Nejvýznamnější evropská města vrcholného středověku - syn Cesar – platil vynálezce a myslitele – ve službách Leonardo da Vinci (vynálezy obléhacích strojů a zbraní), Nicollo Machiavelli (radil Cesarovi, jak si udržet moc – „účel světí prostředky“) - snaha udělat z papežského státu dědičnou državu Borgiů
Hanza - obchodní svaz především severoněmeckých měst - ve 14. Století přechod v politický a vojenský svaz - asi 200 měst, v čele Lübeck (další např. Bruggy, Kolín n. Rýnem, Dortmund, Brémy, Hamburk, Štětín, Gdaňsk, Königsburg, Novgorod - zapojení Řádu německých rytířů
Flandry (Vlámsko) - Bruggy – nejbohatší město Evropy, křižovatka námořních cest ze Středozemního a Baltského m. - hospodářsky nejvyspělejší oblast Evropy – dovoz anglické vlny => nejkvalitnější sukno, soukenické manufaktury - gildy – společenství kupců ve velkých obchodních městech (obdoba cechů)
Tržní a veletržní města na křižovatkách dálkových obchodních cest - Frankfurt n. Mohanem – jedno z největších měst středověku - veletrhy: Norimberk, Vídeň, Lipsko, Krakov, Vratislav, Moskva (2x – 4x ročně) - trhy: Praha, Champaigne, Remeš (4x ročně) - dálkový obchod s luxusním zbožím – křižovatky dálkových cest
Řím, Avignon
Italská města - vývojová tendence: městské republiky → signorie (v čele signor – pán), v městské radě mocní a bohatí aristokraté, stává se dědičnou → monarchie → republika - Milánské vévodství - výroba nejproslulejší milánské zbroje (lehkoplátové brnění) - soukenické manufaktury - Benátská republika - nikdy zde nebyla monarchie - porazila Janovskou republiku a ovládla obchod s orientem přes přístav v Alexandrii - boje s Turky - manufaktury na sklo a hedvábí, první banky, razí zlaté mince - Florencie - neustálé politické nepokoje - soukenické manufaktury - razí zlaté mince – florény na jedné straně s liliemi - vlády se zmocnil bankéřský rod Mediciů – sponzorují umění (Michelangello) =>* centrum renesanční a humanistické kultury a vzdělanosti
- sídla papežů - nejskandálnější Alexandr VI. Borgia - u moci díky vraždám, podplácení, zradám - svoji dceru Lucrecii využíval jako luxusní prostitutku
Riga
SLANEČCI
VLNA Londýn
Bruggy
Flandry: soukenictví
Gdaňsk Rostock Stralsund Hamburg Štětín Brémy Lübeck OBILÍ Magdeburg
Dortmund Gent Kolín n. R.
Lipsko
Milán
Hanza
Vratislav
Praha Frankfurt Norimberk Paříž n. M. VÍNOChampagne: Vídeň tržní města
SŮL
Königsberg
Veletržní města Krakov
Benátky
Avignon Janov Lucca Marseille Pisa Florencie Sienna Barcelona Řím Neapol
HEDVÁBÍ
OBILÍ
KOŘENÍ
ANGLIE Anglický král Jindřich II. z dynastie Plantagenetů díky sňatku s Eleonorou Akvitánskou držel 2/3 Francie. Francie ztratila přístup k moři. - francouzský král Filip II. August využil nepřítomnosti Richarda a zaútočil na území ve Francii, neschopný Jan ztratil většinu území => jméno Jan Bezzemek - v Anglii se proti Janovi postavila šlechta, duchovenstvo a měšťanstvo a vynutili si vydání listiny Magna charta libertatum – Velká listina svobod (1215) - král učinil závažné sliby, které potom museli dodržovat včichni králové: - bude dodržovat zvykové právo - neuvězní nikoho bez řádného soudu - nebude vybírat daně bez souhlasu velké rady (parliamentu → parlament)
