Neděle 24. (11.) ledna
"Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské."
Otázky na opakování 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
Jak se Jan Křtitel připravoval na svou službu? Co kázal Jan Křtitel? Co říkal Ježíš Kristus Janovi, když se přišel k němu pokřtít? Co se stalo ve chvíli křtu? Proč se svátek křtu Ježíše Krista nazývá Bohozjevením? Proč v tento den světíme vodu a domy? Co říká kněz při svaté tajině křtu, když ponořuje dítě třikrát do vody? 8. Proč je pro nás důležitý křest? 9. Správně uspořádejte, kde se odehrály tyto události: a) Narození Ježíše Krista b) Přistání noemovy archy c) Křest Ježíše Krista d) Udělení desatera božích přikázání e) Ukřižování, pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista f) Zmatení jazyků
-
Řeka Jordán Jeruzalém Hora Sinaj Betlém Babylón Hora Ararat
Od Matouše svaté evangelní čtení Neděle po Bohozjevení (Mt 4, 12-17) Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: `Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři za Jordánem, Galilea pohanů ‐ lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.´ Od té chvíle začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské."
Co je to pokání? Pokání je tajina, v níž kajícník získává odpuštění hříchů a smíření s Bohem. Jaké hříchy se odpouštějí skrze tajinu pokání a jaké ne? Odpouštějí se všechny hříchy, které jsme vykonali po křtu a ze kterých jsme před knězem vyzpovídali a učinili pokání. Pouze samotným pokáním nemůže být odpuštěn prarodičovský (dědičný) hřích. Ten je totiž odpuštěn ve svaté tajině křtu. Co je pro vykonání této tajiny potřeba? Vyznání hříchů před knězem, po kterém čte kněz modlitbu a ve jménu Přesvaté Trojice uděluje osobě, která učinila pokání rozhřešení. Odkud víme, že se člověku, který činí pokání odpouštějí hříchy? Víme to z Bible a ze svaté Tradice. Ježíš Kristus odpustil hříchy kajícníkovi a totéž potom dělali i apoštolové. Ze svaté Tradice jsou známá jména mnoha hříšníků, kteří činili pokání ze svých hříchů, změnili svůj život a stali se svatými. Kdo dal biskupům a kněžím právo odpouštět hříchy? Sám Pán Ježíš Kristus, který řekl svým apoštolům: „Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou“ (Jn 20,23) S jakým duševní rozpoložením je potřeba přijít na zpověď? S upřímným pokáním a zkroušeným srdcem, s pocitem odpuštění všem, kteří proti nám zhřešili a s rozhodnutím přijmout od kněze případnou epitimii (duchovní léčbu) Jakou epitimii může kněz určit? Velmi různou, podle závažnosti našich hříchů, např. půst, modlitbu, náhradu škody tomu, komu jsme ji způsobili, vykonání skutku milosrdenství nebo na nějaký čas odloučení od Svatého Přijímání. Jak často je potřebné činit pokání? Čím častěji, tím lépe. Nutné je vyzpovídat se před tajinou Přijímání. Také je potřebné se zpovídat v době těžké nemoci, protože neznáme den své smrti. Musíme být připraveni sjednotit se s nebeskou a Boží rodinou jako kajícníci, kteří se osvobodili od hříchu a stali se tak blahoslavenými Božími dětmi. Sv. Nikolaj Srbský (Velimirovič)
Proč nás Bůh stvořil? 1. abychom Ho poznávali Sv. apoštol Pavel píše: „aby v plameni ohně vykonal trest na těch, kteří neznají Boha, a na těch, kteří odpírají poslušnost evangeliu našeho Pána Ježíše. Jejich trestem bude věčná záhuba `daleko od Pána a slávy jeho moci´“ (2 Tes 1,8-9). 2. abychom se mu klaněli a Ho oslavovali Pán Ježíš řekl: „Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat“ (Mt 4, 10) „Chvalte Hospodina stvoření nebeská, chvaltež ho na výsostech. Chvalte Hospodina tvorové zemští“ (Žalm 148, 1. a 7). „Oslavujte Hospodina, neboť jest dobrý“ (Žalm 118, 1). 3. abychom plnili Jeho svatou vůli „Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích“ (Mt 7, 21). 4. abychom dosáhli věčné spásy čili blaženosti „Bůh chce, aby všichni lidé spaseni byli“ (1 Tim 2, 4) Lidé jsou schopni do jisté míry svým rozumem poznat Boha z pozorování světa a přírody, ale toto poznání je nedostatečné. „Nebesa vypravují slávu Boha silného“ (Žalm 19,1) „Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu“ (Řím 1, 19-20).
