Název vzdělávacího programu: Samostatný vedoucí se zaměřením hudba, divadlo nebo tanec

Název vzdělávacího programu: Samostatný vedoucí se zaměřením hudba, divadlo nebo tanec Minimální kompetenční profil (MKP): Samostatný vedoucí dětí a mládeže - kulturní zaměření – hudba nebo tanec nebo divadlo Organizace: YMCA Brno

A. Cíl vzdělávacího programu Cílem vzdělávacího programu je připravit samostatného vedoucího aktivit se zaměřením na hudbu, divadlo nebo tanec (tj. produktivní esteticko výchovné činnosti), který získá kvalifikaci pro samostatné vedení souboru zvoleného zaměření, jehož účastníci jsou příslušníci věkové skupiny 11 až 20 let. V pojetí činnosti souboru bude převažovat amatérské pojetí souboru, kde se do činnosti mohou zapojit všichni, kdo mají vztah ke zvolené činnosti a minimální předpoklady formulované vedoucím. Talent tedy není v tomto případě podmínkou. Prioritou tedy není dosáhnout co nejhodnotnějšího uměleckého vystoupení, nýbrž vytěžit co nejvíce z procesu celé přípravy, kde dochází k naplňování vzdělávacích cílů aktivity. Mezi vzdělávací cíle aktivity patří:     

získat odborné dovednosti a znalosti rozvinout kreativitu diskutovat aktuálních témata věkových skupin (tolerance, naslouchání, mezilidské vztahy, dovednost vyjádřit emoce, genderová problematika, multikulturní témata) rozvinout komunikační dovedností včetně komunikace v cizím jazyce umět vést na základě demokratickým principů

Konkrétní cíle Cíle vzdělávacího programu jsou 

podporovat zájem o vlastní vzdělávání, přijímání nových věcí, vést ke sledování vlastních výsledků a vlastnímu hodnocení dosažených výsledků  seznámit vedoucí s MKP a vést k jeho efektivnímu využívání v praxi (analýza potřeb, formulace cílů, dílčí i dlouhodobé plánování aktivity)  seznámit vedoucí s nároky organizačního charakteru kladenými na samostatného vedoucího (evidence majetku, účetnictví, skladba rozpočtu akce, delegování úkolu, efektivní vedení porad, orientace v právní úpravě činností dětí a mládeže)  vést vedoucí ke vnímání problémových situací a jejich samostatnému a efektivnímu řešení (krizová intervence, posuzování bezpečnostních a zdravotních rizik, prevence sociálně patologických jevů, poskytování první pomoci)  seznámit vedoucí se specifiky věkových skupin (11-15 let - puberta, 15- 20 let - adolescence)  seznámit vedoucí s aktuálními tématy věkových skupin, vést k účinné komunikaci  rozvíjet schopnosti a dovednosti ve zvoleném zaměření  seznámit vedoucí se vzdělávacími metodami a specifiky jejich aplikace B. Cílová skupina

Cílovou skupinou jsou pracovníci pracující s dětmi a mládeží. Požadavky na účastníky Účastník je vyrovnanou osobností se sklonem k týmové práci a naslouchání druhým, má aktivní zájem o tematiku. Mezi očekávané základní dovednosti ve zvoleném zaměření patří: hudba - vztah k hudbě, relativní hudební sluch, intonační schopnosti, základní znalost not, hra na hudební (ideálně doprovodný) nástroj, divadlo - má vztah k divadlu, literatuře, je schopen uvolněného verbálního i neverbálního projevu, je bez patologického strachu z veřejného vystupování, tanec - vztah k tanci, otevřenost a vůle experimentovat a učit se, kreativita, základní pohybové dovednosti, cit pro rytmus. Počet účastníků: Doporučený počet účastníků je 17 účastníků. C. Forma vzdělávacího programu včetně hodinové dotace Pro vzdělávací program je zvolena forma blended learningového studia. Vzdělávací formy Jsou využity formy prezenční a distanční (e-learning). E-learning je dostupný na: http://lms.nidm.cz, kapitola Samostatný vedoucí se zaměřením na hudbu, divadlo nebo tanec. K přihlášení použijte tlačítko „Přihlásit se jako host“. Hodinová dotace vzdělávacího programu Celková časová dotace vzdělávacího programu je 70 hodin (43 hodin prezenční formy a 27 hodin elearningu).

D. Metody vzdělávání Pro vzdělávání jsou zvoleny aktivizující a interaktivní metody, které bude lektor uplatňovat ve své praxi: interaktivní přednáška, diskuze, brainstorming, buzz groups, icebreaker, sebereflexe, rolová hra. Formy a metody ve vzdělávacím programu

seminář

Obsahové prvky

elearning

A. Základní modul Analyzování potřeb sociální skupiny

prezenčně (interaktiv. přednáška, diskuze, sebereflexe), e-learning

4 hod

2 hod

Formulace výchovných a vzdělávacích cílů

prezenčně (interaktivní přednáška, buzz groups, prezentace a diskuze), e-learning

3 hod

1 hod

Aplikace výchovných a vzdělávacích metod

prezenčně (interaktivní přednáška, kooperativní výuka, diskuze)

4 hod

3 hod

Analyzování účinnosti výchovy

prezenčně (interaktivní přednáška, diskuze), e-learning

1 hod

1 hod

prezenčně (interaktivní přednáška, kooperativní výuka, diskuze), e-learning

1 hod

1 hod

Práce s dětmi a mládeží se speciálními

vzdělávacími potřebami Provádění prevence

prezenčně (interaktivní přednáška, kooperativní výuka, diskuze), e-learning

Provádění multikulturní výchovy

prezenčně (interaktivní přednáška, diskuze), e-learning

Provádění výchovy proti šikaně

Prezenčně (interaktivní přednáška, diskuze), e-learning

1 hod

1 hod

Krizová intervence

prezenčně (interaktiv. přednáška, role play, aplikace poznatků získaných z e-learningu) elearning 2 hod

1 hod

Organizace a zajištění her a dalších činností

prezenčně (interaktivní přednáška, , icebreakery, energizery, learning by doing, buzz groups, sebereflexe, diskuze), e-learning

5 hod

1 hod

Vedení

prezenčně (interaktivní přednáška, skupinový brainstorming, learning by doing, roll play , sebereflexe, diskuze), e-learning 3 hod

1 hod

Orientace v právní úpravě činnosti dětí, mládeže a dospělých

e-learning

2 hod

Odborné znalosti

e-learning

3 hod

Provádění enviromentální výchovy

e-learning

1 hod

Provádění výchovy ke zdraví

e-lerarning

1 hod

Posuzování bezpečnostních a zdravotních rizik

prezenčně (interaktivní přednáška, buzz groups, diskuze), e-learning

1 hod

1 hod

Poskytování první pomoci

prezenčně (interaktivní přednáška, praktický nácvik),e-learning

4 hod

2 hod

Celkem

1 hod

1 hod 1 hod

30 hodin 24 hodin

E. Didaktické prostředky Mezi doporučovanou techniku v prezenčním modulu patří: dataprojektor, flipchart, veškeré kancelářské potřeby (papíry, tužky, fixy, bloky atd.), CD přehrávač (pro každou specializaci) a pro specializaci hudba také hudební nástroje dle zadání lektora. Podle konkrétního programu se součástí učebních pomůcek stávají také specifické potřeby pro praktický nácvik (hudební ukázky, audio, video ukázky, knihy, a jiné pomůcky – např. špejle, lahve aj.). Pro realizaci tzv. specializací mezi doporučenou techniku patří dataprojektor, flipchart, veškeré kancelářské potřeby (papíry, tužky, fixy, bloky atd.), CD přehrávač (pro každou specializaci) a pro specializaci hudba také hudební nástroje dle zadání lektora. Pro výuku ve specializacích mezi doporučenou techniku patří dataprojektor, flipchart, veškeré kancelářské potřeby (papíry, tužky, fixy, bloky atd. Při výuce poskytování první pomoci je

vhodné využít speciálních zdravotních pomůcek jakožto názornou ukázku (např. obvazy, dýchací masku atd.). Další informace v popisu jednotlivých obsahových prvků. F. Inovativnost Inovativnost formy představuje volba blended learningového studia, ve kterém je kombinována prezenční forma vzdělávacího programu s distanční (e-learningem). Tím je možné kompenzovat nevýhody obou metod při plnění vzdělávacích cílů. Je kladen důraz na schopnost týmové práce, proto je organizován společný seminář. Zároveň je využívána možnost informačních technologií, a možnost e-learningu. Organizátoři vzdělávacího programu mají důvěru v autonomii uchazeče a v jeho odpovědnost za vlastní učení. Tato důvěra je předpokladem nabytí klíčových kompetencí. Posluchač se učí samostatně, v tomto procesu mu radí lektor jako jeho partner. Tento princip určuje výběr metod. Chceme, aby uchazeč uměl využívat nabyté znalosti a dovednosti, a proto volíme aktivizující metody (interaktivní přednáška, diskuze, sebereflexe, buzz groups, rolová hra aj.). Výchovně vzdělávacích cílů tak dosahujeme především na základě vlastní učební činnosti uchazeče. To vede k rozvoji myšlenkové kultury, a to z hlediska získávání vědomostí i myšlenkových dovedností, rozvoje iniciativy a poznávacích potřeb. V oblasti cílů je princip inovativnosti naplněn přístupem k určení cílů, které jsou provázány s minimálním kompetenčním profilem. G. Popis vzdělávacího programu Vzdělávací program je rozdělen do dvou modulů: A. Základní modul, jehož strukturu tvoří obecná. Cílem modulu je získávání dovedností souvisejících témat s nároky organizačního charakteru kladenými na samostatného vedoucího kolektivu dětí a mládeže a plánováním obsahu činnosti kolektivu dětí a mládeže (např. seznámit vedoucí se specifiky věkových skupin (11 - 20 let), vést vedoucí ke vnímání problémových situací a jejich samostatnému a efektivnímu řešení atd.) A. Základní modul Obsahové prvky základního modulu: 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9) 10) 11) 12) 13) 14) 15) 16)

Analyzování potřeb sociální skupiny Formulace výchovných a vzdělávacích cílů Aplikace výchovných a vzdělávacích metod Analyzování účinnosti výchovy Práce s dětmi a mládeží se speciálními vzdělávacími potřebami Provádění prevence Provádění multikulturní výchovy Provádění výchovy proti šikaně Krizová intervence Organizace a zajištění her a dalších činností Vedení Orientace v právní úpravě činnosti dětí, mládeže a dospělých Odborné znalosti Provádění environmentální výchovy Provádění výchovy ke zdraví Posuzování bezpečnostních a zdravotních rizik

17) Poskytování první pomoci B. Specializace je modul, jehož cíle přímo souvisí se zaměřením kolektivu dětí a mládeže na hudbu, divadlo nebo tanec. Jeho hlavním cílem je rozvíjet schopnosti a dovednosti vedoucích ve zvoleném zaměření. Moduly jsou obsahově provázané, navazují na sebe. Obsahové prvky se přímo vztahují ke specializaci   

