Jak jsem byl na Barum Rally Zlín Autor: Jaromír "kilometr" Antoš, 1. 9. 2006 00:00 Nehledejte v tomto článku žádné hodnocení. Nenajdete je. Chtěl jsem jen popsat, jak jsme prožili Barumku a že na Moravě je dobře. Na Barumku jsem se těšil. Když mi však Blahout ve čtvrtek oznámil, že leje jako z konve, záměr nocovat ve stanu byl zavržen a přesvědčil jsem ostatní účastníky výpravy, že hotel je pro přežití lepší. Z Prahy odjíždíme v páteční poledne přes Říčany. Je nás pět. Jak už správně tušíte, jedu já, moje drahá polovička, která si místo vpředu vydobila taktickou lží, že vzadu blinká, a tři kamarádi.
.c z
V autě mám dva navigátory s licencí, jenže plán brzkého najetí na dálnici nevychází a veliké silo, které jsme měli minout vlevo, vytrvale trčí po naší pravé ruce. V tu chvíli se rozvíjí debata, jak si leckteří závodníci pletou pravou a levou ruku. Nakonec přece jen pádíme po D1 přes Brno na Kroměříž.
C
Ta D1, to je vám skvělá silnice. Jízda v pravém pruhu simuluje železnici, patrně bezpečnostní prvek, aby nikdo při řízení nezaspal. Každých pár kilometrů je omezená rychlost, Kapsch buduje systém mýtného. Nikde ani noha. Narážíme na místo, kde jsou evidentně mazanější pracovníci. Velká cedule informuje: "Vážení řidiči, pracujeme uvnitř mostu." To je dobrý nápad, asi málokdo zastaví a půjde se podívat přes zábradlí. Něco podobného by si mohli vyvěsit i v Komerční bance: "Vážení klienti, pracujeme uvnitř Vašeho počítače."
eW
R
V autě panuje dobrá nálada. Jirka Kulíšek (Luka) vypráví, co zažil loni na Novém Zélandu. Například jak se celý den válel na pláži, zatímco Bros fotil surfaře. Cvaknout, zkouknout, vymazat. Cvaknout, zkouknout, vymazat. A tak to šlo celý den. Výsledkem je sice nádherná fotka (mrkněte do Luskovy galerie), ale historka velmi potěšila našeho kamaráda, který do tohoto okamžiku trpěl depresemi, kolik toho musí nafotit, aby z toho něco vylezlo. Mimochodem, víte, že na Zélandu mají energii zdarma? ČEZ na ně, protinožce. Taky se dozvídáme, že při příjezdu na Nový Zéland musíte uvést, kolik máte bot. A pokud je máte špinavé, tak vám je zdarma vypucují. Běda však, když nějakou botu nepřiznáte.
.c z C
R
Smích nás přešel, když nás před Kroměříží předjel MravenecZ. To si dovolil dost. Věšíme se na něho a synchronizovaně obkličujeme Zlín, do něhož takticky přijíždíme ze severu. Hravě po deseti telefonátech nacházíme hotel, v němž budeme bydlet.
eW
Na žigulu Milana Blahouta se dodělávají poslední kosmetické úpravy. Vedle stojí myšák Marcela Tučka a kousek dál fabka posádky Návoj/Bukač. Zabydlujeme se a poté vyrážíme na startovní rampu. Ještě klábosím s mechaniky od fabky. Při odchodu jim přeju, ať to jede a žádnou ránu. Že jsem nebyl zticha. Při večerní superspeciálce přede mne fabka poprvé přifrčela, řachla čumákem do zábradlí a prolog pro ně skončil. Večerní erzeta ulicemi Zlína má svoji atmosféru, diváků je dost. Když trať opustí největší hvězdy, rozsvítí se nad Zlínem ohňostroj a u startovní rampy vyhrávají klonovaní Beatles a Elvis - ejhle, Elvis žije.
