Název publikace: Sborník V. ročníku konference SENIOR LIVING

Název publikace:

Sborník V. ročníku konference SENIOR LIVING

Vydal:

Ledax o.p.s.

Autor:

kolektiv autorů

Měsíc a rok vydání:

leden 2011

ISBN:

978-80-254-8808-9

Publikace neprošla jazykovou úpravou. Za věcnou a jazykovou správnost díla odpovídají autoři. © Ledax o.p.s. 2011

Tento sborník obsahuje příspěvky z V. ročníku konference SENIOR LIVING, která se konala 9. a 10. listopadu 2010 ve Výstavním a společenském centru IDEON v Pardubicích.

Pořadatelé konference: 

Ledax o.p.s.



Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích



Fakulta stavební ČVUT v Praze



Ledax Vysoké Mýto o.p.s.

Záštitu nad konferencí přijali: 

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR



Ministerstvo pro místní rozvoj ČR



Ing. Roman Línek, náměstek hejtmana Pardubického kraje



Mgr. Jaroslav Deml, primátor města Pardubic



prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc., děkan Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích



prof. Ing. Alena Kohoutková, CSc., děkanka Fakulty stavební ČVUT v Praze

OBSAH doc. Ing. Ladislav Průša, CSc. Vliv zdravotního stavu na potřebu sociálních sluţeb u osob starších 65 let .......................................... 6 MUDr. Alena Šteflová, Ph.D. Problematika stárnutí v agendě Světové zdravotnické organizace....................................................... 20 Ing. Jiří Horecký, MBA Kvalita sociálních sluţeb – Značka kvality, E-Qalin .............................................................................. 23 MUDr. Bc. Libuše Čeledová, Ph.D., MUDr. Bc. Rostislav Čevela Příspěvek na péči a kvalita ţivota seniorů ............................................................................................ 31 Ing. Vladimír Sloup Veřejno – soukromý projekt domova pro seniory vysoké mýto ............................................................. 37 Mgr. Vendula Kodetová Jak zvýšit bezpečí a soběstačnost seniorů ve vlastní domácnosti ....................................................... 40 doc. Ing. arch. Irena Šestáková Bez bariér - aspekty ovlivňující návrh prostředí respektující potřeby všech ......................................... 45 Ing. arch. Pavel Lupač Materiálová řešení a jejich vliv na orientaci seniorů se zrakovým handicapem .................................... 56 Ing. Renata Zdařilová, Mgr. Yvona Pěnkavová Koupelna s poţadavky na bezbariérové uţívání – modulová koupelna ............................................... 70 prof. Ing. Jaroslav Sýkora, DrSc., Ing. arch. et Ing. Zuzana Pešková, Ph.D. Obytné prostředí pro seniory na venkově ............................................................................................. 74 Mgr. Kateřina Karchňáková Senioři ve velkoměstech České republiky - případ města Ostravy ....................................................... 79 Ing. arch. Radim Václavík Rekonstrukce domu s pečovatelskou sluţbou ...................................................................................... 87 Ing. akad. arch. Věra Suchá Prostředí interiérů pro seniory s dlouhodobým onemocněním.............................................................. 93 PhDr. Eva Procházková Psychobiografický model prof. Erwina Böhma ...................................................................................... 97 Ing. Dana Stein Efektivita trénování paměti z pohledu trenéra ..................................................................................... 102 Alena Bartoníčková, Bc. Simona Oravcová Aktivizace seniorů prostřednictvím příspěvkové organizace Komunitního střediska KONTAKT Liberec .......................................................................................... 106 Ing. Dana Stein Senioři, kteří si stále stěţují…..na nedostatek času! ........................................................................... 110 Mgr. et Mgr. Josef Havlík Moudrost a její dimenze jako zdroj ţivotní harmonie seniorů ............................................................. 114 doc. PhDr. Mária Dávideková, Ph.D. Adaptácia seniorov na ţivot v inštitucionalizovanom prostredí .......................................................... 120

Mgr. Jiří Svoboda Vliv dlouhodobé nezaměstnanosti na zdravotně sociální aspekty ţivota dlouhodobě nezaměstnaných nad 50 let ............................................................................................................................................. 124 Mgr. Věra Suchomelová Duchovní hodnoty stáří z pohledu psychologie ................................................................................... 133 Ing. arch. Vlado Milunić Dvacetiletá zkušenost s projektováním seniorského bydlení .............................................................. 140 Ing. arch. David Tichý, Ph.D. Senior cohousing nové moţnosti bydlení pro seniory ......................................................................... 150 Ivana Černá Tísňová péče AREÍON dispečink Praha ............................................................................................. 156 O společnosti Ledax o.p.s. .................................................................................................................. 166 O společnosti LEDAX VYSOKĚ MÝTO o.p.s. ..................................................................................... 167 Fotografie z V. ročníku konference SENIOR LIVING .......................................................................... 168 Inzerce ................................................................................................................................................. 169

VLIV ZDRAVOTNÍHO STAVU NA POTŘEBU SOCIÁLNÍCH SLUŢEB U OSOB STARŠÍCH 65 LET doc. Ing. Ladislav Průša, CSc. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i. Centrum pro ekonomické studie a analýzy VŠFS, o.p.s. [email protected]

Anotace Cílem předloţeného příspěvku je pokusit se analyzovat vliv zdravotního stavu na potřebu sociálních sluţeb u osob starších 65 let. Zavedení nového systému financování sociálních sluţeb vytváří teoretické předpoklady pro nalezení optimální formy zabezpečení potřeb člověka v nepříznivé sociální situaci. Stárnutí populace bude vyţadovat věnovat této otázce soustavnou pozornost tak, aby potřeby těchto skupin obyvatelstva byly efektivně uspokojeny. Klíčová slova: sociální sluţby – zdravotní péče - poskytování sociálních sluţeb - demografický vývoj - stárnutí populace - příspěvek na péči Úvod Vývoj kaţdého sociálního systému ovlivňuje celá řada faktorů, které nepůsobí izolovaně, ale navzájem se ovlivňují, podmiňují a existuje mezi nimi i řada zpětných vazeb, jejich význam se mění v závislosti na konkrétních historických podmínkách jednotlivých zemí. Tyto faktory lze v zásadě rozdělit na tři hlavní okruhy: 

demografický vývoj,



ekonomické a sociální faktory,



společensko politické determinanty, vč. mezinárodních aspektů .

1

V oblasti poskytování sociálních sluţeb je z hlediska očekávaných změn v oblasti zdravotního stavu populace a v důsledku stárnutí populace nezbytné věnovat pozornost především těmto aspektům: 

analýze demografického vývoje do r. 2020 podle údajů Projekce obyvatelstva ČSÚ do r. 2065



analýze systému financování dlouhodobé sociálně zdravotní péče v naší zemi (v tomto smyslu je nezbytné věnovat pozornost především analýze změn ve struktuře příjemců příspěvku na péči v letech 2007 – 2009, analýze výsledků dotačního řízení v letech 2007 – 2010, přístupu zdravotních pojišťoven k financování ošetřovatelské péče v pobytových zařízeních sociálních sluţeb a financování sociální péče v lůţkových zdravotnických zařízeních)



analýze a prognóze vývoje zdravotního stavu osob starších 65 let z hlediska jeho dopadu na potřebu dlouhodobé sociálně zdravotní péče

1

viz: Průša, L. Sociální politika a determinanty jejího vývoje. Sociální politika č. 1/1996, ISSN 0049-0962

6



mezinárodním aspektům, zejména přístupům k těmto sluţbám jako ke sluţbám obecného zájmu a zkušenostem s řešením těchto otázek ve vybraných evropských zemích.

Vedle těchto faktorů je však nutno mít na zřeteli řadu dalších aspektů, které ovlivňují potřebu sociálních sluţeb. V tomto smyslu se jedná např. o otázky: 

související s kvalitou bydlení seniorů (moţnost ţít v malometráţních bezbariérových bytech s přiměřenou výší nájmu),



související s dostupností nezbytných veřejných sluţeb především z hlediska jejich bezbariérovosti,



související s dopravní obsluţností jednotlivých regionů prostředky veřejné dopravy ,



střetu zájmu při výkonu státní správy a samosprávy především na úrovni obcí s rozšířenou

2

působností a krajů.

1.

Několik poznámek k problematice zdravotního stavu

Základním cílem zdravotní politiky musí být zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky a tím přispět m.j. i k prodlouţení délky ţivota a jeho kvality. Zdravotní stav obyvatelstva představuje komplexní charakteristiku kvality ţivota jedinců v populaci, zahrnující vzájemně provázané sloţky duševní, fyzické i sociální pohody. Základním zdrojem dat o širokém spektru onemocnění představují výkazy o ambulantní péči, které jsou součástí Programu statistických zjišťování Ministerstva zdravotnictví. Největší počet vyšetření – 46 722 tisíc – připadá na ordinace praktického lékaře pro dospělé, u nichţ bylo k 31. 12. 2007 registrováno více neţ 7 919 tisíc osob. Na základě počtu sledovaných pacientů pro vybrané diagnózy lze např. konstatovat, ţe: 

zhruba pětina populace ČR starší 18 let trpí hypertenzními nemocemi, přičemţ podíl nemocných se s rostoucím věkem zvyšuje aţ na dvojnásobek u osob ve věku 65 let a více,



přibliţně 10 % populace starších 18 let a zhruba třetina ve věku 65 let a více trpí ischemickými chorobami,



cévní nemoci mozku postihují cca 3 % dospělé populace a přes 10 % seniorské populace.

Další významný zdroj dat představují jednotlivé zdravotní registry zaměřené na závaţná onemocnění. Velmi závaţným a jedním z nejobávanějších onemocnění jsou zhoubné novotvary. Toto onemocnění je v České republice příčinou kaţdého čtvrtého úmrtí a jeho výskyt má stálý rostoucí trend. Pozitivní je, ţe úmrtnost na zhoubné novotvary vykazuje opačný trend. V roce 2005 3 bylo do Národního onkologického registru ČR nově hlášeno celkem 71 449 případů zhoubných novotvarů a novotvarů in situ (dg. C00–C97; dále jen ZN), z toho 36 823 případů u muţů a 34 626 u ţen. Počet nově zjištěných nádorů meziročně vzrostl u muţů i ţen. Na 100 tisíc muţů připadalo 737,7 případů ZN, na 100 tisíc ţen 660,5 případů. Věkové rozloţení hlášených ZN je dlouhodobě stabilní s výraznou převahou ve starších věkových skupinách, v roce 2005 byly u muţů téměř ¾ nově 2

viz: Průša, L. a kol. Poskytování sociálních služeb pro seniory a osoby se zdravotním postižením. Praha: VÚPSV, 2010. ISBN 978-80-7416-048-6

3

v důsledku dohledávání, ověřování a kontroly dochází k dvouletému zpoždění při prezentaci dat

7

zjištěných ZN diagnostikovány ve věku 60 let a více, u ţen bylo v tomto věku zjištěno 66 % onemocnění. Ve věku do 14 let bylo hlášeno 156 nádorů, tj. 0,2 % z celkového počtu hlášených případů. Nejčastějším novotvarem je „jiný ZN kůţe“ (dg. C44) naštěstí charakterizovaný velmi nízkou fatalitou. V roce 2005 tato dg. představovala téměř čtvrtinu všech hlášených ZN. U muţů druhým nejčastěji diagnostikovaným nádorem se v roce 2005 stal ZN prostaty (97,1 případů na 100 tisíc muţů, který vystřídal ZN průdušnice, průdušky a plíce). U ţen je dlouhodobě druhý nejčetnějším novotvarem ZN prsu (105,5 případu na 100 tisíc ţen). Některá onemocnění či úrazy způsobují trvalé zhoršení zdravotního stavu s následnou invaliditou. V roce 2007 bylo přiznáno přes 50 tisíc invalidních důchodů, z toho 55 % u muţů, a 54 % bylo částečných. Nejčastější příčinou invalidity s podílem 37 % jsou nemoci svalové a kosterní soustavy, následují novotvary, duševní poruchy a nemoci oběhové soustavy. Celkově v roce 2007 pobíralo invalidní důchod 7 % dospělé populace. U většiny chronických onemocnění dochází k dlouhodobému nárůstu prevalence a vzhledem k vysoké závislosti na věku ve spojení s nastupujícím demografickým stárnutím populace jej můţeme očekávat i v příštích letech. Informace o lůţkové péči jsou čerpány z Národního registru hospitalizovaných (NRHOSP) a dále informace z výkazů zařazených do Programu statistických zjišťování Ministerstva zdravotnictví. Celkem bylo v roce 2007 ve zdravotnických lůţkových zařízeních (mimo lázní) realizováno 2 405 tisíc hospitalizací, z toho převáţná většina na lůţkových odděleních nemocnic (2 280 tisíc, z toho 13 tisíc v nemocnicích následné péče), 38 tisíc v psychiatrických léčebnách, téměř 36 tisíc v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, 6 tisíc v léčebnách TRN a 45 tisíc v ostatních odborných léčebných ústavech. Pacienti strávili v lůţkových zařízeních celkem téměř 23 miliónů ošetřovacích dnů, tzn., ţe na 1 obyvatele v průměru připadlo 2,2 dne. Statistika hospitalizovaných pokrývá celou populaci a všechny diagnózy nemocí, které měly závaţnější průběh nebo prognózu a byla potřebná lůţková péče. Existuje zde jedna výjimka a to, ţe jsou zde zahrnuty i případy přijetí pro jiné neţ léčebné důvody 4. Následující tabulka ukazuje rozloţení pacientů všech lůţkových zdravotnických zařízení podle věku a pohlaví.

4

to platí zejména pro ženy ve fertilním věku (přijetí v souvislosti s porodem, doprovod dítěte do nemocnice), což se projevuje ve vyšší hospitalizovanosti žen v tomto věku.

8

tabulka č. 1:

Počet hospitalizovaných osob v lůţkových ZZ ČR podle 5letých věkových skupin a pohlaví v r. 2007

muţi věková skupina 0 1-4 5-9 10 – 14 15 – 19 20 – 24 25 – 29 30 – 34 35 – 39 40 – 44 45 – 49 50 – 54 55 – 59 60 – 64 65 – 69 70 – 74 75 – 79 80 – 84 85 + celkem

ošetřovací doba 444 844 171 707 172 429 203 010 231 771 313 310 378 742 377 531 370 134 445 039 515 630 752 705 1 002 067 1 011 959 862 455 856 121 908 550 691 828 398 522 10 108 354

ţeny počet hospitalizovaných 76 589 41 462 32 445 26 661 31 972 30 654 35 545 42 264 37 230 42 413 47 905 72 809 99 782 101 086 85 212 80 890 79 085 53 066 26 992 1 044 062

ošetřovací doba 396 757 125 170 130 858 158 348 243 537 327 870 607 330 652 869 399 439 404 911 458 221 684 440 749 655 837 261 864 484 1 153 372 1 652 065 1 751 570 1 293 380 12 891 537

cekem počet hospitalizovaných 69 242 30 468 25 310 24 235 44 574 60 690 113 750 123 961 65 553 54 628 55 365 76 928 82 503 87 095 82 071 91 981 111 528 96 954 64 480 1 361 316

ošetřovací doba 841 601 296 877 303 287 361 358 475 308 641 180 986 072 1 030 400 769 573 849 950 973 851 1 437 145 1 751 722 1 849 220 1 726 939 2 009 493 2 560 615 2 443 398 1 691 902 22 999 891

počet hospitalizovaných 145 831 71 930 57 755 50 896 76 546 91 344 149 295 166 225 102 783 97 041 103 270 149 737 182 285 188 181 167 283 172 871 190 613 150 020 91 472 2 405 378

pramen: Průša, L. a kol. Poskytování sociálních sluţeb pro seniory a občany se zdravotním postiţením. Praha: VÚPSV, 2010. ISBN 978-80-7416-048-6

V nemocnicích celkem se uskutečnilo v roce 2007 95 % všech hospitalizací v ČR, přičemţ většina hospitalizací (18 %) se odehrála na interních odděleních s průměrnou ošetřovací dobou 7,8 dne a průměrným věkem pacientů 66,8 let. Téměř 16 % hospitalizací proběhlo na odděleních chirurgie, průměrná délka hospitalizace činila 6,4 dne, průměrný věk pacientů činil 53,5 let. Na oddělení ošetřovatelské péče byla dosaţena nejdelší průměrná ošetřovací doba (téměř 46 dnů), celkový počet ošetřovacích dní zaujímal více neţ 11 % všech ošetřovacích dní v nemocnicích. Obecně platí, ţe s rostoucím věkem přibývá nemocí, zvyšuje se jejich závaţnost a prodluţuje délka léčení. Rovněţ muţi mají vyšší nemocnost a úmrtnost oproti ţenám. Přibliţně od 40 let věku dochází k progresivnímu nárůstu incidence hospitalizací. U muţů starších 50 let jiţ převaţuje relativní četnost hospitalizací nad ţenami. U osob ve věku 85 let a starších připadalo téměř 756 hospitalizací na tisíc muţů v tomto věku a 657 hospitalizací na stejný počet ţen v tomtéţ věku. Následující tabulka charakterizuje počet hospitalizací a počet ošetřovacích dnů u pacientů starších 65 let podle nejčetnějších diagnóz, tedy u jedné ze skupin populace, kde se dá předpokládat výrazně vyšší pouţívání ochranných a restriktivních opatření.

9

tabulka č. 2:

Počet hospitalizovaných osob starších 65 let v nemocnicích podle základních diagnóz v r. 2007 (10 nejčetnějších diagnóz)

pořadí

diagnóza

1

I25

2 3 4 5 6 7 8 9 10

H25 I50 I70 S72 I48 M54 I63 I21 I64

název diagnózy Chronická ischemická choroba srdeční Senilní katarakta Selhání srdce Ateroskleróza Zlomenina kosti stehenní Fibrilace a flutter síní Dorzalgie Mozkový infarkt Akutní infarkt myokardu Cévní příhoda mozková neurčená Celkem

počet ošetřovací doba hospitalizovaných 32 831

315 384

26 270 23 226 19 797 18 636 16 883 15 978 14 601 13 383 11 947 716 634

60 842 245 145 361 528 326 939 113 572 187 548 206 425 95 499 183 986 7 242 813

pramen: Průša, L. a kol. Poskytování sociálních sluţeb pro seniory a občany se zdravotním postiţením. Praha: VÚPSV, 2010. ISBN 978-80-7416-048-6

Léčebny dlouhodobě nemocných (dále LDN) patří mezi zdravotnická zařízení, kde je větší koncentrace osob vyţadujících dlouhodobou ošetřovatelskou péči z důvodu jejich nepříznivého zdravotního stavu nebo vysokého věku. V roce 2007 bylo v ČR celkem 68 LDN, v nichţ bylo celkem 7 227 lůţek. Do léčeben pro dlouhodobě nemocné se výjimečně dostávají i lidé mladšího věku (do 50 let 3 %), ale převáţnou většinu pacientů tvoří staří pacienti ve věku nad 70 let (viz následující tabulka).

10

tabulka č. 3:

Počet hospitalizovaných osob v lůţkových zdravotnických zařízeních ČR podle 5letých věkových skupin a pohlaví v r. 2007

muţi věková skupina

ţeny

počet ošetřova hospitalizocí doba vaných

5–9

celkem

1

počet hospitalizovaných 1

ošetřovací doba

1

počet hospitalizovaných 1

ošetřovací doba

15 - 19

95

6

139

5

234

11

20 - 24

1 824

28

530

10

2 354

38

25 - 29

2 889

38

1 086

27

3 975

65

30 - 34

2 390

67

756

29

3 146

96

35 - 39

5 384

96

2 796

63

8 180

159

40 - 44

8 886

159

5 690

117

14 576

276

45 - 49

15 446

294

6 948

204

22 394

498

50 - 54

30 882

576

17 176

390

48 058

966

55 - 59

53 949

1 002

33 469

696

87 418

1 698

60 - 64

62 747

1 238

53 835

972

116 582

2 210

65 - 69

65 348

1 243

69 796

1 316

135 144

2 559

70 - 74

78 183

1 606

168 874

2 347

247 057

3 953

75 - 79

116 541

2 241

343 619

4 701

460 160

6 942

80 - 84

126 060

2 346

472 226

6 280

598 286

8 626

85 +

96 488

1 778

411 379

5 887

507 867

7 665

celkem

667 112

12 718

1 588 320

23 045

2 255 432

35 763

pramen: Průša, L. a kol. Poskytování sociálních sluţeb pro seniory a občany se zdravotním postiţením. Praha: VÚPSV, 2010. ISBN 978-80-7416-048-6

Tomu pak odpovídá i skladba diagnóz, kde vedou arteriosklerózy, stavy po cévním onemocnění mozku, ischemická choroba srdeční, těţké dorzalgie, artrózya polyartrózy. Zpravidla jde o lidi s polymorbiditou, málo pohyblivé a často i s nějakou poruchou duševní nebo poruchou chování a často i sociálně slabé bez potřebného domácího zázemí (viz druhá tabulka). Problematika léčeben dlouhodobě

nemocných

je

v mnohém

gerontopsychiatrických pracovištích.

11

podobná

situaci

v psychiatrických

léčebnách

na

tabulka č. 4:

Počet hospitalizovaných osob starších 65 let v nemocnicích podle základních diagnóz v r. 2007 (10 nejčetnějších diagnóz)

pořadí

diagnóza

1 2

I70 S72

3

I25

4 5 6 7 8 9 10

I67 I63 I64 M54 I69 M15 M16

název diagnózy Ateroskleróza Zlomenina kosti stehenní Chronická ischemická choroba srdeční Jiná cévní onemocnění mozku Mozkový infarkt Cévní příhoda mozková neurčená Dorzalgie Následky cévních nemocí mozku Polyartróza Artróza kyčelního kloubu Celkem

počet hospitalizovaných 3 651 2 391

ošetřovací doba 316 950 152 882

2 389

141 469

2 222 1 624 1 555 1 498 898 586 531 35 763

195 206 110 966 101 990 54 628 96 314 36 447 25 375 2 255 432

pramen: Průša, L. a kol. Poskytování sociálních sluţeb pro seniory a občany se zdravotním postiţením. Praha: VÚPSV, 2010.ISBN 978-80-7416-048-6

2.

Prognóza potřeby sociálních sluţeb pro seniory a osoby se zdravotním postiţením

2.1.

Charakteristika hlavních výsledků Projekce obyvatelstva ČR do r. 2065

Projekce obyvatelstva byla – tak jako poslední projekce z r. 2003 - zpracována ve třech variantách – v nízké, ve střední a ve vysoké. Pro další propočty bude vyuţívána střední varianta projekce, která je povaţována a prezentována jako nejpravděpodobnější. Cílem projekce je nastínit hlavní směry očekávaného budoucího populačního vývoje v naší zemi a ukázat na změny ve věkovém sloţení obyvatelstva. Vzhledem k tomu, ţe pro odhad potřeby sluţeb sociální péče je nezbytné věnovat pozornost především vývoji počtu osob v poproduktivním věku, bude stěţejní pozornost věnována charakteristikám bezprostředně ovlivňujícím vývoj počtu osob v této věkové skupině. Z tohoto pohledu je nezbytné věnovat stěţejné pozornost vývoji úmrtnosti. Podle projekce je po celé sledované období do r. 2065 očekáván růst střední délky ţivota při narození. Úroveň dosaţená v r. 2008 (tj. 74,0 let u muţů a 80,1 let u ţen) překonala odhad pro tento rok i z vysoké varianty předchozí projekce z r. 2003, nicméně očekávané hodnoty pro r. 2065 jsou podle názoru autora velmi optimistické aţ nereálné.

12

tabulka č. 5:

rok 2008 2009 2010 2020 2030 2040 2050 2065

Vývoj střední délky ţivota při narození podle Projekce obyvatelstva ČR do r. 2065 (střední varianta projekce)

muţi 74,0 74,2 74,5 77,0 79,5 81,5 83,5 86,5

ţeny 80,1 80,3 80,6 82,8 85,1 86,8 88,4 91,0

pramen: Projekce obyvatelstva České republiky do r. 2065, www.czso.cz

Z porovnání vývoje úmrtnosti v jednotlivých věkových skupinách vyplývá, ţe výraznější zlepšení úrovně úmrtnosti je očekáváno u muţů ve věku nad 60 let a u ţen starších 80 let, coţ bude mít bezprostřední dopad na potřebu sociálních i zdravotních sluţeb. Celkový počet obyvatelstva by se podle projekce měl zvyšovat aţ do r. 2030, kdy by měl dosáhnout úrovně 10 908 tis. osob, poté by se měl soustavně sniţovat aţ na úroveň 10 666 tis. k 31. prosinci 2065. Přitom ve struktuře obyvatelstva bude po celé období docházet k významným změnám: 

počet osob do 14 let i jejich podíl na celkovém počtu osoby by se měl do r. 2021 zvyšovat (z 1 480 tis. v r. 2009 na 1 683 tis. v r. 2021, resp. z 14,1 % na 15,6 %), poté by se měl aţ do r. 2039 sniţovat na 1 397 tis. (12,8 %), následně by měl do r. 2053 růst aţ na 1 511 tis. (14,0 %) a následně aţ do konce prognózovaného období by měl klesat na 1 404 tis. (13,2 %),



počet i podíl osob ve věku 15 – 64 let by měl do r. 2024 klesat (ze 7 431 tis. v r. 2009 na 6 888 tis., resp. ze 71,0 % na 63,4 %), následně by se měl krátkodobě zvýšit na 6 914 tis. v r. 2028 (63,4 %), aby aţ do r. 2059 výrazně klesal aţ na úroveň 5 757 tis. osob (53,4 %), následně do konce sledovaného období by se měl zvýšit na 5 850 tis. (54,9 %),



počet o podíl osob starších 65 let se bude prakticky po celé období výrazně zvyšovat (z 1 556 tis. v r. 2009 na 3 559 tis. v r. 2059, resp. ze 14,9 % na 33,0 %).

Tyto údaje svědčí o tom, ţe počet osob, které budou v následujícím období odkázáni na pomoc druhé osoby se bude v následujícím období výrazně zvyšovat. Pro kvantifikaci rozsahu této potřeby je nezbytné věnovat pozornost vývoji věkové struktury v členění podle pohlaví v pětiletých věkových intervalech. Dosavadní poznatky totiţ ukazují, ţe míra závislosti na potřebě péče je výrazně 5

diferencována v závislosti na pohlaví . Vzhledem k délce prognózovaného období potřeby sluţeb sociální péče, je v dalším textu věnována pozornost charakteristice vývoje obyvatelstva pouze do r. 2025.

5

13

viz: Průša, L. Efektivnost financování sociálních služeb v domovech pro seniory. Praha: VÚPSV, 2008, ISBN 978-80-7416-018-9

tabulka č. 6:

muţi celkem 65 + 80 + 65 – 69 70 – 74 75 – 79 80 – 84 85 – 89 90 + ţeny celkem 65 + 80 + 65 – 69 70 – 74 75 – 79 80 – 84 85 – 89 90 +

Vývoj počtu muţů a ţen starších 65 let do r. 2025

2009

2010

2015

2020

2025

5 136 377 619 721 112 743 228 619 153 056 125 303 75 195 31 366 6 182

5 159 646 641 393 117 770 243 793 155 534 124 296 77 478 33 615 6 677

5 263 695 782 572 140 322 308 787 210 009 123 454 85 316 41 762 13 244

5 343 852 917 185 157 435 317 932 270 094 171 724 89 152 49 043 19 240

5 395 950 1 010 967 208 048 294 472 282 062 226 385 129 197 54 270 24 581

5 331 165 936 431 249 123 277 369 210 276 199 663 149 968 78 936 20 219

5 343 762 957 287 254 508 293 989 212 232 196 558 149 772 84 057 20 679

5 404 304 1 103 436 281 500 363 445 272 996 185 495 152 063 91 978 37 459

5 453 632 1 249 204 300 178 365 121 340 471 243 434 149 547 99 773 50 858

5 485 627 1 349 909 370 072 325 976 345 007 308 854 203 321 104 405 62 346

pramen: Projekce obyvatelstva České republiky do r. 2065, www.czso.cz

tabulka č. 7:

muţi 65 + 80 + 65 – 69 70 – 74 75 – 79 80 – 84 85 – 89 90 + ţeny 65 + 80 + 65 – 69 70 – 74 75 – 79 80 – 84 85 – 89 90 +

Vývoj podílu muţů a ţen starších 65 let na celkovém počtu muţů a ţen do r. 2025

2009

2010

2015

2020

2025

12,07 2,19 4,45 2,98 2,44 1,46 0,61 0,12

12,43 2,28 4,72 3,01 2,41 1,50 0,65 0,13

14,87 2,67 5,87 3,99 2,35 1,62 0,79 0,25

17,16 2,95 5,95 5,05 3,21 1,67 0,92 0,36

18,74 3,86 5,46 5,23 4,20 2,39 1,01 0,46

17,57 4,67 5,20 3,94 3,75 2,81 1,48 0,38

17,91 4,76 5,50 3,97 3,68 2,80 1,57 0,39

20,42 5,21 6,73 5,05 3,43 2,81 1,70 0,69

22,91 5,50 6,70 6,24 4,46 2,74 1,83 0,93

24,61 6,75 5,94 6,29 5,63 3,71 1,90 1,14

pramen: Projekce obyvatelstva České republiky do r. 2065, www.czso.cz, vlastní propočty

14

Čerpání příspěvku na péči podle věku a pohlaví příjemce a míře závislosti jeho

2.2.

závislosti Podle důvodové zprávy k návrhu zákona o sociálních sluţbách se předpokládalo, ţe příspěvek na péči bude vyplácen cca 175 tis. osob, celkové náklady na jeho výplatu měly činit cca 8 mld. Kč, veškeré náklady jsou hrazeny ze státního rozpočtu. Skutečný počet příjemců příspěvku na péči je však výrazně vyšší, neţ se původně předpokládalo. Z údajů informačního systému o příspěvku na péči vyplývá, ţe v květnu 2009 příspěvek pobíralo jiţ 297 tis. klientů.

tabulka č. 8:

Struktura příjemců příspěvku na péči v květnu 2009

forma péče stupeň příspěvku

ţádný registrovaný pobytová

ambulantní

terénní

poskytovatel

celkem

celkem

49 576

12 180

21 746

213 203

296 705

I.

11 737

5 777

10 945

88 890

117 349

II.

14 547

3 505

6 196

63 057

87 305

III.

11 231

1 934

2 987

41 437

57 589

IV.

12 061

964

1 618

19 819

34 462

pramen: interní data MPSV Z hlediska potřeby zpracování projekce potřeby sociálních sluţeb pro seniory a osoby se zdravotním postiţením je nutno mít na zřeteli, kolik procent populace v dané věkové skupině pobírá příspěvek na péči.

15

tabulka č. 9:

Podíl muţů pobírajících příspěvek na péči a závislosti na věku a míře závislosti v květnu 2009 (v %)

muţi

míra závislosti

celkem

I.

II.

III.

IV.

celkem

do 3 let

0,08

0,00

0,00

0,00

0,08

3 – 18

0,34

0,26

0,49

0,36

1,45

19 - 50

0,20

0,26

0,19

0,12

0,77

51 - 55

0,47

0,43

0,23

0,12

1,25

56 - 60

0,64

0,61

0,35

0,14

1,73

61 - 65

0,95

0,89

0,48

0,21

2,53

66 - 70

1,33

1,29

0,71

0,35

3,68

71 - 75

2,01

1,88

1,09

0,62

5,60

76 - 80

3,71

3,25

1,92

1,01

9,88

81 - 85

8,55

6,10

3,82

1,91

20,38

86 - 90

16,20

11,68

6,92

3,43

38,23

90 +

17,29

17,02

13,20

7,36

54,86

celkem

0,69

0,62

0,44

0,25

2,00

pramen: Průša, L. a kol. Poskytování sociálních sluţeb pro seniory a občany se zdravotním postiţením. Praha: VÚPSV, 2010.ISBN 978-80-7416-048-6 tabulka č. 10:

Podíl ţen pobírajících příspěvek na péči a závislosti na věku a míře závislosti v květnu 2009 (v %)

ţeny

míra závislosti

celkem

I.

II.

III.

IV.

celkem

do 3 let

0,09

0,00

0,00

0,00

0,09

3 – 18

0,25

0,16

0,36

0,25

1,02

19 - 50

0,17

0,20

0,15

0,10

0,61

51 - 55

0,42

0,36

0,20

0,10

1,08

56 - 60

0,63

0,48

0,26

0,13

1,50

61 - 65

0,96

0,70

0,34

0,16

2,16

66 - 70

1,81

1,11

0,57

0,27

3,76

71 - 75

3,73

2,13

1,10

0,59

7,55

76 - 80

8,14

4,70

2,51

1,31

16,66

81 - 85

16,56

9,79

5,61

3,27

35,24

86 - 90

23,90

17,16

10,70

7,27

59,03

90 +

19,26

20,67

17,29

14,78

72,01

celkem

1,54

1,04

0,66

0,40

3,64

pramen: Průša, L. a kol. Poskytování sociálních sluţeb pro seniory a občany se zdravotním postiţením. Praha: VÚPSV, 2010.ISBN 978-80-7416-048-6

16

2.3.

Projekce potřeby sluţeb sociální péče podle struktury příjemců příspěvku na péči podle

stupňů závislosti Východiskem pro zpracování této projekce potřeby sociálních sluţeb je struktura čerpání příspěvku na péči v závislosti na věku příjemce a míře jeho závislosti tak, jak bylo zjištěno při analýze čerpání této sociální dávky v květnu t.r. Přestoţe lze v následujícím období očekávat další nárůst počtu příjemců příspěvku na péči ve III. a IV. stupni závislosti (jako důsledek ekonomického tlaku zřizovatelů na poskytovatele sluţeb v důsledku očekávaného sniţování objemu dotací ze státního rozpočtu), jedná se zřejmě o nejpřesnější odhad, neboť vychází z aktuálních dat. Přestoţe dílčí změny v podmínkách výplaty příspěvku na péči, které vstoupí v platnost 1. ledna 2011, pravděpodobně krátkodobě mírně sníţí počty příjemců této dávky v prvním stupni závislosti, nelze očekávat, ţe by tato skutečnost výrazně ovlivnila výsledky této varianty projekce. Při promítnutí výše uvedené struktury čerpání příspěvku na péči v závislosti na věku, pohlaví a míře závislosti do demografické projekce obyvatelstva lze očekávat následující vývoj počtu příjemců této sociální dávky:

Tabulka č. 11:

Vývoj počtu příjemců příspěvku na péči v závislosti na věku příjemce

2010

2015

2020

2025

–3

300

288

271

251

3 – 18

20 119

20 310

21 702

22 251

19 – 50

33 943

33 960

32 728

31 091

51 – 55

8 476

7 541

8 193

9 275

56 – 60

12 258

11 440

10 225

11 144

61 – 65

16 299

16 839

15 810

14 225

66 – 70

18 485

24 087

25 048

23 664

71 – 75

23 740

29 636

39 028

40 977

76 – 80

43 460

40 640

51 941

69 780

81 – 85

62 428

66 166

64 728

86 168

86 – 90

49 989

59 787

68 301

71 072

90 +

12 535

24 117

35 177

45 252

celkem

302 033

334 811

373 150

425 149

pramen: Průša, L. a kol. Poskytování sociálních sluţeb pro seniory a občany se zdravotním postiţením. Praha: VÚPSV, 2010.ISBN 978-80-7416-048-6

17

tabulka č. 12:

Vývoj počtu příjemců příspěvku na péči v závislosti na míře závislosti

míra závislosti I.

II.

III.

IV.

celkem

2010

119 854

88 996

58 377

34 806

302 033

2015

131 956

98 771

64 924

39 160

334 811

2020

146 800

109 960

72 386

44 004

373 150

2025

168 578

125 002

81 840

49 728

425 149

pramen: Průša, L. a kol. Poskytování sociálních sluţeb pro seniory a občany se zdravotním postiţením. Praha: VÚPSV, 2010.ISBN 978-80-7416-048-6

Tyto propočty ukazují výrazný nárůst příjemců příspěvku na péči a tedy i výrazný nárůst potřeby poskytování sociálních sluţeb i ošetřovatelské péče. Při zachování stávající struktury čerpání příspěvku na péči v závislosti na pohlaví, věku příjemce a míře jeho závislosti z května 2009 by počet příjemců této dávky vzrostl do r. 2025 o cca 43 %, přičemţ nejvýraznější nárůst (o více neţ 80 %) lze očekávat u osob s příspěvkem na péči ve III. nebo IV. stupni závislosti, tedy u skupin s největší potřebou sociálně zdravotní sluţeb. Přestoţe v následujících letech lze očekávat "objektivizaci" struktury uţivatelů jednotlivých – především pobytových - sociálních sluţeb, ukazují uvedené propočty, ţe stávající kapacity jednotlivých typů zařízení nebudou v r. 2025 dostatečné. V tomto smyslu je zřejmé, ţe rozvoj všech forem terénních, ambulantních i pobytových by se měl stát nedílnou součástí všech regionálních rozvojových

plánů.

Nezbytným

předpokladem

umoţňujícím

včas

reagovat

na

změněnou

demografickou situaci je zvýšení důrazu na analýzu změn v demografické situaci obyvatelstva v jednotlivých regionech. Stávající metodiky ministerstva práce a sociálních věcí pro tvorbu střednědobých plánů rozvoje sociálních sluţeb však věnují této otázce minimální pozornost, coţ ve světle výše uvedených trendů představuje velké riziko. 6

Orientačně lze uvést, ţe : 

počet příjemců příspěvku na péči v I. stupni závislosti signalizuje, kolik osob bude pravděpodobně vyţadovat pomoc při zvládání některého z úkonů pečovatelské sluţby ve vlastní domácnosti,



počet příjemců příspěvku na péči ve II. stupni závislosti signalizuje, kolik osob bude pravděpodobně vyţadovat intenzivnější pomoc při zvládání více úkonů pečovatelské sluţby ve vlastní domácnosti, ve chráněném bydlení, popř. v centru denních sluţeb nebo v denním stacionáři,

6

viz: Průša, L. a kol. Poskytovánísociálníchslužeb pro senioryaobčany se zdravotnímpostižením. Praha: VÚPSV, 2010. ISBN 978-80-7416-048-6

18



počet příjemců příspěvku na péči ve III. stupni závislosti signalizuje, kolik osob bude vyţadovat intenzivní zpravidla celodenní komplexní péči v domovech pro seniory, v domovech pro osoby se zdravotním postiţením nebo v týdenních stacionářích, v krajních případech i v chráněném bydlení nebo ve vlastních domácnostech, přičemţ řada těchto osob bude vyţadovat sluţby osobní asistence a k dispozici by měl být dostatečný rozsah odlehčovacích sluţeb,



počet příjemců příspěvku na péči ve IV. stupni závislosti signalizuje, kolik osob bude vyţadovat intenzivní komplexní celodenní péči v pobytových zařízeních (domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postiţením, domovy se zvláštním reţimem), pouze v minimálním rozsahu lze očekávat, ţe těmto osobám by byla poskytována péče v jiných typech zařízeních, popř. v jejich domácnostech, v těchto případech však bude většina těchto osob vyţadovat sluţby osobní asistence, k dispozici bude potřeba rovněţ dostatečný rozsah odlehčovacích sluţeb.

