Název publikace: Sborník VI. ročníku konference SENIOR LIVING

Název publikace:

Sborník VI. ročníku konference SENIOR LIVING

Vydal:

Ledax o.p.s.

Autor:

kolektiv autorů

Měsíc a rok vydání:

listopad 2011

ISBN:

978-80-905070-0-5

Publikace neprošla jazykovou úpravou. Za věcnou a jazykovou správnost díla odpovídají autoři. © Ledax o.p.s. 2011

Tento sborník obsahuje příspěvky z VI. ročníku konference SENIOR LIVING, která se konala 8. a 9. listopadu 2011 v DK Metropol v Českých Budějovicích.

Pořadatelé konference: Ledax o.p.s. Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Fakulta stavební Českého vysokého učení technického v Praze Ledax Vysoké Mýto o.p.s.

Záštitu nad konferencí přijali: Ing Kamil Jankovský, ministr pro místní rozvoj ČR Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR Mgr. Ivana Stráská, náměstkyně hejtman Jihočeského kraje Mgr. Juraj Thoma, primátor Statutárního města České Budějovice Prof.

PhDr.

Valérie

Tóthová,

Ph.D.,

děkanka

Zdravotně

sociální

fakulty

Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Prof. Ing. Alena Kohoutková, CSc., děkanka Fakulty stavební Českého vysokého učení technického v Praze

OBSAH Dr. Zdeněk Pernes DOSTUPNOST NÁJEMNÍHO BYDLENÍ SENIORŮ ............................................................. 6 Ing. Jiří Horecký, MBA VÝVOJ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRO SENIORY V ČESKÉ REPUBLICE ........................... 10 Doc. Ing. Ladislav Průša, CSc. DETERMINANTY EFEKTIVNÍHO SYSTÉMU FINANCOVÁNÍ A POSKYTOVÁNÍ DLOUHODOBÉ PÉČE .......................................................................... 19 MUDr. Bc. Rostislav Čevela, Ph.D., MUDr. Bc. Libuše Čeledová, Ph.D. NOVÁ KRITÉRIA POSUZOVÁNÍ STUPNĚ ZÁVISLOSTI PRO ÚČELY PŘÍSPĚVKU NA PÉČI .................................................................................. 24 Ing. Irena Lavická SOCIÁLNÍ INTEGRACE BEZ HRANIC .............................................................................. 30 Prof. Ing. Miloš Klíma, CSc. BYDLENÍ SENIORŮ - MOŽNOSTI ELEKTRONICKÉ PODPORY V INTELIGENTNÍM BYTĚ – ASISTIVNÍ TECHNOLOGIE .................................................. 33 Doc. Ing. Bedřich Košatka, CSc., Ing. arch., Ing. Zuzana Pešková, Ph.D. KONVERZE NEVYUŽÍVANÝCH VENKOVSKÝCH OBJEKTŮ PRO POTŘEBY SENIORŮ ................................................................................................ 34 Ing. arch. Daniela Filipiová BYDLENÍ (NEJEN) PRO SENIORY ................................................................................... 44 Ing. Renata Zdařilová, PhD. KONCEPT CELOŽIVOTNÍHO BYDLENÍ ............................................................................. 50 Doc. Ing. Zdeňka Lhotáková, CSc. ÚPRAVA A VYBAVENÍ KOUPELEN, WC A KUCHYNÍ PRO POTŘEBY SENIORŮ ............ 56 Ph.D. student: Ing. arch. Veronika Beštáková, Ph.D. student: Ing. arch. Jana Zezulová SVÉPOMOCNÝ MODEL BYDLENÍ A REALIZOVANÉ UKÁZKY Z NĚMECKA A ŠVÉDSKA ...................................................... 63 Ing. arch. Jan Němec DOMY S PEČOVATELSKOU SLUŽBOU ............................................................................ 74 Alena Sladká STRAVOVÁNÍ DIABETIKA II. TYPU .................................................................................. 86 MUDr. Pavel Dohnal PROBLEMATIKA SPÁNKU U GENERACE 50 PLUS........................................................ 106 Jindra Marhounová KVALITA ŽIVOTA SENIORŮ - Z POHLEDU VÝŽIVY ....................................................... 107 Doc. PhDr. Mária Dávideková, PhD. KVALITA ŽIVOTA SENIOROV V ZARIADENIACH SOCIÁLNYCH SLUŽIEB ................... 110

MUDr. PhDr. Jan Poněšický, Ph.D. PROBLEMATIKA A PREVENCE STÁRNUTÍ Z NEURO-PSYCHOLOGICKÉHO HLEDISKA .................................................................. 119 MUDr. Jan Reban PILOTNÍ KOMPARATIVNÍ STUDIE NÁKLADOVOSTI ZDRAVOTNÍ PÉČE O STARŠÍ OBČANY ŽIJÍCÍ V ÚSTAVECH SOCIÁLNÍ PÉČE, VE SROVNÁNÍ SE STEJNĚ STARÝMI OBČANY, KTEŘÍ ŽIJÍ VE SVÝCH DOMÁCNOSTECH ......................................................................................... 123 Mgr. Věra Suchomelová RELIGIOZITA A SPIRITUALITA JAKO ZDROJ ŽIVOTNÍ SÍLY VE STÁŘÍ ....................... 132 Libor Soukup JE ČAS NA ČESKÝ ROZHLAS ......................................................................................... 141 PhDr. Květa Cempírková KNIHOVNY A JEJICH SLUŽBY PRO SENIORY ............................................................... 151 Karel Svoboda PECEOSENIORY.CZ ....................................................................................................... 154 Ing. Radek Fiala MODERNÍ PODPORA BEZPEČÍ SAMOSTATNÉHO ŽIVOTA SENIORŮ ........................ 156 Tomáš Kubín OCHRANA PROTI NEKALOSTNÍM PRAKTIKÁM PŘI PODOMNÍM PRODEJI ................ 162 Mgr. Lenka Motlová DOBROVOLNÍCI V NEMOCNICI ..................................................................................... 166 Confrá Bc. Jan Rada eg. mag. O. Melit PSYCHOSOCIÁLNÍ POMOC OSAMĚLÝM LIDEM, SENIORŮM A OSOBÁM SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM................................................................... 173 Helena Kubů DOBROVOLNICTVÍ – NOVÁ FORMA AKTIVIZACE ......................................................... 178 Mag. Claus Dobritzhofer, Mag. Stefan Krammer SPOLUPRÁCE MOBILNÍCH SLUŽEB A STACIONÁRNÍCH ZAŘÍZENÍ OPTIMALIZUJE KVALITU ŽIVOTA SENIORŮ – DOLNÍ RAKOUSKO JAKO VZOROVÝ REGION V PÉČI O SENIORY ............................................................. 182 Ing. Ing. akad. arch. Věra Suchá TVORBA OBYTNÉHO PROSTORU USNADŇUJÍCÍ SAMOSTATNÝ POBYT A POHYB SENIORŮ VE VLASTNÍM BYDLENÍ .................................................... 183 O SPOLEČNOSTI LEDAX O.P.S ....................................................................................... 191 O SPOLEČNOSTI LEDAX VYSOKÉ MÝTO O.P.S ........................................................... 192 INZERCE .......................................................................................................................... 193

DOSTUPNOST NÁJEMNÍHO BYDLENÍ SENIORŦ

Dr. Zdeněk Pernes Předseda Rady seniorů ČR [email protected]

Anotace Výsledky výzkumu dostupnosti přiměřeného nájemního bydlení seniorů v hl. m. Praze Aktivity státu k zajištění dostupnosti nájemního bydlení seniorů dle schválené koncepce bytové politiky České republiky do roku 2020 Poslanecký resp. senátní návrh zákona o sociálním bydlení Úvod Důsledkem podstatněji rechlejší dynamiky růstu nákladů na bydlení v nájemních bytech (zákon č. 1072006 Sb. o jednostranném zvyšování nájemného z bytu) oproti dynamice valorizace penzí se z dostupnosti nájemního bydlení seniorů stalo velké společenské téma. Sociální systém státu je v této věci nedokonalý a ve vztahu k seniorské populaci nefunkční. Výsledky výzkumu dostupnosti přiměřeného nájemního bydlení seniorŧ v hl. m. Praze Aktivity státu k zajištění dostupnosti nájemního bydlení seniorŧ dle schválené koncepce bytové politiky České republiky do roku 2020 Koncepce byla vládou schválena dne 13. července 2011 usnesením č. 524. Je zpracována kvalitně , komplexně a objektivně, tj. nezamlčuje významné nedostatky bytové politiky státu za hodnocené období 2005 aţ 2010. Úkoly jsou stanoveny konkrétně s realizačními termíny 2011 aţ 2012. Pracovní skupina k realizaci schváleného dokumentu měla své první zasedání 27. 9. 2011 a bude se scházet jednou měsíčně. 1. Vize státu v oblasti bydlení „Bydlení je primární odpovědností jednotlivce. Tam, kde z objektivních důvodů jednotlivec není schopen svojhi oidpovědnost naplnit, je povinností státu mu pomoci.“ Vize: Dostupnost přiměřeného bydlení Vytváření stabilního prostředí pro oblast bydlení Trvalé zvyšování kvality bydlení

6

2. Cíle a priority bytové politiky Dostupnost Stabilita Kvalita ZVÝŠENÍ DOSTUPNOSTI BYDLENÍ PRO CÍLOVOU SKUPINU „Zvýšení dostupnosti pro skupiny ohroţené sociálním vyloučením je třeba řešit stimulací poptávky a nabídky. Potřeby osob, které mají ztíţený přístup k bydlení v důsledku věku, zdravotního stavu, se odráţejí i ve zvláštních poţadavcích na stavebně technické parametry bytu. Vzhledem k jejich příjmům je jejich schopnost obsarat si bydlení omezená“. Nástroje: Podpora výstavby bytů pro seniory a osoby se zdravotním postiţením Podpora odstraňování bariér ve stávajícím bytovém fondu Stavební předpisy Právní úprava sociálních sluţeb Sociální dávky v oblasti bydlení Legislativní řešení sociálního bydlení Úkoly 1. Návrh nařízení upravující podmínky poskytování podpory pro vznik bytů pro serniory a osoby se zdravotním postiţením prostřednictvím výstavby a odstraňování bariér ve stávajících bytech.

Garant: MMR + OSŘ, SFRB Spolupráce: SON, RSČR, ČKAIT, ČKA Termín: 30. 4. 2012

2. Analýza stávajícího legislativního prostředí v oblasti péče o sociálně ohroţené skupiny obyvatel s vyšším prahem dostupnosti kvalitního bydlení a návrh jeho úpravy s cílem zvýšit dostupnost podpory bydlení. Garant: MPSV Spolupráce: MMR, zmocněnec vlády pro lidská práva, RSČR, SON, AV - Sociologický ústav Termín: 31. 12. 2012 3. V ránci novely zákona o sociálních sluţbách rošířit nabídku pobytových sociálních sluţeb.

Garant: MPSV Spolupráce: MMR, RSČR, SON, AV – Sociologický ústav Termín: 30. 6. 2012

7

4. Analýza a případná revize sociálních dávek v oblasti bydlení, analýza moţného převodu finančních prostředků určených na příspěvek a doplatek na bydlení spolu se zakotvením komplexní kompetence obcí v oblasti bydlení. Garant: MMR Spolupráce: MPSV, RSČR, SON, AV – Sociologický ústav Termín: 30. 6. 2012 5. Návrh komplexního řešení sociálního bydlení a vyuţitím institutu tzv. bytové nouze. Tu je nutno definovat prostřednictvím sociální situace , resp. události, ve které se oprávněné osoby nacházejí a to ve spojení s neuspokojenou bytovou potřebou. Je rovněţ třeba předloţit návrh legislativní úpravy „osob v bytové nouzi“ a vytvořit nástroje pro prevenci a řešení sociálního a prostorového vyloučení. Garant: MMR Spolupráce: MPSV, RSČR, SON, AV – Sociologický ústav Termín: 30. 6. 2012 SFRB otevřel k 3. říjnu 2011 program podpory výstavby nájemních bytů (nízkoúročené a dlouhodobé úvěry na 2 % do 30 let, 1 mld. Kč, 70 % je určeno pro nájemce sociálně znevýhodněných skupin, např. pro seniory – 0,8 % průměrného příjmu, nájemní smlouva na 15 let, max. výše nájemného 54,50 Kč/čtvereční metr podlahové plochy bytu). IV. Poslanecký nebo senátní návrh zákona o sociálním bydlení Aktivity státu jsou časově opoţděné, zákon o sociálním bydlení měl být účinný nejpozději s ukončením deregulace nájemného, tj. k 1. lednu 2011. Vykrývají se mezery v sociálním systému a v časovém prodlení. Půjde o dávkový zákon pro úzce vymezené sociální skupiny populace (senioři, případně rodiny s dětmi samoţivitelů), tedy o variantu v evropském pojetí sociálního bydlení tzv. uţší. Zdravotně postiţení mají své chráněné bydlení. Seniorům je právo na bydlení jako jediné sociální skupině garantováno ústavním pořádkem České republiky. Stát tuto realitu deklaruje ve schválené koncepci bytové politiky. Půjde o další formu chráněného bydlení, tj. o veřejně podporované bydlení legislativně stanovených cílových skupin.

Parametry: Definice sociálního bydlení Definice bytové nouze Nastavení podmínek přístupu k sociálnímu bytu

8

Velikostní parametry sociálního bytu, minimální bytový standard Doba podporovaného nájmu Výpočtové schéma příspěvku na bydlení Mechanizmus nastavení adresného nájemného v obecních resp. dočasně podporovaných bytech Institut „doby doţití“ v nájemním právu Definice sektoru sociálního bydlení s podporou státu Úpravy příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení u vlastnických a druţstevních bytů, resp. u trţního nájemního bydlení

9

VÝVOJ SOCIÁLNÍCH SLUŢEB PRO SENIORY V ČESKÉ REPUBLICE Ing. Jiří Horecký, MBA Asociace poskytovatelů sociálních sluţeb ČR [email protected] Anotace Vývoj sociálních sluţeb je a bude vţdy primárně determinován jejím financováním. Na toto téma byla jiţ napsána celá řada studií, analýz a úvah. Jedním z moţných pohledů je definice jednotlivých klíčových hráčů ve vztahu k vybrané problematice či prvku financování sociálních sluţeb, v tomto případě decentralizace financování sociálních sluţeb. Tento text má ambici nalézt odpověď na dosavadní neúspěchy a přinést i moţný scénář budoucího vývoje. V teoretické části jsou popisovány pouţité metody a analyzovány jednotliví klíčovými hráči v této problematice. V praktické části jsou pak na základě empirického pozorování predikovány postoje a názory jednotlivých klíčových hráčů a to i na různých hladinách významnosti. Z těchto výstupů je pak formulován moţný scénář budoucího vývoje. Klíčová slova: Financování sociálních sluţeb, scénář vývoje, státní subvence, princip subsidiarity. 1. Úvod Tématem tohoto textu je definice jednotlivých aktérů v sociálních sluţbách a systém jejího financování z pohledu decentralizace financování sociálních sluţeb v ČR, tj. přechod financování a odpovědností za sociální sluţby, z centrální, resp. centralizované úrovně, (za předpokladu naplňování principu subsidiarity) na úroveň decentralizovanou, tedy krajskou. Decentralizace financování sociálních sluţeb byla jiţ dvakrát v platné české legislativě1 a v obou případech byla na základě intervencí různých klíčových hráčů2 odloţena. V tomto textu se tedy pokusím o explanaci těchto jevů, dále pak o jednoduchou analýzu jednotlivých klíčových hráčů s akcentem na vztah zkříţenosti zájmů těchto subjektů a v závěru pak vytvořením moţného scénáře vývoje. 2. Pouţité metody Analýza Analýze podrobím postavení, kompetence a odpovědnosti jednotlivých klíčových hráčů vycházejíce převáţně z legislativních norem ČR. 1 2

V zákoně o sociálních službách č. 108/2006 Sb. v §101 s platností v r. 2009 a 2012. Stakeholders

10

Explanace na základě pozorování Pomocí této empirické metody se pokusím popsat a vysvětlit zájmy a záměry jednotlivých klíčových hráčů v oblasti financování sociálních sluţeb. Vycházím tedy z vlastní několikaleté zkušenosti získané nejen z osobních jednání s předními představiteli a odborníky v této odbornosti, ale také z analýz a poznatků oficiálních i neoficiálních dokumentů a z jednání různách skupin, komisí či rad.3 Scénář moţného budoucího vývoje Pomocí této prognostické metody se pokusím formulovat moţný scénář budoucího vývoje předmětu této práce, tj. decentralizace financování sociálních sluţeb ČR. 3. Základní analýza a explanace zájmŧ a záměrŧ hlavních klíčových hráčŧ 3.1. Klíčový hráč/Stakeholders Termín stakeholder můţeme poprvé zaznamenat v šedesátých letech minulého století. Jednoduchá definice označuje stakeholders jako skupiny lidí, organizace či jiné subjekty mající, na určité věci či v dané oblasti, osobní zájem. Původně se přitom pojem stakeholder vyuţíval pro dočasného drţitele peněz nebo majetku v oblasti práva a hazardu. Ve skutečnosti je nejpřesnějším popisem asi to, ţe je to kdokoliv, kdo jakýmkoliv způsobem přichází do kontaktu s určitým prostředím, pro účely této práce s problematikou sociálních sluţeb, tj. má zájem na ovlivnění celého prostředí. Někteří autoři přitom pojem stakeholder vztahují uţ i k jednotlivcům, nicméně je moţné vztáhnout tento zájem na právnické osoby, u kterých se tito stakeholdeři mohou dělit na vnitřní a vnější. Těmi vnitřními jsou zaměstnanci, manaţeři (z právního hlediska nemusí být vţdy zaměstnanci) a vlastníci, coţ u akciových společností obchodovaných na burze můţe být poměrně široká skupina stakeholderů. Těmi vnějšími jsou pak zákazníci, dodavatelé, obchodní partneři, věřitelé, místní samospráva, vláda, apod.4 Ekvivalentem anglického výrazu stakeholder by pak mohlo být klíčový hráč, významný aktér, apod. Při určení klíčových hráčů v oblasti sociálních sluţeb, v souvislosti s decentralizací financování sociálních sluţeb, vycházím z tzv. triády,5 v rámci které lze okruh klíčových hráčů poměrně dobře definovat.

3

Rada vlády pro seniory a stárnutí populace, Komise pro rozvoj sociálních služeb při MPSV ČR, Expertní panel ministra MPSV ČR k dlouhodobé péči, sociální komise SMO ČR, sociální komise Asociace krajů, sociální sekce Unie zaměstnavatelských svazů, jednání Odborových svazů, jednání tripartidy, resp. RHSD ČR, apod. 4 MindTools. MindTools : Essential skills for an excellent career [online]. 2010 [cit. 2010-12-09]. Stakeholder Analysis. Dostupné z WWW:
11

3.1.1. Zadavatelé sociálních sluţeb Zadavatele sociálních sluţeb tvoří státní správa a územní samosprávy. Zde je poměrně jednoduché definovat důleţité klíčové hráče. Při popisu zájmů těchto skupin je však důleţité rozlišit dvě úrovně. První je úroveň politických zájmů, které se vyznačují cyklickými tendencemi, silovým pojetím a ovlivnitelností krátkodobými efekty. Druhou je pak úroveň zájmů vyšších státních úředníků,6 která je charakteristická longitudinálním přístupem, dále principem opatrnosti a v častých případech niţší aktivitou.7 3.1.1.1. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (MPSV) MPSV na základě zákona o sociálních sluţbách č. 108/2006 Sb. řídí a kontroluje výkon státní správy v oblasti sociálních sluţeb a zpracovává střednědobý národní plán rozvoje sociálních sluţeb za účasti zástupců poskytovatelů a uţivatelů. MPSV poskytuje dotace na provoz sociálních sluţeb a na rozvojové činnosti v sociálních sluţbách (plánování, standardy kvality apod.). Spravuje informační systém k příspěvku na péči, určuje tiskopis ţádosti o příspěvek. V odvolacím řízení posuzuje stupeň závislosti ţadatele o příspěvek. MPSV spravuje a zveřejňuje celostátní registr poskytovatelů sociální péče. MPSV stanoví standardy kvality sociálních sluţeb. MPSV zřizuje akreditační komisi, poradní orgán pro přidělování akreditací ke vzdělávání. MPSV je ve vztahu k sociálním sluţbám zastoupeno odborem sociálních sluţeb a sociálního začleňování. Úloha MPSV v sociálních sluţbách a míra centralizace a decentralizace financování sociálních sluţeb je, do jisté míry, odvislá od politické reprezentace a pojetí sociální politiky. Všeobecně je vnímáno, ţe stát je v oblasti sociální politiky tím posledním článkem.8 MPSV jiţ dlouhodobě usiluje o změnu, resp. decentralizaci, systému financování sociálních sluţeb a přesunu jak kompetencí, tak odpovědností na niţší stupeň státní správy na principu subsidiarity. Příp. u sluţeb sociální péče přesunem finančních toků výhradně na uţivatele sociální sluţby. Jinými slovy lze zaznamenat záměr zrušení současného systému centralizovaných státních dotací v horizontu několika málo, resp. dvou, let. 3.1.1.2. Asociace krajŧ ČR (AK ČR) Asociace krajů se skládá ze 14 krajů zřízených dle zákona č. 129/2000 Sb. Kraje rozhodují v odvolacím řízení o přidělení příspěvku na péči, o registraci poskytovatelů sociálních sluţeb, vedou krajský registr poskytovatelů. Krajský úřad zajišťuje poskytnutí sociálních sluţeb v případě, kdy poskytovatel sociálních sluţeb ukončil poskytování sociálních sluţeb z důvodu zrušení jeho registrace, pozbytí její platnosti, popřípadě z jiného důvodu, a osoby, kterým tento poskytovatel dosud poskytoval sociální sluţby, se nacházejí 6

Jde o vrchní ředitele MPSV ČR, ředitelů odborů MPSV ČR, vedoucí odborů sociálních věcí jednotlivých krajů či měst. 7 V porovnání s politickou úrovní. 8 Po příjemci dávek, příspěvků, jeho rodině, municipalit a vyšších samosprávných celků.

12

v bezprostředním ohroţení jejich práv a zájmů a nejsou schopny samy si zajistit pokračující poskytování sociálních sluţeb. V samostatné působnosti kraje zjišťují potřeby poskytování sociálních sluţeb; zajišťují dostupnost informací o sociálních sluţbách; zpracovávají střednědobý plán rozvoje sociálních sluţeb ve spolupráci s obcemi, poskytovateli a uţivateli. Poslání, role a tím i zájmy krajů nelze označit (zejména z důvodu relativně krátké existence krajů a změn v politických reprezentacích v posledních letech) za zcela stabilní. To se projevuje v partikulární nejistotě dalších stakeholderů v některých oblastech (na časové ose měřitelných změn postojů a přístupů). 3.1.1.3. Svaz měst a obcí ČR (SMO ČR) Obce poskytují sociální sluţby na základě zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách a na základě principů vycházejících ze zákona č. 128/2006 Sb. o obcích. Obec v přenesené působnosti rozhoduje o příspěvku na péči, včetně kontroly jeho vyuţití. Obec v samostatné působnosti zjišťuje potřeby poskytování sociálních sluţeb na svém území; zajišťuje dostupnost informací o sociálních sluţbách; spolupracuje s obcemi, kraji a s poskytovateli při zprostředkování pomoci, popřípadě zprostředkování kontaktu mezi poskytovatelem a uţivatelem. SMO ČR je celostátní, dobrovolnou, nepolitickou a nevládní organizací, zaloţenou jako zájmové sdruţení právnických osob. Členy SMO ČR jsou obce a města. SMO ČR je partnerem pro vládní i parlamentní politickou reprezentaci.9 Zájmy měst a obcí jsou pro jejich diferenční velikost a rozdílnou politickou reprezentaci značně roztříštěné a tím je oslabována i síla a jednotnost SMO ČR. 3.1.2. Poskytovatelé sociálních sluţeb Zde existuje aţ 15 moţných organizací, vybírám tedy tři nejsilnější, a to jak do velikosti daného sdruţení, tak do vlivu, resp. síly a účinnosti intervencí. Výběr provádím za platnosti premisy, ţe poskytovatelé jsou zastoupeny zaměstnanci daných organizací.

3.1.2.1. Unie zaměstnavatelských svazŧ (UZS ČR) UZS ČR je zájmové sdruţení zaloţené podle zákona č. 83/90 Sb. o sdruţování občanů, které jako jediné sdruţení zaměstnavatelů sdruţuje svazy či Asociace poskytovatelů sociálních sluţeb. UZS ČR sdruţuje ve svých sekcích zaměstnavatelské svazy z oblasti průmyslu, dopravy, stavebnictví, pojišťovnictví, finančních sluţeb, zdravotnictví, školství, kultury a sociálních

9

http://www.smocr.cz/cz/svaz-mest-a-obci-cr/kdo-jsme/default.aspx ze dne 3. 5. 2011

13

sluţeb. Zastupuje tak obchodní společnosti, příspěvkové a rozpočtové organizace státu, krajů i obcí i nestátní neziskové organizace. UZS je účastníkem legislativního procesu i tvorby rozvojových koncepcí, její představitelé pravidelně vystupují s aktuálními stanovisky na plénu Rady hospodářské a sociální dohody ČR i v jejích pracovních týmech.10 UZS ČR hají zájmy poskytovatelů coby zaměstnavatelů. Ve své vnitřní struktuře panují někdy rozpory mezi jednotlivými svazy, způsobené rozdílnými typy sdruţovaných sluţeb. 3.1.2.2. Asociace poskytovatelŧ sociálních sluţeb ČR (APSS ČR) Ostatní profesní sdruţení v této oblasti mají 50-30% velikost, z tohoto důvodu byla vybrána jako reprezentativní právě APSS ČR. APSS ČR je největším profesním sdruţením, sdruţující poskytovatele sociálních sluţeb v České republice. Asociace je nezávislé sdruţení právnických a fyzických osob, registrovaných poskytovatelů sociálních sluţeb, sledující jako základní cíl rozvoj a zvyšování úrovně sociálních sluţeb. Svoji činnost vyvíjí především tím, ţe zastupuje a hájí zájmy svých členů u státních a ostatních zainteresovaných institucí, zejména předkládáním odborných stanovisek, kvalifikovanou oponenturou a iniciací a podporou ţádoucí právní regulace sociálních sluţeb, reprezentuje společné zájmy a potřeby svých členů u veřejnosti v tuzemsku i zahraničí, vyvíjí studijní, dokumentační, informační, vzdělávací a expertní činnost.11 3.1.2.3. Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče Odborová sdruţení mají být apolitickými společenstvími hájícími zájmy zaměstnanců. Odborové organizace jsou zřizovány podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdruţování občanů. Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR sdruţuje na 45 tisíc členů, je největším odborovým subjektem působícím ve zdravotnictví a sociálních sluţbách a třetím nejpočetnějším odborovým svazem v Českomoravské konfederaci odborových svazů. Členy jsou zaměstnanci zdravotnictví a sociální péče a dalších souvisejících organizací, například středních zdravotnických škol, lékařských fakult. Jde o lékaře a další vysokoškolské pracovníky, o střední zdravotnické pracovníky a další středoškolské pracovníky, o niţší a pomocný zdravotnický personál, sociální pracovníky, pečovatelky, vychovatele, pedagogy, technicko-hospodářské pracovníky a pracovníky v dělnických profesích, například řidiče.12 U některých aktivit a postojů je u Odborového svazu zaznamenatelná propojenost s politickými stranami, resp. jedním politickým spektrem.

10

www.uzs.cz ze dne 3. 5. 2011 www.apsscr.cz z 3. 5. 2011 12 http://osz.cmkos.cz/ ze dne 3. 5. 2011 11

14

3.1.3. Uţivatelé sociálních sluţeb Za zástupce uţivatelů lze povaţovat pouze dvě relevantní organizace. 3.1.3.1. Národní Rada osob se zdravotním postiţením ČR (NRZP ČR) NRZP je významnou organizací s celostátní působností, která zastupuje zájmy osob se zdravotním postiţením ve státních a jiných významných institucích. Hlavním předmětem činnosti je obhajoba práv a zájmů osob se zdravotním postiţením bez ohledu na věk, druh a rozsah zdravotního postiţení a členství v jiných organizacích. NRZP ČR vznikla v roce 2000 a má přes 110 členských organizací, které sdruţují více neţ 260 tisíc individuálních členů.13 Zájmy a politika NRZP ČR je do jisté míry determinována osobou a osobností jejího předsedy

Bc.

Václava

Krásy.

Jde

o,

vnitřně

dobře

strukturovanou,

organizaci

s nezanedbatelným politickým vlivem. 3.1.3.2. Rada seniorŧ ČR Rada seniorů České republiky disponuje reprezentativní mírou suverenity k výkonu vyjednávacích, konzultativních, dohadovacích, informačních, iniciativních, kontrolních, mezigeneračně sjednocujících a poradních funkcí ve vztahu k vládě, k resortům, k parlamentu a k dalším ústavním činitelům, v zastoupení všech cca 2 milionů příjemců starobních penzí v České republice. Po konstituování příslušných struktur usiluje uvedené funkce plnit téţ ve vztahu k orgánům krajské a obecní samosprávy.14 Rada seniorů ČR má potenciální velikou sílů vzhledem ke své struktuře a především pak cílové skupině, kterou zastupuje. Tato síla má potencionál většího vyuţití, neţ je tomu doposud. 4. Definice tezí U decentralizace financování sociálních sluţeb lze sledovat tři hlavní teze a variantní podoby. a) Kompetence v oblasti sociálních sluţeb na kraje Jde o hlavní tezi vycházející z otázky přechodu kompetencí v oblastí řízení a financování sociálních sluţeb na vyšší územně samosprávné celky s variantními řešeními ano/ne. 1.a) ano 1.b) ne

13 14

www.nrzp.cz ze dne 6.5. 2011 http://www.rscr.cz/ ze dne 6. 5. 2011

15

b) Odpovědnost za strukturu sociálních sluţeb na státu Teze vycházející z otázky o odpovědnosti za sociální ochranu a prevenci sociální exkluze. Zde lze primárně rozlišit dva přístupy dle pojetí sociální politiky v daném státu a vyuţití či popření principu subsidiarity. První východisko akcentuje odpovědnost na uţivateli, dále na rodinných příslušnících, municipalitách, krajích a reziduálně, po selhání předchozích subjektů, pak stát. Druhé východisko vychází z opačného směru. 2.a) odpovědnost jedince 2.b) odpovědnost státu c) Zpŧsob decentralizace financování sociálních sluţeb 3.a) liberální pojetí (převod financování na kraje bez souvisejícího účelového vázání)15 3.b) konzervativní pojetí (přísné účelové vázání finančních prostředků ze státního rozpočtu prostřednictví nařízení vlády) 3.c) zachování centralizovaného systému financování sociálních sluţeb 4.1. Hodnocení jednotlivých klíčových hráčŧ OSZP

NRZP

Rada

∑

MPSV

AK

SMO

UZS

APSS

ČR

ČR

ČR

ČR

ČR

1.

a

a16

b

b

b

b

b

b

2a/6b

2.

a

a

b

b

a

b

b

b

3a/5b

3.

b

a

c

c

b

c

c

c

1a/2b/5c

S.

Tabulka č. 1 – zdroj vlastní Dle hodnocení v tabulce č. 1 by byl reálný tento scénář: Kompetence v oblasti řízení a financování sociálních sluţeb zůstanou na centrální, resp. státní úrovni. Odpovědnost za sociální ochranu a sluţby zůstává na státu, resp. MPSV. Systém financování sociálních sluţeb zůstane centralizovaný. Výsledky z předchozího zjištění (vycházející z empirického pozorování a vlastních zkušeností) jsou platné za předpokladu, ţe všechny subjekty mají stejnou sílu rozhodovací pravomoci. Tento předpoklad, však není v praxi platný. Kaţdý z uvedených subjektů disponuje rozdílnou silou v rámci rozhodovacích či ovlivňovacích pravomocích a schopností. Z toho důvodu provedu hodnocení zájmů jednotlivých subjektů znovu, avšak tentokrát se zohledněním stupňů právě této síly. Rozdělení jednotlivých stupňů bude provedeno na škále od 1 do 7, hodnocení bude provedeno na základě empirických zkušeností. 15 16

Např. prostřednictvím rozpočtového určení daňových výnosů krajům. Pouze za předpokladu min. 8,4 miliard Kč určené pro účely státní dotace. Tato proměnná by mohla být zpracována do celého systému, její zapracování je však nad rámec tohoto textu.

16

4.2. Opětovné hodnocení jednotlivých klíčových hráčŧ MPSV

AK ČR

ČR

SMO

UZS

APSS

ČR

ČR

ČR

OSZP

NRZP

Rada

∑

S.

1.

7a

5a17

2b

3b

2b

2b

2b

1b

12a/12b

2.

7a

5a

2b

3b

2a

2b

2b

1b

14b/9a

3.

7b

5a

2c

3c

2b

2c

2c

1c

5a/9b/9c

Tabulka č. 2 – zdroj vlastní Po přidělení významnosti rozhodnutí, resp. vlivu jednotlivých subjektů . Ve dvou případech není výsledek numericky jednoznačný. Budeme tedy vycházet z premisy, ţe v případě stejné hladiny významnosti rozhoduje postoj státu. V takovémto případě by kompetence v oblasti financování sociálních sluţeb přešly na kraje, odpovědnost ve smyslu sociální ochrany a sluţeb je primárně ponechána na jedinci a systém financování sociálních sluţeb bude decentralizován ve smyslu konzervativního pojetí. 5. Pravděpodobný scénář vývoje Při stanovení scénáře vývoje je nutné stanovit časový rámec18 a jednotlivé proměnné. V tomto případě je velice obtíţné vytvořit přesný scénář vývoje, neboť bych musel vytvořit několik scénářů za existence několika konstant a několika proměnných. Mezi hlavní proměnné by patřily změny v politické reprezentaci jak na úrovní státní, tak krajské. Další proměnnou, který bude určovat změnu financování sociálních sluţeb je individuální projekt „Podpora procesů sociálních sluţeb“, resp. výsledky právních analýz k problematice rozporu českého systému financování sociálních sluţeb a evropskou legislativou.19 Pokusím se tedy o scénář vývoje do konce r. 2012, resp. do r. 2014. Do konce roku 2011 nelze předkládat výrazné změny ve financování sociálních sluţeb vyjma změn vybraných principů a zásad a částečnou změnou algoritmů rozdělení státní dotace. V rámci sociální reformy I. lze očekávat odloţení decentralizace na vyšší samosprávné celky do r. 2014. Během r. 2012 bude vytvořena a diskutována sada variantních řešení způsobu financování. Budou pořádány kulaté stoly, diskusní fóra s cílem vybrat optimální variantu. Nelze vyloučit, ţe celý proces nebo jeho jednotlivé prvky mohou být částečně politizovány. Na základě těchto poznatků a diskuzí lze očekávat sestavení nařízení vlády,které budou financovány sociální sluţby, resp. které bude upravovat dotační systém sociálních sluţeb.

17

Pouze za předpokladu min. 8,4 miliard Kč určené pro účely státní dotace. Tato proměnná by mohla být zpracována do celého systému, její zapracování je však nad rámec tohoto textu. 18 Všeobecně platí, že čím bližší budoucnost, tím přesnější scénáře vývoje. 19 Rozpor české systému dotací poskytovatelům sociálních služeb s evropskou směrnicí o službách na vnitřním trhu.

17

Budou pořádány kulaté stoly a veřejné diskuze. K 1. 1. 2013 vejde v platnost zákon o dlouhodobé péči (existuje jistá pravděpodobnost, ţe tato právní norma bude platná aţ k 1. 1. 2014), který bude upravovat financování sociálních sluţeb tak, ţe budou omezovány státní dotace a provoz sociálních sluţeb bude financován především (avšak ještě ne zcela výhradně) finančními toky jdoucími přímo za uţivatelem sluţby. V r. 2012 a 2013 se začne připravovat převedení financování sociálních sluţeb na kraje. Jako podklady budou pouţity výstupy z jednotlivých individuálních projektů krajů. Lze očekávat variantní řešení, tj. financování prostřednictvím veřejných zakázek, financování výhradně prostřednictvím zdravotního pojištění a příspěvku na péči (s moţným doplněním tzv. vyrovnávacích plateb) anebo financování prostřednictvím rozpočtového určení daní přímo jednotlivými obcemi. 6. Závěr Decentralizace financování sociálních sluţeb je problémem, který nelze vytrhnout a zabývat se jim naprosto odděleně aniţ bychom popsali a definovali pojetí sociální politiky ČR, historii sociálních sluţeb v ČR a dalších souvisejících aspektů jako kvalita, dostupnost, struktura, kapacita, legislativní pojetí apod. Ve vymezeném rámci tohoto textu

jsem se pokusil

a stanovil si za cíl pouţít a stručně popsat základní vědecké metody, stručně charakterizovat nejen jednotlivé klíčové hráče, kteří spoluovlivňují procesy v systému financování sociálních sluţeb, ale i jejich zájmy a jejich sílu. Vycházel jsem přitom ze své několikaleté zkušenosti a znalostí získané zejména pozorováním a analýzami. Závěrem jsem sestrojil moţný scénář budoucího

vývoje.

Prognostická

metoda

scénářů

budoucího

vývoje

je

poměrně

problematická, resp. riskantní a jen budoucnost potvrdí relevantnost těchto odhadů. Přehled zdrojŧ: Buriánek, J. a kol.: Metody a techniky sociologického výzkumu I. Principy, struktura a strategie empirického výzkumu. Praha, SPN 1982, ISBN 80-7066-890-3 Holzbachová, Ivana. Filozofické a metodologické problémy vědy. Vydání 2. Brno: Masarykova univerzita, 2000, ISBN 80-210-2394-5 Nekolová, M. a kolektiv: Manuál prognostických metod, SLON, Praha 2006, ISBN 80-8642955-5 Potůček, M., Vize rozvoje České republiky do roku 2015, Praha, Gutenberg 2001, ISBN 8086349-02-0 Internetové zdroje: www.smocr.cz

www.uzs.cz

www.apsscr.cz

http://osz.cmkos.cz/

www.nrzp.cz

http://www.rscr.cz/

18

DETERMINANTY EFEKTIVNÍHO SYSTÉMU FINANCOVÁNÍ A POSKYTOVÁNÍ DLOUHODOBÉ PÉČE Doc. Ing. Ladislav Průša, CSc. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i. [email protected] Anotace Dlouhodobá péče je relativně novým konceptem, který je do praxe v řadě evropských zemí uváděn v posledním období. Koncipování tohoto systému v naší zemi je i jednou z prioritních otázek, jimţ věnuje pozornost vláda ČR ve svém programovém prohlášení. Cílem příspěvku je proto poukázat na některé klíčové faktory, které determinují efektivní poskytování tohoto typu sluţeb v naší zemi. Klíčová slova dlouhodobá péče – sociální sluţby – zdravotní péče – financování dlouhodobé péče Úvod V souvislosti se stárnutím populace je jedním z klíčových aspektů, jimţ je ze strany orgánů Evropské unie věnována zvýšená pozornost, problematika dlouhodobé péče o seniory a osoby se zdravotním postiţením. Otázka koncipování tohoto systému je i jednou z prioritních otázek programového prohlášení současné vlády v sociální oblasti. Cílem tohoto příspěvku je proto na pozadí pojetí systému dlouhodobé péče v evropských zemích poukázat na některé klíčové otázky, které determinují efektivní poskytování a financování těchto sluţeb o potřebné skupiny obyvatel v naší zemi. Pojetí dlouhodobé péče v evropských dokumentech Jedním ze stěţejních dokumentů, z nichţ je potřebné vycházet při hodnocení efektivnosti systému financování a poskytování sluţeb dlouhodobé péče v naší zemi je samotná definice dlouhodobé péče. Podle definice OECD je dlouhodobá péče průřezová politická otázka zahrnující rozsah sluţeb pro osoby, které jsou závislé na pomoci při zajišťování základních aktivit denního ţivota po delší dobu, přičemţ základní aktivity denního ţivota zahrnují takové činnosti, které osoba musí provádět kaţdý den (koupání, oblékání, stravování, vstávání z postele nebo ze ţidle, pohyb, osobní hygiena). Tuto péči přitom vyuţívají tři kategorie osob: osoby s tělesným nebo mentálním postiţením, slabé osoby staršího věku (senioři), určité skupiny, které potřebují podporu při výkonu svých denních aktivit.

19

Potřeba této péče je vnímána ve většině případů jako součást nevyhnutelných vedlejších účinků jiných (více stereotypní) sociálních rizik, jako jsou stáří, nemoc a invalidita 20. V závislosti na právních a sociálních principech poskytování a financování se systémy dlouhodobé péče jednotlivých členských států EU liší v závislosti na charakteru sociální politiky. V tomto smyslu se jedná: o komplexní veřejné programy financované prostřednictvím sociálního pojištění, o financování prostřednictvím zdanění nebo prostřednictvím testovaných reţimů, o smíšené financování (kombinace zdrojů z pojištění a daní s různými rozpočty, existují různé instituce odpovědné za poskytování a nákup dlouhodobé péče). Společným jmenovatelem všech těchto systémů je potřeba vytvořit pevný základ financování dlouhodobé péče, především vzhledem k aktuálním demografickým trendům (stárnutí populace) 21. Současná situace v ČR, uvaţovaná řešení Změny, které je nezbytné v naší zemi realizovat k tomu, aby se systém sluţeb dlouhodobé péče stal efektivním, lze schématicky znázornit na následujícím obrázku. obrázek č. 1: Dlouhodobá péče v ČR: současný stav a návrh řešení

↓

pramen: Heger, L. Dlouhodobá péče ve zdravotnictví. Konference Dlouhodobá péče v ČR, Praha 24. 5. 2011

20

21

podrobněji viz: EU Report: Long-term care in the European Union, April 2008. [online], cit. [2011-10-16], dostupné z: http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=792&langId=en podrobněji viz: EU Report: Long-term care in the European Union, April 2008. [online], cit. [2011-10-16], dostupné z: http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=792&langId=en

20

Jaká opatření je nezbytné realizovat k tomu, aby bylo dosaţeno výše uvedeného cílového stavu? Základní podmínkou efektivního fungování systému dlouhodobé péče je vytvoření "zrcadla" mezi poskytováním a financováním ošetřovatelské péče v lůţkových zdravotnických zařízeních a v pobytových zařízeních sociálních sluţeb a mezi poskytováním sociálních sluţeb (přesněji sluţeb sociální péče) v pobytových zařízeních sociálních sluţeb a v lůţkových zdravotnických zařízeních. V konkrétní podobě se jedná především o vyplácení příspěvku na péči klientům v lůţkových zdravotnických zařízeních a financování indikované a skutečně poskytnuté ošetřovatelské péče v pobytových zařízeních sociálních sluţeb paušální platbou tak, jako je tomu v léčebnách pro dlouhodobě nemocné. Tato opatření by měla přispět k odstranění závislosti poskytovatelů sociálních sluţeb v pobytových zařízeních sociálních sluţeb na poskytování dotací ze státního rozpočtu a ke sníţení výdaje veřejného zdravotního pojištění na úhradě nákladů na poskytování sociální péči v lůţkových zdravotnických zařízeních. Mezi další základní podmínky efektivního fungování systému dlouhodobé péče by měla patřit především povinnost registrace poskytovatelů sluţeb dlouhodobé péče a definování standardy kvality této péče, vč. pravidel inspekce kvality těchto sluţeb. Stěţejní limitem zajištění efektivního fungování systému dlouhodobé péče je

provedení

reformy zdravotnických sluţeb, v jejímţ rámci by mělo být dosaţeno personálních úspor a z nich vyplývajících úspor ve výši neinvestičních výdajů především v léčebnách pro dlouhodobě nemocné a v odborných léčebných ústavech.

V současné době činí průměrné

neinvestiční výdaje na jedno lůţko: v léčebnách pro dlouhodobě nemocné

35 583 Kč měsíčně,

v odborných léčebných ústavech

41 673 Kč měsíčně,

v domovech pro seniory

21 381 Kč měsíčně,

v domovech pro občany se zdravotním postiţením

28 670 Kč měsíčně,

v domovech se zvláštním reţimem

25 447 Kč měsíčně.

Negativně je rovněţ nutno hodnotit návrh na to, aby za vytvoření sítě sluţeb dlouhodobé péče byly odpovědny zdravotní pojišťovny. Zkušenosti ukazují, ţe především VZP není schopna efektivně hospodařit se svěřenými finančními prostředky, přičemţ tuto neschopnost sama opakovaně přiznává 22. Ze systémového hlediska by za vytvoření sítě sluţeb dlouhodobé péče měl být zodpovědný Úřad práce ČR, který by podle existujícího návrhu

22

viz Vodička, G. Problém se sociálními službami ve zdravotnických zařízeních. Infoservis VZP č. 3/2010. [online],

cit.[2010-10-16],

dostupné

z:

http://www.vzp.cz/cms/internet/cz/Lekari/Informace-pro-

praxi/ Infoservis/infoservis3-2010.pdf nebo vystoupení ředitele VZP MUDr. P. Horáka, CSc. MBA. na téma "Dlouhodobá péče v ČR z pohledu zdravotní očišťovny" na odborné konferenci Asociace poskytovatelů sociálních služeb "Dlouhodobá péče v České republice" (Praha, 24. 5. 2011)

21

věcného záměru zákona 23 měl rozhodovat o přiznání příspěvku na péči a o přiznání statutu klienta dlouhodobé péče. K dalším souvisejícím podmínkám efektivního systému poskytování a financování sluţeb dlouhodobé péče by měla patřit tato řešení: vyplácení příspěvku na péči v nepeněţním vyjádření, resp. podmínění výplaty této dávky poskytováním sluţeb od registrovaných poskytovatelů těchto sluţeb (v této souvislosti zůstává otázkou, zda by nebylo vhodné změnit název této dávky na "příspěvek na zajištění sociální sluţby"), zrušení "cenové regulace" výše úhrad za pobyt a stravu v pobytových zařízením a za úkony v terénních a ambulantních formách, zřízení funkce "koordinátora péče" na RSV POÚ nebo ORP (tuto funkci by mohl naplnit navrhovaný multioborový tým), zváţení moţnosti důsledného uplatňování vyţivovacích povinností dětí vůči rodičům, propojení systému plánování, registrace a financování sociálních sluţeb, stanovení povinnosti POÚ zpracovávat střednědobý plán rozvoje sociálních sluţeb, přičemţ v jeho rámci by měla být věnována pozornost vzájemným vazbám sociálních sluţeb na související oblasti, zejména na oblast zdravotní péče, bytové politiky a dopravní obsluţnosti jednotlivých regionů, posílení závaznosti finanční rozvahy poskytovatelů sluţeb v procesu registrace. Další související opatření je nezbytné realizovat i mimo oblast sociálních sluţeb. V tomto smyslu se jedná především o opatření, která by měla přispět k oddálení potřeby péče v pobytových zařízeních sociálních sluţeb. V úvahu přichází tato řešení: výstavba malometráţních a bezbariérových bytů a citlivé stanovení výše nájmu v obecních bytech jako základní předpoklad podpory rozvoje terénních sociálních sluţeb a poskytování sluţeb v domácím prostředí, důsledné dodrţování bezbariérových přístupů do obchodů a objektů poskytujících veřejné sluţby, soustavné vyhodnocování dopravní obsluţnosti a zavádění nových forem dopravních sluţeb. Shrnutí a závěr Je zřejmé, ţe demografické trendy vyţadují hledat nová řešení nejenom v oblasti systému důchodového

pojištění, ale i v oblasti sociálních sluţeb a zdravotní péče. Koncept

dlouhodobé péče je relativně novým přístupem, který je do praxe evropských zemí zaváděn relativně krátkou dobu. V podmínkách České republiky lze tento typ péče efektivně 23

viz: Návrh věcného záměru zákona upravujícího řešení dlouhodobé péče. [online], cit. [2011-10-16], dostupné z: http://eklep.vlada.cz/eklep/page.jsf?resultform:hledaniTablep=3

22

poskytovat v zásadě jiţ dnes, přičemţ pro její efektivní financování by bylo vhodné realizovat pouze některé dílčí úpravy stávajících právních norem. Cílem těchto změn by mělo být – jak je v textu zmíněno – vytvoření "zrcadla" mezi poskytováním a financováním ošetřovatelské péče v lůţkových zdravotnických zařízeních a v pobytových zařízeních sociálních sluţeb a mezi poskytováním sluţeb sociální péče v pobytových zařízeních sociálních sluţeb a v lůţkových zdravotnických zařízeních. Narovnání stávajících disproporcí mezi oběma systémy by výrazným způsobem přispělo k řešení důsledků očekávaných demografických trendů v sociální a zdravotní oblasti. Pouţitá literatura EU Report: Long-term care in the European Union, April 2008. [online], cit. [2011-10-16], dostupné z: http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=792&langId=en Dlouhodobá péče v Evropské unii, [online], cit. [2011-10-16], dostupné z: http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=792&langId=en Průša, L. a kol. Poskytování sociálních služeb pro seniory a osoby se zdravotním postižením. Praha: VÚPSV, 2010. ISBN 978-80-7416-048-6 Vodička, G. Problém se sociálními sluţbami ve zdravotnických zařízeních. Infoservis VZP č. 3/2010. [online], cit.[2010-10-16], dostupné z: http://www.vzp.cz/cms/internet/cz/Lekari/Informace-pro-praxi/ Infoservis/infoservis32010.pdf Návrh věcného záměru zákona upravujícího řešení dlouhodobé péče. [online], cit. [201110-16], dostupné z: http://eklep.vlada.cz/eklep/page.jsf?resultform:hledaniTablep=3 materiály z odborné konference Asociace poskytovatelů sociálních sluţeb ČR "Dlouhodobá péče v České republice" (Praha, 24. 5. 2011) – CD nosič

23

NOVÁ KRITÉRIA POSUZOVÁNÍ STUPNĚ ZÁVISLOSTI PRO ÚČELY PŘÍSPĚVKU NA PÉČI MUDr. Bc. Rostislav Čevela, Ph.D. MUDr. Bc. Libuše Čeledová,Ph.D. Odbor lékařské posudkové sluţby MPSV [email protected] [email protected] Anotace Stávající posouzení stupně závislosti pro účely příspěvku na péči posudkovým lékařem představuje výsledek hodnocení 129 činností (71 činností v rámci úkonů péče o vlastní osobu a 58 činností v rámci úkonů soběstačnosti) pro 36 jednotlivých úkonů. Od 1. ledna 2012 nabyde účinnosti novela zákona o sociálních sluţbách, která přináší nová medicinsko posudková kritéria pro posouzení stupně závislosti. Při posuzování stupně závislosti se bude hodnotit schopnost zvládat 10 základních ţivotních potřeb: mobilitu, orientaci, komunikaci, stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. Nové posuzování vychází z konceptu hodnocení aktivit denního ţivota (Activity of Daily Living - ADL) a principů Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF) a směřuje tak k uţívání funkční diagnózy a salutogenetickému přístupu ke zdraví, tedy ke sledování kvality ţivota.

