují ve zralé duchovní osobnosti. Těžko čekat na lepší podmínky pro duchovní růst. Každé další období produktivního věku přinese spíše větší zaneprázdněnost. Život bude spíše sklízet z toho, co bylo zaseto, než že by dovoloval nějakou lepší přípravu na službu. Bude to sklizeň duchovní plodnosti nebo úhor promarněných příležitostí? 30


25.11.2008 20:07:54

mladší mládeží vyžaduje především duchovní vzory, se kterými by se skupina mohla společně identifikovat, vysokoškoláci potřebují daleko více osobní mentorskou službu. Vidíme, jak čas investovaný do nějakého studenta osobním způsobem, přináší daleko větší užitek než hodiny přednášek. Snažíme se tedy v PTH vytvářet takové prostředí, kde by studenti měli možnost vidět starší služebníky v praktické službě, v osobních zápasech či rodinných vztazích velmi zblízka. Učíme se na nějaký čas „adoptovat“ si studenty a otevřít jim i svůj domov. Snažíme se s nimi sdílet svá vítězství i své prohry. Máme za to, že pokud jsou naplněny tyto dva důležité předpoklady práce se studenty – zázemí a mentorská služba – přirozeně se otvírá duchovní i lidský potenciál, který Pán Ježíš do jednotlivých studentů vložil. Období studentského života se tak může stát časem přípravy nejen na to, jak se uplatnit na trhu práce, ale i přípravou na celoživotní čas služby Bohu. Jakkoli očekáváme ovoce podobné služby spíše v dlouhodobém horizontu, již nyní za 8 let existence PTH můžeme potvrdit, že taková investice přináší své ovoce. Většina z vás nebude mít podobné možnosti k osobní službě studentům, jako je prostředí PTH, kde se studenty můžeme přímo žít v jedné budově po většinu času jejich studia. Přesto však máme za to, že důrazy, které si v PTH ověřujeme, lze do určité míry pěstovat i v daleko skromnějších podmínkách. I kdyby to znamenalo jen pouhé častější pozvání na oběd někoho z vysokoškoláků k prohloubení vztahů, chtěl bych vás povzbudit – „adoptujte si svého studenta“, je to velká investice do  budoucnosti Kristovy církve. Tomáš Grulich, kazatel CB Černý Most a ředitel PTH

Předvánoční úvaha Kdo se spokojí s pozorováním viditelné nálady lidu, řekne, že přes všechno troubení o vládě hmoty, o vyloučení ducha, hlásí se náš lid aspoň ke křesťanské tradici, kterou mu vštípila největší církev. Kdyby Dr. A. Kolman stokrát opakoval, že křesťanství je ozvěna doby dávno mrtvé, že je neschopné vzkříšení nebo že vědecký socialismus se dívá na Ježíše jako na legendární osobnost, že je to vlastně hromadné jméno pro různé neslučitelné názory, že členem Všesvazové komunistické strany bolševiků nemůže být věřící, - ti, kteří se naučili přijímat vánoční dary, svátky a prázdniny, nedají si je vzít. Ani ruští lidé se nezřekli toho, co je jim svaté. Tu a tam někdo přizná, že těm vánočním historkám nevěří a že se mu vlastně rozpadl krásný vánoční svět domova v legendy starověku a že se nemůže zúčastniti slavností ani radosti. Ale je to jisté, že v našich rodinách a domácnostech všude je nejvíce přípravy pro toho, jenž přišel a přijíti má a bez něhož není vánoc ani šťastného nového roku? Nesdílí leckterá hospodyně, leckterý otec a především naše děti jen ten shon po vánoční ozdobě, vánočním jídle a pití? Tam se vyrovnají moderním pohanům, zvláště myslí-li jen na sebe. Vždyť hlavní smysl vánoční radosti je štědrá láska Boží k nám dole a láska bohatých srdcí k chudým. Je na čase, aby v nás znovu vzplála radost ze Spasitele, Syna Božího, který se oblékl v lidskou podobu, aby nás navštívil v otroctví a tmě a aby nás vyprostil ze vší poroby ducha i těla. Ježíš není Synem Božím proto, že Jeho narození je div. On je Synem Božím od věčnosti, nikoli teprve od roku jeden. Předivná to Boží dobrota: Otec se vydá na cestu za těmi, kteří od Něho utekli do dáli, aby je přivedl zpět domů. Tohle je největší div. Přišel si pro nás v Synu. A jak! Pastýřům bylo dáno poznávací znamení, které ještě dnes platí: „Naleznete nemluvňátko plenkami obvinuté, ležící v jeslech.“ Tak by si mnozí přáli, aby ten příchod na svět byl viditelně nejdůstojnější, ale Vykupitel potřebuje plenky. Ten betlémský syn ví, jací jsme a jak to vypadá v nás. Byl v naší kůži. Je zkušený ve všem lidském, kromě nečistoty, lži, neposlušnosti. On přišel pomoci a ještě všem pomáhá. Pomohl už tobě? Nečekej až na vánoce. Otevři mu své srdce už teď, aby radost tvá a jiných s tebou byla opravdu vánoční. Pros, aby Jeho Duch otevřel tvé srdce. On přijde a vejde. On je Spasitel vánoční, velikonoční. Přišel jako jeden z nás, aby nás učinil čím je sám. Jeden ze starých církevních otců, Athanasius, to vyjádřil takto: Stal se člověkem, abychom se my stali podobnými Bohu. František Zdychynec

(Českobratrská rodina 12/1946)

31


25.11.2008 20:07:55

Po únoru 1948 byla v Československu postupně zavedena cenzura. Na konci téhož roku bylo církvi úředně odebráno povolení vydávat mládežnický časopis Výzva. Zároveň přestal vycházet časopis Božích bojovníků Naše vítězství. V roce 1949 vyšel poslední ročník kalendáře Mír. O rok později bylo ukončeno vydávání Pomůcky k dennímu čtení a rozjímání Slova Božího. Koncem roku 1951 bylo zastaveno vydávání měsíčníku Českobratrská rodina. Na povolení tisku časopisu musela Církev bratrská čekat celých sedmnáct let až do roku 1968, ale ani tak nebyl časopis svobodný…

