Návrh novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu JUDr. Jan Kněžínek, Ph.D.*) Úvod Vláda předložila Poslanecké sněmovně dne 23. 9. 2015 vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Jak uvádí důvodová zpráva k tomuto vládnímu návrhu, „návrh navazuje na již dříve předložený návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů (senátní tisk č. 287, 9. funkční období), a fakticky jej provádí“.1 Na problematiku obou návrhů, z nichž pouze druhý je návrhem vládním a jež spolu bezprostředně souvisejí, tedy nelze nahlížet odděleně.
1.
Stručně k ústavněprávnímu rámci působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu
1.1 Ústava ČR ze dne 16. prosince 1992 Ústava České republiky ve své hlavě páté, jež je poměrně stručná a obsahuje jediný článek – čl. 97, stanoví, že Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán, který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Uvedená úprava, jež je součástí Ústavy ČR již od jejího přijetí dne 16. prosince 1992, dosud nebyla nikdy novelizována. To však neznamená, že by se o to ústavodárce nepokoušel, respektive že by se návrhy na změnu čl. 97 Ústavy ČR nezabýval. Souvisí to mimo jiné s tím, že tak úzce vymezená působnost, jakou má Nejvyšší kontrolní úřad podle stávající dikce čl. 97 Ústavy ČR, je i z komparativního hlediska neobvyklá. Z provedených komparativních analýz vyplynulo, že v rámci západní, střední a jižní Evropy je kontrola legality hospodaření územních samosprávných entit zavedena ve většině z nich a kromě České republiky představují výjimku v zásadě jen Bosna a Hercegovina, Nizozemí a Lucembursko, částečně též Spolková republika Německo, u níž je to však dáno spolkovým uspořádáním a tím, že kontroly se
*)
Autor je náměstkem pro řízení Sekce Legislativní rady vlády Úřadu vlády České republiky, místopředsedou Legislativní rady vlády a odborným asistentem na katedře ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. 1 Sněmovní tisk č. 610/0, Poslanecká sněmovna, VII. volební období, 2015, s. 5, www.psp.cz.
odehrávají v působnosti jednotlivých spolkových zemí.2 Výjimkou jsou též severské státy – Švédsko a Finsko. Obrázek: Kontrola samospráv
Zdroj: Kolman, M., Málková, O., Kešner, V., Gabrielová, J.: Zahraniční zkušenost s kontrolou samospráv a společností s majetkovou účastí státu v zemích V4+2, Praha: Nejvyšší kontrolní úřad, 2015
1.2 Návrh novely Ústavy ČR v VI. volebním období Poslanecké sněmovny Dne 9. května 2011 totiž vláda Petra Nečase předložila Poslanecké sněmovně vládní návrh novely Ústavy ČR, jejímž cílem bylo rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, a to tak, aby umožňovala mj. i kontrolu hospodaření územních samosprávných celků. 3 Již tehdy tato změna vyvolávala poměrně bouřlivé debaty a nevoli zejména ze strany zástupců územních samospráv. Společně s návrhem novely Ústavy tehdy vláda předložila Poslanecké
2
Kolman, M., Málková, O., Kešner, V., Gabrielová, J.: Zahraniční zkušenost s kontrolou samospráv a společností s majetkovou účastí státu v zemích V4+2, Praha: Nejvyšší kontrolní úřad, 2015, s. 8. Z této publikace je převzato též grafické znázornění stavu v komparovaných státech. 3 Sněmovní tisk č. 351/0, Poslanecká sněmovna, VI. volební období, 2011, www.psp.cz. Podle tohoto vládního návrhu měl čl. 97 odst. 1 Ústavy nově znít: „Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán, který kontroluje a) hospodaření s majetkem státu a s prostředky poskytnutými státu ze zahraničí, b) příjmy a výdaje státního rozpočtu, státní závěrečný účet a příjmy a výdaje státních fondů, c) hospodaření s majetkem územních samosprávných celků a příjmy a výdaje jejich rozpočtů, a to z hlediska souladu se zákony, d) hospodaření s majetkem právnických osob veřejnoprávní povahy, o nichž tak stanoví zákon, a to v zákonem stanoveném rozsahu.“.