Hudba Tanec Divadlo

Obsah a hodinová dotace vzdělávacích modulů A. základní modul 1. Analyzování potřeb sociální skupiny (4 hod prezenční forma/2 hodiny e-learning) Anotace: V obsahovém prvku účastníci získají základy vývojové psychologie, kde na základě vlastní zkušenosti účastníků budou shrnuty hlavní charakteristiky vývojových období: školní věk, pubescence, adolescence. Z oblasti obecné psychologie bude kladen důraz na poznatky o motivaci a ze sociální psychologie na poznatky týkající se funkcí rodiny, s proměnou její role v současnosti a s teoretickými poznatky o syndromu CAN. Následně se pak účastníci seznámí s psychologickými poznatky o skupině. V navazující praktické části se účastníci dozvědí, jak dobře komunikovat s dítětem, kterému je ubližováno, a kam se v takové situaci obrátit, jak analyzovat potřeby skupiny a na jaké zásady výchovy by při své práci neměli zapomínat. Cíle: 

seznámit účastníka se základy vývojové psychologie



poskytnout praktické tipy, jak motivovat člověka



naučit základním dovednostem využitelným při jednání s dítětem, které má



problém (ať už v rodině, ve škole, ve skupině, mezi vrstevníky,...)



naučit účastníka analyzovat hodnoty a potřeby jednotlivce i celé skupiny

Očekávané výsledky: Absolvent: 

bere na zřetel nabyté znalosti základů vývojové psychologie



motivuje správně členy své skupiny



jedná správně s dítětem, které má nějaký problém



analyzuje potřeby skupiny a využívá všechny nabyté znalosti a praktické pomůcky



k uspokojení potřeb dané skupiny a k jejímu správnému vedení

Programové bloky: Blok I. - 90 min. • jednotlivci jako součást skupiny

• základy vývojové psychologie • základy motivace • dítě a jeho rodina • skupina - techniky práce se skupinou Blok II. - 45 min. • potřeby - definování, rozdělení, rizika • Maslowova hierarchie potřeb • hodnoty • rodina • znaky ubližování dítěti • jednání s dítětem Blok III. - 45 min. • malá sociální skupina • praktické zásady výchovy • nástroje ke zjišťování potřeb skupiny • vedení rozhovoru Seznam didaktických prostředků: flipchart, dataprojektor Použitá a doporučená literatura: Gajdošová E., Herényiová G. Rozvíjení emoční inteligence žáků. Praha: Portál, 2002. Heidbrink, H. Psychologie morálního vývoje. Praha: Portál, 1997. Langmeier, J., Krejčířová, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998. Nakonečný, M. Motivace lidského chování. Praha: Academia, 1996. Petty, G. Moderní vyučování. Praha: Portál, 1996. Pöthe, P. Dítě v ohrožení. Praha: G plus, 1996. Vacek, P. Morální vývoj v psychologických a pedagogických souvislostech. Hradec Králové, 2002. Vágnerová, M. Vývojová psychologie. Praha: Karolinum, 2000. Výrost, J., Slaměník, I. Sociální psychologie. Praha: ISV-nakladatelství, 1997. 2. Formulace výchovných a vzdělávacích cílů (3 hodiny prezenční forma/ 1 hodina e-learning) V obsahovém prvku budou účastníci vedeni ke vnímání aktivity jako celistvého procesu, v němž svou roli hrají vztahy mezi jednotlivými komponentami (cíle aktivity, obsah aktivity, spolupráce vedoucího a účastníků, metody a organizační formy aktivity, podmínky) a k soustředěnosti na cíle organizace, ve které pracují. Důraz bude kladen na důležitost reflexe těchto cílů a volbu priorit pro svou aktivitu. Cíle: 

podporovat loajalitu k domovské organizaci, vést k soustředěnosti na její cíle



vést ke vnímání aktivity jako celistvého procesu, v němž svou roli hrají vztahy mezi jednotlivými komponentami (cíle aktivity, obsah aktivity, spolupráce vedoucího a účastníků, metody a organizační formy aktivity, podmínky)

Očekávané výsledky: Absolvent: 

je schopen samostatně formulovat výchovně vzdělávací cíle s ohledem na skupinu dětí a specifika zvoleného zaměření (tyto cíle korespondují s dlouhodobými cíli domovské organizace)



je schopen samostatně připravit roční plán činnosti skupiny dětí či mládeže v daném oboru



uvědomuje si význam otevřenosti v přijímání nových věcí

Programové bloky: Blok I. – 90 min 

Fáze činnosti v kolektivu dětí a mládeže, výchovné a vzdělávací cíle - interaktivní přednáška (15 min)



Zadání pro obhajobu - buzz groups – příprava obhajoby (30 min) – rozdělení do skupin dle stanovených parametrů pro hodnocení zadaného úkolu



Celoroční činnost: obhajoby I (45 min) – prezentace a diskuze

Blok II. – 45 min 

Celoroční činnost: obhajoby II (45 min) – prezentace a diskuze

Seznam didaktických prostředků: flipchart Použitá literatura: Belz, H., Siegrist, M. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Praha: Portál, 2001. Beneš, M.Andragogika. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. Hájek, B., Hofbauer, B., Pávková, J. Pedagogické ovlivňování volného času. Současné trendy. Praha: Portál, 2008. Kalhous, Z., Obst, O. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. dostupné na WWW Management. [online] [cit. 14. 12. 2010] dostupné na WWW SMART aneb jak definovat cíle. [online] [cit. 14. 12. 2010] Systémové přístupy. [online] [cit. 14. 12. 2010] dostupné na WWW Vašutová, J. Být učitelem: Co by měl učitel vědět o své profesi, Praha: PedF UK, 2002. Vorlíček, CH.Úvod do pedagogiky. Jinočany: Nakladatelství H&H, 2000. Způsoby řízení organizace. [online] [cit. 14. 12. 2010] dostupné na WWW < www.metodyrizeni.cz>

Doporučená literatura: Belz, H., Siegrist, M. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Praha: Portál, 2001.

Hájek, B., Hofbauer, B., Pávková, J. Pedagogické ovlivňování volného času. Současné trendy. Praha: Portál, 2008. Ury, W. Jak překonat nesouhlas. Zásady vyjednávání s lidmi, s nimiž nelze vyjednávat. Praha: Management Press, 2001.

3. Aplikace výchovných a vzdělávacích metod (4 hodiny prezenčně/ 3 hodiny e-learning) Anotace: Účastníci budou seznámeni se základními pojmy z oblasti výchovy a vzdělávání, s postupem při výběru vhodné výchovné a vzdělávací metody a s aplikací výchovných a vzdělávacích metod u dětí a mládeže. Cíle: 

seznámit vedoucí se základními pojmy z oblasti výchovy a vzdělávání



vést k základní orientaci v používaných výchovných a vzdělávacích metodách



seznámit vedoucí s postupem při výběru vhodné výchovné a vzdělávací metody



seznámit vedoucí s aplikací výchovných a vzdělávacích metod u dětí a mládeže



připravit vedoucí na zodpovědné a vhodné používání výchovných metod při své činnosti



vést k respektování a dodržování výchovných zásad zejména u samotných vedoucích



připravit vedoucí na práci s kolektivem v běžných i vypjatých situacích

Očekávané výsledky: 

je seznámen se základními pojmy z oblasti výchovy a vzdělávání



má přehled v základních výchovných a vzdělávacích metodách



vhodně aplikuje výchovné a vzdělávací metody v běžných situacích své činnosti pro dosažení stanovených cílů



je připraven vysvětlovat základní principy vhodných výchovných metod méně zkušeným vedoucím



je připraven pracovat s novým kolektivem a mít podíl na jeho rozvoji



je připraven vhodně motivovat skupinu i jednotlivce při její/jejich činnost



citlivě reaguje na měnící se atmosféru ve skupině



využívá vhodné komunikační postupy při práci se skupinou

Programové bloky: Blok I. – 90 min: 

Často používané metody výchovy - interaktivní přednáška, kooperativní výuka (30 min)



Test hravé tvořivosti /THT/ - zadání a vypracování (20 min)



Výběr vhodné metody - interaktivní přednáška, kooperativní výuka (30 min)



diskuse (10 min)

Blok II. – 90 min: 

vyhodnocení THT (15 min)



Skupinová dynamika - interaktivní přednáška, kooperativní výuka (40 min)



simulace (20 min)



rozbor simulace (15 min)

Seznam didaktických prostředků: flipchart, dataprojektor Použitá literatura: Belz, H., Siegrist, M. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Praha: Portál, 2001. Didaktické zásady. [online] [cit. 1. 12. 2010] www:http://ktf.cuni.cz/~kuzniar/Studijn%C3%AD% 20materi%C3%A1ly%20KPED%20113/DIDAKTICK%C3%89%20Z%C3%81SADY.ppt. Didaktika a metodika. [online] [cit. 1. 12. 2010] dostupné z www: http://www.infogram.cz/findIn Section.do?sectionId=1114&categoryId=1125. Maňák, J. Švec, V.Výukové metody, Brno: Paido, 2003. Střelec, S. 1998. Kapitoly z teorie a metodiky výchovy. 1. Brno : Paido, 1998. Výukové metody, [online] [cit. 1. 12. 2010] dostupné z www:www.souhorky.cz/dokumenty/ projektcesta/vyukmetody.ppt.

4. Analyzování účinnosti výchovy (1 hodina prezenční forma/ 1 hodina e-learningu) Anotace: Obsahový prvek je zaměřen na vnímání hodnocení jako podpůrného prostředku v práci se skupinou. Diskutováno bude k problematice druhů hodnocení a jejich funkcí: hodnocení z hlediska hodnotitele (externí/interní), z hlediska účelu (sumativní/ formativní), z hlediska interpretace výsledků (normativní/kriteriální). Důraz bude kladen na význam stanovování kritérií hodnocení a rovnováhu mezi kritérii kvalitativními a kvantitativními. Cíle:  

vést ke sledování vlastních výsledků a vlastnímu hodnocení dosažených výsledků rozvíjet sebereflexi

Očekávané výsledky: Absolvent:  

uvědomuje si význam sebereflexe uvědomuje si význam formulování cílů pro vlastní hodnocení

Programové bloky: Blok – 45 min  Druhy hodnocení (interaktivní přednáška - 30 min)  Způsoby hodnocení a jeho užití v praxi (diskuze – 15 min) Seznam didaktických prostředků: flipchart Použitá literatura: Starý, K. Autoevaluace školy. [online] [cit. 14. 12. 2010] dostupné na WWW SMART aneb jak definovat cíle. [online] [cit. 14. 12. 2010] dostupné na WWW Kontrola. [online] [cit. 14.12.2010] dostupné na WWW < www.metodyrizeni.cz>

Doporučená literatura: Scott-Lennon, F. Hodnocení. Prah: Portál, 2007.