Časopis

P

lných 27 let, tj. od roku 1925 do roku 1951, vycházela Českobratrská rodina coby časopis církve. Téměř po celou dobu byl jeho redaktorem kazatel František Zdychynec. Ani fašistická diktatura za druhé světové války však nevyvinula na redakci církevního časopisu takový nátlak, jako diktatura komunistická. Tiskové oddělení komunistické strany vydávalo deníkům a časopisům přesné instrukce a denně kontrolovalo, zda jsou tyto instrukce dodržovány. Šéfredaktory všech sdělovacích prostředků byli členové KSČ. Jejich stranickým úkolem bylo zajistit přísné dodržování stranické linie. Od roku 1951 dostaly jednotlivé noviny a rozhlas cenzurní redaktory. V takové situaci byla církev přinucena svůj poslední časopis dále nevydávat. Předseda Rady Jednoty českobratrské František Zdychynec v prosincovém vydání informoval čtenáře takto: „Litujeme, že v příštím roce náš list vycházet nebude. Vyžaduje to celkové národní hospodářství.“ (ČBR 27/12; 181, 1951) Zrušení cenzury v Československu přišlo až 26. června 1968. Tehdy vyšel zákon č. 84/1968 Sb. V článku 17 tohoto zákona se praví: „Cenzura je nepřípustná. Cenzura je definována jako zásah státních úřadů proti svobodě projevu a obrazu a proti jejich rozšiřování hromadnými sdělovacími prostředky.“ Zákon

však neměl dlouhého trvání. Krátce po invazi armád Varšavské smlouvy v srpnu téhož roku národní shromáždění zákon o nepřípustnosti cenzury zrušilo. Cenzura byla nejprve nahrazena autocenzurou. Jednotliví redaktoři nesli sami odpovědnost za to, co zveřejní. Novinářům hrozily sankce a tresty, například zákaz periodika až na tři měsíce. Proto se novináři začali obávat tisknout cokoliv kontroverzního. A v této atmosféře byl obnoven tisk časopisu Církve bratrské, který vyšel po dlouhých letech v druhé polo-

titulní strana předválečného kalendáře Mír (138) a válečné českobratrské rodiny (prosinec 144)

32


25.11.2008 20:07:56

vině roku 1969 pod názvem Bratrská rodina. Odpovědným redaktorem se stal kazatel Alexandr Havránek. To už ale začala celým Československem prostupovat Husákova normalizace, která se citelně dotýkala i vydavatelské činnosti. Státní dohled vykonával federální úřad pro tisk a informace. U církevního tisku pak příslušný sekretariát pro věci církevní na ministerstvu kultury. V případě otištění nežádoucích článků odpovědnému redaktorovi hrozily důtka, finanční postih, odvolání z funkce nebo případně zastavení vydávání časopisu. Celých osm let čelil kazatel Alexandr Havránek tlaku normalizace. Nicméně v roce Charty 77 uveřejnil články o básnířce Marii Rafajové, kde přejně zmiňoval Armádu spásy, práci Modrého kríža a připomenul slavného českého dirigenta Rafaela Kubelíka. Na to podrážděně reagovalo ministerstvo kultury důtkou, kterou udělilo Radě CB. A to i navzdory tomu, že Rada CB v březnu 1977 v časopise uveřejnila prohlášení, ve kterém podpořila budování socialistické republiky a Chartu 77 odmítla. Po jednáních na ministerstvu kultury požádal Alexandr Havránek Radu CB o zproštění svého úkolu. V létě téhož roku se práce odpovědného redaktora ujal kazatel Karel Sita, i když „jen s velikými rozpaky“, jak čtenářům časopisu napsal. V práci vytrval do roku 1980. Následně byl úkolem odpovědného redaktora církví pověřen kazatel Pavel Javornický. Ten už mohl předat štafetu svému nástupci kazateli Bronislavu Kaletovi v době zcela jiné, totiž politicky svobodné. Psal se rok 1990 a redakce Bratrské rodiny vydala na základě usnesení celocírkevní konference prohlášení Rady CB a Redakční rady v tomto znění: „Za dvacet let existence Bratrské rodiny vyšlo na jejích stránkách několik článků s vynuceným prohlášením k různým událostem, které dnes vzbuzují naše politování a zahanbení. Zvláště některé z nich mohly být i za tehdejších okolností formulovány moudřeji a pravdivěji. Týká se to především našeho prohlášení k Chartě 77, s nímž mnozí členové, zvláště mladí, nesouhlasili. Nenapadáme přímé autory článků, cítíme se odpovědni všichni alespoň svým mlčením. Koříme se za tento hřích nestatečnosti a prosíme za odpuštění všechny, jejichž jednání bylo naším vyjádřením bez znalosti věci odsuzováno.“ (BR 22/8-9; 118, 1990)

···

Milí čtenáři, dvacet let žila naše společnost i církev v 50. a 60. letech pod tvrdým tlakem komunistických represí. Po kratičkém uvolnění na jaře 1968 následo-

valo tzv. normalizační období, kdy se patrně ještě více než v prvních létech totality podařilo komunistickému režimu ohnout páteř většině občanů, včetně nás křesťanů. To trvalo také celých dvacet let. Nyní žije-

Titulní strana Bratrské rodiny (březen 1977), ve které bylo otištěno vynucené prohlášení k Chartě 77

me tu stejně dlouhou dobu v demokracii. Užíváme si svobody slova a projevu v míře, o které dvě generace před námi mohly jen snít. Zdá se nám naprosto samozřejmé psát, co uznáme za vhodné, aniž by hrozily sankce, postihy nebo dokonce soudy a vězení. Rozhodli jsme se v redakci časopisu Brána (časopisu navazujícím na Bratrskou rodinu) vzpomenout na dobu minulou a nesvobodnou. Není naším úkolem ani v našich možnostech souhrnně pojednat život církve za totality. (Ačkoliv této problematice budeme věnovat jedno celé téma.) Není naším cílem jedny glorifikovat a druhé soudit. Ani v demokracii, na kterou jsme si tak rychle a snadno zvykli, nechceme zneužít svobody slova. Nebudeme na nikoho ukazovat prstem a stavět ho na lavici obžalovaných. Vybereme jen několik příběhů, které dají nahlédnout, co znamenalo žít život víry za totality. Příběhy o selhání, strachu, zapření víry i svědomí a o spolupráci s StB bychom uveřejnili jedině tehdy, dal-li by nám autor svůj příběh a k uveřejnění souhlas. Jistě bychom takové texty přivítali, neb soudíme, že pravda osvobozuje a vyznání s pokáním má v sobě Kristem danou moc k očištění. Již nyní děkujeme všem, kteří jste nám zaslali svá svědectví a příběhy. I nadále je můžete posílat na adresu redakce. Ty nejpozoruhodnější z nich  uveřejníme. Jménem celé redakce Bronislav Matulík, šéfredaktor

