Cena 20 Kč
ČASOPIS OSTROŽSKA - VESELSKA A HORŇÁCKA
LEDEN-ÚNOR 2014
N echť vás víra, naděje a láska provázejí PF 2014
téma
rozhovor
O lyžařských možnostech v regionu
Střelkyně Jitka Pešková z Velké je mistryní světa
36
2x foto: Miloš
Kozumplík
Krajohled
na Velké Javo
㶣ině
králo Slavnostní t㶣í
álové sbírk y ve
Veselí nad Mor
avou
Ko foto: Markéta
zumplíková
Zahájení T㶣íkr
Novoro㶜ní mše Mlhavé zimní
svítání...
na Svatém An
tonínku
vý ve㶜er ve Ve
selí nad Morav
ou 㶜ek foto: Petr Haná
㶜ek foto: Petr Haná
foto: Miloš Ko
zumplík
㶜ek foto: Petr Haná
Silvestr 2013
OBSAH / ÚVODNÍK
Dopisy a reakce čtenářů
4
JÁ SU
5
P㶣inejmenším ve st㶣edoevropském prostoru pat㶣í to sloveso k nejkratším slovům svého druhu. SU. Pouhá dvě písmena a kolik v nich sdělení. Hlásíme se jimi k životu, k profesi, ke spole㶜enskému postavení. A zárove㶡 ‒ na rozdíl od uživatelů spisovného JSEM - se zcela z㶣etelně vymezujeme místně.
PŘELET
události stručně ROZHOVOR
Mistryně světa Jitka Pešková
10
ZÁPISNÍK
výběr z událostí
13
TÉMA
Lyžování v regionu
16
FOTOREPORTÁŽ
Poslední parní Albatros
20
SU
lidé kraje
23
ROZHOVOR
Cimbalista Pavel Valíček Sport
26 28
VZPOMÍNKY...
... chovatele koní Zdeňka Pánka
30
MÍSTEČKA
Kopec Radošov
32
OSOBNOST
Malíř Zdeněk Hudeček
34
Z babiččiny plotny
36
POVÍDKA
Páleničář
Náš region bohudík obohacují, osvěžují a reprezentují i SU mnoha dalších krajanů. Proto v tomto roce p㶣icházíme s novou rubrikou, jejíž název vás v tuto chvíli z㶣ejmě už nep㶣ekvapí. V „SU chceme objevovat a nalézat (ostatně svatý Antonín, k němuž odkazuje titul tohoto 㶜asopisu, je patronem hledajících) osobnosti, postavy i postavi㶜ky, patrioty a dobré duše, které SÚ solí tohoto kousku země. Že i 㶜asopis Krajem svatého Antonína chce p㶣ispívat svou špetkou do spole㶜ného talí㶣e, bylo za působení mého p㶣edchůdce Radka Bartoní㶜ka víc než z㶣ejmé. Vě㶣ím, že minimálně stejné úsilí vycítíte i z tohoto a dalších nových 㶜ísel. Radek Bartoní㶜ek, jemuž za dosavadní obětavou práci pat㶣í velký (!) dík, zůstává redaktorem 㶜asopisu i nadále. Stejně tak Vladimír Sal㶜ák, který hý㶣í novou chutí i nápady. S mým p㶣íchodem nep㶣ijdete ani o sportovní špeky z pera Stanislava Dufky 㶜i procítěné dokumentární fotografie Františka Gajovského. Navíc mohu potěšeně oznámit, že antonínkovký autorský tým posílí zkušený noviná㶣 a oce㶡ovaný publicista Ji㶣í Jilík. Spole㶜ně se budeme snažit, aby 㶜asopis Krajem svatého Antonínka byl i nadále o vás a pro vás. Filosof René Descartes kdysi vy㶣kl dnes věhlasné Cogito ergo sum, což se spikleneckým mrknutím p㶣ekládam jako Myslím, tedy SU. P㶣eji nám všem, milí 㶜tená㶣i, abychom na jeho slova alespo㶡 ob㶜as pamatovali.
38
Vše dobré v roce 2014. A p㶣íjemné po㶜tení!
39
Miloš Kozumplík šéfredaktor
SLOVÁCKO V RÁMU
Joža Uprka, Josef Pšurný
SU není pouhým jazykovým základem našeho ná㶣e㶜í, je i heslem. Nep㶣eslechnutelně v něm rezonují originalita, charakteristické morální i estetické hodnoty a osobitý životní styl - ihned víme, s kým je sdílíme. Nepopírám jistou patriotskou naivitu svých slov, avšak staromilství v nich není ani zbla. Nejen z rozhovoru s osmnáctiletou sportovní st㶣elkyní Jitkou Peškovou (㶜těte na stranách 10-12), jež je ve svém oboru mezinárodní hvězdou, vím, že naše SU umí být svižně moderní, soudobě úspěšné, ba p㶣ímo světové.
PARTA KRAJE
Mužský sbor z Ostrožské Lhoty
40
Krajem svatého Antonínka, regionální periodikum, povoleno Ministerstvem kultury 㶏R pod. 㶜. MK 㶏R E 18131, vydává Mikroregion Ostrožsko, Uherský Ostroh, PS㶏 687 24 • Redakce: Miloš Kozumplík, Radek Bartoní㶜ek (radek.bartonicek@ gmail.com), tel: 602 433 970, Vladimír Sal㶜ák 774 115 186, František Gajovský, Stanislav Dufka • Jazyková úprava: Mgr. Zde㶡ka Pokorná • e-mail: mikroregion@ ostrozsko.cz, www.ostrozsko.cz, cena výtisku 20 K㶜 • Design, grafické zpracování: Grafické studio Joker, Uherské Hradiště • Tisk: Joker, s. r. o., Masarykovo nám. 35, Uherské Hradiště, tel. 572 551 155. • Máme zájem o vaše texty a fotky! 㶏asopis vyjde 7. 3. 2014! Titulní fotka: František Gajovský
www. ostrozsko.cz
3
DOPISY A REAKCE 㶏TENÁ㶕Ů
Kolacia učí Čechy slováckému folkloru hraje a zpívá lidové písně z Moravy, hlavně z moravského Slovácka, Valašska a jižní Moravy. foto: archiv Martina Kolacii
Vážená redakce 㶜asopisu „Krajem svatého Antonínka , tento 㶜asopis odebírám rád již několik let. Od jeho založení. Chtěl bych Vám napsat pár 㶣ádků, jak jsem svoje mládí prožil v tomto kraji a nyní pokra㶜uji v severních 㶏echách. Chtěl bych Vás požádat také o uve㶣ejnění 㶜lánku o naší „folklorní muzice , která hraje a zpívá moravské písně a za㶜íná tak být v oblibě. Žiji v severních 㶏echách - v Ústeckém kraji - v Lázních Teplice, ale do svých osmnácti let jsem vyrůstal v Lipově, kde bydlí moje sestra a syn Vlastimil. Narodil jsem se v r. 1936. Po skon㶜ení základní školy v Lipově jsem šel studovat jedenáctiletou st㶣ední školu ve Strážnici. Potom jsem vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně, obor lesní inženýr. P㶣i studiu vysoké školy jsem se věnoval lidovému folkloru, hrál jsem na housle a taky zpíval hor㶡ácké lidové písni㶜ky v cimbálové muzice Javorina. Byla to cimbálová muzika Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně.
Po promoci v roce 1963 jsem dostal umístěnku do severních 㶏ech, kde žiji dodnes, do Lázní Teplice v 㶏echách, kde byla a je Krajská správa státních lesů pro severní 㶏echy. Te㶞, po padesáti letech svého působení zde v Teplicích zpívám ve 㶜ty㶣ech pěveckých sborech. Je to: „Pěvecké sdružení severo㶜eských u㶜itelů v Mostě, chrámový sbor „BRIXI církve katolické v Teplicích, smíšený sbor „KRUŠNOHOR v Teplicích a p㶣ed sedmi lety jsem založil ve spolupráci s hercem mosteckého divadla Adamem Šmejkalem lidový soubor „Kolacia , který
Ještě bych se chtěl zmínit o svých p㶣edcích. Moje babi㶜ka Anna Zálešáková byla dcerou lesníka a hajného Jana Zálešáka z Kuželova, který sloužil u hraběte Mágnise ze Strážnice, kdy Bílé Karpaty pat㶣ily v p㶣edminulém období panu hraběti. Tento lesník, hajný a zpěvák a hrá㶜 na k㶣ídlovku hrál a zpíval na konci p㶣edminulého a za㶜átkem minulého století v „㶓orkově cimbálové muzice v Kuželově /viz. str. 159 z knihy Ji㶣ího Pajera „㶏tení o Hor㶡ácku /. Moje babi㶜ka, rozená v Kuželově, si vzala na p㶣elomu p㶣edminulého a minulého století za manžela pana Kolaciu, který potom v Lipově dělal starostu obce. S pozdravem
Ing. Martin Kolacia, Teplice
Zlepšení zdraví máme na dosah Krásná zahrada porostlá stromy, ozdobnými ke㶣i, s pěšinkou ze zámkové dlažby vedoucí mezi smrky a exotickým stromovím s lavi㶜kami. Vyvěrá zde místní lé㶜ivý pitný pramen. To jest krásné prost㶣edí lázní Ostrožská Nová Ves. Je tu prostorná kavárna s pohodlnými k㶣esly, kde jsou denně k mání 㶜erstvé zákusky a obložené chlebí㶜ky. Hlavní láze㶡ská budova je moderní, se spole㶜enským posezením, s automatem na různé druhy kávy, 㶜okolády, 㶜aje a s možností na㶜epování si neperlivé pitné vody pro osvěžení. V prostorách budovy jsou nádherné sochy žen a sousoší dvou ko㶡ských hlav z kvalitního d㶣eva, jejichž autorem je Radek Zeman.
foto: archiv Sirnatých lázní O. N. Ves
V lázních v Ostrožské Nové Vsi se lé㶜í pohybové ústrojí a lupenka. Každý pacient absolvuje jemu ur㶜ené procedury. Vanové
4
www. ostrozsko.cz
koupele bu㶞 klasické, nebo ví㶣ivé. Jsou zde prováděny i zábaly do teplé rašeliny. Působí velmi dob㶣e. Bezvadné je plavání a cvi㶜ení v bazénu. Voda má p㶣íjemnou teplotu a cvi㶜ení pomáhá uvol㶡ovat svaly a rozpohybovat artrózní klouby. Blahodárně působí i elektrolé㶜ba ‒ magnet, laser a rovněž i plynové injekce. Důležitou procedurou je fyzioterapie. Fyzioterapeut Pavel byl kouzelník. Dokázal najít každé bolavé místo a působit na něj svou dovedností tak, že se bolest zmenšovala a postupně mizela. Je to vlídný, sympatický, milý, charizmatický a velmi schopný 㶜lověk na svém místě. Ten umí dobít baterky. Kouzelná je i metoda suché jehly. Pomohla mně zmírnit bolesti kolen, rukou, ramen, zad a také odblokovat sev㶣ený hrudní koš, který mně způsoboval omezené dýchání. Po suchých jehlách jsem se nadechla naplno. Do té doby mně to šlo jen na šedesát procent. Všechny sest㶣i㶜ky, cvi㶜itelé, léka㶣i a celý personál jsou velmi p㶣íjemní a milí. Pat㶣í jim za vše velký dík. Co se také u novoveských lázní nedá p㶣ehlédnout, je výte㶜ná kuchyně. Výběr na snídani byl ze t㶣í nabídek, oběd a ve㶜e㶣e ze
㶜ty㶣 nabídek. Všechno bylo výborné, chutné, va㶣ené s láskou a kucha㶣skou dovedností. Mně se na lé㶜ení vůbec nechtělo. Byla jsem zoufalá, jak to tam t㶣i týdny vydržím. Co tam budu dělat. Já se tam asi zblázním. Dnes mohu 㶣íct jen jedno. Bylo to ohromné, dávno jsem pot㶣ebovala „vyplivnout a vylepšit si své zdraví. A spole㶜nost? Byla prostě bezvadná. Byli zde lidé z různých kon㶜in 㶏ech a Moravy. Všem se na moravském Slovácku líbilo a podnikali výlety do blízkého okolí. Náš kraj je velice okouzlil. Byli spokojeni i s lé㶜bou a pobytem v lázních O. N. Ves. Tak takové jsou lázně Ostrožská Nová Ves. Važme si toho. Máme je tak blízko a tak snadno na dosah. Nemusíme za blahodárnými ú㶜inky lázní jezdit daleko. Dop㶣ejme svému tělu, svému zdraví i duchu také trochu té relaxace, odpo㶜inku a „výbrus všem tělesným sou㶜ástkám , a㶇 nejsme naším p㶣i㶜iněním „do starého železa . Nechte se lé㶜it, stojí to ještě za to. Je to možné i ambulantně. Udělejme něco pro naše zdraví.
Věra Lovecká, Uherský Ostroh
P㶕ELET
Boršičané zpívali pro dívku z Haiti Boršický mužský sbor měl mezi Vánocemi a Silvestrem po㶣ádně napilno. Vystoupil hned t㶣ikrát spole㶜ně s nivnickými folklorními soubory Malu㶜ká Nivni㶜ka, Malá Nivni㶜ka a Nivni㶜ka. Všechno to byly koncerty dobro㶜inné, týkaly se známé Adopce na dálku - Nivni㶜ané totiž už několik let podporují haitskou dívku Widjinu Benoit. Jeden z koncertů se uskute㶜nil p㶣ímo v boršickém kostele, do kterého lidé p㶣inesli pro ža㶜ku šesté t㶣ídy 2 645 korun. Pro zajímavost, v Byst㶣ici pod Lopeníkem se vybralo 3 653 korun a v nivnickém kostele 5 128 korun.
Ostrožané přispěli na invalidní vozík Že prý Vánoce byly i tentokrát stejně jenom svátky lidského šílenství, psalo se v novinách, a z㶣ejmě to i byla pravda. Osobně ale nemám takové nadávání rád, vždycky fandím mnohem více těm, kte㶣í se snaží ve tmě zapálit sví㶜ku, než těm, kte㶣í hudrují na tmu. Proto jsem také velmi uvítal dobro㶜inný koncert Základní uměleckého školy v Uherském Ostrohu, jejíž u㶜itelé a žáci se p㶣edstavili na konci roku v místním kostele, kde lidé p㶣ispěli na invalidní vozík malé Moni㶜ky Vybíralové 㶜ástkou p㶣es 22 tisíc korun. To je hodně slušná 㶜ástka, za kterou pat㶣í po㶣ádný dík všem, kte㶣í vhodili peníze do p㶣ipravených koší㶜ků, stejně jako všem těm,
kte㶣í p㶣ipravili divákům sváte㶜ní poslucha㶜ský zážitek. „Chci 㶣íci jedno velké a srde㶜né díky. Díky moc všem, kte㶣í jste na Moni㶜ku p㶣ispěli, děkovala po koncertě lidem maminka Moni㶜ky a vzpomněla speciálně jméno paní Lenky Halá㶜ové, která takové spojení koncertu s dobro㶜inností vymyslela. Nakonec ještě jedno poděkování, které pro změnu adresovala starostka Hana P㶣íleská vedení místní základní umělecké školy. „Děkuji u㶜itelům, jakou práci odvádějí s dětmi. Myslím, že můžeme být pyšní, co nám vyrůstá, rb pravila starostka.
Podle ohlasu diváků se všechna vystoupení vyda㶣ila, diváci po skon㶜ení dlouho tleskali a vyjad㶣ovali se o koncertu velmi pochvalně. V nivnických souborech je několik dětí, které pat㶣í k vůbec nejlepším mladým zpěvákům v našem regionu. Borši㶜ané se ale nenechali zahanbit a potvrdili i tentokrát, že p㶣es nedlouhou existenci sboru se vypracovali na slušnou úrove㶡. rb
Vrbčané koledovali v evangelickém kostele Evangelický kostel v Hrubé Vrbce, vystavěný roku 1782, se na sklonku lo㶡ského roku stal setkáním koledníků. „Pozvali jsme ženský sbor z Lanžhota, na který jsme již měli vazby z minula, také ženský sbor z Hroznové Lhoty. Do koncertování se zapojil i náš mužský a ženský sbor. A jak jinak, celé doprovázela hor㶡ácká cimbálová muzika s primášem Petrem Kubíkem, 㶣ekl o akci Ji㶣í Miške㶣ík. V nepopsatelné atmosfé㶣e umocněné prost㶣edím kostelíku se nesly koledy jak podlužácké, tak hor㶡ácké. Koncertu ve Vrbce p㶣edcházelo v to odpoledne zpívání sborů v hroznolhotském kostele. Na oplátku Lho㶇ané a Vrb㶜ané se po Novém roce zú㶜astnili zpívání v Lanžhotě, kde sklidili potlesk. Toto pěvecké setkání chtějí zopakovat v letních měsících, nenechte si jej ujít.
fg
www. ostrozsko.cz
5
P㶕ELET
Vánoční zpívání vrbeckého Krahulíčku Po㶜así o letošních svátcích p㶣ipomínalo spíše Vánoce na jižní polokouli, o sněhu ani zmínka. Nejinak tomu bylo i v Hrubé Vrbce, kde měli p㶣ipraveno zpívání na návsi u jesli㶜ek. Betlém osi㶣el, nebo㶇 se zpěváci museli pro silný vítr p㶣esunout do sálu kulturního za㶣ízení. To však nic neubralo na zážitku z vystoupení hrubovrbeckých sborů. „Je to již jedenácté váno㶜ní koledování, d㶣íve se konalo u vchodu do obecního ú㶣adu, a po postavení pódia na návsi se koledování koná na něm, sdělil Ji㶣í Miške㶣ík, který tento po㶣ad uváděl.
Váno㶜ní pásmo zahájil místní mužský a ženský sbor známými i méně známými koledami, které pronikaly do srdcí p㶣ítomných návštěvníků a umoc㶡ovaly tak váno㶜ní náladu. Vyvrcholením byly koledy v podání Krahulí㶜ku, dětského folklorního souboru základní školy, jenž vystrojen v hor㶡áckých krojích p㶣íjemně oživil toto odpolední vystoupení. Starosta obce Stanislav Prášek ú㶜inkujícím v závěru poděkoval a pop㶣ál všem do nového roku. Na cestu k domovu nabízel jak jinak než domácí hrubovrbeckou slivovici. fg
Světlo stromků Také letošní rozsvícení váno㶜ních stromků v našem mikroregionu proměnili organizáto㶣i ve velmi pěkná setkání, na kterých se mohli lidé naladit na váno㶜ní svátky. Nap㶣íklad novoveské foklorní soubory i místní schola vystoupily nejd㶣íve u památkového domku a potom se vydaly rozsvítit stromek. V samotném domku p㶣itom bylo možné nakoupit si něco pěkného na Vánoce a zárove㶡 se i zah㶣át. U Novoveš㶇anů je navíc sympatické, jak 㶜asto se do obecních setkání zapojují také děti z mate㶣ské školky, ani tentokrát nechyběly a paní u㶜itelky s nimi p㶣ipravily milé vystoupení.
6
www. ostrozsko.cz
V Ostrožské Lhotě mají pro změnu na starosti p㶣edváno㶜ní ve㶜er 㶜lenky 㶏erveného k㶣íže, které se proměnily v 㶜erty i Mikuláše. Málokdo se vidí kulturní sál ve Lhotě tak plný, jako právě p㶣i této p㶣íležitosti. Tak㶣ka pohádkové kulisy mívá v poslední době rozsvícení stromku v Hluku. Místní lidé se totiž scházejí u starobylé tvrze, kolem které jsou v parku rozmístěny stánky s různorodým
váno㶜ním zbožím. V této atmésfé㶣e navíc ještě zpívají děti, takže není divu, že se toto setkání stává stále oblíbenějším. Nejdůležitější je, že p㶣edváno㶜ních akcí v našem regionu neubývá a vždy potěší mnoho místních lidí. Snad tato aktivita vydrží po㶣adatelům co nejdéle. rb
P㶕ELET
Za betlémy do Ostrohu a Veselí V p㶣edváno㶜ním období jsme mohli navštívit dvě výstavy betlémů, z nichž obě také za návštěvu stály. Jednu výstavu hostil Uherský Ostroh, druhou Veselí nad Moravou.
㶜i v Hroznové Lhotě. Byl to nadaný a skromný 㶜lověk, který ještě nikdy v Ostrohu neměl výstavu, sdělila podrobnosti paní Štachová. Výstava to byla skute㶜ně velmi pěkná a u 㶣ady betlémů mělo smysl se zastavit a studovat jejich detaily. Podobně ale postupovarovněž na Panském dvo㶣e ve Veselí nad Moravou, kde p㶣ipravilo výstavu betlémů i váno㶜ních stromků Veselské kulturní centrum. I tady byly vidění cenné a propracované betlémy.
