UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Fakulta tělesné výchovy a sportu
Návrh kompenzačního programu pro sjezdové lyžování
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Zpracoval:
PhDr. Petra Matošková, Ph.D.
Bc. Jan Tietz
září 2009
7
Abstrakt
Název práce: Návrh kompenzačního programu pro sjezdové lyžování Cíle práce: Cílem práce je navrhnutí kompenzačního programu, v podobě zásobníku vhodných kompenzačních cviků, na základě modifikovaného kineziologického rozboru a zjištění odchylek od správného držení těla. Metoda: Jedná se o popisnou studii na základě jednotlivých případů (kasuistik) vztahujících se ke každému probandovi. Výsledky: U vybraného vzorku sjezdařů byl prokázán vliv sjezdového lyžování na správné držení těla, ve smyslu přetížení určitých oblastí pohybového aparátu. Prokázal se výskyt charakteristických svalových dysbalancí ve sjezdovém lyžování, které nám posloužili k vypracování zásobníku kompenzačních cvičení a k cíleně zvolenému kompenzačnímu programu pro vybrané sjezdaře. Klíčová slova: sjezdové lyžování, vadné držení těla, kompenzační cvičení
8
Abstrakt
Title: Designing compensation program for downhill skiers Goal: main objective is creating a compensatory training plan in a form of appropriate sample of a compensation exercises based on modified kinesiology analysis and incorrect postural variations findings. Method: descriptive essay observing particular cases (casuistry) related to each tested individual. Results: The influence of downhill skiing on a human posture was proven to be possitive in a sence of overloading specific components of kinetic apparatus. In a survey was also shown number of characteristical muscular disbalances which we used for designing compansational program in order to correct these disbalances. Key words: downhill skiing, incorrect postural variations, compensation exercises
9
Touto cestou bych chtěl poděkovat PhDr. Petře Matoškové, PhD. za odborné vedení práce, za praktické rady a za možnost využít její zkušenosti v této problematice. Dále děkuji za spolupráci při výzkumu trenérovi testovaného souboru Bc. Pavlu Šedivému. Bez spolupráce výše jmenovaných by tato práce nevznikla.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a použil jsem pouze literaturu uvedenou v seznamu bibliografické citace.
-------------------------Jan Tietz
10
Svoluji k zapůjčení své diplomové práce ke studijním účelům. Prosím, aby byla vedena přesná evidence vypůjčovatelů, kteří musí pramen převzaté literatury řádně citovat. Jméno a příjmení:
Číslo obč. průkazu: Datum vypůjčení:
Poznámka:
11
OBSAH 1.ÚVOD………………………………………………………………………………….....8 2.TEORETICKÁ VÝCHODISKA…………………………………………………………9 2.1.Charakteristika pohybového aparátu člověka……………………………………….9 2.1.1. Kostní systém……………………………………………………………….9 2.1.2. Vazivový systém…………………………………………………………10 2.1.3. Svalový systém…………………………………………………………….11 2.1.3.1.Dělení svalů a jejich činnost…………………………………………...12 2.1.4. Správné držení těla………………………………………………………...14 2.2. Zatížení v alpských disciplínách………………………………………………….16 2.3.Svalové dysbalance………………………………………………………………..18 2.3.1. Typy svalových dysbalancí a jejich charakteristika……………………….20 2.3.2. Svalová nerovnováha ve sjezdovém lyžování……………………………..22 2.4.Struktura tréninku v alpských disciplínách………………………………………..24 2.4.1. Věkové a zdravotní aspekty……………………………………………….27 2.4.2. Charakteristika ročního tréninkového cyklu v alpských disciplínách…….29 2.5.Kompenzační cvičení……………………………………………………………...34 2.5.1. Rozdělení kompenzačních cvičení………………………………………...35 2.5.1.1.Kompenzační cvičení uvolňovací……………………………………..36 2.5.1.2.Kompenzační cvičení protahovací…………………………………….38 2.5.1.3.Kompenzační cvičení posilovací………………………………………40 2.6.Relaxační cvičení………………………………………………………………….42 2.7.Dechová cvičení…………………………………………………………………...43 3.CÍLE, ÚKOLY PRÁCE A HYPOTÉZY……………………………………………….46 4.METODOLOGIE……………………………………………………………………….47 4.1.Charakter výzkumu………………………………………………………………..47 4.2.Charakteristika souboru……………………………………………………………47 4.3.Plán výzkumu……………………………………………………………………...47 4.4.Použité metody…………………………………………………………………….47 4.5.Analýza dat………………………………………………………………………...52 5.VÝSLEDKY…………………………………………………………………………….53 5.1.Výsledky kineziologických rozborů……………….................................................53 5.2.Celkové shrnutí výsledků.........................................................................................65 12
6.DISKUSE……………………………………………………………………………….68 7.NÁVRH KOMPENZAČNÍCH PROGRAMŮ………………………………………….73 7.1.Zásobník cviků…………………………………………………………………...73 7.1.1. Uvolňovací cvičení………………………………………………………...74 7.1.2. Protahovací cvičení…………….…………………………………………..81 7.1.3. Posilovací cvičení………………………………………………………….89 7.2.Návrh kompenzačního cvičení pro jednotlivé probandy ………………………….94 8.ZÁVĚR………………………………………………………………………………….96 9. POUŽITÁ LITERATURA…………………………………………………….………..99 10.PŘÍLOHY…………...………………………………...................................................101
13
1. ÚVOD Kompenzace a regenerace ve sportu je v dnešní době velice aktuální. Se zvyšujícími se výkony rostou i nároky na sportovce a ti je jsou schopni plnit jen v případě lepší trénovanosti. Zároveň si však toto zatížení vybírá svou daň v podobě četných zranění, budování svalových dysbalancí, atd. Na generaci nyní dospívajících lyžařů již můžeme pozorovat mnohé z negativních důsledků nadměrné zátěže, které byli z důvodů brzké specializace sportu vystaveni. Šestnáctiletí lyžaři po operacích menisků a plastikách vazů nejsou ničím výjimečným, podle držení těla a chůze často poznáte, kterému sportu se věnují. U většiny sportů, a tedy i u sjezdového lyžování, se často u závodníků i při plném zdraví nacházejí skupiny zkrácených a ochablých svalů. Proto je velice vhodné používat kompenzační cvičení, tj. specifickou řízenou pohybovou činnost, jinak může docházet k různým odchylkám, které mohou být spojeny až s patrnou změnou konfigurace těla. Několikanásobně toto pravidlo platí hlavně u alpských disciplín, kde vlivem vysokých rychlostí, a s tím spojených odstředivých sil, dochází k obrovskému zatížení organismu, zejména hybného systému. V kvalitní kompenzaci nadměrného zatížení, v dostatečné regeneraci i v efektivním využívání odpočinku můžeme najít silnou zbraň v boji proti všem negativním důsledkům sjezdového lyžování na lidský organismus. Zároveň je to možnost širokého uplatnění, protože v našich zeměpisných šířkách a v současné době je otázka vyrovnávání zátěže stále podceňována, omezována, popřípadě využívána nedostatečně a kvalifikovaný člověk znalý poměrů v určitém sportovním odvětví může být velikým přínosem pro zefektivnění tréninkového procesu. Svalové dysbalance mohou vést z funkčních změn až ke vzniku strukturálních změn svalové tkáně. Postupně dochází k ischemii svalu a k vazivové degeneraci. Na základě těchto změn dochází i ke změnám v kloubech a šlachách. Řada bolestivých obtíží je spojena právě s nedostatečnou péčí o zkrácené či oslabené svalové skupiny. Ty mohou vést až k deformitám, které z hlediska vývoje individua mohou být v pozdějším věku příčinou nejrůznějších těžko odstranitelných potíží. Každá sebemenší svalová dysbalance limituje rozvoj pohybových schopností a dovedností, zvyšování svalové síly, a tím negativně ovlivňuje sportovní výkon. Správná péče o svalový aparát je nutnou podmínkou pro zvyšování výkonnosti jedince.