33


25.11.2008 20:07:57

Peter Cimala kazatel CB Mladá Boleslav Dnešní doba je všeobecně označována za postmoderní, avšak získala několik dalších označení s předponou post: postkřesťanská, postkomunistická, postindustriální atd. Jedním z nich je také postoptimistická. Právě v posledních dnech dostal optimismus další rány a skeptik se raduje. Od začátku tohoto roku začínáme tušit nová ohrožení. Uznávaný český ekonom Tomáš Sedláček přirovnal v lednu 2008 americkou krizi k opilosti levným vínem: „...je zřejmé, že ty nejlepší časy jsme projedli a prohýřili. To platí nejen pro Ameriku, ale i pro Českou republiku. Byli jsme opilí a nyní doufejme v jen lehkou kocovinu.“ (http://blog.aktualne.cz/blogy/tomas-sedlacek.php). Ano, levné víno v podobě rizikových půjček a hypoték teklo proudem a zanechalo na účastnících globální party své stopy. Žel částečně postihuje i všechny abstinenty a střídmé konzumenty. Co nám vlastně hrozí? My, kteří žijeme ve společnosti žijící pro zábavu, jsme také společností žijící pro spotřebu. „Konzumní“ je jedním z dalších přívlastků naší společnosti. Nejsou to dvojčata – zábava a spotřeba? Nyní zažíváme nový útok na optimistické vidění zažitých jistot. Jde o další výsměch prorokům, podle kterých nás čeká pouze rozvoj, lepší zítřky – více spotřeby a více zábavy. Ona vidina nekonečného a věčného růstu má žel blíže k utopiím a slibům o ráji na zemi než k reálným možnostem naší planty. Nejnovější strach se jmenuje ekonomická recese, nejistota na burzách, krach zavedených finančních ústavů. Krize na americké burze a následné pokusy o její řešení znamenají šok hned dvojí. Jednak riziko omezení přísunu „levného vína“. To znamená buď abstinenci, nebo rozvážnou konzumaci, ani jedno není příjemné – jak pro konzumenty tak pro hostin-

ské. Nicméně společnost žijící pro zábavu má svou „hymnu“ a programové prohlášení v písni skupiny Queen „The show must go on“. Party musí pokračovat, proto je potřeba hledat nové zdroje. Najde se ochotný hostinský, který bude nalévat nezodpovědným a podnapilým? Vždyť víme, že v mnoha případech bylo čepováno i ekonomicky nezletilým a nesvéprávným. Za druhé tu máme zhroucení jistoty neotřesitelnosti volného trhu, který si žije svým životem a má se mu nechat volný průběh. V USA se porušilo tabu o nezasahování státu do soukromého sektoru takovým způsobem, že ekonom a nositel Nobelovy ceny Joseph Stiglitz přirovnává vzniklou situaci k pádu berlínské zdi. „V této krizi vidíme, jak se nejtržněji orientované instituce a nejtržněji orientovaná ekonomika hroutí a prosí vládu o pomoc. Každý na světě teď řekne, že tohle je konec tržního fundamentalismu. V tomto smyslu znamená pád na Wall Street pro tržní fundamentalismus totéž, co znamenal pád berlínské zdi pro komunismus - dává světu najevo, že tento způsob hospodářské organizace není udržitelný.“ (Lidové noviny, 26.9.2008) Kde je neviditelná ruka trhu, která vše vyřeší? Kde jsou prozíraví a odpovědní kormidelníci finančních trhů? Uvidíme, zda vývoj dá za pravdu americkému ekonomovi nebo Václavu Klausovi, podle kterého za současnou krizí stojí nikoliv nedostatek regulace, nýbrž příliš velká regulace. Jako kazatel a teolog se ptám, co dobrého nám může přinést vzniklá situace? Krize je vynikající příležitostí pro šíření paniky, apokalyptických obrazů nebo také pro posílení „blbé nálady“, cynismu a nihilismu. Podívejme se na krizi ve světle řeckého slova krisis, které znamená také rozhodnutí, úsudek, soud nebo zápas. V tomto smyslu je krize možností pro zastavení a přemýšlení, hledání nových cest a změnu paradigmat, což může v budoucnu zabránit ještě větší krizi. Když je zábava v plném proudu, obvykle není chuť na filosofování a

Obsah rubriky nemusí vždy vyjadřovat názor redakční rady.

Prohýřili jsme budoucnost?

34


25.11.2008 20:07:57

metafyziku. A právě krize je dobrým časem pro nepříjemné otázky, na které jindy není čas ani nálada. Jaký je vztah mezi svobodou a odpovědností jednotlivců, rodin, ale i finančníků a ústavů, kteří mohou ohrozit úspory tisíců obyčejných lidí, zapříčinit krach bank i celých států? Je potřeba omezit jejich moc, když etika moci pokulhává? Do jaké míry jsme uvěřili prorokům o nekonečném a stabilním růstu a nastavili si tak výšku splátek, která je vlastně smyč-

??

Obavy společnosti žijící pro spotřebu – další rána optimismu? 

kou kolem krku? (Mám na mysli břemeno, otrocké jho, které si více či méně dobrovolně nasazujeme a jedním podpisem stvrzujeme.) Jak moc jsem přivykl levnému vínu a vypěstoval si závislost? Jednám zodpovědně jako spotřebitel nebo naopak finančník? Je potřeba říci, že ač jsem sám (zatím) nezadlužen, chápu nemožnost pořízení vlastního bydlení bez půjčky či hypotéky. My všichni jsme dnes a denně stavěni před volbu – za jakou cenu se chci upsat

a komu? Co je nezbytné a co zbytečné? Nad naším rozhodováním o míře spotřeby zaznívá výrok apoštola Pavla: „Všechno je mi dovoleno - ano, ale ne všechno prospívá. Všechno je mi dovoleno - ano, ale ničím se nedám zotročit.“ (1K 6,12). A slovo Ježíšovo o propočítání nákladů před započetím stavby (L 14,28), které otevírá otázky typu: Co to bude stát? Co vše chci obětovat? A stojí mi to za to? Ať nazveme současný stav kocovinou, pádem berlínské zdi, je zde naděje, že krize může být příležitostí pro přehodnocení životní orientace, priorit, včetně míry zadlužování. Pro někoho i biblickou metanoiou - radikální změnou smýšlení a jednání. Moudrost jako umění žít znamená pro nás, kdo žijeme ve společnosti zaměřené na zábavu a spotřebu, udržet si schopnost zůstat svobodným a odpovědným konzumentem, přestože mnoho hostinských láká na víno, které je „zadarmo“. Na závěr chci popřát hodně moudrosti a vytrvalosti nám všem, kteří máme přání a sny, na které nestačí naše příjmy. Nám, kteří nejsme imunní vůči přepestrým lákadlům z plakátů a letáků. Prostě všem dětem naší doby, kteří balancují mezi teorií a praxí onoho „být nebo mít“ (E. Fromm). Nám, kteří doznáváme se slovy Kazatele, že nazí jsme přišli na svět a nazí opět odejdeme, za svoje pachtění si nic neodneseme, ani co by se do ruky  vešlo (Kaz 5,14).

INZERCE

Pronajmu pokoj s příslušenstvím v panelovém domě v Praze věřícímu muži (ženě). Tel: 251 814 597. 