Poj㶞me nejd㶣íve do Ostrohu, kde stojí za první zmínku vernisáž, na které vystoupil místní chrámový sbor. Viděl jsem ho takto mimo zdi kostela poprvé a myslím, že nejenom mě takový „výlet sboru potěšil. Zpěv jeho 㶜lenů byl ur㶜itě vítaným oživením vernisáže. Na samotné vernisáži pat㶣ilo hlavní slovo kurátorce paní Magdě Štachové, která k potěšení návštěvníků uherskoostrožské galerie p㶣ipravovala už několik výstav. Tu zatím poslední chystala podle svých slov tak㶣ka rok a snažila se na ni shromáždit co největší množství zajímavých betlémů. Důležité je, abyste si všímali detailů a výstavou jenom neprocházeli, nabádala návštěvníky a vysvětlovala, že se snažila vytvo㶣it výjime㶜nou
výstavu, na které lidé mohli vidět nap㶣íklad vůbec poprvé betlémy ostrožského rodáka pana Matušky. „Pan Matuška tady žil a tvo㶣il, ale nikdo o něm nevěděl. Jeho krédem bylo, aby všechno duchovno, které ho obklopovalo, bylo na místech, kde má být, tedy v kostelích. Jeho plastiky a k㶣íže tak jsou v kostelích v Uherském Hradišti, Moravském Písku
Kromě nich ale ur㶜itě mnoho lidí zaujaly váno㶜ní stromky, které ozdobily děti z veselských škol. Bylo skute㶜ně zajímavé pozorovat, co vše využily ke zdobení a také z 㶜eho všeho udělaly betlémy, které ležely pod stromky. Kdo si těchto zdánlivých mali㶜kostí všiml, ten musel alespo㶡 na dálku děkovat těm, kte㶣í s takovými nápady p㶣išli a dali takto možnost rb školám se prezentovat.
_______ Stánek Vladimíra Salčáka __________________________ Už několik let prožívám dobu adventní za pultem stánku na váno㶜ních trzích na Slovácku i za hrani㶜ními h㶣ebeny Bílých Karpat na Slovensku. Prodávám tam na hrn㶜í㶣ském kruhu z hlíny 㶜ervenice ladně vyto㶜ených, v hnědé glazu㶣e jemně namá㶜ených a v žáru dvou tisíc stup㶡ů pána Fahrenheita vypalovaných p㶣ekrásných výtvorů keramické klasiky z Boršic. A jsem na to pat㶣i㶜ně hrdý. „Hrnky a džbánky, pohárky a holby, konvice i slánky, zapékací misky, peká㶜e a tácy, a to vše za skvělou láci! Vyvolávací slogan, kterým jsem chtěl p㶣ilákat zákazníky ke stánku s keramikou, jsem ani jednou nepoužil. Ne proto, že bych se styděl, mluvit k lidem mi nikdy potíže ne㶜inilo. Ani ne proto, že bych si vymýšlel 㶜i snad nedej bože lhal. P㶣estože zmínka ve sloganu o láci tam byla vlastně jen kvůli rýmu. Takže žádný stánek na levnou krásu, u kterého lidi postávají a smějí se 㶜asu a nemají kam jít. Ani levných pohárků pár a pár džbánů z hlíny, u nichž ute㶜e den jak ve㶜erní zprávy, ale krásných poctivých a s láskou dělaných,
a proto 㶣ádně zaplacených podšálků, cuk㶣enek, talí㶣ů a mlé㶜enek, dochucova㶜ek a štamprlí a omá㶜kovníků a ka㶜e㶡áků, jimiž se tato malá rodinná dílna živí na den p㶣esně dvacet let, což jak všichni víme, je ten nejkrásnější věk v životě lidském. To zboží se prodává samo a lidé ne že neumí žít, a bou㶣í se a neposlouchají. Jen zahlédnou stánek, hned kon㶜í na duši vrásky, p㶣estože tak málo je lásky a ztracená víra hrozny z vinic neposbírá, což vám 㶣ekne každý, kdo jednou otev㶣el dve㶣e ú㶣adu práce. A tak balím
do hedvábného papíru jeden ten umělecký kousek za druhým a několik kvůli špatným cestám nak㶣ápnutých zapékacích misek se plní šustivými bankovkami a mincemi s tancujícím kroužkem evropských hvězdi㶜ek nebo těmi
Slova jako hrnky
našimi - ú㶣edníky 㶜erstvě natvrzenými bankovkami. Tož, snad mi rozumíte. To má 㶜lověk za to, že se snaží psát epiku poeticky, což může vyvolat dojem, že napsal filipiku politicky. Ale co tím vším chtěl „básník 㶣íci? Že je radost prodávat dobré zboží za dobré peníze a že by ten stánek s ním chtěl p㶣enést i na stránky tohoto 㶜asopisu. A zde místo dobrého zboží prodávat dobrá slova (i když víme, že každá mince má nejen líc, ale i rub), což by mohla být pro 㶜tená㶣e skvělá láce. Jako pro tu paní, co šla s manželem vět㶣ícím medovinu kolem mého stánku. „Po㶞 sem, tyto dva hrnky bych chtěla dokúpit k téj konvici, co sme kúpili lóní. „A na co? Šaks jich nevytahla, co je rok dlúhý! To sa hodí tak na chalupu, chytil medovinovou stopu muž. „Tak už mě ju kone㶜ně kup! zavelela dáma a jala se vybírat. A totéž p㶣eji i vám. Vybírejte si a kupujte jen dobré zboží a slova, a nejen ve stánku. Je sice těžší jej vyrobit 㶜i vyslovit, ale aspo㶡 mají nějakou cenu. Na viděnou p㶣íště u stánku!
www. ostrozsko.cz
7
P㶕ELET
Hlucká mládež potěšila starší a nemocné
foto: Lukáš Baro㶡
Protože váno㶜ní 㶜as vybízí ke konání dobrých skutků, nenechali se mladí Hlu㶜ané zahanbit a vyrazili - hned dvakrát - potěšit lidi. Nejprve se vydali s mikulášskou nadílkou do Domova pro osoby se zdravotním postižením Kunovice - Na Bělince. Druhou akcí byla již tradi㶜ní obchůzka po starších a nemocných Hlu㶜anech - sešlo se asi dvacet mladých lidí a dětí p㶣evážně z farnosti Hluk, p㶣i㶜emž ve dvou skupinkách obešli p㶣ibližně padesát domácností - zazpívali, zakoledovali, pop㶣áli vše nejlepší a p㶣edali dáre㶜ek od Ježíška, který nechali dob㶣í lidé během váno㶜ních svátků u betléma v kostele, za což pat㶣í všem velký dík!
Alžběta Baro㶡ová
Křest na „lhotských úkách“
Na Štěpána nebylo v Lipově pána
Z kulturního domu v Hroznové Lhotě se záhy po váno㶜ních svátcích nesly tóny cimbálové muziky. Po㶣adatel Hor㶡ácká cimbálová muzika Libora Supa si na tento ve㶜er p㶣izvala Vonici 80 ze Zlína. Program obohatil i místní mužský pěvecký sbor a ŽS Lipina. Na co se však netrpělivě 㶜ekalo, byl k㶣est nového CD muziky Libora Supa „Na tych lhotských úkách . Pavel Valí㶜ek, umělecký vedoucí a cimbalista souboru, na něj vybral devatenáct písní. Zvláštností této nahrávky je, že je prokládána starými záznamy písní z šedesátých let minulého století a vyprávěním pamětníků sahajícím až na jeho za㶜átek. Jsou to cenné záznamy dokreslující vývoj písní a folkloru na Hor㶡ácku. (rozhovor s Pavlem Valí㶜kem p㶣inášíme na stranách 26 - 27; pozn. red.) fg
Druhý svátek váno㶜ní se již tradi㶜ně v lipovské sokolovně po㶣ádala štěpánská beseda u cimbálu. P㶣íjemnou atmosféru provázely tóny hor㶡ácké cimbálové muziky Petra Gale㶜ky. Doprovodem byly jak Sbore㶜ek žen z Lipova, tak děv㶜ata a chlapci ze souboru Lipovjan v pásmu písní a tanců. Hlavním bodem po㶣adu bylo p㶣edstavení nového, již druhého CD „Hore hájem lipovského mužského sboru. První nahrávka vydaná v roce 2013 se jmenovala „Nám sa porad cosi zdá . František Sedlá㶣 na ní podle svých slov tehdy jako vedoucí sboru vybral to nejlepší, co pro sbor vytvo㶣il. Jak 㶣íká L. Jagoš-Joží㶜ek: „Nám se ale po㶣ád zdálo, že i ty ostatní pěsni㶜ky, které pro sbor zpracoval, stojí za to, aby se dostaly mezi lidi. A jak jinak než je nahrát. Tak vznikla myšlenka vydat druhé album. Původně měla být tato nová nahrávka vydána p㶣ed dvěma roky, k 15. výro㶜í vzniku mužského sboru z Lipova. Bohužel, v tuto plánovanou dobu byly problémy s veselským nahrávacím studiem, a také se muselo 㶜ekat na volný 㶜as muziky Petra Gale㶜ky. To je historie, nové písni㶜ky jsou tady. V bookletu nového alba se dozvíte o nesnadných, ale i úspěšných po㶜átcích tohoto sboru. Joží㶜ek podotýká: „Je vidět, že sborové zpívání mužů v Lipově není dávno zapomenutou minulostí, ale stále živou p㶣ítomností. fg
8
www. ostrozsko.cz
P㶕ELET
„Ještě to s děckama vydrž“ „Tož, tady to asi bude chtět p㶣estávku, zaslechl jsem kousek povídání mezi dvěma muzikanty známé cimbálové muziky Bur㶜áci na za㶜átku podve㶜erního po㶣adu v Ostrožské Lhotě. Vím, že není slušné poslouchat druhé, ale uslyšel jsem útržek této věty jen náhodně. Snad nevadí, že ji tady tlumo㶜ím. Muzikanti totiž tuto větu 㶣ekli ve chvíli, kdy se dívali do kulturního sálu, kde měl za㶜ít výro㶜ní
po㶣ad Dětského národopisného souboru Kame㶡á㶜ek. Sál byl poloprázdný, možná spíše prázdný než plný, a oni se bavili o tom, co by napomohlo tomu, aby p㶣išlo mnohem více lidí. Bur㶜áci p㶣itom hrají ve Lhotě každoro㶜ně, takže mají o divácích velmi dobrý p㶣ehled. Inu, i já jsem byl velmi zklamaný z p㶣ístupu Lho㶇anů. Zejména, když dětský soubor slavil výro㶜í pětadvacetileté
existence a k tomu si on i další lhotští folkloristé p㶣ipravili velmi pěkný program s názvem Od kolébky ke vdavkám. „Vážení a milí, jsme strašně rádi, že jste sem došli, pěkně vás vítám, za㶜ala podve㶜er vedoucí souboru Lidka Hájková, která se neplánovaně zdržela na pódiu delší dobu, protože se do㶜kala poděkování, růží i ně㶜eho sladkého na zub. „Všichni jí děkujeme, že měla trpělivost a nervy pro práci s dětmi, děkujeme jí, že jim věnovala tolik 㶜asu, pro-
mluvila za folkloristy paní Věra P㶣erovská, která dodala ještě p㶣ání: „P㶣ejeme jí, aby to s děckama ještě aspo㶡 dvacet pět roků vydržala. rb
Mikuláš s koltem
Countryp㶣átelé z Veselí nad Moravou
Tři králové v Louce Mezi první akce tohoto roku pat㶣í charitativní T㶣íkrálová sbírka. V hor㶡ácké Louce se konal už dvanáctý ro㶜ník. Po mlhavém ránu se na obchůzku vypravilo 㶜ty㶣iadvacet koledníků v doprovodu devíti dospělých. U každého domu zazpívali koledy a na dve㶣e 㶜i
vrata napsali k㶣ídou symboliku této obchůzky - iniciály t㶣í králů K+M+B. Do charitativních kasi㶜ek dobrovolníci p㶣ispívali penězi, které jsou ur㶜eny lidem v nouzi. Po obchůzce vesnice se koledníci sešli v místním kulturním za㶣ízení, kde pro ně bylo p㶣ipraveno ob㶜erstvení a podě-
2x foto: Petra Pavková
Zvýšený letní zájem o country akce vyprovokoval klub Countryp㶣átel z Veselí n. M. k zorganizování mikulášské p㶣ehlídky country tanců. P㶣ipravovali ji několik měsíců p㶣edem, což bylo na úrovni ve㶜era i ú㶜asti tane㶜ních skupin znát. Ú㶜inkující p㶣ijeli z Vl㶜nova, Nivnice, Pašovic a dalších moravských měst. Pro velký úspěch chtějí Countryp㶣átelé akci opakovat. ko Milým zpest㶣ením bylo vystoupení dětí z MŠ v Uh. Ostrohu pod vedením 㶣editelky Baladové
kování starostky Anny Vašicové. Zajímavostí letošní sbírky je, že po p㶣epo㶜tení duchovním otcem Petrem Wnukem, byla 㶜ástka o pouhých 33 korun jiná než vloni. Koledníci z Louky letos p㶣ispěli veselské Charitě 28 839 korunami. fg
www. ostrozsko.cz
9
ROZHOVOR
SE ŠMOULOU NA PAŽBĚ O světovém prvenství a peruánských slzách dojetí
TEXT: MILOŠ KOZUMPLÍK
K osmnáctým narozeninám si dala skvostný dárek - zlatou medaili zhmot㶡ující titul mistryně světa v st㶣elecké disciplíně zvané skeet. I když JITKA PEŠKOVÁ z Velké nad Veli㶜kou sní o dalším veleúspěchu, tentokrát olympijském, není povýšenou světa㶜kou. Když zrovna netrénuje, obléká si hor㶡ácký kroj a usedá k cimbálu.
Ta㶇ka ur㶜itě ne, děde㶜ek a praděde㶜ek byli, myslivecká tradice je ve Velké docela silná. Sama bych proti živému tvoru zbra㶡 neobrátila. Držím nad nimi ochrannou ruku. St㶣ílím jen na asfaltové ter㶜e.
10
co od toho mám 㶜ekat. Když jsem p㶣ijela na st㶣elnici, myslela jsem, že budu st㶣ílet do stojícího ter㶜e, a on na mě s létajícími asfaltovými holuby. Když jsem brokovnici zap㶣ela do ramene, zdálo se mu, že mám dobrý postoj. Dodnes je mým trenérem a mou velkou oporou.
■ Kdy jste rozprášila první?
■ Co vás na st㶣elbě natolik zaujalo, že jste se rozhodla aktivně pokra㶜ovat?
Ke sportovní st㶣elbě mě p㶣ivedl rodinný známý, pan Tome㶜ek z Vnorov, který se této disciplíně věnuje dlouhodobě. Jednou se mě jen tak mezi 㶣e㶜í zeptal, jestli bych si to nechtěla zkusit. Vůbec jsem nevěděla,
Asi hlavně fakt, že se mně hned od za㶜átku hodně da㶣ilo. A taky to bylo úplně něco jiného, něco, co jsem neznala. Do té doby jsem měla spoustu zájmů - hru na cimbál a klavír, navštěvovala jsem tane㶜ní kroužky,
www. ostrozsko.cz
foto: Pyxel Photography
■ Jak se stane, že si k㶣ehká dívenka oblíbí ost㶣e nabitou brokovnici? Váš táta je myslivec?
ROZHOVOR
■ Byla jste tehdy ještě dítě, rodi㶜e vaše odhodlání podpo㶣ili? Mamka byla zpo㶜átku nadšená, ta㶇ka byl proti. Když jsme se rozhodli, že do toho půjdeme naplno, mamka viděla, co to všechno obnáší, tak za㶜ala litovat, že mě do toho dostala, z ta㶇ky se naopak stal něco jako trenér. Bez rodi㶜ů si st㶣ílení nedovedu p㶣edstavit. ■ Sklízíte mimo㶣ádné úspěchy, pro㶜 mamin㶜ino původní nadšení ochablo? Protože vrcholový sport je 㶜asově náro㶜ný. Jsem 㶜asto mimo domov. ■ Jaké musí mít st㶣elkyně p㶣edpoklady, aby to dotáhla mezi světovou elitu? Chce to post㶣eh a dobrou reakci - rychle nahodit pušku do ramene a zacílit na ter㶜. A důležitá je vůle, stejně jako u jiných vrcholových sportů. Já jsem asi byla jedním z talentů. Moje výkonnost rychle rostla. Samoz㶣ejmě i proto, že jsem se dostala do klubu Komety Brno, kde jsem získala pot㶣ebné zázemí.
■ Tréninkové úsilí jste skvělým způsobem zúro㶜ila v Peru, kde jste se stala juniorskou mistryní světa. Dokážete popsat vítězné pocity? Nebylo to moje první mistrovství, takže jsem věděla, do 㶜eho jdu. Jenže tentokrát to bylo strašně daleko. Všechno se ve mně bilo - nebyla jsem sama, p㶣esto jsem se osaměle cítila. Navíc nás varovali, že Lima je nebezpe㶜né město, že si musíme dávat velký pozor. Musím 㶣íct, že na těchto závodech jsem byla nervózní snad nejvíc v dosavadní karié㶣e, což je paradoxní.
Proti živému tvoru by zbraň neobrátila.
Mistryně světa Jitka Pešková střílí jen na asfaltové holuby.
■ Zvládla jste to bravurně. Vystoupala jste na stupínek nejvyšší.
la poděkovat za dlouholetou podporu.
St㶣íleli jsme dva dny. Po prvním dnu jsem vedla. Jenomže mezivýsledky nikdy nesleduji, snažím se po výkonu ni㶜ím nerozptylovat, takže jsem o nadějném umístění vůbec nevěděla. Až po závodě mi došlo, že se trené㶣i a všichni kolem mě chovali divně - po㶣ád dokola se ptali, jestli něco nepot㶣ebuji, jestli se cítím fajn. Až když jsem druhý den dost㶣elovala poslední položku a minula poslední ter㶜, za㶜ali se nahlas obávat, že bych mohla p㶣ijít o zlato. P㶣ekvapilo mě, že jsem na medailové pozici. No, a když bylo za pár minut jasné, že jsem mistryně světa, měla jsem slzy v o㶜ích. Trené㶣i taky plakali. Nejnádhernější moment.
■ V karpatských kopcích asi nest㶣ílíte, kde a jak trénujete?
■ St㶣elba zjevně vyžaduje pevné nervy. Cvi㶜íte se v psychické odolnosti?
Jezdit každodenně z Velké do Brna by bylo 㶜asově i finan㶜ně neúnosné, takže trénuju i na hodonínské st㶣elnici na Pánově. Během sezony míváme ještě soust㶣edění t㶣eba v Itálii. P㶣es zimu, když je mráz, trénuji hlavně fyzi㶜ku. Oproti jižním zemím, kde mohou trénovat celý rok, jsme v nevýhodě.
Je možné navštěvovat psychologa, ale toho se zatím snažím vyvarovat. Postupem 㶜asu, 㶜ím déle st㶣ílím, získávám zkušenosti a už tuším, co mi dělá dob㶣e a co naopak ne. Už nap㶣íklad vím, jak mezi jednotlivými položkami, které dělí t㶣eba i pět hodin, zabít 㶜as. Jsou to chvíle nep㶣etržitého stresu, a proto
■ Prozra㶞te, kolik stojí vaše sportovní puška? Používám brokovou kozlici MX8 za t㶣i sta tisíc korun. Není moje, mám ji pouze vypůj㶜enou od Komety za dosažené výsledky. Ale puška není všechno. Jeden asfaltový ter㶜 stojí okolo pěti korun. Totéž náboj. Za jeden trénink vyst㶣ílím klidně i sto padesát ran. Dále musím mít st㶣eleckou vestu, ochranné brýle, sluchátka nebo špunty na ochranu uší a samoz㶣ejmě další sportovní vybavení. Témě㶣 od mých st㶣eleckých za㶜átků mě sponzoruje firma pana Štip㶜áka z Hroznové Lhoty, kterému bych tímto chtě-
foto: archiv Jitky Peškové
věnovala se folkloru. Nic z toho ale nebylo na nejvyšší možné úrovni. Možná právě to mě motivovalo. Chtěla jsem být v ně㶜em opravdu dobrá, nejlepší.
zvládnout je, je pro mnohé z nás právě to nejtěžší. Trené㶣i nám sice dávají různé rady, ale každý se s tím musí poprat sám. Je to velmi individuální.
