Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta
Návrh projektu ekologického vytápění rodinného domu Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Helena Chládková, Ph.D.
Brno 2012
Tereza Černá
Poděkování Děkuji vedoucí mé bakalářské práce paní Ing. Heleně Chládkové, Ph.D., za rady, připomínky a ochotu při zpracovávání práce. Dále bych chtěla poděkovat majiteli domu za poskytnutí veškerých důležitých informací a panu Ing. Jiřímu Černému za rady technického charakteru.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Návrh projektu ekologického vytápění rodinného domu vypracovala samostatně pod vedením paní Ing. Heleny Chládkové, Ph.D., a uvedla jsem v seznamu literatury všechny použité literární a odborné zdroje. V Brně dne 25. května 2012
__________________
Abstract Černá, T. Project design of ecologically heated house. Bachelor thesis. Brno: Mendel University in Brno, 2012. The aim of the bachelor thesis is application of knowledge and methods of project management of installation of ecological heating in a house. The first part focuses on the description of project management in general. It deals with the first two stages of project management, namely with definition of and giving reasons for the need, and planning. In the other part the whole problem is applied to a concrete project. The project involved heating of a house where decision analysis is used to select the technology. Weight criteria are set pursuant the method of pairwise comparisons, and the most suitable variant is chosen through classification method. The selected technology corresponds with ecological and economic demands. For the most suitable technology the material, time, and cost dimensions are compiled. Individual activities are displayed by arc oriented flowchart ADM. Keywords Project, project management, heating technology, decision analysis, pariwise method, classification method, and arc oriented flowchart. Abstrakt Černá, T. Návrh projektu ekologického vytápění rodinného domu. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2012. Cílem bakalářské práce je aplikovat poznatky a metody projektového řízení na instalaci ekologického vytápění v rodinném domě. První část je zaměřena na popis projektového řízení v obecné rovině. Zabývá se prvními dvěma etapami projektového řízení, a to definováním a zdůvodněním potřeby a plánováním. V druhé části je celá problematika aplikována na určitý projekt. Projekt se týká vytápění domu, kde je postupováno při výběru technologie prostřednictvím rozhodovací analýzy. Váhy kritérií jsou stanoveny na základě metody párového srovnávání a nejvhodnější varianta je vybrána klasifikační metodou. Vybraná technologie odpovídá ekologickým a ekonomickým požadavkům. K nejvhodnější technologii je sestavena věcná, časová a nákladová dimenze. Jednotlivé činnosti jsou zobrazeny prostřednictvím hranově orientovaného síťového grafu ADM. Klíčová slova Projekt, projektové řízení, vytápěcí technologie, rozhodovací analýza, metoda párového srovnávání, metoda klasifikační, hranově orientovaný síťový graf.
Obsah
9
Obsah 1
2
Úvod a cíl práce
13
1.1
Úvod ......................................................................................................... 13
1.2
Cíl práce ................................................................................................... 13
Teoretická část 2.1
15
Charakteristika důležitých pojmů ........................................................... 15
2.1.1
Projektové řízení .............................................................................. 15
2.1.2
Projekt .............................................................................................. 15
2.1.3
Kategorie projektů ........................................................................... 16
2.1.4
Zainteresované osoby ......................................................................18
2.1.5
Životní cyklus projektu ....................................................................18
2.2
Definování a zdůvodnění potřeby projektu ............................................ 20
2.2.1
Identifikace problému..................................................................... 20
2.2.2
Hlavní cílové ukazatele ................................................................... 20
2.2.3
Určení a analýza vlivu zainteresovaných stran ............................... 21
2.2.4
Organizační struktura ..................................................................... 23
2.3
Plánování projektu .................................................................................. 26
2.3.1
Výběr alternativy ............................................................................. 26
2.3.2
Určení činností – věcná dimenze..................................................... 31
2.3.3
Určení časového plánu – časová dimenze ...................................... 32
2.3.4
Určení celkového rozpočtu – nákladová dimenze .......................... 33
2.3.5
Projednání a schválení plánu .......................................................... 34
3
Metodika
35
4
Vlastní práce
37
4.1
Projekt ......................................................................................................37
4.2
Definování a zdůvodnění potřeby projektu .............................................37
4.2.1
Identifikace problému......................................................................37
4.2.2
Hlavní cílové ukazatele ................................................................... 38
10
Obsah
4.2.3
Analýza vlivu zainteresovaných stran .............................................39
4.2.4
Organizační struktura ..................................................................... 40
4.3
Plánování projektu ................................................................................. 40
4.3.1
Kritéria hodnocení .......................................................................... 40
4.3.2
Váhy zvolených kritérií .................................................................... 41
4.3.3
Jednotlivé varianty řešení ...............................................................42
4.3.4
Analýza a zhodnocení alternativ..................................................... 49
4.3.5
Vyhodnocení alternativ .................................................................. 64
4.3.6
Určení činností – věcná dimenze .................................................... 65
4.3.7
Určení časového plánu – časová dimenze ...................................... 66
4.3.8
Určení celkového rozpočtu – nákladová dimenze .......................... 67
4.4
Projednání a schválení projektu .............................................................. 67
5
Diskuze
69
6
Závěr
71
7
Literatura
73
A
Ekonomická efektivnost
76
B
Půdorys přízemí domu – stávající stav
77
C
Půdorys přízemí domu – nové topení
78
D
Podzemní podlaží domu – nové topení
79
E
Příčný řez – nové topení
80
F
Krb
81
Seznam obrázků
11
Seznam obrázků Obr. 1 Trojimperativ .................................................................... 21 Obr. 2 Matice vlivu zainteresovaných stran. ................................. 22 Obr. 3 Případy řešení rozhodovacích problémů z hlediska znalosti variant řešení.............................................................. 30 Obr. 4 Hranově orientovaný síťový graf ADM. .............................. 33 Obr. 5 Činnosti s dobou trvání v hranově orientovaném síťovém grafu ........................................................................... 66
12
Seznam tabulek
Seznam tabulek Tab. 1
Analýza vlivu zainteresovaných stran – vzor ...................... 23
Tab. 2 Spotřeba energie a cena za jednu kWh v letech od 2009-2011 ................................................................................ 37 Tab. 3 Analýza vlivu zainteresovaných stran ................................. 39 Tab. 4 Tabulka metody párového srovnávání ................................ 41 Tab. 5 Převod nenormované váhy na normovanou ....................... 42 Tab. 6 Kritéria ekonomické efektivnosti ....................................... 51 Tab. 7 Investiční náklady na krb s krbovou vložkou ...................... 52 Tab. 8 Investiční náklady na tepelné čerpadlo .............................. 53 Tab. 9 Investiční náklady na solární kolektory v kombinaci s tepelným čerpadlem .............................................................. 53 Tab. 10 Investiční náklady na topení z přírodního kamene ............. 54 Tab. 11 Náklady za energii .............................................................. 55 Tab. 12 Peněžní prostředky na jednotlivé druhy topení .................. 58 Tab. 13 Přehled hypotečních úvěrů u vybraných bank .................... 59 Tab. 14 Rizikové faktory krbu s krbovou vložkou ............................ 61 Tab. 15 Rizikové faktory topení z přírodního kamene ..................... 62 Tab. 16 Rizikové faktory tepelného čerpadla .................................. 62 Tab. 17 Rizikové faktory solární soustavy v kombinaci s tepelným čerpadlem .............................................................. 63 Tab. 18 Body přiřazené ke kritériím ............................................... 64 Tab. 19 Vyhodnocení alternativ klasifikační metodou .................... 65
Úvod a cíl práce
13
1 Úvod a cíl práce 1.1
Úvod
Téma bakalářské práce zní „Návrh projektu ekologického vytápění rodinného domu“ se zaměřením na ekonomickou stránku. Uvedená práce je vybrána, protože se o problematice ekologického a zároveň i ekonomického vytápění bytů, případně rodinných domů v současnosti na veřejnosti hovoří, zejména z důvodu růstu nákladů za topná média a i z důvodu vysokého obsahu škodlivin v ovzduší v zimním období. Jako typický příklad je vybrán rodinný dům, jehož majitel o problematice zejména ekologického vytápění neustále přemýšlel a stále nevěděl, jak tuto složitou, pro laika nepřehlednou problematiku uchopit. Na trhu existuje řada vytápěcích systémů, o kterých lze najít velké spektrum informací. Každý objekt má však pro výběr vytápění svá specifika, a ne každá technologie vytápění se dá rovněž všude použít. Není proto dostačující rozhodnout se pouze na základě zjištěných obecných informací pro určitou alternativu. Je vhodné provést srovnání jednotlivých variant řešení, které ukáže, jaký vytápěcí systém se do objektu hodí nejlépe a který je pro majitele nejvýhodnější. Proto bude formou projektového řízení vytvořen návrh projektu, jehož pomocí bude vybrán nejvhodnější vytápěcí systém na základě jasně definovaných skutečností. Současně budou naplánovány veškeré potřebné činnosti spojené s následnou přípravou a realizací projektu. Forma projektového řízení je vybrána proto, neboť se jedná o zajímavou samostatnou vědní disciplínu managementu, která se dá velmi vhodně aplikovat na problémy výběru a realizace malých staveb.
1.2 Cíl práce Cílem práce bude aplikovat poznatky a metody projektového řízení na instalaci ekologického vytápění v rodinném domě. Projekt bude vypracován s ohledem na požadavky majitelů tak, aby byly splněny ekologické i ekonomické požadavky. Realizace projektu bude posouzena z ekonomického hlediska. Projektu bude vybrána technologie vytápění, která vyplyne na základě srovnání jednotlivých variant. Zvolená alternativa bude odstraňovat hlavní nedostatek stávajícího vytápěcího systému, který souvisí s vysokými provozními náklady.
14
Úvod a cíl práce
Teoretická část
15
2 Teoretická část 2.1 Charakteristika důležitých pojmů Důležitou součástí práce je vysvětlení základních pojmů, jako je projektové řízení, projekt, projektový manažer a další, které umožní lepší pochopení problému a tedy dosažení stanoveného cíle. 2.1.1
Projektové řízení
S projektovým řízením neboli projektovým managementem se lze setkat tam, kde vzniká potřeba a především zájem o změny či inovace, které mají charakter jedinečnosti, a neexistuje zde možnost převzetí výsledků z jiného již uzavřeného projektu. Proto je nutné k úspěšné realizaci zapojit nejrůznější odborníky, kteří svou činností umožní lepší pochopení daného problému. Projektové řízení nachází uplatnění i tam, kde chce management či iniciátor dosáhnout rychlého a bezproblémového řešení, což znamená dodržování stanovených kritérií týkajících se rozpočtu či časového plánu. Veber definuje projektové řízení jako: „uplatnění specifických nástrojů, technik, znalostí a dovedností v projektových činnostech s cílem splnit očekávání, jež jsou s projektem spojena.“ (Veber, 2009) S projektovým řízením jsou spojené aktivity, mezi které patří plánování, organizování, řízení, koordinování či kontrolování. Zde je možno udělat bezpočet chyb a každý takový problém vyžaduje řešení či jednání, které stojí peníze a čas, proto je nutné si uvědomit každé riziko, aby se chybám předešlo. Rozvoj této disciplíny a popularita je spojena se schopností překračovat hranice a s nezávislostí projektového řízení, které je možno využít a aplikovat v kterémkoliv odvětví, ať už se to týká strojírenství, stavebnictví či zemědělství. (Štěfánek a kolektiv, 2011) Nové trendy, které podporují zavádění projektové řízení, je vývoj výpočetní techniky a nové metody. Lze aplikovat počítačové softwary, které usnadňují plánovací a rozhodovací činnosti. Dále se využívá internet pro rychlé získání potřebných informací. (Vytlačil, 2008) 2.1.2
Projekt
Projekt je nejdůležitějším prvkem projektového řízení. Existuje velký počet definicí projektu, které se mohou v konkrétní formulaci lišit. Budou uvedeny dvě definice pro srovnání. „Projektem se rozumí návrh, resp. model určitého jevu nebo procesu v přesně definovaném prostoru a času včetně cílů a zdrojů potřebných k jeho realizaci.“ (Pošvář, Chládková; 2009) „Projekt je unikátním a jedinečným souborem činností, které se odlišují od činností rutinních nejen svým obsahem, ale i cílovým zaměřením. Projekt je
16
Teoretická část
tedy jedinečná aktivita, která nemá svůj vzor v minulosti a která se dokonce ani v budoucnu nebude přesně opakovat.“ (Dolanský, Měkota, Němec; 1996) Charakteristické rysy projektů Řízení projektů se odlišuje od jiných manažerských činností tím, že jsou s ním spojeny čtyři typické znaky, které se vyskytují společně. „Projekty mají trojrozměrný cíl, jsou jedinečné, zahrnují zdroje a realizují se v rámci organizace“ (Rosenau, 2010) Cíl projektu má přinést zainteresovaným osobám přidanou hodnotu. Cíl je jasně definovaný výsledek toho, čeho se chce změnou či inovací dosáhnout, a to v požadovaném časovém úseku, v rámci stanoveného rozpočtu a při akceptování možného rizika. Správná definice cílů projektu je nejdůležitější a nejsložitější součástí projektového řízení. Projekt nelze vnímat jako pouhý popis skutečnosti, ale je nutné na něj pohlížet v mnohem širším kontextu. V takovém pojetí lze projekt vnímat tak, aby jednotlivé zúčastněné strany porozuměly tomu, co se od projektu očekává, k čemu má sloužit a za jakých podmínek se daného stavu dosáhne. Jedinečnost je další typický znak pro projekty, vztahuje se nejen k výsledkům, ale i k aktivitám, prostřednictvím nichž dochází k naplnění cílů. Jedinečnost prezentuje originální řešení problému, neboť se provádí pouze jednou, tudíž se nejedná o rutinní záležitost. S tím je spojena určitá míra rizika, protože realizátoři projektu mají s konkrétním projektem malé zkušenosti. Projekty se uskutečňují za pomoci zdrojů, jak lidských, materiálních, informačních, tak finančních. Zdroje podléhají plánování, organizování, koordinování a rozhodování a je nutné brát v úvahu pravidlo omezených zdrojů, neboť jsou limitujícím faktorem každé organizace. Projekty se realizují v rámci určité organizace, kterou tvoří určitá skupina lidí se společným cílem a zájmem, kterým se odlišují od okolí. (Rosenau, 2010) 2.1.3
Kategorie projektů
Projekty se využívají v rámci různých oblastí a odlišují se od sebe časem, náklady a provedením. Proto je užitečné si projekty rozdělit do určitých kategorií. Kategorie projektů jsou: Komplexní – unikátní, jedinečný, neopakovatelný, dlouhodobý, mnoho činností, speciální organizační struktura, vysoké náklady, mnoho zdrojů, velký počet subprojektů apod.; Speciální – střednědobý, nižší rozsah činností, dočasné přiřazení pracovníků, větší organizační jednotka, dekompozice na subprojekty, odpovídající zdroje a náklady; Jednoduchý – malý projekt, krátkodobý (měsíce), jednoduchý cíl, vyhotovitelný jednou osobou, několik málo činností, využití standardizovaných postupů. (Dolanský, Měkota, Němec; 1996)
Teoretická část
17
Dané rozdělení projektů do kategorií má pouze pomocný charakter, neboť je nelze pokaždé jednoznačně rozdělit. Z uvedeného výčtu je zřejmé, že každý projekt má různý časový rámec, může trvat několik dní, ale i desítky let. Na jednom projektu může pracovat různý počet lidí, protože existují projekty, které zvládne pouze jediný člověk, ale i projekty, na nichž se podílí velký počet projektantů z různých profesí. (Němec, 2006) Projekty je dále možno rozdělit na základě jejich obsahu či účelu, jak uvádí Pošvář a Chládková: 1. Projekty organizační, např. spojeny se změnou organizační struktury; 2. Projekty technologické, např. spojeny s výzkumem a vývojem nových procesů; 3. Projekty výstavby nových nebo rekonstrukce stávajících objektů; 4. Projekty investování do nehmotného majetku; 5. Projekty investiční do cenných papírů. (Pošvář, Chládková; 2009) Z uvedených možností, jak dělit projekty, budou popsány do větší hloubky ty alternativy, které se vztahují k projektu. Z pohledu kategorie se jedná o malý projekt. Na základě obsahu a účelu jde o projekt spojený s výstavbou nemovitosti. Malé projekty Řízení malých projektů je v kompetenci pouze jednotlivce, ale zásadně se od řízení velkých projektů neliší. Charakteristika výchozího stavu a stavu, kterého má být projektem dosaženo, musí být jednoznačná. Cíl a veškeré požadavky jsou ve srovnání s rozsáhlejšími projekty méně náročné. Počet porad a počet hlášení o průběhu projektu je menší oproti velkým projektům. Je zde nutné vytvořit organizační strukturu a určení toho, kdo je podřízený a kdo nadřízený, s tím je spojen požadavek určení pravomocí a zodpovědnosti jednotlivých osob podílejících se na projektu. (Dolanský, Měkota, Němec; 1996) Projekty spojené s výstavbou Projekty spojené s výstavbou lze označit i názvem investiční projekty. „Souvisí to s pojmem investiční výstavba, který zavedli právníci a pod který zahrnují vše, co souvisí s jakoukoliv stavbou a na co se vztahuje stavební zákon.“ (Němec, 1996) Investováním se rozumí vložení peněžních prostředků do nehmotného, hmotného nebo finančního majetku za účelem získání většího finančního obnosu v budoucnu. Pod pojmem nehmotný majetek se rozumí majetek nehmotné povahy, kam se řadí software či ocenitelná práva, jako jsou licence a patenty. Za hmotný majetek se označuje např. budovy, zařízení, stroje či automobily. Na hmotný majetek se vztahuje Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, kde je jasně specifikován. Hmotný majetek se časem opotřebovává, proto se odpisuje na základě účetních odpisů a ty jsou zároveň daňovými odpisy. Vložením fi-
18
Teoretická část
nančních prostředků do finančního majetku se rozumí vložení peněžní částky do cenných papírů, což jsou například akcie či obligace. (Martinovičová, 2006) Každá z uvedených investic vyžaduje vypracování projektu o výhodnosti akce po finanční stránce. Z toho plyne, že všechny uvedené projekty jsou projekty investičními, ne všechny jsou však spojené s výstavbou. Ale před zahájením každé akce je nutné projít stavební zákon a ujistit se, že se na ni uvedený zákon nevztahuje, neboť jeho obcházení je velmi přísně sankcionováno. 2.1.4
Zainteresované osoby
Zainteresované osoby je možno chápat jako lidi či skupiny, které mají zájem na realizaci projektu a na jeho úspěchu, či dokonce jsou daným projektem omezeny nebo ovlivněny. Ať jednotlivec či skupina má za povinnost se s výstupem vypořádat. Každý, kdo je důležitý pro úspěšné dokončení projektu, neboli kdo napomáhá či jakýmkoliv způsobem ovlivňuje dosažení stanovených cílů, by měl být identifikován a označen jako zainteresovaná strana. (Newton, 2008) Zainteresované strany lze dělit podle významnosti na primární a sekundární skupinu. Do primární skupiny patří vlastníci a investoři, zaměstnanci, zákazníci, obchodní partneři, dodavatelé a místní komunita. Sekundárními stranami je veřejnost, vládní instituce a samosprávní orgány, konkurenti, lobbisté a různé nátlakové skupiny, média, občanské a obchodní sdružení.(Doležel a kolektiv; 2009) Řízení zainteresovaných stran je značně složité, proto je vyžadováno po projektových manažerech umění jednat s lidmi. Je to z toho důvodu, že se na projektu podílí několik zainteresovaných stran, ale ne všichni budou pro spěšné dokončení akce. Kdyby se například projekt týkal automatizace strojů, tak ti, kteří budou daný stroj obsluhovat, budou pro to, aby projekt nebyl dokončen, a je to z toho důvodu, že dojde ke zrušení jejich pracovní pozice, neboť jejich práce už nebude nutná. S touhle situací musí projektový manažer počítat, aby byl schopen na ni zareagovat. (Stefánek a kolektiv, 2010) 2.1.5
Životní cyklus projektu
Projekt lze rozčlenit z manažerského hlediska do několika fází řízení projektu. Fáze řízení projektu vytváří dohromady životní cyklus projektu. „Životní cyklus projektu je souborem obecně následných fází projektu, jejichž názvy a počet jsou určeny potřebami kontroly organizace, která je v projektu angažována.“ (Svozilová, 2011) Každá fáze je něčím originální, specifická, jiná a je závislá na fázi, která jí předchází. K přechodu z jedné fáze na druhou dochází za předpokladu, že požadavky první fáze jsou splněny a prošly dílčím schvalovacím procesem. Aby se dospělo ke stanovenému cíli, je nutné věnovat jednotlivým fázím dostatečnou pozornost. Životní cyklus je rozdělen podle Doležela a kolektivu do tří fází: předprojektová fáze – přípravná, definiční;
Teoretická část
19
projektová fáze – realizační, kam řadí: zahájení, plánování, vlastní realizace, ukončení; poprojektová fáze – vyhodnocovací. (Doležel a kolektiv; 2009) Fotr a Souček dělí projektovou fázi do čtyř skupin, a to následovně: předinvestiční – předprojektová příprava; investiční – projektová příprava a realizace výstavby; provozní – operační; ukončení projektu a likvidace. (Fotr a Souček, 2003) Z následujícího rozdělení lze usoudit, že různí autoři používají různá označení fází a přiřazují k jednotlivým fázím jiné činnosti. Co mají společného je, že uvedené rozdělení má logický ráz, který lze shrnout, že projekty jsou rozděleny na přípravu, realizaci a vyhodnocení. Je tedy nutné, aby organizace nebo organizační jednotky, popsaly projekt podle fází, neboť to se sebou přináší určitá pozitiva, a to, že usnadňují komunikaci, napomáhají vytvořit nástroje, procesy a pravidla. (Doležel a kolektiv; 2009). „Usnadňuje orientaci všech účastníků ve vývojových stadiích projektu a zvyšuje pravděpodobnost celkového úspěchu.“ (Svozilová, 2011). Každá organizace by měla vytvořit podle charakteru projektu vlastní životní cyklus, kterého se bude držet. V práci se bude vycházet z rozdělení projektového řízení do etap od Pošváře a Chládkové, kteří uvádějí čtyři etapy životního cyklu projektu z hlediska procesního: definování a zdůvodnění potřeby projektu o hlavní cílové ukazatele a jejich návaznost na strategické záměry organizace, o přínosy a rizika projektu, o určení uživatele projektu, o jmenování manažera projektu a jejich začlenění řídící struktury organizace. plánování projektu o o o o o
zadání projektu, projektová (konstrukční) příprava, plán projektu – časový plán, plánovací zdroje a rozpočet, plán realizace projektu, projednání a schválení plánu.
