Návrh revitalizace a ochrany odstavených ramen Labe v oblasti Pardubicka

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta

Návrh revitalizace a ochrany odstavených ramen Labe v oblasti Pardubicka

Diplomová práce

2007

Jakub Pokorný

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Návrh revitalizace a ochrany odstavených ramen Labe v oblasti Pardubicka zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, studenta

dne:........................................

podpis

Poděkování: Chtěl bych poděkovat v první řadě za odborné vedení, konzultace, připomínky, cenné rady a náměty doc. Dr. Ing. Petru Maděrovi, dále Ing. Lukáši Řádkovi pracovníku odboru Vodního hospodářství, hydrobiologie a revitalizace říčních systémů Agentury ochrany přírody a krajiny Pardubice, který mi toto téma doporučil a zajistil mi odborné vedení. Za odborné konzultace bych chtěl dále poděkovat Ing. Petru Kupcovi, Ph.D. Ing. Tomáši Mikitovi bych chtěl poděkovat za trpělivost a cenné rady při zaměřování ramene a odborné vedení geodetické části práce. Za odborné zajištění planktonních průzkumů Petru Juračkovi, za cenné rady bych rád poděkoval Ing. Jiřímu Schnaiderovi, Ph.D. za vyjádření se k metodice, Ing. Miloši Cibulkovi za pomoc při zpracování dat v programu Kokeš. A v neposlední řadě pak své rodině za morální podporu, trpělivost, pomoc při vytyčování ramene a za vytvoření pracovního zázemí.

Návrh revitalizace a ochrany odstavených ramen Labe v oblasti Pardubicka (abstrakt) Jméno posluchače: Název diplomové práce: The title of diploma work:

Jakub Pokorný Návrh revitalizace a ochrany odstavených ramen Labe v oblasti Pardubicka The Proposal of Revitalization and Conservation River Labe Billabongs in Pardubice Surrounding

V období od září 2005 do konce dubna 2007 bylo provedeno hodnocení odstavených a mrtvých ramen v okolí řeky Labe na Pardubicku, byly shromážděny a vyhodnoceny mapové a další dostupné podkladové materiály a na základě nich pak vytvořena speciální metodika bodového hodnocení která byla aplikována na 15 vybraných ramenech. Na základě metodiky byla zjištěna 4 ramena potenciálně vhodná pro provedení revitalizace, naopak dvě ramena spadala do kategorie obtížně revitalizovatelných. Rameno s největší potenciální revitalizovatelností (tedy schopností dosáhnout maximálního revitalizačního efektu při vynaložení stanovených vstupů energie a nákladů) bylo vybráno pro konkrétní návrh revitalizace. Ten byl uskutečněn na jaře 2007, kdy bylo také vybrané rameno tachymetricky zaměřeno k určení jeho morfologických charakteristik. Výstupem pak bylo zpracování přehledné situace, příčných a podélných řezů v programech Auto CAD a Kokeš a digitálního modelu terénu v programu ARC Map, pro další využití. Součástí hodnocení byl i průzkum planktonních společenstev hodnocených ramen. Ze zjištěných výsledků byl zpracován přehledný statistický výstup v programu Excel. The billabongs rating was performed in the period from September 2005 to the end of April 2007 in surrounding territory of river Labe in Pardubický region. Special article rating metodology was developped on the basis of background material and using this metodology, 15 chosen billabongs were evaluated. This evaluation found four billabongs suitable for revitalization, futher two were rated as a difficult to revitalize. The most suitable billabong for revitalization (featuring maximum revitalization action for minimum workload and costs) was chosen for concrete proposal of revitalization. It was realized on spring 2007, when the billabong was geodeticaly angled due to morfologic characteristics assesment. Finally, general drawing, cross profile as well as longitudinal profile were worked up using AutoCAD and Kokeš software. For further usage, digital terrain model was created in ARCMap program. Billabongs plankton recognition was a part of the rating too. Statistic evaluation of methodological data was done in Microsoft Excel program.

Klíčová slova: Keywords: biodiverzita ………………………… biodiversity revitalizovatelnost …………………...revitalizationability ekosystém………………………….... ecosystem odstavené říční rameno ………………billabong eutrofizace……………………..…… .eutrophication digitální model terénu………………. digital terrain model úpravy řeky …………………….. …..channel improvements přehrazení řeky……………………… river dike GIS…….……………………………. geografical information systems metodika hodnocení………………... .metodology of rating ochrana přírody…………………….. .nature conservation povodně………….………………...... flash floods

Obsah 1. 2. 3. 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 3.8 3.9 3.10 4. 4.1 4.2 4.3 4.4

Úvod – Význam vody v krajině ................................................................................. 1 Cíl práce ..................................................................................................................... 2 Popis lokality Popis lokality.............................................................................................................. 3 Geomorfologické charakteristiky území .................................................................... 4 Geologické podloží .................................................................................................... 5 Pedologické poměry .................................................................................................. 6 Hydrologické, hydrogeologické a vodohospodářské poměry .................................... 7 Klimatické poměry a fenologie ................................................................................. 8 Vegetační poměry a fauna........................................................................................ 11 Geografické, biogeografické členění – širší územní vztahy ……………………….14 Charakteristika kvality životního prostředí v okolí lokality………………………..17 Stupeň ochrany ekologických segmentů v krajině………………………………….19 Chronologický pohled na vývoj problematiky využívání Labe Historie využívání řeky a splavňovacích prací na Labi, Labe jako vodní cesta ...... 22 Technické úpravy konkrétního úseku toku v historickém přehledu………………..26 Aktuální situace týkající se plánovaných úprav v zájmovém úseku toku, vyhlídky 28 Základní technické a ekomorfologické parametry zájmového úseku toku…………30

5. 5. 1 5.2 5.3 5.4 5.5 6 6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6 6.7 6.8 7. 7.1 7.2 7.3 7.4 7.5. 8. 9. 10. 11.

Metodika – teoretická část, východiska řešení Úvod do problematiky, základní pojmy................................................................... 33 Přirozená dynamika nivy řeky, vytváření říčních ramen ........................................ 34 Potenciální stav říčních ekosystémů, regulace řek a její dopad na krajinu .............. 36 Revitalizace říčních ramen a management péče o ně............................................... 38 Metody průzkumu niv ……………………………………………………………...43 Metodika – vlastní postup prací Podnět k vypracování metodiky............................................................................... 44 Stanovení cíle ........................................................................................................... 44 Harmonogram prací.................................................................................................. 44 Kritérium návrhu …………………………………………………………………..45 Doporučená doba na mapování ................................................................................ 46 Použité datové zdroje………………………………………………………………46 Formální úprava metodiky ....................................................................................... 47 Skladba metodiky (konkrétní parametry, použité zdroje) …………………………47 Výsledky a metody jejich zjištění Výsledky a hodnocení .............................................................................................. 57 Okomentování výsledků metodiky ……………………………………………….. 62 Zhodnocení a návrh revitalizace ramene.................................................................. 62 Vytvoření digitálního modelu terénu a jeho aplikace ……………………………...66 Rozbor planktonních odběrů na zkoumaných ramenech ........................................ 67 Diskuze …………………………………………………………………………….69 Závěr ........................................................................................................................ 71 Summary ……………………………………………………………………………72 Seznam použité literatury …………………………………………………………..73

Přílohy:

Metodika mapování ramen – metodický návod pro terénní mapování Metodika mapování ramen – konkrétní aplikace v terénu pro 15 ramen Fotodokumentace Tabelárně zpracovaný zooplanktonní nález ze zájmových ramen Přehledné statistické zhodnocení výsledků metodiky pomocí histogramů Zdymadla na zájmovém úseku toku, jejich technický popis Katastrální mapa s vyznačením polohy ramene vybraného pro revitalizaci Tabelárně zpracovaný výpis z katastru nemovitostí pro zájmové rameno č.8 Přehledná situace s jeho vyznačením zpracovaná v programu Auto CAD 95 Podélný profil předpokládanou trasou zprůtočnění ramene Příčné profily ramenem Podélný profil a příčné profily strouhou uvažovanou ve variantě návrhu Interpretace náhledů na řešené rameno v programu ARC Scene Varianta Hill shade interpretace DMT ramene z programu ARC MAP Další možná interpretace DMT pomocí palety barev

1. Úvod – Význam vody v krajině Všechny živé bytosti obsahují vodu a potřebují vodu k životu. Voda je hlavní složkou těl všech živých organismů. Většina procesů spojených s životními funkcemi by nemohla probíhat bez vody, kterou organismy využívají jako rozpouštěcí a transportní prostředek. Stejně jako uvnitř organismů nemohou ani ostatní procesy v přírodě probíhat bez vody. Voda pokrývá asi 70% zemského povrchu. Na rozdíl od vodních mas oceánů tvoří množství sladké reprezentované řekami a jezery asi jen 2%. Většina starších lidských sídlišť byla založena při řekách. Už když lidé zakládali města, využívali samočistící schopnosti vody, která tak úzce souvisí s její dynamikou. Před tím, než člověk začal tak necitelně zasahovat do dynamiky tekoucích vod, byly řeky biologicky velmi produktivní. ( Reichholf ,1998) Dnešní stav většiny českých řek je z biologického a ekomorfologického hlediska velmi neuspokojivý. Zdaleka však nejde jenom o stav řeky. Řeky jsou páteří krajiny a jako takové jsou s ní úzce propojeny. Dalo by se říci, že řeka potřebuje krajinu ke svému vývoji stejně tak, jako krajina potřebuje řeku která do ní přináší vláhu a život. K dosažení trvale udržitelného rozvoje nejde oddělit jednu tuto složku od druhé, ale je nutné je chápat jako součást jednoho dynamického celku, jehož článkem je i člověk. Špatná činnost jedné složky může negativně ovlivnit fungování celku. A právě do pozice tohoto slabého článku v kontextu ekosystému se člověk svým chováním v posledních dvou stech letech progresivně zařadil. Proto je nutné mít na paměti, že není důležité okolní svět ovládat, ale porozumět mu a učit se od něj. Posláním této práce tedy není jenom snaha o napravení škod spáchaných v minulosti, ale i snaha o lepší pochopení věcí v kontextu tak, aby bylo možno předejít chybám budoucím. Cílem práce je zhodnocení současného stavu a snaha o zlepšení a ochranu odstavených říčních ramen v nivě řeky Labe, které vznikly necitlivou regulací a kanalizací řeky zejména začátkem 20. století. Hlavním motivem těchto úprav byla ochrana před povodněmi a splavnění řeky. Takto bylo napřímením a zahloubením řeky v kontextu s melioracemi a neúměrným zemědělským a průmyslovým zatěžováním krajiny dosaženo degradace labské nivy, která se projevuje postupným snižováním biodiverzity území a nenávratnou ztrátou nejen některých ekologicky cenných druhů, ale i celých biotopů. Jedním z nich jsou právě odstavená říční ramena, která se přirozeně zazemňují, ale nová se nemohou z důvodu regulace řeky vyvíjet. Tato páce se snaží o poznání podstaty dynamiky vývoje a historie vzniku odstavených ramen na Pardubicku v širším kontextu tak, aby na základě něho bylo možno navrhnout kroky k jejich zachování pro další generace.

-1-

2. Cíl práce Cílem práce je hodnocení odstavených a mrtvých ramen (dále jen ramen) v nivě řeky Labe v oblasti mezi Hradcem Králové a Přeloučí za účelem vybrání jednoho potenciálně nejvhodnějšího ramene pro provedení revitalizace. Hlavním cílem práce je navržení vhodné metodiky, na základě které by bylo možno efektivně zhodnotit současný stav jednotlivých vytypovaných ramen a jeho posouzením stanovit kroky k jejich zlepšení, případně zachování a ochraně. Výstupem metodiky by tedy mělo být v případě zjištění nevyhovujícího stavu ramen doporučení kroků k jejich revitalizaci a stanovení konkrétního pořadí dle vhodnosti a efektivnosti pro provedení revitalizace. Druhým vytyčeným cílem by pak bylo u jednoho konkrétního vybraného odstaveného ramene, které by nejvíce odpovídalo v metodice stanoveným požadavkům na provedení revitalizace realizovat na základě hlubšího studia širších územních vztahů, jeho hydrologických, geomorfologických a ekologických charakteristik, konkrétní variantní návrh za účelem vybrání nejlepšího způsobu jeho revitalizace, který by v budoucnu sloužil jako podklad projektové dokumentace k provedení konkrétní revitalizační akce. Také z tohoto důvodu je jedním z dílčích cílů práce provedení tachymetrického zaměření území, zjištění konkrétních skolonitostních a odtokových poměrů a vytvoření digitálního modelu terénu pro dané rameno. Výsledný výstup pak bude předán Agentuře ochrany přírody a krajiny Pardubice, která vznik tohoto projektu iniciovala. Práce by měla posloužit na základě pochopení důležitosti odstavených ramen jako nenahraditelného přírodního bohatství k zlepšení péče o ně a jako podklad pro jejich další studium.

- 2 -

3. Popis lokality 3.1 Poloha lokality Zkoumaná lokalita se nachází v České republice, v Pardubickém a částečně Královehradeckém kraji, v okrese Pardubice a Hradec Králové a tvoří ji asi 25 km úsek nivy řeky Labe, začínající na jižním okraji Hradce Králové a končící na východním okraji města Přelouče. Kdyby byl tedy uvažován pás nivy 1 km šířky na každou stranu řeky Labe, jednalo by se o výměru 50 km2.

Obr.1 Přehledná mapa České republiky s vyznačením zájmového území. (www.env.cz, 11.2. 2007)

Obr.2 Přehledová mapka s vyznačením polohy jednotlivých ramen očíslovaných od začátku do konce úseku. (www.env.cz, 11.2. 2007)

-3-

Jednotlivá hodnocená ramena se pak nacházejí na katasrálních územích obcí Třebeš, Pražské Předměstí (Hradec Králové), Vysoká nad Labem, Opatovice nad Labem, Němčice, Dříteč, Hrobice, Brozany nad Labem, Pardubice, Rosice nad Labem, Rybitví, Lány na Důlku, Černá u Bohdanče, Opočínek, Živanice, Mělice, Lohenice u Přelouče, Valy nad Labem, Přelouč a Břehy. Počátek úseku leží v nadmořské výšce 226 m.n.m. a konec úseku pak zhruba 209 m.n.m. – tedy převýšení 17m na přibližně 25 km úseku a úhel 0,0119 o/oo, což ukazuje na velmi rovinatou oblast.

3.2 Geomorfologické charakteristiky území Mapa geomorfologického členění (Demek, Mackovič a kol. 2006) zařazuje oblast do provincie Česká Vysočina, soustavy Česká tabule, podsoustavy Východočeská tabule, dále pak do Pardubické kotliny, jejíž součástí je právě okrsek Východolabské nivy, jenž je v ose Pardubické kotliny mezi Jaroměří a výběžkem Železných hor u Týnce nad Labem. Jedná se o náplavovou rovinu kolem řeky Labe o rozloze 95,32 km2. Je to akumulační říční rovina s holocénními povodňovými sedimenty, široká 1 až 3 km, s ostrůvky vátých písků, nízkými terasami a s četnými opuštěnými koryty, místy s výplní hnilokalů. Oblast se nachází převážně v 2. vegetačním stupni, většinou v bezlesí (pole, louky). Typická jsou stará říční ramena (PP Hrozná, PP Tůň u Hrobic, PP Labiště pod Opočínkem) s typickou flórou a faunou. V širším geomorfologickém pohledu se předmětné území nalézá v oblasti tzv. Pardubické kotliny , rozlehlé terénní sníženiny rozprostírající se při dolním toku Labe mezi Týncem nad Labem na západě a Jaroměří na východě. (Bajer, 2006) Oblast Polabí je erozně nejnižší částí České tabule. Tektonickými pohyby byla tabule rozlámána a vznikly různě vyvýšené polohy. Dnešní povrch terénu se vytvořil v mladších třetihorách a kvartéru erozními a akumulačními procesy. Vznikly tak plošiny, říční terasy i hluboká a mělká údolí. Zahlubováním vodních toků se tvořily terasy, z nichž nejstarší jsou dnes v nejvyšších polohách a nejmladší nejníže. Kromě převažující činnosti solifunkční, jež dodala největší část štěrkopísčitého materiálu k vytvoření teras, docházelo k přemisťování jemného písčitého materiálu (přesypy, vyvřeliny). Vápnitý eolický materiál představují mírně až středně vápnité spraše. K polabským kotlinám (úvalům) patří Pardubická kotlina (200m až 250m.n.m.). Terasové náplavy jsou v ní často kryty vátými písky, vytvářejícími místy přesypy. Rovinný reliéf je tvořen nivami a několik metrů nad ně vystupujícími pleistocénními terasami. V regionu se uplatňují drobné tvary – mrtvá ramena, hrany teras, a na terasách i písečné přesypy. Typická výška bioregionu je 200m až 240m. Reliéf má charakter roviny s výškovou členitostí do 30m. Patří tak k nejplošším v rámci ČR. (Culek, 1993) Území Pardubického kraje se rozkládá od nadmořské výšky těsně pod 200 m (v místech kde území opouští řeka Labe) po 1423 m (vrchol Králického Sněžníku). S rozsahem nadmořské výšky souvisí i rozsah klimatických oblastí (od teplé oblasti, mírně suché podoblasti, okrsku mírně suchého s mírnou zimou, až po chladnou oblast, okrsek mírně chladný) a škála fytogeografických oblastí od termofytika po oreofytikum. Reliéf přechází postupně od rovin Zlatého pruhu Země české na severozápadě přes pahorkatiny až po horský reliéf masívu Králického Sněžníku s nejvyšší nadmořskou výškou 1423 m. (www.uzemniplany.cz/vuc_pk_koncept/text/pz_b22a.htm) Podle regionálního členění reliéfu ČSR (Czulek, 1976) patří území do provincie Česká vysočina, do soustavy Česká tabule, podsoustavy Polabská tabule. Severněji položená část území spadá do Východolabské tabule, část na jihozápad od Pardubic pak -4-

do Pardubické kotliny. Novější systém regionálního členění reliéfu ČR (Demek, Voženílek 2000) zařazuje oblast pod geomorfologickou jednotku České tabule, do systému Východolabské tabule a Pardubické kotliny, která se dále dělí na: Královehradeckou kotlinu na severu, Kunětickou kotlinu více na jih, pod ní pak Sezemickou bránu a dále na jih Bohdanečskou bránu. Dle typologického členění reliéfu ČSR (Balatka, Czulek a kol. 1971) se oblast nalézá v rovinách akumulačního rázu, v oblasti kvartérních struktur a pleistocénního kontinentálního zalednění.Podle typů přírodní krajiny Atlasu životního prostředí a zdraví obyvatel ČSFR (Kolejka, 1992) se jedná o poříční roviny přecházející v terasové stupňoviny. Mapa výškové členitosti reliéfu ČSR (Kudrnovská a Kousal 1971) zahrnuje severní část oblasti u Hradce Králové do plochých pahorkatin s výškovou členitostí 30 až 75m, na jihu pak přecházející do plochých rovin, jejichž výšková členitost nepřesahuje 30m. Území náleží orograficky k Pardubické kotlině.

3.3 Geologické podloží Geologicky patří povodí Labe do Českého masivu, jehož stavbu tvoří dvě strukturní patra. Spodním patrem jsou krystalické jednotky masívu a zvrásněné starší paleozoikum stmelené hercynskou orogenezí, jež vedla ke vzniku limnických permokarbonských pánví s nezvrásněnými sedimenty. Horním patrem jsou sedimenty křídy, terciéru a kvartéru, které tvoří platformní obal Českého masivu. Na povrchu území tvoří spodní strukturní patro podkovovitý lem při severním, východním a jižním okraji povodí. Střední část povodí tvoří sedimenty platformy. (http://www.pla.cz/planet/projects/planovaniov/hlavni.aspx, 11.3.2007) Geologicky je zájmová oblast charakterizována svrchnoturonskými slíny a slínovci, překrytými kvartérními sedimenty (štěrkopísky a nivními písky. (Šindlar, 2003) Zájmové území se nachází v plochém terénu mladopleistocenní terasové akumulace Labe. Z regionálně -geologického hlediska leží se svým širším okolím v labské oblasti české křídové tabule s převládajícím slínovcovým vývojem svrchnokřídové sedimentace. Předkvarterní podklad je zde budován svrchnoturonskými až coniackými slínovci labské facie. Podle výsledků dřívějších průzkumů lze zvětralý povrch svrchnokřídových slínovců v zájmové lokalitě předpokládat v hloubce okolo 8 m pod povrchem území. Slínovce jsou zakryté mladopleistocenním štěrkopískovým terasovým souvrstvím sahajícím téměř k povrchu terénu. Štěrkopískové souvrství má ve své horní partii mocné 2 -3 m povahu jemnozrnných až střednozrnných písků proměnlivě hlinitých, ve střední a spodní části souvrství polymiktních písčitých štěrků a středno- až hrubozrnných písků s příměsí štěrků. Štěrkopískové souvrství je trvale a spojitě zvodnělé mělkou podzemní vodou s volnou hladinou kolísající okolo 2 -2,5 m pod povrchem terénu. Lokálně je vydatněji zvodnělá i povrchová partie rozvětralého slínovcového podloží. (Bajer, 2006) Geologicky náleží převážná část Polabí do české křídové pánve. Půdy na pískovcích jsou lehké, propustné, na slínovcích a jílovcích těžké, nepropustné. Značný vliv na úrodnost půdy mají kvartérní pokryvy, z nichž nejpříznivější jsou spraše a sprašové hlíny. Méně se uplatní váté písky, které místy tvoří přesypy, dnes již stabilizované borovými porosty. Holocénní nánosy tvoří nivy větších řek i údolní nánosy potoků. Silně se uplatňuje akumulační funkce toků. Geologické podloží v bioregionu je tvořeno svrchnoturonskými slíny a slínovci, ty jsou však téměř v celé ploše překryty kvartérními sedimenty – štěrkopísky a nivními hlínami. Místy jsou štěrkopísky na povrchu převáty ve váté písky. Skalní tvary zde až na vyjímky chybějí. -5-

(Culek, 1993) Geologická mapa ČSSR (Fusál, Matějka a kol. 1967) zde vylišuje oblast nivních uloženin a splachů. Geologická mapa ČSSR odkrytá (Kodym, Fusál, Matějka 1968) řadí severní a střední část zájmové oblasti do mezozoika, křídy Českého masivu a do svrchního turonu – senonu s epikontinentálním vývojem. Na jihozápadním konci území u Přelouče spadá oblast do mezozoika, středního turonu s epikontinentálním vývojem. Dle geologické mapy předčtvrtohorních útvarů (Čepek, 1990) se na území nacházejí v podloží slínovce a vápnité jílovce v jižní části s polohami křemitých jílovců. V jihozápadní části území v oblasti od Opočínku do Přelouče přechází podloží do středních vápnitých slínovců a kaolinických pískovců, slínitých prachovců, písčitých slínovců a vápenců, ve východní části pak převážně slínovců. Z hlediska regionálně geologického se území nachází v křídové synklinále severovýchodních Čech a je součástí jejího jihozápadního křídla. Skalní podloží je budováno sedimentárními horninami svrchní křídy, nad nimiž jsou uloženy sedimenty spodního až svrchního turonu a coniaku. (Bajer,2006) V části geobotanické mapy ČSSR (Miluška a kol. 1969) vykreslující geologický přehled je období vzniku půdotvorného substrátu datováno do druhohor starších (trias, jura). Litologicky se jedná o slínovce, písčité a spongilitické slínovce, vápnité jílovce a prachovce. Horniny skalního podloží jsou překryty kvarterními zeminami, které tvoří zahliněné terasové štěrkopísky a povodňové hlíny o celkové mocnosti nepřesahující 10 m. Dalším důležitým faktorem jsou směry proudění podzemní vody. Generální směr proudění je k Labi, je ovšem místně ovlivňován malými vodními toky, odvodňovacími soustavami a mrtvými rameny. (Bajer,2006)

3.4 Pedologické poměry Mapa systematických půdních jednotek (Novák, 1992) ukazuje na půdní typ fluvizem, pro který jsou typickým půdotvorným substrátem nivní bezkarbonátové sedimenty. Jedná se o zrnitostně střední půdu. Na jihu hraničí s půdním typem pararendzina, jehož půdotvorným substrátem jsou slinité jíly až slíny a jejich svahoviny. Zrnitostně se jedná o těžkou půdu. Dle Studie odstavných ramen v přírodní památce PP Hrozná se na území nalézají fluvizemě. (Šindlar,2003) Mapa pedogenetických asociací (Pelíšek a Sekaninová 1975) hodnotí území jako oblast asociace nivních hydromorfních půd přírodních a zemědělsky zkulturněných. Mapa granulometrických asociací ČSR (Pelíšek a Sekaninová 1975) zařazuje území do asociace půd jílovitohlinitých s vertikálním půdním stupněm hnědozemím. Na rozsáhlých štěrkopíscích se vyvinuly chudé (oligobazické) arenické kambizemě až kambizemní podzoly, na vátých píscích málo vyvinuté půdy typu kyselých rankerů. V plochých drenovaných místech podél některých přítoků Labe se vyvinuly na karbonátových nivních sedimentech černice, víceméně oglejené a také gleje v okolí Bohdanče. (Culek, 1993) V podmínkách trvalého nadbytku vody v určité půdní vrstvě začne probíhat proces oglejení. Zdrojem nadbytku půdní vody je nejčastěji vysoko položená hladina podzemní vody, anebo za určitých fyzikálních vlastností (snížená propustnost střední části profilu) to může být stagnace prosakující srážkové vody. Nadbytek vody v půdě, tj. vyplnění pórů nad 80%, způsobuje snížení obsahu vzduchu v půdě, což zpomalí oxidační procesy. Mikroorganismy začnou v takovém případě dýchat na účet kyslíku minerálních sloučenin schopných redukce. Tyto redukční procesy pak způsobí typické zbarvení oglejeným půdám. (šedomodré, šedozelené). Při kolísání hladin podzemní -6-

vody se mohou redukované sloučeniny dvoumocného železa znovu oxidovat a vznikají tak rezivé skvrnky třímocného železa (tzv. bročky). (Klimo, 2003) Mapa potenciální eroze půdy v ČSR (Stehlík,1983) posuzuje potenciální erozi půdy proudící vodou v severní části území jako nepatrnou (0 až 0,1 mm/rok) a v jižní části území jako velmi malou (0,11 až 0,5mm/rok). Dle těchto poznatků se jedná spíše o nížinu akumulačního rázu. Zájmové území však patří do oblasti půd potenciálně ohrožených větrnou erozí.

3.5 Hydrologické, hydrogeologické, vodohospodářské poměry Pardubický kraj patří ke krajům, kde prochází hlavní Evropské rozvodí mezi Severním a Černým mořem. Z masivu Králického Sněžníku (jmenovitě z vrchu Klepáč) pak vody odtékají do tří světových moří: Severního, Černého a Baltského. Lokalizace: povodí I. řádu – povodí Labe. Náleží do úmoří Severního moře, délka toku Labe v Pardubickém kraji 53 km. (Bárta a kol. 2003) Posuzované území se nachází z hydrologického hlediska v povodí Labe, číslo hydrologického povodí 1-03-01-001. Labe pramení na Labské Louce v Krkonoších ve výšce 1 384 m n.m. a státní hranice opouští u Hřenska ve výšce 115 m n.m. Celková plocha povodí činí 144 055 km2, z toho v ČR 51 391,5 km2. Celková délka toku je 1 154 km, z toho v ČR 370,2 km. Průměrný průtok na státní hranici činí 308 m3.s-1. Řeka již od Jaroměře nabývá rázu nížinného toku v kotlinách České tabule. (Bajer,2006) V krystalických masivech nejsou podmínky pro akumulaci většího množství podzemní vody. Lze tu však zajistit zásobování lokálních vodovodů. Staré permokarbonské sedimenty nejsou vodohospodářsky významné a nevytvářejí předpoklady pro velké soustředěné odběry podzemních vod. Svrchnokřídové sedimenty jsou nejrozšířenější geologickou jednotkou v povodí. Ve vrstevním sledu křídy byla ověřena existence vrstevních kolektorů značného plošného rozsahu s živým oběhem podzemních vod. Souvisle zvodněné kolektory vytvářejí rozsáhlé hydraulicky spojité nádrže podzemních vod. Česká křídová pánev je území s největšími zásobami podzemních vod v České republice. (http://www.pla.cz/planet/projects/planovaniov/hlavni.aspx, 11.3.2007) Oblast patří do hlavního povodí horního a středního Labe I. Toto území zcela pokrývá orografické provincie České vysočiny. Podíl odvodňované půdy je podle Atlasu životního prostředí a zdraví obyvatel ČSFR, Produkčního potenciálu půd v úhrnu zemědělské půdy 20 až 29%. Z vodních ploch je nejvýznamnější soustava Bohdanečských rybníků napájená Opatovickým kanálem z řeky Labe. Dle mapy Regiony povrchových vod v ČSR (Vlček, 1971) se oblast řadí mezi oblasti vodnosti nejméně vodné (q=0 až 3 l/s na km2) Nejvodnějšími měsíci jsou únor a březen. Území spadá do oblasti s retenční schopností velmi malou (0 až 10), stupeň rozkolísanosti odtoku je hodnocen jako středně rozkolísaný (501 až 1000) a koeficient odtoku jako nízký (k=0,11 až 0,20). Dle mapy Regiony mělkých podzemních vod (Kříž, 1971) se zde jedná o typy podzemních vod s celoročním doplňováním zásob. Z hlediska časového výskytu průměrných měsíčních stavů hladin podzemních vod a vydatnosti pramenů se jedná o území s nejvyšší vydatností v březnu až dubnu a naopak nejnižší v září až v listopadu s přechodným poklesem v červenci nebo srpnu. Území se nachází v regionu s průměrným specifickým odtokem podzemních vod 0,51 až 1 l/s. km2. Hydrologická mapa České republiky (Bedrnová a Stehlík 1966) ukazuje hydrogeologické charakteristiky hornin kvartérní písky a štěrky s propustností dobrou -7-

až velmi dobrou, přecházející na jihu oblasti do písků a štěrků teras s propustností slabou až dobrou. V okolí Přelouče se pak jedná o ordovické břidlice, pískovce a křemence s propustností slabou, puklinovou. Zvodnění zde dosahuje 9. stupně, jedná se převážně o zvodnění puklinové nebo krasové s vydatností 5 až 100 l/s (maximálně i přes 100 l/s). Podle Atlasu životního prostředí a zdraví obyvatel ČSFR mapy B4 Vodohospodářský potenciál území (Vlček a kol. 1992) je jakost vody ve sledovaném toku IV. třídy jakosti, tedy voda velmi znečištěná, v oblasti toku mezi Pardubicemi a Opatovicemi III. třídy jakosti, tedy voda silně znečištěná. Území má plochý reliéf s mírným sklonem k jihu. Hlavním tokem v území je řeka Labe, která od Hradce Králové teče směrem jižním a v Pardubicích se obrací směrem západním. K významné změně hydrografických a hydrologických poměrů došlo výstavbou jezu v Srnojedech. Původní koryto řeky Labe bylo převedeno do umělého kanálu a původní řečiště se stalo ramenem, které s novým tokem hydrologicky komunikuje. (Bajer, 2006) Z hlediska hydrogeologického členění patří území do hydrologického rajónu č. 114 (Labe po Týnec), který reprezentuje kvartérní sedimenty Labe a jeho přítoků. Fluviální štěrkopískové souvrství je zvodněné horizontem mělkých podzemních vod. (Bajer, 2006) Z hydrogeologického hlediska lze v zájmovém území vysledovat dvě, respektive tři hydrogeologické zvodně. Pro první jsou kolektorem kvartérní sedimenty fluviálního původu (písky a štěrkopísky). Jedná se o souvislý obzor průlinové propustnosti. Propustnost čtvrtohorního komplexu bývá často snížena přítomností velmi jemnozrnné frakce. Vydatnost se pohybuje v litrech za vteřinu. Vliv má i rýhovitě erodovaný předkvarterní reliéf a pohřbená koryta slepých ramen či mladších vodotečí. Přirozený pohyb vody je určován předkvarterní morfologií. Generální směr proudění podzemní vody míří k Labi, t.j. S až SZ směrem s lokálními odchylkami ovlivňovanými průběhem podloží, změnami propustnosti, eventuelně stupněm exploatace. (Bajer, 2006) Tok Labe se nachází v technicky a směrově upraveném stavu pod městem se stávajícím ohrázováním a bermami. (Bajer,2006) Součástí prováděných komplexních rekultivačních úprav byla rovněž regulace říčního koryta Labe. V důsledku této úpravy došlo k zahloubení původního koryta Labe a k celkovému zaklesnutí úrovně hladiny spodní vody v nivě. Podle Mezery a kol. (1979) bylo například původní koryto toku Labe v úseku Jaroměř – Mělník zkráceno v letech 1800 – 1950 z původních 404km na pouhých 178km. (Šindlar, 2003)

3.6 Klimatické poměry, fenologie Geobotanická mapa ČSSR (Deyl, Mráz a Zlatník 1969) řadí zkoumanou lokalitu dle hypsometrického přehledu do oblasti 200 až 300m. Klimatický přehled ukazuje na mírně suchý region s mírnou zimou, okrsek teplé oblasti T. Teploty klesají směrem k severovýchodu, srážky týmž směrem rostou. Území je vzhledem ke své nadmořské výšce relativně vlhké. Celkově má tak bioregion na rozdíl od bioregionu Polabského již mezický charakter. (Culek,1993) Nejbližší klimatickou stanicí k centru zájmového území je stanice Pardubice. Dle Klimatických oblastí ČSR (Quitt, 1975) spadá do klimatické oblasti T2, ovšem u jejího okraje, takže podnebí má spíše přechodný ráz. (Culek,1993), z čehož vyplývají následující charakteristiky klimatu: -8-

-

počet letních dnů: počet dnů s průměrnou teplotou vzduchu 10°C a více: počet mrazových dnů: počet ledových dnů: průměrná teplota v lednu: průměrná teplota v červenci: průměrná teplota v dubnu: průměrná teplota v říjnu: průměrný počet dní se srážkami nad 1mm: srážkový úhrn ve velkém vegetačním období: srážkový úhrn v zimním období: počet dnů se sněhovou pokrývkou : počet dnů zamračených: počet dnů jasných:

50 – 60 160 – 170 100 – 110 30 – 40 -2 - -3°C 18 – 19 °C 8 – 9 °C 7 – 9 °C 90 – 100 350 – 400mm 200 – 300mm 40 – 50 120 – 140 40 – 50

Teploty klesají směrem k severovýchodu, srážky týmž směrem rostou. Území je vzhledem ke své nadmořské výšce relativně vlhké. Celkově má tak bioregion již mezický charakter. (Culek,1993) Nedílnou součástí klimatických charakteristik jsou i charakteristiky fenologické. Průměrné datum nástupu fenologických fází za období 1926 – 1940 ze stanice Pardubice stanoví publikace Podnebí ČSSR.(Zítek a Vesecký 1961) Počátek jarních polních prací: Počátek setí jarního ječmene: Počátek setí ovsa: Počátek sázení brambor: Počátek květu jabloní: Rozkvět ozimého žita: Počátek senoseče: Počátek žní ozimého žita: Počátek žní jarního ječmene: Počátek žní ovsa:

22.3. 30.3. 1.4. 14.4. 2.5. 1.6. 9.6. 12.7. 18.7. 1.8.

