Obsah
Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Nejprve vysvětlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Něco o rodině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Babička a rodina tiskaře a vydavatele ve Vimperku. Dědeček Sokol. Na pohřbu T. G. Masaryka a E. Beneše. Zážitky z první republiky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Já do školy nechci. Schenkenberg. Rodina malíře Lieslera. „Na handlu“ a na Třístoličníku. Velikonoce 1938 na Šumavě. „Redaktorem“ třídního časopisu. Pod německou nadvládou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 První léta. Skautský tábor. Zatýkání a vraždění vlasteneckých Čechů, ztráty české mineralogie. Válečné zimy a zásobování. Unitářství. V pásmu smrti. Oddíly ZZ a akce Zákopy. Zavraždění spolužáci. Od sekáče cukrové třtiny až na ředitele největší kalifornské pojišťovny. Konec války a osvobození. Život po válce. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Brigáda v jáchymovských dolech. Školní zemědělská brigáda. Brigáda ve Švýcarsku. V Mineralogickém ústavu Univerzity Karlovy. Život po únoru 1948 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Nečernobílá rozhodnutí. Jako banderovci. Lokalita slavíkitu. Málem sabotérem. Kutnohorské fárání. Osudová Miluška . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Seznámení. V ústavu v Kutné Hoře. RNDr. a vědecký aspirant. Jarda v nebezpečí popravy. Svatba a Rudňany. Aspirantské zkoušky. Návštěva Freibergu. Sami na divokém Hronu. V ÚÚG a nebezpečí na dolech v Rudňanech. Já, stará vojna napoliónská. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Hrozba dvou let vojny a gumový granát. Dvouměsíční cvičení. Nový druh vojska.
OBSAH
Barma. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Jak to vzniklo. Zdravotní přípravy. Hrůzná bída v Karáčí. Rangún. Švedagon. Ještě pár slov o Barmě. Šanský stát. Chráněni armádou. Ve velké vesnici, kde ještě nebyli bílí. Naštěstí nás neobjevil hladový pán. Primitivní fárání. Přelet prostříleným letadlem do Mandalaye. „Jugoslávci“ hosty důlní společnosti v Bawdwinu. Cesta domů. Mezi Barmou a Marokem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 V Maďarsku před násilně potlačenými změnami. Členem Americké mineralogické společnosti. První dcerka. Nové nebezpečné období. Obtížný sběr vzorků na dole. Maroko I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Několik informací o Maroku. Agadir a zdejší strašné zemětřesení. Ve styku se štěnicemi. Práce v západním Antiatlasu. Nálet sarančat. Zlato na Rio Tipuani. Etiopie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Pár slov o Etiopii. V Addis Abebě. Setkání s císařem. V jižní Etiopii. V říši lvů. Nad údolím Modrého Nilu. Druhá dcera. Zase v Československu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Blanická brázda. Opět málem sabotážníkem. Různé paragenetické a metalogenetické interpretace v Českém masivu. Husarský kousek ve Freibergu. Neúspěch na Příbramsku. Mezinárodní sympozium o problémech postmagmatických rudních ložisek (1963). Docentura. Maroko II . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Expertem IAEA. Zemětřesení v Rabatu. Boj o úspěch. Koupání v Atlantiku. Marocké vnitrozemí. Meknès, Volubilis, Mulaj-Idriss, Fes. Marrákeš. Do Bu Azzeru. Zachráněná koza. Varzazat. Tetuan. Vlakem a loděmi kolem západní poloviny Středozemního moře . . . . . . . . . . . . 73 Tunisko. Palermo. Sardinie. Neapol, Vesuv, Pompeje. Řím, Florencie, Benátky, do Vídně a já na otočku do Rabatu. Maroko III. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Na jih od Vysokého Atlasu. Lodí do Marseille. Před Tureckem. Návštěva univerzit a dolů v SRN. U marockého premiéra. Ve Skotsku. Turecko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Do Ankary. Češi a Slováci v Ankaře. Na škole. Jak se promítl pokus o demokratizaci ČSSR v Ankaře. Mezinárodní geologický kongres v Praze (srpen 1968) a úprk před Sověty.