Nabízíme za odvoz 3-manuálové elektronické varhany Dr. Böhm s pedálem. Varhany jsou 30 let staré. Sbor CB Praha 3. E-mail: [email protected] Věřící svobodná VŠ 42/166 trvale žíjící na severní Moravě hledá hodného inteligentního muže do 50let z celé ČR.Email:[email protected] 

Vychází nová publikace:

Nežijme minulostí!

Výběr z kázání ThDr. Bohuslava Beneše, kazatele Církve bratrské u příležitosti 100. výročí jeho narození Cena 149 Kč. Objednávejte na adrese KODEX, o.p.s., 110 00 Praha 1, Soukenická 15 nebo e-mailem na adresu [email protected]

5


25.11.2008 20:07:57

Zahraniční misijní agentura

S

novými možnostmi, které se díky Bohu otevřely v naší zemi, má každý sbor Církve bratrské své nezastupitelné misijní poslání. Některé sbory naší církve začaly samy vysílat své členy na zahraniční misii. Je ale zřejmé, že vytvořit finanční a organizační podmínky pro vysílání českých misionářů je často nad možnosti jednoho sboru. Proto při Radě Církve bratrské vznikla Zahraniční misijní agentura (dále jen ZMA), která pracuje na vybudování komplexního systému přípravy a vysílání misionářů s maximálním využitím zdrojů celé církve. Cílem ZMA není v prvé řadě zřizovat vlastní misijní destinace, ale zprostředkovávat a podporovat české misionáře, kteří budou pracovat v rámci již existujících misijních společností. Proto je v názvu použit výraz agentura. Za chod ZMA odpovídá řídící výbor, který má pět členů a tomuto výboru je přímo odpovědný výkonný ředitel ZMA. Za svou činnost se řídící výbor v čele se svým předsedou i ředitel ZMA zodpovídá Radě CB. ZMA začala spolupracovat s organizací Life in Abudance (Život v dostatku), která si klade za cíl pomoci rozvíjet všechny oblasti života obyvatel Etiopie skrze činnost místních křesťanských sborů. Daniel Hejzlar, ředitel ZMA, hovořil s účastníky výjezdu do Etiopie v čele s jejich vedoucí Noel Garrett:

Co jste se o zemi, kam jste jeli, dozvěděli? Etiopie má 80 milionů obyvatel, je tam 60-80% nezaměstnanost, průměrný věk, kterého se místní lidé dožívají, je 52 let, 22% lidí má přístup k pitné vodě, 80% lidí žije v hluboké chudobě, jen 50% dětí dokončí základní školu, 10% studentů střední školu. 4 miliony lidí registrovaných s onemocněním AIDS, z toho 1 milion dětí, 5 milionů sirotků. Mají svůj vlastní čas, který se počítá zhruba od naší sedmé hodiny. Prostě, když se vstává, tak je to první hodina, mají svůj vlastní kalendář. Při naší návštěvě se konaly oslavy vstupu do 3. tisíciletí. Co jste tam dělali? Byl to první výjezd, a proto jsme hodně cestovali a seznamovali se s tím, co místní organizace dělá. Byly to projekty na pomoc dětem, podpora místních škol, návštěva sborů, škol a nemocnic. Měli radost, když nám mohli povídat o tom, co se jim povedlo a co dělají. Dostali jsme příležitost se podílet na výuce ve školách, navštěvovali jsme spolu s pracovníky LIA podporované rodiny.

Zahraniční misijní agentura je připravena rozvíjet a přebírat odpovědnost v těchto oblastech: ● ve spolupráci s ETS vyučovat a zdůrazňovat biblické nároky globálně pojaté misijní činnosti církve, ● sdílet vizi misijní strategie s celou církví, ● vyhledávat obdarované muže a ženy k misijní práci, ● zprostředkovávat informace o potřebách a možnostech v oblasti zahraniční misie, ● připravovat misijní pracovníky pro konkrétní zemi a kulturní prostředí, zajišťovat zázemí a podpůrný servis pro misionáře vyslané misijní agenturou CB, ● spolupracovat s misijními organizacemi, které by umožnily vyslání misionářů z CB, ● organizovat dlouhodobé a krátkodobé misijní pobyty, ● vytvářet finanční zdroje a koordinovat finanční podporu pro jednotlivé pracovníky ve sborech CB

Co doporučujete zájemcům? Očkování, teplé oblečení, ti, kdo nebyli nikdy v Africe, ať očekávají chudobu, nutnost improvizace, žebrání. Také je potřeba počítat s náklady na výjezd. Letenky, poplatky, ubytování nás stálo 26 tisíc a očkování a osobní peníze další 6 tisíc. Ale vynaložených peněz jsme nikdy nelitovali. ZMA chce v roce 2009 vyslat 12 skupiny do této oblasti se zaměřením na práci mezi dětmi, pomoc ve školách (učitelé) a nemocnicích (zdravotníci).  daniel Hejzlar

36


25.11.2008 20:07:58

10

Foto archiv autora

Naplněné proroctví Biblické příběhy, jak je popisuje Nový zákon, se uzavírají ve druhé polovině 60. let 1. století. Zhruba v té době došla naplnění prorocká slova Pána Ježíše o zničení Jeruzaléma a zkáze jeruzalémského chrámu (Lk 21,5-6;20-24). Židé se v r. 66 vzbouřili proti římské správě. Historii tohoto konfliktu popisuje jeden z jeho přímých účastníků, historik Josephus Flavius, ve svém díle Židovská válka. Židovští povstalci začali razit i vlastní mince, a to stříbrné šekely a drobné bronzové leptony. Jeden z nich vidíte na naší ukázce. Na líci je amfora, na rubu list vinné révy s hebrejským nápisem „Svoboda Sionu“. Po třech letech válčení a dlouhém obléhání Jeruzaléma bylo nakonec město dobyto římskými vojsky pod velením budoucího císaře Tita. Titus byl synem císaře Flavia Vespasiana. Na památku vítězství byl postaven v Římě na Foru Romanu slavný Titův oblouk a také nechali jak Vespasian, tak Titus razit pamětní mince s motivem Judea Capta t.j. Po r a ž e n á Judea. Na naší ukázce je hlava císaře a plačící Židovka pod palmou. Chrám byl vypálen a zničen, přesně podle

