NÁVRH POJETÍ ,STRUKTURY A PROCESŮ NÁRODNÍSOUSTAVY KVALI FI KACÍ
Zpr ac ov alř eš i t el s k ýt ý m pr oj ek t uNSK
Nár odníús t avodbor néhov z děl áv ání Pr aha,únor2007
NÁVRH POJETÍ, STRUKTURY A PROCESŮ NÁRODNÍ SOUSTAVY KVALIFIKACÍ
Zpracoval řešitelský tým projektu NSK
Národní ústav odborného vzdělávání Praha, únor 2007
Projekt je spolufinancován ESF a státním rozpočtem ČR.
Návrh pojetí, struktury a procesů národní soustavy kvalifikací Zpracoval řešitelský tým projektu NSK Vydal Národní ústav odborného vzdělávání Praha, únor 2007
2
OBSAH Úvod........................................................................................................................................... 4 1. Cíle NSK................................................................................................................................ 5 2. Základní prvky NSK............................................................................................................ 5 3. Kvalifikace ............................................................................................................................ 6 3.1 Kvalifikační požadavky.................................................................................................... 6 3.2 Úplné kvalifikace ............................................................................................................. 7 3.3 Dílčí kvalifikace ............................................................................................................... 7 4. Úrovně NSK .......................................................................................................................... 8 5. Standardy NSK................................................................................................................... 12 5.1 Kvalifikační standardy ................................................................................................... 12 5.2 Hodnoticí standardy ....................................................................................................... 14 6. Vazby NSK.......................................................................................................................... 15 6.1 Vnější a vnitřní vazby NSK ........................................................................................... 15 6.2 Vztahy dílčích kvalifikací k povoláním, typovým pozicím a pracovním činnostem..... 16 6.3 Vztahy úplných a dílčích kvalifikací.............................................................................. 17 6.4 Vztahy úplných kvalifikací k povoláním a k oborům vzdělání ..................................... 20 7. Procesy NSK ....................................................................................................................... 23 7.1 Procesy zajišťující naplňování, aktualizaci a správu NSK............................................. 23 7.2 Procesy zajišťující aplikaci NSK ................................................................................... 26
3
Úvod Význam celoživotního učení neustále narůstá. Jeho formy jsou stále rozmanitější a orientovat se v nich je čím dál složitější jak pro zaměstnavatele, tak pro občany. Jediným společným prvkem, který tuto orientaci umožňuje, jsou výsledky učení. S jejich pomocí lze srovnávat různé formy učení a vzdělávání. Navíc jsou pro každého zaměstnavatele nejpodstatnější informací o tom, co zájemce o práci umí. Popis kvalifikací prostřednictvím výsledků učení by tak měl být jednou ze základních podmínek pro to, aby lidem mohly být uznávány jejich skutečné odborné znalosti a dovednosti nezávisle na způsobech, jak je získali. Aby výsledky učení byly všem srozumitelné, je nutné je promítnout do přehledné a jednoznačně popsané soustavy. Tento účel bude plnit Národní soustava kvalifikací (NSK). NSK by měla umožnit jejich identifikaci, třídění a zařazování, měla by vytvořit podmínky pro jejich uznávání a certifikaci. NSK nebude nahrazovat stávající kvalifikační a vzdělávací systémy, ale bude se snažit o jejich provázání, zastřešení a zprůhlednění. Bude tvořit spojující systémový rámec pro počáteční a další vzdělávání. Vytváření národních kvalifikačních soustav vychází z řady aktivit na národních i mezinárodních úrovních. Pro národní soustavu kvalifikací v České republice mají rozhodující význam zejména: −
Aktivita OECD Role národních systémů kvalifikací v prosazování celoživotního učení (2000– 2005), probíhající za účasti 23 členských zemí OECD a mezinárodních organizací Cedefop (Evropské středisko pro rozvoj odborné přípravy), ETF (Evropská nadace odborného vzdělávání) a ILO (Mezinárodní organizace práce). Prostřednictvím MŠMT/NÚOV se ČR podílela od roku 2003 na práci tematické skupiny Vývoj a užití „kvalifikačních rámců“ jako prostředků změn a řízení kvalifikačních systémů.
−
Aktivita EU Evropský rámec kvalifikací pro celoživotní učení (EQF – European qualification framework) realizovaná v rámci programu EU „Vzdělávání a profesní příprava 2010“. EQF bude sloužit jako „meta-rámec“, který umožní soustavám kvalifikací na národních a sektorových úrovních vztahovat se k sobě a komunikovat spolu (nikoliv je nahradit, ani se je snažit harmonizovat). Jeho základním koncepčním východiskem, podle kterého se kvalifikace odlišují, jsou výsledky učení, tedy to, co jednotlivec zná a umí bez ohledu na to, jakou cestou k tomu dospěl.
−
Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, který vytvořil legislativní podmínky pro uznávání kvalifikací a rozvoj celoživotního učení v ČR.
Předkládaný návrh pojetí a struktury NSK vychází z materiálů dosud zpracovaných v rámci řešeného projektu i ze všech jednání a diskusí, které k jednotlivým tématům NSK v rámci projektu proběhly.
4
1. Cíle NSK Cílem NSK je vytvořit systémové prostředí, které bude podporovat − srovnatelnost výsledků učení dosažených různými formami učení a vzdělávání, což umožní uznávání skutečných znalostí a dovedností nezávisle na formách učení a vzdělávání − přenos požadavků světa práce do vzdělávání − veřejnou informovanost o všech celostátně uznávaných kvalifikacích − srovnatelnost kvalifikačních úrovní v ČR a v EU Národní soustavou kvalifikací rozumíme veřejně přístupný registr všech úplných a dílčích kvalifikací potvrzovaných, rozlišovaných a uznávaných na území České republiky. NSK vzniká v souladu se zákonem o uznávání výsledků dalšího vzdělávání a jejím cílem je uvést tento zákon v život. Cílem NSK naopak není: − Být likvidátorem stávajících kvalifikačních a vzdělávacích systémů měla by se snažit o jejich provázání, zastřešení, zprůhlednění a doplnění o chybějící systémové nástroje (např. o kvalifikační a hodnoticí standardy). −
Být administrativní komplikací pro občany občan by neměl být soustavou omezován, ale naopak by mu měla nabídnout možnost prokázat svou kvalifikaci, pokud to zaměstnavatel bude vyžadovat, a možnost skládat zkoušky pro úplné kvalifikace, aniž by před tím musel absolvovat několikaletou školní přípravu.