14
2. TEORETICKÁ VÝCHODISKA 2.1 Charakteristika pohybového aparátu člověka Každý pohyb vzniká zapojením dílčích systémů organismu. Tzn. podpůrně pohybového, řídícího a transportního. Tyto systémy pracují jako jeden funkční celek na úrovni biochemických dějů a fyziologických funkcí. Tato spolupráce umožňuje při svalovém stahu přeměnu chemické energie na energii mechanickou (Véle, 2006). 2.1.1 Kostní systém Kostní
tkáň
je
specializovaným
typem
opěrného
pojiva
s mineralizovanou
mezibuněčnou hmotou, skládající se z osteoblastů, osteofytů, osteoklastů, amorfní a vláknité mezibuněčné hmoty (Dylevský, Druga a Mrázková, 2000). Kosterní soustavu tvoří přibližně 200 kostí. Kosti mají různý tvar, jenž většinou odpovídá funkci, které slouží. Dělíme je na kosti dlouhé – kosti končetin, tělo je duté a vyplněné kostní dření, krátké – tvoří větší celky, navzájem jsou pohyblivě spojené (kosti zápěstí, prstů) a ploché – např. kosti lebeční, lopatky. Stavba kostí, tak jako jejich tvar, není vždy stejná, jejich povrch i vnitřní struktura je do značné míry modelována a pozměňována, zejména tlakem a tahem vazů a šlach. Kost je tvořena kostní tkání, která je kryta vazivovou blankou – okosticí (periost) a kloubní plochy pokrývá chrupavka, dále v každé kosti nalézáme cévy, nervy a kostní dřeň. Kostra (skelet) se dělí na kostru osovou (páteř, kost hrudní, žebra), zakončenou kostrou hlavy (lebkou), a kostru horních a dolních končetin (Vindušková, 2003). Kosti jako jediné tvrdé útvary v těle představují vlastní nosné elementy podpůrné složky pohybového systému; z nich je zbudována pevná kostra našeho těla. Z obecného hlediska má skelet několik základních funkcí: 1) Oporná funkce – kosti představují plochu, na které začínají a na kterou se upínají svaly. 2) Ochranná (protektivní) funkce – uplatňuje se u některých kostí. Mozek nebo pánevní orgány jsou v podstatě uzavřeny v kostěné schránce; podobnou funkci mají i obratle ohraničující páteřní kanál. 3) Funkce pák – je plněna kostmi, které jsou spojeny pohyblivými klouby. Nápadné je toto funkční uplatnění především na končetinách, kde dlouhé kosti představují ramena pák s opěrným bodem v ose kloubu. Za rameno síly pak považujeme 15
vzdálenost úponu svalu od osy kloubu, a na rameno břemena působí např. hmotnost paže, ruky nebo příslušného článku těla. 4) Funkce krvetvorby – součástí kostí je červená kostní dřeň, která produkuje nejen všechny typy krevních elementů, ale i osteoblasty a osteoklasty - tedy základní kostní buňky. 5) Funkce depozita minerálů organismu – je reprezentována mezibuněčnou hmotou kosti, ve které jsou vázány důležité minerální soli, především fosforečnan vápenatý a uhličitan vápenatý. 6) Funkce energetického zdroje – je plněna žlutou kostní dření jakožto významným zdrojem chemické energie vázané v tukových buňkách (Dylevský, Druga a Mrázková, 2000). 2.1.2 Vazivový systém Vazivo je pojivová tkáň, kterou tvoří vazivové buňky, kolagenní, retikulární a elastická vlákna a amorfní bezbuněčná hmota (Dylevský, Druga a Mrázková, 2000). Vazivová tkáň obaluje, navzájem spojuje různé orgány našeho těla a je ve svém celku největší tkání lidského těla. K jejím funkcím patří obrana před zevními vlivy, ochrana jiných tkání a orgánů, ukládání a transport látek. Na rozsah pohybu sportovce mají významný vliv tkáň vazivová a kolagenní. Tam, kde převládají kolagenní vlákna, je rozsah pohybu omezený. Převládají-li vlákna elastická, je rozsah pohybu větší. Funkčnost jednotlivých kloubů je dána podílem různých tkání. Kloubní pouzdro a vazy představují dva nejdůležitější faktory, které jsou odpovědné za 47 % této funkčnosti, na druhém místě je fascie s 41 %, následují šlachy
a kůže s 10 % a 2 % (Alter, 1999).
Na motorické funkci se podílí vazivová tkáň rozložená v měkkých tkáních jako samostatné útvary tvořící kloubní pouzdra a vazy. Ve svalu tvoří vazivové stroma, které se dělí na tenkou vrstvičku endomyzia, oddělující jednotlivé kontraktilní elementy, vrstvu perimyzia, separující svalové snopečky a silnější vrstvu epimyzia obalující povrch většího počtu snopečků. Vazivové stroma svalu přechází ve fasciální obal a dále ústí do šlašitého úponu končícího buď v periostu kostěných segmentů, nebo v jiných tkáních, jakou jsou např. thorakodorzální a podobné fascie. Svalová vlákna jsou primárními zdroji mechanické energie a vazivo ve svalu je svojí pružností sekundárním zdrojem energie. Vazivo pomáhá vyhlazovat jednotlivé rázy záškubů, zpevňuje sval a současně vymezuje i rozsah jeho pohyblivosti. Pružnost vaziva se udržuje jeho rytmickým protahováním. Údobí delšího
16
klidu vede ke zkrácení vaziva, jež omezuje sílu svalu snížením pohybové možnosti vláken při kontrakci. Tím klesá pracovní výkonnost svalu (Véle, 2006). 2.1.3 Svalový systém Kosterní svaly jsou výkonnými orgány pohybového systému, které mají schopnost přeměnit chemickou energii na mechanickou a konat práci. Tato energie se z větší části uvolňuje ve formě tepla, která udržuje naši tělesnou teplotu. Specifickou vlastností svalů je jejich kontraktilita – stažitelnost, schopnost svalové tkáně odpovědět na podráždění stahem. Základní anatomickou jednotkou kosterního svalu jsou mnohojaderná svalová vlákna, která bez inervace nejsou schopna funkce. Střední část vlákna je vyplněna myofibrilami schopnými kontrakce, která jsou tvořena filamenty aktinu a myozinu. Zastoupení svalových vláken v jednotlivých svalech je individuální. Červená barva vláken je dána přítomností myoglobinu. Kosterní svaly jsou rozloženy kolem kloubů a podle jejich začátků, úponu a polohy, vzhledem k ose kloubu, který přecházejí, provádějí odpovídající pohyby. Podle funkce označujeme svaly:
m. flexor – ohybač
m. extensor – natahovač
m. adductor – přitahovač
m. abductor – odtahovač
m. levator – zvedač
m. sphincter – svěrač
aj. (Dylevský, Druga a Mrázková, 2000)
Svaly dělíme také podle jejich pohybové funkce na:
atomisty - působí ve směru pohybu a způsobují pohyb
antagonisty - působí proti pohybu
synergisty - spolupracují s agonisty
neutralizační - neutralizují druhou směrovou komponentu svalu
fixační - fixují polohu některých segmentů (Čihák, 2001).
17
Všechny svaly jsou ve stavu mírného nabuzení (dokonce i v klidu, tedy i při spánku), které člověka provází celý život (Tlapák, 2004). Klidové napětí, neboli svalový tonus, se projevuje připraveností svalu k činnosti, je důkazem toho, že ve svalu neustále probíhá látková výměna a že svaly jsou setrvale pod kontrolou centrální nervové soustavy. Podle funkčních a strukturálních vlastností lze rozlišit svalová vlákna na:
pomalá svalová vlákna – červená, oxidativní, s funkcí tonickou, na podnět reagují pomalejší kontrakcí, jsou adaptována na dlouhodobý výkon,
rychlá svalová vlákna – bílá, glykolytická, s funkcí fázickou, kontrahují rychleji, při svalové činnosti jsou rychle unavitelná,
přechodná vlákna (Dylevský, Druga a Mrázková, 2000).