■ Soutěžní brokovnice jsou standardizované, nebo si je můžete upravit podle osobních požadavků? Pažby si necháváme dělat v Itálii. Vyrábějí je dva skvělí pánové. Jenom si na rameno nahazujeme kus d㶣eva a oni si nás p㶣i tom ze všech stran prohlížejí. A pak, za půl dne, p㶣inesou zbrusu novou pažbu vy㶣ezanou na míru - p㶣esně padne do dlaně a ramene konkrétního st㶣elce. Dá se 㶣íct, že k těm pánům si pro pažby jezdí celý svět. ■ Sportovní st㶣elci mívají pažby brokovnic všelijak polepené - to pro štěstí? Každý si pažbu může upravit, jak chce. Já na ní mám malého šmoulu, to je můj talisman. Ale nálepky dostáváme na všech šampionátech; vždycky, když p㶣i závodech projdeme
www. ostrozsko.cz
11
ROZHOVOR
■ Studujete na strážnickém gymnáziu, jak spolužáci ocenili váš mistrovský titul? P㶣ijali mě skvěle. Zazpívali, bylo to milé. Up㶣ímně - byla jsem paf, že je to vůbec napadlo, že na mě mysleli. V㶣ele mě p㶣ijalo i vedení školy. Jsem moc ráda, protože ještě půl roku p㶣edtím jsem se profesorům 㶜asto omlouvala z hodin právě kvůli st㶣elbě a mnozí nevěděli, co si za mou absencí mají p㶣edstavit. Úspěch mně v tomto ohledu moc pomohl. Te㶞 už o tom všichni vědí, a mají pro mě pochopení. Chtěla bych poděkovat vedení školy, všem profesorům a spolužákům za podporu a trpělivost, kterou se mnou mají. ■ A závist? S tou jste se nesetkala? Nic zásadního nepoci㶇uji. Myslím, že děcka jsou v pohodě. ■ P㶣íští školní rok budete maturovat, upnete se pak plně na sportovní kariéru? Nerada bych se věnovala jenom sportu. Může se stát cokoli, nemůžu vědět, jak mi bude sloužit zdraví. Po gymplu bych chtěla na architekturu do Brna, už od mala jsem k tomu měla sklony. Než jsem za㶜ala st㶣ílet,
Jitka Pešková
chodila jsem do výtvarného kroužku. A doma s mamkou po㶣ád něco tvo㶣íme. Snažím se pracovat na tom, aby mě p㶣ijali. Ve vrcholové st㶣elbě bych samoz㶣ejmě pokra㶜ovat chtěla. Nebude to lehké, ale co je v životě lehké?
Když Jitka Pešková zrovna nestřílí, usedá za cimbál.
■ K vý㶜tu vašich talentů musíme p㶣ipojit i ten hudební. Kromě už zmíněných aktivit, hrajete ještě v cimbálové muzice. Jak všechno stíháte? Snažím se. Nikdy jsem nebyla ta, která by jen seděla doma nebo jen tak pobíhala s kamarádkami po ulici. Vždycky, když mi odpadl nějaký kroužek, byla jsem zklamaná a 㶣íkala si, co asi budu v tu chvíli dělat, abych se nenudila. Každý den jsem měla nějakou 㶜innost a asi mně to zůstalo. ■ V muzice jste jedinou dívkou, zajímá kluky vaše st㶣ílení?
foto: archiv Jitky Peškové
kontrolou. Aby rozhod㶜í věděli, že jsme ji absolvovali.
Na rovinu - nerada toto téma sama od sebe vytahuji. Když se někdo zeptá a zjevně ho to
zajímá, ráda odpovím. Ale mimo sportovní prost㶣edí o st㶣elbě sama neza㶜nu.
* 16. zá㶣í 1995 v Kyjově
- žije ve Velké nad Veli㶜kou - studuje t㶣etí ro㶜ník Purky㶡ova gymnázia ve Strážnici - 2013 se na závodech v Peru stala juniorskou mistryní světa - je dvojnásobnou mistryní republiky v kategorii žen - v patnácti letech získala bronzovou medaili na mistrovství Evropy v Bělehradě, letos byla na ME pátá - její starší sestra studuje medicínu
12
www. ostrozsko.cz
Jitka Pešková s tatínkem
ZÁPISNÍK
Lhoťané slavili se známou zpěvačkou Velké folklorní oslavy prožívala ke konci loňského roku Ostrožská Lhota. Své výročí slavil mužský sbor, který připravil program s názvem Patnáct let kráčíme spolu, abychom si občas zazpívali. Sláva to byla velká. Oslavenci si pozvali veleznámou stra㶡anskou zpěva㶜ku Vlastu Grycovou s dalšími stra㶡anskými zpěva㶜kami a tamní cimbálovou muzikou Husli㶜ky a také sousední mužské sbory z Hluku a Ostrožské Nové Vsi. Nebyla nouze ani o p㶣ekvapení. Jedno z nich „vykouzlil 㶜len lhotského sboru Václav Hájek, který p㶣ekvapil i některé lhotské zpěváky, když ukázal svou zbrusu novou knihu právě o lhotském mužském sboru. Když p㶣itom vysvětloval její vznik, tvrdil, že mívá ob㶜as vý㶜itky, jestli chlapům jejich zpěv nekazí, a proto jim chce „škodu vyna-
hradit právě knížkou s názvem Mužský hlas. „Tato knížka vznikla s touhou p㶣ipomenout několik prožitků, poděkovat všem, kte㶣í je umož㶡ují, a p㶣itom také potěšit. Už během svého vzniku několik lidí pobavila, a snad se to poda㶣ilo i u vás, kterým se dostala do rukou, 㶣ekl autor divákům p㶣ímo na pódiu lhotského kulturáku (pozn. - ukázku z knihy uvádíme dole na stránce). Gratulantů bylo hodně a nelze je všechny uvádět, ale vzpome㶡me alespo㶡 starostu Lhoty Antonína Jelénka, který p㶣išel s poněkud neobvyklým darem ‒ daroval
sboru med a p㶣iznal, že původně chtěl p㶣ijít s vte㶣inovým lepidlem. „㶕íkal jsem si, co by se stalo, kdyby se sbor rozpadl a že je tomu t㶣eba zabránit, vysvětloval a p㶣ál zpěvákům, aby vydrželi zpívat od srdce co nejvíce let. Největšího aplausu se do㶜kala Vlasta Grycová, která loni slavila sedmdesát let. Vedoucí lhotského sboru Petr Radoch jí velmi pěkně p㶣ál a paní Grycová dokazovala, že věk nehraje v jejím p㶣ípadě žádnou roli. Jako vždy zpívala s velkou chutí i nasazením, takže diváci ji nechtěli pouštět ani z pódia. Radek Bartoní㶜ek
MUŽSKÝ HLAS (doslov) Životaběh p㶣ináší různé situace, vztahy a pocity, radosti i starosti. Na ty méně radostné chvíle naštěstí p㶣irozeně zapomínáme. Ale ty p㶣íjemné by bylo škoda rychle opouštět. Mezi ně jistě pat㶣í, když se dobrovolně a nezištně sejdeme a zazpíváme si. Pro radost svoji a snad i těch, kte㶣í poslouchají. Zazpíváme, jak to slyšíme, jak to cítíme. Ne dokonale, zato p㶣irozeně. Možná až surově. P㶣i všelijakých vystoupeních zpíváme na pódiu, víc nám to však pasuje u stolu nebo enom tak na place. Dobré je to aj ve sklepě, ale tam sa zas tak 㶜asto nedostaneme. P㶣i zpívání nám, do jisté míry, nevadí pivo, víno ani go㶣alka. Trénujeme to na skúškách. A co sa tam p㶣itom všecko probere! Samice zapustěné aj okotěné, kolik, kdo a jakú napálíl, kolik dál cukru, aj kdo už má zabité. Seno, erteple s 㶜esnekem, záhumenky aj zahrádky. Chytěné ryby, ob㶜as st㶣elený srnec. Jaké je kde pivo… Je p㶣itom až s podivem, že sa nezapomene zazpívat. Hlédám to. Udám tón. Většinú sa chytnem. Enom nekdy zpozoruju o㶜i v sloup s otázkú: Prosím 㶇a, co to bylo? Nekdy sa to zdá nízko, nekdy vysoko. Podle aktuální hladinky. Trvám si na svém. Naše zpívání není o umění nebo estrádách. Je o tradici a hlavně o našich životech. To jsem způsobem sobě vlastním po jistou dobu zaznamenával. Nejd㶣ív naprosto neplánovaně, z pouhého vnit㶣ního nutkání, pak více systematicky. Ve chvilkách, když jsem si udělal klid, nebo se podíval na fotky z vystoupení. Někdy na druhý den, někdy za 㶜tvrt roku. Ono z toho krátkého vystoupení a někdy z celodenní akce nebo i z dvouhodinové zkoušky něco uvnit㶣 zůstane. Jsem za to vdě㶜ný. Náš sbor má za sebou patnáct roků. Prošel jednou genera㶜ní výměnou a projde dalšími. Nebo neprojde. Nic to nezmění na tom, že zpívat sa bude furt. Tak, jak sa zpívalo odjakživa. Nebójím sa. Václav V. Hájek, autor knihy
www. ostrozsko.cz
13
ZÁPISNÍK
Veselské SZQUARKY jsou stále chutnější
foto: Zdeněk Bil
Nejen folklorem živ je člověk, řekli si před lety mladí veselští umělci a založili alternativní festival s dráždivě znějícím názvem. SZQUARKY DAY v právě započaté druhé dekádě své existence dokazuje, že svým významem překročil hranice regionu. Mírná provokace, trochu happening ve stylu Jackass (z angl. osel; lidé, kte㶣í pod vlivem stejnojmenného amerického seriálu vymýšlejí a provádějí kuriózní, nebezpe㶜né 㶜i pohoršující kousky se záměrem pobavit sebe i okolí), ale p㶣edevším zábava a setkání sp㶣ízněných, umělecky zamě㶣ených duší - původní p㶣edstava o jednorázovém bohémském „ve㶜írku se neplánovaně proměnila v úspěšnou p㶣ehlídku výtvarného umění, hudby, filmů a dnes už i divadla.
Cíl p㶣ehlídky si tehdy zhruba dvacetiletí organizáto㶣i stanovili jasně - bude sloužit k prezentaci autorů z regionu. Ti sice stále tvo㶣í většinu uváděných jmen, ale zejména v hudebních programech Szquarky day lze nalézt i esa s celorepublikovým zvukem. Za všechny lze uvést Psí vojáky (na festivalu ú㶜inkovali ještě s Filipem Topolem). Nepochybně i v souvislosti s věkovým zráním po㶣ádajících umělců se tvá㶣 Szquarky day postupně promě㶡uje. Ve slováckém kontextu si drží punc jisté alternativnosti, zárove㶡 nikoho z ú㶜astníků nep㶣ekvapí, když vernisáž uvede tradi㶜ní hudecká muzika nebo vystoupí dětské divadlo Kašpárek. „Na festival stále chodí i panká㶜i, takže doufám, že jsme se nestali navoněnou galerijní akcí a nepadl na nás pel povinných sak, hodnotí vývoj Antonín Ute Doboš. Ostatně, žánrové rozkro㶜ení festivalu je i jeho dílem. Je sice spoluzakladatelem Szquarky day, ale také dlouholetým tane㶜níkem a zpěvákem folklorního souboru Radošov a nedlouho i otcem chlapce, který p㶣edstavení zmíněného souboru Kašpárek s napětím o㶜ekává. foto: Zdeněk Bil
„Neměli jsme s kamarády kde vystavovat a prezentovat své umělecké práce, tak jsme se rozhodli, že si uspo㶣ádáme výstavu sami.
Jinak než v oficiálních galeriích, po svém. A rovnou s hudební p㶣ehlídkou, vzpomíná na první Szquarky day Antonín Ute Doboš, jeden z jeho zakladatelů. „Ob㶣í ohlasy nás dotla㶜ily, a vlastně i Marcel 㶕imák, 㶣editel tehdejšího Kulturního domu ve Veselí nad Moravou, kde se první Škvarky odehrály, k organizování dalších ro㶜níků, dodává veselský socha㶣.
14
www. ostrozsko.cz
Szquarky day si i p㶣es veškerou organiza㶜ní náro㶜nost hodlá i nadále udržet pěstovanou image jednodenního festivalu. S ještě větší vehemencí po㶣adatelé lpí na prvotní ideji - pozoruhodně demokratické zásadě: Každý má právo vystavovat. Jakékoli autorem p㶣inesené dílo je bez ohledu na p㶣ípadné 㶣emeslné, technické 㶜i formální nedostatky za㶣azeno do festivalové expozice. „Z vlastní tvůr㶜í zkušenosti dob㶣e víme, jak nás zve㶣ejnění našich děl posunulo. Názory lidí, osobní konfrontace a živá diskuze jsou k nezaplacení. T㶣eba pomůžeme na
svět novému Dalímu, možná se právě u nás odrazí, doufá Antonín Doboš. Do té doby se chce na organizaci festivalu podílet a dohlížet, aby z budoucích ro㶜níků Szquarky day otev㶣enost a svoboda nevymizely do ztracena.
Miloš Kozumplík
Pro㶜 Szquarky day? Pro㶜 vymýšlet název jednoduše, když to jde složitě? P㶣ed více než deseti lety, v po㶜ínající sezoně zabija㶜ek, si zakladatelé festivalu Antonín Doboš, Old㶣ich Gajdorus a Martin Halí㶜ek za㶜ali pohrávat s názvy pro Slovácko charakteristické vep㶣ové pochutiny: Škvarky? Dej škvarky! Aby festivalu dodali humornou nadsázku a zárove㶡 punc světovosti zabrousili i k slůvkům cizojazy㶜ným. Vzniklá kombinace z kategorie evropské hatmatilky se jim natolik zalíbila, že u ní zůstali. 㶏asté debaty o doslovném p㶣ekladu zapeklitého názvu Szquarky day nechávají se šibalským výrazem bez komentá㶣e. Stejně jako to, co u jeho zrodu popíjeli. Pro㶜 se 11. ro㶜ník konal zrovna 2. 11. na Duši㶜ky? Oproti volbě názvu festivalu p㶣edcházel tomuto rozhodnutí racionální p㶣edpoklad. Nejednalo se o tmá㶣ský výsměch duchovním tradicím, ale o snahu koncentrovat na festival co nejvíce ú㶜astníků. Po㶣adatelé nabyli p㶣esvěd㶜ení, že v den, kdy 㶣ada lidí objíždí h㶣bitovy, bude festival pro mnohé mladé dopravně dostupnější. Organizáto㶣i nazna㶜ují, že jim kalkul vyšel - na duši㶜kové „Škvarky dorazily do veselského kulturního centra p㶣es dvě stovkyú㶜astníků.
ZÁPISNÍK
Svatý Hubert horňáckým myslivcům dopřál Pět desítek bažantů a na osmdesát zajíců - s ukončením podzimní lovecké sezony byli myslivci v Louce spokojeni. Při závěrečném honu jim přálo nejen střelecké štěstí, ale i příhodné počasí. Poslední měsíce v roce jsou pro myslivce
P㶣edpově㶞 po㶜así se tentokrát meteorolo-
㶜ajem. K jejich spokojenosti ležely na výloži
sezonou lovů drobné zvě㶣e. Pokud jste
gům vyda㶣ila. Krajina prosincového sobotní-
již desítky srovnaných zajíců. Po odpo㶜inku
o víkendových ránech projížděli vesnicemi,
ho rána se oděla do bílého a jen tu a tam pů-
si st㶣elci znovu p㶣išli na své. Ulovili padesát
mohli jste zahlédnout, jak se scházejí na hon.
sobením větru odhalovala svou původní tvá㶣.
bažantích kohoutů, které p㶣edtím zakoupili
U nohou myslivců nechyběli věrní pomoc-
Na lucké návsi se sešly 㶜ty㶣i desítky myslivců
z odchovu, nebo㶇 divocí bažanti jsou v revíru
níci love㶜tí psi, kte㶣í netrpělivě vy㶜kávali
z 㶣ad domácích i hostů. Hon zahájili na Nové
už vzácností. Poté se lovci vydali k luckým
na zahájení lé㶜e a první povel k p㶣inesení
ho㶣e nástupem k první le㶜i. Byli spokojení -
vinohradům. Bylo dop㶣edu z㶣ejmé, že právě
skoleného zajíce. P㶣icházeli také honci,
nehrozilo chození po mokrých hroudách a na
v nich budou zajíci zalehlí, aby se v krytině
jejichž úkolem je vyhánět zvě㶣 z úkrytů a po
vybíhající zajíce se na sněhovém poprašku
ze suché trávy chránili p㶣ed větrem. Po ob-
le㶜i ji odnést k výloži. Nejinak tomu bylo na
lépe mí㶣ilo. To se naopak moc nelíbilo ušá-
stoupení vinohradu a jeho „protla㶜ení honci
Hor㶡ácku.
kům. Pokud si chtěli zachránit život, museli
a psy padaly rány jedna za druhou. Když se
Myslivcům jsou hony odměnou za celoro㶜-
hodně kli㶜kovat p㶣ed svištícími bro-
po úspěšném kole myslivci sešli, na výloži
ní práci v honitbě a starost o zvě㶣. Hlavně
ky. „Docela se
leželo dalších jedena㶜ty㶣icet ušáků.
v období strádání,
Závěre㶜né ukon㶜ení a vyhodnocení honu proběhlo v krásném zasněženém prost㶣edí na myslivecké chatě Dianě u Volavce. P㶣ed ní lovci vzdali dík ulovené zvě㶣í a spole㶜ně zapěli Lovu zdar. P㶣i vý㶣adu ulehlo na pravý bok celkem sedmdesát osm zajíců a padesát bažantích kohoutů. Lovecká akce zdaleka nekon㶜ila. Po náro㶜ném dni myslivci zasedli ve vyh㶣áté chatě k ve㶜e㶣i. Ženy domácích nimrodů pro ně p㶣ipravily vskutku hody. Servírovala se výborná polévka, srn㶜í na
když napadne sníh, pot㶣ebuje zvě㶣 jejich
jim to na rovinách da㶣ilo a utekli do bezpe㶜í -
pomoc - nejen zajíci, 㶜i bažanti, ale i zvě㶣
nejlepší úkryt nacházeli ve vinohradech. A to
spárkatá. Myslivci tak musí být na zimu
je dob㶣e, vždy㶇 na nich závisí p㶣íští generace
p㶣ipravení p㶣edem. Do zásypů a krmelců
a lovy v následující sezoně, kvitoval myslivec-
p㶣edloží zvě㶣i metráky zrna i dobré jeteliny,
ký hospodá㶣 Pavel Ku㶜era.
nezbytná je sůl a medikamenty k podpo㶣e
V poledne za hrází, v úkrytu p㶣ed větrem, se
dobrého zdravotního stavu zví㶣at.
myslivci posilnili sva㶜inkou a zah㶣áli teplým
_______ Zastavení Radka Bartoníčka _________________
víně s olivami a zeleninovou oblohou. Ke kávě nechyběly domácí zákusky a k pití domácí slivovice - jak jinak na Hor㶡ácku a dobré vínko. Následovala bohatá tombola, vyhlášení krále honu a družná zábava plná vzpomínek a loveckých zážitků. By㶇 to není, co bývalo, i za to svatému Hubertu díky.
František Gajovský
Když se stáří potkává s mládím
Potkal jsem je náhodou. Jel
ším úvahám. Pro㶜 se asi potkali?
Dovolte mi ho zastavit, lehce
právě to ti prozradí o životě
jsem p㶣es Lipov a uviděl, jak
Kdo 㶣ekl první slovo? Možná ho
chytnout za rukáv a potom
nejvíc. Cestu, na kterou se ty
stojí proti sobě a povídají si. Byla
zastavila ona. Chtěla si povídat,
odpovědět na jeden dotaz: „Co
chystáš, má už stá㶣í prošlapanou
to nezvyklá dvojice. Ona stála
bylo jí smutno a dlouho, jak
by mně stá㶣í mohlo dát? zeptá
a nejlépe ví o všech vrcholech
lehce p㶣edkloněna, opírala se
bývá mnoha starým lidem.
i sešupech, které mladého 㶜lo-
o berle, on ji bez hnutí trpělivě
Anebo ji nejd㶣íve oslovil on?
věka v životě teprve 㶜ekají.
poslouchal.
Co by ho ale na stá㶣í zajímalo?
Tvrdím, že ve stá㶣í je ukryto
Co si povídali? Nevím. Mohl
Myslím, že stá㶣í je zvídavější.
všecko. I tvůj budoucí obraz,
jsem se zeptat a tady vám to
Nebo spíše mládí? Nevím, ale
milé mládí.
prozradit, ale je nezbytné to vě-
moc bych si p㶣ál, aby se stá㶣í
Co si tedy ti dva povídali?
dět? Takto si můžeme leccos do-
setkávalo s mládím v rozhovo-
mýšlet a také si něco p㶣át - vždy㶇
rech co nejvíce. Já vím, mládí
se mládí. „Všechno, odpovím já.
na mě, že jsem se nešel zeptat.
já bych byl rád, kdybychom ten
k tomu nemá 㶜asto chu㶇, ani 㶜as.
Nic tě neobohatí víc než setkání
Najdou ti dva ještě důvod k roz-
obrázek staré ženy a mladi㶜kého
„K 㶜emu bych se stá㶣ím ztrácelo
se stá㶣ím, míním a pokra㶜uji ve
hovoru? Snad ano. Moc bych si
školáka brali jako symbolický
㶜as? odsekne mládí, proto㶜í
svém úsudku směrem k mládí.
to p㶣ál. Není p㶣ece nic horšího,
a nechali se jím vést k obecněj-
panenky a chce pádit dál.