227
228
Z A N E R O S T Y Č T Y Ř M I S V Ě TA D Í LY
Cestování po Turecku a život v Ankaře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Pamukkale. Hattuša a Kappadokie. Turecké Černomoří. Silifke. Jihozápad Turecka. Zlé předtuchy. „Ministr“ Ferry Fediuk. Alexandr Dubček v Ankaře. Prodaná nevěsta. Vlčí vytí. Zajati guerillami. Útok psů. Na rudních ložiskách východního Turecka. Cesty mimo Turecko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Irák, Kuvajt, Írán. Okolí Bagdádu. Do Kuvajtu. Nebezpečné přeplutí Šat-al-Arabu. Teherán a Isfahán. Autobusová linka Teherán-Mnichov. Erzurum. Sýrie a Libanon, jižním Tureckem. Palmýra. Baalbek. Kradou nám děti? Bejrút a cedry. Rodina do Prahy, já do Japonska. Sympozium IAGOD v Japonsku a cesty po Asii (Indie, Filipíny, Srí Lanka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Dillí. Agra a Fatehpur Sikri. Let do Tokia. Tokio. Kjóto. Exkurze na japonská rudní ložiska. Filipíny. Sopka Taal. Neúspěch v Bangkoku. Srí Lanka. Mekka safírů. Do Kandi. Madrás a další cíle v jižní Indii. Příprava na Kongo. Návrat z Turecka, dlouhá cesta po Evropě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Vánice u Egejského moře. Nebezpečí na lodi Poseidon. Itálií a Francií. Na nové adrese. Kongo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 V Bukavu. Na škole – jediné báňské akademii v centru Afriky. Katanga. Hostem akademika Oosterbosche. Na katanžských dolech. Příjezd rodiny. Cesta k Indickému oceánu a zpět. Návštěva u hrochů. Do Ugandy. Nairobi. Nebezpečné setkání. Národní park Nairobi. Národní park Tsavo. Mombasa. Národní park Murchison Falls. Ztroskotání auta v savaně. Sloni u hotelu. Plavba po Nilu. Do Rwandy. Zase v Bukavu. Mobutu v Bukavu. IRSAC a Hombo – výzkumné stanice. Ložisko europiové rudy v Burundi. Přesun projektu do Lubumbashi, beze mě. Jenda Kutina „čaroval“ v Burundi. Odjezd z Bukavu. Neuvěřitelná událost u řeky Kongo. Mezi Kongem a Nigérií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Výlet do Španělska. Co se dělo v ÚÚG před mým návratem z Konga. Výjimečně funkcionářem ROH. Zjištění centrálních tektonických švů Českého masivu. Miluška ráda fárala. Jablka nepadla daleko od stromu. Odchod Jendy Kutiny z české geologie. Cestování s IAGOD. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Zasedání a exkurze komise ve Finsku. O slavném ložisku Outokumpu. Saabem hluboko do dolu. Další finské doly. Práce v ženevském muzeu. Založení Odborné skupiny mineralogie. Záchrana velkého mineralogického sálu v Národním muzeu. Seminář v Salamance a exkurze v západním Španělsku.