2.1.3.1 Dělení svalů a jejich činnost Rozeznáváme dva subsystémy s odlišnými funkčními vlastnostmi: Tonický systém – systém tonických svalů umožňuje dlouhotrvající svalové výkony s pomalým nástupem i průběhem. Kinetický systém – systém fázických svalů umožňuje nárazové svalové výkony s rychlým nástupem i průběhem. Mezi oběma svalovými subsystémy existuje spolupráce a součinnost. Ta je dána tím, že tonická aktivita, zajišťující polohu, vytváří výchozí úroveň pro činnost kinetickou. Oba subsystémy tak reagují na stejný podnět, ale antagonisticky (Hošková, 2003). Tonické svaly Jinak se jim říká také svaly posturální. Jejich hlavní funkcí je udržování vzpřímené polohy těla. Tyto svaly jsou vývojově starší, pomalu se unaví, jsou vytrvalé a silné. Mají lepší cévní zásobení, jsou odolnější a mají vyšší práh dráždivosti, rychle regenerují. Posturální svaly pracují v našem těle nepřetržitě s neustálým napětím – staticky, a to v klidu i v pohybu (Dylevský, Druga a Mrázková, 2000). Ve stereotypech se rychleji zapínají, zvláště v extrémních situacích. Vlastnost, kterou nelze přehlédnout, je bohužel tendence ke klidovému zkrácení v průběhu života. Především se projevuje jako adaptační děj, který nabývá převahu nad přirozeným pohybovým chováním. Ve sportu nastává taková situace velmi často, ať již díky samotnému charakteru daného sportu, nebo nevhodnému tréninku, zejména špatnému 18
posilování. Ke zkrácení tonických svalů dochází u sportovců, kteří jsou přetíženi, ale i u běžné populace, u níž převládá sedavý způsob života, a to již od dětského věku (Hošková, 2003). Zkrácené svaly nebolí, ale snižují rozsah pohybu v kloubech. Jsou hyperaktivní, tedy zapojují se do pohybu, i když to není jejich práce a hypertonické - inklinují k nadměrnému zvyšování klidového napětí (Jarkovská, Jarkovská, 2005). Nejdůležitější posturální svaly dle Hoškové (2003): Tabulka 1
Posturální svaly
m. triceps surae, hlavně m. solueus
trojhlavý sval lýtkový
m. rektus femoris
přímý sval stehenní
m. tibialis posteriori
zadní sval holenní
m. tensor fascie latae
napínač povázky stehenní
m. iliopsoas
sval bedrokyčlostehenní
adduktory stehna
přitahovače stehna
m. piriformis
sval hruškovitý
m. quadratus lumborum
čtyřhlavý sval stehenní
m. pectoralis major et minor
velký a malý prsní sval
m. trapezius – horní část
sval kápový
m. sternocleidomastoideus
kývač hlavy
m. levator scapelae
zdvihač lopatky
Fázické svaly Jejich hlavní funkcí je vykonávat pohyb. Jsou vývojově mladší. Je jich o polovinu méně než svalů posturálních. Tyto svaly reagují rychle, díky horšímu krevnímu zásobení se však brzy unaví a hůře regenerují. Jejich klidové svalové napětí je bez pohybu a snižuje až o 50 % normální zdravé funkce (Jarkovská, Jarkovská, 2005). Fázické svaly nepracují, pokud je k tomu nenutíme. Bez pohybu ochabují a slábnou – atrofují a dokonce se vyznačují i nechutí zapojovat se do svalové práce. Snižuje se jejich svalové napětí. Síla každého svalu nebo skupiny svalů může klesnout tak, že jsou schopny pohybovat některou částí pohybového ústrojí pouze na úrovni jejich vlastní váhy. Fázické svaly mají sklon k oslabení, proto je musíme posilovat s důrazem na pohybovou přesnost (Hošková, 2003). 19
Některé svaly z této skupiny mají i významnou funkci posturální (např. hýždě a břicho). Fázické svaly jsou hypoaktivní, ochabují, zapojují se málo do pohybových programů, jsou hypotonické – inklinují k velkému snižování klidového napětí (Jarkovská, Jarkovská, 2005). Nejdůležitější fázické svaly dle Hoškové (2003): Tabulka 2
Fázické svaly mm. peronei
svaly lýtkové
m. tibialis anterior
přední sval holenní
mm. vasci
vnitřní a zevní hlavy čtyřhlavého svalu stehenního
m.gluteus maximus, medius,
velký, střední, malý sval hýžďový
minimus mm. abdomini
břišní svaly
m. trapezius – střední a dolní část
sval kápový
mm. rhomboidei
rombické svaly
2.1.4 Správné držení těla Posturální /z latinského slova postura = postava/ funkce zajišťuje aktivní udržování vzpřímené polohy těla v gravitačním poli. Pojmem postura označujeme způsob držení těla a jeho segmentů v klidu (Bursová, 2005). Na udržování vzpřímené polohy se podílejí posturální svaly (Čermák, 1994). Vzpřímené držení těla si každý jedinec osvojuje po narození, je výsledkem složitých reflexních dějů, které jsou řízeny z centrální nervové soustavy na základě vrozených, geneticky daných pohybových vzorců. Výsledkem je určitý vzorec posturální funkce, tj. individuální posturální stereotyp (ustálený způsob reagování na určitý podnět) vzpřímeného držení těla. Např.: určitě je rozdíl mezi držením těla dítěte, školáka, chlapce či děvčete v pubertě, dospělého muže či ženy (Krištofič, 2000). Kvalita držení těla je ovlivněna celou řadou faktorů. Je obrazem vnějšího a vnitřního prostředí jedince, odpovídá jeho tělesným a duševním vlastnostem, momentálnímu stavu psychických procesů (dobrá nálada, stres), tělesné stavbě a stavu svalstva (Bursová, 2005).
20
Správné držení těla působí přirozeně a harmonicky, nevyžaduje žádné úsilí a není bolestivé. Všechny části páteře se nacházejí v kolmém postavení k podložce, páteř je vyvážená a svalstvo rovnoměrně zatížené. Každá odchylka nějakého úseku páteře od svislého postavení znamená pro jednotlivé obratle, meziobratlové ploténky, svaly, vazy a klouby zvýšenou zátěž (Véle, 1995). Dosud neexistuje standardní držení těla a je a vždy bude individuálně odlišné. Existují však obecně platné ukazatele. Určitou podobu „správného“ držení těla můžeme přiblížit modelem tzv. ideálního držení těla (Bursová, 2005). Ve stoji spojném je hmotnost těla rozložená na obě chodidla, dolní končetiny jsou přirozeně protaženy v kolenou, trup je vytažen vzhůru ve směru podélné osy těla, pánev je fixována aktivací břišních a hýžďových svalů, ramena a paže jsou taženy dolů aktivací dolních fixátorů lopatek, hlava je držena v protažení osy páteře, brada svírá s krkem pravý úhel (aktivací hlubokých ohýbačů hlavy a krku), pohled očí směřuje vpřed (Hálková, 2001). Hodnocení držení těla při pohledu zezadu :
Osa páteře je shodná s osou těla.
Osa boků je rovnoběžná s osou ramen a je kolmá na osu těla.
Ramena jsou stejně vysoko a symetricky rozložená.
Lopatky neodstávají a jsou symetrické.
Thorako – abdominální trojúhelníky (prostor mezi paží a tělem) jsou symetrické.
Středy kyčelních, kolenních a hlezenních kloubů jsou na svislici (klenba nohy je fyziologická, není příčně ani podélně plochá) (Bursová, 2005).
Hodnocení držení těla při pohledu z boku :
Hlava je vzpřímená (zasunutá), brada svírá pravý úhel s osou těla, spojnice oční štěrbiny a horního úponu ušního boltce je kolmá na těžnici spuštěnou z hrbolu kosti týlní, vzdálenost krční lordózy od těžnice je kolem 2 cm (v dospělosti do 3 cm).
Hrudník je vyklenutý a symetrický, jeho osa je kolmá, žebra svírají s páteří 30º, vrchol hrudní kyfózy se dotýká těžnice spuštěné z hrbolu kosti týlní.
21
Břišní stěna je za kolmicí spuštěné z mečíkovitého výběžku kosti hrudní, vzdálenost bederní lordózy od těžnice je 2,5 – 3 cm (v dospělosti opět o málo větší), pánev s kostí křížovou svírá s vertikálou asi 30º.
Těžnice prochází mezi hýžďovou rýhou, středem mezi koleny a padá do středu spojnice pat (Bursová, 2005).
Způsob držení těla se během dne mění i v závislosti na teplotě, psychickém stavu a únavě (Krištofič, 2000). Fyziologické držení těla je jedním ze základních předpokladů ke správnému vykonávání jednotlivých kompenzačních cvičení a ke správnému zapojování odpovídajících svalových skupin v průběhu pohybu. Významně tím ovlivňuje sportovní výkon a jeho kvalitativní a kvantitativní úroveň. Individuálně optimální držení těla bez svalových dysbalancí a chybných pohybových stereotypů je podstatným předpokladem našeho zdraví.
2.2 Zatížení v alpských disciplínách Síla je schopnost člověka působit proti vnějšímu odporu a překonávat ho. Sílu zařazujeme mezi nejdůležitější pohybové schopnosti a tvoří prakticky biologický základ všech pohybových schopností (Dovalil a kol., 2002). Síla je i rozhodující pohybovou schopností pro výkon sjezdaře. Alpské disciplíny vyžadují zejména velkou sílu svalstva dolních končetin (tabulka 3), paží a pletence ramenního (tabulka 5), svalstva břišního (tabulka 6) a zádového (tabulka 4). Nejvýznamnější svalové skupiny a svaly, které jsou důležité pro závodní činnost v alpských disciplinách spolu s funkcí, kterou daný sval při pohybu zaujímá dle Brody (1985):
22
Tabulka 3
Svaly dolních končetin
m. tibialis anterior m. gastrocnemius m. rectus femoris
přední
sval - dorzální flexe nohy a její pupinace
holenní dvojhlavý
- pomáhá udržovat podélnou klenbu nožní sval - plantární flexe nohy
lýtkový přímý
- flexe v kloubu kolenním sval - extenze v kloubu kolenním
stehenní
- flexe v kloubu kyčelním - flexe v kloubu kolenním
m. semitendinosus
sval poloblanitý
- vnitřní rotace bérce (při ohnutém kolenu) - extenze v kloubu kyčelním - flexe v kloubu kolenním
m. biceps femoris
dvojhlavý sval
- rotace bérce zevně (při ohnutém kolenu)
stehenní
- extenze v kloubu kyčelním (dlouhá hlava svalu) - extenze v kloubu kyčelním
m. gluteus maximus
velký
sval
hýžďový
- při fixované končetině (stoji) zaklání pánev, a tím zajišťuje vzpřímené postavení trupu - addukce stehna - extenze v kloubu kolenním
Tabulka 4
Svaly zádové - fixace lopatky a její přitažení k páteři
m. trapezius
sval trapézový, kápový
- horní část zdvíhá lopatku, střední ji přitahuje k páteři, dolní část ji táhne dolů - extenze hlavy - vypnutí hrudníku
m. erector spinae
vzpřimovač trupu
- oboustranně: extenze páteře - jednostranně: lateroflexe a rotace páteře
23
Tabulka 5
Svaly paží a pletence ramenního
m. coracotrachialis
sval hákový
m. subscapularis
sval podlopatkový
- addukce paže - flexe paže - addukce paže - vnitřní rotace paže - abdukce paže
m. supraspinatus
sval nadhřebenový
- zevní rotace paže - fixace hlavice v ramenním kloubu - vnitřní rotace
m. teres major
velký sval oblý
- addukce paže - extenze paže - přitlačuje hlavici kosti pažní do jamky
m. deltoidem
sval deltový
(statická funkce) - abdukce v ramenním kloubu - ventrální a dorzální flexe
Tabulka 6 Svaly břišní m. obliquus externus
zevní šikmý sval
abdominis
břišní
m. obliquus internus
vnitřní šikmý sval
abdominis
břišní
m. transversus abdominis
přímý sval břišní
- oboustranně: předklon trupu - jednostranně: rotace trupu na stranu opačnou - oboustranně: předklon trupu - jednostranně: rotace trupu na svou stranu - dýchací pohyby - lis břišní
2.3 Svalové dysbalance Tělo je během života vystaveno rozličným typům zátěže. Nepřesahuje-li zátěž hranici tolerance jednotlivých stavebních komponent organismu, je organismus schopen ji kompenzovat. Tato forma vyrovnání se zátěží je vlastně adaptací. Jestliže však stresové faktory překročí hladinu tolerance nebo se jí opakovaně dotýkají, nastane dekompenzace,
24
tj. selžou kompenzační mechanismy. Vzniká kritický stav – selhání adaptace (Hošková, Matoušová, 2005). Na těle je rozloženo svalstvo tak, že vždy proti posturálním svalům leží na opačné straně těla svaly fázické. Záleží na tom, jak navzájem spolupracují. Pokud budou na jedné straně těla posturální svaly silnější než fázické, vznikne stav, který se jmenuje svalová dysbalance – nerovnováha (Jarkovská, Jarkovská, 2005). Civilizace
poškozuje
pohybový
režim
moderního
člověka.
