Maturitní otázka č. 1, E4
Nejstarší památky světové a evropské literatury
Osnova: 1. Nejstarší písemné památky starověku: Mezopotámie, Egypt, Indie, Čína, Persie 2.
Řecká literatura: - periodizace řecké literatury - Homér - Vznik lyriky, bajky - Vznik dramatu + autoři - Tragédie, komedie - Naučná literatura
3. Římská literatura: - Periodizace římské literatury - Zlaté období - Přehled děl autorů + stručná charakteristika - Význam a přínos ř. literatury - Odborná a naučná literatura 4. Pojmy
Nejstarší písemné památky starověku Indie- je země s velmi starou kulturou. Literatura v Indii byla psána Sanskrtem. Dílo: Rámájana - epos Mahábhárata – epos o dvou bratrech, mladší se pomstí staršímu za to, že mu unesl ženu. Bhagavadgíta – náboženská literatura Védy – souhrn tehdejšího vědění Mezopotámie- země mezi řekami Eufratem a Tigridem, kde asi 4000 př. n. l. vznikla vyspělá společnost, která vytvořila klínové písmo. Tímhle písmem psali na hliněné tabulky. Písmo se podařilo rozluštit až v 19. st. Dílo: Epos o Gilgamešovi – vznikl asi 2000 př. n. l., byl napsán na dvanácti hliněných tabulkách. Objeven byl v 19. st. na území Iránu. Příběh vypráví o králi Gilgamešovi, který vládl moudře a spravedlivě, ale zato i tvrdě a nelítostně v sumerském městě Uruk. Tohle město nechal opevnit a vybudoval vysoké hradby. Tu si jednou uvědomil svou smrtelnost a tak se rozhodl vyhledat jednoho z bohů, aby od něj nesmrtelnost získal. Cestou musel zabít netvora, bojovat s nebeským býkem a prokázat svou statečnost. Když Gilgameš vyhledal boha Uta-napištima, dostal od něj úkol, za který mu bůh slíbil nesmrtelnost. Kral měl vydržet bdít 6 dnů a 7 nocí, ale v této zkoušce neuspěl. Rozhodl se vrátit domů. Od boha dostal darem omlazující rostlinu, ale tu mu při koupeli pozřel had. Až při návratu do města Uruku poznal, že skutečnou nesmrtelnost získá tím, co sám vytvoří a zanechá dalším generacím. Jen tak může přežít v paměti lidí. Král Gilgameš zemřel ve věku 126 let. Egypt – tahle kultura v povodí Nilu je stará asi 6000 let. Egypťané psali na papyrus a používali hyeroglifické písmo. To mělo asi 3000 znaků, rozluštil jej až v 19. st. francouzský egyptolog. Dílo: Kniha mrtvých – náboženské texty Achnatonův hymnus na slunce – oslava boha slunce Palestina – asi 1000 let př. Kr. zde vznikly starověké hebrejské texty s náboženskou tématikou. Dílo: Starý zákon - pojednává o stvoření světa, o potopě, o stavbě babylónské věže, o Šalamounovi atd. Persie – asi 500 let př. Kr. na území dnešního Iránu. – dochovali se náboženské texty připisované Zarathusovi – cyklus perských pohádek 1000 a jedna noc Čína – měla vyspělí stát už asi 4000 . př. Kr. Vyráběli střelný prach, kompas, papír a hedvábí. Byla to vyspělá kultura v náboženství, filosofii a literatuře ( Lao-c, Konfucius). Měli znakové písmo, psali a kreslili na papír nebo hedvábí. Dílo: Kniha písní – soubor čínského básnictví (305 básní) Zpěvy staré Číny
Řecká literatura Literaturu starověkého Řecka dělíme na 3 období: 1. Archaické: 8. – 6. st. BC 2. Attické: 6. – 4. st. BC 3. Helenistické: 4. – 1. st. BC – po dobytí Řecka Alexandrem Makedonským
