STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE Školní 664, 277 11 Neratovice, tel.: 315 682 314, IČO: 683 834 95, IZO: 110 450 639 Ředitelství školy: Spojovací 632, 277 11 Neratovice tel.: 315 663 115, fax 315 684145, e-mail:
[email protected], www.sosasouneratovice.cz
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0185 Název projektu: Moderní škola 21. století Zařazení materiálu: Šablona: III/2 Stupeň a typ vzdělávání: střední odborné Vzdělávací oblast: vzdělávání v inf. a kom.
Vzdělávací obor: všechny obory SŠ
technologiích Vyučovací předmět: výpočetní technika
Tematický okruh: grafika a multimédia
Sada: 11
Číslo DUM:
4
Ověření materiálu ve výuce: Datum ověření:
Ročník:
19.9.2013
2.
1
Ověřující učitel: Ing. Helena Holcová
STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA A STŘEDNÍ ODBORNÉ UČILIŠTĚ NERATOVICE Školní 664, 277 11 Neratovice, tel.: 315 682 314, IČO: 683 834 95, IZO: 110 450 639 Ředitelství školy: Spojovací 632, 277 11 Neratovice tel.: 315 663 115, fax 315 684145, e-mail:
[email protected], www.sosasouneratovice.cz
Název listu:
Základní principy fotografování 2 – režim snímání
Jméno autora:
Jan Krejza
Anotace:
Získání základních znalostí o principu fungování digitálního fotoaparátu, práce se clonou, expozicí a ohniskovou vzdáleností.
Klíčová slova: Klíčové kompetence:
Clona, expozice, ohnisková vzdálenost, digitální fotoaparát uplatňovat při řešení problémů různé metody myšlení a myšlenkové operace, pracovat s osobním počítačem a dalšími prostředky informačních a komunikačních technologií
Přesahy a vazby:
Organizace (čas, velikost skupiny, 25 min, třída žáků včetně žáků se specifickými vzdělávacími prostorová organizace): potřebami, digitální fotoaparát Cílová skupina:
Žák, věková skupina 15 – 19 let
Použitá literatura, zdroje: Autorem materiálu a všech jeho částí je Jan Krejza.
Velikost:
2
1,03 MB
Obsah Úvod ......................................................................................................................................4 Clona .....................................................................................................................................4 Expoziční čas.........................................................................................................................4 Hloubka ostrosti ....................................................................................................................4
3
Úvod Určení expozice je zpravidla klíčovým úkolem moderního fotoaparátu. Expozice je množství světla dopadnuvšího na snímač, použijeme-li trivialní analogii, můžeme si expozici představit jako větrání. Míra otevření okna představuje clonu a doba větrání pak čas expozice. Ve fotografii nám pak do hry vstupuje citlivost snímače, což by v této analogii mohla představovat teplota vnějšího vzduchu. Vliv doby větrání, otevření okna a venkovní teploty na výsledné teplotě větrané mísnosti nechám na každém čtenáři.
Clona Clona je prvek objektivu, který určuje množství světla procházejícího objektivem dále na snímač. Obvykle je konstruována jako sada plechových lamel, svojí funkcí připomínajících panenku oka. Množství clonou propouštěného světla je přímo úměrné ploše a ta je spjatá s jejím průměrem s druhou odmocninou. Chceme-li zvětšit procházející světlo na dvojnásobek, musíme zvětšit průměr 1,4x. Od toho je odvozena i základní řada clon 1,4, 2, 2,8, 4, 5,6 … Množství světla závisí i na ohniskové vzdálenosti, bylo proto velmi nepraktické počítat s velikostí clony a ohniskem, zacedlo se tzv. clonové číslo, tedy podíl ohniska a průměru clony (F=f/D). Výhodou je, že se již nemusíme zabývat ohniskem objektivu, clonové číslo f/4 propustí na snímač stejně světla pro objektiv 28mm jako pro 105mm.
Expoziční čas O expozičním čase byla zmínka v předchozí kapitole, energie dopadajícího světla je, na rozdíl od clony, přímo úměrná expozičnímu času. Ten se uvádí ve zlomcích vteřiny 1/2000, 1/1000, 1/500, 1/250, 1/125, 1/60s … Expoziční čas je důležítý ze dvou hledisek a sice, rychlost pohybu motivu v kombinaci se záměrem – jiný čas použijeme na závody motocyklů a jiný na fotografii krajiny. Další hledisko je maximální expoziční čas, který je vhodný pro focení s daným objektivem z ruky. Zde platí, že číselná hodnota převráceného ohniska v mm by měla odpovídat času (pro objektiv 50mm by se nemělo použít času delšího 1/60s). Předpokládejme, že fotoparát správně určí expozici. Pak můžeme pak nechat zcela na něm jakou odpovídající clonu, čas a citlivost určí, čemuž se říká plný automat. Anebo mužeme s ohledem na náš záměr zvolit jeden ze základních režimů priorita clony, času anebo plný manuální režim. Při prioritě clony zvolíme velikost clonového čísla i citlivosti a fotoaparát dopočítá příslušný čas. Prioritu času každý domyslí sám. V plně manuálním režimu si vše nastaví fotograf a fotoaparát mu jen oznamuje, zda-li se pohybuje v oblasti vhodné expozice.