Jako
důsledek
jednostranného přetěžování vznikají nadměrně silné, zkrácené svalové skupiny a svalové skupiny oslabené. Vzájemný vztah zkrácených a oslabených svalů jako zdroj vadného držení těla a defektivní funkce vnitřních orgánů vzala v úvahu již v 19. století švédská gymnastika, založená P. H. Lingem. Současná medicína poznala, že příčiny nežádoucích změn v kosterním svalstvu mají hlubší fyziologický základ, spočívající v odlišnosti svalů s převážnou činností tonickou (které mají funkci převážně posturální) od svalů s převážnou činností fázickou. Důsledky hyperaktivity jedněch a hypoaktivity jiných svalů jsou o to závažnější, že u mnoha kloubů lidského pohybového aparátu tvoří svaly s tendencí ke zkrácení se svaly s tendencí k oslabení partnerské dvojice svalů (nebo svalových skupin) s opačnou funkcí. Kabelíková a Vávrová (1997) uvádí příklad, že v kyčelním kloubu hlavní flexory mají tendenci ke zkrácení, zatímco m. gluteus maximus, který je hlavním extenzorem kyčelního kloubu, má tendenci k oslabení. Narušuje se svalová rovnováha. Nejde však jen o poruchu v periferních strukturách pohybového aparátu, nýbrž o hlubší poruchy v řízení pohybu. Rozpadají se pohybové programy. Vytvářejí se pohybové programy, ve kterých se aktivují více svaly s tendencí ke zkrácení na úkor aktivity svalů s tendencí k oslabení. Hyperaktivní svaly se častou aktivitou posilují, hypoaktivní svaly v důsledku nedostatečné aktivity dále slábnou. Svalová nerovnováha se dále prohlubuje a nefyziologické, nesprávné pohybové programy se upevňují (Kabelíková, Vávrová, 1997). Každá sebemenší svalová dysbalance limituje rozvoj pohybových schopností a dovedností, zvyšování svalové síly, a tím negativně ovlivňuje sportovní výkon. Správná péče o svalový aparát je nutnou podmínkou pro zvyšování výkonnosti jedince (Dovalil a kol., 2002). Několikanásobně toto pravidlo platí u alpských disciplín, kde vlivem vysokých rychlostí, a s tím spojených odstředivých sil, dochází k nadměrnému zatížení organismu, zejména hybného systému (Reider, Fiala, 2006). 25
2.3.1. Typy svalových dysbalancí a jejich charakteristika Svalové dysbalance se liší svou lokalizací. Vždy však jde o hyperfunkci posturálních svalů a hypofunkci fázických svalů v dané oblasti. Podle lokalizace rozdělil Janda (1982) svalové dysbalance do tří syndromů:
Dolní zkřížený syndrom (obrázek 1)
a)
Oslabené mm. glutaei maximi a zkrácené flexory kyčlí (m. iliopsoas, m. rectus femoris, m. tensor fasciae latae).
b) Oslabené břišní svaly a zkrácené bederní vzpřimovače. c)
Oslabené mm. glutaei medii a minimi a zkrácené mm. tensores fasciae latae i mm. quadrati lumbores. Výsledkem dysbalance je zvýšená anteverze pánve a lumbální hyperlordóza. Je
porušena statika a dynamika v oblasti pánve, lumbální části páteře (tzv. nestabilní kříž) a dále v kyčelních i kolenních kloubech (Janda, 1982). Důležitý článek převodu sil mezi dolními končetinami a trupem představuje pánev. Je to pevná, stabilní, ale i mírně pružící základna páteře. Je místem úponů a začátků svalů. Stav svalstva pánve úzce souvisí se stavem vnitřních orgánů v ní uložených (Tlapák, 2004). Správné postavení pánve je fyziologické (mírné) vysazení vpřed. Toto fyziologické postavení bývá označováno jako podsazená pánev (Čermák, 1994).
26
Obrázek 1
Dolní zkřížený syndrom (Hošková, Matoušová, 2005)
Horní zkřížený syndrom (obrázek 2)
a) Oslabené dolní fixátory lopatek a zkrácené horní fixátory lopatek. b) Oslabené mezilopatkové svaly a zkrácené mm. pectorales. c) Oslabené hluboké flexory šíje a zkrácené extenzory šíje. Také u této dysbalance dochází ke změnám statiky i hybných stereotypů. Nacházíme předsun hlavy, zvýrazněnou krční lordózu, značné přetížení cervikokraniálního a cervikotorakálního přechodu, změněnou polohu lopatek. Zvýšené napětí prsních svalů způsobí kulatá záda a předsunuté držení ramen tzv. „knoflíkovitá“ ramena (Janda, 1982). Spojení krční páteře a hlavy je každodenně značně namáhané a stává se místem snížené odolnosti proti přetížení. Velký problém je v tom, že toto místo je stěžejní při regulaci pohybu celé páteře, který se orientuje podle polohy hlavy. Celá krční páteř je namáhána tahem svalů, které se na ni upínají. Ty jsou často přetěžovány a jejich zatížení není dostatečně kompenzováno. Tyto svaly navíc úzce souvisí s psychikou, takže psychický stres jejich přetížení ještě umocňuje. Při správném držení těla hrudní páteř vytváří fyziologickou kyfózu, krční páteř je v mírné lordóze. Hlava směřuje temenem vzhůru, brada je přibližně v pravém úhlu ke krku. Ramena jsou rozložena do šíře a stažena dolů (Tlapák, 2004).
27
Obrázek 2
Horní zkřížený syndrom (Hošková, Matoušová, 2005)
Vrstvový syndrom U tohoto syndromu se střídají oblasti hypertrofických, oslabených, hypertonických
a zkrácených svalů. Při pohledu zezadu směrem kaudokraniálním vidíme hypertrofické ischiokrurální svaly, nad nimi hypotrofické hýžďové svaly a paravertebrální svaly v lumbosakrální oblasti. Další hypertrofickou zónu tvoří erektory trupu torakolumbálního přechodu, nad ní je hypotrofická zóna dolních fixátorů lopatek a poslední hypertrofickou zónu tvoří horní vlákna m. trapezius a m. levator scapulae. Na ventrální ploše se vyklenuje dolní část ochablých přímých břišních svalů, avšak dále laterálně bývá břišní stěna vtažena v místech hyperaktivních šikmých břišních svalů. Dále je hypertrofický m. pectoralis major
a m. sternocleidomastoideus (Janda, 1982).