realizace projektu o dohled nad realizací, o koordinace činností a dodavatelů, slaďování plnění plánu, o řešení disproporcí a rozporů,
20
Teoretická část
o o o o o
řešení úprav a změn, vedení a kontrola evidence, podávání zpráv, dokumentace a hlášení, sledování technologické kázně, kontrolní dny.
předání a vyhodnocení projektu o testování a kontrola dodržování požadovaných parametrů, o testování a zkušební provoz, o odstranění závad, o předávací protokol, o vyhodnocení. (Pošvář, Chládková; 2009) První dvě etapy, které se týkají definování, zdůvodnění potřeby a plánování projektu, budou rozebírány do větších detailů dále, neboť jich se týká záměr práce. Z důvodu zaměření bakalářské práce na vytápění rodinného domu bude obsahová stránka jednotlivých etap upravována podle požadavků dané oblasti, protože s vytápěcími systémy jsou spojeny specifické činnosti.
2.2 Definování a zdůvodnění potřeby projektu Definování a zdůvodnění potřeby projektu je etapa životního cyklu, kam se řadí činnosti, které napomáhají k stanovení cílů a určení základních předpokladů projektu, které jsou důležité pro realizaci. 2.2.1
Identifikace problému
Na začátku vystupuje postava iniciátora. Iniciátor je člověk, který jako první identifikoval problém, tedy je původce rozpoznání problému. Identifikace problému je velmi důležitý krok, který nemůže být vynechán či podceňován. Vidět správně situaci, umět ji správně pojmenovat a formulovat přesně nedostatky je základem správného vyřešení.(Steigauf, 2011, 236 s.) 2.2.2
Hlavní cílové ukazatele
Cíl projektu, jak již bylo uvedeno v kapitole Charakteristické rysy projektů (viz strana 16) představuje: „slovní popis účelu, jehož má být prostřednictvím realizace dosaženo.“(Svozilová, 2011). Sem se řadí definování stavů, vlastností a podmínek, které popisují budoucí výsledek akce. Pro stanovení cíle, který má být efektivní a dobře srozumitelný, existuje technika SMART. Cíl by měl být podle této pomůcky: S – konkrétní (specific) – Definovat cíle zřetelně do sebemenších detailů, aby nevznikl prostor pro jinou interpretaci.
Teoretická část
21
M – měřitelný (measurable) – Stanovit ukazatele, na jejichž základě bude možno dojít k závěru, jak byl projekt úspěšný. A – agresivní (aggressive) – Stanovit takové cíle, které povzbudí zúčastněné strany k podpoře projektu. R – realistický (realistic) – Stanovit takový cíl, aby projektový tým věřil, že daného cíle lze dosáhnout. T – termínovaný (timed) – Určit časový rámec projektu, který bude objektivní. (Portny, 2007) Někdy se ještě přidává I (integrated) – integrovaný do organizační strategie. (Doležal a kolektiv; 2009) Podle Fainberga cíl by měl být ještě: E – splňující očekávání (expectations) – Daný cíl má splnit očekávání všech zájmových skupin. R – odpovědný (responsibility) – Při řešení veškerých problémů spojených s projektem je nutné převzít za ně odpovědnost a i odpovědnost za své činy. (Fainberga, 2009) V souvislosti s projektovými cíli jsou spojena vždy tři kritéria, kterými jsou čas, náklady a provedení, což se označuje pojmem trojimperativ, jehož účelem je vytvoření optimálního řešení mezi danými požadavky. Tyto tři parametry jsou provázané a navzájem se ovlivňují, což znamená, že pokud se bude chtít provedení úkolu v kratším časovém úseku za nezměnění podmínek provedení, bude se muset investovat větší finanční částka. Pokud se cíl definoval technikou SMART, určila se vzdálenost od jednotlivých vrcholů.
Obr. 1 Trojimperativ Zdroj: Rosenau, 2010.
2.2.3
Určení a analýza vlivu zainteresovaných stran
Kapitola Zainteresované osoby (viz strana 18) se zabývala tím, kdo to jsou zainteresované osoby, jejich rozdělením a řízením. Tato kapitola se věnuje určením zainteresovaných stran a jejich následnou analýzou vlivu.
22
Teoretická část
„Firma má v souvislosti s jednotlivými zainteresovanými stranami společnou snahu o vytváření zisku, a na druhou stranu zainteresované strany mají vůči firmě určitá očekávání.“ (Doležel a kolektiv; 2009) K úspěchu projektu přispívá, když se očekávání zájmových skupin určí. Například uživatel očekává bezporuchový provoz a minimální provozní náklady a investor očekává návratnost investic, vysokou kvalitu a nízké náklady. (Pošvář, Chládková; 2009) Pro určení klíčových zájmových skupin se využívá analýza vlivu zainteresovaných osob. Existuje několik způsobů, jak postupovat při uvedené analýze. Lze využít matici či tabulku. Při využití matice (viz Obr. 2) se postupuje tak, že se k jednotlivým kvadrantům přiřadí zájmové strany na základě jejich očekávání a míry vlivu.
Obr. 2 Matice vlivu zainteresovaných stran Zdroj: Kolektiv autorů, 2011.
Při využití tabulky se postupuje: Načrtnout si tabulku zainteresovaných stran (viz Tab. 1). Vytvořit seznam všech zainteresovaných stran. Vytvořit seznam jejich zájmů ve vztahu k projektu a jeho cílům. Uvědomit si však, že každá zainteresovaná strana může mít několik cílů. Provést předběžné zhodnocení pravděpodobného dopadu, který strana může mít na realizaci projektu.
Teoretická část
23
Označit relativní prioritu každé zainteresované osoby (vytvořit vlastní bodovací stupnici). (Doležel a kolektiv; 2009) Tab. 1
Analýza vlivu zainteresovaných stran – vzor Skupina
Zájmy
Vliv +/- /?
Priorita (číselná škála)
Primární zainteresované strany Klienti
Sekundární zainteresované strany
Zdroj: Štefánek, 2011
Po provedení analýzy zainteresovaných stran, ať již se postupuje pomocí tabulky, nebo matice, získává projektový tým jistou představu, jak bude vůči jednotlivým skupinám postupovat. Dále je nutné zvážit, jak uvádí Doležel a kolektiv: Jak konkrétně a do jaké míry jednotlivé zainteresované strany zapojit. Jak nastavit jejich spoluúčast na projektových procesech dle jejich vlivu a očekávání. (Doležel a kolektiv; 2009) 2.2.4
Organizační struktura
Uplatňování vlivu řídících subjektů na řízení je podstatou projektového managementu, což se uplatňuje i u jiných druhů řízení. Profesor Kerzner, jak uvádí Svozilová, člení principy řídících vlivů: pověření (authority) – moc, která je přidělena jednotlivci tak, aby mohl uskutečňovat určitá rozhodnutí, která jsou respektována ostatními jedinci; odpovědnost (responsibility) – morální povinnost přijatá jednotlivcem, spočívající v efektivním splnění uloženého úkolu; závaznost (accountability) – schopnost plnění pověření – stav, kdy jednotlivec dokáže naplnit očekávání a uspokojujícím způsobem završit určité pověření tím, že má současně dostatek autority i schopností a zodpovědnosti ke splnění tohoto očekávání. (Svozilová, 2011) Vztah mezi uvedenými kategoriemi je: závaznost = pověření + odpovědnost. Z uvedeného plyne, aby projekt byl odstartován a realizován, je nezbytná účast lidských zdrojů. Projektový manažer přiřazuje jednotlivým členům týmu úkoly a vyžaduje jejich správné splnění. Organizační strukturu lze definovat jako prostředí, kde na sebe vzájemně působí a navzájem se ovlivňují účastníci projektu, a to za účelem řízení a koor-
24
Teoretická část
dinace prací na projektu, kontrolování a monitorování procesů, jež jsou s projektem spojeny a za účelem řídící, odborné a doprovodné komunikace. Dynamičnost je hlavní znak komunikace, proto je nutné dbát na rozložení autority, na správné nastavení vztahů a na formalizaci komunikačních toků a vztahů. (Dolanský, Měkota, Němec; 1996) Podle Svozilové jsou základní subjekty projektového managementu: manažer projektu, asistent manažera projektu, pokud to rozsah projektu vyžaduje, projektová kancelář, pokud to rozsah projektu vyžaduje, projektový tým. (Svozilová, 2011) Asistent manažera a projektová kancelář nebude více rozebírána, neboť v průběhu realizace projektu nebude potřeba. Projektový manažer „Manažer projektu je hlavním řídícím článkem projektů, ve kterém se přirozeně opakuje a souběžně probíhá několik procesů, je centrálním bodem vztahů všech účastníků projektu a zájmových skupin uvnitř a vně projektu a zároveň se pohybuje na kritické pozici rozhraní mezi projektovým a liniovým řízením.“ (Svozilová, 2011) Pokud se chce někdo stát úspěšným projektovým manažerem, „musí se stát někým, kdo má schopnosti pracovat s lidmi a dokázat je řídit tak, aby všichni účastníci mohli maximálním způsobem – a to jak individuálně, tak jako členové týmu – přispět k dosažení společného cíle.“ (Baker, Cole; 2009) S manažerem projektu jsou spojeny charakteristické činnosti, kterými jsou plánování, kontrolování, koordinování, organizování, vyjednávání a rozhodování. Manažer projektu je osoba zodpovědná za celé řízení projektů a za splnění cílů, do čeho se řadí i zodpovědnost za výběr jednotlivých členů týmu. Dalším úkolem, se kterým se setkává každý projektový manažer, je budování týmové morálky. Musí tedy vytvořit kvalitní pracovní prostředí. Jak dané prostředí vytvořit? Je nutné dát svému týmu možnost podílet se na řízení projektu, bránit svůj tým před „byrokracií“ neboli před pravidly společnosti, která se dají aplikovat relativně, z čeho plyne, že se nedají dodržet ve všech situacích, a v těchto situacích svůj tým bránit. Chválit každého z týmu, kdo odvádí kvalitní práci a poukazovat na jeho přínosy pro celý tým. Dále je důležité respektovat osobní život členů týmu. Posléze je nutné, aby členové týmu viděli práci manažera, neboť je také člen týmu, a tedy se klade za důležité vytvořit důvěru mezi manažerem projektu a ostatními členy týmu. (Davis, 2010) Projektový manažer je osoba, která musí mít řadu schopností a znalostí, kterými jsou podle Svozilové: manažerské schopnosti, strategické myšlení, vyjednávací schopnosti,
Teoretická část
25
schopnost rozvíjet mezilidské vztahy, alespoň všeobecnou znalost hospodářského sektoru, v němž působí, přehled v technologiích užívaných pro realizaci projektu, všeobecný software pro řízení projektu. (Svozilová, 2011) Každý projektový manažer má svůj osobní styl vedení, který by měl odpovídat jeho charakterovým vlastnostem, a zároveň musí daný styl přizpůsobit potřebám projektu. Z toho plyne brát v potaz povahu projektu, nezapomenout na kulturu organizace a na priority projektu. Stephen Barker a Rob Cole uvádí, že konzultativní přístup je ve většině případů produktivnější, neboť dokáže tým vyprovokovat k lepším výkonům. Ale je nutné si uvědomit, že projektový manažer je ten, kdo rozhoduje a je třeba dát přednost rozhodnutí před popularitou, i když týmu musí naslouchat. (Barker, Cole; 2009) Richard Newton píše, že projektový manažer by měl v průběhu doby vyzkoušet různé styly v různých situacích. Daný osobní styl, jenž přijme, je jeho volbou a volba bude mít vliv na jeho výkon, ať již pozitivní, či negativní. (Newton, 2008) Projektový tým „Projektový tým se skládá z osob s pověřením realizovat určitou jednotku/y práce s přesně definovaným zadáním, požadovaným výsledkem, v definovaném časovém období a s určeným předpokladem pracnosti.“ (Svozilová, 2011) Základním předpokladem úspěšného průběhu projektu, je spolupráce s lidmi různé kvalifikace. Navázání daného kontaktu je nezbytné pro dosažení definovaných cílů při respektování stanovené strategie a braní v potaz omezení disponibilních zdrojů. Forma spolupráce na projektu je prováděna prostřednictvím projektového týmu, jenž se vytváří na základě regulí a zásad, které jsou stanoveny dohodou týmu. (Dolanský, Měkota, Němec; 1996) Existuje sedm nutných charakteristik, které by měl mít každý tým a projektový manažer by je měl rozvíjet a budovat. Doležel a kolektiv uvádí: společný cíl – odvedená práce je ve prospěch stanoveného společného cíle, vzájemná odpovědnost – zodpovídají se svému nadřízenému, společná akceschopnost – pracují jako celek, např. pokud zaostává jeden člen týmu, vadí to celému týmu, konstruktivní konflikty – řeší konflikty konstruktivně1, vzájemná důvěra a společná sebedůvěra – bez důvěry a sebedůvěry se tým neobejde,
1
Konstruktivní řešení problému znamená, že nic nezaniká, ale naopak něco nového vzniká.
26
Teoretická část
vzájemná otevřenost a informovanost – platí, že každý pracovník týmu musí mít veškeré informace nezbytné pro přijetí vlastního kvalifikovaného úsudku v záležitosti, které se týkají práce celého týmu, společné sebeuvědomění – tým má svoji identitu a každý člen ji vnímá. (Doležel a kolektiv; 2009) Obsazení míst v projektovém týmu se provádí na základě rozhodujících skutečností, kterými bývá požadovaná odbornost pro výkon, zda bude dostupný v době potřeby a zda náklady na danou činnost odpovídají stanovenému rozpočtu.