5. Práce s dětmi a mládeží se speciálními vzdělávacími potřebami (1 hodina prezenčně/ 1 hodina elearning) Účastníci budou seznámeni se základními typy zdravotního postižení a zdravotního znevýhodnění u dětí a mládeže, s terminologií v oblasti speciální pedagogiky, se základními principy a metodami speciální pedagogiky a naučí se využívat aktivizační metody pro práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. Cíle:  seznámit vedoucí se základními typy zdravotního postižení a zdravotního znevýhodnění u dětí a mládež  vést ke správnému a vhodnému používání terminologie v oblasti speciální pedagogiky  připravit vedoucí na odlišnosti práce s dětmi a mládeží se speciálními vzdělávacími potřebami oproti většinové populaci  seznámit vedoucí se základními principy a metodami speciální pedagogiky  vést k aplikaci vhodných metod pro děti se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním  vést k zásadám správné komunikace s dítětem se zdravotním postižením Očekávané výsledky: Absolvent:      

je seznámen s aktuálně používanou terminologií v oblasti speciální pedagogiky rozpozná základní potřeby dětí se speciálními vzdělávacími potřebami je připraven využívat metody, které vycházejí vstříc potřebám zdravotně postižených nebo zdravotně znevýhodněných dětí a mládeže využívá aktivizační metody pro práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami podporuje vhodným způsobem děti se syndromem ADD a ADHD vhodně komunikuje s dítětem se zdravotním postižením

Programové bloky: Blok – 45 min  Komunikace s osobou s postižením; zásady práce s dětmi s SVPU - interaktivní přednáška, kooperativní výuka (30 min)  diskuse (15 min) Seznam didaktických prostředků: flipchart Použitá literatura: Kolektiv autorů. Defektologický slovník. Praha: SPN, 1984. Jergl, I. Naděje chodí po špičkách. 1. vyd. Praha: Okamžik, 2005. Komorná, M. Systém vzdělávání osob se sluchovým postižením v ČR a specifika vzdělávacích metod ve výuce. Praha: CKTZJ, 2008.

Kraus, J. a kol. Dětská mozková obrna. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. Matějček, Z. Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí. Praha: H&H, 2001. Opatřilová, D. Pedagogicko-psychologické poradenství a intervence v raném a předškolním věku se speciálními vzdělávacími potřebami. Brno: Masarykova univerzita, 2006. Vítková, M. Pipeková, J. 2006. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido Brno, 2006. Živný, B. Základní informace pro nemocné a rodiče dětí s DMO. Neurocentrum, [online] [cit. 1. 12. 2010] přístupné na WWW

6. Provádění prevence (1 hodina prezenčně/ 1 hodina e-learning) Anotace: Účastníci budou seznámeni s oblastmi, které se týkají rizikového chování dětí a mládeže, se základními znaky projevů rizikového chování u dětí a rovněž jim budou představeny metody jak vést k účinné prevenci rizikového chování dětí a mládeže. Cíle:  zvýšit právní povědomí o rizikovém chování dětí a mládež  vést k přiměřené zodpovědnosti za chování svěřených dětí a mládeže  seznámit vedoucí s oblastmi, které se týkají rizikového chování dětí a mládeže  seznámit vedoucí se základními znaky projevů rizikového chování u dětí  uvědomit si vztahy a souvislosti úspěšně ovlivňující předcházení – vzniku rizikového chování u dětí a mládeže  vést k účinné prevenci rizikového chování dětí a mládeže Očekávané výsledky: Absolvent:     

je připraven přijmout určitý díl zodpovědnosti za svěřené děti a mládež je připraven přijmout závazek osobního příkladu při práci s dětmi a mládeží a uvědomuje si sílu osobního příkladu v oblasti prevence rizikového chování je schopen rozpoznat znaky projevů rizikového chování u dětí a mládeže je schopen provádět účinnou primární prevenci nespecifickou i specifickou je informován o základních možnostech provádění sekundární prevence

Programové bloky: Blok – 45 min  Rizikové chování a podstata prevence - interaktivní přednáška, kooperativní výuka (20 min)  případová studie (20 min)  diskuse (5 min) Seznam didaktických prostředků: flipchart Použitá literatura: Černý, M. Efektivní primární prevence: dostupné z www: http://www.msmt.cz /file/7355_1_2/, online 1. 12. 2010 Definice pojmů. [online] [cit. 1.12.2010] dostupné na WWW Frouyová, M. Gambling – Metodická příručka pro prevenci gamblingu, SZÚ, 1997. Nešpor, K. Jak poznat a překonat problém s hazardní hrou. Praha: Sportpropag, 1999.

Nešpor K., Csémy L. Alkohol drogy a vaše děti. [online] [cit. 1. 12. 2010] dostupné na WWW Křehké hranice reality. Rodina a škola 2/2002, str. 6-7 Teorie a metodika výchovy, Pojmy3. [online] [cit. 1. 12. 2010] dostupné na WWW < http://www.unium.cz/materialy/mu/pedf/pojmy3-m8855-p2.html> Kyriacou, Ch. Řešení výchovných problémů ve škole. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 7. Provádění multikulturní výchovy (1 hodina e-learning) Anotace: Účastníci budou seznámeni se základními pojmy z oblasti multikultury, budou jim představeny některé teoretické principy využívané v dnešní době, z nichž může multikulturní výchova vycházet. V neposlední řadě tato část vzdělávacího programu obsahuje praktické kroky, jak plánovat provádění multikulturní výchovy, aby byla efektivní. V závěru se mohou účastníci nechat inspirovat čtyřmi různými metodami práce se skupinou při provádění multikulturní výchovy. Cíle:    

poskytnout účastníkům definice základních pojmů z oblasti multikultury seznámit účastníky s teoretickými koncepty a uvést praktické příklady zkušenosti jiných lidí přiblížit zdroje, ze kterých je možné čerpat informace a inspiraci

Očekávané výsledky: Absolvent:   

se orientuje v základních pojmech týkajících se problematiky multikultury rozeznává různé teoretické koncepty v přístupu k odlišnostem ve společnosti je schopen aplikovat různé koncepty a metody v praxi, je tolerantní vůči multikulturním odlišnostem a jde tak svým svěřencům příkladem v jednání

Použitá literatura: Morvayová, P. Dvakrát měř, jednou řež: od multikulturní výchovy ke vhledu. Praha: Člověk v tísni, 2009. Pelclová, N. Multikulturalismus a multikulturní výchova. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2009.

8. Provádění výchovy proti šikaně (1 hodina e-learning) Anotace: Účastníci budou seznámeni s teoretickým vymezením patologického jevu šikana. Dozví se, jaká jsou stádia při vzniku šikany, kdo se šikany účastní a jaké jsou nejčastější osobnostní charakteristiky agresora a oběti. V praktické části se naučí rozpoznávat přímé i nepřímé známky šikany u dětí, se kterými pracují. Současně budou seznámeni s praktickými návody, co udělat a kam se obrátit ve chvílích, kdy se šikana objeví ve skupině, se kterou pracují. Poslední část je věnovaná prevenci, kde se účastníci seznámí s návody a nápady, jak rozvíjet u svých svěřenců ty dovednosti, které snižují riziko šikany.

Cíle:



poskytnout účastníkům teoretický základ k definování, rozpoznávání a řešení



šikany



seznámit s praktikami prevence šikany ve školním i mimoškolním prostředí



nabídnout praktické návody, jak šikanu řešit, kam se obrátit, jak se zachovat atd.

Očekávané výsledky: Absolvent:   

se orientuje v teorii problematiky šikany zná příznaky a stádia šikany a ví, kdy a jak nejlépe zakročit zná možnosti provádění prevence šikany ve své skupině

Použitá literatura: Eyrovi, L., R. Jak naučit děti hodnotám. Praha,:Portál, 2000. Hickson, A. Dramatické a akční hry ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Praha, 2000. Kolář, M. Skrytý svět šikanování ve školách. Praha: Portál, 1997. Kolář, M. Bolest šikanování. Praha: Portál, 2002. Pike, G., Selby, D. Cvičení a hry pro globální výchovu. Praha: Portál, 2000. Portmannová, R. Hry pro posílení psychologické odolnosti. Praha: Portál, 2001. Říčan, P. Agresivita a šikana mezi dětmi. Praha: Portál, 1995. Šimanovský, Z. Hry pro zvládání agresivity a neklidu. Praha: Portál, 2002.

9. Krizová intervence (1 hodina e-learning) Anotace: Účastník bude seznámen se základním vymezením krizové intervence a jejími modifikacemi pro roli pracovníka s dětmi a mládeží. Dále pak účastník získá klíčové kompetence v této oblasti, které napomůžou zkvalitnění práce v kritických situacích. Cíle:  seznámit účastníka se základním vymezením krizové intervence a její modifikace pro roli pracovníka s dětmi a mládeží  poskytnout účastníkovi podněty k dalšímu vlastnímu rozvoji a získávání klíčových kompetencí v této oblasti, které napomůžou zkvalitnění práce v kritických situacích Očekávané výsledky: Absolvent:   

lépe rozpozná hrozící, nebo již probíhající krizové situace u dětí a mladistvých je schopen navrhnout nejvhodnější postup pro zvládnutí krizové situace, případně bude vědět, kam se obrátit pro další podporu je schopen poskytovat relevantní informace pro děti a mládež, které se týkají kritických situací pro jejich prevenci

Použitá literatura:

Špatenková, N. Krizová intervence pro praxi. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. Dlabačová, Z. Krizová intervence u dětí a mladistvých. Bakalářská práce, 2009. Doporučené zdroje: www.spondea.cz

10. Organizace a zajištění her a dalších činností (5 hodin prezenčně/ 1 hodina e-learning) Anotace: Účastníci budou seznámeni s praktickými ukázkami různých typů her, Kolbovým učebním cyklem a základy organizace her. Následně své znalosti aplikují při plnění specifického zadání tvorby vlastní hry. V rámci e-learningu se seznámí s neformálním vzděláváním a s programem Mládež v akci. Cíle:  vést účastníka k tomu, aby si uvědomoval možná rizika v rámci různých aktivit a byl schopen jim předcházet,  rozvíjet účastníkovi organizační schopnosti,  rozvíjet účastníkovu kreativitu při tvorbě her a jiných činností tak, aby v ní byl schopen zohlednit cíle aktivity nebo organizace Očekávané výsledky: Absolvent:        

vytváří scénář (kdo-kdy-co) pro dílčí akci (schůzku, výpravu, atd.) stanovuje jednotlivé úkoly ke scénáři dílčí akce pro její zabezpečení vybírá vhodné prostředí pro hru nebo akci z hlediska bezpečnosti a hygieny (čisté ovzduší, nízká úroveň hluku, dostupný terén, bezpečný zdroj vody atd.) doporučuje dětem a mládeži vhodnou výbavu na akce různého typu a rozsahu zajišťuje předem variantu programu pro špatné počasí, pokud může počasí program ovlivnit vytváří hru nebo jinou aktivitu v souladu s cíli akce nebo v souladu s celoročními cíli organizace, vysvětlí účastníkům srozumitelně pravidla hry aktivně a vědomě využívá neformální vzdělávání

Programové bloky: Blok I. - 90 min.  seznámení se skupinou vzhledem k jejich cílové skupině, organizaci, tématy, cíli atd. (15 min.), diskuze  praktické ukázky různých typů her (seznamovací, ice-breakery, energizery, atd.) (60 min.), learning by doing  teorie her a jejich organizace (15 min.), buzz groups Blok II. – 75 min.  seznámení s Kolbovým učebním cyklem (přednáška - 15 min)  aplikace nově nabytých poznatků do praxe:  rozdělení účastníků do 4 skupinek (5 min.)  každá skupina vymýšlí jiný typ hry s odlišným cílem a na jiné téma a připravuje hru pro ostatní (20 min.)  prezentace her 1. část (35 min.)

