Nejistá sezóna: finance. Ekonomika v roce inzertní příloha časopisu RESPEKT. David Marek

finance

7. 4.– 13. 4. 2008

inzertní příloha časopisu RESPEKT

I

Nejistá sezóna: Ekonomika v roce 2008 David Marek

III

Důchody v Česku – bez krize není ani reforma Ondřej Schneider

VI

Spoření ve státě českém

I

Dalibor Z. Chvátal

VIII Mateřská náruč našich bank Jiří Fišer a Jan Krejčí

X

Hip hip hypotéka! Dalibor Z. Chvátal

XI

Umějí naše děti zacházet s penězi? Viktor Vojtko

XIII Druhý dech životního pojištění Dalibor Z. Chvátal

XIV Jak si ochočit burzu Roman Koděra Vladimír Vávra

foto Isifa

XVII Desatero investora

Nejistá sezóna: Ekonomika v roce 2008 David Marek Dejte mi pevný bod a já pohnu Zemí. Nejen fyzika, ale i ekonomie se musí potýkat s nestálostí věcí – a letos to platí dvojnásob. Kdo by se nadál, že se krize méně kvalitních hypoték v jedné zemi rozlije po finančních trzích celého světa, že se během šesti měsíců v USA sníží úrokové sazby o celé tři procentní body a centrální banka Fed sáhne ke krokům, které naposledy použila před sedmdesáti lety? Kdo by čekal, že padne pátá největší americká investiční banka a že strach a nedůvěra zničí či vážně poškodí některé nejnovější kouty finančního světa? A za těchto podmínek chcete jasné odpovědi? Kdyby existovaly, nestřídaly by se hluboký pesimismus s bezbřehou euforií na burzách v zámoří i na Starém kontinentu v řádu dní a někdy i hodin.

II

finance

7. 4.– 13. 4. 2008

Divoký začátek Letošní rok světové ekonomy mnohým překvapil. Po několika měsících od propuknutí hypoteční krize, kdy akciové trhy váhaly s konečným rozhodnutím o tom, zda americká ekonomika upadne do recese či nikoli, se v lednu rozhodly vsadit na horší kartu. Index S&P 500 v průběhu ledna klesl o 6,1 %, Nasdaq o 9,9 %. Evropa dostala ještě větší zásah: DJ Stoxx 50 ztratil 13,8 %. Ve středoevropském regionu nejvíce krváceli investoři na pražské burze, kde index PX klesl o 17,4 %. Polský WIG 20 ubral 14,6 %, maďarský BUX 10,5 %. Tento vývoj potvrzuje hypotézu, že finanční trhy USA a Evropy jsou úzce provázané (financial coupling). V průběhu února a března byla situace jako na houpačce. Index volatility akciových trhů v USA (přesněji index kolísavosti nebo nestálosti indexu S&P 500) vystoupil na nejvyšší hodnoty za posledních pět let.

Volný pád Úvahy o stavu bankovního sektoru nejdříve ovlivnila informace o potížích pojistitelů dluhopisů a CDO, tedy zajištěných dluhových obligací. Agentura Fitch Ratings dvěma z nich snížila rating, S&P a Moody’s o podobném kroku uvažovaly. Pokud by se tak stalo, musely by banky odepsat další desítky miliard dolarů, které dosud považo-

valy za bezpečně pojištěné. Další zhoršení bilance finančních ústavů by znamenalo ještě opatrnější přístup k poskytování úvěrů s dopadem na investiční aktivitu firem i útraty domácností podporované hypotékami a úvěry z kreditních karet. To se naštěstí prozatím nestalo. Na řadu ovšem přišly riskantní hedgeové fondy, zvláště ty, které operují s velkou finanční pákou a ještě navíc na trhu se sekuritizovanými hypotékami (tj. hypotékami transformovanými na cenné papíry). První velkou obětí na tomto bitevním poli se stal Carlyle Capital. Jen pár dní trvalo, než krach tohoto fondu stáhl ke dnu i jeho největšího věřitele. Zvěsti o nedostatku likvidity, které začaly kolovat po trhu, stály život, respektive existenci Bear Stearns, pátou největší americkou investiční banku. Její akcie nejdříve klesly ze 60 na 30 dolarů, hektické námluvy s JPMorgan Chase pak dokonce skončily na ceně 2 dolary za akcii. Celková cena investiční banky po všech finančních kotrmelcích činí asi 240 milionů


dolarů, ačkoli jen hodnota budovy Bear Stearns na Manhattanu dosahuje přibližně 1,1 miliardy dolarů.

ně mírným zpomalením růstu, mohla by česká ekonomika i nadále počítat s tím, že jí bude za tohoto stavu růst vývoz.

Recese na dohled Po této sérii událostí se na finančních trzích přestala řešit otázka, zda v USA přijde recese, a nastoupily dohady o tom, jak hluboká a dlouhá tato recese bude. Obavy prohloubila negativní indikace poskytnutá posledními makroekonomickými čísly v čele s podstatně nižším růstem HDP Spojených států ve 4. čtvrtletí loňského roku, rostoucím počtem žádostí o dávky v nezaměstnanosti a klesajícím počtem nově vznikajících pracovních míst, poklesem maloobchodních tržeb a průmyslové výroby, negativními informacemi o prodejích domů, a především dále klesajícími cenami rezidenčních nemovitostí a stoupajícím počtem nesplácených hypoték, které to vše loni v létě odstartovaly. Recesí se zpravidla myslí pokles HDP ve dvou po sobě jdoucích čtvrtletích. Otázkou je, jaký bude výkon americké ekonomiky za celý rok. Mezinárodní měnový fond snížil svůj odhad růstu americké ekonomiky v letošním roce z 1,9 na 1,5 %. V loňském roce se HDP v USA zvýšil o 2,2 %. Podle prognózy OECD letos zpomalí tempo růstu HDP na 1,4 %, přičemž v prvním čtvrtletí by se měl HDP zvýšit pouze o 0,1 %, v druhém dokonce stagnovat. Otazník visí nad tím, jak dopadne zpomalení v zámoří na Evropu. Obvykle vede snížení růstu HDP v USA o 1 procentní bod ke zpomalení růstu eurozóny o 0,2–0,3 procentního bodu. Nicméně hodnoty ekonomických indikátorů zveřejňované v eurozóně nenabízejí tak chmurný obraz jako americká data. V posledních týdnech se eurozóna naopak dočkala výsledků, které často překonaly očekávání finančních trhů (v této souvislosti se mluví o hypotéze economic decoupling). V případě eurozóny MMF snížil odhad letošního růstu HDP z 2,1 na 1,6 %. Podle OECD by eurozóna letos měla zvýšit svůj výkon o 1,9 % po loňském růstu HDP o 2,6 %.

České dozvuky Nestálé počasí na finančních trzích ve světě a obavy z recese v USA prozatím v ČR postihují pouze akciový trh a kurz koruny, na niž působí výkyvy v averzi k riziku. Na přelomu roku dolehly nedůvěra a vysychající likvidita na mezibankovních trzích i na úrokové sazby. Spolu se vzestupem dolarových, librových a eurových sazeb LIBOR se nahoru pohnuly i jejich české protějšky, tedy sazby PRIBOR. Vazba české ekonomiky na USA je poměrně omezená, podíl obchodu s USA na celkovém objemu českého zahraničního obchodu činí jen 3 %. Česká ekonomika ovšem silně závisí na eurozóně, kam směřuje 57 % vývozu z ČR. Pokud by se skutečně podařilo Německu a dalším zemím eurozóny zvládnout obtížné období pouze relativ-

Inflační spiknutí Na české hospodářství však doléhá další problém: inflace. Ta letos ukrojí z růstu mezd větší krajíc a zpomalení růstu reálného disponibilního důchodu domácností negativně ovlivní spotřební výdaje domácností. Inflace se v lednu zvýšila na 7,5 % a dosáhla nejvyšší hodnoty od listopadu 1998. Do inflace se nečekaně rychle projevila změna snížené sazby DPH, která popohnala inflaci v cenách potravin. Ta již tři měsíce dosahuje dvouciferných hodnot. Vysoká inflace je však dílem souhry mnoha faktorů. K vysokým cenám potravin, ropy a energií se připojily změny regulovaných cen, reforma daní, poplatky ve zdravotnictví, rychlý růst ekonomiky a klesající nezaměstnanost. Proti české inflaci se snad nemohlo spiknout více faktorů.

Mírné přibrzdění Naštěstí vstoupila česká ekonomika do obtížného období v solidní kondici. Její výkon v závěru loňského roku významně převyšoval dlouhodobý potenciál. Mezera výstupu, tedy rozdíl mezi současným výkonem ekonomiky a jejím potenciálem, se rozšířila na 1,8 % (spočítáno metodou produkční funkce). Potenciální výstup nyní roste tempem 5,3 %, z toho 3,8 procentního bodu připadá na růst produktivity výrobních faktorů, 1,2 procentního bodu na zvýšení objemu fixního kapitálu a 0,3 procentního bodu na růst zaměstnanosti. Po dosazení aktuálních odhadů hospodářského růstu v USA, eurozóně, Slovensku, Polsku a Maďarsku do funkce českého vývozu a při zohlednění vlivu inflace na reálné tempo růstu mezd a spotřebitelské výdaje lze očekávat zpomalení kvapíku české ekonomiky. Její výkon by se mohl letos zvýšit zhruba o 5 % po loňském růstu o 6,5 %. Tento scénář ovšem závisí na předpokladu, že se finanční trhy vypořádají s hypoteční krizí bez dalších hlubokých propadů, recese v USA bude krátká a mělká a Evropu poznamená jen mírně. A to jsou předpoklady stále ještě dosti nejisté.

David Marek Autor článku je hlavním ekonomem, vedoucím oddělení analýz a členem představenstva Patria Finance. V letech 1997–1998 byl odborným pracovníkem v Institutu ekonomie České národní banky, poté přešel na odbor měnové politiky ČNB. V letech 1999–2000 pracoval v oddělení analýz finančních trhů České spořitelny. Od roku 2000 působí v Patrii Finance. Je členem České společnosti ekonomické.

IV

finance

7. 4.– 13. 4. 2008


Důchody v Česku – bez krize není ani reforma Ondřej Schneider Český důchodový systém představuje standardní, tzv. „zralý“, průběžně financovaný systém, srovnatelný s důchodovým systémem řady evropských států. Na důchody platíme přibližně 9 % našeho HDP, odvádíme 28 % z mezd a do důchodu chodíme okolo šedesátky. Zatím.