2. Základní prvky NSK NSK má tvořit společný systémový rámec pro všechny formy učení a vzdělávání. Nejvhodnějším srovnatelným atributem všech forem a způsobů učení a vzdělávání jsou jejich výsledky. Výsledky učení a vzdělávání jsou proto stavebními prvky architektury NSK. Má-li být NSK ovladatelným, využitelným a srozumitelným systémem a má-li umožňovat srovnatelnost a uznávání výsledků učení, měly by být tyto výsledky popsány: − − −
standardizovaným způsobem v co nejjednodušší struktuře pomocí prvků, které bude možné při úpravách a aktualizacích snadno zaměňovat
Má-li NSK umožňovat přenos požadavků trhu práce do vzdělávání, musí být zásadní část výsledků učení formulována jako požadované výsledky učení, s tím, že zdrojem pro jejich formulování je svět práce. Architekturu NSK tvoří: −
Jednotky NSK – těmito jednotkami jsou kvalifikace dvojího typu: − −
−
úplná kvalifikace – způsobilost vykonávat určité povolání (příp. více povolání) dílčí kvalifikace – způsobilost vykonávat určitou pracovní činnost nebo ucelený soubor pracovních činností umožňujících profesní uplatnění
Standardy NSK – standardizovaným způsobem popisují kvalifikace, přičemž jsou dvojího typu: − −
kvalifikační standard – strukturovaný popis požadavků na příslušnou kvalifikaci hodnoticí standard – soubor kritérií a postupů pro ověřování požadavků na kvalifikaci
5
−
Úrovně NSK – člení NSK ve vertikálním směru, respektují úrovně definované českým vzdělávacím systémem a mají vztah k úrovním definovaným v Evropském kvalifikačním rámci
−
Kvalifikační směry (skupiny oborů) – člení NSK v horizontální rovině (tedy z hlediska odborného směru), respektují členění do skupin oborů používané v českém vzdělávacím systému
−
Vazby uvnitř NSK – vazby mezi výše uvedenými jednotkami a standardy
−
Vazby NSK s okolím – vazby mezi NSK a světem práce a mezi NSK a sférou vzdělávání
3. Kvalifikace 3.1 Kvalifikační požadavky Každá kvalifikace je definována jednotlivými kvalifikačními požadavky. Tyto požadavky se nazývají způsobilosti, resp. kompetence – jedná se o dva pojmy vyjadřující totéž. Kvalifikace jako způsobilost pro určité profesní uplatnění se tedy skládá z jednotlivých kompetencí (způsobilostí). Tyto způsobilosti (kompetence) jsou dvojího typu: −
Odborné kompetence (způsobilosti) – určují, co by pracovník měl umět po odborné stránce (např. diagnostikování poruch automobilu, měření elektrických veličin, vedení podvojného účetnictví aj.)
−
Obecné (průřezové, nadoborové, přenositelné) kompetence (způsobilosti) – určují, co by pracovník měl zvládat nad svojí odbornost; jinými slovy, jedná se o způsobilost zvládat určité komplexy činností bez ohledu na jejich odborné zaměření (např. týmová práce, rozhodování, analyzování problémů, řízení lidí aj.)
Odborné kompetence (způsobilosti) představují to, co by pracovník měl umět po odborné stránce (např. orientace v technické dokumentaci, volba postupu práce, nástrojů a technologických podmínek, měření jakosti povrchu, opravy a seřizování vážicích zařízení, obsluha dřevoobráběcích strojů aj.). Každá odborná kompetence (způsobilost) v sobě zahrnuje „činnostní“ dimenzi a „předmětnou“ (znalostní) dimenzi. Např. odborná kompetence (způsobilost) „opravy dřevoobráběcích strojů“ zahrnuje jednak činnostní dimenzi „opravy“ představující zvládání postupů při technických opravách a jednak znalosti o dřevoobráběcích strojích, o jejich konstrukci a funkcích. To je samozřejmě zjednodušeně řečeno, protože nezbytné jsou znalosti i z dalších odborných disciplín, např. strojní součásti, strojní mechanismy, základy elektrotechniky. Jedna odborná kompetence (způsobilost) tedy může čerpat z více odborných znalostí; je aplikací těchto znalostí. Každá odborná kompetence (způsobilost) bude přiřazená k určité kvalifikační úrovni (dále vysvětleno v části „Úrovně NSK“). Důvodem je, že náročnost jednotlivých kompetencí (způsobilosti) vytvářejí náročnost kvalifikace jako celku a má-li být kvalifikace zařazena do určité kvalifikační úrovně, je třeba do kvalifikačních úrovní zařadit i jednotlivé kompetence (způsobilosti). Obecné kompetence (způsobilosti) vymezují, co by pracovník měl zvládat nad svojí odbornost; jinými slovy, jde o způsobilost zvládat určité komplexy činností bez ohledu na jejich odborné zaměření (např. týmová práce, rozhodování, analyzování problémů, řízení lidí aj.). Obecné kompetence (způsobilosti) pro různé oblasti uplatnění nejsou vyžadovány ve stejné úrovni náročnosti. Byly zvoleny tři úrovně: - elementární, - pokročilá, 6
-
špičková (vrcholová).
Potřeba srovnatelnosti, transparentnosti, aktualizovatelnosti a možnosti další konkretizace a rozšiřování kompetencí (způsobilostí) vyžaduje, že NSK musí být skutečnou soustavou, nikoliv jen bází jednotlivých údajů. Odborné i obecné kompetence (způsobilosti) proto mají své klasifikační struktury. Využívají přitom klasifikace již dříve používané a ověřené v Integrovaném systému typových pozic, vycházející z podrobného studia a rozborů podobných modelů v zahraničí.
3.2 Úplné kvalifikace Úplnou kvalifikací rozumíme způsobilost vykonávat určité povolání, případně více povolání (např. cukrář, kadeřník, instalatér, ekonom, architekt), s perspektivou, že se bude jednat o povolání obsažené, resp. obsažená v Národní soustavě povolání. Úplnou kvalifikaci bude možné získat třemi způsoby: −
Přípravou v rámci počátečního vzdělávání, tj. úspěšným absolvováním oboru vzdělání (SŠ, VOŠ), resp. studijního programu (VŠ) umožňujícího uplatnění v některém povolání (stávající způsob).
−
Získáním dílčích kvalifikací, které jsou podmnožinou příslušné úplné kvalifikace, a poté složením zkoušky předepsané školským zákonem pro tuto úplnou kvalifikaci (nový způsob ve smyslu zákona č. 179/2006 Sb.). Po předložení osvědčení o těchto dílčích kvalifikacích bude zájemci umožněno vykonat předepsanou zkoušku (např. závěrečnou zkoušku v oborech vzdělání s výučním listem), aniž by musel absolvovat školní vzdělávání.
−
Získáním dílčí kvalifikace nebo dílčích kvalifikací umožňujících výkon určitého povolání v kombinaci se získáním stupně vzdělání v některém oboru vzdělání (nový způsob ve smyslu zákona č. 179/2006 Sb.). Jde např. o případy, kdy občan má určitý stupeň vzdělání a získá dílčí kvalifikace vedoucí k některé úplné kvalifikaci tohoto stupně (např. vyučený zedník získá dílčí kvalifikace vedoucí k úplné kvalifikaci čalouník), patří sem také úplné kvalifikace, pro které nepřipravuje žádný obor vzdělání ani žádný studijní program.
3.3 Dílčí kvalifikace Dílčí kvalifikací rozumíme způsobilost vykonávat určitou pracovní činnost nebo více pracovních činností, které ve svém celku umožňují určité profesní uplatnění (např. příprava studené kuchyně, výroba perníků, výroba čepic, lití a retušování figurálního porcelánu aj.). Jsou to určité úzké „jednotky práce“, může se jednat i o jednu činnost, která však je uplatnitelná na trhu práce. Dílčí kvalifikaci bude možné získat úspěšným složením zkoušky podle hodnoticího standardu příslušné dílčí kvalifikace. V současné době již probíhá podobným způsobem uznávání řady odborných způsobilostí podle různých legislativních předpisů či norem (např. svářečské zkoušky, obsluha jeřábů, obsluha nízkotlakých kotlů aj.). Tyto kvalifikace budou nadále uznávány podle příslušných předpisů a jako takové se stanou rovněž součástí NSK.
7
Zatímco soustava úplných kvalifikací má již svůj předobraz v soustavě oborů vzdělání a studijních programů, soustava dílčích kvalifikací bude zcela nový produkt. Měla by přinést transparentnost do nepřehledného množství různých osvědčení a certifikátů, které jsou v současnosti udělovány absolventům kurzů dalšího vzdělávání a měla by umožnit srovnatelnost těchto osvědčení. Bude-li se občan na trhu práce ucházet o místo a bude mít osvědčení o dílčí kvalifikaci, měla by to být pro zaměstnavatele garantovaná informace o tom, co uchazeč umí, co je schopen vykonávat. Soustava dílčích kvalifikací nebude izolovaná, bude propojena se soustavou úplných kvalifikací, s níž vytvoří jeden systém.