OBSAH
Sympozium IAGOD v USA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 New York. Salt Lake City a Snowbird. Bingham Canyon. Do hazardní Nevady. Ložisko neviditelného zlata. Další ložiska. Umírající město. Ložisko nejjedovatější rudy. Rozvoj zahraničních akcí ÚÚG v 70. a 80. letech. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 Nigérie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 Vyhraný konkurz. Bernard nikam nepojede. Briefing v Paříži. Do Nigérie. V Lagosu. Osmikilový malachit a 28 hodin spánku. Něco o Nigérii. Národy. Vysoké všimné. Nebezpečná pozemní doprava. Nemoci. Ve škole v Ibadanu. Zelené mamby a kobry. Špatná bezpečnost. Koledy. Začarovaný dům. Pohanský rituál. Nesmíš mít v hlavě démony. Nechoď do divadla. Neobdivuj goriláka. Díra ve stěně. Do terénu na severu. Plošina Jos. Topazy a akvamaríny. Významná koncentrace niobu v plošině Jos. Student a kobry. Zase v Ibadanu. Z Josu na východ země. Napaden černými amazonkami. Tripartitní zasedání. Do Akkry přes dvě země. Po návratu z Nigérie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 Let na Kanárské ostrovy. Diamanty „z jižních Čech“. Sympozium IAGOD v Tbilisi a exkurze do Kyrgyzstánu a Uzbekistánu. Menší cesty po Evropě. Vznášedlem do Anglie. Marazion a ostrov Svatého Michala. Bohatství mědi a cínu v Cornwallu. Poslední vyšetřování. Minerál bernardit. Po převratu do Severní Ameriky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 Mont St-Hilaire. Do Washingtonu, D. C. Případ Hauck. Newyorská dvojčata. Evropské mineralogické burzy a návštěva Rusi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 Burza v Mnichově. Sainte Marie-aux-Mines a strašidelná vila ve Štrasburku. V Moskvě. Dr. Skrigitil’ a ložiska ve východním Pamíru. V zimě do Kanady a USA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 Jak balil pan Haineault minerál za čtvrt milionu dolarů. Mont St-Hilaire při –33 °C. Let Los Angeles–Tucson. Jižní Arizona. Cestovatel Powell. Město Tucson a Mineral Show. Na okraji pouště Sonora. Bisbee, Ajo. Snowbirds v Yumě. Dálnice pod úrovní hladiny moře. San Diego. Cryo-Genie mine. Pan Bill Larson. Pasadena a pan Rock Currier. Stihneme odlet z Los Angeles? Předsedou Společnosti Národního muzea (2002–2009) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 Vášeň zvaná sběratelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210 Co vše lze sbírat. Moje sběratelské počátky. Pokročilé sběratelství.
229
230
Z A N E R O S T Y Č T Y Ř M I S V Ě TA D Í LY
Knižním grafomanem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213 První kupované knihy. První kniha. Další knihy. Práce na knize 1980–1992. Série neúspěchů s vydáním cizojazyčné verze encyklopedie. Pan Lemkin a pan Sinkankas. Další neúspěch. Zachránci. Nové zaměření knihy a spoluautorství dr. Hyršla. Bestseller v Tucsonu a 17 recenzí v cizině. Třetí cena Českého literárního fondu. O metalogenezi Českého masivu. Vyjde „International Encyclopedia of Minerals“? Poděkování. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 Citovaná literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224
Život po válce