Blok III. – 60 min.  prezentace her 2. část (30 min.)  sebehodnocení, zpětná vazba k jednotlivým hrám od ostatních a shrnutí (sebereflexe, diskuze - 30 min.) Seznam didaktických prostředků: flipchart Použitá literatura: Boková, G. Přínos neformálního vzdělávání programu TenSing podle jeho absolventů. Brno: Masarykova univerzita, 2010. Brander, P. et al. Kompas. Praha: Agro, 2006. Česká národní agentura Mládež. 2007. Průvodce programem. ČNA Mládež Dočkalová, J. Neformální vzdělávání – moderní termín nebo fungující koncept?. Euro Kompas, 2007, č. 2: str. 1-2. Dvořák, D. Od mimoškolní výchovy k neformálnímu učení. Rodina a škola, LII, 2005, č.5: str. 12-13. Hofbauer, B. Děti, mládež a volný čas. Praha: Portál, 2004. Mihaliková, J.Do Evropy hrou. Praha: Česká národní agentura Mládež, 2007. Němec, J. Možnosti a limity výchovy ve volném čase. In ČECH, T. 2007. Výchova a volný čas 2. Brno: MSD Obrusníková, I. Neformální vzdělávání v České republice. In Konference neformálního vzdělávání. Praha: Česká národní agentura Mládež, Národní institut dětí a mládeže MŠMT, 2007. Pospíšil, O. Ke specifiku neformálního vzdělávání. Pedagogická orientace, 1998, č. 2: str. 57-61. Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 2002. Slovníček pojmů. [online] [cit. 3.12.2010] dostupné na WWW

11. Vedení (3 hodiny prezenčně/ 1 hodina e-learning) Anotace: Obsahový prvek poskytne vhled do problematiky práce s týmem a se skupinou (především z hlediska motivace a poskytování zpětné vazby), naučí nezbytné požadavky na vedení evidence, účtování, sestavování rozpočtu a ochranu osobních údajů, způsoby zadávání úkolů, efektivní vedení porad či komunikace za skupinu na veřejnosti. Cíle:  seznámit s rozsahem odpovědnosti vedoucího, jeho povinnostmi a právy  rozvíjet účastníkovy organizační schopnosti  naučit účastníka základní dovednosti, které se týkají vedení zájmové činnosti - např. účetnické, personální, apod.  motivovat účastníka k tomu, aby byl jako vedoucí dobrým příkladem svým  svěřencům Očekávané výsledky: Absolvent:    

zajištuje správnou evidenci majetku užívaného k aktivitě rozpozná a vypíš prvotní účetní doklad sestaví rozpočet akce zohledňující celoroční plán a cíle organizace poskytuje konstruktivně zpětnou vazbu a motivovat ke zlepšování

  

vede efektivně porady vedoucích, vytváří program porady, stanovuje cíle vyhodnocuje fungování skupiny komunikuje veřejně za svou skupinu či organizaci

Programové bloky: Blok I. - 75 min. • warm-up : skupinový brainstorming - co to znamená být vedoucím • teoretické rozdělení činnosti vedoucího • neoblíbené povinnosti vedoucího (byrokracie, účtování, apod.) • praktické vyzkoušení některých dovedností - např. vypsání účetního dokladu, sestavení rozpočtu (komentář k zadání úkolu do příštího setkání), naplánování programu porady vedoucích, programu jednotlivé aktivity (zásadní body) Blok II. - 60 min. • motivace, feedback - jak na to, nácvik formou roll play • zadávání úkolů, vyhodnocování jejich provedení a celého fungování skupiny • vedení porad, komunikace za skupinu na veřejnosti, s rodiči, s institucemi • shrnutí, dotazy, problémy v našich skupinách Seznam didaktických prostředků: flipchart Použitá literatura: Tureckiová, M. Klíč k účinnému vedení lidí : odemkněte potenciál svých spolupracovníků. Praha: Grada Publishing, 2007. Haberleitner, E., Deistler, E., Ungvari, R.Vedení lidí a koučování v každodenní praxi. Praha : Grada, 2009. Halík, J. Vedení a řízení lidských zdrojů. Praha: Grada, 2008. Freemantle, D. Biz : 50 maličkostí, které mají vliv na vedení a motivaci týmu. Praha : Management Press, 2006. Meier, R. Úspěšná práce s týmem : 25 pravidel pro vedoucí týmu a členy týmu. Praha: Grada Publishing, 2009. Novotný, P. Pokladna : vedení a účtování. Praha: Grada Publishing, 2005. D'Ambrosová, H. 2002. Ochrana osobních údajů při vedení personálních agend. Praha : Pragoeduca, 2002. Kolektiv autorů: Skripta k vůdcovským zkouškám (JUNÁK svaz skautů a skautek ČR). [ http://strediskoprachen.skauting.cz/wp-content/files/VZ%202009/vz_skripta-1.pdf ], 2009.

12. Orientace v právní úpravě činnosti dětí, mládeže a dospělých (2 hodiny e-learning) Anotace: Účastník se seznámí se základními právními předpisy souvisejícími s č činností dětí, mládeže a dospělých. Cíle:  poskytnout účastníkům nejdůležitější a nejzákladnější informace z oblasti práva, které se jim mohou hodit v rámci činnosti s dětmi, mládeží nebo dospělými  poskytnout účastníkům odkazy na zdroje, kde naleznou podrobnější informace týkající se právní úpravy činnosti dětí, mládeže a dospělých

Očekávané výsledky: Absolvent:   

orientuje se v právních předpisech související s jeho činností identifikuje běžné situace z právního hlediska a aplikuje zásady platné právní úpravy bezprostředně související s danou situací prosazuje oprávněné zájmy svěřených osob v souladu s úpravou práv a povinností jednotlivců a organizace

Použitá literatura: Fischer, R., Hájková, A.Paragrafy vedoucího dětského kolektivu. Brno: Computer press, 2010. Kutý, J., Jůza, Š. Bezpečnost mimoškolní práce s dětmi a mládeží. Praha: Sdružení mladých ochránců přírody ČSOP Praha, 2007.

13. Odborné znalosti (3 hodiny e-learning) Anotace: Účelem obsahového prvku je obsáhnout velmi široké spektrum odborných znalostí, které by měl být samostatný vedoucí schopný nejen znát, ale také aplikovat do své činnosti. Jedná se o principy hospodaření neziskových organizací, finanční plánování, základní principy vedení účetní dokumentace a základy soukromého a veřejného práva. Absolventi budou mít základní přehled o svých právech a povinnostech, budou seznámeni se zákony, z nichž tyto práva a povinnosti vycházejí. Cíle:  poskytnout účastníkům základní důležité informace o hospodaření a účetnictví  organizace a také umožnit letmý náhled do odborné terminologie těchto oblastí  seznámit účastníky se zdroji, kde k oblasti své práce mohou čerpat potřebné  informace a inspiraci  přiblížit právní úpravy jejich činnosti, jejichž znalost je pro ně nezbytná Očekávané výsledky: Absolvent:    

se orientuje v základních pojmech a fungování hospodaření jeho organizace vykazuje základní znalost soukromého a veřejného práva v souvislosti s jeho prací je schopen vytvořit rozpočet, zjišťovat možnosti financování jeho aktivity, má základní znalosti týkající se vedení a archivování účetní dokumentace

Použitá literatura: Fischer, R., Hájková, A. Paragrafy vedoucího dětského kolektivu. Brno: Computer press, 2010. Pajas, P. a kol. 1996. Průvodce neziskovým právem. 1. díl. Praha: Informační centrum nadací a jiných neziskových organizací, 1996. Duben, R. Neziskový sektor v ekonomice a společnosti. Praha: Codex Bohemia, 1996. Růžičková, R. Neziskové organizace: vznik, účetnictví, daně. Olomouc: ANAG, 2001 Doporučená literatura:

Fischer, R., Hájková, A. Paragrafy vedoucího dětského kolektivu. Brno: Computer press, 2010.

14. Provádění environmentální výchovy (1 hodina e-learning) Anotace: Účastníci budou seznámeni se základy environmentální výchovy a s tzv. Přijatelným ekologickým minimem každého oddílového vedoucího (PEMKO), které jim i dále může sloužit jako výchozí dokument pro environmentální výchovu dětí a mládeže. Cíle:  seznámit účastníka s rolí a obsahem environmentální výchovy v kontextu práce s dětmi a mládeží  dát účastníkovi podnět se v této oblasti rozvíjet a vést dětský kolektiv k dodržování stěžejních zásad ekologie Očekávané výsledky: Absolvent:   

jde příkladem – chová se šetrně k životnímu prostředí, vede děti a mládež k vnímání a uznání hodnoty přírody a kultivuje jejich vztah k přírodě (např. některým z těchto způsobů: tematická hra, expedice, exkurze, návštěva instituce, pozvání hosta, film, účast na workshopu nebo semináři), vede děti a mládež k šetrnému a ohleduplnému chování ke svému okolí

Použitá literatura: Máchal, A. 2000. Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Brno: Rezekvítek Brno ve spolupráci s Lipkou – Domem ekologické výchovy Brno, 2000. Vavroušek, J. Lidské hodnoty slučitelné s trvale udržitelným způsobem života. In: Lidské hodnoty a trvale udržitelný způsob života (sborník). Olomouc: Univerzita Palackého, 1993.

15. Provádění výchovy ke zdraví (1 hodina e-learning) Anotace: Účastníci budou seznámeni s výchovou ke zdraví, základními pojmy z této oblasti a budou vedeni k aktivnímu vytváření prostředí podporujícího zdravé návyky (zdravá strava, pohyb, hygiena, bez kouření a požívání alkoholu a jiných návykových látek) ve svém oddílu. Cíle:  podporovat zájem o vlastní zdraví  vést ke vnímání zdraví jako výslednici vzájemných interakcí celého člověka, všech jeho systémů a složek na úrovni biologické, psychické, sociální, duchovní a environmentální  seznámit vedoucí s výchovou ke zdraví a vést je k aktivnímu vytváření prostředí podporujícího zdravé návyky (zdravá strava, pohyb, hygiena, bez kouření a požívání alkoholu a jiných návykových látek) Očekávané výsledky:

Absolvent:   

je schopen vysvětlit pojem zdraví je schopen samostatně připravit doporučení pro skupinu dětí či mládeže, vedoucí k vytváření zdravých návyků je si vědom toho, že především vlastním příkladem vychovává ke zdraví

Použitá literatura: Čeledová L., Čevela R. Výchova ke zdraví – vybrané kapitoly. Praha: Grada, 2010. Čeledová L., Čevela R., Dolanský H. Výchova ke zdraví pro střední zdravotnické školy. Praha: Grada, 2009. Wasserbauer, S. Výchova ke zdraví pro vyšší zdravotní školy a střední školy. Praha: Státní zdravotnický ústav, 1999. Mužík V. Výživa a pohyb jako součást výchovy ke zdraví na základní škole. Brno: Paido, 2007.