-9-

Klimatické charakteristiky zkoumaného území Tab.1 Klimatické charakteristiky S tanice : P ardubice (leží ně kolik km od centra zkoumané lokality) O bdobí m ě ře ní: 1901- 1950 N admo řs k á výš k a: 226 m.n.m. Poloha: 50° 02' s.z.š. , 15° 47' v.d. s tanice Pardubice mě s . I II III IV V VI Prům. úhrn 36,0 32,0 35,0 45,0 60,0 64,0 s ráž.(mm) Prů m. te p. - 1,8 - 0,6 3,6 8,2 13,6 16,5 o vzd. ( C ) K limatick ý 0,47 0,52 0,63 0,73 0,74 0,75 gradie nt

V II VIII

IX

X

XI

XII

rok

81,0 73,0 49,0 46,0 40,0 38,0 599,0 18,4 17,4 13,7

8,5

3,7

- 0,1

8,4

0,72 0,69 0,63 0,56 0,52 0,49

0,62

IV - IX X -III 372,0 227,0

K lim ad iag ram ( Walter-L ieth ů v ) t ( oC ) 30,0

R (m m )-s rá žky

8,4 o C 599 mm

P ardubice 226 m . n. m. 1901-1950

90,0

25,0

75,0

20,0

60,0

teplota 15,0

45,0

10,0

30,0

5,0

15,0

9 ,4 oC

299 dnů

0,0

1 - 5,0

2

3

4

5

6

7

8

srážky

0,0 9

-5 ,9 °C

10

2 4 ,7 °C

11

12 - 15,0

Stanice Pardubice, období 1926-50: Průměrné denní minimum teploty vzduchu nejchladnějšího měsíce: -5,6°C(leden). Měsíce s průměrnou denní minimální teplotou vzduchu nižší než -0,1°C: prosinec, leden, únor, březen. Průměrné denní maximum teploty vzduchu nejteplejšího měsíce: 24,6°C (červenec). Počet dnů s průměrnou denní teplotou vzduchu vyšší než 0°C: 299. Průměrná denní amplituda teploty vzduchu za období 1926-50: 9,4°C. Z Oznámení o hodnocení vlivů na životní prostředí (Bajer,2006) vyplývá, že z hlediska klimatického je území zařazeno do teplé klimatické oblasti T2 s dlouhým, teplým a sušším létem. Přechodné období je zde krátké, s teplým až mírně teplým jarem a podzimem. Zima je krátká, mírně teplá a suchá. Počet dnů se sněhovou pokrývkou je nízký. Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje kolem 8 0C. V lednu klesá teplotní průměr až na -1,8 0C. Nejteplejším měsícem roku je červenec s průměrnou teplotou 18,2 0 C. V Pardubicích je v průměru za rok kolem 28 ledových dnů s teplotou pod 0 0C po celý den a 47 letních dnů s teplotou nad 25 0C. Průměrné roční množství srážek se pohybuje kolem 550 mm. Z hlediska převažujících směrů větru mají největší četnost - 10 -

větry jihovýchodní (19,5%). Průměrné četnosti větrů jsou uvedeny v následující tabulce: Tab.2 Průměrné četnosti větrů

(Bajer, 2006) Průměrné měsíční teploty vzduchu ve 0C a průměrné úhrny srážek v mm jsou uvedeny v následující tabulce: Tab.3 Průměrné měsíční teploty vzduchu ve 0C a průměrné úhrny srážek v mm

(Bajer, 2006)

3.7 Vegetační poměry a fauna Podle mapy potenciální přirozené vegetace České republiky (Neuthäusová, Moravec a kol. 1997) patří lokalita do jilmové doubravy (FraxinoUlmetum)(Neuthäusová, Moravec a kol. 1997). Širší zájmové území záměru je poměrně bohaté na mimolesní porosty dřevin, i s ohledem na skutečnost, že se nachází ve funkční nivě Labe s řadou doprovodných porostů (břehové porosty jako takové byly technickou úpravou řeky většinou odstraněny (výjimka porosty JV od zimního přístavu a porosty podél levého břehu Labe pod svítkovským mostem. Těžiště porostů v labské nivě je dochováno především podél dochovaných zbytků labských ramen v nivě. Jilmová doubrava tvoří z pravidla třípatrové fytocenózy s dominantním dubem letním (Quercus robur) nebo jasanem (Fraxinus excelsior) ve stromovém patru. Jasan bývá hospodářsky preferován. Podíl jilmů (Ulmus minor, U. laevis), typických dřevin tvrdého luhu, v poslední době naopak poklesl v důsledku grafiózy. Častou příměs tvoří lípa srdčitá (Tilia Cordata), ve vlhčí variantě též olše lepkavá (Alnus Glutinosa) a další typické dřeviny měkkého luhu, v sušší variantě též habr (Carpinus betulus), případně javor babyka (Acer campestre). Druhově bohaté bývá keřové patro. Kromě zmlazených dřevin stromového patra se nejčastěji objevuje svída krvavá (Swida sanguinea), ve vlhčích typech třešeň ptačí (Padus avium), případně bez černý (Sambucus nigra). Bylinné patro tvoří zpravidla výrazný aspekt jarních neofyt s dominancí Ficaria buldifera (ve vlhčích typech), Cordyalis cava, Anemone nemorosa, Allium ursinum, případně Leucojum verum, Galanthus nivalis či Scilla vindobonensis. Nejčastějšími složkami letního aspektu jsou Aegopodium podagraria nebo Urtica dioica. Proti topolové doubravě (Querco-Populeum) je jilmová doubrava diferencována především výraznými rozdíly ve stromovém a keřovém patru (častý výskyt Ulmus leavis, U. minor, Tilia cordata, ústup Populus nigra). V patru bylinném je pro jilmové doubravy typický častý výskyt druhů řádu Fragetalia a třídy Querco-Fragetea (Brachypodium sylvaticum, Campanula trachelium, Lathyrus versus, Milium effusum, Pulmonaria officinalis agg., Stellaria holostea ad.).

- 11 -

V podmáčených terénních depresích mokřadní olšiny (Carini aucutiformisAlnetum, Carini elongace-Alnetum). V relativně nižších částech nivy topolové doubravy (Querco-Populetum), výše lipové doubravy případně dubohabřiny (Tilio-Betuleum, Melaphyro-carpinetum. Společenstvo jen zřídka zaplavovaných říčních niv v nížinách teplé klimatické oblasti, s optimem výskytu v nadmořské výšce pod 220m.n.m. Je vázáno pedogeneticky vyvinutější lužní případně glejové půdy (hnědá vega, hnědozemí glej) v širších říčních úvalech. Querceto-Ulmetum je typickým společenstvem českého termofytika především Středolabské, Východolabské a Dolnooharské tabule. Náhradní společenstva : a) Lesní- kultury rychle rostoucích topolových hybridů, javoru klenu (Acer pseudoplatanus, jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), ojediněle smrku ztepilého (Picea abies) nebo jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum). aj. b) Keřová- porosty Sambucus nigra na vlhčích stanovištích, na sušších společenstva svazu Berberidion. c) Ruderální- Aegopodium podagrariae, Arction, Polygonion avicularis, méně Agropyro-Rumiocrispi. d) SegetálníFumario-Euphorbion, z části Panico-Setarion (SetarioGalinsogetum) ad. Zbytky přirozeného složení porostů jsou velmi sporadické (jen na cca. 5% plochy). Většinu porostů představují monokultury Fraxinus excelsior, Quercus Robur, Acer pseudoplatanus, či rychle rostoucí hybridní topoly. Převážná část těchto luhů je zemědělsky využívána, a to především jako výnosná pole, řidčeji jako produktivní louky. Ve Východolabské tabuli byla značná část luk rozorána a znovu oseta Dactylis Glomerata, Deschampsia cespitosa, Lolium multiflorum, L. temuletum, Alopecurus pratensis aj. Menší část plochy připadá též na areál zástavby (Neuthäusová, Moravec a kol. 1997). Geobotanická mapa ČSSR (Deyl, Mráz a Zlatník 1969) řadí zkoumanou lokalitu do oblasti luhů a olšin (Alno-Padion, Aneta glutinosae, Saliceta purpureae). Plocha Pardubického bioregionu leží v termofytiku a zabírá značnou část fytogeografického okresu Východní Polabí, fytogeografický podokres Pardubické Polabí a část fytogeografického podokresu Hradecké Polabí (nižší terasy Labe), vegetační stupeň planární. Potenciální vegetací bioregionu jsou především luhy náležející k asociaci Ficario-Ulmetum campestris. Na slatinných stanovištích je podchycena vegetace svazu Alnion Glutinosae (zejména Carini elongace –Alnetum). Primární bezlesí pravděpodobně představují některé typy slatinné vegetace ze svazu Caricion davallianae a některé typy vegetace mokřadní (Phragmition communis) a vodní. Přirozenou náhradní vegetaci bioregionu reprezentuje luční vegetace svazu Calthion i Molinion, která na ložiscích humolitů přechází až do vegetace svazu Caricion davallianac. Křoviny vesměs náležejí svazu Prunion spinosae. Flóru bioregionu tvoří ochuzená druhová sklatba vegetace aluvia Labe, doplněná o některé druhy subatlantské, baltické či sarmatské. Bioregion zabírá silně pozměněnou oblast polabského luhu s pouhými zbytky větších lesních komplexů a s typickou ochuzenou faunou nížinných poloh hercynského původu nebo širokého rozšíření (havran polní, cvrčilka říční). Obohacujícím prvkem jsou velké vodní plochy a rybníky významné zejména pro vodní a mokřadní ptactvo (racek chechtavý, chřástal malý, sýkořice vousatá) a obojživelníky. Labe a jeho větší

- 12 -

přítoky náleží do cenového pásma, biota v Labi pod Pardubicemi je však decimována znečištěním. Významné druhy – ptáci: chřástal malý (Porzana parva), moudivláček lužní (Remiz pendulinus), racek chechtavý (Larus ridibundus), linduška údolní (Anthus campestris), cvrčilka říční (Locustella fluviatilis), sýkořice vousatá (Panurus biarmicus), havran polní (Corpus frugilegus). Obojživelníci: skokan skřehotavý (Rana ridibunda),skokan ostronosý (Rana arvalis). Měkkýši: keřnatka vrásčitá (Euomphalia strigella), hlemýžď zahradní (Helix pomalia), kantárka obecná (Succinea putris), keřovka pravá (Bradybanea fruticum), závornatka kyjovitá (Clausilia pumila), pláštěnka sliznatá (Max glutinosa), bahenka severní (Stagnicola occulta). Hmyz: vřetenuška pozdní (Zygaena laeta). Korýši: žábronožky (Siphonophanes rubii), listonozi (Lepidurus, Apus) škeblovou (Ostracoda). (Culek, 1993) Dle mapy vegetačních poměrů náleží území do lokality dubohabrových hájů. (Tomášek, 2003) Pro dubový stupeň mají význam lužní společenstva. Postupnou regulací řek došlo ke změně fytocenóz od měkkých luhů k tvrdým až habrovým doubravám. V současné době převládají dub a borovice, které jsou i přirozenými dřevinami a uměle rozšířený smrk. Borové porosty jsou vázány většinou na štěrkopísčité půdy. Dubové porosty rostou převážně na bohatších půdách habrových a lipových doubrav, na hlínách a slínech. Nejvyšší produkce se dosahuje v luzích, kde se vedle dubu uplatní jasan, topol a lípa. Smrkové porosty jsou na většině stanovišť nevhodné a vyžadují obnovu na dubové, nebo borové. Poměrně vyrovnané klima zužuje rozpětí vegetačních stupňů prakticky na stupeň dubový a bukodubový, v nichž se uplatní porosty borovice, dubu nebo smíšené lužní. Dle publikace Péče o chráněná území – nelesní společenstva (Petříček a kol. 1999) části Vodní a bažinná společenstva tento fyziotop představuje škálu společenstev vod, jejich pobřežních bažin, tedy především rákosiny a porosty vysokých ostřic a stojatých nebo tekoucích vod. Specifickým podtypem je vegetace obnažených den vodních nádrží. Fyzickým prostředím fyziotypu a dále i uvedených podtypů vegetace jsou obecně stojaté a tekoucí vody a jejich prostředí (litorál, resp. ripál). Na vegetaci vod a mokřadů volně navazují nebo se prolínají fyziotypy: vegetace pramenišť a rašelinišť (svaz Sphragno-Utricularion), hydrofilní až mezofilní trávníky, mokřadní křoviny a lesy, plevelová a ruderální vegetace a další. Plocha bioregionu leží v termofytiku a zabírá značnou část fytogeografického okresu 15. Východní Polabí- fytogeografický podokres 15c. Pardubické Polabí, vegetační stupně planární. Potenciální vegetací bioregionu jsou především luhy náležející k asociaci Ficario- Ulmetum campestris, podél menších vodních toků snad i Pruno - Fraxinetum. Na slatinných stanovištích je podchycena vegetace ze svazu Alnion glutinosae. Primární bezlesí pravděpodobně představují některé typy slatinné vegetace ze svazu Caricion davallianae a některé typy vegetace mokřadní (Phragmition communis) a vodní. Přirozenou náhradní vegetaci bioregionu reprezentuje lužní vegetace svazu Calthion a Molinion, která na ložiscích humolitů přechází do vegetace svazu Caricion davallianae. Na suchých místech na píscích se objevuje vegetace svazu Plantagini - Festucion ovinae a Corynephorion. Křoviny náležejí vesměs svazu Prunion spinosae. (Culek, 1993) Dle publikace Katalog biotopů ČR (Chytrý, Kučera a Kočí 2001) se na zájmovém území mohou potenciálně vyskytovat zejména tyto typy biotopů: kategorie V (vodní toky a nádrže), V1A makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních

- 13 -

stojatých vod s voďankou žabí (Hydrocharis morsus-ranae) BLP – Svaz Hydrocharition: Hydrocharietum morsus ranae, dále V1B makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s řezanem pilolistým (Stratiotes aloides) BLP – Svaz Hydrocharition: Stratiotetum aloidis, V1C makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s bublinatkou jižní nebo obecnou (Utricularia australis a U. vulgaris) BLP – Svaz Utricularion vulgaris: LemnoUtricularietum vulgaris, Utricularietum australis, V1D makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s nepukalkou plovoucí (Salvinia natans) BLP – Svaz Lemnion minoris: Salvinio-Spirodeletum polyrrhizae, V1E makrofilní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s aldrovandkou měchýřkatou (Aldrovanda vesiculosa) BLP, V1F makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod – ostatní, zejména svazy: Hydrocharition, Nymphaeion albae, Magnopotamion, Parvopotamion, V2A makrofylní vegetace mělkých stojatých vod s dominantními lakušníky (Batrachium spp.) BLP – Svaz Batrachion aquatilis, M7 Bylinné lemy nížinných řek BL – Svaz Senecion fluviatilis. Dále se zde potenciálně mohou také vyskytovat zástupci vegetace kategorie L (Lesy) a to zejména L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy BLP – Svaz Alnion incane, posvaz Alnenion glutinoso-incane, L2.3A Tvrdé luhy nížinných řek pralesovité LP – Svaz Alnion incane, podsvaz Ulmenion, L2.3B Tvrdé luhy nížinných řek nepralesovité LP – Svaz Alnion incane, podsvaz Ulmenion, pak je také možné zde očekávat L2.4 Měkké luhy nížinných řek BLP – Svaz Salicion albae, dále T1.4 Aluviální psárkové louky LP – Svaz Alopecurion pratensis, T1.5 Vlhké pcháčové louky LP – Svaz Calthion, podsvaz Calthenion, T1.6 Vlhká tužebníková lada LP – Svaz Calthion, podsvaz Filipendulenion, T1.7 Kontinentální zaplavované louky LP svaz Cnidion venosi, T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky LP – Svaz Molinion. Z kategorie M (Mokřadní a pobřežní vegetace) by se zde potenciálně mohly vyskytovat skupiny M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod LP – Svaz Phragmition communis, M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů BLP – Svaz Oenanthion aquaticae, M1.7 Mezotrofní vegetace vysokých ostřic LP – Svaz Magnocaricion elatae a svaz Caricion gracilis. Z kategorie K (křoviny) může být příkladem potenciální vegetace třeba skupina K1 Mokřadní vrbiny LP – Svaz Salicion cinereae, nebo Lonicero-Rubion sylvatici. Zde by se mělo jednat pouze o přehled potenciálních biotopů, proto jsem záměrně neuváděl u všech svazů asociace. Ty je možno najít v publikaci Metodika mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd (metodiky podrobného kontextového mapování) (Guth, 2002) , ze které jsem vycházel, a potažmo v publikaci Katalog biotopů ČR (Chytrý, Kučera a Kočí 2001). Z kategorie X (Biotopy silně ovlivněné nebo vytvořené člověkem) se na zájmovém území nacházejí zejména skupina X1 Urbanizovaná území, X2 Intenzivně obhospodařovaná pole, X5 Intenzivně obhospodařované louky, X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla, X8 Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy nebo třeba X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla. (Guth, 2002)

3.8 Geografické, biogeografické členění – širší územní vztahy Lokalita se nachází dle obecného regionálního členění v České republice, konkrétně ve východních Čechách, převážná většina zájmového území náleží do Pardubického kraje, svoji severní částí však zasahuje do kraje Královehradeckého, do okresu Pardubice a Hradec Králové. Území patří do podprovincie hercynské, náleží do Pardubického bioregionu (1.8), do jeho centrální části. Území leží ve fytogeografickém okresu č. 15 Východní

- 14 -

Polabí českého termofytika, spadá do podokresu 15c Pardubické Polabí. Potenciálně přirozenou vegetaci zde jsou jilmové doubravy (Querco-Ulmetum), pro nivy pak asociace Pruno-Fraxinetum. Výškový vegetační stupeň odpovídá stupni lužních lesů (Alno-Padion). (Bajer , 2006) Převážná část území patří do socioregionu I/3 – Polabská tabule. Dle regionálního členění reliéfu České republiky (Czudek , 1976) náleží do soustavy Česká tabule, podsoustavy Polabská tabule, provincie Česká vysočina a regionu Pardubická kotlina. Podle regionálně fytogeografického členění (kol. autorů, 1987) studované území spadá do fytogeografické oblasti Termofytika (Thermophyticum- T), do fytogeografického obvodu Českého termofytika (Thermobohemicum- Ćes. T.), Východní Polabí, Pardubické Polabí na jihu, na severu pak Hradecké Polabí. Z mapy biogeorafických regionů České republiky (Culek , 1993) spadá zkoumaná lokalita do podprovincie Hercynské, biogeografického regionu Pardubického na jihu, na severu u Hradce Králové pak zasahuje do podprovincie Hercynské bioregionu Cidlinskochrudimského. Hranice vůči okolním bioregionům jsou většinou výrazné a mají kvantitativní charakter. Kontrast flóry a fauny je dán především přítomností katény nivní vegetace a acidofilní vegetace na terasách a absencí plošného zastoupení vegetace svazu Carpinion, avšak místy je hranice vůči Cidlinsko-Chrudimskému bioregionu difúzní. (Culek , 1993) Pardubický bioregion leží ve středu východních Čech, zabírá jejich centrální, nejnižší část, tzv. Pardubickou kotlinu. Bioregion je protažen podél řek Labe a Loučné a má plochu 594 km2. Nachází se v mírně chladnějších a vlhčích východních Čechách. Typickou katénou bioregionu jsou nivy s luhy a slatinnými olšinami a na ně navazující nízké a střední terasy. Dle mapy limitujících přírodních faktorů životního prostředí Atlasu životního prostředí a zdraví obyvatel (Kolejka, Hrádek a kol. 1992) se jedná o oblast s vysokou hladinou podzemní vody, možností záplav a také území postižené deflací. Hradecký a Pardubický okres jsou pak okresy s deficitem pitné vody (Kříž , 1992). Biota zájmového území náleží do 2. bukovo-dubového stupně. Zastoupena jsou obdobná společenstva jako v sousedním Polabském bioregionu s absencí většiny teplomilných druhů, ale s prezencí druhů subatlantských. Typické je zastoupení slatin a rybníků. Převažuje orná půda, značnou plochu zabírají větší sídla. (Culek , 1993) Cidlinsko-chrudimský bioregion se nachází ve střední části východních Čech, zaujímá plochý reliéf, tvořený převážnou částí Východolabské tabule. Bioregion má 2 části oddělené nivou a terasami Labe, která parří do Pardubického bioregionu. Zastoupena je teplejší varianta mezofilní (hájové) bioty. Širší nivy pak tvoří přechod k Pardubickému bioregionu. V současné době převažuje orná půda, přítomny jsou však i lesy s velkým zastoupením dubů a kulturních smrčin. K charakteru bioregionu patří též rybníky a vlhké louky. Podle mapy Biogeografie I (kol. 1967) se zde nacházejí skupiny přírodních biocenóz na údolních nivách, jasanové olšiny olše lepkavé (Alnus glutinosa), topolové jaseniny kolem řek, jinde buková doubrava. Dle historického vývoje kultivace krajiny Atlasu životního prostředí a zdraví obyvatel ČSFR (Vošátko a kol. 1992) se zde nacházely lužní porosty niv a vlhkých sníženin podél vodních toků, v nejteplejší klimatické oblasti černozemní stepní a kulturní krajina kultivovaná v neolitu (5000 až 2000 let př.n.l.). Dle mapy zemědělských regionů ČSR (Hoffmann a kol. 1972) se jedná o region nížinného typu zemědělství s výrazným zastoupením intenzivních a speciálních plodin. V extravilánu měst Pardubic a Hradce Králové se nachází subregion zelinářsko-ovocný, v širším okolí potom subregion řepařský s nadprůměrnou intenzitou výroby. Dle mapy

- 15 -

Produkční potenciál půd a jeho ohrožení, která je součástí Atlasu životního prostředí a zdraví obyvatel (Vošátko a kol. 1992) se území nachází v oblasti s podílem odvodňované zemědělské půdy 20 až 29%, spotřebou průmyslových hnojiv (v kg čistých živin) 250 až 280 kg. Jde o oblast silně ohroženou větrnou erozí. Rostlinná produkce zemědělských půd je zde mírně nadprůměrná (7000 až 8999 Kč/rok). Ohrožení půd hutněním se zde považuje za silné, zornění zemědělské půdy se pohybuje na severu lokality okolo 75 až 89%, na jihu a jihozápadě dokonce 90 až 94%. Jedná se o zemědělskou přírodní oblast nížinnou. Dle typologického členění reliéfu ČSR (Balatka, Czudek, Demek a kol. 1971) se oblast nachází v rovině akumulačního rázu kvartérních struktur. V bioregionu nejsou evidovány žádné charakteristické ekotypy a ekodémy lesních dřevin, ani genové základny. Dle typologické mapy ČR náleží území do oblasti č. 17. (www.uhul.cz) Dle mapy hodnocení územních předpokladů trvale udržitelného rozvoje atlasu životního prostředí a zdraví obyvatel (Buček, Daněk, Lacina 1992) je celý tok Labe v této oblasti územím s nejvyšším stupněm ohrožení půd prostřednictvím kumulace extrémních vlivů degradačních činitelů. Pardubice a Hradec Králové jsou městy ve špatném technickém stavu v počáteční fázi deprivace. Labe je zde už řekou v pokročilé fázi deprivace. Zájmová oblast se rozkládá v nivě řeky Labe mezi jižním okrajem krajského města Hradec Králové a východním okrajem města Přelouč. Jedná se o úsek řeky Labe měřící asi 25km a jeho přilehlý pás nivy o rozloze zhruba 1km na každou stranu, tedy celkově asi 50km2. (mapservr www.uhul.cz, katastrální mapa 1:10000, turistická mapa 1:100000, 10.2.2007). Plošná struktura využití území bioregionu a okresu v % a KES: Tab.4 Srovnání struktury využití území v bioregionech a v okrese. (Culek, 1993, www.czso.cz/kraje/pa/cisla)

Orná půda (%) plocha okresu Pardubice 88858ha plocha Pardubického bioregionu 59400ha Plocha Cidlinsko Chrudimského bioregionu 256700ha

travní porosty (%)

Lesy (%)

Vodní plochy (%)

KES

49,65

7,66

25,00

2,80

0,63

51,00

17,00

17,00

3,60

0,60

64,00

9,00

12,00

2,00

0,4

- 16 -

3.9 Charakteristika kvality životního prostředí v okolí lokality Kvalita vody: Koncem osmdesátých let patřilo Labe k nejvíce znečištěným řekám v Evropě. V devadesátých letech byla na Labi a jeho hlavních přítocích vybudována mezinárodní měřicí síť a bylo sledováno přes 100 vybraných fyzikálních, chemických a biologických ukazatelů při aplikaci identických nebo porovnatelných metod měření. Mezinárodní program měření MKOL je součástí systému hodnocení stavu povrchových vod v Mezinárodní oblasti povodí Labe v souladu s požadavky Rámcové směrnice o vodách 2000/60/ES. První mezinárodní zpráva o jakosti vody v Labi byla vydána již v roce 1990 a zabývala se hodnocením výchozí situace znečištění Labe škodlivými látkami v roce 1989. Následovaly zprávy o jakosti vody za léta 1989, 1990/1991, 1993, 1995, 1997, 1999 a 2000 – 2003. Poslední, osmá zpráva, je „Zpráva o jakosti vody v Labi. 2004 – 2005“. Pozitivní změny jakosti vody v Labi byly podmíněny jednak uzavíráním průmyslových podniků a poklesem výroby, jednak výstavbou komunálních a průmyslových čistíren odpadních vod. To znázorňují roční odtoky škodlivých látek, které se počítají ze zjištěných koncentrací a průtoků. Jejich porovnání je možné provádět pouze u let s obdobným průměrným průtokem, jako např. v letech 1989 a 2004 v měrném profilu Nadále přetrvávají významné vnosy škodlivých látek ze starých zátěží a plošných zdrojů. Je zapotřebí i v budoucnu na základě výsledků výzkumu aktualizovat seznamy nebezpečných látek, které mají nepříznivý vliv na užívání vody nebo na ekologický stav vodních útvarů v Mezinárodní oblasti povodí Labe. (http://www.iksemkol.org/index.php?id=200&L=1#492, 14.4.2007)

Obr.3 Orientační mapka České republiky s vyznačením zájmové lokality udává aktuální hodnotu BSK-5, což je jedna z nejpoužívanějších charakteristik kvality vody.