Souhrn Článek seznamuje s novými posudkově medicínskými kritérii pro posuzování stupně závislosti pro potřeby příspěvku na péči dle zákona o sociálních sluţbách. Nově navrţená posudkově medicínská kritéria jsou nastavena dle hodnocení aktivit denního ţivota (ADL) a principů Mezinárodní klasifikace Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF). Klíčová slova: lékařská posudková sluţba, MKF, příspěvek na péči, ADL Úvod Ministerstvo práce a sociálních věcí zpracovalo návrhy legislativních změn, které zahájily proces sociální reformy 2011. Z velké většiny nabydou účinnosti od 1. ledna 2012. Jedním z nástrojů k dosaţení cíle reforem je sníţení počtu vyplácených dávek jejich agregací do větších celků. Jedná se o zjednodušení posuzování dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pro stanovení stupně závislosti za účelem přiznání příspěvku na péči, dále pak o vznik dvou nových příspěvků: na mobilitu a zvláštní pomůcky. To spočívá ve sloučení a modifikaci

24

různých existujících dávek v oblasti mobility do jednoho opakujícího se příspěvku na mobilitu. Pomoc, kterou není důvodné poskytovat jako opakující se, se navrhuje v podobě jedné jednorázové dávky - příspěvku na zvláštní pomůcku, která se bude orientovat na oblast kompenzačních pomůcek, zvláštních úprav a zakoupení vozidla a úprav bytu. Schopnost zvládat základní ţivotní potřeby v oblasti mobility nebo orientace se pro nárok na příspěvek na mobilitu bude posuzovat podle zákona o sociálních sluţbách stejným způsobem jako pro účely příspěvku na péči. Posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči se nyní provádí prostřednictvím hodnocení funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat zákonem vymezené úkony. V současném systému se podle § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů, vyhodnocuje schopnost zvládnout 18 úkonů péče o vlastní osobu a 18 úkonů soběstačnosti. Jde o úkony, z nichţ kaţdý obsahuje několik činností vymezených v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Výsledkem je, ţe v rámci těchto jednotlivých 36 úkonů se hodnotí celkem 129 činností, a to 71 činností v rámci úkonů péče o vlastní osobu a 58 činností v rámci úkonů soběstačnosti. Podstatou navrhovaných změn v posuzování zdravotního stavu ţadatelů o příspěvek na péči je posuzování stupně závislosti na základě transformace stávajících 36 úkonů do 10 ucelených a věcně souvisejících oblastí kaţdodenního ţivota, které popisují, jak ţadatel zvládá naplňování základních ţivotních potřeb. Do 10 základních ţivotních potřeb se v obecné rovině promítají všechny dosavadní úkony (1,2,). Kritéria posuzování stupně závislosti Pro posuzování zdravotního stavu a stupně závislosti platí obecné principy posudkové činnosti. Lékař lékařské posudkové sluţby (LPS) vychází ze zdravotního stavu osoby doloţeného nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření. Při hodnocení schopnosti osoby zvládat úkony se posuzuje schopnost dlouhodobě, samostatně, spolehlivě a opakovaně rozpoznat potřebu úkonu, úkon fyzicky provádět obvyklým způsobem a kontrolovat správnost prováděného úkonu. Posouzení je pak výsledkem hodnocení 129 činností (71 činností v rámci úkonů péče o vlastní osobu a 58 činností v rámci úkonů soběstačnosti) pro 36 jednotlivých úkonů. Neschopnost zvládat úkon můţe být zjištěna v oblasti psychické - rozpoznání potřeby úkonu, v oblasti fyzické - úkon provést nebo v oblasti psychické či smyslové - ověřit správnost provedení úkonu. Obsahem jednoho úkonu je vţdy řada činností a k prokázání neschopnosti postačuje prokázání neschopnosti zvládat alespoň jednu z činností. Stávající metoda posuzování dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jeho dopadů na soběstačnost a schopnost péče o vlastní osobu je příliš determinována exaktním bodovým ohodnocením (3,4). Posuzování osoby v široké škále činností, která však nemůţe být nikdy vyčerpávající, vede k dílčímu pohledu na potřeby

25

posuzované osoby, tedy neumoţňuje celostní pohled na potřeby člověka, nerespektuje zásady posudkové personalizované medicíny. Cíle změny posuzování stupně závislosti Hodnocení schopnosti zvládat úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti lékařskou posudkovou sluţbou vyţaduje aplikaci specifických posudkově medicínských znalostí, včetně posouzení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Současný systém „částečné nezvládání úkonu“ a posouzení schopnosti fyzicky provést úkon, nechává na zváţení posudkového lékaře, zda bude vyţadovat naprosto spolehlivé podklady o provedení úkonu od ošetřujícího lékaře či zda přijme předloţené (v některých případech nejednoznačné) podklady. Cílem změn posudkově medicínských kritérií pro posuzování stupně závislosti je sjednotit pohled ošetřujících a posudkových lékařů při hodnocení a posuzování omezení funkčních schopností na zvládání základních ţivotních potřeb. Dalším cílem je posílit proklientské přístupy, zefektivnit provádění systému, zachovat posuzování skutečností rozhodných pro nezávislý ţivot jednotlivce a vytvořit prostor pro jednání s posuzovanou osobou za účelem individualizace a zpřesnění posudkových výstupů. Současně je cílem umoţnit i další vyuţití posudku pro účely dávek pro osoby se zdravotním postiţením a tím zvýšit „sociální komfort“ klientů. Ţadatelé o dávky sociálního zabezpečení se pak nebudou muset opakovaně podrobovat zjišťování a posuzování svého zdravotního stavu. Nová úprava posuzování stupně závislosti staví na podrobném hodnocení řady aktivit a participací ze

systému

MKF/ICF

(Mezinárodní

klasifikace

funkčních

schopností,

disability

a

zdraví/International Classification of Functioning, Disability and Health ). Ošetřující lékaři, kteří zpracovávají podklady pro posouzení zdravotního stavu, si klasifikační systém disability osvojili zatím pouze v ojedinělých případech, ač byla klasifikace MKF/ICF zavedena Sdělením Českého statistického úřadu č. 431/2009 Sb. od 1.7.2010 jako paralelní k dosavadní mezinárodní klasifikaci nemocí. Navíc od 1. ledna 2012 nabude účinnosti zákon o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování, který v § 53 odst. 2 písm. f) ukládá poskytovateli zdravotní péče provést klasifikaci pacienta, jehoţ zdravotní stav vykazuje určitý stupeň omezení funkčních schopností, podle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF/ICF dle WHO). Na tuto skutečnost navazuje řešení uvedené v ustanovení § 9 odst. 4 novely zákona o sociálních sluţbách, z něhoţ vyplývá, ţe se hodnotí funkční dopad - funkční schopnosti ve vztahu k schopnosti zvládat základní ţivotní potřeby. Deset základních ţivotních potřeb představuje komprimované vyjádření kapitoly 3 Aktivity a participace z MKF/ICF. Tím je zajištěno účinné propojení při aplikaci ICF, jak v oblasti zdravotní péče, tak i v zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů (5,6,7,8).

26

Diskuze Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, respektive jeho dopady na soběstačnost a schopnost pečovat o vlastní osobu, je základním kritériem pro určení míry závislosti osob na pomoci jiné osoby. Zpřehledněním posuzování stupně závislosti ze stávajících 36 úkonů péče o vlastní osobu a soběstačnosti do 10 ucelených a věcně souvisejících oblastí kaţdodenního ţivota tj. základních ţivotních potřeb dojde k objektivnějšímu posouzení potřeby klientů. Přitom zůstane zachován ucelený pohled na kaţdodenní běţné ţivotní aktivity, nutné pro sociální začlenění. Nové posuzování vychází z konceptu hodnocení Activity of daily living (ADL), které je jiţ od poloviny 60. let minulého století uţíváno u pacientů s disabilitou. Dle hodnocení ADL není rozhodující dílčí míra zlepšení zdatnosti, ale především funkční zdatnost ve smyslu sebeobsluhy a soběstačnosti, aktivity a participace. Bazální ADL se týká sebeobsluhy. Hodnotí se např. přemísťování, koupání. Instrumentální ADL (IADL) se týká sloţitějších činností,

které

umoţňují nezávislou existenci jedince,

podmiňují jeho

soběstačnost. Patří sem např. nakupování, vedení domácnosti nebo nakládání s penězi (9,10,11). Změna medicínsko posudkových kritérií při posuzování stupně závislosti tedy navazuje na jiţ uţívané hodnocení ADL. V podstatě předchází plošnému pouţívání klasifikace Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF) ošetřujícími lékaři tím, ţe vyuţívá principů této klasifikace. Funkční schopnosti by se měly hodnotit s vyuţíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a vyuţíváním běţně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s vyuţitím zdravotnického prostředku. Toto hodnocení přináší právě International Classification of Functioning, Disability nad Health (ICF), neboť funkční diagnóza je v průběhu porušeného zdravotního stavu (nemoci, úrazu, vrozené vady) stejně důleţitá jako diagnóza etiologická a s odstupem času je v mnoha situacích i důleţitější (12,13,14). Závěr Zjednodušení posuzování stupně závislosti přispěje ke zkvalitnění systému pro posuzované osoby, sníţení administrativní zátěţe uţivatelů příspěvku na péči a dávek sociálního zabezpečení a současně i k zvýšení efektivity a kvality činnosti LPS, při zachování stability systémů a kontinuity dávkových řešení. Návrh si klade za cíl odstranit problémy věcné povahy a umoţnit víceúčelové vyuţití posudku pro účely agregace dávek pro osoby se zdravotním postiţením. Varianta změny ve smyslu zjednodušení systému posuzování stupně závislosti povede ke sníţení časové a administrativní náročnosti vypracování posudku při zachování objektivity posuzování. Ve svém důsledku to bude znamenat pruţnější řízení směrem ke klientovi a zvýšení efektivity činnosti posudkové sluţby. Posuzování dle nového systému přinese zkrácení doby potřebné k administrativnímu zpracování jednoho případu o cca 20-30 minut. Získaný čas bude vyuţit k objektivnímu zkoumání zdravotního stavu a

27

potřeb klienta při jednání. Přínos realizace předkládaného řešení posiluje zejména individuální přístupy k posuzovaným osobám, sniţuje administrativní zátěţ posuzovaných osob a zjednoduší posudkový proces. Podstatně pak zvýší míru objektivity posuzování při hodnocení 10 skutečností. Nová medicinsko posudková kritéria vychází z jiţ v praxi osvědčeného hodnocení aktivit denního ţivota a současně jsou prvním krokem na cestě k přijetí MKF odbornou veřejností. Začleněním prvků Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, která v sobě obsahuje všechny sloţky lidského zdraví a některé sloţky ţivotní pohody, do nových medicinsko posudkových kritérií pro posuzování stupně závislosti, se tak mění pohled zdravotnické veřejnosti na zdravotní postiţení. Směřuje k přijetí funkční diagnózy a salutogenetického přístupu ke zdraví, tedy ke sledování kvality ţivota. Literatura 1. Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. 2. Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách. 3. Čeledová, L., Čevela, R,:. Nové medicínské paradigma posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči Čas Lék Čes 2011; 150 (10) v tisku. 4. Čeledová, L., Čevela, R,: Proč měnit posudkově medicínská kritéria pro posuzování stupně závislosti. Prakt. Lék. 2011,91, No 6, pp.337 – 340. 5. Sdělení Českého statistického úřadu č. 431/2009 Sb., o zavedení Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF). 6. WHO. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, překlad z originálu International Classification of Functioning, Disability and Health, ICF. Praha: Grada Publishing 2008 7. Sněmovní tisk č. 405. Návrh zákon o zdravotních sluţbách a podmínkách jejich poskytování. Dostupné z www.psp.cz 8. Sněmovní tisk č. 372. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (sjednocení výplaty nepojistných sociálních dávek). Dostupné z www.psp.cz 9. Kalvach, Z., Zadák, Z., Jirák, R., Zavázalová, H., Holmerová, I. a kol. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. Grada Publishing,2008, s.336. ISBN 978-80-2472490-4. 10. Topinková,E., Neuwirth,J. Geriatrie pro praktického lékaře. Grada Publishing, 1995, s.299. ISBN 80- 7196-099-6. 11. Topinková,E. Geriatrie pro praxi. Galern,2010, s.270. ISBN 80- 7262-365-6.

28

12. Čevela, R., Švestková, O., Čeledová, L. Funkční hodnocení zdravotního stavu. Zdravotnictví v České republice. 2009, 12, č. 3, s. 98-101. ISSN 1213-6050. 13. Švestková,O. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF) WHO a její praktické vyuţití. Bulletin Sdruţení praktických lékařů ČR. 2010, roč. 20, č. 2, s. 40-49. 14. Švestková,O., Pfeffer, J. Funkční hodnocení (diagnostika) v rehabilitaci. Praktický lékař. 2009, 89, 5, s. 268-271.

29

SOCIÁLNÍ INTEGRACE BEZ HRANIC Ing. Irena Lavická Ledax o.p.s. [email protected] Anotace Projekt s názvem Sociální integrace bez hranic je realizován od ledna 2011 do srpna 2012. Realizátory projektu jsou společnost Ledax o.p.s. na české straně hranice a organizace SeneCura Sozialzentrum Krems na rakouské straně hranice. Hlavním cílem projektu je snaha zmapovat a porovnat situaci v ţivotě seniorů, tedy osob 65+ na české a rakouské straně hranice. Zmapování a porovnání situace probíhá z hlediska sociálního a zdravotního v následujících aspektech: bydlení; stravování; vyuţití volného času a nabídka sociální a zdravotnické péče. V rámci projektu proběhnou 4 výměnné vzdělávací stáţe, bude zrealizována odborná konference a workshop na téma kvality ţivota seniorů a výstupem projektu bude společná studie na téma kvality ţivota seniorů v Jihočeském kraji a Dolním Rakousku. Cílovou skupinou projektu jsou senioři, pracovníci obou partnerů, zástupci odborné veřejnosti, poskytovatelů sociálních sluţeb, veřejné správy a dalších zapojených institucí na obou stranách hranice. Projekt Sociální integrace bez hranic je financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF). Příspěvek Projekt Sociální integrace bez hranic je realizován v rámci programu Evropská územní spolupráce Rakousko – Česká republika 2007-2013 a financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF). Cílem tohoto programu je silnější integrace příhraničních regionů a podpora udrţitelné přeshraniční spolupráce v programovém území. Programové území na území České republiky zahrnuje tři regiony, Jihočeský kraj, Jihomoravský kraj a kraj Vysočina, a v Rakousku se jedná o kraje spolkových zemí Horní Rakousko, Dolní Rakousko a město Vídeň.

Projekty podporované v rámci tohoto programu musí mít udrţitelný

přeshraniční dopad. Projekt Sociální integrace bez hranic je realizován od ledna 2011 do srpna 2012. Realizátory projektu jsou společnost Ledax o.p.s. na české straně hranice a organizace SeneCura Sozialzentrum Krems na rakouské straně hranice. Aktivity projektu vychází z dlouhodobé zkušenosti realizátorů s poskytováním sociálních a zdravotnických sluţeb pro cílovou skupinu seniorů na obou stranách hranice. Právě z těchto zkušeností a praxe vyvstaly základní východiska pro tento projekt - sociální sluţby

30

(ač legislativně odděleny) není moţné ani reálné v praxi oddělovat od sluţeb zdravotnických, zejména v případě cílového uţivatele seniora. Sociální integrace seniorů nezačíná pobíráním ambulantní, terénní či pobytové sociální sluţby, ale je nutné na ni nahlíţet z hlediska celkového aspektu ţivota seniora zahrnující zdravotnické sluţby, vyuţívání volného času, způsobu bydlení či stravování. Měnící se legislativní podmínky pro poskytování sociálních sluţeb v České republice a Dolním Rakousku a neustále se zvyšující nároky na kvalitu poskytovaných sluţeb generují potřebu zvyšování znalostí a dovedností pracovníků, kteří se v praxi setkávají a pracují s cílovou skupinou seniorů. Hlavním cílem projektu je snaha zmapovat a porovnat situaci v ţivotě seniorů, tedy osob 65+ na české a rakouské straně hranice. Zmapování a porovnání situace probíhá z hlediska sociálního a zdravotního v následujících aspektech: bydlení; stravování; vyuţití volného času a nabídka sociální a zdravotnické péče. V rámci projektu proběhnou 4 aktivity: 1. výměnné vzdělávací krátkodobé stáţe Jedná se o vzájemné krátkodobé vzdělávací stáţe pracovníků partnera a uţivatelů sociálních sluţeb a v rámci projektu budou zrealizovány vţdy 2 krátkodobé vzdělávací stáţe na kaţdé straně hranice. Cílem těchto stáţí je praktické seznámení se s provozem sociálního zařízení či sociální sluţby partnera a dalších podobných organizací na druhé straně hranice, přenos know-how a zkušeností při práci se seniorem. První stáţ proběhla v květnu 2011 v rakouském Kremsu, druhá v říjnu 2011 v Jihočeském kraji. 2. mezinárodní odborná konference na téma kvality ţivota seniorŧ V rámci projektu proběhne přeshraniční konference na téma Kvalita ţivota seniorů. Cílem konference je přenos zkušeností a poznatků zejména pro širokou odbornou veřejnost a vyvolání diskuze ke zlepšování kvality ţivota seniora na české i rakouské straně hranice. 3. společný přeshraniční workshop na téma kvality ţivota seniorŧ Realizaci workshopu plánujeme na 1. polovinu roku 2012 a proběhne na území Dolního Rakouska 4. společná studie na téma kvality ţivota seniorŧ v Jihočeském kraji a Dolním Rakousku V rámci této aktivity bude zpracována jedna společná studie zahrnující popis situace na obou stranách hranice. Základní kostru studie bude tvořit analýza a šetření v oblasti kvality ţivota seniorů v aspektech bydlení, stravování, vyuţití volného času a nabídky sociální a zdravotnické péče v oblasti – na české straně bude studie zaměřena na Jihočeský kraj, na rakouské pak na Dolní Rakousko. Součástí zpracování studie bude kvalitativní šetření nejen mezi seniory, ale také mezi ostatními relevantními skupinami jako jsou zástupci veřejné

31

správy, lékaři, sociální pracovníci, pracovníci v sociálních sluţbách, zástupci poskytovatelů sociálních sluţeb apod. Součástí studie bude srovnávací část a konkrétní návrhy pro práci s cílovou skupinou seniorů ve výše uvedených aspektech.

32

BYDLENÍ SENIORŦ - MOŢNOSTI ELEKTRONICKÉ PODPORY V INTELIGENTNÍM BYTĚ – ASISTIVNÍ TECHNOLOGIE Prof. Ing. Miloš Klíma, CSc. Doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc. Ing. Stanislav Vítek, PhD. Elektrotechnická fakulta, České vysoké učení technické v Praze [email protected] Anotace Motto: „V blízké budoucnosti nebude dost lidí pro nutnou péči o lidi ve stárnoucí populaci a tuto péči musí zajistit technika.“ Příspěvek rozebírá moţnosti podpory a zkvalitnění ţivota seniorů z pohledu elektronických systémů. Zabývá se čtyřmi základními oblastmi – osobní asistence, bezpečnosti ve smyslu security, bezpečnosti ve smyslu safety a telemedicíny, zejména z hlediska včasné diagnostiky. Specifikou elektronických systémů pro seniory jsou zejména ovládací prvky a subsystémy, které by měly respektovat specifické potřeby a přístupy seniorů. Základním východiskem návrhu systémů musí být detailní analýza stylu ţivota seniorů a jejich skutečných potřeb, neboť v okamţiku, kdy tyto potřeby u konkrétního člověka vyvstávají, není jiţ obvykle v pracovním procesu a můţe své poznatky a potřeby uplatnit jen zprostředkovaně. V druhé části se příspěvek věnuje popisu budovaného Centra asistivních technologií na Elektrotechnické fakultě ČVUT jako příkladu interdisciplinárního centra pro výuku, vývoj a testování takovýchto technologií.

33

KONVERZE NEVYUŢÍVANÝCH VENKOVSKÝCH OBJEKTŦ PRO POTŘEBY SENIORŦ Doc. Ing. Bedřich Košatka, CSc. Ing. arch., Ing. Zuzana Pešková, Ph.D. Fakulta stavební, České vysoké učení technické v Praze [email protected] [email protected] Anotace Ve venkovském prostoru přibývá nevyuţívaných, opuštěných a chátrajících objektů nebo celých areálů. Při hledání jejich nové náplně se mimo jiné nabízí i vyuţití pro potřeby seniorů – bydlení či volnočasové aktivity. Předpokladem úspěšné konverze je vyřešení mnoha problémů architektonických, provozních i technických, se kterými se při projektování novostavby běţně nesetkáváme. Přínosem takovýchto míst je neopakovatelná atmosféra, kulturně nebo technicky cenné budovy či technologie, které vštípí místu charakteristický rys a seniorům připomenou staré časy. Příspěvek V důsledku úbytku venkovského obyvatelstva v centrálních částech vesnic dochází k nárůstu nevyuţívaných, opuštěných a chátrajících objektů přímo v historických jádrech venkovských sídel. Zánik některých zemědělských a výrobních druţstev vede ke zvýšenému počtu opuštěných výrobních, skladových a zemědělských areálů v okrajových partiích zastavěného území sídla či ve volné krajině. Všechny tyto sociálně - ekonomicko – demografické vlivy vedou k vytváření dosud nevyuţívaného potenciálu venkovských „brownfieldů“. Jednou z moţností konverzí je úprava pro potřeby seniorů. Vzhledem k faktu, ţe senioři (společně s dětmi) vytváří skupinu venkovského obyvatelstva, která je více vázána na aktivity přímo v místě, nabízí se jednak moţnost vyuţití pro ubytování seniorů (ať jiţ domovy seniorů či stacionáře a hospice) nebo pro volnočasové aktivity seniorů spojené se vzděláváním či relaxací. Je pochopitelné, ţe ne kaţdý volný objekt či areál je vhodný k rekonstrukci. Přestavbě proto musí předcházet důkladná finanční rozvaha uvaţovaného záměru, nejlépe na základě zpracované architektonické a provozní studie. Té by měl předcházet stavební průzkum vybraného

objektu

(objektů)

včetně

vyhodnocení

vyuţitelnosti

okolního

pozemku.

V současné situaci je hlavním a limitním faktorem dostatek financí, proto i studie by měla jiţ navrhnout příslušné úpravy tak, aby vyhověly kvalitnímu ţivotnímu standardu seniorů, ale neobsahovaly zbytečně nákladná řešení bez většího uţitného efektu.

34

Základní problémy vyuţití vybraných objektŧ Problémy, které konverze provázejí, lze klasifikovat do tří hlavních okruhů: urbanistické, architektonické a stavebně technické. Z hlediska urbanistického je moţné objekty rozdělit dle situování v katastrálním území obce. První skupinu představují nevyuţívané objekty v centrální poloze vesnice, tj. školy, staré hasičské zbrojnice, selské statky a především jejich hospodářské příslušenství, objekty občanské vybavenosti (hospoda, obchod, apod.). Výhodu konverzí takovýchto objektů představuje poloha v těţišti dění, vazba na historické jádro obce a především na další občanskou vybavenost, která zde tradičně také bývá. Při architektonickém řešení konverze je třeba respektovat jednak historickou hodnotu objektu samotného a jednak prostředí historického jádra. Druhou skupinu tvoří stavby v okrajových polohách zastavěného území: panské velkostatky, zámečky, vily, zemědělská střediska z 2. vlny kolektivizace, skladové, průmyslové a výrobní objekty (pivovary, cihelny). Zde je třeba zváţit dostupnost objektu a její případné podpoření další úpravou veřejného prostoru v obci tak, aby byla podpořena celková vazba a provázanost na ostatní občanskou vybavenost v sídle. Za třetí skupinu lze povaţovat stavby ve volné krajině, vzdálené od vesnice: zemědělské a skladové areály ze 3. vlny kolektivizace, mlýny, samoty, zemědělské dvory. Tyto stavby a areály jsou z pohledu vyuţití pro seniory vhodné nejméně. Jejich vzdálenost od sídla vytváří hlavní překáţku tvorby vzájemných sociálních vazeb mezi seniory a ostatními obyvateli ve vesnici. V podstatě by se mohl projevit efekt obrácený, kdy by byl vytvořen jakýsi „seniorský“ satelit. Samozřejmě je nutné postupovat a posuzovat případ od případu, ale v převaţující většině lze tyto plochy povaţovat za nevhodné, a proto nejsou dále rozebírány. Při architektonickém návrhu nejdříve posuzujeme, do jaké míry je stávající objekt architektonicky cenný, které jeho části jsou hodnotné a měly by být zachovány, a které je naopak moţné či dokonce ţádoucí nahradit. U architektonicky bezcenných a stavebně narušených objektů je esteticky i ekonomicky výhodnější stávající objekt zcela odstranit a vyuţít pozemku pro novostavbu, která by citlivěji reagovala na dané prostředí a zároveň umoţnila komfortní vyřešení provozních nároků nové funkce. Stavebně technické problémy jsou spojeny s vyhodnocením stávajícího stavu konstrukcí a případnými projevy jejich poruch. Pro navrhované vyuţití objektu je z tohoto hlediska rozhodující stav nosných a obvodových konstrukcí, který se zjišťuje stavebně technickým průzkumem. Jeho úkolem je analýza stavu jednotlivých částí konstrukce objektu (únosnost, opotřebení, koroze, hniloba, promáčení aj.). Následuje ekonomické vyhodnocení, zda je vůbec vhodné pro zvolený účel objekt rekonstruovat. Nevyuţívané stavby obytné či občanského vybavení jsou většinou z tohoto hlediska výhodnější, u zemědělských staveb k tomu ještě přistupuje zatíţení bývalým provozem (vlhkost konstrukcí, chemické zasaţení,

35

bakterie, plísně aj.), jehoţ sanační odstranění je značně nákladné a limituje tak vyuţití těchto staveb. K moţnostem konverzí vybraných typŧ nevyuţívaných venkovských objektŧ Školy Budovy malotřídních venkovských škol se nachází jak v centrálních, tak okrajových partiích vesnic. Poslední dobou je v nich výuka často rušena. Ponecháme – li stranou polemiku, zda je to dobře či nikoli, zůstává otázka dalšího moţného vyuţití objektu. Lze je přebudovat třeba na centra pro seniory (s lůţkovou částí nebo jako denní stacionář), neméně zajímavou alternativou představuje zachování vzdělávací funkce a vytvoření tzv. komunitní školy, která nabízí nejrůznější kurzy a přednášky i pro generace školou nepovinné. Budovy škol bývají v dobrém stavebně technickém stavu. Při jejich úpravách lze postupovat jako při běţné rekonstrukci. Často jde o objekty postavené ve druhé polovině 19. století s pozdějšími úpravami a přístavbami. Potenciál jejich dalšího vyuţití je vysoký. Hasičské zbrojnice Staré hasičské zbrojnice na návsích jsou vhodným místem pro vytvoření kluboven, ve kterých se můţe prosadit duch místa a podpořit příjemné prostředí pro setkávání seniorů a jejich oblíbené společné aktivity jako jsou například společenské hry nebo „jen“ společné sledování televize. Staré selské statky Staré selské statky v centrálních partiích vesnice mohou vytvářet takové samostatné mikroareály, ve kterých lze skloubit funkci vzdělávací a volnočasovou s moţností ubytování. Zejména konstrukce nevyuţívaných stodol a kolen díky svým rozponům nabízí moţnost dobrého vyřešení nové provozní funkce, i kdyţ za cenu vyšších stavebních nákladů. Většinou problematičtější bude adaptace bývalých stájí, jejichţ konstrukce byla vystavena nepříznivému působení stájového provozu. Hospody, obchody Funkčně se nabízí vyuţití ve sféře setkávání, vzdělávání či relaxace. Architektonicky lze takovéto objekty rozdělit na ty, které pochází z 2. poloviny 19. století a ty, které představují realizované typové projekty období reálného socialismu. První skupina bývá z hlediska charakteru venkovské zástavby bezproblémová, často je i představitelem zajímavého a pro daný typologický druh charakteristického architektonického detailu. Adaptace na jiný provoz je řešitelná. Stavební návrh rekonstrukce

sebou nese většinou vypořádání se se

standardními problémy starších objektů. Druhou skupinu objektů povaţujeme ve venkovském prostoru spíše za rušivé prvky. Při jejich konverzi je vhodná úprava architektonického výrazu tak, aby se objekt, který měl přiblíţit venkov městu, opět svou formou podřídil charakteru venkovského prostředí.

36

Panské velkostatky, zámečky a vily Jsou objekty, které byly jiţ pro potřeby seniorů standardně vyuţívány. Jejich konverze je ověřená, jen by měla důsledněji podpořit otevřenost areálu bydlení seniorů ostatním obyvatelům vesnice a nabídnout jim v rámci celku sluţby a aktivity, které třeba dosud ve vesnici chybí. Architektonické řešení zde bude limitováno charakterem stavby. Při adaptaci stájových objektů je třeba dořešit problém změny vnitřního prostředí, jak jiţ bylo zmíněno dříve. Zemědělská střediska, skladové a výrobní areály Představují poměrně rozsáhlé komplexy, ve kterých je vhodné kromě funkce bydlení pro seniory plánovat i další aktivity, které by takovýto areál otevřely ostatním. Nabízí se vyuţití sportovních ploch, zdravotnických, lázeňských či wellness sluţeb, společenských prostor, specializovaných dílen apod. Úloha tak v sobě skrývá jednak vyřešení urbanistických vazeb na stávající občanskou vybavenost v sídle a jednak vyřešení vnitřní urbanismu v rámci areálu jako takového. Architektonický návrh by měl prioritně chránit hodnotné prvky v areálu a naopak ty, které jej narušují odstranit či nahradit novými. Celkově lze ale říci, ţe vyuţití objektů v těchto areálech v současné době je aţ na výjimky (např. administrativní budovy) je vzhledem k jejich neutěšenému stavebnímu stavu a bývalé funkci jen velmi obtíţně a nákladně realizovatelné. V poslední době jsou stále častější adaptace malých pivovarů (např. Domov Sue Ryder v Praze – Michli), dokonce i starých cihelen na bydlení. Charakter prostoru vytváří atraktivní prostředí s neopakovatelnou atmosférou, kterou prakticky nelze v novostavbě docílit. Konverze jsou jednou z cest, jak zachovat zajímavé stavby, které v danou chvíli ztratily svou původní náplň. Adaptace některých objektů pro potřeby seniorů otevírá moţnosti zhodnocení prostředí nejednoho venkovského sídla, i kdyţ si nebudeme zastírat, ţe s velkou pravděpodobností bude mít přednost jiná kategorie obyvatelstva, neţ jsou senioři. ZÁKLADNÍ POŢADAVKY PRO VOLBU VHODNÝCH OBJEKTŦ Na závěr bychom se pokusili stanovit rámcové poţadavky, které je potřebné při návrhu konverze objektů pro seniory (včetně bydlení) vzít v úvahu: vybrané objekty by se pokud moţno měly nacházet v klidové části obce objekty by měly být ideálně nejvýše dvoupodlaţní (přízemí + patro), aby nevyţadovaly instalaci výtahu. V tomto případě lze zajistit pro méně pohyblivé obyvatele dopravu do patra pojízdnou plošinou po zábradlí schodiště či jiným podobným zařízením vzhledem k nutnosti hygienického zařízení (WC s umývárnou, u bydlení dále sprchová vana, kuchyňský kout apod.) je u dvoupodlaţního objektu potřebná v přízemí větší světlá výška umoţňující zavěšení lehkého stropu, nad kterým mohou být vedeny potřebné inţenýrské sítě (svody kanalizace, rozvody vody, elektřiny, případně plynu) a svedeny pak u nosné zdi, jinak je řešení technických sítí zbytečně komplikované

37

v objektu je nutno umístit centrální kotelnu (plynovou, na dřevo, bioodpad apod.) včetně dalších potřebných prostorů a navazujících úprav, pokud nelze zajistit teplo z místních zdrojů jiným způsobem stavební průzkum musí potvrdit vyuţitelnost hlavních nosných konstrukcí (zdí, sloupů) a eventuálně krovu stavba nesmí být vlhká, ale pokud lze méně nákladnými úpravami zamezit vzlínání vody ve stěnách či pronikání vlhkosti do objektu, je moţné ji vyuţít pokud to vybraný objekt vzhledem k reliéfu fasády dovoluje, je nutné pro sníţení energetické náročnosti především v zimním období budovu zateplit stavba a okolní pozemek musí umoţnit bezbariérové řešení bez větších finančních nákladů, rovněţ musí být zajištěn příjezd sanitního vozu aţ k objektu. poţadavky na zařízení místního charakteru bez bydlení (klubovny, učebny, dílny) musí vycházet ze zvolené náplně objektu. Následující dva příklady reprezentují ukázky konkrétních architektonických studií, které se problematikou konverze nevyuţívaných objektů pro potřeby seniorů zabývaly. Přestavba areálu CO na pension pro seniory a sportovně relaxační centrum v obci Valeč Studie zpracovaná Ing. arch. Miloslavem Vorlíčkem v roce 2009 řeší v několika variantách moţnost vyuţití areálu bývalých skladů CO na pension pro seniory s malometráţními byty a doplňkovými sportovně relaxačními funkcemi. Jednotlivé objekty jsou propojeny kolonádou. Budovy obklopuje parkově upravená plocha. Středisko individuální péče seniorŧm Kovářská Konverze původního sirotčince, posléze domu pro postiţené děti, dvou objektů pro bydlení se sluţbami v přízemí a rodinného domu s halovou pěstírnou akvarijních ryb, nyní autoservisem v obci Kovářská v Krušných horách. Objekty se nachází přímo na náměstí v sousedství základní školy. Pilotní projekt dlouhodobého procesu transformace sociálních sluţeb byl zpracován autorským týmem Ing. arch. Iva Knappová, Ing. arch. Helena Šímová, Ing. Rostislav Roupec, Ing. arch. Martina Červinková a Ing. arch. Veronika Štěpánová v dubnu 2011. Kapacita ubytovaných v jednolůţkových a dvoulůţkových pokojích s vlastním příslušenstvím je 110 120 lidí. V podkroví jsou situovány hostinské a personální pokoje zejména pro období zimního nepříznivého počasí. V komplexu je plánovaná rehabilitace, wellness, cukrárna, kavárna a restaurace, které slouţí i pro veřejnost. Ordinace s patřičným příslušenstvím. Komplex je průchozí „suchou nohou“ kolonádou, která jednotlivé objekty spojuje a v jejímţ středu je umístěna uzavřená zahrada. Součástí řešení je i relaxační atrium.

38

Obr. 1

Valeč – situace stávajícího stavu

Obr. 2

Valeč – jedna z variant řešení konverze areálu

39

Obr. 3

Valeč – studie přestavby skladů CO na pension pro seniory, půdorys 1NP

Obr. 4

Valeč – studie přestavby skladů CO na pension pro seniory, vizualizace

40

Obr. 5

Kovářská – situace stávajícího stavu řešeného areálu

Obr. 6

Kovářská – fotodokumentace stávajícího stavu objektů

41

Obr. 7

Obr. 8

Kovářská – studie konverze na středisko individuální péče seniorům, parter

Kovářská – studie konverze na středisko individuální péče seniorům, příčný řez

objektem A s relaxačním atriem

42

Obr. 9

Kovářská – studie konverze na středisko individuální péče seniorům, zákres do

fotografie

Obr. 10 a dvorní

43

Kovářská – studie konverze na středisko individuální péče seniorům, pohled uliční

BYDLENÍ (NEJEN) PRO SENIORY Ing. arch. Daniela Filipiová Výbor pro zdravotnictví a sociální politiku Senátu ČR [email protected] Váţené dámy, váţení pánové, milí hosté, mé první úvahy o dnešním příspěvku byly poznamenány mou profesionální deformací. Chtěla jsem vás zahltit technickými údaji, které stanoví, jak má přístupné město a bezbariérové bydlení, tedy bydlení pro lidi s handicapem (a zde musím poznamenat, ţe za handicap povaţuji i stáří) vypadat, jak se má vytvářet. Pak jsem si ale uvědomila, ţe vy nejste to správné publikum pro tyto informace. Takovouto přednášku by potřebovali naši architekti, projektanti, pracovníci stavebních úřadů a v neposlední řadě stavebníci. (Dovolím si neformální vsuvku, ţe by ji potřebovali „jako sůl“.) Rozhodla jsem se tedy mé dnešní povídání pojmout trochu obecněji, troufnu si i na jakési filozofické a sociologické úvahy – odborníci na toto téma mi to snad odpustí. Bydlení. Pod tímto pojmem si určitě kaţdý z nás představí něco jiného. Někdo si představí pouhou střechu nad hlavou – „hlavně, ţe tam neprší a je tam teplo“, další do detailů propracovaný prostor s designovými kousky, většina ale asi cosi mezi těmito dvěma extrémy. Asi se shodneme, ţe bydlení je jednou ze základních potřeb k ţivotu většiny z nás. Jsou tací, kteří jsou při výběru bytu velmi pečliví, ale jsou i tací, kteří bydlení, tedy lokalitu, velikost bytu, apod. moc neřeší a spokojí se s tím bytem či domkem, který zdědili, kde se narodili, nebo který výhodně koupili, nebo který se jim prostě naskytl. Ale pokud jsme sami vůči sobě zodpovědní a myslíme i na „zadní kolečka“, výběr typu bytu či domu bychom neměli podceňovat, ale naopak velmi pečlivě zvaţovat, a to vzhledem k tomu, jak náš ţivot postupuje a co můţe přinést za problémy. Měli bychom si dát velmi záleţet na tom, kde a jak si své bydlení zařídíme. Velmi pečlivě se zaměřit na výběr lokality, na velikost bytu, na jeho polohu v rámci města tak, aby odpovídal našim nejen aktuálním potřebám. Součástí úvah o bydlení by totiţ rozhodně měla být i ta, zda byt či dům vybíráme pouze na určitou fázi ţivota, či v něm chceme proţít celý ţivot a jak chceme svůj ţivot proţít – zda budeme ţít sami, či s partnerem ale bezdětní, nebo chceme zaloţit rodinu a pak zde i zestárnout. Samozřejmě ţe trochu rozdílné budou úvahy při pořizování vlastního bydlení nebo nájemního bydlení. Pořizujeme-li vlastní bydlení, měli bychom o to více váţit to, co jsem uvedla výše. Pokud se rozhodneme, ţe na tom místě, které jsme si vybrali, chceme proţít celý svůj ţivot, musíme být velmi prozíraví. Nebudeme stále mladí a plní síly. S věkem mohou přijít nemoci a s nimi vetší či menší omezení pohybu, tedy handicap.

44

Velmi krásné a oblíbené jsou poslední roky tak zvané půdní vestavby. Obávám se však, ţe v tomto mnohdy vícepodlaţním bytě v pátém patře historického domu bez výtahu, málokterý z majitelů či uţivatelů stráví i své stáří. I kdyţ mu to samozřejmě z celého srdce přeji. Jistě vás napadlo, ţe to jsou moţná hezké úvahy či návody, ale kde takové bydlení získat ať jiţ pro více či méně majetné osoby? Ne kaţdý si můţe dovolit postavit dům snů, ne kaţdý si můţe vybrat a koupit byt, který mu bude vyhovovat. A máte pravdu. Jistě jste všude po republice zaznamenali velký stavební boom. Staví se nájemní domy, byty ke koupi do osobního vlastnictví, kolem větších měst rostou satelitní městečka. Ale jsou opravdu tyto objekty určeny pro všechny? A rozhodně nemám na mysli finanční moţnosti obyvatel... Mám čerstvou zkušenost se sháněním nájemního bytu. Z váţných rodinných důvodů bylo potřeba stávající, zcela vyhovující byt vyměnit. Jak asi všichni chápete, měla jsem pro realitní kanceláře specifické potřeby. Při procházení stovek a stovek nabídek jen v rámci vybraných lokalit Prahy jsem jen jednou(!) narazila u popisu bytu na informaci, ţe je byt bezbariérový (i kdyţ pak realita ukázala, ţe bohuţel o opravdové bezbariérovosti máme s pronajímatelem trochu rozdílné představy. Kámen úrazu byl, jako obvykle, v hygienickém zázemí). Přímý dotaz u realitních kanceláří, zda bezbariérové byty mají v nabídce, zda je nějak evidují (neţádala jsem speciální byt, tak zvaný byt zvláštního určení), skončil fiaskem. Tvářili se většinou, jako bych poţadovala bydlení na Marsu. A pokud někdo projevil alespoň trochu povědomosti o bezbariérovosti, řekl „ano, do domu nevedou schody“, nebo „ano, v domě je výtah“. Proč se o tomto tak dlouze zmiňuji? Důvod je prostý. Jsme totiţ u naší „bezbariérové“ vyhlášky a troufám si říci, ţe i u výuky na našich

stavebních fakultách a fakultách

architektury. Před šestnácti sedmnácti lety vznikla první, nejen pro projektanty závazná „bezbariérová“ vyhláška jako součást stavebního zákona. Objevily se první neumělé publikace ilustrující poţadavky této vyhlášky. Bylo kolem toho plno slávy. Konečně budou projektanti pracovat pro všechny. Konečně budou naše města přístupná všem. Kdyţ jsem se stala známým odpůrcem této vyhlášky, byla jsem téměř veřejným nepřítelem. Asi si říkáte, ţe je to přinejmenším divné, ţe zrovna já jsem jejím odpůrcem. Vysvětlím vám to. Kdyţ jsem před časem zpracovávala svou publikaci Projektujeme bez bariér (která je volně ke staţení na www.filipiova.cz), sháněla jsem všechny moţné dostupné informace z celého světa. Do ruky se mi dostala i „bible“ projektantů, typologie staveb ze Spojených států. Ve Státech ţádnou vyhlášku nemají a přesto jsou zemí zaslíbenou pro handicapované. Součástí publikace jsou totiţ uvedeny i nároky na pohyb a tím i prostor různě handicapovaných a dokonce i specifické potřeby malých dětí. Takţe kaţdý, kdo na papíře, nebo dnes jiţ spíše ve svém počítači vytváří stavbu a pracuje s touto „biblí“ (musí, jinak to ani nejde), automaticky narazí i na tyto důleţité informace.

45

Čeští projektanti a architekti musí informace hledat. Pokud jsou osvícení. Navíc má „naše“ vyhláška jeden zásadní nedostatek (tedy ono jich je více, ale dnes nás zajímá jen jeden). Vyhláška stanoví, ţe bytové domy s více jak třemi byty musí být přístupné a všechny společné prostory domu musí splňovat poţadavky osob s postiţením pohybu a orientace. Také jiţ chápete? Také vidíte ten paradox? Vstup do domu – ano. Výtah – ano. Společné prostory domu – ano. Byt? Tak to uţ ne... A já se všech ptám: proč byt uţ ne? Co je mi to platné, ţe se sice do domu dostanu, ale uţ v něm nemohu ţít? Proč se v kaţdém novém domě neudělá alespoň jeden byt, který by vyhovoval poţadavkům bezbariérového bydlení? A přitom je to tak snadné... Má práce mě zavádí i na sluţební cesty. Prošla jsem tak mnoha hotely v mnoha zemích. Víte v čem

byl

většinou

hlavní

rozdíl

mezi

bezbariérovým

a

standardním

pokojem?

V bezbariérovém byly koupelna a toalety sloučeny do jednoho prostoru. A jsme u kořene celého problému. Stačí, kdyţ projektanti u jednoho či více bytů udělají tuto jednoduchou věc. Náklady na stavbu to nijak nezvyšuje. Moţná vás napadlo, ţe u velkých bytů určeným početnějším rodinám to můţe být problém, ale není tomu tak. U velkých bytů musíte mít jednu toaletu navíc. Asi bychom si teď měli krátce něco říci i o vhodném vybavení a zařízení kuchyně a dalších pokojů. V těchto částech bytu či domu (pokud nebudeme mluvit o lidech trvale odkázaných na vozík) tolik specifických poţadavků na stavební úpravy není. Samozřejmě, ţe jako logickou věc beru alespoň trochu prostoru navíc, protoţe i chodítko, tak často uţívané seniory, potřebuje trochu více místa, ale rozhodně to není ten poţadovaný manipulační prostor pro vozík o průměru alespoň 120 centimetrů, lépe 150 centimetrů. V kuchyni by měl rozhodně být dostatek světla. Starší lidé mají většinou i zhoršený zrak. V obývacím pokoji pohodlné křeslo, ze kterého se bude dobře vstávat – je nutný vyšší sedák, ideální jsou relaxační křesla. A v loţnici nesmíme zapomenout na pohodlnou postel, která je opět vyšší, alespoň 45-50 centimetrů. Jinak bychom měli vybavení bytu nechat na samotném seniorovi. Kaţdý sám přeci nejlépe ví, co potřebuje. Mnohdy je velmi často řešenou otázkou, zda je v koupelně lepší sprcha nebo vana. Je to zcela specifické. Existuje mnoho pomůcek jak do vany, tak do sprchy. Pokud se senior rozhodne pro sprchu, dovolím si nedoporučit sklopné sedátko na zdi. Tato sedátka nejsou zcela bezpečná. Rozhodně je vhodnější sprchovací sedačka, kterou si kaţdý sám postaví do takové polohy, která mu vyhovuje. Samozřejmostí by měla být v koupelně protiskluzná dlaţba a pokud moţno i speciální baterie, která zabrání opaření. Moţná by bylo dobré na tomto místě upozornit na to, ţe zde nehovořím o bytech zvláštního určení, coţ jsou byty určené pro těţce handicapované, většinou osoby trvale odkázané na mechanický nebo elektrický vozík, jejichţ parametry vyhláška uvádí. Tyto byty jsou většinou

46

ve vlastnictví obce a jsou přidělovány na dobu určitou, protoţe jsou určeny k uţívání konkrétní handicapované osoby. Kdybych to měla nějak shrnout a říci, jak by měl ideální byt pro seniora vypadat? Samozřejmě, ţe detailní představy se budou lišit od jedince k jedinci. Ale hlavní zásady jsou společné jak pro dům, tak pro byt, a to jakékoliv velikosti. Jak jsem jiţ uvedla – to podstatné je v hygienickém zázemí bytu. A pak ještě pochopitelně jedna drobnost – v bytě ani v rodinném domě by nikde neměly být schody. Moţná vás teď zarazila má poslední slova: ani v rodinném domě. Ale musím vám říci z vlastní odborné praxe, ţe jsem pomáhala vyřešit bezbariérovost mnoha starších rodinných domů. Řešil se problém vstupu do domu, nutných úprav hygienického zázemí a samozřejmě i vytvoření pokoje pro handicapovaného v přízemí. A mnohdy to nešlo jinak, neţ ţe dotyčný spal v kuchyni. Ale kde nám zbyl prostor pro soukromí a důstojnost? A právě důstojnost je další oblast, které se chci dnes také věnovat. Naši předci byli moudří a sociálně vybavení. O své seniory se starali tak, ţe jim postavili vejminek (zjistila jsem, ţe Word, program na psaní textů, jiţ toto slovo nezná...). Staří ţili odděleně, obě generace měly soukromí, ale kdyţ bylo potřeba, mladá hospodyně zaskočila s jídlem či s pomocí. A staří zase mnohdy pomohli radou a zkušeností. V minulém reţimu se stalo samozřejmostí, ţe jakmile člověk zestárl, bylo jasné, ţe půjde do domova důchodců (mimochodem, důchodce je hrozné slovo). Začalo být zvykem, ţe jakmile se člověk přiblíţil seniorskému věku, podal si přihlášku do takového zařízení. Protoţe „přeci mladým uvolním byt“. A společnost si na tento fenomén zvykla... Kdyţ jsem před mnoha lety na jednom setkání ředitelů těchto rádoby sociálních zařízení řekla, ţe jsem pro zrušení většiny ústavů, málem mě ukamenovali. Ale řekněte si kaţdý sám pro sebe: kde byste chtěli zůstat aţ do konce svých dní? Doma, ve svém prostředí? Nebo v zařízení s lidmi, které jste v ţivotě neviděli, odříznuti od svých známých, sousedů, rodiny v zařízení, které mnohdy připomíná nemocnici? Vím, ţe jsou zářné výjimky a mnohé jsem navštívila, ale i tak... Ano, jsem si vědoma toho, ţe mnohdy nelze zůstat tam, kde jsme proţili celý svůj ţivot. Ale pokud budeme zřizovat, nebo pokud zřizujeme domovy pro seniory, měly by to být skutečné domovy a ne domovy důchodců z doby reálného socialismu. Mám jednoho známého, který těsně po revoluci nastoupil jako duchovní a současně jako ředitel jednoho takového kvazi domova. To, co mi vyprávěl, bylo jako ze zlého snu. Opravdová noční můra. Špinavý špitál, všudypřítomný zápach výkalů, lidé celý den v postelích a v pyţamu, často leţící ve vlastních výkalech. A přitom nešlo o těţce handicapované ani o případy osob s těţkou stařeckou demencí. Po několika letech jeho tvrdé práce jsem tento domov navštívila. První, co mě uvítalo, byla kavárna, kde pracovali i klienti tohoto domova, nebo kam si přes den došli na kávu a zákusek, nebo jen tak popovídat. Co ale bylo a je nejúţasnější, byl fakt, ţe tento „podnik“

47

navštěvovali i starousedlíci. Současně zde byl malý koloniál, který také slouţil celému městečku. Mají tam dokonce i malé hospodářství. Před několika měsíci jsme se senátním výborem pro zdravotnictví a sociální politiku byli ve Francii v Paříţi. Kromě ministerstev a Senátu jsme navštívili dvě zařízení, určená pro seniory. První byl úţasný objekt, který jako přístavbu k původně klášterní budově navrhl dnes renomovaný, světově uznávaný architekt Jean Nouvel, jako jednu ze svých prvních realizací. Moţná vás napadne, ţe to není tak podstatné, ale mýlíte se. Jeden z českých významných architektů, architekt Lábus, se zaměřuje právě na objekty tohoto typu. Objekt jako takový je totiţ nesmírně důleţitý. Ne nadarmo je ve Finsku nejuznávanější profesí architekt. Všude jinde je to lékař, ale ve Finsku, které je známé mnoha architekty, tvrdí, ţe pokud máte krásné a vhodné bydlení, nejste tolik náklonní k nemocem. Ale to jsem odbočila. Vrátím se k návštěvě v Paříţi. Čím mě obě zařízení uchvátila? Zaprvé nebyla velká. Zadruhé kaţdý z klientů měl svůj vlastní byt, který měl vybaven svým nábytkem. Dokonce byla povolena i malá zvířata. Nejvíce mě však zaujalo zařízení, kde měli klienty v různé fázi Alzheimerovy choroby. Kdyţ jsme do tohoto domova jeli, přiznám se, ţe jsem měla obavy. Vybavila se mi jednak choroba sama a čekala jsem něco podobného tomu, co zaţil můj známý, o kterém jsem mluvila. V zařízení měli asi osmdesát pět klientů. Někteří byli ještě ve stavu schopném trochu nebo chvílemi vnímat reálný svět, jiní byli jiţ zcela uzavřeni ve svém světě, o kterém se můţeme jen dohadovat, co se v něm odehrává. Kaţdý klient měl opět svůj vlastní pokoj. Ale co mě zaujalo nejvíce, tak všichni byli oblečeni jak na vycházku. Dámy měly načesané vlasy, některé byly dokonce nalíčené. Ale hlavně to tam všude vonělo. Nejúţasnější osobou celého zařízení byla paní ředitelka. Kaţdého klienta znala jménem, věděla, co má rád, co nesnáší. Bylo-li jí najednou potřeba, jedna z klientek ji uchopila za ruku a chtěla si s ní povídat, tak se nám paní ředitelka omluvila a této paní se začala věnovat. Důstojnost a lidskost. To je to, co musíme seniorům zajistit. Kdyţ jiţ není z jakýchkoliv důvodů moţné, aby senior byl doma, coţ ale musí být prioritou, musíme mu vytvořit takové prostředí, aby se v něm cítil dobře. Aby si nepřipadal, ţe je na obtíţ, v horším případě ţe je v čekárně na smrt. Pokud bych mohla ještě zmínit další příklady ze světa, tak bych chtěla uvést další moţné řešení pro malá města či městyse. Pro sociální pracovníky a zdravotníky můţe být sloţité obíhat jednotlivé seniory po celé lokalitě, můţe být sloţité zajistit tak všechny potřebné sluţby na mnoha různých místech. Řešením je výstavba jakýchsi malých řadových domků, kde jednotliví lidé bydlí. V dosahu mají pečovatelskou sluţbu, zdravotníka a mnohdy i malé společenské centrum. Ale pozor, tato zařízení nejsou kdesi na okraji města, ale uvnitř. V dosahu dalších lidí, v dosahu ţijícího centra.

48

Jsem velmi ráda, ţe jsou na Ministerstvu práce a sociálních věcí lidé, se kterými mám tu čest spolupracovat, kteří toto všechno pochopili a v těchto dnech vzniká manuál přechodu ústavních zařízení na skutečné domovy. Vím, ţe se mnohé zlepšilo. Ţe se jiţ naše společnost o seniory občas dokáţe dobře postarat, ale bohuţel stále je to málo. Budu moc ráda aţ k nám přijede nějaká zahraniční delegace a my jim budeme moci ukázat taková zařízení, jako mají například ve Francii. A nebudou to ţádné „Slušovice“. To zařízení se prostě vybere namátkou. Na závěr chci zmínit ještě jeden důleţitý faktor, který je opět ovlivněn mou nedávnou zkušeností. Tím faktorem je člověk. Ten, který se o seniory fakticky stará. Prosím všechny, kteří neradi pracují s lidmi, aby nešli dělat profesi zdravotní sestry, ošetřovatele nebo jen uklízečky do těchto domovů. Je toho hodně, o čem bych ještě mohla mluvit. Třeba i o tom, ţe by se lidé na stáří měli připravit nejen z hlediska bydlení, ale měli by mít naplánováno i to, co budou dělat aţ zestárnou, aţ přestanou chodit do práce, aţ děti odejdou z domu a zaloţí si rodiny, mnohdy v dnešním světě i stovky, ne-li tisíce kilometrů daleko. Měli by se snaţit udrţet se v mentální i fyzické kondici. I to jim pomůţe, pokud nepřijde váţné onemocnění, zůstat doma, tam kde proţili celý svůj ţivot, kde to důvěrně znají. Děkuji za pozornost.