Ježíšových prorockých slov. Bylo zajímavé, že římská správa i po zničení chrámu trvala na vybírání chrámové daně (půl šekelu ročně), která však propadala ve prospěch římského státu. Na troskách Jeruzaléma byl vybudován vojenský tábor a na místě chrámu vztyčena císařova socha. Posledním pokusem Židů o navrácení národní a náboženské samostatnosti (ve starověku) bylo povstání Bar Kochbovo. Došlo k němu za panování římského císaře Hadriana, v letech 132-135, tedy asi 70 let po „válce židovské“. Křesťané (resp. Židé věřící v Pána Ježíše) se k povstání odmítli připojit už proto, že se Bar Kochba prohlašoval za Mesiáše. Římané povstání zpočátku podcenili a povstalci pod vedením Šimona Bar Kochby dosáhli velkých úspěchů. V té době razili povstalci své mince, hlavně bronzové s obrazem palmy se Šimonovým jménem a na rubu s obrazem vinného listu a nápisem „Pro svobodu Jeruzaléma“. Tuto minci vidíte na poslední dnešní ukázce. Po porážce povstání bylo na místě bývalého Jeruzaléma postaveno římské město Aelia Capitolina, kam měli Židé pod hrozbou trestu smrti vstup zakázán. Peníze z biblických dob, které nás po celý tento rok na stránkách časopisu doprovázely, nám přibližují a tak trochu i zpřítomňují novozákonní příběhy,  podobenství a proroctví. kONeC


25.11.2008 20:08:00

Posledný Advent M

ožno to bude takto: Noc. V hlave myšli- Spomienky, svedomie…? Hovorí veci, ktoré chcel enky k adventnej kázni. Je treba zbehnúť dávno povedať. No nebolo dosť ticha. po schodoch k počítaču. Zaznačiť myšliA vtedy to príde. V tej PRÍTOMNOSTI, úplne zaenky, kým sa nerozplynú. plavený Tebou zistím, že minulosť nikdy nepominuSvetlo zhasne. Vypadol prúd. Šmátram po kľučke. la. Je tu všetko: To čo som cítil, myslel, chcel, čo som Nič však nenahmatám. Obrátim sa dozadu (aspoň vykonal vnútrom i telom. Nikdy som sa ešte takto sa mi to zdá). Urobím niekoľko krokov k oknu. Poz- nevidel: Celý – nerozdelený sekvenciami času – dieriem sa, či sa naproti svieti. Okno neviem nájsť. Po- ťa, mládenec, dospelý i starec. Čas sa rozplynul. behujem sem a tam. Teraz ťa vidím, KrisNa nič nenašľapujem, te. Tvárou v tvár. Aké do ničoho nevrážam. zvláštne: Tvoja tvár sa Pobehujem sem a tam. Na nič Po chvíli to viem naMáš tvár tučnénenašľapujem, do ničoho nevrážam. mení. isto. Nevypadol prúd. ho chlapca z našej triVypadlo VŠETKO. edy; vysmievali sme sa Po chvíli to viem naisto. Nevypadol Až teraz som si uvemu pre jeho maďarský prúd. Vypadlo VŠETKO. domil to TICHO. Také prízvuk. Máš tvár chuticho som ešte nepodobného príbuzného; čul. Nepočujem ani vlastný dych. Kladiem jednu dlaň neznesiteľná povaha, možno preto sme jeho biedu na hruď, druhú pod nos. No ani hruď ani nos nie sú, prehliadali. Máš tvár všetkých ľudí; tých ktorých kde by mali byť. Nedýcham. Tam kde by som mal byť, som odsúdil, ktorými som pohŕdal, ktorých som nie som, hoci napriek tomu (ak sa nemýlim) SOM. ohovoril. Tvár chorých, umierajúcich. Vo svojom Zisťujem, že to, čo ma obklopuje, nie je tma, ale zhone za vetrom som ich obišiel. A oni všetci sú Ty. SVETLO. Teda, aby som bol presný, nie svetlo hmoNepozeraj sa na mňa, Kriste, tými ich očami. ty, skôr svetlo vedomia. Ani vedomie nie, skôr Život. Hudba svetla je ako smiech. Pred jej výsmechom Život sám úplný, bezo zvyšku. Cítim ho na sebe ako sa scvrkávam ako sušená slivka. Prepadám sa do nesmierny prúd bytia. Preniká úplne všetkým. Pra- seba. Zostáva zo mňa iba NIČ. Bod bez rozsahu, meň, z ktorého som doteraz pil iba dúšok po dúšku, obsah bez objemu. ma zaplavil. Topím sa v ňom. Vnímam ho ako neoA Ty si zrazu len jediná veľká rana. Otváraš sa. hraničenú záplavu Radosti, Hrôzy a Úžasu. Stretol Vstúp. Šepkáš. (Alebo sa mi to iba zdalo?) Vstúp. som sa s Nekonečnom. Všetko je vyrovnané, všetko je zmierené. Vstúpim Odkryla sa predo mnou SKUTOČNOSŤ. Hovorí a… Tam… Ste tam všetci milovaní i prehliadaní, čistú pravdu. Každým slovom ma z niečoho vyzlieka. hladní i sýtí, chorí i zdraví, cudzinci i domáci, sudNapokon som úplne nahý. Obnažený pred pohľa- covia i obvinení, obete i páchatelia. Všetci sme si dom Toho, ktorý vidí. Múr medzi tým, čo je vonku, v tej tragikomédii zahrali raz tú, raz onú rolu. Hra a tým, čo je vo vnútri, padol. Som vydaný napospas skončila. Pravde. Padli zo mňa všetky masky. Nič už nemožČas dohorel, láska sa zavŕšila. Začala večnosť.  no skryť. Hlas. Ten hlas!? Je akýsi známy: Môj hlas? Daniel Pastirčák 38


25.11.2008 20:08:00

Vyluštěte tajenku a vyhrajte knihu! Tajenku zašlete do 14. 12. 2008 (i e-mailem) na adresu redakce.

PřiPRavil dUŠaN kaRkUŠ

Tajenka z čísla 11/2008: Opatruj, co ti bylo svěřeno. Vylosovaný výherce: Zbyhněv Lipka, Vendryně

Vylosovaný výherce získává knihu z vydavatelství Návrat domů C. S. Lewis - Zaskočen Radostí

3


25.11.2008 20:08:01

1350 - 30. 11. 1393 (30. 12. 1394?)