Hloubka ostrosti Jak již bylo několikrát zmíněno, clonové číslo neovlivňuje pouze expozici, ale také hloubku ostrosti. Objektiv jako optický systém má nějaké ohnisko a předměty zobrazené do tohoto ohniska se jeví jako ostré, předměty zobrazené mimo ohnisko jsou rozmazané, to jaké předměty budou ostré a jeké rozmazané ovlivníme ostřením, zacloněním a u přístrojů, kde lze měnit rovinu objektivu či snímače 4
pak vzájemným vychýlením os.
Pro začínajícího fotografa je velmi obtížné představit si, že je něco neostré dokud neuvidí nezaostřenou fotografii, popřípadě nemá to štěstí, že se setká se zrcadlovkou s velkým hledáčkem dobrou matnicí, protože lidské oko vidí vše ostře. Ona to není zcela pravda, oko je taky jen optický systém a nemá nekonečnou hloubku ostrosti, má za sebou ale grafický procesor, který se o pocit zaostření stará opakovaným přeostřováním a kombinováním obrazů z obou očí, jsou samozřejmě situace, kdy si konečnou hloubku ostrosti uvědomíme, například při cílení dlouhou palnou zbraní přes mušku. Myslím, že není zcela na místě uvádět zde vzorce pro výpočet hloubky ostrosti, zvídavý čtenář si je může nalézt sám. Uveďme pouze základní shrnutí faktorů ovlivňujících hloubku ostrosti, tedy pásmo kolem zaostřeného objektu, které se bude na fotografii jevit jako ostré. Toto pásmo není symetrické, zadní hloubka ostrosti je delší a přední kratší. Clonové číslo – hloubka ostrosti roste se jmenovatelem clonového čísla, dochází k zmenšování clony a tím k odclonění paprsků jdoucích při okraji optické soustavy. Zaostřená vzdálenost – hloubka ostrosti roste s objektovou vzdáleností. Ohnisková vzdálenost objektivu – hloubka ostrosti klesá s rostoucím ohniskem. Kroužek rozostření – souvisí s výsledným formátem fotografie, je to bod, který jsme na výsledné fotografii schopni označit jako ostrý či neostrý. Souvisí potažmo s velikostí snímače. Čím menší snímač máme, tím je hloubka ostrosti větší. Praktickou ukázkou užití vztahů pro výpočet hloubky ostrosti je tzv. Hyperfokální vzdálenost. Je to vzdálenost, na kterou musíme při dané cloně a ohnisku zaostřit aby byly ostré všechny předměty nacházející se od poloviny této vzdálenosti až do nekonečna (vhodné předevsím pro krajinnou fotografii. Lhyp=f2/(c*F)
Většina dnešních fotoaparátů je osazena objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností, tzv. Zoom objektivy. Jsou to optické soustavy, kde můžeme plynule měnit ohnisko (přibližovat nebo 5
zoomovat). Zoom se jim říká pro zvuk, který při přesouvání optických členů vydávají. Jde o velice složité soustavy o deseti a více členech, které trpí mnoha optickými vadami. Nepříjemnou vlastností zoomů je zvyšování clonového čísla při zvýšování ohniska, což lze kompenzovat dalším otevíráním clony při zoomování, celý systém to ale prodražuje. Obrovskou výhodou digitálních fotoaparátů je možnost měnit citlivost snímače a vyvážení bílé podle aktuálních potřeb – o tom si může nechat klasická fotografie jenom zdát. Stejně jako při měření expozice je jediný správný způsob jak měřit teplotu chromatičnosti (jiný název pro vyvážení bílé) a to nechat dopadat světlo na bílou (nebo neutrálně šedou) kartu a odražené světlo označit jako bílé. Teplota chromatičnosti se uvadí v Kelvinech (K), teplé světlo má hodnotu pod 3000K, studené nad 3500K. Teplé světlo má žlutočervený nádech, studené jde do modra. Na výsledné fotografii je pak bílá modrá, nebo žlutočervená. Obojí je nepřijatelné. Měření můžeme nechat na automatice, nebo víme, jaký zdroj světla převažuje (zářivka, žárovka, blesk, slunce....) a ten nastavíme anebo změříme teplotu chromatičnosti precizně na neutrální tabulce (list papíru není příliš vhodný, ale k pokusům postačí).
O základních režimech snímaní již byla řeč. Dnešní fotoaparáty disponují tvůrčími přednastavenými režimi. Jde o tzv. Kreativní režimy snímání. Zde se zmíníme jen o nejčastějších kreativních režimech. Makro – objektiv se nastaví na nejkratší možnou zaostřitelnou vzdálenost při současně největším možném zvětšení. Vhodné pro fotografování detailů, fauny a flóry. Sportovní režim – fotoaparát nastaví nejkratší možný čas na úkor clony a citlivosti. Soumrak – jde o dlouhý snímací čas kombinovaný s přiblesknutím na druhou lamelu. Panorama – sweep panorama je režim, kdy fotograf přejíždí fotoaparátem scénu a fotoaparát nasnímané fotografie spojí do nudle.
6