Boží zjevení Abychom Boha poznali lépe, než to dovedeme svým rozumem, pomáhá nám sám Bůh tím co o sobě zjevil. Bůh dal své zjevení všem lidem, aby všichni dosáhli věčné blaženosti. Většina lidí ale pro svou hříšnost a duchovní lhostejnost není schopna toto Boží zjevení bezprostředně přijmout a řádně si je uvědomit. Proto dal Bůh své zjevení nejprve po částech skrze prvního člověka Adama, skrze Noema, Abrahama, Mojžíše a jiné proroky, nakonec nám pak dal své zjevení v plnosti skrze Pána Ježíše Krista a Jeho apoštoly. „Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu“ (Žid 1, 1-2). Boží zjevení je lidem nevyhnutelně potřebné, neboť bez něho by lidstvo žilo ve věcech náboženských v nejistotě a stále by bloudilo. Boží zjevení mezi lidmi věrně udržuje svatá pravoslavná církev a to: 1. ústním podáním neboli tradicí - církev od svého počátku stále hlásá zjevené pravdy s pokolení na pokolení a od národa k národu) 2. Svatým Písmem – Svaté Písmo je sbírka knih, které na základě přímého vnuknutí božího byly od svatých mužů napsány. Svatým Písmem se udržuje a rozšiřuje Boží zjevení tak, že církev 1. ho při bohoslužbách předčítá a vysvětluje 2. nabádá věřící, aby knihy Svatého Písma četli i doma 3. stará se, aby Svaté Písmo bylo překládáno do všech řečí a rozšiřováno mezi všemi národy.
NAŠI SVATÍ OCHRÁNCI A PŘÍMLUVCI V TOMTO TÝDNU Neděle 24. (11.) ledna Ctihodný Theodosij Veliký
Pondělí 25. (12.) ledna Mučednice Taťána, sv. Sáva Srbský
Taťána byla dcerou bohatého a vznešeného římského křesťana. Když dospěla, rodiče ji chtěli provdat, ale ona odmítla protože si přála svůj život zasvětit Bohu a stát se diakonisou římské církve. Se zvláštní láskou a horlivostí Taťána navštěvovala nemocné a pomáhala chudým. Když v té době nastoupil na trůn císař Alexandr Severus, bylo vydáno nařízení, aby všichni křesťané jakožto poddaní císaře pohana, přinesli oběť pohanským idolům. Kdo by tento příkaz neuposlechl, bude souzený jako státní zločinec. V Římě i v jeho oblastech tak začaly téci potoky křesťanské krve. Vzali také Taťánu a přivedli ji do Apolónova chrámu, aby se poklonila idolům. Sv. mučednice se pomodlila a idoly popadaly ze svých míst, poničily při tom část chrámu a zavalily kněze i mnohé pohany. Tehdy ji začali bít a vypíchli jí oči, ale ona vše trpělivě snášela a modlila se, aby Hospodin osvítil svou vírou její mučitele. Modlitba spravedlivé byla vyslyšena. Mučitelé spatřili anděly, jak obklopují svatou a uslyšeli promluvit hlas z nebe, padli jí k nohám a uvěřili v Krista. Za to je všechny usmrtili. Druhý den znovu přivedli Taťánu k soudu, a ona byla úplně zdravá. Tedy začali její tělo řezat břitvami, ale z ran místo krve teklo mléko a vzduch naplnila silná libá vůně. Potom ji bili holemi, ale andělé od ní údery odráželi a obraceli je na samotné mučitele, až někteří z nich padli mrtví. Mučili ji ještě různými způsoby, ale Taťána zůstávala nedotčená. Vysvětlili si to jako čarodějnictví a svatou mučednici sťali mečem. Psal se rok 225.