Po osvobození jsem hodně času věnoval skautingu, rok jsem byl rádcem družiny v 45. oddílu, kde vůdcem byl Odolen Kodym, později známý geolog a syn námi milovaného prof. O. Kodyma. Pak jsem mnohem více času strávil v mládeži unitářské náboženské společnosti, kde byla nejlepší parta, jakou jsem za život poznal. Byli tam velmi vyspělí, inteligentní lidé, přátelské prostředí, jezdilo se na výlety. Poznal jsem tam i svou první lásku. Několikrát jsme pracovali na noční směně, včetně našeho milého reverenda dr. Karla Hašpla, na brigádě na uhlí na dole Anna Laura u Nového Strašecí. V roce 1946 jsem vstoupil do Sociálně demokratické strany. Před volbami v témže roce jsem se domluvil se spolužákem Lubošem Zamborim, který bydlel přes ulici, a na dlouhé šňůře jsme vyvěsili napůl volební plakáty Šrámkových lidovců a napůl sociálních demokratů. Náš nápad a dobrovolnost akce byly v Praze asi bez konkurence; pro mě to byl symbol tolerance, kterou jsem se snažil pěstovat celý život. Brigáda v jáchymovských dolech Jako septimán jsem se připojil k brigádě vysokoškolských studentů Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy na dolech v Jáchymově (minerál jáchymovit) o prázdninách 1946. Pro mě to byla skvělá příležitost seznámit se s budoucím geologickým pro-
Argentit z dolu Pleil u Vejprt. Tak nějak vypadaly nejbohatší stříbrné rudy v Jáchymově (10 × 7 cm). Foto Jaroslav Hyršl
18
Z A N E R O S T Y Č T Y Ř M I S V Ě TA D Í LY
Karfolit z Horního Slavkova (9 × 6 cm). Foto Jaroslav Hyršl
Kasiterit z Horního Slavkova (8 × 5 cm). Foto Jaroslav Hyršl
Kasiterit z Horního Slavkova (9 × 6 cm). Foto Jaroslav Hyršl
Hematit z Hradiště u Kadaně. (8 × 7 cm). Foto Jaroslav Hyršl
středím a dostat se ke sběru minerálů. Bydlel jsem s několika kamarády v ubytovně proti kostelu v horní části města. Seznámil jsem se tam s řadou pozdějších přátel na univerzitě, s Karlem Paděrou (minerál paděrait), s Luborem Žákem aj. Se svou DKW, vozítkem s motorem o obsahu 700 kubíků, přijel Jenda Kutina (minerál kutinait) a přivezl na návštěvu slavného profesora geologie Radima Kettnera (minerál kettnerit), mohutného člověka s velkým břichem, dodnes nechápu, jak ta „dékávka“ dojela do toho hrozného kopce. Na Božím Daru účinkoval dr. Vladimír Zoubek (minerál zoubekit). Já jsem byl přidělen za pomocníka ruskému geologovi dr. Zubovovi, který léta pracoval na Sibiři a líčil příběhy geologa za tamních podmínek. Vzpomínám, jak říkal, že v zimě to při močení zvonilo, moč okamžitě zmrzla. Určoval jsem mu minerály podle vzhledu a dalších fyzikálních vlastností, často dobře. Pak mně přidělili dům na horním konci města pro laboratoř na měření radioaktivity ovzduší; bohužel jednou mi upadla trubice Geiger-Müllerovy aparatury a rozbila se.
Ž I VOT P O VÁ L C E
Též jsem mapoval opuštěné štoly u dolu Bratrství. Jednou jsme s Mirkem Králíkem zdolávali zatopenou část úzké štoly ručkováním na stěnách. Jindy jsem mohl být v nebezpečí; mě, hubeného kluka, poslali se dvěma německými zajatci na odběr vzorků do opuštěné štoly. Naštěstí měli těsně před propuštěním, takže neriskovali zabít mě a utéci. S ing. Nedvědem, s Karlem Paděrou a Jirkou Chrtem jsme navštívili doly na cínové rudy kolem Přebuzi. Na jednom z nich jsme byli vůbec poslední lidé. Ing. Nedvěd po ukončení naší prohlídky vypnul čerpání vody, protože důl měl být zatopen. Sběry v Jáchymově byly někdy spojeny s rizikem. K rudní haldě na dole Rovnost jsem přilézal opatrně z lesa, měl jsem skautský výcvik. Vybral jsem si zajímavě vyhlížející balvánek s rudními minerály a v lese o několik set metrů dál jsem ho rozbíjel. V jednom jsem nalezl lupenitý „molybdenit“, který po letech kamarád dr. Zdeněk Johan (minerál zdeněkit) určil jako vzácný arsenolamprit; nikdy potom už nebyl v Jáchymově nalezen. Jednou mně podklouzl kámen pod nohama a nějaký hlídač – byli to obvykle volynští Češi – tím směrem vypálil salvu, mě ale naštěstí