FRANCIE (1268-1314) Filip IV. Sličný učinil z Francie evropskou velmoc. • 1) Válčil s Angličany, aby získal zbylé državy Plantagenetů. • 2) Pokusil se ovládnout Flandry, byl však poražen měšťany v bitvě u Courtrai r. 1302 (poprvé v dějinách ozbrojení měšťané porazili v bitvě rytířskou armádu!) • 3) Na válku potřeboval peníze ⇒ zlikvidoval bohatý řád Templářů. Templáři působili ve středověku jako bankéři => obvinil je z kacířství, nechal je upálit a přivlastnil si jejich majetek... • 4) Zdanil duchovenstvo a přivlastnil si církevní desátky ⇒ konflikt s papežem Bonifácem VIII. Bonifác vyhlásil nadřazenost moci duchovní nad mocí světskou, Filipovi právníci odpověděli tvrzením, že královská moc je nezávislá, pochází od boha a opravňuje krále ovládat své poddané, ať jsou to klerici, nebo světští. Konflikt vyvrcholil tak, že Bonifác byl na Filipův příkaz zfackován => zemřel hanbou. Mového papeže donutil přesídlit do Avignonu – „Avignonské zajetí papežů“, v Římě zvolen vzdoropapež => dvojpapežství => skandál
1340
Stoletá válka (1337–1453)
Hanzovní město Bruggy, největší evropský přístav. Flandry, hospodářsky nejvyspělejší oblast v Evropě (součást Burgundska), profitovala z dovozu anglické vlny a výroby a vývozu kvalitního sukna. Angličané za utržené peníze nakoupili víno, které se ziskem prodávali v Anglii.
Území, které držel Jindřich II. po sňatku s Eleonorou Akvitánskou.
Bruggy
VLNA
FLANDRY Gent
Paříž
Území, které zbylo Janu Bezzemkovi.
Avignon
- příčiny: ekonomické – boj o Flandry - záminka: vymření rodu Kappetovců, nástupnictví rodu Valois, anglický král Eduard III. Plantagenet vznesl nárok na francouzský trůn (dědictví v ženské linii je ale nepřípustné)
1. fáze války (do r. 1360) (Eduard III. + jeho syn „Černý princ“ X Filip VI.; Jan II. Dobrý) - Angličané se vylodili u Calais a dobyli a vyplenili ho - r. 1346 – bitva u Kresčaku – francouzské rytířské vojsko poraženo anglickými lučištníky – slabiny těžké feudální jízdy, výhody dlouhého luku oproti kuši – Jan Lucemburský hrdinně padl, jeho syn Karel zraněn
Slovem mor se běžně označovaly všechny epidemie smrtelných onemocnění. Pravý mor byl původně chorobou krys. Na člověka ji přenesly blechy krysí v prostředí, kde krysy a lidé žili v těsné blízkosti: ve městech. Mor do Evropy zavlekly krysy na lodích, které z Krymu připluly do Janova. Odtud se v několika vlnách rozšířil po celé Evropě. Mor je znám ve dvou podobách. Při dýmějové formě se infekce dostává do těla poraněním pokožky a typickým příznakem jsou zduřelé a zčernalé mízní uzliny. Naději na přežití mělo 20–40 % nakažených. U plicní formy, která se šíří kapénkami, činí úmrtnost 99,9 %.
Black death 1347–1352 - „černá smrt“ - morová pandemie - zemřela 1/3 obyvatel, ve městech až 1/2
vylodění Angličanů Calais 1. fáze války
Kresčak Paříž
- 1356 Angličané zajali francouzského krále, výkupné 3 milióny zlatých - Eduard se opět vylodil ve Francii => mírová smlouva v Brétigny (1360), dobyl velké území, ale musel uznat nástupnictví rodu Valois
Území dobyté Angličany v první fázi války
Lidová povstání ve Francii - na venkově – jacquerie – živelné selské povstání – vraždění feudálů, vypalování šlechtických sídel – krutě potlačeno - povstání Etienna Marcela v Paříži – kupci (Paříž = obchodní středisko) – moc převzaly generální stavy (něco jako parlament – zástupci duchovenstva, šlechty a měšťanstva z celé Florencie) – potlačeno
2. fáze války (1369–1386) - pod velením Du Quesdina francouzi zvolili opotřebovávací válku => Angličané přišli o většinu území ve Francii Lidové povstání v Anglii - povstání Watta Tylera (veterán) – selké povstání, obsadili a drancovali Londýn, král naoko vyhověl požadavkům – odstranění znevolňování, zákaz maximálních mezd, zákaz zvyšování feudálních dávek – později proti povstalcům zaútočil a sliby nesplnil...
