Neměj obavy. Pán po nás nechce nic, co by bylo nad naše síly. (P. MUDr. Ladislav Kubíček)

Ročník 17

Číslo 6

28. 9. 2012

Neměj obavy. Pán po nás nechce nic, co by bylo nad naše síly. (P. MUDr. Ladislav Kubíček)

ROK VÍRY Papež Benedikt XVI. svým apoštolským listem „Porta fidei“ vyhlásil Rok víry, který bude zahájen 11.10. 2012 a potrvá do 24.11.2013 (list je k dispozici na farních webových stránkách). K tomuto rozhodnutí připojuje, krom jiného, i tato slova vysvětlení: Již od samého začátku své služby jsem jako nástupce svatého Petra mluvil o nutnosti znovu objevit cestu víry a s novou intenzitou ukazovat radost a nadšení ze setkání s Kristem. Datum zahájení tohoto Roku víry má připomenout dvě důležitá výročí – 50 let od zahájení II. Vatikánského koncilu, který byl pro církev velkým impulsem a zůstává jím i nadále, a 20 let od vydání Katechismu katolické církve, který je souhrnem bohatství nauky víry církve. Ale nejde jistě jen o připomínku těchto výročí, nýbrž také o pozvání znovu se začíst do dokumentů koncilu a do samotného Katechismu, a tím objevit úžasnou hloubku a krásu křesťanské víry a radost z ní, a to ve společenství církve. Název papežova apoštolského listu „Porta fidei“ je vzat z počátečních slov tohoto listu a stojí za to se alespoň na chvilku zahloubat do úvodu, který sice vyžaduje pozorné a vnímavé čtení, ale za odměnu nabídne úžasnou hloubku v pohledu na víru. Brána k víře (srov. Sk 14, 27), jež uvádí do života ve společenství s Bohem a umožňuje vstup do jeho církve, je pro nás vždy otevřena. Překročit její práh lze tehdy, jestliže se hlásá Boží slovo a srdce se nechá přetvářet proměňující milostí. Vstoupit do této brány

znamená vydat se na cestu, která trvá po celý život. Tato cesta začíná křtem (srov. Řím 6, 4), díky němuž smíme Boha nazývat Otcem, a končí tehdy, když skrze smrt projdeme do věčného života. Ten je plodem zmrtvýchvstání Pána Ježíše, který chtěl darem svého Svatého Ducha přivést všechny ty, kdo v něj uvěří, do své slávy (srov. Jan 17, 22). Vyznávat víru v Trojici – Otce, Syna a Ducha Svatého – znamená věřit v jednoho Boha, který je láska (srov. 1 Jan 4, 8): Otce, jenž v plnosti času poslal svého Syna pro naši spásu, v Ježíše Krista, jenž v tajemství své smrti a zmrtvýchvstání vykoupil svět, a v Ducha Svatého, jenž po staletí vede církev v očekávání slavného Pánova návratu. V naší zemi se zároveň připravujeme oslavit 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu (r. 863) a k tomu má duchovně napomáhat i příprava, která byla dosud ve znamení Roku křtu a Roku biřmování a bude nás čekat Rok Eucharistie. Živá Kristova přítomnost v Eucharistii patří k podstatným pokladům naší víry, a tudíž i tato pozornost může obohatit a prohloubit prožívání víry. Příklad svatých bratří Cyrila a Metoděje je příkladem osobností živé víry. Inspirací pro objevení krásy víry, prohloubení a zakoušení radosti z ní bude jistě dost a jistě i zde platí Ježíšovo „Kdo hledá, nalézá, kdo tluče, tomu bude otevřeno“. Pojďme tedy, prosím, společně i osobně vykročit na tuto cestu. P. Miroslav Strnad

www.faslavicin.cz - PASTÝŘ strana 1-

O NAŠEM POUTNÍM ZÁJEZDU DO LUDR 1.května 2012 se vydalo navštívit nejkrásnější mariánská místa západní Evropy i deset slavičínských poutníků. Cestu jsme zahájili mší svatou v Morkovicích a pokračovali jsme přes Rakousko, Itálii, Francii do Nice, kde jsme strávili první den na Andělské pláži. Nocovali jsme v Antibesu, a protože dvě účastnice zájezdu právě slavily narozeniny, připravili jsme jim hezký večer při harmonice a ani taneční sólo oslavenkyň kolem bazénu nechybělo. Našim průvodcem byl slovenský P. Michal Pitoniak, uherskobrodský děkan P. Josef Pelc, který nám byl i mírným a uklidňujícím otcem. Hlavním organizátorem, duchovním vůdcem a nejvýraznějším článkem celé pouti byl nepřehlédnutelný P. Josef Červenka, díky kterému jsme i každé ráno slavili mši svatou. Poté jsme vyjeli do Avignonu, kde jsme si prohlédli Papežský palác, ve kterém je pohřbeno šest papežů, ale málokdo už dneska ví, že v minulosti trvalo i mnohaleté období, kdy vládli současně tři papeženci, což nebylo moc prospěšné. Cestou do Barcelony jsme rozjímali o tom, zda je pro nás Bůh opravdu nejdůležitější. Město nás přivítalo 60 m vysokou sochou K. Kolumba, kolem které jsme prošli na hlavní třídu La Rambla, jež je jako u nás Václavské náměstí, a Placa de Catalunya, Královské náměstí. Viděli jsme několik domů architekta Antonia Gaudího a jeden jsme si prohlédli i zevnitř. A opravdu působil podivínsky jako sám architekt, o kterém se dodnes přemýšlí, zda byl tak výjimečně nadaný, či nikoliv. Jeho nejznámější chrám „Sagrada Familia“ se začal stavět r. 1882 a vejde se do něho 8 tisíc lidí. Není však stále dokončen, jelikož je financován pouze z darů. Viděli jsme i starý a nový Biskupský palác, Senát, Muzeum i Vajíčko, jako mají v Londýně. Protože korida je ve Španělsku již několik let zakázána, mohli jsme si z její střechy nafotit úžasné snímky Olympijských stadionů a jiných zajímavostí. Další ráno jsme navštívili baštu vzdělávání Montserrat, a protože P. Červenka opravdu celou cestu dbal i o naše vzdělávání, probírali jsme Jonášovo znamení, ve kterém starozákonní prorok Jonáš varoval obyvatele Ninive, aby se obrátili k Hospodinu. I když tak učinili, on sám utekl před Hospodinem, až ho spolkla velryba, ve které tři dny umíral, ale byl osvobozen (předzvěst Kristova třídenního setrvání v hrobě). Montserrat je nádherné místo na jednom z vrcholů Pyrenejí, kde žijí trapisté, kteří tvrdí, že „nedělání dobra je hřích“. Tady nám byl dopřán nádherný zážitek, kdy jsme mohli vyposlechnout zpívanou mši benediktínů. Základem Španělska je Aragonsko a Kastilsko a jeho prvním městem je Zaragoza, která má nyní 1,3 milionu obyvatel a v r. 1640 v ní byla dostavěna „Bazilika na sloupu“, ve které je umístěna černá, 40 m vysoká socha „Madony na sloupu“, kterou v 7. století našli pastýři. A my jsme, tento pátý den našeho putování, měli možnost vidět Madonu v trojím převlečení – v bílém, modrém a červeném. Také jsme si prohlédli katedrálu postavenou na základech mešity, protože tam žije 90 % katolíků. Nočním přejezdem jsme se dostali do Portugalska. Tento stát má 10 milionů obyvatel a za posledních 10 let se tam hodně vybudovalo, avšak na dluh bankám. Po ujetých 1 400 km nás v neděli ráno přivítala Fatima prostou, milou atmosférou, aby se při mezinárodní mši, kterou přenášela i televize, změnila v jedno nádherné, lidské společenství. Potom jsme pěknou a moderní křížovou cestou prošli až ke starým obydlím. Zde před 95 lety žily děti, kterým se v dolině Iria zjevovala Panna Maria. Tyto události jsou hezky popsány v knize „Plná slunce“. V nočním průvodu se svíčkami nesli sochu P. Marie Fatimské i dva z našich poutníků a bylo to pro nás mimořádně dojemné procesí. Sedmý den jsme vyjeli navštívit 70 km vzdálený cisteriácký klášter v městečku Alcobaca. Tento se stavěl 40 roků a byl