4. Úrovně NSK Každá úplná i dílčí kvalifikace v Národní soustavě kvalifikací (NSK) má určitou kvalifikační úroveň. Úrovně úplných kvalifikací odpovídají stupňům vzdělání definovaným školským zákonem. NSK musí umožňovat propojení úplných kvalifikací s dílčími kvalifikacemi. Stupně vzdělání jsou však definované jen pro počáteční vzdělání a proto je nutné mít k dispozici univerzální stupnici úrovní umožňující zařazení všech úplných i dílčích kvalifikací a tím i vytvoření společného rámce pro počáteční a další vzdělání. V následujícím návrhu úrovní jsou zohledněny dvě hlavní dimenze: − −
rozsah a teoretická náročnost potřebných znalostí náročnost a komplexnost řešení problémů (aplikace znalostí) s tím, že řešení problému má zpravidla svou analytickou a syntetickou část – viz následující schéma:
znalosti
analýza (výběr, rozbor, diagnostika, posuzování aj.) aplikace
informace
syntéza (rozhodování, plánování, navrhování, obsluha, výroba aj.)
Návrh obsahuje celkem 9 úrovní. Nejnižší úroveň označená jako Z odpovídá absolvovanému základnímu vzdělání a nejedná se o kvalifikaci ve smyslu profesního uplatnění, je tedy vztažená pouze k počátečnímu vzdělání, příp. k jiné formě vzdělání vedoucí k získání nebo rozvoji všeobecné gramotnosti. Úrovně 1–8 jsou popsány prostřednictvím kompetencí umožňujících profesní uplatnění a jsou relevantní pro všechny formy celoživotního učení. Návrh úrovní NSK obsahuje dále jejich vztahy s dalšími důležitými „stupnicemi“. Jsou to: – –
stupně vzdělání podle školského zákona kategorie vzdělání podle klasifikace KKOV obsažené v kódu oboru
8
Úroveň NSK
Stupně vzdělání podle školského zákona
Kategorie vzdělání podle KKOV
Z
Základní vzdělání
C
Vykonávat práce podle jednoduchých zadaných neměnných postupů
Střední vzdělání
D
Orientovat se v podkladech obsahujících zadání práce Volit z různých možností pracovní prostředky, suroviny apod. pro použití v určitém postupu, metodě Posuzovat kvalitu svých produktů (služeb) Při aplikaci daných postupů a metod rozpoznávat vznik problémů
Střední vzdělání s výučním listem
E
Střední vzdělání s výučním listem
H
Střední vzdělání s maturitní zkouškou
K, L, M
Rozlišovat pracovní prostředky, suroviny apod. 1
2
Aplikovat dané postupy ve standardních podmínkách s minimem možných obměn
3
Orientovat se v dokumentaci, normách a standardech běžně používaných v oboru Volit z různých možností pracovní postupy, metody, prostředky, suroviny apod. podle podmínek a požadavků na výsledek Posuzovat kvalitu svých produktů (služeb) a určovat příčiny příp. nedostatků a důsledky pro další postup Při aplikaci zvolených postupů a metod rozpoznávat vznik problémů a určovat jejich příčiny a důsledky pro další postup Určovat příčiny nestandardních fungování, chování a situací u objektů své práce Aplikovat zvolený postup v závislosti na různých podmínkách a požadavcích na výsledek vč. zohlednění sociálního hlediska
4
Orientovat se v dokumentaci, normách a standardech a právních předpisech běžně používaných v oboru Volit z různých možností pracovní postupy, metody, prostředky, suroviny apod. podle podmínek a požadavků na výsledek Posuzovat kvalitu svých produktů (služeb) a určovat příčiny příp. nedostatků a důsledky pro další postup Při aplikaci zvolených postupů a metod rozpoznávat vznik problémů a určovat jejich příčiny a důsledky pro další postup Při vzniku problémů rozpoznávat souvislosti sociálních aspektů s příslušnými problémy Určovat příčiny nestandardních fungování, chování a situací u objektů své práce Posuzovat relevanci odborných informací Posuzovat výsledky jiných prací z hlediska možností jejich použití v postupech a metodách
9
Aplikovat a modifikovat zvolené postupy v závislosti na různých podmínkách a požadavcích na výsledek vč. zohlednění sociálního hlediska Integrovat do řešení problémů odborné informace z různých zdrojů Navrhovat, jak zlepšit výsledky Navrhovat méně složité, typově analogické nové postupy a produkty Rozpracovávat navržené postupy a produkty Řídit menší pracovní kolektiv při činnostech aplikujících zvolené postupy v závislosti na různých podmínkách a požadavcích na výsledek
5
Orientovat se v dokumentaci, normách, standardech a právních předpisech používaných v oboru Volit z různých možností pracovní postupy, metody, prostředky, suroviny apod. podle podmínek a požadavků na výsledek Posuzovat kvalitu svých produktů (služeb) a určovat příčiny příp. nedostatků a důsledky pro další postup Při aplikaci zvolených postupů a metod rozpoznávat vznik problémů a určovat jejich příčiny a důsledky pro další postup Při vzniku problémů rozpoznávat souvislosti sociálních aspektů s příslušnými problémy Analyzovat příčiny nestandardních fungování, chování a situací u objektů své práce a jejich souvislosti Analyzovat méně složité systémy, jevy a procesy Posuzovat relevanci odborných informací Posuzovat výsledky jiných prací z hlediska možností jejich použití v postupech a metodách
Vyšší odborné vzdělání
N
Aplikovat a modifikovat zvolené postupy v závislosti na různých podmínkách a požadavcích na výsledek vč. zohlednění sociálního hlediska Řešit složitější úkoly, pro které nejsou k dispozici vytvořené postupy a metody Řešit problémy spojené s nutností abstrahování a zobecňování Integrovat do řešení problémů odborné informace z různých zdrojů Integrovat více řešení do komplexních řešení Navrhovat systémová zlepšení Navrhovat složitější nové postupy a produkty Řídit pracovní kolektiv při složitých odborných činnostech v nepředvídatelných podmínkách Viz úroveň 5 plus: 6
Řešit problémy spojené s aplikací rozsáhlých teoretických znalostí
10
Vysokoškolské bakalářské vzdělání
R
7
Orientovat se v dokumentaci, normách, standardech a právních předpisech používaných v oboru Volit z různých možností pracovní postupy, metody, prostředky, suroviny apod. podle podmínek a požadavků na výsledek Posuzovat kvalitu svých produktů (služeb) a určovat příčiny příp. nedostatků a důsledky pro další postup Při aplikaci zvolených postupů a metod rozpoznávat vznik problémů a určovat jejich příčiny a důsledky pro další postup Při vzniku problémů rozpoznávat souvislosti sociálních aspektů s příslušnými problémy Analyzovat příčiny nestandardních fungování, chování a situací u objektů své práce a jejich souvislosti Analyzovat složité systémy, jevy a procesy Posuzovat relevanci odborných informací a poznatků z jiných vědních oborů Posuzovat výsledky jiných složitých prací z hlediska možností jejich použití v postupech a metodách
Vysokoškolské magisterské vzdělání
T
Aplikovat a modifikovat zvolené postupy v závislosti na různých podmínkách a požadavcích na výsledek vč. zohlednění sociálního hlediska Řešit složité úkoly, pro které nejsou k dispozici vytvořené postupy a metody Řešit problémy spojené s nutností abstrahování a zobecňování Integrovat do řešení problémů odborné informace z různých zdrojů a poznatky z různých vědních oborů Integrovat více řešení do komplexních řešení Navrhovat zásadní systémové změny Navrhovat a zavádět do realizace složité a komplexní nové postupy a produkty Řešit problémy spojené s aplikací rozsáhlých teoretických a vysoce specializovaných znalostí Řídit a plánovat složité a rozsáhlé procesy v nepředvídatelných podmínkách včetně koncepčních a strategických rozhodování Viz úroveň 7 plus: 8
Řešit úkoly spojené s inovacemi významnými pro celý obor Přispívat k objevování nových vědeckých poznatků Řídit řešení rozsáhlých výzkumných a vývojových úkolů
Vysokoškolské doktorandské vzdělání
V
NSK musí umožňovat určení vztahu mezi českými kvalifikacemi a úrovněmi evropského kvalifikačního rámce (EQF). EQF zahrnuje 8 úrovní, které jsou definované rovněž prostřednictvím výsledků učení (znalosti, dovednosti, kompetence). Tyto výsledky jsou popsány poměrně obecně. Základním kritériem pro stanovení úrovně každé kvalifikace v příslušné zemi je úroveň požadovaných kompetencí (způsobilostí) Přes tento individuální přístup ke každé kvalifikaci je ovšem třeba stanovit vztah k jednotlivým úrovním EQF i pro celé stupně a kategorie vzdělání v příslušné zemi. Po posouzení popisů a informací k jednotlivým úrovním, které EQF obsahuje, se jako nejvhodnější ukazuje následující varianta uvedená v následující tabulce, která navíc obsahuje všechny vzájemné vztahy mezi jednotlivými „stupnicemi“.