Nic tě neobohatí víc než stá㶣í,
než když se stá㶣í s mládím míjí.
Opravdu nevím. A nezlobte se
www. ostrozsko.cz
15
TÉMA
KDYŽ V LEDNU JE JAK V MÁJI Jsou na dosah a v jedine㶜ném prost㶣edí. P㶣esto mají karpatské sjezdovky zásadní problém - chybí jim sníh. Co lyža㶣e možná jen mrzí, je pro vleka㶣e a hoteliéry existen㶜ní otázkou. Znají na ni odpově㶞? TEXT: VLADIMÍR SAL㶏ÁK Když vloni na prvního apríla pod dohledem mohutného sněhuláka s velikono㶜ní žilou v ruce lyža㶣i slavnostně kon㶜ili sezonu, na vrcholu zasněžené filipovské sjezdovky tehdy nikoho ani nenapadlo, že je v sezoně následující 㶜eká jiný aprílový šprým. Tentokrát ne velikono㶜ní, nýbrž váno㶜ní, novoro㶜ní a t㶣íkrálový. A opět bude hrát hlavní roli sníh. Nebude držet až do aprílových Velikonoc jako vloni, nenapadne totiž vůbec - je polovina ledna a ve vzduchu ani vlo㶜ka.
Nenaplněné p㶣edpoklady Na Hor㶡ácku se lyžuje už od t㶣icátých let minulého století. Za rozvojem lyža㶣ského sportování stojí p㶣edevším veselští sokoli. Ti po založení lyža㶣ského oddílu vyráželi na výlety na Vrbovce a do Filipova údolí, kde v padesátých letech vybudovali dokonce skokanský můstek a sjezdovku. V běžka㶣ských stopách, mezi slalomovými brankami i na skokanském můstku se radostně závodilo několik sezon. Sněhové nadílky nebyly ani tenkrát nijak bohaté, a tak skon㶜ila krátká tradice skokanských závodů na 㶏echově můstku na Filipově.
Když o nich dnes pamětníci vyprávějí, zní to skoro jako pohádka. Nedostatek sněhu a snaha prodloužit lyža㶣skou sezonu p㶣ivedl veselské lyža㶣e k nápadu položit ve druhé polovině sedmdesátých let na sjezdovce za Javorníkem umělý povrch.
O lyžařských možnostech v regionu a teplé zimě
Dnes se Ski areál Filipov může pochlubit lyža㶣ským prost㶣edím, které je vhodné jak pro za㶜áte㶜níky, tak pro pokro㶜ilé lyža㶣e. Je ideální pro lyža㶣ské kurzy, hodně jej navštěvují také snowbordisti. Sjezdovka je vzdálená necelých dvacet kilometrů od Veselí nad Moravou a t㶣icet kilometrů od Uherského Hradiště. Lyžování tam nabízejí na dvou sjezdovkách. Ta hlavní s vlekem 430 metrů nad mo㶣skou hladinou mě㶣í 450 až 550 metrů s p㶣evýšením 85 metrů a bývá ve㶜er osvětlená a uměle zasněžovaná. To samé platí i pro osmdesátimetrovou sjezdovku dětskou s p㶣evýšením osmi metrů. Také ta bývá uměle zasněžovaná. To ale musí mrznout. „V návaznosti na sportovní úspěchy sokolů i my v této době podle hesla - Dědictví otců zachovej nám, pane! pokra㶜ujeme v závodní tradici a každoro㶜ně organizujeme pro děti
Témě㶣 polovina ledna a na karpatských sjezdovkách neleží ani vlo㶜ka
a mládež závody v ob㶣ím slalomu. Filipovský pohár se pojede letos už poosmé. Myslím si, že osmdesát dětí na startu je na dnešní zkomercionalizovanou dobu fantastické 㶜íslo. A pro nás organizátory ještě větším zážitkem a radostí. A letos se samoz㶣ejmě pojede zase, p㶣ipomíná důležitost pé㶜e o mládež
16
www. ostrozsko.cz
TÉMA
prezident Sportovního klubu lyžování Veselí nad Moravou Lubomír Žák.
㶏ekání na sníh O problémech s nedostatkem sněhu a obtížném hledání alternativních lákadel se rozpovídala paní Marie Hrá㶜ková z hotelu
Filipov. „P㶣estože jsme si mysleli, že nep㶣ežijeme investici do wellness centra, tak letošní zimu se nám to zúro㶜ilo, popisuje hoteliérka riziko, které se v zimním 㶜ase bez sněhu proměnilo v dobrou investici. „Návštěvníci se na nás sice zlobili, že jsme sníh nedokázali za㶣ídit, ale měli možnost alespo㶡 zrelaxovat
a na㶜erpat síly na p㶣íští rok. Sluní㶜ko svítilo, chodili na procházky, odpo㶜ívali. Na sníh si musí po㶜kat, možná p㶣íští rok. Návaznost služeb lyža㶣ského vleku a ubytovacích a stravovacích kapacit v dobách, kdy zima kraluje, si pochvaluje. „S vleka㶣i
www. ostrozsko.cz
17
TÉMA
Ukon㶜ení lyža㶣ské sezóny na „hor㶡áckém ledovci vloni na Apríla
spolupracujeme rádi. Pro naše klienty mají zvláštní sazbu. Lidem, kte㶣í se u nás ubytují, dáváme takovou průkazku, která jim lyžování na sjezdovce zlevní, mají zvýhodněný skipas. Mrzí mě, že sníh není aspo㶡 na vleku nebo alespo㶡 nemrzne, protože chlapci se velmi dob㶣e starají. Jsou šikovní a zodpovědní. Jde na ně samá chvála, už kvůli nim mne mrzí, že aspo㶡 nemrzne a nepadá sníh aspo㶡 tam. Podobné spojenectví vleka㶣ů a lyža㶣ů nabízí i hotel Háj a sjezda㶣ský i běžecký areál v Nové Lhotě. Z Filipova údolí je to tam vzdušnou 㶜arou jenom pár kilometrů p㶣es kopec Hradisko. Pěšky nebo na běžkách musí turisté kolem Liš㶜í boudy a chaty Megovky polní cestou do Nové Lhoty. Automobilem je to samoz㶣ejmě snazší. Kopec Hradisko objedeme p㶣es Javorník Petrušskou dolinou kolem Jamného potoka do Súchovských Mlýnů a do Nové Lhoty. Za kdysi nejnenápadnější obcí na Hor㶡ácku stojí p㶣ed dvěma lety velkorysou rekonstrukcí v krásný hotel Háj p㶣eměněná rekrea㶜ní chata.
Když děla nechrlí Na Háj se ještě vrátíme. Te㶞 vyjedeme nad Novou Lhotu a mezi kopci se nám otev㶣e
18
www. ostrozsko.cz
výhled na lyža㶣ský vlek. Ani tady sníh v době uzávěrky tohoto vydání samoz㶣ejmě není, p㶣ed dvěma lety taky nebyl a vloni jenom pár týdnů. Dosavadní nájemci to vzdali, a tak jej letos bude, pokud ovšem napadne sníh, provozovat sama obec Nová Lhota. „Záleží to samoz㶣ejmě na tom, zda a kdy napadne sníh. I vloni byla lyža㶣ská sezona krátká, provozovateli vleku se provoz vůbec nevyplatil. My tady máme problém s vodou, jeden mok㶣ad nesta㶜í. Musíme vybudovat další nádrž a z vodních zásob pak můžeme zasněžovat. Pro letošní sezonu máme p㶣ipravenou veškerou dokumentaci v㶜etně elektrorevize, ale o tom, zda se letos na Šibenickém vrchu bude lyžovat, rozhodne zastupitelstvo. A hlavně to, zda napadne sníh, 㶣ekl KSA starosta Nové Lhoty Antonín Okénka. Pokud by se letos po㶜así nad lyža㶣i smilovalo, nabízí se skvostné lyžování na osvětlené, 550 metrů dlouhé sjezdovce s p㶣evýšením 85 metrů, která do okolní typicky bělokarpatské krajiny zapadá jakoby odjakživa. Sjezdovce na Šibenickém vrchu nepadl za obě㶇 jediný strom, má jeden kotvový vlek s kapacitou tisíc lyža㶣ů za hodinu. Na dojezdu je ob㶜erstvení, parkoviště, pokladna a kancelá㶣 s informacemi. Ještě v lo㶡ské, by㶇
zkrácené sezoně se dalo do okolí vyrazit i na běžkách. Právě u pokladny vás vybavili mapou běžeckých tras v okolí a zdarma vás vyvezli na vleku nahoru. Odtud pak mohli turisté vyrážet po upravených stopách do všech směrů Bílých Karpat. I 㶜lověka znalého místních poměrů napadne: Kde se tady to všechno vzalo? Odpově㶞 má p㶣ipravenu starosta Nové Lhoty Antonín Okénka: „První běžka㶣ský skiareál v Bílých Karpatech je výsledkem projektu Na běžkách, na kole i pěšky ‒ poznejme se sousedé, realizovaného s pomocí prost㶣edků EU. Hlavním cílem je rozvoj udržitelného cestovního ruchu v Bílých Karpatech prost㶣ednictvím strojově upravených zimních lyža㶣ských tras i turistických směrovek a informa㶜ních tabulí Natura 2000. V rámci projektu jsme vybudovali také parkovací plochy pro turisty, informa㶜ní centrum, hygienické zázemí, rozmístili jsme směrovky pro lyža㶣ské trasy a zakoupili rolbu pro úpravu stop. Na realizaci projektu se podílely s naší Novou Lhotou také slovenské Vrbovce a dvě ob㶜anská sdružení ‒ Slovácký běžecký klub Kyjov a Aktivní Hor㶡ácko. A tak můžeme (znovu s podmínkou, že
TÉMA napadne sníh) od horního konce vleku, kousek od více než sedmisetmetrového vrcholu Šibenického vrchu, kolem nové informa㶜ní tabule nasko㶜it podle směrovky do rolbou vyfrézované obousměrné stopy a vyrazit. Na úpatí nejvyššího kopce Jihomoravského kraje 㶏upec (podle informa㶜ní tabule mě㶣í 817 m) odbo㶜íme p㶣es les na nedokon㶜enou silnici, která se stavěla p㶣ed 㶜tvrtstoletím kvůli dopravě pracujících ze Slovenska do Kordárny ve Velké nad Veli㶜kou. Podle lyža㶣ů, kte㶣í si tuto trasu vyzkoušeli, se na ní dá i bruslit.
Háj, i bez sněhu ráj Ze skiareálu Nová Lhota se na běžkách dostanete i na nejvyšší vrchol Bílých Karpat Velkou Javorinu po zelené zna㶜ce kolem Dibrovova pomníku a p㶣es strmý svah Durdy. „Na Javorinu a zpátky je to odtud asi osmnáct kilometrů, informuje nás o lyža㶣-
na Šibenický vrch a potom jsou protažené trati jak na Javo㶣inu, tak na Starou Turou, na Starou Myjavu a všechny trati 㶜ítající asi pětat㶣icet kilometrů máme několikrát proběhané, nadšeně vypráví vyznava㶜ka běžek. „Hotel Háj provozujeme druhou zimní sezonu a ta rozhodně neza㶜íná š㶇astně, protože není sněhu. Nikdo nám ale zatím žádný pobyt neod㶣ekl. V tomto po㶜así se dá totiž chodit na pochody. Až sníh napadne, můžeme v Háji nabídnout kapacitu šestapadesáti lůžek, vypo㶜ítává možnosti hotelu Háj Marie Něme㶜ková. Hotel Háj nabízí také wellness ‒ saunu a dvě ví㶣ivé vany. Kule㶜níkový stůl, vinný sklípek, a když si parta lidí objedná, dorazí i someliér - vino sem dodává hned několik vina㶣ství. Na své si v Bílých Karpatech p㶣ijdou nejen turisté, ale i cykloturisté. Ti si mohou projet bu㶞 dálkovou Beskydsko-karpatskou ma-
Lubomír Žák, prezident veselského lyža㶣ského klubu, jako startér tradi㶜ních lyža㶣ských závodů pro mládež
ských možnostech kolem Nové Lhoty spolumajitelka hotelu Háj Marie Něme㶜ková. Pětat㶣icet let bydlela s manželem v Louce, ale pochází od Nového Města na Moravě na Vyso㶜ině, což je i pro nezasvěcené Mekka 㶜eského lyža㶣ského sportu. „P㶣ímo hotel Háj je k㶣ižovatkou lyža㶣ských běžeckých tras. Běžka㶣i od nás mohou vyrazit vlastně kamkoliv. Vyběhnete nad hotel
gistrálu nebo využít nabídky celé 㶣ady regionálních cyklostezek. Možnosti běžeckého lyžování jsou široké, a to jak na upravených, tak i neupravených trasách - pěkné stezky se dají najít prakticky ve všech 㶜ástech Bílých Karpat. Ale... „Protože jsme s manželem oba dva lyža㶣i, máme rádi jak běžky, tak sjezdování. Samoz㶣ejmě se na sníh těšíme, uzavírá naši výpravu za lyžováním Marie Něme㶜ková.
Ze starých lyžařských letopisů Za㶜átky organizovaného lyžování na Hor㶡ácku jsou úzce spojeny s veselskými sokoly. P㶣esné datum zní 18. listopadu 1932. Tehdy byl založen lyža㶣ský oddíl Sokola, do jehož 㶜ela se postavil MVDr. J. Prokeš, místop㶣edsedou se stal MUDr. K. Suchý a 㶜leny B. Nová㶜ek, E. 㶏erný, K. Hampl a S. Ticháková. Podle sokolské kroniky se lyža㶣i vydali na první výlet na Vrbovce a podnikali i další cesty za sněhem a lyžováním do Bílých Karpat na Lopeník, ale i do Beskyd na Radhoš㶇 a vyjeli i do Jeseníků. V kronice najdeme také poznámku, že „na Pustevnách za㶜al skákat br. A. 㶏ech . V dalších letech pak sokolové jezdili lyžovat p㶣evážně individuálně hlavně na Vrbovce, na Javorinu nebo na Mikul㶜in vrch. Tato skupinka nadšenců lyžování však nebyla s terény na Vrbovcích spokojena, a proto hledali další možnosti. P㶣estože v letech 1950-52 zorganizovali na Vrbovcích okresní p㶣ebory v severských i alpských disciplínách ‒ tedy v běhu a ve slalomu, jejich pozornost se zamě㶣ila na Filipovo údolí. Tam pod vedením již zmi㶡ovaného průkopníka skoku na lyžích Antonína 㶏echa, ve spolupráci s B. Rychlíkem, bratry Šivlovými, Mí㶜kovými, Lehnertovými, M. 㶏echem, F. Essendrem, I. Niesnerem, Z. Hlobilem a za vydatné pomoci manželů Nesrstových vybudovali tito lyža㶣ští nadšenci skokanský můstek a sjezdovku. Už v roce 1955 a následujících dvou letech se na 㶏echově můstku závodilo ve skoku na lyžích O štít Bílých Karpat. Z Veselanů skákal vedle seniora A. 㶏echa také Z. Šivel, brat㶣i Mí㶜kovi, P. Lehnert a C. Růži㶜ka. Pro špatné sněhové podmínky se v pozdějších letech pozornost lyža㶣ů zamě㶣ila na vybudování vleku na slalomové lou㶜ce, kde se iniciativy ujal Z. Žádník, ing. Pavlinec, J. Sovka a později K. Mare㶜ek, J. Juras a A. Dostálek. Lyža㶣ský vlek s oh㶣ívárnou byly dány do provozu v roce 1968, později byl vlek zdvojen a ve spolupráci s lyža㶣ským oddílem Jiskra Květná byl vybudován další vlek na Velké Javorině. V roce 1977 byla pak na Filipově položena i umělá hmota. V závodní 㶜innosti nebylo dosaženo významnějších výsledků, závodilo se zvláště v prvních letech v bězích, slalomu a několika sokolských závodech branné zdatnosti.
www. ostrozsko.cz
19
FOTOREPORTÁŽ
POSLEDNÍ ALBATROS Parní lokomotivou skrz tunely a průsmyky Bílých Karpat Svátek. Slavnost na kolejích. Zimní jízda z Veselí nad Moravou do Nového Města nad Váhom a zpět/spä㶇 byla pro romantiky a milovníky železnice lákadlem z kategorie mimo㶣ádných. Aby ne - speciálně vypravenou soupravu vezla jediná funk㶜ní lokomotiva svého druhu na světě. Zachránit starou, nepot㶣ebnou lokomotivu není jen tak. Musejí se domluvit lidé, kte㶣í mají vlaky opravdu rádi a jsou ochotní věnovat jim spoustu 㶜asu a d㶣iny. Jednoho dne roku 1990 se v Bratislavě sešli nadšenci, kte㶣í se rozhodli zachránit naši největší a nejrychlejší parní lokomotivu 㶣ady 498. Nese krásné jméno - Albatros. P㶣ezdívá se jí podle ptáka albatrose - kvůli bílému orámování, „plavnosti pohybu a rychlosti. Albatros je totiž rychlostní rekordman. Na zkušební trati u Velimi dosáhl 27. srpna 1964 úctihodné rychlosti 162 km za hodinu. Mezi lety 1945 a 1947 vyrobily ve Škodě Plze㶡 rovných 40 Albatrosů (㶣ada 498.0), a protože se osvěd㶜ily, vyrobili v roce 1954 ještě dalších 15, o něco vylepšených, kusů (㶣ada 498.1). Mezi nimi byl jako 㶜tvrtý v po㶣adí vyroben Albatros 498.104. O něj pe㶜ují a opravují ho lidé z Albatros klubu Bratislava, kterým pomáhají také železni㶜á㶣i a milovníci železnice z Veselí nad Moravou. Nejd㶣íve je t㶣eba po㶣ádně roztopit pod kotlem.
20
www. ostrozsko.cz
FOTO: PETRA BOLFOVÁ TEXT: PETR BOLF
Když se lokomotiva za㶜ala chystat na svou cestu, byla ještě tma.
P㶣i poslední opravě spole㶜ně odpracovali více než 40 000 hodin. Kdyby to měl všechno dělat jedinný 㶜lověk, trvalo by mu to 19 let, dva měsíce a pět dní. Dobrá parta to zvládla o několik let rychleji. Albatros s po㶣adovým 㶜íslem 4 (㶣ada 498.104) je posledním z pětapadesáti Albatrosů, který je schopen vyrazit na tra㶇. Pod prosincem ojíněným h㶣ebenem Bílých Karpat to velkému modrému krasavci opravdu slušelo.
FOTOREPORTÁŽ
Tolik lidí v Javorníku obvykle nevystupuje. Ale parní vlak láká.
Z posledního vozu není lokomotiva vidět, ale hustý kou㶣 ji prozrazuje.
Samoz㶣emě, že i v parním vlaku je nutné cestovat s platnou jízdenkou. Takové uniformy měli průvod㶜í v 㶜asech, kdy jezdily parní vlaky.
Vdě㶜ného p㶣ijetí se Albatrosovi dostalo zejména od pánů kluků
www. ostrozsko.cz
21
FOTOREPORTÁŽ
Na trati z Veselí nad Moravou do Myjavy byla zahájena doprava v roce 1927, dál z Myjavy do Nového Města nad Váhom o dva roky později, v roce 1929. Je to jedna z posledních tratí u nás. Již od roku 1839 jezdí vlaky z Vídně p㶣es B㶣eclav do Brna a od roku 1841 také z B㶣eclavi do P㶣erova a dále do Ostravy a Krakova. Většina tratí na území dnešní 㶏eské republiky byla vybudována za 㶜asů císa㶣e pána. Tra㶇 z B㶣eclavi do P㶣erova se dokonce po jednom císa㶣i jmenuje, „Severní dráha císa㶣e Ferdinanda a dodnes se jí proto 㶣íká zkráceně „Ferdinandka . Nej㶜ilejší stavební ruch na železnici panoval v letech 1870 až 1890. V té době byla dokon㶜ena většina tratí v 㶏eské republice. Mezi nimi i železnice v našem v kraji. V roce 1884 byla postavena tra㶇 z Uherského Hradiště p㶣es Veselí nad Moravou do Kyjova, v roce 1887 z Brna do Kyjova a z Veselí do Sudomě㶣ic. Od té doby bylo možné z Veselí cestovat vlakem do všech směrů, do Vídně, Prahy, Olomouce, Ostravy, Krakova, Bratislavy, i do Tren㶜ína. Jen na Myjavu, do Javorníka, Velké, Lipova a Blatnice žádné koleje nevedly. A trvalo ještě celých 40 let, než je postavili.
Také na Myjavském nádraží je neobvykle živo.
Za 㶜asů parních lokomotiv bývala na každém nádraží vodárna, aby lokomotivy mohly doplnit vodu. I vodárny však už lidé zbourali, protože motorové a elektrické lokomotivy je nepot㶣ebují. A tak dnes musí za každým parním vlakem jet pomocný vlak s cisternou. Je to zárove㶡 vlak hasi㶜ský.