Úterý 26. (13.) ledna Mučedníci Jermil a Stratonik
Středa 27. (14.) ledna Svatá Nina, apoštolům rovná, osvětitelka Gruzínů
Čtvrtek 28. (15.) ledna Ctihodný Pavel Thébský
Pátek 29. (16.) ledna Uctění okovů apoštola Petra
Sobota 30. (17.) ledna Ctihodný Antonín Veliký, poustevník
Narodil se v Egyptě roku 251 bohatým rodičům. Po jejich smrti rozdal své jmění a odebral se do samoty. Bylo mu teprve 20 let. Poněvadž vzbuzoval pozornost lidí, což mu nebylo milé, odešel brzy ještě hlouběji na jih, přeplaval řeku Nil a usadil se na jejím pravém břehu v jeskyni, kterou tam našel. V ní žil více než 20 let. Avšak ani tam nezůstal utajen. Po nějaké době za ním přicházeli mnozí jiní křesťané, kteří chtěli uniknout pokušení tohoto světa a svěřovali se Antonínovu duchovnímu vedení. Dokonce ho vyhledávali i pohanští filozofové, aby s ním pohovořili. Jen dvakrát opustil sv. Antonín svou samotu. Poprvé, když za
za císaře Maximiana došlo k pronásledování křesťanů. To se odebral do Alexandrie, aby slovy lásky, útěchy a povzbuzení utvrzoval křesťany ve statečnosti a vytrvalosti. Podruhé, když alexandrijští ariáni (heretici, kteří neuznávali Božství Ježíše Krista) zneužili velké Antonínovy autority aby posílili svou věc a rozhlašovali, že on je také ariánem. Když se o tom dozvěděl, ihned podnikla cestu do Alexandrie a ve velkém shromáždění křesťanů jejich blud odsoudil, což na všechny učinilo hluboký dojem. Pak se navrátil do své jeskyně a setrval v ní až do svého blaženého zesnutí. Než zesnul v Pánu, rozkázal ostatním poustevníkům, aby ho pohřbili na odlehlém místě, oby so o něm už nikdo nedověděl. Zesnul v Pánu v roce 356 ve věku 104 let. Zanechal po sobě pravidla mnišského života, jež napsal v egyptské řeči, různá napomenutí pro poustevníky a mnichy, i odpovědi na různé otázky. Jeho hrob byl nakonec prozrazen.
Zkuste uspořádat, jak následují po sobě části svaté liturgie: Symbol víry - „Věřím v Jednoho Boha …“ Čtení ze svatého Evangelia Zvolání: „Blahoslaveno budiž Království Otce i Syna i Svatého Ducha!“ Modlitba „Otče náš“ Svaté Přijímání „Budiž jméno Hospodinovo blahoslaveno na věky!“
Malý vchod s Evangeliem
(blažený Augustin) Modlitba Páně Otče náš se skládá z 51 slov. Do křížovky napište vždy to slovo z modlitby, které odpovídá danému číslu. Např. 1 = Otče, 2 = náš, 3 = jenž … 51 = Amen.
1 2 50 19 6 15 23 50 15 12 31
Poznáš, o kterém Janovi je řeč? 1) Autorem naší nejznámější svaté liturgie je sv. Jan …
2) Apoštol, který napsal čtvrté Evangelium, 3 apoštolské listy a knihu Zjevení se jmenuje sv. Jan …
3) Předchůdce Páně byl sv. Jan …
5) Velký obhájce ikon v období ikonoborectví byl sv. Jan …
4) Svatý spravedlivý Petrohradský kněz je sv. Jan … nápověda:
a) Kronštadský b) Zlatoústý c) Bohoslov d) Damašský e) Křtitel
Najdi 5 rozdílů
Která cesta vede do Jeruzaléma?
Najdi stejné obrázky
Svatá tajina pokání (zpovědi)
Žalm 51 (kajícný) Smiluj se nade mnou, Bože, podle velikého milosrdenství svého a podle množství slitování svých očisti nepravost mou. Dokonale omyj mne od nepravosti mé a od hříchu mého očisti mne. Neboť nepravost svou já znám, a hřích můj přede mnou je vždycky. Proti tobě samému jsem zhřešil, a co zlé je před tebou, učinil jsem; takže spravedlivé budou rozsudky tvé a zvítězíš, až budeš soudit. Neboť hle, v nepravostech jsem byl zplozen, a v hříších počala mne matka moje. Ty však pravdu sis zamiloval, tajemství velemoudrosti své a to, co je v ní skryto, jsi mi zjevil. Skropíš mne yzopem, a očištěn budu; omyješ mne, a stanu se bělejším než sníh. Sluchu mému radost a veselí dáš: zaradují se kosti ponížené. Odvrať obličej svůj od hříchů mých a očisť všechny nepravosti mé. Srdce čisté stvoř ve mně, Bože a ducha pravého obnov v nitru mém. Neodvrhuj mne od tváře své a Ducha tvého svatého neodnímej ode mne. Navrať mi radost spasení tvého a Duchem panujícím upevni mne. Naučím provinilce cestám tvým, a bezbožníci se obrátí k tobě. Zbav mne viny za prolévání krve, Bože, Bože spasení mého!, a můj jazyk s veselím bude oslavovat spravedlnost tvou. Hospodine, rty mé otevři, a ústa má zvěstovat budou chválu tvou. Neboť kdybys byl chtěl oběť, pak bych ji dal: leč v zápalných obětech nemáš zalíbení. Obětí Bohu milou je duch zkormoucený, srdcem zkroušeným a pokorným Bůh nepohrdne. Prokaž dobrodiní Sionu, Hospodine, v zalíbení svém; nechť zbudovány jsou zdi jerusalemské. Tehdy zalíbíš sobě oběť spravedlnosti, žertvu a celopopaly na oltář tvůj klásti budou.