2.3 Plánování projektu „Plánování projektu je souborem činností zaměřených na vytvoření plánu cesty k dosažení cílů projektu prostřednictvím směřovaného pracovního úsilí a s využitím disponibilních zdrojů.“ (Svozilová, 2011) Tato kapitola se zabývá výběrem alternativy, určením činností projektu, na kterou navazuje realistické určení časového plánu a zjištění veškerých nákladů vynaložených na realizaci projektu. 2.3.1
Výběr alternativy
Alternativu lze definovat jako “volbu mezi dvěma nebo několika vzájemně se vylučujícími možnostmi.“ (Pozemní stavitelství, 2012). Podle Svozilové je alternativa jednou z variant, jejímž způsobem může být cíle dosaženo. (Svozilová, 2011) Náklady ušlé příležitosti lze označit jako oportunitní náklady, náklady alternativní příležitosti či jako implicitní náklady. Implicitní náklady představují náklady, jež organizace neplatí reálně. Lze je označit jako výnosy, o které přišla organizace tím, že omezené zdroje využívá právě určitým, ne jiným způsobem. (Hořejší, Soukupová, Macáková, Soukup; 2008) Při výběru nejvhodnější varianty se bude vycházet z rozhodovací analýzy, což je jedna metoda rozhodování. Jedná se o metodu normativní, neboť vychází z procedurální a formální stránky rozhodovacího procesu. Analýza rozhodovacího procesu představuje konkrétní kroky, jedná se o fáze či etapy, které by se měl rozhodovatel držet při rozhodování. Pošvář a Chládková uvádí následující etapy: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Identifikace problému; Stanovení kritérií rozhodování; Stanovení vah kritérií; Vypracování návrhů alternativ rozhodnutí; Analýza a zhodnocení alternativ; Výběr nejvhodnější alternativy; Implementace rozhodnutí; Zhodnocení rozhodování. (Pošvář, Chládková; 2009)
Teoretická část
27
V rámci této části jsou v zájmu pozornosti kroky 2 až 6, neboť kroky číslo 1, 7 a 8 budou řešeny v rámci celého projektu. Dříve než se začnou formulovat varianty řešení, je nutné jasně definovat kritéria, která dopomůžou k výběru alternativy. Stanovení kritérií je velmi důležité, neboť ovlivní jak tvorbu tak hodnocení alternativ. (Pošvář, Chládková; 2009). Kritéria hodnocení představují: „Hlediska, ukazatele, měřítka nebo faktory, které slouží k posouzení výhodnosti variant pro daný rozhodovací problém.“ (Hrůzová, 2011). Kritéria lze rozdělit podle různých hledisek. Hrůzová uvádí: Podle typu: o Kritéria výnosová – např. výnosnost, zisk, produktivita; o Kritéria nákladová – např. spotřeba, zátěž, nákladové položky; Podle formy vyjádření: o Kritéria kvantitativní – např. výše tržeb, počet obsloužených zákazníků; o Kritéria kvalitativní – image podniku, spokojenost zaměstnanců. (Hrůzová, 2011) Výnosová kritéria lze charakterizovat tak, že růst hodnoty kritéria se vnímá pozitivně a pokles negativně, kdežto u nákladových kritérií je to naopak. Číselně v měrných jednotkách jsou vyjádřena kvantitativní kritéria, např. spotřeba paliva 8 l na 100 km. Zatímco slovně jsou vyjádřena kritéria kvalitativní, jako příkladem lze uvést malá, dobrá, velká spokojenost zákazníků. Kvalitativní kritéria nejsou jednoznačná, proto jsou brána pouze orientačně. Doporučuje se z praktického důvodu převést kvalitativní kritéria na kvantitativní, aby se odstranila nejednoznačnost, ale to s sebou přináší riziko zkreslení a tohle riziko se musí minimalizovat. Při vytváření kritérií se formuje nejen druh, ale i počet. Podle počtu kritérií rozdělujeme kritéria na jednokriteriální nebo vícekriteriální. Jestliže se využívá většího počtu, je doporučeno rozdělit kritéria na základní, jež musí být splněna vždy, a kritéria doplňující, která slouží při rozhodování tehdy, když základní kritéria splňuje více alternativ. (Pošvář, Chládková; 2009) Při použití více kritérií, je nutné nejprve ujasnit, zda jsou jednotlivá kritéria indiferentní2, nebo diferentní3. Projektový tým tedy může preferovat jedno či více kritérií před jinými. Diferentní kritéria jsou v praxi častěji využívaná, protože se většinou porovnávají kritéria, která mají heterogenní4 charakter, jedná se například o hmotnost, estetický vzhled a kvalitu. Významnost kritéria se určuje na základě vah kritérií. Rozlišují se dva typy vah, jak uvádí Hrůzová:
Indiferentní – kritéria pro rozhodujícího jsou stejně důležitá Diferentní – kritéria pro rozhodujícího jsou různě důležitá 4 Heterogenní – mající nestejnorodé složení, různotvárný, různorodý 2 3
28
Teoretická část
Nenormovaná váha – Je stanovena v neuzavřeném intervalu a může nabývat jakýchkoli kladných, resp. přirozených čísel. Z praktického důvodu se nenormované váhy převádějí na normované váhy. Normovaná váha – Může nabývat hodnot v uzavřeném intervalu <0;1> resp. <0;100>. Používá se pro zajištění srovnatelnosti vah kritérií v rámci portfolia kritérií. Součet normovaných vah v portfoliu kritérií se rovná 1, resp. 100 (%). (Hrůzová, 2011) Nenormované váhy se převádějí na normované z toho důvodu, že je zde potřeba jednotlivá kritéria porovnat. Převádí se to podle vztahu:
Wi
Wi´
n
Wi´
i 1
(1)
kde: Wi – normovaná váha i-tého kritéria, W'i – nenormovaná váha i-tého kritéria, n – počet kritérií. Existuje několik metod, jak stanovit ke kritériím váhy. Fotr a Souček uvádí: Bodovací metoda – Ke každému kritériu jsou přiděleny body ze zvolené stupnice. Dané počty jsou nenormované váhy těchto kritérií, proto je nutné podle výše uvedeného vzorce upravit váhy na normované. Alokace 100 bodů – Také označována jako metoda Metfesselova. K dispozici má rozhodující 100 bodů, které rozdělí v souladu s jejich významností ke každému kritériu. Kde velmi jednoduše nenormované váhy jsou převedeny na normované na základě výše uvedeného vzorce. Metoda párového srovnávání – Metoda je založena na porovnávání dvou kritérií, kde jedno kritérium je preferováno. U každého kritéria je důležitý počet preferencí, podle čehož se následně vytvoří pořadí kritérií. Následně nenormované váhy jsou převedeny na normované. Saatyho metoda – Daná metoda vychází z postupného porovnávání dvou kritérií jako metoda párového srovnávání. Liší se od metody párového srovnávání tím, že nejen zjistí, které kritérium je významnější než ostatní, ale i o kolik je nebo není významnější. (Fotr, Souček; 2011) V práci bude využívána při vytváření vah kritérií metoda párového srovnávání, z toho důvodu bude rozebrána do větší hloubky. Metoda párového srovnávání je založena na srovnávací tabulce, kde jsou jednotlivá kritéria uspořádána jak vertikálně tak horizontálně, a to ve stejném pořadí, z toho vyplývá, že nebudou žádné hodnoty na diagonále. Následně dochází k porovnávání důležitosti dvojic po dvojici kritérií a tím se zjistí, jestli je důležitější kritérium v řádku či sloupci. A do řádků tabulky se napíše vyhodnocení, a to formou zápisu:
Teoretická část
29
Číslem 1 a 0 (kombinatorický zápis) – kde číslo 1 označuje důležitější kritérium a 0 méně důležité, Číslem (písmenem) důležitějšího kritéria, Pokud jsou kritéria pro rozhodovatele stejně důležitá, u kombinatorického zápisu se napíše hodnota 0,5 a u druhé formy čísla (písmena) obou kritérií. Pro projití celé tabulky a tedy srovnání každého kritéria s ostatními kritérii jsou v řádku sečteny preference každého kritéria. Před propočtem vah kritérií se provádí ověření správnosti propočtu pomocí kontrolního propočtu při součtu všech preferencí, a to podle vzorce: r
n(n 1) 2
(1)
Výsledná hodnota by se měla rovnat:
n
i 1
(2)
pi
kde: r – kontrolní propočet, n – počet, pi – počet preferencí i-tého kritéria. Důležitost každého kritéria uvádí součet preferencí, na jehož základě zjistíme váhu kritéria, která je nenormovaná, tudíž je převedena na normovanou pomocí vzorce: wi
pi
(3)
i1 pi n
kde: wi – normovaná váha i-tého kritéria, pi – počet preferencí i-tého kritéria, n – počet srovnávacích kritérií. Jestliže se v řádku v součtu preferencí určitého kritéria objeví nulová hodnota, musí se odstranit, protože dané kritérium není zcela bezvýznamné, a proto se přičte všem součtu preferencí každého kritéria malé číslo, kde obvykle jde o jedničku, aby nedocházelo podstatnému zkreslení. Upravený vzorec na přepočet vah je tedy následující: wi
pi 1
i1 ( pi 1) n
; wi
pi 1
ni 1 pi n
(4)
Metoda párového srovnávání se v praxi velmi využívá z důvodu, že metoda je relativně jednoduchá a udává váhy kritérií přesněji než Bodovací metody či Alo-
30
Teoretická část
kace 100 bodů. Metoda Saatyho je přesnější než uvedená metoda, ale využívá se spíše u složitějších problémů, kde existuje velký počet kritérií. (Hrůzová, 2011) Po určení kritérií a jejich vah, dochází k tvorbě variant či alternativ. Daná fáze rozhodovací analýzy je jedna z nejpodstatnějších, neboť od kvality varianty se odráží i kvalita celého řešení problému. Když má rozhodovatel k dispozici více variant řešení, očekává se, že ideální řešení daného problému se skrývá s určitou pravděpodobností mezi uvedenými alternativami řešení. Existuje několik metod, jak vytvářet varianty řešení, ale ze začátku je nutné si uvědomit, zda alternativy rozhodovatel zná či nikoliv. (viz Obr. 3) Znalost variant vyplývá z podstaty řešeného problému, například kdy se jedná o problém, který již byl v minulosti řešen, či varianty řešení jsou již popsány a rozhodovatel je zná. Jak již bylo uvedeno, může nastat situace, kdy varianty řešení nejsou známé, ale postup zpracování existuje. Další situace, jež může objevit, kdy nejsou známé varianty řešení a ani postupy tvorby variant. Zpravidla se to vyskytuje u problémů, které jsou unikátní, neopakovatelné a rozhodovatel musí využít k řešení problémů tvůrčí přístup.
Obr. 3 Případy řešení rozhodovacích problémů z hlediska znalosti variant řešení. Zdroj: Fotr, Švecová, Dědina, Hrůzová, Richter; 2006.
Jestliže se jedná o varianty řešení, které jsou pro rozhodovatele známé, dochází k vyhodnocení jednotlivých kritérií u každé varianty a výběru té nejlepší alternativy. Pokud varianty nejsou známé, je nutné je zpracovat. Ke zpracování variant existuje několik metod, které lze využít, například intuitivní tvůrčí metody či systematicko-analytické tvůrčí metody. (Fotr a kolektiv; 2006). „Intuitivní tvůrčí metody využívají navozené myšlenkové pochody vycházející z dřívějších zkušeností uložených v podvědomí k nalezení nových námětů na řešení problémů. Systematicko-analytické tvůrčí metody rozpracovávají navržené náměty do podoby reálných variant řešení. Jsou založeny na exaktních postupech vědeckých a matematických. “ (Hrůzová, 2011). Jelikož v rámci práce jsou varianty známé, nebudou uvedené metody zjišťování variant více rozebírány. Po vytvoření alternativ přichází fáze analýza a zhodnocení alternativ. V této fázi dochází k tomu, že jsou řešena a rozebírána jednotlivá kritéria k uvedené alternativě. Cílem je porovnat úroveň jednotlivé alternativy ve vztahu ke stano-
Teoretická část
31
venému cíli projektu. V této fázi se často využívá pomoci expertů v oblasti, kteří dopomůžou představení dopadů jednotlivých variant. (Fotr a kolektiv; 2006) Po zhodnocení důsledků všech variant dochází k výběru varianty, jež nejlépe dopomůže k dosažení stanovených cílů projektu. Existuje několik metod jak dojít k vyhodnocení variant. Hrůzová uvádí metody: Metody elementární empirické: o Bodovací, o Klasifikační, o další. Metody bazické varianty: o Průměrných hodnot, o PATTER, o další. Metoda párového srovnávání Metody vícerozměrné statistické analýzy (Hrůzová, 2011) Více bude rozebrána metoda klasifikační, která se řadí k metodám elementárním empirickým. Klasifikační metoda je odvozena z bodovací metody. Tedy v hlavní roli budou body, které budou přiřazovány ze stanoveného uzavřeného intervalu. Rozhodovatel přiřadí body každé variantě na základě splnění kritéria. Největší počet bodů získá to kritérium u varianty, které stanovený cíl splňuje nejlépe a naopak. U dané metody se využívají vzorce: U ij bij wi
(5)
U ij i1U ij
(6)
n
kde: Uij – dílčí užitečnost i-tého kritéria j-té varianty, bij – počet bodů j-té varianty vzhledem k danému i-tému kritériu, wi – normovaná váha (koeficient důležitosti) i-tého kritéria, Uj – celková užitečnost j-té varianty, n – počet kritérií. Po provedení se získá pořadí jednotlivých variant a vybere se ta, která bude mít celkovou užitečnost nejlepší (největší číslo). 2.3.2
Určení činností – věcná dimenze
Určení činností neboli věcná náplň je nezbytná část projektu z důvodu toho, že určení časového plánu a celkového rozpočtu vychází ze sestaveného podrobného rozpisu prací. Odpovědnost za vytvoření rozpisu prací projektu nese projektový manažer, který má k dispozici projektový tým, jenž podle potřeby využívá jejich znalostí. (Svozilová, 2011)
32
Teoretická část
Při tvorbě věcné dimenze se nejedná pouze o vymezení veškerých prací, které jsou nezbytné pro naplnění cíle projektu, ale také je nutné sestavit posloupnost daných činností a určit specifikaci pro rozhodující činnosti. Pro vymezení jednotlivých činností si lze vypomoci technickými a postupovými činnostmi. Zachycení posloupnosti činností se provádí u složitých projektů, kdy v první úrovni se uvedou základní procesy a v dalších úrovních jsou konkretizovány. Posledním krokem je určení specifikace neboli vzájemných vazeb mezi činnostmi. Existují činnosti, které mohou být realizovány paralelně, neboť jsou na sobě nezávislé a naproti tomu se objevují u projektu činnosti, jež musí být prováděny v přesné posloupnosti po sobě. A u činností, jež jsou na sobě závislé, je nutné počítat i s vnější závislostí činností, např. se jedná o získání různých povolení pro výstavbu. Pak se mohou u projektu objevit činnosti, u kterých je tzv. volná závislost. Jde o práce, kdy jejich přiřazení není pevně dané a závisí jen na projektovém manažerovi či odpovědné osobě za danou činnost, kam práci zařadí. (Veber, 2009) 2.3.3
Určení časového plánu – časová dimenze
Cílem určení časového plánu projektu je zjištění nejkratších časových nároků na uskutečnění projektu. Vychází z věcné dimenze a každé události či činnosti se přiřadí dvě časové hodnoty. První časová hodnota vyjadřuje čas, kdy je možno nejdříve začít s uvedenou činností a druhá časová hodnota vyjadřuje nejpozdější dovolený čas, ve kterém činnost musí být dokončena. Existují tři možnosti, jak dané časové údaje získat, jak uvádí Veber: ze známých normativních podkladů – spojeno se standardními činnostmi, u kterých není problém určit dobu trvání; z analogie a empirických podkladů – u činností, které dosud nebyly realizovány, ale je možno vycházet z podobných projektů, které byly již realizovány; z kvantitativních odhadů – u činností, u kterých neexistuje ani možnost vyjít ze zkušeností. K odhadu času u těchto činností, se vychází ze vztahu, který uvádí:
Te
To 4Tm Tp 6
kde: Te – očekávaná doba trvání dané činnosti, To – optimistický odhad doby trvání, Tp – pesimistický odhad doby trvání, Tm – nejpravděpodobnější odhad doby trvání. (Veber, 2009) Existuje několik metod časového plánování. Svozilová uvádí:
(7)
Teoretická část
33
úsečkové diagramy – Ganttův diagram – Horizontální úsečkový diagram, jenž znázorňuje graficky vztahy jednotlivých kroků, které se v projektu objeví. diagramy milníků – Zaznamenávají klíčové události, které jsou nazývány milníky, na úsečkovém kalendářním diagramu. síťové grafy – Zaznamenávají události, činnosti, či obojí a znázorňují jejich vzájemný kontext s těmi, jež jsou před nimi, či po nich následují. (Svozilová, 2011) Úsečkové diagramy a diagramy milníků mají několik nedostatků, a to především, že nedávají jasnou vizi o vzájemných vazbách mezi událostmi, činnostmi. Síťové grafy tento nedostatek odstraňují, tudíž jsou v praxi více využívány. K dispozici máme mnoho forem síťových grafů, kde k nejpoužívanějším patří síťový graf logického sledu činností PETR, uzlově orientovaný síťový graf PDM a hranově orientovaný síťový graf ADM. Ve stavebním průmyslu se využívá hranově orientovaný síťový graf ADM (viz obr. 4), kde činnost je uvedena na hraně. (Rosenau, 2010)
Obr. 4 Hranově orientovaný síťový graf ADM Zdroj: Rosenau, 2010.
2.3.4
Určení celkového rozpočtu – nákladová dimenze
Po určení činností projektu a jejich doby trvání následuje určení celkového rozpočtu. „Rozpočet projektu je časově fázovaný plán obvykle reprezentovaný peněžními, nebo pracovními jednotkami.“ (Svozilová, 2011). Na základě stanovené nákladové dimenze jsou finanční prostředky uvolňovány do jednotlivých etap projektu. Určení nákladové dimenze je spojeno s náklady na hmotné a nehmotné zdroje a jejich určení je velmi pracné a složité, neboť pro řadu činností nemusí existovat podklady, z nichž bychom cenu jednoznačně určili. V uvedeném příkladu je možno využít nějaké metody oceňování nákladů. (Veber, 2009) Metody oceňování nákladů jsou:
34
Teoretická část
Analogické odhadování – U dané metody se využívají informace z předešlého projektu, u kterých byly určeny obdobné druhy nákladů. Využívá se i různých veřejných či komerčních databází o cenách. Bere tedy jako výchozí bod náklady minulých projektů a ty jsou aplikovány na projekt současný. Expertní odhady – Daná metoda využívá toho, že se projektový manažer či členové týmu opírají u zkušenosti a znalosti problematiky a náklady odhadují. Parametrické modelování – Jedná se o matematický model, jehož základ tvoří známé parametry, které se mohou odlišovat podle druhu prováděné činnosti. Parametrem bývají např. náklady na kubický metr, náklady na hodinu práce nějakého stroje. Existují dva typy parametrického odhadování: o Regresní analýza – Statistický přístup, který odhaduje budoucí hodnoty na základě předešlých hodnot. o Křivka osvojovací znalosti – Vychází z předpokladu, že se pracovníci při práci, která se opakuje, učí pracovat pohotověji s menší chybovostí, čímž se snižují náklady. Odhadování zdola nahoru – Dané metody vychází z nulových celkových nákladů a k nim se připočítávají náklady za jednotlivé položky hierarchie struktury prací. (Doležel a kolektiv; 2009.) 2.3.5
Projednání a schválení plánu
Veškeré zpracované plány musí být projednány a schváleny. Mezi projednavateli plánu by neměli chybět zástupci rozhodujících realizačních útvarů, tedy projektový tým v čele s projektovým manažerem, kdy jsou veškeré plány předkládány vedení organizace, investorovi či majiteli nemovitosti. Po schválení plánu přichází etapa realizace.