České republice se zvyšuje průměrný věk dožití a zároveň klesá počet narozených dětí, což pomalu, ale jistě mění finanční strukturu systému. Podíl plátců pojištění a příjemců důchodu se změní z dnešního poměru 3:1 na 2:1 již v roce 2020. Schodek důchodového systému se v roce 2020 dostane až k úrovni 4 % HDP a během příštích dvaceti let se tak nashromáždí dluh vyšší než 30 % českého HDP v roce 2020. To není zrovna lákavá představa. Na druhou stranu je nezpochybnitelné, že se český důchodový systém vyhnul větším krizím či finančním problémům. Důchody nejsou nijak závratné (výše průměrného důchodu byla na konci února 9 111 Kč, což odpovídá 42 % průměrné mzdy), ale na živobytí stačí, chodí včas a pravidelně. Všechny politické strany se zaklínají tím, že jakkákoliv změna nesmí ohrozit dnešní 3 miliony důchodců (a jejich cenné volební hlasy).

V

Do důchodu v devětašedesáti? Státem spravovaný průběžný důchodový systém má jednu nespornou výhodu. Pomocí úpravy parametrů se, alespoň teoreticky, může docela rychle vyrovnat s jakýmkoliv demografickým vývojem. Manipulovat lze se třemi hlavními parametry: podílem důchod/mzda, sazbou odvodů do systému a věkem odchodu do důchodu. Odvody na důchodový systém, dnes ve výši 28 % mzdového základu, jsou mezi nejvyššími v Evropě. Aby však zvládly financovat zvyšující se nároky, musely by se zvýšit až na 37 % v roce 2020. Takové zvýšení odvodů, tj. de facto daní, by však výrazně zasáhlo oficiální trh práce a vedlo ke zvýšení podílu šedé ekonomiky i oficiální nezaměstnanosti. Ve skutečnosti by

tedy zvýšení sazby spíš prohloubilo schodek důchodového systému. Budoucí vlády se mohou snažit vyhnout zvyšování daní a zvolit cestu postupné eroze důchodů. V současnosti je poměr důchodu a čisté mzdy zhruba 67 %. Tento poměr by se musel snížit pod úroveň 50 % v roce 2020. Šlo by o tak výrazný pokles, že by se řada důchodců zřejmě kvalifikovala pro jiné sociální podpory a schodek důchodového systému by se tak jen přesunul v rámci sociálního systému jinam. Poslední možností je posouvání věku pro odchod do důchodu tak, aby se neměnil podíl důchodců a pracujících, jak navrhuje česká vláda. Pokud se jí podaří prosadit odchod do důchodu v 65 letech, mělo by to stačit na několik roků. Ale již v roce 2020 by bylo třeba jít až na hranici 69 let. Vzhledem k pokroku v lékařství a zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva by ani taková hranice nemusela být nedosažitelná, ale politicky je to neschůdná cesta.

Systematická reforma Česká společnost tedy stojí tváří v tvář důsledné důchodové reformě. Na základě zahraničních zkušeností si lze jen těžko představit úspěšnou reformu bez zapojení soukromých úspor. Alespoň na část důchodů by si lidé měli spořit sami, pomocí soukromých penzijních fondů. Soukromé spoření nabízí vyšší zhodnocení ukládaných prostředků a poskytuje tak do budoucnosti šanci financovat vyšší důchody při nižším odvodovém zatížení zaměstnanců. Na dnešní úroveň důchodů by stačilo spořit si v soukromém systému po dobu čtyřiceti let 14 % mzdy, tedy přesně polovinu dnešních odvodů. Pokud bychom ukládali 28 % mzdy, kte-

rou dnes odvádíme na důchodové „pojištění“, činil by důchod po čtyřicetileté pracovní kariéře 135 % průměrné čisté mzdy. Na stáří si samozřejmě již dnes miliony lidí spoří, a to dobrovolně. Dobrovolné úspory jsou výhodné tím, že nevyžadují masivní státní finanční podporu ani tak drakonickou regulaci jako povinný systém. Reforma spoléhající na dobrovolné úspory by však vyžadovala konzistentní a vytrvalou vládní kampaň, která by přesvědčila obyvatelstvo, že soukromé úspory budou skutečně potřeba a že státní důchodový systém bude jen záchrannou sítí pro nejchudší. To si lze v Česku jen těžko představit – doposud všechny vlády, levicové i pravicové, zvyšovaly důchody více, než podle zákona musely, a voliči to od nich očekávají i v budoucnosti. Reformátoři proto nejčastěji navrhují ustanovit povinnost ukládat si na důchod u penzijního fondu část mzdy. První zemí, která tuto reformu provedla a která jí dala jméno, je Chile. V poslední dekádě však následovala řada dalších zemí (Maďarsko, Polsko, Mexiko, Švýcarsko, Švédsko, Slovensko...). Ve všech těchto zemích provází zavádění reforem široká diskuse, nicméně nikde nedošlo ke kolapsu systému či k odmítnutí reforem ze strany obyvatel. Rozsah tzv. druhého pilíře (tj. soukromých úspor na důchod) se v různých zemích liší: někde je dominantní (Chile, Nizozemí), někde spíš doplňkový (Švédsko). Penzijní fondy jsou všude regulované, ale vždy dosahují lepšího zhodnocení, než jaké nabízí státní průběžný systém. Hlavní výhoda systému soukromých úspor je odolnost vůči demografickému vývoji: každý si spoří na svůj vlastní důchod, a nemůže tedy dojít k nepoměru mezi plátci daní a důchodci jako v systému průběžného financování.

V

Reformy musí být flexibilní I Česko se bude muset rozhodnout, zda bude spoléhat na zázrak a zachová jen dominantní důchodový systém založený na průběžném financování (doplněný nedostatečně funkčním penzijním připojištěním), anebo zda se rozhodne pro zavedení dalšího principu financování důchodů. Pokud má jít o smysluplnou změnu, je potřeba začít šetřit alespoň na část budoucích důchodů. Jednu variantu reformy představuje polský přístup: všichni občané starší padesáti let zůstávají v dnešním systému a nic se pro ně nemění. Naopak lidé mladší třiceti let jdou povinně do nového, kombinovaného systému a část svých odvodů (např. 10 % mzdy) si spoří u jednoho z licencovaných (a regulovaných) fondů. Lidé mezi 30 a 50 lety si mohou vybrat, zůstanou-li ve starém systému, nebo přejdou-li do nového. Tak se zachovají „jistoty“ dnešní starší generace a zároveň se vytvoří úspory pro financování důchodů dnešních mladších ročníků. Cenou za tuto reformní strategii je přechodný deficit důchodového systému, v němž rychle klesne počet plátců. Druhá varianta reformy, zřejmě bližší české vládě, vychází z částečného vyvázání z dnešního průběžného systému (tzv. „opt-out“). Stát by těm, kteří by se přihlásili, snížil odvody na důchody z dnešních 28 % na např. 18 % a za to by jim poskytl garanci jen minimálního příjmu ve stáří. Zbývajících 10 % mezd by si lidé mohli spořit u některého penzijního fondu s tím, že si úspory mohou vybrat jen v okamžiku odchodu do důchodu ve formě doživotní renty. Ti mladší a s vyššími příjmy by nabídky pravděpodobně využili, protože by si tak naspořili na vyšší důchody. Starší, opatrnější a hůře placení zaměstnanci by s přechodem váhali. Při této variantě reformy nemusí vznikat velký deficit a efekty důchodové reformy se projeví dříve. Systém však bude nerovnoměrnější: bohatší občané státu „utečou“ a zajistí si vysoký důchod sami soukromými úsporami. Vzhledem k tomu, že se tak již stejně děje, nejde zřejmě o příliš velkou nevýhodu této varianty.

Hlavní je rozhodnout se! Ať už se rozhodneme jakkoliv, čím dříve k rozhodnutí dojde, tím lépe. Je úplně vedlejší, zda důchodovou reformu označíme nálepkou radikální, liberální či solidární. Hlavní je rozhlédnout se po okolních státech, zjistit, co se osvědčuje v zemích s podobnými problémy, jako máme my, a pak to použít. Nejzásadnější kritérium důchodové reformy je jediné: slušné, bezpečné důchody pro seniory a vypočitatelná a únosná zátěž pro zaměstnané. Důchodový systém bude správně nastaven tehdy, když nebude způsobovat obrovské schodky ve veřejných rozpočtech a když bude umožňovat všem lidem rozhodovat se co možná nejflexibilněji, kdy a za jakých podmínek chtějí odejít do důchodu. Absolutně nezbytnou podmínkou pro jakoukoliv důchodovou reformu v ČR je diskuse a pochopení rozsahu problému ze strany veřejnosti a politiků. Bez toho nelze začít vážně uvažovat o reformních variantách a debatovat o jejich přednostech a nevýhodách. Čas je však vzácný a debata musí spět k závěru. Reforma sice bude trvat dekády, ale začít musí brzo.

Ondřej Schneider Autor článku je docentem ekonomie na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. V současné době hostuje v Center for Economic Policy Analysis ve Washingtonu, DC. V letech 1998–2001 byl hlavním ekonomem Patria Finance.

inzerce

finance

7. 4.– 13. 4. 2008

VI

finance

7. 4.– 13. 4. 2008


Spoření ve státě českém Dalibor Z. Chvátal Spořicí účty versus záložny

Reklamy finančních společností nás přesvědčují k investování. Kdo neinvestuje, není „in“. Češi však odjakživa patřili spíše mezi spořivější národy – v rozhazování peněz jsme prostě vždy byli opatrní. Opatrnost je překážkou využívání lákadel v podobě dostupných úvěrů, ale spořicím produktům se opět začíná dařit. Zvláště vlivem poklesu tržní hodnoty akcií a zvýšení úrokové sazby Českou národní bankou zažívá spoření nový vzestup.

Požírači peněz Spoření na vkladní knížku má u nás tradici již z dob První republiky. Mohou za to ještě poměry z bývalého Rakousko-Uherska (konečně vkladní knížky dodnes patří mezi oblíbené spořicí produkty v Německu a Rakousku). Po druhé světové válce byla právě vkladní knížka velmi oblíbenou formou spoření pro běžné občany. To umocňovala i Československá státní spořitelna jako tehdy jediný finanční ústav dostupný pro všechny. Ta vkladní knížky podporovala různými soutěžemi, losy a pravidelnými výhrami. Žádané byly zejména tzv. výherní vkladní knížky, pro něž se pravidelně losovalo poslední šestičíslí všech knížek. Kromě prémie v podobě vyššího úroku mohl výherce obdržet další prémii odvislou od výše vkladu. Tyto vkladní knížky existují dodnes. Jenže vstup do Evropské unie způsobil menší revoluci i ve vkladních knížkách. Banky se musely přizpůsobit platné legislativě a zrušit anonymní vklady jako opatření proti praní špinavých peněz. Zrušení anonymních vkladů neznamená, že o ně vkladatel přijde, pouze je banky od roku 2003 neúročí. V České republice má nejvíce vkladních knížek tzv. na heslo Česká spořitelna a celkový objem prostředků na nich činí asi tři miliardy. Dnes se s vkladní knížkou setkáte jen výjimečně. Kromě České spořitelny ji nabízí pouze Poštovní spořitelna, Volksbank a Waldviertler Sparkasse von 1842. Ostatní banky je postupně z nabídky stáhly a nyní už jen dobíhají dříve uzavřené smlouvy. Je to logický stav – Poštovní spořitelna má jasně stanovenou svoji klientskou segmentaci a ostatní jmenované banky mají rakouské kořeny. Starší generace, která je konzervativněji zaměřena a pro niž jsou tyto produkty určeny, pomalu (se vší úctou) vymírá a zbývající starší občané už tuší, že vkladní knížky jsou passé a nejsou schopné konkurovat moderním finančním

produktům v podobě spořicích účtů (či speciálních termínovaných vkladů, budeme-li trvat na konzervativním způsobu spoření).