dokončen r. 1223. Je 220 m široký, 90 m dlouhý a 18 m vysoký. Spávalo v něm i 100 bratří, ale v r. 1775 ho zničilo zemětřesení. Bočním kaplím chrámu dominují hroby Ines de Castro a krále Pedra. Tito dva se do sebe zamilovali a byli tajně oddáni, a když nechal tchán Inéz zavraždit, nechal manžel její tělo exhumovat a všichni poddaní jí museli políbit ruku. V Nazaré nechali rybáři 110 m vysoko na břehu oceánu postavit hrad s kostelem Panny Marie, odkud je překrásný výhled na Atlantický oceán. Navštívili jsme také klášter sv. Bernarda, kde se nachází jediný obraz s jeho ukamenováním. V Bathalha jsme si prohlédli baziliku P. Marie Vítězné, kterou si postavili na počest vítězství proti Španělům, kdy vyhráli 200 roků svobody. Byli zde pochováni všichni králové, jejich ostatky později převezli do Lisabonu. Ráno pokračovala naše cesta do Santiga de Compostela, kde je hrob sv. Jakuba. Ani deštivé počasí nás neodradilo od prohlídek okolních klášterů, Děkanského a Kardinálského úřadu, Kapituly aj. Bazilika sv. Jakuba je po Římě a Jeruzalémě třetí nejkrásnější na světě. Apoštol přišel až sem šířit křesťanství a pak se vrátil zpět na Golgotu, kde se stal biskupem, ale nakonec mu dal Herodes v Kafarnau setnout hlavu. Pozůstatky převezli zpět do Santiaga a v jeho katedrále je největší kadidlo na světě. Toto místo navštívil i Jiří z Poděbrad a Alois Jirásek o tom napsal v knize „Z Čech až na konec světa“. Devátý den jsme se v ranních hodinách vydali na 1 000 km dlouhou cestu do Lurd. Přes León, který má 150 tisíc obyvatel, je centrem průmyslu a jsou v něm nejkrásnější španělské gotické památky. Na jeho Mokré čtvrti se schází všechno panstvo. Kolem Atlantiku jsme projížděli 300 tisícovým, moderním, fotbalovým San Sebastianem, kde námořníci postavili sochu k „Božskému Srdci“, podobné té v Riu. Tady v řece Oria při přílivu teče voda proti proudu. Večer jsme šťastně dorazili do cíle naší cesty, kde se 7.1.1844 narodila Bernadette Soubirousová. Její rodiče byli příliš důvěřiví a velkorysí, ubohé výnosy mlýna vedly k finančním těžkostem a rodina se musela často stěhovat, třeba do rozpadlé cely „cachat“. Ve 14 letech byla Bernadette slabým a nemocným dítětem. Měla astma a v r. 1855 se nakazila cholerou, ta zastavila její růst. Ve čtvrtek 11.2.1858 šla se sestrou Antoniette a kamarádkou Jeane sbírat dřevo na oheň, vtom zaslechla něco jako poryv větru a uviděla „ženu v bílém“. Pomodlila se s ní růženec, ta pak zmizela. Dívky ale nic neviděly, proto si myslely, že se mýlily. Avšak k jeskyni je táhla nějaká vnitřní síla, a proto se na toto místo vracely od 11.2. – 16.7.1858 a spatřily Svatou Pannu celkem osmnáctkrát. 15.7.1860 Bernadette byla přijata jako učednice do lurdské nemocnice spravované sestrami z Nevers a 30.10.1867 vstoupila jako novicka do kongregace sester z Nevers, kde po 12ti letech stále stíhána astmatickými záchvaty 16.4.1879 zemřela. U milosrdných sester neměla vůbec lehké postavení a jen jednou ji směli navštívit rodiče a duchovní otec Peyramale, který byl známý svou obezřetností a Panně Marii Lurdské začal s veškerou oddaností sloužit až poté, co mu svatá Bernadette odhalila, že paní v bílém je „Neposkvrněné Početí“. Všichni jsme 12.5.2012 měli možnost pokleknout u její rakve a zadívat se na její, do dnešního dne krásně zachovalý, spanilý obličej, a načerpat z tohoto posvátného místa sílu. Dneska už víme, že úsměv Panny Marie patří nám všem a vše, co potřebujeme, je láska, jejíž síla je silnější než zlo, které se nad námi vznáší. V dnešní době potřebujeme více než jindy čerpat sílu ve společenství. Každoročně navštíví Fatimu 4 miliony a Lurdy 6 milionů poutníků. Největší náš dík si zaslouží P. Josef Červenka, který nás 12.5.2012 po půlnoci navrátil všechny spokojené Anna Luková a posílené do každodenní reality.

Při četbě Bible Starý muž přišel za pastorem a říká mu: „Právě jsem už popáté v životě přečetl celou Bibli.“ Pastor se na starého muže podíval a odtušil: „Důležité, pane Jonesi, není, kolikrát jste prošel Bibli, ale kolikrát v životě prošla Bible vámi.“

- PASTÝŘ strana 2 -

Ohlédnutí za prázdninami

DĚTSKÝ DEN NA FARNÍ ZAHRADĚ

Už tradičně uspořádala mládež naší farnosti o prázdninách tábor pro děti „Vojtěch 2012“. Letos jsme se už podruhé vydali na faru do Bratřejova, což je kousek od Vizovic, tedy téměř doma. Bratřejovští farníci budovu fary postupně opravují a zvelebují právě pro účely různých víkendových či táborových akcí. Mohli jsme s potěšením konstatovat, že od minulých prázdnin udělali kus práce, a to především na venkovním přístřešku, pod kterým se pravidelně děje „sycení hladových krků“ a také na protějších hospodářských budovách, které mají v blízké budoucnosti sloužit k ubytování a jiným společenským aktivitám. Kněz zde na faře nepobývá, ale pravidelně na bohoslužby dojíždí z Vizovic. V současnosti je to P. Jindřich Peřina, do července tohoto roku zde působil také P. Jan Kutáč, který právě začátkem července po dlouhé nemoci zemřel. Máme na něho vzpomínku z minulého roku, kdy ještě sloužil mši svatou a moc hezky mluvil právě k dětem. Letos nedělní mši svatou za našeho pobytu sloužil P. Jindřich, který měl radost, že vidí tolik dětí a ve své promluvě se k nim dost často obracel. Do Bratřejova si rodiče svoje ratolesti přivezli osobně, a to už v neděli 29. července. Táborníci se postupně ubytovali, děvčata tentokrát zabrala pouze jednu místnost a chlapci se ubytovali na půdě pod střechou. V neděli k večeru jsme si společně zahráli seznamovací hry. Táborový program se nesl v duchu cestování planetami, jako cestoval Malý princ v Exuperyho knize. Během deseti dnů jsme stihli navštívit například planetu opic, modrou, slušňáků, pohádkovou, indiánskou… Po celou dobu tábora děti soutěžily, a to jak ve skupinách, tak i jednotlivci, hrály různé hry, zažily netradiční olympiádu, tancovaly a zpívaly. V mezičase si mohly vyřezávat z překližky předměty dle vlastních návrhů lupínkovou pilkou, vytvořit krokodýlka z korálků, přáníčko z voskovek, stojánek na fotky a jiné. Táborníci mohli získat i různé „bobříky“ – mlčení, zručnosti, rychlosti,… Nechyběly ani oblíbené Kimovy hry, při kterých mají děti rozeznávat zvuky, vůně, chutě, hmatem poznávat předměty, cvičit paměť a jiné. Neustále dotazovaná stezka odvahy a diskotéka také byly. Večerní uspávání probíhalo se čtením pohádek. Samozřejmostí byla ranní, polední a večerní modlitba a účast na nedělní mši svaté. Každý z táborníků si jistě odvezl domů „kufr“ plný zážitků, které si může připomenout při prohlížení množství fotek. Zbývá mi opět poděkovat těm, kdo se na přípravě a průběhu tábora podíleli, a to všem vedoucím a kuchařce Anežce. Za jejich nezištnou službu jim patří upřímné Pán Bůh zaplať a přání, že se ve zdraví se všemi, jak s dětmi, tak s vedoucími, opět sejdeme příští rok na dalším táboře… A jedno velké poděkování také těm, kteří nás různými způsoby sponzorovali… Jana Adámková

V pátek 29. června, na konci školního roku, se na farní zahradě uskutečnil dětský den. Sešlo se kolem třiceti dětí, pro které maminky a jejich starší dcery nachystaly spoustu soutěží, odměn, občerstvení a večer také táborák. Děti se zúčastnily mše svaté, při které poděkovaly Pánu za přijatá dobrodiní během uplynulého školního roku. Myslím, že se tato akce opravdu vydařila a že se dětem, pro které byla určena, moc líbila. Jen doufám, že nezůstane ojedinělá… Dík patří všem ženám a děvčatům, které ochotně přiložily své ruce k dílu… Upřímné Pán Bůh zaplať. Jana Adámková