Závěr Zpracovaná projekce potřeby sluţeb sociální péče je prvním pokusem o kvantifikaci důsledků stárnutí populace do oblasti sociálních sluţeb. Provedené analytické propočty ukázaly, ţe stávající kapacity těchto sluţeb jsou naprosto nedostatečné a celý systém není připraven na důsledky aktuálních demografických trendů, vč. důsledků změn zdravotního stavu populace. Konkrétní rozsah poskytování jednotlivých sociálních sluţeb je velmi obtíţné blíţe specifikovat, protoţe je odrazem působení celé řady faktorů determinujících jejich vývoj v jednotlivých regionech. V tomto smyslu je proto nezbytné v rámci přípravy střednědobých plánů rozvoje sociálních sluţeb v jednotlivých městech a krajích velmi podrobně analyzovat všechny determinanty ovlivňující chování klientů a potencionálních klientů o jednotlivé typy a formy sociálních sluţeb. Nezbytným předpokladem rozvoje sociálních sluţeb je rovněţ změna základních principů jejich financování. Stávající systém, který je zaloţen na "cenové regulaci" maximální výše úhrad klienta za poskytované sluţby a na poskytování dotace ze strany ministerstva práce a sociálních věcí, rozvoj sociálních sluţeb nestimuluje. Pokud maximální výše úhrad uţivatele sluţby je stanovena na takové úrovni, která neumoţňuje uhradit průměrné celostátní náklady daného typu sluţby, je ex ante předjímána závislost na poskytování dotací, na které však není právní nárok, poskytovatel sociálních sluţeb je limitován v rozvoji sociálních sluţeb, protoţe nemá jistotu, ţe se tato skutečnost promítne v navýšení úrovně dotace. Tato skutečnost je o to závaţnější vzhledem k současným ekonomickým podmínkám. Literatura: Průša, L. a kol. Poskytování sociálních sluţeb pro seniory a občany se zdravotním postiţením. Praha: VÚPSV, 2010.ISBN 978-80-7416-048-6 Průša, L. Sociální politika a determinanty jejího vývoje. Sociální politika č. 1/1996, ISSN 0049-0962 Průša, L. Efektivnost financování sociálních sluţeb v domovech pro seniory. Praha: VÚPSV, 2008, ISBN 978-80-7416-018-9

19

PROBLEMATIKA STÁRNUTÍ V AGENDĚ SVĚTOVÉ ZDRAVOTNICKÉ ORGANIZACE MUDr. Alena Šteflová, Ph.D. Kancelář WHO v ČR [email protected]

Anotace: Svět rychle stárne, počet lidí starších 60 let v poměru k celkovému počtu světového obyvatelstva se zvýší z 11% v roce 2006 na 22% do roku 2050. Globální stárnutí přináší zvýšené sociální a ekonomické poţadavky ve všech zemích, nevyhnutelnost přijímat reformy a reorganizovat sociální a zdravotnický systém, přizpůsobený starším občanům a vytvářet podmínky tzv. Aktivního stárnutí. Světová

zdravotnická

organizace

(WHO)

se

snaţí

tyto

trendy

zohledňovat

a prosazovat

prostřednictvím všeobecně přijímaných doporučení a aktivit v rámci spolupráce s jednotlivými zeměmi. Proto WHO představila v roce 2005 projekt Globální města přátelská seniorům. Město přátelské seniorům podporuje aktivní stárnutí optimalizací příleţitostí pro zdraví, participaci a bezpečí s cílem zlepšení kvality ţivota lidí v procesu stárnutí. Idea města přátelského seniorům má mnoho společného s úspěšným projektem „Zdravá města“, proto existuje snaha o propojení obou projektů WHO. Do Národní sítě zdravých měst v ČR je zapojeno jiţ přes 90 municipalit.

Příspěvek: Svět rychle stárne: počet lidí starších 60 let v poměru k celkovému počtu světového obyvatelstva se zvýší z 11% v roce 2006 na 22% do roku 2050. V této době bude poprvé v lidských dějinách ve světové populaci více seniorů neţ dětí (do 14 let). Rozvojové země stárnou mnohem rychleji neţ rozvinuté země: do padesáti let bude více neţ 80% seniorů ţít v rozvojových zemích, zatímco v roce 2005 to bylo 60%. Fenomén stárnutí je problémem i České republiky. Globální stárnutí přináší: 

Zvýšené sociální a ekonomické poţadavky ve všech zemích



Nevyhnutelnost přijímat reformy a reorganizovat sociální a zdravotnický systém, přizpůsobený starším občanům



Vytvářet podmínky tzv. Aktivního stárnutí .

Světová

zdravotnická

organizace

(WHO)

se

snaţí

tyto

trendy

zohledňovat

a prosazovat

prostřednictvím všeobecně přijímaných doporučení a aktivit v rámci spolupráce s členskými zeměmi. Svět se současně stává jedním rostoucím městem: v roce 2007 ţila ve městech jiţ více neţ polovina světové populace. Současně s růstem měst se zvyšuje také podíl jejich obyvatel starších 60 let. Proto WHO představila v roce 2005 projekt Globální města přátelská seniorům (při příleţitosti XVIII. světového kongresu gerontologie a geriatrie IAGG v Brazílii). WHO chápe aktivní stárnutí jako celoţivotní proces formovaný různými faktory, které jednotlivě i ve vzájemné interakci přispívají ke zdraví, participaci a bezpečí ve vyšším věku. Město přátelské seniorům podporuje aktivní stárnutí

20

optimalizací příleţitostí pro zdraví, participaci a bezpečí s cílem zlepšení kvality ţivota lidí v procesu stárnutí. Ve městě přátelském seniorům jednotlivé politiky, sluţby, podmínky a infrastruktura napomáhají a usnadňují lidem stárnout aktivně tím, ţe: -

respektují značné rozdíly v kapacitě a zdrojích seniorů;

-

flexibilně předvídají a reagují na potřeby a preference seniorů;

-

respektují jejich rozhodnutí a ţivotní styl;

-

chrání ty, kdo jsou nejzranitelnější;

-

podporují začlenění seniorů do všech oblastí ţivota komunity a jejich přínos.

Je důleţité si uvědomit, ţe senioři v podpůrném a napomáhajícím prostředí jsou pro rodiny, komunity a ekonomiky zdrojem. Tyto vztahy vedou k identifikaci klíčových prvků „ideálního“ města přátelského seniorům a ukazují, ţe změna v jedné oblasti můţe mít pozitivní dopad na ţivot seniorů v dalších oblastech. Spolupracovníci a partneři WHO, motivováni moţnostmi učinit komunity přátelštějšími seniorům, nyní usilují o uplatnění výsledků výzkumu, koordinovaného odborným pracovištěm v centrále WHO v Ţenevě, do praxe při tvorbě místní politiky a o rozšíření mimo města i do dalších komunit. Aktivní stárnutí závisí na mnoha různých faktorech či determinantách ovlivňujících jednotlivce, rodiny i národy. Zahrnují materiální podmínky i sociální faktory ovlivňující typy chování a proţívání. Všechny tyto faktory a jejich vzájemné vztahy jsou důleţité pro to, jak lidé stárnou a jaká je kvalita jejich ţivota. Mnohé charakteristiky prostředí a sluţeb ve městě tyto determinanty obsahují a jsou zahrnuty do charakteristických prvků města přátelského seniorům. V návaznosti na provedený výzkum vydala v r. 2007 Světová zdravotnická organizace publikaci „„ Global - age-firendly cities: a guide“, která se jednotlivými determinantami, charakteristikami a tematickými oblastmi měst přátelským k seniorům zabývají. Publikace se specificky dotýká následujících osmi tématických oblastí: 

Komunitní podpora a zdravotní sluţby



Komunikace a informace, venkovní prostory a budovy



Venkovní prostory a budovy



Doprava



Bydlení



Sociální partneři



Respekt a sociální inkluze



Občanské zapojení a zaměstnanost

21

Například část „Respekt a sociální začleňování“ se zabývá postoji, chováním a hodnocením, které vůči seniorům projevují jednotlivci a společnost jako celek. Část „Zapojení do společnosti“ se zaměřuje na zapojení seniorů do společenského ţivota, volnočasových, kulturních, vzdělávacích a duchovních aktivit. Část „Občanské zapojení a zaměstnanost“ se zaměřuje na příleţitosti pro aktivní zapojení občanů do místní komunity a do dobrovolné a placené práce. To souvisí se sociálním prostředím i s ekonomickými determinantami aktivního stárnutí. Důleţitými tématy jsou „Komunikace a informace“ a „Komunitní sociální a zdravotní sluţby“, které zahrnují determinanty sociálních prostředí i determinanty zdravotních a sociálních sluţeb. Průřezové determinanty aktivního stárnutí „kultura“ a „gender“ byly do tohoto projektu zahrnuty jen nepřímo, protoţe jejich význam pro aktivní stárnutí daleko přesahuje problematiku ţivota ve městech. Vzhledem k tomu, ţe vliv těchto determinant je zásadní, zasluhují si samostatné a specificky zaměřené iniciativy. Stejně jako je tomu u determinant aktivního stárnutí, rovněţ osm uvedených oblastí městského ţivota se překrývá a zájemně ovlivňuje. Respekt a sociální začleňování se odráţí v přístupnosti budov a prostranství a v mnoţství příleţitostí pro společenské zapojení, volný čas či zaměstnání, které město nabízí seniorům. Sociální participace má zase vliv na sociální začleňování a přístup k informacím. Cílem vydaného průvodce je v návaznosti na přístup WHO k aktivnímu stárnutí inspirovat města, aby se stala více přátelská seniorům a vyuţila potenciál, který senioři pro společnost představují. Překlad publikace „Globální města přátelská seniorům: průvodce“ byl se souhlasem WHO proveden v České republice Ministerstvem práce a sociálních věcí v r. 2009. Součástí výše uvedeného projektu je idea propojování jednotlivých subjektů – měst do sítí a to jak na mezinárodní tak národní úrovni. Zaloţení sítí měst přátelských seniorům na národní úrovni v současnosti zvaţují např. v Japonsku a ve Španělsku a sítí širší regionální úrovni na Blízkém východě, v Kanadě, Latinské Americe a v Karibské oblasti. Vzhledem k tomu, ţe idea města přátelského seniorům má mnoho společného s úspěšným a efektivním projektem „Zdravá města“, existuje snaha o aktivní a oboustranně přínosné propojení mezi oběma sítěmi. Projekt WHO Zdravá města je v ČR jiţ dlouhodobě a úspěšně realizován. Prostřednictvím Kanceláře Národní sítě zdravých měst jsou jiţ 17let systematicky rozvíjeny aktivity k propagaci Projektu ZM WHO v podmínkách ČR, např. celostátní informovanost a přenos příkladů dobré praxe, a to jak prostřednictvím řady akcí, tak internetu (DobraPraxe.cz). Ve spolupráci s dalšími institucemi se NSZM podílí na prosazování prioritních témat, včetně stárnutí populace, na komunitní úrovni. Národní síť Zdravých měst (NSZM ČR) sdruţuje jiţ přes 90 municipalit. NSZM je rovněţ iniciátorem a spolu realizátorem úkolu: Vypracování metodiky profilů zdraví pro prosazování podpory zdraví na místní úrovni s důrazem na plánování zdravých měst. Indikátory zdravého a aktivního stárnutí jako součást aktualizovaného Manuálu pro zdravotní plán města (červen 2009) se staly předmětem projektu realizovaného v rámci smlouvy o spolupráci mezi WHO/EURO a MZ ČR.

22

KVALITA SOCIÁLNÍCH SLUŢEB – ZNAČKA KVALITY, E-QALIN Ing. Jiří Horecký, MBA Asociace poskytovatelů sociálních sluţeb ČR [email protected]

Anotace: S pojmem kvalita se setkáváme ve všech činnostech, procesech a výstupech lidského konání. Většina lidí pravděpodobně intuitivně zná obsah slova kvalita, menšina by pak byla schopna tento termín definovat, vymezit jeho pojetí, příp. vztáhnout na konkrétní oblasti. Kvalitu, na rozdíl od jiných atributů sociálních sluţeb, neurčuje zadavatel sociálních sluţeb, byrokrat či certifikátor, ale jen a pouze uţivatel. Posláním projektu „Vytvoření systému hodnocení kvality pobytových zařízení v oblasti sociální péče“ je, prostřednictvím zadavatele „Značky kvality“ a vytvoření registru nezávislých odborníků, výrazně zvýšit kvalitu poskytovaných sociálních sluţeb v pobytových zařízeních sociální péče v České republice a zvýšení kvality řízení pobytových zařízení sociálních sluţeb v souladu s evropskými standardy.

Kvalita S pojmem kvalita se setkáváme ve všech činnostech, procesech a výstupech lidského konání. Většina lidí pravděpodobně intuitivně zná obsah slova kvalita, menšina by pak byla schopna tento termín definovat, vymezit jeho pojetí, příp. vztáhnout na konkrétní oblasti. Existuje velmi mnoho definic „kvality“. Etymologicky bylo slovo kvalita převzato z latiny. Latinské qualisse dá přeloţit jako: z jaké povahy. Webstrův slovník pod termínem Quality uvádí: stupeň dokonalosti, stupeň shody s daným standardem, atribut vyššího ocenění, nadřazenost ve svém druhu. Wikipedia porovnává pojem kvalita s pojmem kvantita: Kvalita čili jakost je údaj o vlastnosti nějaké věci, odpověď na otázku „jaký?“ (latinsky qualis?)podobně jako odpovídá na otázku „kolik?“. Obojí patří mezi základní kategorie a uvádí je v této souvislosti i Aristoteles. Kvality (barva, vůně, chuť, hebkost…) obvykle pocházejí ze smyslového vnímání a jsou pak nutně podmíněny vnímajícím subjektem i okolnostmi. I kdyţ i u nich lze rozlišit nějaké "více" a "méně", nedá se vyjádřit poměrem a číslem a je zpravidla také relativní: i ten největší pes je menší neţ malý slon, červená plocha je v červeném osvětlení světlá, kdeţto v zeleném tmavá, a hluk motoru, který sena rušné ulici úplně ztratí, působí v tichu jako ohlušující. Aristoteles a scholastika rozlišuje kvality podstatné nebo primární, které „jsou ve věci“, a kvality nahodilé či sekundární, vznikající teprve při vnímání, a tedy subjektivní. Program novověké filosofie zahrnuje také kritiku pojmu kvality a věda se snaţí domnělé kvality nahradit měřitelnými veličinami. Jednou z prvních, kde se to uţ v předhistorických dobách podařilo, byla váha, původně smyslový vjem tíţe nějakého předmětu, který však lze vyjádřit pomocí váhových jednotek a závaţí. V průběhu novověku se ukázalo, ţe také například teplota, výška tónu, tvrdost a dokonce i barva se dají přesně měřit a vyjadřovat čísly, čili stávají se kvantitami.

23

Kvalitu, na rozdíl od jiných atributů sociálních sluţeb, neurčuje zadavatel sociálních sluţeb, byrokrat či certifikátor, ale jen a pouze uţivatel. Pouze uţivatel/klient posuzuje, co je a co není kvalita. Kvalita je vztah mezi zákazníkem/uţivatelem a výrobcem/poskytovatelem (zatímco jakost je vztah mezi výrobcem a certifikátorem). Tento vztah by měl být dobře definovaný a podléhat přísným, i kdyţ nepsaným, pravidlům. Vztah mezi uţivatelem a poskytovatelem není třeba certifikovat. Definice kvality je důleţitým aspektem, protoţe vede přímo k měření a zlepšování. Není-li však vztah definován, neexistuje-li definice kvality, pak nelze kvalitu měřit. Nelze-li něco měřit, pak to nelze účelově a efektivně zlepšovat. Nelze-li měřit zlepšení, pak se jedná o umění a ne o vědu či technickou profesi. Víme tedy, ţe kvalita je vlastnost a ne třídění vlastnosti, ale to nestačí k měření a následnému zlepšování kvality. Deming (William Edwards Deming, americký profes, konzultant) např. kvalitu nikdy nedefinoval. Vlastně ji definoval nepřímo, jako kvalitu procesu, tedy jako jeho relativní bezchybnost či bezvadnost. Juran (Joseph Moses Juran, americký inţenýr, finatropista) kvalitu definoval jako “conformance to specifications”, ale nespecifikoval kdo je zdrojem “specifikací”:výrobce, byrokrat anebo zákazník? Tribus (Myron T. Tribus, pokračovatel Demingových teoriích) definuje kvalitu jako to, co vzbuzuje lásku (tedy pravou lásku) zákazníka/klienta k výrobku či sluţbě. Radost z uţití je jistě důleţitou dimenzí kvality. Kvalitu lze definovat jako to, co zákazník uzná jako kvalitu. Shiba (Shoji Shiba, nositel Demngovy ceny) však rozlišuje 6 úrovní kvality: 1.

Bezchybné (bezvadné) splnění specifikací

2.

Přidej splnění potřeb zákazníka

3.

Přidej radost z uţití

4.

Vše předchozí, ale levnější

5.

Vše předchozí, ale včas

6.

Plus splnění potřeb, které zákazník nezná, ale je jimi “mile” překvapen.

Je logické, ţe pouze 6. úroveň obsahuje “totální” kvalitu ve smyslu všech předchozích úrovní. Pouze tato zahrnuje potřeby, cenu, včasnost a překvapení v jednom “balíčku”. Česká novela ISO 9001/2000 definuje kvalitu jako: “Jakost: schopnost souboru znaků výrobku, systému nebo procesu plnit poţadavky zákazníka a jiných zainteresovaných stran.” Česká norma uţívá všude a exkluzivně výrazu jakost jako synonyma kvality (míní ovšem kvalitu). Samozřejmě, ţe výrazů jakost a jakostní nelze pouţívat v řadě závaţných oblastí: lidé, prostředí, sluţby, pojmy, procesy a vzdělávací programy nejsou jakostní, ale pouze kvalitní, jak jsme diskutovali jinde.

24

Kvalita sociálních sluţeb Velké mnoţství literatury zaměřené na problematiku kvality v sociálních sluţbách a zdravotnictví se věnuje obecnému vymezení samotného pojmu kvalita a diskusi o různých přístupech ke kvalitě. Například Křivohlavý připomíná, ţe slovo „kvalita je odvozeno od latinského qualis a to zase od kořene „qui“ – „kdo?“ ve významu „kdo to je?“, případně „jaké to je?“ V češtině kořen slova „Kdo“– “k“ nás vede ke slovům typu „kéţ“ či „kýţený“, tj. „ţádoucí stav“ (Křivohlavý, Hnilicová, 2004). Kvalita je tak intuitivním pojmem – jako kvalitní jsou vnímány švýcarské hodinky, německá auta, japonská elektronika apod. (Dlouhý; Strnad 1999). Za kvalitnější povaţujeme to, co je individuální, šité na míru. Kvalita je kategorie, která v kvantitativních i kvalitativních pojmech popisuje úroveň výrobku či poskytovaných sluţeb. Kvalita se tudíţ skládá ze dvou částí - jedna část je kvantitativní, měřitelná, druhá je kvalitativní a vychází z hodnotového systému. Kvalita je relativní, nikoliv absolutní kategorie (Holmerová, 1995). Teorie se doposud neshodla na definici „kvality“ (Postránecký; Marek, 2004). Jako moţné definice lze uvést splnění či překročení očekávání klientů a zaměstnanců (Karaffová, 2004)úroveň dokonalosti charakterizující poskytovanou sluţbu zaloţenou na přijatých normách (Dlouhý, 1999) či objektivně definovaný měřitelný uţitek vyjádřený standardizovanou potřebností a experty očekávaným, tedy obvyklým výsledkem sluţby (Kalvachová, 2000). Kvalita má v řadě výrobních odvětví svoji tradici a víceméně exaktní podobu. Obtíţnější je vyjádřit kvalitu ve sluţbách, protoţe, jak konstatuje Karaffová (2004), v tomto případě se pracuje s lidmi a ti se těţko „normují“. Přitom v případě poskytování sluţeb (na rozdíl od produkování výrobků) je kvalita sluţby přímo závislá na kvalitě personálu (Smekalová a kol., 2004). Kvalitu v sociálních sluţbách můţeme také definovat jako soubor vlastností a znaků nějaké činnosti, které se vztahují na naplnění daných poţadavků. Míru kvality sociálních sluţeb bychom mohli také definovat jako pozitivní rozdíl od daných standardů. Podle této definice je kvalita míra „úspěchu“, který lze dosáhnout za optimálních podmínek a v rámci daného rozpočtu sluţby. Chceme-li mluvit o kvalitě, nesmíme vypustit oblast financí.Chceme-li hovořit o kvalitě sociálních sluţeb, je nutné rozlišit její tři aspekty:

Struktura Kvalita struktury se vztahuje na vnější podmínky, ve kterých probíhá péče, terapie, ošetřování. Tímto se rozumí technické a personální vybavení a rozhodnutí vně organizace. Příkladně si můţeme vyjmenovat tyto oblasti:kompetence, vzdělávání, organizační struktura, nasazení personálu, pomocné prostředky jako kontrolní seznamy (checklisty), systémy dokumentace, metodiky, financování, materiální vybavení, prostory, odborné kompetence, přiměřenost zařízení a vybavení, organizace péče, apod.

25

Procesy Kvalita procesů se vztahuje na podání výkonu v rámci průběh sluţby resp. péče, ekonomické řízení a vyuţití zdrojů. Výsledky Kvalita výsledků obsahuje stupeň dosaţení cíle v poskytované sluţbě. Jde o odchylku, později pak sladění, mezi stanoveným cílem a cílem skutečně dosaţeným (hodnoceným např. jako fyzická a psychická spokojenost klienta). Dalším členěním lze kvalitu sociálních sluţeb vnímat ve třech primárních oblastech: -

kvalita z hlediska klienta,

-

kvalita sluţeb z hlediska profesionálního,

-

kvalita z hlediska řízení.

Měření kvality sociálních sluţeb Existuje několik modelů kvality, technik jejího měření a evaluace dosaţení stanovených cílů. O kaţdém takovémto modulu by bylo moţné pojednávat vyčerpávajícím způsobem. Omezme se tedy na ty nejvíce známé, pouţívané. Základním modelem měření kvality lze označit výsledek mezi očekáváním a výkonem. Kvalita = výkon/očekávání koeficient 1 je optimálním stavem Standardy kvality sociálních sluţeb Se zákonem o sociálních sluţbách byla v prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb. poskytovatelům sociálních sluţeb dána zákonná povinnost dodrţování tzv. standardů kvality sociálních sluţeb. Standardy kvality však vznikaly o pár let dříve, zejména v letech 2000 – 2002 a během jejich vzniku byly porovnány se standardy západních zemí. Standardy mají zaručovat určitou úroveň kvality poskytovaných sluţeb. Lze však konstatovat, ţe i za předpokladu jejich naplnění nemusí být sluţba uţivatelem hodnocena jako kvalitní a to především ze dvou důvodů. Prvním je skutečnost, ţe standardy kvality sociálních sluţeb jsou dány pro všechny typy sluţeb, nevěnují se specifickým stránkám jednotlivých sluţeb (př. Pobytové zařízení splňující všechny standardy, avšak poskytující ubytování v 5 lůţkových pokojích můţe být koncovým uţivatelem hodnoceno jako méně kvalitní, apod.). Druhým důvodem je v úvodu zmíněný rozměr pojmu kvality. V momentu, kdy standardy kvality budou splňovat víceméně všechna zařízení, resp. poskytovatelé sluţeb, budou jako „kvalitní poskytovatelé“ hodnoceni ti, jejichţ sluţby budou nadstandardní, tj. nabídnout něco více neţ je stanoveno zákonným standardem.

26

Standardy kvality sociálních sluţeb jsou základní principy a pravidla poskytování sociálních sluţeb a měřítka pro hodnocení jejich plnění. Nejde tedy o řízení kvality. Jednotlivé standardy jsou hodnoceny dle kritérií v rámci kaţdého standardu. Zavádění a naplňování standardů hodnotí inspektoři sociálních sluţeb, kteří v souladu s metodikou inspekcí stanoví procento naplnění standardů poskytovatelem. Standardy lze primárně rozdělit na: Standardy procedurální (cíle a způsoby poskytování sociálních sluţeb, ochrana práv uţivatelů, jednání se zájemcem o sluţbu, dohoda/smlouva o poskytování sluţby, individuální plánování a průběh sluţby, osobní údaje, stíţnosti, návaznost na další zdroje). Standardy personální (personální zajištění sluţby, pracovní podmínky a řízení poskytování sluţeb, profesní rozvoj pracovníků). Standardy provozní - (místní a časová dostupnost, informovanost o sluţbě, prostředí a podmínky poskytování sluţeb).

E-Qalin E-Qalin je prakticky modifikace výše uvedených systému na prostředí péče o seniory a zdravotně postiţené. E-Qalin byl v rámci evropského pilotního projektu Leonardo da Vinci úspěšně realizován v Německu, Rakousku, Slovinsku a Itálii. E-Qalin® je model, který je uţivatelsky přátelský, je zaměřen na kaţdodenní praxi a na potřeby klientů, jejich příbuzných a zaměstnanců. E-Qalin®

prozkoumává

a

kontroluje

jednotlivé

procesy

v

organizaci,

jakoţ

i

výsledky

s ohledemna spokojenost všech zúčastněných. E-Qalin® poţaduje a podporuje pomocí sebehodnocení a učení se uvnitř organizace a tím dává průchod inovativnímu potenciálu ke zlepšení, zvýšení kvality. E-Qalin®-Model se dělí na dvě oblasti a umoţňuje kritický pohled na organizaci z 5 různých perspektiv: Struktury & Procesy

Výsledky

Klienti

Klienti

Zaměstnanci

Zaměstnanci

Vedení

Ekonomika

Okolí

Společenské působení/vliv

Pod strukturou a procesy si lze představit postupy, instrumenty a zásady/principy organizace. Je nezbytné odpovědět na otázku KDO, KDE a JAK. Struktury a procesy jsou analyzovány PDCA cyklem(plan, do, check, act), který je v případě E-Qalinu doplněn o hodnocení účasti osob na procesech. Neustále je poţadováno a hodnoceno kromě plánování, realizování, kontroly a zlepšení také aktivní spoluúčast všech zúčastněných. Naproti tomu stojí výsledky získané z těchto činností, které jsou pomocí čísel kvantifikovatelné.

27

E-Qalin® měří jednotlivé procesy stejně jako výsledky z nich vyvozené, resp. vzniklé. E-Qalin® - se zakládá na respektu a úctě ke klientovi E-Qalin® je obsáhlý, inovativní a dynamický systém managementu kvality pro domovy pro seniory v evropských zemích. Jiţ popsaný princip PDCA je doplněn o integrační prvek „Involve“ tzn. doplnění odpovědných osob na daném procesu. Samotná absence těchto osob na daných procesech znamená totiţ sníţení kvality nebo k ní alespoň vede. E-Qalin® se zakládá na fundamentálních principech lidských práv a hlásí se k „Evropské chartě práv a svobod osob v pobytových zařízeních sociální péče (E.D.E. Maastricht 1993).V toleranci k ideologickým a náboţenským názorům je E-Qalin® otevřen vůči individuálním filozofiím jednotlivých zařízeních a jejich zřizovatelům. Etické principy a hodnoty jako úcta, čest, tolerance, empatie, připravenost k řešení problémů a konfliktů a k dialogu, svoboda a sebeurčení a osobní integrita jsou jednotným základem pro E-Qalin® a zároveň garantem pro důstojný ţivot v pobytových zařízeních sociálních sluţeb. E-Qalin® je orientován na trvalý vývoj v oblastech biokompatibility vlastního prostředí a kultury a umoţňuje národní kulturní biokompatibilitu a diferenciaci. Jako dynamický a adaptabilní QM model můţe E-Qalin® slouţit jako vzor pro jiné poskytovatele sociálních sluţeb. Všeobecný cíl je, aby procesy, které vedou ke spokojenosti klientů, hodnotili sami jejich realizátoři na základě reflexe, sebe zkušenosti a inovativního učení. Tyto pracovní procesy je nutné nejdříve popsat, identifikovat, analyzovat a nasměrovat je na stanovené cíle organizace a na potřeby klienta. Organizace se tak stává neustále se učícím a zlepšujícím se poskytovatelem. Tento model je nezávislý na jiných QM modelech, které můţe organizace jiţ pouţívat. E-Qalin stávající modely doplňuje a zahrnuje do jednotlivých fází všechny zaměstnance, kteří jsou součástí jednotlivých procesů. Zdroj: www.e-qalin.net Projekt Značka kvality V oblasti kvality sociálních sluţeb chystá Asociace poskytovatelů sociálních sluţeb, profesní organizace, která si klade za cíl aktivně přispívat ke zvyšování úrovně kvality sociálních sluţeb v České republice, unikátní projekt „Značka kvality“. Vytvoření „Značky kvality“ si klade za cíl: 1. Monitorovat kvalitu poskytovaných sociálních sluţeb v pobytových zařízeních s předpokladem, ţe stanovení kriteriální stupnice hodnocení a pilotní ověření v praxi umoţní jeho budoucí aplikaci na další druhy sluţeb sociální péče, 2. motivaci poskytovatelů a zřizovatelů ke zvyšování kvality sluţeb a lepší orientaci uţivatelů sluţeb. Pracovní skupina vytvoří metodiku „Značky kvality“, po připomínkovacím řízení, pracovních workshopech a pilotním ověření u 9 pobytových zařízení dojde k modifikaci systému a registraci

28

značky. Vznik registru nezávislých odborníků povede k jejich dostupnosti, zastupitelnosti a vyuţívání ze strany poskytovatelů. Charakteristika hlavních cílů projektu: Poslání projektu Posláním projektu „Vytvoření systému hodnocení kvality pobytových zařízení v oblasti sociální péče“ je, prostřednictvím zavedení „Značky kvality“ a vytvoření registru nezávislých odborníků, výrazně zvýšit kvalitu poskytovaných sociálních sluţeb v pobytových zařízeních sociální péče v České republice a zvýšení kvality řízení pobytových zařízení sociálních sluţeb v souladu s evropskými standardy.

Strategické cíle Zlepšit úroveň kvality poskytování sociálních sluţeb v pobytových zařízeních sociálních sluţeb. 

Vytvořit systém posuzování kvality pobytových zařízení a udílení značky kvality



Zavést vyuţití moderních informačních systémů při zvyšování kvality pobytových zařízení



Naplňování Národní politiky kvality ČR



Zlepšit informovanost o pobytových sociálních sluţbách u neodborné veřejnosti



Zkvalitnění a zefektivnění sociálních sluţeb prostřednictvím vyuţití poradenství nezávislých odborníků

Specifické cíle projektu 

Vytvořit značku kvality, systému hodnocení a certifikace za předpokladu zásad dobrovolnosti, transparentnosti a dostupnosti



Registrovat značku kvality u Rady kvality ČR



Vytvořit registr nezávislých odborníků s primárním rozdělením na oblasti sociální, zdravotní a provozně-ekonomické za předpokladu dodrţování zásad nezávislosti, kvality a rovného přístupu a podmínek.



Pilotně certifikovat 9 zařízení



Realizovat propagační kampaň ke značce kvality

29

Výstupy projektu: 

Analýza současného stavu a potřeb pobytových zařízení soc. sluţeb



Značka kvality pobytových zařízení vč. grafických výstupů (logo, certifikát)



Metodika udělování značky kvality



Sebehodnotící interaktivní program zaměřený na kvalitu poskytovaných sluţeb pro pobytová zařízení



Webové stránky projektu s aplikacemi Databáze odborníků a Databáze certifikovaných zařízení



3 testovací workshopy pro zadavatele a poskytovatele pobytových sociálních sluţeb



Vzdělávací workshopy pro zřizovatele pobytových soc. sluţeb ve 14-ti krajích



Registr nezávislých odborníků pro oblast pobytových sluţeb soc. péče



Pilotní certifikace 9 zařízení



Propagační materiál ke značce kvality – letáky, broţury

Výsledky: 

Zvyšování kvality poskytovaných sluţeb v pobytových zařízeních



Zlepšení orientace zájemců o sluţbu v úrovni kvality poskytovaných sluţeb



Zlepšení mediálního obrazu pobytových zařízení soc. sluţeb



Zlepšení názoru a vnímaní rezidenční péče u široké veřejnosti



Reflexe na výstupy hodnocení kvality při stanovování výše úhrad, tj. prvek posilující trţní prostředí sociálních sluţeb



Zpětná vazba zřizovatelům soc. sluţeb

Zdroje Barth, Miriam: Qualitätsentwicklungund -sicherung in der Altenpflege, Urban & Fischer Bei Elsevier; (Juli 2002) Bodenheimer, Thomas S.: Improving Primary Care, Strategies and Toolsfor a Better Practice, Lange Medical Books, 2001 Gross, Knon, Lobinger: Qualitätsmanagement in der Pflege, Hanserverlag, Munchen 2005 Havrdová, Z.: Kompetence v praxi sociální práce. Praha, Osmium, 1999. Mauelshagen Anne, Qualitätsmanagement in der Pflege, Bildungsverlag EINS, Troisdorf 2004 Mistiaen P.:Quickscan' kwaliteit van zorgvanuitcliëntenperspectief in de care-sector, Nivel2003 Reck-Hog, Ursula: Qualitätsmanagement in ambulanten Pflegedienstenund Tages pflege einrichtugen, Lambertus, Freiburg 2002 Topen, v.d. H.:Doelmatigheidverpleeghuizen in relatietotverantwoordezorgonderzocht, CTGZAio, Utrecht 2006 Webster´s: Websterdictionary, Merriam-Webster; 2002 edition Weibler, Ursula: Qualität in der Altenpflege, IatrosVerlag; Auflage: 1 (2005)

30

PŘÍSPĚVEK NA PÉČI A KVALITA ŢIVOTA SENIORŮ MUDr. Bc.Libuše Čeledová, Ph.D. Odbor posudkové sluţby MPSV [email protected] MUDr. Bc. Rostislav Čevela Odbor posudkové sluţby MPSV [email protected]

Anotace: Příspěvek na péči, zavedený od 1. 1. 2007 zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů, je nejdramatičtěji rostoucím výdajem dávek sociálního zabezpečení. Podmínky vzniku nároku na příspěvek na péči a výše příspěvku především v niţších stupních jsou nastaveny tak, ţe vyvolávají zcela nekontrolovatelný zájem o získání této dávky. Příjemci příspěvku na péči, především v niţších stupních závislosti, v mnoha případech vnímají nesprávně účel dávky a příspěvek na péči povaţují za odškodnění za jejich zdravotní stav a za zvýšení příjmu. Největší počet dávek podle rozvrstvení do stupňů vykazuje I. a II. stupeň. Největší skupinou příjemců příspěvku na péči ve všech stupních závislosti jsou senioři. Autoři se zamýšlí nad přínosem příspěvku na péči pro zlepšení kvality ţivota seniorů se zdůrazněním salutogenetického přístupu k ţivotu.

Souhrn: Autoři se zamýšlí nad účelem příspěvku na péči a účelností jeho vynakládání. Příspěvek na péči, zavedený v od 1.1. 2007, je nejdramatičtěji rostoucím mandatorním výdajem sociálního zabezpečení. V článku jsou předkládána moţná řešení a nové schéma, které by mělo s mnohem vyšší mírou zaručit, aby rozhodování o příspěvku na péči bylo fakticky individualizované a vţdy zohlednilo skutečné potřeby ţadatele. Cílem je maximálně vyuţít pohledu sociálního pracovníka - popisu nepříznivé sociální situace a posudkového lékaře, který posuzuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ţadatele. Autoři uvádí, ţe klasifikace MKF se můţe stát jedním z podkladů pro objektivní posouzení potřeb pomoci zdravotně postiţeným občanům, posuzuje posudkový lékař a východiskem pro subjektivní posouzení disability se můţe stát dotazník WHO DAS II, vyhodnocuje sociální pracovník. V závěru zdůrazňují, ţe pomoc má být vnímána jako kompenzace a měla by přispět k vyrovnání s disabilitou, k zachování kvality ţivota a k sociálnímu začlenění občanů

Právní úprava příspěvku na péči Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů, upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních sluţeb a příspěvku na péči, podmínky pro vydání oprávnění k poskytování sociálních sluţeb, výkon veřejné správy v oblasti sociálních sluţeb, inspekci poskytování sociálních sluţeb a předpoklady pro výkon činnosti v sociálních sluţbách a předpoklady pro výkon povolání sociálního

31

pracovníka. Podmínky nároku na příspěvek na péči upravuje ustanovení § 7 zákona o sociálních sluţbách. Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby za účelem zajištění potřebné pomoci. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. Z analýz Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) je zřejmé, ţe příspěvek na péči je fakticky seniorskou dávkou (index na 10 000 obyvatel ve věku 66 -75 let činí 470 a ve věku 76 let a více pak 2510). Nárok na příspěvek má osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti v rozsahu stanoveném stupněm závislosti. Nárok na příspěvek nemá osoba mladší jednoho roku. O příspěvku rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností. Výše příspěvku na péči závisí nejen na stupni závislosti, ale rovněţ na věku tj. zda jde o osobu do 18 let věku nebo starší 18 let věku. Podrobnosti posuzování stupně závislosti ve vztahu ke schopnosti zvládat úkony péče o vlastní osobu a úkony soběstačnosti jsou uvedeny v zákoně a v prováděcím právním předpise, kterým je vyhláška MPSV č. 505/2006 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů. Prováděcí právní předpis vymezuje bliţším způsobem způsob hodnocení úkonů a vymezuje obsah úkonů prostřednictvím činností. Neschopnost zvládat úkon můţe být zjištěna v oblasti psychické - rozpoznání potřeby úkonu, v oblasti fyzické - úkon provést nebo v oblasti psychické či smyslové - ověřit správnost provedení úkonu. Obsahem úkonu je vţdy řada činností a k prokázání neschopnosti postačuje prokázání neschopnosti zvládat alespoň jednu z činností. Prováděcí vyhláška vymezuje v příloze č. 1, které činnosti a od jakého věku se u jednotlivých úkonů hodnotí. To znamená, ţe pokud je prováděcím právním předpisem z hodnocení z důvodu nízkého věku vyloučena některá činnost, nelze u ní konstatovat neschopnost (1,2,3).

Účel příspěvku na péči: Příspěvek na péči, který byl původně zamýšlen jako podpora sociálního začlenění seniorů, je v systému sociálních sluţeb určen především k úhradě základních činností péče poskytovaných v rámci sluţeb sociální péče, tj.: 

pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu,



pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,



pomoc při zajištění chodu domácnosti,



výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,



zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,



sociálně terapeutické činnosti,



pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí

32

Věkové sloţení příjemců příspěvku na péči ukazuje tabulka č. 1 Tabulka č. 1:

Věkové sloţení příjemců příspěvku na péči v roce 2009

Do 18 let

19 aţ 64 let

64 aţ 75 let

75+ let

PnP I

3,90%

20,70%

13,10%

62,30%

PnP II

3,30%

29,50%

12,00%

55,20%

PnP III

18,20%

23,30%

10,00%

48,40%

PnP IV

16,10%

23,90%

8,40%

51,60%

Celkem

7,40%

24,30%

11,70%

56,60%

Zdroj:MPSV,2010 Pro posuzování zdravotního stavu a stupně závislosti platí obecné principy posudkové činnosti, vycházející z přesně a úplně zjištěného skutečného stavu věci. Lékař lékařské posudkové sluţby Okresní správy sociálního zabezpečení (LPS OSSZ) vychází ze zdravotního stavu osoby doloţeného nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření. Tabulka č. 2 ukazuje počet posudků LPS OSSZ za období 2007 -2009.