Vkladní knížka a termínovaný vklad jsou v dnešní době zbytečným požíračem peněz a kromě vydávající finanční instituce nepřinášejí užitek nikomu.

Podobný osud jako vkladní knížky stíhá i termínované vklady. Podle nabídky úrokových sazeb, které jsou v současné době k dispozici, je podmínkou pro získání úroku nad 3 % zavázání se na dva a více roků. Reklamní kampaně finančních institucí používají kouzelné slovo „až“ – nabízejí úroky vysoké až 3,5 % při vkladu převyšujícím například milion českých korun, se závazkem čtyřiadvacetiměsíční výpovědi. Pro běžného střadatele bezpředmětná nabídka.

Přesto se spoření daří. Mohou za to dva fenomény: renesance spořicích účtů a renesance družstevních záložen. Za zvyšující se sazby spořicích účtů vděčíme hlavně konkurenčnímu boji bank o běžné střadatele. Po zvýšení úrokových sazeb centrální bankou čtyři banky odstartovaly boj o to, kdo má nejvyšší sazbu na spořicím účtu. Prvenství jedné banky se udrží zhruba pár týdnů a pak je pokořeno bankou jinou. A tak pořád dokola, rozumějte výš, až se nabídka úrokových sazeb spořicích účtů ustálila na 3–3,5 % ročně. S ohledem na okamžitou likviditu takto uložených finančních prostředků nemá smysl udržovat termínované vklady či vkladní knížky, navíc hůře úročené. Ve druhém případě se začala znovu obnovovat důvěra v české družstevnictví. Toho využily tři největší družstevní záložny, které přizpůsobily nabídku současným trendům. Spořicí účty u záložen jsou nastaveny podobně jako u jejich bankovní konkurence. Ovšem nabídka termínovaných vkladů a vkladních knížek u záložen úrokově několikanásobně převyšuje banky a je tak dobře cílenou nabídkou zvláště na starší občany, kteří slyší na výši úrokové sazby. Že se družstevnictví daří a strach z krachů devadesátých let opadl, vyplývá z tiskové zprávy Asociace družstevních záložen, která se chlubí nárůstem vkladů členů o 29 % za první tři čtvrtletí roku 2007. Lze bez nadsázky očekávat, že v následujících měsících bude nové zakládání termínovaných vkladů stagnovat; totéž čeká vkladní knížky. To odpovídá i grafu úrokových sazeb MFI, podle nějž je v druhé polovině loňského roku patrný Domácnosti celkem (rezidenti) – vklady podle časového a druhového hlediska (Kč)

Úrokové sazby MFI – nové obchody (sazby a objemy) 2,8

250 000

2,6

225 000

2,4

200 000

2,2

175 000

2,0

150 000

1,8

125 000

1,6

100 000

1,4

75 000

1,2

50 000

1,0 I. ■ ■ ■ ■ ■

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

(1.2) S dohodnutou splatností – sazba (% p.a.) (1.3) S výpovědní lhůtou – sazba (% p.a.) (1.3.2) Nad 3 měsíce – sazba (% p.a.) (1.2.1) Do 2 let včetně – sazba (% p.a.) (1.3.1) Do 3 měsíců včetně – sazba (% p.a.)

Zdroj: ČNB

IX.

X.

XI.

XII. 2007

25 000 0 I./2001

I./2002

I./2003

I./2004

I./2005

■ Vklady ve stavebním spoření se splatností ■ Vklady ve stavebním spoření s výpovědní lhůtou Zdroj: ČNB

I./2006

I./2007

7. 4.– 13. 4. 2008

pokles střednědobých termínovaných vkladů. Právě tehdy začaly stoupat úrokové sazby spořicích účtů a zvyšování úrokových sazeb donutilo konzervativní střadatele k rychlému přesunu na spořicí účty. K opětovnému růstu obliby spořicích účtů pomohla i neklidná situace na akciových trzích – mnoho investorů v obavě z prodělku akcie prodalo a volné finanční prostředky uložilo na spořicí účty s jistým tříprocentním a vyšším úrokem.

Posbírejme rodná čísla „Vy ještě nemáte stavební spoření na vašeho malýho?“ – „Ne, nemám. A mít nebudu.“ Při současné rostoucí inflaci, nižší státní podpoře, nízkém úroku z vkladu stavebního spoření a šestileté době vázaného vkladu je stavební spoření uzavřené na všechna rodná čísla v rámci domácnosti značně neefektivní. Doba, kdy se vyplatilo využít všechna rodná čísla v rodině, uzavřít smlouvy a vysát státní podporu, je pryč. I samotné stavební spořitelny přiznávají stagnaci počtu nově uzavíraných smluv a začínají své aktivity soustřeďovat do nabídky přidaných služeb, jako je poradenství, prodej podílových fondů, specializovaných úvěrových produktů konkurujících bankovním úvěrům atp. Pokles nově uzavíraných smluv o stavebním spoření je patrný z grafu typů vkladů (červená křivka). Opět je


to důsledek nižší státní podpory, velmi dobré dostupnosti hypoték a lepšího zhodnocení finančních prostředků v jiných finančních produktech.

Na stará kolena Penzijní připojištění dnes u nás mají téměř čtyři miliony občanů. Toto úctyhodné číslo svědčí o zájmu obyvatel ČR o kvalitní život v důchodu. Anebo jde spíše o zájem o příspěvek od státu či zaměstnavatele? Penzijní fondy rovněž stojí před problémem, a tím je nemožnost vyššího zhodnocení finančních prostředků účastníků připojištění. Současná sešněrovaná legislativa neumožňuje zvolit rizikovější, a tím i výnosnější způsoby, jak zhodnotit prostředky pojištěnců. Dnešní průměrné zhodnocení penzijních fondů okolo 2,5–3 % ročně není žádné terno a mít penzijní připojištění je zajímavé jedině tehdy, když k jeho existenci motivuje zaměstnavatel svým významným příspěvkem, který činí podle Asociace penzijních fondů v průměru 535 korun měsíčně. Svázané ruce penzijních fondů jsou inspirací pro investiční společnosti. Penzijní připojištění je pro mladé klienty neefektivní, což podnítilo vytvoření agresivnějších možností přilepšení na stáří, i bez státního příspěvku. V dnešní nabídce finančních produktů najdeme i tzv. fondy životního cyklu,

finance

VII

které mají lépe zhodnotit finanční prostředky i za cenu většího rizika. Toto „spoření s rizikem“ má motivovat mladší generaci k myšlení na důchod. Počátkem devadesátých let byl vrcholem možností spoření termínovaný vklad v bance a k tomu vkladní knížka, dnes je k dispozici podstatně širší spektrum investičních produktů. Neklidné akciové trhy, rovná daň snižující výhody odpočtu vyšších plateb penzijního připojištění, dlouhé vázané doby termínovaných vkladů s mizernými úroky a možnost sáhnout na peníze kdykoli zvyšují zájem o jednoduché a úrokově efektivní finanční produkty, kterými jsou spořicí účty. Můžeme očekávat, že konkurence finančních institucí v tomto ohledu ještě přitvrdí; prostor pro vyšší úrok stále existuje. Pro konzervativní střadatele je to jen dobře.

Dalibor Z. Chvátal Autor článku je šéfredaktorem finančního serveru Měšec.cz. Od poloviny roku 2005 vedl finanční server FinExpert a pracoval jako zástupce šéfredaktora časopisu Osobní finance.

inzerce

VIII

finance

7. 4.– 13. 4. 2008


Mateřská náruč našich bank Jiří Fišer a Jan Krejčí V současné době si mnoho investorů, ale i klientů českých bank klade otázku, zda jsou jejich investice nebo úspory v bezpečí a zda bankovní krize, kterou v loňském roce zažehly problémy na americkém hypotečním trhu, neovlivní stabilitu a výsledky domácích bank. Je na středoevropské bankovní frontě stále ještě klid?

rize se prostřednictvím strukturovaných produktů, ve kterých jsou podkladovými aktivy hypoteční úvěry poskytnuté v USA, přenesla i na evropský kontinent. Evropské banky musely loni odepsat aktiva v řádech desítek miliard eur a zdá se, že další odpisy budou následovat i v letošním roce. Navíc se na základě posledních makroekonomických zpráv z USA a prohlášení bank ohledně dalších možných ztrát zdá, že se krize stále prohlubuje. Z evropských bank byla nejvíce postižena švýcarská UBS, která vzhledem k vysokým ztrátám musela navýšit kapitál, aby vyhověla požadavkům na kapitálovou přiměřenost. I některé další banky byly nuceny požádat akcionáře o finanční injekci.

K

České banky v dobré kondici Pohled na konsolidovanou rozvahu bankovního sektoru ukazuje, že hospodaření českých bank je vzhledem ke konzervativnímu a obezřetnému poskytování úvěrů stabilizované s předpokladem zdravého silného růstu v nadcházejících letech. Kapitálová přiměřenost je v posledních letech stabilní, pohybuje se v rozmezí 11–12 % a výrazně tak překračuje požadavky ČNB i obvyklé hodnoty v západní Evropě. Také podíl nesplácených úvěrů na celkových poskytnutých úvěrech má v posledních letech klesající tendenci a nepřesahuje 3 %. Navíc zhruba dvě třetiny objemu těchto problematických úvěrů jsou již pokryty opravnými položkami. V souvislosti s předpokládaným vysokým růstem objemu poskytnutých rizikovějších spotřebitelských úvěrů se tento podíl může mírně zvýšit, ale měl by zůstat na bezpečné úrovni, tak aby případné odpisy těchto aktiv významně neovlivnily výsledky bank. Domácí banky navíc neinvestovaly do strukturovaných produktů, jako jsou CDO (Collateralized Debt Obligations) a MBS (Mortgage-Backed Securities), které se nyní vzhledem ke stále rostoucím problémům na americkém hypotečním trhu staly příčinou vysokých ztrát amerických

a některých západoevropských bank. Je tedy obecně možné konstatovat, že kapitálová struktura českého bankovního sektoru je na bezpečné úrovni – banky jsou spíše překapitalizované a nehrozí jim ani významné ztráty z přecenění komplikovaných „exotických“ aktiv.