2.3.2. Svalové dysbalance ve sjezdovém lyžování Existuje velký rozdíl ve vzniku svalové nerovnováhy mezi sportující a nesportující populací. Rekreačně sportující lidé jsou na tom nejlépe. Pokud cvičí s rozvahou a přizpůsobí sportovní zátěž svým schopnostem, dovednostem a svému zdravotnímu stavu,
28
může pro ně být sport vhodnou kompenzací každodenních činností strávených většinou ve statických a neměnných pozicích. U nesportujících vzniká svalová nerovnováha z nedostatku pohybové aktivity, z přemíry času stráveného ve statických polohách, v autě, u televize, u počítače (Bursová, 2005). U vrcholově či výkonnostně sportujících je tomu právě naopak. Vrcholoví sportovci se potýkají se svalovými dysbalancemi v důsledku jednostranné, případně nadměrné zátěže, na kterou není jejich organismus ještě připraven, nebo na ni prostě nemá, což si ovšem málokdo dokáže připustit. Sportovci se ženou za vítězstvím za každou cenu (Kučera, Dylevský, 1999). U sportovců může být příčinou vzniku problémů časná specializace na danou sportovní disciplínu. Toto musí řešit hlavně trenéři na sportovních školách, kteří potřebují, aby jejich svěřenci měli výsledky v době, kdy danou školu studují a ne až někdy v budoucnosti. Často dochází k tomu, že mladí sportovci jsou učeni speciálním dovednostem bez předchozího všeobecného tréninku, což se časem musí zákonitě někde projevit. Pokud speciálnímu tréninku nepředcházejí hry, zábavná cvičení s rozvojem všech pohybových schopností a obecných dovedností a nenásilné postupné zpevňování svalového korzetu, nemají pak sportovci ani jejich trenéři na čem stavět. A tak jako dům bez pevných základů za silného větru, tak i tělo sportovce bez obecné průpravy při zvyšování zátěže se časem zhroutí (Krištofič, 2004). Abychom mohli zařadit do tréninku kompenzaci, musíme znát, jaké jsou nároky sjezdových disciplín na vnitřní orgány a pohybový aparát člověka. U sjezdového lyžování, dochází k charakteristickému přetěžování určitých svalových skupin důležitých pro tento sport, neboť sjezdový postoj se po celou dobu závodu téměř nemění (Broda, 1988). Z hlediska tělesných partií kladou lyžařské disciplíny zvýšené nároky zejména na dolní končetiny. Většina výkonů zaměstnává velké svalové skupiny (zapojeno je i svalstvo trupu, šíjové a krční svalstvo, svalstvo horních končetin) (Jelen, Příbramský a Kohoutek, 2001). Při sjezdovém lyžování se hlavní pohyby konají v kloubu kolenním, kyčelním a ramenním. Důležitá je harmonická spolupráce trupu, horních a dolních končetin. Při dlouhodobém provádění sjezdového lyžování dochází ke zkracování stehenního a lýtkového svalstva, částečně k protažení svalstva zádového (a tím ke kulatým zádům), zkrácením svalstva prsního a ke ztuhnutí kloubu hlezenního. Dalším závažným momentem je přetížení bederního svalstva a páteře, což se projevuje bolestí v krční, hrudní 29
a lumbosakrální oblasti páteře. Pro všechny je typický zdánlivý obraz distenze svalové. Původ potíží je ze cvičení prováděného v chladu, bez dostatečného postupného rozcvičení, po nekoordinovaném pohybu. Ve svalech nacházíme tuhost, bolestivost a napětí (Broda, 1988). Tyto svalové dysbalance v lyžování částečně odpovídají charakteristice horního a dolního zkříženého syndromu uvedeného v kapitole 2.3.1. Lidský organismus (i velmi trénovaný) má svoje limity, které je nutno respektovat, jinak může dojít k jeho poškození. Výkonnostní sport, charakterizovaný podle odvětví svojí specifickou zátěží, velmi úzce ovlivňuje mimo jiné i pohybový aparát. Aktuálnost dané problematiky se také výrazně zvyšuje ranou specializací (Hošková, 2003). Současně sportující populace (sportovně talentovaná mládež, výkonnostní a vrcholový sportovci), na kterou jsou kladeny stále vyšší požadavky, se snaží s maximálním úsilím o extrémní úroveň sportovního výkonu. Velmi mnoho tréninkových metod a postupů se dostává na hranici fyziologické snesitelnosti a jednostranná zátěž vyvolává lokální přetížení. Prioritním předpokladem dosažení takového výkonu, který vyžaduje mj. optimální souhru jednotlivých a svalových skupin v průběhu pohybu (sportovní dovednosti), je optimální funkční stav hybného systému s fyziologickým tvarem páteře (Hošková, 2003).
2.4 Struktura tréninku v alpských disciplínách Sjezdové disciplíny patří do typů výkonů, které jsou spojeny s ovládáním náčiní v neustále proměnlivých podmínkách. Faktory ovlivňující výkon ve sjezdových disciplínách se promítají v kombinacích pohybových struktur, charakterizovaných svou dynamičností. To klade značné nároky na nervosvalový systém sjezdaře, charakterizovaný krátkou dobou reakce na volní podněty s vysokou schopností nervosvalové koordinace. Pro řízení činnosti svalstva a orgánů (zejména kinesteze a zraku) se předpokládá, že v centrální nervové soustavě se během procesu učení vytváří programovatelné pohybové vzorce, potřebné pro další a rychlejší zvládnutí nových a stále složitějších pohybových dovedností v technice a její aplikaci v závodních situacích. Právě velká zásoba vzorců pohybových dovedností, optimální kombinace a programování ve vztahu k plnění pohybových úkolů charakterizují vrcholnou úroveň ve sjezdových disciplínách (Broda, 1988). Největší nároky jsou dle Brody (1988) kladeny na pohybové schopnosti jako jsou: vytrvalost – síla – rychlost – obratnost, které se v pohybových schopnostech prolínají. 30
Rieder a Fiala (2006) rozděluje nároky kladené na pohybové schopnosti lyžaře na vytrvalost – sílu – rychlost – pohyblivost – koordinaci. Vytrvalost Je třeba si uvědomit, že zatížení organismu není omezeno jen na dobu trvání závodu. Čas strávený v chladném zimním prostředí a obvykle v nehostinných výškách odčerpá značnou část energie a tím vzrůstá celkové zatížení. Dobrá vytrvalost pomáhá sportovcům úspěšně dokončovat závody a umožňuje jejich tělu rychlou regeneraci v následujících dnech (Rieder, Fiala, 2006). Z hlediska tělesných partií kladou lyžařské discipliny zvýšené nároky zejména na dolní končetiny, z funkčního hlediska pak na dýchací a oběhový systém. Většina výkonů zaměstnává velké svalové skupiny (zapojeno i svalstvo trupu, šíjové a krční svalstvo, svalstvo horních končetin) a charakter schopnostního projevu je tedy globální, celkový (Jelen, Příbramský a Kohoutek, 2001). Síla V lyžařských sportech se uplatňují nejvíce dynamicko-silové a explozivně-silové schopnosti (slalom, obří slalom, super obří slalom, sjezd). Ve všech disciplínách se setkáváme především s rychlostně silovými a vytrvalostně silovými projevy. Ve sjezdu a super obřím slalomu však musí závodník často vyvíjet maximální dynamickou sílu, většinou však maximální dynamickou v kombinaci s maximální statickou silou k překonání odstředivých a dostředivých sil a sil způsobených odporem vnějšího prostředí (odpor vzduchu, tření). Z hlediska druhu svalového napětí jsou nejfrekventovanější isotonické a auxotonické (smíšené) kontrakce (typické zejména pro sjezdové disciplíny) (Jelen, Příbramský a Kohoutek, 2001). V závodním lyžování byla při točivých pohybech naměřena zátěž až 800 kg. Takové síly působí při sjezdu na celé tělo, nejen na nohy. Stabilní zpevněné tělo je stejně důležité jako silná stehna (Rieder, Fiala, 2006). Rychlost Odpovídající základní rychlost nám umožňuje ovládat lyže ve všech situacích. Správná technika jízdy je důležitá, ovšem bezpečně a rychle jsme schopni reagovat jen tehdy, pokud máme potřebnou základní rychlost (Rieder, Fiala, 2006).
31
Pohyblivost Jako téměř ve všech sportech zvyšuje pohyblivost rozsah pohybů a i pohyby další. Lyžařské discipliny vyžadují takovou úroveň pohyblivosti, která je nezbytná: - pro učení se lyžařským dovednostem a realizaci sportovní techniky s konečným cílem pohybové dokonalosti na úrovni vrcholové etapy, - pro ekonomizaci pohybových struktur s využitím rezervy pohyblivosti, - jako preventivní faktor možných tělesných poškození při kritických situacích jízdy na lyžích, - jako podpora a zpětné působení inter- a intraindividuální variability v ontogenezi počínaje postpubescencí (Jelen, Příbramský a Kohoutek, 2001). Koordinace Správná technika lyžování je založená na komplexní posloupnosti pohybů na všech úrovních, při různých rychlostech sjezdu a za různých podmínek daných stavem terénu a fyzickými, psychickými a technickými parametry. Koordinace je velice komplexní a zároveň velmi individuální dovednost. Důkazem toho je, že velmi málo lyžařů je schopno úspěšně závodit ve všech lyžařských disciplínách (Rieder, Fiala, 2006). Sjezdař potřebuje určité morfologické a psychické předpoklady, musí být dobře připraven po stránce kondiční, taktické a technické. Musí zvládnout širokou škálu pohybů a mít schopnosti přizpůsobovat je proměnlivým podmínkám tratě jednotlivých disciplín. Zvládnutí složitých pohybových struktur při jízdě na lyžích vyžaduje rovněž schopnosti psychomotorické: - odhad rychlosti, - smysl pro rytmus, - smyl pro změnu sklonu svahu a podložku, - pohybovou plastičnost a pružnost, - kinestetickou citlivost, tj. jemnou diferenciaci pohybu, pohybovou přesnost a jistotu (Broda, 1988). Sjezdové disciplíny kladou požadavky i na kardiorespirační funkce. Různá doba trvání výkonu v jednotlivých disciplínách vyžaduje přiměřený rozvoj metabolického krytí energetických potřeb závodníka, od převážně anaerobního metabolismu ve slalomu až po smíšený režim v superobřím slalomu a sjezdu.