1400
3. fáze války - r. 1415 se Jindřich V. Lancaster vylodil ve Francii a porazil Francouze v bitvě u Azincourtu, uzavřel dohodu s burgundským vévodou a obsadil sever Francie - Smlouva z Troyes – 1420 – Jindřich V. si zajistil nástupnic3. fáze tví po duševně chorém Karlovi vylodění Angličanů VI. – vzal si francouzskou princeznu Kateřinu z Valois - zázračný obrat – Francouze Remeš sjednotila národní hrdinka a patronka Jana z Arku (Panna Paříž Orleánská)
Orleans
Území ovládané Angličany a Burgunďany ve 3. fázi války
1450
Burgundský vévoda se přidal na stranu Francouzů a Angličané byli postupně vyháněni z Francie. Roku 1453 byla válka ukončena bez uzavření formální dohody.
Jana se narodila ve vsi Domrémy v rodině sedláka jako obyčejná venkovská dívka. V pubertě, asi ve 13 letech, začala slyšel hlasy svatých, někdy je doprovázela zjevení sv. Michala, sv. Kateřiny a sv. Markéty. Když r. 1429 Angličané oblehli Orleans, hlasy Janě přikázaly, ať vyhledá dauphina Karla a pomůže mu získat francouzskou korunu. Karel dosud nebyl korunován, jednak proto, že Angličané ovládali obrovskou část Francie, jednak existovaly pochybnosti o tom, že Karel je skutečně manželským synem duševně nemocného krále Karla VI. Přestože Jana Karla nikdy neviděla, rozpoznala jej mezi dvořany a přesvědčila ho, že ji poslal Bůh, aby zachránila Francii. Teologové pravost jejího poslání potvrdili a Jana stanula v čele francouzského vojska. Oblékla si brnění a do ruky vzala bílou vlajku, na níž byl zobrazen Bůh žehnající lilii, erbovní znamení francouzských králů. Jana dokázala prorazit obležení Orleansu a zatlačit Angličany na sever. Největšího úspěchu dosáhla, když dauphin byl korunován v Remeši francouzským králem Karlem VII., Jana tehdy zaujala čestné místo po jeho boku. Zatímco Karel nechtěl pokračovat ve válce a spoléhal se spíše na diplomacii, Jana se pustila do válčení na vlastní pěst a blízko Paříže byla poražena. Burgunďané ji zajali a prodali Angličanům. Po 14 měsících výslechů byla v Rouenu církevním soudem obžalována z kacířství, protože prohlašovala, že ze svých činů se zodpovídá přímo bohu, a nikoli katolické církvi, a čarodějnictví, protože nosila mužský oděv. Byla odsouzena k smrti, ale protože přiznala svoje hříchy a kála se, byl jí trest zmírněn na doživotní žalář. V žaláři si však znovu oblékla mužský oděv, a proto byla světským soudem odsouzena k smrti a 30.. května r. 1431 upálena na tržišti v Rouenu jako zatvrzelá kacířka. Po 25 letech byla uznána nevinnou a r. 1920 byla svatořečena.
Lucemburkové Nástup Lucemburků na český trůn Jindřich Korutanský (1306 – 1306) - zeť Václava II. - Albrecht I. Habsburský nerespektoval Zlatou bulu sicilskou, prohlásil české království za odumřelé léno a udělil je svému synu Rudolfovi - Rudolf si pro jistotu vzal Elišku Rejčku, vdovu po Václavu II.
