Název příkladu dobré praxe (PDP) Hudební, dramatická a taneční dílna Minimální kompetenční profil (MKP) Samostatný vedoucí dětí a mládeže – kulturní zaměření – hudba, tanec, divadlo apod. Garant PDP (jméno a příjmení, organizace) Mgr. Andrea Gröschlová, Ph.D, YMCA Brno Klíčová slova hudba; kapela; tanec; drama; dílna; vedoucí 1) Stručná anotace PDP Příklad dobré praxe představuje fungující a osvědčenou, tradiční volnočasovou hudebně-sociální aktivitu YMCA, v níž se uplatňují samostatní vedoucí všech tří aktivit – hudební, taneční i dramatické. Aktivita má propracovaný program i metodiku, jejím hlavním smyslem je poskytovat mladým lidem prostor pro sebevyjádření, vést k toleranci a aktivitě. Jedná se o amatérskou činnost, v níž není prioritou dosáhnout co nejhodnotnějšího uměleckého vystoupení, nýbrž vytěžit co nejvíce z procesu celé přípravy, kde dochází k naplňování cílů aktivity. V popisu metod se soustředíme na vedení samostatných workshopů kapela – drama – tanec.
2) Východiska PDP Prezentovaný PDP vychází z dlouholeté praxe v obdobné hudebně-sociální aktivitě, kterou organizuje nezisková nestátní organizace YMCA nejen v ČR, ale po celém světě. Je postupně inovována a modifikována pro potřeby jednotlivých sdružení, které chtějí tuto aktivitu provozovat. 3) Cíle PDP Příkladem dobré praxe je školení hlavních vedoucích táborů včetně zaměření na putovní tábory. Vzdělávací modul se skládá ze dvou částí – distanční e-learningové přípravy a rezidenčního školení. Vlastní rezidenční modul je čtyřdenní (faktický modul proběhl 8. - 11. 9. 2011) a navazuje na přípravnou E learningovou přibližně měsíční fázi (která proběhla v měsíci srpnu). Cílem školení je předat dostatečné znalosti a dovednosti potenciálním vedoucím táborů, kteří mají zájem organizovat nejen „klasické“ tábory, ale vyzkoušet si i tábory putovní. Součástí školení je i praktické vyzkoušení si outdoorových aktivit a vzorových putovních aktivit. 4) Cíle související s klíčovými kompetencemi Mezi cíle TenSingu patří: poskytnout mladým lidem prostor pro sebevyjádření prostřednictvím své kultury a pomocí kreativních uměleckých forem výchova vedoucích, vedení k dodržování demokratických principů
pěstování sociálního cítění
rozvoj osobnosti po stránce tělesné, duševní i duchovní (v souladu s poslání YMCA)
Pro naplňování těchto cílů je potřeba, aby vedoucí takové aktivity disponoval kompetencemi stanovenými Minimálním kompetenčním profilem pro pozici Samostatný vedoucí se zaměřením na hudbu, divadlo nebo tanec. Vzhledem k věkovým specifikům cílové skupiny (aktivita je určena pro účastníky ve věku 13 až 20 let) je třeba, aby vedoucí cítil plnou zodpovědnost za přípravu programu a následné vedení hudební, taneční či dramatické aktivity (dle svého zaměření). Musí mít základní dovednosti, aby mohl mladé lidi vést k týmové spolupráci, ke vzájemné komunikaci a toleranci, předává jim své zkušenosti, motivuje ke zdokonalování a v neposlední řadě dává prostor pro rozvíjení skrytých talentů. Sám jde účastníkům aktivity dobrým příkladem. K vedení aktivity a pro zachování kontinuity vedoucích (vychovávání svých nástupců) si může zvolit pomocného vedoucího / pomocné vedoucí (popř. v případě vedení velké skupiny si může vytvořit malý tým pomocníků). Veškerou odpovědnost přitom stále přebírá on sám.
5) Popis realizace příkladu dobré praxe Obsah popisu realizace příkladu dobré praxe a) úvod...................................................................................................... 2 b) pravidelná celoroční aktivita................................................................... .4 1. Hudební dílna – kapela.................................................................4 1.1 Zhodnocení písní............................................................4 1.2 Příprava..........................................................................5 1.3 Průběh zkoušek hudební dílny.......................................5 1.4 Společné zkoušky kapely se sborem...............................6 2. Taneční dílna................................................................................ 6 2.1 Příprava...........................................................................6 2.2 Průběh zkoušek taneční dílny..........................................6 3. Dramatická dílna........................................................................... 7 3.1 Příprava............................................................................7 3.2 Průběh zkoušek dramatické dílny...................................8 Úvod TenSing (TS) je zkratkou z anglického Teenagers singing, což lze do češtiny volně přeložit jako zpívání náctiletých. Je to jedna z volnočasových aktivit občanského sdružení YMCA (Young Men's Christian Association)1 pro cílovou skupinu ve věku 13-20 let. European TenSing Group (ETS)2 definuje TenSing jako mezinárodní program pro práci s mládeží v rámci YMCA. Jeho cílem je poskytnout mladým lidem prostor pro sebevyjádření prostřednictvím své kultury a pomocí kreativních uměleckých forem. (ETS, 2007, s.1) Jak uvádí ETS (2007, s.1), dalšími cíli jsou i výchova vedoucích, vedení k dodržování demokratických principů, pěstování sociálního cítění a rozvoj osobností zúčastněných mladých lidí po stránce tělesné, duševní i duchovní. TS funguje v zásadě na třech principech: 1
2
V překladu Křesťanské sdružení mladých lidí, podrobnější informace o YMCA viz. www.ymca.cz
ETS (Evropská tensingová skupina) je koordinační skupina všech národů, kde jsou funkční národní tensingové skupiny. Každoročně zasedá v některé z účastnických zemí. Mezi její hlavní aktivity patří organizování celoevropských tensingových akcí, diskuze o programové a ideové základně TenSingu a zastupování TenSingu vůči evropským institucím.