32
2.4.1 Věkové a zdravotní aspekty Pravdivá a aktuální fráze je, že „dítě není malý dospělý“. Biologické dospívání má své zákonitosti a ty je třeba respektovat. Snahy urychlit tento proces, nebo jinak obejít, jsou hazardováním se zdravím (Krištofič, 2006). Vývoj člověka neprobíhá stejnoměrně. V horizontu několika let vždy nastávají změny, kdy určitá nová vlastnost či jev relativně začíná a na konci období se její vývoj relativně ukončuje. Určité anatomicko-fyziologické a psycho-sociální zvláštnosti jsou tedy v určitých věkových obdobích charakteristické pro určitou věkovou skupinu. Mají vlastně povahu zákonitostí, které vymezují jednotlivá období vývoje člověka. Ty se od sebe liší v několika oblastech, přičemž k těm hlavním patří tělesný, pohybový, psychický a sociální vývoj (Perič, 2004). U dětí neprobíhá tělesný (biologický) rozvoj vždy paralelně s jejich kalendářním věkem. Jen 64 % dětí se vyvíjí normálně, to znamená, že se u nich vyskytují jen nepatrné rozdíly mezi biologickým a kalendářním věkem. Rozdíl mezi kalendářním a biologickým věkem má pro velikost tréninkového zatížení velký praktický význam. Jedinci s rychlejším tělesným vývojem si udrží vyšší výkonnost v daném sportu krátkodobě a později jsou stále více poráženi svými talentovanými vrstevníky s normálním vývojem (Neumann, Pfützer a Hottenrott, 2005). Charakteristika věkové kategorie 9-11 let Tělesný vývoj Tělesný vývoj je v prvních letech rovnoměrným růstem výšky a hmotnosti dětí (výška se zvyšuje pravidelně o 6-8 cm ročně). Spolu s tím dochází k plynulému rozvoji vnitřních orgánů, krevní oběh, plíce a vitální kapacita se průběžně zvětšuje. Ustaluje se zakřivení páteře, osifikace kostí pokračuje rychlým tempem, přesto jsou kloubní spojení velmi měkká
a pružná. Dochází ke změnám tvaru těla, mezi trupem a končetinami nastávají
příznivější pákové poměry končetin, které tak vytvářejí pozitivní předpoklady pro vývoj různých pohybových forem. Nervové struktury, zejména v mozkové kůře, dále dozrávají, nastávají příznivé podmínky pro vznik nových podmíněných reflexů. Značná plasticita nervového systému (tj. předpoklady pro vytváření nových nervových struktur) a pohyblivost nervových procesů (schopnost rychle střídat podráždění a útlum nervových center) vytváří už v dětském věku příznivé podmínky pro rozvoj koordinačních a rychlostních schopností (Perič, 2004). 33
U dětí ještě nejsou dobudovány fyziologické mechanismy na zpracování a využití laktátu jako „paliva“ a jejich míra tolerance acidózy je také na nízké úrovni. Proto není účelné vystavovat děti velké anaerobní zátěži. Adekvátní specifická odezva v organismu (adaptace a výrazné zlepšení) nenastane, není na to ještě připraven. Ale krátkodobá intenzivní zátěž (do 20 s) není u dětí po šestém roce na závadu. Oproti anaerobní zátěži je aerobní odolnost (časově delší zátěž menší intenzity) u dětí jednou z nejtrénovatelnějších vlastností (Krištofič, 2006). Psychický vývoj Začíná rozvoj rozumových funkcí. Myšlení dítěte se stále více přesunuje od fantazijních představ k realitě. Stabilizují se jejich základní city (Treml, 1984). Lavinovitě přibývá nových vědomostí, rozvíjí se paměť a představivost. Zvýšená vnímavost k okolnímu prostředí i faktorům, které odvádějí pozornost, může narušit provedení již osvojených dovedností. Schopnost chápat abstraktní pojmy je ještě malá. Abstraktní myšlenkové procesy se projevují až na konci tohoto období. Vlastnosti osobnosti nejsou ještě ustáleny, děti jsou impulzívní a přecházejí rychle z radosti do smutku a naopak. Vůle je ještě slabě vyvinuta, dítě nedokáže sledovat dlouhodobý cíl, a to především tehdy, má-li překonávat okamžité nezdary. Veškerou činnost dítě silně citově prožívá, patrné je také zvýšení vnímavosti k okolnímu prostředí a větší odvážnost. Přetrvává malá sebekritičnost k vlastnímu vystupování a jednání (Perič, 2004). Velmi důležitá je i krátká doba, po kterou se děti dokážou plně koncentrovat (4-5 minut). Výuka proto musí mít rychlý spád a dostatečnou intenzitu, aby odpovídala možnostem krátkodobé koncentrace pozornosti dětí (Treml, 1984). Pohybový vývoj Věkové rozpětí mezi 8-12 rokem se nazývá „zlatý věk motoriky“ a snahou je vybavit děti v jeho průběhu co nejširší škálou pohybových zkušeností (motorická kontrola je dobudována mezi 11.-12. rokem). Naučené dovednosti se stávají stabilními a trvalými. Čím více pohybových zkušeností dítě má, tím snáze dokáže zpracovat verbální instrukci od trenéra (Krištofič, 2006). Z hlediska pohybového vývoje je tato věková kategorie charakterizována vysokou a spontánní pohybovou aktivitou. Nové pohybové dovednosti jsou lehce a rychle zvládány, ale mohou mít jen malou trvalost, při méně častém opakování jsou však opět rychle zapomenuty. Charakteristické rysy dětské motoriky jsou v tom, že postrádá úspornost 34
pohybu, jež se projevuje u dospělých. Dynamika nervových procesů se stále rozvíjí, převažují však ještě procesy podráždění nad procesy útlumu (neposednost, přídatné pohyby, neustále sebou „šije“). Při tréninku se klade důraz na rozvoj mezisvalové koordinace, na přesnost poloh a pohybů při dotváření pohybových stereotypů, na držení těla a funkci svalů tělesného jádra (Krištofič, 2006). Problémy, které jsou v počátku mladšího školního věku z hlediska koordinace složitějších pohybů, poměrně rychle mizí a na konci tohoto období jsou děti schopny provádět koordinačně náročná cvičení (Perič, 2004). Sociální vývoj V průběhu vývoje dítěte v mladším školním věku se projevují dvě významná období: jedná se o vstup do školy a období kritičnosti. Formální kolektiv, který vzniká při vstupu do školy (a adekvátně také ve sportu v tréninkovém družstvu) klade nároky na zařazení do kolektivu a podřízení se jeho normám. Dítě přestává být středem pozornosti rodičů a dochází k přechodu od hry k vážné činnosti (učení, trénink). Dítě prožívá postupné období socializace, při kterém dochází k jeho začleňování do kolektivu a přizpůsobování se daným zákonitostem a pravidlům. Do vztahů se začínají promítat i formální autority, např. učitelé, trenéři, kteří mohou svým vlivem zastínit i rodiče. Děti tohoto věku mezi sebou rády soutěží s tendencí být ve skupině a získat v ní patřičnou odezvu. Začínají se vytvářet malé skupinky, které mohou mít zvláštní utajené vazby a často i podivnou symboliku, vznikají první kamarádské vztahy. Na konci tohoto období nastává fáze kritičnosti v hodnocení jevů a podnětů ze sociálního prostředí (školy i sportovního klubu). Začíná se projevovat tendence k negativnímu hodnocení skutečnosti a dochází k tomu, že přirozená autorita dospělých se snižuje. Dítě hledá své idoly a může je nalézt i v řadách svých vrstevníků, kteří pro něj tak mohou vytvářet přirozenou autoritu. Dítě si osvojuje základní kulturní návyky, prohlubuje svoje zapojení do nových skupin a postupně přebírá stále větší odpovědnost za svojí činnost (Perič, 2004). 2.4.2 Charakteristika ročního tréninkového cyklu v alpských disciplínách Pro aktivního lyžaře je jakýkoli tréninkový plán jednak nástrojem k dosažení vytčených cílů, a jednak je i samotným tréninkovým postupem. Čím delší je plánované období, tím je 35
obsah plánu abstraktnější a obecnější. Čím kratší je plánovaný úsek, tím je jeho obsah konkrétnější a přesnější. Základem dobré a uspokojivé výkonnosti je „ztotožnění se s tréninkem“ (pochopení požadavků, postupů a potřeby fyzické připravenosti…) (Rieder, Fiala, 2006). Roční tréninkový cyklus se všeobecně považuje za základní jednotku dlouhodobé organizované sportovní činnosti. Vychází se z časové periodicity roku i z reálné dynamiky sportovní výkonnosti, z faktu že výraznější změny trénovanosti vyžadují delší časový úsek a nelze je očekávat v krátkodobém horizontu. Jeho stavba směřuje k tomu, aby maximální sportovní výkonnost kulminovala v požadovaném čase. Úkoly a zaměření tréninku se během roku mění (Dovalil a kol., 2002). Tabulka 7 Rámcové schéma obecné periodizace ročního tréninkového cyklu (Dovalil a kol, 2002) Období
Hlavní úkol období
Přípravné
rozvoj trénovanosti
Předzávodní
vyladění sportovní formy
Závodní
prokázání a udržení vysoké výkonnosti
Přechodné
dokonalé zotavení
Roční tréninkový cyklus vychází z důkladné analýzy předešlého výcvikového roku ve vztahu k dosaženým cílům a je zásadní jednotkou dlouhodobé organizované tréninkové činnosti. Lyžování je v našich klimatických podmínkách sportem sezónním, ale příprava musí probíhat celoročně. Plánování ročního tréninkového cyklu se provádí zásadně ve čtyřtýdenních cyklech. Tréninkový rok se dělí do 13 čtyřtýdenních uzavřených cyklů, ve kterých se střídají typy jednotlivých jednotek s ohledem na dobu v tréninkovém roce (Broda, 1983)
36
Tabulka 8 Roční tréninkový cyklus v alpském lyžování (Broda, 1983) Období Přípravné období I. Přípravné období II. Závodní období I. Závodní období Pozávodní období