Rudolf I. Habsburský (1306 – 1307) - Češi ho nenáviděli - přezdíván „Král Kaše“, „Studený německý panák“ a „Držgrešle“
Jindřich Korutanský (1307 – 1310) - zase se vrátil - prý byl strašně líný (nejraději jedl a spal) - naprosto neschopný - prý souhlasil s tím, kdo mluvil jako poslední - r. 1310 uprchl před Janem Lucemburským
Jan Lucemburský (1310 – 1346) - inaugurační diplom - úřady nesmí zastávat cizinci - majetek smí dědit pouze syn, dcera, bratr a jeho děti - zdaněna pouze půda držená poddanými - šlechta nemusí bojovat za hranicemi státu - „Král cizinec“ – s českým královstvím se nikdy nesžil, vedl dlouhou vleklou domácí válku, šlechtou vnímán jako cizí - „Král diplomat“ – z ciziny pravidelně přivážel listiny připojující další území - r. 1318 sjednána dohoda, král svěřil správu země domácímu panstvu, jezdil po Evropě po válkách a turnajích a domů se vracel jenom pro peníze – pověst největšího rytíře - syn Jan Jindřich skandálně obviněn z impotence dědičkou části rakouského území Markétou Pyskatou => markrabětem moravským, zakladatel moravské větve Lucemburků - princ Václav - v 7 letech odjel na vychování do Francie, kde přijal jméno Karel, získal vynikající vzdělání (5 jazyků) - bere si Blanku z Valois - přátelské vztahy s Klimentem VI. - 1346 zvolen císařem - r. 1346 umírá v bitvě u Kresčaku
• pojem Země Koruny české = stát spojený osobou českého krále v jeden celek Duchovním svorníkem státu je sv. Václav
Braniborsko
Karel IV. (1346–1378) král český, král římský, od 1355 císař Svaté říše římské - „Pater patriae“ – otec vlasti - manželky: Blanka z Valois (♥); Anna Falcká (území) – syn Václav, později Václav IV.; Anna SvidnickoJavornická (území) – syn Zikmund; Eliška Pomořanská - byl literátem, uměl 5 jazyků, napsal Vita Caroli
Dolní Lužice (získal Karel IV.)
Svidnicko a Javornicko
Horní Lužice
- získal svatbou
(získal Jan)
Slezská knížectví Lucembursko - rodové panství Lucemburků
Chebsko (získal Jan)
České království
Markrabství moravské
Do císaře Karla vkládaly naděje přední osobnosti doby. Básník Francesco Petrarca doufal, že Karel se usadí v Římě a sjednotí Itálii. Ve svém dopise se Karla ptá: „Nač důležitého ještě čekáš? Že Pád poteče k svým pramenům?“
Portrét Karla IV. • v symbolické rovině Země Koruny české zastupují svatováclavské korunovační klenoty především svatováclavská koruna
- Jan dokončil expanzi Václava II. (vojenský nátlak, diplomacie)
Svatováclavská koruna spočívala na hlavě busty, v níž se dodnes přechovává lebka sv. Václava. Králové čeští mohli korunu převzít jen ke korunovaci a jen poté, co zaplatili 200 hřiven (= asi 42 kg) stříbra svatovítské kapitule, která ji opatrovala. Korunu dal zhotovit Karel IV. z 21karátového zlata, váží 2,5 kg. Zdobí ji 94 drahokamů a 290 perel. Z deseti největších safírů na světě je jich šest na české koruně. Její cena se fakticky nedá vyčíslit. „Svatováclavský“ meč je Václavovi pouze připisován, podle tvaru pochází z poloviny 14. stol. Původní meč sv. Václava, přilba, drátěná košile a kopí se nezachovaly. Ze 14. století pochází i korunovační kříž. V českém korunovačním řádu, který vydal sám Karel IV., najdeme zmínky o dalších nezachovaných klenotech. Patřila k nim obřadní roucha, nádobky na olej a také prsten, jablko s křížkem a pozlacené žezlo.