.c z C
R
O půlnoci v ošuntělém oděvu postáváme před hotelem Moskva, pošilháváme po ochrance a čekáme na kamarády, které posléze vytěžíme o VIP vstupenky do Slušovic. Nikdy jsem ve Slušovicích nebyl, takže musím být připraven. Po návratu do našeho vigvamu zhlédneme onboard z Blahoutova vozu, Milan nám ukazuje místo, kde ztratil reflektor, pak nám ukáže místo, kde ten reflektor pro jistotu ještě přejel, a jdeme spát. Jsou skoro dvě ráno, vstáváme v šest.
eW
Sobota, plán je připraven. Tentokrát to nebude ani Troják, ani Pindula, jedeme do Slušovic. Kulda fasuje druhý vůz, do něhož nakládá Blahoutovy děti a ženu, a vyrážíme. Kulíšek zapoměl rozsvítit. Protože je Zlín prošpikován kamerami, detektory, policisty a možná i poctivými občany, kteří by to museli ohlásit, rychle řešíme dilema, jak Jirku upozornit. Když mu zatelefonujeme, tak rozsvítí. Ale možná ho v tu chvíli lapnou a dají mu flastr jak za nesvícení, tak za telefonování za jízdy. Pro jistotu voláme Blahoutovic rodině. Pocit, že jsme ve Slušovicích jedni z prvních, nás opouští, jakmile vidíme řadu parkujících vozidel. Ze Slušovic jsem nadšen, v žádné vsi se čtyřproudovkou jsem ještě nebyl. Mám ale dojem, že čas impéria již minul a nyní se říše rozpadá. V divácké zóně se skokanským můstkem jdeme s maminou na jednu z VIP tribun. Zde se jako nezkušený VIP dopouštím hrubé chyby, pojídám grilované kuře ze včerejška, jež jsem musel zaplatit tvrdě vydělanou měnou, a přehlížím, že se rozdávají řízky. To už se nikdy nesmí stát. Také se potvrzuje, že i na VIP tribunách jsou trotlové, kteří přijdou poslední, ale zaujmou místo, kde vám budou překážet ve výhledu. Shlížíme startovní pole a sledujeme, jak jeden z myšáků po krachu turba čmoudí pod tribunou, naštěstí ne tou naší. Vykouřit je, VIPáky jedny. Pěkný průjezd Milana Blahouta doprovázený bouřlivým aplausem končí náš pobyt ve VIP ohradě a odcházíme. Přesouváme se na jinam, cestou sledujeme krásné historiky.
.c z C
R
Pro další průjezd jsme naplánovali vzdálené místo. Přesun pěšmo. Během tůry zjišťuji, že v baťohu nesu svoji dvoulitrovou kolu, ale taky dva litry vody, které si tam včera údajně zapomněl kamarád, obrovskou okurku, neskutečné množství rohlíků a vůbec to vypadá, že tam mamina strčila týdenní nákup včetně vozíku. Kdysi jsem byl na vojně s klukem, který dělal horského nosiče v Tatrách, ale nemůžu si vzpomenout na žádnou radu, jak ten bágl udělat lehčí.