- 17 -

Obr.4.Orientační mapka České republiky s vyznačením zájmové lokality udává aktuální hodnotu AOX, což je jedna z nejpoužívanějších charakteristik kvality vody. Kvalita ovzduší: Z hlediska množství produkovaných základních škodlivin patří okres Pardubice mezi nejvýznamnější okresy České republiky. Je to dáno především chemickým průmyslem, který je situován na návětrné straně města, a nedořešeným dopravním systémem. Na území města Pardubice je imisní situace základních škodlivin trvale monitorována stacionárními stanicemi. Výsledky těchto měření jsou dále doplňovány jednorázovým měřením, zvláště pak v oblasti ostatních škodlivin.( Bajer, 2006)

Obr.5 Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší Dle této orientační mapky České republiky se téměř celá zájmová oblast nachází v areálu s překročením imisních limitů (LV) (http://www.chmi.cz/uoco/isko/groc/gr05cz/gif/o2461-05hodn_zdravi.gif, 14.4.2007)

- 18 -

3.10 Stupeň ochrany ekologických segmentů v krajině Fragmenty jilmových doubrav, kdysi typických prvků říčních niv českého Polabí, patří dnes k silně ohroženým společenstvům. Podmínkou jejich existence je zachování přirozeného vodního režimu s občasnými záplavami. Odvodnění pozemků, doprovázené snířenou produkční potencí stanoviště, bude mít za následek vystřídání těchto společenstev dubo-habřinami. Význam zachovaných porostů víceméně přirozeného složení lze vidět v jejich funkci břeho-ochranné a půdo-ochranné a v pozitivním vlivu na mezoklima území. Poskytují rovněž ochranu fauně v zemědělsky silně využívané krajině úrodných úvalových luhů a nemalou mírou přispívají ke zvýšení diverzity území. (Neuthäusová, Moravec a kol. 1997). Dle mapy regionálního systému ekologické stability ČR (Bílková a Lacinová 1993) je celý tok Labe chápán jako nadregionální biokoridor, v oblasti nedaleko Opatovic se nalézá regionální biocentrum spojené s Labem, další pak u Starého Hradiště, Lánů na Důlku a u Přelouče. Kulturní krajina potlačila bohatou květenu této oblasti, takže zbytky černav, luhů a slatin jsou chráněny v rezervacích. Mapa chráněných území přírody ČR (Kos a Maršáková 1993) ukazuje na nutnost chránit fragmenty původní nivní krajiny a zbytky lužních porostů nebo vátých písků, jako míst s velkou biodiverzitou a hojným výskytem chráněných a ohrožených druhů. Tyto získávají v zájmové oblasti nejčastěji status přírodní památky (PP) (jako např. Jiřina – zbytek lužního porostu, Hrozná – mrtvé labské rameno s břehovými porosty, Polabiny – mrtvé labské rameno se vzácnými společenstvy rostlin a živočichů, Tůň u Hrobic – mrtvé labské rameno, Labiště pod Opočínkem – mrtvé labské rameno, Mětické Labiště – mrtvé labské rameno, Votoka – mrtvé rameno Labe, ad.) nebo národní přírodní památky (NPP, např. Semtínský přesyp). Z výše uvedeného je patrné, že mrtvá říční ramena jsou z hlediska ochrany přírody prioritními lokalitami v zájmovém území, a proto by na jejich zachování měl být brán zvláštní zřetel. Ekologickou stabilitu a KES dané oblasti hodnotí mapa Ekologická stabilita krajiny (Buček a Lacina 1992). Celý tok Labe procházející zájmovým územím patří do nadregionálního územního systému ekologické stability, zejména z hlediska ochrany lužních a vodních biotopů. V území převládá polní krajina, proto je hodnota KES velmi nízká a stav kostry ekologické stability je zde hodnocen jako nedostačující. Úroveň životního prostředí (Buček, Míchal a kol. 1992) hodnotí zájmovou oblast jako prostředí narušené, v okolí měst Hradec Králové a Pardubice pak jako silně narušené. Nutno však podotknout, že v posledních letech došlo k velkému zlepšení, a to i díky útlumu průmyslové i zemědělské výroby. Bioregion leží ve staré sídelní oblasti. K odlesnění došlo především na sušších místech, na zaplavovaných nebo bažinných stanovištích se zčásti zachovala přirozená vegetace. Lesy dnes zabírají menší část území, převažují borové, méně smrkové monokultury (Picea abies), na vodou ovlivněných stanovištích jsou hojné i výsadby topolů (Populus sp.). Na odlesněných plochách převažují agrocenózy, louky se dodnes zachovaly jen ve fragmentech. Lokálně byly na bažinatých místech vybudovány rybníky. (Culek,1993) Území Pardubického kraje je prostoupeno mozaikou ploch, z hlediska ochrany přírody velmi kvalitních. V území jsou zastoupeny všechny kategorie zvláště chráněných území přírody s výjimkou národního parku. Zasahují sem, nebo v území leží, tři chráněné krajinné oblasti, 10 přírodních parků, 3 národní přírodní rezervace (z toho je jedna na území CHKO), 2 národní přírodní památky, 30 přírodních rezervací (z - 19 -

toho 11 v CHKO) a 53 přírodních památek (z toho 20 v CHKO). K ochraně výjimečných krajinných hodnot je vyhlášeno 10 přírodních parků. Mimo zvláště chráněných území je zde množství památných stromů, významných krajinných prvků („ze zákona“ i registrovaných), jejichž význam je místní a v konceptu nejsou dále zmiňovány. Většina zvláště chráněných území přírody je zahrnuta do územního systému ekologické stability (ÚSES). Zvláštní kategorie chráněných území je vytvářena v rámci soustavy Natura 2000. (výňatek z územního plánu rozvoje Pardubického kraje: www.uzemniplany.cz/vuc_pk_koncept/text/pz_b22a.htm) Niva jako taková má ze zákona (114/93Sb.) status významného krajinného prvku. Proto, když je zmíněn významný krajinný prvek (VKP), je nutno odlišovat, zda jde o registrovaný či neregistrovaný VKP. Z hlediska chráněných území mají některá ramena dále status přírodní památky (PP). Z hlediska ÚSES je celý tok Labe v zájmovém území součástí nadregionálního biokoridoru. Jednotlivá dílčí ramena pak mohou mít dále status lokálního, regionálního či nadregionálního biocentra, nebo mohou být součástí lokálního, regionálního nebo nadregionálního biokoridoru. (www.env.cz) Zájmová lokalita padá do působnosti agentury ochrany přírody a krajiny Pardubice severní část pak pod AOPK Hradec Králové, územních odborů Ministerstva životního prostředí Pardubice a Hradec Králové, pod katastrální úřad Pardubice, Hradec Králové a Přelouč a Referát životního prostředí Pardubice a Hradec Králové. (www.env.cz) Na základě zkušeností z průzkumů pro předchozí etapy protipovodňových úprav na Labi lze konstatovat, že těžiště výskytu zvláště chráněných a regionálně či celostátně významných druhů obratlovců a hmyzu bude soustředěno do prostorů labských ramen, která jsou většinově podchycena i v rámci sítě skladebných prvků ÚSES. (Bajer, 2006) Pro krajinný ráz širšího zájmového území je příznačná proměnlivá struktura krajinných prvků s tím, že většina širšího zájmového území pak vykazuje výrazně otevřený, nepříliš členitý charakter krajiny. Vlastní zájmové území však je nivou velkého technicky upraveného toku v návaznosti na zastavěné území města, s přechodem do příměstské otevřené kulturní krajiny, kde je míra upravenosti koryta o poznání nižší oproti úsekům přímo ve městě. Labská niva v Pardubicích a západním okolí tudíž představuje prostorově omezený, i když relativně rozsáhlý přírodní prvek, jako určující strukturu krajinného rázu místa. Na jeho určení se v prostoru posuzovaného záměru s určitým zjednodušením podílejí zejména následující hlavní složky:

- 20 -

Tab.5 Hlavní krajinné složky

(Bajer, 2006) V širším okolí zájmového území posuzovaného záměru převládá málo členitý reliéf. Většina širšího zájmového území vykazuje otevřený, relativně plochý charakter, poznamenaný přechodem města do příměstské krajiny. Západní část představuje příměstskou krajinu s dominancí zemědělských půd, kulis dřevin podél toků a ramen, včetně usazovací nádrže u Srnojed. V daném případě lze tedy konstatovat určitým způsobem narušený krajinný ráz s tím, že jeho určující přírodní prvky (většina linií a skupin stromů a kulisy kolem ramen) by měly být maximálně zachovány. (Bajer, 2006) Při všech revitalizačních akcích dochází k zásahům vůči rostlinám a živočichům. Ochrana přírody je předmětem zákona č.114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny, zejména jeho euronovely 218/2004 Sb. Se vstupem do Evropské unie souvisí též přijetí soustavy NATURA 2000. V případě, že je na lokalitě určené k revitalizaci zjištěn výskyt zvláště chráněných druhů, je ještě před započetím jakýchkoli prací nezbytné požádat o výjimku z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů, kterou může povolit orgán ochrany přírody. Detailní biologický a zoologický průzkum daného území jsou jedním ze základních podkladů při stanovování termínů a nejvhodnějších postupů realizace jednotlivých prací. Z pohledu rostlin a živočichů je důležité, aby revitalizační akce poskytovala po svém dokončení stejné nebo lepší životní podmínky minimálně těm vzácným a ohroženým druhům, které byly zjištěny před zahájením celé akce. Ideálním stavem je samozřejmě dosažení větší druhové diverzity oproti původnímu stavu, což je také jedna z myšlenek „Programu revitalizace říčních systémů MŽP“, obsažená i v příslušných pravidlech tohoto programu. (Just a kol. 2005) V roce 1992 schválila vláda ČR dotační titul „Program revitalizace říčních systémů“, jehož cílem je ekologická optimalizace člověkem narušeného vodního režimu v krajině, který je základním předpokladem k vytvoření její ekologické stability a trvale udržitelného využívání. Konkrétně jde o soustavu biologických, biotechnických,ale i technických opatření, navrácení toků do původního koryta a jejich zprůchodnění pro biotu, restaurace pobřežní vegetace a obnova přirozené dynamiky, obnovu a zřizování přírodě blízkých vodních nádrží (rybníků), ale i zvyšování podílu přírodě blízkých ekosystémů v krajině pro zadržování vody a protierozní funkce. (Petříček a kol. 1999)

- 21 -

4. Chronologický pohled na vývoj problematiky využívání řeky Labe 4.1 Historie využívání řeky a splavňovacích prací na Labi, Labe jako obchodní cesta. Pro pochopení současného stavu upraveného toku je nutné náležitě studovat jeho historii. Vždyť samotná podstata slova revitalizace mluví o navracení věcí do původního pořádku, a toho nelze dosáhnout bez patřičného prostudování historie. Proto bylo i do metodiky hodnocení odstavných ramen jako jedno z hledisek zařazeno hledisko historické. Voda a řeka dávaly od počátků dějin lidstva možnost obživy lovcům, rybářům, později i řemeslníkům, proto u řek nacházíme nejstarší místa osídlení. První plavidla jsou známa už z doby, kdy lidé vytvářeli svá první stálá sídla. Na celém světě vznikaly rozmanité konstrukce prvních lodí z dostupného materiálu, od jednoduchých plavidel vydlabaných z kmenů, po lodě z kůží, papyru, kůry, či vory z kožených vaků. V Čechách tuto dobu dokumentují desítky nálezů pravěkých člunů dlabaných z jednoho kmene. V době bronzové vznikla podél řeky Labe první pravěká hradiště lidu, která chránila tuto dopravní cestu. Labe bylo významnou dopravní tepnou i v době římské, z níž je známo i první překladiště na českém území, odkryté archeology u Malých Žernosek u Lovosic. Písemné zprávy z raného středověku popisují už velmi rozvinutý labský obchod, který kontrolovali panovníci. Z té doby se zachovalo mnoho listin, ve kterých jsou popisovány výše cel na Labi. Již ve středověku se po Labi splavovalo dřevo, jednak volně ve špalcích, jednak svázané do vorů. Ze 13. a 14. století z mnoha míst v Evropě pocházejí zprávy o českých kupcích a plavcích. V té době se rozšířil systém organizace obchodu po Labi i na další české řeky a bez velkých změn pak přetrval až do 19. století. Centrum obchodu po Labi bylo město Litoměřice, v menší míře i Ústí nad Labem, Roudnice a Mělník. Plavba po proudu obvykle probíhala pomocí plachet či vesel. V opačném směru zajišťovali plavbu až do 19. století tzv. pomahači, což byly skupiny 6 - 12 nádeníků z polabských vesnic, vedených předákem (tzv. králem), které vlekly lodě proti proudu. Na hranicích svého úseku pak předávali lodě kolegům ze sousedních vesnic. Z údajů o celních poplatcích za zboží se dá odvodit velikost lodí, které vezly obvykle 1,5 - 4 tuny nákladu. Řeka byla už ve středověku cenným zdrojem energie, proto se na ní budovaly malé jezy s mlýny, pilami a hamry. Vodní právo k jezům vlastnili majitelé panství na březích řek, provozovatelé jim za užívání platili. Stavba jezů však znamenala překážku pro plavbu a věčný spor plavců o vodní právo byl hlavním problémem plavby až do 18. století. Přes jezy se bylo možno dostat pomocí tzv. propustí či vrat, jejich šířka však omezovala velikost vorů i lodí. Spory o vodu pak musela řešit městská rada a zasáhl do nich i Karel IV., který privilegiem z roku 1340 ustavil osm místopřísežných mlynářů, v jejichž pravomoci bylo soudit spory o vodu i o výšku jezů. Jedním z mnoha kroků Karla IV., kterým se snažil podpořit rozvoj lodní dopravy v Čechách, bylo vytvoření první české vodohospodářské instituce. (materiály poskytnuté Povodím Labe s.p.) Nařízení Karla IV. z roku 1375 se týká svobodné plavby dřeva po Labi. Bylo to dřevo, určené na stavby, k topení, k výrobě dřevěného uhlí, v 16. století i do - 22 -

kutnohorských dolů. K tomuto účelu byla v letech 1549 až 1577 provedena korekce koryta Labe u obce Veletov, byl postaven pevný jez a vybudován kanál z Labe do Starého Kolína a dále až po Kaňk. V té době to byla jedna z největších staveb na Labi. Úctyhodným způsobem upravoval vodní poměry na pardubicku Vilém z Pernštejna. Provedl ochranné stavby podél řeky a zřídil soustavu kanálů - například Opatovický kanál, náhon Halda z Loučné, Labský náhon u Předměřic a jiné. Střední Labe bylo zvlášť vhodné pro stavbu mlýnů vzhledem k dobrým a poměrně stálým vodním poměrům. V úseku od Hradce Králové po Mělník bylo 14 pevných mlýnských jezů - v našem kraji Valy, Týnec, Veletov, Kolín. Éra voroplavby na Labi trvala až do konce 19. století. Ještě v roce 1882 bylo splaveno přes Pardubice 600 vorů. Poslední zpráva z roku 1902 uvádí 200 vorů, každý o dálce 115 metrů. (http://www.chvaletice.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=16569&id_org=16569&id=52234 &p1=2054, 15.3.2007) Rozvoji labského obchodu po husitských válkách hodně pomohla situace v severních Čechách, kdy zde válkou poničené majetky kupovaly šlechtické rodiny ze Saska. Jejich podpora a investice do rozvoje hospodářství pomohly znovu obnovit hospodářské vazba k Sasku a přispět tak i k novému rozkvětu plavby, vývoz obilí, dřeva, kamene a vína do Saska se rozšířil i o dopravu ovoce, které se stalo tradičním vývozním zbožím severních Čech až do roku 1945. Kromě soli se do Čech plavily sušené mořské ryby a po Labi přes Hamburk až do Ameriky se plavilo severočeské plátno a sklo. Za třicetileté války se začalo s dalšími úpravami českých řek. V letech 1628 1638 se upravovala dolní Vltava a Labe. Tehdy byly upravovány jezy v Litoměřicích, Roudnici, Dolních Beřkovicích, Nelahozevsi, Chotěbuzech a Roztokách. Modernizací solné cesty byl pověřen strahovský opat Kryšpín Fuk , stavby na Labi vedl v letech 1644 - 1646. Kuriozitou dějin je, že na splavnění českých řek nejvíce vydělali Švédové, kteří na lodích do Hamburku odváželi kořist z Prahy. (materiály poskytnuté Povodím Labe s.p.) S podrobnou myšlenkou splavnění středního Labe a vybudováním LabskoDunajského průplavního spojení po řece Orlici a Moravě, která se ještě po řece Bečvě měla spojit s Odrou a Vislou, přichází v roce 1692 lotrinský duchovní Lothard Vogemont, technický poradce císařského dvora ve Vídni. (Bláha, 2006) V roce 1777 vydala Marie Terezie na podporu plavby tzv. Navigační patent, kterým určila prioritu plavby před jiným využíváním řeky a vyhlásila splavné toky za majetek státu. Dalším opatřením státu bylo zrušení plavebních cechů v roce 1783. Lodní doprava se stala svobodným povoláním na základě obdržené plavební koncese. Ukončení napoleonských válek znamenalo nový impuls pro rozvoj hospodářství. Rakouský stát se snažil osvobodit labskou plavbu z Čech do Hamburku od cel a zavést mezinárodní plavební řád na Labi. (materiály poskytnuté Povodím Labe s.p.)

- 23 -

Obr.6 Labe v Pardubicích pod zámkem, hradní příkop (1774) (http://www.hiu.cas.cz/atlas/pard.htm, 18. 3. 2007) V roce 1787 nařídil císař Josef II., aby prof. Hergert řeku Labe procestoval a podal návrhy na její splavnění. Na středním Labi však začaly průzkumné práce teprve v roce 1822, a to pouze geodetickým zaměřením řeky, které bylo dokončeno o 10 let později. K dalšímu posunu řešení této problematiky došlo po roce 1831, kdy nařídil císař František zahájit na státní útraty přípravné práce a v roce 1840 c.k. zemské ředitelství v Praze dokončilo projekt splavnění Labe z Hradce Králové do Mělníka. (Bláha, 2006) V roce 1821 byla vydána mezinárodní smlouva polabských států tzv. Labských plavebních aktů. Smlouva je považována za impuls k rozvoji labské plavby. Uvolňování plavebních podmínek na Labi však bylo postupné a pokračuje prakticky do dneška. Změna podmínek na Labi vedla v roce 1822 k založení Pražské paroplavební společnosti. V roce 1838 začala paroplavba v Čechách. V květnu 1841 začala zkušební plavba parníku nazvaného „Bohemia“. Daleko úspěšnější byl záměr organizovaný známým obchodníkem s dřívím a později i pražským primátorem Františkem Ditrichem. Ten vytvořil v listopadu 1864 skupinu zájemců o založení paroplavebního podniku v Praze. Pro plavbu v té době nejvýznamnější byla firma Vojtěcha Lanny. Její stavební činnost probíhala na českých řekách od 40. let 19. století až do roku 1920. Firma měla velkou flotilu korečkových bagrů a dalších technických plavidel, s kterými řešila většinu regulačních a kanalizačních úprav českých řek. Zahájení paroplavby na Labi a podpis plavebních aktů v roce 1844 zavázaly rakouský stát k vyhloubení mezinárodního úseku řeky Labe na předepsanou hloubku a k jejímu udržování. Polovina 19. století znamenala pro českou plavbu výrazné oživení. Otevření hnědouhelných dolů v okolí Teplic a Duchcova znamenalo impuls k největšímu rozvoji lodní dopravy v české historii. V té době se stalo Ústí nad Labem největším přístavem Rakousko - Uherska. (materiály poskytnuté Povodím Labe s.p.) Po zrušení roboty v roce 1848 nastal v Polabí velký rozmach zemědělství. Kácí se lužní lesy a mění se v ornou půdu, zejména pro pěstování cukrovky. Tehdy se však začínají projevovat nepříznivé důsledky lidských zásahů - po staletí budované pevné dřevěné jezy vzdouvají vodu při zvýšených stavech, koryto řeky se rychle zanáší splavenou ornicí po vykácených lužních lesích a spolu s nepříznivými klimatickými

- 24 -

poměry je celá velká oblast zasažena rozsáhlými povodněmi, které ničí úrodu i lidská obydlí. V oblasti středního Labe bylo pravidelně zaplavováno 112 obcí. Voda zůstávala rozlita až 45 dnů a ničila až 25% úrody. Šířka záplav dosahovala mezi Hradcem Králové a Pardubicemi 2 kilometrů, pod Pardubicemi až k Mělníku 1,5 až 3,5 km. Způsobené škody byly vyčíslovány v letech 1900 až 1926 částkami 17 až 50 mil. korun. Jako holá nezbytnost vyvstává za tohoto stavu otázka úprav toku k zamezení povodní a také ke splavnění řeky. Probíhá v několika etapách prakticky již od roku 1901, tempo výstavby však značně kolísá, většinou ovlivňováno politickými poměry. (http://www.chvaletice.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=16569&id_org=16569&id=52234 &p1=2054, 15.3.2007) Chybělo ale propojení do Mělníka, a proto se začalo s plány na další zlepšování splavnosti českých řek. Ty byly v roce 1896 schváleny v říšském sněmu. V letech 1897 - 1913 postavila firma Lanna pět zdymadel na Vltavě i na Labi. K řízení prací byla založena Komise pro kanalizování Vltavy a Labe v Čechách. Zájem politických a podnikatelských kruhů však směřoval k daleko velkolepější koncepci rozvoje vodních cest, a to k vzniku průplavu Labe - Odra - Dunaj. Záměr byl schválen 11. června 1901 jako říšský vodocestný zákon. Ten umožnil vybudovat dvě zdymadla v Praze, dokončit kanalizaci řeky Labe z Mělníka ke Střekovu a splavnit tzv. střední Labe z Mělníka do Brandýsa nad Labem. Plány vodního zákona byly z části realizované i za československé republiky, poslední stavbou byla výstavba zdymadla u Střekova z roku 1936. Kanalizace Vltavy a Labe přinesla zejména provozovatelům plavby a vorařům značné problémy, v plavebních zdržích byla sice hloubka, ale snížila se v nich unášecí schopnost řeky. Postiženi byli zejména exportéři dřeva. Proto v roce 1902 byla zavedena plavba vlečných parníků - vrtulových a zadokolesových remorkérů. Ve 30. letech bylo třeba nahrazovat vysloužilé vlečné kolesové a řetězové parníky modernějšími plavidly, což se dařilo díky novátorským konstrukcím zadokolesových motorových remorkérů. Tyto původní české lodní konstrukce patřily na celém toku Labe k nejmodernějším plavidlům. (materiály poskytnuté Povodím Labe s.p.) Zásadní obrat přineslo rozhodnutí o stavbě tepelné elektrárny ve Chvaleticích a o jejím zásobování ze severočeské uhelné pánve po labské vodní cestě. Bylo nutné přepravit 3,7 miliónu tun ročně, což představovalo více než dvacetinásobek dosavadního objemu přepravy po středním Labi. Práce probíhaly od roku 1974. Bylo nutné upravit celou labskou vodní cestu, zejména koryto řeky, prohloubit plavební dráhu na hloubku 2,8 m, postavit zdymadlo v Týnci, Veletově a na jiných místech celé vodní cesty. Přes mnohé problémy jak při samotné výstavbě vodní cesty, tak zejména při zajišťování vhodného lodního parku byla labská vodní cesta slavnostně otevřena v Týnci nad Labem 19. 5. 1977. (http://www.chvaletice.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=16569&id_org=16569&id=52234 &p1=2054, 15.4.2007) V Čechách došlo po roce 1948 k znárodnění všech plavebních podniků i loděnic. To znamenalo nová pravidla pro fungování lodní dopravy. Plavba se neprovozovala pro zisk, ale jako služba pro státní podniky. Vznikla jedna monopolní firma - Československá plavba labská, která byla zaměřena pouze na velké zákazníky, zejména na dopravu uhlí do Chvaletic. (materiály poskytnuté Povodím Labe s.p.) Výsledkem je složitá kaskáda jezů vytvořená od Hamburku do Chvaletic. Poslední místo, které vzdoruje snahám o splavnění, je Labe v Děčíně, kde se proti

- 25 -

stavbě dvou (dnes již jen jednoho) jezů staví ekologové. Problémem je ale i Labe na opačné straně česko-německých hranic, kde se hloubka snižuje. Od začátku 20. století se počítá se splavněním Labe z Chvaletic do Pardubic, čímž by se labská vodní cesta prodloužila o 24 km. (http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=846, 18.3.2007) Největšího přepravního množství v úseku Obříství - Chvaletice bylo dosaženo v roce 1984 - 4,9 mil. tun. Od 1.7.1996, kdy je energetické uhlí přepravováno do Chvaletic po železnici, dochází ke stagnaci plavebního provozu v tomto úseku vodní cesty. Pro plavbu byla politická změna po roce 1989 spojena s velkým očekáváním. Výrazně se změnila orientace zahraničního obchodu z východu na západ. Dokonce se i zlepšují plavební podmínky na Labi ve východním Německu a dnes je dokonalejší spojení k Rýnu. (materiály poskytnuté Povodím Labe s.p.)

4.2 Technické úpravy konkrétního úseku toku v historickém přehledu Zájmovým úsekem toku se zde rozumí úsek středního Labe od jezu v Přelouči po jez v Hradci Králové nad soutokem Orlice s Labem přibližně v místě, kde končí vzdutí vyvolané jezem v Opatovicích nad Labem. Tyto dva jezy ještě mají přímý vliv na vodní stav v zájmovém území. První zmínku o přímém konkrétním rozsáhlejším realizačním návrhu úprav v zájmové oblasti středního Labe pochází z článku Vývoj výstavby středolabské vodní cesty v časopise Vodní cesty a plavba (Bláha, 2006), kdy se otázka regulačních prací a splavňování řek projednávala v roce 1872 i v parlamentu a v roce 1884 přichází sněm Království českého jednak s iniciativními návrhy na zlepšení vodního hospodářství v Čechách, jednak se usnáší přispět na zřízení kanálu Dunajsko-vltavského a na regulační práce spojené s úpravou Vltavy a Labe. Dne 23.11. 1986 byla založena Komise pro kanalizaci Vltavy a Labe. Labe mělo být kanalizováno od Mělníka po Jaroměř. Na základě toho byl v nově zřízeném technickém oddělení pro vodní stavby v roce 1887 vypracován projekt na směrovou úpravu středního Labe s opravou starých pevných jezů. Roku 1895 byl schválen návrh pro splavnění středního Labe, dle kterého se mají pevné jezy nahradit pohyblivými a počítat i s vodohospodářskými úpravami na přítocích. Značnou zásluhu i při pozdější realizaci tohoto projektu měl spolek zájemců nazvaný „Středolabský komitét“, ustavený v roce 1899 v Pardubicích. Rozhodující obrat nastal v roce 1900. Ze složitých jednáních vodocestného výboru vyšel 11.6.1901 návrh zákona stanovující program nejen průplavních staveb a splavnění řek, ale i regulace vodních toků. Na tento vodocestný zákon navazoval tzv. regulační zákon z února 1903, týkající se říčních úprav. S regulacemi se mělo začít současně se stavbou vodních cest. Schválením obou zákonů byly dány formální předpoklady k zahájení výstavby středolabské vodní cesty. (Bláha, 2006) Hlavní zásady projektu byly zaměřeny na vykoupení stávajících vodních sil, mezi Mělníkem a Hradcem Králové zkrácení toku ze 192km na 157,8km, zkrácením trasy zvětšit spád dna z 3,73%o na 4,55%0, navrženo 34 zdymadel, 17 silničních mostů od sebe vzdálených 12 až 18km, na okolních pozemcích upravena hladina podzemní vody v hloubce 1,3m (pole) na lukách na 0,7m provedením odvodňovacích příkopů i plošné drenáže. Na základě pochůzkového informačního řízení byl počet jezů snížen ze 34 na 24 situovaných v lokalitách (z hlediska zájmové oblasti) Hradec Králové,

- 26 -

Opatovice, Němčice, Pardubice, Srnojedy, Přelouč. Předpokládalo se snížení zdymadel na 19, doba proplavení jednou komorou je 30m. (Miláček, 1994) Podle programu splavňovacích prací se mělo systematicky postupovat od Mělníka směrem k pramenu Labe, ale z časových a organizačních důvodů se přešlo k provádění úprav do míst, kde jejich oddálení hrozilo největšími škodami. Vlastní stavební práce byly postupně zahajovány od roku 1906 po schválení zemského příspěvku. V období do koce roku 1918, kdy byl postup prací zpomalen 1.světovou válkou byly provedeny regulace v zájmovém úseku u Živanic, úsek Přelouč – Lohenice, Rosice Srnojedy, u Pardubic, u Hrobic, Hradec Králové – Opatovice a Živanice – Přelouč, byl dokončen jez v Hradci Králové (1912). V období 1919 – 1930 byly provedeny nejdříve revize celého projektu podle nových politicko-hospodářských poměrů po vzniku ČSR zejména s přihlédnutím na úpravu nosnosti lodí na 1000 až 1200t, soustavného využití vodní energie našich toků a tendence sdružování jezových stupňů na středním Labi. Menší počet stupňů o vyšším vzdutí s dlouhým plavebním kanálem, vodní elektrárnu a plavební komoru při jeho vyústění zpět do koryta toku měl zajišťovat větší výkon plavební cesty i výrobu energie ve vodních elektrárnách. Konečná koncepce byla schválena až v roce 1928. V této době brzdila postup staveb hospodářská krize. V zájmovém území byl v té době dokončen jez v Přelouči včetně vodní elektrárny. Rozhodující obrat v tempu výstavby středního Labe nastal v roce 1931. Vydání vodních zákonů č. 49/1931 o regulaci nesplavných řek, melioračních pozemků a zdravotně vodohospodářských stavbách a 50/1931 o státním vodohospodářském fondu, umožnilo náležitě rozvinout a finančně zajistit investiční a vodohospodářské akce s menším zatěžováním státního rozpočtu. Dokončení vodní cesty do Jaroměře bylo plánováno do roku 1942. Ze zájmového úseku bylo dokončeno zdymadlo v Srnojedech (1937) a pokračovaly regulace v okolí Pardubic. Toto období bylo ovlivněno průběhem 2. světové války. V období 1945 – 1962 je zezačátku postup prací zpomalen poválečným vývojem. Ze zájmového území je opravován jez v Opatovicích nad Labem. Je upuštěno od záměru prodloužit splavněný úsek až do Hradce Králové potažmo Jaroměře. V období od roku 1963 – 2007 se měl dle vládního usnesení č.680 z roku 1963 zvýšit podíl využívání vodní dopravy labsko-vltavské vodní cesty (do roku 1970 měla být prodloužena až do Pardubic, popřípadě Opatovic nad Labem. Na zájmovém území byla dokončena trasa Srnojedy – Pardubice – Brozany – Opatovice (1969) nad Labem. Dokončeno bylo zdymadlo v Pardubicích (1969). Rozhodnutí o tepelné elektrárně ve Chvaleticích urychlilo úpravu tohoto úseku. (Bláha, 2006) Jednotlivými zákonnými normami se vztahem k úpravě středního Labe se zabývá blíže publikace Historie splavňovacích prací na středním Labi. (Miláček, 1994) Ten uvádí přehledně postup prací takto: 1912 vláda rozhodla, že splavnění Labe bude pokračovat jen regulací toku, dokončení úseku Opatovice – Hradec Králové (1909), postaven pohyblivý jez v Hradci Králové (1911), jehož součástí je i vodní elektrárna a Opatovicích (1912), úpravy na Labi Týnec – Pardubice (1918). V období 1919 – 1938 dokončen jez v Přelouči (1928) včetně hydroelektrárny, jez v Srnojedech (1937), dokončeny úpravy úseku Vysoká – Opatovice (1926), dokončeny úpravy úseku Němčice – Hrobice (1936), 1939 –1945 byla rozestavěna vodní elektrárna Srnojedy, 1945 – 1947 - dokončena, 1948 – 1952 vybudování přístavu v Pardubicích, Hradci Králové a překladišť v Přelouči, výstavba plavebního stupně v Opatovicích, výstavba plavebních komor v Hradci Králové, suchý poldr u Bohdanče o objemu 40mil.m3 sloužící k občasnému zadržení velkých vod. Od vydání Státního - 27 -

vodohospodářského plánu z roku 1953 je počítáno se splavněním Labe do Pardubic, úsek Srnojedy - Pardubice – Brozany (1968) do roku 1970, úprava Labe od Brozan po ústí Loučné (1936) a výstavba zdymadla v Pardubicích (1971). Původně navrhované splavnění Labe až do Opatovic na základě usnesení vlády ČSR č. 63/978 Sb. a v souvislosti s plánovanou tepelnou elektrárnou Opatovice II se neuskutečnilo. (Miláček, 1994)

4.3 Aktuální situace týkající se plánovaných úprav v zájmovém úseku toku, vyhlídky. V roce 1996 stát rozhodl, že splavnění Labe do Pardubic chce - a o tři roky později se začalo s úpravou koryta mezi Chvaleticemi a Přeloučí. Dnes je toto téma hlavní prioritou Odboru dopravy Pardubického kraje. Začátek stavebních prací však má více než roční zpoždění. Prodloužení splavnosti z Chvaletic do Pardubic s sebou nese spoustu nákladů, které dohromady činí přes 2,5 miliardy korun. Investice by pravděpodobně byla částečně kryta z prostředků Evropské unie. (http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=846, 18.3.2007)

Obr.7 Pohled na Labe v Pardubicích na soutoku s Chrudimkou pod zámkem byl v roce 1971 dokončen jez se zdymadlem, který vzdouvá hladinu řeky až k Opatovickému jezu. (2000) (http://www.spvd.cz/?p=cz/pardubice/pardubice.html&m=cz/pardubice/menu_p ardubice.html, 15.3. 2007) Do Přelouče by se tady ještě musela řeka prohloubit. V Přelouči se však nachází jediný úsek Labe s bystřinným prouděním, nazývaný "Hrčáky". Tuto unikátní lokalitu není možné zničit. Proto je zde jako kompromis mezi zájmy ekologů a plavby připravována na pravém břehu Labe stavba kanálu, který tuto lokalitu obejde a na koryto Labe se napojí až nad jezem Přelouč. Celkově by kanál dosáhl délky 3150 m. V plavební komoře by lodě překonávaly výšku 8,4 m. V Srnojedech by se ještě musel

- 28 -

modernizovat stávající jez. Na okraji Pardubic by pak vznikl velký přístav, sloužící pro nakládání a vykládání zboží až ze čtyř lodí zároveň. Ředitelství vodních cest ČR udává, že by po splavnění Labe bude možné po Labi přepravovat zejména hromadné substráty - tedy stavební materiály, zemědělské produkty a hnojiva. Předpokládá se také přeprava hutního zboží, kontejnerů a nadrozměrných nákladů. Svedení části nákladu ze silnic na vodu by zlepšilo dopravní situaci v kraji. Celá stavba by údajně snížila cenu dopravních služeb, vytvořením konkurenčního prostředí pro nákladní přepravu. (http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=846, 18.3.2007)

Obr.8 Orientační plánek situace úseku středního Labe a zamýšlené výstavby stupně Přelouč II. (http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=846, 18.3.2007) Podstatou je plán Ředitelství vodních cest (ŘVC) splavnit řeku Labe až do Pardubic. Aby to bylo možné, je podle jejich plánu nutné postavit "na zelené louce" dva plavební kanály, souběžné s hlavním tokem Labe. Jeden z nich, dlouhý 3,1 km, má přetnout významný krajinný prvek Slavíkovy ostrovy, jedno z mála zachovalých slepých ramen Labe. Stavba tohoto kanálu zničí biotopy zvláště chráněných druhů živočichů, kterých se na Slavíkových ostrovech vyskytuje více než padesát. Z tohoto pohledu splňuje tato lokalita podmínky pro to, aby mohla být vyhlášena jako zvláště chráněné území. (http://www.eps.cz/php/index.php?cat=prip&art=labe, 18.3.2007)

Obr.9 Předpokládaný návrh výstavby plavebního kanálu u Přelouče (http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=397684, 18.4.2007)

Ministr životního prostředí Martin Bursík stavbu kanálu na konci března 2007 zastavil. Odmítl udělit výjimku ze zákona, protože by podle něho obří stavba zásadně ovlivnila budoucnost šestadvaceti silně či kriticky ohrožených živočichů a rostlin na unikátních Slavíkových ostrovech. (http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=397684, 18.4.2007) Rozvoj vodních cest je od 1.10.2000 financovaný z prostředků Státního fondu dopravní infrastruktury a v omezené míře spoluúčastí investorů. V současné době jsou dalším zdrojem financování fondy EU (Evropský fond pro regionální rozvoj - ERDF, případně Fond soudržnosti). Hlavním cílem programu je v oblasti péče o rozvoj vodních cest dopravně významných a jejich modernizace investičními prostředky zajistit v období let 2006 až 2013 prodloužení labské vodní cesty kontinuální splavností do Pardubic, odstranění kritických míst na labsko-vltavské vodní cestě z hlediska předepsaných parametrů vodních cest, zvýšení spolehlivosti labsko-vltavské vodní cesty z hlediska nepřetržitosti jejího využívání a připravit tak podmínky pro její vyšší využívání vnitrostátní vodní dopravou nákladní i osobní a zejména mezinárodní vodní dopravou významnou pro export a import, a tak zvýšit efektivnost a bezpečnost vodní dopravy, zvýšit přepravní výkony vodní dopravy v ČR (mezinárodní a vnitrostátní) ze současných (2004) 1,17 mil. tun ročně na 1,5 mil. tun ročně do roku 2015, což představuje nárůst 28 % a zlepšit podmínky pro využívání stávajících vodních cest i pro rekreační plavbu, což znamená: • dokončit splavnění Labe do Pardubic, • zabezpečit výstavbou a nezbytnými rekonstrukcemi plavebních objektů na stávající vodní cestě zvýšení parametrů tam, kde nesplňují zákonná ustanovení, zejména zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě včetně prováděcích předpisů, • zabezpečit výstavbou a nezbytnými rekonstrukcemi plavebních objektů na stávající vodní cestě zvýšení její spolehlivosti, jejíž nedostatečnost omezuje využití vodních cest, • zabezpečit rozvoj vodních částí přístavů jako nedílné součásti vodních cest, • zabezpečit vybavenost stávajících vodních cest chybějícími objekty pro vyšší a bezpečnější využití vodních cest i pro osobní vodní dopravu, rekreační i sportovní. (http://www.mdcr.cz/NR/rdonlyres/113095F4-1434-45C8-B12478E09030026D/0/ProgrmRozvojamodernizacevodn%C3%ADchcestap%C5%99%C3 %ADstav%C5%AF.doc, 12.3.2007)