1. tzv. tři „K“, 2. upřednostňování procesu před produktem 3. princip mladí pro mladé Pod principem tří „K“ se skrývají následující oblasti: Kultura - vedoucí TS dělají vše tak, aby vyšli vstříc kultuře mladých lidí (v praxi si TS vedou sami teenageři). Kreativita - všechno je v TS koncipováno tak, aby byli náctiletí co nejméně pasivní. Kristus - TS je otevřený pro všechny; jak pro věřící, tak i pro nevěřící. Obě skupiny pojí zapálení pro věc, kterou spolu dělají - TenSing. Druhým z principů je uplatňování procesu před produktem. Aby TS plnil svůj cíl, kterým je rozvoj mladých lidí, je náplní tensingových zkoušek příprava na vystoupení. Právě příprava vystoupení, které je složeno z různých částí, které nacvičují jednotlivé workshopy – pracovní dílny (pěvecký sbor s kapelou, drama, tanec, minichoir), umožňuje zapojit se každému členu skupiny. „V rámci tohoto procesu se mladí lidé od sebe navzájem učí a rozvíjejí současně své kreativní schopnosti a sociální dovednosti.“ (ETS, 2007, s. 1) Vzhledem k tomu, že se jedná o amatérskou činnost, není pro tensingové vedoucí prioritou dosáhnout co nejhodnotnějšího uměleckého vystoupení, nýbrž vytěžit co nejvíce z procesu celé přípravy, kde dochází k naplňování cílů TS. Poslední z principů je „mladí pro mladé“. Jak již bylo zmíněno, TS si vedou sami mladí. Je to jakýsi nekonečný koloběh. Nejprve se teenager účastní jako běžný člen, potom se může dostat (pokud projeví zájem) do tzv. tensingové rady, která se stará o přípravu tensingových zkoušek a jejich organizaci, a nakonec se může stát i tensingovým vedoucím, který přebírá za aktivitu zodpovědnost. Samozřejmě ne všichni celým procesem projdou. Důležité však je, že vedoucími aktivity jsou mladí lidé, kteří mají přibližně stejné zájmy a touhy jako členové, pro které ve spolupráci s tensingovou radou připravují zkoušky. Díky tomu, že YMCA je rozšířená po celé České republice, dokonce i po celém světě, je takto rozšířen i TenSing. Mladí lidé tak mají možnost účastnit se v rámci svých tensingových skupin nejen svých místních akcí (víkendové akce, koncerty), republikových akcí jako např. Know How, Kurzy pro vedoucí a jejich spolupracovníky, tábory ale i mezinárodních nebo světových akcí jako je Československý tensingový festival nebo Evropský tensingový festival. Jak již bylo řečeno, v TenSingu jde především o propojování tří složek - tedy hudební, dramatické a taneční. Tato aktivita je koncipována jako celoročně fungující zájmová činnost pro věkovou skupinu 13-20 let. Flexibilita programové náplně se odvíjí od schopností samostatných vedoucích a od finančních a personálních možností organizace. Tato aktivita patří mezi pravidelné celoročně fungující aktivity, která se realizuje ve skupinách. YMCA Brno má svou tensingovou skupinu, která vystupuje pod názvem TenSing Brno. Strukturu plánu celoročně pracující skupiny tvoří plán chystaných vystoupení tensingové skupiny. Z praxe víme, že takových vystoupení je zpravidla 5 nebo 6, dle možností skupiny, ale např. také lokality (větší, menší město): Příklad plánovaných vystoupení tensingové skupiny ve školním roce: 1. Zahájení školního roku (mezi účely vystoupení patří také nábor nových členů) - září 2. Vystoupení v rámci československého tensingového festivalu – říjen 3. Vystoupení v rámci celorepublikového vánočního koncertu Gospel Night – prosinec 4. Vystoupení u příležitosti aktuální akce YMCA 5. Koncert k zakončení školního roku Náplň práce skupiny v průběhu roku tak primárně vytváří příprava na plánovaná vystoupení. Tato rovina (programová) je však obohacována principy TenSingu specifickými formami. Formy a metody práce ve skupině představíme v následující části.