nezasáhl. Na závěr brigády jsme navštívili ložisko cínových rud v Horním Slavkově (minerál slavkovit) a jako „boháči“ si zaplatili letenky do Prahy. A tak jsem poprvé letěl. To jáchymovští horníci, kteří vydělávali pro nás nepředstavitelné peníze, měli jinou zábavu. Za všeobecného veselí vsedl horník do jednoho tatraplánu z Karlových Varů, do druhého předtím posadil jen svůj klobouk a jelo se do Varů. Horníci ovšem hazardovali se zdravím, peníze propíjeli a prokuřovali. Jednou jsem na dole Bratrství potkal horníka s necičkami plnými bohaté rudy. Při prohlídce jsem si všiml, že mu teče horem přes okraj holinky krev. Chtěl jsem ho odvést na ošetřovnu, ale kdepak. „Kluci jsou na rudě, musím rychle zpátky.“ Nebezpečí z radioaktivity v dolech, zejména vlivem radonu, se tehdy podceňovalo. Přitom stačilo navštívit starý jáchymovský hřbitov a prohlédnout si náhrobní desky: desítky horníků, vesměs Němců, umíraly ve věku 38–40 let – zemřeli na radioaktivní ozáření. Když se koncem 40. let a v 50. letech stal Jáchymov nechvalně známým lágrem politických vězňů, nejvíce obávaná práce byla u drtiček a v úpravně, kde byli lidé přímo ohroženi dýcháním prachu, který se usazoval v plicích – tady zabíjelo záření alfa. Školní zemědělská brigáda Na začátku oktávy v roce 1946 se objevila v novinách výzva, aby mládež zachránila úrodu a dobytek ve statcích opuštěných při odsunu Němců. Naše třída se hbitě přihlásila a odjeli jsme do Dolního Jamného u Bezdružic. V úplně opuštěné vesnici jsme osídlili dva domy, ozdobili jejich omítky kresbami našich pánů profesorů a vedli navzájem války. Měli jsme na starost asi 20 kusů dobytka, naštěstí někteří z nás uměli dojit a spolužák Jirka Žampach báječně vařil. Někteří menší odborníci zajišťovali krmivo, ze zmrzlé země se však řípa a brambory špatně dobývaly. Při přehánění stáda jalovic po silnici z jednoho statku do druhého (naštěstí nikdo nejel, byl to typický převod po kovbojsku) stoupla jedna jalovice v louži na spadlý drát s napětím 380 V a byla na místě mrtva. Nikomu z nás se naštěstí nic nestalo, a tak jsme papali gulášek i bifteky. Z podojeného mléka se odstřeďovala smetana, pak tlouklo máslo, dělala šlehačka a pudink. My kluci, po válce úplně vyhladovělí, jsme se cpali tak,
19
20
Z A N E R O S T Y Č T Y Ř M I S V Ě TA D Í LY
že jsme někdy sotva dolezli z kuchyně na postele v ložnici. Hoši chodili do hospody v sousední vesnici, já se zatím začal učit angličtinu způsobem, který mi později nikdo z anglosaských známých nechtěl věřit: první etapa byla přepsat a naučit se malý kolibří slovníček česko-anglický (ještě ho mám schovaný!), slovo v angličtině, jak se píše, jak se čte a co znamená v češtině. Teprve v Praze jsem si koupil Osičkovu „Angličtinu v 50 lekcích“ a učil se tvořit věty a gramatiku. Pak čtení vědeckých časopisů, při výjezdu do ciziny noviny a můj oblíbený Newsweek, k tomu „Voice of America in special English“ a stovky hodin učení. Pikantní bylo, že jsme byli údajně jediná oktáva, které se podařilo odjet na brigádu, pak to ministerstvo oktavánům zatrhlo. Výhodou pro mě bylo, že jsem v roce 1947 mohl prokázat odsloužené brigády – 2 měsíce v Jáchymově a měsíc v zemědělství – bez toho náš ročník nesměl odjet do ciziny (kromě protekcí). Brigáda ve Švýcarsku V roce 1947 se mi naskytla příležitost účastnit se brigády v rámci evangelické organizace Blaues Kreuz ve Švýcarsku. Jirka Hájek mně smluvil návštěvu u slavného humanisty dr. Přemysla Pittera na Olšanech, který vedl útulek pro ohroženou mládež, za války