Doporučená literatura: Čeledová L., Čevela R. Výchova ke zdraví – vybrané kapitoly. Praha: Grada, 2010. http://www.mu-st.cz/storage/zdrave_mesto/letak_spz.pdf http://www.ppzdravi.cz/deti/desatero-zdrave-vyzivy-deti.html http://www.zdrava-abeceda.cz http://tabory.ymca.cz/ http://cs.wikipedia.org/wiki/Hygiena 16. Posuzování bezpečnostních a zdravotních rizik (1 hodina prezenčně/ 1 hodina e-learning) Anotace: Účastníci budou seznámeni s možnými riziky doprovázejícími činnost kolektivu dětí a mládeže a budou vedeni k vnímání a zhodnocování těchto rizik a k jejich minimalizaci vhodnou realizací dané aktivity. Cíle:  podporovat zájem o vlastní vzdělání v oblasti bezpečnosti  podporovat vnímání prospěšnosti vyváženého režimu aktivity a odpočinku, dostatečné míry hygieny jak osobní, tak i pracovní  vést ke vnímání možných rizik doprovázejících činnost kolektivu a jejich minimalizaci vhodnou realizací dané aktivity Očekávané výsledky: Absolvent:    

je schopen zajistit přiměřený režim aktivity a odpočinku (včetně spánku), je schopen zajistit přiměřenou míru osobní hygieny a hygieny (vaření, bydlení, pracovního prostředí apod.), je schopen posoudit bezpečnostní rizika aktivity podle jejího charakteru na základě platných předpisů a pravidel je schopen zajistit realizaci aktivity tak, aby minimalizoval možná zdravotní a bezpečnostní rizika nebo s ohledem na rizika jednotlivce a pokud to není možné, aktivitu nerealizuje

Programové bloky: Blok – 45 min  Právní odpovědnost, schůzka v klubovně, výprava, tábor, speciální akce - interaktivní přednáška (30 min)  Psychická bezpečnost - buzz groups – práce (5 - 10 min)  výsledky diskuze (5 - 10 min) Seznam didaktických prostředků: flipchart Použitá literatura: Vyhláška č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti ve znění vyhlášky MZd č. 148/2004, kterou se mění vyhláška č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, se změnami: 148/2004 Sb., 320/2010 Sb. Kutý, J. Bezpečnost mimoškolní práce s dětmi a mládeží, Praha: Sdružení Mladých ochránců přírody ČSOP, 2007. Edice vůdcovská zkouška. Praha: Junák-svaz skautů a skautek ČR Tiskové a distribuční centrum, 1999.

Doporučená literatura: Vyhláška č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti ve znění vyhlášky MZd č. 148/2004, kterou se mění vyhláška č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, se změnami: 148/2004 Sb., 320/2010 Sb. Kutý, J. Bezpečnost mimoškolní práce s dětmi a mládeží, Praha: Sdružení Mladých ochránců přírody ČSOP, 2007.

Doporučené zdroje: http://oikos.skauting.cz/bezpecnost http://www.ibesip.cz http://lukostrelbaolomouc.cz/index.php?strana=bezpecnost http://lanovecentrum-pardubice.cz

17. Poskytování první pomoci (4 hodiny prezenčně/ 2 hodiny e-learning) Anotace: Účastníci budou seznámeni s postupy při poskytování první pomoci, dovednosti budou rozvíjeny při cvičení, během něhož budou samostatně řešit modelovou situaci na figurantovi s použitím základního zdravotnického vybavení. Cíle:  podporovat zájem o vlastní vzdělání v tematice předlékařské první pomoci  podporovat zájem o praktické zvládnutí základních situací  vést ke vnímání komplexnosti poskytování první pomoci (technická, zdravotnická) a zároveň vést k zodpovědnosti k sobě samému (neohrozit vlastní život a zdraví)  zdůraznit potenciál znalostí problematiky – záchrana života je možná často nepatrným úkonem

Očekávané výsledky: Absolvent:   

je schopen přivolat odbornou pomoc je schopen samostatně či s využitím neškolené osoby poskytnout první pomoc je otevřený v přijímání nových přístupů a postupů v poskytování první pomoci

Programové bloky: Blok I. – 90 min  technická/zdravotní první pomoc, život zachraňující úkony (masivní krvácení, bezvědomí): interaktivní přednáška (45 min)  praktický nácvik (45 min) Blok II. – 90 min  život zachraňující úkony (kardiopulmonální resuscitace-KPR), šok, pneumotorax), interaktivní přednáška (45 min)  praktický nácvik (45 min) Seznam didaktických prostředků: obvazy, dýchací maska, pomůcky pro nácvik kardiopulmonální resuscitace (manekýn) Použitá literatura: Ertlová, F., Mucha J. a kol. Přednemocniční neodkladná péče, Brno: Mikadapress, 2006. Zdravotnický instruktor Českého červeného kříže. 2006. Praha, JS Press. [online] [cit. 9.12.2010] dostupné na WWW .

Doporučená literatura: Hornych a kol. Zdravotník zotavovacích akcí, Praha: JS Press, 2008. Kubíková Z., Zuchová, B. První pomoc dostupné na: http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/fsps/ps08/first_aid/web/index.html Srnský, P. 2002. Standardy první pomoci, Praha: JS Press, 2002. Srnský, P. 2007. První pomoc u dětí, Praha: JS Press, 2007.

B. Specializace 1. Hudba (13 hodin prezenčně/ 3 hodiny e-learning) Anotace: Obsahový prvek účastníka seznámí s možností využití hudby při práci s mladými lidmi, hudbou jako prostředím, v němž se mladí mohou seberealizovat, sebepoznávat, rozvíjet vztahy ve skupině apod. nehledě na množství hudebního talentu Účastníci si dále osvojí základy vedení hudebního tělesa – základy pěvecké techniky (správný postoj, dýchání, hlasová hygiena), vyzkouší si množství cvičení k rozmluvení a rozezpívání a příklady cvičení rozvíjejících jednotlivé prvky hudebnosti (rytmus, melodika, dynamika, hudební cítění, paměť, apod.). Dále se budou účastníci věnovat rozvíjení dovedností spojených s výběrem vhodného repertoáru, přípravou dirigenta, nácvikem písně v kolektivu, konzultací problémů s tím spojených. Získají také

základy aranžování písní pro vícehlas. Pozornost bude věnována také jiným formám rozvíjení hudebního cítění (hry s použitím hudby, využití hudby k navození atmosféry, relaxaci, aj.) Cíle:       

seznámit účastníka s možností využití hudby při práci s mladými lidmi představit hudbu jako prostředí, v němž se mladí mohou seberealizovat, sebepoznávat, rozvíjet vztahy ve skupině apod. nehledě na množství hudebního talentu seznámit se základy vedení hudebního tělesa – základy pěvecké techniky (správný postoj, dýchání, hlasová hygiena) rozvíjet dovednosti spojené s vhodnou přípravou (cvičení k rozmluvení a rozezpívání a cvičení rozvíjející jednotlivé prvky hudebnosti (rytmus, melodika, dynamika, hudební cítění, paměť, apod.) rozvíjet dovednosti spojené s výběrem vhodného repertoáru, přípravou dirigenta, nácvikem písně v kolektivu, konzultací problémů s ním spojených seznámit se základy aranžování písní pro vícehlas seznámit s jinými formami rozvíjení hudebního cítění (hry s použitím hudby, využití hudby k navození atmosféry, relaxaci, aj.)

Očekávané výsledky: Absolvent:       

aplikuje prvky rozvíjející hudebnost, rytmické, melodické a dynamické schopnosti používá práci s hudbou jako prostředek rozvíjení jedince i skupiny aplikuje základy hlasové hygieny (rozmluvení, rozdýchání, rozezpívání) ovládá nácvik písní, techniky dirigování, práci se sborem a jednotlivými hlasy ovládá základy tvorby harmonií, tvorbu aranží písní pro vícehlasý zpěv je schopen přizpůsobit náročnost programu možnostem dané skupinky dětí a mládeže je schopen iniciovat, naplánovat, připravit a zorganizovat a následně vyhodnotit jednorázové, víkendové, dlouhodobé aktivity v oblasti divadla, hudby nebo tance

Programové bloky: I.blok - úvod 15 minut, diskuze - představení, očekávání účastníků - směrování semináře – zaměření na hudbu jako prostředek výchovy, rozvoje osobnosti, rozvoj hudebnosti - co práce s hudbou mladým přináší:  hudební činnost jako nástroj, prostor pro mladé k seberealizaci, zapojení se pro všechny s různou mírou talentu, sounáležitost se skupinou  kreativita, rozvoj tvůrčích schopností a možností, aktivní účast, spontaneita  rozvíjení hudebního sluchu, hudební paměti, rytmického cítění, tvořivosti, muzikálnosti, fantazie  hudba umožňuje zažít pocit sounáležitosti, prožívat sebe sama, prezentovat se.  společný cíl skupiny - význam přiměřeného hodnocení, motivace

II. blok - osobnost dirigenta (vedoucího), příprava 15 minut, interaktivní přednáška

-

-

dirigentská dilemata  kvalita v. kvantita  proces v. výsledek  zážitek v. úspěch význam dobré přípravy dirigent jako vzor pro ostatní kompetence a zodpovědnosti, naslouchání druhým výchova následovníka/ů, postupné přenášení zodpovědnosti

III. blok - minimum pěvecké techniky (s praktickým nácvikem) 60 minut, interaktivní přednáška s nácvikem - jak se dělá správné rozezpívání (protažení, rozehřátí, dechová cvičení, postupné zvětšování rozsahu, od malých intervalů k větším, trénink dynamiky, výrazu, příklady vhodných cvičení a písní) – frekventanti dostanou notové zápisy cvičení - pěvecký postoj - dýchání - hlasová hygiena - dirigentská gesta – nácvik IV. blok - výběr repertoáru 10 minut, přednáška - kompetence dirigenta / rozhodnutí skupiny - oslovení mladých současnou hudbou - přiměřenost schopnostem, vývoji skupiny, dlouhodobější plánování - tematické zaměření

V. jak naučit písničku 120 minut, přednáška a vlastní činnost - zprostředkovat poselství písně (přeložit text, hlavní myšlenku) - popsat žánr, náboj - představit skladbu - vlastní nácvik – jednotlivé hlasy, společně, po částech, problematická místa, motivace - nácvik dynamiky a výrazu - možnost využití korepetitora, vedoucích jednotlivých hlasů

VI. jak aranžovat vícehlasou píseň (do hloubky dle schopností účastníků semináře) 60 minut, přednáška a vlastní činnost - odposlech dle originálu písně - harmonizace dle hudební teorie - pěvecký rozsah jednotlivých hlasů - zásady pohybu jednotlivých hlasů - aranže písní podle náročnosti - jak začít zpívat vícehlas (dlouhodobý plán)

VII. cvičení pro rozvoj hudebnosti – praktické ukázky 120 minut, přednáška a vlastní činnost - jednotlivá cvičení pro osmělení, rozvoj rytmu, melodiky, hudebního cítění, dynamiky - praktické ukázky

Osmělení zpívat před ostatními - společný zpěv, ve slokách se střídají jednotlivci, refrén všichni společně, jde o společný zážitek, ne dokonalost - společný zpěv, účastníci vymýšlejí jeden verš sloky, ostatní dozpívají Rytmus - pravidelné střídání uvolnění a napětí – sledovat rytmy těla - dialog tleskáním (dvojice nebo jeden v. skupina) – co nejpřesnější zopakování - tleskání/dupání v kruhu a hry s nimi - hra na vlastní tělo - rytmické skandování - písně s vynecháváním slov, určitými gesty v rytmu - stupňování bubnování dle světla - vydržet tleskání svého rytmu, zatímco ostatní se ho snaží arytmicky splést - hudební minimalismus – stálé společné opakování krátkého rytmického motivu, stupňování - tanec v prostoru – každý sám pro sebe - „dirigování“ výrazné hudby z přehrávače - improvizace pohybem na různé rytmy hrané na buben, příp. na nastříhanou hudbu Dynamika - reakce pohybem na dynamické změny hudby - písně, kde se opakuje po dirigentovi Rozvoj improvizace, hudební osmělení hra s orffovými nástroji – na různá témata, hudební motivy, -

pentatonika hra na hřeben, skleničky, nádobí, apod.