11
Úroveň NSK
Stupně vzdělání podle školského zákona Kategorie vzdělání podle KKOV Úroveň EQF
Z
Základní vzdělání
C
1
1
Střední vzdělání
D
2
2
Střední vzdělání s výučním listem
E
3
H
4 5
3 4
Střední vzdělání s maturitní zkouškou
K, L, M
5
Vyšší odborné vzdělání
N
6
Vysokoškolské bakalářské vzdělání
R
7
Vysokoškolské magisterské vzdělání
T
7
8
Vysokoškolské doktorandské vzdělání
V
8
6
V tabulce chybí střední vzdělání v oborech kategorie „J“, tedy ve studijních oborech středních odborných škol neukončených maturitou. Vzhledem k různé povaze, náročnosti a tedy i úrovni získaných kompetencí (způsobilostí) nelze úplné kvalifikace odpovídající těmto oborům zařadit do jedné úrovně, ale budou pravděpodobně zařazeny různě..
5. Standardy NSK Aby mohla NSK plnit stanovené cíle, musí být kvalifikace popsány standardizovaným způsobem. Požadavky na kvalifikace jsou popisovány v kvalifikačních standardech, kritéria a postupy ověřování výsledků učení v hodnoticích standardech.
5.1 Kvalifikační standardy Páteří NSK je soustava kvalifikačních standardů.Při jejich koncipování se vycházelo z toho, že musí být jednoduše a jednoznačně definovány. Čím složitější by byla struktura NSK, tím méně by byla transparentní, tím obtížněji by se uváděla v život, tím méně by byla akceptována. Kvalifikační standard je strukturovaný popis odborných způsobilostí pro řádný výkon určité pracovní činnosti nebo určitých pracovních činností v určitém povolání. Tento strukturovaný popis bude realizován prostřednictvím elementárních prvků NSK, tedy kompetencí (způsobilostí). Z uvedeného vyplývá, že kvalifikační standard je souborem kompetencí (způsobilostí) požadovaných pro příslušnou kvalifikaci. Z hlediska legislativního postavení nemají standardy pro úplné a dílčí kvalifikace stejnou pozici: −
Kvalifikační standard dílčí kvalifikace je zákonem stanovenou normou pro dílčí kvalifikace.
−
Kvalifikační standard úplné kvalifikace je obsahovým východiskem pro tvorbu kurikula oborů vzdělání (rámcových vzdělávacích programů), resp. úpravy vzdělávacích cílů; dále je východiskem pro určování vztahu jednotlivých dílčích kvalifikací k příslušné úplné kvalifikaci. Tento vztah právě může být odvíjen pouze od ekvivalence kompetencí (způsobilostí) v kvalifikačních standardech příslušných dílčích a úplných kvalifikací.
12
Kvalifikační standardy pro dílčí a pro úplné kvalifikace mají společné jádro v odborných kompetencích (způsobilostech) vycházejících z pracovních činností vykonávaných v příslušných povoláních, resp. užších „jednotkách práce“. Struktura kvalifikačních standardů je následující: KVALIFIKAČNÍ STANDARD DÍLČÍ KVALIFIKACE −
Odborné kompetence (způsobilosti) potřebné pro výkon pracovních činností příslušné dílčí kvalifikace Udávají, co by pracovník měl po odborné stránce umět, aby zvládl pracovní činnosti příslušné dílčí kvalifikace. Těmito kompetencemi mohou být např. orientace v technických podkladech pro obráběcí operace, volba postupu práce pro restaurování historického nábytku, obsluha pekařských pecí, zhotovování vodových ondulací, zhotovování trvalých ondulací, barvení a odbarvování vlasů, analýza průzkumu trhu, sestavování účetní uzávěrky, řízení procesu výroby celulózy apod.
−
Určení vztahu k příslušné úplné kvalifikaci (kvalifikacím) ve smyslu možnosti složení úplné kvalifikace z dílčích kvalifikací
KVALIFIKAČNÍ STANDARD ÚPLNÉ KVALIFIKACE −
Odborné kompetence (způsobilosti) potřebné pro výkon pracovních činností příslušného povolání Udávají, co by pracovník měl po odborné stránce umět, aby zvládl pracovní činnosti příslušného povolání. Jedná se o kompetence stejného typu jako u dílčích kvalifikací.
−
Odborné kompetence (způsobilosti) potřebné pro další profesní rozvoj, pro start do procesu celoživotního učení Nemusí vést k přímému pracovnímu uplatnění, ale slouží pro „start“ do dalšího vzdělávání a profesního rozvíjení, obvykle rozšiřují odborný základ. Týkají se spíš kvalifikací vyšších úrovní.
−
Obecné kompetence (způsobilosti) Jsou minimálně závislé na oborové specializaci, přesahují danou odbornost, jsou přenositelné do více odborností (např. jazykové kompetence, počítačové kompetence, schopnost týmové práce, práce s informacemi, vyjednávání, řízení lidí aj.). Obecně platí, že jejich podíl a význam narůstá se zvyšující se kvalifikační úrovní.
−
Vymezení dílčích kvalifikací, z nichž lze úplnou kvalifikaci složit (je-li to možné), popis způsobu tohoto složení a uvedení i dalších dílčích kvalifikací, s nimiž má úplná kvalifikace nějaký vztah a definování těchto vztahů.
Další složkou, u které je třeba ještě rozhodnout, zda má být součástí kvalifikačního standardu úplné kvalifikace, jsou −
kompetence (způsobilosti) dané požadavky stupně vzdělání Jde o požadavky na všeobecné vzdělání, požadavky kladené na občana demokratické společnosti.
Všechny čtyři uvedené složky kvalifikačního standardu by určitě měly být promítnuty do vzdělávacích cílů v oborech odpovídajících příslušným úplným kvalifikacím. Kvalifikační standard má popisovat úplnou kvalifikaci, má být tedy východiskem pro tvorbu vzdělávacích cílů, resp. kurikula (rámcových vzdělávacích programů).
13
5.2 Hodnoticí standardy Hodnoticí standard je soubor kritérií a organizačních a metodických postupů pro ověřování odborné způsobilosti vykonávat pracovní činnosti v určitém povolání. Jestliže kvalifikační standard stanovuje kompetence (způsobilosti) požadované pro určitou kvalifikaci, hodnoticí standard stanovuje, jak ověřit, zda zájemce o tuto kvalifikaci příslušné kompetence (způsobilosti) skutečně má. Hodnoticí standardy budou z hlediska praktického využívání NSK nejdůležitějším výstupem. Z hlediska svého legislativního postavení nemají, stejně jako kvalifikační standardy, ani hodnoticí standardy pro úplné a dílčí kvalifikace stejnou pozici: −
Hodnoticí standard dílčí kvalifikace je zákonem stanovenou normou pro uznávání dílčích kvalifikací. Podle hodnoticích standardů budou probíhat zkoušky pro dílčí kvalifikace.