Pravidelná celoroční aktivita (funguje během školního roku) Společné schůzky (zkoušky) se konají pravidelně jednou týdně. Ideální časová dotace jsou 2-3 hodiny. Maximální počet účastníků se odvíjí od prostorových možností a personálního zajištění. Za funkční minimum je považováno 10 členů, doporučené maximum se pohybuje mezi 80-100 členy. Takový počet už ale vyžaduje precizní organizaci a velmi sehraný tým vedoucích. Cíle této aktivity mohou být stručně shrnuty do 4 bodů: a) programové = nacvičit koncertní program, který je během roku představován veřejnosti; b) sociální = zapojit všechny členy, každý má své místo a úkol a všichni dohromady spolupracují jako tým; zároveň se učí naslouchání jeden druhému, toleranci a respektování rozdílů mezi lidmi; c) intrapersonální = sebereflexe a seberealizace postupným přebíráním zodpovědností; d) vzdělávací = účastníci si mají možnost osvojit základy pěvecké, taneční či dramatické průpravy a mají také příležitost naučit se základy hry na různé hudební nástroje. Důležitým rozdílem oproti jiným kroužkům či aktivitám je upřednostňování procesu přípravy koncertního programu před samotným výsledkem. Což v praxi znamená, že vedoucí kladou větší důraz na společné prožitky při nacvičování programu a na motivaci a objevování talentů účastníků. Důležitý je kladný vztah k hudební, dramatické či taneční činnosti, nadání je pouze výhodou. Po obsahové stránce se v programu pravidelných schůzek setkáme s těmito součástmi: o sborový vícehlasý zpěv za doprovodu kapely o jednotlivé umělecké dílny (neboli tzv. workshopy) – tanec / drama / kapela o hry různého zaměření (pohybové, seznamovací, apod.) o zamyšlení (diskuze nad aktuálními tématy, účastníci jsou vedeni k projevení vlastního názoru) o hlasová a pohybová příprava (dle následné aktivity) Kromě pravidelných společných schůzek bývají ještě zvláštní schůzky jednotlivých uměleckých dílen. Takové schůzky se konají v jiném čase než výše zmiňované společné a jejich časová dotace se pohybuje mezi 1-2 hodinami. Tyto schůzky připravují a svolávají samostatní vedoucí jednotlivých uměleckých aktivit. A právě na ty se teď zaměříme, především z pohledu vedoucího. 1.
Hudební dílna – kapela
Samostatný vedoucí hudební dílny ovládá hru na některý ze základních nástrojů (klavír, kytara) a je schopný udržet rytmus. Znalost not a intonace je výhodou. Měl by mít přirozenou autoritu a měl by být schopný předávat své zkušenosti. Velmi důležité také je, aby dokázal zjednodušit hudební aranže písní tak, aby je dokázali zahrát i začátečníci. Velmi přínosná je v tomto směru schopnost improvizace. Představíme si jednotlivé fáze činností samostatného vedoucího hudební dílny. 1.1 Zhodnocení písní Součástí kompetencí samostatného vedoucího hudební dílny je také zhodnocování hratelnosti při výběru písní. Většinou přinášejí libovolné návrhy sami účastníci aktivity a o návrzích se potom společně hlasuje. Tým vedoucích má právo upřednostnit písně, které jsou hratelnější a zpívatelnější a naopak vyřadit příliš složité. Vedoucí hudební dílny by měl být schopný zhodnotit, zda je možné navržené písně přizpůsobit obsazení kapely. Standardní základní složení kapely bývá: klávesy, bicí, elektrická (či elektroakustická) kytara a basová kytara. To je však pouze základ, který je možno libovolně rozšiřovat a modifikovat (např. velmi často se objevují smyčcové či dechové nástroje). Hlavním kritériem pro zhodnocení hratelnosti písně je rozpoznání, na čem je píseň založená. Takže pokud je např. základem symfonický orchestr nebo zpěv přes hlasový modulátor, je velmi
doporučeníhodné se do takové písně nepouštět. Z vlastní zkušenosti vím, že je možné zvládnout nacvičit během školního roku s kapelou přibližně 10 písní. Toto číslo se však může velmi lišit v závislosti na zkušenostech hráčů, časové dotaci na hudební dílnu i obtížnosti vybraných písní. 1.2 Příprava Příprava samostatného vedoucího hudební dílny spočívá v seznámení se s vybranými písněmi. Velmi praktické je obstarat si kvalitní nahrávky a pokud je to možné, seznámit se i s celými alby a tvorbou interpretů, jejichž písně jsou součástí výběru. Je to přínosné pro správné zvolení kombinace nástrojů a úpravu aranže. Cílem kapely není úplně přesně napodobit originál, ale vytvořit vlastní, zjednodušenou verzi. Ideální je, když je ve skupině někdo s talentem pro tvorbu vlastních písní. Další praktickou věcí je složka, ve které má vedoucí založené texty, akordy (popř. celé notové zápisy nebo tabulatury). Zároveň mohu z vlastní zkušenosti doporučit vytvoření stručného rozpisu struktury každé písně (např. sloka – ref. – mezihra – sloka, apod.). Je vhodné mít jednu kopii na velkém papíře (či promítanou PPT prezentaci), na níž vidí při zkoušení celá kapela a také jednu malou kopii pro každého na domácí přípravu. V tomto rozpisu je pak možné barevně vyznačit důležitá místa (jako např. stopky, připojování nástrojů, dynamiku, apod.). Veškeré materiály by měl mít vedoucí připravené před započetím nácviku dané písně. Měl by je také zpřístupnit všem členům kapely. To je možné provést buď elektronicky (zasláním na e-mail nebo umístěním na web skupiny, odkud je možné stahování materiálů pro