Metodika
35
3 Metodika Práce je rozdělena do dvou částí, teoretická část se zabývá problematikou projektového řízení od přípravy záměru po naplánování časové, věcné a nákladové dimenze. Nastudovaný postup a problematika projektového řízení bude aplikována v praktické části na rodinný dům stojící v Brodku u Konice, kde majitel domu není spokojen s vytápěcím systémem. Projekt bude zpracován z pohledu projektového manažera a bude rozdělen do čtyř etap. Jedná se o definování a zdůvodnění potřeby, plánování, realizaci a vyhodnocení projektu. Projektový manažer bude mít za úkol zpracovat první dvě etapy podle osnov projektového řízení. V praktické části budou srovnávány čtyři vytápěcí technologie. Pro hodnocení variant řešení budou použita ekonomická kritéria, mezi něž patří ekonomická efektivnost, financování, provozní náklady, investiční náklady a dále kritéria, která ekonomická hlediska ovlivňují. Zde patří faktor času, technická náročnost a rizika. Jednotlivá kritéria bude projektový manažer konzultovat s majitelem domu a technickým pracovníkem, který bude v projektu vystupovat jako technický poradce. Informace o jednotlivých variantách řešení, ať už se to týká ekonomického nebo technického rázu, budou získané od technického pracovníka a dále od firem, jejichž pracovníci budou vybráni jako externí techničtí poradci, a rovněž z internetového portálu tzb-info.cz, který se specializuje na stavebnictví, úspory energií a technické zařízení budov. Na tzb-info.cz jsou zveřejněny články od expertů z potřebných oblastí.
36
Metodika
Vlastní práce
37
4 Vlastní práce 4.1 Projekt Rodinný dům stojí v obci Brodek u Konice. Byl zkolaudován v roce 1991. Jedná se o přízemní domek s podkrovím a částečným podsklepením. Obvodové zdivo je zhotoveno z pórobetonu tloušťky 30 cm s vnitřní obezdívkou z dutých cihel tloušťky 8 cm. Podkroví je zaizolováno minerálními rohožemi tloušťky 12 cm. Okenní otvory jsou osazeny dřevěnými euro okny s termo-izolačním trojsklem, rovněž dveře a garážová vrata jsou dřevěná. Dům je vytápěn pomocí elektrických přímotopů a ve vstupní hale jsou postavena kachlová kamna na dřevo. Projekt se bude týkat vytápění rodinného domu, kde úkolem bude vybrat nejvhodnější variantu vytápění a k ní následně určit věcnou, časovou a nákladovou dimenzi.
4.2 Definování a zdůvodnění potřeby projektu 4.2.1
Identifikace problému
Majitel domu není spokojen se stávajícím systémem vytápění. Jedná se o elektrické přímotopy. Potřebná elektřina je odebírána od E.ON Energie, a. s. Majitel domu vidí problém v tom, že provozní náklady na stávající vytápěcí systém jsou vysoké. Měsíční zálohy činily v roce 2009 3 850 Kč a nyní platí 4 850 Kč, tedy záloha vzrostla za dva roky o 25 %. Z výše uvedené skutečnosti dospěl majitel domu k názoru, že chce změnit systém vytápění objektu. Následující tabulka (viz Tab. 2) ukazuje spotřebu elektřiny v jednotlivých letech a cenu za jednu kWh. Tab. 2
Spotřeba energie a cena za jednu kWh v letech od 2009–2011 Období
Počet
dní5
Spotřeba celkem [kWh]
Celková zaplacená částka [Kč]6
Od
Do
6. 11. 2008
5. 11. 2009
364
18 273
52 817,29
6. 11. 2009
28. 10. 2010
356
18 669
52 003,92
29. 10. 2010
3. 11. 2011
370
18 995
54 638,92
Zdroj: Vlastní práce.
Veškeré údaje uvedené v tabulce (viz Tab. 2) jsou získané z faktur, za jednotlivá období. 5 6
Počet dní, po které se topilo Celková zaplacená částka v Kč včetně DPH
38
Vlastní práce
4.2.2
Hlavní cílové ukazatele
Cílem projektu je zajistit vytápění v celém objektu tak, aby vytápěcí systém správně fungoval a náklady na jeho provoz se minimálně o 30 % snížily. Topení bude hlavní vytápěcí systém v objektu, kterým bude možno topit po celý rok bez jakýchkoliv problémů. Instalaci provede prověřená a na trhu známá firma, která bude přistupovat k práci profesionálně, splní veškeré sjednané podmínky a bude pracovat s kvalitními materiály, což zajistí bezporuchovost topného systému. Není jasně specifikováno, o jaký vytápěcí systém se jedná a projektem by mělo být vybráno topení, které bude pro investora nejvýhodnější na základě kritérií zvolených investorem (viz kapitola Kritéria hodnocení). Topení musí získávat teplo z jedné z následujících variant: ze spalování dřeva, ze solární energie, z geotermální energie, z elektřiny (v případě snížení spotřeby). Topení musí být ekologické. Uvedený požadavek musí být splněn za každé situace. Zavedením topení se nezasáhne zásadně do konstrukce stavby rodinného domu. Topení musí být tiché, aby nerušilo členy rodiny. Obsluha topného systému musí být jednoduchá bez velké fyzické námahy. Návratnost investice do topného systému by měla být do 15 let a roční výnos z investice by měl činit 8 % a více. S topným systémem nesmí být spojena žádné rizika, která by zapříčinila vyhoření domu či jiné závažné škody, které by následně ovlivnily fungování domácnosti. Projekt bude odstartován 1. 3. 2012, kdy se budou shromažďovat veškeré materiály a zpracovávat stanovená kritéria, na jejichž základě bude vybrán nejvhodnější systém vytápění. Do 1. 5. 2012 musí být tento vytápěcí systém vybrán a musí být majiteli domu předloženy získané informace. V měsíci květnu bude svolána osobní schůzka s majitelem, kde mu bude předložen následný postup při výběru vytápění a dále vypracovaný plán prací s časovým úsekem a rozpočtem. Do konce měsíce května musí být odstraněny nedostatky zjištěné majitelem a plán projde schválením. Fáze realizace, kdy dojde k výběru dodavatele a následně k instalaci vytápění, musí být zahájena dnem 1. 6. 2012 a ukončen do začátku topné sezóny, tedy nejpozději do 1. 10. 2012. Čas na instalaci topného systému je 122 dní. Stanovené časové kritérium musí být splněno za každé situace. Stanovené náklady na instalaci topení jsou 220 000 Kč, které má majitel domu našetřené. Ostatní stavební práce, které musí být provedeny, aby se dal vytápěcí systém instalovat, by neměly překročit 25 000 Kč. Do stanovené částky 25 000 Kč jsou kalkulované i ceny materiálu. Celkem tedy majitel domu chce investovat do vytápěcího systému 245 000 Kč. U nákladového kritéria je majitel
Vlastní práce
39
domu benevolentnější a je možno stanovený rozpočet upravit v případě, pokud majitel domu navržené změny schválí. Majiteli domu přinese nový vytápěcí systém snížení finanční zátěže na provoz o 30 %, tedy o 16 391 Kč (počítáno z provozních nákladů roku 2011) a bezporuchové fungování technologie, jež mu zajistí vytápění domu po celou topnou sezónu, aniž by musel řešit jakýkoliv problém spojený s vytápěním. 4.2.3
Analýza vlivu zainteresovaných stran
Další a velice podstatnou částí projektu je analýza vlivu zainteresovaných stran, kde bude použita pro analýzu tabulka z důvodu lepší přehlednosti. Jak se bude postupovat je definováno v teoretické části, a to v podkapitole Určení a analýza vlivu zainteresovaných stran (strana 21). Pro určení vlivu zainteresovaných stran budou použity následující symboly: + možný pozitivní dopad na projekt, - možný negativní dopad na projekt, ? nejisté. Pro určení priority každé zainteresované strany je dána stupnice od 1 do 5, kdy číslo 1 označuje nejvyšší prioritu. Tab. 3
Analýza vlivu zainteresovaných stran Skupina
Zájmy
Vliv
Priorita
+
1
+
1
+
1
+
1
+
2
Primární zainteresované strany snížení provozních nákladů, ekologické a Majitel - investor
bezproblémové fungování topného systému, výše investičních nákladů odpovídající kvalitě systému, instalace topení do začátku topné sezóny;
Uživatelé (obyvatelé domu) Dodavatel
bezporuchový provoz, jednoduchá obsluha systému; finanční ohodnocení za provedenou práci (zisk), reference za dobře provedenou práci;
Bankovní instituce splácení peněžních prostředků, zisk z úvěru; Sekundární zainteresované strany Stát
dodržení technických, procedurálních, právních, ekologických a bezpečnostních podmínek;
Zdroj: Vlastní práce
Jak plyne z tabulky (viz Tab. 3), v projektu je 5 zainteresovaných stran, kdy jedna strana – tedy stát – se řadí k sekundárním zainteresovaným stranám. Primárními zainteresovanými stranami jsou majitel, uživatelé, dodavatel a bankovní instituce, která může a nemusí se v projektu objevit (viz podkapitola Fi-
40
Vlastní práce
nancování projektu). Všechny zainteresované strany mají zájem o úspěšné dokončení projektu, tudíž všichni mají na projekt pozitivní vliv. Projektový manažer se tedy nemusí zaměřovat na žádnou zainteresovanou stranu. Jeho povinností je jen všechny informovat o průběhu projektu. 4.2.4
Organizační struktura
Tým tvoří projektový manažer a technický pracovník, přičemž oba jsou vybráni speciálně na daný projekt. Jako poradci na topení jsou vybrány firmy, které se specializují na daný typ vytápění, se kterými již technický pracovník dříve spolupracoval a má s nimi dobré zkušenosti. Dále je v týmu důležitá postava majitele. Klíčovou osobou je projektová manažerka Tereza Černá, studentka Mendelovy univerzity v Brně, která má za úkol naplánování celého projektu, tedy zjistit informace o jednotlivých variantách řešení a zpracovat k nim jednotlivá kritéria, na jejichž základě a na základě jasně definovaných požadavků majitele se rozhodnout, která varianta je nejlepší a k ní pak zpracovat podrobný plán realizace prací, časový interval a rozpočet. Dále má na starost komunikaci s externími poradci a komunikaci s majitelem domu, kde její povinností je seznamovat ho s průběhem akce, zda vše probíhá, jak má, a v případě odchýlení od cíle s ním projednat změny. Technický pracovník v projektu bude vystupovat jako poradce záležitostí technického rázu. S externími poradními firmami specializujícími se na vytápění domů se bude komunikovat z důvodu získání informací o jednotlivých typech topení, ať již z ekonomického hlediska, tedy např. zjištění investičních nákladů nebo technického hlediska, což se týká stavebních prací a možnosti instalace topení do objektu. Jde o následující firmy: Stavba krbů, s.r.o. – Krb s krbovou vložkou, REGULUS, spol. s r.o. – Tepelné čerpadlo, Solární soustava v kombinaci s tepelným čerpadlem, FEDATEX plus, s.r.o. – Topení z přírodního kamene. Majitel domu v etapě plánování bude informován o průběhu projektu, budou s ním konzultována a projednávána veškeré kritéria hodnocení. V etapě realizace sám již bude vybírat dodavatele a dohlížet na realizaci vytápěcího systému v objektu, tudíž je podstatným článkem celého projektu.
4.3 Plánování projektu 4.3.1
Kritéria hodnocení
Kritéria k výběru topení jsou sestavena na základě konzultace projektového manažera s majitelem domu. Kritéria hodnocení jsou: hodnocení ekonomické efek-
Vlastní práce
41
tivnosti, financování, technická náročnost, rizika, náklady provozní, náklady investiční a faktor času. 4.3.2
Váhy zvolených kritérií
Zvolená kritéria jsou diferenční, tudíž jsou pro projektového manažera různě důležitá. Pro stanovení vah kritérií bude využita metoda párového srovnávání. Důležitost jednotlivých kritérií konzultoval projektový manažer s technickým pracovníkem a majitelem domu. Označení kritérií: 1 – ekonomická efektivnost, 2 – financování, 3 – technická náročnost, 4 – rizika, 5 – náklady provozní, 6 – náklady investiční, 7 – faktor času. Tab. 4
Tabulka metody párového srovnávání
Kritérium
Kritérium 1
1
P7
2
3
4
5
6
7
1
1
1
0
0
1
4
1
1
0
0
1
3
0
0
0
1
1
0
0
1
2
0,5
1
5,5
1
5,5
2
0
3
0
0
4
0
0
1
5
1
1
1
1
6
1
1
1
1
0,5
7
0
0
0
0
0
0
0
Zdroj: Vlastní práce.
Pomocí metody párového srovnávání byla získána nenormovaná váha. Před převodem na normovanou bude proveden kontrolní propočet, zda se rovná celkovému počtu srovnání, které bylo při téhle metodě provedeno, na základě vzorce č. 1 uvedeného v teoretické části (kapitola Výběr alternativy). r
n(n 1) 7(7 1) 21 2 2
celkový počet prováděných srovnání 21 21=21
Nyní bude převedena nenormovaná váha na normovanou prostřednictvím vzorce č. 4 uvedeného v teoretické části (kapitola Výběr alternativy). Tento vzorec je použit z toho důvodu, že u jednoho kritéria u počtu preferencí se objevila nula. Pro názornost bude převedena nenormovaná váha na normovanou u kritéria ekonomická efektivnost, ostatní výsledky vah u kritérií budou uvedeny v tabulce. 7
P – počet preferencí – nenormovaná váha
42
Vlastní práce
wi
pi 1
n
i 1
Tab. 5
( pi 1)
4 1 5 0,18 28 28
Převod nenormované váhy na normovanou Kritéria8 Nenorm. váha Norm. váha
1
2
3
4
5
6
7
4
3
1
2
5,5
5,5
0
0,18
0,14
0,07
0,11
0,23
0,23
0,04
Součet
1,00
Zdroj: Vlastní práce.
Z tabulky (viz Tab. 5) plyne, že největší váhu mají dvě kritéria, a to náklady provozní a náklady investiční, a nejmenší váhu má kritérium faktor času. 4.3.3
Jednotlivé varianty řešení
V dnešní moderní době existuje celá řada ekologických vytápění, která se liší tím, jakým způsobem se teplo získává. Jedná se o spalování dřeva, případně výrobků z něj, jako jsou lisované brikety, pelety či štěpky. Dále lze spalovat biomasu, kam patří obilí, sláma, rostlinné odpady aj. Rovněž se k výrobě tepla využívají ropné produkty, např. propan, lehký topný olej a zemní plyn. Teplo lze také vyrábět z elektřiny, ze sluneční energie a z geotermální energie. Technický pracovník projektu po konzultaci s investorem vybral 4 druhy vytápěcích systémů, které lze nainstalovat do objektu a jsou ekologické. Jde o následující varianty řešení: Krb s krbovou vložkou, Tepelné čerpadlo, Topení z přírodního kamene, Solární soustava v kombinaci s tepelným čerpadlem. Krb s krbovou vložkou Fenoménem dnešní doby je budování krbových kamen, neboť pohled do krbu a praskání dřeva vyvolává tradiční atmosféru a zároveň dokáže daný systém vytopit celé prostory ať domu, či bytu. Jedná se o topidlo na pevná paliva, které spojuje funkčnost a elegantní vzhled. Krbová kamna mají nadčasovou hodnotu a zároveň odpovídají ekonomickým požadavkům. Krbová kamna se stávají součástí interiéru, kde mohou plnit funkci jako doplněk vytápění k jiným topným systémům, tedy vytápí pouze jednu místnost, ale také mohou plnit funkci jako hlavní topidlo, v případě použi-
8
Kritéria jsou označena stejnými čísly jako v tabulce u metody párového srovnání.