4.4 Základní technické a ekomorfologické parametry zájmové části toku. Labskou vodní cestu lze rozdělit podle vodocestného zákona z roku 1901 od státní hranice ČR se SRN po Pardubice v celkové délce 238,4km, na čtyři specifické úseky podle charakteru a na dvě části s vlastní kilometráží, která začíná vždy na soutoku Vltavy s vodním tokem Labe a to na dolní Labe (Mělník – Hřensko) a střední (Mělník – Pardubice). (Řehák P., 2006)

Obr.10 Splavněný úsek Labe s vyznačením jezů s vyznačením zájmové oblasti. (http://www.pla.cz/planet/ram.aspx?id=/vodnidila/zsl_srnojedy.htm, 14.3.2007) Zájmové území tvoří část úseku IV. Říční km 102,10 – 129,10, přístav Chvaletice až po konec vzdutí plavebního stupně v Pardubicích. Šířka koryta je v úrovni nominálních hladin 50-60m, břehová kapacita činí 3 -1 450m .s , což je přibližně Q2-5. V kanalizované části od Přelouče do Pardubic je plavební dráha o šířce 50m a hloubce 2,5m. Minimální poloměr oblouků plavební dráhy je 400m. Podjezdové výše mostů jsou menší než 7m. V tomto úseku jsou 3 plavební stupně a to v Přelouči, Srnojedech a v Pardubicích. Součástí každého stupně je jez, plavební komora a vodní elektrárna. U dvou starších plavebních stupňů jsou plavební komory s původním vybavením z 20. až 30. let minulého století včetně ručních pohonů. Komora dokončená v Pardubicích, dokončená roku 1972 odpovídá dnešním požadavkům na plavební provoz. Závěrečný přístav labské vodní cesty Pardubice je připravován k výstavbě na levém břehu Labev říčním km 124,8 – 126 pod obcí Svítkov. (Řehák, 2006) Regulace Labe v Pardubicích v úseku Srnojedy – Brozany je první částí soustavné úpravy Labe po roce 1960. Hlavním důvodem pro regulaci a výstavbu nového jezu v Pardubicích byla ochrana proti záplavám v oblasti Pardubic, splavnění Labe do Pardubic i energetické využití. Úprava proběhla ve třech etapách v letech 1962 – 1971. Profil koryta je lichoběžníkový, 60 m rovné dno, dlažba opřená o zához. Koryto úpravy bylo navrženo

na průtok Q100, který v době stavby činil 880 m3/s. Po přepočtu v 70. letech byla stoletá voda zvýšena na 1003 m3/s. Při průchodu povodňových průtoků v březnu 1981 se však ukázalo, že kapacita koryta je nedostatečná (za této povodně při průtoku 650 – 700 m3/s hrozilo při dalším zvyšování průtoků vybřežení). Zlepšení povodňové ochrany Pardubic je v současné době řešeno budováním nových ochranných hrází. (materiály poskytnuté Povodím Labe s.p.) Výzkumný ústav vodohospodářský T.G. Masaryka uvádí v publikaci Zpracování metodiky a mapování ektomorfologických struktur na českých a německých úsecích Labe (Sommer, Švecová a Fuksa 2001) uvádí, že hodnocení dna a břehu na vzdutých částech úseku je možné označit za zhoršené. Na druhém úseku „B“ z Pardubic do Chvaletic se zhoršená jakost struktur vyskytuje průběžně na celém úseku, což je způsobeno vzdutím převážné části úseku a zkrácením trasy toku. Zvláštní okolí toku na tomto úseku je skutečnost, že jednotlivý parametr využití ploch vykazuje téměř bez výjimky hodnoty ekologické třídy jakosti mezi 5 až 7, což je mimořádně špatné hodnocení. Nadmořská výška je zde uváděna 210 m.n.m., jedná se o rovinný tok s šířkou toku 45 – 80m, substrátem dna je zde štěrk s vysokým podílem jílu nebo hlíny, průměrné průtoky Qa = 55,4m3/s, Qmin = 7,0m3/s a Qmax = 352,0m3/s. V celém úseku „B“ se vyskytují dvě příčné stavby. Typ toku je v celém úseku nerozvětvený. V celém úseku „B“ se nevyskytují žádné ostrovy. Levý břeh je v hodnocení doprovodných porostů nepatrně lepší. U všech úseků je provedena úprava břehu opevněním. Opevnění je především minerální se systémem mezer např. kamenná rovnanina. Úsek „B“ je ve většině dílčích úseků vzdutý, mrtvé dřevo se vyskytuje v toku málo a v minulosti byla silně zkrácena trasa toku. Typ toku je v celém úseku nerozvětvený. Volně tekoucí oblasti jsou jen na cca 30% toku. Složka vodní dno byla hodnocena velmi negativně. Ve složce „břeh“ pouze parametr „kolísání průměrných vodních stavů“ zajišťuje lepší hodnoty pro volně tekoucí úseky. Celkový výsledek je ovšem určován i průběžně opevněným břehem. Ve složce „okolí vodního toku“ se projevuje intenzivnější využívání nivy, takže celkově byla ohodnocena ektomorfologickou třídou kvality 5. Hodnocení zlepšuje výskyt odstavených ramen. Často je niva využívána až k okraji toku. Kapacita průtoků ve většině úseků byla změněna v důsledku budoucího splavnění toku a byla provedena alespoň na Q5. Koncentrační hráze se nevyskytují a poměr zaplavované nivy k morfologické nivě se uplatňuje v minimální míře. Téměř na polovině úseků dochází k vybřežování vod větších než Q10. (Sommer, Švecová a Fuksa 2001). Středisko I Pardubice zajišťuje správu a údržbu vodohospodářských děl (zdymadla Pardubice, Srnojedy, Přelouč), toku Labe na úseku od mostu Opatovice nad Labem řkm 262,275 po most Řečany nad Labem řkm 216, 355 ( délka 45,92 km ) a slepých ramen. Dále odvodňovací kanály : v Pardubicích "odpad L" a v Přelouči "odpad A". (materiály poskytnuté Povodím Labe s.p.)

5. Metodika – teoretická část, východiska řešení 5.1 Úvod do problematiky, základní pojmy Zaplavované území vodních toků je dynamické prostředí s vysokou biodiversitou. Více než jiné ekosystémy jsou jednotlivé struktury a procesy v záplavovém území propojeny navzájem působícími interakcemi s přímou vazbou na okolní území. Jedná se o komplex aquatických a semiaquatických biotopů, mezi nimiž dochází ke kontinuálnímu obousměrnému pohybu energie.( Just a kol.1990) Rozličná mozaika biotopů v nivě poskytuje prostředí a úkryt pro organismy v době nepříznivých podmínek (povodně, chod ledů, znečištění řeky, atd.), zároveň řeka slouží jako klíčový prvek pro migraci organismů.( Junk et al. 1989) Hlavním faktorem negativně ovlivňujícím dynamiku procesů v nivě jsou provedené stabilizační úpravy a napřímení koryta páteřního toku. Forma a rozsah úpravy se měnily podle potřeb a technických možností společnosti. Řídícím faktorem koncepce a realizace úprav bylo cílové a ekonomické hledisko. Modernizací a technizací prováděných prací se urychlily úpravy v takovém rozsahu, že vznikly mnohakilometrové úseky toků s novými hydrologickými a hydraulickými poměry. (Kubíček, 1991).Podle Mezery a kol. (1979) bylo například původní koryto Labe v úseku Jaroměř – Mělník zkráceno v letech 1800 až 1950 z původních 404km na pouhých 178km. (Šindlar, 2003). Mrtvá ramena v nivě Labe představují mimořádně cenné biotopy. Mnohá z nich jsou však odříznuta od běžných průtoků i od občasného povodňování, což urychluje jejich zazemňování. V území vně ochranných hrází nefunguje přirozená povodňová dynamika, zaniklá mrtvá ramena nejsou nahrazována novými a krajina ztrácí velmi důležité přírodní prvky. Zazemňování ramen a tůní v labské nivě postupovalo po jedno století, plynoucí od regulace řeky, vcelku nepozorovaně. Nyní však dostoupilo takové úrovně, že se začíná projevovat jako hromadný úkaz, a lze hovořit o hynutí „vodních světů“ polabských ramen. Pokud však upravenost nebo dokonce ohrázování toku znemožňuje tento přirozený vývoj a celková revitalizace toku a nivy není dosažitelná, bude třeba uvažovat o umělém prodlužování životnosti mrtvých ramen technickými revitalizačními opatřeními nebo o vytváření náhradních vodních prvků, tvarově a funkčně odpovídajících mrtvým ramenům. (Just a kol. 2005) Každá nádrž stárne. Za vhodných podmínek stačí už jedno desetiletí, aby byl vývoj nádrže znatelně patrný. Příčinou zazemňování jsou čtyři hlavní procesy. Prvním je rozšiřování pobřežní zóny sesuvy a větrnou či vodní erozí, druhým je způsoben biogenním zarůstáním, třetí sedimentací naplavenin z případných přítoků a čtvrtým činitelem je člověk. (Reichholf, 1998). Roční přírůstek vodních nádrží při jejich zazemňování je různý podle individuálních podmínek, obecně se udává průměrně okolo 4cm za rok. (Petříček a kol. 1999) Mezi největší úkoly minulého a předminulého století patřila přeměna mokrých oblastí na ornou půdu. Močály a rašeliniště představovaly pro lidstvo poslední rezervy zemědělské půdy. Ještě více než močály a rašeliniště vyžadovaly kultivaci vodní toky. Člověka stále znovu ohrožovaly povodně na řekách. Protože lidé využívali řeky též jako vodní cesty, museli budovat svá sídla pokud možno poblíž řeky. Následkem narovnání a opevnění toků velkých řek přestalo docházet k postranní erozi a koryta regulovaných řek se začala naopak působením dnové eroze prohlubovat. Unášený materiál naopak zanášel nádržné prostory jezů. Regulace také řece nadále znemožnila tvořit meandry či postranní slepá ramena. Vodní stavby vytlačovaly po desetiletí vodu z krajiny. S tím

- 33 -

přišly výdaje – docházelo k sesuvům břehů zahloubených toků, ty musely být zpevňovány. Úrodnost půdy v blízkosti toků se snížila, a s tím vzrostly náklady na přihnojování. Déšť v odlesněné krajině splavil část hnojiv do potoka, ty zvýšily jeho úživnost a díky nízkému zastínění toku začalo docházet k jeho zarůstání. Bující vegetace bránila odtoku vody, proto ji bylo nutno pravidelně odstraňovat. Pole se k toku začala stále přibližovat, silné deště vymývaly půdu a splavovaly ji do potoka. S tím dále neúměrně vzrůstaly náklady na jeho údržbu. Kamenné opevní mnohdy neodolalo rychlému průtoku vody, a tak bylo nahrazováno betonovým opevněním, popřípadě zatrubněním toku. Dnes, pokud to nenapravila další technická opatření, je hladina takto regulovaných řek až o 10m nižší než před regulací. S poklesem hladiny řeky klesala i hladina podzemních vod a přestala působit čistící síla povodně a její hnojivý účinek na lužní lesy. Značně se tak omezila i samočistící schopnost toků. To se také negativně projevilo na obsádkách ryb. Stará říční ramena nadlouho vyschla, nebo přestala mít spojení s řekou - a s nimi nenávratně zmizela i trdliště ryb. Regulace také zabránila tahu ryb z vedlejších ramen zpět do řeky jako za povodní. Prioritou tedy bylo co nejrychleji odvést vodu z krajiny. Dalšími negativními faktory pak může být průmysl, rekreace atd. Všechny tyto faktory mají kumulativní charakter, jehož výsledkem nemůže být nic jiného než ztráta dynamiky a biodiverzity krajiny. (Reichholf, 1998) V minulosti byly v zájmovém prostoru provedeny komplexní rekultivační úpravy, při kterých byly zazemněny četné zbytky odstavených říčních ramen Labe. Zazemněné tůně a ramena byla přeměněna na trvalé travní porosty a začleněna do komplexu lučních porostů a orné půdy. Původní druhová skladba polokulturních květnatých luk provedenými rekultivacemi zanikla, luční porosty byly přeměněny na intenzivní travní monokultury. (Šindlar, 2003) Součástí prováděných úprav byla rovněž regulace říčního koryta Labe. V důsledku této úpravy došlo k zahloubení původního koryta Labe a k celkovému zaklesnutí úrovně hladiny spodní vody v nivě. Provedenými pozemkovými úpravami byla výrazně poškozena stanovištní a druhová diverzita území. Došlo k zániku četných vodních a mokřadních biotopů, které v důsledku své polohy v aktivní nivě byly v periodickém kontaktu s vodním tokem. Cílem navržených revitalizačních úprav je částečná obnova a revitalizace stanovištních poměrů. (Šindlar , 2003)

5.2 Přirozená dynamika nivy řeky, vytváření říčních ramen Řeky a jejich nivy zahrnují širokou škálu biotopů. Řeky v přírodním stavu (neupravené řeky) mají rozmanitou přirozenou strukturu s tůněmi, prahy, peřejemi, bočními rameny, tišinami, příbřežními bažinami a lesnatou nivní krajinou. Hydrologické a ekologické propojení řek s jejich nivami je základem fungování řek. Z podrobného průzkumu říčních a nivních biotopů, zejména u nížinných řek v přirozeném stavu, je patrný charakteristický souvislý sled biotopů od vodního v hlavním proudu řeky přes biotopy v různé míře ovlivněné vodou až po biotopy suchozemské. Např. nížinné a mokřadní louky jsou velmi druhově bohaté. Stojaté vody jsou pak důležité útočiště v době povodní nebo znečištění řeky zvláště jako útočiště před silným proudem pro malé ryby.

- 34 -

Řeky a říční nivy jsou dynamický systém. Škálu a typ přirozených říčních biotopů vytvářejí především říční procesy. Voda proudí, spotřebovává energii na transport materiálů a jejich opakované ukládání v korytě řeky a říční nivě. Posouvají se meandry, břehy podléhají erozi, vytvářejí se nová boční ramena a stará jsou postupně přirozeně odstavována, stávají se slepými nebo mrtvými rameny se stojatou vodou a dále se mění na nivní tůně, občasné tůně a vlhké louky. Fyzikální procesy v řekách a tedy i morfologie řek jsou ovlivňovány přírodními faktory, zejména objemem přitékající vody z horní části povodí a jeho časové rozdělení, množství a typ splavenin, stejně jako materiál prostředí, kterým řeka protéká. Známe 3 hlavní úseky na tocích, a to: horní úsek erozní, střední úsek transportní a nížinný úsek akumulační. Každý z těchto úseků má svou typickou morfologii. První, v horní části toku s řečištěm z balvanů a se skalním podložím, druhé, s korytem s hrubým štěrkem, s tůněmi, brody a mělčinami, charakteristickými pro podhorské oblasti a třetí, nížinné toky, jejichž dno a břehy jsou z různého materiálu, od jemnozrnného štěrku až po bahno a jíl. Podíl na utváření říčního koryta má energie proudu. Pro meandrující toky s nižším spádem a soudržnějším materiálem břehů je typická nižší energie proudu. (Králová, 2001) Při velké vodě má řeka vliv i na přilehlou oblast nivy. Za nízkého stavu vody má zas niva vliv na řeku. Silněji do ní prosakuje podzemní voda, živiny z pobřežních usazenin, které před tím vyplavila velká voda vnikají zpět do řeky. Příjem a výdej se pravidelně střídají a přírodní společenstva se mohou periodickým změnám přizpůsobit. Ryby se v pravidelném rytmu stěhují, vodní ptactvo přizpůsobuje své projevy ekologickým podmínkám a těmi se nakonec řídí i člověk. Teprve v poslední době zjišťujeme, jak důležité jsou snahy o zachování a obnovení říční dynamiky.( Reichholf ,1998) Zejména erozí v konkávách a ukládáním materiálu v konvexách se meandry postupně vyvíjejí a přemisťují. Následkem překládání meandrujícího koryta a působením povodňových proudů zůstávají v nivě vedlejší, stará, mrtvá ramena a tůně, které představují cenné mokřadní a vodní biotopy. Šířka meandrového pásu bývá 10 až 14 násobkem šířky koryta. Poloměr oblouků bývá 2 až 3 násobkem šířky koryta. Vzdálenost mezi obloukem a následujícím brodem bývá 5 až 7 násobkem šířky koryta. Postranní ramena jsou mimořádně cenné prvky krajiny, na něž se váže velké bohatství rostlin a živočichů. Představují rozplozovací základny a povodňové útočiště pro četné druhy živočichů. Z hospodářského hlediska jsou důležitou součástí zásoby vody v nivě. Ramena alespoň souvisejí s vodním tokem a mohou představovat povodňovou průtočnou kapacitu. Regulační zásahy, ztráta aktivního průtoku a postupné zazemňování však způsobí zanikání postranních ramen. Velmi nepříznivým momentem je snížení běžné úrovně hladiny v aktivním řečišti, k němuž došlo při regulaci a které může dále postupovat erozním zahlubováním tohoto řečiště. Zahloubení aktivního řečiště jednak průběžně zhoršuje situaci v odstavených ramenech drénováním vody, jednak ztěžuje, až úplně znemožňuje jejich opětovné napojení na aktivní průtok. Rozeznáváme 4 základní typy postranních ramen: vedlejší rameno (doposud protékané rameno probíhající souběžně s hlavním korytem), staré rameno (již neprotékané rameno, které je ještě ovšem stále jednostranně spojeno s hlavním tokem), mrtvé (odstavené) rameno (nepropojené s aktivním tokem, komunikuje jenom podzemní vodou) a nakonec mrtvé (odstavené) rameno, které postrádá i povodňovou komunikaci s aktivním korytem (a o to rychleji zaniká zarůstáním a zatemňováním). V přirozeně fungujících nivách by byla odstavená a zazemněná ramena nahrazována rameny nově vznikajícími. V dnešní kulturní krajině, s dokonalým funkčním členěním ploch a regulovaným chováním vodních toků v nivách, však jsou - 35 -

možnosti vzniku nových ramen omezené. Proto je v některých případech nutné udržovat a obnovovat fenomén postranních ramen, jejich biologické, krajinné a vodohospodářské funkce technickými opatřeními. (Just a kol. 2005) Ve střední Evropě provázely všechny nížinné řeky lužní lesy, dokud je člověk nezačal využívat a přeměňovat. Když se řeka vylije z břehů a zatopí přilehlý břeh, naplní nejdříve stará ramena a pak proniká i do lužního lesa. Zdálo by se nejjednodušší obranou chránit lužní les před povodněmi ochrannými hrázemi, lesy však po několika desetiletích začaly odumírat, jelikož lužní les zátopu vyžaduje. Druhová pestrost lužního lesa je přímým důsledkem čistící, rušivé a tvořivé činnosti povodně, která mu poskytuje další živiny. Opravdu velká povodeň, která zatopí celý lužní les, přichází v dlouhodobém průměru asi každých 10let. Lužní les potom dělíme z hlediska polohy u řeky na měkký luh, jež je v přímém kontaktu s řekou a převládají zde z dřevin olše (Alnus sp.), vrby (Salix sp.) a topoly (Populus sp.) a na tvrdý luh situovaný dále od koryta řeky, stále však ovlivňovaný povodňováním kde dominují jasany (Fraxinus sp.), javory (Acer sp.), jilmy (Ulmus sp.) a duby (Quercus sp.). Dnes už jsou v Evopě pouze zbytky přirozených lužních lesů, přes 90% luhů je přeměněno nebo zničeno. Proto je ze zákona naši povinností luhy chránit. (Reichholf, 1998)

5.3 Potenciální stav říčních ekosystémů, regulace řek a její dopad na krajinu Prvním a nejdlouhodobějším zásahem člověka byla kanalizace, po níž následovaly jezy a odvodňování. Přitom nešlo o nic jiného než o zásahy do rovnováhy řeky dosud ustálené mezi erozí a sedimentací. Neregulovaná řeka, která mohla plně využívat svou dynamiku, erodovala při povodních své koryto a v obdobích nízkého stavu opět ukládala usazeniny. Její činnost v horním toku tak zůstávala v rovnováze. (Reichholf ,1998) Koryta řek byla upravována z mnoha důvodů, jakými jsou zejména: zmírnění následků povodní, odvodnění zemědělské půdy, snížení eroze břehů a údržba plavební cesty. Těchto cílů bylo dosaženo různými metodami zahrnujícími rozšiřování koryta, napřimování toku a opevňování břehů. Napřímení zvyšuje podélný sklon zkrácením délky toku a snižuje hodnotu Manningova stupně drsnosti. Oba tyto faktory vedou ke zvýšení rychlosti vody v korytě. Vztah, který vyjádřil Lane (1955) naznačuje, že zvětšením podélného sklonu vznikne stav, kdy v profilu na horním konci napřímeného úseku má tok schopnost transportovat více splavenin, než kolik do něj přitéká. Důsledkem toho je eroze koryta, která pokračuje proti proudu a produkuje více splavenin. Schopnost řeky transportovat splaveniny závisí na energii proudu. Lidé si začínají uvědomovat důležitost přirozených funkcí říční nivy, např. že tvoří přirozený retenční prostor pro povodňové vody a splaveniny. (Králová, 2001) Prakticky po celé 19. a 20. století byly nejvýznamnější vodohospodářskou činností v krajině technické úpravy potoků, řek a jejich niv. Vedle odvodňování zamokřených ploch byla hlavním motivem těchto zásahů ochrana před povodněmi. Jednalo se především o lokálně působící pasivní ochranu před povodněmi, zaměřenou na soustřeďování povodňových průtoků do kapacitních koryt a hrázových systémů. Technické vodohospodářské úpravy zužovaly potoční a říční pásy v nivách a nahrazovaly přírodní koryta vodních toků umělými, výrazně zjednodušenými tvary a objekty a programově likvidovaly další přirozené formy výskytu vody v krajině, jako jsou stará říční ramena, mokřady a tůně. Tyto zásahy byly a jsou z hlediska přírody a - 36 -

krajiny velmi nepříznivé. Soustředění povodňového průtoku do kapacitního koryta má sice v daném místě ochranný účinek, avšak koncentruje průběh povodňové vlny a zrychluje její postup do nižších částí povodí. (Just a kol. 2005) Řeky představují dynamický systém, který neustále mění svou podobu. Jejich schopnost obnovovat se nebo vytvářet nové biotopy však byla snížena nebo zcela zastavena technickými úpravami toku, včetně změn příčného profilu nebo opevnění břehů. Tyto úpravy vedly ke změně četnosti i velikosti povodní, sezónního průběhu průtoků a tvaru hydrogramu. Navíc regulace průtoků změnila přirozený průběh transportu sedimentů a výměny živin v říčním systému. Oslabení spojení řeky s její nivou ovlivňuje vztah mezi povrchovou a podzemní vodou v aluviálním zvodnělém horizontu. Přirozený systém je charakterizován hladkým postupně stoupající a klesající křivkou hydrogramu. Takové neovlivněné systémy uvolňují vodu pomalu a zadržují ji v nivě po větší část roku. Naproti tomu řeka výrazně upravená má mnohem extrémnější režim s rychlými nástupy a poklesy průtoků způsobené vyššími rychlostmi proudící vody, omezením rozlivu povodňových vln mimo koryto a omezením jejich retence v nivě. To má přímé důsledky pro ekologii řeky a nivy. Citlivé vodní hospodaření nabízí příležitosti pro založení vhodných biotopů v degradovaných úsecích řek. Úpravy řek s cílem tlumit povodně nebo zlepšit odvodnění krajiny, mohou mít velmi nepříznivý vliv, který může snížit ekologickou hodnotu hlavního toku i přilehlých nivních lokalit. Úpravy způsobily také hydrologickou izolovanost řek a niv. Technické úpravy toků nebo regulace průtoků mívají za následek zhoršení či dokonce přerušení hydrologického spojení řeky s její nivou a bývají příčinou ztráty stojatých vod a významného snížení biomasy ryb. (Králová, 2001) Hlavním dopadem říčních úprav na rostlinná společenstva je, že změny stanovišť se obvykle odrážejí ve změně společenstev. Tam, kde dochází k likvidaci stanovišť a technické úpravy způsobují jednotvárnost prostředí, dochází ke snižování diverzity rostlinných druhů. Vodní toky jsou takřka ideálním migračním koridorem pro řadu invazních druhů. Kromě pěti našich původních vodních savců, nepůvodní ondatry pižmové, norka amerického a potkana, se výjimečně vyskytne v českých řekách jihoamerická nutrie, pocházející z chovů. Tento druh však není schopen trvale žít v přírodě v našich klimatických podmínkách. Více než 30 druhů ptáků ve střední Evropě pravidelně hnízdí nebo hledá potravu u vodních toků. V České republice byl až dosud potvrzen výskyt 64 původních druhů ryb, z nichž 9 druhů je považovaných za vymizelé. Mnoho řek bylo výrazně technicky pozměněno, jednalo se především o prohloubení, napřímení a ohrázování toku. Mnoho řek tak má v současnosti daleko větší kapacitu průtoku, ale také jednotvárný charakter, hloubku, nedostatek úkrytů vhodných pro ryby. Důsledkem necitlivých technických úprav dochází ke snížení diverzity i početnosti. Nejrizikovější je období vývoje krátce po tření, kdy larvy a plůdek jsou ještě na trdlišti. Vyrušování dospělých ryb na trdlišti může negativně ovlivnit tření a následně početnost ryb v daném roce. Typy říčních prostředí, jako jsou slepá ramena, malé přítoky nebo i kanály, které plůdek vyhledává při odrůstání, jsou snadno zničitelné i během běžného říčního hospodaření. Regulace toku omezuje periodickou variabilitu průtoku, a tím omezuje odplavování bahnitých sedimentů. V důsledku omezení hydrologického propojení mezi řekou a její inundační oblastí dochází k zazemňování slepých a odstavných ramen. To často vede k vytvoření téměř bezkyslíkatých podmínek v ramenech, které nevyhovují ani tak tolerantním druhům ryb jako je lín obecný nebo úhoř říční. (Králová 2001)

- 37 -

Přirozená dynamika a vývoj říčních ekosystémů byly regulacemi téměř znemožněny. Spontánní erozně-akumulační proces pod vlivem jarních vod (zejména však pěti, dvaceti i víceleté maximum) byl značně potlačen, takže naše nejpočetněji zastoupené typy wetlandů (nivní jezera, zaplavované lužní lesy a louky) byly změněny nebo i zničeny. Autoregulace vývoje vegetace v tocích (stálé střídání sukcese a regrese společenstev, přirozená blokace sukcesního vývoje) je hlavním rozdílem oproti stojatým vodám. Dynamika vegetace stojatých vod je charakteristická fluktuací (kolísáním) vodní hladiny, zanášením, zarůstáním, a zatemňováním. Ohrožení může nastat přímou likvidací vod a mokřadů jejich odvodňováním a zavážením, regulací vodních toků z hlediska živých organizmů drastickými způsoby, zejména rušením meandrů a napřimováním toků, dlážděním kanalizací, zatrubkováním toků, mechanickými zásahy, změnou chemismu a zvyšováním úživnosti prostředí (vápněním a hnojením, vysoké osádky ryb, nevhodné druhové skladby. Dále mohou být vodní a mokřadní biotopy ohroženy likvidací vodních rostlin herbicidy, trvalým nekosením rákosin a vysokých ostřic, k destrukci může nastat přemnožením vodního ptactva, sukcesí vodní a mokřadní vegetace, expanzí a invazí cizích prvků. (Petříček a kol. 1999) K obratu došlo v Evropě teprve v 70. letech (u nás pak v letech 90.). Ukazovalo se totiž, že je lépe vykoupit vodou zaplavované pobřežní pozemky, nebo nahradit ušlé výnosy, než vydávat obrovské prostředky na dlouhodobou a nesmyslnou výstavbu zařízení, jehož hodnota značně převyšuje jeho užitek. Přeměna toků do původního stavu je zásadou moderního vodního stavitelství. Je třeba, aby se vodní toky opět prodloužily a přiblížily původnímu stavu. Pak získá potok či řeka znovu svou rovnováhu a žádné další zásahy nebudou nutné. (Reichholf ,1998)