2
sněmovně i návrh doprovodného zákona, kterým se navrhovalo změnit zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu.4 Pokud jde o návrh novely Ústavy, ten byl tehdy Poslaneckou sněmovnou, byť v mírně pozměněné podobě, schválen dne 13. července 2012 a dne 23. července 2012 byl postoupen Senátu. Ustanovení čl. 97 odst. 1 Ústavy přitom podle této verze návrhu mělo stanovit, že „Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán, který kontroluje a) hospodaření s majetkem státu a s prostředky poskytnutými státu ze zahraničí, b) příjmy a výdaje státního rozpočtu, státní závěrečný účet a příjmy a výdaje státních fondů, c) hospodaření s majetkem územních samosprávných celků a příjmy a výdaje jejich rozpočtů, a to z hlediska souladu se zákony, d) hospodaření s majetkem právnických osob veřejnoprávní povahy, o nichž tak stanoví zákon, a to v zákonem stanoveném rozsahu, e) hospodaření s majetkem právnických osob, v nichž má Česká republika nebo územní samosprávný celek majetkovou účast, o nichž tak stanoví zákon“. 5 Senát však tento návrh ústavního zákona vůbec neprojednal.6 Podobně i návrh doprovodného zákona, předložený vládou rovněž dne 9. května 2011, byl schválen Poslaneckou sněmovnou, a to dne 7. prosince 2012, avšak Senát tento návrh dne 30. ledna 2013 zamítl a Poslanecká sněmovna dne 19. února 2013 Senát nepřehlasovala a návrh tedy nebyl přijat. Dlužno dodat, že doprovodný zákona ostatně ani za dané procesní situace přijat být nemohl, neboť jinak by při současné absenci změny Ústavy, jež dosud Senátem nebyla projednána, byl nutně protiústavní. 1.3 Návrh novely Ústavy ČR v VII. volebním období Poslanecké sněmovny V aktuálním VII. volebním období, započatém v roce 2013, se základem projednávání stal návrh novely Ústavy podaný skupinou poslanců dne 2. prosince 2013, tj. ještě před jmenováním Bohuslava Sobotky předsedou vlády.7 Uvedený poslanecký návrh do značné míry vycházel z návrhu novely Ústavy předloženého Nečasovou vládou v předchozím VI. volebním období, respektive z podoby tohoto návrhu přijaté tehdy Poslaneckou sněmovnou, rozdíly spočívaly v podstatě pouze ve vymezení kompetence ke kontrole veřejných institucí, respektive právnických osob s majetkovou účastí veřejnoprávních
4
Sněmovní tisk č. 352/0, Poslanecká sněmovna, VI. volební období, 2011, www.psp.cz. Senátní tisk č. 400, Senát, 8. funkční období, 2012, www.senat.cz. 6 V případě návrhu ústavních zákonů není Senát limitován žádnou lhůtou, ve které by musel návrh postoupený mu Poslaneckou sněmovnou projednat. Článek 46 odst. 3 se tedy s ohledem na čl. 39 odst. 4 Ústavy ČR nepoužije. 7 Sněmovní tisk č. 43/0, Poslanecká sněmovna, VII. volební období, www.psp.cz. 5
3
korporací.8 Rozsah zamýšlené kontroly územních samosprávných celků byl naopak ve všech návrzích totožný. V průběhu projednávání však návrh skupiny poslanců doznal podstatných změn, když Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s pozměňovacím návrhem kontrolního výboru Poslanecké sněmovny, na jehož základě byl návrh čl. 97 Poslaneckou sněmovnou přijat v tomto znění: „Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán, který vykonává kontrolu hospodaření a) s veřejnými prostředky a s prostředky poskytnutými z veřejných rozpočtů a b) s majetkem právnických osob s majetkovou účastí státu nebo územního samosprávného celku.“. V této podobě byl dne 26. května 2014 návrh novely Ústavy ČR postoupen Senátu, který jej doposud neprojednal. Jedním z důvodů je skutečnost, že Senát chce o podobě budoucí ústavní úpravy rozhodnout až poté, co budou známy kontury „prováděcí“ úpravy v zákoně o Nejvyšším kontrolním úřadu. Návrh novely Ústavy byl i v tomto případě předložen spolu s doprovodným změnovým zákonem, který by navržené změny v ústavním pořádku promítal do norem jednoduchého práva, předložila jej stejná skupina poslanců rovněž dne 2. prosince 2013, avšak tento její návrh jí Poslanecká sněmovna dne 22. ledna 2014 vrátila k dopracování, čímž jeho projednávání definitivně skončilo. Jelikož ale změna Ústavy týkající se působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu není možná bez současné změny předpisů jednoduchého práva, byl vypracován vládní návrh novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu a dalších souvisejících zákonů, který vláda předložila Poslanecké sněmovně dne 23. září 2015.9 Vláda tento svůj návrh zákona předložila proto, že se sama ve svých programových dokumentech zavázala prosadit návrh na rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu.10 Právě na tento vládní návrh novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu budou zaměřeny následující partie tohoto pojednání.