Vlastní práce
43
tí teplovodního výměníku, vytopí všechny místnosti v objektu. (Mountfield [online] 2012) Krbová kamna a krbové vložky, které jsou kvalitní, jsou opatřeny systémem terciárního spalování. Uvedený systém zefektivňuje výhřevnost. Vzduch předehřátý je tryskami veden do spalovacího systému, a tudíž se zužitkuje i plyn, který by jinak do komína utíkal. Instalace uvedeného topení je jednoduchá. Je nutné mít komín, nehořlavou předložku a nemusíme se obávat při provozu kamen nepříjemného štiplavého kouře. Palivo je na dřevo, které musí splňovat speciální požadavky na suchost a na vlhkost, které musí být v intervalu 15–20 %, jinak účinnost vytápění není zaručena. Nadměrná vlhkost může přivodit dehtování, nekvalitní odvod spalin a zanášení skla sazemi. Existuje několik typů krbových kamen, která se liší tím, jakým způsobem dochází k předávání tepla do místností: Teplovzdušné krbové vložky a krbová kamna, Sálavá (akumulační) kamna, HYPOKAUST, Teplovodní krbové vložky a krbová kamna. V našem případě je jako nejvhodnější vybrán systém krbu s konvenční teplovodní krbovou vložkou, a to zejména z důvodu požadovaného výkonu a rovněž z důvodu vyšší užitné hodnoty. Tento systém funguje tak, že teplo se vytváří hořením dřeva v kamnech a je předáváno teplonosnému médiu, tedy vodě. Dané médium poté teplo šíří do ostatních segmentů vytápěného objektu. Ke krbovým kamnům, případně krbové vložce může být pořízena akumulační nádrž, která umožňuje ukládat přebytky, které se později využijí. Daný způsob vytápění musí navrhnout projektant-topenář z důvodu bezpečnosti a proto, aby systém fungoval, jak má. Kamna, případně krbové vložky mají prosklená dvířka s žáruvzdorným sklem, jež mohou propouštět do vytápěného objektu až 85 % tepelného sálání. Při výběru uvedených spotřebičů je nutné vědět podíl výkonu předaného tímto do okolí a do topného média, tedy vody, aby nedocházelo k přehřívání místnosti, kde jsou kamna umístěna, a v dalších místnostech nebyla zima. Před instalací se musí zkontrolovat kvalita komína, na který budou kamna připojena, a pak teprve můžeme přejít k nákupu a instalaci kamen. Kvalitu komína ověřuje specializovaná kominická firma. Vybraná krbová kamna musí mít certifikát od organizace, která má oprávnění k dané činnosti v rámci EU. Další nezbytný dokument, jenž musí krbová kamna mít, je prohlášení o shodě. Bez těchto dvou dokumentů nemohou být kamna prodávána v obchodních místech. V případě prodeje bez uvedených dokumentů hrozí výrobci vysoké pokuty od České obchodní inspekce. Výhody krbových kamen: Snadné šíření tepla po celém objektu, Levné a ekologické vytápění v případě použití kvalitního výrobku,
44
Vlastní práce
Možnost aplikovat bivalentní zdroje (kombinace s jiným zdrojem tepla), Možnost použití akumulační nádrže o ukládání přebytkového výkonu na pozdější využití, o možnost propojení více zdrojů; Snadná instalace. Nevýhody krbových kamen: Časté čistění spalinového výměníku, Nutnost bezpečnostních zařízení jako je ochlazovací smyčka, pojistný ventil, záložní zdroj, Nutnost komínového zařízení, Delší doba roztápění, proto je vhodnější do trvale obytných prostor. (Lyčka, Klimeš, Žďárský [online], 2007) Tepelné čerpadlo Tepelná čerpadla patří mezi alternativní zdroje energie. Odebírají si teplo z okolí, ať se jedná například o zemi či vzduch, a mění ho na vyšší teplotní úroveň a pak se teplo využívá pro ohřev teplé vody nebo pro vytápění. Tepelná čerpadla nejsou žádnou novinkou, v zahraničí se běžně využívají, a to již několik desítek roků. České republice bránily v rozmachu tepelných čerpadel hodně nízké ceny energií, tudíž tím byla ovlivněna ekonomická návratnost, která byla delší kvůli vysokým pořizovacím nákladům. Uvedený topný systém je tvořen dvěma jednotkami, a to venkovní a vnitřní. Na vnitřní část nejsou kladeny žádné speciální nároky, co se týče umístění a velikosti prostoru. Má za úkol předat do topného systému teplo. Venkovní část obstarává odebírání tepla ze zdroje, kterým může být země, vzduch či voda. Podoba a velikost venkovní jednotky záleží na zvoleném zdroji, ze kterého bude teplo získáváno. Princip tepelného čerpadla je obdobný jako u chladících zařízení, ale je využíván jako zdroj tepla. Velké množství tepla je ukryto ve vodě, v zemi i ve vzduchu, ale jeho teplotní úroveň je nízká, a tudíž nelze teplo přímo využít pro topení či ohřev vody. Tak se teplota prostřednictvím tepelného čerpadla převádí na vyšší, aby mohla být využita. Uvedený způsob vytápění funguje na základě uzavřeného okruhu. Na jedné straně se teplo odebírá a na druhé straně se předává. Tepelné čerpadlo bere teplo ze vzduchu, podzemní vody či zemské kůry, kde ho následně ochlazuje a předává ho dále topným systémům, kde je následně hladina teploty zvýšena podle požadavků a poslána je do objektu vytápění. Pro činnost tepelného čerpadla i pro zvýšení tepla na vyšší hladinu teploty, je nezbytné dodání určité energie. Z toho plyne, že kompresor, což je pohon uvedeného způsobu vytápění, potřebuje elektrickou energii a tohle množství není zanedbatelné, tudíž se jedná o alternativní zdroj energie jen částečně. Te-
Vlastní práce
45
pelné čerpadlo pro svůj výkon potřebuje jednu třetinu elektrické energie a dvě třetiny energie bere ze vzduchu, vody či země. Výhody tepelného čerpadla jsou následující: Ekonomický způsob vytápění – díky nízkým provozním nákladům, Energetická náročnost činnosti je nízká, Klesají ceny tepelných čerpadel – díky lepším izolačním technologiím, jejichž zásluhou stačí menší výkony, S instalací uvedeného systému lze instalovat i klimatizaci, příp. větrací systémy, Snižuje se závislost na růstu cen energie, Činnost čerpadla nevyžaduje nijak zvláštní údržbu, Šetrnost k životnímu prostředí. Mezi nevýhody tepelného čerpadla se řadí: Náklady na pořízení vysoké, Nevyřešena zcela závislost na elektrické energii, Volba typu čerpadla je vázána na charakteru lokality. Existuje několik typů čerpadel, které se liší zdrojem získávání tepla a jakému médiu se dané teplo předává. Druhy čerpadel jsou vzduch/voda, voda/voda, země/voda, vzduch/vzduch, voda/vzduch a země/vzduch. V našem případě lze použít jenom typ vzduch/voda, z důvodu nevhodného pozemku (nelze provést vrty ani instalovat plošný kolektor). K výhodám tepelného čerpadla vzduch/voda patří: Topný faktor je vysoký, z důvodu poměru mezi elektrickou energií, již přijme čerpadlo, a tepelnou energií, která je vyprodukována, Optimální poměr výkonu a ceny, Instalovat čerpadlo lze na jakémkoliv místě, Univerzálnost, Jednoduchá instalace. Z nevýhod tepelného čerpadla vzduch/voda je: Venkovní část je hlučná, i když se hlučnost dá snížit dokonalejším systémem, který je dražší, Topný faktor klesá ve dnech, kdy je velmi nízká teplota, s čímž se snižuje i účinnost, V porovnání s ostatními druhy čerpadel jsou provozní náklady vyšší, Kolísavý výkon z důvodu závislosti na teplotě. (Srdečný, Truza; 2005)
46
Vlastní práce
Topení z přírodního kamene Topení z přírodního kamene je další alternativa kvalitního systému vytápění. Jedná se o částečně akumulační topení, které funguje na bázi dlouhovlnného tepelného záření. Lze ho přirovnat k nekonvekčnímu topení, jehož zařízení může být umístěno kdekoliv, ať na zdi, stropě, nebo podlaze. Topení tvoří topné desky, které jsou různých velikostí a při jejich výběru záleží na velikosti pokoje. Kámen, který tvoří topnou desku, je žula, mramor, či jiný přírodní kámen. Topení funguje na základě elektrické energie. Uvedený způsob topení zahřívá věci v místnosti vzdálené až na 8,5 m. Prostorová teplota vzduchu je nižší než povrchová teplota stěn, z toho důvodu nedochází ke koncentraci vody na zdi, protože rosný bod je posunut směrem ven. Z důvodu teploty stěn jsou zdi vysušovány, vzduch necirkuluje, je čistý a prach se nezvedá. Rozdíl teplot mezi stropem a podlahou nepřesáhne 3 ˚C. Fungování kamene lze přirovnat k houbě, protože při zahřívání předá vlhkost do prostoru a platí to i opačně. Uvedeným způsobem se udržuje neměnná vlhkost 52–58 % v místnosti. Topení z přírodního kamene dokáže udržet svoji teplotu několik hodin, tedy dokáže překlenout vypnutí NT (nízkého tarifu), tudíž teplota v místnosti neklesne. U dané alternativy nedochází také k tepelným ztrátám při šíření energie jako u jiných topení, u kterých se teplo přenáší přes větrací šachty kotelny či konvektory. Topné kabely jsou zafrézovány rovnou do kamenných desek. Instalace topení je velmi snadná. Panely neboli topné desky se upevňují na zdi, strop či podlahu pomocí speciálních držáků. Speciální držáky je možno připevňovat i na hořlavé podklady, např. dřevo, protože mezi tělesem a podkladem je vzduchová mezera o velikosti 3,5 cm. Nejvyšší povrchová teplota činní 90 ˚C. Topení se připojuje k elektrické síti pomocí připojovací krabice či svorkovnice, kde napájecí napětí činí 230 V/50 Hz. Kámen se vyrábí bez přítomnosti chemikálií a při zpracování se používá jako chladící médium pouze voda. K uvedenému topení jsou připojeny termostaty, které umožňují držet požadovanou teplotu, a v každé místnosti lze teplotu upravovat podle potřeby. Topení produkuje sálavé teplo, které má blahodárný vliv na organismus, neboť nespaluje kyslík a nevysušuje pokožku, takže je vhodné pro astmatiky a alergiky. Topení je vyhovující jak pro děti, tak pro starší osoby. Má pozitivní účinky na psychiku lidí. Při provozu se nevíří prach a pomáhá na revma. Výhody uvedené alternativy topení jsou: Nová elektroinstalace není nutná, Teplota v místnosti je regulována, Není potřeba kotelny, uhelny, Částečná akumulace, Pozitivní vliv na organismus, Topné panely lze instalovat postupně podle potřeby, Úspora místa,
Vlastní práce
47
Jednoduchá instalace, Prakticky neomezená životnost, Nápaditý design interiéru. K nevýhodám uvedeného topení patří: Pořizovací náklady jsou vysoké, Dynamika topného systému je pomalejší, Účinnost topení je zachována jen v místnosti, kde je topení instalováno, Závislost na ceně elektřiny. (Eurotopin [online], 2008) Solární systémy v kombinaci s tepelným čerpadlem Solární systémy, které jsou další ekologickou variantou vytápění domu, patří mezi alternativní, tedy obnovitelné zdroje energie. Tento systém však nelze instalovat samostatně, neboť v průběhu celého roku není schopen pokrýt spotřebu tepla v objektu. Daný systém se instaluje nejen v místech, kde je poměrný celoroční sluneční svit vysoký, ale dokonce i u severských států jako je Finsko či Švédsko, kde poměrný slunečný svit je nízký. U rodinných domů se solární systémy užívají zejména pro solární ohřev teplé vody. Při navrhování solárního systému se musí vzít v úvahu denní spotřeba teplé vody. Dále se musí vzít v úvahu výše energetického pokrytí ohřevu teplé vody solárním systémem. Tato se obvykle pohybuje v rozmezí 60–70 %. Solární ohřev vody pracuje formou akumulace, kdy je voda v akumulační nádrži ohřívána na požadovanou nastavenou teplotu. V období od jara do podzimu jsou dosahované teploty v rozmezí 50–60 ˚C. V podzimním a zimním období dochází k dohřívání vody elektrickým topidlem, plynovým kotlem, případně kotlem na tuhá paliva na požadovanou teplotu okolo 35 ˚C. Z důvodu hospodárnosti se dohřev odehrává v horní části nádrže. Uvedený solární systém lze jednoduše rozšířit o okruh k vytápění zahradního bazénu od jara do podzimu, čímž se zvýší jeho užitná hodnota. Značné zisky solární energie v přechodných měsících (jaro a podzim) k podpoře topné soustavy výrazně spoří roční platby za teplo. Sluneční kolektory používané pro přípravu TUV, ohřev bazénů a přitápění lze rozdělit na ploché a trubicové vakuové. Ploché kolektory jsou levnější vzhledem k jejich jednoduché konstrukci, avšak mají i nižší účinnost zejména při nízkých venkovních teplotách a při snížené intenzitě slunečního záření. Uchycení kolektorů se provádí pomocí standardizovaných háků a držáků, které lze použít na různé krytiny. Každý typ kolektorů má specifickou sadu. Aby uvedený vytápěcí systém správně fungoval, je nezbytné, aby kolektorové pole bylo správně orientované, co se týče světových stran. Orientace kolektorů je jižní, kdy se toleruje odklon plus, mínus 30˚. Dalším důležitým prvkem je sklon kolektorů, jenž je závislý na období, v jakém bude soustava v provozu. Jedná se o: Celoroční provoz, kde se za ideální sklon považuje 40–45˚, Letní sezónní provoz se sklonem 25–35˚,
48
Vlastní práce
Sezónní zimní provoz, kdy se jedná o sklon 60-90˚. Uvedené sklony odpovídají solárnímu systému pro realizaci ohřevu TUV, který lze instalovat na uvedený dům. Kolektorové pole se upevňuje na střechu, kdy tvar střechy ovlivňuje fungování soustavy. V našem případě se jedná o šikmou plochu, kde mezi výhody patří: Sklon kolektorů odpovídá sklonu střechy, Kolektory si navzájem nestíní, Náklady na konstrukci, která drží kolektory, jsou nižší, Existuje tu možnost zavedení kolektoru přímo do střechy jako náhrady střešní krytiny. K nevýhodám patří, že kolektorové pole je orientačně závislé na poloze budovy. Nadále je nutno zvážit ten fakt, že pokud je solární systém navržen pro vytápění domu, potom v letních měsících bude množství získané energie přebytkové, proto se doporučuje navrhovat dané systémy tam, kde se v letních měsících například vytápí bazén. Nebo lze využít jiné možnosti, aby v letních měsících nevznikaly přebytky, a to takové, že kolektory budou připevněny na fasádu domu, a to se sklonem větším než 70˚. Existuje několik typů solárních soustav. V našem případě lze využít solární systém pro celoroční přípravu TUV s akumulačním zásobníkem a s přečerpávajícím čerpadlem. Akumulační zásobník napomáhá k většímu využití sluneční energie, neboť pracuje přes den na nižší teplotě než zásobník TUV. Zásobník akumuluje energii při slunném dnu více jak na jeden den, což je to výhodné v období, kdy je proměnlivé počasí. Zabraňuje přehřátí soustavy v letních měsících. Využívá se v novostavbách i při rekonstrukci rodinných domů. Pro instalaci daného systému je nutné mít dostatečně velký prostor pro kotelnu. Výhody sluneční soustavy jsou: Slunce je nevyčerpatelným energickým zdrojem, Energie je zadarmo, tudíž jsou nízké náklady na provoz, Obsluha je nenáročná, Životnost je dlouhodobá, jedná se až o 50 let, Nezávislost na zdražování elektrické energie, Funguje potichu. K nevýhodám patří: Sluneční záření kolísá během roku, tudíž nelze ho použít jako samostatný zdroj vytápění, Počáteční investice je velmi vysoká, Nutné úpravy při instalaci do stávajícího objektu. (Matuška, Schwarzer, Šourek [online]; 2005).
Vlastní práce
4.3.4
49
Analýza a zhodnocení alternativ
Hodnocení ekonomické efektivnosti Při rozhodování zda investovat peníze do projektu, jsou pokládány otázky typu, zda se investovaná částka vrátí. Jestliže ano, za jak dlouho se vrátí. Dále je rozhodující výnos z projektu. K dispozici jsou statické a dynamické metody, které na dané otázky získají odpověď. Statické metody nezohledňují faktor času. Výsledky zjištění prostřednictvím dynamických ukazatelů vykazují objektivnější výsledky, protože berou v potaz konkrétní rozložení efektů na časové ose. (Synek, 2011) K hodnocení efektivnosti jednotlivých druhů topení je možno využít čtyři kritéria, prostřednictvím nichž jsou porovnávány: Statické metody: o Prostá doba návratnosti investice – značka DN, o Diskontovaná doba návratnosti – značka DND. Dynamické metody o Čistá současná hodnota – značka NPV, o Vnitřní výnosové procento/míra – značka IRR. Prostá doba návratnosti, značena zkratkou DN, je považována za nejjednodušší a nejméně vhodné ekonomické kritérium, jež slouží k porovnání investic. V praxi je však tato metoda často využívána, a tudíž je považována za tradiční ukazatel hodnocení efektivnosti investičních variant. DN ukazuje kalkul let, za který se nám vložená peněžní částka vrátí. Nevýhodou uvedeného ukazatele je, že nebere v potaz efekty po době návratnosti a nepočítá s možností vložení peněžních prostředků do jiné investiční příležitosti. Z variant řešení vyhrává ta, která má dobu úhrady nejkratší. (Chadim [online], 2005) DN [rok] se vypočítá podle vztahu (Šustová [online], 2007): DN
IN CF
(8)
kde: IN – investiční náklady [Kč], CF9 – roční Cash-FLOW projektu (roční peněžní toky) [Kč]. Diskontovaná doba návratnosti, nazývaná také jako reálná doba návratnosti, je značena zkratkou DND. Je považována za obdobný ukazatel jako doba návratnosti, ale odlišuje se tím, že je založena na diskontovaném peněžním toku, ne na prostém peněžním toku. (Chadim [online], 2005) Diskontovaná doba návratnosti [rok] se vypočítá podle vztahů (Šustová [online], 2007):
9
CF – Cash-FLOW neboli roční výnos – Jedná se o úsporu provozních nákladů.
50
Vlastní práce
IN DCF
(9)
CF (1 r )T
(10)
DN D
DCF
kde: DCF – diskontovaný roční Cash-FLOW projektu [Kč], r10 – diskont [%], T – rok, ke kterému se DCF počítá. Čistá současná hodnota, značena zkratkou NPV, je považována za jednu z nejvhodnějších a teoreticky nejpřesnější metodu investičního rozhodování. Jedná se o rozdíl mezi diskontovanými peněžními příjmy z investice a diskontovanými výdaji na investici, tedy pokud nejsou výdaje jednorázové. Výhoda uvedeného ukazatele je, že zohledňuje jak výši příjmů, tak i výdajů a také jejich rozložení na časové ose. Čistá současná hodnota ukazuje přírůstek investice k tržní hodnotě, která ji realizuje. Ta alternativa investice, u které je NPV nejvyšší, je považována za výhodnější. Jestliže je NPV větší nebo rovna nule, pak lze variantu řešení přijmout a jestliže je NPV menší jak nula, je alternativa projektu odmítnuta, neboť nepřináší příjem ani ve výši úroku. Pokud je investice schválena, i když je NPV menší jak nula, tak pro to musí existovat jiné důvody. (Šustová [online], 2007) NPV [Kč] se vypočítá podle vztahu (Chadim [online], 2005):
NPV 0 DCF 0 T
T
CF (1 r )T
(11)
kde: DCF – diskontované peněžní toky v jednotlivých letech [Kč], T – doba životnosti projektu (hodnocené období 1 až n let) [-], r – diskont [%]. Vnitřní výnosové procento, značeno značkou IRR, lze definovat jako roční výnos z investice. U daného ukazatele se stanovuje diskontní míra, při které je čistá současná hodnota rovna nule. IRR ukazuje úroveň návratnosti (rentability) jednotlivých variant investic. Jestliže je zjištěná hodnota nižší než požadovaná návratnost, varianta se považuje za nevýhodnou a naopak. (Chadim [online], 2005) IRR se vypočítá podle vztahu (Šustová [online], 2007):
NPV 0 DCF 0 T
T
CF 0 IRR r (1 r ) T
kde: DCF – diskontovaný roční Cash-FLOW projektu [Kč], 10
Diskont – Jedná se o sazbu diskontních úvěrů, kterou stanovuje Česká národní banka.