49

KONCEPT CELOŢIVOTNÍHO BYDLENÍ Ing. Renata Zdařilová, PhD. Fakulta stavební, Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava [email protected]

Anotace Principem celoţivotního bydlení je definování základních kritérií technických poţadavků pro vytvoření podmínek, jenţ zabezpečí potřeby pro důstojné a přiměřené bydlení vyuţitelné pro kaţdého uţivatele bez ohledu na věk, pohlaví či zdravotní omezení. Koncept celoţivotního bydlení akceptuje poţadavky většiny domácností - rodin s malými dětmi v kočárku, seniorů, osob se sníţenou pohyblivostí, včetně vozíčkářů a akceptuje princip „univerzálního designu“ pro potřeby celoţivotního přístupu k bydlení v souladu s novými cíly a prioritami bytové politiky – DOSTUPNOST a KVALITA. Zvýšení adaptability prostředí, zejména flexibilitou a univerzálností bytové jednotky a stanovení základních technických standardů jsou jedny z podmínek stability kvality bydlení. Koncept celoţivotního bydlení „Celoţivotního bydlení“ je metoda pro vytvoření bydlení reagující na potřeby všech uţivatelů jakéhokoliv věku a zdravotní kondici, ať uţ to jsou rodiče s dětmi v kočárku, samotné malé děti, dospělé osoby, senioři, osoby se ztrátou pohybových či zrakových moţností. Kaţdý z těchto uţivatelů má jiné pohybové, manipulační, dosahové a orientační schopnosti, které při tvorbě obytného prostředí jsme povinni respektovat a z kterých vychází jednotlivá kritéria poţadavků dostupného a přizpůsobitelného bydlení. Základem všech těchto úvah je samostatnost a svoboda pohybu, která musí být zabezpečena: pochozí plochou bez výškových rozdílů a schodišťových stupňů; dostatečných průchozím prostorem; volnou manipulační plochou; výškovým osazením ovládacích prvků a dalšího vybavení. Koncept celoţivotního bydlení akceptuje princip „univerzálního designu“ pro potřeby celoţivotního přístupu k bydlení v souladu s novými cíly a prioritami bytové politiky – DOSTUPNOST a KVALITA. Zvýšení adaptability prostředí, zejména flexibilitou a univerzálností bytu a stanovení základních technických standardů jsou jedny z podmínek stability kvality bydlení (viz obr.1)

50

Poţadavky na bytové domy Soubor zásad pro vlastní bytový dům a jeho společných prostor lze definovat do pěti základních technických poţadavků – kritérií „D“ s následující stručnou charakteristikou: Kritérium D1 - přístupnost vnějšího prostředí bytového domu 

bezbariérová trasa od zastávek a parkovacích ploch



odpočinková místa a mobiliář



parkovací plochy

Kritérium D2 - vstupní prostory bytového domu 

přístup ke všem vstupům



manipulační prostor vnějšího vstupního prostoru



ochrana před nepřízni počasí



velikost vstupní otvoru a manipulace s dveřním křídlem



manipulační prostor zádveří



poţadavky na rampy

Kritérium D3 - domovní vybavení bytového domu 

plocha pro komunální a tříděný odpad – dostupnost, manipulace



domovní schránky a jejich umístění



umístění ovládacích prvků (vypínače, zvonková tabla)



přístupnost společných prostor

Kritérium D4 - pohyb po podlaţí bytového domu 

rozměry chodeb a dveřních otvorů



kontrasty a barevnost prostor

Kritérium D5 - přístupnost jednotlivých podlaţí

51



přístupnost podlaţí výtahem a jeho specifikace



schodiště s poţadavky na rozměrové parametry, kontrasty a vybavení

Bytový dŧm – kritéria „D“

D1 – přístupnost vnějšího prostředí D2 – vstupní prostory bytového domu vnější a vnitřní D3 – domovní vybavení bytového domu D4 – komunikační prostory bytového domu

Celoţivotní bydlení

D5 – schodiště a výtahy

Byt – kritéria „B“

B1 – variabilní dispozice B2 –vstupní prostory bytu B3 – komunikační plochy bytu B4 – obytné místnosti B5 – kuchyně B6 – hygienické prostory B7 – stěnové konstrukce B8 – výplně otvorů, balkony a terasy B9 – technické vybavení bytu a úloţné prostory

Obr.1 Celoživotní bydlení – základní principy stanovení technických požadavků

52

Poţadavky na byty Obdobně jako pro bytový dům lze pro byt stanovit devět základních technických poţadavků – kritéria „B“, jenţ v budoucnu umoţní úpravu bez zásadních stavebních činností: Kritérium B1 - volba variabilní dispozice pro moţné úpravy se zřetelem na specifické potřeby v prŧběhu stárnutí 

vhodné dispoziční umístění hygienických prostor pro budoucí rozšíření v důsledku poţadavků zvýšených manipulačních poţadavků

Kritérium B2 - vstupní prostory bytu 

velikost vstupní předsíně



dveřní otvory a jejich umístění

Kritérium B3 - komunikační prostory bytu 

velikost chodeb bytu se zajištěním potřebné manipulace

Kritérium B4 - obytné místnosti 

obývací pokoje v úrovni vstupů do bytu



základní loţnice na úrovni vstupu do bytu



minimální rozměrové parametry

Kritérium B5 - kuchyně 

minimální rozměrové parametry pracovních kuchyní, kuchyní se stolováním a samotných jídelen



dostatečný prostor před kuchyňskou linkou



rozvrţení vybavení kuchyňské linky v lehce ovládaném pásmu

Kritérium B6 - hygienické prostory 

WC a sprchový kout na úrovni vstupu do bytu a jejich velikost



přímá návaznost na loţnice



rozmístění zařizovacích předmětů pro snadný přístup



optimální umístění a vedení instalací



vhodné situování odpadu k moţné instalaci sprchového koutu

Kritérium B7 - stěnové konstrukce 

53

poţadavky na osazení pomůcek – madel apod.

Kritérium B8 - výplně otvorŧ, balkony a terasy 

výška parapetu v obývacím pokoji



přístupné a dosaţitelní okenní otvory



přístupnost vnějších pobytových prostor – balkon, lodţie, terasa

Kritérium B9 - technické vybavení bytu a úloţné prostory 

umístění ovládacích prvků (vypínače, ovládání topení, vzduchotechniky apod.)



mnoţství zásuvek v pobytových prostorech



dostatečná velikost úloţných prostor

Obr. 2 Příklad řešení části dispozice hygienických prostor pro budoucí bezbariérové

využití -

rozmístění zařizovacích předmětů, velikost prostor záchodu a koupelny, a návrh stěnových konstrukcí plně respektují požadavky konceptu celoživotního bydlení, kdy s minimálními finančními prostředky docílíme bezbariérového užívání hygienických prostor. Závěr Celoţivotní bydlení si klade za cíl podporovat dostupné a přizpůsobitelné bydlení, které je podmíněno vhodným návrhem konstrukčních části bytového domu pro dosaţení optimální mobility všech uţivatelů. Z toho vyplývá, ţe základ kritérií technických poţadavků bytového domu a bytu je odvozen zejména od prostorových poţadavků osob s omezenou schopností pohybu, které jsou vázány na konstrukční úpravy (velikost prostor, osazení pomůcek apod.). Kritéria technických poţadavků pro byt jiţ zcela nezohledňují poţadavky osob s omezenou schopností orientace (osob se zrakovým a sluchovým postiţením). Bezpečného domova lze

54

dosáhnout jemným doladěním konkrétním potřebám – barevné kontrasty, světelné alarmy apod. Seznam poţité související literatury ZDAŘILOVÁ, R. Bezbariérové uţívání staveb – metodika k vyhlášce č.398/2009 Sb., o obecných technických poţadavcích zabezpečujících bezbariérové uţívání staveb, Praha: Informační centrum ČKAIT, 2011, 1.vydání. 196 s., ISBN 978-80-87438-17-6. Barriere:Frei! Handbuch für Barrierefreies Wohnen, Wien: Bundesministerium für Arbeit, Soziales und Konsumentenschutz, 2008 Lifetime Homes, Lifetime Neighbourhoods: A National Strategy for Housing in an Agein Society, UK Department if Healthů Department of Work and Pensions, 2008 Vyhláška 268/2009 Sb. o technických poţadavcích na stavby Vyhláška 398/2009 Sb. o obecných technických poţadavcích zabezpečujících bezbariérové uţívání staveb ČSN 73 4301:2004 Obytné budovy. Praha: ČNI. ČSN 73 4305:1988 Zaříditelnost bytů. Praha: ÚNM. Tento příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu MMR č.WD-05-07-3 Regionální disparity v dostupnosti bydlení, jejich socioekonomické důsledky a návrhy opatření na snížení regionálních disparit

55

ÚPRAVA A VYBAVENÍ KOUPELEN, WC A KUCHYNÍ PRO POTŘEBY SENIORŦ Doc. Ing. Zdeňka Lhotáková, CSc. Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně [email protected]

Anotace Příspěvek se zabývá nejen navrhováním nových vhodných prostorů pro bydlení seniorů, ale také moţnostmi úprav či rekonstrukcí stávajících bytů, zejména kuchyní a hygienických místností pro seniory, u nichţ dochází s přibývajícím věkem ke zhoršování zdravotního stavu, zejména sníţení pohyblivosti.. Mnohdy je třeba stávající bytové prostory upravit tak, aby se uţivatelům ulehčil ţivot při jejich pouţívání, upravit nejen bezpečné dispoziční uspořádání , ale i vybrat a navrhnout vybavení speciálními sanitárními zařizovacími předměty . V kuchyních jde především o vybavení vybranými spotřebiči, mycími a úloţnými prostory. Rovněţ je třeba k zařizovacím předmětům vybrat bezpečné a pohodlné vodovodní armatury (baterie). Příspěvek Péče o vlastní hygienu je jednou z nejdůleţitějších psychologických potřeb v ţivotě civilizovaného člověka, přičemţ hygiena člověka je těsně spjata s kulturou a způsobem ţivota. Současní senioři v porovnání s předchozími generacemi jsou mnohem více aktivní a těší stále lepšímu zdraví, přesto s přibývajícím věkem se často jejich zdravotní stav zhoršuje, stávají se méně pohybliví, ale málokdo z nich rád přiznává, ţe uţ mu pohyb v klasicky zařízených bytech a pouţívání běţných zařizovacích předmětů činí obtíţe. Jedním z předpokladů spokojeného bydlení seniorů jsou tedy dobře a účelně zařízené byty, kde lze bydlet i bez barier. Především jsou to z funkčního hlediska účelové místnosti slouţící pro očistu těla nazývané hygienickými místnostmi (koupelny, WC, případně místnosti pro domácí práce) a kuchyně či kuchyňské kouty, které vyţadují nejen pohodlí, ale i bezpečnost. Tomu lze individuálně přizpůsobit nejen prostory, ale i jejich vybavení. Při návrhu dispozice těchto místností je třeba prostor rozměrově přizpůsobit tak, aby mohli senioři bezproblémově uţívat zdravotně technická i další zařízení. Ve smíšených domácnostech pokud je to moţné lze doporučit zřídit samostatnou hygienickou buňku pro seniory. Například vedle stávající koupelny nebo WC pro celou rodinu lze umístit samostatnou koupelnu se sprchovým koutem, umyvadlem a klozetovou mísou, které seniorským potřebám budou vyhovovat, jsou pro ně pohodlné a bezpečné při pouţívání. Podíváme-li se na koupelny a WC určené seniorům, v novém pojetí se vyznačují především dokonalou funkčností s ohledem na pohybové moţnosti seniorských uţivatelů. Návrh

56

místností má vycházet především z poţadavků a moţností budoucího uţivatele, optimálního návrhu vyuţití daného prostoru, který je k dispozici, výběru zařizovacích sanitárních předmětů, koupelnového nábytku, doplňků a dalšího zařízení, snadného přístupu a dostatečného manipulačního prostoru u jednotlivých předmětů. Ty musí být především jednoduché, ergonomicky přizpůsobené moţnostem uţivatelů a anatomickým

tvarům

lidského těla, snadno ovladatelné a bezpečné. Zařizovací předměty stacionární se často nahrazují zavěšenými předměty na speciální konstrukce, dynamickým kombinováním účelových předmětů s koupelnovým nábytkem, doplňky a dalším vybavením v barevném i materiálovém sladěním celého koupelnového prostoru. Celá řada výrobců se dnes věnuje problémům seniorských a handicapovaných osob a přináší na trh velmi zajímavá řešení. Tzv.“ Seniorské programy“, nabízí speciální zařizovací sanitární předměty usnadňující jejich pouţívání a umoţňují vytvořit pro osoby se sníţenou pohyblivostí funkční, technicky i designově dokonalou koupelnu a WC. Výběr zdravotně technických zařízení v hygienických místnostech, které jsou vhodné k uţívání seniory a lidmi s pohybovými potíţemi, se odvíjí od individuálních představ a potřeb seniorů, přičemţ je třeba přihlíţet k rozměrům místností, stylu celého bytu, věku uţivatelů, jejich specifickým poţadavkům a v neposlední řadě k finančním prostředkům. Předměty musí splňovat základní podmínky – přizpůsobená výška osazení zařizovacích předmětů a

optimální

přístupový prostor k nim. Zařizovací předměty a armatury je třeba vybírat takové, které vyhovují moţnostem a sníţené pohyblivosti seniorů. Většinou jsou to zařizovací předměty, které jsou upravené i pro tělesně postiţené osoby, umyvadla, která můţe uţivatel pouţívat v sedě, sprchové kouty nebo sedací vany vybavené madly pro snadnější vstup a výstup z vany, popřípadě vany umístěné do prostoru koupelny tak, aby byl k vaně přístup ze všech stran pro případnou pomoc další osoby při koupání apod. Základními

zdravotně technickými zařizovací předměty v hygienických místnostech jsou

umyvadlo, vana nebo sprcha, klozet, dále to mohou být bytové pisoáry, bidety, vířivé vany apod.

Vybrané předměty musí splňovat potřeby a poţadavky budoucích uţivatelů,

především musí být funkční, jednoduché v uţívání, ergonomicky tvarované, vyrobené z kvalitních pevných a nepropustných materiálů, účelně umístěné s ohledem na dostatek manipulačního prostoru u nich a v neposlední řadě i estetické. Materiály pro jejich výrobu jsou nejrůznější od klasického zdravotní keramiky, přes smaltovaný nebo nerezový plech, plasty, ale i sklo, kámen, dřevo. Umyvadlo pro potřeby seniorů s omezenou pohyblivostí můţe mít upravený, ergonomicky řešený tvar, výška hrany se pohybuje podle výšky uţivatelů cca 750 – 850 mm, jeho přední hrana můţe být vybraná. Některé typy mají přední hranu zvýšenou, čímţ je zabráněno rozstřikování vody na uţivatele. Vhodná jsou umyvadla, která mají vedle sebe širší odkládací plochy, ať uţ jsou to přímo umyvadla s širší boční částí nebo jsou to umyvadla integrovaná

57

do odkládací desky. V seniorských programech nabízejí výrobci rovněţ umyvadla s ergonomickými opěrkami pro paţe či s integrovanými madly, vše v elegantním designu. Umyvadla jsou zhotovována především ze zdravotní (sanitární) keramiky, která patří k nejstarším, vysoce kvalitním materiálům, draţší typy jsou opatřené speciální úpravou povrchu pro snadnou údrţbu (ty nejnovější jsou vyráběny nanotechnologiemi), takţe na velmi hladkém povrchu neulpívá ani špína, ani vápenné sloţky a odtékají spolu s pouţitou vodou. V poslední době se rovněţ vyrábí umyvadla z dalších materiálů - nerezové oceli, plastů, skla, kamene i z vodě odolného dřeva. Všechna umyvadla musí být opatřena bezpečnostním přelivem, přiznaným nebo skrytým a zápachovou uzávěrkou, přístupnou pro čistění. Aby se vytvořil pod umyvadlem volný prostor pro jeho uţívání v sedě nebo z invalidního vozíku, mají tato umyvadla tzv. podmítkovým (nábytkový) sifon, jehoţ převáţná svislá část je umístěna ve zdi. Problémem stále zůstává otázka, zda pro mytí celého těla je vhodné volit pro seniory sprchový kout či vanu. V současné době je sprchování nejuznávanějším způsobem očisty těla a sprchy či sprchovací boxy se všeobecně pro seniory upřednostňují. Nejideálnějším řešením je mít v koupelně vanu i sprchu, ale v menších seniorských koupelnách se doporučuje instalovat spíše sprchové kouty, případně boxy, které jsou pro ně přístupnější. Sprchový kout tvoří sprchová vanička, sprchová zástěna a vodovodní baterie. Velmi vhodné jsou pro seniory s pohybovými potíţemi sprchové kouty ploché (bez vaniček), které jsou spádovány do odtokových vpustí nebo ţlábků tak, aby se voda nerozlévala mimo sprchovací prostor. Povrch podlahy musí být v protiskluzové úpravě. Novým trendem je inovativní odtok ve stěně instalovaný v úrovni podlahy, takţe díky přemístění odtoku do stěny je dlaţba podlahy nenarušená a působí opticky uceleně a jednotně. Pokud je sprchový kout s vaničkou, doporučuje se volit vaničku nízkou 25 – 30 mm. Moderní sprchové kouty se dnes vyrábí v nejrůznějších rozměrových i tvarových variací, z nichţ pro seniory jsou vhodné prostornější typy (např.1500 x 1500 mm nebo 800 x 1700 mm), v nichţ lze instalovat i sedátko (nejlépe sklopné) pro snazší obsluhu při mytí.. Proti rozstřikování vody při sprchování se sprchovací prostory opatřují dvířky nebo zástěnami. Dvířka se dnes vyrábějí především z plastu nebo tvrzeného bezpečnostního skla a mohou být zavírací, posouvací, skládací, dokonce i pevně instalované. Pro snazší údrţbu mohou mít povrch ošetřený speciální vrstvou odpuzující vodu. U bezbariérových sprchových koutů se nepouţívají ţádná dvířka, ale mohou zde být instalovány sprchovací závěsy. Pro relaxaci a odpočinek mohou slouţit komfortní sprchové multifunkční boxy (altány), kde je moţno vyuţívat nejrůznější masáţní programy, páru, saunu a další relaxační a regenerační vybavení. Klasická vana bývá pro osoby se sníţenou pohyblivostí, zejména vstup do vany i výstup z ní nebezpečná. Rozhodne-li se senior přece pro vanu, je třeba pro bezpečnější provoz respektovat několik následujících předpokladů, jako např. volit niţší hloubku vany (380 mm),

58

okraj vany udělat širší, pro snazší vstup i výstup, integrovat do vany nebo vedle ní madla, dno vany provést v protiskluzové úpravě. Nejbezpečnější je zvolit speciální vanu s otvíracími dvířky, coţ je i pohodlné, ale její pořízení je finančně nákladné (cca 60–90 000 Kč). Moderní vany jsou vyráběné špičkovými technologiemi z kvalitních materiálů. Laminátové vany jsou vyrobeny ze 100 % akrylátu ( kde tloušťka pouţitého materiálu je minimálně 4,5 mm) s antibakteriálním povrchem, ocelové vany se smaltovaným povrchem jsou obvykle vyráběny s tloušťkou 2 mm, ale na našem trhu lze zakoupit také luxusní vany aţ z 3,5 mm silné oceli (např. vany značky Kaldewei), novější jsou ocelové vany, které mají vnitřní povrch potaţený akrylátem. Pro samostatně stojící vany se pouţívá litiny nebo akrylátových komplexů. V kaţdé koupelně je třeba také další vybavení, k nimţ patří především vhodné a dostatečné úloţné prostory, koupelnový nábytek a doplňky. I v koupelnách je moţné vyuţívat plně výsuvné zásuvky, designéři u sestav.nezapomínají na zajímavé detaily, jako je například skříňka s nerezovou roletkou pro ukládání ručníků i drobných kosmetických předmětů apod. Pro variabilitu uspořádání interiéru koupelen se pouţívají pojízdné či otočné skříňky a kontejnery, sklápěcí zrcadla s integrovaným osvětlením a dotykovým ovládáním světel. V mnoha koupelnách je uţivateli poţadováno nadstandardní relaxační zařízení masáţních systémů ve vanách a sprchových boxech. WC dnes je vybaveno nejen klozetovou mísou, ale i umyvadélkem, popřípadě bidetem a někdy i bytovým pisoárem. U klozetových mís, ať se jedná o stacionární nebo závěsné, je třeba pamatovat na vhodnou výšku sedátka, coţ pomáhá lidem se sníţenou pohyblivostí. Nejvhodnější pro snadné vstávání jsou typy s výškou 480 - 500 mm, případně lze volit speciální klozetové mísy s moţností umístění nástavců. Pokud je senior odkázaný na vozík, je třeba pamatovat na manipulační prostor kolem mísy tak, aby umoţnil čelní, šikmý i boční přesun z vozíku na mísu (např. z boku min.800 -1200 mm širokým). Komfort uţívání zvýší zabudování madel na stěně pro přidrţování a pro snazší vstávání osob (např. sklopná krakorcová madla ve výši 780 mm). Velmi významnou pomůckou jsou tzv. mechanické podpěry, které pomáhají pohybově slabším v usedání a vstávání z klozetů. Pro seniory nacházejí uplatnění také multifunkční moderní předměty jako je spojení klozetové mísy s funkcí bidetu (např.Aqua Clean), které jsou vybaveny vysouvací tryskou s předehřívanou vodou pro oplachování spodní části těla, i se systémem osušení a pokud je umístěna v koupelně také s odváděním pachů. K základnímu vybavení koupelen patří rovněţ vodovodní výtokové armatury (baterie), které se dnes vyznačují nejen působivým designem, ale především špičkovou technikou, vysokou kvalitou materiálů, provozní spolehlivostí, snadným ovládáním, dlouhodobou ţivotností a řadou dalších kritérií a poţadavků, které jsou kladeny na výrobky příštích desetiletí. Tato kritéria splňují především samočinná zařízení

59

- tzv. „inteligentní výrobky“, které jsou

doplněné integrovaným zabezpečením proti opaření (teplotu lze nastavit na max. 38oC ) a perlátory, které upravují proud vytékající vody, coţ představuje nezanedbatelnou úsporu vody a energie na ohřev vody. Pro seniory jsou vhodné směšovací baterie pákové nebo termostatické, které se oproti klasickým kohoutkům daleko lépe ovládají a jsou bezpečnější. V poslední době jsou na trhu baterie s tzv. vodní brzdou, které mohou redukovat spotřebu vody aţ na 50%. Pro ovládání vodovodních baterií jsou pro osoby se sníţenou pohyblivostí nejvhodnější bezdotykové výtokové armatury ovládané pouhým vloţením rukou před baterii. Pro vany a sprchy jsou výtokové baterie ergonomické, moderních designů, s důmyslným tvarem a lze u nich volit průtok z několika druhů proudů vody od normálního proudu po jemný, který je vytvořen obohacováním vody vzduchem, aţ po masáţní, pulzující a intenzivní. Také tyto baterie jsou vesměs opatřeny omezovačem průtoku vody, jejichţ přepínání řídí důmyslné prvky, jako například přepínací krouţek na sprchové hlavici. Proti usazování vodního kamene jsou u draţších typů instalovány systémy, které zabraňují usazování nečistot a vápníku v hlavicích. Ruční sprchy pro seniory mají ergonomický tvar, takţe jsou pohodlné a bezpečné pro uţívání. Při navrhování kuchyní pro seniory se sníţenou pohyblivostí je třeba postupovat velmi pečlivě a uváţlivě. Především dispozičnímu uspořádání a volbě vybavení kuchyně je třeba přizpůsobit návrh

tak, aby vyhověl poţadavkům na maximální soběstačnost uţivatelů.

Výrobci nabízejí bezbariérové kuchyně designově moderní, které je moţné variabilně upravovat jak pro zdravé osoby, tak i pro osoby se sníţenou pohyblivostí. Tyto kuchyně mohou být vybaveny nejmodernější technikou, ať uţ jde o nábytek nebo spotřebiče. Velmi důleţité je zajistit dosaţitelnost a snadné ovládání prvků varného centra, tj. varné desky, pečící trouby, mikrovlnky i drobných kuchyňských spotřebičů. Vedle nich je třeba pamatovat na odkládací prostor v šířce alespoň 300 mm. Troubu je vhodné umístit do výše očí a lze volit její otvírání boční (obdobné mikrovlnným troubám). Zejména ovládací prvky je třeba umístit tam, kde to bude pro uţivatele pohodlné. Pracovní plochy je třeba uzpůsobit tak, aby u nich mohla obsluhující osoba bezpečně a pohodlně pracovat, její běţná výška je cca 750 – 850 mm, ale můţe být sníţena na 680 mm (je třeba přizpůsobit ji práci v sedě na vozíku nebo na ţidli). Moderní zařízení umoţňuje instalaci elektrického nastavování výšek. Hloubka a šířka desky se odvíjí od prostorových moţností. Pokud je do desky osazený dřez, je třeba počítat i s jeho hloubkou. Aby plocha pod dřezem zůstala volná (při obsluze v sedě na vozíku nebo ţidli), je moţné dřez vybavit tzv. nábytkovým sifonem, který má zápachovou uzavírku aţ u stěny nebo v ní. Důleţitý je i výběr nábytku, skříňky mají být snadno otvíratelné, s dostatečným manipulačním prostorem před nimi. Nejvhodnější formou nahrazující otvíravé skříňky jsou dnes pohodlné výsuvy s dojezdovými brzdami. Pro seniory je vhodné umístit do kuchyně i zařízení pro stolování. Můţe to být barový pult, jídelní stůl navazující na kuchyňskou linku nebo v malých prostorách i vhodně upravená pracovní deska. Minimální šířka stolového prostoru se

60

doporučuje 7002 mm a výška cca 800 mm (minimálně 700 mm prostor pod deskou, aby mohl podjet vozík). Sedací nábytek by měl mít sedák zvýšený na 480 – 500 mm.

Podklady: Lhotáková Z., Trnková K.: Moderní koupelny, Era 2008 Lhotáková Z., Trnková K.: Kuchyně, Era 2006 Foto: archiv autorky, www stránky

61

62

SVÉPOMOCNÝ MODEL BYDLENÍ A REALIZOVANÉ UKÁZKY Z NĚMECKA A ŠVÉDSKA Ph.D. student: Ing. arch. Veronika BEŠŤÁKOVÁ Ph.D. student: Ing. arch. Jana ZEZULOVÁ Fakulta architektury, České vysoké učení technické v Praze [email protected] [email protected] Anotace V ČR je stále tendence vyčleňovat seniory do ústavních zařízení nebo bytových komplexů s mnoha sluţbami. Jedná se přitom o neefektivní systém péče zatěţující celou společnost, který navíc nenabízí kvalitně proţité stáří. Dalším stupněm v bydlení a péči o seniory je tzv. „stárnutí doma“, ve vlastních domácnostech. V zahraničí, kde se k tomuto konceptu dospělo dříve neţ u nás, lze nyní dobře vysledovat jeho výhody i nevýhody. Senior sice, často za asistence rodiny či profesionální péče, ţije ve svém přirozeném sociálním prostředí, ale většinu času tráví sám. Svépomocný model bydlení (angl. senior cohousing) je povaţován za alternativu stárnutí v ústavech i stárnutí doma. Kombinuje bydlení ve vlastních domácnostech s ţivotem v blízkém sousedském společenství, které je do velké míry schopno nahradit profesionální péči a zároveň uspokojuje potřebu po sociálních kontaktech. Součástí příspěvku je ukázka projektů svépomocného bydlení ze Švédska a Německa. Úvod Počet seniorů ve společnosti roste rychlým tempem. Téma jejich bydlení, zdravotní a sociální péče

o

ně,

současná

důchodová

reforma,

zaměstnanecká

politika,

se

stávají

celospolečenským, veřejně politickým problémem, který se v poměrně krátké době několika let, maximálně desetiletí, bude týkat osobně nás všech (Burešová et al: 2009, s. 4). Klíčová slova Demografický vývoj; stárnutí populace; bydlení seniorů; stárnutí v ústavech; stárnutí doma; svépomocný model bydlení. Demografický vývoj v České republice Demografické

změny

jsou

způsobeny

zejména

dvěma

dlouhodobými,

současně

probíhajícími trendy ve společnosti: a to niţší porodností a vyšší nadějí na doţití při narození (neboli střední délka ţivota při narození). Po roce 1990 začala dramaticky klesat porodnost okolo roku 2000 byla jen pouhých 1,1 - 1,2 dětí na jednu ţenu, nyní se porodnost pohybuje okolo 1,5 (média, informující o babyboomu, přeplněných porodnicích či mateřských školkách,

63

neinterpretují údaje korektně). Naposledy se česká populace byla schopna kompletně obměnit těsně po roce 1980, kdy byla porodnost okolo 2,1 na jednu ţenu (ČSÚ-1). Co se týká naděje na doţití, také se po roce 1990 začala výrazněji zvyšovat. Po roce 1990 byla pro muţe okolo 68 let a pro ţeny lehce nad 75 let. V roce 2010 se naděje na doţití zvýšila lehce nad 74 let pro muţe a na necelých 81 let pro ţeny. Naděje na doţití se v průběhu let kaţdého jedince neustále zvyšuje zejména díky zlepšujícímu se zdravotnímu stavu občanů (ČSÚ-2). V roce 2020 budou nejpočetnější věkovou skupinou lidé mezi 40ti aţ 50ti lety, tedy ekonomicky aktivní občané. Ti samí lidé v roce 2050 budou stále tvořit nejpočetnější věkovou skupinu, za třicet let uţ jim ovšem bude 70 aţ 80 let a v drtivé většině se bude jednat o postproduktivní občany (ČSÚ-3).

Grafy Českého statistického úřadu (ČSÚ)

V populaci začnou citelně chybět děti, mladí lidé i lidé středního věku. A v první řadě se stále nabízí otázka, jestli je (nebo alespoň bude) vůbec někdy moţné zvrátit současný demografický vývoj? Nejlépe tím, ţe by se opět rodilo více dětí, aby se společnost byla schopna sama reprodukovat? (Ovšem současný český sociální systém nepodporuje více dětí v rodinách.) Další moţností je kompenzace mladých lidí z řad imigrantů. V sousedním Německu mají velké zkušenosti s integrací imigrantů do společnosti a ví, ţe je to dlouhodobý a také velmi nákladný a sloţitý proces (Göschel: 2010, s. 72). Dŧsledky demografického vývoje Rostoucí počet seniorů ve společnosti úzce souvisí se zvýšenou poptávkou po sociálních a zdravotních sluţbách. Rostoucí počet seniorů zároveň způsobuje fakt, ţe stát nebude moci nadále vyplácet penze alespoň v současné výši, aby si všichni senioři mohli dovolit uţívat podle svých potřeb státních nebo soukromých sociálních sluţeb (ať uţ pobytových nebo domácích pečovatelských sluţeb) - ostatně prodluţování věku pro odchod do důchodu a důchodová reforma jsou toho důkazem. Zároveň je třeba poznamenat fakt, ţe se podle střední varianty vývoje bude sniţovat celkový počet obyvatel ČR (nejdůleţitějším faktorem vývoje počtu obyvatel přitom nebude porodnost a úmrtnost, ale saldo migrace; ČSÚ-4). Z toho se dá usoudit i fakt, ţe nebude nutné nadále budovat dosavadním tempem jak nové bytové jednotky (nabídka nových bytů zejména v Praze převyšuje poptávku; viz. např. www.stavebni-forum.cz), tak ani nová místa v ústavech.

64

Řešením by měla být přeměna stávajícího bytového fondu (i stávajících ústavů decentralizace) na prostředí přátelské seniorům (Global Age-friendly Cities: 2007) nebo obecně řečeno na prostředí přátelské osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Stárnutí v ústavní péči Média stále chrlí stresující informace o tom, ţe v ČR chybí několik desítek tisíc míst v domovech pro seniory (viz. příklady v referencích). Na první pohled se pak zdá, ţe přestěhování se do specializovaných zařízení je snem většiny českých důchodců. Domovy pro seniory, domovy s pečovatelskou sluţbou i soukromé penziony pro seniory jsou přitom drahou záleţitostí, nedostupnou pro všechny seniory, často neposkytující potřebné soukromí a nezachovávající vzhledem k jednotnému reţimu (zejména čas podávání stravy) dosavadní individuální ţivotní styl seniorů (takţe stěţí mohou být předmětem touhy zde ţít). Seniorům se navíc často paušálně dostává péče, která nedostatečně uspokojuje jejich potřeby, nebo naopak, která je nadbytečná, protoţe senioři se sem stěhují jen kvůli jistotě, aby dostali pomoc, aţ ji jednou budou (moţná) potřebovat - jedná se tedy skutečně o velmi neefektivní systém sociální i zdravotní péče (Burešová et al: 2009, s. 5). Instituce, i kdyţ v posledních letech organizačně a provozně modernizované, stále obsahují aţ tři čtvrtiny ploch naddimenzovaného vybavení. Bydlení je tedy menšině. A v takovém prostoru se člověk těţko cítí „jako doma“ (Lábus: 2006, s. 57, 58). Jedinými výhodami pobytu v ústavu sociální péče můţe být jednak přítomnost vrstevníků a jednak pocit bezpečí a jistoty v případě zhoršení zdravotního stavu seniora. Tyto dvě potřeby je ovšem moţné uspokojovat i sofistikovanějším způsobem, jak po stránce ekonomické, tak po stránce sociální i ekologické (viz. kapitoly o svépomocném modelu bydlení). Stárnutí doma (angl. aging in place) Lidé si (pochopitelně) nejvíce přejí zůstat i ve stáří v dosavadním prostředí, kde proţili předchozí ţivot. Výzkumy ukazují, ţe moţnost zůstat v místě, kde člověk zná kaţdé zákoutí, má své známé a vyšlapané cesty do obchodů, výrazně podporuje jeho soběstačnost, coţ je výhodné nejen pro samotného seniora, ale i pro celou společnost. Zahraniční studie ale zároveň došly k závěrům, ţe setrvání v dosavadním domově nepřináší jen samá pozitiva (Thomas: 2009). Senior k tomu často potřebuje větší či menší pomoc od rodiny a pečovatelských sluţeb. V tom ale můţe v blízké budoucnosti opravdový problém. Co se týká rodiny, z čísel ČSÚ vyplývá dramatické sniţování počtu (mladších) členů rodiny, kteří by se teoreticky mohli o členy starší a nemohoucí postarat (na jedno aţ dvě děti připadají dva rodiče, čtyři prarodiče a jiţ šestnáct praprarodičů). Vytrácí se také pocit zodpovědnosti dětí vůči rodičům i prarodičům (Růţičková: 2009, s.13). Uměle opět nastartovat mezigenerační solidaritu se snaţí nová česká důchodová reforma, kdy by děti měli platit procento ze svých příjmů svým rodičům (Zámečník: 2011). Je otázka, jak bude přijata a jaký bude mít skutečný dopad.

65

Co se týká profesionálních pečovatelských sluţeb, které místo rodinných příslušníků mohou pomoci seniorovi setrvat ve vlastní domácnosti, postupem času se zřejmě stanou hůře finančně dostupnými (Göschel: 2010, s. 73), a to přesto, ţe jsou levnější neţ pobytové sociální sluţby, protoţe seniorům reálně hrozí sniţování příjmů (penzí). A dále: pro většinu seniorů není (a nebude) moţné setrvávat v dosavadních domovech z toho prostého důvodu, ţe ţijí v nadměrně rozsáhlých bytech nebo dokonce rodinných domech určených původně pro celé rodiny – bydlení samo o sobě je tedy zbytečně finančně nákladné a náročné na údrţbu a většinou plné bariér. V neposlední řadě je třeba poznamenat, ţe lidé se stávají postupem času v dosavadních domovech osamocení - jediným pravidelným kontaktem zůstává pečovatelská sluţba nebo občasný styk s rodinou a známými. Chybí bliţší kontakt s vrstevníky, kteří mají podobný ţivotní styl. Svépomocný model bydlení (angl. self-help housing, collaborative housing, cohousing). Trendem v zahraničí je včas se na své stáří připravit. Jednou z moţností je vznik a rozvoj nové neformální vzájemné podpory a péče (Göschel: 2010, s. 73), realizované v rámci tzv. "svépomocného modelu bydlení". Svépomocný model bydlení je zaloţen na spolupráci obyvatel v rámci jednoho projektu bydlení. Základním principem je, ţe si lidé (sousedé) navzájem poskytují potřebné sluţby (neformální podporu, péči a výpomoc), na kterých se dohodnou (často v písemné podobě). Jedná se obecně o sluţby, které jim nemůţe z nejrůznějších důvodů zajistit ani vlastní rodina ani systém státní sociální podpory a které zároveň nedokáţí zaplatit (soukromé pečovatelské sluţby), vzhledem ke sniţujícím se příjmům a růstu cen sluţeb na trhu (přičemţ je nutno podotknout, ţe sníţená schopnost platit za sluţby se bude týkat nejen nízkopříjmových domácností, ale i současné střední třídy; Göschel: 2010, s. 74, 75).

Obr: ilustrativní fotografie obyvatel z projektů svépomocného bydlení Cílem svépomocného modelu bydlení je celkové zlepšení ţivotních podmínek skupiny jednotlivců, kteří spolu sousedí (ţijí v jednom projektu). Vzájemná podpora a péče je racionální a dobrovolné rozhodnutí kaţdého obyvatele.

66

Typologie svépomocného modelu bydlení Co se týká typologie, projekty svépomocného modelu bydlení se výrazně nemusí lišit od klasické bytové výstavby. Projekt můţe vzniknout kdekoli: v proluce v centru města, na zelené louce nebo jako rekonstrukce stávajících bytových i nebytových objektů. Kaţdá domácnost má k dispozici plně zařízenou bytovou jednotku (byt nebo rodinný dům) úplně stejně jako v "běţném bydlení". Ovšem navíc spoluvlastní společné prostory (můţe se jednat jen o jednu společnou místnost nebo celý rozsáhle vybavený společný dům), ve kterých se odehrává kaţdodenní společenský ţivot komunity. Kaţdý projekt společného bydlení je originál, vzájemně se mohou od sebe lišit zejména způsobem vzniku a také v počtu, náplni a velikosti společných prostor. Pro některé projekty není existence společných prostor tak důleţitá (zejména u projektů, které vznikly rekonstrukcí jiţ vybudovaných domů). Ale většina projektů je zaloţena na tom, ţe jsou v nich navrţeny pečlivě promyšlené společné prostory, které jsou povaţovány za nezbytné pro dobré fungování mezilidských vztahů.

Obr. vlevo: společenská místnost, sloužící i jako jídelna; vpravo: společná kuchyň V zahraničí většinou nechybí velká společenská místnost pro formální i neformální setkávání obyvatel, která zároveň slouţí jako společná jídelna a je přidruţená ke společné kuchyni (ta je v projektu navíc, krom plně zařízených kuchyní v kaţdé domácnosti). U nás jsou (podle mého pozorování, dotazníkového šetření a neformálních rozhovorů) společné večeře těţko představitelné. Ale asi kaţdý si dovede představit, ţe posezení u dobrého jídla a pití je nejen praktická, ale hlavně příjemná záleţitost, která můţe utuţit vzájemné vztahy. Dále společné prostory zahrnují různé technické zázemí nebo hobby místnosti, které je výhodnější sdílet, neţ je mít kaţdý zvlášť ve své domácnosti nebo si někam docházet (prádelna, sušárna, úloţné prostory, sauna, tělocvična, posilovna, dílna, fotokomora, knihovna, hudební místnost, místnost s tiskárnou, skenerem a kopírkou, apod.), společné venkovní prostory (zahrádky, sady, terasy), prostory pro podnikání, atd. I běţné společné komunikační prostory (chodby, haly) jsou většinou zařízeny tak, ţe nově příchozí těţko rozezná, jestli se ještě jedná o chodbu nebo uţ o interiér bytové jednotky.

67

Chodby bývají osvětlené denním světlem, zařízené nejrůznějším nábytkem (posezení, knihovny, botníky, šatní skříně, květiny, obrazy, sošky – jednoduše „jako doma“). Plocha bytů pro seniory nemusí být velká, zvlášť kdyţ mají obyvatelé k dispozici další obytné prostory (polosoukromé neboli sdílené s ostatními sousedy). Obecně architektonické a urbanistické řešení podporuje různými prostředky vzájemné setkávání obyvatel, pocit domova, bezpečí, jistoty i identifikaci s prostředím. Podpora místních samospráv Projekt svépomocného bydlení by měl být zaloţen v první řádě na vlastní iniciativě jeho obyvatel, ovšem zároveň potřebuje podporu zvenčí, nejlépe stran místních samospráv. Je tu skutečně velké potenciální pole působnosti pro místní samosprávy i samotné obyvatele pro aktivní zapojení se do tvorby vlastního obytného prostředí. Navíc, v případě sociálně ohroţených skupin obyvatelstva, kam patří i senioři, kdy se rodiny či stát nemohou postarat, přebírá morální povinnost se postarat obec (případně i kraj), ve které jedinec ţije.

Obr. společné prostory (obytné chodby, haly, zákoutí) k posezení Svépomocný model bydlení seniorŧ Svépomocný model bydlení seniorů, jinými slovy také koncept "stárnutí v komunitě" (angl. senior cohousing) je povaţován za alternativu současného stárnutí v ústavech (v ČR jsou to nejčastěji domovy pro seniory) i za alternativu stárnutí v dosavadních domácnostech. Zároveň se jedná o inovativní způsob neformální vzájemné péče samotných seniorů, která není ani rodinná (tedy soukromá) ani veřejná (ať uţ státní nebo trţní). Svépomocný model bydlení vytváří potřebné pojítko mezi soukromou a veřejnou sférou (Göschel: 2010, s. 75). Svépomocný model bydlení v Hamburku (Wohngemeinschaft - „společné bydlení“) Hanzovní město Hamburk (zároveň spolková země) patří v Německu mezi průkopníky projektů Společného bydlení pro mladé a staré (Wohngemeinschaft jung und alt - WGJA). „Původně jsme tímto způsobem chtěli dosáhnout především toho, aby ve městě zůstali mladí

68

lidé. V Hamburku jsou totiţ nemovitost velmi drahé, a proto mnoho se mnoho rodin stěhovalo do levnějšího okolí. Poněvadţ ale nyní o projekty mají velký zájem i senioři, budeme se v budoucnu více věnovat právě jim,“ říká náměstkyně ředitele Agentury pro stavební společenství (Hudalla: 2008, s. 38). Hamburský pozemkový fond rezervuje 20% pozemků za běţnou cenu (ne v draţbě) pro výše zmíněnou Agenturu, která byla zaloţena hamburským ministerstvem pro rozvoj města a ţivotního prostředí jako platforma, kde mohou zájemci získat veškeré potřebné informace o projektech. Program Agentury se dokáţe pruţně vyrovnat s různě velkými druţstvy i rozdílnými finančními moţnostmi zájemců. Důleţité je si uvědomit, ţe projekty Společného bydlení nejsou domovy s pečovatelskou sluţbou. Sousedé si navzájem mohou pomáhat, ale do jaké míry, si musí sami určit, nejlépe v písemné smlouvě. Veškerá výpomoc se děje na základě dobrovolnosti. A jedná se přitom o zdánlivé drobnosti, které sousedy nezatěţují, přičemţ mohou být klíčové a pečovatelská sluţba je ze své podstaty nemůţe nabídnout, jako je např. půjčení klíčů od bytu a neformální kontrola, jestli je soused v pořádku, pokud nevychází náhle ven. V případě potřeby klasické pomoci např. při osobní hygieně, je volána profesionální pečovatelská sluţba. Pokud člověk začne potřebovat trvalou péči, např. v případě lidí trpících demencí, také existuje v Hamburku řešení. V rámci projektu WGJA můţe být vyčleněno speciální bydlení, které není institucí, má omezený počet obyvatel (do 10) a v tomto případě i 24h pečovatelskou sluţbu. Obyvatelé, přestoţe jsou těţce nemocní, se aktivně mohou podílet na běţných denních úkolech, dokonce společných nákupech. Co se týká ceny takového bydlení, je stejná jako cena v ústavu, přitom kvalita ţivota je nevyčíslitelně vyšší. A je to určeno i pro obyvatele s niţšími příjmy, kteří dostávají od města sociální dávky (Hudalla: 2008, s. 40). V Hamburku existují stovky různě rozsáhlých projektů. A v celém Německu existují i další organizace, kromě zmíněné hamburské Agentury, které pomáhají podpořit podobné projekty a zapojení obyvatel do tvorby vlastního obytného prostředí.

Obr. Wohngemeinschaft v Hamburku Svépomocný model bydlení ve Stockholmu (Kollektivhus - „kolektivní bydlení“) Ve Švédsku se projektům svépomocného bydlení říká “kolektivní bydlení” (Švédsky kollektivhus). Ty, které jsou určeny pro seniory, se nazývají projekty pro druhou půlku ţivota,

69

protoţe v nich ţijí lidé jiţ od 40ti nebo 45ti let výše (Kähler: 2010, s. 191), kteří uţ nemají ve své domácnosti děti. Stěhování do kollektivhusu znamená pro jeho obyvatele pouhou změnu adresy. Někteří senioři dávají přednost vícegenerační variantě, kde ţijí i děti, jiní preferují bydlení mezi svými vrstevníky. Domy (ve Švédsku se vţdy jedná o městské bytové domy) jsou přirozeně integrovány do okolního prostředí a často fungují jako místo setkání pro seniory ţijící poblíţ, kteří uţ nemají místo v projektu samotném. Pro vyjasnění pojmů: svépomocný model bydlení představuje novodobý (nebo také další vývojový) stupeň kolektivního bydlení, které bylo v bývalém Československu reprezentováno dvěma kolektivními domy v Litvínově a Zlíně (Sedláková: 2011). Na rozdíl od bývalého Československa, má kolektivní bydlení ve Švédsku úspěšnější historii, datující zhruba od roku 1930. Postupně se švédský model kolektivního, tzv. obsluhovaného, bydlení vyvinul v kolektivní, tzv. svépomocný, model bydlení (Vestbro: 2010, s. 42-55). Obsluhované bydlení fungovalo na principu placených sluţeb zvenčí (stejně jako např. litvínovský Koldům). Vycházelo z feministického hnutí, kdy ţeny potřebovali pomoc v domácnosti a s dětmi, aby se mohly vrátit do pracovního procesu. Ekonomicky se ovšem jednalo o neudrţitelnou záleţitost. Navíc chyběl důraz na soukromí. Na rozdíl od kolektivního obsluhovaného bydlení je kolektivní svépomocné bydlení zaloţeno na práci a spolupráci obyvatel, je tedy ekonomicky udrţitelnější (i sociálně a ekologicky), a klade stejný důraz na fungování mezilidských vztahů jako na zachování soukromí kaţdé domácnosti.

Obr. Kollektivhus ve Stockholmu V současné době existuje v celém Švédsku celkem 45 projektů svépomocného bydlení, z toho 9 z nich je určeno pro druhou půlku ţivota (Vestbro: 2010, s. 54-55), a existují tři organizace, věnující se podpoře projektů a výzkumu (Karnekull: 2010). Situace v ostatních zemích světa V roce 2010 proběhla ve Stockholmu 1. mezinárodní konference na téma Společného bydlení (Living Together - Cohousing Ideas and Realities Around the World). Z konference, které se zúčastnilo před 150 odborníků, zájemců o cohousing i obyvatel cohousingu z celého světa, vyplynulo, ţe koncept svépomocného bydlení, ať uţ vícegeneračního nebo jen pro seniory můţe být nástrojem k řešení komplexních problémů v současných městech, (kde ţije nejvíce seniorů; Delgado: 2010. s. 212).

70

Realizované projekty existují kromě Německa a Švédska po celém světě. Nejvíce ve Skandinávii (Dánsko), v Holandsku, USA, Velké Británii, Austrálii, dokonce i v Japonsku. Zkoumá se moţnost implementovat tento koncept i do zemí jako Jiţní Korea nebo do zemí jiţní Evropy, kde všude je koncept chápán jako nástroj na řešení stárnoucí populace. Závěry Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 aţ 2012 (Kvalita ţivota ve stáří) v kapitole 5. Prostředí a komunita vstřícná ke stáří píše: "Preventivní opatření jsou efektivnější a levnější neţ následná nákladná řešení vzniklých situací“. Můţe se stát svépomocný model bydlení preventivním, levnějším a efektivnějším opatřením i u nás? Díky polistopadové transformaci Česká republika rychle dohonila ostatní západní země, co se týká demografických změn ve společnosti. Vzhledem k překotnosti změn je situace moţná ještě závaţnější neţ na západ od našich hranic, protoţe lidé mají dosud tendenci spoléhat na vlastní rodiny a na stát; aktivní strategií přípravy na vlastní stáří a odchod do penze se vyznačuje jen malé procento obyvatel (Svobodová: nedatováno). Jaká jsou rizika přijetí konceptu svépomocného modelu bydlení v ČR? Čeští odborníci ani laici dosud neznají koncept svépomocného modelu bydlení nebo ho nechápou korektně. Vzhledem ke komunistické minulosti u nás dosud existuje velká nedůvěra ke společnému vlastnictví, společným aktivitám, společné výpomoci. Jednotlivci ani instituce (místní samosprávy) nemají zkušenosti s participací při tvorbě obytného prostředí. Lidé v ČR obecně mají niţší mobilitu neţ v ostatních zemích (neradi se stěhují). Česká legislativa stále vychází z podmínek, které u nás panovaly před několika desítkami let, a často nesmyslně brání vzniku kvalitního obytného prostředí (www.cekb). V ČR také dosud chybí dlouhodobá koncepční bytová politika (úzce související s nestabilními vládami posledních let) automaticky zahrnující i seniory, která by je nevyčleňovala do specializovaných zařízení. Vzhledem k tomu, ţe za pár let aţ desetiletí budou v naší společnosti převládat senioři, kteří navíc budou mít pravděpodobně niţší příjmy neţ ti současní, nezbude neţ se (1) včas na stáří připravit a (2) vyuţít potenciál seniorů a jejich ţivotní zkušenosti k tomu, aby byli schopni se postarat sami o sebe navzájem – a svépomocný model bydlení jim můţe vytvořit platformu. Reference / podklady / literatura BUREŠOVÁ, Anna - ŘEZÁČOVÁ, Lucie - STEHLÍKOVÁ, Zuzana (2009): Sociálně zdravotní péče o seniory; Závěrečná zpráva ke kurzu Problémy české společnosti a veřejná politika. Sociologie a sociální politika, Karlova Univerzity Praha, Fakulta sociálních věd. DELGADO, Guillermo (2010): Collaborative Housing at a Crossroad: Critical Reflections from the International Collaborative Housing Conference, in: Vestbro, Dick

71

Urban, Living together – Cohousing Ideas and Realities Around the World. Report from International collaborative housing conference, 05. – 09. 05. 2010, Stockholm, s. 212-223. GÖSCHEL, Albrecht (2010): Collaborative Housing in Germany, in: Vestbro, Dick Urban, Living together – Cohousing Ideas and Realities Around the World. Report from International collaborative housing conference, 05. – 09. 05. 2010, Stockholm, s. 71-78. HUDALLA, Anneke (2008): Kde domov můj, in Respekt. 23. - 29. 6. 2008, s. 35-41. KÄHLER, Margrethe (2010): Cohousing for Seniors, in: Vestbro, Dick Urban, Living together – Cohousing Ideas and Realities Around the World. Report from International collaborative housing conference, 05. – 09. 05. 2010, Stockholm, s. 189-194. KÄRNEKULL, Kerstin (2010): Cohousing in Sweden for the second half of life. Generationendialog. http://www.generationendialog.de/_uploadfiles/vortrag_kerstin_karnekull_2..pdf (přístup 30. 08. 2011). LÁBUS, Ladislav (2006): Bydlení senior: ústav, nebo domov? In Glosová, Dagmar et al. Bydlení pro seniory. ERA group, Brno, s. 51-62. RŮŢIČKOVÁ, Eva (2009): Etické aspekty péče o seniory v ošetřovatelské péči. Masarykova Univerzita v Brně, lékařská fakulta, katedra ošetřovatelství, diplomová práce. SEDLÁKOVÁ, Radomíra (2011): Kolektivní bydleni, experiment nikoli zbytečný. http://www.stavebni-forum.cz/cs/article/19109/kolektivni-bydleni-experimenty-nikolizbytecne/ (přístup: 29. 8. 2011). SVOBODOVÁ, Kamila (nedatováno): Příprava na stáří a odchod do důchodu, VÚPSV, Praha. http://kdem.vse.cz/resources/relik09/Prispevky_PDF/Svobodova.pdf (přístup 2. 9. 2011). THOMAS, William H. – BLANCHARD, Janice M. (2009): Moving Beyond Place: Aging in Community. Generations, Vol. 33, No. 2, s. 12-17. VESTBRO, Dick Urban (2010): History of Cohousing – Internationally and in Sweden, in: Vestbro, Dick Urban, Living together – Cohousing Ideas and Realities Around the World. Report from International collaborative housing conference, 05. – 09. 05. 2010, Stockholm, s. 42-55. ZÁMEČNÍK, Petr (2011): http://www.nasepenize.cz/mezigeneracni-solidarita-aneb-coznamena-1-platu-rodicum-8540 (přístup 30. 8. 2011). ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD (přístup 27. 8. 2011): ČSÚ-1: www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/uhrnna_plodnost_v_letech_1950_2010

72

ČSÚ-2: www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/nadeje_doziti_pri_narozeni_v_letech_1950_2010 ČSÚ-3: www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/stromy_zivota_do_roku_2066 ČSÚ-4: www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/ocekavany_vyvoj_poctu_obyvatel_do_roku_2066 GLOBAL AGE-FRIENDLY CITIES: A GUIDE (2007), World Health Organisation, France. MPSV: Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 aţ 2012 (Kvalita ţivota

ve

stáří)

odstavec

5.