8
Podle sněmovního tisku č. 43/0 měl čl. 97 odst. 1 Ústavy ČR nově znít: „Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán, který kontroluje a) hospodaření s majetkem státu a s prostředky poskytnutými státu ze zahraničí, b) příjmy a výdaje státního rozpočtu, státní závěrečný účet a příjmy a výdaje státních fondů, c) hospodaření s majetkem územních samosprávných celků a příjmy a výdaje jejich rozpočtů, a to z hlediska souladu se zákony, d) hospodaření s majetkem veřejný institucí, o nichž tak stanoví zákon, a to v zákonem stanoveném rozsahu, e) hospodaření s majetkem právnických osob, v nichž má Česká republika nebo územní samosprávný celek majetkovou účast, o nichž tak stanoví zákon.“.“ 9 Sněmovní tisk č. 610/0, Poslanecká sněmovna, VII. volební období, 2015, www.psp.cz. 10 Programové prohlášení vlády z února 2014, s. 4, 5, 46, dostupné na adrese: http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/dulezite-dokumenty/programove_prohlaseni_unor_2014.pdf.
4
2.
Vládní návrh „prováděcího“ zákona k návrhu novely Ústavy ČR ohledně působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu
2.1 Nad návrhem novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu obecně Pokud jde o samotný vládní návrh zákona, kterým se mění zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, podle sněmovního tisku č. 610/0, již bylo řečeno, že tento vládní návrh je vlastně „prováděcím“ k návrhu, který v určité podobě předložila skupina poslanců a který posléze Poslanecká sněmovna schválila v úplně jiné podobě na základě pozměňovacího návrhu přeloženého kontrolním výborem Poslanecké sněmovny. Je tedy dána poměrně neobvyklá situace, kdy vláda reaguje na návrh novely Ústavy, který sama nepředložila, a je tímto návrhem de facto limitována, neboť tento návrh vyjadřuje vůli ústavní většiny v Poslanecké sněmovně. Co se sledovaných cílů týče, žádný zásadní problém v tom vlastně není, neboť cíl spočívající v rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu je plně v souladu s cíli, jež si pro své období vláda vytkla. Jistým problémem však může být poměrně kusá podoba návrhu novely Ústavy, jež ostatně byla kritizována i Legislativní radou vlády. 11 I přes tuto kritiku vůči navržené změně Ústavy ČR však Legislativní rada vlády „prováděcí“ návrh novely Ústavy doporučila vládě k přijetí, a to z důvodu, že v mantinelech pravděpodobné budoucí ústavněprávní úpravy, jak je vymezila Poslanecká sněmovna při projednávání sněmovního tisku č. 43, by stěží bylo možné přijmout zákon zásadně koncepčně odlišný. 2.2 Nad návrhem novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu ve vztahu k územním samosprávným celkům konkrétně Na úvod této kapitoly považuji za nutné připomenout, jaké je postavení Nejvyššího kontrolního úřadu v ústavním pořádku České republiky, neboť toto postavení je do značné míry odpovědí na ty hlasy, jež kritizují rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu jako potencionálně protiústavní. Odhlédneme-li od toho, že již sama úvaha o protiústavnosti ústavních zákonů je koncepčně nejednotně přijímána, pak i ve světle judikatury Ústavního soudu12 nelze po mém soudu na navrženém rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu shledávat nic protiústavního. Co se formy týče, navrhuje se Ústavu přímo změnit, čímž je dán soulad s jejím 11
Viz stanovisko Legislativní rady vlády ze dne 25. června 2015, čj. 226/15. Srov. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 27/09, vyhlášený pod č. 318/2009 Sb., kterým byl zrušen ústavní zákon č. 195/2009 Sb., o zkrácení pátého volebního období Poslanecké sněmovny. 12
5