5.4 Revitalizace říčních ramen a management péče o ně I když správná údržba může zlepšit přírodní hodnotu řek, k jejich částečné a postupně i úplné revitalizaci, je třeba ovlivnit jejich přirozenější hydrologický režim. Možnosti částečné či úplné revitalizace jsou omezeny potřebou chránit lidi a jejich majetky před povodněmi. Regulace průtoků může také ovlivnit dobu zdržení vody v bočních ramenech, možný nárůst řas i růst rostlin. (Králová, 2001) V dnešní době shledáváme, že uskutečněný rozsah odpřírodňujících technických zásahů do vodních toků a jejich niv jednak přináší prokazatelná negativa, jednak významně překračuje opodstatněné věcné potřeby, zejména v zemědělské výrobě. Opačně orientovaná opatření zabývající se nápravou škod způsobených dřívějšími, jednostranně technicky pojatými technickými úpravami, nazýváme vodohospodářské revitalizace. Kromě pozvednutí přírodních hodnot vodních toků a niv z hlediska krajinářského, obnovy přirozených zásob mělké podzemní vody a samočisticí kapacity vodních toků, se jedná o uplatnění revitalizací a revitalizačních přístupů v ochraně před povodněmi.Revitalizace a revitalizační přístupy se mohou v ochraně před povodněmi uplatnit zejména podporou přirozených povodňových rozlivů v nivách, revitalizační úpravy koryt, která musejí mít z vodohospodářských důvodů velkou průtočnou kapacitu, vytvářením přírodně blízkých ochranných koryt, obnovou povodňových rozlivných koridorů v nivách, podporou retence povodňových vod ve sníženinách, vyhloubených v nivě, výstavbou víceúčelových suchých poldrů, podporou usměrňování plošného rozlivu a zpomalování povodní nízkými zemními valy, odstraňování - 38 -

povodňových překážek z koryta, revitalizačními opatřeními kompenzujícími nepříznivé dopady technických protipovodňových opatření na přirozené rozlivné plochy a na přírodu. (Just a kol. 2005) Revitalizace říční sítě je soubor opatření směřujících k obnově ekologické funkce vodních toků, tj. k nápravě nevhodných antropogenních zásahů, popřípadě i následků některých přírodních procesů, spočívající zejména v zajištění jejich morfologické pestrosti, v doplnění a obnově vegetačního doprovodu, ve vytvoření podmínek pro život v tocích a podél toků a ve vytvoření ekologicky stabilizujícího prvku v krajině. Významným doplňkovým opatřením, podporujícím protipovodňové rozlivy v nivách, je obnova lužních dřevinných porostů. Ztráta vegetačního doprovodu může znamenat i ztrátu samočisticí kapacity toků, ovlivňování tepelného režimu. Ztráta vegetačního doprovodu snižuje drsnost koryta a ztráta rozlivných ploch znamená zvětšení průtokových špiček. Pokud například ochranné hráze zmenší rozsah záplavového území, nebo nutná zkapacitňující úprava poškodí přírodní ráz určitého úseku vodního toku, měla by být v jiných blízkých částech nivy téhož vodního toku současně prováděna kompenzační opatření, například hloubení či obnova systémů vodních biotopů, paralelních a postranních ramen, nivních tůní apod., které mají současně určitý retenční objem. (Just a kol. 2005) Pro zlepšení rybího potenciálu nemohou být revitalizační technické zásahy řešeny izolovaně od kvality vody. Ryby jsou indikátory stavu říčního systému, využívají se pro sportovní rybolov. K dosažení dlouhodobého zlepšení stavu rybích společenstev je nutné dosáhnout zlepšení říčního prostředí. Jakýkoli návrh revitalizačních opatření musí brát v úvahu geomorfologii toku tak, aby byl vytvořen samoudržitelný stav prostředí. Kde je to možné, měly by být ponechány i padlé stromy a větve. Nelze proto opomíjet příležitosti k revitalizaci řek jak z hlediska technických opatření, tak z hlediska prospěchu přírody. Revitalizace toků lze provádět dvěma způsoby. První je pasivní, kdy rušivé vlivy jsou omezeny a tok je ponechán přírodní obnově. Druhý přístup uplatňuje speciální revitalizační opatření. (Králová, 2001) V úvahu při revitalizaci odstavených ramen přicházejí nejspíše ochranná opatření pěti typů, která je možno dle podmínek kombinovat. Obnovení aktivního průtoku lze do ramena přivést z hlavního toku nebo zaústěním nějakého postranního přítoku. Opětovné zásobení vodou z řeky může být zatíženo nebo znemožněno tím, že řeka v důsledku samovolné eroze nebo regulačních zásahů teče hlouběji než v minulosti. Obecnější a častější bude jistě situace, kdy bude vhodné přímé napojení otevřeným průkopem. Pak napojené rameno mimo jiné přispívá k lepšímu ekologickému stavu toku tím, že jej dotuje organismy, které v něm nacházejí prostor k rozmnožování a řadě obyvatel řeky poskytuje za povodní útočiště před vyplavením. Mohou se ale vyskytnout i takové příklady, kdy je sice vhodné zavést do odstavného ramene přítok vody z aktivního koryta, ale přitom mají tato ramena specifické přírodní hodnoty, které by byly přímým napojením na vodní tok ohrožovány (vyplavování, vstup nežádoucích predátorů, ad.) V těchto případech může v úvahu přicházet hydrotechnika v podobě dimenzovaných trubních propustů. Někdy může být také řešením přítok mělkým přeronem přes záměrně ponechané nebo vytvořené litorální pásmo. Za vyšších vodních stavů v řečišti však jeho izolační účinek mizí. Obnovení povodňových průtoků ramenem. Průplachy povodněmi oživují prostředí ramen. Ta ramena, která se regulačními opatřeními ocitla mimo dosah každoročních malých povodní, většinou rychle zanikají. I těmto ramenům může pomoci - 39 -

komplexně pojatá revitalizace nivy, spočívající v odstranění ochranných hrází nebo v jejich odsazení dál od řeky. Napojení odstavených ramen na systém aktivních povodňových rozlivů také může vhodně podporovat celkovou povodňovou průtočnost říčního koridoru. Odbahnění ramene je nákladné a organizačně náročné řešení. Ve většině případů nelze rameno před zásahem vysušit, a pak je potřeba využít speciální techniku pro těžbu ze břehu nebo odbahnění provádět mokrou cestou, tedy sacím bagrem. Tato technologie vyžaduje velké množství ředící vody a buď rozsáhlé, vysloveně rovné pozemky pro příslušný postřik vodní suspenze, nebo poměrně rozsáhlé ohrázované odvodňovací laguny. Zejména při odbahňování většího rozsahu, kde se jedná o velké finanční částky, závisející na množství odtěženého objemu, je třeba požadovat věrohodné zaměření dna před zásahem a po jeho provedení. V některých případech lze život postranního ramene prodloužit zvýšením hladiny vody nastavením vyšší přepadové úrovně v odtoku z ramene, nebo v odtoku z oblasti, v níž se rameno nalézá. Vyhloubení nové protáhlé tůně, nebo v historické poloze replikovat nějaké velmi staré, nedávno zazemněné rameno, bude v řadě případů technicky jednodušší a ochranářsky šetrnější, než odbahňovat rameno stávající. (Just a kol. 2005) Pokud je koryto toku příliš hluboké, jeho profil změníme, nebo si je třeba i s naší pomocí upraví sám. Mělké rychle proudící úseky by se měly střídat s hlubšími a méně proudnými. Břehy by neměly být zpevněny betonem a kamenem, ale křovinami a stromy. Meandry řeky, stará ramena a nejrůznější prohlubně toku působí jako zásobárna nadbytečné vody i jako regulátory vody v období s nedostatkem srážek. Působí tak, že voda odtéká pravidelně, navíc jsou také významným životním prostředím mnoha druhů rostlin a živočichů. (Reichholf, 1998) Přímé toky jsou v přírodě vzácné. To je často spojeno se skutečností, že rychlost vody je v průřezu koryta rozdělena nerovnoměrně a v řece se tak vytvářejí boční či druhotné proudy. Následkem toho pak vedou kovexní a kokávní proudy na dolním toku ke vzniku prohloubených úseků (tůní) a brodových pásem. V ČR byla většina těchto toků v minulosti technickými úpravami stabilizována, takže vodní toky s živými meandry jsou dnes u nás už vzácné. Bohužel, nedostatek prostoru v mnoha městech a potřeby protipovodňové ochrany, mohou bránit revitalizacím řek přirozeným způsobem. (Králová, 2001) Velikou předností tekoucích vod je, že jsou schopny se regenerovat rychleji než kterékoli jiné životní prostředí. Ve střední Evropě už neexistují neregulované řeky, jejichž dynamika by byla na první pohled nápadná. (Reichholf, 1998) Původní meandry a boční ramena odříznutá od hlavního toku lze znovu napojit a vytvořit tak pro ryby vhodná refugia v době periodicky vysokých průtoků či otrav. Pozornost by měla být věnována obnovení různých typů říčního prostředí. Od bočních ramen se stálým průtokem, až po inundační tůně, relativně izolované od hlavního toku. Slepá ramena a zálivy nejsou jen refugii pro ryby, ale jsou i hodnotnými prvky z hlediska ochrany přírody. Výrazně ovlivňují říční prostředí a zvyšují diverzitu abundanci rostlin a živočichů. Vazba na periodické tůně, slepá, mrtvá a odstavná ramena je typická pro všechny druhy obojživelníků v době jejich rozmnožování a případně zimování. Pro obojživelníky je naopak nejdůležitější zachování nejrůznějších typů vodních ploch, které nejsou přímo napojené na vodní tok. (slepá a mrtvá ramena) a které nejsou osídleny rybami (periodické tůně). (Králová, 2001) Obnovování ramen vychází z obdobných požadavků jako výstavba či obnova tůní. Přednost mají mírné sklony břehů a členitá břehová čára. Přírodní, krajinná a - 40 -

vodohospodářská hodnota toku závisí především na velikosti plochy hladiny, velikosti plochy mělkovodního pásma, velikosti plochy navazujícího pobřežního území, délce a členitosti pobřežní čáry, objemu vody a povodňové průtočné kapacitě prvku. Velikost a objem vody ale není v případě ekologicky zvláště cenných prvků rozhodujícím faktorem. Revitalizace dbají vhodného místního původu, genetické čistoty a dobrého zdravotního stavu rostlinného materiálu. Ve výsadbách by se neměly vyskytovat kultivační topoly, vypěstěné křížením topolu černého a některých amerických druhů. Naopak, tyto stromy, které u nás byly vysazované v padesátých a šedesátých letech 20. století, je vhodné v břehových porostech nahrazovat přirozenými druhy. Pokrývají břehový koridor natolik, že se již pod nimi neuplatní olše, vrby, ani jiné druhy, ale přitom pod nimi zůstává dostatek světla pro podrost, v němž se často uplatňují rumištní druhy. Nevýhodou stejnověkých porostů kultivačních topolů je také poměrně brzké současné zestárnutí a rozpad. Vhodná sadba je věcí návrhu ozelenění. (Just a kol. 2005) Management by měl minimalizací negativních dopadů působit ve prospěch přírody. Veškeré nové úpravy toků musí zachovat přirozený režim toku a tam, kde byl v minulosti narušen, by měly přispět k jeho alespoň částečné obnově. Tím se snižuje potřeba dalších technických zásahů do toků v budoucnosti. Tam, kde se provádějí podstatné zásahy do toku, lze je často nejlépe uskutečnit napodobením přírodních systémů. Management může zahrnovat kosení nebo jinou regulaci vodních rostlin (mechanická, biologická, výjimečně chemická), případně vysazování břehových doprovodů a následná péče o ně, odtěžení nánosů (odbahnění) buď bagrováním ze břehu nebo použitím sacího bagru, změna podélného profilu úrovně nivelety dna či sklonu řeky. Obecně platí, že by měla být zachována co možná největší různorodost koryta, mělo by být vyřešeno nakládání s vytěženým materiálem, provádět práce ve vhodném ročním období, používat vhodné stroje. Stojaté vody a zálivy jsou nesmírně důležitými prvky v řekách, protože poskytují širokou škálu různých biotopů od bočních ramen až po dočasně zaplavované tůně. Technické úpravy, kterými se řeky prohlubují a napřimují, mají obvykle za následek ztrátu těchto biotopů. V přírodě totiž vznikají slepá ramena přirozeným procesem meandrování, v jehož závěru se úzká šíje meandru přirozeně protrhne, obvykle za povodně. Tím se původní meandr oddělí od koryta a začne se přirozenými procesy zazemňování postupně měnit ze slepého ramene na mrtvé rameno, pak nivní tůň a dále na bažinu, následně na vlhkou louku a v závěru na louku či les. V každém stádiu tohoto vývoje je takový biotop osídlen specifickými druhy rostlin a živočichů. U regulovaných toků nemohou nové stojaté vody vznikat, protože zde nedochází k přirozenému vytváření nových slepých ramen. Pokud podél regulovaného toku zůstaly při jeho úpravě zachovány biotopy stojatých vod, dochází postupně k jejich zazemňování a zániku. Proto je třeba využít každé příležitosti k vytvoření či obnově stojatých vod. Jednou z možností jsou projekty rozšíření koryta. Vhodné je také napojení odstavených a mrtvých ramen na stávající regulovaný tok a zajištění jejich průtočnosti případně spojení s řekou. Pro nízké průtoky při kolísání průtoků během roku je možno použít složeného koryta. Usměrňovače proudu (tzv. výhony) jsou z hlediska přírody nejpřínosnějšími tehdy, jsou-li použity v malém měřítku, nejlépe pouze na řekách se stabilními břehy. (Králová, 2001) S dobrou znalostí funkce a dynamiky jednotlivých typů vod a mokřadů je nutno především monitorovat zejména vodní režim a trofii tekoucích i stojatých vod, monitorovat sukcesi vegetace a predikovat očekávané změny v hydrosériích jednotlivých typů vod a mokřadů a včas na ně reagovat. - 41 -

Asanační management: U tekoucích vod je třeba spolupracovat na revitalizacích s techniky, aby jejich výsledkem byla skutečná biologizace a ekologizace těchto vod. Je třeba opět zapojovat odstavená ramena do působení záplavových vod, betonová opevnění toků alespoň prostřídat úseky s přirozeným opevněním, kde to terén dovolí rekonstruovat opět meandry. Umožnit co nejvíce spontánní činnost toků v modelaci dnových sedimentů, případně napomoci tvorbou umělých tůní pro úkryt dravých ryb (ve spolupráci s ichtyology). Podélně i příčně upravovat koryta toků s výsledným pomalejším odtokem, než tomu bylo doposud. Nádrže se stojatou vodou se přirozeně zanášejí, zarůstají a zazemňují, proto je nutné po určitém čase (5-20 let) odbahňovat. V nynější době prosazujeme tzv. selektivní vyhrnování vždy s ponecháním částí jako semenné banky („seed bank“). Dále je třeba zamezit deponování vyhrnutého materiálu na obvod rybníka, kde se stávají zdroji plevelné vegetace a znemožňují vývoj přirozeného litorálu. Vyhrnutý materiál je nutno odvézt, aby nebyl splavován zpět do nádrže. Regulační management: Blokovat sukcesi vegetace v nádržích lze především výší vodní hladiny. Invazi rákosin (zejména rákos obecný, orobinec úzkolistý a skřípinec jezerní) směrem do nádrže blokujeme víceméně stálou hladinou vody 1 až 1,5m. Je možné také užít letní kosení. Rozeznáváme tzv. tvrdou flóru (rákosiny a vysoké ostřice) a tzv. měkkou flóru (jednoleté nebo vytrvalé druhy ponořených nebo vzplývavých rostlin). Kosení měkké flóry je často nutno provádět jde-li o skutečné vodní plevele např. rdest hřebenitý (Potamogeton pectinatus) aj. znemožňující vývoj a existenci vzácných druhů. Kosení těchto porostů se provádí plovoucími motorovými sekačkami. Důležitá je doba kosení, která odpovídá zhruba generativní fázi vodních plevelů resp. době před dozráváním a uvolněním semen (od konce května do konce června). (Petříček a kol. 1999) Prioritou trvale udržitelného využití je především zajištění souladu funkce území jako určitého rekreačního a klidového zázemí města s funkcí údolní nivy podél upraveného toku, s přítomností prvků mimolesních porostů dřevin, luk a dalších strukturních prvků území přírodního nebo přírodě blízkého charakteru. Jakákoli změna využití území musí tedy na jedné straně směřovat k posílení biologické rozmanitosti území včetně posílení ekologické stability krajiny, jednak k zajištění pokud možno bezeškodného průchodu velkých vod územím. V tomto kontextu je nezbytné v rámci údolní nivy nepřipouštět kontakt s provozy, které mohou být potenciálními zdroji látek nebezpečných vodám. V kontextu priority mimoprodukční funkce území v rámci organismu velkého města a prostoru jeho přechodu do příměstské krajiny jde tedy o optimální využití, kdy přírodního potenciálu území s množstvím strukturních prvků dřevin, luk, bývalých labských ramen a rákosin je možno využít jako klidového a rekreačního zázemí města bez investic, znamenajících zpevnění nebo zástavbu částí nivy. Optimální v tomto směru jsou cyklostezky, naučné stezky, hřiště, parkové úpravy, odpočinkové zóny. Ponechání území niv zcela přirozenému vývoji však povede k sukcesnímu vývoji směrem k vlhkomilným náletovým porostům dřevin, ale na úkor stanovištní diverzity v území, proto je nutno řešit údržbu a výchovu porostů a jejich optimální prostorovou strukturu a zastoupení v území. Určujícími prvky nivy jsou pak bývalé břehové a doprovodné porosty bývalých labských ramen a meandrů včetně jezerních ploch, proto v rámci posuzování možných dopadů zejména vyvolaných investic je těmto porostům věnována zásadní pozornost. Jde rovněž o určitý přírodní zdroj, porosty jsou většinově tvořeny dobře regenerujícími druhy dřevin (s výjimkou dubů). (Bajer, 2006) - 42 -

5.5 Metody průzkumu niv Zbytky ramene, třeba i ojedinělé tůně a mokřadní plochy, vždy představují velmi cenné přírodní enklávy. Jakýkoli zásah musí vycházet z kvalitního přírodovědeckého průzkumu a při minimálních škodách musí přinášet maximální užitky. Ovšem také přírodovědci musejí v každém konkrétním případě zvážit, zda perspektiva zániku vodního biotopu zazemněním není horší než přechodné okamžité škody, které způsobí regenerace ramene technickým způsobem. Při navrhovaném rozsahu a umístění obnovovaných odstavených ramen se dají velmi dobře využít i letecké mapy a staré mapy (zejména stabilní katastr z počátku 40. let 19. století). (Just a kol. 2005) Revitalizaci říčních systémů musí předcházet jejich průzkum, který by měl vést k jejich lepšímu poznání a pochopení. Cílem morfologického průzkumu je popsat charakter řeky z hlediska její stability, morfologie, splaveninových a hydraulických charakteristik, vegetace, úprav toků a objektů na něm. Základem hodnocení je práce v terénu doplněná o mapové a letecké snímky. Hodnota často používaného Manningova stupně drsnosti „n“ závisí na materiálu říčního dna, materiálu břehů, křivosti trasy toku, na změnách příčného profilu, charakteru vodní a pobřežní vegetace a na ploše kterou vegetace pokrývá. (Králová, 2001) Dle publikace Řeky pro život (Králová, 2001) byly dřívější průzkumy říčního koridoru odezvou na plánované stavby, vyvolané spíše požadavky programu protipovodňové ochrany než potřebami životního prostředí jako celku. Z tohoto důvodu mají současné průzkumy dílčí charakter a omezenou časovou platnost. Strategické průzkumy naopak přejaly některé základní principy metodiky průzkumů říčního koridoru, obecně však zahrnují celé řeky (nebo říční systémy). Pro všechny biologické průzkumy by měly být předem jasně definované cíle. V České republice se jakost tekoucích vod monitoruje dle společenstva makrozoobentosu pravidelně od šedesátých let. Je využívána k výpočtu indexu saprobity. Saprobita má blízký vztah k převládajícím kyslíkovým poměrům na hodnocené lokalitě a ke znečištění vod organickými látkami. Tento přístup měl v uplynulých padesáti letech své opodstatnění, neboť nečištěné odpadní vody, zatížené zejména organickými látkami z měst, cukrovarů, škrobáren a dalších zdrojů, byly hlavní příčinou potíží s kvalitou říčních vod. Pro saprobní hodnocení se určují nalezené organismy na úroveň druhů a bere se v úvahu i jejich početní zastoupení ve vzorku. Na území ČR se tímto způsobem monitoruje pravidelně přibližně 1100 lokalit.

- 43 -

6. Metodika – vlastní postup prací 6.1 Podnět k vypracování metodiky Podnět k vypracování této metodiky vycházel z potřeby řešit současný z hydrologického i biologického hlediska nevyhovující stav polabské nivy jakožto v minulosti silně antropicky poškozené a změněné části krajiny, který z výzkumných prací, zabývajících se stavem řeky Labe a její nivy přímo vyplývá. Odstavená ramena v zájmovém území roztroušená po celé délce koryta řeky Labe přetrvala jako refugia po necitlivých regulačních úpravách řeky Labe, zejména začátkem a v průběhu dvacátého století. Až do dnešní doby byly tito němí svědci kanalizace Labe trnem v oku mnohých vodohospodářů. Část ramen byla při stavebních pracích či kultivacích zemědělských pozemků zasypána, část však naštěstí unikla pozornosti a dochovala se do dnešní doby. Ta ramena, která měla největší „štěstí“, se stala vyhledávanými rybářskými revíry nebo součástí příměstských rekreačních zón, což je sice do jisté míry degradovalo, ale byla například z důvodů jejich zachování odbahňována. To však pramenilo především z jiných pohnutek než ochrany přírody. Kanalizovaný, regulovaný tok řeky Labe v zájmové oblasti asi nějakou dobu přetrvá, ale zamezení přirozeného vývoje řeky neumožní vznik novým říčním ramenům. Do současné doby jim jen málokdo přikládal větší význam, ale dnes se začíná zjišťovat, že se jedná o nenahraditelné biotopy, jejichž ztráta by měla kardinální význam pro biodiverzitu polabské nivy. Z těchto důvodů se začínají objevovat zejména ze strany orgánů ochrany přírody tlaky na jejich zachování. To si však nejdříve žádá odborné zhodnocení jejich aktuálního stavu a posouzení revitalizačních možností. Jelikož při studiu dostupné literatury nebyla nalezena žádná vhodná metodika, bylo nutno vytvořit a předložit návrh metodiky vlastní.

6.2 Stanovené cíle Cílem navržené metodiky je optimálním způsobem na základě navržených parametrů co možná nejlépe zhodnotit současný, tedy potenciální stav vybraných odstavených a mrtvých říčních ramen na Pardubicku, na jeho základě stanovit vhodná opatření k revitalizaci, případně ochraně výše zmíněných ramen. Cílem revitalizace by tedy primárně byla obnova, zachování a ochrana odstavených ramen především jako cenných vodních biotopů. Je také nutné mít na paměti pravidlo revitalizovatelnosti, že čím horší stav ramene byl prokázán, tím naléhavěji je potřeba ho řešit (ale pouze do jisté míry s přihlédnutím k vynaloženým nákladům). Metodika by zároveň měla bodovým hodnocením kvantifikovat potenciální revitalizovatelnost, to znamená schopnost dosažení co možná největšího revitalizačního efektu, a tak stanovit pořadí revitalizovatelnosti hodnocených ramen na jehož základě by bylo vybráno rameno s nejvyšší potenciální revitalizovatelností pro podrobnější vyhodnocení jeho stavu a sofistikované doporučení metod pro provedení konkrétní revitalizační akce.

6.3 Harmonogram postupu prací Při výběru tématu diplomové práce v září 2005 byl kontaktován na ing. Lukáš Řádek z Agentury ochrany přírody a krajiny Pardubice, který doporučil téma Návrh hodnocení a revitalizace odstavených ramen na Pardubicku a který se stal také jedním z odborných garantů práce. Po konzultaci možného postupu prací bylo na podzim roku

- 44 -

2005 vytypováno 15 vhodných odstavených a mrtvých ramen pro komplexní zhodnocení.podél toku řeky Labe v úseku vymezeném městy Hradec Králové a Přelouč. Od podzimu 2005 probíhalo shromažďování informací a literatury týkající se daného tématu. Na jaře 2006 byla studována dostupná literatura a uskutečnilo se první seznamování se se zájmovým územím. To ale zkomplikovalo povodňové zvýšení stavu vody v Labi koncem března a začátkem dubna 2006 (vodní stav v profilu Přelouč 409cm, průtok 561m3.s-1, což znamená pěti až desetiletou vodu). Došlo k zatopení části nivy, včetně všech sledovaných ramen a jejich zanesení bahnem, které ztěžovalo terénní práce spojené s mapováním jarního aspektu. Na začátku léta 2006 bylo celé zájmové území zmapováno a na základě zjištěných poznatků a faktů bylo zahájeno zpracovávání návrhu metodiky. To probíhalo i v kontextu se studiem dalších informačních pramenů až do podzimu 2006. Na podzim 2006 bylo provedeno odebrání vzorků fytoplanktonu, byla hotova přípravná metodika, která byla konzultována a nadále zpracovávána a ověřována terénními měřeními v průběhu zimy 2006/2007. Ve stejné době též probíhalo zpracovávání teoretické části práce. Na jaře 2007 bylo dokončeno podrobné mapování zejména se zřetelem na jarní aspekt, který byl loňského roku z důvodů povodní hůře zjistitelný; tyto práce byly v závislosti na včasném nástupu jara dokončeny již v půlce března 2007. Současně s tím, na jaře 2007, byla aplikována finální fáze navržené metodiky do praxe a byla pomocí ní zmapována všechna zájmová ramena. Výsledkem byl výběr nejvhodnějšího ramene pro revitalizaci. To bylo koncem března a začátkem dubna 2007 tachymetricky zaměřeno a byl zpracován digitální model terénu. Na základě zjištění geomorfologických, hydrologických a územně-ekologických poměrů byl pak vytvořen variantní návrh postupu revitalizace konkrétního ramene, který byl dále konzultován a koncem dubna 2007 byla práce dokončena a dosažené výsledky předány AOPK Pardubice.

6.4 Kritéria návrhu Jedním z hlavních kritérií výběru parametrů pro budoucí metodiku bylo, aby metodika co nejvíce vystihovala současný stav hodnocených ramen. Vzhledem k tomu, že se má jednat o komplexní, ale zároveň i přípravnou metodiku, která má představovat předstupeň projektové dokumentaci, bylo zde nutné po zvážení všech možností v rozumné míře přistoupit na určitý stupeň generalizace. Metodika je koncipována tak, aby nebylo k její aplikaci v praxi nutné sestavovat tým odborníků, ale aby podle ní byl schopen všechny parametry hodnotit pouze jeden všestranně vzdělaný terénní pracovník s odpovídajícím vzděláním, a to zejména z toho důvodu, že často hraje hlavní úlohu čas a finanční nákladnost. Na druhou stranu by měla být metodika schopna optimálně a všestranně charakterizovat stav ramen. V přílohách k této práci je poskytnut přehledný dvoustránkový terénní návod, podle kterého by měl být mapovatel seznámený s danou problematikou schopen zmapovat průměrně pět ramen za den (v závislosti na jejich členitosti, rozloze a vzdálenosti). Dalším požadovaným kritériem je jednoznačnost a reprezentativnost. Vyžaduje zejména jednoznačné určení mapovacích jednotek a jejich reprezentativní vyhodnocení. Zjednodušeně řečeno - dva odlišní mapovatelé by při mapování totožného objektu měli dospět ke stejným výsledkům.

- 45 -

6.5 Doporučená doba na mapování Nejvhodnější období na provedení mapovacích prací je přelom května až června, kdy můžeme nejlépe vystihnout charakter odstavených ramen jak z hlediska vegetačního tak z hlediska geomorfologického a hydrotechnického, jelikož vegetace je již vzrostlá a jarní povodně opadlé. Z hlediska biologického by bylo ideální provádět mapování třikrát do roka, a to na jaře, kvůli zajištění jarního aspektu, na přelomu května a června, a po té koncem srpna v pozdním létě. Z hlediska geomorfologického a hydrologického by byla asi nejvhodnější doba pozdně letní z důvodů asi nejnižších stavů vody a obnaženého dna. Měření hloubek ramen by bylo možno alternativně provádět i v zimě při jejich zamrznutí. Výhodou metodiky by však do jisté míry mělo být i to, že je možno i při jedné obsáhlejší návštěvě zkoumaného ramene ve správný čas zajistit relevantní přehled o daném rameni a provést jeho porovnání s ostatními rameny na základě pevně jednoznačně stanovených parametrů.

6.6 Použité datové zdroje Obecně by se daly zdroje použitých dat rozdělit na data převzatá - teoretická (v tištěné formě a v digitální formě) a data vlastní – praktická (vycházející z terénních poznatků a měření, často empirická). Data převzatá by pak bylo možné dále rozdělit na mapové podklady a psané slovo. Většinou však v metodice byla používána jejich kombinace (viz. Metodický návod pro terénní mapování). Jelikož nebyla v literatuře zaznamenána zmínka o komplexní metodice hodnotící přímo říční ramena, bylo nutno návrh nové metodiky pojmout jako kompilát zdrojů čerpaných z dostupné studované literatury a teoretických poznatků z terénu, a to vše pak vhodně spojit a aplikovat do zpracovávané metodiky, aby bylo dosaženo co možná nejobjektivnějších výsledků často i za použití empirických parametrů ověřovaných přímo v terénu. Z dostupných zdrojů, mapujících ale pouze charakter aktivních vodních toků, lze uvést například Manuál pro geomorfologické a ekomorfologické hodnocení vodních toků (Demek, 2005). Všechna odstavená ramena jsou ale pozůstatkem meandru neupraveného přírodního koryta a navíc se nacházejí v geologicky, pedologicky a geomorfologicky v příbuzné oblasti, proto by bylo bezpředmětné hodnotit parametry, které by u všech zkoumaných ramen měly totožné hodnoty. Dále byl použit elaborát Hodnocení stavu vod poskytnutý AOPK Pardubice, který shrnuje v České republice používané postupy ke stanovení kvality vod, geomorfologie a ekologie toku, ale i ten je spíše zaměřen na aktivní vodní toky a použité metody často vyžadují pro zpracování hodnocení tým odborníků a značnou časovou technickou i finanční náročnost. Dalším použitým studijním materiálem byla publikace vydaná VUV, Zpracování metodiky a mapování ekomorfologických struktur na českých a německých úsecích Labe (Sommer, Ševcová a Fuksa 2001), která hodnotí stav aktivního toku řeky Labe a její nivy, mimo jiné i přímo v části zkoumané lokality, ale která je úzce zaměřena na ekomorfologii, potažmo geomorfologii. Dále byl využit spíše biologicky než technicky orientovaný pohled na danou problematiku v knize Řeky pro život (Králová, 2001). Také bylo čerpáno z publikace Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi (Just a kol. 2005), Péče o chráněná území – Nelesní společenstva (Petříček a kol. 1999) a v neposlední řadě z publikace Katalog biotopů ČR (Chytrý, Kučera a Kočí 2001), zejména její metodická příručka Metodika mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd (Guth, 2002). Další konkrétní použité zdroje budou uvedeny v popisu jednotlivých částí metodiky. - 46 -

6.7 Formální úprava metodiky Obecně lze metodiku z hlediska formální úpravy rozdělit na dvě části - a to na metodický návod pro terénní mapování a konkrétní hodnotící tabulky. Z hlediska místa zpracování pak je možno rozdělit zpracování na část kancelářskou a terénní. Výstupem zpracované metodiky bude tabulka Metodika současného stavu odstavených (mrtvých) ramen v nivě řeky Labe za účelem zhodnocení jejich revitalizovatelnosti (metodický terénní návod), který bude sloužit jako praktická pomůcka pro mapovatele, která obsahuje všechna potřebná doporučení a návod, jakým způsobem při mapování postupovat a dále pak jakým způsobem zpracovat výsledky. Obsahuje pouze 2 stránky formátu A4 a je přehledně zpracována v programu Microsoft Excel tak, aby mapovateli usnadnila orientaci a poskytla nezbytné informace. Dalším výstupem jsou pak už konkrétní tabulky pro terénní mapování v programu Microsoft Excel, do kterých mapovatel zapisuje jednotlivá bodová hodnocení a slovní popis informací zjištěných v terénu. Alternativním výstupem je pak statistické zpracování výsledku hodnocení v programu Microsoft Excel, které bylo provedeno za účelem ověření zjištěných výsledků, zejména z hlediska rozložení jednotlivých parametrů bodového pole a zpracování souhrnné charakteristiky stavu všech hodnocených ramen v dané oblasti s naznačením převládajících trendů, které mohou zpracovatele upozornit buď na základní nedostatky předkládané metodiky, nebo na konkrétní převládající trendy a závažné poznatky týkající se charakteru dané oblasti hodnocení. V tomto smyslu je zde ale nutný předpoklad, aby takto souhrnně hodnocená oblast dat byla do jisté míry homogenní (zejména shodné období hodnocení, shodné geomorfologické, klimatické, ekologické charakteristiky území atd.), jinak by prokázaný výsledek nemohl být relevantní.