Prostředí

a

komunita

vstřícná

ke

stáří;

www.mpsv.cz/cs/5045#pkvs, (přístup 28. 8. 2011). Chybějící místa pro seniory v domovech důchodců (přístup 1. 9. 2011): http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/92416-krajum-chybi-mista-pro-seniory/ http://www.mediafax.cz/domaci/2889012-V-domovech-pro-seniory-chybi-v-Cesku-41tisic-mist Poděkování Příspěvek byl podpořen grantem Studentské grantové soutěže ČVUT SGS11/073/OHK1/1T/15.

73

DOMY S PEČOVATELSKOU SLUŢBOU Ing. arch. Jan Němec A18 – NĚMEC ŢILKA architekti [email protected] V průběhu posledních dvaceti let se s různými výsledky pokoušíme začlenit svoje stavby do různorodé městské zástavby. Navrhování domů s pečovatelskou sluţbou přitom povaţujeme za jeden z hlavních dlouhodobých profilových programů našeho atelieru.

DOMY PRO SENIORY. Především je potřeba zdůraznit, ţe se jedná o bytové domy se zázemím pro poskytování různých sociálních sluţeb, nikoliv o zdravotnická či sociální zařízení. Slouţí soběstačným seniorům, kteří mohou vyuţívat nabízené sluţby podle vlastního uváţení a jejichţ rozsah se můţe v čase měnit. Navrhování tohoto relativně nového typologického druhu, který je rozvíjený po roce 1989, má samozřejmě jisté zákonitosti. Obvykle se jedná o investici z veřejných prostředků a na pozemcích města, na sloţitých stavebních parcelách, obtíţně vyuţitelných pro komerční účely. Jejich zastavění vyţaduje individuální přístup a originální, ale přesto modelové řešení. ŠIRŠÍ URBANISTICKÉ SOUVISLOSTI Společným

tématem

projektů

s naší

účastí

je

navrhování

relativně

kapacitních

vícepodlaţních chodbových domů s malometráţními byty v městské zástavbě, nejčastěji v Praze. Městu jako investorovi poskytuje příleţitost zacelit často závaţné urbanistické poruchy, nastavit standardy stavební kultury a realizovat sociální programy. Návrat výstavby do center měst a kompaktní urbanistické zástavby je v novodobé historii relativně nový fenomén, protoţe uvolnění měst od jejich sevření hradbami v 19. století přineslo nové moţnosti pro urbanistický rozvoj. Slunce, čerstvý vzduch, zeleň, hygiena to byly nové poţadavky doby. Moderní společnost, její stavebníci a architekti vyţadovali volný prostor a dostatečné odstupy od svých staveb, coţ jim obvykle hustě zastavěná středověká města nedovolovala. Stavebníci a architekti modernisti určitě netrpěli nostalgickým vztahem k historickým městům a postupně je opouštěli, protoţe výstavba v něm se zdála být příliš obtíţná, nákladná a omezující. Více prostoru a výhodnější podmínky nabízely pozemky na místě bouraných hradeb, nebo za nimi. Relativní snadnost výstavby vedla postupně k její schematičnosti a následnému

74

formálnímu vyčerpání, coţ přestalo zajímat nejdříve veřejnost a následně mladší generaci architektů. Zajisté nelehký návrat architektů a jejich investorů do města, a přijetí ztíţených podmínek pro výstavbu v něm, lze v Evropě pozorovat od 70. let 20. století. V našich tuzemských novodobých podmínkách byla situace sloţitější díky stále přetrvávající poněkud zdegenerované funkcionalistické doktríně a odmítavému postoji tehdejší politické reprezentace, která byla fakticky jediným investorem v zemi. Stavební aktivita zůstávala téměř výhradně v okrajových předměstských lokalitách a to aţ do konce 80. let 20. století. Soustředila se především na sídlištní bytovou výstavbu, zatímco starší městská zástavba částečně bez povšimnutí a převáţně řízeně chátrala. V neposlední řadě nebylo moţno stavět v tradičních urbanistických podmínkách se stavebnictvím zaměřeným na kvantitu, nikoli na kvalitu a díky tomu propadlým do naprosté nemohoucnosti. Stále hledáme jak se s touto novou situací vyrovnat. Ţádné nové zásady, návody, pomůcky ani doktríny pro stavění města a ve městě dnes nemáme. KONKRÉTNÍ URBANISTICKÉ PODMÍNKY pro novou výstavbu jsou vţdy unikátní a neopakovatelné. Dobrá zpráva je, ţe investice z veřejných prostředků zajišťované úřady měst a státních institucí se dnes logicky a bez předsudků realizují v městské zástavbě, protoţe tam je nezbytné doplnit potřebné, ale chybějící občanské stavby všeho druhu a také tam jsou městské pozemky. Často jsou však tyto parcely obtíţně zastavitelné a s řadou technických i legislativních omezení. Prioritou je vyuţití místních podmínek a respektování limitů. Naše domy se začleňují do plánované nebo jiţ provozované sítě seniorského bydlení. To znamená, ţe spádová oblast potenciálních obyvatel se postupně zuţuje do přirozených hranic, například praţských městských čtvrtí. Vytvoření spádových okruhů znamená, ţe lidé zůstanou ve svém prostředí, budou i nadále navštěvovat svůj obchod, ševce, lékaře i vyuţívat navyklých sluţeb a chodit do své hospody. Nebudou muset opustit svá oblíbená místa, která důvěrně znají a kde jsou doma. Přitom není důleţité, jak velký má dům pozemek pro krátkodobou rekreaci. Vţdy je tady park, veřejná zahrada nebo lavička u dětského hřiště. Stavět lze v proluce urbanistického bloku, v rozvolněné sídlištní zástavbě i na zelené louce a vţdy s podobným výsledkem. VELIKOST A CHARAKTER DOMU jsou závislé na více okolnostech, zejména na poloze. Přestoţe síť domů pro seniory se zahušťuje, bývá spádová oblast relativně velká a s mnoha obyvateli. To znamená poţadavek stavět domy s větší kapacitou. Nejdůleţitější je umoţnit

75

co největšímu počtu obyvatel zůstat v prostředí, kde proţili podstatnou část svého aktivního ţivota, pokud si to přejí. Potenciální obyvatelé našich domů jsou uvyklí ţivotu ve městě s hustou zástavbou a nahromaděním lidí. Ekonomické

hledisko

není

samozřejmě

tím

nejméně

významným,

zejména

na

komplikovaných stavebních parcelách s řadou podmiňujících investic, nebo se sloţitým zakládáním. Charakter domu by měl souznít s prostředím, ve kterém je postavený. Výlučná, někdy aţ agresivní forma nové architektury můţe být v rozporu s mentalitou a tuţbami většiny budoucích obyvatel. Já kladu důraz na uţívání tradičnějších forem, pouţití klasického členění domu a obecně povědomých prvků, jako je jasně rozpoznatelný vstup, okna ve stěně, střecha, odlišná uliční a dvorní fasáda ad. V Praze navazujeme na více neţ 150 let rozvíjený typ činţovního domu, který vykrystalizoval v budovu s podzemními garáţemi, komerčními nebytovými prostory v parteru, s ustupujícími horními patry a v ideálním případě s obytnou střešní terasou. Projekty domů pro seniory počítají s velmi intenzivním obýváním a uţíváním na rozdíl od domů s nájemníky v aktivním věku. Byty mají většinou balkóny nebo terasy a na střeše bývá zahrada, upravená, v duchu funkcionalistického ideálu, jako ozeleněná obytná a vyhlídková terasa s pergolou a prosklenou zástěnou proti větru a s navazujícím pavilonem zimní zahrady.

Bývá přístupná bezbariérově a umoţňuje pobyt

na čerstvém

vzduchu

s neopakovatelnými záţitky i nemocnému člověku a to i v domech bez vlastní zahrady na terénu. U vícepodlaţních chodbových domů připomínají na sebe kladená patra vertikální urbanistické schéma. V malých bytech mají lidé moţnost nalézt soukromí. Vnitřní, denním světlem osvětlené komunikace poskytují příleţitost pro rozvíjení mezilidských vztahů. Mají promenádní charakter s vyhlídkami, se zálivy pro posezení nebo květinovou výzdobu. Schodiště bývají pohodlná, vzdušná a často s rozlehlým zrcadlem. Programově rozvíjíme trend nastolený jiţ na naší první stavbě tohoto druhu ve Šlejnické ulici v Praze Dejvicích. FASÁDY: Usilujeme, aby fasády v materiálové skladbě pláště zohledňovaly místní podmínky. Uliční bývá uzavřená a bezpečnost budící a je navrţená z tvrdých materiálů, dvorní fasáda je členitější, otevřená, obytná a můţe být v levnějším obnovitelném povrchu.

76

VNITŘNÍ VYBAVENÍ: Domy pro seniory a lidi se zdravotním omezením jsou navrhované s úzkostlivým zaměřením na odstranění fyzických i psychických bariér a to nejen uvnitř, ale i v nejbliţším okolí. Společné komunikace jsou dobře osvětlené a jsou vybavené průběţnými dvojitými madly o různých výškách. Zábradlí jsou zvýšená. Podlahy jsou bezespáré snadno udrţovatelné a bez překáţek. Všechny úrovně jsou dosaţitelné výtahem, pohodlná schodiště mají označené nástupní a výstupní stupně. Orientace v domě je podporovaná barevným odlišením jednotlivých pater a to jak v bytech, tak na společných komunikacích. Informační systém je dobře čitelný. BYTY: Nejčastějším typem je úplná malometráţní jednotka s koupelnou, vybavená úsporným kuchyňským koutem a mnohoúčelovou skříňovou sestavou v předsíni. Část bytů je bezbariérových. Kompletně vybavené bytové buňky jsou zařízené vlastním nábytkem nájemníků. Většinou mají osluněné obytné balkony nebo terasy. Pokud nejsou vybavené balkóny, mají sníţený parapet oken. Provedení stavebních detailů i výběr zařizovacích předmětů a povrchů v bytech je podřízen schopnostem jejich uţivatelů a má přispět ke zvýšení a prodlouţení jejich soběstačnosti nejen v úklidu, ale i v drobných domácích pracích. Vestavěné nábytkové zařízení bytů je ve světlých neutrálních odstínech. Koupelna je přiměřeně prostorná bez překáţek a změn povrchů na podlaze, se zavěšenými sanitárními předměty a snadno udrţovatelnými povrchy. Podlahy jsou moderní povlakové bezespáré z přírodního linolea, v koupelnách je PVC. Sokly na stěně jsou vytaţené z podlahy, s poţlábkem ve styku stěny a podlahy. Tepelná izolace stěn a stropů v bytech je dnes samozřejmostí a povinností. U domů s pečovatelskou sluţbou se poţadavek umocňuje, vzhledem k sezónnosti uţívání některými obyvateli. SLUŢBY: V domech je obvykle společná jídelna s kuchyní. Bývá to víceúčelová místnost, která je vyuţívaná např. jako klubovna a to nejen pro obyvatele domu. Přestoţe jsou všechny byty vybavené koupelnou, bývá v domě koupelna pro poskytování osobní hygieny s asistencí. Podle potřeby je moţné poskytnout sluţby zdravotní, pedikérské, masérské nebo kadeřnické. Pečovatelská sluţba má k dispozici prádelnu se sušárnou, vybavenou bytovými pračkami pro oddělené praní jednotlivým nájemníkům. Domy jsou vybavené elektronickou poţární signalizací a dorozumívacím zařízením pro přivolání pomoci.

77

:

DPS ŠLEJNICKÁ, Praha 6 Dejvice Je prvním z námi realizovaných domů s pečovatelskou sluţbou. Výstavba:

1999 – 2000

Investor:

MČ Praha 6

Dodavatel:

Podzimek a synové s. r. o.

65 bytů ve více neţ deseti variantách, 6 nadzemních podlaţí + střešní nástavba 2 suterény Zástavba dříve nikdy nezastavěné proluky uprostřed uliční fronty urbanistického bloku v praţských Dejvicích, v rezidenční čtvrti s tradičně vysokou stavební kulturou s vrcholnými díly tuzemské moderní architektury. Tato praţská čtvrť je proslavená unikátní urbanistickou koncepcí sídla zaloţeného regulačním plánem z počátku 20. století. Záměrem bylo postavit moderní městský dům pro obyvatele uvyklé městskému způsobu ţivota. Staveniště bylo zatíţené řadou problematických vlivů: Severovýchodně orientovaná hlavní uliční fronta s obtíţnou vyuţitelností pro malometráţní byty Okna ve štítech sousedních domů, vymezujících proluku Ochrana vybraných vzrostlých stromů pro zaloţení zahrady Sloţité základové poměry a kolize s kolektorem vedeným napříč parcelou Při zohlednění všech výše uvedených omezení se podařilo realizovat vyváţené řešení celého projektu. Byly respektované regulační podmínky území Bylo dosaţeno optimální kapacity a úsporného dispozičního řešení. Bylo dosaţeno přiměřeného uţivatelského komfortu při hospodárném nakládání s finančními prostředky Byly zvoleny tradiční stavební konstrukce a postupy a přírodní materiály Důsledkem volby “L” půdorysu budovy je její přiměřená kapacita a úměrná velikost. Severojiţně orientované západní křídlo bylo hloubkově vestavěno do vnitrobloku a pootočeno tak, aby bylo docíleno optimální orientace bytů a byl zachován vzrostlý topol. Dům je řadový, má však, díky přerušení uliční fronty a otevření vnitrobloku, paradoxně nároţí.

78

Přesto, ţe má uliční průčelí nevýhodou orientaci, je jeho kompozice téměř klasická a reprezentativní. Důsledná orientace bytů do slunečných zahradních průčelí ovlivnila jejich organické a neformální řešení. Architektonické řešení budovy je, díky mnoha omezujícím vnějším podmínkám, dosti pestré. Byl kladen důraz na městský charakter domu s proskleným parterem a ustupujícím posledním podlaţím a odlišení uličního a zahradního průčelí. Typologicky navazuje tento dům hotelového typu na hotelový dům s jeho kolektivisticky individualistickým charakterem ţivota. Projekt počítá s velmi intenzivním obýváním a uţíváním domu. Byty mají balkóny nebo terasy, v domě je střešní zahrada, upravená, v duchu funkcionalistického ideálu, jako ozeleněná obytná a vyhlídková terasa s pergolou a prosklenou zástěnou proti větru a s navazujícím pavilonem zimní zahrady Vnitřní komunikace mají promenádní charakter s vyhlídkami, se zálivy pro posezení nebo květinovou výzdobu. Schodiště je pohodlné, vzdušné s rozlehlým zrcadlem. Jídelna s výdejem dováţených jídel a nápojovým bufetem je navrţená jako víceúčelový prostor a dnes je zde m. j. provozovaný klub seniorů. Kompletně vybavené bytové buňky jsou zařízené vlastním nábytkem nájemníků. Většinou mají osluněné obytné balkony nebo terasy. Část bytů je bezbariérových. Provedení stavebních detailů i výběr zařizovacích předmětů a povrchů v bytech je podřízen schopnostem jejich uţivatelů a má přispět k zvýšení jejich soběstačnosti i k bezbariérovému uţívání. Pečovatelská sluţba poskytuje individuálně celou škálu sluţeb zahrnující nákupy, úklid, praní prádla atd. Okrasná zahrada s původními vzrostlými stromy je doplněná altánem je dnes vyuţívaná, v souladu s původním návrhem, pro společné a společenské akce. Změna bydliště přináší zajisté i změnu ţivota, věřme, ţe alespoň v něčem k lepšímu.

DPS Jezárka, Strakonice Dům byl inspirován a realizován jako volně opakovanou variantou předchozí stavby. Výstavba: 2001 - 2003 Investor: město Strakonice Dodavatel: PROTOM s.r.o., Strakonice Kapacita:

79

54 bytů, 4 nadzemní podlaţí

URBANISMUS/ Budova DPS je postavená v nově se rozvíjejícím obytném souboru JEZÁRKA v severozápadní části města Strakonic. Jeho základem je i dnes pozitivně hodnocená obytná skupina z 50. let minulého století od architekta Karla Pragera. Pokračování její příčné kompoziční osy, Rybniční ulice, je páteří celého okrsku. K ní jsou orientované dosud postavené budovy základní školy, domova důchodců i domu s pečovatelskou sluţbou. Výstavbě bytových domů předchází, zcela netradičně, postavení občanských staveb, vybudování komunikací a poloţení sítí. Charakteristickým rysem řešené lokality je péče věnovaná výsadbě a údrţbě zeleně jak na pozemcích nově postavených budov tak na nových ale i původních veřejných parkových plochách. Přestoţe jsou nově postavené budovy svébytnými architektonickými díly vyznačujícími se osobitostí, respektují podmínky regulace území, kterými jsou např. předepsané uliční čáry nebo omezená podlaţnost. Dům s pečovatelskou sluţbou je osazen na původní terén, okolní plochy celé lokality jsou zvýšené naváţkou. Toto řešení umoţnilo volnější nakládání s počtem podlaţí domu a při komponování zahrady modelaci jejího povrchu. ARCHITEKTURA/ Výstavba bytového domu na „zelené louce“ umoţnila jistou svobodu při hledání architektonického výrazu. Koncepce

domu,

prezentovaná

rozvolněnou

sestavou

individualizovaných

středně

podlaţních bytových sekcí, je naší variantou charakteristické, regionální, přirozeně rostlé městské zástavby v jejím původním měřítku. Architektonický výraz zahrnuje i tradičnější stavební formy, přestoţe je dům svojí celkovou koncepcí naprosto současný. Severní sekcí je přisazený k ulici. Hlavní vstupní fasáda v cihelné reţné úpravě má výraznou klasickou osovou kompozici. K jihu dům sestupuje po terénním zlomu a je zakončen sníţenou jiţní sekcí se zimní zahradou. Odtud je nerušený výhled panoramatickým oknem do komponované zahrady a dále do volné krajiny. Obdobný pohled poskytne pobyt na střešních terasách před a nad zimní zahradou. Kvalitu bydlení demonstrují všechna zahradní průčelí s francouzskými okny, balkony, lodţiemi a terasami bytů, orientovaná ke slunečným světovým stranám. INTERIÉRY, VÝTVARNÁ DÍLA/ Dispoziční řešení nabízí pestrou skladbu malometráţních bytů a prostorů určených pro společný pobyt. Křivolaká chodba s prosvětlenými zálivy se zelení slouţícími posezení podporuje vzájemnou komunikaci mezi obyvateli. Křivočaré ţelezobetonové monolitické konzolové schodiště s prostorným shora prosvětleným zrcadlem evokuje patrovou halu v tradičním anglickém rodinném domě.

80

:

Charakter hlavních společenských prostorů domu je různorodý. Jídelna je velký obývací pokoj nebo měšťanský salón s tradiční tónovanou dekorativní výmalbou stěn, plasticky tvarovaným stropem a mnoţstvím obrazů. Zimní zahrada na opačném konci budovy zdůrazňuje dřevěným zastropením a proutěným nábytkem svůj téměř rekreační charakter. Vnitřní vybavení pořízené investorem je zaměřené na společenské prostory jídelny a zimní zahrady a na komunikace zahrnující i vstupní halu. Kromě nábytku jsou součástí interiéru téţ výtvarná díla inspirovaná tradiční výbavou činţovních domů. Leptaná a malovaná skla v oknech jídelny a malba na stěně ve vstupní hale. ZAHRADA / K dalším inspirativním a stimulačním vlivům lze zahrnout pobytovou zahradu, ve které je dům osazen. Zahradou prochází promenádní cesta, která je součástí širší celoměstské pěší koncepce. V zahradě na této cestě je umístěn altán, k němuţ se sbíhají i další zahradní pěšinky. Altán je zamýšlen jako místo cíleného či náhodného setkávání obyvatel DPS s návštěvníky z města či blízkého okolí. Zpřístupnění zahrady veřejnosti vyţaduje její rozdělení na soukromou a poloveřejnou část s časově omezeným přístupem. Obě části jsou oddělené zelení a perspektivně kamenným sloupořadím. Prostranství kolem altánu je upraveno pro pořádání různých kulturních produkcí pod širým nebem například koncerty uměleckých škol, amatérských a jiných zájmových seskupení nebo koncerty dudáckého festivalu případně pro další nespecifikované příleţitosti.

DŦM SENIORŦ, Praha 6 Břevnov Dům je programovým pokračováním předchozích projektů v jiném prostředí. Výstavba:

Dosud nerealizováno, návrh z r. 2003, DSP 2011

Investor:

MČ Praha 6

65 bytů 6 nadzemních podlaţí + střešní nástavba 1 suterén URBANISTICKÉ VZTAHY v lokalitě jsou jiţ mnoho desítek let stanovené a lze konstatovat, ţe je toto území stavebně jiţ v podstatě dokončené. Charakteristická zástavba „Nového“ Břevnova je situovaná na severním svahu údolí, na jehoţ dně na severu je vedena ulice Patočkova. Na jihu je ohraničena ulicí Bělohorskou. Výjimečnost a urbanistická hodnota této lokality je v tom, ţe patří mezi několik málo raných realizací funkcionalistického ideálu, či prototypu bytového sídliště.

81

Byla zde demonstrovaná mechanická, strojově přesná forma rytmického řádkového zastavění území. Důsledně severojiţně orientované malobytové řádky střídající se s ozeleněnými mezerami, dodrţují ve východní části abstraktní pravoúhlé schéma, které se v západní části mění na racionálnější diagonální, reagující na svaţitý terén a na výhledy na monumentální komplex Břevnovského kláštera. Regulace je omezená na funkční vyuţití území, respektování uliční sítě a hladinu zástavby. Vlastní pozemek určený pro stavbu Domu seniorů je dnes součástí budovy bývalých jeslí, uţívaných v posledních létech jako Škola hrou. Kompozice budovy je ovlivněna jednak staveništěm, ale zejména vztahem k okolnímu prostředí především k sousedům, k pozemku a budově Školy hrou, orientací ke světovým stranám, k veřejným komunikacím atd. V návrhu stavby, zejména při jejím osazení na staveniště bylo důsledně respektováno původní urbanistické zaloţení území. Severojiţní orientace podélné osy navrhované budovy je stejná jako u stávajících bytových domů. ZÁSADY AUTORSKÉHO ARCHITEKTONICKÉHO ŘEŠENÍ / Nalezení a prověření vhodného typologického druhu bytového domu (deskový chodbový bytový dům). Aplikace standardní bytové jednotky prověřené ověřené provozem v Domě s pečovatelskou sluţbou ve Šlejnické ulici v Praze 6 Dejvicích. Stanovení přiměřeného objemu budovy a její kapacity z hlediska provozně ekonomického. Nalezení soudobé výrazové formy domu navrţeného do architektonicky homogenního prostředí. Vytvoření venkovních pobytových ploch pro obyvatele domu bez ztráty dalšího pozemku školy. A vytvoření podmínek pro budoucí náhradu za zastavěnou plochu na pochozích a ozeleněných plochých střechách. Bude šetrné z hlediska záboru pozemku a ochrany stávající zelně. Řešení musí umoţnit autonomní provoz v obou budovách, stávající i nové. Nová obytná budova bude začleněna do stávajícího prostředí s ohledem na ochranu okolních bytových domů a bytů v nich. Ochrana těchto zájmů bude doloţena s vyuţitím všech dnes pouţívaných poznatků a prostředků. Architektonické řešení Domu seniorů v Břevnově vychází z poţadavku investora navrhnout plně vybavenou avšak nákladově, prostorově a provozně ekonomickou stavbu. Řešením je minimalizování obestavěného prostoru optimalizací dispozičního řešení a prostorové ekonomie půdorysu.

82

Půdorysná členitost domu v jeho jiţní části je způsobená ochranou stromů, respektováním hranic a tvaru pozemku a orientací bytů k jihu. Fasády jsou hladké bezozdobné. Plastickými prvky jsou pouze balkony, lodţie, zimní zahrady, terasy a ustupující patra. Materiálová skladba bude obdobná jako na okolních domech. Kombinace kabřince a tvrdé omítky na stěnách a plech na střechách a střešních nástavbách. Rámy oken budou dřevěné a výkladců dřevohliníkové. Střešní architektura bude velmi úsporná a omezí se pouze na vyústění vertikálních komunikací, střešní altánek, prosklenou závětrnou stěnu a pergolu s květinovými ţlaby. Barevnost bude vycházet z přirozených světlých odstínů a vlastností pouţitých materiálů.

DPS Benediktská 13, Praha 1 Staré Město Výstavba 2009 – 2010 Investor: Městská část Praha 1 TDI: AB ANTE s. r. o. Autor: Ing. arch. Jan Němec Projekt: sdruţení AR18 GREBNER HIP: Ing. Bohumil Váňa ÚR: KAVA s. r. o. Dům má 8 nadzemních podlaţí, 6 – 8 podlaţí je ustupující. Podzemí je dvoupodlaţní. Střecha je plochá a je upravená jako pobytová střešní zahrada. Na 280 m2 zastavěné plochy jsou velmi úsporně řešené dispozice jednotlivých podlaţí s pestrou skladbou bytů. Těch je ve třetím aţ osmém podlaţí celkem 29. Druhé podlaţí je věnované pečovatelské sluţbě. Je zde univerzální prostor jídelny se zázemím, středisko osobní hygieny a provozní místnosti pečovatelské sluţby. Parter je částečně věnovaný pronajímatelným komerčním prostorům a zčásti slouţí provozním a komunikačním plochám domu. V suterénu je technické vybavení domu a tříúrovňový automatický garáţový zakladač pro 21 aut. Zapojení stavby do městské struktury nekonfliktním způsobem je jedna z moţností výstavby v historickém jádru města intenzivně zastavěného sice solidními ale přeci jen mnohdy nevýbojnými reprezentanty své doby.

83

Podmínky pro výstavbu byly v podstatě určené regulací z počátku 20. století. Navrţená budova je vestavěna mezi stávající sousední domy v Dlouhé a v Benediktské ulici, respektuje uliční čáry i římsy v duchu původní představy o zastavění lokality. Hmotový návrh stavby i intenzivní vyuţití stavební parcely je výsledkem velmi omezených zastavovacích podmínek staveniště a přitom respektuje prostorovou únosnost území jak z hlediska okolních hmot a výškové hladiny objektu, tak z hlediska celkového charakteru různorodé zástavby území, ve kterém jsou zastoupené stavební slohy a styly od gotiky aţ po současnost s převahou staveb z období po asanaci, převáţně z přelomu 19 a 20 století a z meziválečného období. Začlenění realizovaného objemu stavby do těchto sloţitých urbanistických podmínek bylo prokázáno řadou ověřovacích stavebně fyzikálních studií. Je akceptována a akcentována pozice nároţního velkoměstského domu. Určujícím architektonickým motivem je rozvíjení fasád kolem válcového nároţí. Materiálové členění uličních fasád, zohledňující i funkční vyuţití domu, je tradiční praţské, nebo snad typicky městské. Parter má tvrdý keramický povrch, střední omítaná část navazuje na nejbliţší okolí a ustupující horní patra jsou obloţená neutrálním titanzinkovým plechem a tím opticky sniţují hmotu domu. Průčelí jsou prolomená velkými okenními a portálovými otvory, které dostatečně prosvětlují vnitřní prostory a díky sníţeným parapetům umoţňují kontakt obyvatel s okolím, přes jejich velikost a orientaci do rušné úzké ulice, je díky jejich akustickým vlastnostem uvnitř pohoda. Hlavní vstup do domu je z ulice Benediktské. Spolu s vjezdem do průjezdu vytváří rozměrné portálové seskupení přiměřené celkové ploše fasády. Pomocí náběhů je vytvořen dojem masívnosti obvodových stěn. Mnohé z výše popsaných architektonických prvků a postupů jsou odkazem na tradiční architektonické formy, které jsou součástí ţivotního prostoru potenciálních obyvatel domu. Není cílem šokovat ale navodit přátelskou atmosféru a pocit bezpečí.

84

Dům seniorů Břevnov , Praha 6

DSP Šlejnická, Praha 6

DSP Jezárka, Strakonice

DPS Benediktská, Praha 1

85

STRAVOVÁNÍ DIABETIKA II. TYPU Alena Sladká Nutriční terapeutka, Nemocnice České Budějovice [email protected], [email protected]

Anotace Úvod- diabetes mellitus II . typu –nemoc 21.století Stravovací zvyklosti populace obecně Kompenzace diabetu II. typu pomocí léčiv Dieta jako nedílná součást kompenzace diabetu II. typu Doporučené dávky a vhodný výběr potravin u diabetu Závěr

Diabetes mellitus II . typu –nemoc 21.století O diabetu II. typu se v současné době hovoří jako o civilizační nemoci 21.století. Diabetes mellitus II. typu se většinou na rozdíl od diabetu I. typu objevuje aţ v pozdějším věku a má i jiný charakter.Slinivka břišní tvoří inzulín, ale buňky v těle na něj dostatečně nereagují, popřípadě je pacient obézní a mnoţství inzulínu není dostatečné k hmotnosti pacienta. U diabetu II. typu je mnohdy nemocný bez příznaků i několik let. Většinou se na toto onemocnění přijde při náhodném vyšetření.

Diabetes mellitus je váţné a záludné onemocnění. Kaţdému diabetikovi i svým studentům zdůrazňuji, ţe diabetes II. typu je nemoc která zpočátku NEBOLÍ. Neukázněnost v léčbě a dietním reţimu nemá okamţité viditelné následky. Jestliţe však nemocný nedodrţuje dietní reţim vůbec nebo pouze omezeně, později se objevují závaţné zdravotní komplikace.

86

Diabetes je jednou z hlavních příčin amputace nohou(tzv. diabetická noha), selhávání ledvin, ztráty zraku, mozkových příhod aj.

Kompenzace diabetu II. typu pomocí léčiv V zemích třetího světa vládne hladomor, ale bohuţel vyspělé země, ke kterým řadíme i Českou republiku, se potýkají s opačným problémem. Začíná se stále častěji hovořit o světové pandemii obezity, diabetu a dalších tzv. civilizačních chorob. Většina těchto nemocí by nemusela vůbec vznikat, kdybychom dodrţovali zásady RACIONÁLNÍ

VÝŢIVY. To znamená, jíst střídmě, ve stravě omezit tuky- zejména ty

obsahující nasycené mastné kyseliny, omezit jednoduché cukry, méně solit a zvýšit svou pohybovou aktivitu.

87

Léky stimulující slinivku břišní k větší produkci inzulínu nebo usnadňující vstup glukózy do buněk se nazývají antidiabetika. Mezi nejznámější patří: glurenorm, diaprel, minidiab, oltar, amaryl a mnoho dalších. 1. Je ovšem třeba zdůraznit, ţe hlavním léčebným prostředkem u diabetu II. typu je DIETA a optimální sníţení váhy u obézních pacientů.Je prokázáno, ţe u mnohých obézních diabetiků stačí redukce váhy a glykémie se ve většině případů vrátí téměř k normálu. Pouze u nemocných v pozdním stádiu nemoci, nebo u nemocných s velice vysokou glykemií je nutné nasadit injekční aplikaci inzulínu.

88

2. Kaţdý pacient s diabetem by se měl ihned po diagnostikování této nemoci naučit se svou nemocí ţít. To znamená, ţe je důleţité vědět, jak se správně stravovat, jak uţívat předepsané léky, jak pečovat o hygienu nohou, jaká je vhodná pohybová aktivita apod. Správný výběr potravin napomáhá úpravě glykémie a udrţení dlouhodobého zdraví. Jíst pestře a zdravě je jedna ze základních podmínek diabetické diety.Kaţdý diabetik by měl mít osobní dietní plán navrţený nutričním terapeutem nebo jiným specialistou. Dieta jako nedílná součást kompenzace diabetu II. typu CO znamená pojem PLÁNOVÁNÍ DIABETICKÉ DIETY? 1. Výběr vhodných potravin 2. Přiměřené mnoţství stravy 3. Jídla rozvrţena do správných časových intervalů 4. Hlavní zásady diabetické diety Důleţitá je především vyváţená dávka hlavních energetických zdrojů sacharidŧ, tukŧ a bílkovin v poměru 50-55%:30%:15-20% Dieta

je

sestavena

tak,

aby

nedošlo

k nevyváţenosti

jednotlivých

sloţek

stravy(nadváha, nedostatek stopových prvků, vitamínů) Dieta musí krýt energetickou potřebu nemocného Omezujeme

příjem

sacharidů

obecně,

přednostně

zařazujeme

tzv.sloţené

cukry(polysacharidy) obsaţené zejména v luštěninách, pečivu, bramborách aj. Omezujeme konzumaci alkoholu a kuchyňské soli Denní stravu rozdělujeme do 6 porcí tak, aby zastoupení jednotlivých sloţek ţivin byla vyváţená a vyrovnaná- toto se týká hlavně sacharidů. Významnou sloţku potravy jsou Bílkoviny, které se v trávicí traktu štěpí na Aminokyseliny základní stavební sloţkou kaţdé buňky.Některé aminokyseliny si organismus nedovede sám vytvořit, proto je důleţité je tělu dodávat v potravě- ty nazýváme esenciální aminokyseliny. Dále bílkoviny dělíme na ţivočišné a rostlinné. Doporučená denní dávka bílkovin u kaţdého člověka je asi 0,8g-1g na 1 kg tělesné hmotnosti. Asi 50-55% nezbytných bílkovin by mělo být ţivočišného původu(maso, ryby, mléko a mléčné výrobky, vejce) Nejbohatším zdrojem bílkovin rostlinného původu je sója, luštěniny, mouka, chléb, pečivo.

89

Další důleţitou sloţkou potravy jsou Tuky-lipidy. Tuky jsou především nejbohatším zdrojem energie: 1g T=38Kj 1g B=17KJ 1g Sach=17Kj Tuky ţivočišné (lůj, sádlo,máslo)- obsahují vysoké procento nasycených mastných kyselin, které jsou pro organismus škodlivé- urychlují rozvoj aterosklérózy, vysokého krevního tlaku, cévních příhod a v neposlední řadě i karcinomů. Naproti tomu tuky rostlinné-olivový, řepkový,slunečnicový,obsahují vysoké procento nenasycených mastných kyselin, které mají blahodárný vliv na organismus(sniţují krevní tlak, sniţují cholesterol, působí antioxidačně). Proto se u diabetické diety snaţíme co nejvíce do jídelníčku zařazovat rostlinné oleje a ryby(olej v nich obsaţený má stejný efekt jako rostlinné oleje) a výrazně omezujeme tuky ţivočišného původu.

90

Je omyl se domnívat, ţe omezení všech tuků na minimum je ze všeho nejlepší. Bohuţel tomu tak není. Tuky jsou hlavním zdrojem energie a jsou jediným zdrojem vitamínů rozpustných v tucích, které jsou pro organismus ţivotně důleţité. Energie přijímaná z tuků by měla tvořit 30%, z toho rostlinné tuky by měly tvořit 2/3.

Sacharidy jsou pro organismus nejdůleţitějším zdrojem energie. Rozdělujeme je na: monosacharidy(glukóza, fruktóza, galaktóza) polysacharidy(sacharóza, laktóza) oligosacharidy( škroby) U diabetické diety zařazujeme do jídelníčku potraviny obsahující oligosacharidy- tzv. sloţité cukry, které mají niţší glykemický index. To znamená, ţe se v organismu pomaleji štěpí na jednoduché cukry a tím nezvyšují hladinu glukózy v krvi nárazově, ale mnohem pozvolněji. Další výhodou potravin obsahující oligosacharidy je to, ţe jsou obsaţeny převáţně v bramborách, ovoci, zelenině a výrobcích z mouky a konzumací těchto potravin dodáváme tělu tolik potřebnou vlákninu. Vláknina je velmi důleţitá součást stravy u diabetiků. Podporuje správnou funkci střev a má příznivý vliv na celkový metabolismus.

91

Doporučené dávky a vhodný výběr potravin u diabetu Nevhodné a zakázané jsou potraviny obsahující cukr a výrobky z něj, med, čokoláda, bonbóny, limonády, pivo, víno a tvrdý alkohol. Zde si musíme dávat pozor i na výrobky označované jako DIA. Neobsahují sice řepný cukr, ale zato obsahují mouku( ta obsahuje oligosacharidy, které se štěpením rozkládají na glukózu) a hlavně je v těchto výrobcích vysoké mnoţství tuků- převáţně ztuţených, které mají nepříznivý vliv na organismus. Taktéţ výrobky přislazované fruktózou jsou nevhodné. Fruktóza má stejné vlastnosti jako cukr řepný. Z nápojů jsou vhodné neslazené čaje, minerálky, voda, popřípadě dia minerálky slazené umělými sladidly. Pivo by diabetici měli pít pouze vyjímečně tak 1-2 skleničky, víno taktéţ. Tvrdý alkohol by se měl, je-li to moţné vyloučit zcela. Diabetik by měl vypít denně , stejně tak jako zdravý člověk 2-2,5l tekutin denně. Denně by se měla do jídelního lístku diabetika zařazovat zelenina- jednak pro nízký glykemický index, jednak je bohatým zdrojem vlákniny, vitamínů a minerálních látek. U ovoce musíme být u diabetické diety obezřetnější. Volíme spíše méně sladké druhy (jablka, pomeranče, grepy). Více sladké druhy jako např. švestky, hrušky, banány aj. zařazujeme omezeně. Z pečiva volíme hlavně pečivo celozrnné(tmavé) – obsahuje vlákninu.U pečiva je třeba dbát na gramáţ jednotlivých dávek. Taktéţ omezujeme spotřebu soli v potravě. U sestavování jídelních lístků pro diabetika je nutné kontrolovat příjem sacharidů , ale i tuků i bílkovin v potravě.

92

Pro usnadnění výběru vhodných potravin se pouţívají tzv. Chlebové jednotky- jsou to tabulky výměnných ekvivalentů. Ty nám uvádějí mnoţství jednotlivých potravin, které obsahují stejné mnoţství sacharidů. Např. tabulka potravin obsahující 10g sacharidů Chléb

20g

Rohlík

18g

Mouka

14g

Brambory

50g

Rýţe

14g

Čočka

17g

Sója

35g

Ananas

80g

Banán

45g

Kiwi

93

100g

Tabulky sloţení potravin ASO, RYBY druh

Energie

Bílkoviny (g) Tuky

(Kj)

Sacharidy (g) Cholesterol

(g)

(mg)

vepřové libové

1000

18

vepřové tučné

19

1

4

vepřová krkovice

1200

15

25

0

70

hovězí zadní

760

19

12

0

70

hovězí svíčková

620

20

7

0

65

hovězí játra

540

12

4

0

270

mleté maso směs

139

16

30

0

70

telecí kýta

580

21

6

0

65

králičí

680

19

9

0

60

krůta celá

550

22

5

kuře celé

0

1

22

0

65 70

5 0

75

kuřecí prsa

460

23

1

0

60

treska filé

310

17

1

0

65

pstruh

450

20

3

0

70

makrela

780

6

1

0

75

MASNÉ VÝROBKY, KONZERVOVANÉ RYBY Energie (Kj) Bílkoviny (g) Tuky (g) Sacharidy (g) Cholesterol

druh

(mg) mora ské uzené

1 00

24

17

0

8

1700

19

37

0

85

uherský salám

2060

25

43

0

85

drůbeţeý točený

1200

14

25

1,5

80

bůč ová pašti a

2 70

11

25

1

140

párky

1210

14

25

1,

85

drůbeţí párky

1220

16

25

1,

80

krůtí šunka

420

18

2

0

95

drůbeţi salám

680

1

1

80

0

85

t ris

gotha

cký salám

8 0

43

94

mortadella

1420

12

33

0

90

tuňák v oleji

1180

24

21

0

50

tuńák ve vl. Šťávě

420

23

0

5

sardinky v oleji

930

24

14

0

140

rybí filety v tomatě

850

15

15

2,5

50

MLÉKO A MLÉČNÉ VÝROBKY Energie (Kj) Bílkoviny (g) Tuky (g) Sacharidy (g) Cholesterol

druh

(mg) Mléko plnotučné

270

3

3

5

15

polotučné

190

3

1,5

5

5

odstředěné

140

3

0,1

5

mléko do k vy 12%

570

3

12

4

40

Tatra grand

66

8

9

11

30

Tatra light

430

7

4

10

15

Smetana ke šlehání

1260

2

33

3

100

7

3

4

50

Kefír

190

3

1,5

5

5

Acidofilní mléko

250

3

3,5

4

15

Vitalinea nápoj

150

3

0,1

6

1

Actimel

370

3

2

15

5

Actimel 0% tuku

150

3

0,1

5

1

Activia nápoj s vlákninou

360

3

2,5

12

10

Kakaové mléko 3,5%

330

4

3,5

8

15

Smetana

e šlehání ligh

JOGURTY A DALŠÍ MLÉČNÉ VÝROBKY Energie (Kj) Bílkoviny (g) Tuky (g) Sacharidy (g) Cholesterol

druh

(mg) Jogurt bílý 1 % tuku

254

5,2

1

5,3

3

Jogurt bílý 0,1 % tuku

188

4,6

0,1

6,2

1

Jogurt bílý 3,5 % tuku

303

4,2

3,5

5,9

10

Jogurt ovocný 0,1 % tuku

23

4,4

,

10,8

1

390

2,8

3,3

12

10

Jogu t

95

vocný 3,3 % tuku

Jogurt ovocný 1,1 % tuku

253

4,1

1,1

8,4

3

Jogurt smet. Ořechový

472

2,5

5,3

13,7

13

tvaroh tučný

770

12,3

13,5

3,3

42

tvaroh bez tuku

290

18,8

0,8

4,4

2

kysaná smetana 10 % tuku

477

3

10

3,

37

r stl. Tukem 715

3,2

16

4

18

Danissimo vanilka

560

4,9

5,7

15,7

14

Danissimo mouse

574

4,9

5,8

16,5

14

Monte

819

2,9

13,5

15,9

42

Čokoládový pudink 9 % tuku

678

3,1

9

17,1

35

y aná smetana

4

SÝRY druh

Energie (Kj) Bílkoviny (g) Tuky (g) Sacharidy (g) Cholesterol (mg)

Lučina

1220

11

27

1

62

Mascarpone

1895

4,5

47,5

3,5

140

cottage

402

13 5

4,2

1

16

eidam 30 % tuku v suš.

1102

30,3

14

1,4

37

ementál 45 % tuku v suš.

1700

28

30

2,3

70

čedar 50 % tuku v suš.

1670

25

30

2,9

76

olomoucké tvarůţky

560

29,7

0

2

1

parmezán

1560

36

25

0

61

hermelín

1225

20

22

1,4

54

mozzarella

1010

15

20

,1

46

niva 50 % tuku v suš.

1550

21

27

1,4

63

tavený sýr Apetito

1540

11

36

2,3

74

Apetito light

595

19

6,4

2,4

20

tav. sýr Nová kráva

1260

10

28

,8

65

tav. sýr nízkotuč. Vital

680

25

6

1

20

96

ZELENINA druh

Energie (Kj) Bílkoviny (g) Tuky (g) Sacharidy (g) Vláknina (g)

brokolice

138

4,4

0,9

2,9

2,8

brukev (kedluben)

134

2,1

0,2

5,8

2,2

cuketa

77

1,6

0,4

2,1

0,9

fazolky

163

2,3

0,3

7,1

3

r šek

3 6

6,5

0,5

13,3

květák

121

2,4

0,3

4,4

1,8

lilek

163

1,3

0,3

8,2

2,3

mrkev

188

1,4

0,3

9,7

3

okurka

67

0,7

0,2

2,6

0,9

paprika červená

121

1,2

0,5

5,2

1,6

paprika zelená

65

0,8

0,3

2,6

1,9

pekingské zelí

51

1,1

0,3

1

1,6

rajčata

103

1,1

0 3

4,6

1 5

ředkvička

,2

4

,1

0,1

3,7

1

salát hlávkový

75

1,5

0,3

2,7

0,9

zelí hlávkové

121

1,5

0,2

4,5

,7

LUŠTĚNINY, HOUBY, OŘECHY druh

Energie (Kj) Bílkoviny (g) Tuky (g) Sacharidy (g) Vláknina (g)

čočka

1335

23,5

1,4

cizrna

1166

19,8

fazole

1

1,

hrách

1154

sója

52

10,6

,

41,2

2 ,4

1,6

40,1

17

23

1,4

41,2

16,6

1449

37,3

20

3,1

18,5

konze vované fazole

442

8,6

0,6

16,2

6,8

sójové maso

400

14

0,5

7,5

5

tofu

350

8

5

2

0,3

ţampiony

67

2,7

0,3

0,6

2

hřib

85

3,6

0,4

0,5

6

sušené houby

5 3

20

,

4,1

55,3

97

2

vlašské ořechy

2822

16

46

27

3,2

kešu

2533

16

46

27

3,2

lískové ořechy

2872

13,8

62 5

11

3,5

OVOCE druh

Energie (Kj) Bílkoviny (g) Tuky (g) Sacharidy (g) Vláknina (g)

ananas

176

0,4

0,2

10,1

1,3

avokádo

925

1,9

23,5

0,4

6,3

9

0,3

0,3

23

,1

br skve

219

0,8

0,2

12,5

1,4

citrony

197

0,7

0,5

10,5

1,8

jablka

255

0,4

0,4

14,4

1,8

jahody

180

0,9

0,6

8,8

1,3

kiwi

209

1

0,5

9,1

1,1

mandarinky

197

0,9

0,3

10,6

1,5

mango

290

0,6

0,3

16

1,7

meruňky

239

1

0,3

13,4

1

9

0,9

0,3

11,

1

vestky

283

0,8

0,3

16,2

1,5

rybíz černý

194

1,3

0,3

16,4

5,6

třešně

268

0,9

0,5

14,7

0,5

b

ny

pomeranče

VÝROBKY Z OVOCE A ZELENINY druh

Energie (Kj) Bílkoviny (g) Tuky (g) Sacharidy (g) Vláknina (g)

dţem jaho ový

1020

0,5

0,3

57,7

X

dţe

41

0

0 1

23

X

švestková povidla

984

1,4

0,4

59,3

X

přesnídávka jablečná

360

0,3

0,1

22

X

mandarinkový kompot

264

0,4

0,1

16,7

X

švestkový kompot

336

0,4

0,1

20,4

X

okurky sterilované

124

1

0,1

7

X

bílé fazole v rajské omáčce

365

0 8

14,4

X

kukuřice

495

1,5

23

X

borův o ý dia

onzer o aná

3 3

98

celer nakládaný s olejem

377

1,1

5,1

10,4

X

červená řepa

138

0,9

0,3

7,8

X

rajský protlak

431

2,4

0,5

23,3

X

zelí bílé sterilované

125

1,1

0,2

5,8

X

zmrazený špenát

1 0

2,1

0,3

3,3

X

kečup

440

1,8

4

2

OBILOVINY, PEČIVO, BRAMBORY druh

Energie (Kj) Bílkoviny (g) Tuky (g) Sacharidy (g) Vláknina (g)

mouka pšničná

1410

10

1

71

4

rýţe

1460

7

2,2

74

2,2

uvařená rýţe

440

2

0,2

24

0,2

těstoviny

1500

12

1,8

72

3,4

uvařené těstoviny

660

5

0,8

3

,5

ovesné vločky

62

10

6

72

7

chléb šumava

1020

8

1,3

50,2

4

tmavý chléb (ţitný)

1050

5,9

1,4

54

5,5

bageta

1060

7,8

1,4

51

3

rohlík

1210

9,5

3,6

56

2

toustový chléb

1120

9

3

55

X

knackebrot

1400

10

5,1

61

14

křehký

1380

8,5

1,7

64

7

3 0

2

0,1

15

2

1200

4,2

14

3,5

X

br

hléb ory

smaţené hra olky

CEREÁLIE, MÜSLI, SLADKÉ PEČIVO druh

Energie (Kj) Bílkoviny (g) Tuky (g) Sacharidy (g) Vláknina (g)

Cornflakes

1500

7,2

0,6

80

4

Wheatflakes

1470

8

3,5

71

10

müsli s čokoládou

1560

10,5

6,5

6

müsli s ořechy

1 80

2,

12

55

7

müsli se sušeným ovocem

1400

9,3

5,4

61

8

99

müsli tyčinka 1ks 35g v jogurtu

585

1,6

5,4

21

3

croissant s čokoládou

1710

5,3

26

38

1,2

jablečný závin

850

2,5

9

28

2

bábovka

1620

6

21

43

0,9

čokoládový dort se šehlečko

12 0

4,5

20

26

0,

fl

1660

4,3

29

30

0,5

vánočka

1520

7,2

10

61

0,5

kobliha

1790

7

21

52

0,5

babeta

1750

4,2

25

48

0,5

povidlové buchty

1710

7

16

54

0,5

OPLATKY, SUŠENKY Energie (Kj) Bílkoviny (g) Tuky (g) Sacharidy (g) Vláknina (g)

druh té

p atky kokosov

2

0

,2

31

58

X

Vlnky

2290

4,2

37

55

X

Tatranky

2180

8,5

32

53

X

Fidorka

2100

4,3

25

66

X

Oplatky kolonáda

2110

7,7

30

57

X

Věnečky kakaové

1920

7

26

60

X

Disko čokoláda

1840

5,5

20

70

X

Miňonky

2190

7,4

31

55

X

Piškoty dětské

118

2

76

X

Delisa oříšková

2210

10

30

56

X

Prince s oříškovou příchutí

1930

5,7

20

65

X

Be Be jemné

1710

6,5

12

78

X

Vitalinea pusinky s čokoládou

1910

6,5

14

54

X

Vitalinea ovocná taštička

1590

3

11

66

X

Vitalinea sypané mušličky

1530

8

8

76

X

,8

ZMRZLINY A DALŠÍ SLADKOSTI druh

Energie (Kj) Bílkoviny (g) Tuky (g) Sacharidy (g) Vláknina (g)

Cukr

1700

0

0

99,8

0

100

Med

1280

0,4

0

75

0,6

Nugeta

2220

4,3

31

58

0,5

Čokoláda mléčná

2240

9,2

32

54

0

9

34

39

0

Čokoláda hořká

070

Čokoláda Milka Di t

2 3

6,4

31

43

0

Deli tyčinka

1920

4

21

68

X

Kinder Pingui

1855

6

29

41

X

Polárkový dort

570

3,4

4,5

19

0

Smetanová zmrzlina

1050

1,6

22

14

0

Ovocná zmrzlina

590

1,5

2

29

0

Magnum mandle 1 ks

1380

5

23

28

0

Cornetto čoko 1 ks

960

3

13

27

0

Cal p o 1 k

400

X

X

23

400

2

6

8

ko ka nanuk 1 ks

0

RYCHLÉ OBČERSTVENÍ, TUKY Energie (Kj) Bílkoviny (g) Tuky (g) Sacharidy (g) Cholesterol

druh

(g) Hamburger

1080

13,5

14,4

18

26

Big mac 1 ks

2140

27

29

36

80

Pizza šunka, sýr

1150

9,5

14

28

16

Plněná b get

2225

X

24

X

53

Kuřecí nugety

863

X

12

X

43

Máslo

3090

0,7

83,2

0,3

250

Pomazámkové máslo

1490

3,8

35

6,2

93

Flora

2600

0,1

70

0,3

0

Flora light

1485

0,1

40

0,3

0

Sádlo

3200

2,6

84

0,1

86

Pokrmový tuk na smaţení

3670

0

8 ,3

,

100

Olej

3 00

Olivový olej

3700

Majonéza

3080

101

se šunkou a sýrem

1 0

0

0

0

100

0

0

1,5

82

0

70

Majonéza light

1920

0,7

51

0

X

Pochutiny a přísady Energie (Kj) Bílkoviny (g) Tuky (g) Sacharidy (g) Vláknina (g)

druh Kečup

9

1,3

0,1

24

0

Sojová omáčka

0

20

4 5

4,5

0

Hořčice

52

4,2

6,1

13

X

Dijonnaise

2080

1,5

80

0

0

Ocet

172

0

0

3,5

0

Worcester

320

1,4

0,3

17

0

Strouhaný křen ochucený

570

2,3

7,5

3

0

Naloţený česnek v oleji

1830

3,6

40

17

0

Dressink italský

2180

,7

53

9

X

Zelené olivy

570

1,

14

1 8

0

Olivy plněné tuňáke

680

2

16

3

X

Slané tyčinky

1770

11

10

72

0

Křupky

2170

9,4

28

56

0

Chipsy

2300

4,7

38

47

0

Slané crackry

1800

7

22

60

0

SPECIÁLNÍ POTRAVINY, NÁPOJE Energie (Kj) Bílkoviny (g) Tuky (g) Sacharidy (g) Vláknina (g)

druh Jog r

Diavita

280

4

2 4

,3

3

Tvarohový dezert Diavita

226

7

0,1

5,4

1

Tyčinka Guareta

1714

27,3

13,6

43,2

X

Pivo

144

0,5

0

3

0

Víno bílé

286

0,1

0

0,5

0

Víno červené

322

0,2

0

2,5

0

Sekt sladký

451

0,2

0

11

0

Vaječný l kér

1190

4,4

4,6

28

250

1 20

0

0

0,1

0

190

0,7

0,2

9

0

isky Pomerančový dţus 100%

102

Grepový dţus 100%

200

0,5

0,1

10

0

Jablečný dţus 100%

200

0,1

0

11

0

Rajská šťáva

70

0,8

0

3

0

Coca-cola

190

0

0

11

0

Fanta

210

0,1

0

12

0

Technologická příprava diety nemá své zvláštnosti, pokud není diabetes komplikován dalším onemocněním. Z hlediska zdravé výţivy upřednostňujeme spíše vaření, dušení, pečení, pečení v alobalu. Omezujeme smaţení. Polévky: nejlépe zeleninové nebo masové vývary, doplněné masem a zeleninou, jako zavářku pouţíváme malé mnoţství těstovin, rýţe, vajec, obilovin. Do jídelního lístku nezařazujeme hutné polévky zahuštěné velkým mnoţstvím mouky(gulášová, dršťková aj) Masa a uzeniny: Vybíráme méně tučné- ryby, kuře, krůta, hovězí maso, telecí maso, libové vepřové, z uzenin taktéţ méně tučné- šunka, debrecínka aj. Omáčky: podáváme pouze zřídka Přílohy:Nutno vybírat s ohledem na mnoţství sacharidů. Vhodné jsou brambory, rýţe, těstoviny, luštěniny. Méně často zařazujeme jak bramborové nebo houskové knedlíky. Bezmasá jídla téměř nezařazujeme. Diabetické moučníky mají svou odlišnou technologii , která odpovídá sníţené dávce sacharidů, ale do jídelního lístku je zařazujeme zřídka.