Tab. č. 2:

Počet posudků ve stupni závislosti v letech 2007 – 2009

neuznáno

I. stupeň

II. stupeň

III. stupeň

IV. stupeň

2007

29 240

37 549

29 720

22 770

27 282

2008

25 658

44 038

40 784

34 595

27 246

2009

19 895

37 155

36 133

27 746

20 907

Zdroj: MPSV,ČSSZ,2010

33

Příspěvek na péči, zavedený v od 1. 1. 2007, je nejdramatičtěji rostoucím mandatorním výdajem sociálního zabezpečení. Tabulka č. 3 uvádí částky vyplacené na příspěvek na péči v období 2007 2009. Tabulka č. 3:

Částky vyplacené na příspěvek na péči za roky 2007 – 2009.

Rok

mld. Kč

2007

13,8

2008

17,5

2009

17, 9

Celkem

49,2

Zdroj: MPSV,2010

Zjednodušení posuzování stupně závislosti: Zjednodušení posuzování stupně závislosti by mělo odráţet potřebu zachování kvality ţivota příjemců příspěvku na péči a současně změny musí respektovat záměr Ministerstva práce a sociálních věcí na vytvoření jednoho výplatního místa, tzn. zahrnutí příspěvku na péči do jedné komplexní dávky z hlediska zdravotního postiţení. Legislativní realizace záměru sjednocení výplaty nepojistných dávek ve strukturách Úřadu práce České republiky by měla zahrnovat všechny tzv. nepojistné dávky, jak opakující se jako je příspěvek na péči, dávky státní sociální podpory, dávky pomoci v hmotné nouzi, dávky sociální péče pro osoby se zdravotním postiţením, tak jednorázové dávky. Ukazuje se potřeba sníţit dosavadní počet 36 hodnocených úkonů na 10 základních domén, které umoţní komplexní náhled na situaci člověka z hlediska jeho potřeb: 1. stravování (s činnostmi příprava jednoduchého jídla, porcování, příjem stravy a tekutin), 2. pohyblivost/mobilita (s činnostmi vstávání, přesuny, chůze po rovině, chůze po schodech), 3. motorika (s činnostmi oblékání, svlékání, obouvání, zouvání, manipulace s běţnými předměty), 4. hygiena (s činnostmi mytí, koupání nebo sprchování, česání, holení), 5. výkon fyziologické potřeby (vyprazdňování, očista), 6. orientace ve známém i neznámém prostředí, 7. komunikace (dorozumět se a porozumět), 8. dodrţování léčebného reţimu a ošetřování, 9. péče o domácnost (s činnostmi péče o prádlo, udrţování pořádku v domácnosti, běţné nakupování) hodnotí se u osob starších 15 let, 10. zapojení do sociálních aktivit odpovídajících věku.

34

Cílem je maximálně vyuţít pohledu sociálního pracovníka - popisu nepříznivé sociální situace a posudkového lékaře, který posoudí dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ţadatele. Nové schéma má s mnohem vyšší mírou zaručit, aby rozhodování bylo fakticky individualizované a vţdy zohlednilo skutečné potřeby ţadatele. Stávající systém vytvořil situaci, kdy stejnou výši dávky pobírají lidé s rozdílnými potřebami. Proces zjišťování potřeb občanů a rozsah pomoci k vyrovnání disability, pomoci k zachování kvality ţivota a pomoci k sociálnímu začlenění navrhujeme v následujících pěti krocích: zjištění statutu osoby v prostředí (rodinné, ekonomické zázemí, apod.), subjektivní hodnocení kvality ţivota, objektivní posouzení, rozhodnutí o poskytnutí kompenzace a opětovné subjektivní hodnocení kvality ţivota.

Kvalita ţivota: Ţivot kaţdého člověka se jeví jako určitá cesta. Člověk na své cestě ţivotem postupuje od stavu naprosté závislosti na svém věcném i sociálním okolí, „od pohledu zdola nahoru“ do tváří dospělých a konečně se v určité fázi ţivotního běhu začíná člověk jako dospělý spíše „sklánět“ ke stárnoucím rodičům i k autoritám, ke kterým zpočátku vzhlíţel jak člověk stárne, bývá stále méně schopen se o sebe postarat sám (4). Definice kvality ţivota WHO z roku 1995 uvádí, ţe kvalita ţivota je „to, jak člověk vnímá své postavení v ţivotě v kontextu kultury a hodnotových systémů, ve kterých ţije a ve vztahu ke svým osobním cílům a očekáváním, ţivotnímu stylu a zájmům“. Mezi objektivní faktory sledování kvality ţivota patří např. ţivotní úroveň, chudoba, gramotnost. Mezi subjektivní faktory pak samotné subjektivní vnímání (kognitivní hodnocení, emoční proţívání). Závislost a nesoběstačnost představují handicapující podmínky a naopak aktivita a participace znamenají zlepšení kvality ţivota (5). Pojmy aktivace a participace obsahuje International Classificationof Functioning, Disability and Health (ICF), v českém překladu Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF). MKF zdůrazňuje, ţe nehodnotí člověka, ale situace ve kterých se nachází a které mohou být disabilitující (disablingsituation). Tedy disabilita není trvalá, ale nastává jen v situacích, kdy se projeví porucha tělesných funkcí a struktur, nebo limitovaná aktivita a participace. Pojem „disability „ není dosud jednoznačně do češtiny přeloţen, protoţe pojmy uváděné ve standardních slovnících se neshodují s významovým obsahem, kterým je v MKF pouţíván (překáţka, omezení). Pokud jde o hodnocení nějaké aktivity, tak jde o meze, nebo hranice aktivity (aktivity limitation) a nahrazuje se tak pojem disability. Pokud jde o omezení účasti na nějaké společenské situaci jde o omezenou participaci Velký filozofický posun spočívá v tom, ţe Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF) neklasifikuje osoby, ale popisuje a klasifikuje situace kaţdého člověka v řadě okolností, vztahujících se ke zdraví (6). Klasifikace MKF se tak můţe stát jedním z podkladů pro objektivní posouzení potřeb pomoci zdravotně postiţeným občanům. Východiskem pro subjektivní posouzení disability se můţe stát dotazník WHO DAS II, který byl vyvinut Světovou zdravotnickou organizací za účelem lepšího porozumění potíţím, vznikajícím v důsledku poruch zdravotního stavu. Je sloţen ze 6 domén: porozumění a komunikace,mobilita, sebeobsluha, vztahy s lidmi, ţivotní aktivity (domácnost, práce škola), účast ve společnosti.

35

Závěr: V souvislosti s realizací záměru MPSV na vytvoření jednotného místa pro výplatu nepojistných dávek dojde k racionalizaci v dávkovém systému formou agregace dávek. Uvedené řešení bude mít nepochybně velký význam nejen pro lékařskou posudkovou sluţbu, neboť ve svých důsledcích se sníţí dosavadní enormní počet řízení o různé dávky podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, ale především pro spokojenost ţadatelů o některou ze sociálních kompenzací. Příspěvek na péči náleţí lidem především z důvodu nepříznivého zdravotního stavu dlouhodobého charakteru, posuzuje lékař. Jako podklad pro posouzení je třeba popisu nepříznivé sociální situace, vyhodnocuje sociální pracovník. Pomoc vnímaná jako kompenzace by měla přispět k vyrovnání s disabilitou, k zachování kvality ţivota a k sociálnímu začlenění občanů. Měřitelným výsledkem pomoci pak musí být zachování zdraví v naplnění definice WHO: „optimální stav tělesné, psychické, sociální pohody a duchovní pohody při zachování všech ţivotních funkcí, společenských rolí a schopnosti organismu přizpůsobovat se měnícím se podmínkám prostředí“.

Literatura: 1.

Čevela,R.,

Čeledová,L.,

Zvoníková,A.:

Posudkové

lékařství.

Vybrané

kapitoly.

Praha:

GradaPublishing. 2010, s.144, ISBN 978-80-247-3285-5 2. Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů 3. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů 4.Čeledová, L., Čevela, R.: Výchova ke zdraví.Vybrané kapitoly. GradaPublishing. 2010,s.128, ISBN: 978-80-247-3213-8 5. Janečková,H., Hnilicová,H.:Úvod do veřejného zdravotnictví. Portál 2009, s. 296, ISBN 978-807367-592-9 6. Čevela,R., Švestková,O.,Čeledová,L.: Funkční hodnocení zdravotního stavu. Zdravotnictví v České republice,2009,XII,č.3, s.998 – 101

36

VEŘEJNO – SOUKROMÝ PROJEKT DOMOVA PRO SENIORY VYSOKÉ MÝTO

Ing. Vladimír Sloup Asociace PPP [email protected]

Anotace: Nedostatečná nabídka sociálních sluţeb, stárnutí populace, domovy pro seniory s potřebou rozsáhlých a nákladných rekonstrukcí, nedostatek financí ve veřejném sektoru, to vše přímo vybízí k tomu, aby se do projektování, výstavby, financování a provozu v co nejvyšší moţné míře zapojil soukromý sektor. Jednou z osvědčených cest jsou PPP (Public PrivatePartnership) projekty neboli projekty partnerství veřejného a soukromého sektoru. V časech nedávno minulých jsme se mohli poučit pouze v zahraničí jak se PPP projekty v sociálních sluţbách realizují, ale v poslední době se jiţ první vlaštovky zjevují i u nás. Na základě koncesních smluv jsou tak jiţ nějaký čas provozovány domovy pro seniory v Litoměřicích a v Písku a jako poslední k nim přibyl i domov pro seniory ve Vysokém Mýtě. Příspěvek: Domovy pro seniory - doména PPP projektů? Neţ zodpovím otázku v nadpisu, slušelo by se, abych pro ty, kdo se se zkratkou PPP ještě nesetkali, řekl, co jsou to vlastně PPP projekty. Článků na toto téma jiţ bylo napsáno desítky, tak opravdu jen ve stručnosti. PPP je zkratka z anglického Public-PrivatePartnership, neboli česky Veřejno-soukromé partnerství. Zjednodušeně řečeno je to takový projekt, v němţ je veřejný sektor zodpovědný za uspokojení veřejné sluţby či vybudování veřejné infrastruktury a její provozování po dobu celoţivotního cyklu projektu zastoupen sektorem soukromým. V praxi to znamená např. to, ţe soukromník (koncesionář) navrhne, zafinancuje, postaví a provozuje domov pro seniory v na základě poptávky obce po dobu 20-ti let a poté právo provozu přejde na obec. Převod je bezúplatný a majetek se předává ve stavu definovaném smlouvou, tedy jako nový. V zásadě jsou dvě moţnosti, jak je takový projekt zpoplatněn. Buď hradí obec koncesionáři pravidelné měsíční platby za to, ţe vše funguje tak jak má nebo si koncesionář vybírá platby od konečných uţivatelů, v tomto případě od ubytovaných seniorů. Samozřejmě je moţno platební mechanismus i různě nakombinovat. PPP projekty rozhodně nelze zaměňovat s provozním či jiným úvěrem, jak můţeme občas vidět. Spíš neţ o poskytnutí finančních zdrojů jde o poskytnutí komplexní sluţby se všemi potřebnými zdroji, tedy lidskými i kapitálovými tak, aby veřejná sluţba byla uspokojena účelně, efektivně a hospodárně (tzv. pravidlo 3E). Z koncesního zákona přímo vyplývá, ţe PPP projekt se realizuje pouze tehdy, pokud se prokáţe jeho výhodnost oproti klasickému zadání. Toho se dociluje právě zaměřením se na celoţivotní cyklus investice. Vţdyť jen málokdo vybírá auto pouze podle pořizovací ceny, kaţdý sleduje i jeho provozní náklady, náklady na servis, rychlost a spolehlivost servisu, bezpečnost atd. A výstavba jakékoliv veřejné infrastruktury by se měla řídit naprosto stejným přístupem.

37

Po výletu do teorie se jiţ dostávám k tématu článku, tedy k vyuţití PPP v seniorním bydlení, potaţmo v sociálních sluţbách. Podívejme se napřed, jak si tyto projekty vedou v zahraničí. Za Mekku PPP projektů je oprávněně povaţována Velká Británie. Ať uţ se podíváme do kteréhokoliv kouta ostrova všude narazíme na PPP projekty domovů pro seniory, ubytovny pro osamělé matky s dětmi, chráněná bydlení nebo i na výstavbu a následnou správu celých čtvrtí pro sociálně slabší obyvatele. Stovky projektů jsou rovněţ v oblasti budování či rekonstrukce nemocnic, škol, školek atd. Obdobně je tomu ve zbytku západní Evropy, kde je PPP bráno jako standardní způsob realizace projektů. Hned za našimi hranicemi, v Německu, tak můţeme narazit na desítky nových či zrekonstruovaných škol. Pokud jde konkrétně o domovy pro seniory, tak nemusíme cestovat aţ do Velké Británie, i na ty narazíme v Německu či Rakousku. Domov pro seniory tam vznikl například i zrenovováním polorozpadlého zámku, které i díky PPP opět získal svou zašlou slávu. A jaká je situace s PPP projekty u nás. Na municipální úrovni jiţ jsou konkrétní projekty, které slouţí občanům nebo v nejbliţší době budou. Jedná se například o fotbalový stadion, nově postavené a zrekonstruované autobusové zastávky, dodávky tepla a teplé vody, parkovací dům a mnohé další. Je z toho patrné, ţe legislativně obecně realizaci PPP projektů v ČR nebrání. Konkrétně ovšem u domovů pro seniory vstupuje do hry ještě zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, který do určité míry omezuje vyuţití PPP projektů díky maximálním limitům úhrad na klienta coţ neumoţňuje v plné míře vyuţít potenciál PPP projektů tak, jak je to ve světě běţné a projekty PPP (koncesní projekty) se v současnosti v České republice v oblasti seniorské problematiky vyuţívají pouze při řešení provozu těchto domovů. I toto omezené řešení přináší do této oblasti efektivnější a kvalitnější poskytování jak sociálních, tak ostatních souvisejících sluţeb a úspory na straně veřejného sektoru. Nedochází však k plnému vyuţití všech moţností i při financování a výstavbě domovů pro seniory, coţ by v konečném důsledku generovalo další úspory pro veřejný sektor. Podívejme se ještě na některé domovy pro seniory v ČR, které jsou provozovány podle zákona o sociálních sluţbách a na základě koncesní smlouvy. Prvním takovým projektem byl Seniorský dům Písek, který vznikl rekonstrukcí 100 let staré bývalé vojenské budovy. Kapacitu má 100 lůţek. Domov pro seniory je v majetku města, které rozhoduje o zásadních věcech souvisejících s chodem domova. Po 17 letech koncesionář domov odkoupí a nadále bude domov provozovat pouze na vlastní zodpovědnost. Město nemá povinnost po celou dobu jakkoliv finančně přispívat na provoz domova. Rekonstrukce byla uhrazena z evropských fondů a z prostředků koncesionáře domova pro seniory. Jako druhý vznikl projekt Domova na Dómském pahorku v Litoměřicích. Domov vznikl částečnou rekonstrukcí budovy bývalé nemocnice a částečně jako novostavba. Kapacita domova je 108 lůţek. Výstavba a rekonstrukce byly hrazeny z dotace MPSV a prostředků města Litoměřice. Za provoz domova po dobu 20 let je plně odpovědný koncesionář, Farní charita Litoměřice, město nemá povinnost po celou dobu na provoz jakkoliv finančně přispět. Objekt je po celou dobu ve vlastnictví města. Oba dva zmíněné projekty jsou jiţ v provozu a naplňují se klienty.

38

Posledním projektem je Domov pro seniory Vysoké Mýto. Domov vznikl jako novostavba z prostředků města a dotace MPSV. Koncesionář, LEDAX o.p.s., se částečně finančně podílí na vybavení domova mobiliářem. Opravy a údrţbu do smluvené výše hradí koncesionář, nad tuto výši město, v jehoţ majetku nemovitost po celou dobu zůstává. Kapacita domova je 100 lůţek, koncesní smlouva je uzavřena na deset let a první klienti se v domově začnou ubytovávat k 1. 1. 2011. Poptávka po domově je zajištěna z pořadníků okolních municipalit, vlastní obsazování míst má na starosti koncesionář, který očekává, ţe bude domov velmi rychle obsazen. Výhodou všech těchto projektů je samozřejmě to, ţe byly vybudovány s ohledem na moderní standardy poskytování péče v domovech pro seniory. Na závěr zbývá odpovědět otázku v nadpisu. Dle mého názoru to nebude tak, ţe by se domovy pro seniory staly doménou PPP projektů, ale PPP projekty budou čím dál častěji vyuţívanou alternativou pro provoz, a věřme, ţe časem i pro výstavbu a rekonstrukci stávajících domovů pro seniory, zejména s ohledem na to jak čím dál víc stávajících domovů pro seniory nebude vyhovovat současným poţadavkům.

39

JAK ZVÝŠIT BEZPEČÍ A SOBĚSTAČNOST SENIORŮ VE VLASTNÍ DOMÁCNOSTI

Ing. Eva Grollová Diakonie Českobratrské církve evangelické [email protected] PhDr. Hana Janečková, Ph.D. Diakonie Českobratrské církve evangelické [email protected]

Anotace: Většina českých bytů není technicky ani vybavením připravena na měnící se pohybové a smyslové schopnosti seniorů. Chybí provázanost sociálních a technických sluţeb, která by zajistila podporu seniorů k jejich soběstačnosti v prostředí, na které jsou zvyklí. Současná generace seniorů není zvyklá měnit bydliště, kdyţ uţ podmínky nevyhovují jejich zdravotnímu stavu nebo sociální situaci. Proto je důleţité, aby na bydlení ve stáří mysleli lidé včas, dokud mohou ještě sami tyto podmínky ovlivnit.

V příspěvku budou podány informace o výsledcích šetření v domácnostech seniorů

z hlediska jejich bezpečí a mobility a o dalších aktivitách, které realizovala Diakonie ČCE v rámci projektu Bydlení seniorů v roce 2009.

Příspěvek: Zjistit, do jaké míry odráţí bydlení dnešních seniorů měnící se potřeby související s vyšším věkem 7

a potenciálním zhoršením smyslových a pohybových schopností, bylo cílem projektu Bydlení seniorů , uskutečněného Diakonií ČCE. Součástí výstupu projektu byl i dokumentární film O bydlení seniorů a stejnojmenná informační broţura. S některými údaji o bydlení starších osob seznamujeme v následujícím příspěvku. Česká populace stárne a důsledky změn v demografické struktuře obyvatelstva se projevují v celé řadě

oblastí.

Na

celospolečenské

úrovni

například

stárnutí

populace

vyvolává

problémy

s financováním důchodového systému, zdravotnických a sociálních sluţeb apod. Do ţivota jednotlivců a jejich rodin stáří přináší změny, potřebu přizpůsobit ţivotní podmínky tak, aby lidé i ve vyšším věku mohli plnohodnotně a kvalitně ţít. Na vlastní stáří by se měl kaţdý připravit, počítat s postupným úbytkem fyzických i psychických sil. Výrazně k tomu můţe přispět odpovídajícím způsobem přizpůsobené bydlení.

7

Projekt uskutečnila v roce 2009-10 DČCE za finančního přispění Ministerstva pro místní rozvoj.

2

Průzkum se zaměřil především na nejstarší skupinu seniorů (nad 80 let), kterých bylo ve zkoumaném souboru dvakrát více než v celé populaci.

40

Průzkum v 600 domácnostech osob starších 65 let ukázal, ţe většina těchto osob (71%) ţije 2

samostatně, ve svých vlastních bytech či domech . Jimi obývané byty však neposkytují dostatek bezpečí v případě, ţe se jejich pohybové a smyslové schopnosti zhorší. Do pobytových zařízení sociálních sluţeb se tak často dostávají lidé předčasně, v době, kdy jejich zdravotní stav ještě nevyţaduje stálou péči, ale jejich vlastní bydlení není patřičně vybaveno a přizpůsobeno změnám, které se týkají zejména mobility a orientace. Podle ČSÚ ţije v ČR v současnosti zhruba 1 600 000 seniorů nad 65 let. Graf č. 1 ukazuje, jakým způsobem se s rostoucím věkem mění soběstačnost. Graf č. 1:

Vztah mezi omezením soběstačnosti a věkem

Vztah mezi omezením soběstačnosti a věkem seniora 90% 80% 70% 60%

65-79

50%

80-90

40%

91 a více

30% 20% 10% 0% bez opory

s oporou

s vozíkem

na lůţku

Zdroj: Průzkum Diakonie ČCE v rámci projektu Bydlení seniorů 2009

Důleţité je, zda starý člověk ţije sám nebo ne. Osaměle ţilo 46 % respondentů, z nich většina ve vlastním domě či bytě (75 %) nebo v podnájmu (18 %). Se svými dětmi ţilo 12 % respondentů, většina v domě či bytě svých dětí (55 %), méně často ţily děti se svým rodičem v jeho vlastním domě (37 %). Pokud ţili s manţelem či partnerem, pak v 85 % ve vlastním domě. V podnájmech a v domech s pečovatelskou sluţbou najdeme především osoby, které ţijí samy. Velmi záleţí také na tom, nakolik je člověk schopný ţít nezávisle. Pokud jde o mobilitu, 60 % respondentů se pohybovalo bez opory, 30 % s oporou, 7 % potřebovalo vozík a 3 % tvořily leţící osoby. Vzhledem k tomu, ţe se průzkum zaměřil na bydlení seniorů v přirozeném prostředí, ţila i většina z osob odkázaných na transportní vozík či upoutaných na lůţko ve vlastním domě či bytě. Se stupněm postiţení přibývá těch, kteří ţijí u svých dětí nebo v institucionálním zařízení. Ukazuje se, ţe lidé vyuţívající transportní vozík jsou častěji schopni ţít ve vlastním bytě. Vztah mezi omezením soběstačnosti a tím, kde osoba s postiţením ţije, ukazuje graf č. 2.

41

Graf č. 2:

Vztah mezi omezením soběstačnosti a místem bydliště seniora

Vztah mezi omezením soběstačnosti a místem bydliště seniora 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

vlastní dům nebo byt podnájem u rodiny DPS

bez opory

s oporou

s vozíkem

na lůţku

Zdroj: Průzkum Diakonie ČCE v rámci projektu Bydlení seniorů 2009

Dalším faktorem, ovlivňujícím nezávislost ve vyšším věku, je bezbariérová úprava jednotlivých obytných prostor. Ukázalo se, ţe zhruba dvě třetiny respondentů bydlí v bytech s bariérami (s prahy a nedostatečně širokými dveřmi). Koupelen bylo bezbariérových pouze 28 %. I kdyţ vybavenost domácností seniorů sprchovými kouty je poměrně vysoká, jen 13 % z nich je bezbariérových. Bezpečnost pohybu mohou ovlivnit rovněţ podlahové krytiny. Z průzkumu vyplynulo, ţe nejméně bezpečné jsou z tohoto hlediska koupelny a WC, případně téţ kuchyně. Pouze 23 % WC má protiskluzovou úpravu podlahy, u koupelen je situace o něco lepší – v 38 % z nich jsou pouţity protiskluzové úpravy podlah nebo neklouzavé předloţky. V tomto směru jsou bezpečnější byty ve městech neţ na venkově. Bezpečnému pohybu by měl být přizpůsoben i nábytek, který by měl být pevný a bez ostrých hran. Tato kritéria splňovaly loţnice v 47 %, obývací pokoje pak v 73 % případů. Při fyzicky náročných aktivitách by měli mít senioři moţnost si sednout. Zatímco ve většině koupelen si mohou odloţit věci na ţidli, případně si na ni při mytí sednout, jen málo přes 50 % předsíní umoţňuje, aby si senior při obouvání sedl. Sedátko do vany či sprchy je v domácnostech seniorů spíše vzácností. V případě vozíčkářů bylo sedátkem vybaveno 40 % koupelen a pouze 16 % sprchových koutů. Osoby, které se pohybují pouze s oporou, měly sedátko ve vanách v 32 %, ve sprchách pouze v 13 % případů. Vybavenost sedacími pomůckami v závislosti na mobilitě je patrná z grafu č. 3.

42

Graf č. 3:

Vybavenost sedacími pomůckami v závislosti na mobilitě Vybavenost sedacími pomůckami v závislosti na mobilitě seniora

100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

bez opory s oporou vozík leţící CELKEM

ţidle v předsíni

ţidle v koupelně

sedačka do vany

sedačka do sprchy

Podobně je nutné, aby byly domácnosti přizpůsobeny charakteru postiţení. Ukázalo se, ţe například vybavenost madly je nízká (např. madla má pouze kaţdá 3. vana, kaţdé 4.–5. WC a kaţdý 6.–7. sprchový kout). Z 25 vozíčkářů v našem souboru měli pouze 4 k dispozici madla ve sprše, pouze málo přes polovinu jich mělo madly vybavené WC a vany. Kromě těchto pomůcek je pro mobilitu i pro případnou péči v domácím prostředí důleţitá vzdálenost WC od lůţka a jeho snadná dostupnost. Zjistilo se, ţe WC snadno dostupné od lůţka bylo pouze v 55 % bytů. K pocitu bezpečí a k rychlému přivolání případné pomoci slouţí moderní komunikační prostředky. Zatímco vybavenost mobilními telefony je přibliţně stejná na venkově i ve městě (s mírnou převahou na venkově), pevnou telefonní linkou jsou výrazně lépe vybaveny domácnosti ve velkoměstech (83 %). Internetem je celkově vybaveno 16 % domácností seniorů. Nejlépe jsou na tom senioři ţijící ve velkoměstech, kde má přístup k internetu téměř čtvrtina seniorů (24 %). V případě potřeby rychlé pomoci má velký význam viditelné vyznačení tísňových linek. Takovouto pomůcku najdeme pouze v pětině zkoumaných domácností, častěji ve městech, zejména menších (25% respondentů). Vlastnictví terminálu pro tísňové volání je v ČR okrajovou záleţitostí. V našem souboru se vyskytovalo pouze u 4 % respondentů, častěji ve velkoměstech, kde vlastnilo terminál 10 % zde ţijících seniorů. Vybavenost domácností telekomunikačními technologiemi v závislosti na místě bydliště ukazuje tabulka č. 1.

43

Tabulka č. 1: Vybavenost telekomunikačními technologiemi v závislosti na místě bydliště (absolutně, v %)

Celkem

N

Samota

Vesnice

Město

Velkoměsto

N

600

11

220

249

120

2%

37%

41%

20%

% Z toho:

N

%

- mobilní tel.

432

72%

65%

72%

71%

71%

- pevnou tel. linku 344

57%

27%

49%

54%

83%

8%

-

5%

9%

10%

16%

18%

13%

14%

24%

vlastní

vlastní -

telefon

se 46

speciální úpravou - internet

95

Z provedeného průzkumu vyplývá, ţe přestoţe převáţná část populace starší 65 let ţije ve vlastních domech či bytech, nejsou ve většině případů přizpůsobeny potřebám starších osob. Ani všechny domácnosti osob se sníţenou pohyblivostí nejsou vţdy vybaveny odpovídajícími pomůckami. Stáří postupně přináší zhoršení pohybových schopností, proto by se na tuto situaci měli lidé včas připravit a přizpůsobit své domovy tak, aby se mohli ve svém prostředí bezpečně a samostatně pohybovat a kvalitně ţít aţ do vysokého věku. Záleţí na iniciativě a odpovědnosti kaţdého z nás, zda a jak se na stáří připraví, Obdobně by měl stát výrazněji podpořit výstavbu a rozšířit tak nabídku bezbariérového bydlení, plánovat rozvoj terénních zdravotnických a sociálních sluţeb a stimulovat vyuţívání vhodných technologií a kompenzačních pomůcek To, co v současné době asi nejvíce chybí, jsou specializované poradenské sluţby, které by lidem pomohly se na tuto situaci připravit.

44

BEZ BARIÉR - ASPEKTY OVLIVŇUJÍCÍ NÁVRH PROSTŘEDÍ RESPEKTUJÍCÍ POTŘEBY VŠECH

doc. Ing. arch. Irena Šestáková Ústav nauky o budovách, Fakulta architektury, ČVUT v Praze [email protected]

Anotace: Vývoj společnosti je stále více určován jejími stárnoucími, nemocnými nebo méně fyzicky schopnými členy, mít nějaký handicap přestává být výjimkou. Správný přístup k bezbariérovému navrhování by měl řešit stavbu jako celek, zohledňovat urbanistické, architektonické, provozní a sociální souvislosti. Zejména při navrhování staveb pro sociální sluţby je nutné citlivě přistupovat k jejich urbanistickému začlenění do kontextu sídla. U těchto staveb je velmi důleţitá míra jejich otevřenosti či uzavřenosti vůči okolí. Bezkolizní dispoziční řešení a pozitivní architektonické vyznění by mělo být samozřejmostí. Zdravý rozum, vzájemná komunikace mezi investory, projektanty, úřady a budoucími uţivateli, by měla vést k návrhům a realizacích, které jsou funkční a vyhovují nejen platné legislativě, ale hlavně všem uţivatelům.

45

Příspěvek:

46

47

48

49

50

51

52

53

54

55

MATERIÁLOVÁ ŘEŠENÍ A JEJICH VLIV NA ORIENTACI SENIORŮ SE ZRAKOVÝM HANDICAPEM

Ing. arch. Pavel Lupač Fakulta architektury, ČVUT v Praze [email protected]

Anotace: Město a jeho stavby jsou prostorem, ve kterém je nám dáno se kaţdodenně pohybovat. Orientaci v něm zvládá kaţdý z nás jinak a stejně tak jsou pro orientaci kaţdého člověka důleţité jiné momenty. Pokud ztrácíme zrak, ztrácíme s ním jeden z nejdůleţitějších smyslů, který jsme si vyčlenili pro orientaci v prostoru. Do určité míry jej mohou nahradit jiné smysly anebo můţeme zbytky zraku stimulovat vhodným architektonickým řešením. Obě dvě moţnosti lze ovlivnit promyšleným a koncepčním návrhem, jenţ zahrnuje i pouţití vhodných materiálů. Současná společnost začíná intenzivněji vnímat nutnost vytváření přátelského prostředí pro všechny bez rozdílu. Umoţňuje aktivní ţivot mnoha skupin lidí, kteří trpí zdravotním handicapem spojeným se stárnutím, úrazem nebo nemocí. Na tuto skutečnost musí jednotlivé sídelní celky vhodně reagovat svou strukturou, přehledností a prostupností.

Příspěvek:

56

57

58

59

60

61

62

63

64

65

66

67

68

69

KOUPELNA S POŢADAVKY NA BEZBARIÉROVÉ UŢÍVÁNÍ – MODULOVÁ KOUPELNA

Ing. Renata Zdařilová, Ph.D. Fakulta stavební, VŠB-TU Ostrava [email protected] Mgr. Yvona Pěnkavová HBS CZ s.r.o. [email protected] Ing. Eva Kolarčíková Fakulta stavební, VŠB-TU Ostrava [email protected]

Anotace: Stárnutí obyvatelstva se v současnosti stává velmi aktuálním tématem, který doprovází problematika zabezpečení kvalitního bydlení. Staří lidé si snaţí co nejdéle udrţet samostatnost a nezávislost s jednoznačnou preferencí bydlení ve svém bytě. Jakkoliv preferují toto bydlení, mnohdy se nevyhnout přesunu do domů s pečovatelskou sluţbou či ústavního zařízení. Aby se v tomto novém domově cítili bezpečně, je nutné věnovat zvýšenou pozornost hygienickým zařízením, na které jsou kladeny vysoké nároky na bezbariérové řešení. Jednou z moţností pro splnění tohoto cíle je modulová koupelna OMNIA. Příspěvek: S přibývajícím věkem člověk ztrácí své pohybové, zrakové a sluchové moţnosti. Tyto faktory je nutné akceptovat pro zabezpečení kvalitního bydlení při tvorbě seniorského prostředí v pobytových zařízeních, ať uţ hovoříme o domech s pečovatelskou sluţbou či domovech pro seniory. Jedním z předpokladů kvalitního bydlení je bezpečná a funkční koupelna, která bude respektovat poţadavky sníţené mobility a zrakových omezení seniorů. Koupelna se pro kaţdého uţivatele stala místem nejen očisty těla, ale i místem relaxace a regenerace. Koupelny pro seniory Základním principem vhodného řešení hygienických prostorů pro seniory a uţivatele se zdravotním omezením je dostatečný manipulační prostor, dosahová pásma, vhodné zařizovací předměty a ergonomické interiérové vybavení s vhodnou úpravou povrchů stěn a podlah. Správné stavebnětechnické

řešení

s moderními

Poţadavkem na seniorské koupelny

technologiemi je

především

a

výrobky

funkčnost,

nám

bezpečnost

pomáhá a

vytvořit

bezbariérovost.

Z estetického hlediska je pro tyto uţivatele důleţité vytvořit harmonický soulad v návaznosti na další prostory obytné jednotky, vhodně kombinovat barevná řešení a materiály.

70

Navrhování seniorské, resp. bezbariérové koupelny musí být v souladu s právním prostředím. Jedná se zejména o soulad s poţadavky vyhlášky 398/2009 Sb. o obecných technických poţadavcích zabezpečujících bezbariérové uţívání staveb. Příloha č.3 k této vyhlášce nám v bodě 5. Hygienická zařízení a šatny detailně definuje technické poţadavky na řešení záchodu, vany, sprchového koutu a sprchových boxů. V jednotlivých bodech jsou uvedeny rozměrové parametry prostor, výškové osazení zařizovacích předmětů, minimální vybavení těchto prostor apod. Pokud však chceme navrhnout koupelnu jako celek, musíme všechny předepsané poţadavky skloubit do jednoho navrhovaného prostoru, kterým se jiţ legislativní předpis nezabývá. Dalším problémovým okruhem při návrhu a následně při realizaci jsou vhodné zařizovací předměty, madla, sedátka a jiné, které svými vlastnostmi a tvary budou vyhovovat ergonomickým poţadavkům seniorů a osob se zdravotním postiţením a zároveň budou v souladu s nařízením vlády č.163/2002 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na vybrané stavební výrobky. Z uvedeného nástinu problematiky správně navrţené a následně zrealizované seniorské koupelny vyplývá, ţe se jedná o velmi sloţitý proces. Koupelna je náročným prvkem kaţdého interiéru a její tradiční výstavba se potýká s koordinací několika řemesel, coţ následně vede ke zhoršené kvalitě, časovým a finančním ztrátám. Modulová koupelna Jestliţe si uděláme analýzu projektových řešení koupelen v domech s pečovatelskou sluţbou či domech pro seniory, dojdeme k závěru, ţe se ve své podstatě vţdy jedná o identický dispoziční prvek s přibliţnými rozměrovými parametry. Tento fakt vedl k myšlence návrhu prefabrikovaného bloku uplatnitelného v jakémkoliv objektu pro seniory, přičemţ se vycházelo z praktických zkušeností společnosti HBS CZ s.r.o. ze zahraničí, kde prvek modulové koupelny je vyuţíván, a to zejména ve zdravotnických stavbách, pečovatelských domech a ubytovacích zařízení. Výhodou modulových koupelen je především výroba nezávislá na stavbě v temperovaných halách pod dohledem několika kontrol podle certifikovaného systému ISO.

Obr.1+2: Výroba modulové koupelny v halách

71

Základem modulové koupelny je prostorový betonový stavební dílec s tloušťkou stěn 50mm, v kterých jsou jiţ zabetonovány rozvody vody a elektro, které jsou připraveny k napojení na rozvody ve stavbě. I přes takto malou tloušťku konstrukce splňuje protihlukové a protipoţární parametry a v kaţdé jednotce nám umoţní zvětšit obytný prostor nebo naopak sníţit celkovou podlahovou plochu za účelem úspory finančních prostředků. Stěnové konstrukce jsou odlévány z lehčeného betonu, podlaha z hutného betonu je vyspádována do odtokových vpustí nebo ţlábků, coţ umoţňuje dokonalé odvodnění při minimálním spádu se 100% garancí vodotěsnosti a vysokého standardu kvalitní, bezpečné, hygienické a odolné podlahy. Na výrobní lince je dílec opatřen obklady, dlaţbami, zárubněmi, sanitární instalací a elektrorozvody, zařizovacími předměty, interiérovým vybavením Pro dokončení koupelny jsou pouţívány nejkvalitnější materiály – od rozvodů vody po speciální obkladačská lepidla. Na stavbu se dostává nadstandardně vyhotovená, plně vybavená a funkční koupelna jako výsledek průmyslově vyrobeného prvku, coţ umoţní zkrácení doby výstavby aţ 0 20%. Společnost HBS s.r.o. má mnohaleté zkušenosti s výrobou modulových koupele pro seniory v Západní Evropě, na základě kterých byla přijata myšlenka aplikovat tento prvek také v českém prostředí s cílem usnadnit a zrychlit výstavbu seniorských zařízení a eliminovat velmi časté chyby řešení těchto bezbariérových prostor.

Obr.3+4+5:

Modulové koupelna HBS s.r.o. (koupelna 578 – Waldsee)

72

Modulová koupelna OMNIA Na základě spolupráce s výrobcem se vyvinula typizovaná modulová koupelna OMNIA, která umoţňuje funkčně a bezbariérově vyuţívat tento hygienický prostor seniory a ostatními osobami s pohybovým a zrakovým postiţením. Koupelna jako jeden stavební prvek je v souladu s platnou legislativou, resp. s vyhláškou 398/2009 Sb. a respektuje zmiňované Nařízení vlády č.163/2002 Sb., Přílohu č.2, bod 12. Stavební výrobky pro hygienická zařízení a ostatní speciální výrobky. Při návrhu koupelny OMNIA byl kladen důraz na respektování zvýšených manipulačních nároků osob s pohybovým postiţením, zdůraznění barevných kontrastů vybavení koupelny pro bezpečné uţívání osobami se zrakovým omezením a pouţití stavebních výrobků vnitřního vybavení. Koupelna OMNIA je výsledkem mnohaletých zkušeností a doufáme, ţe i v českém prostředí se stane místem nejen hygieny, ale zároveň relaxace tak, aby usnadnila ţivot seniorům a těm, kteří potřebují zvýšenou péči. V zahraničí jsou modulové koupelny jiţ ověřeným řešením a ve výrobně společnosti HBS s.r.o. zhlédnutelné daleko dříve, neţ projektant začne projektovat.