čl. 9 odst. 1, a současně nedochází k žádnému omezení či dokonce obsahovému vyprázdnění ústavou garantovaného práva územních samosprávných celků na samosprávu ve smyslu čl. 8 Ústavy ČR, jež by zřejmě bylo zařaditelné mezi podstatné náležitosti demokratického právního státu ve smyslu čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR. Právo na samosprávu totiž nelze zaměňovat s právem na libovůli, ostatně ústavodárce to v čl. 101 odst. 4 Ústavy ČR potvrzuje také tím, že stát může do činnosti územního samosprávného celku zasahovat, vyžaduje-li to ochrana zákona (a jen vyžaduje-li to ochrana zákona), a to jen zákonem stanoveným postupem. Nejvyšší kontrolní úřad postupuje podle předem schváleného plánu kontrolní činnosti, který mj. obsahuje předmět a cíle kontroly a označení kontrolovaného orgánu, organizační složky státu, právnické nebo fyzické osoby. Jeho činnost je z hlediska kontrolovaných osob předem známá a transparentní, samotný průběh kontroly se pak řídí zákonem, takže i další ústavní podmínka je v tomto směru naplněna. Zásadní garancí zde pak jistě je postavení Nejvyššího kontrolního úřadu, jemuž Ústava, podobně jako soudům, přiznává nezávislost. Nejvyšší kontrolní úřad, ač se z jeho názvu může jevit něco jiného, není správním úřadem, není žádným způsobem podřízen vládě a vláda nemá možnost do jeho činnosti zasahovat, podobně jako tuto možnost nemají ani jiné složky státní moci. Nejvyšší kontrolní úřad tak je především účetním dvorem, který nedisponuje exekutivní pravomocí, jíž by mohl prosazovat své kontrolní závěry, a jeho činnost tak slouží především jako určitý zdroj systémových výstupů, na jejichž podkladě mohou jednotlivé složky státní moci, ale i jiné entity, včetně územních samosprávných celků, přijímat koncepční kroky ke zlepšení nakládání s veřejnými prostředky či prostředky, jež z veřejných zdrojů pocházejí (např. příjemci dotací apod.). A případná obava z politicky účelových závěrů z činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu by byla asi podobná, jako obava z polických soudních procesů, respektive z politických rozhodnutí soudů. Ochrana zákona je v tomto případě dána tím, že při kontrole územního samosprávného celku, jde-li o výkon jeho samostatné působnosti, a dobrovolného svazku obce by podle návrhu měl Nejvyšší kontrolní úřad prověřovat kontrolované činnosti v rozsahu povinností uložených územnímu samosprávnému celku zákony upravujícími způsob nakládání s jejich majetkem a způsob hospodaření s jejich finančními prostředky, zejména tedy podle obecního či krajského zřízení, respektive podle zákona o hlavním městě Praze, a podle zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Předmětem kritiky, zejména ze strany představitelů územní samosprávy, bývá někdy to, že obecní a krajské zřízení a zákon o hlavním městě Praze ukládají územním samosprávným celkům mj. nakládat s majetkem účelně a hospodárně, a že tedy i tato kritéria spadají pod kritérium legality. Ani tato dvě 6
kritéria, jež bezesporu určují obsah legality hospodaření, však nejsou samoúčelná. Povinnost účelného a hospodárného nakládání je totiž vázána na souladu se zájmy územního samosprávného celku a s úkoly vyplývajícími z jeho zákonem vymezené působnosti. A je-li obsahem samostatné působnosti péče o všestranný rozvoj území a o potřeby občanů, respektive péče o zájmy obce a jejích občanů, pak je zcela zřejmé, že Nejvyšší kontrolní úřad nemá a nebude naplnění uvedených podmínek hodnotit, tedy kromě evidentních excesů, a zaměří svou kontrolní činnost na snáze kvalifikovatelné a kvantifikovatelné veličiny zákonnosti, například na dodržení zákona o veřejných zakázkách nebo rozpočtových pravidel územních rozpočtů. V tomto směru nelze spatřovat rozpor ani s Evropskou chartou místní samosprávy jako mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána.13 Ta sice v čl. 8 odst. 2 stanoví, že „jakýkoli správní dozor nad činností místních společenství běžně usiluje pouze o zajištění souladu se zákonem a ústavními zásadami“, a že „u úkolů, jejichž plnění bylo na místní společenství přeneseno, však mohou vyšší orgány vykonávat dozor, i pokud jde o vhodnost zvolených