RODINA ZÁKLAD STÁTU Svátek svatého Václava je u nás slaven také i jako Svátek státnosti. Rodina by měla být základem státu. Vidíme, že v dnešní době je rodina znevažována a není podporována v té míře, jak by měla. Když jsem si četla zářijový Slavičínský zpravodaj a četla jsem společenskou rubriku, přímo mě šokoval údaj o narození dětí. Ze sedmi narozených dětí bylo jen jediné dítě, které se narodilo manželům. Tento údaj mě hluboce zasáhl do srdce. Co se stalo s našim národem? To, co dříve bylo potupou, je dnes zcela normální. Vždyť v Písmu stojí: „Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh.“ (Žd 13,4) Kde jsme udělali chybu? Naše děti netrpí nouzí, snažíme se o to, aby se měli co nejlépe. Ale je to pro ně to nejlepší? Možná, že v blahobytu zapomínáme na Boha, často si myslíme, že všechno jsme si vydobyli sami svými schopnostmi a zapomínáme, že všechno je Boží dar. Proč se toto děje? Protože jsme opustili Boha! Svatý Pavel v listu Římanům 1,21-25 píše: „Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu, ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli do bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka… Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli – on budiž veleben navěky! Amen.“ Nevzdali jsme Bohu čest a nebyli jsme mu vděční. Jeremjáš 2,13 říká: „Dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží.“ Budujeme vztahy bez Boha, to jsou ty rozpukané cisterny, mnohdy nám záleží jen na tom, abychom se měli lépe. O všem si chceme rozhodovat sami a toto jsou výsledky našeho snažení. Žalm 127,1-2 říká: „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí vrátný.“ Pamatuji, že dříve většinou v každém domě viselo nade dveřmi „požehnání“, a na něm byl takový nebo podobný nápis: „Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání.“ Také většina prací se začínala slovy: s Boží pomocí dejme se do toho. Ano Bůh chce s námi být v každé situaci, jen ho musíme do všeho přizvat, protože on nám ve své lásce dal takovou svobodu, že se můžeme rozhodnout pro život

Co vás sžírá? Neapolský záliv v Itálii je domovem medúz a pestrobarevných mořských měkkýšů. Když je tento měkkýš ještě malý, občas ho medúza spolkne a on putuje do jejího zažívacího traktu. Chrání jej však krunýř, a tak ho medúza nemůže strávit. Měkkýš se tam pevně přilepí a začne medúzu rozežírat zevnitř. Když doroste do plné velikosti, je již celá medúza sežraná. Kdyby to byl zločin, dalo by se to nazvat „tunelování“. Mnozí z nás jsou jako medúzy a máme své měkkýše, kteří nás užírají zevnitř. Takovým naším měkkýšem může být alkohol, hněv, nejistota, deprese, starosti, chamtivost a tak dále. Postupně v nás roste a hlodá. Uvnitř nás to bouří a nakonec jsme zcela stráveni. Takže – co sžírá vás? - PASTÝŘ strana 3 -

s Bohem, nebo bez něj. I když Bůh nás nepřestává hledat a stále na nás čeká, jako na návrat ztraceného syna. Boží slovo nám zaslibuje: Žalm 128,1-4 „Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách! Co rukama vytěžíš, budeš i jíst. Blaze tobě, bude s tebou dobře. Tvá žena bude jak plodná réva uvnitř tvého domu, tvoji synové jak olivové ratolesti kolem tvého stolu. Hle, jak bývá požehnáno muži, jenž se bojí Hospodina.“ A tak nezbývá než uznat svůj hřích, neříkat si, my jsme ti spravedliví, ale pokořit se a spolu s Davidem volat: Žalm 51; „Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od hříchu! Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále. Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích… Ano, smiluj se nad námi, Bože, smiluj se i nad našimi dětmi! Často si říkám, co bude z těch dětí, které rostou v neúplných rodinách, které mají už kolikátého tatínka nebo maminku, budou tyto děti schopné žít v dobré rodině? Také mnohdy je toto příčina toho, že se nedokážou rozhodnout pro trvalý vztah a manželství, protože jejich rodiče se rozvedli, tak proč uzavírat manželství. Děti, které nezakusily lásku otcovu, těžko uvěří v lásku milujícího nebeského Otce. Nepřestávám Bohu děkovat za svoje rodiče, kteří už sice nežijí, ale dali nám svým životem dobrý příklad. Nedali nám hmotné statky, ale dali nám vzájemnou lásku, učili nás, abychom se navzájem milovali a navzájem si pomáhali. Naučili nás odpouštět jeden druhému, maminka vždycky říkala: slunko ať nezapadá nad vašim hněvem. Byli vždy ochotni každému pomoci a dokázali hospodařit s málem. Učili nás skromnosti. Vzpomínám si na dobu, kdy maminka už nemohla pracovat, a když jsem ji přišla navštívit, našla jsem ji většinou s růžencem v ruce, nepřestávala se za nás modlit. Nikdy se nemíchala mezi nás a manžele, ale vím, že když viděla mezi námi problém, mluvila o něm s Bohem, modlila se za nás. Také říkala, když chceš dostat dobrého manžela, musíš se za něho modlit. Manžel vymodlený je něco jiného, než manžel ulovený. Proto je na nás, abychom se nepřestali modlit za naše rodiny. Modlit se za naše děti a také především za manžela. Když se mi dostala do ruky knížka „Síla manželčiny modlitby“, velice mě oslovila. I když jsme uzavřeli manželství před Bohem, není to záruka, že bude dobré, musíme o ně pečovat. A jako se dříve staraly ženy o oheň, aby nevyhasl, tak i dnes je povinností ženy starat se o teplo rodinného krbu, když nebudeme přikládat, oheň uhasne. Nestačí láska, která byla na počátku manželství, počáteční zamilovanost neviděla chyby, které máme. Tak jako my nejsme dokonalé, tak také nejsou dokonalí naši manželé. Mnohdy se dokážeme vzájemně zraňovat. Můžeme se postavit proti negativním vlivům v našem manželském svazku a být si vědomi toho, že nám k tomu Bůh dal autoritu ve svém jménu. V Ježíšově jménu máte moc zastavit zlo a povolit vstup dobru. Můžete vydat Bohu v modlitbě cokoli, co svazuje vašeho manžela a modlit se za to, aby byl osvobozen. Abychom spatřily dobré výsledky, naše srdce musí být čisté před Bohem. Proto musí modlitba za manžela začít modlitbou za jeho ženu. Pokud jste v postoji zloby, hněvu, neodpuštění, nesouhlasu s Bohem, i když k tomu máte pádný důvod, bude obtížné rozpoznat vyslyšení vašich modliteb. Pokud tyto pocity dokážete odevzdat Bohu v naprosté upřímnosti a poté se oddat modlitbám, může se změnit vaše manželství. Mnohdy se modlíme: „Změň ho, Pane.“ Trvalo mi několik let, než jsem přišla na to, že můj manžel se nikdy nepřizpůsobí mým představám, zjistila jsem, že ho nemohu změnit vůbec. Začala jsem přicházet k Bohu s tím, co mě trápilo, a teprve pak jsem začala vidět nějaké posuny. A ty se neděly tak, jak jsem si to představovala. Já jsem byla tou, na které Bůh pracoval první. Mé srdce muselo být obměkčeno, pokořeno, zformováno…, než se Bůh mohl pustit do práce na mém manželovi. Nemohla jsem jít k Bohu a očekávat odpověď na modlitby, pokud jsem v mysli uchovávala stav neodpuštění, hořkosti nebo zášti. Věděla jsem, že se musím modlit Boží oblíbenou modlitbu: „Změň mě, Pane!“ Celý tento požadavek je zvláště obtížný, pokud máte pocit, že se