Dietu diabetickou dělíme na: 9/225g sacharidů na den 7400 KJ

75g B

60g T

225g Sach

80g T

275 g Sach

9/275g sacharidů na den 9000 KJ

103

75g B

9/325 g sacharidů na den 10200 KJ

85g B

85g T

325g Sach

Příklad jídelního lístku na dietu 9/275 na tři dny: Snídaně: Hořká káva, chléb 80g(2 krajíce), máslo 10g, 50g sýr Lipno Svačina: 150g ovoce nebo zeleniny Oběd:

Polévka hovězí s rýţí, zapečené filé se sýrem, brambory 200g( středně velká

naběračka), mrkvový salát dia 150g Svačina: bílý jogurt Večeře:

80g šunkový salám speciál, máslo10g, chléb 140g(3 krajíce),

II večeře: 100g ovoce nebo zeleniny, rohlík Snídaně: Hořká káva, chléb 80g, máslo10g, vejce Svačina: 150g ovoce nebo zeleniny Oběd: Polévka zeleninová s kapáním, hovězí na houbách, rýţe 70g(menší naběračka), dia červená řepa 150g Svačina: 1/4l mléka Večeře:

100g plátkový sýr, máslo 10g, chléb 140g,

II večeře:

100g ovoce nebo zeleniny, rohlík

Snídaně:

Hořká káva, chléb 80g, 50g šunka, máslo10g

Svačina:

150g ovoce nebo zeleniny

Oběd:

Polévka drůbková s nudlemi, vepřový závin, kolínka 60g (menší naběračka), dia kompot 150g

Svačina:

dia jogurt

Večeře:

100g zeleninový sýr, máslo10g, chléb 140g

II večeře:

100g ovoce nebo zelenina , rohlík

104

Závěr Závěrem je třeba zdůraznit, ţe diabetes je závaţná nemoc, která můţe vyústit v řadu závaţných zdravotních komplikací, ale jestliţe

diabetik

dodrţuje všechny pokyny

ošetřujícího lékaře a dodrţuje všechna dietní pravidla, můţe ţít dlouhý a plnohodnotný ţivot jako všichni ostatní „zdraví lidé.“ Děkuji za pozornost a nezapomínejme, ţe jíme proto, abychom ţili a neţijeme proto, abychom jedli

105

PROBLEMATIKA SPÁNKU U GENERACE 50 PLUS MUDr. Pavel Dohnal Centrum pro poruchy spánku, Nemocnice České Budějovice, a.s. [email protected]

Anotace Potřeba i charakter spánku se v průběhu ontogenese mění. S přibývajícím věkem pozvolna potřeba spánku klesá. Spánek se stává méně intenzivním, lze předpokládat, ţe spánek řídí rozličné důleţité děje, s přibývajícím věkem se však tyto potřeby patrně vyčerpávají, spánku člověk potřebuje méně jednak co do kvantity, lze však vypozorovat objektivním sledováním pomocí vyšetření kvality spánku, ţe spánek se stává postupně stále méně výţivným. Doba strávená v lůţku bývá zastoupena i bděním. Je nepochybné, ţe se objevuje stále markantněji tzv. syndrom předsunuté fáze, kdy člově snadněji a dříve usíná, ale o to dříve se pak spontánně probouzí. Poruchy spánku s přibývajícím věkem jsou stále častější, ať uţ se jedná o prostou nespavost, či zastavu dechu verpánku, nebo syndrom neklidných nohou. Stále větší význam hraje správná spánková hygiena. Noční spánek je však téţ velmi závislý na našich přesdenních aktivitách. Zejména pokročilejším věku se tak jeví velmi důleţité umět naprogramovat rozličné fyzické i psychické aktivity, důleţitá je péče o správnou stravu, ruku v ruce s tím, je třeba dbát o prostředí v němţ se senioři přes den pohybují a v noci odpočívají.

106

KVALITA ŢIVOTA SENIORŦ - Z POHLEDU VÝŢIVY Jindra Marhounová Kondice Pro [email protected] Anotace Vyrobte si své hormony – jako melatonin (hormon mládí), růstový hormon, testosteron sami – pohybem, výţivou, myšlením. Jídlo je to, co nám způsobuje radost, ovlivňuje naši náladu, dynamiku, a to jak v pozitivním, tak negativním smyslu. Umíme-li s ním správně zacházet, můţe být i projevem lásky (neprochází snad ţaludkem?). Můţe ale i uškodit, volíme-li špatně. Nechť tedy obranou proti stárnutí je neustálá aktivita. Psychická vţdycky, fyzická přiměřená věku. I lidé s fyzickými zdravotními problémy mohou stárnout úspěšně. Nejdůleţitější je stav mysli.

Vlivem postupujícího věku dochází v organismu vlivem stárnutí k určitým změnám: Sniţuje se nutný energetický příjem vlivem poklesu fyzické aktivity sníţené produkce regulačních hormonů zhoršené schopnosti regenerace tkání Sniţuje se schopnost vstřebávání vitamínů a minerálních látek, zejména vit. B12, beta-karotenu, kyseliny listové, vápníku a ţeleza. Tento jev je jednak fyziologický, jednak je ovlivněn uţíváním některých léků (např.Warfarinu aj.), kouřením, konzumací alkoholu atd. Uţ z toho je zřejmé, ţe by lidé v seniorském věku neměli podceňovat pravidelnou konzumaci ovoce a zeleniny, neboť nejen malé děti potřebují pro správný růst a vývoj hodně těchto látek, ale z výše uvedeného důvodu si jej potřebují stejně hojně dopřávat i lidé seniorského věku. Např. DDD vitamínu D u lidí nad 65 let je 10 mcg. V této souvislosti je dostatek pobytu ve venkovním prostředí samozřejmostí. Vyplatí se i vhodná kompenzace kvalitní suplementací u vit. E a C, selenu, gingko biloby. Pojďme ale ke stravě. Ta by měla být pestrá – hodně tekutin, obilovin. brambor, 5x denně ovoce a zeleninu a tuky omezit na 30 – 40 g/den. A chcete znát 14 super potravin k tajemství úspěšného stárnutí?

107

rajčata, brokolice, borŧvky, zelený čaj, fazole, oves, dýně hokkaido, jogurt, vlašské ořechy, špenát (ne pokud uţíváte Warfarin), losos, sója, pomeranče, krŧtí maso . Odpovídající sníţeným potřebám by měl být i sníţený příjem energie. Prŧměrný doporučený příjem enrgie nad 65 let: Muţi 1718 kcal Ţeny 1260 kcal Další důleţité zásady, na které byste se měli zaměřit: Omezte solení. Sníţení počtu chuťových pohárků vede často k tomu, ţe zbytečně přisolujeme, coţ vede k hypertenzi, zatíţení ledvin a okrádání se o cenný vápník z kostní trámčiny Nepodceňujte pitný reţim. Zejména ve stáří se čím dál méně ozývá pocit ţízně. To ale neznamená, ţe by naše tělo tento veledůleţitý transportní prostředek nepotřebovalo. Je to o tom, vypěstovat si ty správné návyky a 2,5 l vody, zeleného, bylinkového nebo ovocného čaje denně vypít. Nezapomeňte, ţe se obtíţněji vylučují zplodiny látkové výměny. Proto pijte! Umoţněte tělu zbavit se odpadních látek, aby tělo zbytečně nezatěţovaly. A nejen k tomu tu vodu potřebuje! I v opačném směru jí je zapotřebí. Jak jinak bychom dostali ty veledůleţité vitální látky jako jsou vitamíny, minerály, stopové prvky – které nám slouţí jako obrana proti stárnutí – do buněk? A proto – vodu mějte rádi – voda je ţivot!  Ještě u jedné věci se zastavím. Kdyţ tak nabádám – jezte hojně ovoce a zeleninu, zejména senioři mohou často namítnout – je drahá. Není. Vyrazte večer před zavírací dobou do většího supermarketu. Na konci prodejní doby je nejen stále v nabídce čerstvá, ale hlavně – za minimální ceny! A to stojí za to vyuţít. A další triky jak na zdravou výţivu? Zdravá výţiva není to co není dobré, je to jenom zdravé. I zdravě se dá jíst chutně. A vůbec to není o zákazech a příkazech. Jen o tricích, jak vtipně vyměnit jednu potravinu za druhou, na které si stejně dobře pochutnáme a přitom neuškodí. A co je ještě u chutné stravy důleţité? Koření. Vraťme se do dob Magdaleny Rettigové, která si jídlo bez koření neuměla ani představit.

A jak budeme "handlovat"? namísto:

zvolit:

smetanového jogurtu

ochucenou syrovátku

mascarpone

tvarohový sýr (10%)

játrového sýra

šunku od kosti s odstraněným tučným ookrajem

suchého salámu

krůtí šunku se zeleninou

108

sekané

krůtí prsa

bůčku

telecí plátek

husy

jehněčí

smetanové zmrzliny

citronový sorbet

Asi víte, kam tím mířím. Omezte tuky! Sniţte tuky, tuk je nejen nepřítel postavy, ale i našeho myšlení. Zapomeňte na to, jak moc jsme ovlivněni v supermarketech zbytečně přepestrou nabídkou. Vţdyť chceme-li si i v pokročilém věku uchovat intelektuální výkonnost, duševní svěţest a pohotovost, nesmíme si dobrovolně ucpávat komunikační kanálky mozkových buněk prorostlou pečení, bůčkem ani šlehačkou. Neznamená to, ţe byste měli vyhlásit válku tukům zcela. Rozhodně se nevyhýbejte takovým „elixírŧm mládí“, jakými jsou nenasycené mastné kyseliny a raději uberte kaţdý den na 1 lţíci másla. (Sádlo domŧ vŧbec nepouštějte!) A které ţe to jsou ty správné tuky a kde je najdeme? V rybách(mořských), avokádu, kvalitních rostlinných olejích (slunečnicový střídejte s řepkovým a olivovým, ty by měly vévodit), ořeších, semenech, margarínech, které jsou fortifikovány o omega 3 a omega 6 mastné kyseliny. Věřte, ţe vhodně zvolenou stravou se dá i omládnout.Máte-li vysoký cholesterol – sniţte ţivočišné tuky. Ty zdravé si ale ponechte . Tedy více bílkovin a méně tukŧ. Zajímavost PRO MUŢE – testosteron, jako hormon vnitřního pohonu, který od 45. roku klesá, coţ má za následek ztrátu energie, síly se prosadit, elánu a pohlavního pudu, si mŧţete vyrobit i sami tím, ţe zajistíte tělu dostatečný přísun bílkovin a zinku ve správném mnoţství. V seniorském věku je potřeba bílkovin vyšší o 20% vlivem horšího vstřebávání. Proto 1 g bílkovin na 1 kg hmotnosti denně. – A máme to!  Závěrem: Vyrobte si své hormony – jako melatonin (hormon mládí), růstový hormon, testosteron sami – pohybem, výţivou, myšlením. Jídlo je to, co nám způsobuje radost, ovlivňuje naši náladu, dynamiku, a to jak v pozitivním, tak negativním smyslu. Umíme-li s ním správně zacházet, můţe být i projevem lásky (neprochází snad ţaludkem?). Můţe ale i uškodit, volíme-li špatně. Nechť tedy obranou proti stárnutí je neustálá aktivita. Psychická vţdycky, fyzická přiměřená věku. I lidé s fyzickými zdravotními problémy mohou stárnout úspěšně. Nejdůleţitější je stav mysli.

109

KVALITA ŢIVOTA SENIOROV V ZARIADENIACH SOCIÁLNYCH SLUŢIEB Doc. PhDr. Mária Dávideková, PhD. Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Trnavská univerzita v Trnave, [email protected]

Anotace S pojmom kvalita ţivota sa v súčasnosti môţeme stretnúť v širokej škále chápania. Obsah pojmu kvalita ţivota si človek najlepšie uvedomuje vtedy, keď sa jeho ţivotná situácia zásadným spôsobom zmení. Kvalita ţivota je spôsob, akým jedinec vníma svoje postavenie v ţivote, v kontexte kultúrneho a hodnotového systému, v ktorom ţije, ako aj vo vzťahu k svojim osobným cieľom, očakávaniam, normám a záujmom. Ide o široký pojem, ktorého obsah je ovplyvňovaný viacerými faktormi, ako sú telesné zdravie, psychický stav, osobné presvedčenie, sociálne vzťahy, ale aj prepojením týchto faktorov s významnými prvkami prostredia. Pohľad starších ľudí na kvalitu ţivota by mal byť pre nás prvoradý. V našom príspevku sa zameriavame na kvalitu ţivota seniorov v ZSS. Kľúčové slová Seniori. Kvalita ţivota. Zariadenia pre seniorov. Sociálne sluţby. Sociálne sluţby z historického pohľadu tvoria najstaršiu súčasť sociálnej práce, z pohľadu klienta predstavujú veľmi významnú aktivitu. Zaraďujeme ich do systému sociálneho zabezpečenia, majú svoje miesto v sociálnej politike štátu, samospráve a neštátnych subjektoch. Sociálne sluţby sú poskytované klientom spoločensky znevýhodneným a to s cieľom zlepšiť kvalitu ich ţivota. Kvalita zo sociálneho pohľadu vyjadruje súlad poskytovaných sociálnych sluţieb s konkrétnymi individuálnymi potrebami občana so špecifickými potrebami.(Dávideková, 2010). Sociálne sluţby sa stali súčasťou nášho sociálneho systému, majú svoje miesto v sociálnej politike nášho štátu, samospráve a neštátnych subjektoch, pomáhajú preklenúť nepriaznivú sociálnu situácia klienta .Prijatím nového Zákona č.448/2008 Z.z. o sociálnych sluţbách (v platnosti od 1.1.2009) sa u nás mení doterajšia filozofia v poskytovaní sociálnych sluţieb na Slovensku. Zákon o sociálnych sluţbách dáva prednosť poskytovaniu sociálnych sluţieb v prirodzenom prostredí pred poskytovaním starostlivosti v jednotlivých ZSS. „Sociálne sluţby predstavujú špeciálny súbor činností zameraných na uspokojenie individuálnych alebo kolektívnych potrieb“ (Tokárová et al, 2003, s. 478). V rámci sociálne garantovaného systému a súčasne legislatívne ukotveného systému prezentujúceho sociálne istoty, podporu, solidaritu a spravodlivosť má významné postavenie sociálne zabezpečenie, ktorého z jedných súčastí je sociálna pomoc. Jej cieľom je

110

odstránenie alebo aspoň zmiernenie nepriaznivej sociálnej situácie klientov, ktoré v súčasnosti z dôvodov globalizácie, starnutia populácie či predlţovania strednej dĺţky ţivota postihujú rizikové skupiny obyvateľstva, medzi ktoré patria aj seniori. Inštitúcie

ako

MPSVaR, ÚstrediePSVaR a ÚPSVaR, pod ktoré spadá sociálna pomoc predstavujú garančné pokrytie širokého spektra cieľových skupín vyţadujúcich si sociálnu pomoc či sociálne sluţby. Všetky opatrenia konané v rámci sociálnej pomoci sú financované zo štátneho rozpočtu, resp. na základe

transformácie a decentralizácie verejnej správy

a prijatím právne záväzných podkladov sú atribúty sociálnej pomoci financované v súčasnosti prevaţne z rozpočtu samosprávnych krajov (VÚC) alebo obcí . Komponentmi sociálnej pomoci z pohľadu kvality ţivota klientov , moţností poskytovania adekvátnej a primeranej sociálnej starostlivosti, ako aj v oblasti zmiernenia sociálnych dôsledkov vyplývajúcich z veku a zdravotno – funkčnej

problematiky klientov sú práve

sociálne sluţby. Ako uvádza Repková, Brichtová (2009, s. 11) vo všeobecnom chápaní sociálne sluţby treba vnímať, „ako nástroj (spôsob, metódu) sociálnej politiky a praktického presadzovania záujmov spoločnosti vo vzťahu k ľuďom odkázaným na starostlivosť“. Sociálne sluţby svojou podstatou, konceptom a zameraním predstavujú sociálnu ochranu jedincov, skupín i komunít, ktorá by mala podľa Matouška (et al, 2007) vychádzať z myšlienok sociálneho štátu. Strieţenec (1993) uvádza, ţe ak majú sociálne garancie štátu vo forme sociálnej pomoci a súčasne aj sociálnych sluţieb byť presne cielené a adekvátne, zohráva tu dôleţitú úlohu špecificky vybudovaná záchranná sociálna sieť. Tú definuje, ako systém opatrení, „ktorými štát garantuje všetkým občanom minimálnu úroveň pomoci v závaţných sociálnych situáciách“, a opatrení

ktorej

zabezpečiť sociálne slabých

úlohou

občanov

je

prostredníctvom

a rodiny

i primerané

aktívnych spôsoby

poskytovania a financovania starostlivosti . Starnutie populácie je spojené so zvyšovaním nárokov na rozsah (zvýšenie počtu opatrovaných osôb) a intenzitu (horšia sebestačnosť seniorov ) starostlivosti . Sociálne sluţby poskytované seniorom a ich legislatívna úprava sú priamo determinované základnými ľudskými právami zakotvenými nielen v rôznych medzinárodných dokumentoch a dohovoroch, ale aj Ústave SR. Efektivita a primeranosť fungovania zariadení sociálnych sluţieb určených pre seniorov sa odráţa od

poskytovania sociálnej starostlivosti

a uplatňovania metód sociálnej práce, ktoré sú jedným z ich určujúcich faktorov. Cieľom komplexnej starostlivosti, sociálnych sluţieb je v prvom rade udrţanie kvality ţivota seniorov v zmysle zabránenia ich segregácie a exklúzie. Inštitucionálna resp. rezidenciálna starostlivosť „o seniorov sociálno – právneho, zdravotníckeho, kultúrno – osvetového a edukačného charakteru má vo svete i v Slovenskej republike relatívne dlhú tradíciu“ (Határ, 2008, s. 50). Cieľom rezidenciálnej starostlivosti je poskytnúť klientom celodennú nepretrţitú formu pomoci či ochrany prostredníctvom širokej palety sociálnych sluţieb v rámci jedného

111

zariadenia. Starostlivosť o seniorov by mala byť saturovaná v štyroch základných oblastiach: individuálnej, sociálnej, zdravotnej a hmotnej“. Kvalita ţivota Termín kvalita má pôvod v latinskom slove kualis (= ako zadováţiť) a vo všeobecnom ponímaní popisuje akosť alebo hodnotu objektu. Tento termín sa začína v druhej polovici 20. storočia pouţívať v rôznych vedných disciplínach. Pojem kvalita ţivota pouţili na vyjadrenie svojich cieľov a humanistických iniciatív zakladatelia Rímskeho klubu v roku 1968. V tomto období sa tento termín začal pouţívať

v rôznych spoločenských disciplínach. Následne

termín kvalita ţivota prenikol aj do politiky ako programové alebo predvolebné heslo a stal sa aj obsahom koncepčných dokumentov Organizácie spojených národov. Slovné spojenie kvalita ţivota obsahuje dva osobitné pojmy - kvalita a ţivot. „Kvalita ako filozofická kategória vyjadruje jednotu podstatnej určenosti javu a jeho osobitnej špecifika. Kvalita nie je iba mechanické navŕšenie kvantity, ale je zaloţená na štruktúre komponentov javu ako osobitnej celostnosti“ (Halečka, 2001, s. 2). Pojem „ţivot vyjadruje biologický fenomén, ktorého podstatou je látková výmena organizmu s prostredím, príjem energie a autoregulácia ţivého organizmu ako otvoreného systému. Ani ľudský ţivot sa nezaobíde bez látkovej výmeny, no ide o jej osobitý spôsob uskutočňovaný prácou v jej spoločenských formách. Najviac je osobitosťou ľudského ţivota, ţe sa uskutočňuje v podmienkach spoločenských vzťahov.“ V zmysle uvedených pojmov je potom kvalita ţivota definovaná ako „štruktúra či organizácia ľudského ţivota daná súhrnom jeho podstatných elementov, vlastností, stránok, vzťahov. Je charakteristickou určenosťou ľudského ţivota vyjadrujúcou špecifiku jeho situačných a vývojových stavov, jeho úrovne. Podľa definície WHO je kvalita ţivota „spôsob, akým jedinec vníma svoje postavenie v ţivote, v kontexte kultúrneho a hodnotového systému, v ktorom ţije, ako aj vo vzťahu k svojim osobným cieľom, očakávaniam, normám a záujmom. Ide o široký pojem, ktorého obsah je mnohorako ovplyvňovaný viacerými faktormi, ako sú telesné zdravie, psychický stav, osobné presvedčenie, sociálne vzťahy, ale aj prepojením týchto faktorov s významnými prvkami prostredia.“ Svetová zdravotnícka organizácia pripravila v roku 1997 projekt kvality ţivota, ktorého podstatou je rozdelenie kvality ţivota do šiestich domén: 1. telesné zdravie, 2. psychické funkcie, 3. úroveň nezávislosti, 4. sociálne vzťahy, 5. prostredie, 6. spiritualita (náboţenstvo), osobné presvedčenie .

112

Matoušek (2003) sa tieţ pri definovaní kvality ţivota opiera o širšiu definíciu, ktorá zahŕňa zdravie, sociálne postavenie, medziľudské vzťahy, materiálne podmienky, prehľad denných aktivít, alebo o ţivotnú spokojnosť. V takomto zmysle vytvoril hierarchiu prvkov kvality ţivota: pevné zdravie, priaznivé sociálne začlenenie, primerané materiálno – sociálne zabezpečenie, ţivotodarné okolie, nadobudnutie návykov a spôsobilostí potrebných na preţitie, záţitky spokojnosti a pohody.

Konkrétnym vyjadrením kvality ţivota je obsah

zmyslu ţivota, pochopenie zmyslu ţivota, stanovenie a prijatie vlastného miesta, priestoru v ţivote či ţivotného priestoru. Kvalita ţivota je „súhrn objektívne i subjektívne po súditeľných stránok činností a vnemov človeka v jeho kaţdodennom ţivote, v reálnom sociálnom priestore s konkrétnymi pravidlami vzájomného spoluţitia, s reálnymi otázkami cieľa, zmyslu a údelu pozemského ţivota. Kvalita ţivota je ovplyvňovaná: vzájomným pôsobením ţivotných podmienok, sociálno – ekonomickými faktormi, osobnými vlastnosťami, spoločenskou komunikáciou, zvládnutím psychosociálnych záťaţí, činnosťou vo voľnom čase, negatívnymi prejavmi a pod. Ak chceme zachovať kvalitu ţivota klientov v zariadeniach sociálnych sluţieb, musíme zachovať jedinečnosť a hodnotu kaţdého človeka. Z týchto hodnôt boli vytvorené aj tzv. pravidlá pre dobrú prax: 1. rešpektovanie klienta, 2. úprimnosť, otvorenosť a dôveryhodnosť vo vzťahu ku klientovi, 3. vzdelanosť a zručnosť sociálneho pracovníka, 4. starostlivosť a ochota pracovníka, 5. účinnosť a uţitočnosť, 6. legitimita intervencie do klientovho ţivota, 7. spolupráca a zodpovednosť, 8. autorita a dobrá povesť (In: Matoušek et al., 2003).

113

Pojem kvality ţivota je zloţitý. Staroba prípadne choroba narušujú schopnosť človeka plne napĺňať poţiadavky spoločnosti a svoje vlastné poţiadavky. Rozhodujúcim prvkom kvality ţivota staršieho človeka je osamelosť. Na osamelom ţivote starého človeka sa odzrkadľuje nedostatočná príprava na starobu, narastajúci generačný konflikt a pod. Predpokladom dobrej kvality ţivota v o vyššom veku je zdravý ţivotný štýl uţ od mladosti. K tomu prispieva: primárna prevencia, vzdelávanie, dobrá legislatíva v zdravotníctve, aplikácia vedeckých poznatkov do praxe, dobrá úroveň ekonomiky .Autori zdôrazňujú, ţe aj v skromných pomeroch je moţné pozitívne ovplyvniť kvalitu ţivota. Dôleţitými sú: vôľa, osobné rozhodnutie pre vhodný, veku primeraný ţivotný štýl, vôľa vytrvať v aktivitách podporujúcich zdravie jedinca, rodiny či väčšej komunity Pri práci so seniormi v zariadeniach sociálnych sluţieb zohráva dôleţitú úlohu celý personál zariadenia, ktorý by mal tvoriť ucelený tím. Kaţdý jeden člen tohto tímu si musí byť vedomý svojej úlohy pri zlepšovaní kvality ţivota klientov v zariadení. Pri dosahovaní tohto cieľa je moţné pouţiť aj nasledovné postupy: úzka spolupráca sociálneho pracovníka s riaditeľom zariadenia, riaditeľ zariadenia by mal zabezpečiť sociálnym pracovníkom rozširovanie vedomostí a zručností formou rôznych štúdií so zameraním na gerontologickú problematiku, klásť dôraz na rozvoj poradenskej práce sociálneho pracovníka, sociálny pracovník by mal vyvíjať aktivity zamerané na spoluprácu s rodinou klienta, s priateľmi, známymi a pod., sociálny pracovník by nemal brániť vlastnej aktivite klientov, je potrebné prijímať klienta ako spolutvorcu ţivota v zariadení, ako partnera, Kvalita ţivota klientov v zariadeniach sociálnych sluţieb sa odvíja predovšetkým od: postoja personálu k práci, morálno – etických vlastností, schopnosti vţívať sa do problémov klientov, schopnosti chápať klientov ako jedinečné bytosti.

114

Kvalita sociálnych sluţieb Skvalitnenie poskytovaných sociálnych sluţieb je dlhodobo aktuálnou témou. Dlhodobo sa v oblasti poskytovania sociálnych sluţieb kládol dôraz na kvantitu v poskytovaní sociálnych sluţieb, kvalita jednotlivých sluţieb bola aţ „druhoradou prioritou“. Do popredia sa dostávali predovšetkým záujmy poskytovateľa sociálnych sluţieb pred záujmami prijímateľov sociálnych sluţieb. Poskytovateľ sociálnych sluţieb nemal zákonom vymedzenú „presnejšiu“ charakteristiku kvalitných sociálnych sluţieb a neboli taktieţ špecifikované štandardy sociálnych sluţieb, v ktorých by bolo taxatívne vymedzené čo musia zahŕňať kvalitné sociálne sluţby. V oblasti kvality sociálnych sluţieb nie je presne vymedzená ţiadna definícia kvality.(Krupa,2003) dôvody sú jednoznačné – sociálne sluţby sú plné dynamiky, pohybu a rýchlych zmien. To čo je povaţované často krát za kvalitné, závisí aj od spoločenských, politických, a psychologických zákonitostí. Kvalita sociálnych sluţieb podľa Krupu (2003) je „ súlad ponuky sluţieb s potrebami a poţiadavkami odberateľa, ktorý sa nachádza v nepriaznivej ţivotnej situácii.“ Vo všeobecnosti môţeme za kvalitnú sociálnu sluţbu povaţovať takú sluţbu, ktorá najviac a čo najlepšie zodpovedá poţiadavkám a potrebám prijímateľov sluţby, aktivizuje ich vnútorný potenciál s cieľom začlenenia sa jednotlivých prijímateľov sociálnej sluţby do spoločnosti. Kvalitné sociálne sluţby vo vzťahu k ich odberateľovi sú tie, ktoré vhodným spôsobom riešia sociálnu situáciu občana a zároveň odberateľ k nim zaujíma postoj spokojnosti. Pokiaľ sa chceme na sociálne sluţby

nazrieť z iného pohľadu, je moţné ich sledovať

z pohľadu kvality ţivota občana, ktorý je na sociálne sluţby odkázaný. Sledovanie kvality ţivota občanov sa objavilo v 90.rokoch ako nová koncepcia , ktorá má značný vplyv na hodnotenie a zabezpečenie sociálnych sluţieb. Sociálne sluţby sú poskytované klientom spoločensky znevýhodneným a to s cieľom zlepšiť kvalitu ich ţivota, prípadne ich v maximálnej miere začleniť do spoločnosti. Sociálne sluţby zohľadňujú tak osobu – uţívateľa, ako aj jeho rodinu, skupinu do ktorej patrí. Termín kvalita v kontexte so sociálnymi sluţbami nie je v našej kultúre udomácnený. Kvalita zo sociálneho pohľadu vyjadruje súlad poskytovaných sociálnych sluţieb s konkrétnymi, individuálnymi potrebami občana so špecifickými poţiadavkami. Je to spôsob akým jedinec vníma svoje postavenie v ţivote, v kontexte kultúrneho a hodnotového systému v ktorom ţije, ako aj vo vzťahu k svojim osobným cieľom, očakávaniam, normám a záujmom. Ide o široko spektrálny pojem, ktorého obsah je ovplyvňovaný viacerými faktormi ako sú: pevné zdravie, priaznivé sociálne začlenenie, primerané materiálno – sociálne zabezpečenie, ţivotodarné okolie, nadobudnutie návykov a spôsobilostí potrebných na preţitie, záţitky spokojnosti a pohody,

115

Osobné presvedčenie, Sociálne vzťahy, ale aj prepojením týchto faktorov s významnými prvkami prostredia. Kvalita ţivota je multidisciplinárny fenomén a má svoj rozmer biologický, psychologický, sociálny, kultúrny, ekonomický, etický. V konkrétnom ţivote môţe tento rozmer dominovať, alebo môţe byť ohraničený, deformovaný, alebo aţ potlačený. Sociálna dimenzia kvality ţivota je jednou z východiskových kategórii sociálnej práce a sociálnej politiky. Kvalita ţivota je i prejavom, modelom konania sociálnych skupín. Pozícia prijímateľa sociálnych sluţieb je často znevýhodnená tým, ţe prijímateľ je často v nepriaznivej ţivotnej situácií, z objektívnych alebo subjektívnych príčin je jeho pozícia nevýhodná, nakoľko pocit odkázanosti súvisí často s pocitom frustrácie z neschopnosti zvládnuť nároky ţivota, vysporiadať sa s problémami v bezvýchodiskovej situácii, v ktorej sa nachádza. Vo výrobno-dodávateľských vzťahoch potrebuje poradca svoje výrobky predať, preto ich propaguje, ponúka, vyuţíva reklamu. V sociálnych sluţbách sa tento jav prejavuje „závislosťou“ odberateľov na poskytovateľoch sociálnych sluţieb či uţ verejných alebo neverejných poskytovateľov.

Na jednotlivé sociálne sluţby sú často krát spracované

„poradovníky, čakacie lehoty,“ čo v konečnom dôsledku zniţuje nároky na kvalitu poskytovaných sluţieb. Ako uvádza Repková, Brichtová (2009, s. 45) „dopyt prevaţuje nad ponukou“ a preto je potrebné vybudovať, posilniť a skombinovať dve základné úrovne systému sociálnych

sluţieb – štátnych a neštátnych poskytovateľov. Ich odberateľ nie je

schopný sluţby uhradiť v plnej výške, preto vstupuje do „procesu“ štát so svojou sociálnou politikou a nástrojmi, (obec, VÚC) čo je samozrejme výhodou a zaručuje dostupnosť jednotlivých foriem sociálnych sluţieb, ale v konečnom dôsledku nemotivujú poskytovateľa sluţby skvalitňovať

či zlepšovať. Kvalita ţivota sa v súčasnosti stáva aj v našich

podmienkach jedným z najčastejšie determinovaných pojmov v súvislosti s poskytovateľmi sociálnych sluţieb občanom – klientom pri riešení nepriaznivej sociálnej situácie.. Všetky doteraz uvedené nové formy sociálnych sluţieb významnou mierou ovplyvnili prístup k riešeniu nepriaznivej sociálnej situácie odkázaných klientov na tento druh pomoci.. Štandardy kvality sociálnych sluţieb Zakomponovanie štandardov do Zákona o sociálnych sluţbách č.448/2008Z.z. je jedným najvýznamnejším atribútov v poskytovaní kvalitných sociálnych sluţieb. „Štandardy kvality sociálnych sluţieb „popisujú“, ako má vyzerať kvalitná sociálna sluţba. Sú súborom merateľných a overiteľných kritérií, ktorých zmyslom je umoţniť preukázateľným spôsobom posúdiť poskytované sluţby. Cieľom aplikovania a vyuţívania štandardov kvality je podľa Matouška (et al, 2007) samotné hodnotenie zaručujúce garancie dosahovania adekvátnosti poskytovaných sluţieb v záujme skvalitnenia a posilnenia kvality ţivota klienta. V tomto duchu hovorí, ţe zlepšovanie kvality

116

ţivota moţno chápať ako určitý spôsob „rozširovania príleţitostí k osobnému rastu“ a „smerovanie k napĺňaniu potrieb klienta, k realizácii osobných cieľov, k napĺňaniu zmyslu klientovho ţivota“.. Zavádzanie štandardov kvality predstavuje novodobý fenomén vyplývajúci z humanistických koncepcií ľudského ţivota. Príkladom môţu byť zahraničné legislatívne ukotvené koncepcie, ktoré vychádzajú z deklarovania najdôleţitejších oblastí nevyhnutných pre dosahovanie stanovených cieľov a dodrţania podstaty a zmyslu sociálnych sluţieb, napr. “Národné minimálne štandardy starostlivosti v Anglicku“ Ako bolo uvedené, samotným zámerom štandardov je zabezpečiť primerané hodnotenie sluţieb v duchu objektívnosti a cieleného zefektívnenia sociálnych sluţieb v prospech klienta. Predmetné hodnotenie kvality sociálnych sluţieb stojí na teoretických základoch, ktoré vyplývajú z kultúrno – politicko – právnych podmienok a individuálnych potrieb človeka. Podľa Krupu (2003) je dôleţité pri stanovení parametrov pre hodnotenie kvality vymedziť si „etické hodnoty a profesionálne postupy“, ako podklady pre porovnávacie indikátory a „vypracovať metodológiu hodnotenia kvality sociálnych sluţieb“ v zmysle procesuálnej metódy, metódy sociálneho poradenstva a supervízie a metódy „identifikácie subjektívnej spokojnosti“ prijímateľa. Súčasná právna úprava poskytovania sociálnych sluţieb u nás po prvýkrát vymedzuje určité kritériá umoţňujúce hodnotenie kvality podmienok poskytovania sociálnej sluţby v SR (Ústredným orgánom zodpovedajúcim za aplikáciu hodnotiacich kritérií je MPSVaR SR, ktoré danú činnosť realizuje prostredníctvom svojich poverených štátnych zamestnancov (Zákon NR SR č. 448/2008 Z. z. o sociálnych sluţbách a o zmene a doplnení zákona č. 455/1991

Zb.

o ţivnostenskom

podnikaní (ţivnostenský zákon) v znení neskorších

predpisov, 2009). Repková – Brichtová (2009) uvádzajú, ţe zavedenie podmienok kvality v zmysle procedurality, personality a prevádzkovosti je dôleţitým komponentom zaisťujúcim plnenie záväzkov poskytovateľa v prospech individuálnych potrieb klienta, jeho očakávaní a predstáv, a teda aj zárukou adekvátnosti vyuţívania metód a postupov práce s klientom. Z hľadiska personality garantuje profesionalitu zamestnancov, ich odbornosť a dostatočný počet pri porovnaní so štruktúrou klientov. V neposlednom rade je dôleţité pridať aj supervíziu, ako metódu zameranú na zlepšenie a zvýšenie kvality práce, a ako metódu práce, ktorej prvoradým cieľom je ochrana klienta. Zákon o sociálnych sluţbách č.448/2008 Z.z., tieţ deklaruje samotným poskytovateľom sociálnych sluţieb v rámci § 9 ods. 10 pre účely zvýšenia odbornosti a kvality sluţieb vypracovať a uskutočňovať program supervízie. Z pohľadu prevádzkových podmienok zároveň zaručuje také prostredie, ktoré bude zárukou pre napĺňanie potrieb klientov pri zachovaní ich ľudských práv, dôstojnosti a osobných údajov vo všetkých oblastiach ich ţivota. Kvalitu ţivota kaţdého človeka v neodmysliteľnej miere ovplyvňuje

aj finančné

zabezpečenie, ktoré zaručuje pocit sociálneho bezpečia – istoty a sociálnej suverenity.

117

„Sociálne bezpečie (sociálne istoty) a sociálna suverenita sú v priamej závislosti. Keď sa človek cíti bezpečne, môţe byť aj suverénny a suverénnosť zároveň vytvára predpoklady vyššieho sociálneho bezpečia.“ (Tokárová et al, 2003, s. 33) . Analýza sociálnych problémov v našom štáte prestavuje aktuálnu úlohu právnej vedy, pretoţe štát a právo sú najdôleţitejšími prostriedkami vplyvu na rôznorodé procesy stability, umoţňujúce zabezpečiť hlavný cieľ akéhokoľvek demokratického štátu – vrátane práva na priaznivé ţivotné prostredie a s tým spojené priaznivé sociálne podmienky

pre ţivot

kaţdého človeka. Sociálne sluţby, ako faktor zaisťujúci blaho všetkých ľudí majú pomerne dlhú tradíciu. Ich súčasná novodobá legislatívna úprava zaručuje v prvom rade udrţanie a zlepšenie kvality ţivota jednotlivcov, skupín, komunít, ale i celej spoločnosti.

Literatura DÁVIDEKOVÁ, M.: Sociálna opora a sociálne sluţby v systéme sociálnej ochrany seniorov na Slovensku. In: Sborník 2.mezinárodní konference - Sociální, ekonomické, právní a bezpečnostní otázky současnosti. Praha, 23.-24.4.2010 . ISBN 978-8086744-84-1, s.70-81 HALEČKA, T.: Kvlaita ţivota ako pojem a problém sociálnej politiky a sociálnej práce. In: Práca a sociálna politika, 2001, č.12, s.2/6 KRUPA, S.: Kvalitné sociálne sluţby 2. Bratislava: Rada pre poradenstvo v sociálnej práci, 2003.127 s. ISBN 80-968586-5-3 LEVICKÁ, J.: Teoretické aspekty sociálnej práce. Trnava: ProSocio, 2001. ISBN 80-89074-39-1 MATOUŚEK, O.: Sociální sluţby. Praha: Portál 2007. ISBN 978-80-7367-310-9 REPKOVÁ, K. –BRICHTOVÁ, L.: Sociálna ochrana starších osôb a osôb so zdravotným postihnutím – vybrané aspekty. Bratislava: EPOS, 2009, 463 s. ISBN 97880 -8057-797-1 STRIEŹENEC, Š.: Úvod do sociálnej práce. Trnava: Tripsoft 1993 TOKÁROVÁ, A.: Sociálna práca. Kapitoly z dejín, teórie a metodiky sociálnej práce. Prešov: Akcent Print,2003. ISBN 80-968367-5-7 Zákon č.448/2008 Z.z. o sociálnych sluţbách a o zmene a doplnení zákona č.455/1991 Zb. o ţivnostenskom podnikaní a v znení neskorších predpisov

118

PROBLEMATIKA A PREVENCE STÁRNUTÍ Z NEURO-PSYCHOLOGICKÉHO HLEDISKA MUDr. PhDr. Jan Poněšický, Ph.D. Psychosomatická klinika Bergiesshübel, Dresdner Institut für dynamisme Psychoterapie Praţská vysoká škola psychosociálních studií [email protected]

Anotace Neuro-psychologická problematika stárnutí Vědění o stárnutí mozku a zvláště o jeho zpomalení můţe být důleţitým vodítkem pro to, jak zacházet se starými lidmi. Zároveň je třeba se ptát, čím mají starší lidé převahu nad mladými a snad i proč jsou v tzv. primitivních kulturách většinou více ceněni neţli v naší současnosti, kdy i oni sami přejímají názor, ţe nechtějí být na obtíţ ! To souvisí s otázkou, proč evoluce „zapracovala“ na prodlouţní lidského ţivota daleko za hranici jehofunkce mít potomky, resp. slovy dnešní biologie předávat dále své geny. V posledních desetitisících letech se totiţ adaptace na změnu ţivotních podmínek neděje darwinovským přispůsobením změnou genetického materiálu, nýbrţ zasahováním do přírody, kterou se snaţíme ovládnout – tvorbou nástrojů, vzájemnou komunikací a spoluprací, vzniká jazyk, tvoří se lidská kultura. A tuto kulturní moudrost je třeba předávat novým generacím, coţ je důleţivým úkolem seniorů. K tomu je třeba vytvořit podmínky, stále lidi motivovat, jen činností se budou i ve stáří tvořit nové neuronální spoje a udrţovat dosavadní kompetence, náš mozek „chce“ být stále aktivní, i neurony starých lidí usilují o přístup k podnětům a mozek stále produkuje dopamin, jeţ motivuje člověka k aktivitě. A tak, kdyţ přejeme seniorům „zaslouţený odpočinek“ frustrujeme tyto přirozené tendence a jejich další ţivotní moţnosti. Příspěvek Jak se vyrovnat se stále větším mnoţstvím stále starších lidí ? Tato otázka má jednak ekonomický a jednak zdravotně-sociální, psychologický a lidský aspekt.Ty všechny spolu souvisí, neboť jak prevence předčasného stárnutí,tak i vhodný přístup ke starým a často nemocným lidem zlepšují kvalitu jejich ţivota a sniţují náklady na péči o ně. Za tímto všeobecně akceptovaným faktem praxe značně zaostává.Tak např. jsou děti léčeny dětskými lékaři, pediatry, avšak převáţná čast lékařů ošetřující staré lidi ţadnou gerontologickou specializaci nemá, nehledě na to , ţe ani není specializovaným atestačním oborem. V renomovaném britském časopise Lancet byla v tomto roce (2011) uveřejněna

119

statistika úmrtí starých lidí nad 80 let do 30 dnů po operaci. Z vyhodnocení zdravotních podkladů vyplynulo, ţe v 1/3případů se dalo úmrtí zabránit pozornějším odebráním anamnezy. Jednalo se často o multimorbidní pacienty s metabolickými poruchami, počínající demencí a sníţenou obranyschopností – coţ se projevilo v plné míře aţ po operační zátěţi.Vinu na jejich úmrtí měla i nedostatečná pooperační péče týkající se přijmu potravin, zvl. tekutin, ošetřování dekubitů apod. O celkovém malém zájmu o staré lidi svědčí i chybění údajů v lékařských zprávách o tom, zda se pacient dokáţe o sebe postarat, zda můţe chodit – jakoby to do medicinské péče nepatřilo. Jiný výzkum prokázal, ţe pakliţe je zohledněna u multimorbidních a dementních pacientů psychologická a sociální stránka, sníţí se nutnost následné psychosociální péče o polovinu. Multimorbidita starých lidí, demence, Alzheimerova choroba

a ve stáří častá obesita

z nečinnosti (více neţli polovina populace) bude vyţadovat stále více zdrojů, nebude-li se tím naše společnost efektivněji zabývat. Jak vypadá situace starého člověka z neuropsychologického pohledu ? Oproti dřívějším názorům, jeţ panovaly ještě před 20 lety, nedochází automaticky s věkem k ubývání neuronů v mozku a atrofii jeho kůry ; i mozek starých lidí je pozoruhodně plastický a výkonný, schopen regenerace. Nejenom v dětství „konkurují“ neurony o přístup k podnětům, a kdyţ ho najdou, tak se mnoţí a vytváří nové synapse. Problémem u tudíţ můţe být leda motivace na straně starého člověka a podnětová chudoba panující v jeho okolí, ať jiţ ztrátou zaměstnání , úmrtím blizkých osob , osamocením , jistou roli hraje i úbytek fyzických a psychických sil a moţností s tím spojených. Na to by se měla prevence soustředit. Ještě lépe vynikne tato problematika na pozadí biochemie mozku : i ve stáří se v mozku produkuje dopamin, působek jenţ podněcuje aktivitu a radost z ní. Toho se však vytváří více, je-li mozek v činnosti – jde o pozitivní sebeposilující zpětnou vazbu: činnost podněcuje tvorbu neurotropních hormonů, jeţ motivují k činnosti a které stimulují i růst neuronů a tvorbu synapsí, coţ opět vede k získávání nových kompetencí a uspokojení z nich, tedy opět k aktivitě. Proto je absurdní a frustrující zároveň, přejeme-li lidem odcházejícím do důchodu „zaslouţený odpočinek“ – tj. frustraci základní potřeby po aktivním ţivotě. Právě naopak bychom se měli postarat o to,aby tito lidé byli co nejdéle činní. I ve stáří, např. během učení se cizímu jazyku se zvětšuje mozkový areál našeho řečového centra, obdobně je to při pěstování hudby. Ubývání mozkových buněk je tudíţ převáţně podmíněno nečinností následkem nedostatku motivace a inspirace a není tudíţ kompenzováno jejich novotvorbou.

120

Náš mozek je utvářen činností ! Zásada „use it or lose it“ platí nejenom pro tělesné funkce , svaly a kosti, nýbrţ ještě více pro funkce psychické a sociální aktivitu. Tak bylo zjištěno pitvou mozků jeptišek v jednom náboţenském řádu v USA, které se staraly o psychicky i tělesně postiţené děti a ţily aţ do své smrti v dotyčném klášterním společenství, ţe jich byla řada postiţena Alzheimerovou chorobou aniţ to kdo zpozoroval. Měli stále co dělat a byly stále platnými a váţenými členkami tohoto řádu. V Evropě a USA, kde nastal generační rozpad rodiny, suplují nedostatečnou kognitivní a sociální aktivitu „Memory kliniky“ či různé ambulantní programy kognitivního treningu. Sem patří zajímavý poznatek kognitivních neuropsychologů. Ti prokázali, ţe je pravá hemisféra odpovědná za učení se novým věcem (je např.aktivnější neţli levá u batolat) , a kdyţ se něco naučíme, je to převedeno jako hotový program do levé hemisféry.Ta je opět aktivnější u starých lidí, je odolnější vůči stárnutí, opotřebení, atrofii. Tam si uchováváme naše zkušenosti, tzv. recognition patterns, jejichţ pomocí se ihned zorientujeme v nastávající situaci.Vědci hovoří o „němých znalotech“, o intuitivním rozhodování, o mentální ekonomice induktivního myšlení, kdy s jistou lehkostí, kterou lze nazvat i moudrostí (Goldberg) intuitivně vezmeme v úvahu dosavadní zkušenosti a nalezneme optimální řešení či něco pochopíme. Co se týče výše zmíněné sníţené funkce pravé hemisféry, jeţ není tak funkčně zdatná jako u mladých lidí, lze hovořit i o jisté výhodě, o prospěchu z útlumu tvorby nadbytečných informací, šetření mentálních zdrojů. Proto je ekonomičtější u starých lidí trenovat jiţ naučené schopnosti a dovednosti. (Kromě toho je pravá hemisféra nositelkou negativaních emocí.) Nakonec se zamyslím nad otázkou, proč evoluce zapracovala na prodlouţení ţivota výrazně nad generativní věk produkce potomků, resp. předávání genů. Dle evoluční teorie se vyvíjeli zvířecí druhy adaptací na měnící se ţivotní podmínky a způsob ţivota. V době přechodu od šimpanze k lidoopům a dále k homo sapiens se udála v jejich způsobu ţivota zajímavá změna : došlo k výrobě nástrojů a k učení se s nimi zacházet, tj. vyvíjí se budoucí zkušební jednání v naší mysli. Zároveň se asi trojnásobně zvětšila stáda lidoopů z 30 členné tlupy na aţ 100 členné společenství. To podnítilo rozvoj komunikace a vznik řeči. To vše mělo za následek přibliţně trojnásobné zvětšení mozku, zvláště obou čelních hemisfér. Zatímco je zvířecí mozek specializován z 9/10 na vnímání a zpracování podnětů z vnějšku a reagování na ně, slouţí člověku 9/10 mozku k vnitřní komunikaci, ke spojení různých mozkových areálů,čímţ je umoţněno nejenom uvaţování, představovávní, mentální reprezentace světa v naší psychice, ale i vytvoření sebevědomí, vlastní intencionality, vědomí sebe sama a s tím související vědomou aktivitou včetně odpovědnosti za své chování, sociální cítění atp.

121

Od té doby reaguje pravěký člověk na změny přírodních podmínek nikoli genetickým přizpůsobením, resp. dalším vývojem mozku, nýbrţ zasahováním do přírody, jejím podmaňováním, coţ je daleko efektivnější a rychlejší. Příroda se musí přizpůsobit jemu, vytváří svojí civilisaci a kulturu, ta se stává jeho mediem, ve kterém ţije. Zde lze nalézt odpověď na úvodní otázku : Starším lidem připadne dŧleţitý úkol předávat mladým lidem kulturní děditství, nashromáţděnou zkušenost a moudrost. Spíše aby nám byly staří lidé na obtíţ – s čímţ se často i sami identifikují – bychom měli vyuţít jejich potenciálu, jak se to v některých tzv. primitivních kulturách v minulosti dělo. K tomu je samozřejmě třeba i to, aby si to samotní staří lidé uvědomovali a brali to jako důleţitý úkol ve stáří. Bohuţel, pod vlivem převaţující ideologie krásy a mládí, kdy bulvární časopisy otiskují “moudré“ názory modelek, filmových a sportovních hvězd, se i mnoho starých lidí ztrapňuje tím, ţe chtějí být i nadále zařazovány do mladé generace (Vondráčková), nechávají se tetovat, nosí minisukně či jezdí jako rokeři na silných motorkách.Je třeba si uvědomit, ţe v druhé polovině ţivota máme na světě jinýúkol neţli v prvé polovině, kdy šlo o rozmach, obrácení se navenek – ve stáří jde spíš o zamyšlení se nad svým ţivotem, nad ţivotem vůbec a ponechání prostoru nastupující generaci s úkolem zúročení a předávání dosavdních znalostí a zkušeností. Jde o udrţení toho cenného naší evropské i české kultury, křesťanských hodnot atp. Tak např. zatímco šlo v mé generaci o boj za svobodu jde nynějším mladým lidem v různých částech světa o spravedlnost ; neboť co je platná politická demokracie, kdyţ nepanuje v hospodářské oblasti, kde pár oligarchů , miliardářů a bankéřů rozhoduje o osudech milionů občanů ? Ale to uţ je jiné téma.

122

PILOTNÍ KOMPARATIVNÍ STUDIE NÁKLADOVOSTI ZDRAVOTNÍ PÉČE O STARŠÍ OBČANY ŢIJÍCÍ V ÚSTAVECH SOCIÁLNÍ PÉČE, VE SROVNÁNÍ SE STEJNĚ STARÝMI OBČANY, KTEŘÍ ŢIJÍ VE SVÝCH DOMÁCNOSTECH MUDr. Jan Reban DSP U Hvízdala České Budějovice e-mail [email protected] MUDr. Jan Reban, geriatr Hluboká nad Vltavou Mgr. P. Straková, PČR Mgr. Z. Třísková, DpS, Č. Budějovice MUDr. M. Jakovljevič, PL Hluboká nad Vltavou, PL Č. Budějovice MUDr. M. Faltýsek, Ing. J. Mrázek Ing. R. Lišťanská ,VZP Č. Budějovice Anotace Pilotní komparativní studie nákladovosti zdravotní péče klientů starších 65 let, ţijících v ústavech sociální péče / USP/ srovnává nákladovost zdravotní péče stejné skupiny obyvatel, kteří ţijí ve svých domácnostech. U obou skupin bylo porovnáno 18 výkonnostních parametrů, hrazených Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Celkové náklady na zdravotní péči klientů ústavů sociální péče byly za sledované období dvojnásobné ve srovnáním s kontrolní skupinou. Srovnání i ostatních parametrů umoţní politikům a exekutivním pracovníkům, lépe posuzovat náklady na zdravotní péči a dovolí i hodnocení a efektivní plánování a zároveň poskytnou i cenné informace pro připravovanou reformu zdravotnictví.