Pro㶜 za parním vlakem musí jezdit i protipožární vlak? Když ještě běžně jezdily parní vlaky, lidé museli kolem kolejí vysekávat stromy a shrabovat suchou trávu, protože kdyby z parní lokomotivy vylétla jiskra, mohla by způsobit velký požár. Dnes už parní vlaky nejezdí, kolem kolejí roste k㶣oví a uschlou trávu nikdo nesbírá. Hasi㶜i v protipožárním vlaku dávají pozor, aby neza㶜alo ho㶣et.
22
www. ostrozsko.cz
SU
Šaty pro Pannu Marii Z módní návrhářky MARIE ZELENÉ lze cítit, jak moc se těší speciálně na módní přehlídky ve své rodné Ostrožské Nové Vsi. A to i přes to, že s jejich přípravou má nespočet starostí.
foto: archiv Marie Zelené
„Vždycky jsem š㶇astná, když můžu být takto doma, na celé p㶣ípravě si dávám o to víc záležet, avizovala už dop㶣edu žena, která se vyu㶜ila módní krej㶜ovou, vystudovala oděvní průmyslovku a poté se specializovala na st㶣ihy oděvů. Shodou okolností měla svou první p㶣ehlídku právě v Ostrožské Nové Vsi - to byl rok 1989. „V roce 1991 jsem se p㶣estěhovala do Brna, kde jsem za㶜ínala od nuly, bez jakýchkoliv kontaktů, zavzpomínala. O t㶣i roky později měla v Brně první módní p㶣ehlídku a za㶜ala se v moravské metropoli stále více prosazovat. Nyní pracuje i v Praze. Naposled p㶣ijela domů s p㶣ehlídkou Návraty k hodnotám, což je známý projekt, který návštěvníci viděli na několika místech a mohli o něm slyšet také v rozhlase a televizi. „Ráda bych, aby si lidé také díky mému projektu uvědomili, že nejdůležitější hodnoty jsou poctivost, morálka, slušnost, rodina, duchovní život a mezilidské hodnoty, vysvětluje, pro㶜 se rozhodla právě pro Návraty k hodnotám, pro㶜 nap㶣íklad ušila šaty k poctě svatého Václava nebo k poctě Panny Marie svatohostýnské. „Je to pro mě
srde㶜ní záležitost, modlím se k Panně Marii, šaty jsou navíc dvakrát posvěcené, 㶣íká návrhá㶣ka Zelená. Diváci v Ostrožské Nové Vsi viděli její šaty, které ušila v barvách a znacích šestnácti měst a dvou krajů. Nechyběly ani šaty svatohostýnské. P㶣ehlídka moderovaná hercem Janem 㶏enským byla doprovázena hudbou (mimo jiné vystoupil houslista Jaroslav Svěcený) a videoprojekcí, p㶣i které se lidé dozvídali podrobnosti o jednotlivých městech. Dále viděli kolekci ve㶜erních šatů i malých 㶜erných a spole㶜enských šatů. „Pokud jde o šaty pro města, vše za㶜alo v roce 2007, kdy jsem byla starostou pozvaná k oslavám 750. výro㶜í královského města Uherské Hradiště. Chtěla jsem ho p㶣ekvapit a ušila jsem první šaty s motivem tohoto města, vrátila se do minulosti Marie Zelená. Druhé šaty už pat㶣ily Ostrožské Nové Vsi. „㶏lověk by neměl zapomínat, kde má své ko㶣eny, kde se narodil, a měl by se do těchto míst vracet, dávají nám do života základ, tvrdí. Marie Zelená se tedy domů vrací, a to nejen tehdy, když p㶣ijíždí ukazovat šaty. Od okamžiku, kdy za㶜ala šít a otev㶣ela si v rodné obci butik, ušla po㶣ádný kus cesty, na které se ur㶜itě neztratila. Radek Bartoní㶜ek
Nemlčet, když je třeba burcovat Však se Antonín Malůšek v tomto kraji
foto: Stanislav Dufka
Jeho třiaosmdesátiletý život se nedávno uzavřel. Stopa, kterou Lhoťan ANTONÍN MALŮŠEK v rodném kraji zanechal, zůstává nepřehlédnutelná. kde by nemluvil o tom, co by bylo dobré pro
narodil, v malém domku u potoka, který byl
Lhotu a Antonínek udělat - a samoz㶣ejmě se
ková㶣skou dílnou. Odtud odešel do Brna, kde
snažil mnohé dělat. Byl tvrdohlavý, pali㶜atý,
prožil většinu života, dosáhl profesních úspě-
umanutý, p㶣inášelo mu to kritiky i nep㶣á-
chů, 㶣adu let vedl pěvecký sbor, vychoval
tele, ale právě díky těmto vlastnostem byl
s manželkou t㶣i děti. Už to je obdivuhodné.
osobností, na kterou se nedá zapomenout.
pry㶜. A kdo navíc neml㶜el a nikdy se netajil
Ze všeho nejvíce pe㶜oval o odkaz P. Antonína
svými osobní názory ‒ t㶣eba na víru nebo na
Šuránka, vzácného lhotského kněze. Dělal
komunistickou minulost. I proto sem píši tato
mnoho proto, aby byl tento kněz blaho㶣e㶜e-
slova. Za samostatnou zmínku by p㶣itom stála
ný ‒ zasvěcení vědí.
jeho paní, která se o něj vždy p㶣íkladně starala
On se ale spole㶜ně se svou ženou na důchod vrátil do rodné Ostrožské Lhoty, do oné dílny, ve které pracoval jeho otec. Potkal jsem ho až ke konci jeho života a byl jsem za tu shodu náhod š㶇astný, protože jsem měl možnost
Musím také napsat věc, která mě vždy velmi
trávit spoustu 㶜asu s 㶜lověkem, který byl vel-
mrzela. Právě na p㶣íkladu pana Malůška
a byla u něj také v posledním období života, kdy musel bojovat s vážným onemocněním.
mi citlivý a zárove㶡 nesmírně 㶜inorodý. Psal
jsem poznal, jak nevdě㶜ná může být dědina
㶣adu textů do místního zpravodaje, pracoval
i někte㶣í lidé v ní. Na jeho p㶣íkladu jsem se p㶣e-
srdci i ve vzpomínkách. Vě㶣ím, že takto
v Matici svatoantonínské, podílel se na knize
svěd㶜il, jak je témě㶣 nemožné, aby obec p㶣ijala
v mnohých z nás zůstane i pan Malůšek.
o Ostrožské Lhotě. Nepamatuji setkání s ním,
do své náru㶜e někoho, kdo byl dlouhá léta
Každý z těch, kte㶣í odešli, zůstává v našem
Radek Bartoní㶜ek
www. ostrozsko.cz
23
SU
Knihovna z Boršic u Blatnice je druhá nejlepší Kdo by hledal v Boršicích u Blatnice místo, kde se stále něco děje, musel by zastavit v místní knihovně. Významné ocenění potvrzuje, že se její vedoucí ROMANA SCHUSTEROVÁ-POMYKALOVÁ opravdu snaží. Boršická knihovna a její šéfová získaly na konci lo㶡ského roku druhé místo v soutěži uherskohradiš㶇ské knihovny O nejlepšího knihovníka/knihovnu okresu Uherské Hradiště. „Je fajn, že si někdo všiml až v Hradišti a ocenil nás knihovníky z vesnic. Měla jsem ohromnou radost, když mně paní Lap㶜íková z okresní knihovny 㶣ekla, že jsme mezi pěti nejlepšími, p㶣iznává paní Schusterová, která byla ještě š㶇astnější, když se p㶣i vyhlašování dozvěděla, že je dokonce druhá! „To mě úplně dojalo, podotkla. Dění v boršické knihovně je opravdu velmi pestré. Podle paní knihovnice vede u dětí v poslední době korálkování, které probíhá
vedle knihovnického ocenění těší chvíle, kdy je knihovna plná dětí. „Zapojujeme se do soutěže 㶏eského rozhlasu Brno 㶕ekni mi, co 㶜teš, rovněž hodně dětí se zú㶜astnilo projektu 㶏tení pomáhá a te㶞 v p㶣edváno㶜ním 㶜ase podporujeme prodejem váno㶜ní hvězdy charitu sdružení Šance Olomouc, pokra㶜ovala v povídání paní knihovnice.
už druhým rokem. „Děti se u㶜í dělat figurky z rokajlových korálků, většinou v době prázdnin. Velký zájem je stále o keramický kroužek, sdělila paní Schusterová, kterou
V letošním roce chce vedoucí knihovny více spolupracovat s místní školkou a školou. Mimochodem, obě vzdělávací instituce mají nové 㶣editelky, takže se těšme, co zajímavého p㶣ipraví a 㶜ím p㶣íjemně p㶣ekvapí. Radek Bartoní㶜ek
Slovácko v rámu Stěny jeho nenápadné dílny ve Veselí nad Moravou jsou jedinečnou mapou Slovácka. Slévají se v ní desítky obrazů od zdejších malířů, jejichž díla PAVEL HAVLÍK obléká do rámů. Ještě p㶣ed pěti lety vykonával práci městského ú㶣edníka, jenže po sedmnáctiletém suchopárném papírování ztrácel životní elán a tak se odhodlal k razantní změně. Razítka, kolky a lejstra zav㶣el do šuplíku a vyměnil je za ráma㶣ské ná㶜iní. S paspartova㶜kou, sponkova㶜kou 㶜i takzvanou gilotinou se ale Pavlu Havlíkovi neza㶜ínalo lehce. „Výpově㶞 na ú㶣adě jsem dal v roce 2008 a do podnikání se pustil p㶣esně na za㶜átku ekonomické krize, poznamenává k těžkému období, v němž se nez㶣ídka stávalo, že k němu zavítal pouhý jeden zákazník týdně. Když Pavel Havlík dílnu později p㶣estěhoval z prvního patra Panského dvora do dnešního, pro zákazníky dostupnějšího místa vedle veselského supermarketu Lídl, obrat sice ztrojnásobil, ale stále byl prakticky bez výdělku. „Asi proto, že jsem se do Veselí p㶣istěhoval z Hradiště a nikdo mě tu moc neznal, zdůvod㶡uje si Pavel Havlík smolné 㶜asy. Nepoddal se a vyvzdoroval si lepší.
P㶣išly, když do jeho provozovny poprvé vstoupil hroznolhotský malí㶣 a grafik František Pavlica. „Od té doby jsem jeho dvorní ráma㶣. A navíc ke mně posílá spoustu dalších zákazníků. František mně moc pomohl, neskrývá vděk Pavel Havlík. Po Františku Pavlicovi za㶜ali s obrazy p㶣icházet další malí㶣i z okolí - Tomáš Bublák, Jaromír Hynšt, Milan Raška nebo Jaroslav Válek. A k umělcům p㶣ibyli i sběratelé. Dnes k němu jezdí lidé až z Hodonína. „Je jedno, jestli ke mně p㶣ijde sběratel s hodnotným obrazem nebo babi㶜ka s fotkou vnuka. Vždycky se snažím vymyslet takové rámování, aby výsledek byl co nejlepší. Leckdy zákazníkům doporu㶜ím jinou variantu, než se kterou p㶣išli, a když pak p㶣iznají, že výsledek je díky mé radě lepší, je to pro mě největší pochvala, 㶣íká ráma㶣. Zamilovaná práce mu bere většinu 㶜asu, profesní postižení ho mnohdy ovládne i ve chvílích odpo㶜inku. „Když jdu do kina nebo
se soust㶣edím na stěny snímaných interiérů a zkoumám rámy obrazů, které na nich visí. Je to dobrá inspirace, směje se Pavel Havlík, kterému rámování p㶣ineslo i osobní zadostiu㶜inění. Ve Veselí se dlouho cítil osaměle. Te㶞 už ho však zákazníci poznávají, na ulici zdraví a pouštějí se s ním do 㶣e㶜i. „Drží mě to nad vodou, můj život nabývá smysl, potvrzuje Pavel Havlík, že v původně cizím městě se za㶜íná cítit doma.
Miloš Kozumplík
se dívám na televizi, u záběrů z domácností
Pavel Havlík bude pro letošní vydání 㶜asopisu KSA p㶣ipravovat rubriku SLOVÁCKO V RÁMU. Najdete ji na p㶣edposlední straně.
24
www. ostrozsko.cz
SU
V tatínkových stopách Co může být víc, než když někdo pokračuje v dobrém díle člověka, který už není na tomto světě? ROMANA TĚTHALOVÁ z Uherského Ostrohu pečuje o zrníčko, které zasel její dnes již zemřelý otec - převzala po něm vedení ostrožského chrámového sboru. Myslel jsem na to, když jsem ke konci lo㶡ského roku pozoroval šikovnou dívku z Uherského Ostrohu. Naše Romanka, 㶣ekli by Ostrožané, kte㶣í ji velmi dob㶣e znají. Naposled jsem ji potkal p㶣ed koncem roku, když jsem ji viděl zpívat v uherskoostrožském chrámovém sboru. P㶣ed ním stála drobná a usměvavá dívka, která sbor dirigovala a zárove㶡 zpívala nebo brala do rukou kytaru - pětadvacetiletá Romana Těthalová. Vždy㶇 p㶣ed tímto sborem vždycky stával Antonín Těthal, její otec, vzpomněl jsem si na muže, který sbor roky vedl. A roky vedl k hudbě i ví㶣e také svou dceru Romanu a dalších pět dětí. On a jeho paní adoptovali všech šest dětí jako malé a s úsilím se jim
vždy věnovali - myslím, že to potvrdí každý, kdo je zná. Však také mnozí byli zarmouceni a zasko㶜eni, když pan Těthal zem㶣el. Te㶞 jsem tedy viděl stát na jeho místě jeho dceru a myslel na to, jak by asi byl š㶇astný, kdyby ten pohled mohl pozorovat také. „Ona je úžasná a jedine㶜ná, a to ve všem, co dělá. Nejen v muzice, ale t㶣eba také v tom, jak pomáhá svým sourozencůmi. Je mimo㶣ádně skromná a hodná, pro nás v Ostrohu je štěstím, že ji máme. Pokud jde o muziku, já jí 㶣íkám, že spl㶡uje p㶣ísloví Žák lepší u㶜itele. Její otec byl výborný ve vedení chrámového sboru i scholy, ale ona je ještě lepší, 㶣íká místostarostka Uherského Ostrohu Ji㶣ina Galušková.
_______ Čarování Jiřího Jilíka ____________________ V poslední době se 㶜asto psalo o žítkovských bohyních, vědmách, které dokázaly nejen lé㶜it, ale také najít ztracené p㶣edměty, p㶣i㶜arovat lásku, zlomit kouzlo bosorek, najít ztracené anebo ukradené p㶣edměty a mnoho podobných kousků. Ty nejznámější ‒ Pagá㶜ena, Belohlavá a Struhárová pocházely ze Žítkové. Tento triumvirát nejslavnějších dopl㶡uje bohyně Dora Šurmánková, nazývaná též „baba borecká . Narodila se ve Vyškovci, kde se u své tety, rovněž proslulé bohyně, v tajném umění vycvi㶜ila. Dor㶜ina dcera vypravovala o své matce: „Moja nebohá mami㶜ka slúžili bu㶞a děv㶜atem v Peště u doktora a tam sa nau㶜ili všelijakého lé㶜e㶡á, co ani v㶜ilejší dochtoré neznajú. Měli velikú knihu, v téj byly všecky zeliny vymalované a popsané, jaký lék kerá nese a od keréj nemoci kerá je. Mezi jinými je prý tam také vymalována a popsána zelina „vracazas (vra㶇 sa zas), kterou když 㶜lověk u sebe nosí, otev㶣e každý zámek a každou závoru. Nesnadno jí nalézti, a když ji nalezne, ještě nesnáze utrhnouti; nebo㶇 kdo ji utrhne, hned zem㶣e. P㶣ispěl-li by však druhý a vzal ji mrtvému z ruky, jemu se nestane nic. Proto nejlépe užíti na to psa. Zelina se p㶣iváže ně㶜ím psovi na
„Hudba mě baví, věnuji se jí odmala, nejd㶣íve jsem hrála na klavír, potom na kytaru a flétnu, vždy jsem hodně zpívala, 㶣íkala mi Romana s tím, že nyní už je pro ni hudba „jen koní㶜kem, protože studuje sociální pedagogiku. „Ur㶜itě bych se chtěla věnovat dětem a mládeži, když bych je p㶣itom mohla u㶜it nap㶣íklad zpěvu a h㶣e na kytaru, byla bych moc ráda, prozradila své budoucí plány. Ano, v jejím p㶣ípadě semínko roste a dává mnoho dobrého. Radek Bartoní㶜ek
Slavná bohyně žila i v Boršicích
ocas, zp㶣edu se mu ukáže kousek masa, pes po něm sko㶜í a zelinu vytrhne.
O babě boršické, jak byla nazývána, se vypravovalo, že dob㶣e hádala, ale ještě lépe lidu i dobytku od nemocí pomáhala. Za to všechno nic nebrala; byla spokojena s tím, kdo jí co dal. Lidé odevšad se k ní hrnuli. V květnu a 㶜ervnu až do Jána mívala najatých dvacet až t㶣icet žen, které jenom sbíraly zeliny po okolí, a za zimu všecko lidé
po troše odnesli. Kromě velebného pána boršického, který proti ní kázal, měla už jenom jednoho nep㶣ítele, a ten ji dal do novin. 㶏lánek vyšel v roce 1850 v Moravských národních novinách: „Divotvorná žena. V hradiš㶇ském kraji v malé dědince B- p㶣ebývá jakási docela sprostá žena, kteráž jakoby jakousi neoby㶜ejnou u㶜enos㶇, aneb jakýsi nadp㶣irozený divotvorný dar do sebe měla, lid v celém okolí k sobě vábí a mámí, tím ze zpozdilosti jeho všemožně ko㶣istíc. (...) Poštěstilo se už několikráte, že náhodou bu㶞 někdo po zelinách této divotvornice ozdravěl, aneb že tomu neb onomu něco uhodla, což jí velmi snadné jest, poněvadž mezi tím, co někdo z jejich lidí cizinců v světnici se vyptává, ona zatím na hů㶣e skrz díru v stropě u㶜iněnou dolů pat㶣íc vše vyslechne, a pak slavně prorokuje. Tím došla podvodnice tato v celé okolí tak velkého jména, že mnoho i z městského lidu k ní cestuje, se podváděti dává, a venkovský lid už kone㶜ně v 㶡u jako na Boha vě㶣í. (Mnohé p㶣íběhy bohyní, v㶜etně Dory Šurmánkové, zaznamenal uherskohradiš㶇ský publicista Ji㶣í Jilík v knize Žítkovské 㶜arování. Kniha obsahující množství archivních fotografií je v prodeji u knihkupců - pozn. red.)
www. ostrozsko.cz
25
ROZHOVOR
FOLKLOR PLNÝ POLOPRAVD Je autorem knihy ...mně bude muzika do rána do dňa hrát! a iniciátorem v prosinci vydaného CD Na tych lhockých úkách. Cimbalista a umělecký vedoucí Horňácké cimbálové muziky Libora Supa PAVEL VALÍČEK v nich dráždí pozapomenutými skutečnostmi a odhaluje nejedno folklorní klišé. TEXT: MILOŠ KOZUMPLÍK FOTO: FRANTIŠEK GAJOVSKÝ ■ Vaše nové cédé㶜ko je v mnoha ohledech unikátní. Kde jste p㶣išel k nahrávkám lidí narozených v p㶣edminulém století? Prvotním impulsem k vydání byl starý záznam z roku 1966. Byl po㶣ízený na kotou㶜ový magnetofon a po letech skladování nebyl zrovna v nejlepším stavu. Když se tu skoro 㶜ty㶣hodinovou nahrávku poda㶣ilo zdigitalizovat, nabyl jsem dojmu, že by byla škoda, kdyby zapadla. S muzikú Libora Supa jsme vydali už t㶣i desky, což byla - v dobrém slova smyslu - folklorní komerce. Te㶞 p㶣inášíme unikátní záznam, na němž hovo㶣í a zpívají lidé narození na konci p㶣edminulého století. T㶣eba můj praděda, který se narodil roku 1884 a kterého jsem nikdy nepoznal, protože jsem p㶣išel na svět rok po jeho smrti. Když to 㶣eknu p㶣ehnaně, pro mě je až cosi metafyzického na skute㶜nosti, že jsem prost㶣ednictvím onoho CD spojený s mrtvým p㶣edkem.
materiály, v níž se o Hroznové Lhotě mluví jako o hor㶡ácké obci. To je mimo㶣ádně zajímavé. Když zem㶣ela babi㶜ka, našli jsme v její pozůstalosti novinové výst㶣ižky oznamující, že v roce 1939 se v Hroznové Lhotě měly konat velkolepé slavnosti slováckého Hor㶡ácka. Podle těch 㶜lánků už byly domluvené autokary z Brna a Vídně, měl se zú㶜astnit i olomoucký arcibiskup. Když o tom mluvím s některými Veli㶜any, jsou na mrtvici, protože texty z výst㶣ižků ozna㶜ují Hroznovou Lhotu za centrum Hor㶡ácka. Jak je možné, že o tom skoro nikdo neví?! Skute㶜ností je, že tehdy byla Hroznová Lhota opravdu jakýmsi kulturním centrem širokého okolí. Žil tady slavný malí㶣 Joža Uprka a pod vedením jeho
■ Aby nedošlo k mýlce - Na tých lhockých úkách není prostým p㶣episem historického záznamu. S muzikou Libora Supa starou nahrávku dopl㶡ujete a dáváte jí aktuální rozměr. My nemůžeme p㶣esně rekonstruovat, jak hráli naši p㶣edkové, protože to nevíme, jen p㶣ibližně tušíme. A napodobovat staré muzikanty, hrát vědomě falešně, to by bylo trapné. Alespo㶡 jsme se pokusili hrát jednoduše, bez volovin. ■ Vždy㶇... ...ale tak jo, pár jich tam je. Těžko si nějaké to sólo odpustit, když už vydáváme céde㶜ko. A taky jsme chtěli ukázat, že hrát umíme, že naše jindy jednoduché hraní není nemohoucnost, ale vědomá volba a naše cesta.