MATĚJ z Janova „Pařížský mistr“ a představitel mladší generace českého reformního hnutí, jež usilovalo o nápravu církve a její návrat k apoštolské podobě. Již v mládí si zamiloval Písmo, které se mu stalo zdrojem života. Narodil se v prostých poměrech v Janově u Mladé Vožice. Na počátku 70. let přišel na studia do Prahy, kde dosud působil svým strhujícím příkladem Jan Milíč, takže mohl ještě okusit něco z atmosféry duchovního proudění v jeho okruhu. Do Milíčovy kazatelské školy ale nevstoupil, záhy se vydal do Paříže, kde po čtyřech letech (1376) dosáhl titulu mistra svobodných umění. Další teologická studia na Sorbonně a následně v Praze (kam se vrátil roku 1381) ale již nedokončil. Jelikož univerzitní dráha hmotné zabezpečení neposkytovala, požádal o přidělení církevního beneficia a papež mu přidělil tzv. expektanci na kanovnictví u sv.Víta v Praze. Čekatelů na místo v kapitule bylo ovšem víc. Ve skutečnosti se nikdy za jeho života pro Matěje toto místo neuprázdnilo, vždy byl předstižen obratnějšími, vlivnějšími či bohatšími. O svá práva se houževnatě, ale bez úspěchu soudil. Teprve o něco později docenil „osten“ své chudoby a nezávislost na přízni mocných a snahy o sebeprosazení nahlížel jako Antikristovo našeptávání a plod své žádostivosti. A tak delší dobu žil především z podpory svého o něco staršího krajana Vojtěcha Raňkova; teprve v roce 1388 byl jmenován správcem fary ve Velké Vsi u Podbořan, což mu zajistilo alespoň nějaký příjem. „…při každé své nejistotě, v každé otázce vždy Prahu ale neopustil. Pokračoval ve v Bibli a skrze ni jsem nalezl dostatečné a jassvé povinnosti zpovědníka u sv. Víta, né vysvětlení a útěchu své duše…Ó jak sladce vysluhoval svátosti a stále častěji kánasycovala mě chlebem života a porozuměním, zal i u sv. Mikuláše na Starém Městě. Především však „v tichosti“ pracoval rozptylujíc temnoty, v nichž jsem tápal…!“ na svých Pravidlech Starého a Nového zákona. Domýšlel Milíčův odkaz a nad Písmem Pilný student Matěj z Janova se narodil v chudých poměrech analyzoval úpadek soudobé církve, napadené v jihočeském Janově u Mladé vožice. v letech 1373-83 studoval na Antikristem, kritizoval zištnost mnohých kněží pařížské Sorbonně, kde dosáhl stupně licenciáta i mistra svobodných umění, ve své době nejkvalitnější možné vzdělání. i řeholníků, odmítal uctívání obrazů a ostatků svatých a vybízel laiky k častému přijímání eucharistie. Jeho myšlenky byly shledány jako nebezpečné. Na arcibiskupském soudu byl roku 1389 potupně donucen svoje teze odvolat a bylo mu zakázáno půl roku vykonávat kněžské činnosti. I jeho kniha se stávala nepohodlnou. V roce 1392 byl nucen předložit ji k přezkoumání, později byl donucen odvolat a slíbit nápravu podruhé. V následujícím roce zemřel, přesvědčen, že obnovu církve nelze čekat od reformního zásahu shora, ale spíše prostřednictvím nového lidu, který bude probuzen a obnoven mocným Božím slovem. ROBeRt HaRt


Foto archiv

,,

25.11.2008 20:08:06

od září 2007 vikář v Neratovicích Narozen 21. července 1981 v Bratislavě. Studium: 3 roky Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě, 1 rok na Evanjelickej bohosloveckej fakulte v Bratislavě a 5 let na ETF UK v Praze, ukončené magisterskou závěrečnou zkouškou. Po řadě příležitostných zaměstnání zahájil v říjnu 2006 vikariát CB v Pardubicích. Od září 2007 pokračuje v pozici vikáře (vedle kazatele Jiřího Hofmana) v misijním sboru CB v Neratovicích (kde tč. působí též jako koordinátor EdinburghskoNeratovického projektu freefaces.cz.).

BULLETIN RADY CÍRKVE BRATRSKÉ VYCHÁZÍ JAKO PŘÍLOHA ČASOPISU BRÁNA

Maroš Klačko

Ž

ivot je propletený a v mnohém dvojznačný. Největší úspěch může být prohrou a naopak, tragédie tvoří prostor k naději, radosti a lásce. Život ve své rozmanitosti je tak největším naším darem a naším nejtěžším křížem. Poznání, že Ježíš je Kristus, umožňuje ten dar žít s pokorou a ten kříž s odvahou. Na můj život měly zásadní vliv tyto události. V první řadě sametová revoluce a rozdělení republiky. Dospělí se tehdy začali v mých očích chovat jako ti, kteří se jen honí za mocí, penězi, novými možnostmi. Vnímal jsem krizi autority a rodiny. Darem i křížem, který si nesu, je úplný odstup a podceňování autority. Křížem je to, že těžko nechávám na sebe působit učitele, a nechat se něco naučit naráží na odpor. Darem je určitá pozitivní ambivalence vůči nárokům moci. Dalším vlivem bylo vzdělání. Začal jsem studovat na pomocné základní škole. Pak jsem ale vyhrál matematickou soutěž a byl jsem přesunut do třídy pro nadané děti a pak do další jiné třídy a pak do další. Neustálé změny mě vybavily schopností přežít v nových podmínkách, na druhou stranu neschopností zapouštět kořeny. Na mou spiritualitu měla značný vliv babička a rodiče. Otec, jako praktikující římský katolík, mě hodně naučil o protestantismu. Máma bez konfese mě zase učila, jak se víra proměňuje v praxi. Další událostí, která mě zásadně ovlivnila, bylo setkání s lidmi z CB Bratislava. Ukázali mi jednotu v rozmanitosti, kulturní zaangažovanost, důraz na rodinu a osobní spiritualitu jako ovoce lásky, kterou Bůh v Kristu promluvil k člověku. Darem i křížem tohoto setkání mi byla dlouhá strastiplná cesta k sobě samému, která pokračuje. Mou největší životní lekcí byl osmiletý vztah s dívkou. Ukázala mi, jak lehce dokáže člověk hluboce zraňovat. Teď mě po tolika letech studia zajímá a fascinuje řemeslo a cestování. Řemeslo jako dotyk rukou s materiálem, který klade odpor. Cestování a poznávání světa ve smyslu Komenského, že vzdělání kromě vědomostí po třebuje být završeno zkušeností.

inform-12-08.indd 1

25.11.2008 20:14:17

Rada uvítala vydání sborníku kázání dlouholetého předsedy Rady a kazatele Bohuslava Beneše: „Nežijme minulostí“, kterou inicioval editor textů kázání bratr Tomáš Hanuš ze Žižkova. V neděli 9. 11. 2008 se konalo ve sboru Praha 3 uvedení této publikace. Kazatelé a vikáři v aktivní službě obdrží tuto knihu zdarma ke studijním účelům (na lednové pastorálce). Všem kazatelům - důchodcům byla sbírka kázání kazatele B. Beneše zaslána kanceláří Rady během měsíce listopadu. Danou publikaci vřele doporučujeme dalším zájemcům a sbory si ji mohou objednat, nebo přímo koupit v knihkupectví Kodex v Praze 1, v Soukenické za 149,- Kč. 