Metodika Byly porovnány náklady na zdravotní péči 440 klientů Všeobecné zdravotní pojišťovny, kteří ţili v 1.pololetí 2010 ve 3 sociálních ústavech v okrese Č. Budějovice. Srovnávací skupinu tvořilo 440 občanů, kteří v tom samém období ţili ve svých domácnostech. Obě skupiny tvořili občané 65 letí a starší. Kontrolní skupina těch, kteří ţili v komunitě, byla randomizovaně vybrána od těch praktických lékařů, kteří v tomto období neposkytovali zdravotní péči v sociálních institucích. Obě sledované skupiny byly věkově rozděleny na 65 79 letí a 80 letí a starší. Průměrný věk ve sledované skupině 65-79letých byl 74.3 roku a byl totoţný s průměrným věkem skupiny srovnávací. Průměrný věk ve sledované skupině 80letých a starších byl 86.8 let a byl rovněţ totoţný se skupinou srovnávací. Počet jedinců v obou skupinách činil 126 ve věku 65-79 let a 314 ve věku 80 let a starších. Průměrný věk kumulativně u skupiny sledované byl 83.2 a kontrolní 83.2 roku.

123

Procentuelní zastoupení muţů a ţen v obou skupinách bylo následující: Ve skupině sledované /sociální instituce/ a ve věku 65-79 byl poměr 26 % muţů a 74 % ţen, ve věku 80letých a starších bylo 18 % muţů a 82 % ţen. Ve skupině kontrolní /komunita/ u 65-79letých byl poměr muţů 51 % a 49 % ţen. Ve věkové skupině 80letých a starších 35 % muţů a 65 % ţen. Z hlediska nutnosti sociálních kompenzací závislosti byly u sledované skupiny klientů sociálních institucí následující procentuelní zastoupení stupně bezmocnosti. Bez jakékoliv závislosti bylo 16% klientů, 1 stupeň bezmocnosti pobíralo 16 %, 2. stupeň 21 %, 3. stupeň 23 % a 4. stupeň 24 % klientů. U kontrolní skupiny stupeň bezmocnosti nebyl sledován. S pomocí pracovníků VZP byly sledovány následující parametry nákladovosti zdravotní péče u obou skupin a to jak ve věkové skupině 65-79letých a 80letých a starších i kumulativně a obě věkové skupiny. Náklady jsou dále vyjádřeny jako průměrné za celou sledovanou skupinu. K porovnání jsou pouţity náklady u referenční skupiny ve všech uvedených parametrech. Sledovány byly následující parametry 1. Náklady za hospitalizaci / zahrnující úhradu za výkony + úhrada za ošetřovací dny+lékový paušál + úhrada za vyšetření v komplementu při hospitalizaci. 2. Úhrada za zvláště účtovaný materiál a léčiva podaná při hospitalizaci. 3. Částka za hromadně vyráběné léčivé přípravky předepsané na recept. 4. Celkové náklady na zvláště účtovaný materiál předepsaný v nemocnice plus náklady na předpis na ambulantní recepty mimo nemocnici. 5. Náklady na optické, ortopedické a foniatrické pomůcky předepsané na poukaz. 6. Částka za inkontinentní pomůcky předepsané na poukaz. 7. Úhrada za vyšetření v komplementu indikované ambulantně -mimo hospitalizaci. 8. Úhrada za sesterskou péči účtovanou v USP - odbornost 913. 9. Úhrada za domácí péči poskytovanou agenturou DP a nebo zdravotní sestrou praktického lékaře -odbornost 911. 10. Úhrada za péči ambulantních specialistů. 11. Úhrada za ambulantní rehabilitaci. 12. Úhrada za stomatologickou péči výkony a protetika. 13. Úhrada za péči praktického lékaře, výkony + kapitační platba, bez nákladů na preventivní prohlídky. 14. Úhrada za preventivní prohlídky u praktického lékaře. 15. Úhrada za dopravu sanitním vozem. 16. Úhrada za výkony záchranné sluţby

124

17. Úhrada za dopravu zdravotníků v návštěvní sluţbě / domácí péče+návštěvy praktického lékaře. 18. Celkové náklady na zdravotní péči Výsledky Uvedené hodnoty jsou částky za 1. pololetí 2010, je moţné interpolovat náklady za 1 rok přibliţně dvojnásobné. 1. Parametr celkové náklady na hospitalizaci Skupina probandů z ústavů sociální péče: Věková skupina 65-79 průměr na jednoho klienta 31 060 Kč Věková skupina 80 ≥ průměr na jednoho klienta 15 790 Kč Průměr na 1 klienta souhrnně činil 20 162 Kč Kontrolní skupina: Věkové skupina 65-79 na jednoho obyvatele 8 559 Kč Věková skupina 80 ≥ na jednoho obyvatele 12 825 Kč Průměr na 1 obyvatele souhrnně 11 603 Kč 2. Úhrada za zvlášť účtovaný materiál a léčiva podaná při hospitalizaci Skupina probandů ústavů sociální péče: Věková skupina 65 - 79 průměr na 1 klienta 9 551 Kč Věková skupina 80 ≥ průměr na 1 klienta 1 621 Kč Průměr na 1 klienta souhrnně 3 891 Kč Kontrolní skupina: Věková skupina 65 - 79 na 1 obyvatele 5 372 Kč Věková skupina 80 ≥ na 1 obyvatele 3 091 Kč Průměr na 1 obyvatele souhrnně 3 744 Kč 3. Hromadně vyráběné léčivé přípravky předepsané na recept Skupina probandů ústavů sociální péče: Věková skupina 65 - 79 průměr na 1 klienta 9 987 Kč Věková skupina 80 ≥ průměr na 1 klienta 7 809 Kč Průměr na 1 klienta souhrnně 8 432 Kč Kontrolní skupina: Věková skupina 65 - 79 na 1 obyvatele 7 946 Kč Věková skupina 80 ≥ na 1 obyvatele 7 994 Kč Průměr na 1 obyvatele souhrnně 7 980 Kč 4. Celkové náklady na zvláště účtovaný materiál předepsaný v nemocnice plus náklady na předpis na ambulantní recepty mimo nemocnici Skupina probandů ústavů sociální péče:

125

Věková skupina 65 - 79 průměr na 1 klienta 19 538 Kč Věková skupina 80 ≥ průměr na 1 klienta 9 430 Kč Průměr na 1 klienta souhrnně 12 323 Kč Kontrolní skupina: Věková skupina 65 - 79 na 1 obyvatele 13 318 Kč Věková skupina 80 ≥ na 1 obyvatele 11 085 Kč Průměr na 1 obyvatele souhrnně 11 624 Kč 5. Náklady na optické, ortopedické a foniatrické pomŧcky předepsané na poukaz Skupina probandů ústavů sociální péče: Věková skupina 65 - 79 průměr na 1 klienta 618 Kč Věková skupina 80 ≥ průměr na 1 klienta 530 Kč Průměr na 1 klienta souhrnně 555 Kč Kontrolní skupina: Věková skupina 65 - 79 na 1 obyvatele 1 030 Kč Věková skupina 80 ≥ na 1 obyvatele 664 Kč Průměr na 1 obyvatele souhrnně 768 Kč 6. Částka za inkontinentní pomŧcky předepsané na poukaz. Skupina probandů ústavů sociální péče: Věková skupina 65 - 79 průměr na 1 klienta 10 164 Kč Věková skupina 80 ≥ průměr na 1 klienta 13 781Kč Průměr na 1 klienta souhrnně 12 745 Kč Kontrolní skupina: Věková skupina 65 - 79 na 1 obyvatele 147 Kč Věková skupina 80 ≥ na 1 obyvatele 1131 Kč Průměr na 1 obyvatele souhrnně 849 Kč 7. Úhrada

za

vyšetření

v

komplementu

indikované

ambulantně

-mimo

hospitalizaci Skupina probandů ústavů sociální péče: Věková skupina 65 - 79 průměr na 1 klienta 1 247 Kč Věková skupina 80 ≥ průměr na 1 klienta 1 041 Kč Průměr na 1 klienta souhrnně 1 099Kč Kontrolní skupina: Věková skupina 65 - 79 na 1 obyvatele 1 936 Kč Věková skupina 80 ≥ na 1 obyvatele 1 271 Kč Průměr na 1 obyvatele souhrnně 1 461Kč 8. Úhrada za sesterskou péči účtovanou v USP - odbornost 913 Skupina probandů ústavů sociální péče: Věková skupina 65 - 79 průměr na 1 klienta 16 045 Kč

126

Věková skupina 80 ≥ průměr na 1 klienta 21 854 Kč Průměr na 1 klienta souhrnně 20 192 Kč Kontrolní skupina: Věková skupina 65 - 79 na 1 obyvatele nesledováno Věková skupina 80 ≥ na 1 obyvatele nesledováno Průměr na 1 obyvatele souhrnně nesledováno 9. Úhrada za domácí péči poskytovanou agenturou DP nebo zdravotní sestrou praktického lékaře -odbornost 911 Skupina probandů ústavů sociální péče: Věková skupina 65 - 79 průměr na 1 klienta nesledováno Věková skupina 80 ≥ průměr na 1 klienta nesledováno Průměr na 1 klienta souhrnně nesledováno Kontrolní skupina: Věková skupina 65 - 79 na 1 obyvatele 75 Kč Věková skupina 80 ≥ na 1 obyvatele 1 246 Kč Průměr na 1 obyvatele souhrnně 910 Kč 10. Úhrada za péči ambulantních specialistŧ Skupina probandů ústavů sociální péče: Věková skupina 65 - 79 průměr na 1 klienta 3 198 Kč Věková skupina 80 ≥ průměr na 1 klienta 2 181 Kč Průměr na 1 klienta souhrnně 2 472 Kč Kontrolní skupina: Věková skupina 65 - 79 na 1 obyvatele 3 965 Kč Věková skupina 80 ≥ na 1 obyvatele 4 231 Kč Průměr na 1 obyvatele souhrnně 4 154 Kč 11. Úhrada za ambulantní rehabilitaci Skupina probandů ústavů sociální péče: Věková skupina 65 - 79 průměr na 1 klienta 143 Kč Věková skupina 80 ≥ průměr na 1 klienta 37 Kč Průměr na 1 klienta souhrnně 67 Kč Kontrolní skupina: Věková skupina 65 - 79 na 1 obyvatele 606 Kč Věková skupina 80 ≥ na 1 obyvatele 286 Kč Průměr na 1 obyvatele souhrnně 377 Kč 12. Úhrada za péči praktického lékaře, výkony + kapitační platba, bez nákladŧ na preventivní prohlídky Skupina probandů ústavů sociální péče: Věková skupina 65 - 79 průměr na 1 klienta 3 602 Kč

127

Věková skupina 80 ≥ průměr na 1 klienta 4 247 Kč Průměr na 1 klienta souhrnně 4 062 Kč Kontrolní skupina: Věková skupina 65 - 79 na 1 obyvatele 1 490 Kč Věková skupina 80 ≥ na 1 obyvatele 2 215 Kč Průměr na 1 obyvatele souhrnně 2007 Kč 13. Úhrada za preventivní prohlídky u praktického lékaře Skupina probandů ústavů sociální péče: Věková skupina 65-79 průměr na 1 klienta 67 Kč Věková skupina 80 ≥ průměr na 1 klienta 75 Kč Průměr na 1 klienta souhrnně 72 Kč Kontrolní skupina: Věková skupina 65 -79 na 1 obyvatele 115 Kč Věková skupina 80 ≥na 1 obyvatele 91 Kč Průměr na 1 obyvatele souhrnně 97 Kč 14. Úhrada za dopravu sanitním vozem Skupina probandů ústavů sociální péče: Věková skupina 65 - 79 průměr na 1 klienta 1 213 Kč Věková skupina 80 ≥ průměr na 1 klienta 865 Kč Průměr na 1 klienta souhrnně 964 Kč Kontrolní skupina: Věková skupina 65 - 79 na 1 obyvatele 45 Kč Věková skupina 80 ≥ na 1 obyvatele 447 Kč Průměr na 1 obyvatele souhrnně 340 Kč 15. Celkové náklady na zdravotní péči Skupina probandů ústavů sociální péče: Věková skupina 65 - 79 průměr na 1 klienta 88 421 Kč Věková skupina 80 ≥ průměr na 1 klienta 71 281 Kč Průměr na 1 klienta souhrnně 76 189Kč Kontrolní skupina: Věková skupina 65 - 79 na 1 obyvatele 32 377 Kč Věková skupina 80 ≥ na 1 obyvatele 40 594 Kč Průměr na 1 obyvatele souhrnně 38 240 Kč Diskuze S prodluţujícím se věkem i počtem starých lidí je nutné analyzovat tuto situaci, zjišťovat potřebu zdravotní péče a sociální péče a poskytovat informace těm, kteří definují, formulují a vyhodnocují programy a cíle, jak zajistit co nejefektivnější způsoby uspokojování potřeb

128

stárnoucí populace, v souladu s moţnostmi společnosti. Se zvyšujícím se věkem se objevují nové choroby a stavy, způsobené atrofií a degenerací orgánů, kterých by se jinak lidé nedoţívali. Staří lidé se stávají více závislí na pomoci a dohledu, zvyšují se také i nároky na diagnostiku a kompenzaci těchto stavů. Mění se skladba klientů sociálních institucí. Důsledkem tohoto vývoje je nutnost nového pohledu na strukturu stárnoucí populace a na její novou stratifikaci. Pro účely plánování, ale i posuzování potřeby péče jiţ nestačí stratifikovat občany podle věkových skupin, ale je nutné připustit, ţe se objevila nová skupina starých občanů, klientů sociálních institucí, jejichţ uspokojování potřeb nelze mechanicky srovnávat s těmi, stejně starými občany, ţijícími ještě ve svých domácnostech. Jinak by docházelo k diskriminaci této skupiny starých občanů, ale i těch, kteří jim sluţby poskytují. Vytvořením nových standardů pro klienty sociálních institucí je spravedlivým řešením. Zároveň je si nutné uvědomit, ţe existuje i stratifikace geriatrické péče, která má svojí úroveň akutní, následnou, dlouhodobou, ale také péči kterou je moţné definovat jako trvalou nemající za cíl restituci ani oddálení deteriorace, ale vedoucí k péči finální, chceme-li hospicové. Pro takovou stratifikovanou péče v sociálních institucích je nutné vytvořit legislativní, organizační, materiálové, ale i personální podmínky. Vzhledem k tomu, ţe je zřejmé, ţe demografické sloţení klientů sociálních institucí nesleduje věkové sloţení populace ţijící ve svých domácnostech, bylo rozhodnuto pro účely této pilotní srovnávací studie, rozdělit probandy na 2 věkové skupiny a to na ty, kteří jsou ve věku od 65 - 79 let a skupinu velmi starých nad 80 let. Počty a průměrný věk uvedeny v metodice. Z těchto demografických údajů vyplývá, ţe v minulosti prosazovaný koncept sociální instituce jako domova pro staré lidi, kteří si většinou dobrovolně volí v nich strávit zbytek ţivota, jiţ neplatí, neboť většina jejich klientů je přijímána spíše z důvodů nedostupnosti adekvátní domácí péče. Z tohoto hlediska tato pilotní studie jen potvrdila předpoklady. Parametr: celkové náklady na hospitalizaci potvrdil, ţe klienti sociálních institucí jsou jak četností hospitalisace, tak i její nákladovostí zhruba dvojnásobné, oproti populaci ţijící ve svých domácnostech. Při čemţ nákladovost mladší skupiny klientů sociálních institucí je 2x vyšší neţ u skupiny starších klientů. Zatím co v kontrolní skupině ţijící v domácnosti je poměr opačný, nákladovost na hospitalizaci je vyšší u vyšších věkových skupin. Je moţné se domnívat, ţe v sociálních institucích jsou podobné diagnózy u starších klientů léčeny spíše ambulantně, zatím co ti, kteří ţijí ve svých domácnostech jsou častěji hospitalizováni. Viz další parametry, ambulantní specialisté, náklady komplementu. Parametr úhrada za zvláště účtovaný materiál a léčiva podaná při hospitalizaci ukazuje při srovnání nákladů na 1 pacienta v souhrnu částky totoţné se statisticky významnými odchylkami v jednotlivých věkových skupinách. Parametr hromadně vyráběné léčivé přípravky předepsané na recept, tedy ambulantně, jsou významně vyšší náklady v ústavech sociální péče, ve kterých jsou také vyšší u skupiny mladších věkových skupin.

129

Parametr zahrnující celkové náklady na léčiva a zvláště účtovaný materiál a to jak v nemocnici, tak ambulantně vychází vyšší náklady v ústavech sociální péče s vyššími náklady ve skupině mladších klientů. U starší věkové skupiny klientů USP jsou tyto náklady o 1/2 menší ve srovnání se skupinou mladších klientů USP. Parametr nákladovost na optické, ortopedické a foniatrické pomůcky vykazuje větší náklady u skupiny kontrolní, které je moţné částečně vysvětlit zapůjčováním některých, zejména ortopedických pomůcek v USP. Parametr částka za inkontinentní pomůcky předepsané na poukaz vykazuje markantní rozdíly ve prospěch vysokých nákladů na tyto pomůcky v USP, který činí 1500 % nákladů na tyto pomůcky v domácnostech. V této oblasti bude nutné se zamyslet jak nad indikacemi, odpovědností za předepisování a nad distribucí těchto pomůcek. Jejich zvýšená potřeba je v USP nevyhnutelná a z hlediska prostředí nutná. Zavedení tzv. sester pro inkontinenci by mohlo být řešením, vzhledem k tomu, ţe jak indikující, tak i předepisující nemá naprosto přehled o distribuci či spotřebě těchto pomůcek. Parametr úhrada za vyšetření v komplementu ambulantně - mimo hospitalizaci. Kontrolní skupina obyvatel ţijících v domácnostech má o 50% vyšší náklady na tato vyšetření. Tato skutečnost můţe být způsobena jednak daleko menší mobilitou klientů ţijících v USP a je celkem i v korelaci s parametrem Ú hrady za ambulantní péči specialistů, která je také ve skupině klientů USP téměř o 1/2 menší ve srovnání s těmi, kteří ţijí ve vlastních domácnostech. Parametry úhrady za sesterskou péči poskytovanou v USP a sesterskou péči poskytovanou agenturami domácí péče a sestrami praktických lékařů ukazuje převahu nákladů v USP. Moţné vysvětlení je v menším počtu agentur domácí péče a nevykazováním úkonů zdravotní péče sester u praktických lékařů. Parametr úhrada za rehabilitační péči. Náklady na rehabilitační péči u skupiny starších občanů ţijících v domácnostech jsou o 500% vyšší neţ u klientů USP. Vhodné zamyslet se nad koncepcí této péče v USP. Parametr úhrada za stomatologickou péči ukazuje mírně vyšší náklady u skupiny ţijící v domácnosti, zejména pak segmentu vyšší věkové skupiny. Parametr úhrada za péči praktického lékaře, výkony + kapitace. Vzhledem k nemocnosti jsou tyto náklady 2 x vyšší u klientů USP. Tuto skutečnost je moţné vysvětlit jak vyšší potřebou této péče, tak i suplementací některé odborné péče praktickými lékaři v situacích kdy klient USP není schopen převozu na odborné vyšetření. Parametr úhrada za preventivní prohlídky praktickým lékařem. Vykazuje podstatně větší provádění preventivních prohlídek u obyvatel ţijících v domácnostech, moţné vysvětlení je také v tom, ţe klienti USP mají 2 x větší incidenci hospitalizace a jsou tedy celkově vyšetřeni při těchto příleţitostech.

130

Parametr úhrada sanitním vozem zhruba 3 x větší náklady na tuto dopravu v USP jsou způsobeny daleko menší mobilitou, větší bezmocností a někdy nemoţností příbuzných se na těchto převozech podílet. Participace v tomto směru by mohla být stimulující. Parametr úhrada za výkony záchranné sluţby. V tomto segmentu jsou mírně vyšší náklady v USP vysvětlitelné zdravotním stavem klientů a incidencí náhlých příhod. Parametr úhrada nákladů za dopravu v návštěvní sluţbě zahrnující návštěvy praktických lékařů a domácí péči. Zde převaţuje nákladovost v domácí péči, kde jsou náklady 20x vyšší . Tato skutečnost je vysvětlitelná vysokou nákladovostí sesterské péče , která je oproti tomu daleko vyšší u klientů USP. Parametr celkové náklady na zdravotní péči v sobě zahrnuje veškeré zmíněné parametry a je ve svém průměru 2 x vyšší u klientů USP v naší studii na l klienta 76 189 Kč za 1 polovinu roku oproti 38 240 Kč za 1 obyvatele ţijícího ve své domácnosti. V tomto jediném parametru jsme interpolovali tyto údaje jak přepočtem na 1 roční spotřebu zdravotní péče, tak i na celkovou populaci starých občanů ţijících v USP tak i ve svých domácnostech. Celkové roční náklady na zdravotní péči pro skupinu občanů starších 65 let / tedy pro oněch 1 597 000 obyvatel, kteří tvoří 15% obyvatel ČR / činí 120 miliard Kč, tedy 1/2 všech nákladů na zdravotní péči. Celkové roční náklady na zdravotní péči klientů sociálních ústavů starších 65 let / tedy pro 42 300 občanů / jsou 6 miliard 400 milionů Kč. Ze srovnáním obou skupin vyplývá, ţe náklady na 1 klienta v ústavu sociální péče jsou 2x vyšší neţ je průměrný náklad na zdravotní péči občana staršího 65 let ţijícího ve své domácnosti. V absolutních číslech jde o 152 000 Kč ročně za zdravotní péči na 1 obyvatele sociální instituce, neboli o 12 600 Kč měsíčně, ve srovnání se stejně starým občanem ţijícím ve své domácnosti kde celkové náklady jsou 76 000 Kč ročně, neboli 6 300 Kč měsíčně. Tato pilotní studie měla upozornit na rozdíly v nákladech na zdravotní péči klientů USP a těch stejně starých, kteří ţijí ve svých domácnostech. Měla by být inspirací pro širší studii, která by zvýšila pravděpodobnost uváděných čísel a pomohla tak v analýze údajů a navrţení nových mechanismů, jak zlepšit a zefektivnit zdravotní péči do budoucna i odhadnout trendy, které tento důleţitý segment ţivota společnosti čeká. Měla by zároveň pomoci při definování nové skupiny starých občanů, jejich potřeb a srovnávat jejich nároky v této nově stratifikované populaci. Poděkování za pomoc při shromaţďování dat pro tuto studii patří: Ing. Bronislavě Hlachové, ředitelce jihočeské krajské pobočky VZP Jiřímu Slepičkovi, řediteli DD v Hluboké nad Vltavou Mgr. Ludmile Kubelové, ředitelce DPS U Hvízdala v Č. Budějovicích Janě Zadraţilové, ředitelce DD Dobrá Voda v Č. Budějovicích

131

RELIGIOZITA A SPIRITUALITA JAKO ZDROJ ŢIVOTNÍ SÍLY VE STÁŘÍ Mgr. Věra Suchomelová Teologická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích [email protected]

Anotace Osobní spiritualita stárnoucího člověka můţe být cenným zdrojem na cestě vlastního ţivota, zdrojem naděje, sebeúcty, pocitu uţitečnosti i

směřování

naplňování vlastních

spirituálních potřeb. Příslušnost k náboţenskému vyznání, participace na náboţenském ţivotě ale nemusí být nutně synonymem pro zdravou zralou víru, která přináší odpovědi na otázky spojené se stárnutím. Struktura osobní religiozity popř. spirituality se mění ve vztahu ke společensko-kulturní zkušenosti a zpracování kritických ţivotních událostí a je ovlivněna osobní historií člověka ve vztahu k sociální síti a prostředí, ve kterém ţije. S ohledem na nepřímočarý duchovní vývoj i ve stáří přicházejí krize a regrese, religiozita můţe být za určitých okolností i vysloveně

negativním faktorem. Znalost a akceptace těchto specifik

duchovní dimenze stáří se tak stává nezbytnou

pro vzdělávání a praxi pracovníků

pomáhajících profesí. Úvod „Ale...fakt je, že ta víra člověku v téhle těžkej situaci, kterou prožíváme, opravdu pomáhá, že je to teda všechno k unesení a nebo... k doufání, že se to třeba v lepší obrátí.“ (ţena, 86 let) Spiritualita resp. religiozita jsou v posledních letech velmi častým zdrojem výzkumného zájmu (Ruhland 2008, Fürst et. al 2003, Křivohlavý 2006, Koenig, McCullough a Larson 2000, Laudátová, Vido 2011). Výsledky zahraničních studií ukazují na výrazně pozitivní význam

spirituality a religiozity v zátěţových obdobích lidského ţivota, za které lze

povaţovat i samo období stárnutí a stáří. Vzhledem k tomu, ţe převáţná většina lidí starších sedmdesáti let, kteří jsou nejčastějšími klienty penzionů či domovů pro seniory či pacienty LDN, prošla ranou religiózní socializací a hlásí se k náboţenskému vyznání (Laudátová, Vido 2011, EVS 2008), otázka vztahu religiozity

popř. spirituality k ţivotní spokojenosti

těchto lidí je nasnadě: Nakolik a zda je to právě osobní spiritualita resp. víra, která pomáhá zvládat období fyzické či psychické závislosti, špatného zdravotního vztahu či sníţeného pocitu osobní kontroly? Duchovní dimenze můţe být bezesporu cenným zdrojem na cestě směřování vlastního ţivota, zachování naděje, sebeúcty a pocitu uţitečnosti v ţivotním období přinášejícím mnohé tělesné i duševní deficity.

Příslušnost k náboţenskému vyznání, participace na

náboţenském ţivotě ale nemusí být nutně synonymem pro zdravou zralou víru, která přináší

132

odpovědi na otázky spojené se stárnutím. I ve stáří mohou přijít krize a regrese, religiozita můţe být za určitých podmínek i vysloveně negativním faktorem (Fürst 2003). Vztah duchovního zaměření a ţivotní starších lodíme také hlavním tématem kvalitativního výzkumu, realizovaného v současnosti na katedře pedagogiky Teologické fakulty v Českých Budějovicích. Vzhledem k ranému stadiu řešení nelze uvést závěry, přesto jsou zde některé výpovědi jihočeských seniorů pro ilustraci zařazeny. Současné teorie vývoje spirituality popř. religiozity Lze očekávat od starých lidí, kteří prakticky všichni prošli ranou religiózní socializací, ale na druhou stranu proţili podstatnou část ţivota v socialismu, nějakou „přirozenou zboţnost“„ a duchovní nadhled pouze z titulu jejich věku? Původní koncept lineárního vývoje spirituality24 (Fowler 1991) se v současnosti jeví jako spíše

překonaný. K tomuto lineárnímu pojetí, které předpokládá vývoj religiozity resp.

spirituality v určitých stupních, a tedy jakési přirozené „zduchovnění“ na základě stárnutí, odkazuje i např. pojetí gerotranscendence, která chápe stáří jako transcendentní období ţivota samo o sobě, obohacené o stírání hranic mezi minulostí, současností a budoucností, resp. silným pocitem sepětí s vesmírem. V rámci gerotranscendence senioři údajně proţívají redefinici sebepojetí, vztahů k druhým i pokles zájmu o materiálno a povrchní vztahy, coţ je kompenzováno zvýšenou potřebou osamělého rozjímání.

25

(Thorstam 1996, Lewin 2001).

Současné výsledky vývojové psychologie i výzkumů religiozity spirituality ale ukazují na spíše nelineární vývoj, ovlivněný osobní historií člověka ve vztahu k sociální síti a ţivotnímu prostředí. Struktura osobní religiozity popř. sprituality se mění ve vztahu k společensko -kulturní zkušenosti a zpracování kritických ţivotních událostí. Otázkou religiózního vývoje ve stáří se v rámci pastorálně – teologického výzkumného projektu zabýval Fürst et. al (2003), který provedl přibliţně 120 biografických rozhovorů s vdanými a ţenatými lidmi s daty narození 1930 – 1935 a 1950 – 1955. Na základě své studie dochází k následujícím zjištěním: podoba víry a ţivotní situace se vzájemně ovlivňují, tradičně církevně církevní typ ztrácí dominanci, coţ je patrné zejména u mladších kohort. S pokračujícím věkem slábne církevně-společenské jednání, během vývoje získává význam osobní spiritualita, zvyšuje se partnerský vztah k Bohu oproti paternalistickému. U mnohých lidí představa Boha během ţivota zcela ztrácí kontury. Také význam společenské náboţenské praxe slábne , současně roste význam modlitby a meditace. Náboţenská praxe

24

James Fowler předložil první empiricky podloženou teorii vývojovou teorii průběhu života ve vztahu k víře. Víra je v jeho koncepci nezávislá na vědomí víry, a náboženských tradicích, je chápána jako jediný existenciální základní postoj.

25

Tento náhled na stárnutí tak spíše rezonuje s klasickými teoriemi vyvázání (Cumming, Henry 1961), než aby podporoval dominantní diskurs stárnutí aktivního. Přináší tak argument proti případnému tlaku na pečující personál aktivizovat klienty „za každou cenu“.

133

zůstává během všech ţivotních úseků spíše stabilní pouze u těch,

kteří našli cestu

k náboţenské praxi v první třetině ţivota. Spirituální vývoj pak v neposlední řadě ovlivňují kritické ţivotní události a spirituální krize. Krize mají v kaţdé ţivotní fázi důleţitou funkci pro spirituální vývoj. Spirituální krize mohou ovšem snadno být špatně interpretovány, neboť vykazují příznaky, které spirituálně málo vzdělaní odborníci interpretují psychopatologicky. To můţe, zejména u starých lidí, vést k neadekvátnímu terapeutickému zásahu (Ruhland 2008). Úspěšné zvládnutí kritických ţivotních událostí vede k pocitu nové ţivotní síly a pocitu uspokojení. Vedle těchto zvláštních událostí se stávají spouštěčem změn v oblasti religiozity setkání se s konkrétními

lidmi, kteří člověku poskytnou duchovní oporu a podporu. Zde se otevírá

prostor pro pomáhající personál nebo blízké pečující osoby ( Fürst et al. 2003) Spirituální potřeby jako výraz spirituality ve stáří Spirituální potřeby starších lidí jsou spjaty s fyzickými a psychickými potřebami, současně se od nich ale liší. Vztahují se ke všem dimenzím lidského ţivota, coţ poukazuje na nutnost porozumět spiritualitě v její celistvosti. Koenig (1994) identifikoval celkem dvanáct základních spirituálních potřeb, jejichţ výčet si ale nedělá nárok na kompletnost. Znalost těchto spirituálních potřeb má zásadní vliv na poradenskou a vzdělávací práci v gerontologii, s jejichţ pomocí mohou být starší lidé při spirituálním zrání podporováni ( Koenig1994 in Ruhland 2008). Následující stručný přehled je doplněn souvisejícími autentickými výroky jihočeských seniorů.

a)

Potřeba zachování smyslu, budoucnosti a naděje

S ohledem na těţké, často zásadně negativní a ohroţující okolnosti, je nutné budovat ve stáří nové ţivotní a smysluplné perspektivy. Frankl (1997) v rámci logoterapie ukazuje na to, ţe právě hledání nacházení smyslu je ţivotní silou člověka. Pro Eriksona (1999) spočívá poslední ţivotní úloha v tom, dozrát

k integritě namísto zoufalství. I v tomto procesu je

rozhodující, nakolik konkrétní člověk nachází ve svém ţivotě řád a smysl: „I třeba to, co jsem prožila nepěknýho v těch mladších letech, ...tak přece jenom...si myslim, že to bylo k mýmu dobru...a že tedy mě to třeba přivedlo tam, kde jsem teď, a že bez těch nedobrejch skutků bych dneska neměla tu víru takovou pevnou.“ (žena 80 let).

b)

Hledání přesahu momentálních životních situací

Stáří

je obdobím zvýšeného výskytu velmi zatěţujících situací, ať uţ je to náhlé

stanovení diagnózy nevyléčitelné nemoci, ztráta zraku nebo sluchu nebo ovdovění. V takových situacích nevelkou pomocí, pokud se člověk můţe nad svoji ţivotní situaci povznést. Lze dojít k poznání, ţe těţké situace nejsou všechno, ale existuje něco vyššího, realita, která se nachází nad pozorovatelnou skutečností. Spirituální nastavení dává moţnost

134

vyvinout důvěru v tuto vyšší skutečnost. „...všecko bylo na mě, všecka tadle domácnost, a já jsem od tý doby opravdu přesvědčená, že když mladej člověk zažije takovýhle nepříjemnosti a nebo špatný věci mládí, že určitě to pro něj zanechá nějakej význam na celej další život. O tom jsem opravdu přesvědčená, proto si myslím že i teď ty události třeba u tý mojí dcery i těm klukům budou třeba k dobrýmu, doufám!! (důrazně)“ (žena 80 let)

c)

Potřeba podpory ve chvílích ztrát

Tělesné onemocnění stojí často v úzkém spojení se ztrátami v rozdílných ţivotních oblastech S těmito ztrátami můţe přijít pocit vnitřní prázdnoty, nudy, odmítnutí a strachu. Starý člověk potřebuje v této situaci porozumění, útěchu, potvrzení, úctu, lásku a naději. Z toho můţe růst jeho síla, aby se vzmohl proti sklíčenosti a depresi a posílil vlastní vůli k ţivotu. Spirituální nastavení a praktikování v těţkých ţivotních fázích zprostředkuje potřebnou sílu k nastavení situačně správného chování.

d)

Potřeba zachování kontinuity

Gerontologické studie dokazují, ţe pro stárnoucí lidi

má právě zachování kontinuity

v jejich běţném ţivotě zásadní význam (Atchley,2009). Jedná se zejména o vnitřní kontinuitu jejich ţivotního příběhu. „Když se dneska nějak zpětně dívám (dojatý hlas), tak přesto že jsem dělala všelicos...tak ale si uvědomuju, že přece jenom k ňákejm takovej nejhorším věcem nebo k něčemu nedošlo...že prostě vždycky ten Pánbu byl a vždycky když už jako bych byla udělala něco, čeho bych dneska litovala, tak mi v tom nějakým způsobem zabránil. Že přece jenom, přestože jsem teda byla pryč od něj, tak přece jenom si mě všímal a hleděl..“(žena 80 let) Na druhé straně je důleţitá kontinuita sociálních vazeb, kterou můţe např. stěhování do domova drasticky podlomit. Spirituální ţivotní orientace můţe pro stárnoucí představovat důleţitý pramen, ze kterého čerpá vnitřní i vnější stabilitu a skrze který zakouší pocit jakési „vnitřní vlasti“ , nezávislé na vnějších okolnostech.

e)

Potřeba podpory religiózního popř. spirituálního způsobu chování

Stárnoucímu člověku velmi pomáhá, kdyţ se v jeho okolí nacházejí ostatní osoby, které ho k religiózním – spirituálním aktivitám povzbudí a doprovází ho při tom, ať v rámci církevního společenství, nebo v partnerském či přátelském vztahu. „...s touhletou sestrou Zástěrovou jsem se sešla vždycky jednou za rok a ta mě jako dodala hodně síly a když jsem viděla, jak ona je daleko v Bohu a jak já nemám, nemám tolik vědomostí, co měla ona, tak to mě jako nutilo se víc nad sebou zamejšlet a když mi bylo moc špatně, když už když jsme nevěděla kudy kam, když toho bylo na mě moc, tak jsme šla za tou sestřičkou, za tou nejstarší skautkou a ona říká: heleď, budeme se spolu modlit.“ (žena 86 let) Ve stáří často roste význam religiózně – spirituálních praktik, jako je např. modlitba, meditace, čtení biblických textů nebo jiné duchovní literatury.

135

Mohou staršímu člověku

pomoci adekvátněji zacházet s tělesnými, fyzickými a psychickými omezeními, které stáří přináší. „No tak, ráno, večír a takhle se modlím docela ráda růženec. Já se ani nedivím, že řeknou, že je to třeba pro babky starý, ale vono je to takový docela zajímavý, protože je to takový rozjímaní, jak se opakujou pořád ty zdrávasy....Když jdu ven, docela ráda se modlím ten růženec (ţena 76 let).“ „Třeba ty žalmy i to kázání se dotýká člověk osobně, a co si z toho vemete, i támhle když třeba čtu ten breviář, to co se týká přímo zrovna teď těch mejch problémů, takže se s tím zrovna teď ztotožním.“ (žena 80 let)

f)

Potřeba zachování pozitivního sebeobranu a sebehodnoty

Sebeobraz a pocit sebehodnoty jsou do značné míry ovlivněny zkušeností tělesného chátrání , které často vede k úbytkem samostatnosti a závislosti na bliţních. Ve starém člověku tak snadno roste pocit,

ţe je na posledním místě, nepotřebný a bez hodnoty.

Spirituální nastavení můţe přispívat k tomu, ţe pocit sebehodnoty je nezávislý na vnějších faktorech. „Jo jo, já jsem víc v kontatku s Bohem a víc se straním lidí. Protože mám jim vykládat tyhle trable? Oni začnou vykládat: jé, včera tady byly vnoučata, to bylo hezký. Já to nemůžu vykládat. Když oni to říkaj, mě to bolí.“( Muž 80 let)

g)

Potřeba zkoušení bezpodmínečné náklonnosti

Člověk potřebuje základní pocit, ţe je druhými milován a hoden lásky. Pro fyzické a psychické zdraví starších lidí má stěţejní význam, ţe se cítí přijímáni, váţeni a zaopatřeni bez ohledu na jejich „uţitečnost“.Kdyţ stárnoucí člověk svoji sebehodnotí váţe na to, co si druzí o něm myslí, můţe to vést k závislosti na přijetí ostatních. Vědomí, ţe je ve součástí větších ţivotních souvislostí, dává mu vnitřní jistotu a stabilní pocit sebehodnoty. (Koenig in Ruhland 2008). V kvalitativním výzkumu uvedla pětasedmdesátiletá ţena, která je velmi osamocená a nemá dobré rodinné vztahy, svůj současný úmysl pomáhat druhým a skrze tyto dobré věci nějak svůj ţivot „ napravit“.

h)

Potřeba zkušenosti s transpersonální oblastí

Potřeba komunikace s konkrétním transcendentálním partnerem jako tím, kdo je ochoten naslouchat, se ukázala jako významná i v realizovaném kvalitativním výzkumu. Senioři, kteří se označili za věřící, spontánně uvedli jako největší pomoc v nouzi modlitbu. Zvlášť přesvědčeně reagovali ti, kteří měli podle vyprávění ţivot skutečně těţký. „Jo, jo. Já jsem říkal: pane Bože, mám to udělat, nemám to udělat, abych neudělal nějakou kravinu. Já říkám, kolikrát mu říkám: kdyžtak mě, pane Bože, kopni do zadku, abych se vzpamatoval“ (muž 80 let). Samostatnou kapitolou je pak přítomnost hluboké náboţenské zkušenosti. Tato zkušenost, ve výjimečných případech vnímána aţ jako zjevení, přivádí člověka k novým

136

souvislostem, je vnímána jako dar, otevírá nový prostor a nový pohled na svět (Schillebeeckx 2007) i)

Potřeba lásky a podpory směrem k druhým

Další religiózně – spirituální potřeba starších lidí spočívá v moţnosti přinášet druhým lidem cit a lásku. Pokud tuto moţnost nemají, jejich zdraví tím trvale trpí.Tělesné opotřebení a s tím související potřebnost pomoci vzbuzují v postiţených pocit, ţe uţ nejsou potřební a nemohou svým bliţním pomoci. Přesto lze často nají prostor, kde staří lidé mohou, i kdyţ v omezené míře, druhé podpořit, například povzbuzení členů rodiny, naslouchání, kdyţ blízká osoba mluví o problémech, ale i projevy přátelství v okolí – např. vůči pracovníkům pečujícího personálu. „Dávání“ vede u nich často k nárůstu energie. Kromě toho můţe jakákoliv forma sebetranscendentního chování plnit podůrnou funkci hledání smyslu ţivota.

j)

Potřeba vděčnosti

Vděčnost představuje podstatný klíč k psychickému a spirituálnímu zdraví. Kontinuální konfrontace s se zátěţí, omezením a ztrátami vede ve stáří k omezené k negativnímu ţivotnímu nastavení, které bere postiţeným energii a paralyzuje sílu. Znalost pozitivních aspektů a odkrytí dosud zbývajících moţností v ţivotě vede spolu se změnou úhlu pohledu u starších lidí k podpoře jejich zdraví a ţivotní vůle. „Za všechno jsem ráda, myslím, že všechno mě posílilo. I to utrpení s paní Dolní (těžce nemocná žena , o kterou pečovala), s mamičkou i s manželem, to všechno mě posílilo. I to, že ta smrt mýho manžela, i to jsme viděla, jak pán Bůh to všechno moudře zařídil pro něj. To bylo úžasný, to nikdy nepřestanu bejt vděčná, jak manželovi to umírání pán Bůh usnadnil.“(žena 86 let)

k)

Potřeba odpustit a odpuštění zažít

Čím víc se starý člověk blíţí ke smrti, tím důleţitější je pro něj „dát věci do pořádku“. To znamená mezi jinými odpustit lidem z minulosti, sobě samému,

členům rodiny nebo

přátelům. Starší lidé mohou svým příkladem odpuštění učit, zároveň ale potřebují zaţít, ţe jim odpustili jejich bliţní. Odpuštění hraje pro stárnoucího člověka stěţejní roli především pro to, ţe skrze něj získává moţnost svoji minulost konstruktivně sladit se svým současným ţivotem. Skutečnost, ţe člověk můţe odpustit bliţním a zakusí sebeodpuštění, vede k uvolnění energie. Tento krok je přirovnáván k velkému duchovnímu úkolu vzhledem k jeho lidsky pochopitelné nesnadnosti (Grünn 2009). „A pan děkan řekl: slibte mi, že přijdete, on je tady pochovaném s našima v hrobě, slibte mi, že přijdete k tomu hrobu a řeknete mu: Karle, já ti to odpustím. Já jsem to panu děkanovi slíbila, k tomu hrobu jsem šla a řekla jsem to, ale v duši mám pořád.“

137

l)

Příprava na umírání a smrt

Příprava na umírání a smrt představuje nejvíce tabuizovanou religiózně – spirituální potřebu starých lidí. Poukaz na tuto potřebu se dá ve vzácnějších případech přímo poznat, jindy jsou příznaky vyjádření více nepřímé. Těmi mohou být například odpuštění a snaha dojít odpuštění, otázky po smyslu, budoucnosti a naději, otázky posmrtného ţivota atd. Napomoci mohou pozitivní představy starých lidí o tom, co bude, aţ zemřou. „Já myslim, že nám bude dobře. Já jsem vždycky říkal, očistec a peklo už jsem si odbyl, tak jedině to nebe. Jenom aby tam nebyla zima. Nikomu jsem v životě nic neudělal špatnýho, nikoho jsem v životě okolo neokradl“ (muž 80 let) „Těším se, že se třeba setkám s rodičema, s tím bráchou (pláče), ti byla pro mě hrozná rána ten brácha.“(žena 73 let) „Jo, večer před spaním se vždycky modlím ...takový uklidnění mi to dává, prostě si myslim, tak když tady nebudu, tak nebudu (smích), takovej klid mi to přináší bych řekla.“ (žena 75 let Negativní aspekty religiozity ve stáří Očekávání

ohledně

spirituality

ve

vyšším

věku

mohou

být

i

zdrojem

úzkosti

a nespokojenosti (Atchley 2008, Coleman et al. 2004). Ve stáří často dochází k zvýraznění negativních sloţek osobnosti a tato skutečnost se můţe projevit i ve způsobu proţívání víry, popřípadě v prezentování víry navenek. Senior pak můţe svým fundamentalistickým moralizováním druhým ztrpčovat ţivot. Leckdy je za tímto postojem závist toho, co si starý člověk sám ve svém ţivotě nedovolil a neuţil, co mu Bůh v jeho očích odepřel, neschopnost vyrovnat se s jiným způsobem ţivota mladších a mladých lidí a rovněţ nedostatek vlastních podnětů k uspokojujícímu způsobu ţivota. Při nevhodném pastýřském vedení můţe být navíc starý člověk zvýšeně úzkostný nebo depresivní, můţe se skrupulózně šidit o ţivotní radosti, které by si ještě mohl dopřát. Můţe se nutit do myšlenek a úkonů, jeţ jsou mu v podstatě cizí a jeţ mu brání v pravdivém zhodnocení svého ţivota a v optimistickém pohledu do budoucnosti (Říčan, 2004). Nezdravě proţívaná religiozita můţe mít i další podoby. Bauman (2007) specifikuje, ţe se můţe jednat o vzbuzování strachu, vědomí viny apod., nebo krizi skrze patos bezpodmínečnosti a s tím spojené riziko selhání.

Religiozita jako rizikový faktor můţe

působit u lidí se skrupulózním svědomím, základě silného obrazu Boha jako soudce, ale i v důsledku nevhodně uchopených religiozních praktik. Grünn (2009) upozorňuje na rizika nesprávně pojaté modlitby: pokud je modlitba vnímána jako ţádost, kterou má Bůh splnit, a je opakovaně „nevyslyšena“, zklamaný člověk ji můţe postupně zcela zavrhnut jako neúčinnou a propadnout beznaději: „Mám dojem, že Bůh mi nepomůže a nesplněné naděje mě přivádějí do zoufalství“.

138

Dalším rizikovým faktorem jsou negativní představy o Bohu získané během ţivota, které ve stáří vedou k vytrvalému soustředění se na vlastní viny. Staří lidé často nedokáţí věřit v odpuštění, protoţe podlehli představě, ţe za svou vinu musí zaplatit. Steinmann (2008) dále upozorňuje problematiku lidí s psychickým onemocněním, kdy můţe být tato porucha v kombinaci s jejich religiozitou/spiritualitou vysloveně rizikovým faktorem. Závěr Na základě dostupných pramenů lze konstatovat, ţe zdravá religiozita popř. spirituální nastavení můţe dát skutečně odpovědi na mnohé otázky a těţkosti, které stáří přináší. Na druhou

stranu

objektivně

není

moţné

postavit

rovnítko

mezi

pojmy

„víra“

a „šťastný ţivot“ a pod tímto úhlem pohledu vnímat věřícího člověka. Duchovní ţivot se nevyvíjí samostatně, ale v návaznosti na další aspekty ţivota, na osobní historii konkrétního člověka, sociální zakotvení, zdravotní stav. Mnozí současní staří lidé, pro které bylo náboţenství součástí školní výuky a dětství obecně, ustrnuli z mnoha příčin ve svém duchovním zrání na úrovni „dětské“ víry,

zaloţené na

přítomnosti vnější autority a systému pravidel. Přestoţe sami sebe charakterizují jako věřící a členy církve, jejich víra je vlaţná a spirituální/religiózní praxe nezralá (Fowler 1991 in Ruhland 2008). Taková spiritualita popř. religiozita můţe být jen těţko pevným základem pro úspěšné zvládání kritických ţivotních událostí ve vyšším věku. Spirituální či religiózní nastavení neposkytuje ţivotní oporu jaksi „automaticky“, ovoce přináší dlouhodobě kultivovaný duchovní ţivot a ţitá víra. Touha po naplňování duchovních potřeb, jako je vědomí smyslu vlastního ţivota, touha po lásce,

zakoušení vděčnosti, odpuštění sobě i druhým, je ale společná starším lidem

nezávisle na (ne)deklarovaném náboţenském vyznání. Znalost a akceptace

duchovní

dimenze stáří s jejími specifiky se tak stává nezbytnou pro vzdělávání a praxi pracovníků pomáhajících profesí. Literatura Atchley, Robert C. 2008. „Spirituality, Meaning, and the Experience of Aging.“ Generations 32 (2):12–16. Baumann, Klaus. 2007. „Macht Glaube gesund? Überlegungen und Fragen“. Příspěvek přednesený na konferenci Heilkraft Glaube? Spiritualität in der modernen Medizin. Trier, Německo 27.–28. 10. 2007. Coleman, Peter G.., Ivani-Chalian Christiane et al. 2004. „Religious attitudes among British older people: stability and change in a 20-year longitudinal study.“ Ageing and Society 24: 167–188.

139

Cumming, Elaine, Henry, William E. 1961. Growing Old: The Process of Disengagement. New York: Basic Books. Frankl, V. E. Vůle ke smyslu. Brno: Cesta, 1997. ISBN 8085139632 Erikson, Erik H. Ţivotní cyklus rozšířený a dokončený: doplněné vydání o devátém stupni vývoje od Joan M. Eriksonové.Praha: Lidové noviny, 1999. ISBN 807106291X Fowler, James W. 1991. Stufen des Glauber. Die psychologie der menschlichen Entwicklung und die Suche nach Sinn. Gütersloh: Gütersloher Verlagshaus Gerd Mohn. Fürst, Walter, Wittrahm, Andreas, Feeser-Lichterfeld, Ulrich, Kläden, T. (Eds.). 2003. „Selbst die Senioren sind nicht mehr die alten...“ Praktisch- theologische Beiträge zu einen Kultur des Alterns. Reihe: Theologie und Praxi Bd. 17. Münster: Lit Verlag. Grünn, Anselm. 2009. Deprese jako šance : spirituální impulzy. Praha: Portál. ISBN 9788073676087. Koenig, Harold. G. 1994. Aging and God. Spiritual pathways to Mental Health in midlife and Later Years. New York, London, Oxford: Routledge. Koenig, Harold. G., McCullough, Elen,. Larson David B.. 2000. Handbook of Religion and Health. Oxford: Oxford University Press. Křivohlavý, Jaro. 2006. Psychologie smysluplnosti existence: otázky na vrcholu ţivota. Praha: Grada. Laudátová, Marie,Vido, Roman. Současná česká religiozita v generační perspektivě. Sociální studia, Brno, Fakulta sociálních studií MU Brno. ISSN 1212-365X, 2010, vol. 7, no. 4, s. 37-61. Lewin, Ahmadi. 2001. „Gerotranscendence and different cultural settings.“ Ageing and society 21: 395–415. Ruhland, Renate. 2008. Spiritualität im Alter: Eine theoretische Grundlegung. Magdeburg: Klotz. Schillebeeckx Edward. 2008. Lidé jako Boţí příběh. CDK. 9788073251468 Steinman, Ralph M. 2008. Spiritualität – die vierte Dimension der Gesundheit. Lit verlag GmbH a Co.Zurich. ISBN 97803037352472 Tornstam, Lars. 1996. „Gerotranscendence – a theory about maturing into old age.“ Journal of Aging and Identity 1: 37–50.