6.8 Skladba metodiky (konkrétní parametry, použité zdroje) Metodika se dělí na dvě základní části, a to na část popisnou a část hodnotící. Popisná část obsahuje obecné údaje o zkoumaném terénu, nezbytné k určení jeho místní (geografické, správní) a prostorové příslušnosti (polohopis, výškopis). Vyznačuje se tím, že má na rozdíl od hodnotící části pouze informativní, popisný charakter, který nemá přímý vliv na dosažené bodové hodnocení. Jedná se zejména o: místní název (zde by mělo být uvedeno běžně používané vžité místní označení, případně název nejbližší přilehlé polní či lesní trati apod.)( http://geoportal.cenia.cz/mapmaker/cenia/portal/, 14.3.2007), katastrální území (jednoznačné zařazení do k.ú., údaj pocházející z katastrální mapy, pakliže je hodnocené území součástí více k.ú., je zde nutné tuto skutečnost uvést)( http://195.113.178.19/html/WMS_topo.dll?LANG=CS-CZ&MAP=2291, http://gis.mmp.cz/cgi-bin/gsa10.cgi, 15.3.2007), pořadové číslo ramene (zvolí si sám mapovatel, později by mělo sloužit ke zjednodušené identifikaci ramene, mělo by mít jistou místní kontinuitu např. hodnotit ramena po proudu nebo od východu na západ), jméno a příjmení mapovatele, datum mapování (pokud probíhá ve více etapách, nutno uvést všechna data), nadmořská výška (zjišťuje s průměrná nadmořská výška, určí se z mapy případně v GIS, lze použít i GPS, uvádí se ve výškovém systému Balt po vyrovnání Bpv, v metrech nad mořem )(http://geoportal.cenia.cz/mapmaker/cenia/portal/, 16.3.2007), souřadnice - 47 -

(nutno upřesnit souřadný systém, běžně Křovákův S-JTSK, globální WGS-84, vojenský S-42 apod.) (http://gis.mmp.cz/cgi-bin/gsa10.cgi, 15.3.2007), dále sem patří přehledová orientační mapka území s vyznačením zájmové lokality (měla by obsahovat měřítko, severku a pokud možno i část hlavního toku z důvodu lepší orientace) (http://geoportal.cenia.cz/mapmaker/cenia/portal/, 14.3.2007), příklad dominantních lokalizovaných druhů (je v této části metodiky pouze doplňkový údaj, proto není nutné zde obšírně vypisovat všechny nalezené druhy z důvodů přehlednosti, zejména ne ty, které nejsou diagnosticky či jinak významné a na jednotlivých biotopech se pravidelně opakují např. ruderální, plevelné druhy - pokud nejsou dominantní, bude se zejménat jednat o diagnostické druhy pro dané biotopy, pak také druhy chráněné, dominantní nebo jinak významné. Výčet zjištěných druhů by měl mapovatel archivovat minimálně po dobu pěti let, po té by bylo vhodné provést nové mapování a stav aktualizovat, protože v nivě dochází díky záplavovému režimu k velmi rychlým změnám) (použité zdroje uvedeny v seznamu použité literatury, namátkou Naše květiny, (Deyl a Hísek 2003) nebo např. (http://botanika.wendys.cz/kytky/K171.php, 12.2.2007). V popisné části je pak kolonka na nepovinný údaj (v případě aplikovaného hodnocení to byl rozbor planktonu – saprobní index (odborně zajistil Petr Juračka), ale může se jednat i o rozbor kvality vody, případně bentosu a další zpřesňující údaje – v tomto bodě je s výhodou možné použít aktuálních měření, které byly na dané lokalitě prováděny například v rámci projektové dokumentace či studie hodnocení vlivu na životní prostředí EIA) V metodickém návodu pro terénní mapování jsou pak formou poznámek a dodatků pod tabulkou uvedeny některé metodické pokyny, formulace a závěry popisného charakteru. Jedná se zejména o definici nově zaváděného pojmu revitalizovatelnost (dosažení maximálního revitalizačního efektu při stanovených nákladech na revitalizaci – zahrnuje v sobě i podmínky dostupnosti a dosažitelnosti zamýšlené revitalizace), který je klíčovým výrazem celého hodnocení. Dále jsou zde vysvětleny dva základní faktory ovlivňující revitalizovatelnost (je-li rameno v dobrém stavu, není revitalizace aktuální a byla-li by zamýšlená revitalizace příliš neefektivní z hlediska vynaložených prostředků a dosažených výsledků). Pak zde je uvedena věcná metodická poznámka k fotodokumentaci (ta by měla zahrnovat barevné zřetelné fotografie v odpovídajícím rozlišení zachycující zejména začátek a konec ramene, jeho případné napojení (technické objekty) a postihující co možná nejlépe charakter celku, z důvodu přehlednosti bude uvedena na zvláštním listu avšak pevně spojena s tabulkou např. kancelářskou spojkou nebo přiložena ve společné složce a jednoznačně označena a popsána příslušnost k danému ramenu). Nakonec je v metodickém návodu zahrnuta poznámka popisující nejdůležitější konkrétní kroky při mapování a zpracování výsledků (v terénu se z důvodu jednoduchosti v nejdříve ohodnotí body jednotlivá kritéria, která se pak až při kancelářském zpracování přenásobí daným váhovým koeficientem uplatněním daného vzorce, průzkum bioty je v této fázi pouze jednou ze součástí této metodiky sloužící k poskytnutí uceleného přehledu o vybrané lokalitě - nejedná se však o striktní popis všech druhů vyskytujících se v lokalitě, měl by tvořit spíše exaktní odborné zhodnocení současného stavu bioty na lokalitě se vyskytující, sumarizace všech zjištěných druhů by potom byla až součástí podkladů pro konkrétní projekt a tvořil by ji tým botaniků a zoologů s příslušnou autorizací, celé toto hodnocení musí být bráno jako předběžné a mělo by sloužit zejména jako prostředek k výběru nejvhodnějšího ramene pro revitalizaci a po té jako základní orientační podklad pro zpracování projektové dokumentace). Druhou a zásadní částí metodiky je část hodnotící. Na úvod této části by bylo vhodné definovat strukturu hodnocení (tzv. bodový systém). Základem metodiky je 15 - 48 -

konkrétních hodnotících hledisek. Ta jsou tématicky rozdělena do dvou strukturálně odlišných kategorií. První strukturálně nadřazená kategorie Přírodní a antropická hlediska (nemají prokazatelně kvantifikovatelný přímo úměrný vliv na cenu zamýšlené revitalizace) a druhá hierarchicky nadřazená kategorie se nazývá Ekonomická hlediska (mají přímo úměrný prokazatelný vliv na cenu případné revitalizace zahrnující odbahnění a napojení na hlavní tok, případně výkup pozemků). Do první strukturálně nadřazené kategorie Přírodní a antropická hlediska patří tato tématická hlediska (subkategorie): hledisko biologické, ekosozologické, antropické a historické. Do druhé kategorie patří tato tématická hlediska (subkategorie): geomorfologické a vlastnické. Do subkategorie biologické patří konkrétní hlediska: 1. fytodiverzita společenstev, 2. přítomnost invazních, expanzivních a nepůvodních druhů rostlin, 3. stádium sukcese uvnitř ramene. Do subkategorie ekosozologické patří konkrétní hlediska: 4. stupeň ochrany, 5. ochranné pásmo. Do subkategorie antropické vlivy patří konkrétní hlediska : 6. intenzita pohybu osob v okolí, 7. antropické ovlivnění přilehlých ploch, 8. skládky, znečištění a jiné negativní vlivy. Do subkategorie historické patří konkrétní hledisko: 9. doba úpravy, důvod vzniku. Do subkategorie geomorfologické patří konkrétní hlediska: 10. rozloha vodní plochy (plochy dna), 11. zazemnění plochy dna, 12. vztah kóty dna ke kótě hladiny řeky, 13. napojení na řeku, 14. vzdálenost konců ramene od koryta řeky. Do subkategorie vlastnické patří konkrétní hledisko: 15. vlastnické vztahy k pozemkům. K hodnocení jednotlivých konkrétních hledisek byla vybrána na základě studia výše uvedené literatury a na základě konzultací po zvážení všech možných variant čtyřbodová stupnice (0 až 3 body), z níž první hodnota je ohodnocena bodem 0 (tzv. nulová varianta, označuje kvalitativní či kvantitativní absenci hodnotícího kritéria, nebo jeho hrubé porušení, zanedbání, zastarání, prodlevu, špatný stav či kritický nedostatek, případně nutnost se daným stavem nadále zabývat), dále navazuje hodnocení 1 bodem (které znamená špatný stav, nikoli však kritický), hodnocení 2 body (znamená relativně dobrý, uspokojivý stav) a 3 body (výborný, přírodě blízký stav). Funguje zde pravidlo nepřímé úměrnosti, tedy že se stoupajícím počtem dosažených bodů klesá revitalizovatelnost. Nejnižší počet dosažených bodů pak znamená nejvyšší revitalizovatelnost (tedy potenciální předurčení k dosažení nejvyššího efektu na něm provedené revitalizace). Jednotlivá hlediska ale není možno funkčně postavit na roveň, jelikož některá z nich jsou pro revitalizovatelnost důležitější a jiná méně důležitá. Proto bylo ještě nutno jednotlivé parametry přenásobit váhovými kritérii podle jejich významu. Ta musela být nastavena z důvodu přehlednosti výstupních dat tak, aby konečný výsledek vycházel v intervalu od 0 do 100 bodů (výsledně 0 až 72,6 bodu). Hodnoty váhových kritérií pramenily zejména ze zkušeností nasbíraných v terénu, s přihlédnutím na studovanou literaturu a jeden z požadavků, že navržená metodika by měla být přehledná a zároveň funkční. Tyto hodnoty jsou určovány s přesností na jedno desetinné místo. Byly tedy určeny následující parametry: pro konkrétní hledisko 1. váha kritéria 2, pro 2. váha kritéria 0,8, pro 3. váha kritéria 2, pro 4 váha kritéria 0,3, pro 5. váha kritéria 0,5, pro 6. váha kritéria 1, pro 7. váha kritéria 1,5, pro 8. váha kritéria 0,3, pro 9. váha kritéria 0,3, pro 10. váha kritéria 2,5, pro 11. váha kritéria 4, pro 12. váha kritéria 3, pro 13. váha kritéria 2,5, pro 14 váha kritéria 2, pro 15. váha kritéria 1,5. Konečný vzorec tedy vypadal následovně. Vzorec: (1.)*2 + (2.)*0,8 + (3.)*2 + (4.)*0,3 + (5.)*0,5 + (6.)*1 + (7.)*1,5 + (8.)*0,3 + (9.)*0,3 + (10.)*2,5 + (11.)*4 + (12.)*3 + (13.)*2,5 + (14.)*2 + (15.)*1,5 = výsledné vážené hodnocení. (vysvětlivka: (X.)*Y výraz s X znamená ve výsledném vzorci bodové ohodnocení X-tého kritéria a výraz Y určuje jeho - 49 -

váhovou hodnotu, kterou se kritérium v konečném vzorci přenásobí např. (1.)*2 tedy znamená, že výsledné hodnocení kritéria 1 (Fytodiverzita společenstev), které bude například 2 (fytodiverzita se blíží potenciálnímu stavu) přenásobíme váhovou hodnotou 1. kritéria, která je 2. Výsledek tedy 2*2 = 4) Nejmenší dosažený počet bodů znamená největší potenciální naléhavost pro provedení revitalizace (revitalizovatelnost). Podle dosaženého počtu bodů se ramena dělí na: a) realizovatelné, vhodné pro provedení revitalizačního zásahu (snadná a efektivní realizovatelnost - metody jsou známé, prostředky dostupné – sem spadají ramena, která dosáhla v celkovém hodnocení méně než 30 bodů), b) realizovatelné, nevyžadující naléhavé provedení revitalizačního zásahu nebo by nebylo dostatečně efektivní (z hlediska vložených prostředků a dosažených výsledku - ramena, která dosáhla v celkovém hodnocení více než 30 bodů), c) obtížně realizovatelné (efektivní revitalizace by byla velmi finančně, organizačně nebo technicky náročná pak-li, že v bodech: 15, 14, 6 dosáhne hodnocené rameno s použití váhového koeficientu více jak 8 bodů. Jednotlivé kategorie jsou jasně vymezeny a i při bodovém hodnocení jednotlivých dílčích kritérií, tak i při hodnocení celkového stavu je kladen důraz na nejen bodové, ale také slovní hodnocení. Každý přidělený počet bodů by měl být náležitě okomentován a odůvodněn (pro případné pozdější revize). Na konci by pak měl být několika větami stručně shrnut celkový stav konkrétního ramene a navržen pro něj management péče a ochrany. Takto přehledně vypracovaná tabulka by neměla přesahovat formát A4 a měla by být archivována současně s příslušnou fotodokumentací. Biologické hledisko 1. fytodiverzita společenstev je velmi důležité kritérium hodnocení, jelikož rostliny jsou, na rozdíl od živočichů, vázány nejčastěji svými kořeny na konkrétní stanoviště. Proto je zde předpokládána relativní stálost a časová neměnnost. Bylo vycházeno mimo jiné z požadavku časové úspornosti mapování a jelikož relevantní zoologický průzkum je nutno zpracovávat ve více časových etapách bylo pro zhodnocení stavu bioty použito hodnocení fytodiverzity. Nicméně je žádoucí při mapování sledovat i zoologickou složku ekotopu a uvést ji na závěr do kolonky příklad lokalizovaných dominantních druhů, popřípadě do nepovinné kategorie (ve které byl hodnocen rozbor planktonu). Z tohoto hlediska je také vhodné použít už dříve zpracovaných, zejména litorál, pobřežní zóny a doprovodný porost (včetně dřevin), hodnotí se přiblížení struktury porostu potenciálnímu stavu popsanému v Katalogu biotopů ČR (Chytrý, Kučera a Kočí 2001), hodnotí se území spadající do okruhu 50m okolo ramene, měřeno od břehu ramene (ochranné pásmo – vychází ze zákona 114/92 Sb.), případně ohraničené břehem řeky. Hodnotí se i struktura a kontinuita porostu. Toto hledisko je zpracováváno dle zjednodušené verze podrobného mapování dle Metodiky mapování biotopů soustavy Natura 200 a Smaragd (Guth, 2002), dále dle Katalogu biotopů České republiky (Chytrý, Kučera a Kočí 2001) a dle příručky Praktické a metodické poznámky ke klasifikaci biotopů (Guth, 2002). Dle Metodiky mapování biotopů soustavy Natura 200 a Smaragd (Guth, 2002) jsou stanoveny klíčové pojmy ,ze kterých bylo vycházeno: nepřírodní biotop (doplňková mapovací jednotka, biotop formační skupiny X), přírodě vzdálené biotopy vymezené pro potřeby mapování, diagnostický druh (je druh typický pro určitý biotop, který se jeho výskytem odlišuje od jiných biotopů), dominantní druh (druh, který v biotopu pokryvností nebo biomasou převažuje), expanzivní druh (geograficky původní druh, který se v podrostu šíří a zvětšuje svoji biomasu a nepříznivě ovlivňuje biologickou rozmanitost), invazní druh (geograficky nepůvodní druh samovolně se šířící na úkor domácích druhů a nepříznivě ovlivňující biologickou rozmanitost, segment (základní mapovací zrno, homogenní část lokality, která je pokryta jedním typem mapovací jednotky s konkrétní - 50 -

kvalitou – hodnotou parametru reprezentativnosti i zachovalosti, může se jednat o polygon P, linii L či bod B). Pro určení biotopu mají největší váhu právě diagnostické druhy a potom druhy dominantní. Podmínkou pro zařazení vegetace k určitému přírodnímu biotopu však zdaleka nemusí být přítomnost všech diagnostických druhů z Katalogu. Pokud fyziognomie ani přítomná druhová kombinace rostlin nedovoluje přiřazení k žádnému přírodnímu biotopu, obvykle se klasifikuje porost resp. segment vhodným typem formační skupiny X. U segmentů formační skupiny X se nehodnotí jejich reprezentativnost ani zachovalost. Dle rozvrstvení věkové struktury dělíme porosty na: porosty věkově různorodé (P), porosty částečně věkově diferencované (Q), porosty s věkově různorodou mozaikou (R) a věkově stejnorodé porosty (S). Reprezentativnost vyjadřuje míru, do jaké je daný segment s výskytem přírodního biotopu typický. Při podrobném mapování se povinně zaznamenávají tyto stupně reprezentativnosti: A (porost v segmentu plně odpovídá popisu v Katalogu biotopů z hlediska fyziognomie, přítomnosti diagnostických druhů i z hlediska dalších charakteristik), B (buď je reprezentativnost snížena – mírnou degradací nebo např. výskytem na okraji areálu, nebo porost v segmentu vykazuje mírnou tendenci k jiné mapovací jednotce, C – jako B, ale ve větší míře, D – porost v segmentu není reprezentativní zejména z důvodu silné degradace, popřípadě hojného výskytu invazních, expanzivních a jiných cizorodých druhů, popř. dalších vlivů, které zásadně narušují strukturu nebo funkci ekosystému. Zachovalostí se míní kvalitní zhodnocení stavu biotopu z hlediska ochrany přírody. Zachovalost zahrnuje subkritéria stav a vyhlídky. Stav můžeme hodnotit jako: A – výborný (stav je optimální z hlediska ochrany přírody, s přihlédnutím k danému stupni reprezentativnosti odpovídá popisu v katalogu biotopů, vysoká míra nasycení diagnostickými druhy, stanovištní podmínky nejsou narušeny), B – dobrý (uspokojivý), C – nepříznivý (vážné pochyby, zda ho ještě mapovat jako biotop přírodní nebo spíše formační skupiny X). Vyhlídky označují předpoklady dalšího vývoje bez další péče nebo jiných zásahů a rozdělujeme je na: A – výborné (stabilizace nebo zlepšení stavu v krátkodobém nebo střednědobém výhledu, zanedbatelné riziko vnějších nepříznivých vlivů), B – dobré, C – nepříznivé (hrozba zhoršení stavu v krátko-, středně-, i dlouhodobém výhledu, vysoké riziko vnějších nepříznivých vlivů). Obecně lze říci, že čím menší fytodiverzita byla zjištěna, tím větší je potřeba současný stav zlepšit, tím méně bodů tedy rameno získalo a tím více je potenciálně vhodné pro provedení revitalizačního zásahu. Výskyt ohrožených nebo státem chráněných druhů může revitalizační práce značně omezit, případně dokonce vyloučit, ale taky je možno říct, že pokud se na lokalitě vyskytuje velké množství chráněných a ohrožených druhů rostlin, jedná se o lokalitu z biologického hlediska hodnotnou, a tedy není nutné zde provádět revitalizaci, ale spíše uplatnit management k naplňování cílů ochrany a zachování daných druhů. Dle hodnocení kategorií reprezentativnost, vyhlídky a stav byly ohodnoceny jednotlivé ekotopy nacházející se na zájmovém území, byl vytvořen průměr s jejich hodnocení a ten byl pak použit pro zařazení do příslušné kategorie, kde 0 bodů dosáhla ramena kde fytodiverzita ramene je vzdálená potenciální, převládají nepřírodní biotopy reprezentativnost D, vyhlídky C, stav C (Natura 2000), 1 bod získala ramena kde fytodiverzita ramene mírně vzdálená potenciální, nepřír. biotopy mírně kvalitativně nebo kvantitativně dominují, reprezentativnost C, vyhlídky B až C, stav C (Natura 2000), 2 body pak ramena kde fytodiverzita ramene se blíží potenciálnímu stavu, přírodní biotopy kvalitativně nebo kvantitativně dominují reprezentativnost B, vyhlídky B, stav B (Natura 2000), a 3 body znamenají, že fytodiverzita ramene se blíží potenciálnímu stavu, pouze přírodní biotopy a reprezentativnost A, vyhlídky A, stav A (Natura 2000). Tomuto kritériu hodnocení - 51 -

byla přidělena váha 2. Vysvětlení použitých zkratek biotopů je možno také zjistit v kapitole 3, podkapitole zabývající se výskytem rostlinných společenstev na území lokality. Biologické hledisko 2. přítomnost invazních, expanzivních a nepůvodních druhů rostlin udává zastoupení, četnost, vitalitu a šíření (zmlazování) výše zmíněných druhů rostlin (včetně dřevin) a jejich plošného zastoupení. Bylo zjištěno při terénních průzkumech, kde to bylo vzhledem k větší pokryvnosti těchto druhů za potřebí, byly zmapovány metodou fytocenologických snímků. Přitom základním literárním podkladem byla publikace Rostlinné invaze (Pyšek a Tichý 2001) a zdroje z internetu, například (http://botanika.wendys.cz/kytky/K663.php, 8.3. 2007). Bylo vycházeno z faktu, že čím větší počet, pokryvnost a šíření invazních druhů se na lokalitě realizuje, tím naléhavější je provedení zásahu a tím méně bodů takové rameno získá. Kritéria hodnocení byla nastavena v závislosti na terénním mapování takto: 0 bodů získalo říční rameno, kde bylo nalezeno 4 a více druhů invazních nebo 6 a více druhů nepůvodních či expanzivních (případně kombinace), popřípadě zde probíhá velmi vitální zmlazení a expanzivní šíření alespoň jednoho invazního druhu, 1 bod znamená nález 2 až 3 druhů invazních nebo 4 až 5 druhů nepůvodních či expanzivních (případně jejich kombinace), zmlazení a šíření invazních druhů nemá expanzivní charakter, 2 body znamenají maximálně 1 druh invazní nebo maximálně 3 nepůvodní či expanzivní (případně jejich kombinace), invazní ani nepůvodní druhy nejsou schopny se šířit a konkurenčně tak ovlivňovat domácí druhy a 3 body získala ramena s absencí invazních, nepůvodních i expanzivních druhů. Tomuto hledisku byla přidělena váha 0,8. Biologické hledisko 3 se zabývá stádiem sukcese uvnitř ramene. Sukcese je jedním z velmi důležitých parametrů neboť signalizuje budoucí životnost ramene. Hodnocen byl také opad listů, přítomnost větví a kmenů uvnitř ramene. Zejména dřevinná vegetace ve stádiu rozpadu svou biomasou urychluje sukcesní pochody uvnitř ramene, na druhou stranu však také poskytuje úkrytové a rozmnožovací možnosti pro mnoho druhů živočichů, a tak je v jistém množství žádoucí. Zde jsem čerpal poznatky zejména z publikace Řeky pro život (Králová, 2001) Základní filosofií v tomto případě byl fakt, že čím pokročilejší stádium sukcese je uvnitř ramene detekováno, tím rychleji se rameno vyvíjí směrem k suchozemskému biotopu, a vzhledem k tomu, že cílem je zachování odstavných ramen jakožto vodních biotopů, je tento vývoj nežádoucí. Hodnotící kritéria: 0 bodů znamená výskyt vzrostlých dřevin na více jak 50% dna ramene, velké množství padlých kmenů dřeviny ve stádiu rozpadu uvnitř ramene, probíhá obnova, absence vodních makrofyt, silné progresivní zazemnění, 1 bod dosáhla ramena, kde byl zaznamenán výskyt vzrostlých dřevin, ale na méně jak 50% dna ramene, mnoho padlých kmenů, výskyt vodních makrofyt v tůních, 2 body pak ukazují, že dřeviny rostou pouze po obvodu ramene, obnažené ostrůvky maximálně s nálety keřových vrb, dno pokrývají místy mokřadní druhy rostlin např. rákos obecný (Phragmintes australis), vysoké ostřice (Carex sp.), ad., 3 body pak ukazují na souvislou celoroční hladinu vody, dno ramene pokryto pouze vodními rostlinami. Tomuto kritériu byl přidělen z hlediska jeho významu váhový koeficient 2. Ekosozologické hledisko 4 hodnotí stupeň ochrany včetně jejího naplňování. Bylo vycházeno z myšlenky, že čím vyšší stupeň ochrany, tím by se mělo potenciálně jednat o hodnotnější a zachovalejší krajinný prvek, neboť zde byly detekovány vzácné druhy rostlin či živočichů a z těchto důvodu by do něj nebylo vhodné zasahovat. Čím vyšší stupeň ochrany, tím je také administrativě i časově náročnější schvalování revitalizačního projektu a zhodnocení budoucích dopadů zásahu. Stupeň ochrany by měl signalizovat zachovalost lokality. Můžou se však vyskytnout i výjimky, proto je tomuto - 52 -

kritériu přidělena pouze váhová hodnota 0,3, takže má zde spíše informativní charakter. Bylo vycházeno z databáze na map serveru www.env.cz (http//geoportal.cenia.cz, 19.3.2007) nebo na webových stránkách AOPK (http://mapmaker.nature.cz/mapmaker/aopk/map/, 19.3.2007) Hodnocení hlediska: 0 bodů (absence ochrany nebo cíl ochrany dlouhodobě nenaplňován), 1 bod (registrované VKP ,lokální biocentrum, biokoridor), 2 body (PP (regionální biocentrum, biokoridor, Ptačí oblasti dle Natura 2000, nadregionální biocentrum, biokoridor), 3 body (PR, CHKO, NP). Ekosozologické hledisko 5 nazvané Ochranné pásmo se zabývá prezencí či absencí, případně kvalitativními a kvantitativními parametry vegetačního pokryvu v bezprostředním okolí zkoumaného ramene. Kvalitní ochranné pásmo může zamezit splachu škodlivých látek z okolí do ramene (jedná se zejména o pesticidy, herbicidy, fungicidy, ale také hnojiva z polí způsobující eutrofizaci ramen, nebo splachy z průmyslových provozů či dopravy), chránit ho před vodní a větrnou erozí a dalšími škodlivými vlivy z okolí. Zde bylo čerpáno zejména z literárních podkladů Řeky pro život (Králová, 2001) a Péče o chráněná území – Nelesní společenstva (Petříček a kol. 1999). Při stanovení parametrů hodnocení bylo vycházeno z faktu, že čím kvalitnější ochranné pásmo rameno obklopuje, tím je rameno lépe chráněno proti vnějším vlivům, a tedy potenciálně lépe zabezpečené, a tím více bodů získá. Hodnocení: 0 bodů (ochranné pásmo nedodržováno, oráno, případně jinak antropicky užíváno, k okraji vodní plochy ramene po celém obvodu, 1 bod (pás z nezapojené dřevinno-bylinné vegetace maximální šířky 5m od okraje hladiny vody místy přerušovaný), 2 body (dřevinno-byl. vegetace struktur. i věk. rozvrstvená šířky min. 5m, zapojená nepřerušená na více jak 2/3 obvod) a 3 body (ochrané pásmo minimální šířky 50m, strukturně i věkově rozvrstvené kolem obvodu celého ramene). Tomuto hledisku bylo přiděleno váhové kritérium 0,5. Antorpické hledisko 6 určuje intenzitu pohybu osob v okolí ramene. Zabývá se obecně cizorodými rušivými vlivy zejména pro živočichy, přicházejícími z vnějšího okolí. Takovéto rušivé vlivy mohou zasáhnout do hnízdního režimu vodních ptáků, ale i narušit rozmnožovací cykly obojživelníků či tření ryb. Jedná se zejména o intenzivní rybářské využívání dané lokality, chatovou oblast v bezprostřední blízkosti ramene, cyklostezky, zástavbu, silnice, průmysl, městskou rekreaci, intenzivní myslivecké využívání. Zde bylo vycházeno především z poznatků nasbíraných v terénu. Myšlenka hodnocení tohoto hlediska spočívá v tom, že pro kvalitní funkci ekotopu je vhodná odlehlost. Čím méně rušivých vlivů na rostlinná i živočišná společenstva působí, tím větší mají šance na udržitelný rozvoj a je zde tedy vhodná příležitost pro nastartování vývoje ekotopu tím správným směrem právě třeba provedením revitalizace. Proto čím více zde působí rušivých vlivů, tím méně je rameno pro revitalizaci vhodné a tím více získá bodů. Hodnocení tedy vypadá následovně: 0 bodů (odlehlost, nespadá sem ani jeden z rušivých vlivů v okruhu do 250m), 1 bod (porušeno jedno z kritérií v okruhu do 250m), 2 body (porušeno více kritérií v oblasti do 250m ne však více jak 3 v těsné blízkosti do 50m), 3 body (porušeno 3 a více kritérií v těsné blízkosti do 50m). Váhové kritérium je v tomto případě 1. Antropické kritérium 7 se zabývá antropickým ovlivněním přilehlých ploch v nivě. Hodnotí se zde zejména struktura využití přilehlých pozemků na základě koeficientu ekologické stability (KES), stupeň synantropizace, eutrofizace vlivem hnojení okolních pozemků, ruderalizace, užívání pesticidů v oblasti do 50m od okraje ramene (ochranné pásmo ze zákona 114/92Sb.). Ideálním vegetačním doprovodem by byl vyváženě strukturovaný dřevino bylinný vegetační doprovod. Hlavní myšlenkou - 53 -

bylo, že čím lepší využívání okolních pozemků, tím celkově vyváženější ekologické rovnováhy bude dosaženo a o to méně naléhavá bude revitalizace. Informace byly čerpány z publikace Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi (Just a kol. 2005) a Řeky pro život (Králová, 2001). Hodnocení: 0 bodů (odvodněná nebo neodvodněná orná půda, asfaltové, betonové komunikace na 75% až 100% obvodu zájmového území), 1 bod (orná půda – případně jinak antropicky negativně ovlivněná na 50% až 75% obvodu ramene), 2 body (orná půda - případně jinak antropicky negativně ovlivněná na 50% až 25% obvodu), 3 body (zalesněno vhodnými porosty 60%, 40% TTP, negativně ovlivněná půda na maximálně 25% obvodu). Váhové kritérium v tomto případě činí 1,5. Antropické kritérium 8 se zabývá skládkami, znečištěním a jinými negativními vlivy (sem můžou patřit například tzv. hlukové nebo světelné imise narušující ekotop). Zde bylo vycházeno z obecného předpokladu, že tzv. černé skládky (zejména nebezpečného odpadu) negativně ovlivňují biotop. Čím více skládek, tím horší stav, který je nutný řešit a tím méně přidělených bodů. Hodnocení: 0 bodů (cílené skládky pevného odpadu uvnitř i vně ramene), 1 bod (silné antropické znečištění uvnitř nebo vně ramene), 2 body (mírné znečištění, pouze říční náplavy a pomístně drobný odpad), 4 (bez známek znečištění). Toto hledisko má přiděleno váhové kritérium 0,3, takže má spíše informativní charakter. Historické kritérium 9 hodnotí dobu vzniku úpravy. Také se zajímá o důvod vzniku (zda byl antropický či přirozený). Historické milníky jsou stanoveny na základě politicko-hospodářských poměrů a událostí, které měly vliv na kanalizaci řeky Labe. Jako literární podklady posloužily zejména publikace Historie splavňovacích prací na středním Labi (Miláček, 1994), článek v časopise Vodní cesty a plavba Vývoj výstavby středolabské vodní cesty (Bláha, 2006) a také historické mapy vojenského mapování, které vznikaly mezi roky 1836 a 1852 (http://geoportal.cenia , 18.4.2007). Filosofie hodnocení tohoto bodu byla taková, že čím dříve bylo rameno od řeky odděleno (nebo se oddělilo), tím více bude zazemněné, a bude tudíž dříve vyžadovat revitalizaci a získá pro to nízký počet bodů. Hodnocení: 0 bodů (přirozeně nebo antropicky vzniklé před rokem 1918), 1 bod (antropické 1918 až 1945), 2 body (antropické 1945 až 1960), 3 body (antropické 1960 až 1990). Toto kritérium má spíše doplňující informativní charakter, proto je jeho váhové kritérium stanoveno na 0,3. Geomorfologické kritérium 10 hodnotí rozlohu vodní plochy dna ramene, která by měla celoročně plnit funkci vodních biotopů. Zde bylo vycházeno z poznatku, že čím rozsáhlejší vodní plochou (a tedy pravděpodobně i objemem vody) rameno disponuje, tím jsou podmínky v něm, jako ve vodním biotopu stálejší, vyrovnanější (lépe se vyrovnává s kolísáním vody a klimatickými změnami) a nástup zazemňování a degradace vodního biotopu pomalejší. Tedy čím je rameno větší, tím by teoreticky mělo déle odolávat zazemňování a tím není provedení revitalizačního zásahu na něm nezbytně nutné. Velikosti ramen byly zjišťovány měřením v GIS aplikaci na serveru (http://gis.mmp.cz, 11.4.2007) a ověřovány terénním průzkumem. Hodnocení: 0 bodů (menší než 0,1 ha), 1bod (0,1 až 1ha), 2 body (1 až 10 ha), 3 body (nad 10 ha). Váha kritéria v tomto případě činí 2,5%. Geomorfologické hledisko 11 hodnotí rameno z hlediska % zazemnění plochy dna zjištěné srovnáním původní rozlohy ramene z historických map s rozlohou jeho aktivně celoročně zatopené plochy dna v současné době. Vzhledem k tomu, že i u slepých či odstavených ramen vznikajících přirozenou cestou lze očekávat už po několika desítkách let jisté zazemnění, které je opodstatněné, byla nutnost tomuto faktu hodnocení přizpůsobit. Použité zdroje tedy obsahovaly zejména historické mapy - 54 -

vojenského mapování, které vznikaly mezi roky 1836 a 1852 (http://geoportal.cenia , 18.4.2007) a současný stav zjištěný z mapy na serveru (http://gis.mmp.cz, 11.4.2007) a ověřený v terénu. Pro účely hodnocení lze vyvodit jednoduchou závislost a to, že čím je rameno více zazemněné, tím více si žádá revitalizaci, tím nižší počet bodů získá. Hodnocení: 0 bodů (nad 90%), 1 bod (75 až 90%), 2 body (50 až 75%), 3 body (0 až 50%). Váha kritéria 4 je v tomto případě poměrně vysoká, jelikož má toto hledisko z pohledu revitalizovatelnosti ramene a jeho plnění funkce vodního biotopu velkou důležitost. Geomorfologické (hydrotechnické) hledisko 12 se zabývá zhodnocením vztahu kóty dna ramene ke kótě hladiny řeky a současně z toho plynoucím vodním režimem ramene. Velkým problémem právě v tomto oddíle je samovolné prohlubování upraveného koryta toku a případně také výstavba těsně přisazených protipovodňových hrází, které mohou rameno odříznout od hlavního toku a řeka pak může rameno i drénovat. Informace byly čerpány z publikace Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi (Just a kol. 2005) a Řeky pro život (Králová, 2001). Praktické informace uplatněné v metodice byly zjištěny měřením v terénu (lze použít loďku a nivelační lať, případně měřit hloubku v zimě ze zamrzlého povrchu ramene). Z logické úvahy vyplývá, že čím je rameno hlubší vzhledem ke kótě hladiny řeky, tím je jeho stav jako primárního vodního biotopu lepší, tudíž naléhavě nevyžaduje revitalizaci, a tím více bodů dosáhne. Hodnocení: 0 bodů: (v léťe vysychá, kóta dna více ja k 1m nad hladinou řeky, periodická tůň, dotace pouze z povodní a srážek, řeka rameno drénuje), 1 bod (hladina v nejhlubším místě v úrovni kóty hladiny řeky nebo do 1m pod ní či nad ní, sezónní vodní režim), 2 body (stálé celoroční nadržení vody, dno ramene v nejhlubším místě 1 až 3 m pod kótou hladiny řeky), 3 body (stálé celoroční nadržení vody, dno ramene v nejhlubším místě min. 3m pod kótou hladiny řeky). Z hlediska významnosti tohoto hlediska je zde stanoveno váhové kritérium 3. Geomorfologické (hydrotechnické) hledisko 13 řeší hodnocení napojení ramene na řeku. Měly by zde být zohledněny také případné přítoky protékající ramenem a komunikace s řekou. Napojení ramene na řeku by mělo po většinu roku nejen zajišťovat volný průtok vody do ramene, ale mělo by i celoročně zaručovat migrační prostupnost pro vodní živočichy (zejména ryby). Pokud tyto funkce neplní, mělo by být považováno za nefunkční. Informace byly čerpány z publikace Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi (Just a kol. 2005) a Řeky pro život (Králová, 2001). K hodnocení bylo přistoupeno formou terénního průzkumu. Bylo vycházeno z faktu, že pokud rameno nemůže za běžných průtoku komunikovat s řekou, nachází se ve špatném stavu, který je potřeba řešit např. revitalizačním opatřením, a tedy dosáhne nejméně bodů. Hodnocení: 0 bodů (není napojeno nebo napojení nefunkční, voda z něj pouze odtéká, komunikace s řekou pouze za povodní), 1 bod (funkční napojení trubním propustem ( např. s žabí klapkou), jednostranné, dochází celoročně k výměně vody), 2 body (funkční trubní napojení oboustranné nebo kanálem o volné hladině jednostranné, dochází k výměně vody, migraci ryb), 3 body (funkční napojení ramene korytem oboustranné, voda ramenem celoročně protéká, volná migrace ryb). Váhové kritérium je stanoveno na 2,5. Geomorfologické hledisko 14 hodnotí vzdálenost jednotlivých konců ramene od aktivního toku řeky. Čím kratší vzdálenost je od koryta tím lépe, jelikož tento fakt šetří náklady na výkup pozemků a delší úsek prováděných úprav, tím také více dosažených bodů. V tomto bodě není rozhodující funkčnost napojení na řeku, ale pouze její presence (nikoli kvalita). Informace byly čerpány z publikace Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi (Just a kol. 2005). Údaje byly - 55 -

zjištěny metodou terénního průzkumu. Hodnocení: 0 bodů (přímé napojení obou konců na řeky v celé šíři koryta bez ohledu na jeho funkčnost), 1 bod (oba konce do 100m od řeky), 2 body (alespoň jeden konec ve vzdálenosti do 100m, druhý vzdálenější), 3 body (oba konce vzdálené od řeky více než 100m) Váha kritéria je 2. Vlastnické hledisko 15 hodnotí vlastnické vztahy k pozemkům. Hodnotí se vlastní rameno i přilehlé pozemky v okruhu 50m. Zejména je zde nutno odlišit pozemky ve vlastnictví státu od pozemků v soukromém vlastnictví. Rozhodujícím podílem se pro účely této metodiky rozumí vlastnický podíl více jak 50% plochy ramene a okolních pozemků. Toto hledisko bylo zpracováváno pomocí katastrálních map stažených na serveru (http://195.113.178.19/html/km.dll?gen=map&map=vfk_export, 5.4.2007) a pomocí funkce nahlížení do katastru nemovitostí (http://nahlizenidokn.cuzk.cz/VyberKU.aspx?navrat=VyberParcelu.aspx, 5.4.2007). Pro účely metodiky se vycházelo z faktu, že čím více pozemků je ve vlastnictví státu, tím odpadá nutnost pozemky vykupovat, tím příznivější situace je pro provedení revitalizace a tudíž tím méně bodů území dosáhne. Hodnocení: 0 bodů (celý pozemek včetne přilehlých ploch ve vlastnictví státu, možnost příjezdu), 1 bod (rozhodující část pozemku, případně alespoň celá jeho zatopená plocha, ve vlastnictví státu či obce), 2 body (rozhodující podíl pozemku (zejména jeho zatopená plocha) ve vlastnictví soukromníka), 3 body (celý pozemek ve vlastnictví soukromé osoby). K tomuto hledisku náleží váhové kritérium 1,5. Na závěr hodnotící části tabulky je pak prostor pro celkový vypočtený počet bodů vzniklý přenásobením dílčích bodových výsledků hodnocení příslušným váhovým kritériem dle výše uvedeného vzorce. Dále pak tabulka obsahuje kolonku na stručné slovní hodnocení dosažených výsledků a návrhu managementu, případně upozornění na závažná zjištění.