Růst zisků bude pokračovat Dynamický růst ekonomiky a zvyšování efektivity bank se pozitivně projevilo i ve výsledcích hospodaření v loňském roce. Čistý zisk v bankovním sektoru vzrostl v roce 2007 podle

odhadů o 24 % a vykázal tak výrazně vyšší dynamiku než v západní Evropě, kde se pohybuje i bez započtení ztrát v souvislosti s hypoteční krizí zhruba na třetinové hodnotě. Tento vysoký růst byl tažen zejména nárůstem celkové hodnoty úvěrů o více než čtvrtinu. V nejbližších letech lze očekávat mírné zpomalení růstu objemu úvěrů na 15–20 % ročně, v porovnání se západní Evropou se však jedná o vysoké hodnoty. Česká republika je s podílem hodnoty bankovních aktiv na HDP ve výši 105 % na konci loňského roku nejvyspělejší zemí ve střední a východní Evropě, avšak oproti 300–350 % v zemích, jako jsou Německo a Francie, je toto číslo stále velmi nízké a signalizuje pokračování silného růstu. Největší možnosti banky oprávněně spatřují v retailovém (spotřebitelském) sektoru, který i přes rychlý růst v posledních letech nabízí nejvyšší potenciál vzhledem k nízké penetraci bankovních produktů v tomto segmentu. Domácí banky tedy čekají další tučná léta díky současným zdravým

Bankovní sektor v ČR – vybraná čísla z rozvahy v miliardách (k 31. 12. daného roku)

2003

2004

2005

2006

2007

Nominální HDP

2 577

2 815

2 988

3 232

3 558

Aktiva celkem

2 528

2 636

2 954

3 152

3 746

957

1 026

1 198

1 457

1 851

Úvěry klientům 4 000 000 3 500 000 3 000 000 2 500 000 2 000 000 1 500 000

■ Nominální HDP

1 000 000

■ Aktiva celkem

500 000

■ Úvěry klientům

0 2003

2004

2005

Pozn.: Aktiva, úvěry – hodnoty pro konec roku 2007 jsou interní odhady.

2006

2007

Zdroj: ČNB, ČSÚ, Patria Finance

Bankovní sektor v ČR – meziroční růst 2004

2005

2006

2007

Nominální HDP

9,2 %

6,1 %

8,2 %

10,1 %

Aktiva celkem

4,3 %

12,1 %

6,7 %

18,9 %

Úvěry klientům

7,2 %

16,8 %

21,6 %

27,1 %

7. 4.– 13. 4. 2008

rozvahám a pokračujícím příznivým tržním podmínkám v ČR.

Velký prostor pro růst hypoték Reálný růst HDP za poslední tři roky dosáhl v průměru 6,4 % ročně, což významně přispělo k nárůstu počtu poskytnutých hypoték a celkovému růstu hypotečního trhu. Tento trend bude pokračovat i v nejbližších letech, zejména díky výraznému růstu mezd, nižší nezaměstnanosti a deregulaci nájemného a s tím spojené vyšší poptávce na realitním trhu. Může se zdát, že český hypoteční trh roste až příliš rychlým tempem (v roce 2005 činil nárůst 63 %, v roce 2006 to bylo 32 %, o rok později 25 %) ve srovnání s EU, kde byl růst v letech 2005 a 2006 v průměru kolem 11 %. Když však srovnáme poměrový ukazatel objem hypoték/HDP, zjistíme, že ČR s 10 % za EU s 49 % značně zaostává. Mezera mezi vyspělými evropskými státy a ČR se bude pomalu uzavírat, ale potrvá ještě dlouho, než se přiblížíme na úroveň západoevropských trhů. Porovnáme-li dále ukazatel objem úvěrů/aktiva českého bankovního sektoru pohybující se kolem 48 % a tentýž ukazatel pro jedenáct zemí střední a východní Evropy, který dosahuje 59 %, je vidět, že i z pohledu struktury aktiv existuje v českém bankovnictví potenciál pro další růst úvěrů. Na základě pokračující poptávky po hypotečních produktech je tedy možné očekávat, že se tento rozdíl bude i nadále zmenšovat. Český hypoteční trh letos pravděpodobně opět rychle poroste, i když ne takovým tempem jako dosud, přičemž svůj podíl na tom budou mít vyšší úrokové sazby a vyšší sazba DPH.


V databázi ČNB je vidět, jak se jednotlivé druhy úvěrů domácnostem vyvíjely za posledních pět let. Při srovnání objemu poskytnutých úvěrů na bydlení a spotřebních úvěrů je patrné, že úvěry na bydlení rostly výrazně vyšším tempem. Za posledních pět let úvěry na bydlení v průměru rostly o 35 % ročně a v roce 2007 dosáhly úrovně 510 miliard korun. Spotřební úvěry zaznamenaly průměrný roční růst o 26 % a v roce 2007 dosáhly hodnoty 137 miliard Kč, což je o 73 % méně než hodnota hypotečních úvěrů. Je zajímavé se podívat na rok 2000 – tehdy byl objem úvěrů na bydlení a spotřebitelských úvěrů na téměř stejné úrovni (23 miliard Kč), ale díky rostoucí popularitě úvěrů na bydlení se objem těchto úvěrů v období 2000–2007 zvýšil na více než dvacetinásobek.

Hudba budoucnosti Spotřebitelé již nemusejí dlouho čekat, až budou mít našetřeno na vyhlédnutou nemovitost; díky hypotékám si ji mohou pořídit ihned, pokud jsou schopni prokázat potřebný příjem. Čím více roste zájem o hypotéky, tím více na tomto vývoji profitují banky a finanční instituce, které je nabízejí, a stavební společnosti, které v poslední době zažívají boom. Na druhou stanu hypotéky nemusejí vždy znamenat pozitivní přínos – asi nejtemnější odvrácenou stranu lákavé nabídky vlastního bydlení můžeme pozorovat v dnešních Spojených státech. Český hypoteční trh se v posledních letech velice rychle rozvinul. Většina hypoték byla uzavřena s fixací 1–5 roků, a proto se očekává, že se začne mnohem častěji objevovat refinancování stávajících úvěrů, tedy přetahování klientů konkurenčních bank. Češi mohou v současné době

finance

IX

těžit z rostoucí nabídky hypoték od bank a finančních institucí, které se předhánějí, aby nabídly lepší podmínky než ostatní hráči na trhu. V USA je refinancování naprosto běžné a je jen otázkou času, kdy se tento produkt prosadí i na českém trhu. Dá se očekávat, že tato situace nastane v době, kdy počet nových hypoték přestane růst vysokým tempem, jakého jsme byli svědky v minulých letech.

Více se o hypotékách dočtete v následujícím článku.

Jiří Fišer Spoluautor článku Jiří Fišer pracuje v Patria Finance jako finanční analytik. V letech 1998–1999 působil jako analytik akciových trhů v Investiční kapitálové společnosti KB. V letech 1999–2007 pracoval ve společnosti Telefónica O2 ČR v oddělení treasury a poté v oddělení korporátních financí.

Jan Krejčí Spoluautor článku Jan Krejčí působí v Patria Finance jako analytik akciových trhů. Vystudoval Brigham Young University Hawaii, titul MBA získal na Stony Brook University v New Yorku. Před příchodem do Patrie pracoval jako finanční analytik v Arca Capital v Praze a MLR Capital Management v New Yorku.

inzerce

X

finance

7. 4.– 13. 4. 2008


Hip hip hypotéka! Dalibor Z. Chvátal Spása, nebo nebezpečná past? S hypotečními úvěry se roztrhl pytel a získat hypotéku dnes může být otázka doslova jedné hodiny. Tak rychle jste kdysi nedostali ani spotřebitelský úvěr. Zájem o vlastní bydlení ročníkově silných „Husákových“ dětí tuto nabídku jen umocňuje. Vždyť bydlet chce přece každý – a tak je to v pořádku.

oslední rok si banky poskytující hypotéky lebedily. Zájem o hypoteční úvěry byl v celé historii jejich poskytování největší. Podle statistik Ministerstva pro místní rozvoj ČR bylo v roce 2007 občanům poskytnuto přesně 83 344 hypotečních úvěrů v celkovém objemu přes 142 miliard korun, nepočítaje v to úvěry ze stavebního spoření, úvěry překlenovací a spotřebitelské úvěry na bydlení. Stejná statistika uvádí, že k poslednímu dni roku 2007 mělo hypotéku necelých 339 tisíc občanů; celkový objem činil 469 miliard korun. Stoupající úrokové sazby potěšily střadatele na depozitních produktech, ale u hypoték zvýšení úroků znamená zdražení. Současná průměrná úroková sazba hypotéky se pohybuje okolo 5,6 % ročně, a to i přesto, že některé velké banky úrokové sazby v akci snížily. Ovšem předpoklad, že zdražení bude znamenat konec zájmu o tyto úvěry, se nenaplnil. Za první dva měsíce tohoto roku hypoteční banky hlásí dokonce větší počet sjednaných hypoték, než tomu bylo za stejné měsíce loňského roku. Jde o kouzlo? Ne, jen na hypotéky dosáhne menší počet žadatelů a těm méně bonitním se prodlouží doba splácení. Nenaplnil se ani scénář, že opadne zájem o nové výstavby. Staví se ostošest, developeři jsou spokojení a vznikají další projekty bytových zástaveb, zvláště v okolí velkých měst. Kolotoč se rozjel. Dostupnost hypoték zvyšuje zájem o bydlení, ceny nemovitostí stoupají.

P

Krize? Jednou přijde Ještě dnes mnohé významné zahraniční banky léčí následky hypoteční krize v USA a některé z nich krizi zřejmě nepřežijí. Příčiny tohoto stavu můžeme velmi zjednodušeně shrnout do dvou bodů: hypotéka se balila a prodávala za každou cenu a míra rizika se neřešila a odsouvala se stranou. Problém špatných hypoték je přitom jednoduchý: silná konkurence na americkém hypotečním trhu a vysoká proúvěrovanost tamních

obyvatel byla pro finanční instituce takovou překážkou pro další prodej úvěrových produktů, že začaly poskytovat tzv. subprime hypotéky, tj. hypotéky těm klientům, kteří by si standardní cestou hypotéku rozhodně dovolit nemohli. Typickým subprime klientem byl zájemce o nemovitost, který si pořídil hypotéku s plovoucí úrokovou sazbou. V prvních dvou až třech letech si dokonce sám mohl zvolit výši měsíční splátky, přičemž tato výše často ani nemusela pokrývat úrok. Další průšvih na sebe nenechal dlouho čekat. Během krize vyšlo najevo, že běžným klientům byly nabízeny rizikové produkty, mezi něž se řadí i hypotéky, kde se platí pouze úrok, a jistina nikoliv. Očekává se totiž prodej domu s tučným ziskem a následné splacení celé hypotéky. Potřeba vstupní dokumentace se stala historií, potvrzení o příjmech nahradily úsměvy nebo pochybné firmy, které potvrzení obratem zajistily. Ceny nemovitostí klesly, splátky se razantně zvýšily, platební schopnost klientů padla a s klienty padaly i banky. Kolotoč se zastavil. V České republice je prozatím klid. Všechny naše banky se dušují, že podobná krize u nás nehrozí, protože proces scoringu při poskytování hypotéky je v ČR a v legislativou svázané Evropě vůbec výrazně přísnější. A mají pravdu. Obchod s rizikovými klienty u nás zatím nenastal. Jenže zájem o hypotéky stoupá, průměrná mzda se zvyšuje a s ní i chuť méně bonitních klientů pořídit si vlastní bydlení. Bonitní klientelu nelze získávat donekonečna a přirozeným následkem je rozšíření nabídky hypoték pro rizikovější žadatele. Kolotoč se časem zastaví, trh se přirozenou selekcí pročistí… a pojedeme dál.