140

JE ČAS NA ČESKÝ ROZHLAS Libor Soukup Český rozhlas České Budějovice [email protected] Anotace Nejstarší věková kategorie je obecně nejvíce koncentrovaná na domov, má nejméně příleţitostí ke komunikaci s vnějším světem a je zároveň nejkonzervativnější z hlediska změn v jakékoli podobě. Stroze informační rádio by jen stěţí mohlo vyhovět jejím potřebám laskavého společníka a upovídaná kontaktní stanice zase preferencím opačné ekonomicky aktivní skupiny upřednostňující kulisový poslech s častými a

krátkými aktuálními

informacemi. Proto rozhlasové vysílání nabízí v rámci široké struktury stanic řadu programů, které lidskou představivost a city aktivují, nabízejí informace, vzdělání, zábavu, umoţňují relaxaci a pohodu. Hlavně na vlnách celoplošné „Dvojky“ a jednotlivých regionálních stanic umí

být

Český rozhlas

přítelem,

rádcem i

společníkem,

se

kterým

lze

lépe

překonat osamělost a všechny radosti i mnohé strasti, které sebou nese stáří. Kolem rozhlasových

osobností,

programů

a stanic

se vytvářejí

posluchačské

kluby,

lidé

se vzájemně setkávají, cítí se potřební a ţijí aktivní ţivot. Kdo jak a co poslouchá Kdo kdy poslouchá Preferovaná témata – hudební i slovesná Porozumět slyšenému Rozhlas jako partner a společník Potřeby a očekávání Je čas na Český rozhlas

Při úvahách o příspěvku pro v pořadí 6. ročník konference „SENIOR LIVING“ jsem zvolil pro titulní slogan formu lehké nadsázky. Titulek můţe působit naléhavě, podobně jako nějaké marketingové heslo, nebo méně důrazně jako přátelské doporučení, můţe být ale i otázkou. Záměrně jsem nepouţil ţádný z příslušných interpunkčních znaků, protoţe výsledné vyznění ponechám zcela na vašem uváţení. Také časové hledisko spojení „je čas na český rozhlas“ nabízí nejedno sémantické řešení a já se pokusím zacílit na to, které souvisí s lidským věkem a vazbou na poslech rozhlasového programu. Obecně bychom se mohli spokojit s konstatováním, ţe na poslech jakéhokoli rádia, tedy nejen některé ze stanic Českého rozhlasu, je čas vţdycky. Ovšem jen tehdy najdeme-li si na to čas. Tedy není to ţádná

141

kastovní výsada, ani společenský cejch, ale otázka vůle, zájmu a osobních preferencí. Ţádný lidský věk není sám o sobě determinujícím faktorem pro neposlouchání rozhlasu, naopak kaţdá ţivotní dekáda nás směruje k určitému programu, způsobu jeho vnímání, působení a odezvy. Ta je minimální při poslechu kulisovém. Někde něco hraje nebo mluví – většinou spíše hraje neţ mluví – nevíme kde, kdo, ani co, vlastně téměř nevnímáme ten zvuk, ale zároveň bez něj nemůţeme být a kdyţ to jen trochu jde, tak si ho ordinujeme. To není kritika, kaţdý z nás občas rozhlasové vysílání takto „konzumuje“ a někdy si za to ten příslušný program dokonce můţe i sám. Opakem kulisového poslechu je poslech soustředěný a jeho podmnoţinou takový, který je dokonce cílený. Logickým důvodem pro takovýto způsob vnímání programu je zaujetí posluchače, které příslušné rozhlasové vysílání vyvolalo, udrţuje a je schopno vyvolávat třeba i opakovaně – to uţ jsme ale u té zmiňované podmnoţiny. Kdo jak a co poslouchá Provedené výzkumy potvrzují, ţe pozorným posluchačem je člověk spíše starší. Terminologie hovoří o věkových skupinách 40+, 50+, 60+, 70+, tedy o lidech, kterým je více neţ čtyřicet, padesát,…atd. Stejně tak platí, ţe počínaje skupinou 50+ se zvyšuje zájem o mluvené slovo, posluchači vyhledávají slovesné ţánry a zájem o hudbu se u nich sniţuje. V mládí a ve zlomovém středním věku je výběr hudby u většinového publika zásadním důvodem pro poslech té které stanice. Hudební programátoři přesně vědí, jak vyladit stanici pro cílovou skupinu posluchačů a heslo moderátorů „kdyţ nevíš co říct, tak neříkej nic a pusť písničku“ vypovídá poměrně přesně o potřebě mluveného slova na obou stranách. Víra v obsah sdělení vzrůstá úměrně s tím, jak se přibliţuje doba nepouţitelnosti imperativu „nevěř nikomu nad třicet“ (popírat svou vlastní věrohodnost si totiţ troufne málokterý pětatřicátník) a vzrůstá i s uvědoměním si faktu, ţe informace mohou ţivot zkvalitnit. Objektivita, věrohodnost, přijatelná forma a osobnost moderátora - redaktora, to vše jsou důleţité předpoklady pro oslovení posluchače. Určující pro výběr rozhlasové stanice je ale proporce slova a hudby. Tento ukazatel, jak vyplývá z níţe uvedeného grafu, je zásadně odlišný podle věku (obr.1).

142

Obr.1

Posluchači veřejnoprávních a soukromých stanic se liší podle míry tolerance k mnoţství slova v programu. Na dalším grafu je opět názorně vidět, jak se tolerance s věkem v obou skupinách zvyšuje. A to i přes to, ţe posluchači rádií, kde není mluvené slovo dominantním programovým prvkem, jsou obecně tolerantní méně (obr.2).

Obr.2

143

V duálním systému, coţ je „terminus technicus“ pro označení koexistence soukromého a veřejnoprávního vysílání jsou slovesné ţánry většinou doménou veřejnoprávních vysílatelů. Soukromé stanice nemají aţ na výjimky zájem o financování náročnějších slovesných formátů a oslovování starší obchodně nezajímavé posluchačské skupiny navíc není v souladu se zájmy provozovatelů a majitelů rádií.

Kdo kdy poslouchá

Obr.3 Prŧběh poslechu rozhlasu ve všedních dnech - věkové skupiny Data: Radio Projekt, 1. pol. 2008, sloupcová % 40 30-39 let 40-49 let

35

50-59 let 60-69 let

30

70-79 let Celkem

%

25

20

15

10

5

23.30 - 23.45

23.00 - 23.15

22.30 - 22.45

22.00 - 22.15

21.30 - 21.45

21.00 - 21.15

20.30 - 20.45

20.00 - 20.15

19.30 - 19.45

19.00 - 19.15

18.30 - 18.45

18.00 - 18.15

17.30 - 17.45

17.00 - 17.15

16.30 - 16.45

16.00 - 16.15

15.30 - 15.45

15.00 - 15.15

14.30 - 14.45

14.00 - 14.15

13.30 - 13.45

13.00 - 13.15

12.30 - 12.45

12.00 - 12.15

11.30 - 11.45

11.00 - 11.15

10.30 - 10.45

10.00 - 10.15

09.30 - 09.45

09.00 - 09.15

08.30 - 08.45

08.00 - 08.15

07.30 - 07.45

07.00 - 07.15

06.30 - 06.45

06.00 - 06.15

05.30 - 05.45

05.00 - 05.15

0

Z průběhu křivek jednotlivých věkových kategorií (Obr.3) je zřejmé, ţe od časných ranních hodin jsou u přijímačů v převaze lidé do 59 let, u kterých lze předpokládat, ţe jsou v převáţné většině ekonomicky aktivní. Pozdější začátek poslechu spojený nejspíš i s odlišným denním rytmem je u kategorie nejstarší, 70 – 79 letých. Nejvyrovnanější křivky s přesahem do odpoledne a podvečera jsou především u kategorií 30 – 49 let, největšími výkyvy v dopoledni prochází křivka nejstarších posluchačů. Dvě nejstarší kategorie – 60 – 69, 70 – 79 let – vykazují v odpoledni výrazný propad, pod průměrnou křivkou se pohybují jako jediné dvě věkové skupiny ve večerních hodinách .

144

Obr.4 Průběh poslechu rozhlasu v sobotu - věkové skupiny 40 30-39 let 40-49 let

35

50-59 let 60-69 let 30 70-79 let Celkem 25

%

20

15

10

5

0

05.00

06.00

07.00

08.00

09.00

10.00

11.00

12.00

13.00

14.00

15.00

16.00

17.00

18.00

19.00

20.00

21.00

22.00

23.00

V sobotu (Obr.4) je rytmus poslechu výrazně odlišný mezi jednotlivými kategoriemi v dopoledni – dvě nejstarší kategorie si zřejmě vybírají k poslechu určité pořady, křivka odráţí výrazné výkyvy ve srovnání jak s průměrnou křivkou, tak i s ostatními věkovými kategoriemi, průběhem se průměrné křivce nejvíce přibliţuje kategorie 40 – 49

letých,

v odpoledni se selektivita poslechu objevuje opět u těch nejstarších, ale také ve skupinách 60 – 69 let a 50 – 59 let,je patrný i pokles poslechu u nejstarší kategorie ve večerních hodinách. Neděle (Obr.5) je charakteristická ranním a dopoledním poslechem pro nejstarší kategorii 70 – 79-letých, nad křivkou průměrného poslechu je ráno kategorie 60 – 69-letých a v pozdějším dopoledni také 50 – 59-letých a 40 – 49-letých, v odpoledni je nad křivkou průměrného poslechu nejprve skupina nejstarších, později 40 – 40-letých a 50 – 59-letých, křivka skupiny 60 – 69-letých se pohybuje pod průměrnou křivkou a v pozdějším odpoledni se k ní přidává i nejstarší kategorie. Obě skupiny 60 – 69, 70 – 79 let jsou výrazně pod křivkou průměrného poslechového rytmu i ve večerních hodinách, teprve po 22 hod. zaznamenáváme jejich přiblíţení se průměrné křivce. Podvečer a večer je typičtější pro poslech kategorií mladších, postupně 40 – 49-letých a 30 – 39-letých.

145

Obr. 5 Průběh poslechu rozhlasu v neděli - věkové skupiny

4 5

30-39 let 40-49 let 50-59 let

4 0

60-69 let

3 5

70-79 let Celkem

3 0 %

2 5 2 0 1 5 1 0 5

0 05.0 0

06.0 0

07.008.00 0

09.00

10.00

11.00

12.00

13.00

14.00

15.00

16.00

17.00

18.00

19.00

20.00

21.00

22.00

23.00

Je čas na Český rozhlas Dominantní posluchačskou skupinou Českého rozhlasu jsou čtyřicátníci a lidé starší. Neznamená to, ţe by vysílání neladili mladí lidé - ve struktuře stanic Českého rozhlasu jsou i internetová rádia, která konvenují výborně s jejich zájmy a světem, kterým jsou obklopeni, ale „gró“ tvoří skupina 40+. Dopustili bychom se velkého zjednodušení, pokud bychom se při pátrání po důvodech těchto preferencí spokojili jen s rozdělením posluchačů na „upřednostňovatele“ hudby a slova. V široké rozhlasové nabídce nenajdeme - aţ na výjimky v podobě stanic zaměřených speciálně na váţnou hudbu a jazz - takový program, kde by se tyto dvě sloţky nedoplňovaly a neharmonizovaly. Při pátrání po důvodech obliby Českého rozhlasu u starších ročníků tedy nezbývá neţ se zaměřit na konkrétní obsah, s ním související formu a nepostradatelnou emoční stránku celého toho interakčního procesu, který vzniká a rozvíjí se mezi osobou za mikrofonem a tou na druhé straně u rozhlasového přijímače.

146

Preferovaná témata – hudební i slovesná

Obr.6

Jakkoli se s věkem zvyšuje tolerance ke slovesným ţánrům, hudba stále zůstává hlavním důvodem pro poslech rádia. Jaká by podle kmenových posluchačů regionálních stanic Českého rozhlasu ale měla být ? Graf (Obr 6.) je konstruován podle systému klasického školního známkování. Preferované ţánry dostaly „jedničku“, ty co posluchače odpuzují „pětku“. Na podobném hodnotícím principu je postaven i následující graf (Obr.7), který si naopak všímá pouze preferencí ţánrů mluveného slova. Osloveno bylo stejné publikum.

Obr.7

147

Porozumět slyšenému Neustálý zvuk, který navíc působí agresivně a útočně, neumoţňuje spočinutí, zamyšlení, vyčerpává a vede k rezignaci na obsah – to jsou nejčastější výtky staršího rozhlasového publika, tedy takového, které chce poslouchat, nikoli konzumovat kulisu, směrem k některým rádiím. Importované černo-bílé poučky o tom, ţe posluchač musí být neustále aktivizován zvukovými předěly a znělkami neplatí bezvýhradně. Zvukově monotónní a šedivý program by pochopitelně také neobstál v nabídce současného rozhlasového éteru. Proto je chytrá práce s formou pro zdařilý „prodej obsahu“ nezbytná. Seniorské publikum vesměs odmítá rychle mluvící moderátory, obejde se bez všudypřítomného rytmu bicích, hlavně tedy takového, který často bezdůvodně klokotá kdesi v hloubi pod mluveným slovem, které ale přesto ruší a činí méně přehledným, někdy téměř nesrozumitelným. Pochopitelné je i určité lpění na zavedených formálních postupech a přítomnosti známých (nikoli nutně slavných) moderátorů, redaktorů a hlasatelů. To vše je vnímáno jako určitý pevný bod v rychle se měnícím nepřátelském světě kolem. Klasickým příkladem mohou být prvky jako např. časové znamení, vstupy o počasí, personální obsazení tradičních programů, název rádia, podoba znělek stanice, atd. Zbytečné naduţívání cizích jazyků, hlavně angličtiny, současné jazykové floskule typu „je to o tom, ţe…“, to vše působí na konzervativní publikum podobně jako červený hadr na býka při koridě. Český rozhlas v tomto směru zná své posluchače, zvláště všechny regionální stanice a Český rozhlas České Budějovice nevyjímaje, se ve značné části svého programu orientují na seniory své programy v tomto směru bedlivě hlídají.

Rozhlas jako partner a společník Zeptali jste se někdy někoho proč rozhlas poslouchá ? Obvykleji se v této souvislosti otázkou ptáme na obsah. Tedy „co poslouchá“. Otázka „proč?“ uţ tak trochu prozrazuje náš ambivalentní vztah k programu, na který se ptáme. Ale čistě bezpříznakový dotaz „proč?“ by hlavně starší publikum vyprovokoval k odpovědi typu „nejsem tak sám“, „povídají si se mnou“, „znám je a jsem na ně zvyklý“, „slyším tam lidi, kteří mají stejné radosti a strasti jako já“, „poznám tam nové přátele“. Silná emocionální vazba je směrem k emočně citlivému programu a k empatickému průvodnímu slovu moderátora či hlasatele příznačná. A je to opět spíše starší posluchač, který nebývá emočně lhostejný. Skoro by se chtělo říci, ţe vyţaduje „osobní“ přístup a je v extrémních případech připraven laskavé a chápající moderátory obdařené schopností vcítit se téměř přijmout do rodiny. Ve stáří, kdy uţ lidé těţce navazují nová přátelství, nebývá ono zvláštní společenství čítající posluchače a jeho oblíbenou rozhlasovou stanici aţ tak vzácné.

148

Potřeby a očekávání Pro tvorbu programu je znalost zájmových oblastí posluchačů důleţitým aspektem. Podívejme se na závěr ještě jednou na preferovaná rozhlasová témata, tentokrát ale na souhrnné preference mnoţiny hudby a mluveného slova (Obr.8), abychom zjistili, jaké odlišnosti lze vystopovat v relativně blízkých věkových skupinách počínaje kategorií 50+. Pokud porovnáme skupiny , 50 – 59, 60 – 69 a 70 – 79 let, je zřejmé, ţe preferencemi se dle očekávání odlišuje především nejstarší skupina 70 – 79-letých. Nejvyšší preference mají v jejich případě regionální zprávy, zprávy z domova, teprve za nimi je hudba a zprávy ze zahraničí, zajímá je více neţ ostatní problematika zdraví, politika, přehledy programu televize, soutěţe, povídky, seriály soutěţe. Naproti tomu u dvou mladších kategorií je nejvíce akcentována hudba, teprve za ní následují zprávy z ČR, z regionu, ze zahraničí. Větší důraz je kladen na zábavu, sport, vaření a recepty. Můţeme tedy uvaţovat o tom, ţe u nejstarší skupiny slouţí rozhlas především jako důleţitý zdroj informací z oblasti dění doma i ve světě a jako zdroj mluveného slova v širším slova smyslu. Nejstarší věková kategorie je obecně nejvíce koncentrovaná na domov, má nejméně příleţitostí ke komunikaci s vnějším světem a je zároveň nejkonzervativnější z hlediska změn v jakékoli podobě. Stroze informační rádio by jen stěţí mohlo vyhovět jejím potřebám laskavého společníka a upovídaná kontaktní stanice zase preferencím opačné ekonomicky aktivní skupiny upřednostňující kulisový poslech s častými a

krátkými aktuálními

informacemi. Proto rozhlasové vysílání nabízí v rámci široké struktury stanic řadu programů, které lidskou představivost a city aktivují, nabízejí informace, vzdělání, zábavu, umoţňují relaxaci a pohodu. Hlavně na vlnách celoplošné „Dvojky“ a jednotlivých regionálních stanic umí

být

Český rozhlas

přítelem,

rádcem i

společníkem,

se

kterým

lze

lépe

překonat osamělost a všechny radosti i mnohé strasti, které sebou nese stáří. Kolem rozhlasových

osobností,

programů

a stanic

se vytvářejí

posluchačské

kluby,

lidé

se vzájemně setkávají, cítí se potřební a ţijí aktivní ţivot. Ne kaţdé rádio má takou moc jako Český rozhlas.Tak si na něj udělejte čas.

149

Obr.8

Co Vás zajímá v rozhlase - srovnání věkových skupin Data: MML-TGI, 1. pol. 2008 12,6 14 15,2 12,4 14,1 12,8 14,4

hudba / muzika zprávy z České republiky regionální zprávy z okolí kde ţijete

9,3

zprávy ze zahraničí sport

1,8

7,2

zábava skandály / aféry / slavné lidi

4,1

0,7 2,3 1,2 2,2

ţenská témata kriminalita / černá kronika zdraví / lékařství povídky / seriály / příběhy

0,3 1,2

auta / motorismus / motocykly příroda / ţivotní prostředí programy televize / přehledy pořadŧ zahrada / zahrádka / pěstitelství kříţovky / hádanky / soutěţe rodina / děti / mezilidské vztahy móda / oblečení / péče o vzhled bydlení / domov počítače kutilství / ruční práce / opravy cestování /dovolená věda a technika práce / zaměstnání přehledy kulturních akcí kino / film inzerce ekonomika tipy na volný čas umění / kultura obchod krása a vlasy finance sex / erotika vzdělání / jazyky média / marketing / reklama kresby a karikatury nemovitosti / domy 0

2

7,1

8,2 6,5

4,2 4 33,1 3,6 4,1

1,4 2,43,2 2,33,1 1,2 11,2 2,3 1,92,5 0,8 1,8 1,5 0 1,7 0,51,3 1,6 2,1 0,1 1,4 0,10,9 1,4 0,10,8 1,2 1,4 1,2 1,21,9 0,2 1,2 0,21 1,2 0,2 1,4 1,1 1,3 0 1 1,8 2,7 1 0 0,6 0,9 1,9 0,2 0,71,4 1 0,51,3 0 0,4 0,9 2 0,4 0,2 0 0,4 0 0,5 0,1 0,1 0

horoskopy / astrologie

11,6

4,5 4,5 3,2 4,3 4,2 4,1 4,2 4,7

3,2 5,3 3,6 3,1 4 3 3,1 4,5

historie

10,2

9,2

5,7 5,6

4,75,3 5,1 4,7

politika vaření / jídlo / nápoje / recepty

8,8 8,4

5,3

17,3

4

7,6

6,8

50-59 let

60-69 let

70-79 let

6

8

10

12

14

16

18

150

20

KNIHOVNY A JEJICH SLUŢBY PRO SENIORY PhDr. Květa Cempírková Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích [email protected]

Anotace Sluţby veřejných knihoven pro starší věkové skupiny všeobecně, zvláštní zaměření na zvukové knihy, historii a současnost zvukových knih a podmínky pro půjčování zvukových knih v českých knihovnách. Public library services for older adults in general, specially focused on audio books (history, present, conditions of lending in Czech libraries)

Příspěvek V České republice pracuje mnoho knihoven ( ve smyslu shromaţďování, zpracovávání a půjčování informačních dokumentů), z nichţ je síť veřejných knihoven největší. Veřejnou knihovnou myslím knihovnu, jejíţ provoz je placen z veřejných prostředků, tedy knihovnu zřizovanou obcí.

Snad kaţdý občan Česka

se v průběhu svého ţivota a to jiţ od

předškolního věku setkal se sluţbami, které zajišťují knihovny, nebo byl minimálně v knihovně na návštěvě, ať jiţ povinné školní, či soukromé. Pro všechny kategorie našich čtenářů jsou v knihovnách poskytovány základní výpůjční a informační sluţby, ale jsou připravovány téţ speciální sluţby zaměřené na jednotlivce i na skupiny. Kategorií které je v knihovnách věnována velká pozornost jsou starší lidé, mohu-li vymezit věkem, pak klienti pod šedesátým rokem svého věku výše. Jsou jednou ze skupin, které knihovny navštěvují ve velké míře, dobrovolně a rádi. Knihovny jsou pro tyto klienty nejen místem pro vypůjčení odborné a oddechové literatury všech ţánrů, ale i místem setkávání s ostatními lidmi ze své obce a samozřejmě také s knihovníky a knihovnicemi. V kaţdé knihovně je důleţitý ( jako v kaţdém jiném oboru lidské činnosti) osobní přístup knihovníků k této skupině klientů, empatie a chuťˇse staršími lidmi pracovat, ale výsledek je i závislý na finančním přispění na akce ze strany zřizovatelů knihoven. A tak jsou knihovny velmi činné a programově různorodé a knihovny,které pořádají jednu, dvě akce za rok. Nicméně ve všech knihovnách jsou standardy, které činí knihovny knihovnami a ve všech knihovnách najde starší občan pomocnou ruku co se týká zajištění poţadované literatury, poţadovaných informací. Pak je moţné plně vyuţívat klasické sluţby knihoven, jakými je půjčování knih, časopisů, novin, hudebních výstupů a to buď na klasickém papírovém formátu, nebo v moderních formátech na jiných, neţ papírových nosičích ( CD, DVD).Dnes je jiţ samozřejmostí přístup ke světové síti internet v kaţdé knihovně zdarma. V knihovnách

151

pořádáme i kurzy, kde seznamujeme starší čtenáře s počítači a s vyhledáváním informací a komunikací v internetu. Velkým hitem poslední doby je tzv. dobrovolnictví – i v knihovnách jsou vyuţívání dobrovolníci, zejména starší čtenáři, kteří jsou ochotni a schopni zajišťovat některé okrajové knihovnické sluţby. Tato praxe je však v českých knihovnách v úplném začátku a komunikace s dobrovolníky je ve stádiu tápání, neboť práce dobrovolníků v knihovnách je velmi limitovaná. Nejlépe si na tomto poli vede Městská knihovna Louny. Ale zpět ke sluţbám knihoven. Zcela zvláštní kategorií sluţeb knihoven jsou audioknihy, známé i pod českým pojmem zvukové knihy. Vyuţiji-li hesla z internetové Wikipedie pak: Audiokniha ( zvuková kniha) je nahrávkou mluveného slova. Obvykle vychází z tištěných materiálů, ale nemusí jít za kaţdou cenu o přesnou audioverzi knihy. Zvukové knihy jsou vyráběny na různých nosičích – gramofonová deska, magnetofonová kazeta, CD. Na těchto nosičích jsou pak nahrány v různých formátech, např. MP3, wma. Na přehrání různých formátů je pak samozřejmě důleţitý přístroj a program který dokáţe knihy přečíst.

Většinou jsou ale zvukové knihy nahrávány v dnes běţně dostupných

formátech,které umí většina počítačů či přehrávačů přečíst.Zvukové knihy jsou načítány na nosiče herci, moderátory, nebo přímo autorem textu či dobrovolníkem – amatérem. Záleţí také na vydavateli a jeho zájmu a finančnímu vkladu,který zvukovým knihám věnuje.

Proč vznikly zvukové knihy? Minulost mají dosti zajímavou. V podstatě kopírují doby, kdy se mezi lidmi více předčítalo z knih a více se předčítání poslouchalo, doby, kdy nebyly vizuální projekce samozřejmostí v kaţdé domácnosti, kdy i knihy byly vzácností. Snad prvními zvukovými knihami bylo namluvení několika knih na gramofonové desky počátkem 30 let minulého století ve Spojených státech jako snaha pomoci nevidomým osobách . Daleko větší rozsah pak zajistil zvukovým knihám vynález magnetofonu. Rozšíření načtených knih na magnetofonové pásky byl veliký a to i díky moţnosti pořízení přehrávače do domácností a hlavně do osobních aut. Stále ještě mluvím o Spojených státech první poloviny 20.století. Teprve sedmdesátá léta přinesla zvukové knihy i do Československé republiky a to díky Knihovně a tiskárně pro nevidomé K.E. Macana v Praze. Zde se ve vlastním nahrávacím studiu načítaly a stále načítají knihy z běţné nakladatelské produkce, zvukové časopisy a odborná literatura. Tyto zvukové knihy pak slouţí zrakově postiţeným ţákům základních škol, studentům středních a vysokých škol, ale i jednotlivým profesním skupinám nevidomých a slabozrakých. Řada knihoven v České republice s touto knihovnou spolupracuje, zvukové knihy si z jejich webových stránek http//www.ktn.cz stahuje a svým nevidomým či slabozrakým klientů zdarma půjčuje . Seznam knihoven je uveden na stránce Knihovny K.E. Macana. http://www.ktn.cz/contact

152

Zvukové knihy lze vyuţít opravdu všude, např. můţete knihu „číst“ soukromě při jízdě autem, ţehlení,vaření, zahradničení, ale kolektivně ve skupině přátel, Můţete v knihovně či v jiném zařízení připravit s vyuţitím zvukové knihy i pěkný literární pořad pro skupiny starších lidí. Vzrůstající obliba zvukových knih vedla logicky

k tomu, ţe zvukové knihy se staly i

komerčním produktem řady vydavatelství, např. např. Radioservis, Audiostory, Tympanum, Socha, Supraphon aj., kde jsou vydávány namluvené texty knih v plné či zkrácené verzi. A je stále větší tlak a trend vydávat zvukové knihy nikoliv na nosičích jakými je magnetofonová pásky, disketa či CD, ale umoţnit stahování textů přímo on- line z internetových stránek vydavatelů.

Tento trend je podpořen rychlým

nástupem

a rozšířením

internetu,

širokopásmových technologií, nových audio formátů ale samozřejmě i rozšířením a zmenšováním přenosných přehrávačů, které jsou dnes dostupné naprosté většině populace. Nové technologie však umoţňují bezplatně šířit pouze texty, které jsou podle autorského zákona tzv. volné a to je prozatím problémem v načítání a šíření zvykových knih současných ţijících autorů. Pro penziony a domy pro starší obyvatele lze vyuţívat sluţeb veřejných knihoven při vypůjčování zvykových knih po provedené registraci v příslušné knihovně a při dodrţování platného knihovního a výpůjčního řádku. V Jihočeské vědecké knihovně platí ţe :zvukové knihy komerčních vydavatelŧ půjčujeme všem bezplatně – výpůjční doba je jeden týden , vypůjčíme maximálně 5 knih a pokud si někdo další knihu nezamluví můţe být kniha ještě 1x prodlouţena. Nevidomý či zdravotně postiţený čtenář si zvukovou knihu můţe vypůjčit na 1 měsíc a téţ 1x prodlouţit. Této skupině čtenářů je moţné půjčit domů i zvukové knihy v tzv. ochranné autorské lhůtě – tj. 9 měsíců od data vydání., kdy je tato kniha ostatním čtenářům podle autorského zákona k dispozici pouze v knihovně.

Zvukové knihy vydávané Knihovnou a tiskárnou Karla

Emanuela Macana jsou půjčovány pouze pro potřeby občanů s těţkým zrakovým postiţením a s jiným zdravotním postiţením znemoţňujícím četbu. Tyto audioknihy nelze půjčovat běţným čtenářům a lze je vypůjčit i staţením na flash disk. Příjemný poslech přeje

153

PECEOSENIORY.CZ Karel Svoboda Internetový protál Péče o seniory [email protected] Dobré dopoledne přeji všem, kteří našli vůli a odvahu se na mne podívat a vyslechnout několik vět a myšlenek se vztahem k portálu www.peceoseniory.cz. Omlouvám se Vám za přihlouplý úsměv. Důvodem je pocit nováčka mezi matadory a ostřílenými vlky a budoucími matadory oblasti péče a sluţeb o seniory. Mnohé jsem doposud znal jen z telefonických hovorů, odborných statí nebo medií. Je mi ctí, ţe Vás mohu potkat a poznat osobně. Všem děkuji za čas a přízeň věnovanou našemu portálu. – portálu zatím v uvozovkách, k pravému pojmu portál rychle směřujeme. Jsme mladí (tedy portál, údaj v mém občanském průkazu tak lichotivý není). Portál je na světě od 29.12.2010, kdy ho zhlédli první návštěvníci. Byl to pohled na jednoduché podání informací o dostupných sluţbách pro seniory. Tomu pohledu předcházelo mnoho práce a konzultací ve kterých často zaznívalo pochybovačné a odmítavé stanovisko typu – to není třeba, je zde Portál poskytovatelů MPSV a informační servis o sluţbách pro seniory Gerontologie.cz České alzheimerovské společnosti. Reakce návštěvníků portálu a mnohých poskytovatelů sluţeb seniorům nás nasměrovaly k dalšímu vývoji obsahu a programovému a grafickému ztvárnění. Výsledek jsme veřejnosti představili 1.června 2011. A protoţe se jedná o ţivý prostor, budou postupně přibývat věci, které přinese zkušenost a názory uţivatelů našeho portálu. Tvůrci portálu tvrdohlavě argumentují a věřím, ţe ještě několik let budou argumentovat, ţe tvoříme ţivý prostor pro poskytovatele veškerých sluţeb pro seniory, ale hlavně ţivý a srozumitelný prostor pro většinovou populaci české kotliny. Prostor pro informace o dostupných sluţbách pro seniory, kde informace jsou podány v co nejobecnějším jazyce a formě. Například

pokud obyčejný občan pan Novák dostane na úřadě kvalifikovanou

informaci - ţe pro jeho maminku o kterou pečuje a pro něj jako pečovatele (slovo zákona není dogma – i pan Novák totiţ vyuţije odlehčovací sluţbu pro svůj odpočinek a regeneraci je v dané chvíli nejvhodnější respitní péče, aby věděl, ţe v té chvíli mu nikdo nenadává ani ho nikam neposílá. Ţe informaci dostal od úředníka, který v mnoha případech pro zákon nevidí člověka, partnera a a nebojme se říci – v podstatě klienta. Klademe si za cíl vytvořit

154

informační zdroj pro širokou veřejnost, který bude vstřícný, srozumitelný a příjemný pro kaţdého, kdo hledá informace z oblasti sluţeb a péče o seniory. Ale portál péče o seniory není jenom o databázích poskytovatelů veškerých sluţeb seniorům. Pracujeme na tom, aby kaţdý návštěvník nalezl na jednom místě příslušnou legislativu, aby poskytovatelé mohli zdarma zveřejnit svoji nabídku práce pro zájemce o práci v sociálních a zdravotních sluţbách. Abychom informovali o aktivitách poskytovatelů, na jednom místě shromáţdili články o péči o seniory z internetových a tištěných medií a novinkách z oblasti péče o seniory. Pomáháme s medializací událostí, které povaţujeme za důleţité. V září to byl veletrh Senior Praha, říjnu filmový festival Moudrost stáří na plátně pořádaný Občanským sdruţením Spokojený domov a nyní konference Senior Living na které se setkáváme. Vím, ţe někteří z Vás jsou zde na základě naší práce a skutečně mne to těší. Snaţíme se pomoci na svět sluţbám, které povaţujeme za uţitečné. Například velmi zásluţné sluţby s názvem Senior Inspect. Je to o sluţbě a pomoci seniorovi aby v co největší míře a v co nejdelší době zůstal svobodným a jeho rodině a blízkým byly sníţeny obavy o zdraví a stav jejich předka. Co se stane, kdyţ jejich senior upadne, udělá se mu špatně, cítí momentální obavu z akutní změny zdravotního stavu. Jsme mediálními partnery spin off společnosti Clever tech při KU a ČVUT Praha, která tuto sluţbu vyvinula. Na této činnosti se aktivně, v rámci pilotního projektu podílí společnost Ledax o.p.s. a její pečovatelská sluţba v Třeboni. Rád bych alespoň takto poděkoval paní ředitelce společnosti Ledax ing. Lavické, řediteli pečovatelských sluţeb ing. Chalupovi a vedoucí Pečovatelské sluţby v Třeboni Mgr. Zavadilové. Co je spin off společnost a jak funguje sluţba Senior Inspect Vám poví jeden z tvůrců sluţby a jednatel společnosti ing. Radek Fiala. Děkuji Vám za pozornost a přijetí. PÉČE O SENIORY tečka CZ

155

SENIORINSPECT Nejmodernější asistenční řešení pro podporu aktivních seniorů MODERNÍ PODPORA BEZPEČÍ SAMOSTATNÉHO ŢIVOTA SENIORŦ Ing. Radek Fiala Fakulta biomedicínského inţenýrství, České vysoké učení technické v Praze [email protected]

Anotace www.peceoseniory.cz

stránky plné databází vztahujících se ke sluţbám pro seniory.

Stránky, které mají od svého prvopočátku ambice stát se postupně portálem, který poskytne nejširší veřejnosti informace o dostupné péči o seniory v nové podobě. Informace v co největší šíři a s celorepublikovým rozsahem. Tedy informace nejen z oblasti sociální, ale ze všech oblastí, které mají k ţivotu seniorské populace vztah a pomohou seniorům a jejich blízkým zlepšit podmínky ţivota. Jedním z oţehavých bodů ţivota seniora je jeho bezpečí a co největší míra samostatnosti. Po analýze dostupných prostředků pro zmíněnou samostatnost a bezpečí seniora jsme se rozhodli podpořit svojí činností nový asistenční systém a jeho mobilní komunikační jednotku SeniorInspect spin off společnosti CleverTech s.r.o..

156

Systém SeniorInspect byl vyvinut univerzitní spin-off společností CleverTech, s.r.o. na základě nejnovějších poznatků v technice a lékařství. Na výzkumu se podílely Fakulta biomedicínského inţenýrství ČVUT v Praze a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze. SeniorInspect je určen zejména pro podporu ţivota seniora v domácím prostředí s asistencí rodiny, mobilní komunikační jednotka umoţňuje nouzovou komunikaci, detekci pádu a nehybnosti osob, jejich lokalizaci a další rozšiřující funkce. Stav monitorovaných osob je po celých 24 hodin sledován tak, aby umoţnil amostatný ţivot seniorů v jejich vlastním domově i při zcela volném pohybu mimo domov. Pro případ závaţnějších zdravotních komplikací systém je připravována moţnost připojení rozšiřujících (bezdrátových) medicínských senzorů pro měření rozšířené sady fyziologických parametrů. Příspěvek se zabývá jak základní filozofií přístupu, technickým popisem systému i výsledky dosaţenými v pilotním provozu. Mezi odchodem seniora do specializovaného zařízení a rizikem ţivota v samostatné domácnosti existuje alternativa Blízcí lidé ale i samotní senioři velmi často z obavy o zdraví omezují aktivity v seniorském věku. Staří lidé pak ale rychle chřadnou doma a výsledkem je často zbytečně rychlá bezvýchodná situace, kterou je třeba řešit přesunem do specializovaných domů pro seniory či jiných pečovatelských zařízení. Nasazení mobilního asistenčního systému umoţní seniorům bezpečně provozovat všechny aktivity, na které byli v ţivotě zvyklí. Tím poskytuje seniorům dosud nedosaţitelnou moţnost ţít naplno, ale přitom bezpečně i se všemi potenciálními riziky, které seniorský věk přináší. Nemusí se nenadálých situací obávat, právě proto, ţe i kdyţ k nim přeci jen dojde, zmáčknou tlačítko a dostane se jim okamţitě pomoci. Krabička kterou má uţivatel u sebe je jednoduchá na obsluhu a malá, je pouze potřeba ji večer dát do nabíječky, ráno si ji vzít a v případě nouze zmáčknout tlačítko. Systém přitom vyrostl z potřeb aktivního seniora, celé vyvíjíme ve spolupráci s našimi klienty, s lékaři, s uţivateli. I proto zájem o tuto sluţbu neustále roste nejen na straně samotných uţivatelů ale také mezi odbornými partnery (pečovatelské subjekty, domovy pro seniory apod.) pro které jsme připravili řadu jednoduchých způsobů jak vyuţívat moţností SeniorInspectu . Co je to SeniorInspect? SeniorInspect je nová,

asistenční sluţba vyvinutá firmou CleverTech (spin off firma

1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakulty biomedicínského inţenýrství ČVUT v Praze) ve spolupráci s dalšími odbornými partnery. Jedná se o unikátní nový systém podpory samostatného ţivota seniorů v domácím prostředí s asistencí rodiny. Sluţba je zaloţena na spolupráci uţivatele (má u sebe snímací zařízení ve formě telefonu nebo speciální komunikační jednotku tzv. „krabičku“ ) , nepřetrţité asistenční centrály a rodiny, přátel nebo sousedů seniora.

157

Jak SeniorInspect funguje? Asistenční systém spojuje tři základní součásti péče o seniora. Na straně uţivatele (seniora) je to mobilní snímací jednotka ve formě mobilu nebo speciální snímací „krabičky“ s moţností lokalizace, hlasovou komunikací, snímáním pohybu a spoustou dalších technologických vymoţeností. Dalším článkem je nepřetrţitá sluţba dohledové asistenční centrály kde je trvale 24 hodin denně 7 dní v týdnu k dispozici asistentka která v případě jakékoliv komplikace okamţitě s uţivatelem komunikuje a umoţní mu celou situaci ihned řešit. Třetí součástí systému je rodina, blízcí, sousedi nebo integrovaný záchranný systém.

Systém je nastaven tak, aby po stisku červeného tlačítka – tzn. ve stavu, kdy uţivatel potřebuje pomoc (pád, nevolnost, nenadálá kritická situace) poslal zprávu na dohledovou centrálu. Centrála zprávu obdrţí jako alarm, na který reaguje operátor centrály okamţitým zpětným voláním uţivateli. Hovor na straně uţivatele probíhá automaticky přes hlasitý odposlech a bez nutnosti aby uţivatel manuálně hovor přijal (hovor z centrály je přijímán automaticky). Operátor nejdříve zjistí stav a situaci, ve které se uţivatel nachází a poté společně s uţivatelem dohodne optimální asistenci. Forma asistence se různí dle závaţnosti situace a můţe mít podobu sousedské pomoci, zásahu rodinného příslušníka nebo přivolání rychlé záchranné sluţby. Operátor má k dispozici informace, které pomáhají vhodně směrovat pomoc v krizové situaci, jako např. údaje o zdravotním stavu uţivatele, kontaktní osoby uţivatele, pravidla obsluhy alarmů individuálně nastavená pro konkrétního uţivatele, lokalizaci uţivatele pomocí GSM nebo údaje o aktivitě klienta. Všechny parametry systému je moţno nastavit individuálně pro kaţdého klienta podle konkrétních poţadavků. Speciální funkce : Automatické rozpoznání krizového stavu Systém také kromě reakce na stisk tlačítka nepřetrţitě kontroluje a vyhodnocuje údaje (především o pohybu a aktivitě klienta) z uţivatelské krabičky. Díky inteligentnímu

158

automatickému zpracování je schopen většinu krizových situací automaticky rozpoznat a vyvolat alarm na centrále. Klíčovou výhodou systému je tak schopnost rozpoznat pád a nebo i jinou krizovou situaci automaticky i v případě ţe uţivatel není schopen sám stisknout tlačítko. Díky této funkčnosti umí systém předcházet nejvíce obávané (a bohuţel velmi časté ) situaci kdy vznikají závaţné ţivot ohroţující komplikace nikoliv přímým následkem pádu a nebo momentální nevolnosti ale pouze tím ţe senior v takové situaci stráví delší dobu bez pomoci přestoţe má často komunikační zařízení na dosah jen ho nedokáţe pouţít. V literatuře se uvádí ţe pokud přijde v takové situaci pomoc po více neţ 12 hodinách většina seniorů díky takovému záţitku razantně změní (omezí) svůj ţivot. Pokud však pomoc přijde dříve jen malé procento seniorů na základě kratšího pobytu v situaci pádu mění způsob svého ţivota. Systém také samozřejmě monitoruje i všechny základní funkční a technické parametry a vytváří alarmy i v případě nefunkčnosti (např. v případě výpadku signálu, vybitých baterií apod.) Rodina uţivatele má tedy po celou dobu jistotu, ţe systém funguje, a kdyby nefungoval, bude rodina uvědomena.

Jak se SeniorInspect pouţívá ? Pravidla pouţívání pro rodinu i uţivatele jsou velmi jednoduchá: Snímací krabička nebo telefon je stále zapnutý a Uţivatel ho má stále u sebe. Krabička nebo Mobil se nabíjí dle potřeby (automatická indikace stavu nabití). V případě potřeby pomoci, nebezpečí nebo zhoršení zdravotního stavu uţivatel stiskne červené bezpečnostní tlačítko. Po stisku se alarm odešle na dohledový pult. Uţivatel vyčká na hovor operátora dohledového pultu a domluví si společně s ním optimální způsob pomoci. Způsob asistence rodina vţdy volí ve spolupráci s operátorem.

159

Co si o sluţbě myslí klienti? Motivace pro pořízení SeniorInspectu bývají různé – od zdravotních potřeb po přání zŧstat aktivní a nebát se vykonávat i v pokročilejším věku aktivity, na které byl člověk po celou dobu svého ţivota zvyklý. Jedna z našich klientek si SeniorInspect pořídila pro zvýšení vlastního pocitu bezpečí. Jak sama říká: „Mám obavy, abych tu někde nezůstala leţet. Pak mě tu za pár dní najdou aţ děti!“ Paní klientka je velmi aktivní, pěstuje své koníčky a pravidelně chodí se svým psem na procházky. „Se sluţbou jsem zatím spokojená. Kdyţ jdeme s pejskem ven, vţdycky si krabičku vezmu s sebou. Občas potkávám v lese taková individua, ţe mám aţ strach, co se můţe stát. Takhle mohu v případě nouze zmáčknout tlačítko a vím, ţe mi někdo pomůţe.“ Našim klientům se líbí zejména to, ţe si krabičku mohou vzít sebou ven a také to, ţe manipulace s krabičkou je jednoduchá a rychle si na její obsluhu zvykli. Rozhodně ji zvládnou i v okamţiku krizové situace. „Rozhodně je to zajímavá sluţba a myslím si, ţe můţe mnoha seniorům pomoci. Stejně tak, jak teď pomáhá mě nebát se provádět vše co si vymyslím. Osobně si myslím, ţe sluţbu vyuţijí mladší aktivní senioři i starší senioři, kteří mají problémy s rovnováhou, a stává se jim, ţe upadnou a nemohou vstát.“ dodává jedna ze spokojených klientek SeniorInspectu z Kladna. Jak se SeniorInspect aktivuje ? V případě zájmu klient získá veškeré informace ohledně sluţby SeniorInspect telefonicky, poštou nebo elektronicky na webových stránkách www.seniorinspect.cz. Aktivační proces je jednoduchý a lze ho zvládnout i na dálku. Zařízení je moţno i po dohodě vyzkoušet a zjistit tak jestli zcela vyhovuje poţadavkům klienta.

160

Mohou asistenční systém vyuţívat i odborné subjekty které poskytují péči seniorŧm ? Máme velmi dobré zkušenosti se spoluprací s různými partnery jako jsou pečovatelské domy (pro čekající klienty), agentury sociální péče, obecní úřady, městské části apod. Všem těmto partnerům umoţňuje sluţba SeniorInspect nabídnout kvalitní péči s moţností integrace do vlastního způsobu poskytování péče. SeniorInspect je v podstatě velmi kvalitní komunikační moţnost jak zjistit ţe jejich klient potřebuje asistenci. Míra spolupráce je nastavitelná v některých případech (městské části) lze sluţbu pouţít jako komplexní řešení podpory aktivních seniorů a vyuţít kompletní plnou variantu sluţby. V jiných případech například nastavíme sluţbu tak aby funkci asistenčního centra mohli vykonávat přímo partneři projektu a partnerům tak přinášíme velmi rychlé dostupné a flexibilní technické řešení asistenční podpory.

161

OCHRANA PROTI NEKALOSTNÍM PRAKTIKÁM PŘI PODOMNÍM PRODEJI Tomáš Kubín E.ON Česká republika, s.r.o. [email protected] Jak to mŧţe fungovat? Díky léty ověřeným technikám! Haló efekt Podomní prodávající bývají vţdy dobře oblečení, vlídní a příjemně naladění. Jsou si vědomi významné síly tzv. haló efektu. Kaţdý člověk si na neznámou osobu utvoří vlastní názor během prvních několika vteřin. A všichni lidé si neradi přiznávají, ţe se mýlí a proto tento prvotní názor mění aţ na základě „nezvratných důkazů“. Prodávající z tohoto důvodu usilují o to, aby na první dojem působili příjemně a kompetentně, aby spotřebitelé právě jejich nabídce co nejvíce věřili. O čem je řeč? Podomní prodej je prodej zboţí provozovaný bez pevného stanoviště, obchůzkou od dveří ke dveřím, dům od domu nebo na veřejných prostranstvích. Charakteristickým rysem podomního prodeje je, ţe jednání

o smlouvě zpravidla

vyvolává prodávající a ne spotřebitel, který tak na ně není připraven. Spotřebitel nemá při podomním obchodu moţnost srovnání nabízených podmínek s jinými nabídkami a psychologicky je v pozici, v níţ často zcela iracionálně podléhá nátlaku obchodníka. Jedná se o jednu z nejagresivnějších forem prodeje, spotřebitel je atakován prodejcem a těţko můţe před podomním obchodem z vlastního domu „uniknout“. Cílem nekalostních praktik bývají především SENIOŘI. Hovor na příjemné téma Pro získání spotřebitele na svou stranu se ho prodávající snaţí zaujmout hovorem na téma, které mu je blízké a příjemné. Domov spotřebitele k tomu dává nepřeberné mnoţství podnětů, protoţe kaţdý obrázek či fotografie na zdi vypovídají mnoho o osobnosti spotřebitele, čehoţ je moţné vyuţít. Získávání ANO Čím vícekrát spotřebitel vyjádří souhlas, tím sloţitější pak pro něj je říci ne na závěrečnou nabídku. Prodávající proto někdy „sbírají ano“ i u odpovědí na poměrně banální otázky nejlépe naplněné emocemi („Líbí se vám představa, ţe za 20 let dostanete milion Kč?“

162

apod.). Spotřebitel by si měl být jiţ od začátku vědom této běţné praktiky a na tyto otázky neodpovídat jen jednoslovným souhlasem. Lépe je rovnou sdělit i své námitky a moţné problémy. Sbírání adres a doporučení Kdyţ se prodávající můţe odvolat na známého spotřebitele, má takřka zaručeno, ţe bude vyslechnut a spotřebitel mu „nepraští“ telefonem. Při jejich získávání jsou proto prodávající ochotni vyvinout maximální úsilí a manipulaci, která můţe mít mnoho podob. Řada spotřebitelů neodolá a poskytne alespoň několik adres svých nejméně oblíbených známých. Získají tak téměř jistotu, ţe ti jim to při nejbliţší příleţitosti vrátí. Spotřebitel by si měl vţdy dobře zváţit, zda a jaké kontakty poskytne, protoţe svým jménem pak za prodávajícího „ručí“. „Kdy k vám mohu v tomto týdnu přijít, abych vám vysavač nezávazně předvedla? Vaší kamarádce to pomůže, dostane zdarma speciální bonus!“ Předvádějící se nechá pozvat Při předváděcích akcích v domácnostech se někdy prodávající snaţí obcházet vyšší právní ochranu spotřebitelů u smluv uzavíraných mimo stálou provozovnu (zejména moţnost odstoupení od smlouvy) tím, ţe se na předváděcí akci nechá pozvat. Pokud spotřebitel na ţádost firmy ve svém bytě zorganizuje akci pro své známé a obdrţí za to určitý dárek, pak se on jako hostitel jen těţko můţe vymlouvat, ţe o předváděcí akci nic nevěděl, ţe byl nabídkou překvapen a ţe by tudíţ měl mít moţnost odstoupení od smlouvy (naopak jeho hosté jsou zákonem chráněni). Podobně se nechávají firmy pozvat např. s tím, ţe zdarma vyčistí jeden koberec. Co na to legislativa? Podomní prodej = prodej mimo provozovnu. Současná legislativa chrání spotřebitele velmi kvalitně: Směrnice Rady (85/577/EHS) ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory a Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách implementované do Zákona 367/2000 Sb. novelizujícího zákon č.40/1964 Sb., občanský zákoník.

163

Jak „občan“ – zákon chrání občana – spotřebitele? § 57 1. Byla-li spotřebitelská smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele nebo nemá-li dodavatel ţádné stálé místo k podnikání, můţe spotřebitel od smlouvy písemně odstoupit do 14 dnŧ od jejího uzavření; nedošlo-li dosud ke splnění dodávky zboţí či sluţeb dodavatelem, můţe od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoliv sankce do 1 měsíce. To neplatí ohledně smluv, u nichţ si spotřebitel výslovně sjednal návštěvu dodavatele za účelem objednávky. Dodavatel je zároveň povinen vrátit spotřebiteli zaplacené finanční částky do 30 dnů od odstoupení od smlouvy. 2. Dodavatel musí spotřebitele písemně upozornit na právo odstoupit od smlouvy nejpozději při uzavření smlouvy; písemné upozornění musí obsahovat i označení osoby, u níţ je třeba toto právo uplatnit, včetně bydliště či sídla takové osoby. 3. Při porušení povinnosti stanovené v předchozím odstavci má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy do 1 roku od jejího uzavření. ….. Jak mŧţe občany bránit obec? Vydáním takového trţního řádu, který omezuje či dokonce zakazuje podomní a pochůzkový prodej. Trţní řád se vydává formou nařízení obce. Toto nařízení vydává podle paragrafu 11 zákona 128/2000 Sb. o obcích rada obce. Trţní řád se vydává na základě ustanovení §18 odst. 1 a 3 zákona č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání (ţivnostenský zákon). Ten uvádí, ţe obec můţe v přenesené působnosti vydat trţní řád formou nařízení obce. V něm vymezí vše potřebné pro nabídku, prodej zboţí a poskytování sluţeb mimo provozovnu určenou k tomuto účelu kolaudačním rozhodnutím. Jak mŧţe takový trţní řád vypadat? V nařízení (trţním řádu) by pro účely zákazu podomního prodeje neměla chybět především definice, obsaţená například v některém úvodním článku vymezujícím základní pojmy. Například:

„podomní prodej je prodej, kdy je bez předchozí objednávky dům od domu

nabízeno a prodáváno zboţí a poskytování sluţeb.“ Samotný zákaz potom můţe vypadat velmi jednoduše, v trţním řádu se například můţe objevit článek „Zakázané formy (druhy) prodeje zboţí a poskytovaných sluţeb“ a v něm se jiţ přímo označí podomní a pochůzkový prodej za zakázaný. Stejné ustanovení se můţe objevit například ve článku, který definuje rozmístění trţních míst.