váš muž vůči vám provinil nelaskavostí, n e d o s t a t k e m ú c t y, n e v š í m a v o s t í , nezodpovědností, nevěrou, krutostí, zneužitím, či vás opustil. Ale Bůh považuje hříchy jako neodpuštění, zlobu, nenávist, sebelítost, nelaskavost a pomstychtivost za stejně závažné jako jiné. Vyznejte je tedy a poproste Boha, aby vás osvobodil od všeho, co není z něj. Jeden z největších darů, které můžete svému muži dát, je vaše úplnost. „Proměň mě, Pane!“ Umírání sama sobě vždycky bolí. Zvláště, jste-li přesvědčena, že ten druhý potřebuje změnu víc než vy. Ale tento druh bolesti vede k životu. Bůh může vzkřísit i to „nejmrtvější“ manželství, ale je třeba se před ním pokořit a toužit žít jeho způsobem – v odpuštění, laskavosti a lásce. Když se modlíme za druhou osobu, stane se něco úžasného v našem srdci. Tvrdost se rozpustí. Získáme schopnost dostat se ze zranění a odpustit. Nakonec zjistíme, že milujeme toho člověka, za kterého se modlíme. To je zázrak! Stává se proto, že když se modlíme, vstupujeme do Boží přítomnosti a on nás plní svým Duchem lásky. Když se budete modlit za svého manžela, ve vašem srdci k němu poroste Boží láska. Modlitba: Pane, pomoz mi být dobrou manželkou. Uvědomuji si, že jí nedokážu být bez tvé pomoci. Vezmi mé sobectví, netrpělivost a vznětlivost a proměň je v laskavost, trpělivost a ochotu vše snášet. Vezmi mé staré návyky, reakce, hrubou domýšlivost a postoj sebeobrany a učiň mě trpělivou, laskavou, dobrou, věrnou, jemnou a sebeovládající se. Vezmi tvrdost mého srdce a dej mi nové srdce a stvoř ve mně svou lásku, pokoj a radost. Nejsem schopna učinit se lepší, než jsem. Jen ty mě můžeš změnit. Ukaž mi, kde je v mém srdci hřích, zvláště co se týče mého muže. Vyznávám situace, kdy jsem neměla lásku, byla kritická, rozzlobená, otrávená, bez úcty a odpuštění vůči svému manželovi. Pomoz mi odložit všechna zranění, zlost nebo zklamání, která cítím, a odpustit mu tak, jak to děláš ty – úplně a dokonale, bez ohlížení zpět. Učiň mě v našem manželství nástrojem smíření, pokoje a uzdravení. Dej nám schopnost dobře komunikovat a zachraň nás z prahu oddělení, kde začíná realita rozvodu. Učiň mě pomocnicí mého muže, jeho společníkem, zastáncem, přítelem a podporou. Pomoz mi vytvořit pokojný, klidný a bezpečný domov, kam se bude rád vracet. Nauč mě, jak o sebe dbát a zůstat pro něj přitažlivou. Vybuduj ze mne tvořivou a sebevědomou ženu, o které může s hrdostí říct, že je jeho manželka. Pokládám svá očekávání u tvého kříže. Uvolňuji svého muže z břemene naplnění mých potřeb v oblastech, kde bych měla hledat naplnění u tebe. Pomoz mi ho přijmout takového, jaký je, a nesnažit se ho změnit. Ponechávám všechny změny, které musí nastat, ve tvých rukou a přijímám, že ani jeden z nás není a nikdy nebude dokonalý. Jenom ty, Pane, jsi dokonalý, a proto spoléhám na tebe, že nás budeš zdokonalovat. Nauč mě, jak se modlit za svého manžela, a učiň mé modlitby opravdovým jazykem lásky. Kde láska odumřela, vytvoř novou. Ukaž mi, co bezpodmínečná láska opravdu znamená a jak ji vyjadřovat, aby bylo snadné ji vnímat. Vnes mezi nás jednotu tak, abychom se na všem shodli. Kéž nám Bůh dá, abychom smýšleli podle vůle Krista Ježíše. Učiň mě novým člověkem, Pane. Pomoz mi vidět ho novýma očima, s novým uznáním, novou láskou, novým soucitem a novým přijetím. „Věřte, že všechno, oč v modlitbě prosíte, jste už dostali, a budete to mít. A kdykoli se postavíte k modlitbě, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i vám odpustil nebeský Otec vaše poklesky.“ (Mk 11,24-25) Použity úryvky z knihy Síla manželčiny modlitby. Ludmila Dulíková

Ve špatném vlaku Průvodčí začal jednoho rána štípat lístky a hned u prvního cestujícího zjistil, že má jízdenku na jiný vlak. „Je mi líto, pane,“ oznámil mu průvodčí, „ale sedíte ve špatném vlaku. Budete muset na příští stanici přestoupit.“ Zkontroloval několik dalších lístků a zjistil, že i všichni ostatní cestující mají nesprávné jízdenky. Připadalo mu divné, že tolik lidí udělalo stejnou chybu. Potom se dovtípil. To on, průvodčí, je ve špatném vlaku! - PASTÝŘ strana 4 -

Pod ochranou anděla strážného Při svém povolání jezdil Josef často na kole po celém blízkém i vzdálenějším okolí. Často se navracel domů i v noci. Tak se jednou opět vracel domů v noci. Měsíc krásně svítil. Už jen vyjet na kopec a sjet z kopce a bude doma – když vtom ucítil, že mu praskla duše na kole. Slezl z kola – naštěstí byl na mýtince měsícem pěkně ozářené – a dal se do opravy. Zalepil díru, nasadil kolo a zbývalo už jen kolo napumpovat. Dal se do toho. Vtom uslyšel ostrý, nekompromisní hlas: „Pozdrav!“ Tomuto hlasu nebylo možno odporovat. Uviděl před sebou postavu a pozdravil: „Dobrý večer.“ Už několik nocí číhal myslivec na divočáka. Dnes jej snad už dostane. Vyšel do míst, kde se divočák zdržoval. Došel k mýtince u silnice, pěkně měsícem osvětlené. Tady jej nemůže minout. A uviděl: na mýtince se něco zvedalo a zase klesalo – to bude on, divočák. Asi sbírá bukvice. Nemůže minout. Zvedl pušku, zamířil – a vtom uslyšel: „Dobrý večer.“ Ruka s puškou mu klesla a chvěl se na celém těle. Byl to člověk. V prožité hrůze zvolal: „Člověče, kdybyste nebyl pozdravil, byl byste teď mrtvý.“ Když je na vesnici svatba, je to slavnost pro celou vesnici – zvláště tehdy, když hospodský vdává dceru. A jaký to byl rej pro děti! Rodina-nerodina, všechny společně se na dvoře pletly kuchařkám pod nohy. Když už je to omrzelo, navrhla Božka všem: „Budeme si hrát na schovávanou.“ Jednohlasně přijato. Božka s Mařenkou se domluvily: „Schováme se do sklepa za bečky.“ A šly. Mařenka konstatovala: „Ale tady je světlo, tady nás najdou. Schováme se za dveře. Tam je tma.“ Božka nechtěla, ale Mařenka šla. Najednou Božka uslyší: „Žbluňk!“ Vykřikne: „Fuj! Žaba!“ a uteče. Za dveřmi byla tma. Ale byla tam také studna, o které Mařenka nevěděla – až teď, když do ní spadla. Mařenka se nebála. Byla klidná a bezstarostná. Pak ucítila, jakoby k ní někdo přistoupil. A ozval se hlas: „Bojíš se?“ Odpověděla: „Nebojím. Však je se mnou.“ - „Kdo?“ - „Nevím.“ Byl to někdo, s kým měla velký pocit jistoty. Někdo, komu na ní záleží, kdo ji má rád, kdo ji chrání. Chvíli nebylo nic. Potom znovu: „Bojíš se?“ - „Nebojím. Však je se mnou.“ - „Kdo?“ „Nevím.“ A usilovně přemýšlela, kdo to může být. Cítila jeho přítomnost. Cítila se v bezpečí. Je to někdo, komu na ní moc záleží, kdo ji má velmi rád, kdo ji chrání. (Poznámka: Mařenka už začala chodit do školy a Božka byla o rok starší). A zase nebylo nic. Pak se hlas zeptal: „Potřebuješ dýchat?“ Mařenka se usmála a řekla: „Nepotřebuji.“ A bylo jí to divné: je ve vodě a dýchat nepotřebuje. A zase klid. Když s ní nemluvil, ani jeho přítomnost necítila. Tu ucítila vždy, když s ní mluvil. Hlas byl jasný, klidný, zřetelný. Vždycky, než se ozval, zdálo se jí, že uběhlo snad pět minut. Hlas se znovu ozval: „Dávej dobrý pozor.“ Ucítila, jako kdyby jí někdo stiskl pravou ruko v zápěstí a v lokti a ruku ohnul. Přitom řekl: „Tuto ruku” - a teď uviděla šedé desky a ucítila, jak se loktem o ně opírá – hlas pokračoval: „o desky, fest!“ (pozn.: pevně!). Přitom cítila, jak se loktem opírá o desky. A opět ticho. Po chvíli se to znovu opakovalo. Mařenka necítila dlouhý čas. Bylo jí dobře. Hlas se znovu ozval: „Tuto ruku“ - a ucítila, jako by někdo stál proti ní a chytl ji za prsty levé ruky, ohnul je – a teď viděla dva velké kameny a pod nimi škvíru. Kameny jako by byly ozářeny fosforeskujícím světlem, díra byla tmavá. Cítila silný tlak na