Melodika, zpěv - nácvik vícehlasu na kánonech; písních, které pasují dohromady - hravé zpívání – známou píseň zpívat různými způsoby – pomalu, rychle střídavě, staccato, jen souhlásky, pedantsky, žoviálně, jako rokenrol, blues, operně, aj. - zpívat píseň v různých náladách – naštvaně, smutně, atd. VIII. jiné formy rozvíjení hudebnosti 80 minut, vlastní činnost – prožitek hudby rozvíjí hudebnost! – poslechy vážné hudby – programové, relaxační – poslech s příběhem – poznávání témat programové hudby – dramatizace písní – souboje při hudbě – skupiny či dvojice představující soupeřící skupiny ve skladbě (Prokofjev: Montekové a Kapuleti, Let čmeláka, Kartinki) – pohyb místností na různé typy pochodů z klasické hudby – nacvičit ve skupině píseň – každý může hrát jen 1 tón (na flétnu, nebo zpívat) – kramářské písně - tvorba – tvorba melodramu – klasická zpívanda – zpívání u ohně, v kroužku – hra na playback – hry s klasickou i soudobou hudbou (tančírna, hitmakers, etno...) – tipy, ukázky

IX. hudba jako navození atmosféry, relaxace, fantasie 45 minut, vlastní činnost - hudba - dobrý prostředek k navození atmosféry před i během hry - relaxace - čárání při hudbě, odpočinek, doznění atmosféry, prostor k přemýšlení, rozvoji fantasie

X. „poradna“ 60 minut, diskuze – s jakými problémy se účastníci při nácviku písní potýkají, jak by je jiní řešili – zhodnocení semináře Seznam didaktických prostředků: hudební nástroje dle zadání lektora, CD přehrávač Použitá literatura: Kofroň, J. Učebnice harmonie. Praha, Editio Barenreiter, 1996. Zenkl, L. ABC hudební nauky. Praha: Editio Barenreiter, 2007. Šimanovský, Z. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie. Praha: Portál, 2007. Moreno, J. Rozehrát svou vnitřní hudbu. Praha: Portál, 2005. Hrkal, J., Hanuš, R. 2007. Zlatý fond her II. Praha: Portál, 2007. Tensing Norsko. Základní instrukce pro rozezpívání. TS Infobalík, YMCA (vnitřní materiály, z angličtiny přeložil R. Žárský), 1999. Tensing Norsko. Jak nacvičit píseň. TS Infobalík, YMCA (vnitřní materiály, z angličtiny přeložil R. Žárský), 1999. Tensing Norsko.Dirigování. TS Infobalík, (vnitřní materiály, z angličtiny přeložil R. Žárský), 2004. TenSing- Materialbank, YMCA (vnitřní materiály, v němčině)

2. Divadlo (13 hodin prezenčně/ 3 hodiny e-learning)

Anotace: V teoretické části obsahového prvku se účastníci seznámí se základními informacemi z teorie divadla a divadla hraného dětmi a mládeží. Dostane se jim stručného úvodu do teorie a metodiky dramatické výchovy (výchovného dramatu). Seznámí se s funkcí základních divadelních profesí a s teoretickým zázemím hereckých dovedností. Součástí teoretické přípravy bude i seznámení s možnou literaturou pro hlubší studium tématu. V praktické části projdou účastníci jednotlivými fázemi tvůrčího procesu přípravy představení. Jednotlivé části tohoto procesu budou vždy propojeny s teoretickým zázemím. Účastníci by si měli na vlastní kůži vyzkoušet a prověřit fungování procesu plánování, organizace a reflexe vedoucí k tvorbě divadelního produktu (dramatického tvaru). Nedílnou součástí bude upozornění na možnost vzniku krizových míst při práci a možné cesty k jejich řešení. Cíle:   

seznámit účastníky se základními informacemi z teorie divadla a divadla hraného dětmi a mládeží seznámit účastníky se základy teorie a teorie a metodiky dramatické výchovy (výchovného dramatu) seznámit s funkcí základních divadelních profesí a s teoretickým zázemím hereckých dovedností

  

seznámit s možnou pro hlubší studium tématu umožnit zažití jednotlivých fází tvůrčího procesu přípravy představení, a to v propojení s teoretickým zázemím umožnit vyzkoušet a prověřit fungování procesu plánování, organizace a reflexe vedoucí k tvorbě divadelního produktu (dramatického tvaru), a to včetně upozornění na možnost vzniku krizových míst při práci a možné cesty k jejich řešení

Očekávané výsledky:        

Absolvent: je schopen iniciovat, naplánovat, připravit a zorganizovat a následně vyhodnotit jednorázové, víkendové, dlouhodobé aktivity v oblasti divadla alespoň částečně zná metodiku dramatické výchovy a umí používat některé techniky, které nabízí orientuje se v teorii praktické divadelní práce (úloha režiséra, dramaturga, tvorba dramaturgicko-režijní koncepce, základy scénografie, technika práce se světlem a zvukem) dokáže vybudovat dlouhodobý tvůrčí proces vedoucí k výstavbě dramatického tvaru (pojmenování tématu, tvorba příběhu, budování situací, vytváření postav) na základě zvolené předlohy, nebo na základě autorské tvorby skupiny dokáže vystavět dramatický tvar dle zvoleného tématu s ohledem na věk dětí a jejich hereckou i lidskou zkušenost při respektování zvoleného dramatického žánru sám zvládá a dokáže vést k budování základních hereckých dovedností (pohyb na jevišti, verbální a nonverbální projev a komunikace, hlasová výchova a jevištní řeč, improvizace, práce s postavou, hra v roli) dokáže vytvořené účinně reflektovat pro sebe i skupinu a na základě zpětné vazby pracovat se změnou

Programové bloky: I.

blok: Výběr tématu. Téma v modelových situacích běžného života. Témata skrytá v literární předloze.

 

představení, očekávání účastníků, plán práce ze strany lektora vybudování společné atmosféry pro práci – uvědomit si a přijmout základní pravidlo dramatické hry (aktivní účast na společné hře) položení základů budování pracovní skupiny – jména, odbourání ostychu, pohyb v prostoru, základní informace o každém členu skupiny uvědomění si partnerů v prostoru a svých reakcí na ně. Nutnost postřehnout akci a reagovat citlivě, pohotově, adresně a sdělně uvědomění si a procvičování všech složek mluvního projevu (dech, hlas, výslovnost, rytmičnost) jako materiál ke sdělení téma jako nositel sdělení – co je téma v životě, jak může dojít k jeho zobrazení na divadle, možnost volby žánrů i postupů návrh lektora na možnost prozkoumání 3 vybraných témat pro další práci. Každé téma předpokládá jiný způsob práce a jiný výsledný produkt (autorská tvorba, dramatizace poezie, dramatizace prózy) diskuse o předložených tématech. Jejich hierarchické uspořádání dle času, který jim budeme nadále věnovat. upozornění, na to, že zvolené téma můžeme najít i v jiných uměleckých dílech (hudební skladby, výtvarná díla, film...). Uměleckým způsobem již zpracované téma, které nás zaujalo, můžeme využít jako inspiraci, k adaptaci, obohacení námi vytvořeného představení.

       

II. blok: Průzkum tématu v improvizacích. Vrstvení materiálu.  

   

rozehřátí, uvolnění a soustředění techniky umožňující sdělování 1. verbální prostředky sdělení (slovo, monolog, dialog, zástupný text) 2. nonverbální prostředky sdělení (mimika, gestika, posturologie, haptika, proxemika, paralingvistika) využití rekvizity (rekvizitou může být i část těla) zveřejnění a verbalizace vnitřního prožitku sólová, partnerská a skupinová improvizace ve vztahu k tématu teorie improvizace 1. zásady improvizační práce 2. strukturace improvizace 3. fixování improvizace

III. blok: Autorská tvorba. Úprava literárního díla pro dramatizaci.  

 

pojmenování tématu, zpřesňování dle potřeb skupiny technika tvůrčího psaní 1. hledání tématu 2. stimulace k psaní 3. možné blokády a jejich překonávání 4. problémy začátečníků teorie dramatu 1. expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa (fáze antické tragedie) 2. situace, dramatická situace, jevištní situace, dramatický konflikt, dramatický děj převod literárního díla do díla dramatického 1. dramatizace 2. adaptace

IV. blok: Produkt skupinové práce v oblasti divadla.  

   

cesta skrze tvořivý proces k produktu s ohledem na věk a hereckou i lidskou zkušenost účastníků strukturace představení vzhledem ke konkrétním podmínkám 1. velikost divadelního souboru 2. finanční možnost pro volbu scénografického řešení 3. místo realizace 4. počet repríz žánrové možnosti (taneční divadlo, činoherní divadlo, hudební divadlo, divadlo poezie) zvláštní divadelní druhy (participační divadlo, divadlo improvizace) fixace vytvořeného tvaru (nacvičování x zkoušení), modifikace situací, děje i rolového zobrazení divadelní sdělení – konkrétní inscenace 1. aktivizace před vystoupením 2. průběh vystoupení, možná problematická místa 3. komunikace jeviště s hledištěm

4. zpětná vazba směrem od hrajících k vedoucímu 5. zpětná vazba směrem od vedoucího k hrajícím

Seznam didaktických prostředků: CD přehrávač Použitá literatura: Aristoteles. Poetika. 5. vyd. Praha: Orbis, 1962. Bernard, J. Co je divadlo. 1. vyd. Praha: SPN, 1983. Fišer, Z. Tvůrčí psaní. Brno: Paido, 2001. Hořínek, Z. Drama, divadlo, divák.1. vyd. Brno: JAMU, 1991. Hrabák, J. Poetika. Praha: Československý spisovatel, 1977. Křivohlavý, J. Jak si navzájem lépe porozumíme. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1988. Macková, S. Dramatická výchova ve škole. 1. vyd. Brno: Difa JAMU, 1995. Machková, E. Metodika dramatické výchovy. 7. vyd. Praha: ARTAMA,1992. Machková, E. Základy dramatická výchovy. 1. vyd. Praha: SPN, 1980. Richter, L. Praktická dramaturgie v kostce. 1. vyd. Praha: Dobré divadlo dětem, 2003.

3. Tanec (13 hodin prezenčně/ 3 hodiny e-learning) Anotace: Obsahový prvek účastníka seznámí se základními tanečními styly a jejich pohybovou charakteristikou, představí základy taneční teorie a úvod do choreografie. Účastníci se dále seznámí s metodikou výuky tance a její aplikací do praxe stejně tak jako s internetovými zdroji, ze kterých je možno čerpat materiály i inspiraci. Po teoretickém úvodu a základech bude následovat praktická část, kdy bude důraz kladen především na vytváření choreografie pro různé druhy tance. Během praktické části se účastnící dozvědí, jak tanec dělit do úseků k dalšímu nacvičování a připraví se na možné problémy, se kterými se mohou setkat v praxi jak při výuce tak při vystoupení samotném. Cíle:       

seznámit s vývojem tance, rozdělením na základní skupiny, naučit orientaci v hudební stopě a dobách seznámit se základy pohybové rytmiky, pohybových rozcvičení a jeho aplikací v praxi seznámit s postupy vhodného výběru hudby a pohybů pro rozdílné věkové skupiny a účely umožnit účastníkům také samostatné uspořádání základních tanečních pohybů do dob a celků seznámit se základy tvorby choreografie tance dle zadaných požadavků seznámit s možnostmi využití internetových zdrojů seznámit s možnými komplikacemi během zkoušení tance či samotného vystoupení a postupy konstruktivního řešení

Očekávané výsledky: Absolvent: 

orientuje se v základních tanečních stylech a zná základní taneční kroky či pohyby těchto stylů



rozezná hudební žánr a aplikovat na něj příslušný taneční styl



ovládá základy pohybové rytmiky



ovládá znalost pohybových cvičení a strečinku



aplikuje základy metodiky výuky tance do praxe



orientuje se v hudební stopě a dobách



je schopen vybrat vhodnou hudbu a pohyby pro tanec sborový, skupinový či tanec doprovodný



je schopen pohyby logicky uspořádat do dob a celků



dokáže posoudit náročnost pohybů a jejich realizaci v praxi



zná a dokáže čerpat z internetových zdrojů hudbu



dokáže připravit choreografii k tanci a naučit tanec



dokáže se připravit, zareagovat a najít řešení pro praktické problémy, které mohou nastat během zkoušení tance či samotného vystoupení

Programové bloky: I.     