−
Způsob zkoušek v oborech vzdělání je dán školským zákonem (závěrečná zkouška, maturitní zkouška). Hodnoticí standard úplné kvalifikace tyto zkoušky nenahrazuje, je podkladem pro jejich koncipování, resp. úpravy i pro tvorbu, resp. úpravy kurikula oborů vzdělání. Hodnoticí standard také slouží srovnatelnosti hodnoticích kritérií úplných a dílčích kvalifikací, a tím i srovnatelnosti výsledků počátečního a dalšího vzdělávání.
Hodnoticí standard má tyto složky: − kritéria ověřování jednotlivých kompetencí (způsobilostí) kvalifikačního standardu − pokyny ke způsobu ověřování − metodické a organizační pokyny (jen pro HS dílčí kvalifikace) − vymezení dílčích kvalifikací, z nichž lze úplnou kvalifikaci složit (je-li to možné), popis způsobu tohoto složení (jen pro HS úplné kvalifikace)
Kritéria ověřování jednotlivých kompetencí (způsobilostí) kvalifikačního standardu − Kritéria mají povahu jednotlivých úkolů, které má zkoušený vykonat. Jsou to úkoly, pro jejichž zvládnutí je nezbytné mít ověřovanou kompetenci (způsobilost). − Kritéria musí co nejkonkrétněji stanovit, co má zkoušený vykonat, aby prokázal ověřovanou kompetenci (způsobilost). − Kritéria mohou být zaměřena jak na proces, tedy na ověřování toho, jak zkoušený vykonává zadaný úkol, tak na výsledek, tedy na ověření toho, co zkoušený vykonal. − Kritérií pro každou kompetenci (způsobilost) by mělo být několik, počet nelze určovat, za přijatelné lze považovat cca 3–8 kritérií. Důležité je, aby šlo o kritéria, která budou pro příslušnou kompetenci (způsobilost) skutečně relevantní. − V některých případech, zejména pokud se kritéria určitým způsobem překrývají, může být stanoveno, že splnění některých kritérií je nezbytně nutné, zatímco ze zbývajících stačí splnit jen jedno nebo jinak vymezený počet. Způsob ověření Určuje, jak je kritérium ověřováno, jakým postupem – např. praktickým předvedením, slovně, písemně, praktickým předvedením se slovním doprovodem, slovně nad příslušnou dokumentací, výběrem z nabízených možností, hranou scénou aj. Metodické a organizační pokyny − doporučení postupů ověřování kritérií – např. jak vytvářet zadání, k čemu je třeba zejména přihlížet aj. − pokyny pro stanovení výsledného hodnocení − požadavky na odbornou způsobilost autorizovaných osob − požadavky na složení zkušební komise
14
− −
potřebné materiálně-technické zabezpečení, včetně podkladů, norem, katalogů apod. příp. další pokyny, doporučení
6. Vazby NSK 6.1 Vnější a vnitřní vazby NSK Při řešení pojetí a struktury NSK je třeba řešit vazby NSK: − Vnější vazby − Vztahy NSK se světem práce − Vztahy NSK se sférou vzdělávání − Vnitřní vazby − Vztah úplných a dílčích kvalifikací Obecně lze vazby NSK vyjádřit následujícím schématem:
NSK Povolání
Úplné kvalifikace
Dílčí kvalifikace Činnosti požadované na trhu práce
Obory počátečního vzdělávání
Další vzdělávání
Dílčí kvalifikace Dílčí kvalifikace
15
Jiné formy učení
6.2 Vztahy dílčích kvalifikací k povoláním, typovým pozicím a pracovním činnostem Dílčí kvalifikace je základní jednotkou NSK. Při popisování kvalifikačních oblastí by se vždy mělo začínat vymezením dílčích kvalifikací, protože právě dílčí kvalifikace odpovídají požadavkům světa práce.
Vztah pracovních činností a dílčích kvalifikací Tento vztah je jednoznačný. Dílčí kvalifikace je způsobilost pro vykonávání jedné činnosti nebo uceleného souboru činností, které umožňují uplatnění na trhu práce. Tato způsobilost je souhrnem odborných kompetencí (způsobilostí) nutných pro výkon těchto činností.
Vztah povolání, typových pozic a dílčích kvalifikací Typové pozice jsou pracovní pozice zobecněné na základě obvyklé (relativně nejčastější) dělby práce a jsou základními jednotkami Integrovaného systému typových pozic. Pro každé povolání existuje soubor kompetencí (způsobilostí) které jsou základem pro vymezení jednotlivých dílčích kvalifikací, samozřejmě za předpokladu, že vymezené dílčí kvalifikace vedou k uplatnění na trhu práce. Pokud se dílčí kvalifikace obtížně vymezují z povolání, je možné je vymezovat z typových pozic. Typové pozice většinou nebývají čistou podmnožinou povolání, často v sobě obsahují i určitou specializaci, která na povolání již navazuje. Povolání, k němuž je přiřazeno několik typových pozic, je pak obvykle jejich průnikem. Následující obrázek ukazuje možné vztahy povolání a typových pozic.
vztah „A“ znamená, že typová pozice je součástí (podmnožinou) povolání (např. TP ruční kovář jako součást povolání kovář)
TP „C“
TP „B“ TP „A“
vztah „B“ znamená, že typová pozice je z velké části součástí povolání, obsahuje však některé činnosti, které jsou již další specializací (např. TP důlní elektrikář jako součást povolání elektrikář) vztah „C“ znamená, že typová pozice je především specializací navazující na povolání (např. TP štukatér přiřazená k povolání zedník a obkladač), příp. se jedná o TP spíš uměle přiřazenou k nějakému povolání (např. TP bytový architekt u povolání architekt)
Často může být dílčí kvalifikací způsobilost pro vykonávání celé typové pozice. V případech „A“ a „B“ se jedná o dílčí kvalifikace s potenciálem pro možnost složení úplné kvalifikace z dílčích, v případě „C“ se jedná o dílčí kvalifikaci navazující na kvalifikaci úplnou. Vzhledem k tomu, že typové pozice vycházejí z dělby práce, mohou být zdrojem i pro další segmentaci pro užší vymezení dílčích kvalifikací, než je celá typová pozice. Obecně ale platí, že pro vymezení dílčí kvalifikace je typová pozice pouze zdrojem činností, resp. kompetencí (způsobilostí), dílčí kvalifikace může i nemusí být ekvivalentní s typovou pozicí, rozhodující pro vymezení dílčí kvalifikace je existence relativně úzkého souboru kompetencí (způsobilostí), které umožňují výkon určité práce uplatnitelné na trhu práce.
16
6.3 Vztahy úplných a dílčích kvalifikací Možnosti získat úplnou kvalifikaci po získání jí odpovídajících dílčích kvalifikací musí být v NSK jednoznačně stanoveny. Kritériem pro to je ekvivalence jejich jednotlivých kompetencí (způsobilostí). Nejde přitom pouze o jednoduché vazby „stromového“ typu, kdy by úplná kvalifikace byla množinou dílčích kvalifikací, protože dílčí kvalifikace nejsou umělé vytvořené podmnožiny z úplné kvalifikace, ale reálné, na trhu práce uplatnitelné shluky činností. Vzájemné průniky úplných a dílčích kvalifikací i dílčích kvalifikací mezi sebou tak mohou nabývat různých podob. NSK proto není řadou vedle sebe strukturovaných kvalifikací, jako je tomu u soustavy oborů vzdělání. Jedná se o různé kombinace úplných a dílčích kvalifikací i o s ničím nesvázané úplné i dílčí kvalifikace, které různými způsoby zaplňují pomyslnou „kvalifikační mapu“ – NSK. Z obsahového hlediska, daného jednotlivými kompetencemi (způsobilostmi), lze vymezit několik základních typů vztahu dílčí kvalifikace k úplné kvalifikaci podle toho, jaký typ průniku mají jejich jednotlivé kompetence (způsobilosti):
Typ A – DK integrované – Dílčí kvalifikace je podmnožinou úplné kvalifikace, čili soubor kompetencí (způsobilostí) DK je podmnožinou souboru kompetencí ÚK. V některých případech mohou kompetence (způsobilosti) DK přinášet hlubší profesní odbornost než kompetence (způsobilosti) ÚK. DK integrované v ÚK mohou být společně v určité kombinaci ekvivalentní s touto ÚK. Pak splňují podmínku zákona č. 179/2006 Sb., o získání ÚK prostřednictvím DK. Typy těchto kombinací mohou být následující:
Kombinace skládající – pro získání ÚK budou třeba všechny DK
DK1
DK2
ÚK
I
DK3
Např. pro ÚK zahradník jsou to mj.: DK1 ovocnář, DK2 školkař, DK3 zelinář aj.
