Společnost a stát
Stát stát — politická forma organizace společnosti. Specifické znaky, kterými se stát liší od ostatních, nestátních politických organizací jsou: organizace podle území; státní moc, tj. zvláštní veřejná moc spočívající ve státním aparátu disponujícím možností donucení; suverenita, tj. neomezená moc nad subjekty působícími v jeho hranicích, které jsou povinny respektovat i jiné státy. Činnost státních orgánů se odvolává na konkrétní legitimizaci. Právo je technikou činnosti státu a současně státem stanoveným regulátorem společenských vztahů. Stručný politologický slovník
Nejvýznamnější teorie vzniku • teologická - stát vznikl z boží vůle a je odrazem boží dokonalosti • teokratická - božský původ nemá pouze stát, ale také panovník • patriarchální - stát vznikl rozrůstáním rodiny a státní moc panovníka se uplatňuje stejně jako moc otce nad rodinou • patrimoniální - stát vzniká na území, kde panovník vlastní zemědělskou půdu
• teorie násilí (vládní teorie) - stát je výsledkem násilného podmanění určitého území a obyvatelstva • smluvní teorie - rozhodnutí svobodných lidí uzavřít mezi sebou smlouvu o vzniku státu • organická teorie - analogie mezi státem a biologickými organismy (vliv Darwina) • institucionální pojetí - stát vzniká institucionalizací moci - moc přechází z vládnoucích osob do výhradního držení instituce
Základní atributy státu • obyvatelstvo - pevná vazba mezi členy společnosti spolu s jejich majetkem • území - je hranicemi vymezeno a odděleno od území jiných států • moc - státní moc je suverénní a vynutitelná, není podřízena žádné vyšší mocenské úrovni; vůči ostatním státům vystupuje jako rovnocenná
Společnost Definice společnosti: • obyvatelstvo na určitém území • národ – založen na společných rysech: – – – –
historie, mýty jazyk kultura mentalita
• lid – souhrn lidí s určitým vztahem ke státní moci • občané – lidé v právním vztahu ke státu
Společnost a stát • odlišení společnosti a státu • od společnosti jako státem vytvořené jednoty lidí ke společnosti jako síti vztahů • občanská společnost (Hegel, Marx) – původně pojem s hanlivým morálním podtextem – dnes označuje protiváhu státu, která zaručuje jeho zdravý vývoj
Vnitřní funkce státu • funkce vnitřní • zdokonalování ekonomiky (hospodářství) státu a zvyšování její (jeho) výkonnosti, zabezpečování individuálních potřeb příslušníků společnosti • rozvoj národních a kulturních tradic a hodnot • organizace a výstavba veřejného zdravotnictví, školství, umění, kultury, sociální péče, sportu apod. • tvorba a ochrana životního prostředí
Vnější funkce státu • ochrana státu před napadením • vytváření podmínek mírového soužití a realizace integračních procesů • mezinárodní pomoc a spolupráce (hospodářská, kulturní, politická, sportovní apod.) s jinými státy
Materiální a formální funkce • materiální - zabezpečení reprodukce mocenských struktur a veřejné moci • formální - vydávání zákonů, uskutečňování státní správy a soudnictví
Formy vlády • demokratické vlády - občané se mohou podílet na vládě, jednak přímo (referenda, demonstrace apod.), jednak nepřímo (volbou zástupců, kteří vykonávájí státní moc) • autokratické vlády - nedovolují občanům, aby se podíleli na řízení státu; vládne jen skupina osob nebo jedinec; různé podoby autokracie (aristokracie, plutokracie, monokracie, monarchie)
Monarchie • absolutní - panovník je suverénní držitel jednotné, nedělitelné a neomezené moci ve státě; vykonává ji doživotně a dědičně • konstituční – panovník (exekutiva) se dělí o moc s parlamentem (legislativa) • parlamentní – exekutiva již není podřízena panovníkovi, ale parlamentu (= funguje podobně jako parlamentní republika)
Republika • “res publica,” - věc veřejná • forma, ve které neexistuje dědičná vláda, její představitelé jsou voleni pouze na základě ústavy občany či zákonodárným sborem
Republiky dle formy vlády • parlamentní republika - vláda je odpovědná parlamentu, prezident má omezené pravomoci • prezidentská republika - v čele exekutivy je prezident volený občany • neoprezidentská republika – obdoba parlamentní republiky, její prezident má posílené pravomoci a je volen občany • kancléřská republika – exekutivu vede kancléř; má výrazně větší kompetence než ministerští předsedové v parlamentních republikách