- 56 -

7. Výsledky a metody jejich zjištění 7.1 Výsledky a hodnocení Dle výše uvedené metodiky bylo v rámci této diplomové práce zhodnoceno 15 říčních ramen v nivě řeky Labe na Pardubicku v oblasti toku Labe od jižního okraje města Hradec Králové po východní okraj města Přelouč, v celkovém úseku asi 25 km. Jednalo se o předem vytypovaná ramena na základě potřeby jejich zhodnocení ze strany AOPK Pardubice z hlediska vhodnosti provedení jejich revitalizace a revitalizovatelnosti. Předkládaná metodika umožňuje říční ramena hodnotit v intervalu od 0 dosažených bodů po maximálně 72,6 bodu. Ramena byla na základě výše stanovených parametrů rozdělena do 3 skupin na: a) realizovatelné, vhodné pro provedení revitalizačního zásahu (sem spadají ramena, která dosáhla v celkovém hodnocení méně než 30 bodů), b) realizovatelné, nevyžadující naléhavé provedení revitalizačního zásahu nebo by nebylo dostatečně efektivní (ramena, která dosáhla v celkovém hodnocení více než 30 bodů), c) obtížně realizovatelné (efektivní revitalizace by byla velmi finančně, organizačně nebo technicky náročná pak-li, že v bodech: 15, 14, 6 dosáhne hodnocené rameno s použití váhového koeficientu více jak 8 bodů.) Tab.6 Tabulka a histogram dosažených výsledků hodnocených ramen Histogram výsledného váženého hodnocení 12

11

10

p o č e t v ý s k y tů

Výsledné vážené hodnocení č.ramene počet bodů 1 50,6 2 49,3 3 24,4 4 42,3 5 48,9 6 41,5 7 19,5 8 13,9 9 25,8 10 33,1 11 49,6 12 30,3 13 43,4 14 47 15 44,9 37,63 aritmetický průměr 42,30 medián 137,76 rozptyl 11,74 směrodatná odchylka

8

6 4 4

2

0 ≤ 30

> 30 počet bodů

Hodnocená ramena dosáhla počtu bodů v intervalu od 13,9 do 50,6 bodu. Průměrné rameno by dosáhlo hodnocení 37,63 bodu. Medián (50% kvantil, prostřední prvek vzestupně uspořádaného souboru) je roven 42,30 bodu, rozptyl (momentová charakteristika) je roven 137,76 bodu a směrodatná odchylka (charakteristika variability souboru) dosáhla hodnocení 11,74 bodu. Vzhledem k tomu, že střední hodnota (aritmetický průměr) a medián dosáhly poměrně blízkého výsledku, v souboru se

- 57 -

pravděpodobně nevyskytují žádné extrémy. Variační koeficient je roven 31,3%. Rozdíl mezi střední hodnotou a mediánem činí –4,67, z toho je usuzováno na mírně levostranné rozdělení. Jelikož směrodatná odchylka nedosahuje vysokých hodnot nejedná se o soubor dat s velkým rozptylem. Čtyři z patnácti hodnocených ramen spadají do kategorie Revitalizovatelné, vhodné pro provedení revitalizačního zásahu (jedná se o ramena číslo 3, 7, 8 a 9). Nejmenšího počtu bodů dosáhlo a tedy nejvhodnějším pro provedení revitalizačního zásahu (s nejvyšší revitalizovatelností) se jeví rameno číslo 8, které dosáhlo pouze hodnocení 13,9 bodu. Naopak nejlépe se umístilo s 50,6 body rameno číslo 1. Jedenáct ramen bylo dle metodiky zařazeno do kategorie Realizovatelné, nevyžadující naléhavé provedení revitalizačního zásahu nebo by nebylo dostatečně efektivní. Do subkategorie Obtížně revitalizovatelné se zařadila dvě ramena a to rameno číslo 12 a rameno číslo 14. U ramene číslo 12 je to způsobeno jeho velkou vzdáleností od řečiště Labe a nejasnými majetkovými poměry, u ramene číslo 14 pak tím, že bylo ze 2/3 zavezeno stavební sutí a tak by bylo jeho oboustranné napojení komplikované a taktéž kvůli vlastnickým poměrům a jeho příměstské lokalizaci. Tab.7 Tabulka a histogram dosažených výsledků hodnocených ramen Histogram bodového hodnocení oddílu 6+14+15 14

13

12

10 poč et v ý s k y tů

oddíl 6+14+15 č.ramene počet bodů 1 6,5 2 7 3 2 4 6,5 5 8 6 6,5 7 5,5 8 3,5 9 3,5 10 6,5 11 4,5 12 8,5 13 3 14 9 15 7,5 aritmetický průměr medián rozptyl směrodatná odchylka

8

6

4 2 2

5,87 6,50 4,22 2,05

0 ≤8 počet bodů

>8

Tabulka i histogram potvrzují, že pouze 2 ramena z 15 hodnocených byly zařazeny do kategorie obtížně realizovatelné Celkový stav odstavených ramen na Pardubicku ovšem není příliš uspokojivý. Nutno podotknout, že navržená metodika je nastavena tak, aby dokázala efektivně vytvořit relevantní srovnatelné hodnocení pro říční ramena v dané oblasti z hlediska revitalizovatelnosti a zdokumentovat jejich současný stav nikoli ho zhodnotit. Tato část by měla posloužit k bilancování a ke slovnímu zhodnocení trendů jednotlivých hodnocených parametrů.

- 58 -

Hledisko 1. fytodiverzita společenstev dosáhl v průměru hodnocení 1,67 bodu, modus (nejčastější hodnota v souboru) je 2 body (fytodiverzita se blíží potenciálnímu stavu, přírodní biotopy kvalitativně nebo kvantitativně dominují), medián (50% kvantil, prostřední prvek vzestupně uspořádaného souboru) = 2, rozptyl = 0,36 a směrodatná odchylka 0,6. V souboru se pravděpodobně nevyskytují extrémy. Při konečném hodnocení byla vytvořena průměrná hodnota veličiny ze všech posuzovaných biotopů. Celkově by se dalo říci, že diverzita dřevinného patra byla mnohdy větší než fytodiverzita podrostu a vodních biotopů. Dřevinný pás byl doprovodem všech mapovaných ramen. Jeho složení bylo až na výjimky relativně vyvážené až na přítomnost invazních a expanzivních druhů, kterým bude věnován prostor v následujícím hledisku. Podrobné informace je možno získat v mapovacích tabulkách v příloze. Hledisko 2. přítomnost invazních a expanzivních druhů dosáhl v průměru hodnocení 1,33 bodu, modus (nejčastější hodnota v souboru) je 1 bod (výskyt 2 až 3 druhů invazních nebo 4 až 5 druhů nepůvodních či expanzivních, případně jejich kombinace), medián (50% kvantil, prostřední prvek vzestupně uspořádaného souboru) = 1, rozptyl = 0,36 a směrodatná odchylka 0,6. V souboru se pravděpodobně nevyskytují extrémy. Na každém z hodnocených ramen byl zaznamenán výskyt minimálně jednoho exempláře z invazních nebo nepůvodních či expanzivních druhů rostlin. Na 13 z 15 ramen byla zaznamenána přítomnost alespoň jednoho expanzivního druhu a na všech 15 hodnocených ramenech byla zaznamenána přítomnost nepůvodního druhu vysazovaného kultivaru topolu kanadského (Populus canadensis). Z invazních druhů dřevin se pak na zkoumaných ramenech vyskytoval nejčastěji javor jasanolistý (Acer negundo), méně pak trnovník akát (Robinia pseudoacacia). Z invazních druhů rostliny to byla často netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), méně například zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), nebo například i štětinatec laločnatý (Echinocytis lobata), pouze u ramene č. 14 byl detekován výskyt křídlatky české (Reynoutria bohemica). Co se týká nepůvodních druhů živočichů, mohl by být alarmující neoplocený volný chov původem amerických nutrií říčních (Myocastor coypus) přímo v mrtvém rameni č. 12, které se odsud šíří do řeky a z ní pak do dalších ramen. Tento druh byl dokonce zaznamenán už i na 4 kilometry vzdáleném rameni č. 15. Podle knihy Řeky pro život (Králová, 2001) se sice tento druh není schopen u nás udržet, ale vzhledem k tomu, že se zájmová lokalita nachází v teplé klimatické oblasti T2 a vzhledem k tomu, že byla zaznamenána i mláďata a dospívající jedinci, nebyl bych si tímto tvrzením úplně jist. Z kuriozit je nutno vyzvednout výskyt páru želv nádherných (Trachemys skripta), pravděpodobně uniklé z terarijního chovu, které byly detekovány na rameni č. 6 (Jarkovského jezero) už třetím rokem po sobě. Hledisko 3. stádium sukcese uvnitř ramene dosáhl v průměru hodnocení 1,93 bodu, modus (nejčastější hodnota v souboru) je 2 body (dřeviny pouze po obvodu ramene, obnažené ostrůvky maximálně s nálety keřových vrb), medián (50% kvantil, prostřední prvek vzestupně uspořádaného souboru) = 2, rozptyl = 1 a směrodatná odchylka 1. V souboru se pravděpodobně nevyskytují extrémy. Sukcesní vývoj korespondoval s dobou vzniku a velikostí ramen a s využíváním okolních pozemků. Dalo by se tedy říci, že hlavní vliv na toto hledisko má tedy velikost a po té doba vzniku ramene. Nezanedbatelnou roli zde ale hraje také vztah kóty dna ramene ke kótě hladiny řeky. To potvrzuje například případ ramene č. 8, kdy je rameno z morfologického hlediska relativně zachovalé, ale z důvodu razantního zahloubení toku Labe způsobeného vybudováním jezu v Srnojedech a razantního poklesu hladiny spodní vody teď naopak tok Labe drénuje po většinu roku rameno, místo aby ho dotoval vodou. To - 59 -

přispělo k velké rozkolísanosti hladin vody v průběhu roku, sezónnímu vysychání a nástupu dřevinné vegetace (zejméne invazního druhu javoru jasanolistého (Acer negundo), který zde ovládl místy keřové patro a náletům olší, vrb a topolů na dno ramene, které se ovšem po průchodu povodní a nebo zvýšenému stavu vody a rozbahnění mají tendenci vyvracet, uvolňovat tak místo novým dřevinám a razantně urychlovat proces sukcese. Hledisko 4. stupeň ochrany dosáhl v průměru hodnocení 1,73 bodu, modus (nejčastější hodnota v souboru) je 2 body (PP, regionální biocentrum, biokoridor, ptačí oblast NATURA 200, nadregionální biocentrum nebo biokoridor), medián (50% kvantil, prostřední prvek vzestupně uspořádaného souboru) = 2, rozptyl = 0,46 a směrodatná odchylka 0,68. Z hlediska stupně ochrany se nachází 13 z 15 ramen v kategorii 2, což je způsobeno faktem, že řeka Labe a její přilehlé oblasti jsou páteřní částí nadregionálního biokoridoru a tím, že jsou v kontrastu se silně degradovanou antropicky ovlivněnou krajinou odstavená ramena často posledními zbytky přírodě blízkých ekotopů a vyskytují se na nich často chráněné druhy rostlin a živočichů, proto mají často status státem chráněného území. Zbylá dvě ramena jsou také součástí státem chráněného území, ale došlo na nich k hrubému porušení zásad managementu, a proto nemohou být lépe hodnocena. U ramene č. 8, které bylo dříve PP bylo absencí jakéhokoli managementu způsobeno rozšíření invazních a expanzivních druhů na celém území ramene, což zapříčinilo vytlačení druhů původních (zejména z bylinného patra) a zánik podstaty ochrany. U ramene č. 10 zase došlo k skládkování komunálního a stavebního odpadu přímo do retenčního prostoru ramene. Hledisko 5. Ochranné pásmo dosáhlo v průměru hodnocení 1,87 bodu, modus (nejčastější hodnota v souboru) je 2 body (pás z nezapojené dřevino-bylinné vegetace maximální šířky 5m od okraje hladiny vody místy přerušovaný), medián (50% kvantil, prostřední prvek vzestupně uspořádaného souboru) = 2, rozptyl = 0,12 a směrodatná odchylka 0,34. Z hlediska ochranného pásma je možné říci, že kolem každého hodnoceného ramene byl vytvořen různě široký pás dřevino bylinné vegetace, jelikož se však zájmová nachází v silně antropicky (zejména zemědělsky) ovlivněné krajině, často byl tento vegetační pás velmi úzký a ani v jednom případě nepřesahoval 50m šířky. Často byl také úmyslně rozšiřován ve prospěch zemědělské půdy a orba byla prováděna až k okrajům ramene. Hledisko 6. intenzita pohybu osob v okolí dosáhlo v průměru hodnocení 1,47 bodu, modus (nejčastější hodnota v souboru) je 3 body (porušení 3 a více kritérií v těsné blízkosti do 50m), medián (50% kvantil, prostřední prvek vzestupně uspořádaného souboru) = 1, rozptyl = 1,32 a směrodatná odchylka 1,15. Z tohoto hlediska by bylo možné rozdělit lokality na příměstské a odlehlé. Příměstské působí jako klidová zóna v extravilánu města a tím pádem je na nich relativně intenzivní pohyb osob. Často se jedná i o rybářské revíry, většinou jde o ramena v lepším stavu s celoročně nadrženou hladinou vody. Některá z nich byla dokonce i odbahněna nebo zde bylo pečováno o vegetaci, zatímco odlehlá ramena jsou spíše zapomenuté enklávy, většinou hodně zanedbané a často zazeměné. Hledisko 7. antropické ovlivnění přilehlých ploch v nivě dosáhlo v průměru hodnocení 1,2 bodu, modus (nejčastější hodnota v souboru) je 1 bod (orná půda případně jinak antropicky negativně ovlivněná na 50% až 75% obvodu), medián (50% kvantil, prostřední prvek vzestupně uspořádaného souboru) = 1 bod, rozptyl = 0,56 a směrodatná odchylka 0,75 bodu. Z hlediska antropického ovlivnění okolních ploch se většina ramen nachází ve špatném stavu. Většina okolních ploch je zde totiž užívána

- 60 -

jako intenzivně využívaná orná půda. Nejlepšího stavu (hodnocení 3 body) nedosáhlo ani jedno z hodnocených ramen. Hledisko 8. skládky, znečištění a jiné negativní vlivy dosáhlo v průměru hodnocení 1,93 bodu, modus (nejčastější hodnota v souboru) je 2 body (orná půda případně jinak antropicky negativně ovlivněná na 50% až 75% obvodu), medián (50% kvantil, prostřední prvek vzestupně uspořádaného souboru) = 2, rozptyl = 0,60 a směrodatná odchylka 0,77. V tomto hledisku silně převládají ramena, jejichž znečištění pochází zejména z říčních náplav a pomístního odpadu. Pouze v případě ramena č. 10 bylo nutno přistoupit k udělení 0 bodů z důvodu skládkování komunálního a stavebního odpadu uvnitř ramene. Podobné, ale méně závažnější zjištění pak bylo učiněno na rameni č. 7 a č. 14, které bylo v minulosti zavezeno sutí a zeminou. Na třech ramenech nebyly zaznamenány viditelné známky znečištění. Hledisko 9. doba úpravy a důvod vzniku dosáhlo v průměru hodnocení 1,07 bodu, modus (nejčastější hodnota v souboru) je 1 bod (antropické 1918 - 1945), medián (50% kvantil, prostřední prvek vzestupně uspořádaného souboru) = 1, rozptyl = 0,33 a směrodatná odchylka 0,57. Z tohoto hlediska vznikla ramena v drtivé většině 13 případů z 15 v období kanalizace a regulace středního Labe mezi lety 1918 a 1945. Výjimku tvoří pouze rameno č. 12, které dle studia historických map vzniklo už před rokem 1850 pravděpodobně přírodní cestou a ramene č. 5, které vzniklo v poslední fázi kanalizace středního Labe v úseku Brozany – Počáply dokončeného roku 1975. Hledisko 10. rozloha vodní plochy dna dosáhlo v průměru hodnocení 1,4 bodu, modus (nejčastější hodnota v souboru) je 2 body (1 až 10ha), medián (50% kvantil, prostřední prvek vzestupně uspořádaného souboru) = 2, rozptyl = 0,64 a směrodatná odchylka 0,80. Z výsledků hodnocení vyplývá, že v 9 případech z 15 mají zkoumaná ramena velikost celoročně zatopené vodní plochy v rozmezí od 1 do 10ha. Ani jedno rameno nedosáhlo z tohoto hlediska ohodnocení 3 body to znamená rozlohu nad 10ha. Největší rameno č.1 má rozlohu 6,7ha. Naopak u třech ramen byl prokázán periodický vodní režim v průběhu roku. Hledisko 11. % zazemnění plochy dna dosáhlo v průměru hodnocení 2,27 bodu, modus (nejčastější hodnota v souboru) je 3 body (0 až 50% plochy dna), medián (50% kvantil, prostřední prvek vzestupně uspořádaného souboru) = 3, rozptyl = 0,73 a směrodatná odchylka 0,85. Z výsledků vyplývá, že 8 z 15 hodnocených ramen dosahuje zazemnění 0 až 50%, u čtyřech naopak bylo zjištěno zazemnění 75 až 90%, což je už z hlediska ochrany odstavených ramen jako vodních biotopů alarmující. Celkově by se dalo říci, že čím větší plochu a hloubku rameno mělo v době svého vzniku, tím je z tohoto hlediska zachovalejší. Roli hraje také doba vzniku a mnoho dalších faktorů. Hledisko 12. vztah kóty dna ke kótě hladiny řeky dosáhlo v průměru hodnocení 1,67 bodu, modus (nejčastější hodnota v souboru) je 2 body (stálé celoroční nadržení vody, dno ramene v nejhlubším místě 1až 3m pod kótou hladiny řeky), medián (50% kvantil, prostřední prvek vzestupně uspořádaného souboru) = 2, rozptyl = 0,89 a směrodatná odchylka 0,94. Co se týká tohoto hlediska dosáhlo 6 z 15 hodnocených ramen hodnocení 2 body. Zbytek ramen byl relativně rovnoměrně rozložen nad i pod tuto hodnotu s ustupující tendencí směrem od střední hodnoty. Z toho dno dvou ramen (č. 7 a č.3) je více jak 1m nad kótou hladiny řeky Labe, zatímco 3 ramena (č. 1, č.11 a č.13) dosahují maximální hloubky okolo 3m. Hledisko 13. napojení na řeku dosáhlo v průměru hodnocení 0,6 bodu, modus (nejčastější hodnota v souboru) je 0 bodů (není napojeno nebo napojeno nefunkčně, voda z něj pouze odtéká, komunikace s řekou pouze za povodní), medián (50% kvantil, prostřední prvek vzestupně uspořádaného souboru) = 0, rozptyl = 0,77 a směrodatná - 61 -

odchylka 0,88. Z rozložení hodnot zjištěných při hodnocení tohoto kritéria vyplývá, že stav napojení na řeku Labe a tedy i možnost hydrologické či biologické komunikace s Labem má částečně jenom 5 z 15 ramen. U zbylých 10 napojení chybí nebo je nefunkční. Toto zjištění je velmi alarmující a mělo by být řešeno právě revitalizačními akcemi. Odříznuté rameno se rychleji zazemňuje, ale hlavně neplní funkce vodního biotopu. Hledisko 14. vzdálenost konců ramene od koryta řeky dosáhlo v průměru hodnocení 1,40 bodu, modus (nejčastější hodnota v souboru) je 1 bodů (oba konce do 100m od řeky), medián (50% kvantil, prostřední prvek vzestupně uspořádaného souboru) = 1, rozptyl = 0,37 a směrodatná odchylka 0,61. Žádné rameno není napojené na řeku oběma konci. 10 z celkových 15 ramen dosáhlo 1 bodu, což znamená, že oba jejich konce nejsou dále než 100m od řeky, což je přijatelné pro provedení napojení ramen na aktivní tok. Rameno č. 12 je potom vzdáleno oběma konci více než 100m od řeky, což koresponduje i s jeho dobou vzniku. Zbylá 4 se alespoň jedním koncem blíží aktivnímu toku v rozmezí do 100m. Hledisko 15. vlastnické vztahy k pozemkům dosáhlo v průměru hodnocení 1,07 bodu, modus (nejčastější hodnota v souboru) je 1 bodů (oba konce do 100m od řeky), medián (50% kvantil, prostřední prvek vzestupně uspořádaného souboru) = 1, rozptyl = 0,33 a směrodatná odchylka 0,57. Výsledkem hodnocení bylo zjištění, že u 10 z 15 hodnocených ramen je podstatná část výměry vodní plochy ve vlastnictví státu a především ve správě Povodí Labe s.p.V dalších třech má stát pouze menší podíl. Nevyskytlo se však ani jedno rameno, které by bylo celé včetně přilehlých pozemků ve vlastnictví soukromé osoby. U dvou zbývajících ramen je potom drtivá část pozemků, včetně okolních, ve vlastnictví státu.

7.2 Okomentování výsledku metodiky Výše uvedená metodika se ukázala jako vhodná pro hodnocení odstavených ramen a může být tedy doporučena k dalšímu využití. Podrobné hodnocení jednotlivých ramen, jakož i zhodnocení jejich stavu a doporučení managementu péče je uvedeno formou tabulek v příloze.

7.3 Zhodnocení a návrh revitalizace ramene Na základě použité metodiky bylo pro revitalizaci vybráno slepé rameno číslo 8 Labiště v k.ú.Lány na Důlku a Rybitví. Bylo vybráno na základě dosažení nejnižšího počtu bodů (13,9) z hodnocených ramen, a tudíž nejvyšší potenciální revitalizovatelnosti. Dá se tedy jinými slovy říci, že toto rameno je ze všech hodnocených nejvhodnější k provedení revitalizace z hlediska jejího dosaženého efektu. Důvodem k tomu je jednak jeho špatný stav a jednak reálná proveditelnost revitalizační akce. Špatný stav vyplývá z provedeného hodnocení. Fytodiverzita je relativně nízká, jelikož ve stromovém patru převládají výsadby topolů kanadských (Populus canadensis) ve stádiu rozpadu, střední patro zaujímá expanzivně se šířící javor jasanolistý (Acer negundo) a podrostu dominuje expanzivně se šířící kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), která místy tvoří monokultury. Dřeviny obsadily téměř celou plochu dna ramene, ale v důsledku významného kolísání hladiny během roku a průchodu povodní ramenem jich mnoho vyvrácených leží na dně ramene a v uvolněném prostoru se šíří javor jasanolistý (Acer negundo). Rameno bylo odstaveno při regulaci v letech 1909 až 1918. Vodní režim je značně rozkolísaný a závisí na - 62 -

hladině řeky Labe. Stávající stav lokality charakterizovaný několika periodickými tůněmi s nitrofilní vegetací a doprovodným dřevinným lemem je zásadně ovlivněn akcelerovaným průběhem procesu zazemnění. S Labem je rameno spojené západním koncem, ale toto napojení je nefunkční, jelikož vlivem stavby zdymadla v Srnojedech asi 1km východně proti proudu řeky došlo k razantnímu zahloubení koryta a poklesu hladiny spodní vody. Jeden konec je tedy napojený otevřeným kanálem, do kterého zároveň ústí i meliorační strouha. Hladina je v průběhu vegetační sezóny zarostlá okřehkem menším, později v létě vysychá. Druhý konec je přerušen asi 40m od Labe, oddělený tělesem zemní cesty a loukou. Většina pozemků uvnitř ramene včetně příjezdové cesty podél Labe je ve vlastnictví státu, okolní pozemky jsou ve vlastnictví soukromých vlastníku (viz příloha)

Varianty revitalizačních opatření: 1. Varianta A – Bez revitalizačních zásahů Nulová varianta předpokládá zachování současného stavu lokality a jejího postupného zazamňování bez revitalizačního opatření. V současné době dochází vlivem hromadění organické hmoty a zvýšené trofie k akceleraci průběhu zazemňování. Vlivem postupného snižování hloubky periodických tůní bude docházet k zarůstání ramene nitrofilní vegetací, která eliminuje výskyt fragmentů rostlinných společenstev. Z hlediska vlivu na organismy bude mít proces zazemňování zejména vliv na organismy vázané na aquatické a semiaquatické prostředí. V případě pokračujícího zazemňování periodických tůní bude docházet ke zmenšování plochy ramene a k redukci vhodných stanovišť pro rozmnožování obojživelníků a makrozoobentosu. Postupné zmenšování plochy a objemu vody v tůních bude mít vliv na denní amplitudy fyzikálně chemických parametrů vody ( Šindlar, 2003). Při zachování současného stavu dojde k úplnému zazemnění periodických tůní v průběhu 15 až 25 let. 2. Varianta B – Odstranění sedimentů Revitalizační opatření spočívající v odstranění části sedimentů se jeví jako možné řešení pro částečné obnovení funkcí ekosystému. Jednalo by se o částečné odbahnění tůní v délce přibližně 250m a hloubce maximálně 1m. Komunikaci jednotlivých izolovaných tůní by bylo možno provést napojením navazujících úseků mezi jednotlivými tůněmi. Dle zaměření a vedení podélného profilu je rameno v nejhlubších místech okolo 110 cm pod kótou hladiny Labe. (viz přílohy) Odbahněním by došlo ke zvýšení retenční kapacity ramene a obnovení vodních biotopů a na vodu vázaných organismů, včetně prodloužení doby vhodné pro život a reprodukci organismů. Odstraněním organického materiálu dojde ke snížení trofie vody. Hlavní podmínkou k provádění odbahnění těchto biotopů je načasování prací mimo reprodukční a vegetační období. Mělo by být vytvořeno litorální pásmo a ponechána část sedimentů jako semenná banka. Při průběžné rychlosti zazemňování 1 – 5cm za rok by bylo vhodné provést odstranění sedimentů v tůních při snížení hloubky pod 1m. Význam uvedeného opatření spočívá v zachování a obnově ekosystému říčního ramene v antropogenizované nivě pro organismy (Šindlar, 2003). Velkou výhodou pro provedení revitalizační akce by byla možnost ji uskutečnit suchou cestou, což by vedlo k významnému snížení nákladů. Před touto akcí by ale muselo být provedeno odstranění - 63 -

nežádoucí dřevinné vegetace, zejména ze dna ramene. Práce by bylo nejlépe provádět koncem srpna, kdy dojde k vyschnutí periodických tůní. 3. Varianta C - Odstranění sedimentů a napojení odstaveného ramene na hlavní tok řeky Labe Zde je napojení v zásadě možné provést dvěma způsoby, a to jako jednostranné nebo oboustranné. Zprůtočnění by bylo zajištěno odstraněním zeminy v místech původního vedení trasy (bylo by zjištěno dle historických map). Délka obnovené trasy by činila přibližně 400m (viz podélný profil v přílohách). V závislosti na hloubce Labe v místě napojení horního konce by bylo zajištěno zprůtočnění ramene z hlavního koryta Labe. Současný výškový rozdíl mezi hladinou Labe a terénem v místě ramene je patrný z podélného profilu ramene (viz přílohy). Průtočné množství a parametry napojení je nejdříve nutné projednat s příslušnou správou povodí (Povodí Labe s.p., pobočka Pardubice). V těchto místech ovlivňuje vzdutí hladiny jez v Přelouči, který celoročně udržuje hladinu Labe na kótě 209,6 m.n.m. s povolenou tolerancí 20cm hladin, zejména při povodňových průtocích. (http://www.pla.cz/planet/ram.aspx?id=/vodnidila/zsl_prelouc.htm, 5.3.2007) Průtočnost je tedy závislá na výšce vody v Labi a prohloubení v místě nápusti do ramene. Vliv na biotu a její druhové složení by byl závislý na čase zprůtočnění ramene. V případě déletrvajícího zprůtočnění v době jarních měsíců dojde k vytvoření vhodných reprodukčních míst pro výtěr fytofilních a indiferentních druhů ryb. Plůdek by měl zajištěnou vhodnou potravní základnu ve vyhloubených tůních. Byla by též vytvořena vhodná místa pro reprodukci obojživelníků a ryb, stejně tak jako vegetace vodních makrofyt, ze které se v současné době zachovaly pouze fragmenty. Hlavní podmínkou v provádění odbahnění by bylo naplánování hlavních zemních prací mimo reprodukční období. Musí být vhodně upraveny sklony, odstraněna dřevinná vegetace ze dna ramene, vytvořeno litorální pásmo a měla by být ponechána část sedimentů jako semenná banka. Rychlost proudění by neměla přesáhnout 0,3 m/s z důvodu omezení poproudového driftu organismů z ramene. (Šindlar, 2003) Zprůtočněním dojde k částečné obnově hydrologických podmínek a funkcí ekosystému říčních ramen. 4. Varianta D – Odstranění sedimentů a napojení na meliorační strouhu Další možnou alternativou by bylo odbahnění a napojení meliorační strouhy vytékající na západním konci ramene, aniž by rameno napájela. To by bylo možno uskutečnit třemi způsoby. Jednak napojením strouhy ze západu s tím, že by se využil náplavový kužel, který upravuje sklon v ramenu ve směru východním, tok by se usměrnil tímto směrem a bylo by možné vyústit strouhu na západě do toku Labe. Nebo využít náplavového kužele na východním cípu ramene jako hráz, odbahnit centrální část ramene a vytvořit tak malou vodní nádrž, z níž by po jejím naplnění voda pak volně protékala zpět do Labe na východním konci území. Třetí možností by bylo komplexně revitalizovat část toku meliorační strouhy, napojit ji do ramene z východu tak, že by na východním konci ramene volně protékala do Labe. S tím by bylo vhodné spojit i odbahnění za dodržení všech výše předepsaných pravidel. Posouzení jednotlivých řešení:

- 64 -

Na základě analýzy současného stavu, terénních průzkumů (včetně hodnocení pro účely metodiky) a tachymetrického zaměření příčných profilů byly navrženy a posouzeny možné alternativy revitalizačních opatření pro odstavené rameno č. 8 Labiště v k.ú. Lány na Důlku a k.ú. Rybitví. Vzhledem k omezeným možnostem vzniku nových říčních ramen přirozeným fluviálním morfologickým procesem je nutné v co největší míře zachovat a obnovit stávající prvky nivy. (tůně, ramena, periodické tůně, mokřady atd.)( Šindler, 2003). Při zachování stávajícího stavu dojde k úplnému zazemnění lokality v průběhu 15 až 25let. Varianta A – Bez revitalizačních zásahů Vzhledem k tomu, že primárním cílem revitalizace má být ochrana a oživení vodních biotopů, je tato varianta, vlivem níž by došlo k zazemnění a ztrátě vodních biotopů výhledově v období 15 až 25let, naprosto nepřijatelná, a proto nemůže být pro další řešení uvažována. Varianta B – Odstranění sedimentů Odbahnění by sice řešilo obnovu vodních biotopů jako takových, zvýšení retenční schopnosti ramene, zlepšení trofnosti a čistoty vody ramene, nikoli však komunikaci ramene s hlavním tokem Labe. Vytvořily by se tak ideální podmínky zejména pro obojživelníky, kteří by zde neměli přirozené nepřátele, při povodních by zde našly úkrytové možnosti i ryby, ale po opadnutí velké vody by byla znemožněna jak hydrologická, tak i do jisté míry biologická komunikace ramene s hlavním tokem Labe, proto je tato možnost z hlediska nízké efektivity zamítnuta. Varianta C - Odstranění sedimentů a napojení odstaveného ramene na hlavní tok řeky Labe Tato varianta musí být hodnocena ve dvou liniích. Za prvé jako napojení jednostranné, východním koncem ramene na tok řeky Labe, za druhé potom jako zprůtočnění ramena oboustranným napojením. Napojení jednostranné v součinnosti s odbahněním by bylo velmi dobré k vytvoření klidové zóny jak pro ryby, tak pro další vodní živočichy jako bentos, plankton, ad. Bylo by vhodným úkrytovým místem pro ryby v době například znečištění řeky. Této varianty by bylo vhodné použít v případě, že by se zde nacházel zachovalý biotop vázaný na stojatou vodu. To však není pro tuto lokalitu aktuální. Tuto možnost by však bylo žádoucí brát v úvahu a uplatnit ji v další diskusi konkrétního návrhu. Asi nejvhodnější se však zdá být oboustranné napojení s tím, že rychlost a případně sezónnost průtoku by se dala nastavit kótou dna umístěného vtokového objektu. Jelikož Povodí Labe s.p. požaduje přístup ke břehu Labe, byla by tato varianta notná řešit zprůtočněním nejlépe pomocí otevřeného příkopu s mostkem, Benešových rámů a v krajním případě alespoň pomocí kapacitního trubního propustku. Zde by pak alternativně bylo možné uplatnit i bez výkopové technologie. Zhlaví, případně i vtokovou oblast otevřeného příkopu by bylo nutné opevnit například kamennou rovnaninou na sucho nebo jen kamenným záhozem (případně využít haťových válců či zápletových plůtků) a osázet vegetací z důvodu zabezpečení proti vymílání při velkých povodňových průtocích. Vhodným způsobem by bylo dobré zabezpečit i svahy proti vymílání. Tento krok by umožnil aktivní spojení s hlavním tokem Labe, ideální prostor pro tření ryb a rozmnožování obojživelníků. Bylo by možné díky celoročnímu stálému nadržení hladiny Labe stanovit optimální průtok a případně na okrajích ramene zbudovat i tůňky oddělené od průtočného koryta pro obojživelníky. Navíc by se tím - 65 -

nejen zvýšila povodňová retenční kapacita nivy, ale také díky zvětšení omočeného obvodu v tomto místě by se alespoň minimálně snížila rychlost povodňových průtoků. Tato varianta by při pozdějším zpracování projektu měla být brána jako prioritní z hlediska efektivnosti provedené revitalizace. Varianta D – Odstranění sedimentů a napojení na meliorační strouhu Tato varianta by sice byla reálně možná, ale naráží na fakt, že dotčená meliorační strouha pramení jen asi 3 km daleko v Kokešově, je tak do jisté míry závislá na srážkách a přes léto vysychá. Navíc v horních partiích napájí tzv. Cikánský rybník, který dále zmenšuje její odtok vsakem i výparem z volné hladiny. Historicky tato strouha ústila do ramene č. 10, kde by navíc jiná možnost revitalizace byla těžko realizovatelná, proto by bylo vhodné řešit její uplatnění tímto směrem. Doporučená revitalizační opatření: Po zhodnocení a zvážení možných variant řešení byla vybrána optimální varianta sestávající se z odbahnění ramene, oboustranného napojení ramene na hlavní tok Labe a jeho zprůtočnění na východní straně pomocí Benešových rámů (z důvodů požadavku Povodí Labe s.p. na zachování přístupu na příbřežní pozemky) a na západní straně pak napojení otevřeným příkopem. Výška hladiny Labe je v tomto úseku vzdutá zdymadlem Přelouč a pohybuje se celoročně v rozmezí +20 až -20cm okolo hodnoty 209,6 m.n.m., takže by bylo možné ramenem provádět celoročně poměrně stálý průtok. Celkově by revitalizační úpravou došlo k posílení retence vody, zvětšení omočeného obvodu koryta řeky Labe a v neposlední řadě ke zvýšení druhové pestrosti a biodiverzity v daném území. V návaznosti na terénní úpravy by bylo vhodné rekonstruovat vhodný doprovodný nivní porost s přirozeným zastoupením a systematicky odstranit invazní druhy. Do zahloubených poloh s výše položenou hladinou podzemní vody by bylo vhodné vysadit druhy tzv. měkkého luhu (Salix sp., Alnus glutinosa), na výše položené plochy stávající nivy potom formace tzv. tvrdého luhu (Fraxinus excelsior, Ulmus laevis, Quercus Robur). Konkrétně by zde bylo možné použít dřeviny: jilm vaz (Ulmus laevis), topol černý (Populus nigra), vrba křehká (Salix fragilis), vrba bílá (Salix alba), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub letní (Quercus robur), olše lepkavá (Alnus glutinosa) a další. Z keřů potom keřové vrby např. (Salix aurita, Salix viminalis, Salix cinerea, Salix triandra), střemcha hroznovitá (Padus Avium), kalina obecná (Viburnum opulus) nebo například okrajově trnku obecnou (Prunus spinosa), hloh obecný (Crataegus levigata) a daší. V přímém sousedství ramene by bylo vhodné vybudovat 50m široký zatravněný pás.

7.4 Vytvoření digitálního modelu terénu a jeho aplikace Dalším z cílů práce bylo vytvoření digitálního modelu terénu. V terénu bylo provedeno tachymetrické zaměření ramene z důvodu přesného zjištění sklonitostních a morfologických charakteristik vybraného ramene. To proběhlo na jaře 2007. Základní studijním materiálem bylo skriptum Geodézie (Doušek, 1998). K tomuto účelu bylo použito totální optické stanice (teodolitu) Dalta a vytyčku. Jako optimální varianta zpracování byl vybrán uzavřený polygonový pořad nepřipojený (pouze v místním souřadném systému). Uzavřený polygon se dobře uplatní při zaměření menších územních celků, nevyžaduje-li se připojení na základní - 66 -

(podrobné) bodové pole. Je vedený obvykle po obvodě zaměřované oblasti a tvoří pak pevnou měřičskou kostru pro zaměřování polohopisných podrobností, zabezpečenou kontrolou úhlového měření. (Doušek, 1998) Nejdříve bylo v terénu vytyčeno a označeno 14 základních (hlavních) bodů podrobného bodového pole, které byly zakresleny do měřičského náčrtu a z nich pak zaměřovány jednotlivé podrobné body. Ty byly zaznamenávány do měřičského zápisníku. Takto bylo v závislosti na velké členitosti terénu zaměřeno přes 900 bodů. Po dokončení měření, které bylo vzhledem k jarní zátopě velmi náročné a zdlouhavé, bylo nutno výsledky zpracovat. Nejdříve bylo provedeno vyrovnání obvodových úhlů, pak volba souřadnicové soustavy, usměrnění polygonových stran, poté výpočet předběžných souřadnicových rozdílů a nakonec výpočet souřadnic jednotlivých polygonových vrcholů. Polohová odchylka Ox = 0,539 a Oy = 0,575, což pro měření v tak obtížných podmínkách je akceptovatelný výsledek. O tyto polohové odchylky pak byly opraveny předběžné souřadnicové rozdíly. Další fází bylo zadání vypočítaných souřadnic do geodetického programu Kokeš (produkt firmy Gepro). Na základě znalosti výškové kóty stálého nadržení hladiny Labe 209,6 m.n.m., jezem v Přelouči a na základě vlastního zaměření byl relativní výškový systém měření změněn na absolutní systém BPV. Po vytvoření vrstevnicového plánu v programu Kokeš, byl tento exportován nejdříve do programu Atlas, odkud byl exportován do programu ARC MAP, kde z něho byl vytvořen digitální model terénu, který byl po té exportován na tisk ve formátu JPG. Dále byla vytvořena jedna kopie použitelná v programu Microstation. Jelikož V Kokeši ještě byly vytvořeny řezy terénem exportované do programu AutoCAD 2005, kde byly dále zpracovány k vytvoření přehledné situace zájmového území s vyznačením provedených řezů, podélného profilu ramenem v předpokládaném místě jeho napojení, šesti příčných řezů ramenem a podélného a příčných řezů meliorační strouhou. Tato část velmi dobře posloužila nejen k získání přehledu o základních morfologických charakteristikách terénu nezbytných pro zpracování relevantního návrhu revitalizace, ale je i vhodným podkladem pro pozdější zpracování projektu revitalizace.

7.5 Rozbor planktonních odběrů na zkoumaných ramenech Vzorky byly odebrány pouze jednou, a to v listopadu roku 2006. K odběru byla použita planktonní síť s průměrem ok 100 mikrometrů. Plankton byl odebírán jak z hladiny a volné vody, tak i z oblasti těsně nade dnem, kde je větší šance zachytit jedince čeledi Chydoridae (Cladocera). Odebrány byly vzorky celkem ze 14 lokalit. Pakliže bylo na lokalitě dobře vyvinuté a oddělené litorální pásmo, bylo podrobeno samostatnému odběru, a to se zřetelem hlavně na epibiontní druhy, kdy byla v rámci objemu vody v planktonní síti promývána vodní vegetace. K fixaci byl použit čistý formaldehyd tak, aby jeho konečná koncentrace byla 4%. Objekty byly určovány pod světelným mikroskopem ve formalinu, kyselině mléčné a glycerinu, případně s použitím fázového kontrastu. Dospělí jedinci korýšů byli určováni do druhové úrovně. U juvenilních populací (zejména u některých buchanek rodu Cyclops, které prodělávají v letním období diapauzu), kde nebyl nenalezen žádný dospělec, byl tento určován do nejnižší možné jednotky, vzhledem ke zkušenostem obvykle do rodu. Lasturnatky byly určovány pouze jako "lasturnatky". Jejich determinace nemá v ČR příliš rozsáhlý historický původ a tím i nedostatek kvalitní určovací literatury, a nelze je tedy jednoduše určovat do nižších taxonomických skupin. Pro každý taxon byla

- 67 -

zaznamenána rovněž jeho semikvantitativní zastoupení v rámci planktonního vzorku, a to podle empirické tab. č. V celkem 14 ramenech bylo nalezeno celkem 22 druhů korýšů, z toho 14 druhů perlooček (Cladocera), 7 druhů buchanek (Cyclopoida) a jedna vznášivka (Calanoida). Nalezeny byly rovněž koretry (Chaoborus, Diptera) a lasturnatky (Ostracoda). Bližší přehled nalezených taxonů viz tabulka č. Ve vzorkovaných ramenech byla nalezena zcela typická planktonní fauna tohoto biotopu. Ve volné vodě se vyskytují menší pelagické druhy perlooček rodu Daphnia. Tyto unikají lépe predaci ze strany planktivorních ryb. Stejně tak se ve volné vodě ramen vyskytuje běžně naše nejhojnější vznášivka Eudiaptomus vulgaris. Z hladiny byly odebráni naše dva nejběžnější druhy nosatiček rodu Bosmina, a to B. longirostris a B. longispina. Z čeledí Chydoridae byl pak detekován ubikvitní druh Chydorus sphaericus, dále pak četní zástupci rodu Pleuroxus. Přítomný rod Simocephalus je typickým obyvatelem litorálu, zde byl zachycen také. Z buchanek, vzhledem k době oodběru, převažoval rod Cyclops. Pro něj je typický častý bimodální výskyt se dvěma maximy na jaře a na podzim, případně v zimě. Zajímavý je nález druhu Cyclops kikuchii, jehož určení však ještě známému Cyclops bude prověřeno na specializovaném pracovišti. Jedná se o druh velmi příbuzný vicinus, liší se však poměry délky některých brv. V současné době převažují názory, že C. vicinus a C. kikuchii jsou jeden druh s výraznou morfologickou variabilitou. Odpověď na tuto otázku najde zřejmě až intenzivní molekulární studie tohoto komplexu. Zbylé druhy buchanek jsou běžnými zástupci našich stojatých vod. Chaoborus je výrazným bezobratlým predátorem stojatých vod a velmi ovlivňuje planktonní společenstvo jako celek. Ve studovaných ramenech byl nalezen pouze okrajově a nemá pravděpodobně na populační strukturu zooplanktonu výrazný vliv. Jeho populace bude pravděpodobně kontrolována rybí obsádkou. Lasturnatky jsou velmi rozšířenou skupinou korýšů s pestrou paletou životních adaptací na životní prostředí. Jejich přítomnost zde proto není nikterak překvapující. Celkově je místní planktonní společenstvo běžné, zastoupeny jsou víceméně často nalézané taxony. Vzhledem k nalezeným taxonům zooplanktonu nemůže být považován výběr jakéhokoli ramene k revitalizaci za nevhodný.

- 68 -

8. Diskuse Předkládaná práce měla za cíl tři hlavní body a to zhodnocení a rozbor stavu a potenciální potřeby provedení revitalizace na vybraných odstavených a mrtvých ramenech v nivě řeky Labe na základě speciálně za tímto účelem navržené metodiky bodového hodnocení a navržení konkrétního ramene pro provedení revitalizace. Podrobení tohoto ramene detailnímu průzkumu, jehož hlavní součástí je i jeho tachymetrické zaměření a vytvoření digitálního modelu terénu ke zjištění jeho geomorfologických a odtokových charakteristik a nakonec na základě všech takto dosažených výsledků provedení odborného posouzení a návrhu možností jeho revitalizace. Celkový stav odstavených ramen se jeví jako neuspokojivý zejména z důvodu mnohdy nízké fytodiverzity, vysokému podílu invazních, nepůvodních a expanzivních druhů zastoupených v ekosystémech, místy pokročilého stádia sukcese a zazemnění, nedostatečného ochranného pásma kolem ramen, které jsou mnohdy orány až k jejich okraji, deficitu vody z důvodu zahloubení hlavního toku nebo třeba absence či nefunkčního napojení na řeku Labe omezující komunikaci ramene s řekou výlučně na dobu povodní. Naopak se dá říci, že všechna ramena spadají do některé z forem státem chráněného území. Ne vždy je však podstata jejich ochrany naplňována. Z 15 hodnocených ramen byla čtyři doporučena jako vhodná pro provedení revitalizace, dvě ramena naopak byla zařazena do kategorie obtížně realizovatelná. Výstupem metodiky bylo také vybrání ramene s největší potenciální revitalizovatelností. Konkrétně se jedná o rameno č.8 Labiště v k.ú Lány na Důlku a Rybitví. Předkládaná metodika se jeví být dle dosažených výsledků ověřených v terénu zároveň dostatečně efektivní neboť poskytuje jasně interpretovatelné číselné i slovní výstupy a hodnocení pomocí ní není odborně, časově, organizačně ani finančně náročné, ale zároveň je i založena na reálných, parametrech a nejmodernějších vědeckých tezích, z čehož vyplývá, že je i dostatečně relevantní a může být použita jako podklad i v dalších projektech revitalizace odstavených říčních ramen. Do budoucna by bylo vhodné ještě upřesnit a ujednotit některé jednotlivé empirické parametry a dále na ní pracovat. Její nevýhodou je pak jistá místní omezenost, neboť je primárně určena spíše pro posuzování odstavených ramen např. v jednom geomorfologickém celku, kde se očekává, že mají z tohoto hlediska podobné vlastnosti, a proto mohla být tato část hodnocení zanedbána. Je však ideální pro nivu řeky Labe, kde má charakter hlavního toku a jeho nivy na dlouhých úsecích relativně podobné parametry. V dostupné studované literatuře nebyly nalezeny žádné zmínky o metodice zaměřené přímo na hodnocení odstavených ramen a proto může být považováno její zavedení a ověření za žádoucí a prospěšné. Při sestavování metodiky byl zaveden nový klíčový výraz „revitalizovatelnost“, který značí dosažení nejvyššího možného revitalizačního efektu při vynaložení stanovených nákladů a energie na provedení revitalizace. Metodika jako taková by mohla do jisté nejen pomoci zhodnotit revitalizovatelnost a stav odstavených říčních ramen v nivě řeky Labe, ale také pomoci k pochopení důležitosti a nenahraditelnosti říčních ramen v ekosystémovém kontextu a k osvětlení jejich funkcí v krajině. Zaměření ramene, vynesení jeho příčných a podélných řezů pomohlo objasnit strukturu a rozložení zazemnění uvnitř ramene. Překážkou v jeho zprůtočnění je jednak nánosový kužel, který se vytvořil na západním konci ramene a jednak těleso zemní sypané hráze oddělující rameno od Labe z východu. Kvůli sukcesí akcelerovanému zazemňování by bylo vhodné provést revitalizaci. Tou se zabývá třetí z cílů práce. Na základě prostudování poměrů uvnitř ramene bylo zjištěno, že pokud by rameno bylo ponecháno svému osudu, došlo by při stávající rychlosti zazemňování k vymizení vodních biotopů v horizontu 15 až 25 let. Z tohoto důvodu byla z hodnocených variant revitalizace vybrána ta, která nejlépe tomuto trendu zabrání a to odbahnění a oboustranné zprůtočnění ramene napojením na hlavní tok řeky Labe, což se při - 69 -

studiu příčných profilů, odtokových a sklonitostních charakteristik jeví jako reálné. Provedený zásah by měl mít mnoho pozitivních důsledků ať už na zvětšení omočeného obvodu řeky Labe nebo zvětšení retenčního prostoru ramene, tak i na zvětšení biodiverzity a vytvoření rozmnožovacího a pobytového potenciálu pro rostliny, ryby i jiné vodní případně na vodu vázané živočichy.

- 70 -

9. Závěr V nivě řeky Labe je rozeseto mnoho odstavných a mrtvých ramen, vzniklých zejména jako relikt po její regulaci koncem 19. a zejména v průběhu 20. století. 15 z těchto odstavných a mrtvých ramen bylo vybráno na posouzení jejich stavu a navržení vhodných kroků a opatření k jejich ochraně a případné revitalizaci. Za tímto účelem byla navržena speciální metodika, která by měla účinně a komplexně zhodnotit stav odstavených a mrtvých ramen v nivě řeky Labe na základě tzv. revitalizovatelnosti, což je dosažení nejvyššího možného revitalizačního efektu při vynaložení daných prostředků a energie. Zahrnuje v sobě jak hledisko ekonomickoprávní, tak i hlediska přírodní a antropická, která se nedají jednoduše kvantifikovat materiálními statky. Z tohoto hodnocení vzešlo vzešlo jedno rameno s nejvyšší revitalizovatelností, tedy potenciálně nejvhodnější pro investici do revitalizační akce, a zároveň i s největší pravděpodobností získání dotačních zdrojů financování, například z fondů Evropské unie nebo z vládního programu Revitalizace říčních systémů. Pro takto vybrané rameno byl potom tachymetrickým zaměřením a aplikací do geodetického programu Kokeš vytvořen vrstevnicový plán a z něho později i digitální model terénu v programu ARC Map s a zpracovány příčné a podélné profily v programu Auto CAD, který posloužil k určení sklonitostních, odtokových a všeobecně geotechnických parametrů ramene, jenž byly podkladem pro vypracování variantního návrhu způsobů možné revitalizace daného konkrétního ramene a které je možno při případné pozdější realizaci akce využít pro projektové řešení. Dále byl na hodnocených ramenech proveden odběr a určení planktonu. Cíl práce byl tedy v plné výši dokončen práce bude dále předána orgánům AOPK Pardubice, aby na ni mohlo být v budoucnu navázáno realizací konkrétní navržené revitalizace.

- 71 -

10. Summary The Proposal of Revitalization and Conservation River Labe Billabongs in Pardubice Surrounding

The river Labe has been degraded by numerous technical channel improvements since the last century. It was caused by unsuitable river policy that thought of the river only as a water power source and waterway. Rivers were shaped to be straight way for boats and started to be deeper and many species disappeared as many billabongs became cut off. A number of dikes were built to save people from flash floods. Natural flood cycle has been obstructed. From about 1990 the state water policy has been changed but huge damage still remains. Revitalization of billabongs should improve landscape biodiversity as well as flood protection. The main purpose of this work is to create a methodology that compares billabongs and chooses the most suitable one for revitalization. Cosequently the most optimal way of revitalization should be found. Surrounding territory of Labe in Pardubický region was field-mapped and background material was collected in the period of September 2005 to April 2007. Before the work started, it was necessary to study a lot of materials concerning history of repairing rivers and dynamic functions of water biotopes. Firstly present biodiversity conditions of about fifteen billabongs on the territory between the city of Hradec Králové and Přelouč were valued. Subsequently the management of billabongs preservation was made. Futher the methodolgy of billabongs rating was set up, on which base most of the billabongs were found in bad order. That is due to low biodiversity, presence of plenty invasive, expansive and derived plant species, unoptimal using of soil in surrounding areas of billabongs or because of the billabongs being waterless. Two out of fifteen billabongs were rated as a difficult to revitalize and four ones as suitable for revitalization. Then the project of revitalization was made for the most suitable billabong. It consists of biology, ecosozology, antropogenetic, historic, hydrotechnic, physiography, and proprietary mapping round the billabong and identifying the reason of such a low biodiversity. The area of interest was geodeticaly angled, its digital terrain model was created and transferred to ARCWiew program (GIS) for practical mapping. There were actions projected to stop degradation of the area. It has been projected levering mud out and connecting the billabong with Labe in order to allow fish and other aquatic organisms to get into the billabong. Billabongs are good place for reproduction of amphibians too. Programs Auto CAD for MS Windows, Kokeš and Atlas were used for this work. It has been cooperated with AOPK Pardubice.

- 72 -

11. Seznam použité literatury Kremer, B., 1995. Stromy. Praha, Ikar, 287s Bolliger, M., Erben, M., Grau, J., 1998. Keře. Praha, Ikar, 287s Aichele, D. a kol., 1998. Co tu kvete?. Praha, Ikar, 430s Grau, J., Kremer, P. a kol., 1998. Trávy. Praha, Ikar, 287s Deyl, M.,Hísek, K., 2001. Naše květiny. Praha, Academia, 690s Pyšek, P., Tichý, L., 2001. Rostlinné invaze. Brno, Rezekvítek, 41s Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M. (eds.), 2001. Katalog biotopů ČR. Praha, AOPK ČR, 304s Míchal, I., Petříček, V. a kol., 1999. Péče o chráněná území. Nelesní společenstva. Brno, AOPK ČR- Portál,451s Vyhláška MŽP č.395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č.114/1992 o ochraně přírody a krajiny., 1 svazek Zákon ČNR č.114/1992 o ochraně přírody a krajiny, 1 svazek Holub, J., Procházka, F., 2000. Červený seznam cévnatých rostlin ČR. Praha, Preslia, 1 svazek Zítek, J., 1961. Podnebí ČSSR – tabulky. Praha, HMÚ, 1 svazek Tomášek, M., 2003. Půdy České republiky. Praha, Česká geologická služba, 56s Plíva, K., Žlábek, I., 1993. Přírodní lesní oblasti. Brandýs n/L, ÚHÚL, 1 svazek Ambros, Z., Štykar, J., 1999. Geobiocenologie I. Brno, MZLU, 1 svazek Buček, A., Lacina, J., 1999. Geobiocenologie II. Brno MZLU, 1 svazek Culek, M.a kol., 1993. Biogeografické členění ČR. Praha, Enigma, 1 svazek Klimo, E., 1998. Lesnická pedologie. Brno, MZLU, 1 svazek Bláha, J., 2006. Vývoj výstavby středolabské vodní cesty. Vodní cesty a plavba, 3-4: 511 2006(Bláha, 2006) Miláček, J., 1995. Historie splavňovacích prací na středním Labi. Hradec Králové, Povodí Labe a.s., závod střední Labe, 21s Bajer, T., 2006. Labe, Pardubice, Zvýšení ochrany městské části Rosice nad Labem hrázemi. Pardubice, Eco-Envi-Consult, 45s Reichholf, J., 1998. Pevninské vody a mokřady. Praha, Ikar, 223s Neuthäusová Z. a kol., 1998. Mapa potenciální a přirozené vegetace ČR – textová část. Praha, Academia, 76s Just, T. a kol., 2005. Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi. Praha, ZO ČSOP Hořovicko, 359s Doušek, F., 1998. Geodézie.Brno, MZLU, 294s Králová, H. a kol., 2001.Řeky pro život.Brno, ZO ČSOP, 439s Šindlar, M., 2003.Studie poměrů odstavených ramen v přírodní památce Tůň u Hrobic a Hrozná. Býšť. konzultační a projekční kancelář v oboru revitalizace říčních systémů, 31s Sommer, M., Ševcová, R. a Fuksa J. a kol., 2001. Zpracování metodiky a mapování ekomorfologických struktur na českých a německých úsecích Labe.Praha, VUV, 32 Guth, J., 2002.Metodika mapování biotopů soustavy NATURA 2000 a Smaragd. Praha, AOPK ČR, 39s Guth, J., 2002.Praktické a metodické poznámky ke klasifikaci biotopů. Praha, AOPK ČR, 9s Moravec, J. a kol., 1998. Přehles vegetace Českoé republiky. Ikar, 206s

- 73 -

Amoros, C., 1984. Crustacés Cladocéres. Bull. de la Soc. Linnéenne de Lyon, 53 (5): 72-145. Flössner, D., 2000. Die Haplopoda und Cladocera (ohne Bosminidae) Mitteleuropas. Backhuys Publishers, Leiden 428 pp. Kořínek, V., 2005. Textový dichotomický klíč Cladocera. 1 svazek Petrusek, A., Bastiansen, F., Schwenk, K., 2006. European Daphnia species, test version (released Jan 12, 2006) 1 svazek Brandl, Z., (nepublikovaný rukopis), Obrazový klíč k určování buchanek (Cyclopoidae) povrchových vod Československa 1 svazek Prikryl, I., 2000. Klíče středoevropských Cyclopoidae (bez druhů podzemních vod) 1 svazek Šrámek-Hušek, 1953. Naši klanonožci. ČSAV, Praha, 61 pp. Demek, J. a kol., 2005. Manuál pro Geomorfologické a ekomorfologické hodnocení toků. Brno, AOPK Hodnocení stavu vod dle implementační strategie rámcové směrnice vodní politiky evropského společenství (2000/60/EC) – dokument v PDF Materiály poskytnuté Povodím Labe s.p. ke Dni vody (27.3.2007)

mapové podklady: Vlček, V., 1971. Regiony povrchových vod M 1:500000. Brno, Geologický ústav ČSAV Hoffmann, Z., 1972. Zemědělské regiony ČSR M 1:500000. Brno, GÚ ČSAV Bínová, L., Lacinová, Y., 1993. Regionální systém ekologické stability ČR M 1:500000. Brno, Společnost pro ŽP Čepek, L., 1990. Geologická mapa ČSSR M 1:200000. Praha, Ústřední geologický ústav Czulek, T., 1976. Regionální členění reliéfu ČSR M 1:500000. Brno, Geografický ústav ČSAV Kos, J., Maršáková , M., 1993. Chráněná území přírody ČR M 1:500000. Praha, Žaktet Kraus, K., Stehlík O., 1983. Potenciální eroze půdy v ČSR M 1:500000. Praha, GÚ ČSAV Kříž, H., 1971. Regiony mělkých podzemních vod M 1:500000. Brno, GÚ ČSAV Blatka, B., Czudek, T a kol., 1971. Typologické členění reliéfu ČSR M 1:500000. Brno, GÚ ČSAV Quitt, E., 1975. Klimatické oblasti ČSR M 1:500000. Brno, GÚ ČSAV Pelíšek, J., Sekaninová, D., 1975. Pedogenetické asociace M 1:500000. ČSR. Brno, GÚ ČSAV Pelíšek, J., Sekaninová, D., 1975. Granulometrické asociace ČSR M 1:500000. GÚ ČSAV Kudrnovská, O., Kousal, J., 1971. Výšková členitost reliéfu ČSR M 1:500000. Brno, ČSAV Demek, J., Voženílek, V., 2000. Regionální členění reliéfu ČR M 1:450000. Olomouc, Katedra geografie UP Fusán, O., Matějka, A a kol., 1967. Geologická mapa ČSSR M 1:500000. Praha, Ústřední ústav geologický Kol., 1987. Regionálně fytogeografické členění ČSR M 1:750000. Praha, Geodetický a kartografický podnik

- 74 -

Neuhaustová, Z., Moravec, J., 1997. Mapa potenciální přirozené vegetace M 1:500000. Praha, Kartografie Praha Bedrnová, J., Stehlík, B., 1966. Hydrologická mapa ČR M 1:1000000. Praha, Ústřední ústav geologický Mikyška, M. a kol., 1969. Geobotanická mapa M 1:200000. Praha, Česká akademie věd Novák, P., 1992. Systematické půdní jednotky M1:200000. Praha, Ministerstvo ŽP ČR Culek, M., Ambros, Z., 1993. Biogeografické regiony ČR M 1:500000. Praha, ČÚZK Kodym, O., Fusán, O., Matějka, A., 1968 Geologická mapa ČSSR odkrytá M 1: 100000. Praha, Ústřední ústav geologický Vlček, V. a kol., 1992. B4 Vodohospodářský potenciál území M 1:1000000. Brno, GÚ ČSAV Vašátko, J. a kol., 1992. B1 Historický vývoj kultiv v krajině M 1:1000000. Brno, GÚ ČSAV Kolejka, J. a kol., 1992. Typy přírodní krajiny M 1:1000000. Brno, GÚ ČSAV Lacina, J., Buček, A., 1992. Ekologická stabilita krajiny M 1:1000000. Brno, GÚ ČSAV Daněk, P., Lacina, J., Buček, A., 1992. C4 Mapa hodnocení předpokladů trvale udržitelného rozvoje M 1:1000000. Brno, GÚ ČSAV Kolejka, J., Hrádek, M., 1992. B2 Limitující přírodní faktory M 1:1000000. Brno, GÚ ČSAV

internet (www adresy použitých stránek): (www.uhul.cz, 1.3.2007) (mapservr www.uhul.cz, 10.2.2007) (Culek, 1993, www.czso.cz/kraje/pa/cisla) (http://www.ikse-mkol.org/index.php?id=200&L=1#492, 14.4.2007) (http://www.chmi.cz/uoco/isko/groc/gr05cz/gif/o2461-05hodn_zdravi.gif, 14.4.2007) (www.uzemniplany.cz/vuc_pk_koncept/text/pz_b22a.htm, 4.3.2007) (www.env.cz, 8.4.2007) ( http://geoportal.cenia.cz/mapmaker/cenia/portal/, 14.3.2007) (http://195.113.178.19/html/WMS_topo.dll?LANG=CS-CZ&MAP=2291, http://gis.mmp.cz/cgi-bin/gsa10.cgi, 15.3.2007) (http://geoportal.cenia.cz/mapmaker/cenia/portal/, 16.3.2007) (http://gis.mmp.cz/cgi-bin/gsa10.cgi, 15.3.2007) (http://geoportal.cenia.cz/mapmaker/cenia/portal/, 14.3.2007) (http://botanika.wendys.cz/kytky/K171.php, 12.2.2007) (http://mapmaker.nature.cz/mapmaker/aopk/map/, 19.3.2007) (www.env.cz (http//geoportal.cenia.cz, 19.3.2007) (http://mapmaker.nature.cz/mapmaker/aopk/map/, 19.3.2007) (http://geoportal.cenia , 18.4.2007). (http://gis.mmp.cz, 11.4.2007) (http://geoportal.cenia , 18.4.2007) (http://gis.mmp.cz, 11.4.2007) (http://195.113.178.19/html/km.dll?gen=map&map=vfk_export, 5.4.2007) (http://nahlizenidokn.cuzk.cz/VyberKU.aspx?navrat=VyberParcelu.aspx, 5.4.2007). (http://www.pla.cz/planet/ram.aspx?id=/vodnidila/zsl_prelouc.htm, 5.3.2007) (http://www.chvaletice.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=16569&id_org=16569&id=52234 &p1=2054, 15.3.2007) - 75 -

(http://www.hiu.cas.cz/atlas/pard.htm, 18. 3. 2007) (http://www.chvaletice.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=16569&id_org=16569&id=52234 &p1=2054, 15.3.2007) (http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=846, 18.3.2007) (http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=846, 18.3.2007) (http://www.spvd.cz/?p=cz/pardubice/pardubice.html&m=cz/pardubice/menu_pardubic e.html, 15.3. 2007) (http://www.eps.cz/php/index.php?cat=prip&art=labe, 18.3.2007) (http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=397684, 18.4.2007) (http://www.mdcr.cz/NR/rdonlyres/113095F4-1434-45C8-B12478E09030026D/0/ProgrmRozvojamodernizacevodn%C3%ADchcestap%C5%99%C3% ADstav%C5%AF.doc, 12.3.2007) (http://www.pla.cz/planet/ram.aspx?id=/vodnidila/zsl_srnojedy.htm, 14.3.2007) (www.env.cz, 11.2. 2007) (www.uzemniplany.cz/vuc_pk_koncept/text/pz_b22a.htm, 18.2.2007) (http://www.pla.cz/planet/projects/planovaniov/hlavni.aspx, 11.3.2007)

- 76 -