Sbory, kazatelé a vikáři Výjezdní jednání Rady se konalo 31. 10. – 1. 11. 2008 v modlitebně CB v Písku. Členové Rady věnovali páteční večer setkání se staršovstvem sboru CB Písek, vč. administrátora - kazatele Ernesta Welszara a vikáře Ondřeje Kymla. Společně byly diskutovány otázky problematiky práce a služby ve sboru, v církvi i společnosti. V rámci svého píseckého jednání si Rada prohlédla novou budovu sboru Elim v Písku, kterou nás provedli kazatelé Martin Běle a Tomáš Pospíchal. 

Rada projednala žádost staršovstva samostatné kazatelské stanice Čelákovice, sboru H. Počernice o založení nového sboru, což bylo předem přijato členským shromážděním v Čelákovicích a odsouhlaseno i celosborovým staršovstvem. Rada v souladu s Ústavou rozhodla o zřízení nového Sboru CB v Čelákovicích k 1. 1. 2009, a to oddělením ze sboru CB v Praze 9. Administrátorem nového sboru byl jmenován kaz. Miloslav Kloubek. 

Rada vedla rozhovor s pastorem Janem Spěváčkem (KS Horažďovice), který byl doprovázen správcem sboru CB Klatovy kazatelem Davidem Kašperem. Po jednání Rada přijala bratra Spěváčka na 0,5 úvazek jako vedoucího samostatné stanice Sušice, a to jako nevolené

inform-12-08.indd 2

evangelikální teologická konference

Ve dnech 10. a 11. listopadu 2008 se uskutečnila v modlitebně CB v Praze 2 na Vinohradech konference pod názvem Vliv reformace na církev a dnešek. Konferenci pořádal Evangelikální teologický seminář. Na konferenci přednášeli a semináře vedli: ThDr. Ladislav Beneš, Marshall Brown, PhD, ThDr. Pavel Černý, Th.D, Ing. Daniel Fajfr, M.Th., ThDr. Pavel Hanes, PhD, aj. V rámci této konference se v pondělí 10. listopadu 2008 v 18:30 uskutečnila v kostele sv. Martina ve Zdi Slavnostní bohoslužba k blížícímu se 500. výročí narození Jana Kalvína. Kázáním posloužil emeritní synodní senior Českobratrské církve evangelické Mgr. Pavel Smetana, reformační písně přednesl pěvecký sbor Církve bratrské z Prahy 5 - Smíchova pod řízením Tomáše Najbrta. broNIslav MatulíK

duchovní péče ve zdravotnictví

V úterý 9. října 2008 se konal 10. studijní den, který připravila Ekumenická rada církví na téma „Duchovní péče ve zdravotnictví“. Studijní část proběhla v kinosále Fakultní nemocnice Motol. Bohoslužebná pak v Prostoru ticha, v kapli, která je součástí nemocnice. Zahraničním hostem byl Rev. George Cobb z Velké Británie, dlouholetý nemocniční kaplan. Dopoledne měl dvě přednášky. Odpoledne pak mluvili o svých zkušenostech pracovníci z pražských nemocnic a z nemocnice v Novém Městě na Moravě. V 16 hodin se konala ekumenická bohoslužba s vysláním nemocničních kaplanů, kterou vedl předseda ERC Pavel Černý. broNIslav Kaleta

ZÁKLADNÍ KÁMEN NOVÉ MODLITEBNY V LITOMYŠLI V sobotu 8. 11. 2008 byl v Litomyšli při slavnostní bohoslužbě vedené kaz. Danielem Smetanou poklepán základní kámen nového kostela CB. Přítomni byli kromě domácích bratří a sester zástupci místní ekumeny, předseda, tajemník a členové Stavebního odboru Rady CB, poslanec Radko Martínek - hejtman pardubického kraje, starosta Litomyšle a starostové okolních měst i autor nevšedního projektu Ing. arch. Fránek z Brna. NovINY svItavsKa

desáté výročí archy

V neděli 9. 11. 2008 si připomenuli v Pardubicích 10-té výročí otevření modlitebny Archa. Dopoledne sloužil kaz. T. Holubec, který zde byl v době výstavby správcem sboru, a shromáždění CB pozdravil zástupce pardubického hejtmana pan Roman Línek. Mezi hosty nechyběli kaz. J. Orawski a tajemník K. Fojtík, kteří se přijeli potěšit s domácími.

25.11.2008 20:14:18

Foto archiv autora

oMar - rok po té

První rok služby Odboru pro manželství a rodinu je minulostí. Chtěl bych se pokusit o stručnou rekapitulaci tohoto roku, co jsme prožívali, co se podařilo a jaké otázky přinesl. Začínali jsme tím, že jsme připravili Návrh koncepce práce odboru. Hlavním směřováním odboru je pomoc pro sbory ve třech oblastech služby: vedení snoubenců, budování a posilování manželských vztahů a budování a výchova jednotlivců (v současné době je více zaměřena na muže). Aby tato služba začala na sborech fungovat, je potřeba pro ni najít služebníky, kteří by vzešli z členů jednotlivých sborů. Dali jsme jim název: laický sborový poradce. V této chvíli nastalo dilema: Připravovat metodiku a materiály pro již zmíněné tři oblasti služby, nebo získávat laické sborové poradce, případně další služebníky? Obojí vyžaduje investice především časové, dále odborné znalosti a zkušenosti s vedením týmu. Rozhodli jsme se pro cestu postupných kroků v obou oblastech. Postupně se připravovaly materiály pro vedení snoubenců, seznam literatury (především z vydavatelství Návrat), která by pomohla služebníkům na sborech při řešení „typických“ manželských problémů svých oveček, dále seznam odborných pracovišť – manželských poraden, kam by bylo možné páry se závažnými problémy odesílat, a další. Současně jsme jezdili do sborů, které nás pozvaly na své akce (sborová dovolená, víkendy rodin, sobotní setkání rodin nebo jen nedělní tématické kázání o manželství a rodině). Z osobního setkání a povzbuzování lidí pak vznikaly vztahy, které vedly lidi k rozhodování pro tuto službu. Do sborů jsem jezdil většinou sám. Za všechna pozvání jsem osobně vděčný, děkuji za otevřené přijetí, vstřícnost a také vděčnost. Každé setkání bylo hodně osobní, spojené s mým svědectvím o tom, jak se v dané oblasti (tématu, o kterém jsem hovořil) daří, či nedaří aplikovat biblický pohled ve vlastním životě (osobním či manželském). Tak se podařilo překonat některá tabu, týkající se manželství. Rovněž se podařilo odstranit některé mýty, které občas v církvi přežívají, ohledně budování partnerského vztahu. Nejčastěji jsem se setkal s mýtem, že pokud jede manželský pár na akci o manželských vztazích, pak určitě má „problém“, který si tady musí vyřešit a který tímto i přiznává. Jako velmi pozitivní se ukázala skutečnost, že o vztahových tématech hovoří muž. To je pro muže více oslovující, než když o těchto tématech hovoří žena, protože ženy o nich hovoří častěji, jsou jim bližší a muži se pak většinou „nechytají“. Několik čísel na závěr: za čas služby OMARu jsem navštívil 14 sborů s jednodenním až dvoudenním programem pro manžele a rodiny, kázal jsem ve sborech CB na téma manželství a rodina (asi dvě desítky kázání), programově zajistil 6 setkání pro muže (polovíkend). Účastnil