Vztah hlavních ideologií ke státu • konzervatismus – silný stát • liberalismus: tři vývojové fáze: – klasický liberalismus – slabý stát – moderní liberalismus – pečovatelský stát – neoliberalismus – zeštíhlení státu
• socialismus a komunismus – stát pokládán za nástroj uskutečnění cílů
• anarchismus – odmítání státní autority
Územní struktura státu (státní zřízení) • unitární stát - jediné mocenské centrum, jediná ústava, jediné občanství, jediná soustava nejvyšších státních orgánů • konfederace - tvořena samostatnými státy, jež spolu uzavřely mezinárodní smlouvu; zpravidla přechodný stav • federace – navenek jeden subjekt, ale dvě úrovně legislativní, exekutivní a soudní moci
Státní správa a samospráva - systémy • Státní správa a samospráva - systémy
• Znaky samosprávných subjektů: • • • •
samostatnost rovnoprávnost se subjekty stejného řádu existence skupinového zájmu demokratická tvorba samosprávných orgánů zdola • vlastní ekonomická základna • vázanost právním řádem státu
Politické instituce, politický systém • politické instituce – stát a jeho orgány, územní samosprávné celky (obce a kraje), politické strany nebo hnutí, odborové a jiné zájmové organizace, občanská sdružení a spolky, církve a náboženské společnosti, masová média, atd. • politický systém – množiny politických subjektů ve společnosti, vztahů mezi těmito subjekty a mechanismem tvorby společensky relevantní politické vůle
Konstitucionalismus • požadavek omezit absolutní moc vyústil v potřebu změnit nositele moci ve státě, aby vládl nikoli podle své vůle, ale podle stanovených pravidel • použití jakéhokoli druhu státní moci musí být kontrolováno právem • ústava, jejímž konstituujícím činitelem je lid, určuje pravidla a meze moci orgánů a institucí • současný konstitucionalismus se naplňuje existencí demokratické ústavy obsahující dělbu moci ve státě a zaručující základní lidská práva a svobody
Právní stát • právo je významným prostředkem organizace společnosti • moc je vázána právem a uplatňuje se jen na základě zákona a v jeho mezích • moc je rozdělena horizontálně a vertikálně, respektuje lidská práva • moc se vytváří a uskutečňuje demokratickým způsobem a v demokratickém prostředí (v totalitních systémech bylo právo užíváno obráceně – jako prostředek moci)
Princip dělby moci • rozdělení moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní je jednou ze základních podmínek kladených na demokratický právní stát • zabraňuje koncentraci moci v rukou jednoho státního orgánu • systém brzd a rovnováh mezi orgány moci
Orgány veřejné moci • veřejnou moc stát uskutečňuje především prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní a za určitých podmínek i prostřednictvím orgánů dalších subjektů, jimiž mohou být zejména územní samosprávné celky • prostřednictvím orgánů veřejné moci mohou existovat a vykonávat jakoukoli svou činnost základní politické instituce (zejména stát)
Teorie role státu • Existují tři hlavní teorie role státu – pluralismus – vláda elit – korporativismus
Pluralismus • akcentuje omezení a tlaky, jež vyvíjejí nejrůznější skupiny ve společnosti • politika je podle této teorie reflexí preferencí těchto skupin • důraz na soutěž politických stran, snaha zapojit občany přímo do výkonu správy • v rámci konceptů pluralismu se uplatňují další teorie – teorie veřejné volby, teorie volebního cyklu apod.
Vláda elit • politickou elitu tvoří jednotlivci, kteří v dané době vykonávají ve společnosti moc • politice dominuje úzký okruh dobře zorganizovaných společenských zájmů • v moderním sociálním státě existují různé druhy elit a jejich vliv vychází z jejich postavení v rámci veřejných organizací
Korporativismus • korporativistické teorie se zabývají vlivem ekonomických změn v industriálních společnostech • na vládnutí se úzce podílejí odbory a organizace zaměstnavatelů (skupiny nekontrolují stát, ale hrají nezávislou úlohu ve vztahu k práci a kapitálu • role státu se omezuje na cenovou a příjmovou politiku a na dohody s průmyslem ohledně plánování