Obr.6:

73

Modulové koupelna OMNIA

OBYTNÉ PROSTŘEDÍ PRO SENIORY NA VENKOVĚ prof. Ing. arch. Jaroslav Sýkora, DrSc. Katedra architektury, Fakulta stavební, ČVUT v Praze, [email protected] Ing. arch. et Ing. Zuzana Pešková, Ph.D. Katedra architektury, Fakulta stavební, ČVUT v Praze [email protected]

Anotace: Při tvorbě obytného prostředí pro seniory na venkově by se mělo koncepčně postupovat trochu jinak, neţ je tomu ve městě. Zejména by se mělo zohlednit drobnější měřítko a specifický charakter venkovského prostředí, ale i potřeby lidí ţijících na venkově. Důleţitou roli hraje nejen architektonický, ale především urbanistický pohled, díky němuţ je moţné vytvořit komunitní bydlení s posílením sociálních vazeb – jak mezi seniory navzájem, tak i generačně mladšími obyvateli vesnice. Příkladem takto fungujícího zařízení je dům s pečovatelskou sluţbou v Kněţicích. Příspěvek: Při tvorbě obytného prostředí pro seniory musíme respektovat a vycházet zejména z potřeb uţivatelů. Zkoumání poţadavků seniorů ohledně bydlení se stalo v pravém slova smyslu multidisciplinární problematikou. Vedle obecně platných zásad musí především architekti a urbanisté vzít v úvahu prostředí, do jakého nový komplex bydlení pro seniory navrhují. Zatímco ve městě se často setkáváme s vícepodlaţními monobloky, pro venkov je tato forma zcela nepřijatelná. Venkovský prostor má mnohem drobnější měřítko, jeho ideální charakteristikou je malebnost, tvorba zákoutí, větší vazba na přírodu. Všechny tyto parametry by se měly promítnout i do návrhu nového komplexu bydlení pro seniory – ať jiţ formy rezidenční či penzionu. Prostředí, ve kterém se senioři pohybují, lze rozdělit na tři základní oblasti. První z nich je oblast soukromá, druhou tvoří primární komunita, třetí sekundární komunita. Oblast soukromá je nejintimnější. Představuje jí obytná buňka, která skýtá seniorovi osobní prostor zázemí, útočiště, domov, místo, které si můţe sám upravit, kam si můţe pozvat příbuzné a přátele. Je proto nevhodné navrhovat obytné buňky na stejném principu jako buňky hotelové. Uţ jen pocit paralely s přechodným bydlením nemůţe podpořit dojem vlastního domova. Obytná buňka pro seniory by měla fungovat jako variabilní „minibyt“. Musí být natolik flexibilní, aby se mohla - pokud moţno co nejdéle - přizpůsobovat novým potřebám svého obyvatele a dovolit mu tak zde bezproblémově pobývat i při zhoršení zdravotního stavu. Při návrhu je nutné zohlednit hledisko zónování obytné buňky na část veřejnou a soukromou. Je zcela nasnadě, ţe do bytu budou docházet návštěvy, zdravotnický a pomocný personál, proto by zde měl být vţdy navrţen alespoň kout, který můţe zůstat zcela soukromý. I v případě, ţe je v rámci komplexu moţnost společného stravování, měla by být standardní výbavou obytné buňky malá kuchyňská linka.

74

Moţnost pobytu venku „u bytu“ by se měla stát téţ nedílnou součástí soukromé zóny. Nejrůznější terasy, dvorečky a částečně kryté zahrádky najdou své vyuţití i v konkurenci další okolní zeleně. Většina výše uvedených zásad návrhu obytné buňky pro seniory je obecně platná. Ve venkovském prostředí by měla být posílena zejména sloţka vazby na zeleň. Bylo by chybou spokojit se s pouhým balkonem nebo lodţií. To je řešení víceméně městské. Pro venkov by měly být voleny venkovní obytné zahrádky s hloubkou alespoň 5 m pro přízemní polohy a terasy se zelení s hloubkou alespoň 3 m pro patrové polohy. Skládáním jednotlivých obytných buněk k sobě vytváříme druhou oblast pohybu seniorů. Jsou to místa setkávání s primární komunitou – tedy především s ostatními seniory a zaměstnanci komplexu. Ideální je přízemní skladba jednotlivých buněk, která eliminuje vertikální pohyb. Bohuţel, je však také ekonomicky nejméně výhodná, proto se častěji setkáváme s dvou aţ třípodlaţním řešením. V zásadě musí platit, ţe dům nesmí být vyšší, neţ strom (10 – 12 m). Bytové jednotky se řadí podél horizontálních komunikací – chodeb či otevřených pavlačí. Důleţitá je snadná orientace v chodbách. Nevhodné jsou dlouhé přímé chodbové úseky, které působí nehostinným dojmem. Mnohem příznivější je řazení buněk do kratších celků, které jsou proloţeny zelenými ostrovy. Nápaditým urbanistickým uspořádáním obytných buněk, společenských prostor (víceúčelového sálu, společné

jídelny,…),

doplňujících

(ordinace

docházejícího

lékaře,

zájmové

dílny,…)

a technickohospodářských provozů lze vytvořit „seniorský“ dvorec, hnízdo, mikronáves – obytný prostor, který umoţňuje setkávání v rámci komunity, vznik mezilidských vztahů. Tento prostor můţe být dále zónován na místa čistě pobytová, sportovní s moţností týmových her, společenská (např. s amfiteátrem pro letní představení či s moţností posezení u venkovního grilu), atd. Protoţe jsme na venkově, své místo ve vhodné urbanistické skladbě můţe naleznout i zeleninová zahrádka, případně kout s drobným domácím zvířectvem. Rovný dlouhý prostor je z hlediska zrakových záţitků, které jsou jednou z podmínek obyvatelnosti prostoru, velmi fádní a únavný. Oko se potřebuje opřít o ukončení prostoru, dané např. ohybem nebo zalomením řady budov, potřebuje tvarové oţivení ve veřejném prostoru, docílené např. bohatostí a kombinací zeleně, dlaţeb, oplocení s preferencí přírodních materiálů. Takové obohacení je velmi účinné třeba v prostorách, kde se opakuje určitý stejný stavební útvar. Ekonomické náklady při pořizovaní samozřejmě se sloţitější úpravou parteru vzrůstají, ale na stranu druhou strohé a monotónní řešení pateru nikoho nepřiláká k pobytu venku. „Ekonomický“ parter pak neţije a neplní svou funkci obytného prostoru. Místo pro posezení musí být dobře vybráno – podmínkou je poloha mimo pruhy pěší dopravy, chráněné proti větrům a slunečnímu přehřátí, s moţností polostínu. Lidé si přirozeně vybírají místa na okraji veřejného prostoru, u zdí („pocit chráněných zad“), v koutech s dobrým výhledem, nebo i pod střechou (zápraţí). Posezení nemusí být jen na lavičkách, lze vyuţít i tzv. druhotná místa k sezení (schodiště, úzké zídky, sokly teras), i kdyţ se dá předpokládat, ţe nebudou primárně vyhledávána starší generací.

75

Správně vyřešený venkovní obytný prostor přirozeně přenáší těţiště setkávání se s primární komunitou do venkovního prostoru a senioři nejsou odkázáni pouze na společenskou místnost s televizí nebo jídelnu, coby místo společenského ţivota. Ţivý centrální prostor seniorského komplexu můţe přitahovat i ostatní obyvatele obce, zejména v případě, ţe v obci ţádný takový další prostor není. Do jisté míry tak můţe přejímat funkci obecního centra a přecházet do třetí oblasti pohybu seniorů – míst setkávání se sekundární komunitou. Na jednu stranu přichází senioři o jistou intimitu vyhrazeného prostoru, na stranu druhou nemusí vyhledávat kontakt s ostatními mimo obytný komplex pro seniory (sekundární komunitou), naopak sekundární komunita přichází aţ k nim, coţ můţe být výhodné obzvláště při zhoršení zdravotního stavu, kdy jakékoli docházení do vzdálenějších komunitních center můţe být obtíţné, ne – li nemoţné. Pak stačí prakticky se jen podívat z okna. Příkladem dvorce domova s pečovatelskou sluţbou, který se stal obecním centrem, jsou Kněţice na Nymbursku. Aniţ by tak bylo řešení dvorcové zástavby původně plánováno, obyvatelé Kněţic si sem naprosto přirozeně našli cestu při procházce s dětmi, kdyţ si chtějí posedět, popovídat si. Nenásilnou formou se tak sbliţují obě komunity. Obecní zastupitelstvo je dokonce vystaveno tlaku na rozšíření zařízení. Třetí oblast pohybu seniorů, ve které se setkávají se sekundární komunitou, je zejména problémem urbanistickým. Stále častěji obecní zastupitelstva při tvorbě nových územních plánů vyţadují řešení otázky seniorů v jejich obci. Z hlediska nutnosti udrţení si kontaktu seniorů s ostatními obyvateli je zcela nevhodné volit pro nově budované bydlení seniorů odlehlé lokality s komplikovanou vazbou na stávající centrum obce. I vzdálenost, která se zdá člověku v produktivním věku přijatelná, můţe pro seniora znamenat nepřekonatelnou překáţku: raději zůstane doma, neţ aby někam šel. Vhodná lokalita by se měla nalézat ve vazbě na obecní centrum, ale zároveň by měla mít natolik klidnou polohu, aby umoţnila nerušené bydlení s dostatečnou vazbou na zeleň. Cesta z obytného komplexu seniorů do centra obce musí být jednoduchá, s jasnou segregací pěší a motorové dopravy, pokud moţno příjemná, podpořená zelení, vhodné jsou i lavičky. Neměla by překonávat komplikované terénní překáţky. Přínosný je i opačný pohled – přilákání ostatních obyvatel obce do blízkého okolí lokality bydlení pro seniory. Dobrou záminkou proč zajít do obytného souboru seniorů mohou být společensko-kulturní akce, zájmové a sportovní aktivity, pro které zde jsou navrţené vhodné prostory. Snaha kontaktovat sekundární komunitu pak neleţí jen na bedrech seniorů, ale stává se oboustrannou potřebou. Ne vţdy se podaří poţadavky na vazbu bydlení seniorů a centra obce splnit v jejich ideální podobě. Vţdy je ale nutné hledat cestu optimalizace a maximálního napomáhání tvorby pozitivní vztahové vazby seniorů a ostatních obyvatel sídla. Při tvorbě dobrého architektonického konceptu se postupuje od širších vazeb přes hmotové a prostorové uspořádání po návrh fungujícího dispozičního řešení jednotlivých obytných buněk. Tedy vlastně obráceně, neţ byly popsány jednotlivé oblasti pohybu seniorů v tomto textu. Ať je jiţ zvolená architektonická forma tradiční nebo moderní, měla by vycházet z drobného měřítka venkovského prostoru, podpořit jeho malebnost a ctít filozofii, ţe nejde jen o návrh budovy, nebo komplexu budov, ale o návrh důstojného ţivotního prostředí pro zbytek ţivota.

76

Obrázek1: Moţná řešení obytné buňky pro seniory

Obrázek 2: Ukázky variant urbanistického uspořádání obytných buněk

77

Obrázek 3: Ukázky variant urbanistického uspořádání obytných buněk – atriový princip

Obrázek 4: Ukázky vhodného a nevhodného umístění bydlení pro seniory ve vazbě na centrum obce

78

SENIOŘI VE VELKOMĚSTECH ČESKÉ REPUBLIKY - PŘÍPAD MĚSTA OSTRAVY Mgr. Kateřina Karchňáková Katedra sociální práce, Fakulta sociálních studií, Ostravská univerzita v Ostravě [email protected]

Anotace: Dnešní města jsou v mnoha aspektech zcela jiná, neţ byla v době, kdy současní senioři vstupovali do dospělosti. Přesto mnoho z nich dodnes ţije v týţ místech, kam se nastěhovali jako mladí dospělí. Jaké jsou rozdíly v prostředí města tehdy a nyní? Jaké výhody a jaké výzvy přinesly změny starším lidem? A je prostředí města připraveno na demografické změny, které jsou v souvislosti s růstem populace seniorů očekávány do budoucna? Pro ilustraci pouţiji případ města Ostravy a pokusila bych se na tyto a další otázky alespoň částečně odpovědět. Příspěvek: Výzkumy, na které bych se v této práci ráda odkazovala, ze zabývají seniorskou populací ve městě a proměnami, jimiţ soudobá města procházejí. Mnohokrát bylo jiţ v posledních letech s obavami i očekáváním nahlíţena skutečnost, ţe populace v Evropě i jiných zemích světa pozvolna stárne. Jsou vypracovávány prognózy ohledně budoucího vývoje počtu obyvatel různých světadílů i zemí světa, nicméně jen málo je moţno se setkat s hlubší analýzou významu stárnutí obyvatel pro konkrétní lokality. Přitom je nezbytné uvést, ţe populace v ţádném případě nestárne rovnoměrně a to na národní ani lokální úrovni. Je proto nezbytné plánovat jak sociální sluţby, tak i mnohá další opatření, která mají slouţit seniorům, s ohledem na lokální poměry. Z výsledků analýz demografického vývoje v různých částech České republiky vyplývá, ţe česká populace nestárne rovnoměrně ani v rámci jednotlivých krajů. Skutečnost, ţe populace České republiky stárne a o kolik lze tedy povaţovat nanejvýš za orientační údaj. Celkově lze za Českou republiku říci, ţe v průměru nejstarší populace je v krajích, kde převládají města orientovaná na poskytování sluţeb spíše, neţ na průmysl. V krajích s převaţující průmyslovou výrobou je moţno předpokládat vyšší příliv lidí v produktivním věku, kteří zde migrují za zaměstnáním. Výjimkou je pouze Středočeský kraj, kde není celkově mladší populace dána silnou průmyslovou výrobou, ale spíše jevem suburbanizace, kdy se lidé v produktivním věku zaměstnaní na území hlavního města Prahy usídlují ve vlastních domech ve Středočeském kraji a odtamtud za prací dojíţdějí. Rozhodla jsem se tedy na příkladu města Ostravy poukázat na nerovnoměrnost stárnutí populace ve velkých městech České republiky. Ráda bych zde předestřela perspektivy, které mají velká města nejen u nás, ale i v zahraničí a nabídla tak látku k zamyšlení zejména pro ty, kdo plánují rozmísťování sociálních sluţeb pro seniory, stavební úpravy měst, ale i pro všechny ostatní.

79

Město Ostrava začalo stárnout oproti jiným městům v České republice relativně pozdě. Bylo to dáno především moţností najít zde zaměstnání v průmyslu, coţ lákalo mladé lidi v produktivním věku ke stěhování do Ostravy. Ostrava tak získávala populaci dvěma cestami, přirozeným přírůstkem a imigrací (zejména za prací). Tato situace se změnila po revoluci, kdy vlivem útlumu průmyslu a postupným ukončením těţby uhlí za území města Ostravy došlo k masivnímu nárůstu nezaměstnanosti. V současné době je tedy stárnutí populace Ostravy akcelerováno oproti jiným městům, kde hraje významnou roli sníţený přirozený přírůstek obyvatel, ještě o obrácení migrace populace a to směrem ven z města do jiných oblastí, kde je větší moţnost pracovního uplatnění. Na následujícím grafu lze popsaný jev vysledovat na prudkém propadu křivky populace osob mladších 14 let v 90. letech. V téţe době roste v Ostravě populace seniorů starších 65 let. Graf 1: Proces stárnutí obyvatel Ostravy po roce 1950

8

Toto je opět celkový obraz města Ostravy, avšak jako jsem jiţ zmiňovala výše příklad nerovnoměrnosti stárnutí populace jednotlivých krajů téţe země, ani ve městě není moţno očekávat, ţe bude ve všech jeho částech populace stárnout rovnoměrně. „Z hlediska prostorového uspořádání počtu obyvatel dle věku je evidentní, ţe je město tvořeno celkem odlišnými oblastmi. Existují městské části, kde je index stáří menší neţ 70 %, ty jsou koncentrovány především v sídlištních oblastech. Naopak ve městě jsou evidentní také oblasti s velmi vysokým indexem stáří, kde jsou překročeny i hodnoty 130 % a tak zde ţije 13 obyvatel nad 64 let na 10 obyvatel do 15 let. Celkově se dá z prostorového rozloţení indexu stáří říct, ţe mladší populace ţije blízko geografického středu města (Ostrava je ale silně polycentrická) a starší obyvatelstvo je koncentrována především na západní a severozápadní straně města. Rozhodně určujícím faktorem pro toto rozmístění je bytová výstavba ve městě.“

9

8

Zdroj: ČSÚ, SLDB (1950, 1961, 1970, 1980, 1991, 2001), Magistrát města Ostrava (1. 1. 2010) in: HruškaTvrdý 2010, s10 9 Hruška-Tvrdý 2010, s11

80

Obr.1

10

Jak bude ještě uvedeno dále, bytová výstavba města Ostravy ovlivnila věkové rozloţení místní populace velmi silně, zejména v tom smyslu, ţe velká část seniorské populace Ostravy ţije dodnes v těch lokalitách, nebo dokonce konkrétních domech, kam se nastěhovali jako mladí. Jednalo se přitom často o domy právě dokončené či o domy, kde byly mladým rodinám přidělovány byty. Tito mladí lidé zde stárli zároveň se svými sousedy z obdobné věkové kohorty a tímto mechanismem pak ve městech České republiky, Ostravu nevyjímaje, vznikly celky domů, či celé městské obvody, kde dnes převaţuje seniorská populace. Lze předpokládat, ţe výše popsaný trend v bydlení bude zachován i do budoucna. Na tomto předpokladu staví následující prognóza vývoje populace v částech Ostravy do roku 2020.

10

Hruška-Tvrdý 2010, s11

81

Obr. 2: Počet obyvatel 65+ a jejich podíl v populaci v ZSJ na území města Ostrava v roce 2010 a predikce 11 pro rok 2020

Je zde moţno vyčíst očekávaný nárůst populace seniorů především v těch částech města a jejich okolí, kde je jejich počet vysoký jiţ dnes. Zejména západní část Ostravy, kde převaţují domy stavěné v 50. letech, očekává v následujícím desetiletí zásadní nárůst seniorské populace. „Také věková pyramida obyvatel v Ostravě potvrzuje negativní vývoj (mezi lety 2001-2010)je evidentní nárůst v počtu obyvatel nad 55 let a v některých z těchto věkových kohort je nárůst velmi výrazný (60 69 let). Tento vývoj tak napovídá, ţe v roce 2020 by měla být situace ještě výrazně horší, jelikoţ silné zastoupení obyvatel ve věku 55-64 budou za 10 let jiţ v poproduktivní etapě ţivota. Naopak největší poklesy zaznamenaly věkové kohorty obyvatel mladších neţ 30 let a to hlavně ve věku 10-14 a 20-29 let. Tento vývoj nadále prohlubuje regresní typ pyramidy, a i kdyţ v posledních několika letech dochází ke zlepšení, jelikoţ se do plodného věku dostaly silné ročníky ze 70. let, tak se Ostrava i tak musí stále více spoléhat na mladé přistěhovalce a to převáţně ze zahraničí, kteří v současné době tvoří významnou většinu přírůstku obyvatel České republiky.“

12

11

Hruška-Tvrdý 2010, s17

12

Hruška-Tvrdý 2010, s17

82

Jiţ výše byl zmíněn význam bydlení a bytové výstavby pro rozloţení populace seniorů ve městě. K tomuto se váţe problematika vazby seniorů k místu jejich bydliště. Dle výsledků výzkumu týmu prof. Kellera a Dr. Hrušky-Tvrdého ţije přes 50% seniorů ve věku 65-74 let, v současnosti bydlících v Ostravě, v tomto městě od narození a necelých 46% se zde přistěhovalo. I u skupiny seniorů nad 75 let věku je tento poměr zachován. Z následující tabulky je pak moţno vyčíst, jak loajalita k místu bydliště stoupá s věkem. K zásadnímu skoku dochází zejména mezi 45. a 55. rokem věku, kde ochota k přestěhování začíná rychle klesat a ve skupině seniorů starších 65 let je jiţ ochotno změnit své bydliště jen naprosto mizivé procento lidí. (méně neţ 2% dotázaných) Tab.1

13

V této souvislosti můţe být pro seniora staršího 65 let velice obtíţné, pokud kupříkladu vlivem změn v prostoru jeho bydliště ve městě dojde k situaci, kdy je ke stěhování přinucen, či se ocitne v situaci, kdy se jeho okolí, na které byl po léta zvyklý, promění k nepoznání. Těmito jevy se zabývá probíhající výzkumný projekt: Vidovićová, L., Sýkorová, D., Karchňáková, K. a kol. „Stáří v prostoru: regenerace, gentrifikace a sociální exkluze jako nové problémy environmentální gerontologie.“ (GAČR reg. č. P404/10/1555, doba řešení 2010-2012). Je zaměřen především na jev regenerace a následné gentrifikace určitých lokalit ve městě, coţ má zásadní dopad na kvalitu ţivota seniorů, pocházejících z této lokality. Regenerace ve smyslu úprav, oprav a vylepšování ţivotního prostředí je vesměs jev vnímaný pozitivně. Nicméně regenerace zejména atraktivních lokalit ve městě s sebou přináší často jevy, které mohou mít na seniory negativní dopad, ať uţ ve smyslu ztráty důvěrně známého prostředí, nebo ve formě změny ve výši nájemného a v dalších

aspektech,

které

mohou

postupně

vést

aţ

k nucenému

vystěhování

seniora.

Zde nastupuje jev gentrifikace, ve smyslu nahrazení původních obyvatel jinou etnickou, věkovou, či zejména příjmovou skupinou. Často těmto jevům předchází asanace málo atraktivních lokalit v okolí, jako tomu bylo v Ostravě kupříkladu na ulici Stodolní, či v místě bývalé koksovny Karolina (viz obr.3), kde se nyní buduje zcela nové obchodní i administrativní centrum Ostravy.

13

Zdroj: OSU, SCAC- IMPIS, Ostrava 2010; L. Hruška-Tvrdý, 2010, s52

83

Obr.3:

Asanace oblasti Karolína v Ostravě

14

(v pozadí se nachází současné centrum Ostravy)

Posledním z jevů, na něţ bych v tomto článku ráda poukázala je suburbanizace. Zdá se, ţe stárnutí v místě není rovnoměrné, ale je silně podmíněno skutečností, kam se stěhují lidé v produktivním věku. Neboť tito lidé často v místě svého bydliště setrvají aţ do dosaţení seniorského věku. Je tedy otázkou, zda stejně bude probíhat i stárnutí lidí v současném produktivním věku, vzhledem k trendu suburbanizace. Suburbia v okolí Ostravy vznikají nejen v obcích bezprostředně sousedících s městem Ostravou, ale také v místech vzdálenějších, kde je dopravní obsluţnost minimální. I jinak ale suburbia často trpí nedostatkem sluţeb, které si jejich obyvatelné nakupují v okolních městech. Jestliţe však bude zachován výše popsaný trend stárnutí v místě, je otázkou, jaký bude další osud těchto satelitních městeček.

14

Zdroj: Česká inspekce životního prostředí

84

Z následující tabulky je moţno vyčíst, jak v současnosti převaţuje trend bydlení v samostatném rodinném domě oproti všem jiným moţným typům bydlení. Tomu odpovídá i preference bydlení na předměstí, kterou opět potvrzují všechny věkové skupiny. Nejsilnější preference tohoto bydlení je u příjmově silné populace v produktivním věku, zejména mezi 45 a 54 lety. Vzhledem k tomu, ţe venkov nedisponuje dostatečným počtem volných domů, které by naplnily poptávku po tomto typu bydlení, stavějí obyvatelé měst v příměstských oblastech tzv., satelitní městečka, která se vyznačují značným počtem samostatných domů a minimální vybaveností v oblasti sluţeb. Je proto s podivem, ţe tento typ bydlení natolik výrazně dominuje v preferovanosti u všech věkových skupin obyvatel, přestoţe by bylo moţno očekávat, ţe obtíţná dostupnost sluţeb bude v tomto případě překáţkou. Toto je moţná jeden z důvodů značně vysoké preference bydlení v panelovém či starším cihlovém domě u skupiny obyvatel starších 65 let.

Tab. 2: Preference typů bydlení podle věku

Závěrem bych uvedla jiţ jen tolik, ţe z informací, které byly nastíněny v tomto příspěvku, vyplývá, nakolik je stárnutí populace České republiky výzvou nejen pro naši zemi jako celek, ale pro konkrétní lokality, které budou do budoucna pravděpodobně čelit výzvám v podobě nedostatečných nebo špatně dostupných sluţeb a velice silné seniorské populace. Markantní rozdíly bude moţno v tomto směru vypozorovat nejen na krajské či městské úrovni, ale na úrovni jednotlivých lokalit, městských obvodů, či shluků domů. Bude tedy úkolem všech, kdo rozhodují o budoucnosti našich měst a obcí, činit tak s ohledem na tyto skutečnosti a natolik citlivě, aby seniorům pomohli a podpořili je, namísto ohroţení jejich setrvání v místě bydliště.

85

Spolupráce s dalšími výzkumnými projekty: Informace pouţité v tomto článku vycházejí především z předběţných zjištění dvou probíhajících výzkumných projektů: 

Keller, J., Hruška-Tvrdý, L. „Industriální město v postindustriální době“ (GAČR, reg. č. GA403/09/1720, doba řešení 2009-2011)



Vidovićová, L., Sýkorová, D., Karchňáková, K. a kol. „Stáří v prostoru: regenerace, gentrifikace a sociální exkluze jako nové problémy environmentální gerontologie.“ (GAČR reg. č. P404/10/1555, doba řešení 2010-2012).



Kdokoli by se rád dozvěděl bliţší informace o tomto projektu, můţe vyuţít internetových stránek: http://starnuti.fss.muni.cz

Literatura: ČSÚ, SLDB (1950, 1961, 1970, 1980, 1991, 2001), Magistrát města Ostrava (1. 1. 2010) ČSÚ. ČSÚ MS kraj [online]. 2010 [cit. 2010-06-24]. Moravskoslezský kraj. Dostupné z WWW: . Český statistický úřad. SČÍTÁNÍ LIDU, DOMŮ A BYTŮ 2001 : OKRES OSTRAVA - MĚSTO | Moravskoslezský kraj [online]. Ostrava: ČSÚ, 2003 [cit. 2010-03-25]. Dostupné z WWW: . HRUŠKA-TVRDÝ, Lubor a kol. Sociální sluţby v postindustriální společnosti: Rozvedeno na příkladu OSTRAVY. 1. [s.l.] : [s.n.], 2010. 286 s. DUCHOSLAV, Štěpán. Statutární město Ostrava: Oficiální portál města [online]. 1. 6.12.2010 [cit. 2010-12-07]. Dostupné z WWW: . Česká inspekce ţivotního prostředí [online]. Praha: 31.7.2006 [cit. 2010-12-07]. Sanace Karolina Ostrava. Dostupné z WWW: .

86

REKONSTRUKCE DOMU S PEČOVATELSKOU SLUŢBOU Ing. arch. Radim Václavík ateliér ATOS – 6 spol. s.r.o. [email protected]

Anotace: Seznámení s celým projektem od první studie po realizaci. Příspěvek:

Lokalita:

Dům s pečovatelskou sluţbou Gajdošova 39, Moravská Ostrava

Termín projektu / realizace:

2005 / 2006-2007

Investor:

Statutární město Ostrava, Městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz

Autor:

Ing. arch. Radim Václavík, autorizovaný architekt ATOS-6 spol. s.r.o., Stavebně projektová kancelář [email protected] www.atos6.cz

Spolupráce:

Výtvarná Spoluautor

Dodavatelé:

spolupráce: zahrady:

Ing.

M. Petr

A. Ondruška,

Marek autorizovaný

Praţák architekt

INTOZA spol. s.r.o.

Od myšlenky k realizaci: Hned v úvodu bych chtěl poděkovat odvaze a vytrvalosti na straně stavebníka, v tomto případě zadavatele veřejné zakázky. Řekl bych, ţe pro nás, architekty a inţenýry, to byla práce, na kterou jsme zvyklí, kterou děláváme vţdy s velkou chutí a zaujetím. Pro zadavatele to však byla od začátku práce nestandardní a náročná. Zadavatelé věděli, co chtějí, ale museli překonávat problémy, které jsou sice více či méně běţné, ale pro mnohé „úředníky“ je často jednodušší se jim vyhnout. Chci se hlavně soustředit na práci zadavatele, viděnou očima architekta, protoţe se mi zdá, ţe je svým způsobem důleţitější, neţ samotná architektura. Prahu a její architekturu také nevybudovali jen samotní architekti, ale osvícení stavebníci a investoři, mnohdy sám panovník, který měl vizi a uměl si správně vybírat – jak projekty, tak projektanty.

87

Stavebník (investor) musel řešit: 

spoludefinovat rozsah přestavby = CÍL



vybrat si dobře architekta



důvěřovat svému architektovi



projednat s nájemníky a uţivateli stavby celkový plán rekonstrukce a napomoci pozitivnímu přijetí celého projektu



zajistit potřebné finanční prostředky



zajistit přechodný reţim poskytovaných sluţeb (např. bydlení pro stávající nájemníky) po dobu rekonstrukce



zvládnout organizačně vystěhovávání části nájemníků, zabezpečit uloţení jejich vybavení po dobu rekonstrukce a zvládnout organizačně opětovné nastěhování



zabezpečit těm nájemníkům, kteří zůstali po dobu stavby v objektu, co moţná nejpřijatelnější podmínky

Cíl – zadání: Dům s pečovatelskou sluţbou poskytoval základní standardní sluţby pro seniory, zdaleka však neodpovídal moderním poţadavkům na radostné a aktivní stáří. Cílem bylo přebudovat stávající komplex tří budov na moderní zařízení, které bude ve všech ohledech naplňovat poţadavky těch, kteří v tomto zařízení bydlí. Hlavním cílem bylo oţivit a probudit budovu tak, aby byla důstojným místem k ţivotu pro seniory na úrovni standardů 21. století. Takto byl tedy koncipován projekt, přičemţ současně byly zohledněny i tyto okolnosti: 

provedení rekonstrukce tak, aby výsledný provoz byl z hlediska provozních nákladů úspornější (zateplení objektu a výměna oken, atd.);



nutnost dostát současným poţárně – bezpečnostním poţadavkům a poţadavkům na uţívání stavby osobami s omezenou schopností pohybu a orientace (rekonstrukce výtahu, doplnění ramp, uspořádání a vybavení sanitárního zázemí v bytech, parkovací stání, atp.);



odstranění dlouhodobých technicko – provozních nedostatků a závad stavby, na něţ byl projektant upozorněn investorem a provozovatelem i těch, které byly zjištěny v průběhu projekčních příprav (především nevyhovující stropní svítidla a podlahová krytina, absence signalizačního zařízení a EPS, havarijní elektroinstalace, nutnost bezbariérových úprav v části pečovatelské sluţby, nevyhovující řešení sanitárních uzlů a zastaralé zařizovací předměty, chybějící oplocení areálu a zanedbaná zahrada, atd);



poţadavek zadavatele zřídit samostatné pokoje s „pohotovostními“ lůţky pro dočasnou hospitalizaci a přechodný pobyt klientů.

88

Architektonická koncepce: Dispozice i atmosféra domu se stovkou bytů nesla hluboký otisk doby svého vzniku: Dlouhé úzké tmavé chodby bez výzdoby a energie. Opotřebované povrchy. Stísněné koupelny. Zanedbaná zahrada. Smutná fasáda. Nemotivující prostředí. Pasivita a odevzdanost. Šero a stín. Křísíme proto světlo ve všech jeho významech. Primárně nejde o luxus, nýbrţ o změnu charakteru místa, o změnu ducha. Úpravou dispozic otevíráme prostor a přivádíme do bytů světlo, v interiéru vzniká prostor pro ţivé rostliny. Světlá kompozice fasád s pouţitím pěti symbolických barev oţivuje exteriér. Velká zahradní terasa je navrţena jako otevřený betonový tubus, zvednutý metr nad terén, propojený schodištěm se zahradou. Boční stěny terasy i strop jsou navrţeny jako plošné betonové konstrukce s kruhovými perforacemi, které terasu odlehčují a prosvětlují. Elegantní čistá forma se vznáší nad zahradou. Intenzivní záţitek z hry světel a stínů, rytmického střídání barevných sloupů a vůně zahrady včetně soliterních rostlin na úrovni terasy. Závěrem bych chtěl také poděkovat generálnímu dodavateli stavby firmě INTOZA, protoţe to také neměl jednoduché. Harmonogram a organizace celé stavby se musela podřídit potřebě krátkého času na dokončení, některé části se realizovaly za provozu. Musel čelit také důslednému autorskému dozoru, který jsme vykonávali. Atmosféra kontrolních dnů byla někdy napjatá. V samotném závěru, kdy se začaly „vylupovat“ dokončené architektonické detaily, se však situace měnila, protoţe všichni na stavbě začali rozpoznávat výsledek, který měnil původní ústavní charakter na svěţí uvolněný prostor nabitý pozitivní energií. Měl jsem chvílemi obavu, jak obyvatelé přijmou soudobou architekturu. Při mých občasných návštěvách po dokončení jsem potkával stejného staršího muţe. Při třetím setkání jsem jej oslovil. Svěřil se mi, ţe bydlí v sousedství a do „naší“ zahrady chodí jen tak, nasávat atmosféru. Šlo o první stavbu v Ostravě realizovanou z veřejných prostředků města, která byla publikována v zahraniční publikaci věnované moderní soudobé architektuře. V roce 2008 byla stavba zařazena do publikace "Collection of European Architecture" prestiţního nakladatelství Verlagshaus Braun, Berlin. Stavba získala tato ocenění: 

Čestné uznání Fasáda Moravskoslezského kraje 2007 v kategorii „C" Bytové domy



Čestné uznání Statutárního města Ostravy v soutěţi o titul DŮM ROKU 2007

89

90

91

92

PROSTŘEDÍ INTERIÉRŮ PRO SENIORY S DLOUHODOBÝM ONEMOCNĚNÍM Ing. akad. arch. Věra Suchá Katedra architektury, Fakulta stavební, ČVUT v Praze [email protected]

Anotace: Různé druhy onemocnění člověka ve stáří jsou doprovázeny častými zdravotními potíţemi psychického charakteru a vyţadují kvalitní lékařskou péči.Tyto onemocnění kladou zvýšené i specifické nároky pro pobytové podmínky seniorů v interiérovém prostředí objektů nejen pro bydlení,ale především také v nemocničních zařízeních. Příspěvek: Novostavba psychiatrické kliniky ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové s realizací v roce 2009 jako jediná v České republice provádí komplexní léčbu seniorů především s diagnostikovanými stavy různých stupňů depresí a Alzheimerové nemoci. Koncipovaná stavba byla navrţena architekty Janem Hochmanem a Jiřím Hájkem v ateliéru H1H s myšlenkou „…vytvořit pro nemocné pacienty vnitřní barevný svět interiérů jako podpůrný terapeutický systém s léčivými účinky přítomných barev kolorovaných ploch a vnitřních zařízení…s barvami, které jsou zde ve vnitřním prostoru zhmotněním světla, radosti i otevřenosti a slouţí pro uvolnění duševního rozpoloţení pacientů i nabytí nové energie…“ Kaţdý nemocný ale i zdravý člověk barvy nejen vnímá, ale i vyzařuje. Jsou také jedním z důvodů, proč jsou nám při setkání někteří lidé na první pohled sympatičtí a jiní nikoliv. Nový objekt této kliniky je třípodlaţní a v sevřené podobě vnitřního átria se nachází Japonská zahrada. Smyslem její symboliky s náboţenským podtextem je přiblíţit člověku svět,který léčí jeho tělo i duši… a vysvětluje cestu k dosaţení celkové harmonie pro jeho zdravotní stav. Detailní mobilní nábytkové prvky v místech setkávání pacientů v objektu ve srovnání s nosnými konstrukcemi soukromých zón se všemi viditelnými plochami jsou řešeny ve výraznějším smyslovém kontrastu psychického účinku teplých a studených odstínů- především však v rozsahu barvy oranţové a červené proti valérům barvy zelené a modré. Všechny celkové i detailní poţadavky pro interiérové řešení musí odpovídat obvyklým Standardům a specifickým kritériím pro prostředí psychiatrické kliniky. Aplikaci materiálů a produktů s vlastnostmi strukturovaných povrchů s určující barevnou optikou je potřebné věnovat při navrhování maximální pozornost jiţ s ohledem na účinek vyvolaných reakcí nejen pacientů a lékařů, ale i celého personálu nemocnice – v tomto případě však působící velmi pozitivně. Celkové rozpočtové náklady cca 168 mil.korun potřebných pro realizaci této stavby včetně terénních úprav pro zahradu byly financovány z vlastních prostředků FNHK.

93

94

95

96

PSYCHOBIOGRAFICKÝ MODEL PROF. ERWINA BÖHMA PhDr. Eva Procházková CaritasWien Rakousko [email protected]

Anotace: Böhmův model je ošetřovatelský model mezinárodně uznaný a v současnosti vyuţívaný v německy mluvících zemích v oblasti geriatrické a gerontopsychiatrické péče, který je zaměřen na podporu schopnosti sebepéče starých a zmatených lidí a na způsoby jak co nejdéle tuto schopnost uchovat, či navrátit, a to principem oţivení zájmu seniora, oţivením jeho psychiky. Příspěvek: Böhmův model je ošetřovatelský model mezinárodně uznaný a v současnosti vyuţívaný v německy mluvících zemích v oblasti geriatrické a gerontopsychiatrické péče, který je zaměřen na podporu schopnosti sebepéče starých a zmatených lidí a na způsoby jak co nejdéle tuto schopnost uchovat, či navrátit, a to principem oţivení zájmu seniora, oţivením jeho psychiky. Böhm vţdy kritizoval klasické způsoby péče, tzn. pouze nakrmit, udrţet v čistotě, v teple a pohodlí a vykonat ordinace lékaře. V psychobiografickém modelu se snaţí o rozšíření úhlu pohledu na člověka seniora, kdy péče se musí stát tolerantnější a opustit roli vše-pečující matky. Dřívější způsoby péče, kde sestra přebere veškeré úkony sebepéče, aniţ by reflektovala zachovalé schopnosti a dovednosti klienta a soustředila se hlavně na saturaci potřeb a tímto konáním vytvářela klientovu závislost na péči, je v nových ošetřovatelských modelech a konceptech minulostí. Böhm předkládá péči aktivizující a re-aktivizující, a pokud pouţívá ve svém modelu pojem rehabilitace, tak ve smyslu re- aktivizace psychických schopností člověka, tzn. – nejdříve rozhýbej psychiku, potom tělo. Formování jednotlivých ošetřovatelských modelů kopírujících duch doby 50. a 60. let v USA, poznamenané také diskusí co můţe být označeno za základní jádro ošetřovatelské činnosti, enormní přírůstek vědeckých poznatků a tím určitá exploze ošetřovatelských modelů zaměřených především na potřeby klientů se somatickým nemocněním (psychicky zdravých jedinců), byly pro Evropu neadekvátní právě pro rozdílnost biografie klienta, na kterou se zaměřil Prof. Böhm a na psychické potřeby těchto klientů. Specifika gerontopsychiatrické dlouhodobé péče zmapoval Prof. Böhm ve svých výzkumných pracích, poznatky ze základních psychologických směrů a teorií aplikoval do praxe a precizně zdokumentoval v jednotlivých kasuistikách. Výsledky těchto výzkumů, které jsou pro ošetřovatelskou péči velkým přínosem, ale hlavně přínosem pro klienta samotného, který je v tomto modelu vnímán především jako člověk se svou biografickou historií a to jak individuální, regionální, či kolektivní.

97

Biografické údaje: Profesor Erwin Böhm narozený 1940 ve Vídni, zvolil svoji profesionální cestu jako zdravotník a zdárně ukončil své studium na zdravotnické škole v roce 1963. Od roku 1974 pracoval ve funkci „ hlavní sestry“ na vídeňské psychiatrické klinice, kde začal se svým pilotním projektem „ Přechodná péče“ v roce 1978. Tento projekt byl zpracován do ošetřovatelského modelu, který je podkladem pro další výzkumné práce v této oblasti a je stále doplňován o nové poznatky. 1963 – diplom v oboru ošetřovatelství a praxe Psychiatrické centrum Otto Wagner Spital 1970 – ukončené vzdělání pro učitele ošetřovatelství 1974 – vedoucí pracovník Psychiatrické centrum Otto Wagner Spital 1980 – vedoucí pracovník ODD – přechodné péče – Kuratorium pro psychosociální sluţby města Vídně. 1985 – První vydání knihy – Ošetřovatelská péče jako most ke všednímu dni. 1990 – zaloţení „ Rakouské společnosti pro geriatrickou a gerontopsychiatrickou péči a ošetřovatelský výzkum.“ 2000- obdrţel titul - Hostující profesor univerzity Hamburg Německo. 2001 – zaloţení „ Evropské sítě pro psychobiografický ošetřovatelský výzkum Prof. E. Böhma“. (www.ENPP.com) Böhm obdrţel mnoho významných ocenění, jako je např. cena Antona- Benda-Nadace, stříbrnou medaili města Vídně, Giesnerovu cenu v oboru ošetřovatelství, a čestnou cenu časopisu ošetřovatelství LAZARUS. 2008 – nejvyšší ocenění za celoţivotní dílo E. Böhm je smělý, kreativní vědec s ostrým pozorovacím talentem, který přináší novou terminologii ve střední Evropě v ošetřovatelství, speciálně v gerontopsychiatrii. Přichází s novými termíny, jako jsou – Re/aktivizační péče, přechodná péče, diferenciálně – diagnostické východisko a psychobiografie. V celé Evropě se nachází mnoho domů pro seniory, kde je vyuţita tato nová metoda. Teoretická východiska: Freud, Jung, Adler, Frankl, Erikson.