Navýšení splátky o jeden až dva tisíce korun nebude příjemné a obecně vyšší výdaje, které nás v tomto roce postihnou, se mohou podepsat na klientech hypotečních bank, jejichž měsíční rozpočet je přesně nastavený bez dalších manévrovacích možností. Zástupci hypotečních bank na svých prezentacích novinářům ukazují věrohodné grafy a tabulky potvrzující, že v ČR stále existuje prostor pro zadlužení v porovnání s ostatními státy bývalé EU 15. Podle statistik České národní banky mírně stoupá počet nesplácených úvěrů, ale v drtivé většině jde o úvěry spotřebitelské. Počet problémových hypotečních úvěrů v současné době odhaduji na 2 %, což je vzhledem k objemu a počtu poskytnutých hypoték zanedbatelné číslo. Prozatím.

Český trh hypoték a prostor pro inovaci Hlad po vlastním bydlení zvyšuje zájem o hypotéky a žene nahoru i ceny bytů a domů. Pro poskytovatele hypoték je to skvělá příležitost vytáhnout do konkurenčního boje s novými nebo inovovanými úvěrovými produkty. Před deseti lety jste si o stoprocentní hypotéce (pokryje až 100 % Celkové zadlužení domácností (v mil. Kč) Zadlužení českých obyvatel je podle statistiky ČNB zdravé. Převažují úvěry na bydlení.

500 000 450 000 400 000 350 000 300 000 250 000 200 000 150 000 100 000 50 000 I./2006 III. V. VII. IX. XI. I./2007 III. V. VII. IX. ■ Na spotřebu

■ Na bydlení

■ Ostatní

Zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR

Úrokový strašák Problémy našich hypoték nejsou ani tak v rizikových klientech jako v úrokových sazbách. Zlomovým rokem bude právě ten letošní, kdy dobíhají tří- a pětileté fixace z období, kdy získání hypotéky za sazbu 2,99 % p.a. už nebylo sci-fi.

ceny nemovitosti) mohli nechat jen zdát, dnes je běžnou realitou. Banky se přizpůsobily i naříkajícím podnikatelům a živnostníkům, kteří z pochopitelných důvodů státní kase odvádějí jen to, co musejí, a často ani to ne. Přesto pro banku

7. 4.– 13. 4. 2008

prokazatelné příjmy mají. Hra na poctivého daňového poplatníka dnes není nutná, kšeft je kšeft a získat hypotéku bez doložení příjmu anebo s příjmem, který doložíte jen bance (ale státu již ne), je běžné. Americká hypotéka je vylepšeným neúčelovým spotřebitelským úvěrem se zajištěnou nemovitostí. Hypotéky se neposkytují jen na stálé bydlení, ale získáte je již i na rekreační nemovitosti, chaty a chalupy. Zvyšování úrokových sazeb stávajícím klientům hypotečních bank konkurenci láká k jejich přetahování – a máme na světě refinancování hypoték. Předhypoteční úvěry jsou dočasným řešením při koupi družstevního bydlení a mají konkurovat nabídce stavebních spořitelen. V zahraničí jsou známé jako mostní neboli překlenovací hypotéky. Dostupné jsou u nás i hypotéky naopak, které představují produkt, díky němuž nejprve získáte hypotéku a teprve poté si vyhlédnete nemovitost. Do Česka už dorazila i bilanční hypotéka, která snižuje úrokovou sazbu podle výše jiných finančních prostředků, které máte u banky v depozitech. Současná nabídka hypoték poskytovaných v ČR je pestrá, ale lze jít ještě dále. Zatím nejsou moc známé hypotéky v cizí měně, které mají zpra-


vidla nižší úrok než ty v měně národní; u polských sousedů už se běžně setkáte s hypotékami v amerických dolarech nebo švýcarských francích. Pro spekulanty či spíše pro komerční účely jsou v zahraničí dostupné balónové hypotéky. Jejich název souvisí se závěrečným efektem: velmi nízké průběžné splátky jsou ukončeny jednou splátkou vysokou. Přikrývkové hypotéky jsou určeny pro investory, kteří jednou hypotékou chtějí pokrýt několik nemovitostí: s postupným prodejem nemovitostí se rozpustí i část hypotéky. Celoživotní hypotéky, oblíbené zvláště ve Spojených státech amerických a ve Spojeném království, se začínají splácet až po úmrtí vlastníka nemovitosti a jsou určeny hlavně pro seniory.

Odpovědnost je oboustranná Snadný přístup k hypotékám nežene do náruče bank jen silné ročníky, které nyní zakládají rodiny. Dříve nepředstavitelné čtyřicetileté splátky umějí snížit platby na minimum, a hypotéky jsou tedy dostupné i zájemcům s nižšími příjmy. Zvyšující se cena nemovitostí láká ke sjednání hypotéky zájemce o další pronájem nemovitosti za účelem zisku.

finance

XI

Ovšem v roce 2008 budeme opět pociťovat zvyšování úrokových sazeb, což povede k tlakům na některé dlužníky. Americké varování může dorazit i k nám. Silný tlak na zvyšování výnosů, jemuž banky čelí, povede k tomu, že se hypotéky začnou nabízet i méně solventním klientům a zároveň se bude prodlužovat doba jejich splácení. Důsledek je jasný – zvýší se objem nesplácených úvěrů. Ještě pořád chcete hypotéku? Dobře. Ujistěte se však, že po dobu následujících patnácti let budete mít každý měsíc peníze na splátku. Nastane-li finanční krize, v lepším případě prodáte dům, vyplatíte banku se všemi sankcemi a koupíte si menší byt. V horším případě, zvláště při poklesu cen nemovitostí, vám na krku zůstane vysoký závazek, který vás bude dusit velmi, velmi dlouho.

Dalibor Z. Chvátal Autor článku je šéfredaktorem finančního serveru Měšec.cz.

inzerce

XII

finance

7. 4.– 13. 4. 2008


Druhý dech životního pojištění Dalibor Z. Chvátal

V polovině devadesátých let začaly tuzemské pojišťovny masově nabízet životní pojištění. Vrcholem tehdy bylo kapitálové životní pojištění, dnes se propaguje jeho agresivnější investiční sourozenec. Počáteční boom byl posléze vystřídán útlumem, ale nyní životní pojištění opět zažívá pozvolný rozkvět.

a zvyšující se osvětou v oblasti finančních produktů a služeb došlo přirozeně k zájmu o lepší a dynamičtější způsoby spoření či zhodnocení finančních prostředků. To však neznamená, že KŽP je mrtvé nebo že ztratilo smysl – i nadále má svoje místo u konzervativních klientů, kteří chtějí nechat rozhodování o svém zisku plně na pojišťovně. Jen už není jediným produktem, který reprezentuje dlouhodobé spoření.

zavřít životní pojištění v devadesátých letech bylo snazší než dnes. Většina z nás byla zvyklá na tehdejší jedinou Československou státní pojišťovnu a hitem osmdesátých let bylo pojištění se spořením, které mělo sjednáno snad každé dítě. Ve svých osmnácti letech pak obdrželo vysněných deset tisíc korun a vyrazilo připravené do života. Později, v devadesátých letech, se kapitálové životní pojištění (KŽP) prodávalo pod různými hesly: pojištění se spořením, investice na důchod či zhodnocení financí.

U

Není špatných pojistek – jsou jen špatně pojištění klienti

Zázračné úroky nelákají

Životní pojištění od počátku devadesátých let provází celá řada mýtů. Zejména vlivem reklamních kampaní je mnoho obyvatel naší republiky stále vnímá jako spořící nástroj. Jenže životní pojištění je na prvním místě pojistný produkt a jeho hlavním účelem je poskytnutí pojistné ochrany osobě blízké pojištěnému, aby ji uchránilo před finančními následky nešťastné události. Další funkcí tohoto pojištění může být například poskytnutí ochrany dítěti, s konečným cílem při dosažení jeho dospělosti. Životní pojištění pro klienta bez jakékoliv potřeby či nutnosti někoho zajistit je tedy zbytečným produktem.

V dnešní době působí prezentační grafy KŽP s výší zhodnocení okolo 12 % ročně úsměvně, ale tehdy nebyly ničím výjimečným. Počáteční zájem o životní pojištění vystřídala stagnace. Na grafu České asociace pojišťoven je patrné, že v polovině roku 2004 zájem o KŽP začíná klesat a klesající tendence trvá dodnes. Naopak sjednávání investičního životního pojištění (IŽP) od roku 2005 významně stoupá a dnes tvoří naprostou většinu nově uzavíraných smluv. Proč ta změna? Propagace KŽP jako formy spoření ztratila smysl. S nástupem a rozvojem internetového připojení

Vývoj životního pojištění podle typu v ČR (v tis. Kč) Pojištění

2003

2004

2005

2006

19 570,67

24 422,78

26 594,12

25 858,12

24 041,76

387,98

597,23

613,77

756,43

996,97

Pojištění dětí

2 843,06

2 792,67

2 467,47

2 460,64

2 443,93

Důchodové pojištění

2 787,58

3 306,68

3 246,63

2 801,12

2 768,34

Investiční pojištění

3 136,67

4 877,72

6 051,61

7 515,06

11 240,50

Doplňková pojištění

4 408,18

4 463,05

4 766,05

5 127,46

5 407,35

Kapitálové životní pojištění

30 000 000 ■ Kapitálové životní pojištění 20 000 000

■ Rizikové životní pojištění ■ Pojištění dětí

10 000 000

■ Důchodové pojištění ■ Investiční pojištění

0 2002

2003

Zdroj: Česká asociace pojišťoven

2004

2005

2006

Základní položky životního pojištění lze rozdělit na dvě kategorie, které se platí z pojistného: kategorii rizikovou a rezervotvornou. Rezervotvorná kategorie představuje tu finanční část, kterou po ukončení pojištění klient od pojišťovny dostane na přilepšení, ideálně včetně výnosů za celé období. V případě KŽP je volba jednoduchá – pojistník vše nechává plně na pojišťovně. U IŽP naopak existu-

Tempo růstu předepsaného pojistného (meziroční index; v %)

2002

Rizikové životní pojištění

Tři druhy životního pojištění Kapitálové životní pojištění (KŽP) – obsahuje rizikovou i spořící složku; ta je zhodnocována technickou úrokovou mírou, která je garantována. Na konci pojištění obdrží pojištěný výplatu dle pojistné smlouvy a podíly na zisku. Rizikové životní pojištění (RŽP) – obsahuje pouze rizikovou složku a na konci pojištění zaniká zpravidla bez výplaty. Investiční životní pojištění (IŽP) – obsahuje rizikovou i spořící složku, která obvykle není garantována. Veškeré riziko závisí na klientovi a na tom, jakou investiční strategii si zvolí.