židovskou, po válce německou, která zůstala bez rodičů. V SRN mu pak vydali pamětní poštovní známku. Pitter zařídil jednání se švýcarským ministerstvem práce, které bránilo příjezdu cizinců na práci, byť dobrovolnou, nehonorovanou. Typičtí Švýcaři. Mezitím jsem odmaturoval a přihlásil se ke studiu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Jízda vlakem přes Německo byla tísnivá. V Norimberku bylo nádraží a široké okolí úplně vybombardované, celé bloky byly v troskách, jen ulice zpřístupněny, jezdily tramvaje, auta žádná. A na provizorních perónech zachmuření Němci vrhali nenávistné pohledy na vagóny z Prahy. V St. Stephanu v Simmentalu v kantonu Bern se sešla pestrá společnost mladých lidí ochotných zdarma pracovat – Holanďané, Němci, Švéd, Dánka, hodně Švýcarů. Práce byla fyzicky nejtěžší, jakou jsem v životě vykonával. Čistili jsme s krumpáčem a lopatou louku nějaké vdovy, kterou zavalila mura, tj. sesuv změti balvanů, kamenů, kmenů a větví. Zřítily se z příkrých svahů a vrstva dosahovala mocnosti několika metrů. Materiál jsme kolečky vozili na břeh Simmy. Až 2 m vysoké balvany jsme navrtávali a odstřelovali, a to vše při mizerné stravě a za půl franku denně, začež jsme si přilepšovali pečivem a čokoládou. Jedinou skutečnou odměnou byla možnost o víkendech stopovat po zemi. Jeli jsme do údolí Rhôny ve Wallisu, den jsem bez jídla strávil při sběru minerálů v Lengenbachu v Binntalu (minerál lengenbachit), jindy jsme navštívili Interlaken, ale neměli na žádné alpské atrakce. Tehdy sahal Rhônegletscher jako splaz až do začátku údolí Rhôny, dnes už ten splaz neexistuje. Kdo by byl tehdy tušil, že cesta do Švýcar byla poslední cestou do ciziny na dlouhá léta. A to mohl člověk také dopadnout mnohem hůře! V Mineralogickém ústavu Univerzity Karlovy Velmi jsem uvítal, že jsem v Mineralogickém ústavu UK dostal místo demonstrátora již na začátku roku 1948 a v roce 1950 místo asistenta. Ovzduší v ústavu bylo
Ž I VOT P O VÁ L C E
výborné, nejvíce jsem se přátelil s Jendou Kutinou, Luborem Žákem a Karlem Paděrou, budoucími docenty. Považovali jsme se za čtyři mušketýry a já, jako nejmladší, byl D‘Artagnan. Přátelství nám vydrželo přes všechny následující události déle než šedesát let – do smrti Jendy a Lubora v roce 2008. (Neuvěřitelné, zemřeli v rozmezí pěti dní. Naše poslední společná fotografie z roku 2006 je na str. 209.) Skvělý byl šéf ústavu, profesor Jiří Novák (minerál novákit), dovedl se brát za své asistenty i studenty: Kutina i Žák byli praktikující katolíci, kteří se tím netajili a chodili i do kostela Zvěstování Panny Marie u fakulty. Ve stejné době museli někteří věřící opustit učitelská místa. Prof. Novák byl znám tím, jak konejšil třesoucí se studenty při velmi obávané zkoušce z morfologické krystalografie. Říkal: „Kolego, představte si mě v noční košili a bude po strachu.“ Všichni jsme milovali starého pana profesora Františka Slavíka, byl často smutný, není divu, po tom, co si zažil za války (umučení ženy gestapem, žalářování). Ovšem studium kombinace přírodopis-chemie, jedné z časově nejnáročnějších na univerzitě, vyžadovalo velké úsilí. Přesto jsem o prázdninách s Karlem pracoval při sběru vzorků minerálů na pegmatitech v okolí Písku (minerál písekit), hlavně v Údraži, a na pegmatitech v Jeseníkách, kde jsme se seznámili s Pepíkem Staňkem (minerál staněkit), dobrým kamarádem a pozdějším profesorem na brněnské univerzitě, a s Joelem Pokorným. Později jsem s Luborem Žákem mapoval rýžoviska zlata na řece Opavě u Karlovic.
21