registrované členy) nebo osobně (předáním nakopírovaných textů, tabulatur, rozpisů, atd. a předáním nahrávky písně ve vyhovujícím formátu). Pokud je vedoucí technicky zdatný, může vytvořit jednotlivé zvukové stopy pro každý nástroj. Samostatný vedoucí hudební dílny by měl mít aspoň základní představu o tom, co budou jednotlivé nástroje hrát. Neměl by nutit hráče hrát přesně to, co sám vymyslel (to je možné pouze v případě úplných začátečníků, kteří nemají osvojené ani základy hry na daný nástroj) – zabraňoval by tím rozvoji hudebního cítění členů kapely. Každý by měl přispět svojí kreativitou a fantazií a tím pomoci dotvořit píseň do finální podoby. Samostatný vedoucí hudební dílny by měl také projít školením bezpečnosti práce s elektrickou aparaturou a měl by se základními pravidly seznámit i účastníky své dílny. 1.3 Průběh zkoušek hudební dílny Jelikož málokterá skupina má svoje vlastní prostory, kde může mít stále rozloženou hudební aparaturu, většinou přibližně půl hodina z vyhrazeného času slouží k přípravě, zapojení a zprovoznění všech částí aparatury a naladění hudebních nástrojů. Poté může (ale nemusí) následovat krátké (např. 5-10 minut) rozehrání. To může mít různou podobu. Buď se postupně rozehraje každý hráč na svůj nástroj nebo můžou všichni hrát společně (tzv. jamovat). Pokud má vedoucí v plánu učit novou píseň, nejdříve na přehrávači (či sám na nějaký nástroj, když neexistuje žádná nahrávka) přehraje verzi, z níž bude při nácviku vycházet. Nahrávku může pustit víckrát a při opakovaném poslechu zdůraznit, aby se členové kapely zaměřili na různé prvky (např. rytmus, dynamika, jednotlivé nástroje, apod.). Následně postupně ukazuje a vysvětluje jednotlivým hráčům základ, který by v písni měl na daný nástroj zaznít. Ideální je, když ostatní mohou mezitím buď poslouchat dále originální nahrávku nebo již sami prostřednictvím sluchátek zkoušet svoje party. Ve chvíli, kdy všichni členové kapely mají ponětí o tom, co mají hrát a měli možnost si to vyzkoušet, mohou začít nacvičovat jednotlivé části písní společně. Vždy je lepší začínat od jednodušších částí (většinou refrén). Hráči jsou nadšení, že umí zahrát část písně a jsou motivováni k doučení zbývajících složitějších částí písně. Pokud už je zkouška pouze opakovací a není na programu nácvik žádné nové písně, pak má vedoucí především za úkol šikovně rozvrhovat pořadí opakovaných písní. Často se stává, že hráči chtějí stále hrát písně, které umí zahrát bez problému, zatímco písně, ve kterých často či opakovaně chybují, již dále procvičovat nechtějí. Samostatný vedoucí hudební dílny by měl být schopen motivovat hráče k soustavnému zlepšování. Pokud bude podporovat velmi rozšířený syndrom „zahrál jsem píseň od začátku až do konce, tak už jí dál cvičit nemusím“, pak hrozí brzký úpadek morálky a stagnace ve zdokonalování a prohlubování talentu hráčů. Velmi přínosné pro nácvik písní v kapele je, když může
zkoušet společně se sólovým zpěvákem. Daleko lépe, snadněji a rychleji si všichni zapamatují strukturu a celkové znění písně. 1.4 Společné zkoušky kapely se sborem Společné zkoušky kapely se sborem přichází v okamžiku, kdy mají kapela i sbor nezávisle na sobě nacvičenou píseň. V tuto chvíli hodně záleží na schopnosti domluvy dirigenta sboru s vedoucím kapely, aby zorganizovali společný nácvik. Při něm je především důležité udržovat pozornost zpěváků i hráčů. Společná zkouška by měla mít spád a případné větší nedostatky by si měli dirigent i vedoucí kapely zaznamenávat a věnovat se jim až na oddělených zkouškách, nikoli na společné zkoušce!
2.
Taneční dílna
Samostatný vedoucí taneční dílny má základní znalosti tanečních stylů. Měl by být schopný rozlišovat jednotlivé prvky a měl by ovládat alespoň základy společenských či moderních tanců. Je také velmi důležité, aby měl cit pro rytmus a měl prostorovou vnímavost a fantazii pro tvorbu choreografií. Rozhodně musí mít kladný vztah k pohybu obecně a výhodou je dobrá fyzická kondice. Stejně jako samostatní vedoucí ostatních aktivit by měl mít přirozenou autoritu a měl by umět předávat své zkušenosti. Nyní si představíme jednotlivé fáze činnosti samostatného vedoucího taneční dílny. 2.1 Příprava Počátek přípravy samostatného vedoucího taneční dílny je podobný jako u vedoucího kapely – výběr písně (popř. písní), na něž bude skupina tanečníků vymýšlet choreografii. Písně mohou navrhovat sami účastníci taneční dílny; úkolem vedoucího je však posoudit, je-li z jeho pohledu možné na vybranou píseň tancovat. Pokud zvolí jen jednu píseň, může ihned začít s přípravou; pokud však zvolí obtížnější (ale často zajímavější) variantu – mix více písní, pak ještě přichází na řadu práce v počítačovém programu na úpravu hudby. Pokud je vedoucí technicky zdatný, může tzv. taneční mix vytvořit sám. V opačném případě může požádat někoho zkušenějšího. Každopádně doporučujeme, aby byl při tvorbě přítomen a spolupracoval tím, kdo hudbu na počítači upravuje. Opětovný poslech a postupná konzultovaná úprava většinou tanec obohatí. Na vybranou píseň či hotový mix může začít vymýšlet základ choreografie. Ta se odvíjí od stylu hudby. Nejčastější a nejoblíbenější jsou v dnešní době dvě