Cimbalista Pavel Valí㶜ek
syna Jana zde fungovala Škola lidového umění a Umělecké keramické dílny. Lidoví umělci z celého Slovácka p㶣edávali v těchto institucích své znalosti mladým studentům, což v té době bylo ojedinělé. A o těchto školách se dnes také moc nedozvíte. ■ 㶏ím si to vysvětlujete? To je otázka spíše pro lidi, kte㶣í se etnografií zabývají profesionálně. ■ Osobní názor jistě máte?
CD je opat㶣eno poměrně obsáhlým bookletem s hned několika etnografickými š㶇ouchanci. Zaujaly mě t㶣eba dobové
26
www. ostrozsko.cz
Když jsem se o lidovou muziku a kroje za㶜al zajímat podrobněji, zjistil jsem, že ve
folklórním světě je spousta polopravd až vyložených nepravd, možná i zcela záměrných zkreslení. T㶣eba folklorní regiony. Jsou vytvo㶣ené uměle, víceméně na základě jediného prvku - kroje z konce 19. století. Zcela se opomíjí skute㶜nost, že v té době už v mnoha obcích - t㶣eba právě v Hroznové Lhotě - došlo ke krojové revoluci; mladá generace nosila oděv zcela odlišný od kroje jejich dědů. Taky užívání termínů Hor㶡ácko - Dol㶡ácko je trošku kostrbaté. Vždycky když někde 㶜tu, že Kněždub je dol㶡ácká podhorská obec, musím se smát. To se p㶣ece vylu㶜uje. Bu㶞 je obec podhorská, nebo dol㶡ácká. I pan Klva㶡a p㶣ece psal, že „Dol㶡ácko jest kraj kol 㶣eky Moravy . A Kněždub leží p㶣ímo na úbo㶜í Bílých Karpat. ■ Pojem „dol㶡ácká podhorská obec p㶣ece může být jen formula㶜ní neobratnost. Dobrá, jiný p㶣íklad - pokud jsou dol㶡áckými obcemi Hroznová Lhota a Kněždub, kolik spole㶜ných prvků se Strážnicí, která je kousek, v nich najdeme? Ani jeden. Strážnický kroj je ve všech ohledech jiný. A když se podíváme na Lipov a Louku, což má být zase Hor㶡ácko, zjistíme, že tamní chlapi nosí veselský kroj. Úplně stejný jak ve Lhotě. Jenže v Lipově se mu 㶣íká hor㶡ácký a v Tasově pro změnu dol㶡ácký. Dává to smysl? Ale aby bylo jasno, já netla㶜ím Hroznovou Lhotu na Hor㶡ácko - to je stejně spíše imaginární koncept, než reálně historicky vyty㶜itelná oblast. Snažím se poukázat na to, že striktní hranice mezi folklorními regiony neexistují a je ošidné tomuto dojmu podléhat. Vede
ROZHOVOR Pavel Valí㶜ek a brat㶣i František a Libor Supovi p㶣i k㶣tu CD Na tych lhockých úkách
na skute㶜ně historické tradice. Stejně tak málo 㶜asu sta㶜í, aby údajně starobylé tradice vznikly. Folklorní historie je tak zamlžená, že dopátrat se 㶜ehokoli věrohodného je mimo㶣ádně obtížné. ■ P㶣edpokládám, že vaše názory mnohé p㶣íznivce folkloru provokují. Spousta lidí, kte㶣í se cítí být folkloristy, mají rádi lidové písně, tance a kroje a chodí t㶣eba tan㶜it do souboru nebo hrají v cimbálové muzice, se ve skute㶜nosti o historii lidové kultury nezajímá. 㶏asto ani neví, jaký kroj nosí a kdy asi vznikl. Mnozí by sice dali ruku do ohně za to, že je bůhví jak starodávný, že v něm p㶣išli snad už Cyril s Metodějem, ale žijí v omylu. ■ Zajímavé bývají debaty folkloristů o původu písni㶜ek. Jak se podle vás mě㶣í jejich lidovost? Otec pana profesora Holého prý skládal písni㶜ky. Velický u㶜itel Luděk Miká㶜 netajil, že jich spoustu napsal. Pan rídící František Okénka taky. Každá písni㶜ka má p㶣ece svého autora. Fascinuje mě názor staromilců tvrdících, že píse㶡, která má kon-
to k absurditám typu - Lho㶇ané nemůžou a neumějí zpívat sedlácké, protože jsou z Dol㶡ácka. P㶣itom hudecká muzika hrající sedlácké, ne sedlcké, vydržela v Hroznové Lhotě až témě㶣 do druhé světové války. Na rozdíl od většiny hor㶡áckých obcí, kde bu㶞 není doložená vůbec nebo zanikla již koncem devatenáctého století. ■ Svou knihou jste do toho chtěl vnést jasno? Proto vznikla. Je to spíš kompilace s odkazem na 㶣adu zdrojů a autorů. Píšu v ní o muzikantech, o vývoji kroje na Hroznolhotsku. Kroj se za posledních sto padesát let radikálně změnil, což dneska málokdo ví. Záleží na 㶜tená㶣ích a p㶣íznivcích folkloru, jestli se nad tím chtějí zamýšlet. Je neuvě㶣itelné, za jak krátkou dobu dokážeme zapomenout
krétního autora, je nová a tudíž bezcenná. Ostatní písni㶜ky snad spadly z nebe? Jsem p㶣esvěd㶜en, že vznikají i dnes. Ale není to z nedostatku pís㶡ového materiálu. V archivech jsou mraky dosud nevyhrabaných písni㶜ek od anonymních autorů. Koneckonců sta㶜í sáhnout jenom po Sušilových nebo Bartošových zpěvnících, i v nich jsou věci úplně neznámé.
■ 㶕ada souborů vznikla a existuje v jakémsi folklorním vakuu. Nemají p㶣edchůdce - historický p㶣edobraz, k němuž by se mohly vztahovat. Takových je hodně a net㶣eba je zatracovat. Folklor jistě není masovou záležitostí, ale lidové písni㶜ky jsou chytlavé a tak není divu, že na ně mladí slyší. Když se opijí fotbaloví rowdies, bouchají do stolů a perou se. Folkloristi ve stejném stavu zpívají a tancují, což je, myslím, hez㶜í a kultivovanější. ■ Nedávno p㶣išla s novou nahrávkou i Musica Folklorica. Co 㶣íkáte jejich pojetí folkloru? V Musice hrají lidé, kte㶣í jsou hudebně vzdělaní, hudba je jejich profese. Je logické, že muziku, v které vyrostli, posunují kamsi dál. Ale to už nemluvíme o folkloru. Je to hudba inspirovaná folklorem. Technicky náro㶜ná, sladěná, promyšlená, ale už to není lidová muzika. P㶣iznám se, že můj vkus je jiný, ovšem jejich styl nijak neodsuzuju.
■ Ještě se vra㶇me k vaší zmínce o komer㶜ním folkloru - co tím myslíte? Znovu opakuju, že to nemyslím nijak hanlivě. Komer㶜ní folklor je to, co se vydává primárně s ohledem na poslucha㶜e - dob㶣e aranžované desky plné pěkných písni㶜ek. Naše p㶣edcházející náhravky v to po㶜ítaje. Chtěl jsem je pouze odlišit od nekomer㶜ních po㶜inů, jakými jsou nap㶣íklad nosi㶜e s fonografickými 㶜i jinými historickými záznamy - nejsou možná tolik líbivé, ale mají zásadní výpovědní hodnotu.
Strůjce Pavel Valí㶜ek polévá své hudební dítko slivovicí a uvádí ho do života
www. ostrozsko.cz
27
SPORT
Fotbalové turnaje obhájili loňští vítězové V Hluku vládly Košice, za výhru braly sedm tisíc
V jednom z největších turnajů v halovém fotbale na Moravě se podruhé za sebou prosadili Slováci. Domácí borci skončili ve čtvrtfinále.
foto: a rchiv Petra Kohůta
Vyprodáno! Hlásil už t㶣i týdny p㶣ed velkým halovým turnajem ve fotbale hlavní po㶣adatel Aleš Zlínský. Kapacita hlucké sportovní haly byla našponovaná druhý prosincový víkend od první do poslední minuty. Šestého ro㶜níku stále víc populárnějšího Falkon cupu se zú㶜astnilo 24 šesti㶜lenných mužstev. „Museli jsme několik man㶜aftů od㶣eknout, o turnaj byl obrovský zájem, hlásila se ještě další mužstva. Nejvíc mě mrzí, že jsem musel odmítnout i známé kluky ze Zlína, ale hala není nafukovací, program zápasů byl
Vítězem 5. Zimního pouli㶜áku se stalo družstvo Benzinol Cosmos Závodí. Horní 㶣ada: Ond㶣ej Spazier, Richard Rumíšek, Marek Spazier, Dominik Lipár, Jaromír Spazier, Stanislav Kohůt, František Lancůch. Dolní 㶣ada: Denis Lipár, Miroslav Kohůt, Petr Kohůt, Petr Nekarda, Zdeněk Lipár
foto: Aleš Zlínský
spo㶜ítaný doslova na minuty. S tím nešlo nic udělat, jedině co můžu poradit pro p㶣íští ro㶜ník je, aby se mužstva p㶣ihlásila ještě d㶣ív, oznámil hlavní organizátor.
Borovi㶜ka team se dostal z regionálních zástupců nejdál ‒ probojoval se do 㶜tvrtfinále. Horní 㶣ada: Tomáš Mina㶣ík (vedoucí mužstva) , Jaroslav Klaba㶜ka, Zdeněk Horák, Josef 㶕íha, Josef Fojtík. Spodní 㶣ada: Saša Machala, Lukáš Mikul㶜ík, Roman Sopůšek
Z našeho regionu se do turnaje p㶣ihlásilo šest man㶜aftů. Z domácího Hluku dorostenci, Dolní boys, Oh㶣eblo, Planí topi㶜i a Borovi㶜ka team. Z Nové Lhoty p㶣ijelo jedno mužstvo. Nejlépe si vedli borci, kte㶣í si 㶣íkají Borovi㶜ka team. Vypadli až ve 㶜tvrtfinále gólem dvacet vte㶣in p㶣ed koncem s pozdějším finalistou z Olomouce. Ostatní regionální man㶜afty skon㶜ily po základní 㶜ásti a neprobojovaly se ze svých skupin. Jenom pro po㶣ádek, ve finále se utkali lo㶡ští obhájci Security Group Košice a Démoni Olomouc. Výsledek 3:0 pro východoslo-
Zimní turnaj ve Veselí startuje první víkend v únoru 㶏tvrtý ro㶜ník zimního turnaje ve fotbale startuje ve Veselí nad Moravou první víkend v únoru. Z tradi㶜ních ú㶜astníků bude chybět lo㶡ský obhájce a ú㶜astník krajského p㶣eboru SK Boršice, které daly p㶣ednost p㶣ípravě s divizními man㶜afty. Kordárna Velká nad Veli㶜kou se pro změnu p㶣ihlásila na turnaj do Kunovic. Z našeho regionu se na veselské umělce p㶣edstaví 㶜ty㶣i man㶜afty. Domácí FC Veselí po podzimu t㶣etí mužstvo I. B t㶣ídy, Spartak Hluk, který je největším favoritem turnaji a v I.A t㶣ídě je na druhém místě tabulky. FC Ostrožská Nová Ves, další tradi㶜ní ú㶜astník I.A. t㶣ídy, a poprvé se p㶣edstaví SK Ostrožská Lhota, která bojuje o záchranu v nejnižší krajské soutěži I.B. t㶣ídě. Na vítěze turnaje 㶜eká putovní pohár a věcná cena. Slavnostní zakon㶜ení a vyhlášení výsledků proběhne v neděli 16.3. Ú㶜astníci zimního turnaje ve Veselí nad Moravou FC Veselí n. Moravou, Spartak Hluk, FK Ostrožská Nová Ves, TJ Nedachlebice, TJ Dolní Něm㶜í, TJ Slavoj Rohatec, S K Ostrožská Lhota, FC Strání. Program prvního kola Sobota 1.2. 12.00 Veselí ‒ Strání, 14. 00 Ostr. Nová Ves - Rohatec Neděle 2.2. 12.00 Hluk ‒ Ostrožská Lhota ‒ 14. 00 Nedachlebice ‒ Doní Něm㶜í
28
www. ostrozsko.cz
venské fotbalisty mluví za vše. Vítěz turnaje bral mimo pohár i slušnou finan㶜ní odměnu sedm tisíc korun. „Koši㶜ané měli mezi sebou 㶜ty㶣i reprezentanty Slovenska v sálovém fotbale a celý turnaj brali hodně zodpovědně. Někte㶣í kluci p㶣ijeli do Hluku jako na dovolenou, víc se bavili na ve㶜erním programu a na samotný turnaj už jim nezbývalo sil, prozradil šéf celého klání Aleš Zlínský, kterému s organizací mamutího turnaje pomáhal jeho otec Antonín a brat㶣i Igor a Martin Dostálovi.
Ve Velké rozhodly penalty O poznání skromnější fotbalový turnaj jako v Hluku se odehrál na sklonku roku ve Velké nad Veli㶜kou. Turnaj byl skromnější jenom co se týká ú㶜asti, která byla ryze z domácích zdrojů. Nasazení a bojovnost jednotlivých man㶜aftů ve Velké bylo s hluckým kláním naprosto srovnatelné. Už z názvu Zimní pouli㶜ák se dá odvodit, že mezi sebou bojovaly výhradně ulice Velké nad Veli㶜kou. „Vůbec první ro㶜ník byl v roce 1981, to se hrálo ještě venku. Odehrálo se několik ro㶜níků a pak se turnaj z různých důvodů nepo㶣ádal. Letos jsme hráli popáté od znovuobnovení turnaje, p㶣ihlásilo se šest mužstev, prozradil jeden z hlavních organizátorů Petr Kohůt mladší. V pátém ro㶜níku se z vítězství radovali borci, kte㶣í si 㶣íkají Benzinol Cosmos Závodí. V dramatickém finále, které skon㶜ilo v normální hrací nerozhodně 2:2, si Cosmos poradil na penalty s Dynamitem Svárov 4:2 a vyhrál pot㶣etí v 㶣adě.
SPORT
Fenka Cally triumfovala na Slovensku Chovatelka bílého švýcarského ovčáka z Ostrožské Nové Vsi sbírá ocenění na mezinárodních výstavách. Osm let oslavila v uplynulém roce v listopadu chovatelská stanice bílých švýcarských ov㶜áků od Kunovského lesa Zde㶡ky Kola㶣íkové z Ostrožské Nové Vsi. Aktuálně vlastní chovatelka dvě fenky. Veteránku Adrianu a Cally, se kterou posbírala v závěru uplynulého roku několik významných ocenění. Mezi největší úspěchy se 㶣adí její podzimní vystoupení na mezinárodní výstavě psů Duo Cacib - Bratislava 2013. Ve t㶣ídě šampiónů získala Cally od Kunovského lesa ocenění Výborná 1, CAC (nejhez㶜í fena v šampionech). CACIB (nejkrásnější fena výstavy) a BOB - vítěz plemene (jde o nejhez㶜í fenu
a psa) po oba dny. „Získali jsme Grand šampiona s perfektními posudky. Je to víc než slovenský šampion, toho můžete získat jen s perfektními psy, kte㶣í byli oceněni jako šampioni. Rozhod㶜ím se líbil hlavně super lehký pohyb, popsala úspěch v Bratislavě Zdenka Kola㶣íková. První víkend v prosinci slavila se svou fenkou další úspěch, tentokrát na výstavě v Nit㶣e. V kategorii Nejkrásnější fena šampionátu skon㶜ila Cally na st㶣íbrném stupínku. „P㶣ihlášených bylo celkem dvacet psů, vyhrála fena z Ruska. Druhý den jsme získali jen výbornou, 㶣íká zbyte㶜ně skromně Zdenka Kola㶣íková. „Jsem ráda, že máme
už druhý titul Grand šampiona, kterého máme z 㶏eska i ze Slovenska. Je to pro nás velký úspěch. V letošním roce se chceme víc zamě㶣it na spor-
Mladí judisté z Veselí zářili v Polsku a Ostravě
V nejmladší věkové kategorii skon㶜il těsně pod nejvyšším stupínkem a získal st㶣íbrnou medaili sedmiletý Michal Vojtek z Ostrož-
ské Nové Vsi. Ve své skupině si bez větších problémů poradil se 㶜ty㶣mi závodníky a neuspěl až v dramatickém finále, ve kterém ho p㶣emohl domácí borec. Zarputilý bojovník, který byl ve své váhové kategorii jediným reprezentantem 㶏eska, si domů odvezl pohár, st㶣íbrnou medaili a malý dárek od po㶣adatelů. Kou㶜 mladého závodníka byl s jeho umístěním pochopitelně spokojený. „Míša podává stabilně krásné výkony. 㶕ekl bych, že je to zatím jeho největší úspěch. Je sportovní talent a judo mu opravdu svěd㶜í, pochválil svého svě㶣ence.
foto: Old㶣ich Vojtek
V mezinárodní konkurenci se neztratili ani další dva 㶜lenové veselského klubu. Druhou a t㶣etí p㶣í㶜ku brali brat㶣i Mare㶜kové. „Na turnaj jsme posílali jenom ty nejlepší, které v klubu máme. Bylo to velké mezinárodní klání a všichni podali moc dobré výkony, zhodnotil trenér Skalka úspěšné závodníky. Dalším skvělým úspěchem se můžou chlubit mladší žákyně Daniela Skalková s Terezou Lagovou. Na mistrovství 㶏eské republiky v Ostravě nenašly p㶣emožitelky a získaly zlaté medaile.
DVOUSTRANU P㶕IPRAVIL STANISLAV DUFKA
Utajené kouzlo veselského juda Jsou úspěšní, hodně úspěšní. Ve svém regionu nemají konkurenci a prosazují se i na mezinárodních závodech. Mají mezi sebou dva mistry republiky, mistra Moravy, parádní úspěchy na turnaji v Polsku. To je vý㶜et jenom za uplynulý kalendá㶣ní rok a možná jsem ještě na něco zapomněl.
glosa
Senza㶜ního výsledku dosáhli na mezinárodních závodech v polském Opole v závěru roku judisté z Veselí nad Moravou. Svě㶣enci trenéra Tomáše Skalky si odvezli 㶜ty㶣i medaile. V kategorii „Mlá㶞ata do 33 kilogramů nenašla p㶣emožitelku Ema Flajzarová. „Byl to její největší úspěch na mezinárodních závodech, suprový výsledek, pochválil svoji svě㶣enkyni trenér Tomáš Skalka.
tovní kynologii a složit nějaké zkoušky. Cally je hodně šikovná a ráda pracuje, vě㶣ím, že se nám to poda㶣í, plánuje chovatelka z Ostrožské Nové Vsi.
Že o nich nic nevíte? Ani se vám nedivím. Pro oby㶜ejného smrtelníka je judo ve Veselí nad Moravou tak trošku utajený oddíl. Témě㶣 nikde se o jejich 㶜innosti nedo㶜tete, sám jsem se o úspěchu judistů z Veselí dozvěděl náhodně od jednoho z tatínků, který vozí svého caparta na tréninky a závody. Pro㶜 se judu ve Veselí v posledních letech tak da㶣í? Kdo stojí za úspěchy? S klidným svědomím můžeme napsat, že duší a tahounem celého oddílu je trenér Tomáš Skalka, který dokáže mladé závodníky vtáhnout do tohoto sportu a správně je namotivovat. Samoz㶣ejmě by to nešlo bez rodi㶜ů, kte㶣í své ratolesti ve sportovní karié㶣e podporují. Na obšírnější reportáž z veselského juda se můžete těšit v některém z dalších 㶜ísel našeho 㶜asopisu.
www. ostrozsko.cz
29
VZPOMÍNKY...