eW
Začínají druhé průjezdy. Kresta rychle a klidně, Pech rychle a hezky. Stojíme na návsi v Březové, kolem nás pobíhá starší pán, fotí auta na příjezdu, na odjezdu, a pak vždycky kluše k druhému seniorovi na lavičce a jásá: "Ta se mi povedla." Po chvilce zjišťujeme, že pán nemá digitál. No, kdo umí, umí. Rychle vypíjím kolu, vodu předávám kamarádovi, dělíme okurku a likviduju rohlíky. Další přesun s plnou polní bych nezvládl. Jdeme z kopce do Slušovic do místa, kde se v těžkém levém vracáku po příletu z Březové piloti otáčejí do prudkého stoupání zpátky do Březové. Přimo u vracáku je trávník, za ním švestkový sad, před ním prázdné lavičky, křesílka a slunečník. Pod slunečníkem sedí tři chlapíci. Tušíme, že jde o soukromý pozemek, nesměle proto nadhazujeme: "Můžeme si k vám vlézt na zahradu?" V tu chvíli začíná náš nejskvělejší zážitek z Barumky. "Jistě," odpovídá čtyřicátník, z něhož se vyklubal majitel pozemku i přilehlých budov. "Máte tady připravená ví aj pí místa. Kolik vás je? Aha, pět. Takže chcete-li sedět, tož dejte pět točených." Cena je dobrá. "Kde je seženem?" "Tu je zdroj," mávne rukou kýženým směrem. A fakt, o dvacet metrů dál je stánek s pípou. Nakupujeme požadovaný mok a prodejce hned ví, kolik uhodilo. Stavíme před majitele pět vstupenek a roztahujeme se v první řadě. Majitel postupně konzumuje vstupné. Na to, že má za sebou už dva průjezdy a před sebou poloprázdnou láhev rumu, je zcela fit. Padá z něho jedna historka za druhou. Představte si trochu picnutého Bolka Polívku a jste v obraze.
Dvě hodiny se tak chechtáme, až nám tečou slzy. Už jen proto stálo za to jet na Barumku, Moraváci jsou skvělí. Závidíme pozemek kvůli dobré pozici a dozvídáme se i jeho další výhody. "Celý rok sedí žena doma, jen když je Kopná nebo Barumka, tak odjede k příbuzným. Při Kopné na dva dny, při Barumce na pět. A ja tu možu sedět a nic nerobit."
.c z
Přicházejí další diváci a bez pozdravu lezou na trávník. "Tož, poďte sem," kyne majitel. Postarší Slovák přistupuje. Čekáme, co bude. "Tu ste na súkromém pozemku." "Aha." "A jak bych to řekl, nechci se chlubit, ale: já som jeho majitel. Kolik vás je?" "Iba pár," odpovídá divák. "Tož, pár, to sú dva," spekuluje majitel. "No, my sme traja dospelí a dve deti. My sme taký moderný pár." Majitel zase chvilku přemýšlí, my čekáme, co teď. "No, u nás tomu říkáme švédská trojka. Na lavičce už není volno, tak skočte pro tři malá piva a možete tu ostat. Ale když odejdete dřív, vstupné nevracím."
R
C
Dozvídáme se i podrobnosti o švestkovém sadu. Úroda vypadá nadějně, rum by mohl být příští rok nahrazen kvalitnější lihovinou. Majitel je rozezlen chováním bezpečnostního komisaře při předchozích průjezdech. "Som na mém súkromém pozemku a tu přijede nějaký starý otrapa, vynde z auta, mávne rukú a říká: všeci deset metrů zpátky. A hrr, všeci cúvnú a sú v trnkách. Jak k temu přijdu?"
eW
Mamina mu vysvětluje, že v Čechách trnky říkáme keři s malými bobulemi. Nejsem botanik a sotva poznám smrk od borovice, takže jí věřím. "Všecko popílit," okamžitě kontruje majitel, když mu ta hrůza dochází. Pak ale dodává: "Příroda je plně zkvasitelná. Jde enem o to, kolik je v tem cukru." Třetí průjezdy začínají. Stav nezměněn, rychlý a čistý Kresta, rychlý a divácky vděčnější Pech. Po pár vozech se bohužel erzeta ruší, protože Solowow, který kolem nás ještě projel, o kus dál údajně hoří. Loučíme se s majitelem, který pro příští rok, dáme-li včas vědět, slibuje pečené selátko a vyrážíme k vozu. Odjezd ze Slušovic i silnice do Zlína je totálně ucpaná, cesta do servisu v Otrokovicích nám trvá přes hodinu. Všichni jsou ale v klidu, na vozovce žádný zmatek.