Cykly
Týden
Počet cyklů
I. II. III. IV. V. VI. VII.
20-23 24-27 28-31 32-35 36-39 40-43 44-47
VIII. XI.
48-51 52-3
2
X. XI. XII.
4-7 8-11 12-15
3
XIII.
16-19
1
4
3
Přípravné období Přípravné období má vytvořit základy budoucího výkonu, zajistit předpoklady pro další růst výkonnosti. Zásadní úkol pro toto období je tedy zvýšení trénovanosti (Dovalil a kol., 2002). Předsezónní příprava u sjezdařů a především u mládeže je velice náročná na rozvoj všech pohybových schopností. Budoucí sjezdař musí být rychlý, silný, obratný, pohyblivý, musí se umět rychle rozhodovat, mít speciální vytrvalost a psychickou odolnost vůči tréninkové zátěži a soutěžím (Broda, 1983). Přípravné období I. Ve svém začátku můžeme charakterizovat jako období aktivního odpočinku. Obsahem tohoto období je rehabilitace, každodenní gymnastika, doplňkové sporty (např. plavání, atletika, míčové hry, cyklistika, běh v terénu). V tomto období se zaměřujeme na všestrannost a rozvoj funkčních schopností organismu. Tréninková jednotka trvá 60-90 min. a její náplň musí být pestrá a zajímavá. V závěru tohoto období se objem a intenzita postupně zvyšuje
a mění se výběr tréninkových prostředků (Broda, 1983).
Začínají také zpravidla první soustředění. Vhodné je zařazení alespoň jednoho soustředění ve vysokohorském prostředí s možností využití sněhu (Broda, 1988). Přípravné období II. Předchází prvním startům v mistrovských závodech. V koncepci ročního tréninkového cyklu zásadně plní úkol dosáhnout vysoké sportovní formy (Dovalil a kol., 2002). 37
Navazuje plynule na objem a intenzitu i ve výběru tréninkových prostředků. Tomuto období se také říká „lyžování bez sněhu“. Rozvíjí se zde speciální vlastnosti sjezdaře: -
výbušná síla
-
obratnost
-
prostorová orientace
-
speciální vytrvalost
-
optimální reaktibilita
-
psychické vlastnosti (Broda, 1983).
Úkolem tohoto období je převést získanou všeobecnou kondiční přípravu do specializovaného sportovního tréninku. V našich podmínkách převládá kondiční příprava. Všeobecně získanou sílu přeměňujeme na sílu výbušnou, běžeckou rychlost na rychlost reakce a změnu směru, vytrvalost na speciální vytrvalost, obratnost na schopnost prostorové orientace, tj. zaujmout určitou koordinovanou polohu v prostoru. Na místo objemu se do popředí dostává intenzita tréninkové práce a její kvalita (Broda, 1988). Hlavními tréninkovými prostředky jsou tedy cvičení speciálně se rozvíjející, cvičení napodobivá a podle možností i jízda na sněhu. Délka tréninkové jednotky zůstává, četnost tréninkových jednotek se v týdenním cyklu zvětšuje na 4 až 5 (Broda, 1983). Závodní období I. (předzávodní) Je z hlediska výsledků v závodech obdobím rozhodujícím. Zaměřuje se především na důkladné rozježdění a nácvik techniky jednotlivých disciplín. Počet tréninkových jednotek je 4-5, z toho v sobotu a neděli se trénuje dvoufázově. Délka tréninkové jednotky je 120 min (Broda, 1983). Do tohoto období (listopad, prosinec) spadá speciální příprava na sněhu. Po počátečním rozježdění se postupně zrychluje jízda po spádnici i přes terénní nerovnosti. Pak se nacvičují dlouhé a střední oblouky. Toto období je zaměřené na velký objem najetých km sjezdu, branek obřího slalomu a slalomu. Před koncem období se přechází na intenzitu při zachování asi 70 % původního objemu s důrazem na kvalitu a přesnost jízdy (Broda, 1988). Závodní období Do závodního období se soustřeďují soutěže, jeho hlavním cílem je zhodnotit předchozí přípravu a prokázat nejvyšší výkonnost. Účastí v závodech završují sportovní činnost, 38
stávají se měřítkem úspěšnosti talentu i tréninku. Jsou nejen cílem tréninku, ale také zdrojem (prožitkem úspěchu či nezdaru) další motivace (Dovalil a kol., 2002). Závodní období je charakterizováno speciální připraveností, která se projevuje dobrou či vynikající sportovní formou. V tomto období má rozhodující význam optimální poměr mezi tréninkem a soutěžením (Broda, 1988). V našich podmínkách je velmi náročné, jelikož je u nás poměrně krátkou dobu sníh a je nutno absolvovat závody v poměrně krátkém období ledna až března. I v tomto období je nutné, aby byl zaručen kvalitní trénink. Obsah i zaměření určuje především kalendář závodů. Kromě speciální přípravy na sněhu je důležité udržení úrovně tělesné připravenosti po celou dobu závodního období. Kromě každodenního důkladného rozcvičení se zařazuje jedna tréninková jednotka v tělocvičně, která se zaměřuje na cvičení obratnosti a pohyblivosti. V tréninku převažuje kvalita nad kvantitou a speciální cvičení nad cvičeními všeobecnými. Důležitá je také psychická příprava, tak aby se závodník udržel v dobré psychické pohodě. Vhodné je zařazení tréninku na běžeckých lyžích, zvláště po tvrdém povrchu (Broda, 1983). Pozávodní období Přirozená rytmičnost aktivity člověka vyžaduje, aby náročná pohybová činnost byla střídána fázemi odpočinku. Platí to nejen pro elementární cyklus sekvence tréninkových jednotek, ale i v dimenzi ročního cyklu. Zde plní odpočinkovou funkci období pozávodní (Dovalil a kol., 2002). Je charakteristické značným snížením tréninkového objemu i intenzity. V tomto období je třeba regenerovat síly vyčerpané dlouhodobým psychickým zatížením v průběhu soutěží i náročným tréninkem. Pokud je sníh, využívá se ho k odstranění technických nedostatků. Nasazuje se léčba pohybového aparátu, vyléčení zranění atd. Postupně se zařazuje trénink na suchu, kde je intenzita mírná a obsah velmi pestrý, vedený zábavnou formou. Tím se vytváří předpoklady pro nástup do nového ročního tréninkového cyklu (Broda, 1988).