formy: a) scénický (výrazový) tanec s prvky klasických tanců, popř. i baletu b) moderní (rytmický) tanec s rozmanitými prvky (např. hip-hop, disco, ale i aerobik, apod.) Není stanovená žádná pevná forma, proto je možné prvky (i celé formy) libovolně kombinovat. Často se pak setkáváme např. se zajímavými kombinacemi street-dance s prvky baletu apod. 2.2 Průběh zkoušek taneční dílny Poměrnou část časové dotace (min. však 10 minut) je dobré věnovat rozhýbání a protažení celého těla. Předejdeme tak drobným, ale i vážnějším úrazům. Pohybová cvičení mohou být klasická (známá např. z hodin tělesné výchovy ve škole) nebo zaměřená přímo na styl připravovaného tance. Velmi oblíbené jsou také různé pohybové hry (na protažení např. Twister, na rovnováhu např. Šlapaná, na prostorovou orientaci např. Romeo a Julie, atd.). V případě prvních setkání taneční dílny po důkladném rozhýbání následuje společný poslech nahrávky písně pro tanec. Ten může být spojený s brainstormingem – každý navrhne nějaký taneční prvek, který by do tance zakomponoval. Pokud už je nácvik tance v plném proudu, už se pouze opakují vymyšlené části tance a zdokonalují se jednotlivé pasáže a taneční prvky. Je vyzkoušeno, že jedno kompletní taneční vystoupení je možné připravit během 2-3 měsíců, což bývá přibližně časové rozmezí dvou koncertních vystoupení celé skupiny. Během školního roku je tak možné nazkoušet 3-4 taneční vystoupení. Toto číslo se však může velmi
lišit v závislosti na zkušenostech tanečníků, časové dotaci na taneční dílnu i vzhledem k obtížnosti zakomponovaných tanečních prvků a užitého tanečního stylu. Taneční dílna na rozdíl od hudební nacvičuje svůj program pouze odděleně během vlastních zkoušek, nikoli během společných schůzek celé skupiny (pokud pro to není přímo vyhrazen čas). Jedinou výjimkou je tzv. společný tanec. Samostatný vedoucí taneční dílny může obohatit koncertní program celé skupiny vytvořením krátkého a jednoduchého tance, do něhož se zapojí úplně všichni členové skupiny (tzn. členové všech ostatních uměleckých dílen). Takový tanec bývá většinou zařazen jako první bod koncertního programu, který zároveň slouží k nastoupení účinkujících na podium. 3.
Dramatická dílna
Samostatný vedoucí dramatické dílny má alespoň základní znalosti historického vývoje dramatu a zná nejrozšířenější formy divadelního představení. Je schopný vymyslet hlavní myšlenku a základní dějovou linii dramatu. Je schopen divadelní improvizace a má velkou představivost. Pro práci se skupinou, kterou zaštiťuje nezisková organizace, je také velmi potřebné umět pracovat s minimálním či vůbec žádným materiálním zázemím (tzn. divadelní scéna, kulisy, propriety, osvětlení, apod.). Ideální je, když je schopen vytvořit zajímavou a kreativní scénku pouze za použití živého materiálu, tedy účastníků jeho dramatické dílny. Stejně jako samostatní vedoucí ostatních aktivit by měl mít přirozenou autoritu a měl by umět předávat své zkušenosti. Z praxe víme, že na nacvičení krátkého divadelního představení jsou potřeba přibližně 2-3 měsíce (tedy stejně jako na taneční představení). Divadelní dílna je však více flexibilní a většinou společně s jedním větším divadelním představením je samostatný vedoucí dramatické dílny schopný nazkoušet i několik kratších (většinou především vtipných) scének, kterými mohou být prokládána jednotlivá čísla společného koncertního představení nebo mohou být také využívány jako reklama na nalákání nových členů do této celoročně fungující aktivity (popř. jen pro nalákání dalších členů do dramatické dílny). 3.1 Příprava Příprava samostatného vedoucího dramatické dílny spočívá v důkladném seznámení se s tématem a hlavním motivem dramatu (buď společně účastníky odhlasovaným nebo jím samotným vybraným). Existují čtyři základní osvědčené cesty pro nácvik divadelního představení: a) vybrat nějaký již hotový příběh či povídku (často bývají velmi inspirativní např. biblické příběhy) a ten poté zkusit nějakým neobvyklým způsobem přehrát – např. zasadit ho do jiné doby, sehrát ho v jiném žánru než je původní verze, apod. b) vybrat části z několika různých příběhů, pohádek, filmů, muzikálů, divadel, atd. a spojit je v jeden celek – opět je tu nepřeberné množství kombinací a možností, jak scénku zpracovat c) začít „od nuly“ – tzn. pouze pomocí brainstormingu a za pomoci fantazie herců je možné stvořit velmi povedené představení. Doporučujeme zvolit si třeba nějaký citát, přísloví nebo jiný motiv, od kterého se dá snadněji odrazit. d) improvizace – hraní bez přípravy. To však vyžaduje větší zkušenosti a odvahu herců. V tomto případě doporučujeme věnovat několik schůzek dramatické dílny pouze nácviku různých improvizovaných scének a učení se trikům, které hercům pomůžou zvládnout improvizované představení. Samostatný vedoucí dramatické dílny by měl být schopný posoudit kvality a schopnosti jednotlivých hráčů a každému přidělit roli, v níž své nadání zužitkuje. V divadle platí nepsané pravidlo, že „pro každého se najde nějaká role“. To je pravda pouze v případě, že vedoucí dokáže dobře každého jednotlivce motivovat a vysvětlit, že např. i výroba kulis je pro chod celého dramatu nezbytná a velmi důležitá.