prostředků“,14 ale navržená úprava s tímto principem není ani v případě samostatné působnosti v rozporu. Kritériem kontroly ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu vůči územním samosprávným celkům bude totiž opět pouze a jedině zákonnost. Lichý je i argument, že rozšíření působnosti bude pro územní samosprávné celky představovat navýšení, či dokonce výrazné navýšení jejich administrativní zátěže. Uvedené by snad platilo pouze za předkladu, kdyby podle stávající úpravy územní samosprávné celky nebyly Nejvyšším kontrolním úřadem vůbec kontrolovány. Tak tomu ale není, neboť již podle stávající úpravy Nejvyšší kontrolní úřad kontrolu územních samosprávných celků provádí, byť z jiných, úžeji vymezených hledisek, respektive v užším rozsahu, se zaměřením na hospodaření se státním majetkem. Asi nejpádnější z argumentů kritiků navržené úpravy je tak zejména celková administrativní náročnost kontrol, jimž územní samosprávné celky již v současné době podléhají. Zde je ale potřebné poznamenat, že kontrola ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu se z tohoto rámce vymyká jak postavením kontrolního orgánu – již podle ústavy nezávislého kontrolního účetního dvora, v rozsahu kontroly a zejména pak v jejích důsledcích, kdy kontrolní závěr není exekutivně vymahatelný ani z něj pro kontrolovanou osobu neplynou 13
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 181/1999 Sb. Anglicky: „Any administrative supervision of the activities of the local authorities shall normally aim only at ensuring compliance with the law and with constitutional principles. Administrative supervision may however be exercised with regard to expediency by higher-level authorities in respect of tasks the execution of which is delegated to local authorities.“ 14
7
žádné právní sankce. Zavedením kontroly ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu se tedy případné problémy stávajícího systému kontrol přinejmenším nezhorší. Naopak v uplynulém období například přijetí nového kontrolního řádu15 vytvořilo předpoklady pro efektivnější výkon kontrol a pro snížení zátěže kontrolovaných osob.16 V oblasti finanční kontroly by k podobnému cíli měl směřovat návrh zákona o řízení a kontrole veřejných financí, kontury této budoucí úpravy však zatím ještě nemají zcela konkrétní podobu.17 2.3 Nad ostatními částmi návrhu novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu konkrétně Vládní návrh novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu se však zdaleka neomezuje jen na otázku provádění kontroly hospodaření územních samosprávných celků. V souladu s tím, jak působnost Nejvyššího kontrolního úřadu předpokládá vymezit Poslaneckou sněmovnou schválený návrh novely Ústavy, návrh „prováděcího“ zákona se zaměřuje též na ostatní případy hospodaření s veřejnými prostředky a s prostředky poskytnutými z veřejných rozpočtů, a rovněž na hospodaření s majetkem právnických osob s majetkovou účastí státu nebo územního samosprávného celku. Pokud se jedná o vymezení rozsahu působnosti kontrolovat hospodaření s veřejnými prostředky, navrhuje se v „prováděcím“ zákoně, vedle výslovného uvedení majetku státu a majetku územních samosprávných celků, vymezit veřejné prostředky prostřednictvím subjektů, jež s nimi nakládají. V rámci tohoto výčtu by kontrolní působnost Nejvyššího kontrolního úřadu dopadla na státní podniky, státní fondy, státní příspěvkové organizace nebo jiné podobné státní organizace, na zdravotní pojišťovny, veřejné výzkumné instituce, 15
Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2014. Vedle toho je podstatné uvést, že problematikou systému kontrol ve veřejné správě se vláda v minulosti opakovaně zabývala. Tak například usnesením vlády ze dne 5. ledna 2011 č. 7 vláda projednala a vzala na vědomí Analýzu provedených kontrol a dozoru u územních samosprávných celků v letech 2006 až 2010 s návrhem konkrétních opatření směřujících k jasnému rozdělení kompetencí mezi Nejvyšší kontrolní úřad, Ministerstvo financí a ostatní kontrolní orgány ve veřejné správě. V souvislosti s ní a jejími výstupky mj. uložila vypracovat novou právní úpravu pro oblast kontrol ve veřejné správě, z čehož posléze vzešel nový kontrolní řád, a v souvislosti s přijetím nového kontrolního řádu byla Ministerstvu vnitra kompetenčním zákonem svěřena koordinační úloha v oblasti postupů podle kontrolního řádu. Podle § 27 kontrolního řádu pak platí, že kontrolní orgán koordinuje obsah plánu kontrol s ostatními kontrolními orgány, je-li to v zájmu ochrany práv kontrolovaných osob a nebrání-li tomu účel kontrol. V současné době byl pak Ministerstvem financí vypracován materiál Informace o systému kontrol ve veřejné správě a při čerpání veřejných finančních prostředků (vládní čj. 1261/15), určený k projednání vládou, ta jej však ke dni redakční uzávěrky tohoto příspěvku doposud neprojednala. Z pracovní verze však vyplývá, že žádná z posuzovaných kontrol se nedubluje s kontrolní činností Nejvyššího kontrolního úřadu, a nebude se s ní dublovat ani po případném rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, neboť účel a zaměření kontrol jsou zcela odlišné. 17 Ke dni redakční uzávěrky tohoto příspěvku probíhalo k návrhu zákona vypořádání připomínkového řízení. Viz materiál Ministerstva financí čj. MF-26485/2015/47-14, dostupný na adrese: https://apps.odok.cz/kpl-detail?pid=KORN9YMBMJKY. 16
8
dobrovolné svazky obcí, příspěvkové organizace zřízené územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí, regionálními radami regionů soudržnosti, Českou televizi, Český rozhlas, veřejné vysoké školy, školské právnické osoby zřízenými státem, územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí a na Českou národní banku. Kontrola hospodaření s prostředky poskytnutými z veřejných rozpočtů by pak dopadla na všechny prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu, ze státních finančních aktiv, ze státního fondu, z rozpočtu územního samosprávného celku nebo regionální rady regionu soudržnosti. Typicky by tak kontrolovanými osobami byly příjemci dotací z veřejných rozpočtů. Právnickými osobami s majetkovou účastí státu nebo územního samosprávného celku, jejichž hospodaření by Nejvyšší kontrolní úřad mohl rovněž kontrolovat, by pak měly být takové právnické osoby, ve kterých má stát, popřípadě osoba hospodařící ve smyslu zákona s veřejnými prostředky podle zákonného taxativního výčtu, anebo územní samosprávný celek více než 50% majetkovou účast, přičemž jejich podíly by v jedné právnické osobě pro účely určení uvedené hranice sčítaly. Od kritiků někdy zaznívá, že stanovení oné padesátiprocentní hranice jde nad rámec navrženého ústavního textu, který s touto hranicí nepočítá, podle mého názoru by však bylo absurdní kontrolovat právnickou osobu jen proto, že na ní stát má zanedbatelný spoluvlastnický podíl, a míjelo by se to i s účelem činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, kterým je zejména kontrola v oblasti veřejných prostředků a činnosti veřejnoprávních korporací. Vedle toho by vznikaly další ústavněprávní pochybnosti, například z hlediska ochrany vlastnického práva. Navržená zákonná úprava je tedy v tomto ohledu správná a respektuje i navržený budoucí ústavněprávní rámec. Závěr Navržená změny ve vymezení působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu podle Ústavy České republiky, pokud jde o oprávnění kontrolovat hospodaření územních samosprávných celků, se nijak nevymyká stavu platnému v jiných vyspělých evropských státech. Jejím přijetím by naopak ústavodárce český ústavní pořádek tomuto standardu přiblížil. Nemohu souhlasit ani s hlasy, jež navržené změny označují jako potencionálně protiústavní, ani s panikou nad možným nárůstem administrativní zátěže pro kontrolované osoby.
9