Pro všechny tyto DK platí, že mohou být na různých úrovních. Mohou přitom vznikat různé kombinace
DK může mít přesah ven z ÚK – viz DK3 zelinář, která v některých specialitách už jde nad rámec zahradníka
ÚK = DK1 + DK2 + DK3 Zvláštním případem jsou DK, které jsou podmnožinou jiných DK Budou nazvány vnitřně integrované – typ I.
Kombinace profilující („zabarvující“ – různá „zabarvení“ týchž způsobilostí) – vyznačují většinou stejnými resp. analogickými kompetencemi (způsobilostmi) na různých objektech, materiálech, někdy se jedná o analogické technologie – pro získání ÚK stačí kterákoliv z DK.
17
DK3
Např. pro ÚK nástrojař jsou to mj. DK1 výroba řezných nástrojů DK2 výroba nástrojů pro plošné tváření DK3 výroba nástrojů pro objemové tváření
DK2 ÚK
DK1
Podobné např. u zaměření prodavačů
ÚK = DK1 nebo DK2 nebo DK3
Kombinace skládající / profilující – jedná se o několik profilujících skupin DK, z nichž každá je sama o sobě skládající; pro získání úplné kvalifikace stačí vždy jedna z nich. DK3
DK5
DK2 ÚK
DK4
DK1
ÚK = (DK1 + DK2 + DK3) nebo (DK4 + DK5)
Typ R – DK
Typ N – DK
DK1
DK
ÚK
Např. pro ÚK instalatér to může být DK montáže a opravy systémů ústředního vytápění
DK2
ÚK
Např. pro ÚK číšník je to DK barman DK rozvíjí ÚK, rozšiřuje možnost uplatnění, ale lze ji získat i bez předchozího získání ÚK Může mít i určitý přesah s ÚK
Nemůže získat DK, aniž by již měl ÚK
Všechny tyto DK by měly být na úrovni H (v některých případech i výše)
18
Typ S – související DK1 Např. pro ÚK nástrojař je to DK brusič nožů, souvislost pouze v obdobném sortimentu produkce, resp. služeb, ale kompetence jsou zcela jiné.
DK1
DK2 Např. pro ÚK cukrář je to DK výroba čokoládových cukrovinek, jsou zde určité souvislosti, např. v používaných surovinách, ale většina kompetencí je jiných (především jiné pracovní postupy), je tam sice drobný přesah, ale z hlediska možnosti složení ÚK s využitím této DK je tento přesah irelevantní.
ÚK DK2
Výsledný vztah úplné kvalifikace a dílčích kvalifikací může být i velmi složitý – viz následující ukázka: R
N
DK
DK
ÚK A
DK 1
„H“
A
B
DK 1
DK 2
B
(za ní DK 2,3)
I
DK
„E“ S
A
DK
DK 3
Ve smyslu typologie vztahů DK k ÚK popsané v kapitole 2.3 tento náčrtek říká toto: V ÚK jsou tři DK skládající a to DKA1, DKA2, DKA3, přičemž DKA2 má přesah z ÚK, tzn. že obsahuje některé způsobilosti, které nejsou pro ÚK nutné, a DKA3 je pouze na úrovni odpovídající kategorii „E“. Uvnitř DKA1 je vnitřně integrovaná DKI. V ÚK jsou dále tři DK profilující („zabarvující“), a to DKB1, DKB2, DKB3. Způsobilosti ÚK jsou rozvíjeny (prohlubovány, specializovány) ve dvou DK a to v DKN (navazující, čili musí jí předcházet získání ÚK) a v DKR (rozvíjející, čili nemusí jí předcházet získání ÚK). Určité nespecifikované souvislosti (např. příbuznost technologií, pracovišť aj.) má s ÚK také DKS (související). Vzorec pro složení ÚK z výše uvedeného obrázku bude vypadat takto: ÚK = DKA1 + DKA2 + DKA3 + (DKB1 nebo DKB2 nebo DKB3)
19
Znamená to, že bude-li chtít být občan připuštěn ke zkoušce pro získání ÚK, bude muset předložit osvědčení o DKA1, DKA2, DKA3 a dále o jedné z dílčích kvalifikací DKB1, DKB2, DKB3.
6.4 Vztahy úplných kvalifikací k povoláním a k oborům vzdělání Úplná kvalifikace je způsobilost vykonávat alespoň jedno určité povolání. Úplná kvalifikace má na jedné straně vazbu na povolání, na druhé straně na obor vzdělání. Je spojovacím mostem mezi nimi. Zákon stanovuje, že úplnou kvalifikaci lze získat absolvováním oboru vzdělání. Jestliže jedna úplná kvalifikace může směřovat k více povoláním, je tím zajištěno, že jeden obor vzdělání může připravovat pro více povolání a není tedy třeba, aby obor vzdělání měl vazbu k více úplným kvalifikacím (viz obrázek dole). Tím je zaručeno, že nedojde k rozporu s pojetím úplné kvalifikace v zákonu.
Povolání 1
Povolání 1 Obor vzdělání
Povolání 2
Obor vzdělání
Úplná kvalifikace
Povolání 3
Povolání 2 Povolání 3
Znamená to, že v případech, kdy lze dospět k úplné kvalifikaci absolvováním počátečního vzdělávání, což se bude týkat většiny úplných kvalifikací, by se ke každé úplné kvalifikaci měl vztahovat vždy jeden rámcový vzdělávací program (RVP). Při koncipování kvalifikačního standardu úplné kvalifikace a potažmo při koncipování RVP je třeba najít rovnováhu mezi dvěma požadavky: • Vzdělavatelnost – mělo by být reálné osvojit si kompetence dané KS ÚK v podmínkách školy nebo učiliště. • Uplatnitelnost – držitel ÚK musí být zaměstnatelný v určitém povolání, tzn. že obsah kompetencí odpovídá požadavkům trhu práce, samozřejmě s tím, že pro různé náročné a speciální činnosti se musí držitel ÚK dál učit a dál získávat profesní zkušenosti. Poznámka: u dílčích kvalifikací, které jsou způsobilostí vykonávat určitou pracovní činnost nebo více pracovních činností umožňujících určité profesní uplatnění, je vazba s trhem práce těsnější než u úplné kvalifikace. Držitel dílčí kvalifikace by měl příslušné činnosti, které jsou nezbytné pro okamžité plnohodnotné profesní uplatnění, ovládat v celém rozsahu.