konci prstů, jako by na nich visela – a uslyšela upozornění: „Fest!“ A zase klid. Po chvilce se to opakovalo. Klid trval dost dlouho. Pak ucítila blízkost někoho. A uslyšela důrazný hlas: „Dávej dobrý pozor!“ A teď se všechno znovu zopakovalo. Ale Mařenka, místo aby vděčně poslouchala, jen odsekla: „Co su malé děcko, abych si to nezapamatovala? Stačí mně to jednúc, né tolikráť opakovat,“ - tolik měla „rozumu“. Pak malá chvilka volna – jen malá – a hup! byla nad vodou. A teď honem! Ruku o desky, fest. Ty desky byly přesně takové, jak je ve studni viděla – dříve o nich nevěděla. Loktem se o ně opřela. A pak druhou ruku – kameny byly sice takové, jak je ve vodě viděla, ale tmavé. Žádné světlo. „A co když mne v té díře něco štípne? Já se bojím.“ Měla poslechnout radu – jistě nevedla ke zlému. Zoufale vykřikla: „Co teď? Řekni mně! Co mám dělat?“ Ale jen bezradně naslouchala. Hlas neříkal nic. Až najednou rozkaz: „Honem!“ -a Mařenka „honem“ bez dalšího rozmýšlení strčila ruku do škvíry – ale hrůza! - v té chvíli ji voda táhla zpět do studny, a to tak velkou silou, že se nemohla udržet. Síly jí nestačily, jen vůle ji držela. Začala prosit: „Prosím tě, pomoz mi. Já se neudržím. Lituji toho, že jsem byla neposlušná, že jsem tě neuposlechla.“ Uvědomila si, jak lehko by z vody vylezla, kdyby byla poslechla. Ale za neposlušnost, za tu pýchu ve vodě, si to zasloužila. Ale „neznámý“ ji přesto na holičkách nenechal. Ještě se o ni postaral. Cítila k němu velkou vděčnost. Znovu prosila, ať ji drží, že už nemá sil. Zdálo se jí to hrozně dlouho, ale tíha vody slábla a ona se z vody vysoukala. Trochu si odpočinula, ale nepřestala prosit za odpuštění a děkovat za pomoc. Když se pan hostinský dověděl, co se stalo, dal studnu zasypat. V dalším příběhu budu citovat slova zúčastněné, ale nebudu uvádět místo, kde se to stalo. Měli jsme motorku Maneta, na kterém jsem jezdila. Jednou, když jsem po práci jela domů, řekla jsem si: „A teď to roztůruji, co se dá.“ Tam, kde jsem jela, byla křižovatka do pravého úhlu, nepřehledná a dost úzká. Nejprve jsem si řekla: „A co když něco pojede?“ Ale pak jsem to odbyla: „Však pokaždé něco nejede.“ A zatáčela jsem ke křižovatce. Byla jsem pár metrů od křižovatky, když na mne někdo důrazně zakřičel: „Stáhni plyn!“ Byl to takový rozkaz, že jsem musela okamžitě poslechnout. Po páru krocích se motor zastavil. A v tu chvíli vyjel přes celou silnici autobus. Krve by se ve mně nedořezal. Pár kroků a byla bych pod autobusem, nebo v nejlepším případě na vysoké betonové zdi, která lemovala roh křižovatky. Nebyla jsem schopna žádného pohybu. S velkým vypětím jsem se dostala ke kraji silnice. Autobus přejel a já jsem se ohlížela po tom dobrodinci, který na mne zavolal. Ale silnice byla prázdná, ani v oknech nikdo. A přece na mne někdo křičel. Někdo mne hlídal. Všechny uvedené události se staly cca před 75 lety zde v našem nejbližším okolí lidem mně velmi dobře známým, kteří mně podali svědectví. Jsou to příběhy pravdivé, které se skutečně staly a staly se tak, jak je zde uvádím – bez jakéhokoliv přikrašlování. Krásným obrázkem, jak nás anděl strážný chrání a doprovází po celý náš život, jen když jsme ochotni naslouchat jeho hlasu, je nedávno vysílaná pohádka „Pohádka o splněných přáních“. Je to příběh smyšlený – ale pravdivý. Ďábel skutečně k člověku nemá žádné moci, jestliže mu to člověk sám nedovolí, jestliže sám neodmítne jeho přístup k sobě. A chybí-li nám síly,

Základní pravda Jeden skautský vedoucí vždy připomínal svému oddílu: „V lese jsme jen hosté na návštěvě u zvířat, stromů a dalších rostlin.“ Toto přirovnání se mi líbí. Kultivovaný člověk se chová velmi ohleduplně k nábytku a vybavení domu, kam je pozván. Zachází s předměty v něm s mnohem větší opatrností než se svými vlastními. Podobně i my, hosté Boží, jsme vázáni zdvořilostí pečovat o zdroje na Bohem stvořené, dobré Zemi – o lesy, půdu, vodu, ropu – abychom po sobě do budoucna zanechali zemi ještě bohatší, než jsme ji měli my. Někdy se chováme, jako by pozemské zdroje byly nevyčerpatelné a zcela naše. Ale není tomu tak! „Pánu náleží země i všechno, co je na ní“ (1 Kor 10, 26). Nezapomeňme na tuto základní pravdu. - PASTÝŘ strana 5 -

abychom „tělo, svět a ďábla přemáhali“, je na nás, abychom se obrátili na pomoc k andělu strážnému a „na jeho vnuknutí dávali pozor“. On nám bude vždy radit dobře. Bůh ví, že člověk je tvor slabý. Proto dříve, než stvořil pozemské tvorstvo a člověka, stvořil nejdříve anděly. A každému člověku dal svého anděla strážného, který je mu nejlepším přítelem a doprovází ho po všech jeho cestách po celý život. A chrání ho nejen od tělesného, hmotného nebezpečí, ale i od nebezpečí duchovního. Víme, že někteří andělé zpychli a vzbouřili se proti Bohu. Za to byli od Boha odvrženi. Ze zášti se teď snaží odtrhnout také člověka od Boha. I proti těm nás andělé strážní chrání. A přitom tito zlí duchové, než se dopustili vzpoury, prožívali v Boží přítomnosti blažený život. (Lucifer – česky znamená „Nositel světla“). Tak hrozná je pýcha a tak hluboko dokáže člověka (i anděla) srazit! Zda existují andělé? O nich čteme v Písmu svatém mnohokrát. O ďáblovi i andělech čteme už v prvých knihách Mojžíšových (Zákon). V Novém zákoně o nich čteme v celém jeho rozsahu. Anděl Gabriel zvěstoval Zachariášovi a Alžbětě narození Jana Křtitele, Panně Marii zvěstoval, že se stane matkou Vykupitele, pastýřům na pastvě v Betlémě zvěstovali andělé „velkou radost“, Ježíše na poušti andělé obsluhovali, u prázdného Ježíšova hrobu hlásili Ježíšovo zmrtvýchvstání, při Ježíšově odchodu do nebe oznámili jeho budoucí příchod, Petra osvobodil anděl z vězení, … Ježíš také často mluvil o andělech. Mt 18,10: „Varujte se, abyste nikým z těchto nepatrných nepohrdli. Říkám vám: Jejich andělé v nebi hledí na tvář mého nebeského Otce.“ Mt 22, 30: „Při vzkříšení se lidé nebudou ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi.“ Mt 24, 36: „O tom dni a té hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom sám Otec.“ Mt 25, 31: „Až přijde Syn člověka ve slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn … „ Mk 12, 25: „Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou

se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi.“ Mk 13, 27: „Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran … “ Lk 12, 8-9: „Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i Syn člověka se přizná před Božími anděly …“ Lk 20, 36: „Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovni andělům a jsou syny Božími.“ Jistě každý z nás už zažil událost, kdy mu přinesl pomoc anděl strážný, nebo aspoň takový příběh četl. V těchto příbězích jsem vám chtěl ukázat, jak mocná je pomoc anděla strážného, jak nás má anděl strážný rád a bdí nad námi, jak také my k němu máme mít lásku jako k nejlepšímu příteli a jak se nevyplácí nedbat pokynů anděla strážného. „Anděl“, přeloženo do češtiny, znamená „Posel“ nebo „Posel Boží“. Ve Slovníku naučném je o něm psáno: „Je to vyšší duch, nadaný silou rozumu a vůle, nad člověka daleko vynikající.“ Podle filosofie je jakýmsi středním členem mezi člověkem a Bohem. Podle Nového zákona je anděl nositelem všech radostných zpráv pro člověka. Katolická církev má velkou úctu k andělům. Proto jim zasvětila dva svátky v roce: 29. září je svátek sv. andělů Michaela, Gabriela a Rafaela a 2. října je svátek všech andělů strážných. Navíc jsou svátky v roce spojené se službou andělů, např. Zvěstování Páně (anděl Gabriel zvěstoval Panně Marii početí Ježíše). Milí přátelé, sami posuďte, jak krásné a dobré je mít anděla strážného za svého přítele. Je krásné přání, krásnější než přání zdraví nebo všeho nejlepšího ke svátku, přát a prosit: „Odporoučím tě do ochrany anděla strážného.“ A své přátelství projevujme častou modlitbou: „Anděle Boží, strážce můj ...“ a dbejme všech pokynů, které tato modlitba obsahuje.