BLOK (interaktivní přednáška, diskuze, brainstorming, analýza, názorná demonstrace, písemné cvičení) Zahájení – diskuze na téma „Vlastní zkušenost s tancem“ (cca 15 minut) Brainstorming – druhy tanců a jejich původ, které účastníci znají (cca 15 minut) Interaktivní přednáška – historie vývoje tance (cca 15 minut) Interaktivní přednáška – rozdělení druhů tanců: podle počtu tanečníků, podle země původu, podle rytmu (cca 15 minut) Interaktivní přednáška, názorná demonstrace, písemné cvičení – hudební doba a rytmus: definice pojmů, názorné ukázky, teorie výběru hudby pro tanec, písemné cvičení ve dvojicích „Kolik dob je v taktu“ (cca 30 minut)

II. BLOK (včetně pauzy) – (Názorná demonstrace, samostatná práce, praktické cvičení, dedukce, brainstorming, dedukce, brainstorming)  Názorná demonstrace – pohybová rytmika (jaké pohyby se lépe hodí k jednotlivým rytmům a co je přirozené lidskému tělu při tanci na rozlišné rytmy), rozcvičení (cvičení a pohyby vhodné k rozehřátí), etudy (pohybová cvičení založená na vlastní fantazii) a strečink (uvolnění po tanci, cvičení svalů a šlach, jak uvolnit jednotlivé svaly): pro děti, pro mládež, pro dospělé a seniory (cca 30 minut):  Samostatná práce – každý účastník se pokusí vymyslet vlastní pohybové cvičení pro danou věkovou skupinu (cca 30 minut)  Názorná demonstrace – studie a učení se pohybů z jednotlivých populárních tanečních skupin, jejich charakteristika a variace (cca 1 hodina): standardní tance, latinskoamerické tance, hiphop/breakdance, scénický/výrazový tanec  Praktické cvičení – na základě hudby, která zazní, se účastníci pokusí aplikovat pohyby patřící do této taneční skupiny a rozšířit je do krátkých celků (cca 30 minut)  Interaktivní přednáška, názorná demonstrace, dedukce, brainstorming – dedukce účastníků o teorii volby písně na základě teoretických poznatků z I. bloku, krátký interaktivní výklad o výběru písní pro jednotlivé věkové kategorie, poslech názorných ukázek písní, brainstorming dalších nápadů pro výběr hudby pro jednotlivé věkové skupiny (cca 30 minut) III. BLOK  Brainstorming – sběr nápadů na pohyby na konkrétní úsek písně a jejich následné hodnocení proveditelnosti a obtížnosti, hodnocení dle věkových skupin (cca 45 minut)

 

 



Názorná demonstrace, analýza – představení krátké choreografie a její nastudování celou skupinou, analýza prvků sestavy (cca 45 minut) Praktické cvičení – zadání písně a konkrétních požadavků na vytvoření choreografie (choreografie pro děti: scénický tanec; choreografie pro mládež: formace na populární píseň; choreografie pro dospělé: jednoduchá choreografie na latinskoamerické rytmy) - Tvoření choreografií ve skupinkách pod dohledem vedoucího workshopu, představení choreografií, nacvičení jedné účastníky vybrané choreografie (cca 1 hodina 30 minut). Analýza, diskuze – diskuze a analýza jednotlivých choreografií: ucelenost, náročnost pohybů, rytmika, vizuální stránka, přizpůsobení věkovým skupinám (cca 45 minut) Diskuze, brainstorming – prostor pro dotazy účastníků, feedback ze strany vedoucího workshopu, diskuze na téma možných problémů, které mohou vzniknout během zkoušení tance nebo při vystoupení, řešení těchto problémů v praxi, prostor pro osobní zkušenosti účastníků. Debata o internetových možnostech a zdrojích, které lze efektivně využít pro taneční a pohybové aktivity, seznam zajímavých odkazů s krátkou anotací (cca 1 hodina) Závěr – zatančení krátké sestavy všech účastníků workshopu (cca 15 minut)

Seznam didaktických prostředků: CD přehrávač, CD, DVD – ukázky tanců

Použitá literatura: Kassing, G., Danielle, M. J. Dance Teaching Methods and Curriculum Designs. Champaign: Human Kinetice, 2003. Jeřábková, J. Taneční průprava. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. Lössl, J. 2007. Rytmická, pohybová a taneční výchova mladšího žactva. Praha: NIPOS, 2007. Mlíkovská, J. 60 choreografických etud. Praha,: NIPOS, 2006. Mlíkovská, J. Krajina tance. Praha: Ipos, 2001. Mlíkovská, J. O. 1996. O choreografii: výklady a etudy. Praha: Ipos-Artama, 1996. Rellichová, L. Taneční tvorba pro děti a s dětmi. Praha: NIPOS, 2009. Sabisch, P. Choreographing Relations. München: podium, 2010. Wood, M. More historical dances. London:C.W. Beaumont, 1956. Burrows, J. A. A Choreographer´s Handbook. New York: Routledge, 2010. Doporučené zdroje: www.youtube.com http://dance-tutorials.blogspot.com/ http://westcoastpoppin.com/category/dance-tutorials http://www.ddm-oslavany.cz/phprs/view.php?nazevclanku=historie-tancu&cisloclanku=2008050008 http://mjd.wz.cz/cl1_choreo.htm

Povinná a doporučená literatura Literaturu dělíme na použitou (tituly a otevřené zdroje, které byly využity při tvorbě obsahového prvku) a doporučenou (tituly a otevřené zdroje, které jsou autorem doporučeny účastníkům programu k dalšímu samostudiu). Oba druhy literatury jsou uvedeny v závěru konkrétních obsahových prvků.

Povinnou literaturou pro účastníky vzdělávacího programu jsou studijní texty, které jsou obsahem elearningu.

H. Časový harmonogram vzdělávacího programu Jedná se o smíšenou formu prezenční a distanční výuky. V organizační rovině je tedy třeba daný vzdělávací program rozdělit na dvě části s minimálním odstupem 2 týdny a maximálním odstupem 3 týdny. Dále z hlediska podmínek pro dosahování cílů vzdělávacího programu doporučujeme pro fázi přípravy realizace vzdělávacího programu: a) zajištění prostorových podmínek – prostory pro realizaci programu doporučujeme zajistit minimálně 6 měsíců před plánovaným termínem realizace vzdělávacího programu, b) zajištění personálních podmínek – souhlas lektorů se spoluprací na přípravě a realizaci vzdělávacího programu je třeba zajistit minimálně 6 měsíců před plánovaným termínem realizace vzdělávacího programu. Výsledkem této první fáze přípravy vzdělávacího programu je finální termín plánovaného konání. c) organizace vzdělávacího programu - organizační tým (koordinátor a metodik) ve spolupráci s lektory připraví návrh programu jednotlivých lekcí - tj. pořadí jednotlivých vzdělávacích prvků a časový rozsah, popř. zahájí práci na úpravě metodických materiálů (způsob hodnocení vzdělávacích výsledků, studijní materiály – aktualizace dle platných vyhlášek apod.), d) následuje zveřejnění (min. 3 měsícem před jeho termínem). Administrace přihlášek pak patří z časového hlediska mezi nejdelší fáze přípravy vzdělávacího programu, e) tři týdny před zahájením klademe důraz na finalizaci organizačních detailů vzdělávacího programu – zajistit je třeba informovanost lektorů i účastníků, připravit nutné pomůcky a didaktické prostředky. V rámci blended learningové formy můžeme na základě vlastních podmínek seznámit účastníky s konkrétními podmínkami absolvování vzdělávacího programu, zveřejnit e-learning a zadat účastníkům první úkol (např. samostudium v e-learningovém prostředí), f) následuje fáze realizace vzdělávacího programu a vyhodnocení výsledků vzdělávání, rozhodnutí o splnění podmínek pro absolvování, udělení osvědčení o absolvování úspěšným účastníkům a zhodnocení realizace ze strany účastníků, ze strany lektorů a organizačního týmu a vyhodnocení doporučených modifikací pro opakování vzdělávacího programu. 1. Distanční část 1 – předchází termínu první prezenční části zahrnuje: otevření e-learningu, zadání a plnění 1. distančního úkolu 2. Prezenční část 1 – třídenní seminář (23 výukových hodin) zahrnuje: hodnocení 1. distančního úkolu, zadání 2. distančního úkolu 3. Distanční část 2 – studium e-learningu zahrnuje: plnění 2. distančního úkolu 4. Prezenční část 2 – třídenní seminář (20 výukových hodin) zahrnuje: individuální konzultace a hodnocení 2. distančního úkolu, závěrečný test znalostí a jeho vyhodnocení, vyhodnocení vzdělávacího programu Hodinová dotace prezenčního studia je 43 hodin, na jednu prezenční část je to průměrně 20 hodin (doporučená časová dotace prezenčních částí je 23 hodin/ 1. část a 20 hodin/ 2. část). V první části je vhodnější zařadit obsahové prvky ze základního modulu, ve druhé části zařadit specializaci. V následující tabulce je prezentován návrh možného rozčlenění:

1. prezenční část (23 výukových hodin):

Obsahový prvek

hodinová dotace

Formulace výchovných a vzdělávacích cílů 3 hod Aplikace výchovných a vzdělávacích metod

4 hod

Analyzování účinnosti výchovy

1 hod

Práce s dětmi a mládeží se speciálními vzdělávacími potřebami

1 hod

Provádění prevence

1 hod

Organizace a zajištění her a dalších činností

5 hod

Vedení

3 hod

Posuzování bezpečnostních a zdravotních rizik

1 hod

Poskytování první pomoci

4 hod

2. prezenční část (20 hodin):

Obsahový prvek

hodinová dotace

Analyzování potřeb sociální skupiny

4 hod

Provádění výchovy proti šikaně

1 hod

Krizová intervence

2 hod

Hudba

13 hod

Tanec

13 hod

Divadlo

13 hod

I.