Vztah RVP a kvalifikačního standardu úplné kvalifikace Jak bylo již uvedeno, obor vzdělání má odpovídat úplné kvalifikaci. To ovšem neznamená, že jednotlivé kompetence absolventa v RVP a v KS ÚK musejí být totožné. Důležité je, aby absolvent příslušného oboru vzdělání (tedy ŠVP) splňoval požadavky stanovené v KS ÚK. Nelze samozřejmě požadovat po škole, aby svůj ŠVP tvořila podle KS ÚK; pro ni je závazný RVP. Proto soubor kompetencí v RVP by měl být koncipován tak, aby po jeho aplikaci v rámci ŠVP žádná kompetence KS ÚK nemohla být opomenuta. Kompetence absolventa v RVP tedy mohou být formulovány buď přímo jako v KS ÚK (stejně nebo jiným způsobem, ale se stejným výsledkem), nebo obecněji, ale tak, aby konkretizace v ŠVP vedla
20
k ekvivalentnímu výsledku. Pokud jsou RVP a KS ÚK v obsahovém rozporu, znamená to, že je třeba buď změnit ÚK, nebo překoncipovat obor vzdělání, resp. RVP. Obory vzdělání a tím i rámcové vzdělávací programy lze rozdělit do dvou typů:
lineární1 větvené Obor vzdělání „lineární“ Směřuje k jednomu určitému povolání, absolvent je schopen toto povolání v určitém základním rozsahu vykonávat, i když na různých typových pozicích nebo pracovištích (např. cukrář, zedník, zahradník, kadeřník, strojírenství, oděvnictví aj.). Úplná kvalifikace se vztahuje k jednomu povolání, i když může zahrnovat několik dílčích kvalifikací (pokud na trhu práce existují, jsou identifikovány a popsány). Kvalifikační standard ÚK je pojatý jako soubor kompetencí, které je třeba pro získání ÚK splnit všechny. Nemusí přitom platit, že kompetence KS ÚK musí být ve výsledku shodné s kompetencemi všech zahrnutých DK (DK mohou přesahovat ÚK, protože mohou být odborněji (profesněji) zaměřené s cílem okamžité plné uplatnitelnosti) – viz obr.
DK2 DK1
DK3
ÚK
RVP směřuje pouze k naplnění kompetencí úplné kvalifikace. Obor vzdělání „větvený“ Je koncipován pro více profesních uplatnění (zpravidla pro více povolání) ). Je ale nereálné, aby absolvent zvládl všechno; jinými slovy obor nemůže (resp. podmínky vzdělávání neumožňují) reálně připravit každého žáka pro všechna uplatnění (nebyl by naplněn požadavek vzdělavatelnosti). Proto se obor vzdělání „větví“ do zaměření - absolvent oboru (tedy absolvent ŠVP) je připraven vykonávat jen jedno z nich (příklady oborů: jemný mechanik, chemik, sklář, keramik, výrobce textilií, hutnictví a slévárenství, technologie potravin, aplikovaná chemie aj.). Příslušná úplná kvalifikace (KS ÚK) zahrnuje řadu dílčích kvalifikací, které lze podle určitých společných znaků „shlukovat“ (např. podle objektu nebo prostředku činnosti, podle charakteru činnosti aj.). Tím se ÚK vnitřně diferencuje a úžeji zaměřuje směrem k trhu práce (vytvářejí se specializace – odborná zaměření).
1
Jde o pracovní označení.
21
DK1
DK2
DK3
DK4
DK5
DK6
DK7
ÚK
Přitom mohou nastat dva případy: a) Jednotlivá zaměření se liší různými materiály, objekty práce, produkty, typy zákazníků či pracovními prostředky, ale postupy práce a tím i kompetence jsou analogické a lze je zobecnit (např. v jednom zaměření je výroba řezných nástrojů a ve druhém výroba tvářecích nástrojů). V tomto případě jsou kompetence v KS ÚK formulovány obecně (tedy např. pro výrobu nástrojů obecně). Odlišnosti zaměření se vyjádří až v kritériích a postupech hodnocení v hodnoticím standardu (kde se např. specifikují různé druhy výše zmíněných nástrojů). Pro získání ÚK musí být osvojeny všechny kompetence. RVP je sestaven analogicky, tzn. že kompetence absolventa jsou vyjádřeny také obecně jako v KS ÚK, jednotlivá zaměření pro určitý shluk DK nejsou v RVP vymezena, vytvářejí se až v ŠVP, např. RVP oboru technologie potravin, nástrojař, elektrikář, prodavač. b) Jednotlivá zaměření se liší zásadním způsobem (zcela jiné postupy a technologie, např. jedno zaměření pro ruční výrobu, druhé pro průmyslovou výrobu). V kvalifikačním standardu jsou zaměření, vymezena jako „shluky“ kompetencí přičemž pro splnění požadavků úplné kvalifikace bude třeba osvojit si jen jeden z nich. Kromě těchto volitelných shluků může kvalifikační standard v případě potřeby obsahovat i „shluk“ kompetencí společných pro všechna zaměření. (Pod výčtem kompetencí je v KS uvedeno, jak jsou kompetence do těchto shluků rozděleny, tzn. výčty kompetencí pro každé zaměření.) RVP by měl být sestaven analogicky, tzn. aby usměrňoval sestavení ŠVP vedoucího vždy k zaměřením (k jednomu nebo několika se společným základem). Tzn. že v RVP jsou jednotlivá zaměření vymezena a samostatně popsána. Každé zaměření má v RVP (kromě určitého společného základu) své vlastní kompetence, které jsou ekvivalentní DK („shlukům“ DK), a to buď zcela, nebo částečně – bez přesahů DK (viz výše zmíněné přesahy DK). Společný základ se vytvoří jako průřez DK všech zaměření (soubor kompetencí společných všem zaměřením). V tomto případě je ovšem na místě zvážit, zda obor vzdělání není „umělý“, jestli by jeho jednotlivá zaměření neměla být samostatnými obory vzdělání, tedy i jednotlivými úplnými kvalifikacemi. Kritériem pro posouzení by měla být analýza všech dílčích kvalifikací zahrnutých do oboru, resp. do kvalifikace, z hlediska požadavků uplatnitelnosti a vzdělavatelnosti. Zásadní je, aby popis DK vycházel důsledně z reálných činností a požadavků trhu práce, nikoli z popisu oborů vzdělání (např. ze vzdělávacích programů).
22
Rozdíl mezi větvenými obory typu a) a typu b) lze zjednodušeně znázornit následovně:
a)
b)
charakter práce, podstata kompetencí – jsou shodné nebo analogické
Příklad čtyř zaměření lišících se např. surovinami, objekty práce, druhy výrobků, druhy strojů, typy zákazníků, analogickými technologiemi apod.
Příklad čtyř zaměření lišících se charakterem práce. Podstata kompetencí je rozdílná, kompetence jednotlivých zaměření nejsou analogické. Přitom mohou mít jistý spol.odborný základ (např. materiály)
7. Procesy NSK 7.1 Procesy zajišťující naplňování, aktualizaci a správu NSK Proces vymezování kvalifikací a tvorby jejich kvalifikačních a hodnoticích standardů lze rozdělit do následujících fází: 1) Vytvoření primárního návrhu prováděné zpravidla ve spolupráci odborných garantů NÚOV s odborníky ze sféry výkonu práce. 2) Posuzování primárního návrhu reprezentativními zástupci příslušné oblasti sféry výkonu práce a zpracování z toho vyplývajících úprav.
23
3) Schvalovací řízení prováděné příslušným autorizujícím orgánem, příp. zpracování uložených úprav. 4) Schvalovací řízení prováděné MŠMT, příp. zpracování uložených úprav.