Pojištění

2003/02

2004/03

2005/04

2006/05

2007/06

Celkem

116,9

106,3

104,0

104,3

108,2

Životní pojištění

120,8

107,5

101,7

105,1

114,0

Neživotní pojištění

114,5

105,5

105,5

104,3

104,4

125 120 115

105

■ Předepsané pojištění celkem

100

■ Životní pojištění

110

■ Neživotní pojištění

95 2003/2002

2004/2003

■ Doplňková pojištění Zdroj: Česká asociace pojišťoven

2005/2004

2006/2005

2007/2006

7. 4.– 13. 4. 2008


je široké spektrum možností, jak v budoucnu ovlivnit výši vyplaceného odbytného a výnosů. Zjednodušeně řečeno, o tom, kolik peněz na konci doby pojištění dostane v případě IŽP pojištěný, rozhoduje sám klient. Toto vložení odpovědnosti za zisk na klienta má samozřejmě také nevýhody. Nemůžeme chtít po každém klientu pojišťovny, aby přesně znal parametry pojistných podmínek a jejich terminologii. Proto existují pojišťovací zprostředkovatelé či poradci. Jenže v loňském roce již samotná Česká asociace pojišťoven vydala varo-

Roční pojistné ŽP na obyvatele Pojistné (EUR)

2005

2006

Česká republika Maďarsko Německo Polsko Slovensko Velká Británie EU (25)

148 121 880 100 106 2 774 1 279

162 158 906 142 127 3 036 1 354

3 000 2 000

vání před neférovými poradci, kteří místo blaha klienta myslí na blaho své peněženky. Špatně sjednaná pojistka dokáže natropit hodně zklamání a zášti vůči pojišťovnám. A špatně pojištěných klientů jsou desetitisíce. Přitom stačí jen málo: před sjednáním pojištění si zjistit alespoň minimum informací. Nejsme přece spotřebitelé – jsme klienti.

Majetek až na prvním místě My Češi máme v životním pojištění stále co dohánět. Když se podíváme na pojištěnost obyvatel, naprosto vévodí pojištění majetku a životní pojištění je smutným outsiderem. Příčinou je přirozený způsob myšlení – kdo z nás je ochoten připustit si, že zrovna jemu by se mohlo něco stát? A tak zatímco jsou naše auta havarijně pojištěna a chráníme si obydlí, protože nahodilá událost u majetku okamžitě znamená zvýšené náklady, lidský život je v pozadí zájmu. Možná je to i tím, že některé generace byly desetiletí zvyklé, že se o ně vždy někdo postará (hlavně stát). Probuzení z takového omylu je hodně trpké. Ve srovnání se všemi státy původní evropské patnáctky je životní pojištění v České republice stále benjamínkem a prostor pro nové obchody pojišťoven je obrovský.

finance

12 000 Kč ročně zaplacených na životním pojištění při splnění zákonem stanovených podmínek. Další šance je v podobě zaměstnaneckých výhod. Zaměstnavatel, který si může dovolit přispívat svým zaměstnancům na životní pojištění, si tento příspěvek smí odečítat z daní. Místo zvyšování mzdy, případně finančních prémií, může tedy zaměstnavatel výkony svých zaměstnanců motivovat právě příspěvkem na životní pojištění. Ten nemusí být malý a pro zaměstnavatele je výhodný až do výše 24 000 Kč ročně. Životní pojištění je mimochodem příležitostí i pro ty, kteří potřebují záměrně ukrýt anebo bezpečně schovat peníze. Na rozdíl od vkladů v bankách se totiž na pojištění nevztahuje exekuce a z plnění se neodvádí ani daň. Většímu zájmu o životní pojištění snad napomůže důchodová reforma. Lidé si zvyknou, že odpovědnost za budoucí život neleží na státu, ale na nás samotných. Jak bude stoupat finanční gramotnost, budeme se osvobozovat od závislosti na státu a přebírat odpovědnost za život do vlastních rukou. V té době bude mít životní pojištění zelenou.

Dalibor Z. Chvátal

1 000

Netušené možnosti

0 ČR

Maďarsko Německo Polsko Slovensko V. Británie EU (25)

■ Pojistné 2005

■ Pojistné 2006

Zdroj: Česká asociace pojišťoven

Rozhýbat zájem o životní pojištění může několik faktorů. Daňová uznatelnost je jedním z motivačních prvků, ale ten je zajímavý spíše pro majetnější klienty. V současné době lze daňově uznat

Umějí naše děti zacházet s penězi? Viktor Vojtko Co by dnešní děti udělaly s výhrou milion korun? Pravděpodobně by peníze velmi rychle utratily za věci, které v podstatě nepotřebují. Většinu našich potomků totiž ve školách nikdo neučí, jak s penězi zacházet rozumně. „První pomoc“ však existuje – funkci peněz a možnosti jejich využití dětem zábavnou formou vysvětlují různé výukové hry a řízený nácvik situací. Slovy Roberta Kiyosakiho, autora stolní hry Cashflow 101 nebo bestselleru Bohatý táta, chudý táta: „Pravidla se změnila. Již i děti musí rozumět penězům a jejich funkci.“

Autor článku je šéfredaktorem finančního serveru Měšec.cz.

Co je finanční vzdělání? Než se budeme zabývat tím, jak děti v oblasti financí vzdělávat, měli bychom vědět, co vlastně znamená být finančně gramotný. Často se setkáváme s názorem, že hlavním výstupem finančního vzdělávání je především odolnost proti nabídkám nevhodných finančních produktů – například spotřebitelských úvěrů a nevýhodných pojistek. V lepším případě je za finanční vzdělání považováno spoření, rozumné plánování výdajů závazků a znalost vhodnosti různých finančních produktů pro různé situace. To je však pouze polovina celkového obrazu. V tržním hospodářství je třeba stejný důraz klást i na stranu příjmů – mimo zaměstnání je například možné podnikat, investovat a licencovat autorská díla. Výsledkem je pak ideálně vlastnictví majetku, který generuje příjmy (takový majetek při finančním vzdělávání dětí nazýváme „penězonosič“). To je jedna z cest, jak si během ekonomicky aktivního života zajistit dostatečné příjmy pro odchod do penze nezávisle na státu. Teprve v okamžiku, kdy se spojí rozumné řízení příjmů, výdajů, závazků a hospodaření s majetkem

XIII

XIV

finance

7. 4.– 13. 4. 2008

vzhledem k uspokojování budoucích potřeb, můžeme mluvit o komplexním finančním vzdělání. Právě v této oblasti však zatím výchova a vzdělávání dnešní mládeže a dětí významně pokulhává. Jejich rodiče vyrůstali v socialismu, takže si řada z nich nevytvořila správné návyky a chápání příležitostí a pravidel fungování tržního hospodářství. Sami nebyli k přemýšlení o finančních záležitostech vedeni, takže patřičné znalosti a dovednosti nemohou přenést ani na své děti. Horší je, že nutné znalosti v oblasti soukromých financí mnohdy neposkytují ani školy.

Finanční vzdělávání a české školství V základních školách komplexní finanční vzdělávání téměř zcela chybí a přinejlepším bude povinně zavedeno zhruba do tří až čtyř let, tj. po dalším kole reformy. Střední školství je na tom lépe – zde se již některé dokumenty na úrovni Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR zaměřují i na


finanční gramotnost. Otázkou ovšem je, jak bude finanční vzdělávání definováno a kolik prostoru se mu bude věnovat. U vysokých škol je situace paradoxně nejhorší. Vzdělávání v oblasti osobních financí nejenže není součástí kurikula oborů, které jsou mu svým zaměřením vzdáleny; dokonce se neobjevuje ani na ekonomicky orientovaných vysokých školách. To je třeba změnit – právě na takto vysoké úrovni vzdělávacího systému je to nejdůležitější. Když totiž někteří učitelé na nižších vzdělávacích stupních iniciativně chtějí žákům předat finanční znalosti a dovednosti, sami se často ocitají v nelehké situaci. Své žáky by již od základní školy měli připravovat nejen na roli zaměstnance, ale i na roli podnikatele, učit je praktickým dovednostem v oblastech zacházení s penězi a investování. Pedagogy samé to však nikdo nikdy neučil a nemají obvykle mnoho praktických zkušeností. Řada jejich žáků je ve věcech financí

Jak si ochočit burzu Roman Koděra Nízké úrokové sazby posledních let neprospívají vkladovým účtům. Reálný zisk je pro střadatele spíše záporný – inflace (letos více než 6 %) totiž bývá často vyšší než zisk. Stále více Čechů dochází k názoru, že tudy cesta ke zhodnocení finančních prostředků opravdu nevede. Nechcete-li přicházet o peníze a toužíte naopak dosáhnout daleko vyššího zhodnocení, nezbývá než podstoupit určitou míru rizika a stát se investorem.

kompetentnější než oni sami, například proto, že pocházejí z podnikatelských rodin. Přidá-li se k tomu ještě odpor některých rodičů proti „okrádání dětí o dětství“, je téměř zákonitě výsledkem rezignace a omezení tématu zacházení s penězi na nutné minimum. Učitelé proto akutně potřebují získat v této oblasti patřičné sebevědomí a zázemí – pomůcky, externí podporu ve výuce, metodické materiály, školení a v neposlední řadě motivaci. I v okamžiku, kdy se na straně učitelů a škol najde dostatek odvahy, je na cestě řada dalších překážek. S dětmi například nelze ve třídě rozebírat finanční situaci jejich rodiny – to způsobuje konflikty mezi žáky i v jádru samotných rodin. Na druhé straně však finanční vzdělávání musí pracovat s praktickými příklady, jinak nemá velký efekt. Účinným řešením může být použití modelů fiktivních rodin s fiktivním rodinným rozpočtem, jako jsou třeba Syslovi, rodina kreslených hlodavců.

souvislosti s naší rostoucí životní úrovní a lepší informovaností o možnostech investovat na finančních trzích lze očekávat, že víc a víc Čechů bude přistupovat ke zhodnocování úspor aktivněji a zodpovědněji. Občané ČR, donedávna zvyklí hlavně na vkladní knížky a termínované vklady, již objevili podílové fondy a začínají ve stoupající míře investovat také individuálně, i když zatím hlavně do konzervativních instrumentů, jako jsou zajištěné fondy či fondy peněžního trhu. Podívejme se, kde se otevírají další, pro mnohé z nás dosud skryté možnosti.