...Ing. Zdeňka Pánka, zootechnika a chovatele
KRÁSNÝ ŽIVOT U KONÍ V roce 1967 vybudoval Státní statek Veselí nad Moravou na loukách za městem dostihovou dráhu, která měla na svou dobu velmi slušné parametry. Mě㶣ila zhruba 1400 metrů a běhaly se na ní rovinové i p㶣ekážkové dostihy a dostihy klusáků. V roce 1974 posílil veselský jezdecký oddíl Zdeněk Pánek, který ve Veselí nad Moravou založil chov anglického plnokrevníka. Myšlenka chovat ve Veselí nad Moravou dostihové koně vznikla krátce po založení Státního statku v roce 1965 a první dostihoví koně se koupili v roce 1967. Byli to plnokrevníci a právě oni položili základ jezdeckého oddílu a dostihové stáje. Prvním trenérem byl Josef Kolátor, šampion amatérských jezdců z roku 1944, ale p㶣edevším vynikající trenér a jedna z výrazných postav historie 㶜eskoslovenského turfu. Zasloužil se o založení několika dostihových
30
www. ostrozsko.cz
stájí. Svůj první dostih absolvoval v roce 1937 ve věku necelých šestnácti let ve Velké Chuchli. Zvítězil ve více než stovce dostihů
jeho odchodu trenérskou štafetu p㶣evzal František Bezůšek a po jeho smrti na 㶜as Ladislav Karásek, který na statku pracoval jako vedoucí hospodá㶣ství. Potom až do zrušení dostihové stáje jezdecký oddíl vedla a trénovala inženýrka Věra Kalandrová.
Venušina dvoj㶜ata
na rovinách a p㶣ekážkách, 㶜ty㶣ikrát startoval ve Velké pardubické. Proslul ovšem p㶣edevším jako trenér a svými úspěchy si v tisku vydobyl titul Král provincií. Spole㶜ně se svojí ženou Hildegardou - druhou ženou s žokejským titulem v rovinových dostizích - vytvo㶣ili úspěšnou dvojici. Po
Já jsem na statku pracoval jako hlavní zootechnik, a protože mám rád koně odmala, snažil jsem se stáj podporovat. Pokud by v té době nebyl v podniku někdo, kdo by koním fandil, moc by to nefungovalo. Ovlivnit jsem to mohl, tak jsem to ovlivnil. Měl jsem na statku na starosti organizaci dostihových dnů a nákupy koní. Nakupovali jsme v Ma㶞arsku, v Napajedlích jsme dražili a také koupili pár koní na dražbě, v Mimoni, což byl Státní statek Zákupy, jsme také koupili několik koní. A potom jsme v roce
VZPOMÍNKY... 1974 založili chov anglického plnokrevníka. Měli jsme hodně klisen a h㶣íbat, a tak naši odchovanci pak hájili naše barvy Státního statku Veselí nad Moravou ‒ naši žokejové oblékali 㶜erný dres s bílým pruhem a bílými nárameníky - na dostizích v 㶏eskoslovensku i v zahrani㶜í. Ze za㶜átku byli koně ustájeni ve veselských Benátkách ve staré stáji. Tam byly ze za㶜átku ustájeny chovné klisny. Pak se p㶣edělala jedna stáj v Tasově, kam se p㶣esunul celý chov ‒ chovné klisny i plemenní h㶣ebci a pro koně tam vznikla pastvina, aby měl náš chov úrove㶡. Takže potom jsme měli dvě st㶣ediska. Ve Veselí dostihy a v Tasově chov. Tam se klisně Venuši narodila dvoj㶜ata a oba h㶣ebe㶜ky jsme dokázali odchovat. Pat㶣ili jsme k dobrým stájím. Mimo plemená㶣ských podniků jsme se pohybovali ve st㶣edu, možná v horní polovině, velkým úspěchem bylo, že se náš ků㶡 Verne, kterého jsme koupili jako ro㶜ka v Napajedlích, kvalifikoval do 㶏eskoslovenského derby. Naši koně se výborně umís㶇ovali a i vítězili v Pardubicích v p㶣ekážkových dostizích v den konání Velké pardubické. Také polokrevní koně se na dostihových drahách uplat㶡ovali slušně. Jezdili jsme závodit na Slovensko do Bratislavy i na závodiště, která už dnes neexistují ‒ do Oder, do Albertovce, do Nového Mesta nad Váhom, do Senice a Holí㶜e, do Tater... Nejúspěšnějším koněm veselské stáje byl v Ma㶞arsku koupený h㶣ebec Czebistosz, který pětadvacetkrát zvítězil a na dotacích získal p㶣es 㶜tvrt milionu korun, což byly v té době obrovské peníze. Byl matadorem veselské stáje a běhal do vysokého věku. Ve vlastním chovu anglického plnokrevníka působil jako plemeník h㶣ebec Detva a Or-
kán, později plemeník Falkensee importovaný z východního Německa, který pat㶣il k nejlepším koním bývalého socialistického tábora. Vlastní odchovanec Kurt (Falkensee-Klára) v roce 1989 pat㶣il mezi t㶣íletými k nejlepším v 㶏eskoslovensku a dokázal se umístit na 㶜tvrtém místě ve Velké pardubické steeple-chase. Z dalších koní vynikala Aronde, Garam II., několikanásobná vítězka steeple-chase Vanena, výborný skokan Pasáž, v Rusku ‒ tehdy v Sovětském svazu ‒ zakoupený h㶣ebec Gimaláj a Granát.
Stále u koní Na úspěších veselské stáje se kromě již jmenovaných manželů trenérů Josefa a Hildy
Kolátorových, Františka Bezúška, Ladislava Karáska, Věry Kalandrové podíleli také závodníci, pánové Blábolil, Zlatník, Korvas, Rež㶡ák, který za㶜ínal u koní ve Veselí a věnoval se jim dále v plemená㶣ském závodě Šamorín, pan Juránek, který u nás za㶜ínal jako jezdec a působil pak v B㶣eclavi, Karel He㶜, který ve Veselí jezdil, ale i další lidé od koní, t㶣eba pan Karel Všetula, který vozil lidi z vlakového nádraží ko㶜árem na závodiště a další. Veselské dostihy jsme po㶣ádali jednou do roka, jednou dokonce i dvakrát. Byl to pro město i široké okolí velký svátek. Chodilo hodně lidí, odhady se pohybují kolem t㶣í až 㶜ty㶣 tisíc a všechno to dění kolem koní mělo solidní spole㶜enskou úrove㶡. Co je na koních nejkrásnější? Musí to 㶜lověka bavit. My, kte㶣í máme koně rádi, nepovažujeme ten 㶜as s nimi za zbyte㶜ně strávený. Těžko to vyjád㶣it. Já mám koně rád. Je to velice inteligentní tvor, když si s ním vytvo㶣íte vztah, tak vás to velice obohatí. Do Veselí jsem k nim p㶣išel v roce 1974 a odešel jsem v roce 1980 do Slušovic dělat vedoucího chovu koní. Potom jsem trénoval v Dolním Něm㶜í, kde jsme dosáhli také velice slušných výsledků, dokonce jsme měli Koně roku. Dlouhá léta jsem působil jako dostihový rozhod㶜í na věži rozhod㶜ích, p㶣ed pár lety jsem štafetu p㶣edal mladším, aby se to tam prost㶣ídalo. Letos mi bude sedmdesát, ale u koní zůstávám po㶣ád. Dcera si po㶣ídila parkurového koně a tak se zase motám kolem parkurových koní. p㶣ipravil Vladimír Sal㶜ák
www. ostrozsko.cz
31
MÍSTE㶏KA
„Radošovský horní správce Pavel Zubatý s manželkou
RADOŠOV - SEN O NOVÉM STATKU Než ho válka srovnala se zemí, stával na vrcholu Radošova rozlehlý klasicistní statek. Dnes na jeho ruinách parkuje jen zelená oprýskaná maringotka, v níž parta nadšenců spřádá sny o vzkříšení zašlé slávy dvora. P㶕IPRAVIL: MILOŠ KOZUMPLÍK Na plácku ze všech stran chráněném k㶣ovisky praská ohe㶡. Je pár minut p㶣ed polednem a ze všech světových stran k němu p㶣icházejí skupinky poutníků, aby se první den v roce sousedsky pozdravili. Lidé z Veselí, Blatnice, Hroznové Lhoty a Kozojídek. T㶣esou si pravicemi, z placatek, jež loví z kapes a batohů, koštují pálenky, spole㶜ně zpívají hymnu. Roman Schäck a Pavel Zubatý, majitelé pozemků na Radošově, tradi㶜nímu setkání s potěšením p㶣ihlížejí. Nenucenost p㶣íchozích
32
www. ostrozsko.cz
je jim blízká. „Je to nádherné místo, kde se snoubí romantika, historie i volná p㶣íroda, pochvaluje si Roman Schäck, jeden ze zakladatelů Ob㶜anského sdružení pro obnovu Radošovského dvora. „Kdyby se nám poda㶣ilo odhalit základy někdejšího statku, postupem 㶜asu bychom ho postavili znovu. Chceme tu vybudovat ekofarmu s ubytováním. Odehrávaly by se tu zabija㶜ky, fašanky, pálení slivovice a další akce s odkazem na tradi㶜ní životní styl zdejší lidí, nazna㶜uje Pavel Zubatý velkolepé plány sdružení.
Zatímco kolem maringotky pobíhá paní Zubatá a všem p㶣icházejícím nezištně nabízí sva㶣ené víno, kávu a další pohoštění, oba muži p㶣iznávají, že s původními romantickými ambicemi narazili. Radošov je biocentrem, jehož pravidla neumož㶡ují nap㶣íklad chov ovcí a koz. Problémy p㶣ináší i nemožnost pozemek oplotit. Vedle administrativních p㶣ekážek 㶜elí sdružení i lidské sprostotě. P㶣estože pozemky na Radošově vyklu㶜ili a svépomocí vy㶜istili od navezených odpadků, neustále se potýkají s
MÍSTE㶏KA
㶜ernými skládkami. „My tu nevyhodíme ani papírek, ale vždycky se najde někdo, kdo sem bůhví kdy p㶣ijede autem a vysype vozík odpadu, stěžuje si Pavel Zubatý. 㶏asté jsou podle něj i krádeže mladých stromků, kterými lidé z radošovského sdružení své pozemky osazují. Jeden ze snů si Roman Schäck a Pavel Zubatý už brzy odškrtnou jako splněný. Od jara bude turisty na Radošov lákat nová, patnáct metrů vysoká rozhledna. Nebude stát na pozemku sdružení, nebude mu ani pat㶣it. P㶣esto mají oba muži radost. „Turistický ruch my samoz㶣ejmě podporujeme. Je to jeden z důležitých kroků k p㶣irozenému
Nad Radošovem se s lednovou neústupností smráká. Většina novoro㶜ních návštěvníků už vrcholek opustila. Paní Zubatá sklízí kastroly a hrne㶜ky od sva㶣áku, zamyká maringotku. Na nenáro㶜ný sestup do svých domovů se rozvážně vydávají i ti, kte㶣í vypili kalíšek novoro㶜ní slivovice navíc. Novodobí správci Radošova se na ně nezlobí. Vědí, že až na jejich kopci bude zase stát pyšný statek, budou právě s těmito opozdilci vzpomínat, jak v zelené maringotce snili bláznivě odvážný sen.
RADOŠOV
s nadmo㶣skou výškou 246 metrů je plochým vrcholem na rozhraní katastrů Veselí nad Moravou, Blatnice, Hroznové Lhoty a Tasova. Původní ov㶜ín, který na kopci stával, byl v 18. století p㶣estavěn na statek. P㶣i p㶣echodu vále㶜né fronty v roce 1945 z něj po dva týdny trvajících bojích zbyly jen ruiny. Majitelé si zachránili holé životy no㶜ním útěkem p㶣es Svatý Antonínek do Ostrožské Lhoty. 㶏lenové Ob㶜anského sdružení pro obnovu Radošovského dvora během svého zhruba desetiletého úsilí odkryli 㶜ást základů původního statku a za pomoci pumpovacího za㶣ízení pracují i na obnově p㶣ibližně t㶣i sta let staré studny. Od jara 2014 bude na Radošově stát patnáctimetrová rozhledna.
ČÍŠE NA KOPCI Už na konci b㶣ezna letošního roku by na vrcholu Radošova měla stát nová rozhledna. V rámci chystané nau㶜né stezky ji vystaví město Veselí nad Moravou, které na projekt získalo dotaci. Stavba z pera architekta Ji㶣ího Il㶜íka, který na návrhu spolupracoval s architektkou Reginou Kubrickou, bude zhotovena ze d㶣eva, schodiště z oceli. Na horní vyhlídkovou plošinu ve výšce patnácti metrů se vejde patnáct lidí. Rozhledna bude stát mezi vinohrady a tak ji architekt uzpůsobil, aby svým tvarem p㶣ipomínala pohárek nebo 㶜íši na víno. Rozhledna a p㶣íslušné stezky vyjdou město zhruba na t㶣i milony korun v㶜etně dotací.
vizualizace: archiv MěÚ Veselí nad Moravou
foto: web Ob㶜anského sdružení pro obnovu Radošovského dvora
oživení Radošova, vítá stavbu rozhledny Roman Schäck. (O rozhledně 㶜těte více v ráme㶜ku 㶏íše na kopci - pozn. red.)
www.leader.ostroszko.cz
33
OSOBNOST
ZDENĚK HUDEČEK: BÁSNĚ ŠTĚTCEM MALOVANÉ Šestasedmdesátiletý malíř oslavuje rodný kraj Napětí mezi p㶣ítomností a minulostí, zá㶣ivá barevnost krojů i podmanivá atmosféra folklorních setkání - slovácké motivy v sou㶜asné tvorbě malí㶣e ZDE㶓KA HUDE㶏KA jednozna㶜ně p㶣evažují. Právě v rodném kraji spat㶣uje zcestovalý výtvarník hodnoty nejcennější. TEXT A FOTO: JI㶕Í JILÍK Nejednou jsem vstupoval do rodinného domu Zde㶡ka Hude㶜ka v Rybá㶣ích v Uherském Ostrohu, který je jedine㶜nou obrazovou galerií, a 㶜asto nahlížel malí㶣i p㶣es rameno p㶣i práci v jeho ateliéru v nejho㶣ejším pat㶣e domu. Již ve chvíli, kdy vystupuje návštěvník po schodech do patra, prochází prostorem snových krajin a vizuálních lyrických básní, jež nám zobrazují svět jako místo, z jehož barevných podob vyza㶣uje mocná síla krásy a poezie. Hude㶜kovo výtvarné vnímání reality již p㶣ed lety právě na stránkách Malovaného kraje vyjád㶣il umělecký historik Vlastimil Jelínek: „Obrazové dílo Zde㶡ka Hude㶜ka je jako pozvání do kouzelného prost㶣edí, kde kon㶜í každodenní starosti, shon, kde se obejdeme bez technických vymožeností moderní doby a p㶣ece můžeme žít plně v uvědomění si vlastního života. Je to svět naplněný nevšed-
ní básnivostí a 㶜istotou myšlení. Jeho slova platí o této nejvýraznější osobnosti výtvarné malí㶣ské tvorby inspirované folklorem podnes. V centru Hude㶜kovy pozornosti je 㶜lověk a kroj. Právě v kroji jako by nalezl esenci krásy vytvo㶣enou rukama i srdcem 㶜lověka. A to se odráží i v námětech jeho obrazů - jde p㶣edevším o výjevy sváte㶜ních chvil - o hodech, kdy se lidé na Slovácku oblékají do kroje, poutající harmonií barev i symbolikou, jež je výpovědí o nositeli kroje. Na jeho obrazech p㶣ed námi defilují šohaji a děv㶜ice na pozadí krajin, tane㶜níci, svatební 㶜i stárkovské páry i monumentální celky, nap㶣. Hody v Uherském
je základním motivem jeho folklorních obrazů. Umělec vychází z konkrétní reality, ale vkládá do ní své barevné vize, svůj pohled duchovního spojení s minulostí,
Ostrohu anebo Jízda králů v Kyjově, kdy celý prostor plátna rozzá㶣í barevná imprese. Významným námětem v Hude㶜kově tvorbě jsou muzikanti ‒ jak bychom nepoznali hudce a zpěváky hor㶡ácké, ku p㶣íkladu primáše Martina Hrbá㶜e, zpěváky Martina Zálešáka a Dušana Holého a další. Nechybí náměty krajiná㶣ské, slovácké obce na pozadí panoramatu Pálavy, sv. Antonínka, kompozice vinných sklepů v Blatnici, ve Vl㶜nově, v Petrově, na Vrbici. K podstatě folklorních námětů v tvorbě Zde㶡ka Hude㶜ka se vyslovuje historik umění Karel Bogar: „Napětí mezi tím, co je a bylo,
která se zde v krojích, prvcích architektury nebo v duchovním zaujetí lidu shromážděného na pouti u sv. Antonínka nad㶜asově propojuje. A toto setkání historie a sou㶜asnosti ozvláštněné barvou, atmosférou, moderním cítěním je š㶇ávou jeho folklorních motivů. Folklorní náměty v tvorbě Zde㶡ka Hude㶜ka dnes p㶣evažují nad vším ostatním. A rozši㶣uje se i prostor, kam se za svými náměty vydává ‒ prvním obrazem této skupiny byly ostrožské hody v roce 2007 a po několika letech malování na Dol㶡ácku a Hor㶡ácku,
34
www. ostrozsko.cz
zejména doma na Ostrožsku, má již své ctitele i na hanáckém Slovácku a Podluží a v poslední době stále více na Valašsku ‒ zejména na valašském Olympu výtvarného umění, na Soláni, je pravidelně vítán a několikrát zde již vystavoval. P㶣íklon Zde㶡ka Hude㶜ka k folklorním námětům je vyústěním jeho životní pouti.
Procestoval mnoho zemí, po celá desetiletí nalézal inspiraci svých obrazů v tajemstvích živé i neživé p㶣írody, v exotických krajinách, gotických katedrálách, na vodních hladinách, ve ztvárnění hudby, v krásách ženského těla... To nejcennější však nakonec našel doma, kam pat㶣í svými ko㶣eny. Proto je na místě zmínka i o nich. 㶏asto vzpomíná svého otce Jana Hude㶜ka (1909), rodáka
z Hrubé Vrbky, bez něhož by se, jak sám 㶣íká, malí㶣em nestal. Už v dětství bylo patrné výtvarné souznění syna s otcem, který provozoval malí㶣skou, písmomalí㶣skou a lakýrnickou živnost. Ve volném 㶜ase, bez zvláštního výtvarného nadání se věnoval malování a syn Zdeněk se 㶜asto a rád p㶣idával. Témě㶣 každým rokem o prázdninách jezdívali na kolech do Hrubé Vrbky, kde pomáhali o žních prarodi㶜ům a po práci a ve chvílích odpo㶜inku se dávali do malování. Roli v Hude㶜kově tvůr㶜ím zrání sehrál nejen otcův vzor a zděděný talent, ale také otcova vůle a snaha umožnit synovi umělecká studia ‒ nebo㶇 uživit osm dětí a jedno vyslat na výtvarnou školu, k tomu bylo za daných podmínek zapot㶣ebí velkého porozumění a lásky. Zdeněk vystudoval hradiš㶇skou uměleckoprůmyslovou školu a průmyslovým výtvarnictvím se pak celý život živil; naposledy léta pracoval jako vedoucí
Zdeněk Hude㶜ek
*1938
1954-1957 absolvoval UMPRUM, obor užitá a dekorativní malba 1989 se stal 㶜lenem Svazu 㶜eských výtvarných umělců 1992 vstoupil do Unie výtvarných umělců 1968 vystavoval na Salonu 68 v Domě umění ve Zlíně - dosud p㶣ipravil zhruba 㶜ty㶣i desítky autorských výstav, desítek dalších kolektivních se zú㶜astnil Vystavoval: Salon 2000 v Průmyslovém paláci v Praze, Výtvarné centrum Chagall v Ostravě, Galerie Stará radnice ve Vsetíně, Galerie Peron v Praze a v mnoha dalších galeriích p㶣edevším na Moravě
oddělení výtvarného návrhá㶣ství a designu ve Fat㶣e Napajedla. Dnes šestasedmdesátiletý umělec, 㶜len Unie výtvarných umělců, je plný životní aktivity. V jeho ateliéru vznikají nové a nové obrazy, které jsou oslavou Slovácka, krajiny domova, k níž našel na své tvůr㶜í pouti cestu.
www. ostrozsko.cz
35
z babiččiny plotny
SLOVÁCKO V HRNCI ANEB KUCHAŘSKÁ NOSTALGIE Dnes už je v mnoha domácnostech nahradily specializované gastronomické 㶜asopisy, výpravné knižní kucha㶣ky nebo televizní po㶣ady o va㶣ení - o to větší cenu rukou psané kucha㶣ské deníky našich babi㶜ek a prababi㶜ek mají. Mastná oka, skvrny od vína 㶜i dokonce oho㶣elé okraje zažloutlých listů dělají z těchto sešitů originální a neopakovatelné dílo. S odstupem let nesvěd㶜í jen o kucha㶣ském stylu někdejších hospodyněk, lze z nich vy㶜íst nap㶣íklad životní standard rodiny. Ale p㶣edevším - skrývají v sobě p㶣íběh svých autorek, jejich starosti i radosti, slabůstky i silné stránky.