3.2 Průběh zkoušek dramatické dílny Na úvod každé zkoušky dramatické dílny je dobré, aby měl vedoucí připravených několik her různého zaměření – na rozmluvení (např. Komentátorský souboj), na probuzení fantazie (např. Živé sochy), na učení nápodoby (např. Zrcadlo nebo Řadová pantomima). V případě prvních schůzek dramatické dílny je důležité zvolit si formu, motiv a základní téma divadelního představení. Poté přichází na řadu rozdělení rolí. To se může v průběhu nacvičování změnit, pokud hercům jejich obsazení nevyhovuje. Vždy je lepší, aby se např. dva lidé učili jednu roli, než aby zůstala nějaká dlouho neobsazená. Pokud už jsou role stanovené, může začít samotný nácvik divadla. V případě, že má divadlo hotový tištěný scénář, je dobré si ho nejprve společně několikrát přečíst. Postupně se při čtení mohou herci začít vžívat do své role a své monology zkoušet hrát. Pokud je divadelní představení nacvičováno bez psaného scénáře, je o to více důležité, aby herci od samého počátku vnímali vše, co se děje na jevišti (nejen části, v nichž mají svou roli). Vedoucí by měl dát i během nacvičování prostor pro připomínky a návrhy herců. Herecká dílna (stejně jako taneční) na rozdíl od hudební dílny nacvičuje svůj program pouze odděleně během vlastních zkoušek, nikoli během společných schůzek celé skupiny (pokud pro to není přímo vyhrazen čas). 6) Evaluace - závěrečné zhodnocení realizace (klady, zápory a další doporučení) Hodnocení v aktivitě TenSing má ve všech workshopech stejnou strukturu a probíhá v několika rovinách. Do vnitřního hodnocení můžeme zařadit: - průběžné hodnocení v rámci přípravy, - hodnocení zbývajícími workshopy, - hodnocení vystoupení členem tensingové rady - hodnocení videonahrávky realizovaného vystoupení. Průběžné hodnocení v rámci přípravy plánovaného vystoupení: Práce ve workshopu je založena na otevřené komunikaci. Hodnocení výsledků probíhá průběžně. Kdokoliv ze skupiny se může v kterékoliv části procesu vyjádřit k průběžným výsledkům a navrhnout jiné řešení, které skupina prodiskutuje. Následně je návrh přijat, odmítnut, popřípadě je navrhnuto jiné řešení. Hodnocení ostatními skupinami: Za významnou zpětnou vazbu považujeme připomínky ostatních workshopů: (hudba – tanec, divadlo; tanec – hudba, divadlo; divadlo – hudba, tanec). Hodnocení se vztahuje zejména k výrazu vystoupení a pochopení jeho myšlenkového zaměření, následuje otevřená diskuze k možným změnám. Hodnocení vystoupení členem tensingové rady: V době, kdy je vystoupení připraveno, bývá k jeho hodnocení přizván člen tensingové rady. Jde o vyžádanou zpětnou od člověka, který má bohaté zkušenosti v aktivitě. Jedná se o jakousi generální zkoušku vystoupení. Připomínky se vztahují zejména k: sehranosti všech účinkujících (sboru, dirigenta a kapely v případě celého TenSingu) očnímu kontaktu a celkové neverbální komunikace účinkujících s publikem, zapojení všech účinkujících (aby každý dělal to, co má; aby se nikdo „neschovával“) spontánnosti a radostnému projevu, o který jde v TenSingu především Hodnocení videonahrávky realizovaného představení: Vždy je dobré, pokud se podaří pořídit videozáznam představení (v případě hudebního workshopu alespoň zvukový záznam). Takový materiál se dá dobře využít jako zpětná vazba jak pro vedoucí, tak pro účastníky aktivity. Každý zpěvák až z pohledu na sebe zjistí, že např. málo artikuluje, tanečník, že
např. nedotahuje pohyby, herec, že např. občas stojí zády k publiku. Takovéto nedostatky si nejlépe lze uvědomit právě při shlédnutí videozáznamu. Intonační a rytmické nepřesnosti hudebníků a zpěváků je možné odhalit také z kvalitní zvukové nahrávky.