Socha sv. Václava ze Svatováclavské kaple katedrály sv. Víta →
1356 – Zlatá bula Karla IV. - zákon upravující poměry ve Svaté říši římské, např.: - upravuje volbu krále, volíé jej 7 kurfiřtů (3 duchovenští, 4 světští – mezi nimi i český král) - prosadil prostou většinu - český král je nejvyšší z kurfiřtů
1355 – Majestas Carolina - Karel IV. Se pokusil prosadit první český zemský psaný zákoník, mocné panské rody zákoník odmítly, protože by omezoval jejich práva => Karel svůj návrh stáhl a tvrdil, že zákoník spálil
Zákoník zdůrazňuje božský původ královské moci a boží zákon jako nejvyšší právní princip. Královské statky, tj. hrady a královská města, nemají být prodávány či zastavovány. Panovník si sám vybírá královské úředníky. Do trestního práva má být vnesena lidskost: „... nesluší žádnému pánu, ani vladyce, aby svým neb cizím lidem oči vymietal... a rovněž poviedame, aby ruky nebo nohy na špalek vložené žádnému neutínal, ani sám, ani skrze jiného...“ Zákoník zakazoval boží soudy, zabýval se bezpečností země a ochranou přírodního bohatství, konkrétně lesů. Statky poddaných, kteří zemřeli bez dědice, neměly připadat šlechtici, ale panovníkovi.
Přátelské vztahy Karla IV. s papežem Klimentem VI. ⇒ r. 1344 bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství, prvním českým arcibiskupem byl Arnošt z Pardubic Roku 1348 byla založena Karlova univerzita – 4 fakuty, první Karlova kolej (ubytovna studentů a profesorů) za Václava IV. rozšířena, dnes Karolinum Studenti se dělili na jednotlivé „národy“ (= český, saský, bavorský a polský). Ty neoznačovaly příslušnost jazykovou, nýbrž zemskou. UK kvalitou výuky konkurovala italským univerzitám a co do počtu studentů Paříži. Velkou část tvořili cizinci, ale v českém zájmu bylo, aby mistři a doktoři pocházeli z Čech. Spory mezi českým a ostatními národy začaly při obsazování postů v Karlově koleji a pokračovaly na počátku husitství. Václav IV. vyřešil spory r. 1409 vydáním Dekretu kutnohorského, kterým českému národu udělil tři hlasy a všem ostatním národům společně jeden. Němečtí studenti a profesoři odešli do nových univerzit v Lipsku, Vídni, Krakově, Heidelberku a Kolíně n. R. Karlova univerzita upadla a již nikdy se nevypracovala k původní slávě.
Krásně iluminovaný text Zlaté buly vydané Karlovým synem Václavem
Univerzitní pečetidlo: Karel IV. klečí před sv. Václavem
Roku 1348 bylo založeno Nové Město pražské Velkoryse založené město zdvojnásobilo zastavěnou plochu císařské metropole. Do dvou let byl postaven pás nových hradeb s branami a věžemi od Vyšehradu po Poříč. Široké ulice byly vyměřeny podle šachovnicového půdorysu s třemi rozsáhlými náměstími: Senovážným, Koňským (= Václavské náměstí) a Dobytčím trhem (= Karlovo náměstí, dodnes největší v Evropě), a četnými kostely a kláštery. Zatímco Staré Město zůstávalo i nadále pod kontrolou německého patriciátu, v Novém Městě měl větší podíl český živel..
Pražský hrad – přestavba královského paláce s kaplí všech svatých, výstavba gotické katedrály sv. Víta (Matyáš z Arrasu, Petr Parléř), výstavba Karlova mostu (projekt Petra Parléře), výzdoba na Staroměstské věži
Karlštejn sloužil jako trezor k uložení říšských korunovačních klenotů a nejcennějších svatých ostatků. Hrad měl i nesmírný duchovní význam: byl vybudován ve čtyřech vertikálních úrovních. Nejnižší obýval purkrabí a posádka. Císařský palác sloužil císaři, císařovně a jejich družině (symbolický význam: „obec pozemšťanů“). V malé věži byl kostel Panny Marie a kaple sv. Kateřiny (= „místo očištění“). Nejvýše se tyčila hlavní hranolová věž, v jejímž patře se nacházela kaple sv. Kříže, „nebeský Jeruzalém“, kultovní centrum, kde byly uchovávány relikvie, státní dokumenty i korunovační klenoty. V interiéru najdeme soubor nástěnných maleb a deskových obrazů Mistra Theodorika. Pro tento nejposvátnější okrsek hradu platil císařův zákaz, že zde „není nikomu dovoleno spát nebo ležet s nějakou ženou ani s řádnou manželkou“.