1) Vytvoření primárního návrhu prováděné zpravidla ve spolupráci odborného garanta NÚOV a odborníka ze sféry výkonu práce Primární návrh je vytvářen zpravidla ve spolupráci odborných garantů NÚOV s odborníky ze sféry výkonu práce. Pokud se tvorba týká oblasti, kde dosud kvalifikace popsány nejsou, je většinou zpracováván ucelený blok zahrnující úplnou kvalifikaci a k ní příslušející dílčí kvalifikace. Pokud se jedná o vytvoření, změnu, příp. zrušení kvalifikace v oblasti, kde NSK již je popsána, je třeba s ohledem na vzájemné vazby rovněž řešit celý blok. Tvorba probíhá na základě zpracovaných metodik. Zákonem daná účast MPSV při této tvorbě je zajištěná tím, že výchozím zdrojem informací je Integrovaný systém typových pozic (ISTP) – komplexní informační systém MPSV o světě práce. V budoucnu bude základním výchozím zdrojem Národní soustava povolání, která se nyní začíná zpracovávat, rovněž pod gescí MPSV. Vymezování kvalifikací a zpracování jejich standardů může vycházet nejen z NÚOV, ale i přímo od zástupců zaměstnavatelů (cechy, svazy, asociace, sektorové rady). Pro ně byly zpracovány speciální metodiky.
2) Posuzování primárního návrhu reprezentativními zástupci příslušné oblasti sféry výkonu práce a zpracování z toho vyplývajících úprav Zapojení zaměstnavatelů by mělo přispět nejen k objektivizaci popsaných kvalifikací, ale i k tomu, že NSK bude zaměstnavateli uznávaná a jednotlivé kvalifikace budou na trhu práce skutečně akceptované. Hlavními subjekty v tomto procesu jsou zaměstnavatelské svazy, cechy, asociace a významné podniky. Je snaha, aby pro jednotlivé profesní oblasti vznikaly tzv. sektorové rady složené právě z relevantních zástupců zaměstnavatelů. Sektorové rady posuzují vytvořené návrhy kvalifikací, dávají doporučení pro vznik případných nových dílčích kvalifikací, řeší obsah ISTP a Národní soustavy povolání a měly by mít možnost dávat stanoviska k autorizacím potenciálním autorizovaným osobám. Kvalifikace z oblastí, kde nebudou sektorové rady, jsou posuzovány co možná nejreprezentativnějšími zástupci zaměstnavatelů z dané oblasti.
3) Schvalovací řízení prováděné příslušným autorizujícím orgánem, příp. zpracování uložených úprav Autorizující orgán nemá podle zákona schvalovací funkci, schvalovat standardy má MŠMT ve spolupráci s autorizujícím orgánem. Stanovisko autorizujícího orgánu je ovšem zásadní, proto je vhodné mu kvalifikace předložit dříve než MŠMT. Návrh předkládá NÚOV, součástí předložení je stanovisko sektorové rady (pokud pro příslušnou kvalifikaci sektorová rada existuje), příp. klíčové asociace, svazu apod. V případě přesahu kvalifikace do působnosti více než jednoho autorizujícího orgánu by koordinační funkci měla převzít Národní rada pro kvalifikace.
4) Schvalovací řízení prováděné MŠMT, příp. zpracování uložených úprav MŠMT by mělo dohlížet především na systémovou správnost standardů a vazeb mezi kvalifikacemi, na soulad se zákonem č. 179/2006 Sb. Po obsahové stránce by mělo být rozhodující stanovisko autorizujícího orgánu.
24
Uvedené procesy lze zjednodušeně znázornit následovně (čárkované toky nastanou jen v některých případech)
MPSV (ISTP, NSP)
1
8 7
MŠMT
2
NÚOV
4
5
Cechy, svazy, sektorové rady
3
2+
Autorizující orgány 6
Celý komplex těchto procesů je administrativně velmi náročný a bude podporován informačním systémem NSK.
Sektorové rady Klíčovým článkem vytvářeného mechanismu jsou sektorové rady. Sektorové rady vznikají po projednání s relevantními zástupci zaměstnavatelů, s podporou řešitelů projektu NSK, správce Integrovaného systému typových pozic a řešitelů projektu NSP. Po ustavení sektorové rady je její chod řízen zevnitř, tzn. vlastní sektorovou radou, která má svého předsedu, svůj statut, v případě širších profesních oblastí i vnitřní sekce. V některých případech je do řízení činnosti rady přímo zapojen autorizující orgán. Po organizační stránce zajišťuje činnost sektorových rad společnost Trexima, jejíž pracovník je zpravidla tajemníkem sektorové rady. Sektorové rady mají různé počty členů, ukazuje se, že pro úspěšnost jednání je optimální počet do patnácti členů. Je-li potřeba zapojit více odborníků, je vhodné vytvářet sekce nebo sektorovou radu rozšířit o síť dalších odborníků, kteří nejsou přímo členy rady. Vytváření takovéto externí sítě kolem sektorových rad bude vhodné v každém případě. Členy sektorových rad jsou i zástupci vzdělávací sféry. Je zřejmé, že sektorové rady nebudou mít vždy úplně stejný model, podstatné je, aby představovaly reprezentativní a funkční platformu spolupráce zaměřené zejména (minimálně) na následující: –
posuzování, příp. vlastní vytváření popisů povolání a dalších menších jednotek práce vymezujících potenciální dílčí kvalifikace 25
–
posuzování, příp. vlastní vytváření kvalifikačních a hodnoticích standardů úplných a zejména dílčích kvalifikací
–
spolupráce při udělování autorizací a při supervizi nad činností autorizovaných osob
7.2 Procesy zajišťující aplikaci NSK Tyto procesy, stejně jako související pravidla, nejsou přímou součástí NSK, jsou však nezbytné pro její praktické fungování. Podrobně je vymezuje zákon č. 179/2006 Sb. V obecné rovině sem patří: −
autorizace fyzických a právnických osob oprávněných hodnotit odbornou způsobilost pro jednotlivé dílčí kvalifikace a vydávat o tom osvědčení – budou provádět autorizující orgány
−
hodnocení dosažené odborné způsobilosti (tedy zkouška zájemce o příslušnou dílčí kvalifikaci) a vydávání osvědčení o úspěšném vykonání zkoušky – budou provádět autorizované osoby
Oba tyto procesy by měly být odděleny od procesů naplňování a správy NSK. Autorizující orgány zodpovědné za schvalování kvalifikačních a hodnoticích standardů ale budou zodpovědné i za udělování autorizací a kontrolu autorizovaných osob. Významnou roli by při tom měly hrát sektorové rady.
Udělování autorizace Pravidla pro udělování autorizace jsou dána zákonem č. 179/2006 Sb., jejich konkretizace je jednak součástí hodnoticího standardu příslušné dílčí kvalifikace, jednak je v pravomoci autorizujícího orgánu. Klíčová je odborná způsobilost autorizovaných osob. Hodnoticí standard stanovuje požadavky na odbornou způsobilost autorizovaných osob a na materiálně-technické vybavení. Dosud zpracované hodnoticí standardy mají požadavky na odbornou způsobilost autorizovaných osob stanovené formou požadavků na stupeň a odbornost vzdělání a na druh a délku praxe. Autorizující orgán má možnost stanovovat další požadavky. V zásadě existují tři možné varianty: Varianta 1 –
Kvalifikační předpoklady ověřitelné dodanými doklady.
Varianta 2 –
Kvalifikační předpoklady ověřitelné dodanými doklady.
–
Prokázání znalostí ověřitelných ústní nebo písemnou zkouškou bez nutnosti mít přitom k dispozici materiálně-technické vybavení.
Varianta 3 –
Kvalifikační předpoklady ověřitelné dodanými doklady.
–
Prokázání znalostí ověřitelných ústní nebo písemnou zkouškou bez nutnosti mít přitom k dispozici materiálně-technické vybavení.
–
Prokázání dovedností ověřitelných jen pomocí příslušného materiálně-technického vybavení (možno spojit s prověřením tohoto vybavení).
26
Supervize nad činností autorizovaných osob Přístupy a postupy supervize nad činností autorizovaných osob budou předmětem dohody autorizujících orgánů, významnou roli by zde mohla mít Národní rada pro kvalifikace. Důležitým nástrojem by měl být informační subsystém o autorizovaných osobách.
27