(12)
Vlastní práce
51
r – diskont [%], T – rok, ke kterému se DCF počítá. Uvedená čtyři kritéria budou použita na všechny varianty vytápěcích systémů, a to tak, že budou dosazeny do uvedených vzorců hodnoty vztažené k uvedené alternativě. Alternativy topení jsou porovnávané ke stávajícímu topení v objektu. Jedná se o vytápění elektrickými přímotopy s provozními náklady 42 160 Kč za rok. Diskontní sazba pro rok 2012 je Českou národní bankou stanovena na 0,25 %. Požadovaná úroveň rentability investice je daná investorem na 8 %. Pro názornost bude provedeno dosazení čísel do vzorců pro krb s krbovou vložkou (viz příloha A), u ostatních variant budou zapsány pouze výsledky v tabulce. Tab. 6
Kritéria ekonomické efektivnosti
Typ topení
Tepelné čerpadlo
Topení z
Solární soustava
přírodního
v kom.
kamene
s tep. čerpadlem
Krb s krbovou vložkou
Životnost v letech
20
100
20
15
Investiční náklady
374 623
183 985
455 908
203 051
13 772
28 305
10 742
14 434
28 388
13 855
31 418
27 726
DN v letech
13,2
13,3
14,5
7,3
DND v letech
13,3
13,7
15
7,6
NPV v Kč
178 503
1 040 554
156 256
204 637,8
IRR (8 %)
4%
8%
3%
11 %
Náklady na energii v Kč Roční Cash-FLOW v Kč
Zdroj: Vlastní práce.
Z uvedené tabulky (viz Tab. 6) vyšla nejvýhodněji z pohledu ekonomické efektivnosti varianta krbu s krbovou vložkou, neboť 3 kritéria (vyznačena modrou barvou) ze 4 vyšla u této alternativy v porovnání s ostatními nejlépe. Také byla splněna 8 % stanovená úroveň rentability, a dokonce je i vyšší. Prostá doba návratnosti činí u nejvýhodnější varianty 7,3 let a diskontovaná 7,6 let. Na druhém místě se umístila varianta topení z přírodního kamene, u které vyšlo kritérium čisté současné hodnoty nejlépe a vnitřní výnosové procento činí 8 %, což je i stanovená úroveň, lze tedy konstatovat, že i topení z přírodního kamene je výhodné realizovat. Zbylé dva typy vytápěcích systémů jsou považovány za nevý-
52
Vlastní práce
hodné z hlediska ekonomické efektivnosti, jelikož nesplňují stanovenou úroveň rentability. Náklady jednotlivých variant Náklady lze dělit z několika hledisek. V uvedeném případě budou uvažovány investiční náklady a náklady provozní, které obsahují náklady na topná média, náklady na potřebné služby včetně nákladů spojených s údržbou a s provozem zařízení. Za nejvýhodnější variantu u tohoto kritéria bude považována ta, která bude mít náklady co možná nejnižší. Investiční náklady variant jsou popsány v následujících tabulkách. Jednotlivé položky a k nim uvedené ceny jsou stanoveny přesně dle parametrů rodinného domu a jsou získané na základě komunikace s jednotlivými odbornými firmami, jež se specializují na vybrané systémy vytápění. Tab. 7
Investiční náklady na krb s krbovou vložkou Položky
Cena v Kč
Krbová vložka Romotop KV 6.6.2 - teplovodní krbová vložka rovná s šamotem v topeništi, hmotnost 195 kg, výkon 10 kW, napojení 180 mm, výška 1017/711/510
28 800
mm, účinnost 82 % Technologie včetně akumulační nádrže Set kouřovodů pro připojení, redukce šamot/kouřovod 200/180 Obestavba - materiál SuperIsol, solk a bokyYtong, mřížka na krb, lepidlo, perlinka, finální omítka Mramorová mřížka Projekt, montáž, doprava a manipulace, vedlejší náklady Radiátory 7 ks, rozvody, expanzní nádoba, oběhová čerpadla, ventily, kohouty, pokojový termostat a jiný materiál Cena celkem bez DPH Cena včetně DPH (sazba DPH 14 %)
Zdroj: Vlastní práce.
Celkové investiční náklady na krb s krbovou vložkou činí 203 051 Kč.
30 000 4 200 12 150 1 500 16 400 85 065 178 115 203 051
Vlastní práce Tab. 8
53
Investiční náklady na tepelné čerpadlo Položky
Cena v Kč
CTC EcoAir 110 (venkovní jednotka tepelného čerpadla) - topný výkon 11,9 kW při A10/W35, scroll kompresor se soft startem, usazení venkovní jednotky na předem
149 640
připravené místo, elektrické propojení venkovní jednotky s nádrží EcoEl, hydraulické propojení CTC EcoEl (vnitřní jednotka tepelného čerpadla) - akumulační (taktovací) nádrž 223 l, průtokový ohřev TV, elektrokotel o výkonu 15 kW (6 kW + 6 ˣ1,5 kW),
93 912
integrovaný ekvitermní regulátor, připojení jednotky EcoEl na topný systém a užitkovou vodu do vzdálenosti 2 m, nastavení regulace TČ a topného systému Radiátory 7 ks, rozvody, expanzní nádoba, oběhová čerpadla, ventily, kohouty,
85 065
pokojový termostat a jiný materiál Cena celkem bez DPH
328 617
Cena včetně DPH (sazba DPH 14 %)
374 623
Zdroj: Vlastní práce.
Celkové investiční náklady na realizaci topného systému s tepelným čerpadlem činí 374 623 Kč. Tab. 9
Investiční náklady na solární kolektory v kombinaci s tepelným čerpadlem Položky
Cena v Kč
CTC EcoAir 110 (venkovní jednotka tepelného čerpadla) - topný výkon 11,9 kW při A10/W35, scroll kompresor se soft startem, usazení venkovní jednotky na předem připravené místo, elektrické propojení venkovní jednotky s nádrží EcoEl,
149 640
hydraulické propojení CTC EcoEl (vnitřní jednotka tepelného čerpadla) - akumulační nádrž 223 l, průtokový ohřev TV, elektrokotel o výkonu 15 kW (6 kW + 6 ˣ1,5 kW), integrovaný ekvitermní regulátor, připojení jednotky EcoEl na topný systém a užitkovou vodu
93 912
do vzdálenosti 2 m, nastavení regulace TČ a topného systému Sada pro uchycení a připojení kolektorů (háky pro eternitové šablony, expanzní nádoba 12 l, matice, vsuvky, těsnění apod.), instalace slunečních kolektorů na šikmou střechu, instalace potrubí celkové délky do 30 m, napuštění a zregulování
71 303
solárního okruhu Radiátory 7 ks, rozvody, expanzní nádoba, oběhová čerpadla, ventily, kohouty, pokojový termostat a jiný materiál
85 065
Cena celkem bez DPH
399 920
Cena včetně DPH (sazba DPH 14 %)
455 908
Zdroj: Vlastní práce.
Celkové investiční náklady na solární soustavu v kombinaci s tepelným čerpadlem činí 455 908 Kč.
54
Vlastní práce
Tab. 10
Investiční náklady na topení z přírodního kamene Položky
mramorová deska 1 kus: ST300
Cena v Kč 6 492
mramorové desky 4 kusy: ST800
46 632
mramorové desky 3 kusy: ST1000
39 474
mramorové desky 2 kusy: ST1200
28 316
mramorová deska 1 kus: ST1500
16 658
prostorové termostaty
6 818
elektrické kabely, krabice a ostatní drobný elektromateriál
6 000
montáž
11 000
Cena celkem bez DPH
161 390
Cena včetně DPH (sazba DPH 14 %)
183 985
Zdroj: Vlastní práce.
Investiční náklady na pořízení topení z přírodního kamene činí 183 985 Kč. Z výše uvedených tabulek lze konstatovat, že nejnižší investiční náklady jsou na realizaci topení z přírodního kamene. Jako druhý nejlevnější typ topení se umístil krb s krbovou vložkou. Rozdíl investičních nákladů u těchto typů vytápěcích systémů je nepatrný. Nejdražší alternativa topení je solární soustava v kombinaci s tepelným čerpadlem, která je více jak třikrát dražší než topení z přírodního kamene. Důvodem je skutečnost, že solární vytápění je dodatečným zdrojem, který doplňuje primární zdroj vytápění (solární systém nepokryje celoroční spotřebu energie na vytápění a rovněž na ohřev TUV). Další náklady, které mohou ovlivnit výhodnost pořízení daného vytápění, jsou náklady provozní. Do provozních nákladů patří náklady na paliva a energie, náklady na potřebné služby a náklady spojené s provozem a údržbou zařízení. Náklady na služby a náklady spojené s údržbou nejsou brány v potaz, neboť u vybraných systémů vytápění jsou tyto náklady téměř totožné a finančně nepodstatné v porovnání s částkou za spotřebovanou elektrickou energii, případně spálené dřevo. Následující tabulka (viz Tab. 11) porovnává náklady na energii jednotlivých alternativ vytápění. Byly vybrány parametry, které nejlépe charakterizují spotřebu topných médií a jejich cenu za období jednoho roku. U varianty krbu s krbovou vložkou se bude počítat s dvěma druhy paliv, a to se dřevem a dřevěnými briketami, jenž obě paliva jsou vhodná pro daný vytápěcí systém, kde cílem bude zjistit, které palivo je levnější, tudíž výhodnější. Podklady vychází z internetového portálu TZB-INFO. Další informace byly získány na základě konzultace s odbornými firmami zabývajícími se problematikou vytápění.
Vlastní práce Tab. 11
55
Náklady za energii Druh paliva
Druhy
(výhřevnost a tarif) elektřina
Tep. čer.
Topení z přírod. kamene
[Kč]
Spalovací zařízení
11
Průměrný
Kč/kWh
roční topný
3ˣ40 A
VT15: 3,42
faktor: 3
elektřina
519 Kč/měsíc
D56d jistič
NT: 2,11 Kč/kWh
nad 3ˣ32 do
nad 3ˣ32 do 3ˣ40 A
Sol.
D26d jistič
soustava16
nad 3ˣ32 do 3ˣ40 A Dřevo 14,6 MJ/kg
S. P.13
Náklady
[Kč/kWh]
[rok]
[Kč/rok]
0,86
5 333 kWh
13 772
2,26
13 441 kWh
28 305
0,86
4 160 kWh
10 742
0,9
4 811 kg
14 434
1,24
4 132 kg
21 685
Kč/kWh
93 %
VT: 3,72 Kč/kWh 519 Kč/měsíc NT: 2,58
Průměrný
Kč/kWh
roční topný
VT: 3,42 Kč/kWh
faktor: 3
3,00 Kč/kg 82 %
Dřevěné brikety 17,0
C. T.12
519 Kč/měsíc NT14: 2,58
D56d jistič
elektřina
Krb
Cena paliva v
4,80 Kč/kg
MJ/kg
Zdroj: Vlastní práce.
Jak vyplývá z tabulky (viz Tab. 11), jsou provozní náklady nejlevnější u varianty se solární soustavou v kombinaci s tepelným čerpadlem (vyznačeno modrou barvou). Největší provozní náklady jsou u topení z přírodního kamene, kdy jsou provozní náklady třikrát vyšší v porovnání s nejlevnější variantou. Rozdíl provozních nákladů tepelného čerpadla a krbu s krbovou vložkou na dřevo je zanedbatelný a lze obě varianty zařadit mezi varianty s nízkými provozními náklady. O palivu dřevěné brikety, které lze použít do krbu s krbovou vložkou, se nebude dále uvažovat, jelikož náklady na pořízení briket jsou o mnoho vyšší než náklady na dřevo.
Průměrná účinnost v % C. T. – cena tepla 13 S.P. – spotřeba paliva 14 NT – nízký tarif u sazby elektrické energie 15 VT – vysoký tarif u sazby elektrické energie 16 Solární soustava v kombinaci s tepelným čerpadlem 11
12
56
Vlastní práce
Technická náročnost Cílem práce je porovnání jednotlivých soustav vytápění z ekonomického hlediska. Technickou náročnost nelze řadit k ekonomickým kritériím, ale je nutné s ní počítat z důvodu, že může ovlivnit realizaci z časového hlediska, a to tím, že u některých typů topení může být požadováno před realizací získání stavebního povolení. Rovněž příprava objektu pro instalaci topného systému, může mít časový dopad a tím i ovlivnit celkový rozpočet projektu. První část se bude zabývat stavebním zákonem č. 183/2006 Sb., který se ve své IV. části stavebního řádu v dílech I. a II. zabývá povolováním a užíváním staveb. Tato část stavebního zákona je důležitá zejména z důvodu, že naplnění některých ustanovení mohou mít vliv na termín dokončení a tedy i na cenu díla. Vliv na termín dokončení – Zde je důležitá skutečnost, zda lze stavební úpravy realizovat v režimu, který nevyžaduje stavební povolení, nebo zda spadá do ohlašovacího nebo povolovacího řízení, kde je realizace možná jen na základě stavebního povolení. Tato procedura je pro stavebníka obtížná z hlediska řádné přípravy, zadání a zpracování dokumentace a rovněž i z hlediska správného výběru povolovacího režimu. U stavby, kterou lze realizovat pouze na základě stavebního povolení, se realizace prodlouží o několik desítek dní. Vliv na cenu díla – Pokud se stavba, případně stavební úpravy budou realizovat v režimu, který vyžaduje stavební povolení, je třeba mít zpracovanou projektovou dokumentaci, jejíž obsah a rozsah stanovuje vyhláška č. 499/2006 Sb. Dále může stavební úřad v rámci stavebního povolení, případně kolaudačního řízení nařídit provedení posudků, zajištění stanovisek, případně provedení některých dalších prací, se kterými se v plánu nepočítalo. Ze stavebního zákona č. 183/2006 Sb. je podstatný paragraf § 103, který se zabývá stavbami či stavebními úpravami, jež nepotřebují stavební povolení. Pokud se uvedený paragraf nebude vztahovat k uvedenému případu, přejde se k paragrafu § 104, který se zabývá stavbami a stavebními úpravami, pro něž je nutné před realizací získat stavební povolení. V uvedeném případě se pozornost směřuje v paragrafu § 103 k odst. 1 písm. b) bod 6, pak ve stejném odstavci k písm. d) bod 2 a v poslední řadě taktéž ve stejném odstavci k písm. h), které zní: ,,(1) Stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují: o b) technická infrastruktura a doprovodná technická zařízení pro rozvod vody, energií, tepla, pro zajištění služeb elektronických komunikací, pro odvádění odpadních a dešťových vod a větrání, a to: 6. topné agregáty, čerpadla a zařízení pro solární ohřev vody;
Vlastní práce
57
o d) zásobníky na vodu a bazény, nejde-li o vodní díla, opěrné zdi, oplocení, a to: 2. zásobníky na vodu nebo jiné nehořlavé kapaliny do objemu 50 m3 a do výšky 3 m; o h) stavební úpravy, pokud se jimi nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby ani způsob užívání stavby, nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí17 a jejich provedení nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost.“ (Stavební zákon č. 183/2006 Sb. [online], 2006) Z uvedeného paragrafu vyplývá, že ani na jednu alternativu topných systémů se zákon č. 183/2006 Sb. Nevztahuje, a tudíž není potřeba žádat o stavební povolení, či ohlášení. Paragraf § 104 je tedy již nedůležitý. V další části bude řešena příprava objektu pro instalaci vytápění. Příprava objektu k montáži požadovaných topných systémů není u žádné z alternativ složitá. U všech variant je třeba provést uvolnění prostor v místech, kde budou osazovány radiátory případně topné desky, v místech průrazů zdmi a dále v místech nových vedení elektrických kabelů. U variant s krbem, tepelným čerpadlem a u solárního systému je potřebné připravit technologickou místnost k osazení potřebných částí vytápění, mezi které patří akumulační nádrž, vnitřní jednotka, expanzní nádrž, oběhová čerpadla aj. U soustavy s krbem je třeba ještě navíc vyklidit prostor jídelny a dále zabezpečit ochranu kuchyně před prachem z důvodu zednických prací při výstavbě těla krbu. U solárního systému bude provedena navíc montáž kolektorů na střechu nemovitosti. Pouze systém topení z kamene nevyžaduje žádné jiné prostory a přípravné práce. Příprava prostor pro instalaci vytápění nebude mít u žádného ze systémů vliv na prodloužení termínu dokončení ani na výši finančního plnění. Financování projektu Financování projektu je dalším kritériem, jehož pomocí se budou posuzovat jednotlivé varianty řešení. Investici do vytápěcích systémů lze financovat několikerým způsobem. Nejjednodušší je financování z vlastních finančních prostředků. Jedná se například o finanční prostředky na běžném bankovním účtu, kdy jsou peníze k dispozici okamžitě nebo o finanční prostředky vložené do termínovaných vkladů, kdy finanční hotovost získáváme až po splnění podmínek smlouvy, uzavřené mezi finanční institucí a klientem. Existují dva druhy termínovaných vkladů, a to termínové vklady na pevně sjednaný termín splatnosti, kdy finanční obnos je získán ve sjednaném datu či období a termínované vklady s výpovědní lhůtou, kdy vkladatel musí bance oznámit, že peněžní prostředky chce vybrat, a ty získá po uplynutí stanovené výpovědní lhůty. Další možností jak financovat projekt, je získání peněžních prostředků z úvěrových bankovních produktů. Existuje několik druhů úvěrů a půjček, Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 93/2004 Sb 17
58
Vlastní práce
kde pro uvedený projekt lze uvažovat o malém osobním a spotřebním úvěru a o hypotečním úvěru. Malé osobní a spotřební úvěry jsou poskytovány fyzickým osobám ke koupi předmětů dlouhodobé spotřeby či k zaplacení nějakých typů služeb. Jedná se například o vzdělání či dovolenou. Hypoteční úvěr lze charakterizovat jako dlouhodobý finanční úvěr, který je zastaven nemovitostí. Při předkládání žádosti o úvěr je nutné předložit i doklad, jenž potvrzuje vlastnictví nemovitosti. Banka následně provede odhad ceny nemovitosti a zkontroluje, zda na uvedenou nemovitost v katastru není zaneseno břemeno. (Rejnuš, 2009.) V uvedeném případě má investor naspořeno 170 tis. Kč na stavebním spoření u Českomoravské stavební spořitelny, které může ihned použít k úhradě prací. Dalších 50 tis. Kč má na běžném bankovním účtu u Československé obchodní banky. Obě částky, které celkově činí 220 tis. Kč, je ochoten do nového topného systému investovat. Potřeba finančních prostředků na jednotlivé alternativy topení jsou uvedeny v následující tabulce (viz Tab. 12). Tab. 12
Peněžní prostředky na jednotlivé druhy topení Typ topení
Investiční náklady
Tepelné čerpadlo
374 623 Kč
Topení z přírodního kamene
183 985 Kč
Solární soustava v kombinaci s tepelným čerpadlem
455 908 Kč
Krb s krbovou vložkou
203 051 Kč
Zdroj: Vlastní práce.