164

V tomto ustanovení je případně moţné označit výjimky, jako jsou například charitativní akce. Další moţností, jak určit výjimky je například tato formulace: „Podomní prodej na území města XY se zakazuje, není-li v příloze k tomuto nařízení stanoveno jinak.“ V příloze jsou potom vyjmenována místa a okolnosti, za nichţ je podomní prodej povolen. Jak na to, kdyţ uţ někdo naletěl? ODSTOUPENÍ OD SMLOUVY O …… uzavřené mezi ………………………….. a ………………………………………….. „Dne jsem s Vámi uzavřel smlouvu o ….. V souladu s ustanovením § 57 občanského zákoníku tímto od této smlouvy odstupuji. Zároveň tímto odvolávám plnou moc, kterou jsem Vám udělil ke všem úkonům směřujícím k … V ………………… dne

.……………………… podpis zákazníka

DOPORUČENĚ PŘESNÁ IDENTIFIKACE STRAN I PŘEDMĚTU SMLOUVY NEBÁT SE JICH 

165

DOBROVOLNÍCI V NEMOCNICI Mgr. Lenka Motlová Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích [email protected]

Anotace Dobrovolníci a dobrovolná činnost se uplatňují celosvětově v různých oblastech lidského ţivota. Dobrovolník vykonává činnost ve prospěch jiných lidí ve svém volném čase a bez nároku na finanční odměnu. Dobrovolníci by měli být nedílnou součástí psychosociální péče o pacienty na lůţkových odděleních nemocnice. Autorka se v příspěvku věnuje pojmu dobrovolník, přínosu dobrovolníka v nemocnici a jeho činnosti ve zdravotnickém zařízení. Zmíněna

je práce s dobrovolníky v rámci dobrovolnické programu, etapy dobrovolnické

činnosti a zásady při práci s dobrovolníky. Poslední část příspěvku je věnována realizaci Dobrovolnického programu v Nemocnici České Budějovice, a.s., který je probíhá od roku 2001 ve spolupráci se ZSF JU - Ústavem zdravotně sociální práce. Motto „Dobrovolníci netvoří peníze, ale zvyšují hodnotu nemocnice (Novotný, Stará a kol., 2002).“ Rok 2011 - Evropský rok dobrovolnictví Dobrovolníci a dobrovolná činnost nabývají celosvětově stále více na významu a uplatňují se v různých oblastech lidského ţivota (Zbořilová, 2002). Jsou výrazem účasti, solidarity a pluralismu v občanské společnosti a důleţitým faktorem rozvoje společnosti i její morální úrovně (Zbořilová, 2002). Dne 24. 11. 2009 přijala Rada ministrů Evropské unie zodpovědných za kulturu rozhodnutí, kterým byl rok 2011 vyhlášen jako Evropským rokem dobrovolných činností na podporu aktivního občanství. Současně bylo stanoveno, ţe obecným účelem Evropského roku dobrovolnictví (ERD) je podněcovat a podporovat úsilí, které Společenství, členské státy, místní a regionální orgány vyvíjejí, aby občanské společnosti vytvořily podmínky pro dobrovolnictví v EU a zajistily větší zviditelnění dobrovolných činností v EU, a to zejména výměnou zkušeností a osvědčených postupů (Evropský rok dobrovolnictví, 2010). Cíle Evropského roku dobrovolnictví: a) usilovat o to, aby bylo v EU vytvořeno prostředí příznivé pro dobrovolnictví s cílem zakotvit dobrovolnictví jakoţto součást podpory občanské účasti a činností lidí pro lidi v kontextu EU a ve vhodných a nezbytných případech řešit stávající překáţky bránící dobrovolným činnostem;

166

b) umoţnit organizátorům dobrovolných činností, aby zlepšili jejich kvalitu, s cílem usnadňovat dobrovolné činnosti a pomáhat organizátorům zavádět nové druhy dobrovolných činností a podněcovat navazování kontaktů (networking), mobilitu, spolupráci a součinnost v rámci občanské společnosti a mezi občanskou společností a dalšími oblastmi v rámci EU; c) oceňovat a uznávat dobrovolné činnosti s cílem podporovat vhodné pobídky pro jednotlivce, společnosti a organizace pro rozvoj dobrovolníků a na úrovni EU a členských států zajistit uznávání dobrovolnictví ze strany tvůrců politik, organizací občanské společnosti, veřejných institucí a odvětví formálního a neformálního vzdělávání, jakoţ i zaměstnavatelů, pokud jde o dovednosti a kompetence rozvíjené prostřednictvím dobrovolnictví; d) zlepšit povědomí o hodnotě a významu dobrovolnictví s cílem zlepšit obecné povědomí o důleţitosti dobrovolnictví jakoţto projevu účasti občanů, která přispívá k řešení otázek společného zájmu všech členských států, jako je harmonický rozvoj společnosti a sociální soudrţnost (Evropský rok dobrovolnictví, 2010). Dobrovolnictví ve zdravotnictví Dobrovolnictví ve zdravotnictví se v České republice začalo objevovat postupně, ale systematicky od roku 2000 (Dobrovolnictví ve zdravotnictví, 2010). Dobrovolnický program se v nemocnicích osvědčil jako jeden z nástrojů, který prostřednictvím lidského kontaktu dobrovolníka s pacientem napomáhá aktivizaci, motivaci a psychické podpoře pacientů, přispívá k efektivnější organizaci práce a času personálu pro odbornou činnost i ke zlepšení celkové atmosféry nemocnice (Dobrovolnictví ve zdravotnictví, 2010). Dobrovolnictví se také podílí na zvyšování úrovně kvality péče o pacienta. Praktické zkušenosti se začleněním dobrovolnického programu má v ČR řada státních i nestátních zdravotnických zařízení, velkých fakultních, krajských i menších oblastních a městských nemocnic (Dobrovolnictví ve zdravotnictví, 2010). Některá zdravotnická zařízení spolupracují s nestátní neziskovou organizací, některé nemocnice si řídí celý dobrovolnický program samy (Dobrovolnictví ve zdravotnictví, 2010). O dobrovolnickou činnost ve zdravotnictví je trvale zájem rovněţ ze strany dobrovolníků, kteří jsou zapojeni do spolupráce v akutní a dlouhodobé péči o pacienty dětského i dospělého věku, o pacienty v lůţkových nebo terénních hospicích (Dobrovolnictví ve zdravotnictví, 2010). Dobrovolníci v nemocnici Dobrovolníkem je kaţdý, kdo ze své dobré vůle, ve svém volném čase a bez nároku na finanční odměnu vykonává činnost ve prospěch jiných lidí (Novotný, Stará a kol, 2002). Můţe se jednat o pomoc konkrétnímu člověku či organizaci, která pomoc potřebným poskytuje (organizaci zaměřené sociálně, zdravotně, ekologicky či kulturně). Dobrovolníkem se můţe v podstatě stát kdokoliv, neboť kaţdý z nás umí něco, co můţe poskytnout ostatním

167

(Novotný, Stará a kol., 2002). Dobrovolníci jsou lidé mladšího i staršího věku, kteří ve svém volném čase navštěvují osamělé a nemocné seniory (Klevetová, Dlabalová, 2008). Dobrovolník přináší do dobrovolnické činnosti v nemocnici především sám sebe, ale také své znalosti a zkušenosti. Přestoţe se podle Tošnera dobrovolnictví stává profesionální sloţkou mnoha zařízení a je kladen důraz na spolehlivost a kompetence dobrovolníků, mělo by si stále zachovat svou svěţest, spontaneitu a nadšení (Tošner, 2008). I přes neustále zvyšující se pokrok v medicíně a ošetřovatelství, modernizaci především ve vyšetřovacích metodách a léčebných technikách i technologií je nezbytné a „na významu nabývá schopnost udrţet s pacientem osobní lidský kontakt při zachování jeho soukromí a udrţení kontaktů se ´se světem zdraví´ “, jak uvádí Novotný, Stará a kol. (2002, s. 7). Péče o pacienta v nemocnici by měla být komplexní a o pacienta seniora by měl pečovat multidisciplinární tým, jeţ kromě lékařů a zdravotních sester zahrnuje také rehabilitačního pracovníka, ergoterapeuta, psychologa či terapeuta, sociálního pracovníka, dobrovolníka a případně téţ pastoračního asistenta (Motlová, 2010). Dobrovolník můţe být uţitečný právě v udrţování sociálních kontaktů a můţe přispívat k duševní a emoční pohodě pacienta seniora. „Touto podporou se dobrovolník v nemocnici můţe stát pro pacienta spojnicí s vnějším zdravých světem, kontaktním mostem pro člověka v obtíţné ţivotní situaci a v neposlední řadě i nositelem změny v jeho přístupu k ţivotu (Novotný, Stará a kol., 2002, s. 7-8).“ „Dobrovolníci netvoří peníze, ale zvyšují hodnotu nemocnice (Novotný, Stará a kol., 2002).“ Práce s dobrovolníky v dobrovolnickém programu má charakter cirkulárního procesu, tzn. získávání, výcvik, zapojení do dobrovolnické činnosti a práce pod společnou supervizí (Kořínková, I., Tošner, J., Zemanová, B., 2004). Dobrovolníci totiţ neustále přicházejí a odcházejí. Jak rychle, to často záleţí na specifiku činnosti a na systému posilování jejich motivace (Kořínková, I., Tošner, J., Zemanová, B., 2004). Dobrovolnictví je sice, co se týče finančních prostředků, nezištné, ale je třeba mít vypracovaný systém alternativního ohodnocení (Kořínková, I., Tošner, J., Zemanová, B., 2004). Je potřebné upozornit na specifikum, které mají dobrovolníci navštěvující ústavní zařízení zdravotně sociálního zaměření s pevným reţimem. V těchto institucích jsou velké poţadavky na organizování dobrovolnictví a je potřebné stanovit pevná pravidla, jeţ jsou pro dobrovolníka závazná, aby se nenarušovalo poskytování sluţeb a aby dobrovolnictví mohlo bez komplikací a nedorozumění dlouhodobě a funkčně probíhat (Novotný, Stará a kol, 2002). Etapy dobrovolnické činnosti a) získávání dobrovolníků; b) výcvik dobrovolníků; c) samotné zahájení dobrovolnické činnosti;

168

d) supervize dobrovolníků, motivování dobrovolníků; e) vyhodnocování programu a případné ukončení spolupráce s dobrovolníky (Novotný, Stará a kol, 2002). Dŧleţité zásady spolupráce s dobrovolníky a) schopnost přijmout dobrovolníky do svého týmu; b) ověřit si, jaké má dobrovolník schopnosti a moţnosti; c) informovat se, jakou sluţbu bude dobrovolník provádět; d) nabídnout seniorovi tuto sluţbu; e) pokud senior souhlasí, představit mu dobrovolníka, který ho bude navštěvovat – senior se domluví s dobrovolníkem o době návštěvy; dobrovolník je zodpovědná za dodrţování návštěvní doby; f) pravidelně kontrolovat zájem seniora o tuto sluţbu a spokojenost s ní; g) sepsat písemnou smlouvu mezi dobrovolníkem a seniorem o formě pomoci (Klevetová, Dlabalová, s. 166). Přínos dobrovolníka v nemocnici Přínos dobrovolníka v nemocnici spočívá v: „udrţení dalších sociálních kontaktů a dobré duševní a emoční aktivity (Novotný, Stará a kol., 2002, s. 7).“ Dobrovolník přispívá posílením: a) toho, co je zdravé a co pacient v nemocnici neztrácí; b) toho, co má pro pacienta hodnotu; c) toho, co můţe otevřít jiné ţivotní souvislosti (Novotný, Stará a kol, 2002). „Můţeme říci, ţe z pohledu našich nemocných se vynořuje nový vztah s novým člověkem ze zdravého prostředí. Rodí se nový společenský kontakt. Dobrovolník předává informace a zkušenosti s okolním světem. Pokud dobrovolník dokáţe navázat kvalitní vztah, stává se postupně přítelem nemocného (Klevetová, Dlabalová, s. 166).“ Dobrovolník můţe pozitivně ovlivnit pobyt pacienta i při krátkodobé hospitalizaci, ale téţ v případě trvalých následků, bilancování dosavadního ţivota a naplnění jeho zbývajících částí (Kořínková, I., Tošner, J., Zemanová, B., 2004). Činnosti dobrovolníkŧ v nemocnici Dobrovolníci v nemocnici pomáhají pacientům vyššího věku překonat často dlouhé období hospitalizace a vyplňují jim volný čas na lůţku. Praxe ukázala, ţe někteří zdravotničtí pracovníci zpočátku vnímají dobrovolníka jako konkurenta, čemuţ tak v ţádném případě není. Dobrovolníci mají být zdravotnickému personálu nápomoci a pomáhají v naplňování lidských potřeb. Novotný, Stará a kol. (2002) uvádějí, ţe dobrovolníci jsou na svoji činnosti připravováni nikoliv z důvodu, aby získali specifické dovednosti, ale „aby byli spolehlivými

169

partnery zdravotníkům a dalšímu zdravotnickému personálu. Aby je doplňovali, ale zároveň jim jejich práci nekomplikovali a neztěţovali (Klevetová, Dlabalová, s. 27).“ Mezi nejčastější činnosti dobrovolníka podle našich zkušeností patří povídání si s pacientem, hraní společenských her, či krátké procházky s pacienty po chodbě (Motlová, 2008). Činnost dobrovolníků se dělí ve vztahu k náročnosti na činnost laickou (běţnou), částečně odbornou a odbornou (Novotný, Stará a kol., 2002). Pro běţnou laickou činnost nepotřebují mít dobrovolníci ţádnou přípravu. Aktivity vykonávané s pacienty zahrnují průběţné aktivity (společník u lůţka - rozhovory, společenské hry, čtení; doprovod na procházky, malování, zájmové krouţky aj.). Jednorázové aktivity s pacienty jsou např. vánoční besídky, Mikuláš. Pomoc sestrám spočívá v pomoci při stravování (krájení jídla, se souhlasem sester i krmení), roznos pití pacientům (Motlová, 2010). Mezi činnosti dobrovolníků nezahrnující práci s pacienty patří například informační sluţba v recepci, udrţování informačních nástěnek, pomoc koordinátorovi dobrovolníků, úprava květin, pomoc v kanceláři s administrativou aj. (Motlová, 2010). Do částečně odborné činnosti dobrovolníků spadá např. běţná činnost dobrovolníků pod odborným vedením profesionálního pracovníka (dobrovolník např. maluje s pacienty pod dohledem arteterapeuta) či dobrovolník má sám speciální výcvik či kvalifikaci jako je například trenér paměti (Motlová, 2010). O odborné činnosti dobrovolníka mluvíme v případě, kdy pouţívá své profesionální dovednosti a poskytuje je zdarma pacientům, dobrovolníkům, nemocnici či dobrovolnickému programu (Novotný, Stará a kol., 2002). Dobrovolnický program v Nemocnici České Budějovice, a.s. Dobrovolnický program v Nemocnici České Budějovice, a. s. je realizován od roku 2001 díky vzájemné spolupráci mezi Nemocnicí České Budějovice, a. s. a Zdravotně sociální fakultou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Tento program vychází z metodiky Národního dobrovolnického centra HESTIA Praha - Dobrovolnici v nemocnicích a do roku 2010 byl finančně podporován Ministerstvem

zdravotnictví ČR

v rámci dotačního

programu

Vyrovnávání příleţitostí pro občany se zdravotním postiţením (Motlová, 2010). Cílem dobrovolnického programu v Nemocnici České Budějovice, a. s. je zlepšení psychosociálních podmínek pacientů na lůţkových odděleních nemocnice a současně přispět k dalšímu rozvoji dobrovolnické činnosti ve zdravotnických zařízeních v jihočeském kraji. Dílčím cílem projektu je umoţnit studentům Jihočeské univerzity v Českých Budějicích, Zdravotně sociální fakulty (ZSF JU) provádět sociální práci a získat zkušenosti v oblasti dobrovolnictví. Ve spolupráci s kontaktními osobami v nemocnici Bc. Elen Červenou (sociální sestrou) a Mgr. Janou Klikovou (klinickou psycholoţkou) pracujeme na vytvoření systému

170

pomoci dobrovolníků, jeţ nenarušuje léčebný reţim ani provoz na lůţkových odděleních nemocnice a zároveň vhodně doplňuje práci zdravotníků (Motlová, 2010). V roce 2011 je dobrovolnický program pod záštitou ZSF JU realizován na onkologickém oddělení (horní areál nemocnice C) a 2. oddělení následné péče (dolní areál nemocnice B). Jednorázové aktivity jsou případně také pořádány v Plicní léčebně (dolní areál nemocnice F). Dobrovolníci z řad studentů ZSF JU, kteří jsou do projektu zapojeni, procházejí pohovorem a specifickým odborným výcvikem, jehoţ nedílnou součástí jsou psychologické testy a pohovor s psycholoţkou. Poté je s dobrovolníky uzavírán kontrakt na jeden rok, jehoţ součástí je mlčenlivost, kodex dobrovolníka obsahující práva a povinnosti dobrovolníka. Mezi pravidelné činnosti dobrovolníků (návštěva oddělení jednou týdně 1-2 hodiny) patří: společník u lůţka, rozhovory, individuální trénink paměti, předčítání, hraní společenských her aj.. Jednorázové činnosti probíhají jednou za čtrnáct dnů či jednou měsíčně a jedná se o tzv. výtvarné odpoledne, koncerty, Mikulášské besídky, Velikonoční besídky, kulturní vystoupení a trénování paměti. V roce 2010 bylo v programu zapojeno 20 jednorázový dobrovolníků a 5 pravidelných dobrovolníků. V roce 2011 se dobrovolnického programu účastní 12 jednorázových dobrovolníků a 5 pravidelných dobrovolníků. Garantem dobrovolnického programu je Mgr. Lenka Motlová, koordinátorkami dobrovolníků jsou Bc. Kateřina Kosová, Hana Mácová a Bc. Markéta Skálová studentky ZSF JU studijního programu Rehabilitace, studijního oboru Rehabilitační-psychosociální péče

o

postiţené děti, dospělé a seniory (bakalářské a navazující studium). Literatura EVROPSKÝ

ROK

DOBROVOLNICTVÍ

2011.

Online.

Dostupné

z:

http://www.dobrovolnik.cz/evropsky-rok-dobrovolnictvi-2011. DOBROVOLNICTVÍ

VE

ZDRAVOTNICTVÍ.

Online.

Dostupné

z:

http://www.dobrovolnik.cz/oblasti-dobrovolnictvi/dobrovolnictvi-ve-zdravotnictvi KLEVETOVÁ, D. DLABALOVÁ, I. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vydání. Praha: Grada, 2008. 208 s. ISBN 978-80-247-2169-9. KOŘÍNKOVÁ, I., TOŠNER, J. , ZEMANOVÁ, B. Praktický průvodce programem Dobrovolníci

v nemocnici. Praha: HESTIA NDC – FN Motol, 2004.

MOTLOVÁ, L. Dobrovolníci v Českobudějovické nemocnici. Nemocniční zpravodaj. 2008, roč. 18, č. 2, s. 32- 33. MOTLOVÁ, L. Dobrovolnictví - nedílná součást psychosociální péče o pacienty seniory. In: Sborník z VII. mezinárodní konference Problematika generace 50 plus, konané 21.- 22. 9. 2010 v Českých Budějovicích na ZSF JU a v Domově pro seniory Hvízdal. Organizátor konference ZSF JU a Ledax, o. p. s., s. 30-34. ISBN 978-807394-260-1.

171

NOVOTNÝ, M., STARÁ A KOL. Dobrovolníci v nemocnici. Metodický manuál pro zdravotnické a sociální zařízení. Praha: HESTIA, 2002. ISBN 80-238-8697-5. TOŠNER, J. Rehabilitace dobrovolnictví v Čechách – postavení dobrovolníků v české společnosti po roce 1989. In 10 let rozvoje dobrovolnictví – rehabilitace občanských ctností. Kroměříţ: Klub UNESCO Kroměříţ – HESTIA, 2008, s. 42-45. ZBOŘILOVÁ, R. Dobrovolníci v sociálně preventivním programu. Online. Dostupné z: http://is.muni.cz/thú66189úpedf_m/Diplomova_praceRomana_Zborilova.pdf

Fotodokumentace Vánoční besídka na onkologickém oddělení v Nemocnici České Budějovice, a.s.

Zdroj: archiv ZSF JU, Ústav zdravotně sociální práce Výcvik dobrovolníkŧ

Zdroj: archiv ZSF JU, Ústav zdravotně sociální práce

172

PSYCHOSOCIÁLNÍ POMOC OSAMĚLÝM LIDEM, SENIORŦM A OSOBÁM SE ZDRAVOTNÍM POSTIŢENÍM Confrá Bc. Jan Rada eg. mag. O. Melit Česká maltézská pomoc České Budějovice [email protected] Anotace Program psychosociální sluţby je určen osobám starým, osamělým, nemocným, upoutaným na lůţko, ţijících v domovech důchodců či doma. Uskutečňuje se prostřednictvím přátelských setkávání našich dobrovolníků s těmito lidmi, povídání si, doprovázení při procházkách, či jiných pravidelných činnostech vyplňující volný čas. ČMP tuto sluţbu provozuje jiţ od roku 2003.

Česká maltézská pomoc České Budějovice o. p. s. Česká maltézská pomoc České Budějovice se řídí ideami a cíli maltézských rytířů ve smyslu Obsequium pauperum

- sluţby

Suverénního řádu

a pomoci nemocným,

postiţeným, uprchlíkům a všem lidem v nouzi a Tuitio fidei - to znamená hájení nebo moderněji ochranu víry kaţdého člověka. Předmětem činnosti společnosti je poskytování charitativní pomoci v oblasti zdravotnické, sociální a humanitární, zejména však v oblasti péče o děti s postiţením, jejich přepravy do škol a zdravotnických zařízení, mimoškolních aktivit a poskytování první pomoci. Na zajištění těchto úkolů se podílejí tři pracovní skupiny: 1/poskytování sociální sluţby „Průvodcovské a předčitatelské sluţby“, 2/zdravotní a humanitární pomoc, 3/psychosociální pomoc. Česká maltézská pomoc České Budějovice je skupina s působící na území Jihočeského kraje. ČMP je nestátní nezisková organizace s vlastní právní subjektivitou od roku 1996.

Při veškeré činnosti se ČMP

opírá o základní principy křesťanské etiky respektující

vzájemnou úctu, solidaritu a porozumění. Je kladen důraz jednak na vysokou odbornost, ale zároveň i na lidský rozměr poskytované péče.

173

Prŧvodcovské a předčitatelské sluţby: Doprovázení dětí a mládeţe s postiţením do speciálních škol a školských zařízení v Českých Budějovicích probíhá jiţ 14 let. Jedná se převáţně o děti s různým typem postiţení, jako například postiţení smyslové, duševní, tělesné a kombinované. Klienty doprovázíme v Českých Budějovicích do těchto zařízení: ARPIDA, centrum pro rehabilitaci osob se zdravotním postiţením, o.s., MŠ, ZŠ a SŠ pro sluchově postiţené,

ZŠ speciální

v Husově ul., Empatie, centra sociálních sluţeb, MŠ,ZŠ a PrŠ Dlouhá ul., denní stacionář Světluška o.p.s. a nově také do Sociálně terapeutické dílny Kolbenka v Kaplici. Cíle sluţby uskutečňujeme šesti speciálně upravenými vozy pro převoz osob s postiţením ze šesti tras v rámci Jihočeského kraje. Činnost poskytujeme pravidelně v rámci školního roku ranním a odpoledním svozem. Dále také poskytujeme tuto sluţbu individuálně pro dospělé uţivatele. Převáţně se jedná o doprovázení k lékaři, na zájmové a volnočasové aktivity, na orgány veřejné zprávy a instituce. V této činnosti jsme registrovaným poskytovatelem sociálních sluţeb dle § 42 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách. Tato činnost je plně profesionální. Zdravotnická a humanitární pomoc Zdravotní a humanitární pomoc je zajišťována skupinou dobrovolníků s patřičným vzděláním. Při zajišťování první pomoci úzce spolupracujeme se Zdravotnickou záchrannou sluţbou Jihočeského kraje. Tato skupina úspěšně působila například v období povodní. Psychosociální pomoc Adopce osamělých lidí Psychosociální pomoc je relativně krátký projekt, ale se slibnou budoucností. Jedná se o pomoc lidem starým, osamělým, nemocným, upoutaným na lůţko, ţijících v Domovech pro seniory či doma. Probíhá formou společných přátelských setkávání s našimi dobrovolníky – povídání si, doprovázení při procházkách či jiných činnostech vyplňující volný čas. Popis dobrovolnické sluţby: 1. Poslání Posláním dané sluţby je pomoc a podpora osob daných cílových skupin ţijících v jiţních Čechách směřující ke zkvalitnění ţivota a rozvoje své osobnosti skrze zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, rozvíjení nebo udrţení osobních schopností a dovedností, pomoc se začleňováním do běţného ţivota při zohlednění psychického a fyzického stavu, a to vše bez vytrţení z přirozeného sociálního prostředí.

174

2. Cíle sluţby - psychosociální pomoc - zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, vytrţení ze samoty nebo odloučenosti - podpora při naplňování ţivota klientů uţitečnými a zajímavými zájmovými, vzdělávacími nebo volnočasovými aktivitami - trvalé rozvíjení osobnosti klientů 3. Cílová skupina Do cílové skupiny spadají osoby osamocené nebo ohroţené sociálním vyloučením z důvodů svého stáří, zdravotního stavu nebo postiţení. - senioři - osoby s tělesným postiţením - osoby s kombinovaným postiţením - osoby s mentálním postiţením - osoby se zdravotním postiţením Specifické vymezení věkové struktury: - starší děti (11-15 let) - dorost (16-18 let) - mladí dospělí (19-26 let) - dospělí (27-64 let) - mladší senioři (65-80 let) - starší senioři (nad 80 let) 4. Kapacita sluţby Kapacita sluţby v ČMP České Budějovice je stanovena na 40 klientů. Tato kapacita je však rovněţ závislá na aktuálním počtu připravených dobrovolníků, kteří jsou do programu zapojeni. Pokud organizace disponuje větším počtem připravených dobrovolníků, pak je moţné vyhovět i dalším zájemcům o danou sluţbu. 5. Časová dostupnost Sluţby jsou poskytovány převáţně v terénu, individuálně dle potřeb uţivatelů sluţby v závislosti na provozních moţnostech poskytovatele, obvykle v průběhu pracovního týdne mezi 9-17 hod. Dle domluvy je moţné poskytnout sluţby i v jinou dobu či o víkendech. 6. Charakteristika sluţby Sluţba je poskytována převáţně jako terénní sluţba v přirozeném prostředí uţivatele sluţby a je poskytována bez úhrady. Důraz při poskytování sluţby je kladený na důstojnost klienta a jeho individuální potřeby. Spočívá v nenásilné a přirozené práci s uţivatelem vytváří přátelský vztah mezi uţivatelem a dobrovolníkem. Sluţbu odborně garantuje koordinátor.

175

Dobrovolníci nejsou s ČMP v pracovně právním vztahu dle Zákona o dobrovolnické sluţbě 198/2002 Sb.

Pro zapojení dobrovolníků do poskytování psychosociální pomoci jsou

zpracována vnitřní pravidla, podle kterých se postupuje. Tato pravidla odpovídají podmínkám akreditace MVČR podle zákona o dobrovolnické sluţbě a vycházejí z akreditovaného programu ČMP. Snahou organizace je podněcovat vybrané a připravené dobrovolníky k vytvoření konkrétního vztahu mezi dobrovolníkem a uţivatelem. Vyškolený a připravený dobrovolník pravidelně přichází za konkrétní osobou dané cílové skupiny. Role dobrovolníka má v této sluţbě povahu společníka, který podporuje osoby daných cílových skupin v aktivitách, do kterých by bez jeho přispění osoba nemohla vstoupit. Uţivatel a dobrovolník společně obvykle tráví 1 - 2 hodiny volného času týdně rozmanitými volnočasovými aktivitami, přičemţ časový rozsah poskytování sluţby je dle smlouvy stanoven při dlouhodobých smlouvách. Pro krátkodobé programy a aktivity se uzavírá smlouva do tří měsíců. 7. Podmínky vyhovění ţádosti o sluţbu Zájemce o sluţbu (eventuelně jeho zákonný zástupce) musí spadat do kategorie, pro kterou je daná sluţba určena, sluţba musí mít volnou kapacitu. Pokud je zdravotní stav osoby, která ţádá poskytnutí této sociální sluţby, tak závaţný, ţe by vylučoval moţnosti naplnění cílů sluţby a neumoţňoval by zapojení jiného neţ odborně vzdělaného zdravotnického pracovníka, můţe koordinátor odmítnout uzavření smlouvy. Jednou z podmínek vyhovění ţádosti o smlouvu je i ochota zájemce o sluţbu uzavřít smlouvu a být otevřený pro spolupráci. S kaţdým ţadatelem o sluţbu či informace je jednáno ochotně, slušně a s velkým respektem k situaci, ve které se nachází, a k jeho lidské důstojnosti. 8. Smlouva o poskytování sluţby Smlouva o poskytování dané sluţby má obvykle písemnou formu. Smlouva je uzavírána na dobu určitou, většinou období jednoho roku, po jehoţ skončení je moţné smlouvu prodlouţit. Smlouva obsahuje vymezení a obsah činnosti, povinnosti poskytovatele a uţivatele, dále obsahuje časové a místní vymezení poskytované sluţby a moţnosti výpovědi smlouvy. Smlouva o poskytování sluţeb zaniká k dohodnutému termínu, pokud nedošlo po vzájemné dohodě k dalšímu prodlouţení trvání nabízené sluţby. Skrze tuto dobrovolnickou sluţbu dochází také k podpoře růstu zdravé občanské společnosti a vzájemné sounáleţitosti. Smlouva o výkonu dobrovolnické sluţby zaniká k dohodnutému termínu, pokud nedojde po vzájemné

domluvě

s přijímající

organizací

k předčasnému

ukončení

poskytování

dobrovolnické sluţby. 9. Individuální plánování sluţby V celé sluţbě hrají velkou roli osobní cíle, potřeby a schopnosti uţivatele sluţeb, které se koordinátor spolu s vybraným dobrovolníkem nenásilnou a přátelskou formou snaţí rozvíjet a naplňovat. ČMP vnímá velmi dobře, jak důleţitou roli v ţivotě uţivatele má právě neformální

176

vztah, který můţe nesmírně kvalitativně obohatit ţivot uţivatele sluţby. Velkou podporou a pomocí při individuálním plánování je osoba dobrovolníka, který je systematicky veden k prohlubování individuálních cílů uţivatele. 10. Podávání a vyřizování stíţností Uţivatel sluţby nebo jeho zákonný zástupce jsou v pravidelném kontaktu s koordinátorem sluţby a mohou mu kdykoli sdělovat připomínky či stíţnosti na poskytování sluţby. Koordinátor tyto podněty řeší podle charakteru stíţnosti s uţivatelem, sociálním pracovníkem zařízení, v němţ ţije uţivatel, respektive s dobrovolníkem. Stíţnosti musí koordinátor konzultovat se supervizorem nebo vedoucím střediska. Stíţnosti na koordinátora přijímá ředitel organizace. Koordinátor nebo ředitel, který se dále danou stíţností zaobírá, zkoumá její podloţenost a pravdivost a snaţí se o lepší komunikaci a nápravu. V případě, ţe uţivatel nebo zákonný zástupce například nesouhlasí s průběhem poskytování sluţby, má výhrady k osobě dobrovolníka nebo koordinátora, pak je moţné po dohodě s uţivatelem (zákonným zástupcem) pozměnit nebo upravit podmínky poskytování sluţby, resp. po konzultaci se supervizorem vyhledat jiného vhodného dobrovolníka. V případě nespokojenosti uţivatele s poskytovanými sluţbami můţe uţivatel od vzájemné smlouvy ustoupit. 11. Spoluúčast uţivatele na sluţbě Uţivatel nebo jeho zákonný zástupce se podílejí na počátku i v průběhu poskytování sluţby na vymezení obsahu i rozsahu činností. 12. Ukončení poskytování sluţby Uţivatel, případně jeho zákonný zástupce, uzavírá obvykle smlouvu o poskytování sluţby na dobu 12 měsíců. Smlouva můţe být prodlouţena na další období. V případě vypršení dohodnuté doby poskytování sluţby, resp. v případě ukončení smlouvy z jiných důvodů, je ukončení poskytování sluţby stvrzeno oběma smluvními stranami. V případě dlouhodobého nedodrţování dohody ze strany uţivatele sluţeb je organizace nucena od vzájemné dohody ustoupit. 13. Lidská dŧstojnost osoby uţivatele sluţby Koordinátor sluţby a dobrovolník vytváří při poskytování sluţby takové podmínky, které umoţní uţivatelům naplňovat jejich lidská i občanská práva a zamezí střetům zájmů těchto osob se zájmy poskytovatele. Zvláštním způsobem jsou střeţena základní lidská práva a svobody uţivatele. Kdokoli ze zúčastněných stran poskytované sluţby, případně jiná osoba je povinna informovat vedoucího zařízení (případně koordinátora) o podezření o případném porušov

177

DOBROVOLNICTVÍ – NOVÁ FORMA AKTIVIZACE Helena Kubů Program pro seniory, Remedium Praha o.s. [email protected]

Anotace Dobrovolnictví, i kdyţ někdy v područí politických vlivů, má v našich zemích dlouhou tradici. V dnešní rozvíjející se občanské společnosti nachází dobrovolnictví opět své pevné místo a činnost dobrovolníka dostává svoje pravidla, hranice a také společenskou hodnotu. Demografický vývoj hovoří o stárnutí populace. Dlouhověkost, přestoţe je významným civilizačním

úspěchem,

je

celospolečensky

vnímaná

jako

problematika.

A

právě

dobrovolnická práce v důchodovém věku můţe přinést seniorům důleţité ukotvení ve světě práce, ocenění jejich pomoci a s tím související navýšení společenské hodnoty. Vymezení dobrovolnictví „Dobrovolnictví je základním stavebním prvkem občanské společnosti. Uskutečňuje nejvznešenější aspirace lidstva - touhu po míru, svobodě, příležitostech, bezpečí a spravedlnosti pro všechny,“ (deklarace, schválená mezinárodní správní radou IAVE Mezinárodní asociace pro dobrovolnické úsilí - na 16. světové konferenci dobrovolníků, konané v Amsterodamu, v lednu 2001, v Mezinárodním roce dobrovolníků). Dobrovolník si uvědomuje originalitu a nezastupitelnost kaţdého jedince ve svém nejširším okolí. Uvědomuje si, ţe kaţdý můţe být něčím prospěšný a ţe je dobré svůj volný čas a energii věnovat do projektů, programů, do různých cílových skupin či jednotlivců bez nároku na honorář materiálního charakteru. Dobrovolník je tedy člověk, který dělá něco pro druhé a neţádá za to nějakou odměnu. Definice dobrovolnictví se různí, ale všechny se shodují v tom, ţe dobrovolník dobrovolně dává a neţádá odměnu. Je tedy kaţdý takový člověk dobrovolníkem? A je vůbec nějaká definice potřeba? Je pravda, ţe v případě sousedské nebo rodinné výpomoci se obyčejně o dobrovolnictví nemluví, jde spíše o přirozenou mezigenerační výpomoc. Naopak pro člověka, který se dává nezištně do sluţby druhým nebo dobré věci, můţe kromě poděkování a jeho osobního pocitu spokojenosti, být odměnou právě jeho společensky uznané dobrovolnictví. Ukotvení v zákoně Dobrovolnická sluţba je definovaná zákonem č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické sluţbě. Za dobrovolnickou sluţbu se povaţují takové aktivity, při nichţ dobrovolník poskytuje ve svém volném čase, ze svobodné vůle a bez nároku na odměnu pomoc spoluobčanům a společnosti obecně.

178

V tomto zákoně jsou uvedeny náleţitosti smluv mezi vysílající organizací a dobrovolníkem a mezi vysílající organizací a přijímající organizací. Dále jsou zde uvedeny moţné oblasti dobrovolnické sluţby, její časové ohraničení, podpora státu apod. Tento zákon však upravuje pouze podmínky pro státem podporované dobrovolnictví a nikoliv podmínky dobrovolné činnosti obecně. Není proto nutné, aby dobrovolník, respektive vysílající organizace, pokud nemají zájem o podporu ze strany státu, splňovali podmínky tohoto zákona. V opačném případě je nutné vykonávat dobrovolnickou sluţbu, kterou zprostředkuje akreditovaná vysílající organizace. Formy dobrovolnictví Dobrovolná činnost je podle délky trvání jednorázová, krátkodobá nebo dlouhodobá. Podle údajů ČSÚ tvoří krátkodobé dobrovolnictví největší podíl mezi mladými dobrovolníky ve věku 15-24 let, a to zhruba 77%. Podíl dlouhodobých dobrovolníků roste potom úměrně s věkem aţ k podílu 77% u dobrovolníků nad 65 let. Mládeţ se také pojí s nejméně pravidelnou dobrovolnickou činností, kdeţto senioři s největší pravidelností. V posledních letech nabývá významu firemní dobrovolnictví. Firmy, které se hlásí ke společenské odpovědnosti, uvolňují své pracovníky na jeden nebo více dnů pro pomoc některé z charitativních organizací. V rámci dobrovolnického dne potom pracují na úpravách interiérů a exteriérů jejich zařízení, někdy také poskytují experty na spolupráci a rozvoj těchto organizací. Dlouhou tradici má dobrovolnictví zájmové, při mimořádných událostech, ale také komunitní nebo členů náboţenských obcí a církví. Dobrovolnictví ve společnosti Dobrovolnictví je zcela svébytná oblast fungování občanské společnosti. Je důleţité, uvědomovat si a oceňovat kolik lidé věnují vlastního času a sil pro obecné nebo něčí dobro, ať uţ jde o oblast zdravotnictví, sociální sféry, při práci s dětmi a mládeţí, v kultuře atd. Kaţdá společnost přistupuje k dobrovolnictví jinak. Jde o míru podpory ze strany politiků, úředníků, celebrit, podnikatelů i běţných občanů. S mírou podpory souvisí vlastní význam dobrovolnictví. Z jednoho pohledu je dobrovolnictví náhrada nebo pomoc v oblastech, kde stát nebo firmy nestačí nebo selhávají. Z jiného pohledu je dobrovolnictví ve všech svých formách samostatný a nenahraditelný fenomén. V naší zemi se význam dobrovolnictví pomalu posunuje z oblasti nadšení a vrozeného altruismu do roviny uvědomění si vlastních moţností a schopností a odpovědnosti vůči občanské společnosti. Hodnota dobrovolnictví Vize plné zaměstnanosti všeho obyvatelstva, které je práce schopné, je neudrţitelná. Obecně je známý fakt, ţe uţ lidé ve věku 50+ jsou rizikovou skupinou při hledání zaměstnání. Také mnoho mladších seniorů by se ještě rádo zapojilo do pracovních aktivit,

179

ale nenajdou odpovídající pracovní pozici. Mnozí senioři netouţí po „zaslouţeném odpočinku“ a vyčlenění ze světa práce je pro ně zásadní ţivotní změnou, těţko přijatelnou, frustrující, kdy ţivot ztrácí smysl a svůj řád. Jen malému zlomku z nich se podaří najít zkrácený úvazek, a ten je většinou na dobu určitou, takţe jsou ve stálém napětí, zda o ně bude i nadále zájem. Dobrovolnické aktivity, které tito lidé mohou vykonávat, přebírají roli jejich sociálního ukotvení ve světě práce a pomáhají jim začlenit se, případně je chrání před vyčleněním. Většina dobrovolníků zaţívá během své činnosti atmosféru přátelského porozumění, která je jedním z důleţitých motivačních faktorů a ovlivňuje pokračování jejich dobrovolné činnosti. Zároveň posiluje u dobrovolníka pocit smysluplnosti a vlastní důleţitosti. Za svou činnost nedostávají finanční odměnu, ale dostávají poděkování a respekt. Jedním z dalších pozitivních faktorů je osobnostní rozvoj dobrovolníka v interakci s okolím, coţ jsou v tomto případě zaměstnanci organizace a osoby, které pomoc přijímají. V optimálním případě pracuje dobrovolník v týmu, kde můţe o své „práci“ hovořit, sdílet své záţitky a dále se vzdělávat. Senioři ve vztahu k dobrovolnictví Mnozí senioři v domácnostech nebo zařízeních sociální péče jsou příjemci dobrovolnických sluţeb. Jedná se většinou o pravidelnou činnost, např. jednou týdně, kterou vykonávají studenti, ale i ţeny v domácnosti, na rodičovské dovolené a další. Náplní takové návštěvy je rozhovor, čtení kníţek, vycházky, hrátky s pamětí, cvičení nebo masáţ u leţících klientů, někdy jen naslouchání, drţení ruky... Senioři dobrovolníci jsou obrácenou formou pomoci. V tomto případě oni nezištně pomáhají, přinášejí svůj čas, zkušenosti a energii. V tomto případě nejsou tak často zmiňovanou zátěţí společnosti, ocitají se ve skupině těch, kteří dávají. Právě společenský status dobrovolnictví můţe přeměnit význam jejich nezištné pomoci, můţe zviditelnit jejich moţnosti a konkrétní participaci na rozvoji občanské společnosti. Dva příklady Panu Josefovi je 75 let a pravidelně dochází do rodinného centra. Hovoří s dětmi, houpe je na kolenou, povídá jim příběhy a pohádky. Děti ho milují. Těší se na něj, obklopují ho,hladí ho, přivlastňují si ho, je „jejich” dědečkem. Mnohé z dětí svého vlastního dědečka nemá a pan Josef pomáhá naplnění jejich touhy po milém a hodném dědečkovi. Pracovnice centra si spolupráce pan Josefa velmi váţí a opakovaně mu nabízejí různé formy podpory a odměny. Pan Josef se ale jen usmívá a vysvětluje, ţe v ţivotě neměl na děti moc času a teď si to můţe vynahradit. Říká, ţe děti mu přinášejí radost, naplnění a to je jeho odměna. Panu Františkovi je 72 let, má technické vzdělání a celý ţivot byl zvyklý na pracovní řád, úkoly a

odpovědnost při jejich plnění. Patří k lidem, kteří si na vyčlenění ze světa

180

zaměstnanosti těţko zvykají. Po odchodu do důchodu mu zůstaly úkoly, spojené s péčí o rodinu, jako jsou nákupy, péče o rodinný dům apod. Pan František byl ale stale víc nespokojený. V klubu pro seniory dostal nabídku dobrovolnické spolupráce v rámci internetové kavárny. Objasnil si své úkoly, nabídku přijal a na své sluţbě u počítačů nastolil řád. Dobrovolnickou práci vykonává uţ pátým rokem. První rok se ho někteří senioři trochu obávali pro jeho přísnost, druhý rok začali oceňovat jeho pomoc v situacích, kdy se při práci s počítačem dostali do úzkých. Třetí rok v klubu panu Františkovi nabídli, ţe kdyţ do internetové kavárny dochází málo seniorů, není jeho sluţba pravidelně potřeba, případně, ţe můţe chodit dřív domů. Ohradil se, ţe kdyţ uţ jeho sluţby není potřeba, můţe klidně skončit. A tady je moţné si uvědomit, ţe oficielní forma dobrovolnictví, není jen příleţitostnou výpomocí, ale oboustranným závazkem. Jedna strana pravidelně poskytuje sluţbu a druhá ji přijímá. Právě tento moment se stal pro vzájemný vztah důleţitý, protoţe celá hodnota dobrovolnické sluţby je i v tom závazku, kdy dobrovolník svůj čas rezervuje pro sluţbu a jednorázová „nepotřebnost“ ze strany přijímající organizace ubírá na významu celé pomoci. V klub o pana Františka přijít nechtěli a naopak si uvědomili, jak je pro ně cenný. Čtvrtý rok dostal pan František oficielní poděkování organizace za dobrovolnickou práci. Velmi ho to potěšilo, i kdyţ to nahlas prezentoval jen sporadicky. V letošním se mu dostalo veřejného poděkování v rámci klubu, jako formu odměny dostal volné vstupenky na divadelní představení, jeho pozice začala dostávat náleţitou prestiţ. Dnes je jeho sluţba součástí práce klubu, za kterou je pravidelně oceňován. Osobní odpovědnost a potřeba řádu, které jsou mu vlastní, vnímají ostatní pracovníci jako jeho významný vklad. Pan František se častěji usmívá a vtipkuje. Závěrem Potenciál seniorů je obrovský. Mají spoustu nápadů, energie, zkušeností i chuti něco dělat. Měli by dostávat více příleţitostí a také důvěry. Společnost by tak získala hned dvě hodnoty – pomoc v oblastech, kde sama nestačí a spokojenější a zdravější seniory.

181

SPOLUPRÁCE MOBILNÍCH SLUŢEB A STACIONÁRNÍCH ZAŘÍZENÍ OPTIMALIZUJE KVALITU ŢIVOTA SENIORŦ – DOLNÍ RAKOUSKO JAKO VZOROVÝ REGION V PÉČI O SENIORY Mag. Claus Dobritzhofer, Mag. Stefan Krammer SeneCura – Sozialzentrum Krems [email protected]

Anotace Jiţ přes 30 let existují v Dolním Rakousku mobilní organizace, které individuálně pečují o seniory ţijící ve vlastním bydlení a které tak představují doplňující nabídku k tradičním stacionárním sluţbám. Spektrum sluţeb je velmi široké – od pomoci při domácích pracích aţ po intenzivní péči a ošetřování nemocných. Promyšlený systém financování zajišťuje dosaţitelnost pro všechny seniory. V posledních desetiletích byly vytvořeny standardy a nabídky, které zajišťují dobrou prostupnost v péči prostřednictvím mobilních sluţeb a stacionárních zařízení. Budou představeny speciální formy jako jsou pečovatelská ubytovací zařízení v Kremsu. Oby typy péče se prolínají a optimalizují svou činností kvalitu ţivota seniorů a jejich nejbliţších.

182

TVORBA OBYTNÉHO PROSTORU USNADŇUJÍCÍ SAMOSTATNÝ POBYT A POHYB SENIORŮ VE VLASTNÍM BYDLENÍ Ing. Ing. akad. arch. Věra Suchá Fakulta stavební, České vysoké učené technické v Praze [email protected]

Anotace Jsou zde různé argumenty pro důležité rozhodování člověka, zda zůstávat i nadále ve svém obytném prostoru, nebo uvažovat o přestěhování do jiných forem bydlení,především však s ohledem na svůj zdravotní stav a související zdravotní postižení. Příspěvek Přibývající léta a zdravotní potíže přivádí člověka stále více k zamyšlení, do jaké míry bude schopen ve vlastním bydlení zastávat např. samostatnou péči o zdraví s možným postižením  zraku  sluchu  motoriky / souhrnu pohybových činností řízených nervovým systémem a uskutečňovaným hybností svalstva, popř. jiných vážnějších onemocnění /, ale i dalších sociálních služeb, které souvisí s údržbou a chodem domácnosti, zajištěním další péče o zdraví, s požadavky na stravování, společenský život a další potřeby. Obytný dům s výtahem bez stavebních bariér a byt s celkovým interiérovým komfortem pro jednotlivé místnosti s ergonomickými parametry pro jednotlivé místnosti jsou zde základním předpokladem řešení. Souvisí především s nutností provádění běžných fyzických úkonů člověka: 

v bytě při vstupu do předsíně nebo prostornější vstupní haly /při oblékání a svlékání oděvů v dosahu se závěsnými věšáky a jejich vkládání do šatních skříní, obouvání a zouvání obuvi pomocí mechanických gerontologických pomůcek a následným ukládáním do výklopných skříněk a případné aplikace pomocných/



s bezpečnou a pohodlnou kuchyní s jídelním koutem - /s proměnlivou výškou pracovní plochy v jednotlivých částech sloužící - pro přípravu jídla, vaření a úpravy jídla u sporáku, při příležitostném umývání nádobí nebo v myčce a jeho ukládání do skříněk v optimální výšce,vybavenou drobnými elektrospotřebiči s nastavením různých ovládacích funkcí elektronicky, zařízení pro uchování a uskladnění potravin,čistících prostředků a dalších potřeb, popř. s možnosti doplňkového nastavitelného posedu na židli při náročnější práci a také dosahu spodní úrovně odkladních ploch od podlahy cca 30 cm apod./ - /s posedem u jídelního stolu na židlích s bočními opěrkami a úchyty pro hole, měkčeným nebo katapultovacím sedákem s min. výškou sedu 500 mm,s povrchy usnadňující provádět jejich celkovou údržbu /



183

s ložnicí plnící funkci ergonomických a hygienických parametrů pro spánek i odpočinek v průběhu dne / s nároky na výšku a skladbu lehací plochy při vstávání i ulehání na lůžku včetně podkladních stabilních nebo polohovatelných roštů včetně způsobů ovládání při

onemocnění, popř. s variantním uspořádáním obou lůžek v místnosti, typy nočních stolků s pojezdy a nastavením pro podávání jídla nebo čtení při dlouhodobém onemocnění, vnitřním vybavení skříní včetně jejich uspořádání a vybavení policemi i šatní tyčí pro odkládání různých oděvů nebo jiných potřeb/ 

s optimálním vybavením koupelny a toalety zařizovacími předměty včetně jejich způsobu ovládání s možností praní prádla a jeho sušení /pokud není řešeno jiným způsobem / /s typy zařizovacích předmětů - pro umyvadla a toalety vč. doplňkových nástavců, dále s vymezením sprchového prostoru nebo vany s možností vkládání sedadla pro mytí i sprchování v sedě, popř. se schůdky pro vstup do vany bez pomoci druhé osoby, s rozmístěním jednotlivých částí madelního systému, s vybavením zařizovacích předmětů armaturami různých funkcí a doplňkových odkladních prvků /



v místnosti obývacího pokoje, popř. samostatné pracovny / s ergonomickým řešením posedu na sedacích nábytkových prvcích s odkladními stolky s doporučením na kruhovou část nastavitelné plochy konferenčního stolku vůči posedu na křeslech nebo pohovce při poslechu hudby, čtení nebo vzhlédnutí televizních programů v televizi-dnes již s dálkovým ovládáním a digitálním vybavením pro další funkce těchto zařízení, dále v pracovně s flexi zařízením a doplňky k pracovnímu stolu včetně na míru používané kancelářské židle s komplexní ergonomií při sezení v souvislosti s prací na počítači a dalších doplňkových zařízení pro tisk, scanování dokumentace,tvorbu foto a dalších /

U všech obytných místností je potřebné aplikovat: 

podlahové krytiny s protiskluznými požadavky s koeficientem tření za sucha i na mokré vodorovné ploše při obutí i nášlapu bosou nohou – s min. hodnotou 0,75 jako bezpečný,



s minimální kobercovou celistvou nebo dílčí úpravou zejména pro případ snadného pohybu na invalidním vozíku a



s odpovídajícími požadavky pro snadnou údržbu / v obytných místnostech řešené jako povlakové teplé při dlouhodobé práci v kuchyni a pracovně, v hygienických prostorách včetně vstupních hal a předsíní se silnějšími způsoby znečistění - s alternativou jako vytápěné povrchy keramické / a



umělé osvětlení celkové a lokální pro jednotlivé zdroje s normativními nároky pro poměry povrchových kontrastů jasů a barev okolních odpočinkových i pracovních ploch, zejména pro osoby s různým charakterem zrakového postižení pro různé činnosti

V současnosti se v běžném životě seniorů stále více počítá s používáním osobních gerontologických pomůcek s ovládáním mechanickým způsobem - ve smyslu získávání stále větší nezávislosti při pomoci další osobou - pohybující se v interiéru. Lze také předpokládat stále vyšší zájem o možnost používání elektronických ovládání různých spotřebičů pro usnadnění práce v domácnosti s cílem minimalizovat pokrytí různých služeb finančními prostředky a úspory energií. /např. ve výhledu s inspirací pro více využívané elektronické asistivní technologie zprostředkované přes internet v době osobní nepřítomnosti v bytě – pro chod vytápění a ohřev studené vody v průběhu dne, a další služby využívané často v zahraničí / 184

Vlastní průzkum prověřil možnosti různých architektonických forem bydlení seniorů. V současnosti se aktuálně odehrává nabídka pobytů v rovině soukromých zařízení formou: 

malých obytných komunitních center s bydlením v přízemních řadových domcích s přístupem bez bariér, v bytech pro jednu nebo dvě osoby bez zajištění rozsáhlejší lékařské péče - / pouze v průběhu dne/, kde si mohou osoby podle míry a charakteru zdravotního postižení vzájemně pomoci nejen fyzicky ale i mentálně. Pobyt počítá s nabídkou různých programů a společenských aktivit zajišťované vedením těchto zařízení pomocí vlastního vozového parku, nebo



v domovech pro seniory s možností využívat současně základní péči i vysoký nadstandard různých služeb.

Pokrytí provozů a sociálních služeb finančními prostředky v těchto soukromých zařízeních je v současnosti spíše obtížné. Takovými příklady jsou: 

Senior Park v Luštěnicích u Poděbrad a dalších 5 lokalitách v ČR vždy v komunitě pro 50 seniorů a



Domov seniorů v Dřevčicích u Prahy s pobytem pro 100 seniorů

Prameny:

185

MEYRA ČR, vozíky a rehabilitační prostředky  autorská obrazová dokumentace  Suchá, V., Interiér 20 - aplikace materiálů a doplňkových konstrukcí v interiéru, Vydavatelství ČVUT Praha, 2004 a další související odborné podklady získané osobní návštěvou těchto zařízení

Obrazová příloha Domov seniorů v Dřevčicích

186

187

Senior Park Luštěnice

188

189

Nejvíce používané gerontologické pomůcky pro seniory

190

…partner pro spokojenější stáří

O SPOLEČNOSTI LEDAX O.P.S. Cílem společnosti Ledax o.p.s. je podporovat aktivní život seniorů a důstojné stáří v České republice. Společnost Ledax o.p.s. je registrovaným poskytovatelem sociální služby – Pečovatelská služba Ledax o.p.s., tato služba nabízí jak základní činnosti, doplňkové činnosti tak bezplatné základní sociální poradenství. Dále je společnost Ledax o.p.s. registrovaným poskytovatelem služby – Domácí ošetřovatelská péče. Tato služba nabízí činnosti, dle základního prohlášení poskytované služby. Společnost Ledax o.p.s. klade důraz na důstojnost ke stáří, aktivitu, individualitu a sociální začleňování.

Základní informace: Ledax o.p.s. se věnuje problematice seniorů v celé šíři. Je poskytovatelem služeb vhodných pro seniory, věnuje se přípravě projektů orientovaných na seniory, dále např. vzdělávání seniorů. Ledax o.p.s. je klinické pracoviště Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích

Konferenční a publikační činnost:  pořadatel konference SENIOR LIVING  spoluorganizátor konference Problematika Generace 50 +  vydavatel bulletinu Ledax NEWS a Ledax NOVINY Společnost Ledax o.p.s. je členem skupiny DfK Group, což je skupina společností působící celorepublikově v oblastech seniorské problematiky, rozvoje lidských zdrojů a regionálního rozvoje a dále v Jihočeském kraji v oblasti gastronomických služeb.

191

O SPOLEČNOSTI LEDAX VYSOKÉ MÝTO O.P.S. Společnost Ledax Vysoké Mýto o.p.s. provozuje od 1. ledna 2011 Domov pro seniory Vysoké Mýto. Ledax Vysoké Mýto o.p.s. je rovněž členem skupiny DfK Group, která zajišťuje společnosti stabilní zázemí a také nabízí, prostřednictvím společnosti Ledax o.p.s., zkušenosti s poskytováním sociálních služeb pro seniory. Domov pro seniory Vysoké Mýto se nachází v těsné blízkosti Vysokomýtské nemocnice, s kterou je spojený krytým koridorem. Kapacita Domova pro seniory je 100 lůžek, která jsou umístěna ve 48 jednolůžkových a 26 dvoulůžkových pokojích. Pokoje jsou moderně vybaveny. Každý pokoj má navíc přístup na terasu nebo na balkón. V domově je postavena velkokapacitní kuchyně, která zajišťuje stravu nejen uživatelům Domova pro seniory, ale i pacientům a personálu Vysokomýtské nemocnice, a také zájemcům z řad veřejnosti. Projekt výstavby a provozování Domova pro seniory Vysoké Mýto je realizován v tzv. Public Private Partnership (PPP) režimu, což je obecný název pro spolupráci veřejného a soukromého sektoru, jejímž cílem je efektivně využít zdrojů a schopností soukromých firem pro zajištění veřejné infrastruktury nebo služeb. Obecně prospěšná společnost Ledax Vysoké Mýto se v roce 2010 stala novým spoluorganizátorem konference SENIOR LIVING.

192

INZERCE

193

Partneři a sponzoři konference

Mediální partneři konference