Ke zvláštnostem v hodnocení v jednotlivých workshopech patří: HUDBA Hodnocení v rámci workshopu se vztahuje zejména k: propojenosti výběru repertoáru s myšlenkovým zaměřením vystoupení rozvržení stylů (žánrů), popřípadě jazyka repertoáru, aby nebyl jednotvárný spravedlivému zapojení všech účastníků workshopu vyvážení jednotlivých nástrojů a jejich vzájemná souhra (i se zpěvákem a sborem)
DIVADLO Hodnocení v rámci workshopu se vztahuje zejména k: propojenosti všech prvků s myšlenkovým zaměřením vystoupení srozumitelnosti vyjádření hlavní myšlenky srozumitelnosti dialogů, gest, popř. významu rekvizit spravedlivému zapojení všech účastníků workshopu dobrému načasování (scénky bývají krátké, vtipné)
TANEC Hodnocení v rámci workshopu se vztahuje zejména k: propojenosti choreografie a hudebního podkladu s myšlenkovým zaměřením vystoupení souhře všech tanečníků spravedlivému zapojení všech účastníků workshopu nápaditosti tanečních prvků
Do vnějšího hodnocení můžeme zahrnout hodnocení publika po realizaci vystoupení. V publiku jsou zastoupení naši přátelé, a tak se jich můžeme otevřeně zeptat, jak vystoupení působilo, jak vypadalo, jestli pochopili naši myšlenku apod. Připomínky potom diskutujeme mezi sebou (především na schůzích vedoucích) a navrhujeme změny pro příští vystoupení. Vystoupení se také často účastní rodiče účastníků či lidé z organizací, které nás zaštiťují nebo podporují. Od nich je většinou možné získat nejvíce objektivní hodnocení, protože se účastní našich vystoupení téměř pravidelně, takže mohou porovnávat s předchozími výkony. Do vnějšího hodnocení bychom mohli zařadit také komentáře členů jiných tensingových skupin, které mohou naše vystoupení shlédnout na společných celorepublikových akcích (např. tensingový festival). I přes to, že v TenSingu upřednostňujeme proces nácviku vystoupení před produktem (neboli profesionální úrovní samotného vystoupení), snažíme se samozřejmě dosáhnout co nejlepší úrovně. Rozborem vystoupení účastníky nestresujeme a nekáráme za chyby a nedokonalosti, ale pozitivně je motivujeme k dalšímu zlepšování a pokrokům. Nezřídka do TenSingu přichází lidé bez jakýchkoli předchozích zkušeností s hraním na nástroje, zpěvem, tancem či hraním divadla a většinou se velmi rychle začlení a naučí základní dovednosti, takže není problém najít důvod k pochvale.
7) Hodnocení garanta PDP Příklad dobré praxe představuje fungující a velice oblíbenou aktivitu YMCA, která je určena náctiletým (13 až 20 let). Jedinečným způsobem zde dochází k propojování tří aktivit - hudební, taneční i dramatické, kde není kladen důraz na preciznost vystoupení, ale hlavním smyslem je poskytovat mladým lidem prostor pro sebevyjádření, vést je k toleranci a k aktivitě. YMCA má bohaté zkušenosti s realizací této aktivity a uvědomuje si její význam z hlediska přínosu pro účastníky. Dochází zde k rozvoji osobnosti, a to v důsledku získání dovedností, znalostí či zkušeností, ale také prožití klíčových momentů, které osobu ve věku 13 až 20 let v pozitivním smyslu ovlivňují. Míra rozvoje sice závisí na době, jak dlouho účastník aktivitu navštěvoval a do jaké míry zde byl aktivní (jako pomocný vedoucí popř. samostatný vedoucí), přesto jako příklad můžeme uvést, že v rovině komunikace s lidmi se účastníci tensingu vnímají se jako otevřenější, společenštější, komunikativnější, tolerantnější, sebevědomější, velký význam má také přínos vztahů, které účastníci v TenSingu navazují. Účastníci také často reflektují rozvoj dovedností v oblasti vedení lidí, jednání s nimi, dále rozvoj dovedností v organizačních věcech, s čímž pak souvisí další kompetence jako pedagogické a prezentační schopnosti, kreativita, zkušenosti s fundraisingem, účetnictvím aj. TenSing není typickou volnočasovou aktivitou, protože spojuje více zaměření (hudba, divadlo, tanec) a navíc jeho program obsahuje i duchovní část. Specifikum aktivity je také v pozici vedoucího – vedoucím TenSingu je vrstevník (nemá být starší než…), proto na účastníky aktivity nepůsobí jako autorita, ale jako morální vzor, má aktivita velký vliv na účastníkovi postoje a hodnoty. TenSing je aktivita, která vede ke kvalitně trávenému volnému času a s tím působí jako prevence před sociálně patologickými jevy. 8) Zdroje Hájek, B. A kol. Děti, vedoucí, volný čas. Praha: IDM MŠMT, 2004. Sejvalová, J. Talent a nadání: jejich rozvoj ve volném čase. Praha: IDM MŠMT ČR, 2004. Freemanová, J. Volnočasové aktivity pro nadané a talentované u nás a ve světě. Praha: NIDM MŠMT, 2009. Tensing Norsko. Základní instrukce pro rozezpívání. TS Infobalík, YMCA (vnitřní materiály, z angličtiny přeložil R. Žárský), 1999. Tensing Norsko. Jak nacvičit píseň. TS Infobalík, YMCA (vnitřní materiály, z angličtiny přeložil R. Žárský), 1999. Tensing Norsko Dirigování. TS Infobalík, (vnitřní materiály, z angličtiny přeložil R. Žárský), 2004. TenSing- Materialbank, YMCA (vnitřní materiály, v němčině) 8) Příloha Pravidla her pro taneční a dramatickou dílnu Twister zaměření: protažení, udržení rovnováhy pomůcky: bílé plátno o velikosti min. 2x1m (např. prostěradlo), na němž jsou namalované (či vyšité) barevné kruhy o průměru min. 15cm – 4 barvy ve 4 sloupcích; speciální kostka s barvami místo čísel a druhá s kombinacemi „ruka, noha, levá, pravá“ (dá se nahradit nezávislou osobou, která náhodně určuje barvy a končetiny) pravidla: Hrají 2 družstva. Z každého jde hrát 1 člověk. Je několik možností začátku (např. vylosuje se pozice nebo začínají pouze na dvou nohách na jedné straně „pole“). Poté jsou losovány pozice a