Z tabulky (viz Tab. 12) vyplývá, že topení z přírodního kamene a krb s krbovou vložkou je schopen investor zaplatit z vlastních zdrojů, které má k dispozici. Částky u zbylých dvou topných soustav konzultoval projektový manažer s investorem neboli s majitelem nemovitosti, neboť jsou nad jeho současné finanční možnosti. Investor došel k závěru, že pokud ostatní kritéria, u některé ze dvou dražších variant vyjdou nejlépe oproti ostatním alternativám, je ochoten si vzít hypoteční úvěr ve výši 300 tis. Kč. Zbylé peněžní prostředky by investoval jiným způsobem. Požadavky investora na hypoteční úvěr jsou: banka důvěryhodná, spolehlivá a známá, doba splatnosti na 10 let, doba fixace 5 let, maximální měsíční splátka ve výši do 3 500 Kč. Banky, se kterými se bude jednat kvůli úvěru, jsou vybírány na základě soutěže FINCENTRUM Banka roku. Soutěž na českém trhu probíhá od roku 2002. Cílem soutěže je ocenit služby a produkty bank, které působí v České republice. Jedním z hlavních kritérií je zaměření bank na drobnou klientelu. Soutěž se skládá ze čtrnácti kategorií, kde ve třinácti kategoriích rozhoduje o vítězství odborná porota, skládající se z cca 50 odborníků z finanční oblasti a kategorie s názvem Nejdůvěryhodnější banka se uděluje na základě ocenění veřejnosti.
Vlastní práce
59
Na prvních příčkách za poslední 3 roky v kategoriích Banka roku a Nejdůvěryhodnější banka se objevují následující banky: Česká spořitelna, a. s.; Komerční banka, a. s.; Československá obchodní banka, a. s. (FINCENTRUM Banka roku [online], 2011) Z toho vyplývá, že banky, které se umístily v těchto dvou kategoriích, jsou stabilní, důvěryhodné a na území České republiky působí řadu let. Z těchto tří bank, bude vybrána ta, která poskytuje nejvýhodnější úvěr a odpovídá požadavkům investora. Hypoteční úvěry jsou řešeny s výše uvedenými bankami, kdy úvěry jsou vypočítané dle požadavků majitele. Hypoteční úvěr by byl zastaven nemovitostí majitele, kde odhadní cena činí 5 mil. Kč. Tab. 13
Přehled hypotečních úvěrů u vybraných bank
Bankovní
Úroková
instituce ČSOB
sazba p.a.
Měsíční splátka
Popl.: zpracování úvěru [Kč]
Popl.: vedení účtu (+SP18) [Kč/měs.]
Cel. částka
Cel. částka
bez popl.
s popl.
[Kč]
[Kč]
3,69 %
2 993
2 000
289
359 160
395 840
3,64 %
2 994
1 500
262
359 280
392 220
3,79 %
3 008
2 900
225
360 960
390 860
Česká spořitelna Komerční banka
Zdroj: Vlastní práce.
Výše úvěrů u všech tří bankovních institucí činí 300 000 Kč, doba splatnosti je 10 let s dobou fixace na 5 let. Z tabulky (viz Tab. 13) vyplývá, že všechny tři vybrané bankovní instituce splňují požadavky investora. Při financování topného systému hypotečním úvěrem, je nejvýhodnější si ho vzít u ČSOB, kdy měsíční splátka s porovnání s ostatními je nejnižší. V případě započítání i poplatků, je nejhodnější se vzít hypoteční úvěr u Komerční banky, kdy je celková zaplacená částka rovna 390 860 Kč. Majiteli bude doporučeno si vzít hypoteční úvěr u Komerční banky. V daném kritériu se nejlépe umístily dvě alternativy, a to topení z přírodního kamene a krb s krbovou vložkou, neboť oba topné systémy je schopen investor uhradit z naspořených finančních prostředků. Na další dva typy je nucen si investor vzít hypoteční úvěr, neboť není schopen realizaci financovat z vlastních zdrojů, tudíž uvedené dva systémy, co se týče financování, pro něj nejsou výhodné.
18
SP – pojištění schopnosti splácet
60
Vlastní práce
Rizika jednotlivých variant topných systémů Dalším velmi podstatným kritériem při výběru topení, je určení rizika. Za nejvýhodnější variantu bude považována ta, se kterou bude spojen nejmenší počet rizik, která mohou závažněji ovlivnit splnění stanovených cílů projektu. Před začátkem prací na projektu, je nutno si uvědomit veškerá rizika s tím spojená, aby se dalo těmto rizikovým situacím předcházet, být na ně dopředu připraveni, nebo zvolit jinou variantu řešení, u které případná rizika nebudou mít tak závažný dopad. „Riziko je taková událost, která může nastat. Když nastane, ohrozí úspěšnou realizaci projektu.“ (Barker, Cole; 2009) Bude se postupovat ve dvou krocích, kdy první krok se bude zabývat identifikací, tedy zjištěním a pojmenováním rizik, která jsou klíčová, a tudíž jsou hrozbou k úspěšnému ukončení projektu. V druhém kroku se vyhodnotí jednotlivá kritéria ve vztahu k projektu. Identifikace rizik bude provedena na základě diskuze, které se zúčastní projektový manažer, technický pracovník a majitel rodinného domu (investor). Zde budou hledána rizika z oblasti politické, ekonomické, sociální, environmentální a technické. Tyto uvedené oblasti jsou zvolené na základě analýzy PESTE z důvodu usnadnění jejich označení a pro snadnější orientaci. Druhý krok, který se týká vyhodnocení jednotlivých rizik, se bude zabývat stanovením jejich závažnosti. V tomto kroku se bude postupovat podle metody priority rizik a problémů. Jedná se o jednoduchou metodu, která je dostatečná a zcela vyhovující danému zaměření projektu. Závažnost rizika se získá vynásobením pravděpodobnosti toho, že daná skutečnost nastane, a jejího vlivu na projekt. Pravděpodobnosti budou přiřazena čísla z intervalu 1 až 5, kde jednotlivá čísla znamenají dle Barkera a Coleho: 1 – velmi nepravděpodobné, 2 – málo pravděpodobné, 3 – šance 50/50, 4 – spíše pravděpodobné 5 – téměř jisté. Míře vlivu na projekt budou také přiřazena čísla intervalu 1 až 5, kde jednotlivá čísla znamenají: 1 – zanedbatelný, 2 – malý, 3 – střední, 4 – vážný, 5 – katastrofální. (Barker, Cole; 2009) Čísla k jednotlivým rizikům přiřadí projektový manažer, na základě konzultace s technickým pracovníkem a majitel objektu, dále na základě konzultace
Vlastní práce
61
s odborníky z dané oblasti činnosti a rovněž na základě informací zjištěných z internetového portálu TZB-INFO. Po vynásobení těchto dvou hodnot u každého rizika, se dostane přehled o závažnosti jednotlivých rizik. Ta rizika, která budou mít vysoká čísla, jsou považována jako hrozba, a tudíž jim bude nutné věnovat zvýšenou pozornost. Za možnou hrozbu se počítají ta rizika, která budou mít hodnotu závažnosti rizika 10 a výše. Tab. 14
Rizikové faktory krbu s krbovou vložkou Rizikové faktory
Oblast Politická
Popis rizika
P19
M20
Z21
Změny zákonů – poplatky za znečištění ovzduší, daně
3
1
3
Změna priorit investora odstoupení od realizace
1
5
5
3
1
3
Nedostatečná technická úroveň zhotovitele
2
4
8
Špatná organizace řízení prováděných prací
3
4
12
Nedostatky v řízení projektového týmu
1
4
4
Nedodržení technických postupů záměna materiálů
2
3
6
Nevyhovující technický stav komína
3
4
12
Vadné komponenty, případně její části dodané k montáži
2
2
4
2
3
6
3
3
9
Environ-
Omezení těžby dřeva z hlediska ochrany životního prostředí =
mentální
nedostatek dřeva a růst cen
Sociální
Technologická
Zjištění víceprací chybou v zadání - rozdíl oproti skutečnému Ekonomická
stavu Vznik víceprací z důvodu chyb zhotovitele
Zdroj: Vlastní práce.
Počet rizik spojených s realizací krbu s krbovou vložkou je 11, kdy 2 rizika přesahují zvolenou hranici. Jedná se o špatnou organizaci řízení prováděných prací a o nevyhovující technický stav komína.
P – Pravděpodobnost, že daná skutečnost nastane. M – Míra vlivu 21 Z – Závažnost rizika 19
20
62
Vlastní práce
Tab. 15
Rizikové faktory topení z přírodního kamene Rizikové faktory
Oblast Politická
Sociální
Technologická
Ekonomická
Popis rizika
P
M
Z
Změny priorit státu - skokové zdražení elektrické energie
3
1
3
Změna priorit investora odstoupení od realizace
1
5
5
Nedostatečná technická úroveň zhotovitele
2
5
10
Špatná organizace řízení prováděných prací
3
4
12
Nedostatky v řízení projektového týmu
1
4
4
Nedodržení technických postupů záměna materiálů
2
3
6
Vadné komponenty případně její části dodané k montáži
2
2
4
Zjištění víceprací chybou v zadání (rozdíl oproti skutečnému stavu)
1
3
3
Vznik víceprací z důvodu chyb zhotovitele
3
3
9
Problémy investora nedostatek prostředků na platby za elektřinu
2
5
10
Zdroj: Vlastní práce.
S realizací topení z přírodního kamene je spojeno 10 rizik a z toho 3 rizika přesahují stanovenou hranici, jde o nedostatečnou technickou úroveň pracovníků zhotovitele, o špatnou organizaci řízení prováděných prací a problémy investora s nedostatkem prostředků na platby za elektřinu. Tab. 16
Rizikové faktory tepelného čerpadla Rizikové faktory
Oblast Politická
Sociální
Technologická
Ekonomická
Popis rizika
P
M
Z
Změna priorit investora odstoupení od realizace
1
5
5
Nedostatečná technická úroveň zhotovitele
2
5
10
Špatná organizace řízení prováděných prací
3
4
12
Nedostatky v řízení projektového týmu
1
4
4
Nedodržení technických postupů záměna materiálů
2
3
6
Špatná činnost topného systému
2
5
10
Vadné komponenty případně její části dodané k montáži
2
2
4
Zjištění víceprací chybou v zadání (rozdíl oproti skutečnému stavu)
2
3
6
Vznik víceprací z důvodu chyb zhotovitele
3
3
9
Neschopnost investora splácet úvěr
3
5
15
Zdroj: Vlastní práce.
S realizací topného systému s tepelným čerpadlem je spojeno 10 rizik a z toho 4 překračují stanovenou hranici závažnosti. Jde o nedostatečnou technickou
Vlastní práce
63
úroveň pracovníků zhotovitele, špatnou organizaci řízení prováděných prací, o špatnou činnost topného systému a o neschopnost investora splácet úvěr. Tab. 17
Rizikové faktory solární soustavy v kombinaci s tepelným čerpadlem Rizikové faktory
Oblast Politická
Sociální
Technologická
Ekonomická
Popis rizika
P
M
Z
Změna priorit investora odstoupení od realizace
1
5
5
Nedostatečná technická úroveň zhotovitele
2
5
10
Špatná organizace řízení prováděných prací
3
4
12
Nedostatky v řízení projektového týmu
1
4
4
Nedodržení technických postupů záměna materiálů
2
3
6
Špatná činnost topného systému
2
5
10
Vadné komponenty, případně její části dodané k montáži
2
2
4
Živelná pohroma (kroupy)- poškození kolektorů
3
3
9
Zjištění víceprací chybou v zadání (rozdíl oproti skutečnému stavu)
2
3
6
Vznik víceprací z důvodu chyb zhotovitele
3
3
9
Neschopnost investora splácet úvěr
3
5
15
Zdroj: Vlastní práce.
S výstavbou systému solární soustavy v kombinaci s tepelným čerpadlem je spojeno 10 rizik, stejně jako u tepelného čerpadla, a z toho 4 překračují stanovenou hranici. Jde o nedostatečnou technickou úroveň pracovníků zhotovitele, špatnou organizaci řízení prováděných prací, o špatnou činnost topného systému a o neschopnost investora splácet úvěr. U kritéria rizika se nejlépe umístila varianta krb s krbovou vložkou, s nimiž jsou spojena 2 rizika, která přesahují zvolenou hranici závažnosti. S topením z přírodního kamene jsou spojena 3 rizika. S dalšími dvěma variantami, tedy s tepelným čerpadlem a solární soustavou v kombinaci s tepelným čerpadlem, jsou spojena 4 rizika, která přesahují zvolenou hranici závažnosti. Faktor času Uvedené kritérium projektový manažer konzultoval s externími poradci na jednotlivé typy topení. Všechny varianty vyhověly požadavkům majitele, který chtěl, aby vytápěcí systém byl funkční do začátku topné sezóny. Čas potřebný na instalaci uvedených topných systémů je v podstatě stejný a liší se jen několika dny, tudíž ani u jedné varianty nebude mít čas spojený s instalací vliv na náklady projektu.
64
Vlastní práce
4.3.5
Vyhodnocení alternativ
Pro vyhodnocení alternativ byla zvolena metoda klasifikační, jejíž postup je popsán v teoretické části (Kapitola Výběr alternativy). K jednotlivým variantám budou přiřazeny body ke kritériím na základě, jak se daná varianta v kritériích umístila. Nejprve budou k variantám přiřazeny body k jednotlivým kritériím z intervalu 1 až 5, kde číslo 5 značí, že varianta v kritériu uspěla nejlépe a naopak. Zvoleným kritériím je věnována kapitola Analýzy a zhodnocení alternativ. Tab. 18
Body přiřazené ke kritériím Kritéria hodnocení 22 (interval hodnocení <1;5>) Typ vytápění
1
2
3
4
5
6
(0,18)23 (0,14) (0,07) (0,11) (0,23) (0,23) Tepelné čerpadlo Topení z přírodního kamene Sol. soustava v kom. tep. čerpadlem Krb s krbovou vložkou
7 (0,04)
1
1
5
3
4
2
5
4
5
5
4
2
5
5
1
1
5
3
5
1
5
5
5
5
4
4
4
5
Zdroj: Vlastní práce.
Po přiřazení bodů u variant ke zvoleným kritériím, dochází ke zjišťování dílčí užitečnosti jednotlivých kritérií u variant a celkové užitečnosti daných alternativ. Dílčí užitečnost se vypočítá prostřednictvím vzorce č. 5, který je uveden v teoretické části. Pro názornost budou hodnoty dosazeny do vzorce u varianty krb s krbovou vložkou a u kritéria financování. Ostatní dílčí užitečnosti variant budou uvedeny v tabulce (viz. Tab. 19), které byly vypočítány stejně jako u uvedeného příkladu. U ij bij wi 5 * 0,14 0,7
Celková užitečnost varianty se vypočítá jako součet jejich dílčích užitečností viz vzorec č. 6, jenž je uveden v teoretické části.
22
Kritéria hodnocení - čísla jako u tabulky metody párového srovnání
23
Jedná se o váhu kritéria
Vlastní práce Tab. 19
65
Vyhodnocení alternativ klasifikační metodou Kritéria hodnocení 24 Typ vytápění
1
2
3
4
5
6
7
Součet
(0,18) (0,14) (0,07) (0,11) (0,23) (0,23) (0,23) Tepelné čerpadlo Topení z přírodního kamene Sol. soustava v kom. tep. čerpadlem Krb s krbovou vložkou
0,18
0,14
0,35
0,33
0,92
0,46
0,2
2,58
0,72
0,7
0,35
0,44
0,46
1,15
0,2
4,02
0,18
0,14
0,35
0,33
1,15
0,23
0,2
2,58
0,9
0,7
0,35
0,44
0,92
0,92
0,2
4,43
Zdroj: Vlastní práce.
Jak plyne z tabulky (viz Tab. 19), je nejvýhodnější varianta systému vytápění pro daný rodinný dům krb s krbovou vložkou, neboť krb uspěl ve zvolených kritériích, tj. ekonomická efektivnost, financování, technická náročnost, rizika, provozní náklady, investiční náklady a faktor času, nejlépe. Tudíž varianta krbu s krbovou vložkou bude majiteli domu předkládána jako nejlepší možná varianta vytápění, splňující veškeré požadavky, které byly na vytápěcí systém kladeny. 4.3.6
Určení činností – věcná dimenze
Před zahájením etapy realizace je nutné určit veškeré činnosti, které budou při realizaci prováděny. Nejprve dojde k výběru zhotovitele, kterého si zvolí majitel domu osobně. Z oslovených firem, které se specializují na vytápěcí systém krbu s krbovou vložkou, bude vybrána ta, která bude pro majitele nevýhodnější po všech stránkách, tudíž bude splňovat požadavky, které si majitel rodinného domu definoval na začátku projektu. Po výběru zhotovitele s ním bude detailně rozebrán návrh řešení. Po odsouhlasení všech podmínek, které jsou kladeny majitelem na zhotovitele a rovněž požadavků kladených zhotovitelem na majitele domu, bude podepsána smlouva o dílo. V případě potřeby získání stavebního povolení by muselo dojít k oslovení kompetentních orgánů, jejichž stanoviska by byla potřebná k jeho vydání. Projektem bylo však zjištěno, že instalace krbu s krbovou vložkou tento správní úkon nevyžaduje. Před stanoveným termínem realizace díla provede majitel rodinného domu přípravu prostor, které budou stavbou dotčeny. Bude se jednat o vyklizení prostor pro výstavbu krbu a prostor, kde bude umístěna akumulační nádrž s potřebnou technologií. Rovněž je třeba provést zakrytí vybavení domu, které by mohl poškodit prach rozvířený při provádění průrazů stěn a při vrtání děr pro uchycení rozvodů, případně radiátorů. V termínu stanoveném ve smlouvě o dílo provede zhotovitel stavební práce v souladu se zadáním a schváleným rozpočtem stavebních prací a dodávek. Rea24
Kritéria hodnocení - čísla jako u tabulky metody párového srovnání
66
Vlastní práce
lizace bude zakončena tlakovou a topnou zkouškou, po které proběhne předání a převzetí díla investorem. Obr. č. 5 ukazuje v hranově orientovaném síťovém grafu sled jednotlivých čiností, jak následují za sebou, a k nim je přiřazena doba trvání. Jednotlivé činnosti jsou: A – oslovení firem, B – výběr zhotovitele, C – pro jednání návrhu řešení, D – odsouhlasení a podepsání smlouvy, E – vyklizení prostor, kde bude krb s krbovou vložkou, F – vyklizení prostor pro akumulační nádrž, G – zakrytí vybavení, H – provedení instalace, Ch – tlaková a topná zkouška.