98

Základní teze psychobiografického modelu jsou rozděleny do 6 celků. 1. Psychické onemocnění (problém) klienta vidí Prof. Böhm v duševním strádání a nikoliv jako onemocnění organické. (Duševní fenomén.) 2. Psychogenní problémy se ve stáří (zmatenost, paranoia) jsou jen individuální způsoby chování, které jsou odrazem – THYMOPSYCHICKÉ BIOGRAFIE. 3. Hypotéza tohoto modelu: Duševní fenomenologie je jako thymo-psychický strom ţivota. Roste z kořenů, na kterých jsou otisky etnologické a kolektivní socializace, ţivotního prostředí, kde náš klient vyrůstal. Kmen tohoto stromu tvoří charakter a osobní ţivotní hodnotový systém klienta (osobní rituály, pocit domova). V koruně stromu jsou schovány systémy, kterými si klient přizpůsobuje svět obrazu svému (COPING). 4. Biografii můţeme vidět také jako moţnou cestu návratu, kdy se klient vrací do základní thymopsychické biografie. Vrací se do svého dětství a pouţívá naučené emocionální způsoby chování z jeho dětství. A právě tento fenomén návratu je pro nás logicky nepochopitelný, kdy náš senior se spirálově vrací po stupních vývoje do svého mládí, dětství, aţ po kopírování prenatálního stavu, leţící v poloze embrya. 5. Biografie obsahuje také terapeutické prvky, které odpovídají na proţívající ţivotní fázi klienta. 6. Tím se dostáváme k rehabilitační – aktivizační péči, která má za úkol tuto dysharmonii duševního ţivota seniora kompenzovat a pomáhat mu nacházet opěrné body v jeho vnitřním i zevním světě. Metaparadigmatická koncepce, která determinuje teorii a praxi psychobiografického modelu Prof. Böhma ve všeobecné rovině, popisuje osobu, prostředí, zdraví a péči takto: Osoba Jiţ ve starém Řecku byl člověk definován jako soubor 3 sloţek tělo ( Physis ), duše (Psyche nebo Thymos) a duch (Noos). Kaţdý člověk má také své specifické prostředí, svoji osobní historii – biografii. Všechny tyto komponenty jsou ve stálé interakci. Osobu hodnotí autor ze čtyř hledisek – thymopsychické (emoční), noopsychické (kognitivní), biografické (individuální, regionální, historickospolečenskou) a ošetřovatelské. Prostředí Prostředí ovlivňuje kaţdého jedince, zdravého i nemocného v kaţdém vývojovém období. Prostředí má svou hodnotu také terapeutickou. (Melietherapie) Institucionální prostředí co nejvíce přizpůsobit původnímu prostředí klienta. Psychobiografická normalita klienta je biograficky definovaná individualita klienta ve vztahu k prostředí. Definice zdraví a nemoci.

99

Böhm se odvolává ve své definici zdraví na definici Persona, který popisuje zdraví jako stav optimální schopnosti výkonu rolí a úkolů důleţitých pro socializaci člověka. Vychází z domněnky, ţe zdraví je primárně podmíněno geneticky, sekundárně ovlivněno osobou samotnou, ţivotní stylem a následně prostředím. Zdraví, ve smyslu duševního zdraví, je vše, co je společností uznáno jako norma. Normalita a zdraví jsou výslednými produkty socializační konstrukce. Definice nemoci. Nemoc- být nemocným znamená, neschopnost výkonu aktivit odpovídajících danému věku. Být nemocným odlišuje od termínu nemoc, Böhm tvrdí, ţe vţdy máme co do činění v první linii s člověkem samotným, který ţije se symptomy nemoci ve vztahu k okolí. Nemoc např. demence, je zde interpretována jako ţivotní fáze osoby postiţené demencí (speciální forma stáří). Definice ošetřovatelství. Cílem poskytované péče je obnovení oţivení duše starého člověka, kterou Böhm vnímá jako retrográdně vracející se po vývojových fázích popsaných ve vývojové psychologii Eriksonem. Pokud chceme pečovat o starého člověka, musíme se re-orientovat v našem myšlení a konání na biografii klienta. Vedle terapeutických intervencí je stejně důleţité pečovat o mezilidský vztah, který je směrodatný pro psychický a fyzický uzdravovací proces, kde hraje centrální roli osoba poskytující péči jako nenahraditelný vztah. Ošetřovatelství se má oddělit od somatizace a socializace duševních potíţí, a má se stát systematickou péčí o „duši“ klienta. Celostní přístup v ošetřovatelství musí přednostně zkvalitnit komunikaci, pro kterou nutně potřebujeme čas, který často není v praxi dostupný, který péče ztrácí v takzvané pseudo-medicínské péči a péči lékařské. Představy Böhma jsou vysoce politické, jde mu o to chránit zájmy starých, dezorientovaných a nemocných pacientů! Úloha ošetřovatelství a její metody. Kaţdý člověk je během ţivota ovlivňován mnoha záţitky. Reakce, které přicházejí s postupujícím věkem, vidí Böhm jako otisky těchto ţivotních situací. Naučený způsob chování- stereotyp -, který se objeví v období dezorientace klienta, souvisí velmi často s jeho záţitky z dětství a období mladistvosti.(0- 25 let). Böhm model vychází z toho, ţe tyto otisky v psychice klienta jsou hluboce uloţeny v podvědomí a následně ovlivňují chování klienta, který vyuţívá staré stereotypy chování k překonání zátěţových situací. (Coping) Všechny stereotypy chování vzniklé v ranném dětství se nejdéle zachovávají. Böhm vytyčuje v péči následné cíle. 

Znovuoţivení psychiky klienta



Oţivit zájem pečujícího



Rozšířit vnímání společenské normality

Nejvyšším cílem „böhmovy péče“ je znovuoţivení duše – psyché - starého člověka, kterou popisuje jako lidskou energii duše „Elanvital“, která je původním zdrojem pro naše veškeré konání a pro ţivotní motivaci. Veškerá základní i specializovaná péče je teprve sekundární z pohledu důleţitosti, protoţe Böhm tvrdí, ţe pokud člověk nemá motiv proč dále ţít, pokud nemá „elanvital“, nemá ani chuť

100

pohybovat nohama, chodit, umýt se, k čemu to…. Z důvodu nedostatku ţivotní energie a motivace dochází k deficitu sebepéče. Dalším cílem „böhmovy péče“ je také oţivení profesního zájmu poskytovatelů péče zvýšením jejich odbornosti. Ošetřující personál není jen asistentem lékařů, ale díky nové legislativě má moţnost pracovat samostatně a poskytovat terapeutickou péči, kterou známe jiţ z konceptu bazální stimulace a následně z modelu psychobiografické péče. Tento ošetřovatelský model vyuţívaný v německy mluvících zemích, obsahově zaměřený na poskytování ošetřovatelské péče seniorovi, se zaměřením na jeho psychiku, motivaci, která je hybnou silou pro mobilitu klienta, je směrodatným pro budování nových alternativních koncepcí v sociální politice a v péči o seniorskou generaci. Institucionální péče s lidskou tváří. I starý člověk má právo na psychickou rehabilitaci a ne jenom fyzickou. Etická dimenze tohoto přístupu k starému člověku je ústředním mottem tohoto modelu a je neodmyslitelnou součástí našeho veškerého snaţení, jak zlepšit současný standard v poskytování ošetřovatelské péče v geriatrii a psychogeriatrii.

Literatura: 1. Bohm E.: Alte verstehen, Psychiatrie –Verlag, Bonn, 2000, ISBN 3-88414-124-4 2. Bohm E.: VerwirrtnichtdieVerwirrten, Psychiatrie – Verlag, Bonn, 1999, ISBN 3-88414-094-3 3. Bohm E.: Istheute Montan oder Dezember?, Psychiatrie – Verlag, Bonn, 1999, ISBN 3-88414062-0 4. Böhm E., Psychobiographisches Pflegemodell nach Böhm, Band I: Grundlagen, Verlag Wilhelm Maudrich, Wien – München – Bern, 2004, ISBN 3-85175-768-8 5. Böhm E., Psychobiographisches Pflegemodell nach Bohm, Band II: Arbeitsbuch, Verlag Wilhelm Maudrich, Wien – München – Bern, 2004, ISBN 3-85175-769-6

101

EFEKTIVITA TRÉNOVÁNÍ PAMĚTI Z POHLEDU TRENÉRA Ing. Dana Steinová Česká společnost pro trénování paměti a mozkový jogging [email protected]

Anotace: Celosvětově jsou programy zaměřené na trenink kognitivních funkcí stále ještě velmi novou záleţitostí. I některé velmi vyspělé státy s nimi teprve začínají, mnohde však neexistují vůbec. My jsme měli to štěstí, ţe jsme od počátku spolupracovali s německým Svazem trenérů paměti, který měl dlouhodobé profesní zkušenosti, i s dalšími evropskými a zámořskými experty. S uspokojením můţeme konstatovat, ţe se nám podařilo sestavit velmi efektivní treninkový program, který zahrnuje nejen klasickou kognitivní stimulaci, ale cíleně se také zaměřuje na minimalizaci problémů s pamětí v běţném denním ţivotě a vede k rychlému zvýšení sebevědomí účastníků kurzů, k vnímání pocitů osobní zdatnosti a následně ke zvýšení soběstačnosti a prodlouţení nezávislosti u seniorské populace. Efektivita trénování paměti z pohledu trenéra má jiné kvalitativní aspekty neţ z pohledu psychologa, který se zabývá vyhodnocením kognitivního výkonu. Záměrně hovořím o zdravé seniorské populaci, která je hlavním předmětem našeho zájmu, trenink lze však modifikovat i pro jiné cílové skupiny včetně seniorů trpícími demencí. Povaţuji za názorné pouţít zásady práce ČSTPMJ a na nich demonstrovat, jak trenéři paměti hodnotí efektivitu své práce. Příspěvek: Efektivita trénování paměti z pohledu trenéra má jiné kvalitativní aspekty neţ z pohledu psychologa, který se zabývá vyhodnocením kognitivního výkonu u výzkumné či kontrolní seniorské skupiny. Záměrně hovořím o zdravé seniorské populaci, která je hlavním předmětem našeho zájmu, trenink lze však modifikovat i pro jiné cílové skupiny včetně seniorů trpícími demencí. Povaţuji za názorné pouţít zásady práce ČSTPMJ a na nich demonstrovat, jak trenéři paměti hodnotí efektivitu své práce. 1)

Naším cílem je, aby senioři byli schopni vyuţít techniky a strategie pro minimalizaci problémů

s pamětí v běţném denním ţivotě- ale nejdříve je musíme pro trénování paměti získat. Právě problémy s pamětí v kaţdodenním ţivotě jsou důvodem, který k nám seniory přivádí. To, ţe nás sami vyhledají, to, ţe vědí, ţe trénování paměti existuje je výsledek efektivní osvěty, zejména prostřednictvím celosvětové akce Brain Awareness Week , kterou uţ od roku 1996 pořádá americká organizace Dana Allianceforthe Brain (www.dana.org) V tomto březnovém týdnu (15.-21.3.2010) se veřejnost na celém světě dozvídala o výsledcích výzkumu mozku srozumitelnou formou prostřednictvím stovek akcí.

102

Ty jsou pořádány vědeckými institucemi, které se výzkumu mozku věnují, případně institucemi, které výsledky výzkumu aplikují v praxi. V rámci celosvětové akce BAW je ČSTPMJ dlouhodobě jediným partnerem, který se cíleně zaměřuje na seniorskou populaci v národním měřítku. Letos byla světová centrála BAW v New Yorku doslova ohromena rekordním počtem osvětových přednášek, které ČSTPMJ

zaregistrovala a zaslala nám dotaz, zda mohou uvést plný seznam našich akcí

v Mezinárodním kalendáři BAW 2010, aby byli ohromeni také ostatní partneři a aby u nás získali inspiraci do budoucna. V prvních třech letech 2005-7, byl pořádán Národní den trénování paměti, který se pravidelně setkával s obrovským ohlasem u seniorské veřejnosti. Např. 12.3.2007 nabídli členové ČSTPMJ osvětové přednášky nejen v Praze, ale také v dalších 29 místech ČR, připojili se i slovenští členové společnosti, celkem se konalo zdarma 32 osvětových přednášek, které navštívilo 1.656 osob. V roce 2008 se poprvé konal Národní týden trénování paměti se 101 akcemi v rámci ČR i SR, které byly zdarma k dispozici v uvedeném týdnu nejen seniorské veřejnosti, ale také ţákům základních, středních a vysokých škol, mateřským centrům či rodičům dětí s Downovým syndromem. Přednášek se zúčastnilo celkem 3.242 osob, loni to uţ počet přednášek dosáhl 115 a počet účastníků rekordních 3.974. Letos ČSTPMJ opět vyhlásila tuto celonárodní celotýdenní osvětovou akci. K aktivní účasti se přihlásili členové ze všech koutů ČR a několik i ze Slovenska. 162 osvětových přednášek NTTP 2010 navštívilo 4.922 osob. 2)

Naší

specialitou

je

tzv.

„Terapie

příjemného

šoku“.

Účastníci

si

prostřednictvím

koncentračního cvičení a pouţíváním komplexních paměťových strategií jako asociace a vizualizace ve spojení s paměťovými technikami ověří, ţe jejich paměť je stále ještě funkční. Senioři na základě této zkušenosti začnou přistupovat ke kaţdé nové informaci s pozitivním očekáváním, ţe si ji zapamatují, coţ ovlivňuje výsledek. V důsledku fyziologického stárnutí mozku máme s postupujícím věkem stále více problémů si zapamatovat nové informace. Senioři začínají povaţovat své problémy za nevyhnutelnou součást procesu stárnutí a začínají tzv. házet flintu do ţita. V tomto případě se nesmírně osvědčují mnemotechniky, které velmi efektivně kompenzují pokles kognitivního výkonu ve stáří. Mnoho expertů je přesvědčeno, ţe senioři postrádají potenciál k vyuţití mnemotechnik v běţném ţivotě. Po dlouholetých praktických zkušenostech s vedením kurzů trénování paměti pro veřejnosti i v zařízeních rezidenční péče u nás i v zahraničí, musím s radostí konstatovat, ţe senioři bez rozdílu národnosti, věku, pohlaví a vzdělání, zvládají mnemotechniky s lehkostí. K tomu, aby je skutečně začali pouţívat v běţném ţivotě, je nutné je vhodně motivovat a především sázet na jejich zvýšené sebevědomí a chuť demonstrovat znovuobjevený vlastní potenciál v praxi. 3)

Tento přístup vede k okamţitému zvýšení sebevědomí a sebehodnocení účastníků našich

kurzů, které se následně odrazí ve zvýšení kvality ţivota seniorů obecně, protoţe začnou zvládat problémy denního ţivota s daleko větším přehledem. V tomto případě je trénování paměti pravděpodobně jedním z nejefektivnějších nástrojů rychlého zvýšení sebevědomí. Senioři jsou uţaslí nad svými vlastními schopnostmi. Ale funguje to tak skvěle jenom proto, ţe jsme schopni jim poskytnout hmatatelný důkaz o existenci jejich vlastního potenciálu. A na sebevědomého seniora si hned tak někdo netroufne.

103

4)

Volíme individuální přístup a trénink přizpůsobujeme schopnostem klienta s jediným cílem,

a to, ţe klient musí uspět a zaţít pocit vítězství. Z toho je patrné, ţe trénování paměti má především kvalitativní parametry, můţete vést kurz pro 150 lidí a efekt je patrný na kaţdém účastníkovi, ale jen za předpokladu, ţe účastníci skupiny vykazují srovnatelný stupeň kognitivních schopností. U klientů s mírným kognitivním zhoršením volíme individuální přístup a trenink přizpůsobujeme jejich schopnostem tak, aby uspěli, úspěch klienta povaţujeme za efektivně zvládnutý trenink. 5)

Osobní zodpovědnost trenéra paměti za úspěch klienta je alfou a omegou naší trenérské

práce. Pokud klient neuspěje, není to jeho vina, nýbrţ vina trenéra paměti, který nezvládl svůj úkol. Toto je specifikum naší práce, efektivita trenérské práce se odvíjí od profesionality trenéra paměti, schopnosti empatie, zodpovědnosti za úspěch klienta, za jeho zvýšené sebevědomí. Odměnou trenérům je obrovské uspokojení z dobře vykonané práce a to, ţe nikdy netrpí syndromem vyhoření. 6)

Zaměřujeme se na to, abychom změnili přístup seniorů k jejich vlastním problémům s pamětí

v tom smyslu, ţe je přestanou vnímat jako nevyhnutelnou a negativní součást procesu stárnutí, ale naopak si začnou být vědomi toho, ţe mají svůj osud víceméně ve vlastních rukou. Efektivita trénování paměti spočívá také v tom, jaké má trenér teoretické znalosti a jak je schopen je předat klientům. Klient,který chápe, jak paměť funguje , rozumí tomu, kam míří intervence a chápe, co vše musí on udělat pro to, aby nová informace byla efektivně zpracována, uloţena do dlouhodobé paměti a aby zároveň byla snadno vybavitelná v případě budoucí potřeby, nemá problémy s tím, aby pouţíval mnemotechniky v běţném ţivotě. 7)

Obsah jednotlivých lekcí je připraven s intencí, aby senioři získali z tréninku dlouhodobý

prospěch. O prakticky vyuţitelná cvičení mají senioři největší zájem a je to i spolehlivý barometr pro měření efektivního vyuţití v praxi. Jak si zapamatovat telefonní čísla, seznamy na nákup, tváře a jména, kalendář na celý stávají rok, současnou politickou mapu světa, pořadí stavebních slohů či seznam českých panovníků. Témata navrhují sami účastníci, o to větší motivaci mají k jejich učení a o to efektivnější je praktické vyuţití. 8)

Trénink paměti je kombinací klasické kognitivní stimulace se zvládnutím mnemotechnik

a relaxujících psychomotorických cvičení. Zároveň plní funkci platformy sociálního kontaktu se stejně motivovanými vrstevníky. Efektivita trénování paměti spočívá velkou měrou i na atmosféře kurzu, na tom, ţe se nejedná o atmosféru soutěţního klání, o tom, ţe výsledky svých pokusů účastníci nezveřejňují, ale pouze si výsledek zkontrolují s lektorem, takţe nikdo se neztrapní tím, ţe se mu cvičení případně nepovedlo. Kurzy se konají v přátelské atmosféře, lidé musí vyjít z izolace svého bytu, seznámí se se stejně motivovanými vrstevníky a navazují nová přátelství.

104

9)

Trénování paměti patří mezi efektivní nástroje ke zvýšení soběstačnosti a prodlouţení

nezávislosti seniorské populace, coţ je z hlediska společnosti nejlevnější řešení demografické exploze seniorů a z hlediska jedince představuje nejpříjemnější a nejdůstojnější formu stárnutí. Zvýšení soběstačnosti a prodlouţení nezávislosti jsou důsledkem

zvýšeného sebevědomí

a uvědomění si pocitu osobní zdatnosti, existence osobního potenciálu, schopnosti dělat vlastní rozhodnutí, plánovat vlastní budoucnost, volit efektivní strategie k dosaţení vlastních cílů zapamatování si nových informací, budování vlastní rezervní mozkové kapacity. Takto se cítí senioři, kteří opakovaně navštěvují kurzy trénování paměti. Do jaké míry je jejich hodnocení subjektivní a jak by tito senioři uspěli v objektivním hodnocení jejich kognitivního výkonu formou psychologických testů nedokáţu posoudit, nejsem psycholog, jsem trenér paměti. Vzhledem k tomu, ţe mám moţnost srovnání chování seniorů z výzkumné skupiny a z kurzů pro veřejnost, kam se lidé hlásí proto, ţe si chtějí zlepšit paměť a kde si zaplatí kurzovné, konstatuji, ţe je mezi nimi velký rozdíl. Kvalitativní rozdíl v motivaci a v přístupu k sobě samým, senioři v kurzech pro veřejnost přistupují k treninku s daleko větší zodpovědností, protoţe se přihlásili do kurzu, aby pomohli sami sobě. Tento aspekt ve výzkumných skupinách chybí. Vzhledem k tomu, ţe se dá předpokládat, ţe výzkum celosvětově probíhá standardním způsobem, uvaţuji, jak objektivní jsou výstupy a zda to náhodou není důvod, proč se tak obtíţně prokazuje efektivita kognitivního treninku obecně.

105

AKTIVIZACE SENIORŮ PROSTŘEDNICTVÍM PŘÍSPĚVKOVÉ ORGANIZACE KOMUNITNÍHO STŘEDISKA KONTAKT LIBEREC Alena Bartoníčková Komunitní středisko KONTAKT Liberec [email protected] Bc. Simona Oravcová Komunitní středisko KONTAKT Liberec [email protected]

Anotace: Mezi jednu z našich hlavních činností patří provozování klubů pro seniory či handicapované občany. Jedná se o Centrální klub seniorů, který je umístěný v centru města a je přístupný široké seniorské veřejnosti, o kluby ve třech Domech s pečovatelskou sluţbou v Liberci a Klub Česká, který je speciálně upravený a určený pro liberecké handicapované občany. Pracovníci organizace zajišťují klubové programy, různé společenské akce, přednášky odborníků, kurzy trénování paměti, počítačové kurzy, sportovní aktivity a jiné činnosti vedoucí k aktivizaci seniorů. Pro zlepšení kvality poskytovaných sociálních či zdravotních sluţeb jsme zahájili i nový projekt, a sice dobrovolnický program AMIKUS. Mimo tento program existuje i dobrovolnictví od „Seniorů k seniorům a nejen k nim…“, s čímţ jsme účastníky konference v praxi seznámily. Příspěvek: Úvod Činnost městské příspěvkové organizace Komunitní středisko Kontakt Liberec byla představena na konferenci Senior Living jiţ v loňském roce, proto bychom Vás já a moje kolegyně rády seznámily s novými projekty, které naše organizace v letošním roce zahájila a s rozvojem činností vedoucích k aktivizaci libereckých seniorů v rámci fungující občanské společnosti. Klubová činnost Město Liberec je stotisícovým krajským městem, kde dle statistik ţije téměř 14 tisíc lidí ve věku nad 65 let. Senioři jsou proto jednou z cílových skupin naší organizace, na něţ je zaměřená naše hlavní činnost. Jedná se například o provozování klubů seniorů. Kromě Centrálního klubu, nacházejícího se v centru města, který je k dispozici široké seniorské veřejnosti a ročně jej navštíví více jak 4 tisíce návštěvníků, provozujeme seniorské kluby ve

třech domech s pečovatelskou sluţbou, kde

v městských bytech ţijí senioři potřebující pomoc formou poskytování sociálních sluţeb. Ale ani zdravotně handicapovaní liberečtí občané nejsou opomíjeni a pro ně je určený speciálně upravený bezbariérový klub, jenţ se nachází v bytovém domě v okrajové části Liberce, kde ţijí zdravotně handicapovaní, či sociálně slabí občané. Pro aktivizaci seniorů a předcházení jejich sociálnímu vyloučení jsme v letošním roce uspořádali mnoho úspěšných projektů zaměřených na vzdělávání, sportování, kulturní vyţití, či volnočasové aktivity.

106

Akce Mezi nejvýznamnější akce patří pořádání kurzů trénování paměti, počítačových kurzů, od roku 2009 byly uspořádány jiţ dva ročníky tzv. Senior akademie, která byla v letošním roce ještě doplněna o víkendový pobytový a vzdělávací kurz v nedalekých Hejnicích. V létě se liberečtí senioři vypravili na návštěvu senátu Parlamentu ČR, kde je přijal předseda senátu Přemysl Sobotka. Co se týče sportovních aktivit, konají se pravidelné turnaje např. v kuţelkách, v šipkách, ve stolním tenise či minigolfu. Na podzim se koná závod v chůzi, tzv. Seniorská míle. Co se týče kulturního vyţití, byly pro seniory uspořádány novoroční koncerty, masopustní veselí, či seniorské šibřinky, připomenuli jsme si velikonoční zvyky, byl uspořádán koncert ke Dni proti násilí na seniorech, v letních dnech se grilovalo a na podzim jsme proţili krásný měsíc říjen, který je pojatý jako Měsíc seniorů s mnoţstvím akcí pro ně určených. Říjen byl zahájen i ukončen slavnostními koncerty, na něţ byli přizvání umělci z Prahy. Kromě těchto významných projektů je seniorům nabízena pravidelná klubová činnost se zajímavým programem, který zajišťují pracovníci Kontaktu. Zaměřujeme se především na seniory ţijící v domech s pečovatelskou sluţbou a na handicapované občany. Program se plánuje dostatečně dopředu a předkládá se ke schválení tzv. Radě starších, coţ je pětičlenný poradní orgán ředitele organizace. Sociální informační centrum Kromě pestré klubové činnosti zajišťujeme i provoz tzv. Sociálního informačního centra, které poskytuje občanům Liberce informační servis o spektru sociálních sluţeb poskytovaných na území města Liberce. Cílem je pomáhat lidem, kteří se ocitnou v tíţivé ţivotní situaci, kterou je nutné neprodleně řešit. Cílovou skupinou jsou mimo jiné i senioři a zdravotně znevýhodnění lidé, či jejich pečující rodiny. Dobrovolnický program AMIKUS Proto byl při Sociálním informačním centru v roce 2010 uveden v činnost nový projekt, a sice dobrovolnický program AMIKUS,který vznikl z potřeb klientů, neboť v mnoha případech je vhodné sociální, či zdravotní sluţby doplnit o sluţbu dobrovolníka. Dalším důvodem, proč jsme se zaměřili na dobrovolnictví, je skutečnost, ţe jsme součástí města a úzce spolupracujeme s dalšími městskými příspěvkovými organizacemi zaměřenými na sociální či zdravotní oblast a i zde je poptávka po dobrovolnické činnosti patrná. Název programu vznikl z latinského slova AMICUS, tj. přítel a to je i smyslem dobrovolnictví v naší organizaci, být potřebnému člověku společníkem a přítelem. Cílovými skupinami programu jsou senioři, zdravotně znevýhodnění lidé a děti do 5 let věku pobývající v ústavní péči a proto je projekt realizován ve třech programech, a sice Senior, Handicap a Dítě. Na podzim minulého roku jsme zahájili propagaci dobrovolnictví a nábor dobrovolníků a byli jsme překvapeni poměrně vysokým zájmem a noví dobrovolníci se nám stále hlásí. Není rozhodující ani věk dobrovolníků, kdy nejstarší paní 75 let a nejmladší kolem 20 let.

107

Počátkem roku 2010 přijímací proces vyústil v uzavření dohody mezi úspěšným uchazečem a naší organizací. Samozřejmostí je pojištění dobrovolníků, vytvoření zázemí a nabídka sluţeb koordinátora pro dobrovolnictví. Dobrovolníci pracují na principu 5 P tj. přátelství, pochopení, pomoc, prevence a podpora. Nyní spolupracujeme se dvěma městskými příspěvkovými organizacemi, coţ je Centrum zdravotní a sociální péče Liberec, které patří k největším poskytovatelům sociálních sluţeb v Liberci. Druhou organizací je Dětské centrum SLUNÍČKO Liberec, které zajišťuje ústavní péči pro děti od narození do 5 let věku a jedná se o zdravotnické zařízení. S oběma organizacemi byly uzavřeny Smlouvy o spolupráci. Pouze program Dítě je určený pro klienty v ústavní péči. Oba další programy, tj. Senior a Handicap jsou uskutečňovány v domácnostech klientů, coţ jsou např. i byty v domech s pečovatelskou sluţbou. V současné době máme ve stavu 21 dobrovolníků, z toho 16 vykonává činnost pravidelně. V programu Senior a Handicap pracuje 7 dobrovolníků, kteří se věnují potřebným a osamělým seniorům, či handicapovaným lidem, kteří potřebují navázat či udrţet sociální kontakty. Dobrovolník navštěvuje svého klienta ve vzájemně dohodnutých intervalech, většinou je to 1x týdně v rozmezí 2 hodin. Dobrovolníci se zapojují i do činnosti Kontaktu, kdy doprovázejí klienty na různé akce, jako např. koncerty, divadelní představení apod. Za necelý rok působení dobrovolníků při naší organizaci jsme se přesvědčili, ţe tato činnost velmi napomáhá zkvalitňovat sociální i zdravotní sluţby, coţ velmi pozitivně vnímají jak klienti, tak odborný personál, coţ jsou pečovatelé či zdravotníci. Financování výše uvedených projektů je zajišťováno jednak ze zdrojů zřizovatele, tj. Statutárního města Liberec, dále ţádáme o dotace z různých nadačních fondů, např. Nadace Livie a Václava Klausových, která přispěla na kurzy počítačových dovedností, či Nadace Euronisa v Liberci, která nám věnovala výtěţek z Primátorského dne solidarity, ze kterého jsme částečně hradili kurzy trénování paměti a pořídili jsme výukové zařízení do počítačové učebny. Co se týče dobrovolnického programu, ten je plně hrazen z prostředků zřizovatele, neboť se nám nepodařilo získat prostředky z nadačních fondů, byť byly naše ţádosti po formální stránce v pořádku. Senioři seniorům a nejen jim… Mimo program AMIKUS však vznikají další dobrovolnické aktivity vycházející z principu občanské společnosti a proto nyní předávám slovo své kolegyni Simoně Oravcové, která vás slovem a krátkou fotografickou ukázkou seznámí jak funguje dobrovolnictví od seniorů k seniorům a nejen k nim….. Dovolte mi, abych i já dodala pár slov k dobrovolnictví, a to dobrovolnictví jako součást komunity a občanské společnosti. Kromě pravidelných akcí, které Kontakt pro seniory připravuje, vznikají další aktivity, které si senioři připravují sami pro ty, kteří nejsou tak zdatní. Mezi seniory je stále mnoho těch, kteří jsou aktivní, společenští a hraví a k tomu ještě mají zájem připravovat zajímavé či zábavné aktivity pro druhé. A právě na tomto základě vzniká dobrovolnická činnost Senioři seniorům.

108

Například v létě 2009 uspořádaly seniorky, jejichţ klub působí v Kontaktu, zajímavou akci, a sice výstavu divadelních kostýmů nazvanou „Léto mezi divadelními kostýmy“. Reprezentační prostory zapůjčilo Statutární město Liberec, divadelní kostýmy Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, s realizací pomohl Kontakt a další organizace a spolky, jako např. Spolek přátel opery, Technická univerzita v Liberci, soukromí podnikatelé apod. Důleţitým momentem, bez kterého by se výstava nemohla uskutečnit, byla práce 43 dobrovolníků z řad libereckých seniorů, kteří se ochotně, bez nároků na jakoukoli finanční odměnu, střídali a vystavené exponáty hlídali kaţdý den po dobu obou prázdninových měsíců. Oceněním jim byl velký zájem z řad veřejnosti, kdy výstavu shlédlo asi tisíc návštěvníků a poděkování od představitelů města, vedení divadla a dalších veřejných institucí. Další ukázka je z akce, kterou v říjnu 2009 a opakovaně i v roce 2010 u příleţitosti tzv. Měsíce seniorů zorganizovali opět senioři a jedna ze seniorek se dokonce stala kurátorkou obou výstav impresionistického malíře Alexandra Onishenka. Obě výstavy byly uspořádány v reprezentačních prostorách liberecké radnice, které vedení města pro tyto účely bezplatně zapůjčilo, aby je mohla zhlédnout široká veřejnost. Závěr Našimi plány do budoucna je udrţitelnost a rozvoj činností v naší příspěvkové organizaci, a protoţe rok 2011 bude Evropským rokem dobrovolníků, chceme do něj vstoupit jako organizace, která má s touto činností dobré zkušenosti, neboť je nutné potřebnou dobrovolnickou činnost podporovat, provozovat a zvýšit její prestiţ v povědomí obyvatel České republiky. Děkuji Vám za pozornost, a pokud byste potřebovali více informací, můţete se podívat na naše webové stránky www.ksk.liberec.cz.

109

SENIOŘI, KTEŘÍ SI STÁLE STĚŢUJÍ…..NA NEDOSTATEK ČASU! Ing. Dana Steinová Centrum celoţivotního vzdělávání při KC Vltavská, Praha 7 [email protected]

Anotace: Populace celosvětově stárne. Demografická exploze seniorů se stává závaţným problémem celosvětově a Česká republika není výjimkou.V současné době odcházejí do důchodu silné poválečné ročníky tzv.babyboomers. Nedostatek sociálních kontaktů je obvykle to první, co lidem odcházejícím do důchodu, začne chybět, ruku v ruce s nedostatkem uspokojující psychické stimulace a sníţením fyzické aktivity. A někteří z nich začnou touţit po rozšíření obzoru a zároveň po sociálním kontaktu se stejně motivovanými vrstevníky. A pokud se náhodou ocitnou v Náborovém kurzu oborů U3V, který je součástí Centra celoţivotního vzdělávání na Praze 7, tak začnou mít brzy problém opačný... začnou si stěţovat na nedostatek času! Náborový kurz oborů U3V/ NK/ je unikátním projektem ne svým základním posláním poskytovat servis praţským VŠ, ale obrovskou šíří dalších doprovodných aktivizačních programů, které jsou studentům k dispozici zdarma, protoţe je vedou na bázi dobrovolnosti jejich kolegové. Jedná se v současné době o 35 aktivit, které se nabízí v tzv. Klubu vzájemného porozumění. Mimo to mají studenti k dispozici volný cyklus přednášek zdarma, společenské akce jako oslavy narozenin nejstarších studentů a kulturní pořady. Pro studenty NK se uskutečnilo od roku 1991 celkem 39 zahraničních cest, většinou výměn se zahraničními seniorskými studenty na bázi reciprocity, letos v červnu se uskutečnila čtvrtá cesta do USA a příští rok se koná uţ čtvrtá výměna s australskými U3V. A pak se divme, ţe nemají čas! Příspěvek: Centrum celoţivotního vzdělávání, které nabízí kvalitní, systematické a cenově dostupné zájmové vzdělávání pro všechny věkové kategorie, je součástí KC Vltavská, Bubenská 1, Praha 7. Výhodná poloha v centru města přímo na stanici metra Vltavská trasy C, se snadnou dostupností ze všech praţských autobusových a vlakových nádraţí v kombinaci s přednáškami vysoké kvality vytváří předpoklad pro vznik vzdělávacího centra neprofesního charakteru s celorepublikovým působením. A studenti sem opravdu přijíţdí i ze vzdálených končin jako je Ostrava či Olomouc. CCV, které vzniklo v roce 2005, sdruţilo dva úspěšné dlouhodobě existující programy a to Nabídkový kurz oborů U3V (od září 1988) a Univerzitu volného času (od ledna 1993) a rozšířilo nabídku o nové bloky: „Centrum zdravé zvědavosti“ „Centrum zdravého stárnutí“ a experimentální „Univerzitu pro prarodiče a vnoučata“. Kaţdý obor obsahuje osm přednášek konajících se ve 14 denním intervalu. Do středečního„Centra zdravé zvědavosti“ je zařazen jediný přírodovědný obor „ Co nám stromy vyprávějí,“ které běţí ve spolupráci s Fakultou lesnickou a dřevařskou ČZU.

110

Od 11.30 do 13.30 h. se koná Náborový kurz oborů Univerzity třetího věku /původně Přípravný, později Nabídkový / Poskytuje servis fakultám praţských VŠ a účastníkům dává moţnost se zorientovat v širokém spektru nabídky oborů U3V, které zde VŠ s ročním předstihem nabízí/typ nultého ročníku/. Přednášky jsou pro zúčastněné VŠ prestiţní záleţitostí a poskytují nejen informaci o tom, jak bude obor na konkrétní VŠ probíhat, ale především představují ukázkovou přednášku na vybrané téma, takţe přispívají k rozšíření obzoru i těch, kteří si daný obor k dalšímu studiu nevyberou. Právě rozmanitost nabídky /aţ 45 oborů ročně / je motivací pro studenty k opakovanému zápisu do NK, protoţe se snadno udrţují „up-to-date“ v širokém spektru oborů. Studenti NK se přihlašují ke studiu oborů U3V přímo v NK na konci školního roku /tj. během květnových přednášek/. Na NK navazuje od 14 do 16 h. volný cyklus přednášek, ve kterých se představují nadace, sponzorské firmy či studenti CCV se zajímavými tématy. Tento odpolední cyklus je k dispozici zdarma nejen studentům NK,ale i ostatním studentům CCV , jeho program je součástí nabídky CCV. V současném semestru je tento cyklus věnován zdravotnickým přednáškám sponzorských firem. Od roku 1991 se pořádají pro studenty NK výměny se zahraničními seniorskými studenty na bázi reciprocity (38 skupin z Austrálie, Kanady, USA a mnoha evropských států), které představují vysokou aktivaci psychického a fyzického potenciálu studentů NK. V roce 2008 se uskutečnila poslední reciproční výměna se členy U3V z Kapského Města a George, JAR. Hosté se zúčastnili Mezinárodního setkání studentů, konajícího se u příleţitosti 20. výročí zaloţení NK. V souvislosti se světovou ekonomickou krizí se reciproční zájezdy utlumily. V roce 2009 byli studenti NK U3V v Číně a v roce 2010 v USA, v roce 2011 se chystají do Singapuru, Kambodţi, Indonesie a Australie. Většina VŠ předpokládá u zájemců předchozí SŠ nebo VŠ vzdělání, některé VŠ však uţ od tohoto poţadavku upouští.U3V je určena pro starobní a invalidní důchodce. Zápisné do NK U3V je 200 Kč / semestr, stejně jako zápisné do všech středečních oborů. Experimentální Univerzita pro prarodiče a vnoučata je nová forma mezigeneračního vzdělávání, která je organizována v těsné spolupráci CCV s fakultami praţských VŠ a koná se na jejich akademické půdě. Prarodič a vnouče ve věku 6-11 let tvoří studijní tým, který si vzájemně pomáhá a obohacuje se První obor „Astronomie“ byl veden Doc. RNDr Martinem Šolcem v letech 2004-6 na MFF UK, další obor „Krajina a les“pak zrealizovala Lesnická fakulta ČZU ve školním roce 2006/7. Od roku 2007 nabídla čtyřsemestrový obor „Zajímavosti z přírodních věd“ Přírodovědecká fakulta UK. Ve školním roce tj 2009/10 se v Mezinárodním roce astronomie opět Experimentální univerzita vrátila na MFF UK. Ve školním roce 2010/11 se koná „Egyptologie“ na FF UK ve spolupráci s Čs. egyptologickým ústavem. Zápisné pro dvojici prarodič – dítě na celý školní rok činí 600 Kč. Přednášky se konají jednou měsíčně v sobotu, o prázdninách se pro účastníky pořádá pravidelně letní tábor.