1. Archaické období: 8. – 6. st. BC Homér – žil asi 720- 680 BC. Narodil se ve Smirné, cestoval po Středomoří ale pak se vrátil do svého rodiště. Měl problémy se zrakem, který léčil na Ihace, kde slyšel vyprávění o Trojské válce a Odysseovi. Brzy oslepl a začal psát první verše, oženil se. Zemřel při cestě do Athén. Dílo: Ílias- Vypráví o trojské válce. Ta začala, když trojský princ Paris unesl trojskou Helenu, ženu sparťanského krále Meneláa. On a jeho bratr pak vyzvali ostatní řecké vladaře, aby se připojili v tažení na Tróju a pomstili urážku. Po bezvýsledném obléháni města Tróje Řekové přelstili nepřátelé tak, že předstírali ústup a zanechali po sobě velkého dřevěného koně, uvnitř kterého se skrývali bojovníci..Trojané vtáhli koně do města a slavili, čímž se opili. V noci pak vylezli z koně bojovníci a všechny pobili. Odyssea - Vypráví o desetiletém putování Odyssea, jednoho z nejchytřejších hrdinů, z trojské války domů. Na své strastiplné cestě prožil nebezpečná dobrodružství. Mezi jeho nejslavnější epizody patří jeho pokus utéci jednookému kyklopovi Polyfémovi, setkání s kouzelnicí Kirké, která proměnila jeho druhy ve vepře, a boj v němž zabil všechny nápadníky pronásledující jeho ženu Penelopu. LYRIKA: V archaickém období vznikala také lyrická poezie. Představitelé: Sapfo – skládala milostné písně Anakreón – jeho hravé básně oslavují lásku, víno a životní radosti.
Aisópos ( Ezop) – Řecký otrok, který proslul svou moudrostí. - Autorem bajek: Orel a želva Lev a zajíc Liška a vrána aj.
2. Attické období: 6. – 4. st. BC
V attickém období vznikla řecká dramata. Vše se to vyvinulo z obřadných zpěvů zvaných dithyramby, jež byly zpívány na oslavu boha Dionýsa. Zpíval je sbor převlečený za satyry a kozly, odtud pochází název tragodída = zpěv kozlů. Vznikly zde nejstarší divadelní hry na světě, byly to starořecké tragédie a komedie. Divadlo bylo hráno ve velkých kamenných amfiteátrech, kde pro velkou oblibu bylo mnoho posluchačů. Divadlo hráli pouze muži a herci byli v maskách. Náměty her čerpali z řecké mytologie. Mnohem více jak komedie se hrály tragédie. Hrdinové her byli odvážní, stateční, nebo naopak krutí samovládcové. Hry byly ve verších, střídalo se mluvené slovo, tanec a zpěv. Vystupoval zde sbor, neboli chór, ten vyjadřoval veřejné mínění. Řecké tragédie končí smrtí hlavního hrdiny. Častým námětem byl boj hrdiny s nadpřirozenými silami. V hrách je dodržována jednota času, místa a děje. Děj řeckých tragédií se nečlení na jednotlivá dějství, ale tragédie měly 5 částí: -expozice- úvod do děje, -kolize- zápletka, -krize- konflikt, -peripetie- rozuzlení zápletky, -katastrofa- tragický závěr hlavního hrdiny. Nejslavnější autoři jsou: a) TRAGÉDIE Aischylos – napsal 90 her, dochovalo se 7 Dílo: Oresteia - Agamemnón se vrátil z Trójské bitvy a na prahu svého domu byl zavražděn svojí ženou Klytaimnéstrou a jejím milencem. Jeho syn Orestei se vrátil z ciziny a dostane od boha Apolóna za úkol pomstít otcovu smrt. Orestei zavraždí svoji matku a jejího milence. V tomhle okamžiku však vzniká nová vražda a bohyně msty pronásledují Orestea a chtějí jeho smrt. Orestei se utíká schovat k Apolónovy. Začíná tu tedy konflikt bohů, který rozřeší až bohyně Athéna s obyvateli Athén. Ti nechají Orestea na živu. Od této doby se soudilo za špatné činy. Sofoklés – řecký dramatik a herec, napsal asi 120 divadelních her, ale dochovalo se pouze 7 tragédií Dílo: Antigona - Hrdinkou tragédie je Oidipova dcera Antigona. Po odchodu Oidipa do vyhnanství, ujali se vlády jeho synové Eteoklés a Polyneikés. Ti se však dostali do sporu o vládu. Eteoklés se spojil s Kréontem a svého bratra vyhnal. Polyneikés si našel spojence v cizích zemích a vypravil se s cizím vojskem proti Eteoklésovi. Oba bratři v boji zahynuli a králem se stává Kreón. Ten zakáže mrtvého Polyneikése pohřbít. Antigona se však rozhodne svého bratra pohřbít. Krejón nechá Antigonu zazdít do královské hrobky. Když se Kreón zalekne bohů a chce Antigonu osvobodit nalezne ji oběšenou. Kreón poté všemi opuštěn žádá bohy, aby jej zbavili života. Král Oidipus – Když král Oidipus nařčen z otcovraždy, začne pátrat po pravdě. Oidipus se dozvídá, že krále Laia nezavraždil lupič, ale on sám, když se kdysi setkal v horách s neznámým cizincem a v hádce ho zabil. Zdrcený Oidipus zjišťuje, že ten, koho pokládal
za otce, je jeho vychovatel, a že aniž by to věděl se stal manželem vlastní matky. Jeho matka spáchá sebevraždu, on si za trest vypíchne oči a odchází do vyhnanství. Euripidés – 90 her, dochovalo se 19: př. Médea Dílo: Médeia - Královská dcera Médeia zachrání vůdce Argonautů Iasóna, pomůže mu zmocnit se zlatého rouna a odpluje s ním do Korinu. Zde si však Iáson oblíbí dceru Kreónta Glauku, s níž se má oženit. Médeia připravila krutou pomstu: poslala Glauce svatební rouno a ozdobu do vlasů. Svatební šaty se na nevěstě vznítily, Glauka uhořela a sní zahynul i její otec. Potom Médeia zavraždila i obě své děti, které měla s Iásonem. Elektra – Dcera krále Agamemnóna. Přiměla svého bratra Oresta, aby zabil zrádnou matku a jejího milence a tím pomstil svého otce. b) KOMEDIE Aristofanés – představitel antické řecké literatury, pozvedl řeckou komedii na vysokou úroveň. V době prudkých zápasů o moc v městské athénské demokracii, měl dost možností uplatnit svůj kritický pohled. Stál na straně umírněných demokratů a vysmíval se staromilcům i novátorům. Z jeho 44 komedií se dochovalo pouze 11. Dílo: Jezdci Mír Žáby – kvakotem žab se vysmívá tvorbě Euripida Znaky antické komedie: - veselohra, komický účinek - zesměšňuje jevy života, šťastný, smírný konec - útok na politické poměry a soudobou morálku - nevázaný žert, dialog c) NAUČNÁ LITERATURA Historická próza: Hérodotos – otec dějepisectví ( Řecko-perské války ) Thukydides – největší dějepisec tehdejší doby. Kritika pramenů, věrohodnost (peloponéské války) Řečnictví: Démosthenes – (x Filip II. Makedonský – filipiky) Filozofická próza: Platón – např. Ústava Aristoteles – poetika, rétorika, encyklopedické dílo (shrnutí poznatků) a rozdělení vědních oborů.
3. Helénistické období: 4. – 1. st. BC – po dobytí Řecka Alexandrem Makedonským Doba velkého rozvoje umění a exaktních věd. Z této doby se dochovalo málo literárních děl. Vědecká díla: Euklides Archimedes
V posledních stoletích BC se centrum literární tvorby přesouvá z Řecka do Itálie, kde vzniká latinsky psaná literatura (římská literatura).
Římská literatura - Římská literatura je psána latinsky a byla psána v období 3. st. BC – 5.st. n. l. - Členíme 3 období vývoje Říma: 1. Doba stará (Archaická): 3. – 2. st. př. n. l. 2. Doba klasická (Zlatý věk): 1. st. př. n. l. – poč. n. l. 3. Doba posklasická (Stříbrný věk): do období 1. st. n. l.