barvy, na které hráči musí přesunout své končetiny. Cílem je dostat protihráče do takové pozice, v níž neudrží stabilitu a spadne. Hra je různě modifikovatelná – mohou být přidávány cíle (např. dostat se do nějaké určitě pozice, na určitou barvu, apod.). Šlapaná zaměření: rovnováha, sblížení kolektivu pomůcky: žádné pravidla: Hráči se postaví natěsno do kruhu a chytí se za ruce. První hráč přemístí svou nohu jedním pohybem tak, aby se patou dotýkal špičky hráče po levé ruce. Tento hráč poté pokračuje ve hře tou nohou, ke které předchozí hráč přesunul svou nohu. Opět je jeho úkolem přesunout svou nohu jedním pohybem tak, aby se dotýkal patou špičky kterékoliv nohy hráče po levé ruce. Hra se dá hrát i bez držení za ruce; stává se tím méně kontaktní a většinou trvá déle. Romeo a Julie zaměření: prostorová orientace, tříbení sluchu, tichý pohyb pomůcky: šátky pravidla: Základní verze je taková, že se vymezí určité hrací pole o velikosti min. 3x3 metry (může být ohraničeno ostatními účastníky, kteří právě nehrají). Hrají 2 hráči; jeden z nich má zavázané oči – ten představuje Romea a ptá se: „Julie, kdepak jsi?“. Julie (druhý hráč) má svázané nohy, prchá před Romeem a musí do 3 vteřin odpovědět větou: „Ach Romeo, proč jen jsi Romeo.“ Romeo se zavázanýma očima má musí podle hlasu najít Julii a dotknout se jí. Ona však může libovolně prchat. Romeo se může ptát cca každých 5 vteřin znova, aby si ověřil, kde se právě Julie nachází. Hra se dá modifikovat např. tak, že do vymezeného pole vypustíme více dvojic. Každý Romeo se pak musí soustředit na hlas své Julie. Komentátorský souboj zaměření: rozmluvení, soustředěnost, stresová situace pomůcky: papírky s různými obecnými i konkrétními tématy různého zaměření pravidla: Souboj probíhá mezi dvojicí protihráčů. Každý si vylosuje své téma a mají minutu na to, aby řekli co nejvíce úplných smysluplných vět k tématu (nemusí být pravdivé). U každého stojí rozhodčí a počítá celé věty. Oba hráči přitom stojí proti sobě, cca půl metru od sebe, koukají se druhému do očí a mluví o svém tématu. Vyhrává ten, kdo stihne za minutu říci více vět. Hra se dá modifikovat např. tak, že hraje víc dvojic naráz (pak mají rozhodčí těžší práci) nebo tak, že si oba vytáhnou jedno společné téma. Živé sochy zaměření: fantazie, kreativita pomůcky: žádné pravidla: Všichni stojí v kruhu, jeden vstoupí doprostřed a začne pantomimicky vykonávat nějakou činnost. Kdokoli z ostatních, kdo může říct: „STOP“, člověk uprostřed „zamrzne“ a ten, kdo řekl „STOP“, ho jde vystřídat a musí navázat přesně tou pozicí, ve které předchozí hráč „zamrzl“. Dále už pokračuje ve své pantomimické činnosti, která ho napadla při sledování předchozího hráče. Dá se modifikovat např. tak, že vždy hraje dvojice. Také je možné v průběhu hru zastavovat a bavit se společně o tom, co a proč v dané aktivitě vidíme. Zrcadlo zaměření: učení nápodoby, kopírování předlohy pomůcky: žádné
pravidla: Účastníci stojí ve dvou řadách čelem k sobě. Na konci obou řad je jeden člověk navíc. První člověk na jednom z konců je hlavní aktér, který si vymýšlí činnosti, které pantomimicky předvádí (např. běžný den – čištění zubů, česání, snídaně, atd. – to závisí na jeho fantazii). Další v řadě ho sleduje a přesně opakuje vše, co dělá – pohyby, gesta, mimiku, zvuky,… Každý další v řadě sleduje vždy jen toho, kterého má našikmo proti sobě (nekouká se jinam, jinak hru pokazí) a napodobuje přesně ty pohyby, které dělá. Takhle se postupně „přenáší“ činnost až na konec řady. Člověk, který je na konci řady navíc už nepředvádí dál, ale hádá a popisuje, jaké činnosti vidí v provedení posledního aktéra. Hra se dá modifikovat tím, že poslední v řadě po nějakém časovém limitu vystřídá prvního předvádějícího a celý „had“ lidí se posune o jedno místo. Tím pádem se promění ti, které v průběhu hry účastníci sledují a musí si znova zvykat na nový způsob pantomimického předvádění, který mají za úkol co nejvěrněji napodobit. Další modifikací této hry je tzv. Řadová pantomima, ve které začíná jeden „herec“ a jeden pozorující. Ostatní účastníci jsou za dveřmi. Pozorující se pak dostává do role herce a je zavolán další pozorující. Shlédne pantomimu v podání druhého herce a zopakuje ji dalšímu příchozímu. Nakonec předvede pantomimu poslední společně s prvním, který ji vymyslel. Je zajímavé pozorovat, jak se které prvky změnily a čeho si lidé nejvíce všímali a co naopak přehlíželi nebo v čem viděli něco jiného.