111

Centrum zdravého stárnutí Nabízí tolik potřebnou osvětu pro udrţení dobré fyzické i psychické kondice pro všechny věkové kategorie a prodlouţení nezávislosti u stárnoucí populace. Vstupní podmínky jsou stejné jako u UVČ, zápisné do středečních bloků je 200 Kč / obor / semestr pro vybrané kategorie obyvatelstva. Od 9 do 11 h Pohybem ke zvýšení sebedůvěry- připraveno ve spolupráci s FTVS UK. Od 11.30 do 13.30 h Psychologie- cyklicky se opakující osmi-semestrový obor (metodik PhDr. Kuťák) Od 14 do 16 h Historie medicíny- jedno-semestrový obor , který připravila 1.LF UK Univerzita volného času Představuje formu systematického zájmového mezigeneračního vzdělávání v atraktivních oborech. Vysoká kvalita přednášek je garantována buď osobou erudovaného metodika, nebo smlouvou o přímé spolupráci s konkrétní VŠ. Není stanoven předpoklad předchozího vzdělání, nekonají se ani vstupní, ani výstupní testy, ani se nevydávají certifikáty o absolvování studia. Jedinou motivací ke studiu je hluboký zájem o zvolený obor. UVČ není věkově segregovaná a studovat zde můţe kaţdý, komu je více neţ 18 let. Vybrané kategorie obyvatelstva studují bez kurzovného, pouze za zápisné 300 Kč / semestr / obor. Týká se matek na mateřské dovolené, nezaměstnaných lidí produktivního věku a invalidních a starobních důchodců. Ostatní platí 1.000 Kč kurzovné / semestr / obor. Koná se ve čtvrtek. Nové obory UVČ jsou soustředěny do 1. skupiny: Od 9 do 11 h „Praţské domy vyprávějí“, je obor, u kterého zájem vysoce překračuje kapacitu sálu.Ve druhé skupině běţí od 11.30-13.30 h další paralelka tohoto oboru, který vede známý a dokonalý znalec Prahy Jan Rippl. Od 11.30 do 13.30 h Bible-mýty a skutečnost Od 14 do 16 h „Vývoj architektury českých měst, který metodicky připravil a sám realizuje prof. Ing. arch. Karel Kibic, DrSc. Ve 2. skupině pokračují dva cyklicky se opakující obory, připravované erudovanými metodiky a to „Světové dějiny“, a „Dějiny umění“,nejdelší 18-ti semestrový obor / metodik prof. Jan Royt/. V současné době se věnujeme asijskému umění. Celá koncepce CCV má výraznou sociální orientaci tím, ţe nabízí moţnost psychické, fyzické a společenské aktivace sociálně znevýhodněným kategoriím obyvatelstva. Kromě toho mají účastníci studia otevřen vstup do Klubu vzájemného porozumění (KVP), který nabízí 36 doprovodných aktivit jako jsou jazykové kurzy, THAI-CHI, joga, renesanční tance, malování, ruční práce, cvičení proti osteoporóze, kondiční cvičení, zdravotní TV při hudbě, bridţ, turistický krouţek, atd. Tyto dodatečné aktivity vedou sami studenti pro své kolegy na bázi dobrovolnosti. Seznam aktivit je k dispozici na informačních tabulích během přednášek. Vstupní poplatek do KVP 300Kč za školní rok umoţňuje vstup na libovolný počet aktivit, rozhodující je pouze jejich volná kapacita. Ze vstupních poplatků je hrazen pronájem prostor, ve kterých se aktivity KVP konají. KVP je určen výhradně studentům Centra

112

celoţivotního vzdělávání s cílem rozšířit spektrum vzdělávacích, aktivizačních a společenských akcí, které mají tito studenti k dispozici a tím přispět ke zvýšení kvality jejich ţivota. Centrum celoţivotního vzdělávání má skvělou reputaci díky svým renomovaným přednášejícím a vysokou návštěvnost, do kaţdého semestru se zapíše kolem 4.000 studentů. Získávají nejen přístup k novým vědomostem, navazují nová přátelství, ale také získávají nový ţivotní program, a velmi brzy si začínají také stěţovat, a to na nedostatek volného času!

113

MOUDROST A JEJÍ DIMENZE JAKO ZDROJ ŢIVOTNÍ HARMONIE SENIORŮ Mgr. et Mgr. Josef Havlík Katedra veřejného a sociálního zdravotnictví, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, [email protected], [email protected]

Anotace: Kdyţ se řekne „moudrost“, tak se většině z nás v první chvíli vybaví nejrůznější citáty, aforismy, výroky slavných, lidová přísloví či krátká ponaučení, jakoby moudrost byla jen něco čistě racionálního, něco, co se dá vyjádřit pouze slovy. U starší generace plní moudrost zvláštní úlohu. Usnadňuje snahu seniorů o nastolení celkové psychické i tělesné rovnováhy a většinou je vnímána jako pozitivní předpoklad a rozměr stárnutí. Příspěvek: „Moudrý člověk, neudělá tutéţ chybu dvakrát.“ Latinské přísloví „Moudrost začíná pojmenováním věcí pravými jmény.“ Čínské přísloví „Moudrý člověk udělá ihned to, co blázen aţ na poslední chvíli.“ Baltasar Gracián

1. Moudrost a její pojetí Kdyţ se řekne „moudrost“, tak se většině z nás v první chvíli vybaví nejrůznější citáty, aforismy, výroky slavných, lidová přísloví či krátká ponaučení, jakoby moudrost byla jen něco čistě racionálního, něco, co se dá vyjádřit pouze slovy. Přitom jde o pojem daleko širšího významu a nepředstavitelné hodnoty, který je do určité míry zahalen tajemstvím. Poodhalit jej z různých stran a úhlů pohledu se snaţí lidstvo uţ od pradávna. Jakou důleţitost moudrosti přikládali staří řečtí filozofové potvrzuje uţ samotný původ slova filozof, který je spojován s významem „ten, který touţí po moudrosti“. Sokrates, Platon i Aristoteles spojovali moudrost s poznáním, ţe ten, kdo chce proţít dobrý ţivot, musí znát cestu k němu a mít touhu se na ni vydat. Učitelé tzv. psychagogiky vedli své ţáky především k výcviku konkrétních komunikačních dovedností včetně vedení vnitřního dialogu. Křesťanství usilovalo a usiluje o to, aby se moudrost stala srozumitelnou pro široké davy. Proto jí dává nejčastěji podobu poselství, inspirujícího k rozlišování dobrého a zlého. Bible to dokumentuje na spustě příkladů jako například na konkrétním postoji

114

Šalomouna při rozhodování o mateřství dvou znesvářených rodiček.

Stejný záměr jako biblická

podobenství sledují alegorie, jak je nacházíme například v pohádkách a bajkách. Buddhova či Konfuciova moudrost usiluje o probuzení ducha svého příjemce, podněcuje jej k trvalému poznávání světa a úsilí ţít naplno. Celkově se moudrostí postupně zabývaly a dosud zabývají nejrůznější školy filozofů, psychologů, sociologů, pedagogů, umělců i teologů, které uplatňují celou škálu pohledů na pojetí tohoto pojmu. To co většinu ale spojuje je přirovnání moudrosti k cestě směřující k dosaţení harmonie v ţivotě. Jako soustavné hledání ţivotní rovnováhy vnímá moudrost například M. Ardelt, která ji popisuje jako součinnost afektivních, reflexivních a kognitivních vlastností jedince. Ve vědeckém pojetí existují dva přístupy k pojetí moudrosti. Ten první ji chápe jako výsadu jistého procenta vyvolených. Tak například V. E. Frankl moudrost spojuje s dosaţenou úrovní vzdělanosti a připisuje ji pouze čtvrtině populace. F. Vaughan váţe moudrost na tzv. spirituální inteligenci, která jako individuální dispozice propojuje osobní s nadosobním, transcendentálním a dokáţe tak vyváţit a kombinovat vnitřní ţivot mysli a duše s aktivní sluţbou ve vnějším světě. K zastáncům druhého praktičtějšího přístupu patří G. Kenyon a W.Randall, kteří charakterizují naopak tzv. obyčejnou moudrost jako moţnost být do určité míry moudří ve svých záměrech, rozhodnutích a ve svém jednání. Obyčejná moudrost se rodí v intelektuálním kontextu toho, co jsme proţili, jaký úsek své ţivotní cesty jsme prošli. Takto pojatá moudrost je pak chápána jako vysoce individuální záleţitost osobního nahlíţení, proţívání a hodnocení vnější reality subjektem. Vyjadřuje míru a motivaci jedince k hlubšímu porozumění tomu, jaká struktura, předpoklady a významy leţí za jevy a událostmi. Celkový vnitřní duševní ţivot subjektu pak inspiruje ke konkrétním, více či méně adekvátním a účinným postojům a chování člověka. Zvláštní úlohu plní moudrost v ţivotě starší generace. Usnadňuje snahu seniorů o nastolení celkové psychické i tělesné rovnováhy. Ukazuje jim cestu jak rozvíjet lásku k sobě a k lidem, jak umocňovat úctu a lidskou důstojnost, vzájemnou soudrţnost, podporu, opravdovost a upřímnost ve vztazích k ostatním, jak přijmout sebe sama a uvědomit si své individuální hodnoty. Velmi intenzivně se v současné době významem

moudrosti pro ţivot seniorů vědecky zabývají

psychologové P. B.Baltes, U. M.Staudinger a U. Kunzmann z Max Planckova ústavu vývoje člověka v Berlíně. V jejich modelu moudrost předchází, doprovází i následuje reflexi proţitého ţivota. Souhrnně tak výrazně posiluje snahy seniorů dosáhnout smíření se ţivotem a spoluvytváří předpoklady pro trvalou ţivotní harmonii. 2. Dimenze moudrosti generace seniorského věku Moudrost generace seniorského věku je většinou vnímána jako pozitivní předpoklad a rozměr stárnutí. Jak uvádějí P. Baltes a G. E. Valliant moudří senioři se lépe vyrovnávají se ţivotem, mnozí dokonce vnímají stáří jako výsadu, cítí, ţe stáří jim přináší mnoho příjemných věcí, více svobody, schopnosti být k sobě tolerantnější, ţe mohou předávat své zkušenosti mladším a být jim příkladem, ţe jejich proţitý ţivot má smysl.

115

Celkově jsou postoje seniorů ke stárnutí důsledkem sloţitých procesů zahrnujících aktuální tělesné změny (nemoci, poruchy mobility) a pozitivní či negativní psychologické proţívání. Z hlediska ţivotní etapizace je stáří vnímáno jako jedna z fází ţivota, jako multidimenzionální zkušenost zahrnující ztráty i zisky podobně, jako tomu je i v jiných ţivotních etapách. Jedinečnost moudrosti jedince seniorského věku vychází z celoţivotního procesu sociálního učení, chápaného jako soustavné osvojování si základní soustavy vědomostí a komplexních vzorců chování a jednání přiměřených určité sociální situaci. Moudrost se rodí, rozvíjí a zraje. Praktický význam moudrosti je dán celkovou úrovní osobní zralosti obsahující v sobě připravenost pro ţivot v celé jeho šíři i hloubce, pro různé ţivotní situace. Moudrost má prokazatelný vliv na prohlubování silných psychologických stránek seniorů, na sebeovládání, vhodný přístup k druhým lidem, sociální inteligenci i otevřenost myšlení. Moudrost není ani přesvědčení, ani hodnota, ani soubor faktů či vědomostí. Je to postoj zaujímaný lidmi k přesvědčením, hodnotám, vědomostem, informacím a dovednostem. Postoj pochybování o tom, ţe jsou nutně pravdivé a platné, a ţe představují všechno, co se můţe vědět. Moudrost není ani v samotném vědění, ani v pochybování, je zlatou střední cestou mezi nimi. Významné uplatnění nabízí jedincům pozdního věku moudrost při hledání a nalézání smyslu vlastního proţitého ţivota. K. Laidlow upozornil v této souvislosti na důleţitý význam vzpomínek, které mohou příznivě ovlivnit úsilí seniorů o začlenění do společnosti, jsou spojeny s předáváním ţivotních zkušeností a přispívají k překonávání samoty a závislosti na pomoci druhých. Vzpomínky a jejich přehodnocení mohou přispět k novému vidění současné reality, ke skutečnému sebepřijetí, k dalšímu rozvoji osobní identity a k udrţení kontaktu se sebou samým i s okolním světem aţ do samotného konce ţivota. Moudrost generace seniorského věku navazuje na základní aspekty osobní zralosti jednotlivců prezentované sociální a vývojovou psychologií.

V tomto smyslu ji tvoří rozumová, citová,

společenská, kulturní a morální dimenze. G. M.Kenyon a W. L. Randall rozlišují šest dimenzí moudrosti. První z nich spojují s nezbytnými vědomostmi a poznáním vůbec. Druhá dimenze se týká praktických zkušeností a je spojena s pravidelným duchovním rozvíjením. Třetí, interpersonální dimenze odkazuje na dobré vztahy s druhými. Ve stáří se člověk musí vzdát všeho, co získával po dobu dospělosti a udrţet si vyrovnané mezilidské vztahy. Čtvrtá, morální dimenze zahrnuje odhodlání zamýšlet a konat dobro. A také odvahu správně, citlivě a ohleduplně jednat. Pátá, dimenze charakterizuje četnost rozdílných podob moudrosti u jednotlivců. Můţe se projevit jako nečinnost poustevníka i jako politická aktivita. Poslední dimenze duchovně-mystická popisuje moudrost jako duchovní, protoţe má co do činění se smyslem našeho ţivota tady na zemi. Celkově se všechny dimenze moudrosti uplatňují v ţivotě v konkrétních situacích a ne skrze řešení morálních abstraktních dilemat.

116

U. Kuzman, P.B.Baltes spatřují obecné předpoklady k moudrému jednání člověka v následujících pěti 1

dispozicích :

1. Znalost fakt. Bohaté znalosti člověka, jeho přirozenosti a proměn v průběhu celého jeho ţivota. 1. Znalost postupů. Bohaté znalosti o tom, jak řešit nejzávaţnější otázky ţivota a problémy, s nimiţ se setkáváme. Nezbytné je i umění převádět i beznadějné situace v dosaţitelné cíle. 2. Znalost souvislostí. Hluboké povědomí o tom, jak v ţivotě vše spolu navzájem souvisí, a porozumění tomu, jak se to vše v průběhu ţivota mění. 3. Znalost rozdílů. Povědomí o tom, jak se lidé od sebe liší, dik tomu, jak vyrůstali. Toto povědomí je spojeno s vysokou mírou tolerance k odlišnostem. 4. Znalost pravidel moudrého chování. Znalosti toho, jak se chovat v situaci kde nemáme přesné předpoklady k tomu, abychom se mohli správně rozhodnout, případně tam, kde.svými znalostmi a schopnostmi nestačíme na řešení problémů, před nimiţ stojíme. J. Srnec v rámci své strategie úspěšného stárnutí povaţuje za základní atributy moudrosti seniorů racionální postoj ke stárnutí, orientaci na budoucnost, umění se na něco těšit, dále sociální kontakty, zájem o dění kolem a duševní i tělesnou aktivitu. 1

V plném znění uvedeno in Křivohlavý J. (2009): Psychologie moudrosti a dobrého ţivota, Praha:

Grada, str. 40 3. Význam moudrosti pro ţivotní harmonii seniorů Význam moudrosti pro ţivotní harmonii seniorů potvrzují nejen zkušenosti jedinců a celých generací, ale i teoretické poznatky odborníků z celé řady vědeckých oborů. V jejich očích přináší moudrost do ţivota seniorů proţitek hlubšího uvědomění si vlastní duše i těla. Vede k nadhledu, chápe ţivot a vše, co s ním souvisí jako smysluplný celek. Pomáhá integrovat různé způsoby myšlení a zvládat rozpory mezi protikladnými aspekty ţivota. Prohlubuje osobní odolnost vůči náročným ţivotním situacím, usnadňuje zvládání obtíţnějších překáţek. Obecně moudrost seniorů vyuţívá osvojených zkušeností z předchozích ţivotních etap a v adekvátní míře uplatňuje dříve rozvinuté charakterové rysy jako je např. sebeovládání, touha po poznání, úcta, vstřícnost, vcítění, ukázněnost, odvaha, spravedlnost, pravdomluvnost, soudrţnost, atp. Moudrost představuje pro seniory systém principů

117

a pravidel ovlivňujících kaţdodenní ţivot. Ukazuje jednu z mnoha cest vedoucích k souladu člověka s jeho potřebami a ţivotními cíli prostřednictvím vědomého přijetí a cíleného uspořádání prostoru. Pozitivní úlohu a uplatnění moudrosti v ţivotě seniorů dokumentují i série novodobých vědeckých výzkumů. Například M.Ardelt v jedné ze svých výzkumných sond potvrdila, ţe moudří lidé stárnou úspěšněji neţ ostatní, ţe rozvoj moudrosti můţe lidem pomáhat zlepšovat také jejich objektivní ţivotní podmínky. Ověřila, ţe afektivní komponenta moudrosti má kladný vliv na kvalitu sociálních vazeb člověka, ţe vede k prohlubování vzájemných mezilidských vztahů, souvztaţnosti, spolupráce, souţití, soucítění v souladu s cílem chránit a neustále obnovovat harmonii s okolním světem. Současně umoţňuje naslouchat také sobě samému, své duši, svému tělu. Prostřednictvím konkrétního rozhodování, jednotlivých postojů a celkového chování umoţňuje moudrost člověku proţívat hodnotnější a šťastnější ţivot. Směřuje k vytvoření šťastného domova, k příjemnému proţívání všech uţitečných aktivit, k naplnění rodinných a přátelských vztahů. Současně prověřuje zkušenosti předchozích generací lidstva a přispívá tak k bohatšímu ţivotu naší současné společnosti. Moudrost pomáhá seniorům pochopit energie a vlivy sociálního prostředí a usměrnit je dle vlastních představ. Nemůţe tedy existovat odděleně od konkrétního jedince. Jestliţe někdo chce moudrost zapsat, mění ji v tom okamţiku v teoretickou znalost, která se moudrostí znovu stane tehdy, bude-li ji chtít někdo z lidí uskutečnit. 2

J. Křivohlavý přirovnává obrazně moudrost k mapě krajiny. Doslova říká : „ Jak je taková mapa důleţitá, to obvykle poznáváme, kdyţ jsme tam, kde jsme nikdy nebyli. V takové situaci nám jsou mapa a kompas neocenitelnou pomocí k tomu, abychom došli tam, kam dojít chceme - abychom se orientovali v neznámé krajině. Abychom věděli, kam která cesta vede, kde je moţno sehnat něco k jídlu, kde je močál, v němţ je moţno se utopit, a kde naopak roste mateřídouška.“ A právě takovou mapu krajiny symbolizující duševní vyrovnanost a moudrost oceňují nejvíc senioři, kteří usilují co nejlépe naplnit poslední léta ţivota. 4. Závěr Moudrost je významným faktorem provázejícím touhu seniorů po harmonii a rovnováze mezi paradoxními aspekty ţivota. Inspiruje seniory k aktivnímu proţívání rytmem 2

Křivohlavý J. (2009): Psychologie moudrosti a dobrého ţivota, Praha: Grada, str. 12

prostoupeného ţivota, slaďuje potřeby přijímat a dávat, někam přináleţet, být přijímán, uznáván a oceňován, ţít ve vztahu se světem vnějším i vnitřním, a samozřejmě vede i k pravidelné ţivotosprávě, zdravé výţivě a pravidelnému střídání činnosti a odpočinku. Takto vnímaná a uţívaná moudrost přináší pocit naplnění vlastního smyslu ţivota.

Moudrá ţivotní orientace seniorů respektuje souvislost kvality vlastního ţivota s osobními myšlenkami, slovy, pocity nebo činy, pociťuje odpovědnost za osobní zdraví a uplatňuje bezprostřední vliv svého myšlení a chování na stav společnosti a ţivotního prostředí vůbec. V této souvislosti můţeme

118

ve shodě s C.G. Jungem charakterizovat moudrost jako důsledek vzájemné spřízněnosti a závislosti individuální a kolektivní duše mající symbolickou podobu spojitých nádob. Literatura: Adler, Alfred (1999): Porozumění ţivotu,Praha: Aurora. Csikszentmihalyi, Mihaly (1996): O štěstí a smyslu ţivota, Praha: Nakladatelství Lidové Noviny. Erikson, E. H.(1999): Ţivotní cyklus rozšířený a dokončený, Praha: Lidové noviny. Haškovcová, H. (1990): Fenomén stáří, Praha: Panorama. Jung C.G. (1995): Člověk a duše, Academia, Praha. Křivohlavý J. (2009): Psychologie moudrosti a dobrého ţivota, Praha: Grada. Křivohlavý J. (2006): Psychologie smysluplnosti existence, Praha: GradaPublishing Křivohlavý, J. (2001): Psychologie zdraví. Praha: Portál. Kubát M. : Gerontagogika, Univerzita J.A.Komenského Praha: http://www.volny.cz/ajak-cl/file/Gerontagogika_prezentace.pdf KulkaJ. (2003) : Zralost, dospělost, normálnost, duchovnost, http://arcana.cz/cz/texty.php?art=53&cat=14 Peseschkian, N. (2001): Psychoterapie v kaţdodenním ţivotě, Brno, Cesta Rogers, C. R. (1998): Způsob bytí. Praha: Portál. Ruisel, I. (2005): Múdrosť v zrkadlevekov, Bratislava: Ikar – Pegas. Švancarová,L. (2007): Obyčejná moudrost v ţivotním příběhu, MU Brno: http://is.muni.cz/th/43542/fss_d/?lang=en;id=138765

119

ADAPTÁCIA SENIOROV NA ŢIVOT V INŠTITUCIONALIZOVANOM PROSTREDÍ doc. PhDr. Mária Dávideková, Ph.D. Katedra aplikovanej sociálnej práce, Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce, Trnavská univerzita [email protected]

Abstrakt: Kaţdá zmena je pre človeka náročná, zvlášť pre staršieho. V mnohých prípadoch je inštitucionálna starostlivosť optimálnym východiskom pre inak neriešiteľný problém zotrvania seniora vo svojom vlastnom

domove. V súvislosti so starnutím hovoríme o biologickom, psychickom a sociálnom

starnutí. Sociálne starnutie je sprevádzané hlavne zhoršenými adaptačnými procesmi. V období staroby môţe vzniknúť za prítomnosti rizikových faktorov zlyhania adaptácie klinický prejav zlyhania adaptácie, hlavne u seniorov ţijúcich v inštutucionalizovanom prostredí. Adaptáciu chápeme ako prispôsobovanie sa novým, zmeneným podmienkam a okolnostiam. V našom príspevku sa venujeme adaptácii seniorov na ţivot vo vybraných zariadeniach sociálnych sluţieb. Kľúčové slová: Adaptácia. Seniori. Sociálne sluţby. Sociálny pracovník. Příspěvek: Starnutie je proces, ktorý sa prejavuje zmenami v priebehu času. Pri starnutí dochádza k zmenám ktoré môţu pôsobiť na človeka pozitívne alebo negatívne. Medzi pozitívne zmeny patrí , keď staroba so sebou prináša múdrosť, skúsenosť a tieţ slobodu vychutnávať svoje záľuby, stanoviť si vlastné ciele, tempo a novými smermi sa otvoriť pre iných ľudí, otvára nové moţnosti začať niečo nové, nové koníčky, a vzdelávať sa v nových veciach. Keď niekto zostarne , myslí si , ţe uţ nie je potrebný, dôleţitý a spôsobuje veľa starostí, ide tu o predsudok. Medzi negatívne zmeny pre mnoho starších ľudí

je strata sebestačnosti, závislosť na pomoci

druhých ľudí. To všetko ovplyvňuje kvalitu ich ţivota. Snahou ľudí, ktorí sa starajú o starších ľudí, či sú to ich príbuzní, opatrovatelia, by malo byť predovšetkým hľadanie moţnosti ako prispieť k skvalitneniu ich ţivota. Umiestnenie do zariadenia pre seniorov , alebo aj do iného zariadenia sociálnych sluţieb predstavuje zásadnú zmenu ţivotného štýlu. Táto zmena je spôsobená stratou zázemia, známeho teritória a s ním spojenej identity. Takáto zmena je záťaţovou situáciou, ktorej intenzita závisí od mnohých okolností. Starší človek stráca istotu orientácie a pocit bezpečia známeho prostredia. Záťaţ zmeny spôsobu ţivota a s ním spojenej straty samostatnosti a súkromia sa prejaví aj v oblasti základných psychických potrieb a to:

120

Potreba primeranej stimulácie a orientácie – ţivot v inštitúcií býva často menej stimulujúci. Je typický značnou organizovanosťou a tlakom na dodrţiavanie určitých pravidiel. Senior je zvyknutý na iné prostredie a iný spôsob ţivota. Ľudia v tomto veku bývajú konzervatívni, horšie sa učia novým veciam a kaţdá zmena je pre nich veľmi náročná a nepríjemná. Preto je dôleţité aby bol senior informovaný o novom prostredí, aby sa mohol lepšie prispôsobiť. Potreba citovej istoty a bezpečia – človek je stratou svojho zázemia často frustrovaný, pretoţe súkromie vlastného domova preň znamená určitú istotu. Senior stráca pocit bezpečia a reaguje rôznymi obrannými mechanizmami, často sa cíti opustený. Preto potrebuje dosiahnuť prijateľnú rovnováhu medzi potrebou autonómie a potrebou istoty a bezpečia. Potreba sebarealizácie – senior stráca motiváciu k rôznym aktivitám, ktoré boli predtým nevyhnutné (napr. nakupovanie, varenie), pretoţe v zariadeniach pre seniorov je „všetko zariadené“. Niektorým môţe chýbať zmysluplná činnosť, na ktorú boli zvyknutí. Mnohí uţ nie sú schopní si takúto aktivitu hľadať sami a tak trpia prázdnotou všedného dňa. Potreba otvorenej budúcnosti – starší ľudia si uvedomujú ţe ţivot v domove dôchodcov je posledná fáza, po ktorej môţe nasledovať len smrť. Opúšťajú určitý spôsob ţivota, na ktorý boli zvyknutí, získavajú rolu obyvateľa domova dôchodcov, ktorá má pre nich niţší sociálny status. Táto zmena je definitívna, budúcnosť sa im javí chmúrna, pričom reakciou môţe byť depresia, apatia a vyhasnutie akéhokoľvek pozitívneho očakávania. Veľkým

postrachom

staroby

je

strata

vlastného

domova.

Znamená

definitívny

odchod

zo svojho domova a od svojich blízkych do zariadenia, ktoré sa tieţ nazýva domovom, ale človek tam trávi posledný úsek ţivota s neznámymi ľuďmi. Proces adaptácie na ţivot v inštitucionalizovanom prostredí Adaptáciu chápeme ako

prispôsobovanie sa novým, zmeneným alebo odlišným podmienkam

a okolnostiam. Adaptácia prebieha na fyziologickej, psychologickej a socio-kultúrnej úrovni. Starší ľudia odchádzajú do rôznych zariadení sociálnych sluţieb keď sa samota stane neznesiteľnou, keď doma uţ všetko bezpečne nezvládnu, keď sa o nich boja deti. Vo väčšine prípadov si uvedomujú ţe je to do konca ţivota. Vstup do zariadenia sociálnych sluţieb je váţnou udalosťou, je to o to horšie, keď človek nie je naň pripravený. Starší ľudia sa dostávajú do zariadení sociálnych sluţieb zväčša pre zhoršenie zdravotného stavu spojeného s odkázanosťou na pomoc inej osoby, teda zo zdravotných príčin, ale aj z príčin sociálnych. Vstup do zariadenia pre seniorov sa prejavuje u ľudí odlišne. Preţívanie takejto situácie závisí od zdravotného stavu jedinca, od moţnosti pripraviť sa na zmenu prostredia a ţivotného reţimu ako aj od schopnosti človeka prispôsobiť sa novým podmienkam. (Hrozenská, 2008) V mnohých prípadoch je inštitucionálna starostlivosť optimálnym východiskom pre inak neriešiteľný problém zotrvania seniora vo vlastnej domácnosti. Adaptácia na zmenu ţivotného štýlu je proces, ktorý prebieha v niekoľkých fázach. Jeho priebeh závisí od motivácie a postoja seniora, resp. na miere dobrovoľnosti takéhoto rozhodnutia. Samotná

121

adaptácia vo veľkej miere závisí od dobrovoľnosti resp. nedobrovoľnosti odchodu do

rôznych

zariadení sociálnych sluţieb. Proces adaptácie na nedobrovoľné umiestnenie do zariadenia pre seniorov 1. Fáza odporu – senior môţe byť negativistický,

agresívny a hostilný voči komukoľvek (voči

personálu, voči ostatným obyvateľom). Ide o prejav frustrácie a negatívnych emócií, ktoré senior v takejto situácií preţíva. Je to protest proti násilnej zmene jeho ţivota, ktorú povaţuje za nespravodlivosť. 2. Fáza zúfalstva a apatie – nasleduje zvyčajne potom, keď sa senior vyčerpá a zistí, ţe jeho odpor nevedie k ţiaducemu efektu. Vtedy môţe reagovať útlmom a apatiou. Rezignuje a stráca o všetko záujem aj o svoj ţivot. 3. Fáza vytvorenia novej pozitívnej väzby – niektorým ľuďom sa podarí nadviazať pozitívny vzťah napr. s niekým z personálu alebo s iným obyvateľom zariadenia pre seniorov, ktorý mu pomôţe zvládať novú situáciu. Proces adaptácie na dobrovoľný odchod do zariadenia pre seniorov Adaptácia na dobrovoľný odchod do zariadenia sociálnych sluţieb býva menej problematická, ale i za takýchto okolností môţe byť obtiaţna a obsahuje určité fázy adaptácie: 1. Fáza neistoty a vytváranie nového stereotypu – starší človek sa najprv orientuje, získava informácie ako tu ľudia vôbec ţijú. V tejto fáze bývajú klienti vo väčšej miere precitlivení, vynárajú sa im spomienky na minulosť. Je dôleţité aby prvé skúsenosti a záţitky neboli príliš nepríjemné, pretoţe vytvárajú základ postoja k novému domovu. 2. Fáza adaptácie a prijatia nového ţivotného štýlu – senior sa postupne zmieruje so stratou svojho zázemia, zo zmenou svojej role a spôsobom ţivota a postupne si vytvorí nový ţivotný stereotyp a získava nové sociálne kontakty. Zamestnanci zariadení sociálnych sluţieb si musia uvedomiť, ţe pre staršieho človeka je táto zmena psychicky náročná, a preto mu musia pomáhať pri prekonávaní tohto ťaţkého obdobia. Adaptácia nového obyvateľa zariadenia pre seniorov si vyţaduje osobitný, individuálny prístup zo strany všetkých pracovníkov zariadenia. Po príchode do zariadenia je dôleţité predísť pasívnemu aţ depresívnemu postoju k ţivotu. Diferencovaný prístup k novým klientom v zariadení musí vychádzať predovšetkým z poznania ich povahových vlastností , záujmov a ţivotných návykov. Adaptácia a následné sa prispôsobenie v zariadení pre seniorov je určitá schopnosť zhodnúť sa s normami kolektívu a s tým, čo kolektív očakáva a schopnosť vytvoriť psychickú rovnováhu, nie pasívnu konformnosť. Ide o schopnosť prijať nový spôsob ţivota bez škodlivých reakcií.

122

Na základe výsledkov výskumov boli v ZSS najčastejšie rozšírené tieto tri typy adaptácie: 1. dobrá adaptácia – obyvateľ ZSS je aktívny, zapája sa do všetkých aktivít a činností od začiatku svojho pobytu v zariadení, je spokojný, optimistický, bezprostredne nadväzuje komunikáciu s personálom aj so spolubývajúcimi, prejavuje záujem o dianie a ţivot v zariadení, 2. vyhovujúca adaptácia – obyvateľ neprejavuje aktívny záujem o okolie, nespráva sa k nemu negatívne, jeho nálada, správanie je prevaţne pesimistické, 3. zlá adaptácia - obyvateľ nespolupracuje s personálom, je apatický, depresívny, nemá záujem o nové prostredie, odmieta vykonávať akúkoľvek činnosť. Pri dobrej adaptácii dĺţka prispôsobenia v ZSS nepresahuje dobu 6 týţdňov, pri vyhovujúcej trvá 4-6 mesiacov a pri zlej adaptácii trvá aţ 12 mesiacov. Schopnosť adaptácie starších ľudí je podmienená hlavne vekom, pohyblivosťou ako aj zmenami fyzického a psychického zdravia. Dobrá sociálna adaptácia je potrebná v kaţdom veku, hlavne zvlášť v rizikových obdobiach, ku ktorým zaraďujeme starobu a s ňou spojené problémy vo vyššom veku. Vlastný problém adaptácie na starobu začína vo chvíli, keď si človek uvedomí, ţe starne. Preto by vhodná príprava na starobu mala prebiehať po celý ţivot, aby samotná adaptácia na vyšší vek a ţivot v inštitucionalizovanom prostredí sa uskutočnila bez ťaţkostí. Vţdy záleţí od osobnosti kaţdého jedinca, povahových rysov, predchádzajúcich ţivotných skúseností a ţivotnej filozofie. Staroba si zasluhuje úctu a rešpekt od nás všetkých. Literatúra: Hrozenská, M.: Sociálna práca so staršími ľuďmi. Martin, 0sveta 2008. ISBN 978-80663-282-3 Slovák, P., Vereš, M.: Metódy sociálnej práce I. Bratislava, VŠZaSPsv.Alţbety, 2006. ISBN 80969449-0-8

123

VLIV DLOUHODOBÉ NEZAMĚSTNANOSTI NA ZDRAVOTNĚ SOCIÁLNÍ ASPEKTY ŢIVOTA DLOUHODOBĚ NEZAMĚSTNANÝCH NAD 50 LET Mgr. Jiří Svoboda Katedra veřejného a sociálního zdravotnictví, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích [email protected] Mgr. Linda Dvořáková Katedra veřejného a sociálního zdravotnictví, Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Anotace: V posledních několika letech lze sledovat v nezaměstnanosti trend, kdy dochází k prodluţování průměrné doby nezaměstnanosti, zvláště u lidí nad 50 let věku. Dlouhodobá nezaměstnanost vyvolává sociální, psychické a zdravotní dopady jak u nezaměstnaných, tak v rámci širší společnosti. Mezi nepříznivé účinky dlouhodobé nezaměstnanosti patří především pokles ţivotního standardu, růst tenze v rodinném kruhu i v ostatních interpersonálních vztazích, dále deprese, ztráta motivace a pocit bezmocnosti, sociální izolace a další. Tyto jevy, významně ovlivňující kvalitu ţivota, jsou z velké části identické i pro seniora dosahujícího důchodového věku. Tyto pociťované stavy vedou k sociálně patologickým jevům jako naduţívání alkoholu, hypnotik, analgetik, krize ve vztahu k autoritám apod. Kromě výše zmíněných dopadů má dlouhodobá nezaměstnanost i prokazatelný negativní dopad na fyzické zdraví jedince. Příspěvek: Dlouhodobá nezaměstnanost navozuje sociální, psychické a zdravotní dopady jak pro nezaměstnané, tak pro celou společnost. Z velké části jsou tyto skutečnosti paralelní s jevy, které proţívá senior končící svůj pracovní ţivot z důvodu dosaţení věkové hranice pro odchod do důchodu. Pro obě tyto skupiny osob znamená tato změna zátěţ a změnu v kvalitativní oblasti ţivota. Za nezaměstnaného je v ekonomii povaţována osoba schopná a ochotná pracovat, která však nemůţe najít placené zaměstnání. Obecně se za nezaměstnaného povaţuje osoba, která: -

je starší 15 let

-

hledá aktivně práci

-

je připravena nástupu do práce do 14 dnů.

Tripartitní vztah mezi výší příjmu, dosaţeným vzděláním a uplatněním na trhu práce nebyl dosud podrobněji analyzován. Je však známa kladná korelace mezi výší příjmu a dosaţeným vzděláním. Dále je známo, ţe pravděpodobnost uplatnit se na trhu práce s dosaţeným vzděláním výrazně rostou. Ukazatel míry nezaměstnanosti u osob se základním vzděláním se pohybuje okolo 20 %; u osob s vysokoškolským vzděláním nepřekračuje 3% hranici.

124

Z hlediska zdravotního stavu lze sledovat vztah jak k dosaţenému vzdělání (vzdělanější osoby více pečují o své zdraví), tak k výši příjmu (chudoba je z hlediska zdraví nepříznivým faktorem). Ve vazbě zdraví k uplatnění na trhu práce lze sledovat oboustrannou závislost. Nezaměstnanost, zejména dlouhodobá, můţe být příčinou nepříznivého zdravotního stavu. Ovšem na straně druhé nepříznivý zdravotní stav představuje rizikový faktor pro uplatnění na trhu práce. „Dlouhodobá nezaměstnanost“ je v České republice charakterizována jako nezaměstnanost trvající déle neţ šest měsíců. V jiných státech je dlouhodobá nezaměstnanost stanovena aţ na dobu jednoho roku od ztráty zaměstnání. Za „velmi dlouhou nezaměstnanost“ se v ČR povaţuje doba evidence na úřadu práce delší neţ jeden rok. Počet a podíl dlouhodobě nezaměstnaných se o roku 1993 do roku 2000 zvyšoval. V současné době se ustálila na 8,5 % (září 2010) - s výraznými regionálními odchylkami. Zatímco v loňském roce koncem prvního pololetí evidovaly úřady práce 159 000 lidí, kteří spadali do kategorie „velmi dlouho nezaměstnaných“, letos jich bylo 113 000. Statistiky prezentují vyšší dlouhodobou nezaměstnanost ţen neţ muţů. Dlouhodobě nezaměstnaní často trpí kumulací různých znevýhodnění, které vyplývají z jejich osobní, sociální, kvalifikační, pracovní a zdravotní charakteristiky i z niţší úrovně pracovní motivace. V případě dlouhodobé nezaměstnanosti jsou zvláště ohroţenou skupinou především osoby se zdravotním handicapem, neboť doba jejich registrace v evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadech práce je oproti zdravým jedincům aţ trojnásobná. Další rizikovou skupinou jsou čerství absolventi škol, ţeny s malými dětmi a osoby starší 50 let. Pro osoby starší 50 let, jsou-li propuštěni ze zaměstnání, je obtíţné se na trh práce vrátit. Potencialita opětovného pracovního zařazení osob vyššího věku je závislá na kvalifikaci jedince a schopnosti adaptovat se na aktuální poţadavky trhu práce. Na starší pracovníky je často pohlíţeno stereotypně. Většina zaměstnavatelů předpokládá, ţe osoby nad 50 let věku se hůře adaptují na změny, pracují v niţším tempu a hůře přijímají nové metody práce neţ lidé mladšího věku. Jako klady takového pracovníka zaměstnavatelé hodnotí jejich ţivotní zkušenosti, odborné dovednosti a získaný nadhled v konfliktních situacích. Rizikem zůstává skutečnost, ţe osoby dlouhodobě nezaměstnané jsou ochotny přijmout pracovní pozici i za nevyhovujících pracovních podmínek. 1.