V

Online investování – základní strategie Investování do cenných papírů prostřednictvím online internetových aplikací se rozšířilo v 80. letech minulého století v USA. Z pohodlí svého domova, z kanceláře nebo kdekoliv na cestách se investor může kdykoliv přihlásit do systému zvoleného obchodníka, posuzovat situaci na trhu a okamžitě zadávat obchodní pokyny. Největší výhodou online aplikací je dokonalý přehled investora o stavu jeho hotovostních prostředků určených k obchodování a o aktuální nákupní a prodejní ceně akcií v jeho portfoliu. Informační stránky mu zároveň poskytují množství důležitých údajů o vývoji trhu. Investování dnes už není výsadou bohatých lidí. Minimální částka pro investici obvykle není stanovena, ale s ohledem na transakční náklady a poplatky lze doporučit minimální investici od 10 000 korun, kdy tyto náklady nepřevýší 1 % hodnoty cenných papírů. Začátečníci obvykle drží cenné papíry jako dlouhodobou investici a volné finanční prostředky investují v malých částkách průběžně. Je to

7. 4.– 13. 4. 2008

Otázkou je také množství času, které lze výuce v této oblasti na školách věnovat. Těch několik hodin, které jsou na finanční vzdělávání vymezené například v rámci občanské výchovy na ZŠ, je potřeba maximálně využít k získání funkčních návyků a znalostí s co nejvýznamnějším vlivem na reálné chování. Rodiče je pak potřeba přesvědčit, že finanční vzdělávání dětem otevírá do budoucna zcela nové možnosti, i když je srovnání s realitou rodinného hospodaření často velmi bolestivé.

Jak situaci zlepšit? O zvýšení finanční gramotnosti mládeže se musí zasloužit jak stát, tak soukromý a neziskový sektor a rodiče i školy samotné, protože řešení finančního vzdělávání dětí musí být systémové. Dospělým zájemcům, učitelům a mentorům mládeže leccos napoví třeba neziskový informační web Finanční.Vzdělávání.cz, společný projekt finančních asociací s podporou Ministerstva financí ČR

rozumné, neboť se tak potlačí vliv kolísání finančních trhů. Při obchodování akciemi lze vydělat nebo prodělat desítky až stovky procent. U některých druhů cenných papírů s finanční pákou jsou zisky i ztráty mnohonásobně vyšší, tyto produkty jsou však určeny pokročilým.

Základní pravidla pro začínajícího investora: 1. stanovit si investiční strategii a časový horizont investice 2. pečlivě sestavit portfolio z více cenných papírů z různých oborů a regionů (diverzifikovat) 3. odolat svodům v podobě slibů a přemlouvání neseriózních obchodníků 4. nepodléhat panice při krátkodobých výkyvech na trhu

Nejvyšší zisky přináší investice do akcií, které jsou v současnosti podhodnoceny a jejichž cena se v budoucím období zvýší. Takové akcie na celém světě neustále hledají miliony investorů. Většina z nich při tom příliš nespoléhá na cizí rady (vždyť jde o jejich vlastní peníze) – to jsou však zkušení investoři, kteří této činnosti obětují mnoho času, úsilí a finančních prostředků. Investoři, kteří nemají dostatek zkušeností a zejména času, se na trhu nemohou dostatečně orientovat a ne vždy získají podstatné informace včas. Mohou se však obrátit na zkušené makléře, kteří jim informace zprostředkují. Výhodou spolupráce s makléřem je (i přes vyšší poplatky) možnost konzultace s profesionálem, který zná aktuální informace


finance

a České národní banky. Dostat informace o financích blíže k dětem samým se pak snaží Arnošt – nadační fond na podporu finančního vzdělávání, který navíc podává pomocnou ruku při výběru a přípravě výukových materiálů a metodik pro učitele i rodiče. Mezi často užívané pomůcky při kurzech finančního vzdělávání organizovaných soukromými i neziskovými firmami patří stolní hra s finanční tematikou Cashflow 101 populárního Roberta Kiyosakiho, jehož knihy o penězích se staly bestsellery na celém světě. Hlavně pro děti jsou pak kromě starých dobrých dětských peněz a prasátek na nastřádané kapesné určeny i náročnější nástroje. Třeba knížka Tajný deník Barborky Syslové na jednoduchém příběhu modelové rodiny představuje úvod do přemýšlení o rodinném hospodaření pro děti ve věku mezi 9 a 14 lety. Tuto knížku doplňuje interaktivní počítačové výukové prostředí KRB – Kalkulačka rodinné budoucnosti, jež umožňuje testovat správnost a dopady vlastních rozhodnutí.

Tok informací o financích směrovaný do dětských hlaviček v ČR zatím není institucionalizovaný, vše stojí na zájmu a dobrovolnosti. Už brzy se však finanční vzdělávání dostane v rámci stávajících předmětů do osnov základních a středních škol, jako tam pronikla například mediální výchova. Doufejme, že tento kamínek spustí dlouho očekávanou a tolik potřebnou lavinu lepší informovanosti dětí o žádoucím nakládání s penězi.

v mnohem širším rozsahu. Může tak doporučit například obchod neuzavírat, jakkoliv se zdál předtím investorovi výhodný, či naopak přijde se zajímavým doporučením. Při rozhodování je však třeba i v tomto případě postupovat obezřetně a neustále porovnávat dodané rady a informace s vlastním míněním a investičním plánem. Slepě přebírat rady někoho jiného se nemusí vždy vyplatit. Za osud investice je totiž vždy odpovědný koncový investor. Nejlépe je rozdělit volné finanční prostředky na několik částí a každou část investovat do takových druhů investic (třídy aktiv), které spolu mají pokud možno co nejmenší souvislost a co nejméně se vzájemně ovlivňují. Pro takovéto rozdělení se používá pojem diverzifikace portfolia. Tak se investoři brání nepříznivému vývoji, který zpravidla postihuje určitou část finančních trhů, zatímco jiným aktivům se naopak daří nebo alespoň nebývají zasažena poklesem. Každý druh investice je spojen s odlišnou mírou rizika a s odlišnou výší možného výnosu. V zásadě platí, že čím větší je předpokládaný výnos, tím větší je i riziko ztráty investovaných prostředků.

Začátečníci a pokročilí

Jak nakládat s volnými penězi: ■ malou část nechat na běžném účtu ■ část vložit do různých spořicích produktů (stavební spoření, penzijní připojištění) ■ co největší možnou sumu investovat do ■ podílových fondů ■ akcií ■ dalších cenných papírů (investičních certifikátů, indexových akcií, komodit aj.)

Viktor Vojtko Autor článku je předsedou správní rady nadačního fondu Arnošt (www.sysel-arnost.cz) a působí jako pedagog na Ekonomické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Je členem Pracovní skupiny pro finanční vzdělávání na Ministerstvu financí ČR.

Začínající investoři obvykle vkládají prostředky do podílových fondů. Ti nejkonzervativnější do fondů peněžního trhu a dluhopisových fondů, popřípadě do některého z dnes velmi oblíbených zajištěných fondů. Nechtějí ztratit vůbec nic, a tak volí velmi bezpečné instrumenty s malým výnosem. Ten je však přesto vyšší než u termínovaných vkladů. Drobný investor obvykle začíná s desetitisícovými částkami a zvolené emise cenných papírů drží po několik let, aby překonal období náhlých zvratů. Je-li jeho názor na příští vývoj trhů správný a dobře zvolil druh i konkrétní akcie, trh ho odmění dobrým výnosem. Pokročilý investor všechny svoje investice sestaví do portfolia, které jako celek vzdoruje bouřím, jež na finančních trzích někdy panují. Výběrem správných tříd aktiv jeho majetek roste, ať je finanční počasí jakkoliv rozmarné. Investor začátečník si nejprve musí osvojit základní pojmy. Tuší, co jsou cenné papíry a že jejich souhrn se nazývá portfolio, ale souvislosti jejich vlastnictví mu obvykle unikají. Jste-li akcionářem, jste totiž také spoluvlastníkem společnosti. Máte nárok na dividendu a na účast na valných hromadách. Pojištěn vůči poklesu kurzů akcií ale už nejste.

Akcie pod lupou Každá akcie má svou hodnotu, respektive hodnoty. Jmenovitá hodnota akcie představuje podíl na celkovém základním jmění společnosti. Tržní hodnota pak vyjadřuje hodnotu tohoto podílu na trhu, nejčastěji pak na burze, a odráží se v ní dosavadní a současná úspěšnost firmy a důvěra

XV

XVI

finance

7. 4.– 13. 4. 2008

investorů v její budoucí úspěchy. Tržní hodnota vyjádřená aktuálním kurzem může být i několikanásobně vyšší než nominální. Akcie emituje emitent – akciová společnost, většinou průmyslový či obchodní podnik nebo větší finanční instituce. Prostřednictvím úpisu (emise) akcií může podnik například financovat svůj rozvoj. Při obchodování se zřejmě setkáte také s termínem blue chips, který je vypůjčený z pokeru, v němž označuje nejhodnotnější karty. Ve světě financí se pak neoficiálně užívá pro akcie těch největších a dlouhodobě stabilních korporací. Mezi české blue chips patří akcie ČEZ, Komerční banky a další. Akcie může přinést zisk dvojím způsobem – prostřednictvím dividend (podíl na zisku společnosti) či kapitálovým zhodnocením v případě rostoucího kurzu ceny akcie. Investor kupuje nebo prodává akcie nejčastěji na organizovaném trhu s cennými papíry – burze.

Co je burza Burza organizuje trh s investičními nástroji pro osoby oprávněné uzavírat burzovní obchody – akcionáře burzy. Umožňuje koupit nebo prodat cenné papíry – akcie, dluhopisy, investiční certifikáty, warranty, futures a další. Jde o důležitou součást kapitálového trhu, na níž se setkávají dvě základní skupiny subjektů: emitenti akcií a investoři. Burza (i ta pražská) bývá organizována na členském principu. Mají na ni přístup jen její členové – licencovaní obchodníci s cennými papíry. Ti tu obchodují podle příkazů svých zákazníků, investorů. Každá burza má několik trhů. Na prestižním segmentu burzy (v Praze se jmenuje SPAD) se obchodují akcie ve velkých objemech a za aktivní účasti významných obchodníků s cennými papíry. Menší objemy podle příkazů středních a drobných investorů se obchodují na dalším burzovním trhu (v Praze trh s označením KOBOS). Týmy analytiků investičních bank a obchodníků s cennými papíry vydávají investiční doporučení k nejvíce obchodovaným emisím akcií. Renomé velké banky nebo významného obchodníka obvykle bývá zárukou, že toto doporučení je třeba brát


v úvahu při rozhodování, které cenné papíry dále držet, které nakoupit a které prodat.

certifikáty, futures a warranty. Jedná se o velmi zajímavé, avšak složitější investiční produkty.