Máte doma takový kuchařský poklad? 㶇te jej a snímek Pokud ano, vy fo REDAKCE. nám POŠLETE DO několio㶡 sp ale Nebo kopie i opis e žt ilo p㶣 ka stránek. A rodině ší va ve é receptů, kter í. Neza㶜n di tra za považujete t také několik pome㶡te p㶣ipsa ce, jejíž zásluvět o hospody㶡 nikla. Vaše p㶣íhou kucha㶣ka vz e. Spole㶜ně spěvky zve㶣ejním tentick ý obraz tak vy tvo㶣íme au vácku d㶣íve toho, jak se na Slo se v našich kuva㶣ilo a jedlo, co alo, co naopak chyních zachov . Nepochybně zásadně změnilo nat. nám bude chut
36
www. ostrozsko.cz
ZIMNÍ VAŘENÍ - LEVNÉ ALE VYDATNÉ Recepty podle kucha㶣ského deníku Olgy Nárožníkové z Veselí nad Moravou a její dcery Ji㶣iny.
■ CIBULOVÁ POLÉVKA kosti na vývar cibule va㶣ené brambory slanina lžíce bílého vína sůl pep㶣 sušená petrželová na㶇
Cibuli nakrájíme na kole㶜ka a va㶣íme ve vývaru dokud se nerozpadá. Polévku zahustíme prolisovanými va㶣enými bramborami a dochutíme vínem, solí a pep㶣em. Na pánvi uškva㶣íme slaninu a rozdělíme ji do polévkových talí㶣ů, které ihned zalejeme horkým vývarem. Polévku poprášíme drcenou petrželovou natí a podáváme.
■ ŽIDOVSKÝ SALÁT vlašské o㶣echy spa㶣ené mandle jablka 㶜ervené víno mletá sko㶣ice
Stejné množství o㶣echů, mandlí a jablek posypeme sko㶣icí, zalijeme 㶜erveným vínem a promícháme. Necháme pár minut odstát a konzumujeme.
■ DRBÁKY 1/2 kg uva㶣ených brambor 1/2 kg syrových strouhaných brambor kysané zelí škvarky cibule hladká mouka sůl
Uva㶣ené brambory důkladně promícháme se syrovými a ze vzniklé hmoty vytvo㶣íme knedlí㶜ky. Obalíme je v hladké mouce a zhruba 15 - 20 minut va㶣íme v osolené vodě. Hotové knedlíky posypeme kysaným zelím a teplými škvarky, vše na závěr ozdobíme do karamelova osmaženou cibulkou.
■ KOLÁ㶏KY Z TVRDÉHO CHLEBA 10 lžic nastrouhaného tvrdého chleba hladká mouka dle pot㶣eby (závisí na kvalitě chleba) 2 lžíce cukru 1 až 2 vejce citronová š㶇áva rum
Chléb, mouku, cukr, vejce, citronovou š㶇ávu a rum zpracujeme v těsto. Z něj vytvo㶣íme kope㶜ky, které ukládáme na vymazaný plech. Ozdobíme je marmeládou a ovocem a v mírně vyh㶣áté troubě pe㶜emeasi 25 minut.
www.leader.ostrozsko.cz
Místní akční skupina Horňácko a Ostrožsko otevřela poslední výzvu na podporu projektů z programu Leader 2007-2013, pouze pro zemědělce!
Fiche 6 Podpora zemědělských podnikatelů - Podporované aktivity Po㶣ízení prodejní technologie produktů zemědělské prvovýroby bez zpracování (automaty na výdej mléka, masa apod.) Po㶣ízení stabilní i mobilní zemědělské techniky, strojní za㶣ízení a vybavení Max. výše dotace 40 ‒ 60% Na setkání s Vámi se těší Jana Bujáková Ing. Bronislava Hájková MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko UPOZOR㶓UJEME VŠECHNY ŽADATELE A P㶕ÍJEMCE DOTACÍ Z PROGRAMU LEADER A ZÁKAZNÍKY INTERNETU OSTROŽSKO NA ZMĚNU MÍSTA PROVOZOVNY. ADRESA NOVÉ PROVOZOVNY: MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko Kulturní dům, 1. NP Náměstí Míru 667 698 01 Veselí nad Moravou
Vážení,
Mikroregion Ostrožsko - Veselsko Kulturní dům, p㶣ízemí Náměstí Míru 667 698 01 Veselí nad Moravou
P㶣edběžně od 19. prosince 2013 do 24. ledna 2014 bude probíhat p㶣íjem projektových žádostí Kulturní dům
o dotaci v rámci 11. výzvy realizace místní rozvojové strategie MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko. Více informací k dota㶜ním opat㶣ením a p㶣ípravě projektových žádostí získáte na našich webových stránkách www.leader.ostrozsko.cz. Pro všechny potenciální žadatele poskytujeme bezplatné poradenství a konzultace. Můžete nás kontaktovat na telefonním 㶜ísle 518 323 765 nebo 724 503 950 na e-mailové adrese:
[email protected],
[email protected].
P㶣edstavení dalších úspěšně dokon㶜ených projektu p㶣es PRV 㶏R 2007-2013, osa IV.1.2. Realizace místní rozvojové strategie MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko.
Monteco s.r.o. , Uherské Hradiště: Výstavba umýváren u Novoveských jezer Projekt byl zamě㶣en na výstavbu nového objektu v těsné blízkosti nově budované restaurace a nově budovaného kempu v Ostrožské Nové Vsi a ve velmi známé a navštěvované rekrea㶜ní lokalitě Ostrožských jezer. Záměrem projektu bylo vybudovat sociální zázemí, umývárny s malou koupelnou pro turisty, cyklisty, rybá㶣e nebo místní chata㶣e. Provozovatelem p㶣ilehlého kempu, sportovního areálu, restaurace a umývárny je spole㶜nost Monteco s.r.o. Umývárny jsou vybudovány na vlastním pozemku žadatele a budou mít návaznost na sportovní areál vybudovaný u kempu. Kolem objektu bude po dokon㶜ení stavebních prací vysázena zele㶡, tráva, ke㶣e, ovocné stromy. Vybavení umývárny, turistické koupelny bude hrazeno z vlastních finan㶜ních prost㶣edků žadatele v rámci II. etapy CELKOVÉ VÝDAJE: 2 614 088,-K㶜, dotace 635 782,- K㶜, vlastní zdroje 1 978 306,- K㶜.
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa Investuje do venkovských oblastí.
37
Páleničář POVÍDKA
Vladimír Pavel Sal㶜ák
38
O strý㶜kovi Sukupovém všecí ludé věděli, že sa velice dob㶣e vyznajú v pálení㶜á㶣ském 㶣emesle. Jak nekdo pot㶣eboval trochu nejakéj go㶣alky, tož záchranu dycky našel u strý㶜ka. Do pálenice zajeli každým rokem enom tak na leda, jak sa povidá, aby měli důkaz, že pálili v pálenici. Nikdy teho moc nenapálili, ale o to p㶣eca šlo. Šlo o to nepichat h㶣íšné peníze do téj „pagáže radnicovéj ! Oni si mysleli, že peníze z pálení idú na radnicu. Ale po㶞me na samý za㶜átek téjto histórie. Aby temu zabránili, rozhodli sa, že iná㶜 nemože byt, než si po㶣ídit do baráku fajnový aparát. Zašli si teda p㶣ed pár rokama za kamarádem Ignácem Rybi㶜kú, co sa vyu㶜il u Hubrů v Sudomírkách mědikovcem. Jak na potvoru nebyl doma. „Tatí㶜ek jeli na Vi㶇ák chytat ryby, oznámila jím dcéra Kate㶣inka. „Tož ti, Ka㶜enko, pěkně děkuju, jedu sa tam za ním podívat. Dybych ho tam náhodú nenašel, tož mu vy㶣i㶞, a㶇 sa u m㶡a nekdy brzo zastaví. Že mám pro něho dobrý kšeft! Sedli na kolo a odjeli kolem Moravy na Vi㶇ák. Rybi㶜ku našli snadno mezi ke㶣ama. Seděl tam ve vatovaném kabátě na takovéj rozkládací stoli㶜ce, v hubě cigáršpic se špa㶜kem partyzánky a hleděl na brko, keré sa ani nehlo. „Dívám sa, že spěš berú roha jak hlísty, ohlásili sa na Vi㶇áku strý㶜ek Sukupúv. „Vitaj, Nácku, pokra㶜ovali v 㶣e㶜nování, „už s neco aj chytil, nebo u㶜íš enom plavat hlísty? rýpli do Rybi㶜ky strý㶜ek. „Esli chceš podsírat, tož sa zeber a je㶞, a㶇 neosereš váhy! odsekli mu Rybi㶜ka, ani sa na㶡ho nepodívali. „No, no, sná㶞 sem teho tolik ne㶣ekl, hned sa omlúvali strý㶜ek. „Dy㶇 idu za tebú, protože po tobě neco budu chtět. Byl bych blbý, kdybych chtěl do tebe rýpat, udob㶣ovali Rybi㶜ku strý㶜ek. Sedli si vedlé něho a hodnú chvílu hleděli na brko, keré nejevilo najmenší snahu sa pohnút. „Nechcu ti do teho mlúvit, ale sú tady eště nejaké ryby? ptali sa strý㶜ek. „Minulý týde㶡 sem tu chytil šedesátku kapra, chválili sa Rybi㶜ka. „Tož, to mosel byt po㶣ádný macek! Poslúchaj, co ti v㶜il povím! Byl sem v nedělu po hrubéj na jedno v Nebí㶜ku. Janek Petruchúv si tam dobíral Karla B㶣e㶜kového, že prý sa mosí odezdávat z vě㶜ího kapra, jak má p㶣es půl metra, krupón. Karel mu 㶣ekl, že on byl blbý, už když šel na vojnu a tam že sa ten jeho stav eště vylepšil, a bylo po 㶣e㶜i. Chvílu tak eště seděli a strý㶜ek spustili: „Poslúchaj, Nácku, mám tam kus měděného plechu a je tam aj nejaká měděná trubka. Pot㶣eboval bych, kdyby s sa na to došel podívat a udělal ně z teho prístroj, jak 㶣íkajú na kopanicách. Co ty na to? „Tož, co bych na to? A kolikátka plech to je? ptali sa po chvíli Rybi㶜ka. „Nevím, ale ur㶜itě to bude dobré. Viděl sem to vedlé u Holúbka. A tos mu bez teho dělal ty.
www. ostrozsko.cz
„Zitra budeš dopoled㶡a doma? „No, hned ráno jedu na kop㶣ivy, ale do osmi su ur㶜itě doma, povidajú strý㶜ek. „O devíti su u vás, a protože zitra je sobota, tož piju 㶜ervené. To enom abys věděl, co ně máš nalét! V sobotu, v nedělu a ve státem uznaných svátkoch piju enom 㶜ervené, ukon㶜ili túto debatu nemrk㶡a ani okem Rybi㶜ka. Na druhý de㶡, p㶣ed devátú hodinú vjeli aj s kolem do dvora k Sukupom Rybi㶜ka a hned ve vrátoch jich uvítali teti㶜ka. „Co zas budete vymýšlat? Tato, opovaž sa! Jak ano, tož ideš z baráku! vyhrožovali. „Zalez a nestaraj sa! vrátili strý㶜ek teti㶜ce stejnú 㶣e㶜ú. „Po㶞, Nácku, se mnú, a védli Rybi㶜ku do prádelky, kde stála kotlina s měděným kotlem, co sa v něm va㶣ívaly erteple a 㶣epa pro prasata. „Kotel je eště jaký taký a kde máš ten plech? ptali sa Rybi㶜ka. „Pod návratím za fukarem. Po㶞 sa podívat. Plech vyhovoval, vyhovovaly aj měděné trubky na hada. „Náco, ale na odparku ně mosíš něco splašit. Tú nemám. Kdysi ně ju slíbil Bohuš Vávrú, ale ten má místo mozku enom ryby a nakonec z teho jaksi zešlo. „No, podívám sa a neco sa tam t㶣eba najde, utěšoval Rybi㶜ka strý㶜ka. Šecko proběhlo, jak má byt. Plech vyhovoval, trubky na hada, kerého Rybi㶜ka zato㶜il do hrnca, kerému sa 㶣íká pa㶣ák, také. Našla sa aj trubka na odparku. Strý㶜ek sa s Rybi㶜kú jak sa pat㶣í vyrovnali a hned na to sa sám menovali vrchním vedúcím výzkumné laborato㶣e a pálili, co jím došlo pod ruku. P㶣edtým si aj naštudovali jakúsi knižku o tem pálení, co sa z ní u㶜ili študenti na školách. Neco aj p㶣eskakovali, lebo tam byly jakési chemické vzore㶜ky, kerým stejně nerozuměli a na nic by jím stejně nebyly. Pálili né enom jalovcovú go㶣alku, vínovicu z kvasnic, ale aj pomletú kúru z pomoran㶜ú. To sná㶞 by nic nebylo, ale víte, že pálili aj urologický 㶜aj? Tož, 㶜aj to akorát nebyl. To sem špatně pověděl. Oni si enom nakúpili pár paklíkú teho 㶜aju, zacukrovali ho, dali tam za dvě ka㶜ky kvasnic, nechali to zkvasit a potom to prohnali trubkama, jak p㶣eodborně 㶣íkávali temu nejdůležitějšímu páleni㶜á㶣skému procesu. 㶏eho si ale doopravdy velice považovali, bylo vypálení je㶣abinovéj go㶣alky. Vedlé fotbalového h㶣iště bylo vysaděných pár stromkú je㶣ábú. Strý㶜ek si zistili, že sú to je㶣abiny jedlé. Na podzim byly obsypané velikýma st㶣apcama 㶜ervených guli㶜ek. Rústly ale vysoko. Šli si teda poš㶜at od p㶣edsedy národního výboru, co býval hned vedlé nich, dvoják žeb㶣ík. „Co budeš dělat, Miláne? ptal sa ho p㶣edseda. „Ale, moja má ráda k srn㶜ímu lebo k bažantovi je㶣abinovú zava㶣eninu a tož jí idu ke h㶣išti pár st㶣apcú utrhnút, tož a㶇 si to pozava㶣uje, cigánili strý㶜ek. „A je to dobré? ptal sa p㶣edseda. „V㶜il eště né, ale bude. Su si tým istý, sám na to dohlédnu, tajemně odpověděli strý㶜ek. Šecko to bylo ale na ruby. Teti㶜ka Sukupova jednak nemohli zajíca, bažanta, jele㶡a, ba ani srnca cítit, natož tak, aby ho dali, nedaj
Bože, eště do huby a jednak o zava㶣ování je㶣abin neměli najmenší páru! Strý㶜ek jím dycky 㶣íkali: „Šecí 㶜eští králi žrali enom jele㶡ú, srncú, bažantú, divo㶜ákú, ale našéj mamě by sa to nedostalo p㶣es tú vo㶡avú 㶞úrku ven! Po㶞me ale k tým je㶣abinám. Strý㶜ek jich natrhali vrchovaté dva kýble. Na masovém strojku na drobu㶜ko je㶣abiny pomleli, zacukrovali, dali kvasnice a v ten pravý 㶜as to šecko na prístroji vykrútili. Go㶣alka byla… no, co vám budu povidat! Fajnová byla, že sa dala pit aj v nedělu. Esli to bylo tým dozorem národního výboru nebo ne㶜ím inšín, nemožu povědět. Povědět ale možu, a to velice zodpovědně, že byla opravdu jak má byt. Strý㶜ek Sukupúv byli holt machr p㶣es pálení. Kerýsi rok sa urodilo moc trnek. Stromy durancií a aj karlátek sa mosely podpírat, aby sa nepolámaly haluze. A strý㶜ek, už zkušený páleni㶜á㶣, sbírali a t㶣epali o sto šest. Šecky be㶜e co měli doma, sa velice brzo naplnily. Měli jich jak vojákú poskládaných na mlatevni. Mělo to ale jednu nevýhodu. Z velikých be㶜ek to moseli p㶣ekládat do malých tre㶜áfkú. Do prádelky, kde sa ten geniální proces odehrával, sa to moselo v tych tre㶜áfkoch nosit. Jednak to bylo dos㶇 daleko a moseli byt na to dycky dvá. Strý㶜kovi túto velice záslužnú prácu pomáhal dělat každý de㶡 jejich Martin. Z mlatevně do prádelky to bylo p㶣es humno pěkných pár krokú a tre㶜áfek sa, možete si myslet, brzo pronese. Už to měli tak vypo㶜ítané, že to na jedno odpo㶜inutí donésli. Strý㶜ek chtěli jednú hned ráno pálit a tož bylo pot㶣eba donést kvas. To šecko sa moselo ale dělat za tmy, protože jak sem už povidal, p㶣edseda býval hned vedle. „Tati, já dnes ve㶜ér ale nemožu. Máme výborovú schúzu. Do kdy budete hore? povidal nave㶜ér Martin. „Aspo㶡 do jedenásti, povidajú strý㶜ek. „Do téj doby dojdu a donesem to! ubezpe㶜oval Martin. Na hodinách odtlúklo jedenást, dvanást, jedna a…Martin nikde. Strý㶜ek sa uložili ke spánku a Martinovi nemohli dojít na méno. Když už pomáli usínali, a to už bylo dob㶣e kolem t㶣etí ráno, uslyšeli v prádelce, kerá byla hned vedlé kumbálku kde spávali, veliký štabarc. Nic inšího jím nenapadlo, než že už si pro nich idú ty v tych kožených kabátoch, protože pálení slivovice a go㶣alky „na㶜érno velice významně ohrožovalo socializmus. Strý㶜ek s velikýma obavama a s p㶣edstavú, jak derú nekde v háreště pé㶣í, nebo lepijú kabelky na múku, hodili na sebe mantl, co měli na poklud, a nasísli do prádelky. Martin, jak jich uviděl, tož hned spustil: „Tatí㶜ku, nezlobte sa, ale my zme měli velice dlúhú a velice dúležitú schůzu a tož ně to nevyšlo. Ale nebojte sa, šecko už je v richtiku. Ráno možete pálit. My sme donésli hned dva tre㶜áfky. A tehoto sa nebojte, ukazoval na svojého pomocníka, „to je Petr Světlíkův z Novéj Lhoty a jejich dědá㶜ek pálijú na Vápenkách také na 㶜érno. Strý㶜ek enom nemohli poznat, esli tá smutná postava, co sa opírala o futra, byla ovíněná nebo ogo㶣alkovaná. Ten rok napálili pod „súsedským dohledem p㶣edsedy národního výboru p㶣es sto padesát litrú slivovice.
J ž U Joža Uprka k (*1891 K Kněždub ěžd b +1940 1940 Hroznová H á Lhota) Lh ) Zimní slavnostní kroj (1920) olej na plátně, soukromá sbírka
SLOVÁCKO V RÁMU
Josef Pšurný (*1918 Uherský Ostroh +2003 Uherský Ostroh) Podzimní pole na Ostrožsku (1995) olej na kartonu, pozůstalost autora
P㶕IPRAVIL: PAVEL HAVLÍK
PARTA KRAJE
Mužský sbor z Ostrožské Lhoty
auřin K a = n é, St aň enorov ý a p ev é k t hlas ky krát v hlasi t ava s o aj p
bí: Ja vše ra D m t ečk omi hr uzik a, glo n ik át na ant sát o V íd eňá vše kt r, P ck e r ý k a o c h o v el c hc I d e n ale ící dr u j sm od t na z ch e i é d kou za ob y šk y to c vd o doj posl ěčn e í íždí dn í, zK yj ov a
Ch y
Joža Žajdlík Zahradský ěk V an veda t st at ný vedúcí n F ra éj dělál , včíl lůš a M v u r el druhého hlasu r v o Pa -p dat el V áclav Hájek ve sb řů la k o a z h lu spo Zden ek K ká úcí řivák koordinát or h r ád Pet r Rad ru o sb h armon iká u za och č á P r et ř organizačn í P f o lk n ek em lo n í rn í ající i programový benjam n p a d k ro še í b n n lé ec, m h ybná sí a t an eč ý la sboru s n ičím a u, ochot n B k o ň h u u b la n r i e D v om in ik a dáli Bů zpívat v námořn ík h kdy koli - chlap o okt ávu i jeho širokých z h pomoci o re ájmů budoucno st i po st av y , hlasu aj rodin y