Obr. 5 Činnosti s dobou trvání v hranově orientovaném síťovém grafu Zdroj: Vlastní práce.
4.3.7
Určení časového plánu – časová dimenze
Realizace projektu bude zahájena dnem 1. 6. 2012, kdy majitel domu osloví firmy, specializující se na krby s krbovou vložkou a na rozvody vytápění. Činnost oslovení firem musí být provedena do 10 dnů, a tedy ukončena do 10. 6. 2012. Na oslovení firem navazuje výběr zhotovitele, kdy daná činnost může být odstartována 11. 6. 2012 a nejvhodnější firma musí být vybrána do 17. 6. 2012. Na projednání návrhu řešení je vyčleněno 7 dní, a tedy musí být odsouhlasen a do 24. 6. 2012 daná činnost ukončena. Po projednání návrhu řešení dojde k podpisu smlouvy o dílo, a to v rozmezí mezi 25. 6. 2012 a 26. 6. 2012. Na vyklizení prostoru, kde bude stát krb, jsou k dispozici dva dny, tudíž do 28. 6. 2012 bude daná činnost ukončena. Vyklizení místnosti, kde bude umístěna akumulační nádrž, se plánuje na 29. 6. 2012. Zakrytí vybavení domu, které by mohlo být poškozeno při realizaci díla, bude trvat jeden den, tedy musí být ukončeno do 30. 6. 2012. Provedení instalace začne v souladu s uzavřenou smlouvou o dílo dne 1. 7. 2012 a veškeré práce musí být ukončeny do 14. 7. 2012, tedy je na danou práci k dispozici 14 dní. V poslední části realizace prací dojde k tlakové a topné zkoušce, která bude provedena 15. 7. 2012 a to je termín dokončení realizace dle smlouvy o dílo. Realizace projektu bude probíhat 45 dní, kdy začátek je plánovaný na 1. 6. 2012 a termín ukončení je stanoven na 15. 7. 2012.
Vlastní práce
4.3.8
67
Určení celkového rozpočtu – nákladová dimenze
Náklady na stavbu vytápěcího systému krbu s krbovou vložkou včetně rozvodů s radiátory a potřebnou technologií jsou vyčísleny na 203 051 Kč, kde jednotlivé položky, ze kterých se uvedené dílo skládá, jsou popsány v podkapitole Náklady. Dále je nutno počítat s materiálem, který je potřeba pro přípravu objektu. Jedná se o folie a drobný materiál v ceně do 1 000 Kč. Veškeré práce, které jsou potřeba pro přípravu prostorů před instalací topného systému, si provede majitel domu svépomocí. Protože si uvedené práce provede majitel rodinného domu sám, není je nutno kalkulovat do nákladů. Co týče odměny za práci projektového manažera a technického pracovníka, též není s nimi počítáno, jelikož se jedná o známé majitele. Celkové náklady jsou tedy vyčíslené na 204 051 Kč.
4.4 Projednání a schválení projektu Návrh projektu prošel schválením bez jakýchkoliv připomínek a majitel může zahájit realizační fázi dnem 1. 6. 2012.
68
Vlastní práce
Diskuze
69
5 Diskuze Majitel domu požaduje změnit stávající vytápěcí systém v objektu, a to především z důvodu vysokých provozních nákladů. Provozní náklady na vytápění elektrickými přímotopy jsou vyčíslené na 42 160 Kč za rok. Před provedením projektového řízení majitel domu uvažoval o instalaci topení z přírodního kamene. Měl přehled i o jiných alternativách řešení, ale topení z přírodního kamene mu přišlo jako nejvhodnější. Projektem bylo majiteli domu dokázáno, že je vhodnější jiný vytápěcí systém, a to krb s krbovou vložkou. Hlavním důvodem, proč krb obstál ve srovnání lépe, jsou provozní náklady. Provozní náklady na krb jsou vyčíslené na 14 434 Kč za rok. Částka je tak nízká, jelikož palivem je dřevo. Dřevo je obnovitelný zdroj energie, který nemá negativní vliv na životní prostředí a v dnešní době patří k nejlevnějším ekologickým zdrojům tepla. Jeho obliba stoupá, jelikož se neustále zvyšují ceny plynu, elektřiny a uhlí. Naproti tomu jsou provozní náklady na topení technologií panelů z přírodního kamene ve výši 28 305 Kč. Lze tedy konstatovat, že náklady na topení přírodního kamene jsou dvakrát vyšší než u vytápění krbem. Je to dáno tím, že topným médiem topení z přírodního kamene je elektřina. Topné desky sice dokážou udržet teplo po delší dobu než stávající topný systém s přímotopy, ale i tak jsou provozní náklady vysoké. Elektřina jako topné médium patří k nejdražším a její cena neustále roste. Tedy instalací topení přírodního kamene se neodstraní závislost na zdražování ceny elektřiny. Nevýhodou elektřiny jako zdroje tepla je, že zákazník je stále omezen při výběru dodavatele, cenotvorba ze strany dodavatelů je v současnosti nepřehledná. Výstavbou krbu s krbovou vložkou by majitel domu ušetřil na provozních nákladech oproti stávajícímu systému 27 726 Kč ročně, zaplatil by tedy o 66 % méně. Případnou instalací topení z přírodního kamene uhradí o 13 855 Kč méně v porovnání s elektrickými přímotopy, ušetří tedy 33 %. Pokud tedy majitel domu vybuduje v objektu krb, uhradí za rok o 13 871 Kč méně v porovnání s topením z přírodního kamene. Investiční náklady na topení z přírodního kamene jsou v porovnání s krbem menší. Počáteční investice do topení z přírodního kamene je 183 985 Kč a do krbu 203 051 Kč. Rozdíl investic uvedených dvou systémů je tedy nepatrný a majiteli by se částka za instalaci krbu vrátila za necelý rok na provozních nákladech. Další důvodem proč je krb vhodnějším vytápěcím systémem, je porovnání ekonomické efektivnosti obou systémů. Doba návratnosti investice do topení z přírodního kamene je 13 let a 4 měsíce a při zohlednění diskontní sazby by se investice vrátila za 13 let a 9 měsíců. Doba návratnosti investice do krbu je vypočítaná na 7 let a 4 měsíce a při zohlednění diskontní sazby za 7 let a 8 měsíců. Doba návratnosti u topení z přírodního kamene je tedy delší o 8 let. Výnos, který plyne za rok instalací topení z přírodního kamene, je vyčíslen na 8 % a je o 3 % nižší oproti doporučené technologii krbu s krbovou vložkou. Majitel domu po předložení výsledků porovnání uvedených dvou technologií vytápění již přestal uvažovat o variantě topení z přírodního kamene a rozhodl
70
Diskuze
se pro realizaci technologie krbu s krbovou vložkou, což je návrh projektového manažera.
Závěr
71
6 Závěr Cílem bakalářské práce bylo aplikovat poznatky a metody projektového řízení na instalaci ekologického vytápění v rodinném domě. Projekt je proveden na rodinný dům, jehož majitel nebyl spokojen se stávajícím vytápěcím systémem. Práce byla vypracována z pohledu projektového manažera. V jeho kompetenci byly první dvě etapy projektového řízení, a to je definování a zdůvodnění potřeby a plánování cíle. V rámci rozhodovací analýzy byly vybrány 4 varianty řešení. Byly porovnávány technologie pracující s využitím tepelného čerpadla, krbu s krbovou vložkou, solární soustavy v kombinaci s tepelným čerpadlem a panelů z přírodního kamene. Všechny vytápěcí technologie jsou ekologické a lze je instalovat do objektu. Varianty řešení byly porovnávány z hlediska ekonomické efektivnosti, investičních a provozních nákladů, financování, technické náročnosti, rizik a faktoru času. Krb s krbovou vložkou vyšel na základě srovnání podle uvedených kritérií jako nejvhodnější systém vytápění pro majitele rodinného domu. Krb s krbovou vložkou je vytápěcí systém, který spojuje funkčnost a elegantní vzhled. Topení dokáže vytopit celý rodinný dům v jakémkoliv ročním období. Instalace topení do objektu je snadná a specializovaná firma je schopna provést instalaci v intervalu několik dní. Palivem krbu s krbovou vložkou je dřevo, tudíž vytápěcí systém odstraňuje závislost na zdražování elektrické energie. Výhodou technologie je, že při využití akumulační nádrže, dokáže ukládat přebytečné teplo, které lze využít později. Životnost zvoleného topného systému je 15 let. Investiční náklady na instalaci se započtením nákladů za ochranu vnitřního zařízení domu při provádění prací činí 204 051 Kč. Majitel je připraven instalaci zaplatit z vlastních finančních zdrojů, jelikož má k dispozici 220 tis. Kč. Provozní náklady za jeden rok jsou vyčíslené na 14 434 Kč. Po instalaci dojde ke snížení provozních nákladů oproti stávajícímu vytápěcímu systému o 66 %, tedy celkem o 27 726 Kč. Investovaná částka se majiteli vrátí do 7 let a 4 měsíců a při zohlednění diskontní sazby se investice vrátí za 7 let a 8 měsíců. Roční výnos, který plyne z investice, je 11 %. Pro uvedenou změnu vytápěcího systému není potřeba žádat o stavební povolení na příslušném stavebním úřadě. Příprava prostor pro instalaci nebude mít vliv na termín dokončení a ani na výši finančního plnění. S instalací vybraného topného systému jsou spojena dvě závažnější rizika. Jedná se o možnou špatnou organizaci řízení prací a o nevyhovující technický stav komína, což jsou rizika, kterým lze při přípravě a v průběhu realizace prací předejít. Samotná realizace projektu je naplánovaná na 45 dní, kde je započten i čas na oslovení a výběr zhotovitele díla.
72
Závěr
Literatura
73
7 Literatura BARKER, S., COLE, R.: Projektový management pro praxi: Co nejlepší projektoví manažeři vědí, říkají a dělají. 1. vydání. Praha: GRADA PUBLISHING, a. s., 2009. 155 s. ISBN 978-80-247-2838-4. DAVIS, B.: 97 klíčových znalostí projektového manažera. 1. vydání. Brno: Computer Press, a.s., 2010. 240 s. ISBN 978-80-251-2854-1. DOLANSKÝ, V., MĚKOTA, V. NĚMEC, V.: Projektový management. 1. vydání. Praha: GRADA PUBLISHING, a.s., 1996. 372 s. ISBN 80-7169-287-5. DOLEŽAL a kol.: Projektový management podle IPMA. 1. vydání. Praha: GRADA PUBLISHING, a.s., 2009. 502 s. ISBN 978-80-247-2848-3. FAINBERG, Greg Z.: How to solve (just about) any problem.: Timeless practices for solving problems better. 1. vydání. CEXINO, 2009. 203 s. ISBN 978-0-620-43932-9. FOTR,J., ŠVECOVÁ, L., DĚDINA, J., HRŮZOVÁ, H., RICHTER, J.: Manažerské rozhodování: postupy, metody. 1. vydání. Praha: EKOPRESS, s.r.o., 2006. 401 s. ISBN 80-86929-15-9. FORT, J., SOUČEK, I. Investiční rozhodování a řízení projektu: Jak připravovat, financovat a hodnotit projekty, řídit jejich riziko a vytvářet portfolio projektů. 1. vydání. Praha: GRADA PUBLISHING, a.s., 2011. 408 s. ISBN 978-80-247-3293. HOŘEJŠÍ, B., SOUKUPOVÁ J., MACÁKOVÁ, L., SOUKUP, J. Mikroekonomie. 4. vydání. Praha: Management PRESS, 2008.573 s. ISBN 978-80-7261-1508. HRŮZOVÁ, H. Manažerské rozhodování. 3. vydání. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2011.288 s. ISBN 978-80-86730-74-5. CHADIM, T. Výpočtová pomůcka EKONOMICKÁ EFEKTIVNOST INVESTIC (II) [online]. 2005 [cit. 2012-03-23]. Dostupné z: http://www.tzbinfo.cz/2786-vypoctova-pomucka-ekonomicka-efektivnost-investic-ii LYČKA, Z., KLIMEŠ, P., ŽĎÁRSKÝ, J. Základní typy zdrojů tepla na pevná paliva [online]. 2007 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.tzbinfo.cz/4052-zakladni-typy-zdroju-tepla-na-pevna-paliva MARTINOVIČOVÁ, D. Základy ekonomiky podniku. 1. vydání. Praha: Alfa Publishing, s.r.o., 2006. 174 s. ISBN 80-86851-50-8. MATUŠKA, T., SCHWARZER, J., ŠOUREK, B. Solární soustavy – teorie a schémata [online]. 2005 [cit. 2012-05-12]. Dostupné z: http://www.tzbinfo.cz/2631-solarni-soustavy-teorie-a-schemata-i NEWTON, R.: Úspěšný projektový manažer: Jak se stát mistrem projektového managementu. 1. vydání. Praha: GRADA PUBLISHING a.s., 2008. 255 s. ISBN 978-80-247-2544-4.
74
Literatura
NĚMEC, V.: Projektový management. 1. vydání. Praha: GRADA PUBLISHING. a.s., 2006. 182 s. ISBN 80-247-0392-0. PORTNY, Stanley E.: Project Management For Dummies. 2. vydání. Hoboken: Wiley Publishing, INC., 2007. 347 s. ISBN 978-0-470-04923-5. POŠVÁŘ,Z.,CHLÁDKOVÁ,H.: Management. 1. vydání. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009.261 s. ISBN 978-80-7375-347-4. REJNUŠ, O.: Peněžní ekonomie: Finanční trhy. 4. vydání. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s.r.o., 2009. 352 s. ISBN 978-80-214-3703-6. ROSENAU, MILTON D.: Řízení projektů. 7. vydání. Brno: COMPUTER PRESS, a.s., 2010. 344 s. ISBN 978-80-251-1506-0. SRDEČNÝ, K., TRUXA: Tepelná čerpadla. 1. vydání. Brno: ERA GROUP, spol. s. r.o., 2005. 63 s. ISBN 80-7366-031-8. STEIGAUF, S.: Vůdcovství aneb Co vás Harvardu nenaučí. 1. vydání. Praha: GRADA PUBLISHING, a.s., 2011. 368 s. ISBN 978-80-247-3506-1. SVOZILOVÁ, A. Projektový management: Systém přístup k řízení projektů. 2. vydání. Praha: GRADA PUBLISHING, a.s., 2011. 379 s. ISBN 978-80-2473611-2. ŠTĚFÁNEK, R. a kol.: Projektové řízení pro začátečníky: 7 základních lekcí projektového managementu. 1. vydání. Brno: COMPUTER PRESS, a.s., 2011. 304 s. ISBN 978-80-251-2835-0. ŠUSTOVÁ, P.: Optimální volby zdroje – porovnání nákladů na vytápění – II. díl [online]. 2007 [cit. 2012-03-23]. Dostupné z: http://www.tzbinfo.cz/4469-optimalni-volby-zdroje-porovnani-nakladu-na-vytapeni-ii-dil VEBER, J.: Management: základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2. vydání. Praha: Management Press, 2009. 734 s. ISBN 97880-7261-200-0. VYTLAČIL, D.: Projektové řízení a řízení projektů. Praha: ČVUT, 2008. 142 s. ISBN 978-80-0104-001-0. Česká republika. Stavební zákon (č.183/2006 Sb.): přehled paragrafů (článků). In: Sbírka zákonů. 2006. [cit. 2012-01-04] Dostupné z: http://www.sbirkazakonu.info/stavebni-zakon Eurotopin. Výrobce topení z přírodního kamene [online]. 2008 [cit. 2012-0512]. Dostupné z: http://www.eurotopin.cz Fincentrum Banka roku 2011. Metodika [online]. Redakční systém EPUBLISHER, 2011 [cit. 2012-02-18]. Dostupné z: http://www.bankaroku.cz/banka-roku/metodika.html Mountfield. 5 důvodů proč začít vytápět krbovými kamny [online]. 2012 [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://vytapeni.tzb-info.cz/zdroje-tepla/8308-5duvodu-proc-zacit-vytapet-krbovymi-kamny Pozemní stavitelství. Slovníček stavařských pojmů [online]. 2012 [cit. 2012-0303]. Dostupné z: http://www.pozemni-stavitelstvi.wz.cz/slovnicek.php
Přílohy
75
Přílohy
76
Ekonomická efektivnost
A Ekonomická efektivnost Dosazení hodnot do vzorců pro krb s krbovou vložkou. DN
IN 203051 7,3let CF 27726
DN D
IN 203051 7,6let CF 27726 (1 r )T (1 0,0025)15
CF 27726 27726 27726 T 1 2 (1 r ) (1 0,0025) (1 0,0025) (1 0,0025)3 27726 27726 27726 27726 27726 4 5 6 7 (1 0,0025) (1 0,0025) (1 0,0025) (1 0,0025) (1 0,0025)8 NPV 0 DCF 0 T
T
27726 27726 27726 27726 27726 9 10 11 12 (1 0,0025) (1 0,0025) (1 0,0025) (1 0,0025) (1 0,0025)13 27726 27726 407688,8Kč 14 (1 0,0025) (1 0,0025)15
CF 0 (1 r )T 27726 27726 27726 27726 27726 27726 27726 27726 + (1 r )1 (1 r ) 2 (1 r )3 (1 r ) 4 (1 r )5 (1 r ) 6 (1 r ) 7 (1 r )8
IRR r 0
T
27726 27726 27726 27726 27726 27726 9 10 11 12 13 (1 r ) (1 r ) (1 r ) (1 r ) (1 0,0025) (1 r )14 27726 0 r 11% (1 r )15
Půdorys přízemí domu – stávající stav
77
B Půdorys přízemí domu – stávající stav
78
Půdorys přízemí domu – nové topení
C Půdorys přízemí domu – nové topení
Podzemní podlaží domu – nové topení
79
D Podzemní podlaží domu – nové topení
80
E Příčný řez – nové topení
Příčný řez – nové topení
Krb
F Krb
81