Novinky ve farní knihovně

blahoslavenstvími ukazuje, jak se nám každé prožité blahoslavenství může stát radostí a učinit nás šťastnými.

Bratr John z Taizé: Setkání u studny. Setkání Ježíše a samařské ženy u studny je tady představeno jako událost, jejíž důsledky mají význam pro celý svět. Bruno Ferrero: Deset slov o víře. Kniha rozebírá důvody, proč má smysl být křesťanem. Joanne Mosleyová: Edita Steinová jako žena modlitby. Autorka nám přibližuje vnitřní život Edity Steinové. Moudrost Silvána z Athosu. Je to mnich a světec ruského pravoslaví, jehož hluboká víra má moc oslovovat lidská srdce a uvádět je do Božích tajemství. Benedikt XVI.: Světlo světa. Rozhovor s papežem Benediktem XVI. o aktuálních otázkách našeho současného světa, Církve Kristovy a znamení doby. Bertrand Georges: Umění rozlišovat. Kniha přináší jasné a konkrétní klíče k tomu, abychom si dokázali ujasnit své priority a postupně dokázali rozlišovat skutečné dobro od zdánlivého dobra. Vojtěch Kodet: Hledám tvou tvář. Kratičká zamyšlení nad biblickými texty. Raniero Cantalamessa: Osm kroků ke štěstí. Otec Raniero nám ve svých úvahách nad Ježíšovými

Ing. Antonín Novák

Gary Chapman: Příběhy lásky, které se skutečně staly. Láska podle autora není v první řadě to, co říkáme nebo co cítíme. Láska znamená jednání a je to volba, kterou musíme udělat. Joseph Spillmann: Oběť zpovědního tajemství. U místního faráře se někdo vyzpovídá z vraždy. Sám kněz upadne do podezření, že je vrahem. Podle skutečné události. Wm. Paul Young: Chatrč. Román, který vykresluje srozumitelným obrazem Boha, soucitného tváří v tvář velkému zlu. Elias Vella: Uzdrav mě Pane. Uzdravení jako setkání s Boží láskou. Skutečné uzdravení spočívá ve víře v Ježíše Krista a v životě s ním. Půjčovní doba je každou středu od 9.00-16.30 hodin na faře. Mgr. Marie Fojtíková - knihovník

Voda na kameni Voda je svou podstatou jemná, tak jako kámen je pevný. Ale když nad kamenem visí láhev a voda z ní kape – pěkně kapka po kapce – postupem času vymele v kameni díru. Stejně tak je tomu se slovem Božím. Je jemné, zatímco naše srdce jsou tvrdá. Přesto však člověk, který naslouchá Božímu slovu, umožňuje svému tvrdému srdci, aby se otevřelo milosti Boží. - PASTÝŘ strana 6 -

Oblékáme Boží výzbroj se svatým Václavem Ke každé části zbroje patří sousloví, které je třeba správně doplnit do prázdných míst v textu s biblickým citátem z listu sv. Pavla Efezským. Poté můžete nalepit zbroj na postavu sv. Václava a vybarvit. „Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Stůjte opásáni kolem beder …………., obrněni pancířem …………….., obuti k pohotové …………. ……………….. pokoje a vždycky se štítem ………, jímž byste uhasili všechny …………… …………… toho Zlého. Přijměte také přilbu ………….. a meč Ducha, jímž je ……………. ……………..“

Svatý Václav Václav se narodil kolem roku 907 jako syn českého knížete Vratislava z rodu Přemyslovců. Byl vychováván svojí babičkou Ludmilou v křesťanském duchu. Křesťanství však nebylo tehdy v české zemi ještě příliš zakořeněno. Václavova matka Drahomíra těžce nesla to, jak babička vnuka vychovává. Sama byla sice též křesťanka, ale chtěla mít vliv v zemi a nechtěla, aby jej měla její tchýně. Když bylo Václavovi kolem patnácti let, zemřel mu otec. Václav byl jeho právoplatným nástupcem, ale protože ještě nebyl plnoletý, ujala se vlády Drahomíra. Začala vyhánět kněze, kteří se v zemi usadili se svolením jejího muže, nechala bořit nově vybudované kostely. Chtěla mít v zemi vliv a bála se, že ji její tchýně může o moc připravit. Kvůli své politice se proto s Ludmilou dostávala do stále větších sporů a nakonec ji nechala zavraždit najatými vrahy. Když však Ludmilu pochovali, Drahomíra svých činů litovala a nad Ludmiliným hrobem nechala vystavět kostel. Když Václav dospěl, usedl na knížecí stolec sám. Podezříval Drahomíru z toho, že chystá úklady také proti němu, a vyhnal ji. Mladý kníže přivedl do země kněze a obnovil zničené kostely. Svým vlastním příkladem trpělivě přiváděl lidi k Bohu a lidé ho ctili. Byl velmi mírný, zbožný a spravedlivý. Vykupoval otroky z otroctví. Nechtěl, aby lidé byli popravováni, a snažil se tomu zabraňovat. Staral se o vdovy a sirotky. Nakonec se smířil i se svojí matkou a přivedl ji zpět ke dvoru. Možná však právě jeho mírnost mu byla osudná. Jeho bratr Boleslav totiž mezitím spřádal plány, jak uchvátit moc v Čechách pro sebe. 27. září 929 pozval Václava k sobě na návštěvu u příležitosti slavné mše svaté na památku svatých Kosmy a Damiána, kterým byl zasvěcen chrám ve Staré Boleslavi. Dobře věděl, že zbožný Václav takové pozvání neodmítne. Ačkoliv byl Václav patrně varován, zůstal na hostině u svého bratra i přes noc. V pondělí 28. září byl napaden bratrem a jeho ozbrojenci, právě když

šel do kostela na ranní bohoslužbu. Před chrámovými dveřmi byl ubit k smrti. Lid Václava oplakával a nikdy na něj nezapomněl. Na jeho hrobě se stalo mnoho zázraků. Nakonec i Boleslav vyjádřil svému bratrovi posmrtně úctu a přenesl jeho ostatky na Pražský hrad, kde nechal Václava pohřbít. Jeho nynější hrob v chrámu svatého Víta v Praze je dodnes hojně navštěvován. čerpáno z Velké knihy o svatých

Ať to udělá ten druhý Čtyři bratři se rozhodli uspořádat večírek na oslavu svého nového společného podniku. Jelikož víno bylo dosti drahé, domluvili se, že každý koupí stejné množství a pak slijí víno dohromady do velkého džbánu. Jednoho z bratří napadlo, že by mohl ušetřit, kdyby místo vína přinesl vodu. „Ve společném džbánu si toho nikdo ani nevšimne,“ uvažoval. Ale když se pak na večírku rozlévalo víno, ukázalo se, že to není víno, ale čistá voda. Všichni čtyři bratři smýšleli stejně – jak co nejvíc ušetřit. Každý z nich si řekl: „Ať to udělá ten druhý!“ - PASTÝŘ strana 7 -

… A NĚCO PRO ROZVESELENÍ … Manžel byl řadu měsíců v bezvědomí, z něhož se chvilkami probíral. Jeho věrná manželka proseděla celé dny u nemocničního lůžka. Při jednom pobuzení ji opět spatřil a řekl jí: „Ve všech těžkých chvílích jsi byla se mnou. Když mě vyhodili z práce, byla jsi mi oporou. Když jsem začal podnikat a zkrachoval jsem, byla jsi u toho. Když mě postřelili, stála jsi vedle mě. Když jsme přišli o dům, neopustila jsi mě. Když jsem začal mít zdravotní problémy, i tehdy jsi byla po mém boku. Víš, co to znamená?“ „Copak miláčku?“ „Nosíš mi smůlu!“ Sherlock Holmes a Dr. Watson si vyjeli na dva dny do přírody. Uložili se na noc a za chvíli Holmes povídá: „Watsone, podívejte se nad sebe a povězte mi, co vidíte.“ Watson: „Vidím milióny a milióny hvězd.“ Holmes: „A co vám to říká?“ Watson: „Z astronomického hlediska mi to říká, že jsou tam milióny galaxií a možná miliardy planet. Z teologického hlediska mi to říká, že Bůh je mocný a my jsme malí a bezvýznamní. Z meteorologického hlediska budeme mít zítra krásný den. A co to říká vám?“ Holmes: „Mně to říká, že nám někdo ukradl stan.“ Dvě myšky utíkají zoufale před liškou a najdou útočiště v jeskyni s uzoučkým vchodem. Když se rozkoukají, podívá se jedna nahoru a vidí tam viset spoustu netopýrů. Šťouchne do kamarádky: „Koukej, andělíčci.“ Profesor zkouší ze zoologie: „Co je to za ptáka?“ a ukáže ze zakrytého tvora jen nohy. „Nevím,“ odpovídá student. „Tak je to za pět, jak se jmenujete?“ konstatuje profesor. Student si vyhrne nohavice a říká: „Můžete také hádat!“ Student skládá zkoušky. Profesor se ptá: „Co nejvíc způsobuje pocení u člověka?“ „Vaše otázky,“ odpovídá student. „Tati, přeložili mě do zvláštní školy.“ „Výborně, synku, když na to máš, tak studuj.“ Internetový zdroj: www.vtipy.net