.c z C
R
I v servisu je všechno v pořádku. Trochu svařování a žigul jede dál, Milan a Bohouš jsou v pohodě, takže když odjíždějí s vozem do úpéčka, my vyrážíme do otrokovické pizérie a potom na hotel. Tedy spíš ubytovnu, ale čistou. Jen společné sprchy jsou opatřeny ďábelským vynálezem - knoflíkem, který musíte držet, aby tekla voda. Jak ho pustíte, voda neteče. Docela otrava, ale kdo šetří, má za tři. Je tu ubytována taky spousta snědých cizinců, kteří zřejmě pracují na nějakých výkopech. Před naším pokojem stojí radiátor a někdo si na něj večer pověsil zablácené montérky.
eW
Ráno lezu z pokoje, na chodbě stojí tmavší chlapík a montérky leží pod radiátorem. Asi v noci spadly. Cosi mumlá řečí, kterou neznám, a když mě zahlídne, hodí pohled, jako bych mu ukradl posledního velblouda. Fakt jsem mu ty montérky neshodil. Doufám, že to nebylo voodoo. Pro neděli volíme erzety 10 a 13, protože musíme brzo vyrazit k domovu. První průjezd je pod Milovicemi v sérii zatáček z kopce. Rituál se opakuje: Kresta, Pech, Bouffier. Projíždí i Blahout, který na nás mává otevřeným kufrem. Následují jezdci, kteří využili systému superrally. To už je paní sedící vedle nás naprosto rozzuřená. "Proč mají ta čísla, když stejně jezdí na přeskáčku!!!"
.c z C
R
Poté se přesouváme nad Milovice. Cestou nás dohánějí SMS zprávy a telefony, že Milan nejede, bude se však moct využít superrally. Závada je banální. Když ji vědecky rozebíráme, docházíme k poznání, že žigul nebo wrco, je to jedno. Kopeckému nejde do motoru voda - nejede. Blahoutovi jde do motoru voda - nejede.
eW
Sledujeme poslední průjezd. V hasičském autě stojícím vedle nás podřimuje za volantem starší hasič, ostatní se povalují na cisterně. Nic mimořádného se neděje, na dlouhé rovince, která je před vinglem, ve kterém jsme zakotvili, jdou všechny supršvestky na omezovač. Chtělo by to sedmičku. Přijíždí fabka číslo 96 posádky Šašek/Viktora. Ozve se křuch, křuch a z auta se valí oblaka dýmu. Starší hasič se okamžitě probírá z letargie, bystrým zrakem a nosem hodnotí ohnisko a dospívá k závěru, že o požár nejde. Přesto jsou všichni hasiči, vypadající dosud jako želvy, velmi čilí. Vyslovuji jim tímto pochvalu. Po projetí všech vozů ještě konzultujeme s přihlížející policejní hlídkou funkci radaru. Naivně jsem se domníval, že kamera ve voze je nějak synchronizována s hlavicí radaru. Kamera koukala do prava, hlavice koukala taky do prava. Nešlo mi do hlavy, že blesk, umístěný pod hlavicí, zírá rovně. Když nevíš, tak se zeptej. Zeptal jsem se. Policista vyběhl z vozu, oběma rukama uchopil hlavici radaru a trhnul. Natočil ji doleva. Poté ručně zakroutil bleskem. Pak zamířil kameru. Houby je synchronizovaný. Vót, těchnika. Proto si pamatujte: jede-li policejní hlídka v pravém pruhu, předjeďte ji odstavným. Třeba vám to vyjde. Pokud jste to dočetli až sem, za odměnu řeknu svůj názor na Barumku a Bohemku. Obě jsou dobré. Obě by potřebovaly ještě víc střelců, pestřejší startovní pole a víc diváků. Zlín rallye žije víc než Mladá Boleslav, v Sosnové zase umějí lepší ohňostroj.
.c z C
eW
R
Ale jak sakra zlínští zařídili to tornádo, to nechápu.