inform-12-08.indd 3

ho kazatele od 1. 1. 2009 s tím, že bratr projde vikariátem a pak může dojít k volbě za 2. kazatele sboru. Další rozhovor byl veden s kazatelem AC, bratrem Lubomírem Hlavačkou, který byl osloven sborem ve Frýdlantu, aby po odchodu misionáře - kazatele Kena Pitchera, spravoval sbor. Rada přijala kazatelskou ordinaci bratra Hlavačky v AC a uložila, aby prošel vikariátem a pak si jej může sbor Frýdlant nad Ostr. volit za správce sboru. Nástup na plný úvazek do CB se předpokládá od ledna 2009. 

Na doporučení kazatele Pavla Škrobáka a po předchozích jednáních byl pozván do Rady bratr Karel Šustek, člen CB Zlín, vč. manželky Sue, která je misionářkou a tč. vyučuje angličtinu. Bratr je znám v několika sborech CB z dob svého působení ve Studentském hlasu pro Krista. V letech 2006 - 2008 studoval teologii v USA. Rada přijala bratra do vikariátu od 1. 12. 2008 s tím, že zahájila jednání ohledně jeho umístění na sboru. 

Tajemník uvedl do služby vikáře Samuele Fürsta v Opavě dne 12. 10. 2008. Shromáždění byl účasten předchozí kazatel Karel Buba s manželkou a někteří další hosté z Ostravy a Frýdku – Místku. 

Dne 19. 10. 2008 proběhla v Brně - Kounicově ulici instalace kazatele Jakuba Škarvana jako druhého kazatele brněnského sboru předsedou Rady. 

Instalace kazatele Petra Kučery ve Frýdku-Místku proběhla dne 26. 10. 2008 v naplněném kostele ČCE a za účasti mnohých kazatelů ze seniorátu. Tajemník pověřený instalací informoval o dobrém přijetí nového služebníka ve sboru. 

Kazatel Matěj Hájek byl dne 2. 11. 2008 ve sboru CB Praha 4 – Šeberov instalován předsedou Rady za druhého kazatele sboru. Matěj Hájek pracuje s mládeží i v řadě dalších sborových služeb. 

Instalaci Pavla Trefného za druhého kazatele sboru CB Praha 9 – Černý Most vykonal dne 2. 11. 

25.11.2008 20:14:18

2008 kazatel David Novák. Pavel Trefný je pověřen ve sboru zvláště službou a vedením misijní stanice Rajská zahrada.

se přednáškou, seminářem, woorkshopem dalších akcí jako např. Sjezd mládeže CB, manželské skupinky a další akce v rámci ekumeny. 



ProChrist 2009 – tisková zpráva

Kazatel Mirko Tichý byl v neděli 2. 11. 2008 ve sboru CB v Kyjově instalován jako nový správce kyjovského sboru místopředsedou Rady, br. M. Kloubkem.

Odbory, senioráty a zařízení ve Chvalech 

Na návrh Správní rady Diakonie CB jmenovala Rada CB ředitelem Diakonie CB MUDr. Petra Fialu (dosud pověřeného vedením DCB) a to od 1. 11. 2008 na funkční období čtyř let. 

Rada projednala zápis ze Studijního odboru ze dne 30. 9. 2008 a schválila navržené téma příští kazatelské pastorálky v lednu 2009 s názvem: „Napodobujte se mnou Krista“.

PŘIPRAVIL TAJEMNÍK RADY CÍRKVE BRATRSKÉ KAREL FOJTÍK

Josef Horský, tajemník OMARu

Dne 7. 10. 2008 se v Olomouci uskutečnilo první zasedání národního koordinačního výboru pro evangelizaci ProChrist v ČR, delegovaného ústředími Bratrské jednoty baptistů, Církve bratrské, Českobratrské církve evangelické, Luterské evangelické církve, Evangelické církve metodistické, Slezské církve evangelické a. v., Křesťanských sborů a Křesťanského společenství KS-SCh. Předsedou výboru je kazatel Církve bratrské Stanislav Stebel a tajemníkem Vladimír Kšíkal z občanského sdružení Kristus pro každého. Připravovaná satelitní evangelizace ProChrist 2009 ve městě Chemnitz je pokračováním projektu, který začal v roce 1993 v Essenu (hlavní řečník Billy Graham z USA) a pokračoval v roce 1995 (Lipsko), 1997 (Norimberk), 2000 (Brémy), 2003 (opět Essen) a 2006 (Mnichov). Od roku 1995 je vždy hlavním řečníkem Ulrich Parzany. Poslední evangelizace ProChrist v roce 2006 byla vysílána na 1 250 míst s 1,5 miliónem návštěvníků v Německu a v dalších evropských státech. Program byl tlumočen do 20 různých jazyků, v naší zemi se zúčastnili křesťané z více než 80 sborů na 50 přenosových místech. Evangelizace v r. 2009 se uskuteční ve dnech 30.3. -6. 4. 2009 a bude překládána rovněž do češtiny. Bližší informace se nacházejí na www.prochrist.cz.  Ing. Stanislav Stebel, předseda NKV ProChrist



Objednávám předplatné časopisu BRÁNA  pro sebe

 jako dárek*

Adresa, kam bude časopis zasílán: Jméno: ..................................................................................................................... Ulice: ........................................................................................................................ Město: ...................................................................................................................... PSČ: ..............................

Počet ks: .....................................................................

Podpis: ...................................................................................................................... Vychází 10x ročně, 34 Kč, roční předplatné 340 Kč + poštovné dle platného ceníku České pošty Při odběru přes sborové distributory ve sborech CB ušetříte na poštovném - obraťte se na ně! Objednávky zasílejte na adresu: BRÁNA, Soukenická 15, 110 00 Praha nebo e-mailem: [email protected] * Objednáváte-li dárkové předplatné, nezapomeňte k objednávce do obálky nebo e-mailu připojit i svoji adresu, abychom Vám mohli zaslat fakturu.

inform-12-08.indd 4

25.11.2008 20:14:19

Nenáboženský malíř. Vánoce Berlín Pražský Tyrannus Hall. Rozhovor s Miroslavem Radou str. 6. Příběh str. 22. ze sborů str. 30

Recommend Documents