Personální zajištění

V lektorském týmu jsou lektoři pro specializace a tzv. základní modul. Lektoři jsou podporováni metodicko-organizačním týmem. Lektoři specializace hudba, divadlo a tanec: Lektor hudby by měl mít vysokoškolské vzdělání, střední vzdělání s esteticko výchovným zaměřením, specializaci hudební obor, minimálně pět let praxe ve vedení skupiny dětí a mládeže se zaměřením na hudbu, v jejíž činnosti převažuje amatérské pojetí. Lektor tance by měl mít absolvované studium v taneční škole a vlastní praxi v tanečním oboru, např. v tanečním studiu, minimálně pět let praxe ve vedení skupiny dětí a mládeže se zaměřením na tanec, v jejíž činnosti převažuje amatérské pojetí. Lektor divadla by měl mít vysokoškolské vzdělání - JAMU nebo DAMU, obor dramatické umění, minimálně pět let praxe ve vedení skupiny dětí a mládeže se zaměřením na divadlo, v jejíž činnosti převažuje amatérské pojetí (např. amatérský divadelní soubor). Lektoři základního modulu: Lektor 1 by měl mít vysokoškolské vzdělání v oboru psychologie (klinická specializace) a bakalářský obor sociální a pastorační práce, praxe v práci s dětmi a mládeží alespoň dva rok a čtyři roky praxe v lektorské činnosti. Lektor 2 by měl mít vysokoškolské vzdělání přírodovědného typu, minimálně pět let zdravotnického dozoru na sportovních a kulturních akcích a dva roky praxe jako lektor výuky první pomoci v Českém červeném kříži. Lektor 3 by měl mít vysokoškolské pedagogické vzdělání, obor speciální pedagogika, pedagogickou praxi minimálně pět let a dlouhodobé pedagogické zkušenosti z komunikace s osobami se zdravotním postižením.

J.

Materiální a technické zabezpečení

Vzhledem k charakteru pozice lektor vzdělávacích aktivit neformální výchovy a vzdělávání není třeba žádné zvláštní materiální ani technické zabezpečení pro prezenční část. Je třeba zajistit vhodný elearningový systém pro vzdělávací program. Pro realizaci prezenční části postačí běžné školicí středisko se školící místností podle velikosti skupiny účastníků, vybavené dataprojektorem a flipchartem. Pro lektory a účastníky je připraveno běžné vybavení, které obsahuje např. tzv. moderátorský kufřík. Nejsou třeba žádné zvláštní prostorové podmínky. Výhodou je možnost využití venkovních prostor zejména pro obsahový prvek organizace her. K. Vyhodnocení Vyhodnocení programu probíhá v několika rovinách:

1. hodnocení výsledků vzdělávání (autoevaluační dotazník, test znalostí, plán celoroční činnosti, plán víkendové akce) 2. hodnocení lektorů 3. hodnocení účastníků 4. hodnocení vzdělávacího programu realizačním týmem

1. Hodnocení výsledků vzdělávání Výsledky vzdělávání ve vzdělávacím programu jsou v souladu se zaměřením vzdělávacího programu a současnými trendy ověřovány v několika fázích: a) Autoevaluační dotazník: Jako součást hodnocení výsledků je doporučena inovativní forma – autoevaluace, která je v souladu se současnými trendy v neformálním vzdělávání – účastník provede sebereflexi vyplněním autoevaluačního dotazníku před vzdělávacím programem a po něm. Zvláště v dnešních podmínkách je třeba sebereflexi trénovat, zhodnocovat své pokroky. Dotazník se zaměřuje na pět oblastí: komunikační, osobnostní a sociální, organizační, teoretickou a praktickou. b) Test znalostí: Mezi tradiční součást hodnocení výsledků patří test znalostí, ve kterém účastník prokáže své odborné znalosti. Test zahrnuje obsahové prvky z modulu „Prezenční část“. Účastníkům je oznámeno, že test bude obsahově zahrnovat všechny obsahové prvky, v testu však všechny tyto oblasti zahrnuty nejsou – fáze přípravy účastníků na test jsou z hlediska pojetí vzdělávacího programu hodnocena jako dostatečná.

Pro test bylo vybráno celkem sedm obsahových prvků:

Obsahový prvek

Maximální počet správných odpovědí /bodů

Počet otázek

Provádění výchovy ke zdraví

4

4

Posuzování bezpečnostních a zdravotních rizik

7

7

Poskytování první pomoci

4

4

Orientace v právní úpravě dětí, mládeže a dospělých

8

8

Environmentální výchova

2

2

Výchova proti šikaně

1

4 (otevřená otázka)

Krizová intervence

2

2

Celkem

28

31

Test je účastníkům zadán v samém závěru vzdělávacího programu, poslední den v odpoledních hodinách. Na vypracování je doporučeno ponechat 45 min. Maximální počet bodů: 31 Minimální počet bodů (60 %): 18

c)Plán celoroční činnosti Mezi ověřování výsledků vzdělávání praktickými činnostmi je ve vzdělávacím programu Samostatný vedoucí se zaměřením na hudbu, divadlo nebo tanec zařazen plán celoroční činnosti. Kritérium pro vypracování - plán má být reálný, splnitelný, jeho plnění je měřitelné a termínované, plán je prostředkem pro realizaci cílů; součástí ověření výstupů je obhajoba zadání a následná diskuze v kolektivu účastníků). Doporučená struktura: charakteristika skupiny, cíle organizace, SWOT analýza potřeb, cíle kolektivu, organizace roku – zkoušky skupiny, plán akcí na školní rok, zpracování akce dle metodiky SMART. Účastníci jsou schopni popsat základní znaky kolektivu, vystihnout jeho odlišnosti a specifika pro výchovně vzdělávací činnost. Vzhledem ke své aktivitě jsou účastníci v dostatečné míře schopni reflektovat cíle a poslání organizace, ve které pracují. Účastníci jsou schopni prakticky využít strukturu SWOT analýzy a její závěry využít ve vedení skupiny – reflektovat je ve stanovování výchovně vzdělávacích cílů skupiny. Účastníci prokážou organizační schopnosti ve smyslu návrhu akcí pro celý školní rok. Účastníci prokážou schopnost rozpracovat jednu z plánovaných akcí do větších detailů. Jsou schopni prakticky využít metodiku SMART. d) Plán víkendové akce

Mezi ověření výsledků vzdělávání praktickými činnostmi je ve vzdělávacím programu Samostatný vedoucí se zaměřením na hudbu, divadlo nebo tanec zařazen vedle plánu celoroční činnosti také plán víkendové akce. Kritérium pro vypracování - zpracování organizačního a programového zajištění víkendové akce pro děti či mládež; plán je reálný, splnitelný, jeho plnění je měřitelné a termínované, organizační zajištění akce koresponduje s programovým zajištěním. Účelem toho úkolu je ověřit, zda jsou účastníci schopni použít nově nabyté znalosti v praxi. K úkolu využívají znalosti z obsahového prvku Organizace a zajištění her, Orientace v právní úpravě činnosti dětí, mládeže a dospělých, Vedení a Odborné znalosti. Velký význam má pro řešení úkolu individuálně poskytnutá zpětná vazba, která je účastníkům poskytována v rámci druhého semináře, jedná se o konzultaci zpracovaného úkolu a diskuzi dalších doporučení ze strany lektora.

Vyhodnocení a zpětná vazba účastníkům:

Individuální zpětná vazba je účastníkům poskytována v rámci volna, kdy lektor předává účastníkovi okomentovaný plán víkendové akce a navíc s ním ústně konzultuje, zda je účastníkovi předepsaný postup jasný. Ze zkušeností vyplývá, že Plán víkendové akce je pro účastníky unikátním způsobem, jak si ověřit své znalosti v praxi. V rámci toho úkolu mají možnost vyzkoušet si užití nově nabytých teoretických znalostí a promítnout je do činnosti s dětmi a mládeží. Díky zpětné vazbě mají pak možnost vyvarovat se chyb, které udělali v rámci zpracování plánu, v budoucí praxi.

2. Hodnocení lektorů Pro hodnocení výsledků vzdělávání lektory je doporučeno využít formu zprávy z ověření obsahového prvku. 3. Hodnocení účastníků V průběhu realizace vzdělávacího programu je třeba klást důraz na otevřenou spolupráci s účastníky. Hodnocení se je vedeno např. v těchto 4 rovinách:  vhodnost rozsahu programu – vhodnost rozsahu programu vzhledem k dosaženým výsledkům a subjektivně vnímaným osobním pokrokům  vhodnost použití blended learningové formy (prezenční / samostudium)

–

vhodnost použití smíšené formy studia

 vhodnost navržené metodiky (=struktura jednotlivých prvků a použitých metod)  vhodnost způsobů vyhodnocení výsledků vzdělávání (=autoevaluační dotazník, test znalostí, tvorba konceptu vzdělávací aktivity a projektového plánu, e-learning: pracovní list 4. Hodnocení vzdělávacího programu realizačním týmem Je třeba, aby se po skončení realizace vzdělávacího programu organizační tým soustředil na hodnocení vzdělávacího programu z hlediska celkové koncepce a následné realizace, např. v těchto 4 rovinách:  vhodnost rozsahu programu – počet hodin, rozplánování vzdělávacího programu do jedné prezenční části či dvou částí (dva víkendy), zda organizační podmínky odpovídají očekávaným výsledkům vzdělávání  vhodnost použití blended learningové formy - je třeba zhodnotit úspěšnost blended learningové formy, jestli byla přijata jak lektory, tak účastníky. Zda je přijata jako způsob zvyšování efektivity učení  vhodnost metodiky - je třeba zhodnotit úspěšnost použité metodiky, zhodnotit zpětnou vazbu lektorů a zapracovat případné úpravy  vhodnost způsobů vyhodnocení výsledků vzdělávání (=autoevaluační dotazník, test znalostí, pracovní list k e-learningu, samostatná práce) Je třeba zhodnotit navrženou strukturu a prvky.

Obsah vzdělávacího programu byl vytvořen se záměrem naplnit dané cíle vzdělávání. Vzdělávací program slouží k tomu, aby absolvent vzdělávacího programu byl schopen pracovat jako samostatný vedoucí pro děti a mládež, u kterého očekáváme, že:

       

je schopen samostatně vést kolektiv dětí či mládeže, a to se zřetelem na hudební, taneční a dramatické zaměření je schopen vést děti a dospívají po stránce organizační, je schopen porozumět základní problematice dospívajících orientuje se ve škále použitelných metod, jejich výběr dokáže přizpůsobit vzdělávacím cílů aktivity a věkovým specifikům svěřenců dokáže volit prostředky pro realizaci vzdělávacích cílů aktivity – umí vytvořit prostředí pro seberealizaci dospívajících, - - přiměřeně motivovat a svěřence účinně zapojit do organizace vystoupení je připraven řešit výchovné, vrstevnické, genderové a osobnostní problémy svěřených dětí umí si poradit v běžných životních problematických situacích (nemoc, úraz, přírodní živly, cestování apod.) a je schopen rychle analyzovat situaci a zvolit nejvhodnější řešení má základní ekonomické znalosti, zná náležitosti pokladního deníku a daňových dokladů dle svého zaměření je schopen vymyslet, připravit a zorganizovat a následně vyhodnotit jednorázové, víkendové, dlouhodobé aktivity v oblasti divadla, hudby nebo tance

K evaluaci rozvoje kompetencí účastníků i samotné realizace programu byl pilotně využit sebehodnotící nástroj vyvíjený v projektu Klíče pro život v rámci Vzdělávacího modulu (http://vm.nidm.cz/). Princip nástroje je založen na porovnání vstupního a výstupního dotazníku účastníka vzdělávání, ve kterém sám hodnotí stupeň dosažených znalostí a dovedností, případně prochází toto hodnocení následnou korekturou lektora.