1. Doba Stará - archaická: 3. – 2. st. př. n. l. V tomhle období začínají Římané překládat řecké autory, proto mnoho děl je nepůvodních. Z původní tvorby vynikají divadelní hry, které napsali Terentius a Plautus. Titus Maccius Plautus – autor komedií – vliv Menandra, čerpá ze života obyčejných lidí (chytří otroci, vojáci, milenci) Dílo: Komedie o hrnci – o lakomci => vliv na Moliéra Vychloubačný voják
2. Doba klasická – Zlatý věk: 1. st. př. n. l. – poč. n. l. Období největšího rozkvětu latinsky psané literatury je asi v 1. st. BC, také nazývaném v období zlatého věku.
ŘEČNICTVÍ: Marcus Tullius Cicero – Klasikem římské prózy, jehož jazyk je dodnes vzorem latiny. Prostřednictvím Cicera se Evropa seznámila s velkými řeckými filozofy (Platón, Aristoteles) LYRIKA: Publius Ovidius Naso – Je jedním z největších básníku všech dob Dílo: Proměny (Metamorfózy) – obsahují 250 řeckých a římských bájí psané ve verších. Daidalos a Ikaros – je jedním z 250 příběhů, které přebásnil Ovidius. Je to příběh z řecké mytologie o Daidalovi a Ikarovi. Otec a syn jsou vězněni na ostrově odkud není cesta, tak Daidalos sestrojil křídla a oba vzlétli nad mořem.
Ikaros však přes varování otce vylétl vysoko, křídla slepená voskem se na slunci rozpustila a Ikaros spadl do moře. Po něm pak byl pojmenován ostrov Ikárie. Umění milovat – milostná poezie Publius Vergilius Maro – další velký básník Dílo: Aeneis – veršovaný epos, který je latinskou obdobou Homérových eposů. – největší římský epos. Název dostal po hrdinském obránci Tróje, který se jako jediný z trojských vojevůdců zachránil. Po a strastiplné cestě po Středozemním moři doplul až do Itálie, kde založil nové město zvané Lavinium, z něhož později vznikl Řím. Epos nebyl dokončen. Zpěvy pastýřské (Bukolika); Zpěvy rolnické (Georgika) – obě díla jsou z vesnického prostředí, obdiv a láska k venkovu, rodné zemi. Gaius Valerius Catullus – milostná poezie věnovaná Lesbii PAMĚTI: Gaius Julius Caesar – byl jednou z největších osobností starověkých dějin a vytvořil významný přínos pro zobrazení tehdejší doby. Dílo: Memoáry (Paměti) – píše sám o sobě ve třetí osobě. Zápisky o válce galské – jeho zápisky jsou válečným deníkem, v němž vysvětluje co a proč udělal.
3. Doba poklasická – Stříbrný věk: do období 1. st. n. l. - Literatura doby císařské. - Kritika rozmařilé římské společnosti. SATIRA: Iuvenalis Martialis - epigramy Petronius FILOZOFIE: Seneca – vynikl svou moudrostí, byl vychovatelem římského císaře Nerona. HISTORIE: Tacitus – Letopisy, Historie
Pojmy Epos – je rozměrná epická skladba, pojednává o hrdinných činech dávných vojevůdců. - je řeckého původu. První eposy vznikly v nejstarších lidských civilizacích, př. Babylón- Epos o Gilgamešovi , řecké Homérovi eposy Ílias a Odysea, indický epos Marahabbaráta Bajka – je literární útvar, který vznil pravděpodobně v 6. století př.Kr.. Za jejího zakladatele bývá považován Ezop Základem bajky je alegorie, kdy zvířata jednají jako lidé a z tohoto jednání vyplyne nějaké poučení, či kritika chyby, která ve většině případech bývá čtenářovi již známa. Sanskrt – staroindický spisovný jazyk Lyrika – literární druh vyznačující se nedějovostí a subjektivitou podání. Hymnus – oslavná báseň – duchovní píseň k oslavě boha