PĚŠÍ POUŤ NA SV. HOSTÝN 2012 Rok se s rokem sešel a my jsme se 13. července opět ocitli v šest hodin ráno v brumovském kostele, abychom tady mší svatou zahájili pěší pouť na Svatý Hostýn. Pro brumovské farníky je to už mnoholetá záležitost a zkušenost, my, slavičínští, jsme se z Brumova pěšky na Hostýn vydali letos teprve nebo už potřetí. Tento rok nás ze Slavičína putovalo šest, v sobotu se k nám ve Slušovicích připojili další čtyři naši poutníci. Úvodní mši svatou v Brumově sloužil P. Grzegorz Tanderys MIC, který nás osobně na této cestě duchovně doprovázel. Svou veselou myslí a vtipem dokázal tuto pouť zpestřit a zpříjemnit, nabídl i možnost svátosti smíření během putování. A tak jsme přes Hložec, Vlachovice, Újezd, Chladnou studnu u Vizovic a Vizovice došli první den, za jemného deštivého počasí, až do Slušovic, kde jsme přespali a druhý den přes Hrobice, Kašavu a Hvozdnou pokračovali až na Svatý Hostýn. V sobotu už nás provázelo krásné počasí až do cíle cesty. Nic nenahradí ten úžasný pocit, když po tak namáhavé cestě stoupáme hostýnskými schody, za zpěvu mariánské písně, až k chrámu a v něm na kolenou modlitbou děkujeme za to, že jsme šťastně doputovali. V pozdních odpoledních hodinách, po ubytování se v poutním domě a načerpání sil, jsme společně slavili v kapli mši svatou. Děkovali jsme Pánu Ježíši a Panně Marii za ochranu na cestě. Večer jsme si soukromě vychutnali tichosti a promodlenosti tohoto poutního místa, zvlášť, když letos slavíme 100. výročí korunovace sochy Panny Marie Svatohostýnské. V neděli ráno jsme se sešli na „deváté“ v bazilice. Tato mše byla obětována za nás, poutníky. Po mši jsme prošli s modlitbou cestu světla a s pocitem, že jsme vykonali něco dobrého nejen pro své tělo, ale hlavně pro svoji duši, jsme odjeli domů. Dá-li Pán a vezmou-li nás brumovští poutníci na své putování opět s sebou, budeme jistě rádi putovat k Panně Marii Svatohostánské i příští rok. A … moc rádi. Maria, pomoz, přišel čas, milostná Matko, vyslyš náš hlas. V nebezpečí a strádání, přímluva tvá nás ochrání. Lidská kde síla je bezmocná, tvá kyne ruka pomocná. Neoslyš proseb dítek svých, k tobě tak vroucně lkajících. Matko ukaž se laskavou, sešli nám v nouzi pomoc svou. Maria, pomoz, přišel čas, milostná Matko, vyslyš náš hlas. Amen. VÍTĚZNÁ OCHRANO MORAVY, ZŮSTAŇ MATKOU LIDU SVÉMU! Jana Adámková

FOTOGRAFICKÉ OHLEDNUTÍ ZA POUTÍ NA PROVODOV 2012 V polovině září se tradičně vydávají slavičínští farníci na poutní místo Provodov, aby tam společně oslavili naši nebeskou Matku Pannu Marii. Ani letos tomu nebylo jinak, a tak jsme se opět sešli 9.září u Panny Marie Provodovské. Pán nám dal ke slavení nádherné počasí, pozdní léto“ jako když vyšije, tak mohla být poutní mše svatá slavena venku. Sluneční „Boží“ paprsky ozařovaly nejen provodovský kostel, ale snad i srdce každého poutníka. A že nás tam bylo… Letos už potřetí se vydala skupinka farníků také na pěší pouť v čele s otce Miroslavem. U Panny Marie Provodovské nám všem bylo moc dobře a dá-li Bůh, sejdeme se na tomto nádherném potním místě zase příští rok na zářijové pouti. Panno Maria, oroduj u svého Syna za nás, slavičínské poutníky…

Fotbal v Noemově arše Čas v Noemově arše ubíhal pomalu, a tak tygr navrhl žirafě, že by si mohli zahrát fotbal. Všechna zvířata souhlasila. Tygrův tým vykopával. V prvním poločase přihrála opice nosorožci, který proběhl středem hřiště, položil touchdown (zvířata hrají americký fotbal, který se podobá rugby, pozn. překl.) a pak ještě jeden za dva body navíc. Pokaždé, když se mužstvo žirafy dostalo míči, přihráli nosorožci, který dával jeden touchdown za druhým. V poločase vítězil tým žirafy 84:0. V druhém poločase opice znovu přihrála nosorožci. Ten už se chystal k dalšímu touchdownu, když tu stonožka, která patřila k obráncům, nastavila nosorožci celou svou řadu noh, ten zakopl a upustil míč. Králík z tygrova mužstva se zmocnil míče a už běžel na touchdown. Diváci šíleli. Tygr byl radostí bez sebe. „Úžasný manévr!“ volal na stonožku. „Ale kde jsi byla v prvním poločase?“ „No kde bych byla?“ odtušila stonožka. „Zavazovala jsem si boty.“ - PASTÝŘ strana 8 -

Úpravy interiéru kostela sv. Vojtěcha ve Slavičíně

Úklid kostela

Současný stav interiéru kostela sv. Vojtěcha lze označit za výsledek dlouhého vývoje. V prostoru lodi i presbytáře se nacházejí nesourodé pozůstatky dřívějších stavebních úprav a prvků z různých staletí, hlásících se k různým slohovým vzorům. (Křtitelnice ze 17. století, kazatelna z 18. století, oltáře v kaplích z konce 19. století, mobiliář kostela z r. 1990 atd.) Prostor je zaplněn četnými drobnými doplňky, které spíše odvádějí pozornost od středu – presbytáře s oltářem, ke stěnám. Některé prvky interiéru jsou navíc zhotoveny z materiálů, které nepřidávají na důstojnosti takto významného prostoru. V lodi se nacházejí již řadu let nefunkční prvky technického vybavení, stejně tak dožívají i rozvody vytápění. Osvětlení lodi zdaleka nevyužívá potenciálu, který tento prostor nabízí. Z provozního i liturgického hlediska se prostor presbytáře nedá označit za ideální. Množství vyvýšených částí a schodků v presbytáři, vysoko umístěný svatostánek a spíše provizorní umístění ambonu a sedes jsou dalšími podněty k řešení. Cílem návrhu je odstranění popsaných problémů, větší materiálové sjednocení kostela, redukce doplňkových prvků, návrh nové podoby presbytáře a osvětlení. Úprava počítá se zachováním historicky a umělecky hodnotných prvků. Některé z popsaných změn vyžadují zásahy do omítek. Proto bude nutné provést nově i malbu kostela. Karel Humpola,[email protected]

TV NOE – 14. 10. 2012 Na neděli 14.10. plánujeme putování do Ostravy, abychom prožili nedělní mši svatou v kostele sv. Václava, z něhož bohoslužbu vysílá TV NOE, a tím mohli povzbudit diváky (zvl. ty, kteří nemohou z různých vážných důvodů být v kostele) a také představit naši slavičínskou farnost. Doufám, že se hojně účastníme, abychom v Ostravě vytvořili krásné slavící společenství víry a naděje. Zároveň je zde pak i možnost aspoň trochu nahlédnout do zákulisí televizního vysílání. Obdrželi jsme zvací dopis, který vám tímto předávám. P. Miroslav Bratři a sestry, již nyní děkujeme všem z vaší farnosti, kdo se v neděli 14. října zúčastní mše svaté z kostela sv. Václava v Ostravě. Jak jistě víte, přímým přenosem ji v 10.30 odvysílá křesťanská televize Noe.