Dluhopisy

Lístek s kurzy nestačí

Na pražské burze se obchoduje také s dluhopisy, především státními. Dluhopis je cenný papír, s nímž je spojeno: ■ právo majitele požadovat splacení dlužné částky ve jmenovitých hodnotách, ■ vyplácení stanovených kuponů, tedy výnosů slíbených emitentem ■ povinnost osoby, která tento dluhopis vydala, splnit veškeré tyto závazky.

Základem informačních databází o vývoji trhu bývají aktuální i historická data oficiálních kurzovních lístků burz. Některé burzy, například i pražská, jsou v tomto ohledu velmi stručné a poskytují jen základní údaje o cenách akcií a dalších druhů obchodovaných cenných papírů. Velké zahraniční burzy nabízejí daleko větší objem informací uspořádaných tak, že se na jedno kliknutí objeví všechny potřebné informace o ■ aktuálním kurzu ■ historii cen ■ emitentovi dané emise ■ základních indikátorech pomáhajících investorovi v rozhodnutí.

Stát prostřednictvím dluhopisů financuje svůj rozpočet, podobně činí i velké podniky. Dluhopisy při jejich emisi nakupují především velké finanční domy, banky, pojišťovny, penzijní fondy apod. Dluhopisy mají většinou velkou nominální hodnotu, a proto jsou drobným investorům obtížně dostupné – cena jednoho státního dluhopisu začíná na 10 000 korunách.

Investovat se dá i kolektivně Pokud chcete někomu svěřit své finance, abyste se o ně sami nemuseli starat, můžete zvolit kolektivní investování do podílových fondů. Princip podílového fondu spočívá v tom, že investoři nakoupí podílové listy fondu, čímž svěří své finanční prostředky profesionálnímu správci. Tyto prostředky jsou potom v rámci fondu různě investovány. Existují následující typy podílových fondů: ■ Akciové fondy (investují do akcií) ■ Dluhopisové fondy (investují do dluhopisů) ■ Fondy peněžního trhu (investují do bankovních produktů – např. hypoték) ■ Smíšené fondy (s převážně vyrovnaným podílem investic do akcií, dluhopisů a dalších aktiv) ■ Zajištěné fondy (fondy s předem zajištěnou výší výnosu)

Deriváty Novými typy cenných papírů jsou finanční deriváty. Na pražské burze se můžete setkat s investičními

Také kurzovní lístky v českém denním tisku mají jen velmi stručnou podobu. Pro detailnější informace je třeba se obrátit na specializované agentury, třeba Bloomberg a Reuters. Podobně jako informační stránky obchodníků s cennými papíry poskytují většinu podrobnějších informací v podobě placených služeb, jež jsou nezbytné pro ty, kdo potřebují skutečně na vteřinu aktuální data. Bezplatné zdroje uvádějí informace o cenách se zpožděním 15–20 minut (jinak by nebyly zadarmo), což samozřejmě řadě individuálních investorů stačí. Investor však obvykle nespoléhá jen na jeden zdroj informací. Sleduje vývoj finančních trhů, ale i makroekonomické informace o vývoji ekonomiky v hospodářsky nejsilnějších zemích světa, o vývoji cen komodit, úrokových sazeb, aktuálních směnných kurzů atd. Informace o českém a světovém finančním trhu lze najít například na stránkách www.patria.cz, www.kurzy.cz nebo www.ipoint.cz. Detailní zprávy o situaci v českých podnicích včetně vlastnických vztahů, zápisů z valných hromad nebo důležitých rozhodnutí vedení o dividendách nebo o změnách v emisi cenných papírů lze najít v placených databázích, z nichž největší a nejúplnější je zřejmě Magnus České kapitálové informační agentury (ČEKIA). Tam najdete i velmi důležité informace o společnostech, které by mohly v příštím období emitovat obchodovatelné cenné papíry. Chce se říci hurá na nákup, ale vždy mějte na paměti lidovou moudrost dvakrát měř a jednou řež – a to platí i o virtuálním řezání dříví při vašich investicích.

Cenný papír

Výhody

Nevýhody

akcie

Výplata dividendy Účast na valné hromadě Podíl na likvidačním zůstatku firmy Snadno se prodají (vysoká likvidita) Vyšší výnos (10–15 %)

Vyšší riziko

dluhopis

Výplata ročních výnosů Výplata investované částky v době splatnosti dluhopisu

Vyšší pořizovací cena (10 000 Kč/kus)

Roman Koděra

podílový list podílového fondu

Nižší riziko

Nižší výnos

investiční certifikát

Výplata ročních výnosů

Autor článku je vedoucím makléřem společnosti Patria Direct.

7. 4.– 13. 4. 2008


finance

Desatero investora Vladimír Vávra Po načerpání teoretických informací z předchozího článku Romana Koděry se možná i vy rozhodnete zhodnotit své volné finanční prostředky na burze. Pokud s ní v praxi zatím nemáte bližší zkušenosti, mohl by vám do začátku pomoci následující seznam zlatých pravidel.

1. Stanovte si cíle a očekávání pro vaše investování. Hledáte jen alternativu k dosavadnímu způsobu zhodnocování vašich úspor, chcete své peníze ochránit před inflací, nebo chcete zbohatnout a dosáhnout nadprůměrných zisků? Jste ochotni se investování věnovat soustavně, občasně, či jen nahodile? Přemýšlejte o tom, zda jste dostatečně teoreticky a prakticky vybaveni k tomu, abyste investovali sami, nebo zda využijete služeb firem poskytujících finanční poradenství.

2. Určete svůj investiční horizont. Vždy zvažujte, jak dlouho mohou vaše peníze pracovat. Pokud nemůžete vyloučit, že budete finanční zdroje nenadále potřebovat, raději neinvestujte do poněkud rizikovějších produktů, jako jsou akciové fondy či přímo akcie jako takové. Čím delší je váš investiční horizont, tím širší je paleta investičních příležitostí.

3. Zvažte svůj postoj k riziku. Každá investice je spojena s určitým stupněm rizika. Bezpečnější investice nebývají příliš ziskové a naopak chcete-li získat vyšší výnos, musíte být ochotni podstoupit vyšší riziko ztráty. Neočekávejte, že se vám investované peníze určitě vrátí.

4. Riziko diverzifikujte. Riziko lze snížit rozdělením investic do více instrumentů. Nevyplatí se sázet jen na jednoho koně. Každý investor by měl rozdělit částku, kterou hodlá investovat, mezi různé nástroje. Stupeň diverzifikace však posuzujte v relaci k transakčním nákladům.

5. Stanovte si strategii a vyberte vhodné investiční instrumenty. Pro krátkodobé investice do jednoho roku využívejte především instrumenty peněžního trhu, např. jeho fondy. Hodláte-li investovat ve střednědobém horizontu, tedy déle než jeden rok, zvažujte ve větší míře investici do dluhopisů či dluhopisových

fondů a v menší míře pak do akcií či akciových fondů. V dlouhodobém horizontu tří až pěti let investujte do akcií, akciových fondů, hedge fondů, investičních certifikátů, warrantů, finančních derivátů, měn či komodit. Jakoukoliv investici do těchto instrumentů s horizontem kratším než jeden rok považujte za vysoce spekulativní. A neposuzujte investiční příležitost podle historické výkonnosti. Minulé zisky nejsou zárukou zisků budoucích.

„chytré“ peníze již v daný moment s největší pravděpodobností někdo kupuje.

8. Maximalizujte zisky. Držte pozice, popř. navyšujte pozice v instrumentech, na kterých vyděláváte. Řiďte se podle hesla trend je můj přítel, avšak mějte představu o očekávaném zisku. Pravidelně provádějte hodnocení úspěšnosti svých investic v relaci k tržním příležitostem.

6. Vyberte si důvěryhodného partnera. Investujte jen prostřednictvím firmy, která má k poskytování finančních služeb patřičné oprávnění. Nekupujte investice nabízené v nevyžádané poště nebo po telefonu. Pokud obdržíte investiční doporučení se zárukou téměř jistého zisku, buďte zdravě nedůvěřiví a snažte se poznat rub i líc oné zlaté mince. Dříve než uděláte konečné rozhodnutí, obstarejte si detailní informace. Neinvestujte do něčeho, čemu nerozumíte; poraďte se s odborníky. Porovnávejte výši poplatků, které za zprostředkování investičních služeb zaplatíte, a srovnejte je s nabídkou ostatních subjektů. Dělejte si poznámky ze všech jednání, pečlivě uschovejte kopie veškeré korespondence a dokumentů.

9. Minimalizujte ztráty. Motivem každé zamýšlené investice je samozřejmě dosažení zisku. Při krátkodobém obchodování s rizikovějšími instrumenty však mějte vždy připravený scénář pro případ, že se investice nebude vyvíjet podle vašich představ. Nastavte si určitý práh bolestivosti pro případ ztráty. Je jednodušší oželet ztrátu kupř. 5 % a poučit se ze svých chyb než bezmocně sledovat, jak se vaše investice znehodnocuje v řádech desítek procent. Berte ztráty jako nezbytnou součást investování. Je lepší realizovat ztrátu jako součást herního plánu než se narůstající ztrátou nechat vyřadit ze hry. Nikdy nenavyšujte ztrátové pozice, nebojujte s trendem – „levné“ se většinou stává „levnějším“.

7. Investujte s rozvahou. Investovat je třeba s jistou dávkou chladnokrevnosti. Nedopusťte, aby vaše rozhodování ovládly emoce. I finanční instrumenty obchodované na kapitálových trzích podléhají módním trendům. Pokud je vámi zvažovaná investice frekventovaně zmiňována v médiích či analytických doporučeních, většinou budete jedním z opozdilců, kteří nastupují do rozjetého vlaku. Růstový potenciál takovýchto investic již bývá vyčerpán. Naopak v dobách poklesů na trzích se snažte nepodléhat panice, obzvláště pokud je vaše investice dlouhodobějšího charakteru. Je velmi obtížné zachovat chladnou hlavu, když se hodnota aktiv den za dnem snižuje, nicméně obdobně jako v předchozím případě platí, že když jste účastníkem davového chování (v tomto případě paniky),

10. Zlepšujte své teoretické, praktické a osobnostní předpoklady. Buďte dobře informovaní, vzdělávejte se četbou finanční literatury, sledujte dění na trzích, navštěvujte webové finanční portály. Stanovte si svou strategii, buďte sebevědomí, odhodlaní, disciplinovaní, soustředění. Dejte na selský rozum a intuici, ovládejte svůj stres, zbavte se strachu – a hlavně buďte trpěliví.

Vladimír Vávra Autor článku je hlavním makléřem společnosti Patria Direct.

Přílohu ve spolupráci s Respektem připravila společnost Patria, finanční server Měšec.cz a Arnošt – nadační fond na podporu finančního vzdělávání. Editorka přílohy: Kateřina Kadlecová. ([email protected])

XVII

Nejistá sezóna: finance. Ekonomika v roce inzertní příloha časopisu RESPEKT. David Marek

Recommend Documents