Sociální důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti

Dlouhodobá nezaměstnanost je neţádoucím jevem. Jejím důsledkem je ztráta ekonomické soběstačnosti, závislost na cizí finanční pomoci, ztráta kontaktu s pracovním prostředím a s trhem práce. Mění se ţivotní styl a zaţitý rytmus člověka. „Jeho důsledkem je skutečnost, ţe déle trvající nezaměstnanost začne být postupně vnímána jako normální stav: dotyčný si zvykl na velký objem volného času a omezené finanční zdroje a také na novou sociální pozici.“ (Kuchař, 2003). Dlouhodobá nezaměstnanost je obzvlášť nebezpečná, pokud se stane ţivotní strategií. Vzorce v rodině se pak přenášejí při socializaci dětí a vzniká tak vysoké riziko vzniku tzv. „kultury chudoby“,

125

jakoţto mezigenerační přenos ztráty motivace k uplatnění na trhu práce. Výsledkem působení na tyto oblasti ţivota je sociální izolovanost, napjaté vztahy uvnitř rodiny, změna postavení ve společnosti, ztráta respektu okolí a další. Sociální izolovanost narůstá postupně - tak jako postupně slábnou kontakty s bývalým pracovním prostředím. Zároveň se sniţují příleţitosti pro navázání nových vazeb. Velkou roli zde hraje pocit stigmatizace, v jehoţ důsledku se dlouhodobě nezaměstnaní záměrně vyhýbají sociálním kontaktům a drţí se v ústraní. Věk nezaměstnaného také do určité míry ovlivňuje sociální izolaci; starší nezaměstnaní jiţ neudrţují širokou síť kontaktů a vazeb a je pro ně sloţitější navázat nové. Dále se mění sociální statut. Kaţdý z nás je subjektivně i objektivně zařazen na určitém stupni společenského ţebříčku, který reflektuje hodnoty a normy dané společnosti. V naší kulturně-konzumní společnosti je na špičce ten, který dosáhl velkých pracovních úspěchů, vysokých postů, je finančně zabezpečen a získal si uznání lidí pro svoje schopnosti a dovednosti. Pakliţe se takovýto člověk stane dlouhodobě nezaměstnaným (například ze zdravotních důvodů) velmi rychle klesá na společenském ţebříčku. Po určité době se pak musí spoléhat na pomoc rodiny a státu, resp. sociálních sítí. Pro lidi s vyšším sociálním statusem před ztrátou zaměstnání pak můţe návštěva úřadu práce a ţádost o registraci v databázi uchazečů o práci představovat problém. Cítí osobní selhání, za které se stydí. Dlouhotrvající nezaměstnanost tyto pocity velmi posiluje a okolí utvrzuje v tom, ţe člověk není schopen svoji situaci řešit a to vede k odsouzení jedince a k postupnému vyčlenění ze sociální skupiny. Otázka vztahů nezaměstnaných a jejich rodiny i širšího okolí má značný význam, neboť existuje předpoklad, ţe strategie dlouhodobě nezaměstnaných jsou sociálně a kulturně ukotveny a ţe tudíţ bezprostřední okolí nezaměstnaného do určité míry ovlivňuje také jeho vnímání své vlastní situace. Mareš (2002) konstatuje, ţe rodina se stává pro nezaměstnané útočištěm. Pozitivní roli zde hraje podpora (ekonomická, emoční) ze strany vlastní i širší rodiny. Významnou skutečností spojenou s podporou sociálních sítí je ale také moţnost zvýšené závislosti a morálního tlaku ze strany příbuzných, případně aţ moţnosti odmítnutí poskytnout podporu či dokonce trvalé vyloučení z podpory sociálních sítí (Snel a Staring 2001). Rodina se ukazuje jako významná instituce v ţivotě nezaměstnaných jednak díky materiální podpoře, tak i kvůli psychické opoře. Sociální vztahy velmi blízkých lidí jsou v jejich ţivotě klíčovým aspektem, který se v průběhu ţivota mění jen velmi pozvolna, a ani významné situace, jako je nezaměstnanost, na něj nemají zpravidla zásadní vliv (Bauman 1998). Členové rodiny mohou ovlivňovat chování ostatních členů také negativně. Můţe např. docházet k nárůstu patologického chování a tenze mezi členy můţe vyústit aţ v krizi a v rozhodnutí (např. rozvod, změna partnera či odstěhování s dětmi k matce), která znamenají rozpad celé domácnosti (např. Evason 1985, Simonyi 1994). Ross a Sawhill (1975, Bane a Ellwood 1994) a Smith (1987, Mareš 2002) ve svých výzkumech potvrdili, ţe rozvody jsou častější v domácnostech s nezaměstnanými muţi.

126

Dánská studie (Christoffersen, 1996) přitom uvádí, ţe nezaměstnanost je spojena s výraznými vedlejšími efekty, jako je rozpad manţelství, pozdější chudoba dětí, alkoholismus rodičů, násilí či uvěznění jednoho z rodičů (Christoffersen 1996, Esping-Andersen 2002). 2.

Psychické důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti

Současná společnost je označována a chápána jako „konzumní“. Klade důraz na hmotné vlastnictví, jeţ je ukazatelem úspěšnosti, udává společenské postavení a posiluje prestiţ člověka ve společnosti. Dlouhodobě nezaměstnaní si často nemohou dovolit komfortní bydlení, nákladně vybavenou domácnost atd. To můţe vyvolávat pocity marnosti, úzkosti, apatie, nespokojenosti a také odporu vůči vnější společnosti. Negativní skutečností je i změna ve vnímání času a rozbití struktury dne. Podle Buchtové (2002) se tento problém

povaţuje

za vůbec nejvýraznější psychologický důsledek

nezaměstnanosti.

Čas v zaměstnání ubíhal rychleji. Dny u nezaměstnaného se stále více zaplňují nudou, protoţe po nějakém čase dochází ke splynutí všedního dne a víkendu. Je obecně známo, ţe stres má velmi výrazný vliv na zrod negativních emocionálních stavů (nálad). Prokázaný je také úzký vztah mezi stresem a depresí. V případě dlouhodobě nezaměstnaných hovoříme o tzv. „depresi z pracovní deprivace“. Jde o soubor fyziologických, psychologických a sociálních důsledků nechtěné ztráty zaměstnání. (Boleloucký, 2000). Vágnerová

(1999)

píše,

ţe

nezaměstnanost

představuje

pro

většinu

lidí

zátěţ,

ale

u predisponovaných jedinců můţe způsobit aţ patologický stav. Frankl mluví o „neuróze z nezaměstnanosti“: „Nezaměstnaný proţívá nenaplněnost svého času jako vnitřní nenaplněnost, jako nenaplněnost svého vědomí“ (Frankl, 1996). Nezaměstnaný se cítí neuţitečným, protoţe nemá zaměstnání. Protoţe nemá práci, dochází k přesvědčení, ţe jeho ţivot nemá smysl. Nezaměstnanost se tak stává ţivnou půdou pro neurotický vývoj. Nezaměstnaný si enormní mnoţství volného času zpočátku uţívá. Má čas bilancovat a zamýšlet se nad dosavadním ţivotem. Později však u něj začíná narůstat pocit neřešitelnosti celé situace. Nezaměstnaný se stává pesimistickým a propadá pocitům nepotřebnosti, neuţitečnosti a marnosti. Postupně můţe dlouhodobá nezaměstnanost v lidech vyvolávat širokou škálu psychických obtíţí. Nejčastěji uváděnými jsou neurotické potíţe spojené se zvýšenou únavou, nespavostí, vnitřním neklidem, celkovým napětím, úzkostí, strachem či zvýšenou labilitou, poklesem sebedůvěry, pocity ztráty vlastní hodnoty; nezaměstnaní přestávají důvěřovat okolí, propadají beznaději, fatalismu a apatii. Deprivace Deprivace patří k nejzávaţnějším zátěţím. Je moţné ji chápat jako stav, kdy některá z objektivně důleţitých potřeb (biologických, sociálních či psychických) není po dostatečně dlouhou dobu a v dostatečné míře a přiměřeným způsobem uspokojována. Neuspokojení bazální potřeby se projevuje celkovým neklidem a napětím. Ve chvíli, kdy je potřeba naplněna, dochází opět k rovnováze. Dlouhotrvající deprivace můţe vést k nerovnoměrnému rozvoji některých sloţek osobnosti a můţe být

127

příčinou vzniku psychických odchylek. Deprimovaní lidé mohou mít niţší sebehodnocení, neţ jaké odpovídá jejich schopnostem, nebo můţe být narušeno jejich sebevědomí apod. Deprivace se můţe prohloubit i vlivem nejbliţšího okolí, které od nezaměstnaného očekává určitý ţivotní styl a závazky, coţ na daného jedince vytváří tlak. Nezaměstnaný se těţko smiřuje se změnou ţivotního stylu, který byl pro jeho sociální vrstvu typický. Neurózy Neurózy jsou funkčními poruchami. Jde o duševní nerovnováhu, která však nenarušuje schopnost racionálního myšlení. Emoční proţívání člověka, který trpí neurózou je většinou negativní, coţ je pro něj subjektivně velmi nepříjemné. Pro tyto osoby bývá typická zvýšená únava a strach. Důsledkem neuróz bývá sníţená výkonnost i ţivotní energie a omezená radost ze ţivota. Poruchy osobnosti Poruchy osobnosti se od neuróz liší tím, ţe se jedná o trvalý a váţnější stav, který se projevuje nepříznivými nebo velmi výraznými osobnostními změnami, odchylkami v oblastech citového proţívání, uvaţování a chování. Projevuje se narušením adaptace a maladaptivním aţ hrubě narušujícím chováním. Na rozdíl od neuróz je tento stav pomocí psychoterapeutických sluţeb daleko hůře odstranitelný (Vágnerová, 2004). Rizikové chování Sebevraţdy Existuje řada studií na téma nezaměstnanost a sebevraţda. Platt (1985) shromáţdil 156 relevantních studií na toto téma a provedl jejich podrobnou analýzu a klasifikaci. Nezaměstnanost se v nich prokazatelně pojí s vyšším výskytem sebevraţednosti i nedokonaných demonstrativních sebevraţd (parasuicid). Zejména nedokonané sebevraţdy jsou signifikantním potvrzením psychických potíţí. (Platt, 1985; Mareš, 2002). Statistika demonstruje, ţe nejčastěji dobrovolně odcházejí ze ţivota nezaměstnaní ve věku 40 aţ 50 let (Buchtová, 2000). Příčinou můţe být krize středního věku. V těchto letech totiţ nejčastěji dochází k bilancování dosavadního ţivota. Velkou roli hraje samozřejmě celková situace člověka, jeho zdravotní stav, kvalita vztahů, rodinné zázemí, ekonomická situace a další rizikové faktory např. abúzus alkoholu (Vágnerová, 1999). Alkohol a drogy Dlouhodobě nezaměstnaní se mohou uchýlit ke konzumaci alkoholu či drog ve chvíli, kdy potřebují uniknout od problémů, které nejsou schopni řešit. Zpočátku jim droga nebo alkohol můţe subjektivně pomáhat; člověk se cítí šťastnější, je aktivnější, netrpí pocity úzkosti a strachu. K návyku však dochází velmi rychle. Díky fyziologickým a psychickým účinkům, které nutí konzumenta k opakovanému uţívání, se z příleţitostného uţívání velmi snadno stává závislost (Vágnerová, 1999).

128

Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy Somatoformní poruchy jsou stavy, při nichţ kterém jedinec sděluje své psychologické problémy tělesnými příznaky. Nejde o simulaci, ale o nevědomý přenosový mechanismus. Tento stav můţe mít v pozadí sekundární cíl; zisk z nemoci v podobě přitáhnutí pozornosti a manipulace s druhými. „Psychosociální zátěţe jsou zařazeny do oficiálních psychiatrických klasifikací (DSM-III-IV-R) v podobě tzv. psychosociální diagnostické osy. Na šestistupňové škále intenzity je psychosociální zátěţ, způsobená nezaměstnaností hodnocena čtvrtým stupněm. Toto čtvrté místo je popisováno jako zátěţ výrazná. Váţnější můţe být uţ jen extrémní anebo katastrofická zátěţ. Mezinárodní statistická klasifikace nemocí MSK-10 (SZO 1992) přiřadila k zachycení psychosociálních problémů kód Z, přičemţ problémům nezaměstnaností byl přidělen kód Z56.“ (Boleloucký, 2000). 3.

Zdravotní důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti

Zde vyvstává otázka, zda jsou zdravotní problémy důsledkem dlouhodobé nezaměstnanosti nebo právě její příčinou? Například odchod do částečného invalidního důchodu je právě jednou z příčin vzniku dlouhodobé nezaměstnanosti. Zdravotní důvody mohou být téţ vhodnou záminkou pro nehledání nového zaměstnání. Vliv nezaměstnanosti na zdraví je však nesporný. Protoţe především zdravotní komplikace jsou jednou z bariér omezující aktivní účast na trhu práce. J. P. Frank se zabýval rozdíly v mortalitě chudých a bohatých a v roce 1790 publikoval práci „Thepeople’s misery as mother of disease". L. R. Villerme zjistil jiţ v první pol. 19. stol., ţe míra mortality a morbidity v Paříţi je funkcí ţivotních podmínek pracující třídy. Sir E. Chadwick (1800-1890) potvrdil podobný vztah mezi pracující třídou a mortalitou v Londýně. V roce 1842 publikoval práci „Report on the Sanitary Condition of the Labouring Population of Great Britain“. „Problém vztahu mezi nezaměstnaností a fyzickým zdravím má, podle nejrozšířenějších dnešních názorů, společného jmenovatele ve stresu, atakujícím imunitní systém a kardiovaskulární systém člověka.“ (Mareš, 2002). Ve studii, provedené opakovaně v letech 2002 a 2005 (Socio-economicine qualities in health in the Czech Republic and Central Europe), (tj. před vstupem ČR do EU a po něm) byl prokázán v české společnosti vztah mezi příjmy, úrovní nezaměstnanosti, pracovní neschopností, morbiditou a mortalitou (Kebza, Šolcová, Kodl, 2008). Chudší okresy České republiky vykazují ve srovnání s evropskými zeměmi (18 evropských zemí s dostupnými srovnatelnými daty a EU) statisticky významně vyšší úroveň nezaměstnanosti a pracovní neschopnosti. Standardizovaná úroveň mortality má v českých okresech statisticky významný vztah s nezaměstnaností (s vyšší nezaměstnaností je spojena vyšší mortalita).

129

Dále byla zjištěna téţ pozitivní korelace mezi mírou pracovní neschopnosti a mírou nezaměstnanosti české populace (Kebza, Šolcová, Kodl, 2008). Většina lidí má těsný vztah k práci i k pracovišti. Porušení tohoto vztahu (trvalejší nejistota v zaměstnání či jeho přerušení) bývá proţíváno jako skutečná izolace a ztráta. To se odráţí na úrovni sociální, psychologické a biologické. Ve svých důsledcích pak ovlivňuje zdravotní stav jednotlivce či postiţené populace. V této souvislosti jsou z vnitřního lékařství častěji zmiňována kardiovaskulární onemocnění, gastrointestinální onemocnění, diabetes a astma. Také jsou známy zmínky z oblasti dermatologie. Podle výsledků některých průzkumů bylo zjištěno, ţe „se často mění i míra onemocnění imunitního, cévního, mozkového i kardiovaskulárního systému.“ (Krebs, V. a kol; 2005). Somatickými potíţemi se mohou v psychiatrii manifestovat některé poruchy psychotické, afektivní poruchy, potíţe neurotické apod. Odmyslíme-li poruchy konverzní, hypochondrické, neurastenii, poruchy příjmu jídla a podobně, zůstávají pro hodnocení pacientů se somatickými obtíţemi bez organického podkladu relevantní dvě oblasti. Je to z hlediska klasifikace MKN-10 jednak oblast funkčních poruch, zařazených v oddíle „Somatoformní poruchy“ (F45), zvláště pak diagnostická třída „Somatoformní vegetativní dysfunkce“ (F45.3) a oblast psychosomatických poruch ve vlastním slova smyslu z oddílu „Psychické a behaviorální faktory spojené s poruchami nebo chorobami klasifikovanými jinde“ (F54). Nezaměstnanost je dále spojena se zvýšenými zdravotnickými riziky projevujícími se např. zvýšenou konzumací zdravotnických sluţeb a zvýšenou mortalitou, jak jiţ bylo zmíněno. Na druhé straně se ukazuje, ţe i přesčasová práce přispívá mj. cestou zvýšení hladin stresových hormonů ke zvýšení mortality na kardiovaskulární onemocnění apod. Například práce L. Nylen et al., 2001 prokázala na podkladě rozboru vybraného souboru ze švédského registru dvojčat narozených v letech 1926–1958 sledovaného od r. 1973 z hlediska mortality ve vztahu k nezaměstnanosti, částečné zaměstnanosti, práci přes čas (nad 5 hodin týdně) a vedlejší práci, ţe nezaměstnanost a některé časové aspekty práce byly spojeny s následnou zvýšenou mortalitou jak u ţen, tak u muţů. Nezaměstnaní muţi mívají mj. i významně vyšší úmrtnost na rakovinu v porovnání s ostatními muţi v produktivním věku. Ztráta zaměstnání můţe omezit přístup k zdravotním sluţbám. V době neočekávaně vysoké nezaměstnanosti (>8 %) byla zjištěna např. u ţen niţší pravděpodobnost zachycení rakoviny prsu v rizikové populaci. Strach ze ztráty zaměstnání můţe také odvrátit ţeny od samovyšetření prsu a seznamování se s podezřelými příznaky prsu.

130

Diabetes Je dobře známo, ţe psychosociální faktory mohou ovlivňovat celkový průběh cukrovky. Cukrovkou se zabýval i klasik psychosomatiky F. Alexander a po něm řada dalších. Etiologický význam psychosociálních faktorů u diabetu ale nebyl prokázán. Valdmanis se spolupracovníky (2001) v epidemiologické studii v USA zjistili u osob s cukrovkou 16 % nezaměstnaných v porovnání se 3 % u kontrolní skupiny. Riziko smrti v souvislosti s cukrovkou významně korelovalo s nezaměstnaností v kraji a se sociální stratifikací. Při kaţdém vzrůstu úrovně nezaměstnanosti v oblasti o 1 % se riziko úmrtí v souvislosti s cukrovkou zvýšilo o 2,5 %. U populací s niţším ekonomickým příjmem se častěji vyskytuje nadváha, resp. obezita. Ve vzorku štýrské populace (Štýrský Hradec, Rakousko) venkovských oblastí z let 1989–1993 bylo 4,1 % nezaměstnaných. Vyšetření nezaměstnaní vykazovali více rizikového chování neţ zaměstnaní. Jednalo se mimo jiné o menší motivace k redukci váhy. Jedinci více trpěli úzkostí, poruchami spánku a nechutenstvím. Z tělesných chorob se častěji objevovala chronická jaterní, plicní a gastrointestinální onemocnění. Častěji vyuţívali medicínské sluţby. Nezaměstnanost patří u diabetiků spolu s niţší sociální vrstvou, příslušností k etnické minoritě, středním věkem a ţenským pohlavím k rizikovým faktorům vzniku deprese. Vysoký krevní tlak V obecné populaci práce na nízké pozici, nízký pracovní výkon a pohrůţka nebo fakt nezaměstnanosti zvyšují pravděpodobnost rozvoje hypertenze, zvláště mezi muţi. Psychologické potíţe a sociální odcizení mohou zvláště u ţen také zvýšit výskyt hypertenze, a to hlavně ve spojitosti s chováním ohroţujícím zdraví. Z dalších zdravotních poruch byly nejnápadnějšími prediktory nezaměstnanosti ţaludeční nebo duodenální vředy, alergický ekzém a nemoci oka. Astma Epidemiologické studie prokázaly, ţe chorobopisy pacientů obsahovaly údaje o psychosociálních problémech pacienta a to významně častěji neţ chorobopisy kontrolní skupiny. Tyto problémy dle dokumentace zahrnovaly kromě abúzu alkoholu, poruchy osobnosti, deprese, nedávného úmrtí v rodině i nezaměstnanost. Faktory přispívající u astmatiků k úmrtí, byly podle dalších studií například sociální izolace, zneuţívání v dětském věku, neurotická onemocnění, manţelské nebo soudní problémy a abúzus alkoholu. Vředová choroba žaludku a dvanáctníku Nezaměstnanost a rodinná anamnéza vředového onemocnění byly identifikovány jako na sobě nezávislé prediktory recidivy vředové choroby. Podle multivariační analýzy představovaly nejlepší predikční model recidivy vředu faktory nezaměstnanost, rodinná anamnéza a úspěch léčení Helicobacterpylori.

131

Intrapsychické dynamismy při zvládání dlouhodobé nezaměstnanosti Dvěma nejběţnějšími reakcemi nezaměstnaných byla bezesporu racionalita nezaměstnaných: určité vnitřní smíření se se situací. Na druhé straně ale zoufalství, beznaděj, bezmocnost. Obě tyto reakce jsou důsledkem rozdílné reakce na dlouhodobý neúspěch při hledání zaměstnání. Obě dvě ve svém důsledku ovšem mohou vést jak k pokračování v hledání zaměstnání, tak k rezignaci. Nezaměstnaní zmiňují, ţe byli v pokušení hledání zaměstnání zanechat, neboť své šance vnímali jako příliš nízké a psychické náklady na hledání zaměstnání jako příliš vysoké. Jako jasnou rezignaci pak můţeme označit postoj některých respondentů v předdůchodovém věku. Engbersen, Schuyt a Timmer (1990) popisují tyto postoje jako „ritualismus“. Nezaměstnaní hodnotí své šance na nalezení zaměstnání jako velmi malé, v hledání zaměstnání nicméně pokračují (nevzdávají se). Kompletní literatura k dispozici na vyţádání u autorů příspěvku

132

DUCHOVNÍ HODNOTY STÁŘÍ Z POHLEDU PSYCHOLOGIE Mgr. Věra Suchomelová Katedra pedagogiky, Teologická fakulta, Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích [email protected]

Anotace: Kvalita duchovní dimenze osobnosti úzce souvisí s kvalitou ţivota ve stáří, coţ reflektuje, ač poměrně okrajově, i dokument MPSV Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 aţ 2012: „Kvalita ţivota ve stáří vyţaduje také osobní zralost a odpověď na hlubší duchovní otázky ţivota. Stáří, stárnutí, umírání je zásadní téma a jedinečná osobní zkušenost. Stáří nelze redukovat na otázku kvality péče a ţivotních podmínek.“ V současnosti preferovaný model aktivního stáří vede ke zvýšenému zájmu o fyzickou a duševní svěţest v seniu. Problematické je ale preferování péče o tyto sloţky osobnosti a zároveň podcenění duchovní hodnoty stáří a kultivaci duchovního ţivota, které v České republice na rozdíl od anglosaských zemí převládá. Ze závěrů mnoha zahraničních výzkumů přitom vyplývá, ţe kultivace duchovního ţivota vede k lepšímu zvládání zátěţových událostí jako bolest, nemoc či ovdovění. Zejména pozitivní psychologie vnímá duchovní hodnoty jako prostředek k udrţení psychické integrace, která je podmínkou duševního zdraví člověka, a to i v případě frustrace fyzických potřeb. Podle Eriksona je to právě duchovní dimenze ţivota, která podmiňuje dosaţení moudrosti a zralosti a umoţňuje úspěšně řešit konflikty, které stáří přináší. Franklvidí člověka jako bio – psycho – spirituální jednotku, kdy pouze vyváţenost všech sloţek vede k harmonii a spokojenosti, a to v kaţdém období ţivota, doslova „dokud člověk dýchá“. Péče o duchovní dimenzi osobnosti souvisí s hledáním nejvyššího smyslu ţivota jako základní motivační síly. Kultivace duchovního ţivota vede k hledání harmonie tělesného, duševního a duchovního i v době omezených fyzických, finančních či sociálních moţností a staví před člověka mnohé výzvy. Duchovně zralý člověk můţe i v extrémě zátěţových situacích, jeţ stáří často přináší, aspoň tušit horizont naznačující, ţe ţivot má hlubší smysl, který veškerému dění dává pozitivní rámec a naplňuje svého nositele duchovním pokojem. Úvod Většina stárnoucích lidí v západní společnosti neřeší základní existenční, ale existenciální otázku: kam směřovat svůj ţivot, jak si uchovat sebeúctu ve světě spotřebya překotně se vyvíjejících technologií, pocit uţitečnosti, místo ve společnosti a ne na jejím okraji, jak naplnit smysluplně svůj čas, jak si uchovat vědomí důstojnosti třeba i v době maximální závislosti na druhých lidech. Lidé jsou víc neţ kdy v minulosti postaveni před otázku, jak s poměrně dlouhým obdobím ţivota ve stáří naloţí, jak se vyrovnají s prodluţující se dobou opotřebení organismu, úbytkem schopností a ztrátou svých blízkých.

133

Přístup ke stárnutí a stáří se v průběhu posledních let se změnil – od modelu stáří jako období postupného uvolňování se z rolí, kdy se stárnoucí jedinci postupně psychologicky, emočně i sociálně 15

odpoutávají od svých původních aktivit, k modelu aktivního stáří ,které je charakterizováno naopak kontinuitou rolí a aktivit (Marhánková 2010). Tento trend vede ke zvýšenému zájmu o fyzickou a duševní svěţest v seniu. Současně ale dochází, narozdíl od anglosaských zemí, k výraznému nedocenění duchovní dimenze stáří. Duchovní dimenze osobnosti přitom úzce souvisí s kvalitou ţivota ve stáří, coţ reflektuje, ač poměrně okrajově, i dokument MPSV Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 aţ 2012: „Kvalita ţivota ve stáří vyţaduje také osobní zralost a odpověď na hlubší duchovní otázky ţivota. Stáří, stárnutí, umírání je zásadní téma a jedinečná osobní zkušenost. Stáří nelze redukovat na otázku kvality péče a ţivotních podmínek.“ 1. Duchovní hodnoty z hlediska pozitivní psychologie Co rozumíme pojmem „duchovní hodnoty“? Synonymem by mohl být i pojem „ctnosti“, jako je víra a důvěra, moudrost, vděčnost, odpuštění, naděje, smysluplnost existence. Jako takové je vnímá zejména pozitivní psychologie, která hledá odpověď na otázku, jak je moţné, ţe někteří lidé jsou i přes krajně nepříznivé ţivotní poměry imunní vůči depresím, jsou „ţivotní optimisté“. Právě duchovní hodnoty jsou z hlediska pozitivní psychologie prostředkem k udrţení psychické integrace, která je podmínkou duševního zdraví člověka a to i v případě zátěţových situací a frustrace fyzických potřeb. Významným zastáncem směru pozitivní psychologie v České republice je J. Křivohlavý (2004, 2006, 2009). Pozitivní psychologie nepopírá negativní ţivotní okolnosti, ale vnímá je z perspektivy pozitivního dopadu na zrání člověka (Slezáčková 2010, Czech 2003). Často jsou to právě negativní zkušenosti a emoce, které stojí za „vzepětím“ síly a tvořivosti, za projevy hluboké lidskosti či za úsilím o vlastní růst a seberealizaci“(Slezáčková 2010). Stáří tak můţe být obdobím, které přes všechny nepopiratelné ztráty a kulminaci zátěţových situací, jako je např. ztráta sociálního statusu, bolest, nemoc, smrt blízkých lidí, ztráta ţivotního partnera, apod., přináší šanci k duchovnímu růstu a specifické ţivotní úkoly (Kliment 2004).Mnozí starší lidé si i přes deficity se stářím související udrţují ţivotní spokojenost, vděčnost a relativně dobré zdraví.Vyvstává tedy otázka, v čem spočívají základní psychické zdroje a strategie?

ČStrategie aktivního stáří, která je spolu s problematikou věkové diskriminace důležitým bodem Národního programu přípravy na stárnutí na rok 2008 – 2012 předpokládá, že čím jsou lidé aktivnější, tím spokojenější jsou se svým životem. Důležitou roli zde hrají centra zaměřující se na volnočasové aktivity seniorů. Zdůrazňována je zejména potřeba různorodých fyzických a sociálních (vzdělávacích, kulturních) aktivit. Podmínkou životního stylu aktivního stáří je do určité míry dobrý zdravotní stav, dostatek finančních zdrojů i dosavadní vzdělání (Marhánková 2010). eská pošta, s.p. 15

Školící a ubytovací zařízení

134

Podle gerontologických výzkumů posledních desetiletí (Ruhland 2008) je pro dobré stárnutí a stáří stěţejní pozitivní ţivotní koncept, autonomie, samostatnost v rozhodování, odolnost, orientace na smysl. S tímto výčtem úzce souvisí i spirituální nastavení a bohatost duchovního ţivota. Spiritualita popř. religiozita je v odborné psychologické a sociologické literatuře (Ruhland 2008, Říčan 2008, Křivohlavý 2006) povaţována za důleţitý zdroj podpory v mezních a zátěţových situacích. Mnozí autoři, např. Ruhland (2008) a Křivohlavý (2006), označují spiritualitu a religiozitu přímo za ”antropologickou konstantu”, tedy patřící do přirozenosti kaţdého člověka. V určité formě je definována jako hledání toho, co je v ţivotě tím nejdůleţitějším, nejhodnotnějším, nejpodstatnějším, nejposvátnějším, co je zakořeněno v samém nitru člověka a přesto to překračuje běţné hranice. Atchley (2009) ve své studii shrnuje materiál z rozhovorů se staršími a starými lidmi, popisuje způsob jejich myšlení a hierarchii ţivotních cílů ve vztahu ke kvalitě jejich stárnutí. Poukazuje na vztah zachování si pozitivního sebepojetí a gerotranscendence Se spirituální orientací souvisí pocit uvědomování si ţivotních souvislostí a proţitek hlubokého sepjetí s nejvyšší silou. Spirituální, popř. religiozní praxe posiluje vlastní vnitřní rámec, podporuje u starších lidí pocit, ţe ţivot dobře zvládají, pocit vlastní uţitečnosti. Ţitá spiritualita popř. religiozita přispívá k mobilizaci vnitřních síly, vnitřních zdrojů, které v těţkých ţivotních situacích ve stáří souvisejících s proměnou ţivotní úlohy, tělesnými aspekty, mezigeneračními vztahy, emočními ztrátami, plní funkci jakéhosi „nárazníku“. Transpersonální důvěra představuje zdroje, které přispívají jak k zvládnutí obtíţí, tak také ke zvýšení ţivotní spokojenosti (Ruhland 2009) Případné chybějící spirituální zaměření s sebou nese kromě jiného absenci transcendentální partnera k rozhovoru (Ruhland 2008) Se spirituálním nastavením souvisí i pocit vděčnosti. Vděčnost představuje podstatný klíč k psychickému a spirituálnímu zdraví. Kontinuální konfrontace se zátěţí, omezením a ztrátami vede ve stáří k negativnímu ţivotnímu nastavení, které bere postiţeným energii a paralyzuje sílu. Znalost pozitivních aspektů a odkrytí dosud zbývajících moţností v ţivotě vede spolu se změnou úhlu pohledu u starších lidí k podpoře jejich zdraví a ţivotní vůle (Ruhland 2008). 2. Duchovní hodnoty v pojetí E. Eriksona Podle Eriksona (1999) je to právě duchovní dimenze ţivota, která podmiňuje dosaţení moudrosti a zralosti, tedy integritu osobnosti po celou dobu stáří, a umoţňuje úspěšně řešit konflikty, které stáří přináší. Integritou rozumíme stav celistvosti, ke které člověk dozrál, stav, kdy je schopen přijmout minulost, věří ve smysl svého ţivota, umí vyuţít a vychutnat plody svého zrání, na budoucnost hledí s nadějí. Stává se moudrým starcem. Moudrý člověk negativní aspekty reality jako tělesné nebo sociální omezení nepopírá, ale vnímá je v souvislostech s měnícími se prioritami hodnot. Rozšiřuje svůj duchovní obzor a díky tomu se mu daří problémy a těţkosti vztahující se ke stáří relativizovat a ubrat jim na důrazu, svůj ţivot vnímat s určitým nadhledem (Ruhland 2008). Protipólem integrity je naopak zoufalství, absurdita a beznaděj. Člověk povaţuje svůj čas za příliš krátký, aby něco napravil, aby stihl, co chtěl stihnout, ţil jinak a lépe. Převládá znechucení, rezignace, ztráta smyslu. V zoufalství a beznaděj ústí i chybné fixování se na jeden konkrétní cíl, zabsolutizování nějaké relativní hodnoty (manţelství, rodičovství, krása, výkonnost), kterou člověk pokládá za jediný smysl svého ţivota. K tomu Czech (2003) uvádí:„Jakmile se smysl zamění za nějaký účel, předmět, uţitečnost, sociálnost či za jinou partikulární pravdu, stane se jako kritérium pravdy problematický“.

135

Obranu proti beznaději a zoufalství vidí Erikson právě v kultivaci duchovního ţivota. Sýkorová (2007), která se zabývá tématem autonomie ve stáří, poukazuje právě na tento aspekt pojetí dobrého stáří, kdy „čelit zoufalství vírou a přiměřenou pokorou je moţná nejmoudřejší cestou“ (Erikson 1999, Atchley 1991 in Sýkorová 2007). Podle Czecha (2003) je naděje „ústřední skutečností lidského duševního a duchovního ţivota“. Naděje, která není vázána pouze na výsledek lidského snaţení či chtění, je světlým bodem ve chvílích, kdy je člověk vstaven utrpení, jehoţ smysl nechápe. Je–li naděje součástí smyslu ţivota, píše Czech, pak překračuje profánní vrstvu a nemůţe být zklamána. Naděje ve smysl všeho dění, ve spravedlnost, v konečné vítězství dobra, v lásku, případně skutečnosti z nich vycházející, hraje v duševním a duchovním ţivotě klíčovou roli, obzvlášť ve chvílích hlubokých krizí, kdy se ţádné konkrétní, „světské“ perspektivy nenabízejí (Czech 2003). 3. Duchovní hodnoty v pojetí V. Frankla Viktor Frankl vidí člověka jako bio – psycho – spirituální jednotku, kdy pouze vyváţenost všech sloţek vede k harmonii a spokojenosti.

16

Kultivace duchovního ţivota podle něj souvisí s hledáním harmonie

tělesného, duševního a duchovního v člověku a staví před člověka mnohé výzvy a úkoly i v době omezených fyzických, finančních či sociálních moţností, tedy v nemoci nebo stáří. Duchovní, spirituální hodnoty jsou pro Frankla tím posledním a nejdůleţitějším pro kvalitní ţivot člověka a jeho ţivotní spokojenost, skrze ně lze nalézt smysl vlastní existence. Zahrnují vztahy k druhým lidem, vědomí uţitečnosti pro druhé, vnitřní přesvědčení a víru nejen ve smyslu religiózním, ale ve smyslu víry v hodnotu ţivota (Frankl in Křivohlavý 2004). Franklovu logoterapii, tedy terapii postavenou na hledání ţivotního smyslu, snad nejlépe vystihuje Franklova věta: „O otázce,'Jaký má ţivot smysl?,' se domnívám, ţe je špatně poloţena a ţe správně zní: „Jaký smysl chci dát svému ţivotu?'“(Frankl 1997). Czech (2003) označuje ve shodě s Franklem smysl jako „transcendentální skutečnost“, se kterou se nedá manipulovat, která je nevyvlastnitelná a nesubstituovatelná. Pokud člověk nevidí smysl svého ţivota, ztrácí naději a víru ve smysl své existence. Nenaplněná touha po smyslu vede i u starého člověka ke vzniku neuróz, depresí, v nejzávaţnějších případech i k sebevraţednému jednání. Jak uvádí i Bauer (1997), „proţívaná religiozita“, tzn. religiozita jako výraz spirituality má prokazatelný pozitivní vliv na vnitřní psychickou integraci člověka a zvyšuje duševní odolnost člověka proti vzniku existenciální frustrace a noogenní neurózy (Bauer 1997 in Ocetková 2007). Velkou naději ve stáří přináší Franklův „optimismus minulosti“, tedy pohled na minulost jako na něco, co uţ je v čase uskutečněno, a proto nemůţe zmizet. Uskutečněné hodnoty, záţitky, situace, ve kterých jsme obstáli, nemizí v propadlišti dějin, ale ukládají se do pomyslné ţivotní stodoly (Lukasová 1997), V závěru ţivota tak člověk můţe ţasnout nad jeho plností. Frankl (1997) tento svůj „optimismus minulosti“ objasňuje také na příkladu člověka, stojícího před nástěnným kalendářem. „Pesimista je podoben muţi, který stojí před nástěnným kalendářem a ţalostně se dívá, jak je tento kalendář – z něhoţ denně odtrhává jeden list, stále tenčí a tenčí. Optimista je naproti tomu podoben

16

Pargament (2008) uvádí obdobný pohled na nezbytnost spirituality v komplexním pohledu na člověka: “jsme více neţli jen fysické, psychologické a sociální bytosti, jsme téţ bytosti spirituální“ a “spiritualita je jednou dimenzí ţivota (člověka)“ Tak vyvstává úkol “integrovat spiritualitu do psychoterapie“ (Pargament 2009) Podobně J.Czech v publikaci Psychoterapie a víra (2003)

136

někomu, kdo list kalendáře, který právě odtrhnul, pěkně pečlivě pokládá na dříve utrţené listy, na zadní stranu si dělá poznámky o tom, co toho dne vykonal, nebo co proţil a nikoli bez pýchy pohlíţí na úhrn toho, co je tu všechno v těchto listech uloţeno, co všechno v tomto ţivotě a tímto ţivotem zpečetil“. Nevyrovnaný vztah k přítomnosti je zdrojem duševních obtíţí. Jak rozdílný je pohled do minulosti, kde se vše rozplynulo a zbylo jen stáří, osamělost či bolest, a do minulosti jako plné stodoly ţivota, ze které je moţné čerpat. Czech (2003) v návaznosti na Frankla dává do protikladu k pozitivnímu pojetí přítomnosti a času i netrpělivost a nostalgii. Netrpělivý člověk vnímá svou ţivotní situaci jako neutěšenou, kterou je třeba mít co nejrychleji za sebou, a do budoucna hledí s klamnou nadějí, ţe bude lépe. Prosebné modlitby směřuje zásadně ke konkrétním cílům. Pokud je vnímá jako nevyslyšené, propadá beznaději a depresi. I v případě nostalgie člověk vnímá svou situaci jako neutěšenou, ale nečeká nic ani od budoucnosti. Všechnu svou pozornost obrací k idealizované minulosti, vnímá, ţe vše dobré uţ bylo a teď uţ bude jenom hůř. Závěr Anselm Grün (2009), který ve své knize „Umění stárnout“ shrnuje pravidla dobrého stárnutí, vykresluje tři duchovní znaky dobrého stárnutí: přijetí, odevzdání a vyjití ze sebe. Člověk se musí naučit smířit se s vlastní minulostí a přijmout hranice vlastních moţností. Velkým úkolem je rozloučení se s tím, co bylo, čeho si člověk váţil, co mu přinášelo radost a k čemu se často intenzivně upínal, ať uţ je to dobré zdraví, moc, společenské vztahy, sexualita, majetek a nakonec i vlastní „ego“. K tomu je třeba posilovat své ctnosti, jako je vyrovnanost, trpělivost, pokora, vnitřní svoboda, vděčnost. Důleţitou roli hrají i vzpomínky, schopnost být sám se sebou v tichu, schopnost odpouštění. Právě tyto ctnosti umoţňují starým lidem vidět víc, dál a hlouběji, vedou k integritě a moudrosti stáří. Stáří nepopiratelně přináší kulminaci zátěţových situací. Duchovně zralý člověk i ve chvílích nejhlubší krize můţe alespoň tušit horizont naznačující, ţe vše má jakýsi vyšší smysl, širší souvislosti, které snad časem rozkryje. Úspěšné překonání krize je pak velkým krokem k Eriksonově moudrosti a celistvosti.