Štáb televize z ekonomických a organizačních důvodů zpravidla nejezdí do farností, ale zveme jednotlivé farnosti k nám do Ostravy, kde mimo natáčení mše svaté nabízíme také besedu a prohlídku studií. Věřte, že je to namáhavé nejen pro vás, ale i pro nás, kdo tyto přenosy připravujeme, ale na druhou stranu moc o ně stojíme, protože jsou za ně nesmírně vděční všichni staří a nemocní, kteří se do kostela z různých příčin nedostanou. Odhadujeme, že každou nedělní mši svatou sleduje v Česku a na Slovensku přibližně 60 tisíc lidí. Kdo tedy můžete, přijeďte, prosíme, do Ostravy, a takováto oběť se jistě promění v pramen požehnání od Toho, pro něhož všechno děláme. Chceme Vám rovněž poděkovat za Vaše modlitby, finanční dary a vůbec za přízeň, kterou věnujete dílu Televize Noe.

- PASTÝŘ strana 9 -

Na setkání se těší P. Leoš Ryška se svými spolupracovníky

KŘTY 17.6. Jana Dulíková 17.6. Lucie Šenkeříková 22.7. Eliška Gajdová 22.7. Radim Goňa 22.7. Filip Machovský 22.7. Eliáš Oškera 22.7. Veronika Novotná 22.7. Eliška Kozubíková 19.8. Amálie Kováčová SVATBY 2.6. Jaroslav Boráň, Slavičín + Eva Raková, Slavičín 16.6. Tomáš Kováč, Slavičín + Monika Ševčíková, Bohuslavice 30.6. Petr Vaněk, Pitín + Aneta Vrbová, Pitín 21.7. Robert Machovský, Lipová + Renata Černá, Lipová 18.8. Martin Zlatník, Bohuslavice + Jana Matušincová, Lipová 25.8. Petr Bulín, Nýrsko + Ludmila Kuželová, Slavičín 1.9. Oldřich Míča, Vlachovice + Zuzana Machů, Slavičín 15.9. Rostislav Vyskočil, Slavičín + Jana Suchánková, Slavičín POHŘBY 9.5. Zdeněk Ocelík, 1930, Slavičín 12.5. Mária Zvonková, 1921, Nevšová 9.6. Hedvika Urbaníková, 1920, Slavičín 12.6. Hedvika Hrabinová, 1926, Bohuslavice 14.6. Zdenka Kučerová, 1931, Slavičín 21.6. Ludmila Kadlecová, 1928, Slavičín 23.6. Marie Šebáková, 1929, Slavičín 7.7. Jozef Korienek, 1932, Slavičín 24.7. Marie Sukaná, 1940, DD Buchlovice 26.7. Marie Křížová, 1936, Slavičín 26.7. Jarmila Pešková, 1957, Luhačovice 31.7. Jarmila Holková, 1933, Slavičín 9.8. Antonie Mentlíková, 1922, Divnice 11.8. Ludmila Vaculínová, 1932, Slavičín 11.8. Blažena Machů, 1943, Slavičín 16.8. Adolf Čermák, 1938, Slavičín 16.8. Josef Humplík, 1943, Slavičín 23.8. Miloslava Boráňová, 1962, Slavičín 23.8. Jaroslav Pavelka, 1937, Lipová 25.8. Zdenka Kovaříková, 1929, Rokytnice 15.9. Jana Pávková, 1937, Slavičín 21.9. Josef Janáček, 1939, Nevšová ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBĚTAVĚ STARAJÍ O ÚKLID NAŠEHO KOSTELA 29.9. 6.10. -

5.10. Obadalová, Durďáková M., Borová L., Studénková M., Kuželová L., Kuželová M. 12.10. Kurtinová, Vašíčková, Kůdelová, Rosembergová, Šebáková, Nováková

13.10. - 19.10. Málková, Furmanová, Nováková O., Lengálová, Studenková A., Marková 20.10. - 26.10. Fojtíková, Dubská, Borová D., Studeníková J., Peniašková, Lysáková 27.10. -

2.11. Kučerňáková, Hlavicová, Cvešperová, Florešová M., Goňová J., Kovaříková M., Pfeiferová A.,

3.11. - 9.11. Kozáčková L., Hudková V., Dulíková L., Ševčíková D., Žáková L., Štulířová, Bartošová 10.11. - 16.11. Bohuslavice

RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDĚLENÍM SVÁTOSTÍ – největšího daru, který Kristus svěřil své církvi. Protože však je k tomu třeba dobrá příprava, ohlaste se nám: Křest dětí buď hned po narození nebo alespoň 1 měsíc před křtem. (Křty jsou zpravidla 3.neděli v měsíci po ranní mši sv.) Příprava na křest dospělých trvá zhruba 1 rok. (Křest obvykle v sobotní Velikonoční vigilii.) Zamýšlený církevní sňatek nejméně 3 měsíce předem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoň jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udělujeme po individuální domluvě. Možnost ke svátosti smíření je především v pondělí, středu a pátek asi hodinu před večerní mší sv. ÚŘEDNÍ HODINY NA FAŘE Středa --------15.00 – 16.00 Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00 Nebo po domluvě, případně v kostele po bohoslužbách. V ostatních časech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úřad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail: [email protected] Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faře): Středa 9.00 – 16.30

PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTĚCHA VE SLAVIČÍNĚ NE

PO,ST,PÁ ČT,SO PÁ

28.9.

SO

29.9.

NE PO ÚT ČT PÁ NE

30.9. 1.10. 2.10. 4.10. 5.10. 7.10.

PÁ NE PO ÚT ST ČT PÁ NE NE

12.10. 14.10. 15.10. 16.10. 17.10. 18.10. 19.10. 21.10. 28.10.

ČT PÁ

1.11. 2.11.

7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 7.00 hodin Slavnost sv. Václava, hlavního patrona českého národa Svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, archandělů 26. neděle v mezidobí Sv. Terezie od Dítěte Ježíše Sv. andělé strážní Sv. František z Assisi Sv. Faustyna Kowalská 27. neděle v mezidobí Panna Maria Růžencová Sv. Radim 28. neděle v mezidobí Sv. Terezie od Ježíše Sv. Hedvika a Svatá Markéta Marie Alacoque Sv. Ignác Antiochijský Svátek sv. Lukáše, evangelisty Sv. Pavel od Kříže 29. neděle v mezidobí 30. neděle v mezidobí Svátek sv. Šimona a Judy Slavnost Všech svatých Vzpomínka na všechny věrné zemřelé

Poznámka: Kratičké příběhy v rámečcích pod stránkami jsou z knihy Briana Cavanaugha Kam patří mořské panny a jiné příběhy.

17.11. - 23.11. Hrádek 24.11. - 30.11. Chovančíková, Machů H., Humpolová st., Humpolová ml., Studenková A., Adámková J., 1.12. - 7.12. Rudimov

Co se v naší farnosti připravuje: 30.9. „Svatováclavská“ mše v kapli v Lipové v 11 hodin

8. 12. - 14.12. Petrůvka Řešení ze strany 7: Oblékáme Boží výzbroj se svatým Václavem „Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Stůjte opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu, pokoje a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také přilbu spasení a meč Ducha, jímž je slovo Boží“

19.10. Na tento pátek připravujeme misijní most pro děti a modlitby za misie pro dospělé (neděle 21.10. den modliteb za misie) – bližší informace na vývěsce a při ohláškách 21.10. 70-té výročí posvěcení kaple v Bohuslavicích nad Vláří – mše svatá v 11 hod.

PASTÝŘ, zpravodaj farní rodiny sv.Vojtěcha ve Slavičíně. Slouží pro vnitřní potřebu farnosti. Řídí redakční rada. Náklad 550 výtisků. Příspěvky přijímají Jana Adámková, tel. 608 746 325: a Zdeněk Durďák, tel.: 608 615 172. Můžete je také vložit do označené pokladničky v předsíni kostela, která je k tomuto účelu určena. Nepodepsané příspěvky se nepřijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelům upřímné Pán Bůh zaplať. Náklady na 1 výtisk činí přibližně 7 Kč. Srdečně děkujeme za vaše finanční příspěvky. Další řádné číslo vyjde ve čtvrtek 1.11.2012 na Slavnost Všech svatých. Uzávěrka bude neděli 21.10.2012. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých příspěvků. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V článcích jsou otištěny necenzurované názory, postřehy a zkušenosti našich dopisovatelů a čtenářů! - PASTÝŘ strana 10 -