137

Literatura: ATCHLEY R. C., Spirituality and aging. He Johns Hopkins University Press 2009 Hardcover ISBN: 9780801891199 CZECH J., Psychoterapie a víra, Vydavatel: Jupos 2003, ISBN: 80-85832-55-0 ERIKSON, Erik H. Ţivotní cyklus rozšířený a dokončený: doplněné vydání o devátém stupni vývoje od Joan M. Eriksonové. Praha: Lidové noviny, 1999. ISBN 807106291X FRANKL, V. E. Vůle ke smyslu. Brno: Cesta, 1997. ISBN 80-85139-63-2 GRÜN, A. Umění stárnout. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. ISBN 9788071953166 HASMANOVÁ MARHÁNKOVÁ, J. Konstruování představ aktivního stárnutí v centrech pro seniory, Sociologický časopis, 2010, roč. 46, č.2: 211-234 LUKASOVÁ, E. Logoterapie ve výchově. Praha: Portál, 1997, ISBN 80-7178-180-0. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. Praha: Grada, 2002. 198 s. ISBN 80-247-0179-0 KŘIVOHLAVÝ J. Psychologie smysluplnosti existence: otázky na vrcholu ţivota, Praha: Grada: 2006. ISBN: 80-247-1370-5 KŘIVOHLAVÝ, J. Pozitivní psychologie. Radost, naděje, odpouštění, smiřování, překonávání negativních emocí. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-835-X OCETKOVÁ I, Úloha spirituality v ţivotní pohodě a kvalitě ţivota u mladých lidí. Disertační práce. Brno, FSS MU, 2007 RUHLAND, R, Spiritualitätim Alter: Einetheoretische Grundlegung. Klotz, Magdeburg 2008 ISBN-13: 978 - 3880745469 SMÉKAL V, O lidské povaze: krátká zamyšlení nad psychickou a duchovní kulturou osobnosti. Brno: Cesta, 2005. 203 s. ISBN: 80-7295-069-X. SÝKOROVÁ D, Autonomie ve stáří. Kapitoly z gerontosociologie. Praha: Sociologické nakladatelství Slon 2007, ISBN 978-80-86429-62-5 ŘÍČAN, P.:Psychologie náboţenství a spirituality. Praha:Portál, 2007, ISBN80-7367-312-6

138

Elektronické dokumenty: BORWER

J.,

Faith,

spirituality

and

ageing.

2006

[cit.

3.6.2009]

Dostupné

na

http://www.pbs.org/wgbh/pages/frontline/livingold/etc/faith.html KIMBLE. M, Viktor Frankl'sContribution to Spirituality and Aging .2001, [cit. 3.6.2009.] Dostupné na http://cas.umkc.edu/casww/sa/Spirituality.htm KŘIVOHLAVÝ

J.,

Spiritualita

a

religióznost

pacienta,

2009

[cit.

3.6.2009]

Dostupné

na

http://jaro.krivohlavy.cz/taxonomy/term/2 MARHÁNKOVÁ J., Konstruování představ aktivního stárnutí v centrech pro seniory, sociologický časopis

2010,

roč.46,

č.2,

str.

211-234,

[cit.24.11.2010]

dostupné

na

http://sreview.soc.cas.cz/uploads/3bc19175b82e08df28efe9eb21e4 PARGAMENT K.I, Spiritually integrated psychotherapy.Understanding and adrressing the sacred. The Guilford Press, New York 2009 – recenze Křivohlavý J., 2009 [cit.3.6.2009] Dostupné na http://jaro.krivohlavy.cz/kenneth-i-pargament-spiritually-integrated-psychotherapy-understanding-andadrressing-the-sacred-the-guilford-press-new-york SLEZÁČKOVÁ A., Pozitivní psychologie – věda nejen o štěstí, přehledová studie 2010, E.psychologie, roč. 4, č.3[cit.20.10.2010] dostupné na http://psycholog.eu/pdf/slezackova.pdf

139

DVACETILETÁ ZKUŠENOST S PROJEKTOVÁNÍM SENIORSKÉHO BYDLENÍ Ing. arch. Vlado Milunić Studio VM [email protected]

Anotace: Jsem spolu s kolegou architektem Janem Línkem spoluautorem dlouhé řady domovů důchodců. Dokonce jsme byli jako konzultanti při zpracování směrnice pro taková zařízení na Ministerstvu sociálních věcí a zdravotnictví. Spolupracovali jsme na konceptech také se sociologem Jiřím Musilem. Postavili jsme praţské domovy: Bohnice, Malešice, Chodov a Háje, ve kterých bydlí celkem asi dva tisíce seniorů. Současně se věnuji i dalším sociálním stavbám pro postiţené a zdravé děti, zdravotním stavbám, konverzi panelových sídlišť aţ po hospice.

Příspěvek: Vlado Milunić projektoval společně s Janem Línkem celou řadu domovů pro seniory. Dnes v nich ţije asi dva tisíce obyvatel. Podle jeho názoru by stát měl financovat spíše komplexní domovy pro seniory neţ domy s pečovatelskou sluţbou oddělené od léčeben dlouhodobě nemocných. Nedávno jsem byla v novém pečovatelském domě pro seniory (DPS), kde byly staré dámy ubytovány většinou ve dvoulůţkových a dokonce několika více lůţkových pokojích. Pokud chtěly jít na jídlo do společné jídelny, musely se 3 x denně se v zimě v létě obout, obléknout a jít do samostatné budovy. Jaké dispoziční řešení je podle vašich zkušeností nejvhodnější, na co je dobré myslet uţ při zadání? Za minulého reţimu jsme s kolegou Janem Línkem v letech 1970-90 projektovali řádově deset domovů důchodců. Obecně jsme se snaţili, aby odpovídající zařízení pro přestárlé občany vznikalo v kaţdé čtvrti včetně sídlišť a senioři mohli zůstávat ve známém prostředí, v kontaktu s rodinou a přáteli. Námi navrhované zařízení bylo zpravidla sloţeno z malometráţních bytů, společenského centra, objektů relativně zdravých a objektů chroniků, případně denního stacionáře. Takto bylo zajištěno, ţe se senioři, pokud by zrovna nechtěli, nemuseli nikam stěhovat. Podle jejich měnícího se zdravotního stavu by se posouvali pouze v rámci celého důvěrně známého areálu. Velká většina našich seniorů bydlí v jednolůţkových pokojích, případně dvoulůţkových pro manţele. Jednolůţkové pokoje jsou záměrně malé 10-12 m2, ale vţdy s lodţií. Malý pokoj se snadno uklidí a naopak je kompenzován bohatým zázemím různých aktivit: víceúčelovým sálem, knihovnou, jídelnou, prádelnou, prodejnou, tělocvičnou, skleníkem, terasou a dalšími sluţbami včetně pobytu na zahradě. Obyvatel je takto nenásilně nucen pohybovat se po celém areálu a komunikovat s ostatními ubytovanými včetně personálu. V části chroniků jsou pokoje převáţně čtyřlůţkové, ale také dvou a jedno lůţkové. U leţících pacientů, kde hrozí samota, jsou více lůţkové pokoje z mnoha důvodů výhodnější, jak pro samotné obyvatele, tak pro ošetřující personál.

140

Domy s pečovatelskou sluţbou jsou určeny pouze pro relativně zdravé seniory. Pokud onemocní a přestanou být samostatní, musí se odstěhovat do léčeben dlouhodobě nemocných tzv. LDN. Je toto podle vašich zkušeností správná koncepce? Situace starých lidí se po stránce psychické a tělesné můţe velmi rychle zhoršit. Stěhování seniorů z DPS do neznámého prostředí nemocnice a poté do LDN přináší značné zhoršení kvality ţivota. Nikdy jsem v minulosti nedělal ani DPS ani LDN. Obecně ale platí, ţe architekt u ţádného zařízení pro seniory není schopen odstranit problémy, které samo stáří přináší. Je schopen pouze prostředí, ve kterém se staří lidé octli, udělat přijatelnější. Co je podle Vás pro dobrý domov seniorů nejdůleţitější? Klíčový je dobrý urbánní koncept. Kdyţ jsme před čtyřiceti lety navrhovali první domov v Bohnicích, tenkrát za spolupráce se sociologem Prof. Jiřím Musilem, byla většina těchto zařízení v zámcích daleko od města, kde jeho obyvatelé proţili svůj ţivot. Náš Bohnický areál pro celkem 700 obyvatel byl proto zcela náhodně situován do velmi vhodné lokality mezi Bohnickým a Čimickým sídlištěm. Jako reakci na zámecké domovy jsme ten náš koncipovali jako navzájem propojené pavilony ve veřejném parku. Na podobném principu jsme v těsném sledu postavili i další ještě kompaktnější Malešický areál pro asi 600 seniorů u lesa v kontaktu se starými Malešicemi a vilovou čtvrtí. Dva další koncepčně podobné domovy v Hodkovičkách a Lysinách jsme uţ nerealizovali. V osmdesátých letech jsme na Jiţním městě navrhli a postavili dva domovy tzv. druhé generace s menší kapacitou: Chodov pro 210 a Háje pro 180 obyvatel. Na rozdíl od těch předešlých tyto byly přímo v málo vábném prostředí sídliště. Koncept byl z toho důvodu zaloţen na čtvercovém a trojúhelníkovém cyklickém schématu s vnitřní intimní zahradou jako kontrast prázdným prostorům sídliště. Součástí domova je také venkovní oplocená zahrada jako protiváha vnitřní zahrady. Šlo nám o to, aby si obyvatelé podle momentální nálady mohli vybrat prostor s různým stupněm intimity, s různým poměrem mezi soukromým a veřejným. Obyvatel je ve svém pokoji nebo lodţii zcela sám, ve vnitřní zahradě je pouze mezi dalšími obyvateli domova, a ve venkovní zahradě je ve vizuálním kontaktu se sídlištěm a má i čtvrtou moţnost vydat se přímo do samotného zcela veřejného sídliště. Pochopitelně velikost areálu má být vzhledem ke kontextu vţdy relativní. Projektovali jste řadu velkých i menších komplexů pro seniory, můţete porovnat jejich výhody a nevýhody ve srovnání s malými zařízeními. Kapacitní zařízení jsou z principu rozhodně levnější a jsou proto schopnější poskytovat kvalitnější a komplexnější sluţby většímu počtu seniorů. Jsem také přesvědčen, ţe je rozhodně moţné navrhnout velký komplex tak, aby nepůsobil megalomansky ani depresivně. Přál bych si, aby se Česká republika a potaţmo Evropa postarala o své seniory právě v takových zařízeních, které by tvořily páteř péče o staré občany, doplněné o ostatní specializované typy různých menších zařízení, financovaných z jiných zdrojů, tak aby byl zajištěn co největší moţný výběr různých typů.

141

Šlo by o opakované projekty, které by se neustále vylepšovaly, podobně jako například typizovaná nádraţí nebo divadla na území celého Rakouska-Uherska, nebo typizované opevnění za Napoleona, nebo bunkry Maginotovy linie atd. Moţná, ţe by mezinárodní soutěţ zabránila tomu, aby se opakoval nějaký nepodařený koncept. Autor rozhovoru: Markéta Kohoutová; Časopis DevelopmentNews 12/2010

BOHNICE - PRAHA 8

142

143

MALEŠICE - PRAHA10

144

145

CHODOV - JIŢNÍ MĚSTO PRAHA 11

HÁJE - JIŢNÍ MĚSTO PRAHA 11 146

147

VLAŠIM

148

HOSPIC ČTYŘI DVORY ČESKÉ BUDĚJOVICE

149

SENIOR COHOUSING NOVÉ MOŢNOSTI BYDLENÍ PRO SENIORY

Ing. arch. David Tichý, Ph.D. Jiran Kohout architekti [email protected]

Anotace: Vzhledem k trvajícímu nárůstu počtu seniorů v Evropě i u nás můţeme očekávat i větší poptávku po stavbách pro tuto věkovou kategorii. Jako jeden z příspěvků do mozaiky těchto staveb můţeme zahrnout i tzv. Senior cohousing. Přednáška si klade za cíl krátce představit tento druh staveb. Jedná se o formu bydlení určenou pro cca 20 aţ 40 lidí v jednom společenství, kteří kromě vlastního domu nebo bytu chtějí prostřednictvím uţívání společných prostor a doplňkových funkcí vytvořit fungující sousedství – jakousi „komunitu“ obyvatel. Velikost jednotky je limitována schopností jednotlivých stavebníků se na všem domluvit a do budoucna i vše společně řídit. Ţádná delegovaná, ale přímá zodpovědnost. Všichni tito lidé se také mohou uţ od počátku účastnit návrhu a diskutovat jak o podobě domů, tak především o rozsahu a náplni společných prostor (např. místo pro společné večeře, herna, dílny, tělocvična, bazén atd.). Základem je vytvoření soukromého a společného, kolik kdo skutečně chce.

Příspěvek: Co je to cohousing? Je vědomě budované sousedské společenství, zaloţené na zvyšování kvality ţivota prostřednictvím posílení vzájemných vztahů při zachování osobní nezávislosti. Obyvatelé cohousingu jsou lidé, kteří se pro tento způsob ţivota svobodně rozhodli. Vytvořili určité společenství, ve kterém ţijí, navzájem se přátelí, pomáhají si a společně se o všem rozhodují. Tito lidé nechtějí bydlet na „sídlišti“ (ať jiţ vertikálním nebo horizontálním), kde i mezi lidmi budou izolovaní a osamocení. Pro ně je důleţité se cítit někde doma, cítit sounáleţitost k místu, ke komunitě, která ho obývá. Tito lidé chtějí bydlet v přátelském prostředí, se zdravými sousedskými vztahy, kde se lidé navzájem znají a mají k sobě důvěru. Chtějí si pomáhat v běţném ţivotě s kaţdodenními činnostmi a navíc mít z takového společenství prospěch. Obyvatelé vlastní soukromé domy nebo byty s veškerým vybavením, ale navíc spoluvlastní společné prostory s nadstandartním vybavením. Nejčastěji se jedná o společenský dům s velkou kuchyní a jídelnou, kde se obvykle podává několik jídel týdně, s dílnou, dětskou hernou nebo také prádelnou, sušárnou, knihovnou, televizní místností, tělocvičnou, saunou nebo ateliéry. Rozsah vybavenosti společenského domu nebo ostatních společných prostor vychází z potřeb nebo zájmů celé komunity.

150

V cohousingu mohou ţít různé skupiny obyvatel, jejich rozmanitost je dokonce i vítána (mohou zde být mladí, staří, rodiny, jednotlivci). Cohousing se liší od jiných druhů tzv. záměrně vytvořených společenství tím, ţe jeho obyvatelé jsou ekonomicky nezávislí a nemají společnou ţivotní filosofii nebo dokonce náboţenství. Historie cohousingu První myšlenky o vzniku cohousing bydlení vznikly v polovině 60.let v Dánsku, kdy dánský architekt Jan Gudmand-Hoyer spolu se skupinou přátel usilovali o vznik projektu společného bydlení. Stejný cíl měla i skupina lidí kolem architektky BodilGraae. Ţádný z prvních projektů těchto architektů však nebyl realizován, pozůstatkem jejich činnosti jsou pouze publikace v novinách. Tyto texty ale následně oslovily širší pole zájemců o toto bydlení. Tito lidé byli nespokojeni se stavem bytového fondu, hledali nové řešení pro lepší bydlení. Na současných formách bydlení jim vadila izolovanost, samota a minimální komunikace mezi sousedy. Obě skupiny spojily síly v roce 1968 a do roku 1973 vybudovali první dvě komunity, které se staly prakticky prvním realizovaným krokem k myšlenkám šířených Gudmanem-Hoyerem a Bodil Graae, ale nikdy nebyly povaţovány za ztělesnění všeho, co by cohousing měl být. Prvním opravdovým dokončeným cohousing projektem byl v letech 1971-1978 dánský Tinngarden se 79 bytovými jednotkami. Do roku 1980 bylo v Dánsku postaveno 12 cohousing projektů různých velikostí od 6 do 36 domácností. Do roku 1982 se jejich počet zdvojnásobil na 22 a mnoho dalších bylo plánováno. V roce 1978 zaloţil Gudmand-Hoyer asociaci nazvanou SAMBO, která začala pomáhat skupinám zájemců cohousingy budovat. Po počáteční skepsi cohousing získal podporu dánské vlády a finančních institucí a většina bytových jednotek v cohousigových společenstvích byla prodána dlouho před tím, neţ byly vůbec dokončeny. Cohousing ve světě Dánsko a severní Evropa – více neţ 100 projektů, v USA 113 dokončených projektů a více neţ 100 projektů v procesu vzniku, další projekty existují a vznikají např. v Kanadě, Velké Británii, Novém Zélandu, Austrálii, Jiţní Korey, Japonsku a dalších zemích. Principy cohousingu 1.

Participační proces

Budoucí obyvatelé se účastní návrhu a realizace projektu. Debata probíhá o všech úrovních návrhu od základního rozvrhu budov aţ po výběr materiálů. Participační proces je ve svém pojetí i základním kamenem při faktickém budování společenství.

151

2.

Promyšlený návrh bydlení, zaloţený na rozdělení soukromého a společného podle

potřeb všech účastníků 

promyšlený společenský koncept bydlení



prostředí je orientováno na chodce (člověka) ne na auta (umístění parkoviště na okraji pozemku)



logické a praktické prostorové uspořádání (soukromé versus společné, co za prostory komunita potřebuje a kde budou nejlépe umístěny pro konkrétní vyuţití)

3.

Společné prostory a vybavení

Kromě vlastního bytu (domu), kaţdý spoluvlastní společné prostory a vybavení, které jsou navrţeny pro kaţdodenní uţívání a jsou nedílnou součástí ţivota ve společenství. Srdcem cohousingového společenství je společenský dům, který poskytuje prostor pro společné aktivity a rozšiřuje vybavení soukromých obydlí. 4.

Způsob rozhodování a vedení

Obyvatelé komunity si vše řídí sami. V rozhodování jsou si všichni rovni, není zde ţádná hierarchie ani delegovaná zodpovědnost. Důleţitá rozhodnutí jsou přijímána na společných setkáních. Ekonomika společenství ale funguje individuálně, členové jsou finančně nezávislé osoby.

Vize cohousingu 

vybudovat atraktivní, přátelské, společenské bydlení, kde se setkávají potřeby dospělých i dětí



vybudovat a udrţovat společenský proces – rozvíjet sociální vazby, rituály, tradice, oslavy, společný ţivot



podporovat sociální vazby, vzájemně si pomáhat, pěstovat ohleduplnost



vzájemně se učit se jeden od druhého



vytvořit domov, ve kterém se budou cítit příjemně všichni členové



podpora ekologického způsobu ţivota



spolupodílet se na aktivitách a rozhodnutích, které ovlivňují komunitní prostředí



pomoci v tvorbě a vzrůstu i jiným komunitám



podporovat spolupráci dětí v jejich volném čase na chodu komunity



podporovat hlubší zapojení členů komunity do jejího chodu

152

Senior cohousing 

je výsledkem hledání udrţitelného řešení bydlení a péče o seniory, které je přímou obdobou cohousingu



zaloţen na stejných principech jako cohousing (kaţdý bydlí ve vlastním bytě či domě, centrem komunity je společenský dům)



je určen pro lidi od středního věku, kteří jiţ včas myslí na své stáří



ideální počet obyvatel se odhaduje na cca 20-35 dospělých



cílem senior cohousingu je přirozené stárnutí seniorů v jednom místě, které by se stalo jejich přirozeným domovem



senior cohousing představuje jednu z moţností, jak se včas připravit na vlastní stáří strávené mezi přáteli



senioři se o sebe pokud moţno ve všech ohledech starají sami a sami o svém ţivotě rozhodují



v současné době se např. v USA jedná o jeden z nejúspěšnějších produktů na trhu bydlení pro seniory

Typologie senior cohousingustruktura a koncepce staveb je obdobná jako u cohousingu, kaţdá domácnost má plně zařízenou bytovou jednotku anebo domek a navíc spoluvlastní společné prostory. 

důraz je kladen na bezbariérovost a dostupnost (vlastního cohousigu i občanského vybavení v okolí)



návrh musí být připraven tak, aby podporoval komunitní ţivot po celou dobu existence projektu



centrem sociálních aktivit je společenský dům, u kterého je důleţité jeho umístění i náplň. Nachází se v něm většinou jídelna s kuchyní a společenská místnost. Součástí dále bývají dílny, relaxační místnost či tělocvična. Někdy mohou být součástí areálu i funkce určené pro návštěvníky z okolí, např. sluţby typu kadeřnictví, wellness nebo menší obchody.



součástí senior cohousingu bývají pokoje pro hosty, uţívané rodinnými příslušníky, tyto pokoje mohou být dočasně pouţívány i pro rezidenty v případě potřeby akutní péče. Vedle bývají umístěny rehabilitační místnosti a místnost pro ošetřovatelku (někdy bývá doplněna později)



celý areál je navrhován jako pěší, parkování aut je umoţněno na jeho okraji



návrh

je

konfrontován

(zpracováván)

podle

standardu

„acces-friendly

design“

(týká se bezbariérovosti, míry propojení a osvětlení areálu, velikosti místností a jejich zařízení, umísťování ovládacích prvků, osvětlení apod.)

153

154

kontakty a pouţitá literatura www.jkarch.cz www.jkarch.cz/vyuka www.cohousing.cz kde-domov-muj.cz www.ceskycohousing.cz www.seniorcohousing.com Cohousing: A Contemporary Approach to Housing Ourselves, Kathryn McCamant and Charles Durrett 1988 Senior Cohousing Handbook, Charles Durrett 2009 www.cohousing.org www.cohousingco.com Koncept skupinového bydlení, David Tichý 2005 www.mccamant-durrett.com www.stillwaterseniorcohousing.com www.westwoodcohousing.com www.boonecohousing.com internet

155

TÍSŇOVÁ PÉČE AREÍON DISPEČINK PRAHA

Ivana Černá Tísňová péče AREÍON v ČR [email protected]

Anotace: Tísňová péče je terénní distanční sociální sluţba, jejímţ základním cílem je sníţit zdravotní a sociální rizika starých nebo zdravotně postiţených lidí a umoţnit jim ţít v jejich vlastním sociálním prostředí. Příspěvek informuje o historii, současném stavu i o představách dalšího rozvoje sluţby.

Příspěvek: Tísňová péče AREÍON dispečink Praha

Poskytovatel Tísňové péče Areíon ( TPA) ŢIVOT 90, o.s. Karolíny Světlé 286/18 110 00 Praha 1 IČ 00571709 Registrovaná sociální sluţba identifikátor č. 2684509 Tísňová péče Areíon pro seniory a občany se zdravotním postiţením je komplexní sociální sluţba, jejím hlavním cílem je sníţit zdravotní a sociální rizika u obou těchto skupin. Charakteristika sluţby: Jedná se o terénní sluţbu, kterou se poskytuje nepřetrţitá distanční hlasová a elektronická komunikace s osobami vystavenými stálému vysokému riziku ohroţení zdraví nebo ţivota v případě náhlého zhoršení jejich zdravotního stavu nebo schopností. Podle odstavce 1 obsahuje sluţba tyto základní činnosti: a)

poskytnutí, nebo zprostředkování neodkladné pomoci při krizové situaci

b)

sociální poradenství

c)

sociálně terapeutické činnosti

d)

zprostředkování kontaktu se společenským prostředím

e)

pomoc při prosazování práv a zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí

Hlavním přínosem sluţby je zcela jistě moţnost proţít svůj ţivot důstojně, podle svých přání a ve vlastním přirozeném prostředí – doma.

156

Komu je sluţba určena: o

seniorům

o

osobám se zdravotním postiţením 

senioři a osoby se zdravotním postiţením v nepříznivé ţivotní situaci, ohroţení



zdravotními a sociálními riziky



rodiny seniorů a osob se zdravotním postiţením



osoby pečující o seniory a osoby se zdravotním postiţením



další subjekty poskytující sociální a zdravotní sluţby seniorům a osobám se zdravotním postiţením – obce, městské části, komunity

Sluţba pomáhá řešit problémy seniorské komunity a komunity občanů se zdravotním postiţením. Osamělost a obava z nemoţnosti dovolat se potřebné pomoci velice často vyústí v pocit nesoběstačnosti a neschopnosti ţít sám doma. V té chvíli začínají obě skupiny hledat moţnost pobytu v ústavních zařízeních i přesto, ţe jejich přáním je ţít ve vlastním domově s pomocí terénních sluţeb. V té chvíli začíná narůstat bariéra mezi oběma skupinami a společností. Můţe za to izolovanost a sníţení moţnosti komunikace ze zdravotních příčin nebo úbytku fyzických a psychických sil. I rodinní příslušníci se začínají obávat o své osaměle ţijící blízké. Jaké jsme si vytyčili cíle? Především se snaţíme sníţit sociální, zdravotní a bezpečnostní rizika, která oběma skupinám přináší jejich způsob ţivota: 

udrţení maximálně moţné soběstačnosti a nezávislosti starších osob a osob se zdravotním postiţením



zajištění maximálně moţné délky ţivota lidí ve vysokém věku a osob se zdravotním postiţením v jejich vlastním sociálním prostředí



narušení sociální izolace starých, osaměle ţijících lidí



sníţení narůstajícího počtu rizik (zdravotních, sociálních i kriminálních)



pomoc seniorům a osobám se zdravotním postiţením při prosazování jejich práv a zájmů a zprostředkování jejich kontaktu se společenským prostředím



poskytování sociálního, zdravotního i obecného poradenství



sníţení počtů hospitalizací v léčebných zařízeních ze sociálních důvodů



zkrácení doby hospitalizace ve zdravotnických zařízeních



sníţení počtu čekatelů na umístění v zařízeních sociální péče



pomoc pečujícím rodinám o jejich blízké (odlehčovací péče)

157

Jakým způsobem zabezpečujeme spojení s dispečinkem? Na obrázku vidíte technické prvky, které jsou umístěny v bytě uţivatele.

Prvky terminální uţivatelské stanice tísňové péče

P

r

v

k

y

t

e

r

m

i

n

á

l

n

í

u

ţ

i

v

a

t

e

l

s

k

é

s

t

a

n

i

c

e

t

í

s

ň

o

v

é

p

é

č

e

Systémový telefonní přístroj

p

ř

í

s

t

r

o

j

Řídící jednotka

Ř

Infrapasivní pohybové čidlo

p

o

h

y

b

o

v

é

č

i

d

l

o

Tísňová tlačítka

T

í

s

ň

o

v

á

t

l

a

č

í

t

k

a

Před montáţí zařízení probíhá sociální šetření, kdy se domluví umístění pohybového čidla, telefonního aparátu podle technických moţností bytu a schopností a zvyklostí uţivatele. Jak probíhá pomoc v krizové situaci ? 1. uţivatel v bytě upadl, při pádu se poranil o roh stolu, nemůţe vstát, krvácí z rány naruce 2. stiskne tlačítko, které má na krku nebo na ruce a naslouchá 3. poplachová zpráva se do 30 vteřin objeví na počítači dispečinku tísňové péče Areíon 4. sluţbu mající zdravotní sestra se pomocí automaticky zapnutého hlasitého telefonu s bytem propojí a zjistí,co se stalo 5. podle povahy uţivatelova poranění a stavu zorganizuje pomoc. 6. Kontaktuje a)

uţivatelovi blízké, kteří mají klíče od jeho bytu

b)

je organizován výjezd sluţby, která vyuţije klíče uloţené na dispečinku tísňové péče

c)

kontaktuje záchrannou sluţbu společně se zajištěním přístupu do bytu

158

Při povaze poranění, které nevyţaduje okamţité lékařské ošetření je stav uţivatele podle potřeby kontrolován, nebo je s volaným veden psychoterapeutický rozhovor. Velmi významná je i funkce prostorového čidla, které reaguje na pohyb v bytě. Pokud v nastaveném časovém intervalu (individuálně podle potřeb uţivatele obvykle 10-12 hodin) pohyb nezachytí, dojde opět k automatickému zaslání zprávy o absenci pohybu u daného uţivatele a následnému hovorovému propojení s dispečinkem a ke zjištění příčiny absence pohybu. Prostorové čidlo je moţno jednoduše přepínat z reţimu „monitorování pohybu“ do reţimu „hlídání objektu“ při odchodu uţivatele z bytu na delší dobu. Čidlo má v tuto chvíli důleţitou funkci i v prevenci kriminality.

POMOC V KRIZOVÉ SITUACI

Subjekty součinnosti při poskytování TPA 

IZS – integrovaný záchranný systém (policie ČR, hasiči, záchranná sluţba)



převozová sanitní sluţba



příslušná městská policie



osoba blízká (rodina, soused a podobně)



praktický, nebo ošetřující lékař



pečovatelská sluţba, osobní asistence a další sociální sluţba



jiné osoby a subjekty nezbytné pro kvalitní a efektivní poskytování sluţby (poskytovatelé telekomunikačních sluţeb)



obce, městské části



poskytovatelé sociálních sluţeb (příspěvkové organizace, NNO,o.p.s. apod.)

159

Preventivní průběţná péče – pravidelná komunikace s uţivatelem sluţby. V rámci naší sluţby je uţivatelům poskytována preventivní průběţná péče, kdy je operátorkami dispečinku pravidelně kontaktován. Při pravidelných rozhovorech s uţivateli provádějí operátorky (zdravotní sestry a sociální pracovníci) psychoterapeutické rozhovory, odborně radí v problémech zdravotních i sociálních. Zprostředkovávají kontakty uţivatelů s jejich příbuznými, přáteli či sousedy, předávají poţadavky uţivatelů pečovatelské sluţbě a podobně. Touto sluţbou se snaţíme překonávat izolovanost a osamělost uţivatele.

Kritéria pro poskytnutí sluţby 

schopnosti zájemce v oblasti osobní péče a péče o domácnost jsou sníţeny zdravotním postiţením, psychosomatickými obtíţemi, sníţenou hybností či stářím



zájemce je starší 60 let



osamělost



zájemce je mladší 60 let a je osobou se zdravotním postiţením



odlehlé bydliště, které působí značnou psychickou zátěţ staršímu člověku



pro přijetí vyuţíváme stanoviska regionálních a obecních sociálních odborů, kdy v řadě případů je sluţba zavedena na jejich ţádost

Kritéria pro odmítnutí sluţby 

zájemce trpí duševním onemocněním, které by kontraindikovalo poskytnutí sluţby



kombinované postiţení senzorických funkcí zraku a sluchu nebo těţké postiţení sluchu, které znemoţňuje distanční hlasovou komunikaci

160

Technické podmínky potřebné pro poskytování sluţby (v bytě uţivatele) 

pevná telefonní linka



SIM karta od mobilního operátora (s placeným měsíčním paušálem)

Oblast působnosti sluţby dispečink Praha 

Hlavní město Praha



Středočeský kraj



Ústecký kraj



Karlovarský kraj



Liberecký kraj



v dalších krajích ČR očekáváme zavedení sluţby v letech 2011 -2012

Reference a spolupráce při poskytování tísňové péče Areíon 

MČ Praha - 6



MČ Praha - 7



MČ Praha - 4



MČ Praha - 2



MČ Praha - 5



MČ Praha - 17



Město Sedlčany



Město Příbram



Město Mladá Boleslav



Hlavní město Praha



Karlovy Vary – LADARA o.p.s



Ústecký kraj – komunita Ţidovská obec Teplice



Město Nový Bor



Město Nejdek - S námi doma o.p.s



od října České Budějovice



od prosince 2010 nově i město Kadaň

Úhrada za sluţbu Jednorázový Poplatek za aktivaci zařízení Tísňové péče AREÍON (tj. při zavedení sluţby)

1 500,- Kč

Měsíční úhrada za poskytování soc. sluţby Tísňové péče AREÍON (monitorování, výjezdy, pravidelné obvolávání atd.) – uţivatel si sám hradí telefonní poplatky u

400,- Kč

svého operátora (pevná, mobilní) Zařízení - terminální stanici tísňové péče zapůjčené uţivateli Náklady na pořízení terminální bytové stanice

161

zdarma

komunikující po pevné lince

cca 12 500,- Kč

komunikující po mobilní síti

cca 15 000,- Kč

repasované zařízení (montáţ, naprogramování, vyčištění, výměna baterie, apod.)

6 000,- Kč

Statistické údaje o sluţbě za rok 2009 Ke konci minulého roku byla Tísňová péče AREÍON poskytována necelým 1 200 uţivatelům ŢIVOTA 90v šesti krajích a ve 83 obcích ČR a to prostřednictvím čtyř dispečinků tísňové péče (Praha, Hradec Králové, Jihlava a Kutná Hora).

Celkový počet monitorovaných uţivatelů dispečinky TPA v ČR v letech 2000 – 2009 1 400

114

1 200 104 90 84

1 000

103

116

157

103

99

85 132

90 132

800

63

56 70

600 50 63

58

59

76

77

110

118

162

130

80 126

96

913

400

82

200

334

416

453

462

532

745

814

862

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

786

0

Praha

Hradec Králové

Jihlava

2008

2009

Kutná Hora

162

Věková struktura uţivatelů Tísňové péče Areíon v roce 2009

Věková strukura uţivatelů tísňové péče 2009 474 500 450 400 350 300 250 200

125

128

60 aţ 69 let 70 aţ 79 let 80 aţ 89 let

> 90 let

150

počet uţivatelů

100 50

23

36

0 < 60 let

věkové kategorie Průměrný věk uţivatelů v roce 2009 byl 82,9 roku

Počet výjezdů k uţivatelům dispečinku TPA Praha za 2009 počet výjezdů celkem

676

pohotovostí o.s. ŢIVOT 90

234

rychlou záchrannou sluţbou

142

příbuznými uţivatelů

121

sousedy uţivatelů

108

Ladara o.ps.

31

městskou policií

24

policií ČR

5

hasiči

5

obvodními lékaři

3

zámečníci

2

lékařskou sluţbou první pomoci

1 0

163

100

200

300

400

500

600

700

800

Náhled do statistik vytíţenosti dispečinku od 1.1.2010 do konce měsíce října 2010 výjezdy RZS

221

policie ČR

15

městská policie

33

sluţba ŢIVOTa 90 v Praze

191

Hasiči

10

spolupracovníci mimo Prahu

68

rodinní příslušníci

100

sousedé, pečovatelská sluţba a domácí péče

58

Celkový počet uskutečněných výjezdů dělen počtem týdnů udává necelých 16 výjezdů kaţdý týden, tedy kaţdý den 2,28 výjezdu. Historie a současnost sluţby V listopadu letošního roku slaví občanské sdruţení Ţivot 90 18.výročí poskytování této komplexní sociální sluţby. Projektu Tísňová péče AREÍON o.s. ŢIVOT 90 byla v roce 2005 udělena Ministerstvem zdravotnictví ČR Cena Makropulos. Cena byla udělena k ohodnocení mimořádného a v praxi osvědčeného projektu řešícího zdravotní a zdravotně sociální potřeby seniorů v České republice.

164

ŢIVOT 90 jako první provozovatel tísňové péče v České republice jiţ od samého začátku listopadu 1992 poskytuje tuto sluţbu ve vysoké kvalitě s akcentem na efektivní vyuţívání sluţby i díky tomu, ţe uţivatelské zařízení má oboustrannou hlasovou komunikaci při tísňových zprávách. Jako zakladateli a průkopníku této sluţby v České republice se nám podařilo tuto sluţbu zařadit do zákona o sociálních sluţbách 108/2006 Sb. §44, do kategorie sluţeb péče. Toto umoţňuje uţivateli hradit měsíční úhradu za sluţbu z přiznaného příspěvku na péči. Budoucnost Tísňové péče V nedaleké budoucnosti bude uţivatel této sluţby mít svou klientskou stanici tísňové péče neustále u sebe, například ve velikosti náramkových hodinek. Pomáháme vyvíjet zařízení, která budou schopna monitorovat některé ţivotně důleţité funkce klienta, pomůţe mu zorientovat se v terénu, spojí jej nejen s dispečinkem, ale například s jeho praktickým lékařem, kterému předá informace o klientově aktuálním zdravotním stavu.

Wrist unit – projekt ENABLE

Seniorinspect – CleverTech



Rozvoj aktivit i mimo “bezpečné domácí prostředí“



Bezpečná existence pro seniora v domácím prostředí



Pouţití pro aktivní seniory i pro osoby se zdravotním postiţením



Respitní sluţba pro pečující - rodinu



Jistota funkčnosti systému



Automatické generování alarmů



Snímání pohybu (prevence následků náhlého pádu)

165

O SPOLEČNOSTI LEDAX O.P.S. Hlavním posláním společnosti Ledax o.p.s. je poskytování zejména terénních sociálních sluţeb pro seniory v České republice, které svojí kvalitou podporují aktivní a důstojný ţivot seniorů. Společnost Ledax o.p.s. vznikla v roce 2007 s cílem věnovat se problematice seniorů v celém jejím rozsahu. Obecně prospěšná společnost Ledax je dnes schopna nabízet sluţby od poradenství seniorům v oblastech bydlení, zdravotní péče, sociálních sluţeb či trávení volného času aţ po samotné poskytování sluţeb - pečovatelské sluţby, domácí ošetřovatelské péče a od 1. ledna 2011 i sociální sluţby - osobní asistence. Další důleţitou činností společnosti Ledax o.p.s. jsou vzdělávací aktivity, z nichţ ta hlavní je právě konference SENIOR LIVING, ke které se váţe i tento sborník. Ledax o.p.s. je také spolupořadatelem mezinárodní konference GENERACE 50 plus, kterou pořádá Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, jejíţ je Ledax o.p.s. zároveň i klinickým pracovištěm. Společnost Ledax o.p.s. je členem skupiny DfK Group, coţ je skupina společností působící celorepublikově v oblastech seniorské problematiky, rozvoje lidských zdrojů a regionálního rozvoje a dále v Jihočeském kraji v oblasti gastronomických sluţeb.

166

O SPOLEČNOSTI LEDAX VYSOKĚ MÝTO O.P.S. Společnost Ledax Vysoké Mýto o.p.s. provozuje od 1. ledna 2011 Domov pro seniory Vysoké Mýto.Ledax Vysoké Mýto o.p.s. je rovněţ členem skupiny DfK Group, která zajišťuje společnosti stabilní zázemí a také nabízí, prostřednictvím společnosti Ledax o.p.s., mnohaleté zkušenosti s poskytováním sociálních a zdravotních sluţeb pro seniory. Domov pro seniory Vysoké Mýto se nachází v těsné blízkosti Vysokomýtské nemocnice, s kterou je spojený krytým koridorem. Kapacita domova pro seniory je 100 lůţek, která jsou umístěna ve 48 jednolůţkových a 26 dvoulůţkových pokojích. Pokoje jsou moderně vybaveny dle standardů pobytových sluţeb. Kaţdý pokoj má navíc přístup na terasu nebo na balkón. V domově je postavena velkokapacitní kuchyně, která zajišťuje stravu nejen uţivatelům Domova pro seniory, ale i pacientům a personálu Vysokomýtské nemocnice, a také zájemcům z řad veřejnosti. Projekt výstavby a provozování Domova pro seniory Vysoké Mýto je realizován v tzv. Public Private Partnership (PPP) reţimu, coţ je obecný název pro spolupráci veřejného a soukromého sektoru, jejímţ cílem je efektivně vyuţít zdrojů a schopností soukromých firem pro zajištění veřejné infrastruktury nebo sluţeb. Obecně prospěšná společnost Ledax Vysoké Mýto se v roce 2010 stala novým spoluorganizátorem konference SENIOR LIVING.

167

FOTOGRAFIE Z V. ROČNÍKU KONFERENCE SENIOR LIVING

foto: Jakub Kadleček

168

INZERCE

169

170

171

Generální sponzor konference:

Mediální partneři