39
2.5 Kompenzační cvičení Charakteristika kompenzačních cvičení Kompenzace - com = předpona s významem „k“, penso = vážit, doslova k vyvážení (Bursová, 2005). Kompenzační neboli vyrovnávací cvičení mají nezastupitelnou úlohu v prevenci funkčních poruch, zejména poruch hybného systému. Hybný systém má poněkud výjimečné postavení, protože zajišťuje celkovou hybnost organismu. Realizuje veškerý pohyb, jak na vysoké výkonnostní úrovni, tak především při běžných lidských činnostech (Hošková, 2003). Jako kompenzační cvičení označujeme variabilní (proměnlivý) soubor jednoduchých cviků v jednotlivých cvičebních polohách, které můžeme účelně modifikovat s využitím různého náčiní a nářadí. Výběr však musí být individuálně zacílený, tj. měl by vycházet z funkčního stavu hybného systému jedince. Má-li být cvičení efektivní s pozitivním účinkem, musíme v jeho průběhu respektovat určité neurofyziologické zákonitosti a provádět jej vždy přesným způsobem. Požadovanou pozitivní funkci se specifickým fyziologickým účinkem však mohou tato cvičení plnit pouze tehdy, stanou-li se součástí celoživotního pohybového procesu a při dodržování hlavních didaktických zásad, zejména pravidelnosti, účelovosti, trvalosti, přiměřenosti a racionálnosti. Náležitý efekt umocní kladné prožitky, jež povedou k trvalosti a k sebeuspokojení nejen po stránce tělesné, ale i psychické (Bursová, 2005). Pro vědomé a bezchybné provedení cviků je vhodná určitá znalost anatomických a funkčních charakteristik zapojovaných svalových skupin a dokonalá představa o průběhu pohybu se subjektivním vnímáním přesnosti pohybu samotnými cvičenci (Kabelíková, Vávrová, 1997). Význam kompenzačních cvičení Pomocí specifických vyrovnávacích cvičení lze cíleně působit na jednotlivé složky pohybového aparátu, zlepšit jejich funkční parametry (kloubní pohyblivost, napětí, sílu a souhru svalů, nervosvalovou koordinaci i charakter pohybových stereotypů) a vyrovnat tak nepříznivý poměr mezi funkční zdatností pohybového systému (jeho odolnost vůči zatížení) na straně jedné a funkčními nároky, které jsou na něj kladeny, na straně druhé. Jde v podstatě o jednoduché cvičební tvary, přirozené pohyby či polohy zaměřené na určité dílčí úseky pohybového aparátu, jejichž působení se neomezuje jen na periferní orgány 40
jeho výkonné a podpůrné složky, ale jejich prostřednictvím využíváme známých mechanismů nervosvalové regulace k vytvoření a upevnění žádoucích reflexních vazeb na různých úrovních řízení hybnosti. Snažíme se jimi tak odstranit nejen svalové zkrácení a oslabení, ale i zafixovaný návyk vadného držení těla a nesprávné provádění pohybů v některé části těla a také pozitivně ovlivnit jednotlivá zdravotní oslabení. Ve všech těchto případech jsou také nástrojem prevence (Hošková, 2005). Při dodržování didaktických zásad se mohou stát nejspolehlivější možností prevence a současně nejúčinnějším prostředkem, jak odstranit případnou již vzniklou funkční poruchu hybného systému. Jsou jediným tělesným cvičením, které nejefektivnějším způsobem
koriguje
fyziologická
zapojování
odpovídajících
svalových
skupin
v pohybových řetězcích. Při jejich pravidelném cvičení se každý stává zodpovědným za kvalitu držení těla, hybných stereotypů a tonické vyváženosti posturálního svalstva (Bursová, 2005). 2.5.1 Rozdělení kompenzačních cvičení Podle specifického zaměření a převládajícího fyziologického účinku na pohybový aparát dělíme kompenzační cvičení dle Bursové (2005) na:
kompenzační cvičení uvolňovací
kompenzační cvičení protahovací (strečink – ze slova stretch = natahovat, protahovat)
kompenzační cvičení posilovací
Stejné dělení používá i Hošková (2005). Podmínkou efektivního výsledku je dodržování posloupnosti jednotlivých cvičení, kdy na prvním místě zařazujeme cvičení protahovací po důsledném uvolnění a teprve na místě druhém posilování skupin s opačnou funkcí (antagonistů). Zvláštní pozornost při sestavování pohybového programu je třeba věnovat konstitučnímu typu postavy. Jedinci s nadměrnou
pohyblivostí,
nezpevněným
svalstvem
a
vazivovou
uvolněností
(hypermobilně hypotonické typy) by měli zejména přiměřeně posilovat a naopak jedinci s nedostatečnou pohyblivostí a zkráceným svalstvem (hypomobilně hypertonické typy) by měli upřednostňovat cvičení uvolňovací a protahovací (Bursová, 2005). Fyziologický přínos můžeme úplně znehodnotit nepřesným prováděním jednotlivých cviků. Dopouštíme-li se závažných chyb v průběhu pohybu, můžeme podporovat vznik svalové nerovnováhy a nefyziologického držení těla či daný bolestivý nefyziologický stav ještě výrazně zhoršovat (Bursová, 2005). 41
Správně zvolené a prováděné cvičení pomáhá člověku nejen kompenzovat, ale důstojně i stárnout, má nesmírný význam při zpomalení fyzického úpadku tělesných funkcí a pomáhá odvrátit mnohá onemocnění. Správný, kvalitní pohyb musí být pohybem uváženým, prospěšným našemu organismu. Cesta programování a tvorby pohybu má svá pravidla, která jsou žádoucí respektovat. Pouze vlastní pohybová zkušenost a procítění kompenzačního pohybu může kvalitně ovlivnit morfologicko-funkční změny na pohybovém systému (Hošková, 2003). Významným aspektem efektivity jednotlivých cvičení je počet opakování, časová délka cvičebního bloku a týdenní frekvence. Dle Bursové (2005) je nejideálnější každodenní alespoň půlhodinové cvičení. Počet opakování, které se většinou považuje za dostatečné, se pohybuje okolo 8 – 10 u cviků uvolňovacích, 5 – 6 u cviků protahovacích (dle míry zkrácení, efektivity protažení a požadované úrovně) a 10 – 12 cviků posilovacích (při větší zátěži se počet snižuje). 2.5.1.1 Kompenzační cvičení uvolňovací Uvolňování a protahování je předřazeno před posilování, neboť uvolnění a protažení svalu hypertonického a zkráceného je nezbytným předpokladem úspěšného posilování jeho partnerského svalu s opačnou funkcí. Hypertonický a zkrácený sval totiž není jen mechanickou překážkou provedení pohybu. Uplatňují se tu i reflexní vazby mezi partnerskými svaly s opačnou funkcí, ve kterých hypertonický nebo dokonce zkrácený sval reflexně tlumí aktivitu svého antagonisty. Proto se uvolňováním a protahováním hypertonických a zkrácených svalů při odstraňování svalové nerovnováhy začíná (Kabelíková, Vávrová 1997). Uvolňovací cvičení je nasměrováno vždy na určitý kloub nebo pohybový segment, s cílem jej rozhýbat. Význam uvolňovacích cvičení přitom nespočívá jen v tom, že obnovují vůli v kloubech, jejichž funkce je nějakým způsobem narušena. Rozhýbat potřebují, alespoň jednou denně, i klouby a ostatní kostní spojení (Čermák, 1994). Vyrovnávací účinek mají pohyby prováděné všemi směry, to znamená kolem všech pohybových os, a to až do krajních poloh, ale s vynaložením co nejmenšího svalového úsilí. Jedná se tedy o pohyby spíše pasivní (využívající gravitace) než aktivní. Rozsah pohybu by měl odpovídat aktuálním funkčním možnostem kloubu. Při cvičení by neměl být násilím překonáván odpor kloubních struktur a okolních svalů. Opakovaným cvičením dojde k tomu, že se rozsah pohybu bude postupně zvětšovat. Pohyby provádíme pomalu a nikdy neprovádíme pohyby švihové (Hálková, 2001). 42
Účinky uvolňovacích cvičení Střídání tlaku a tahu, jemuž jsou kostní spojení při cvičení vystavena, působí vlastně jako masáž: zlepšuje krevní oběh, a tedy i výměnu látek mezi krví a tkáněmi, napomáhá jejich prolínání do struktur, které jsou slabě prokrveny (kloubní vazy) nebo jsou zcela bez cév, takže jsou beze zbytku odkázány na výživu difúzí (všechny chrupavky) (Čermák, 1994). Účinky: 1. Zlepšené prokrvení kloubů znamená i jejich prohřátí, což má obecně pozitivní vliv na mechanické vlastnosti pojiv. Pružnost chrupavek i vazivových struktur se zvyšuje a jejich odolnost vůči tlaku a tahu je vyšší. 2. Rozhýbávání kloubů podporuje tvorbu synoviální tekutiny, která snižuje tření kloubních ploch, a tím usnadňuje pohyb kloubu. 3. Intenzivní a rovnoměrné dráždění proprioreceptorů v oblasti kloubu při pohybu různými směry napomáhá toku informací do nervových center, dochází tedy k užívání příslušných reflexních oblouků a i k tréninku polohocitu. 4. Nepřímo působí i na tonus okolo kloubních svalů. Jejich reflexním uvolněním se někdy může podařit uvolnit i kloubní blokádu. 5. Svaly s tendencí ke zkrácení a svaly zkrácené jsou pomocí uvolňovacích cvičení uváděny do stavu mírného protažení a při posilování svalů oslabených umožňují lépe vyhledat správnou polohu těla pro následnou tonizaci. Typy pohybů při uvolňovacích cvičeních Čermák (1994) dělí uvolňovací pohyby na:
Kroužení a komíhání – při komíhání a kroužení přecházet uvolněně z jedné polohy
do druhé. Využívat setrvačnosti a působení gravitace. Nesnažit se však o maximální rozsah pohybu, cvičení musí být příjemné. Při pohybech ve směru působení gravitace pohyb jemně brzdit, aby nedošlo k prudkému nárazu na okraje kloubu při dosažení krajní polohy. Teprve po dosažení krajní polohy může dojít k úplnému uvolnění. Při pohybu proti působení gravitace je nutné vynaložit jen tolik úsilí, kolik je nezbytně nutné k uskutečnění plynulého pohybu v požadovaném rozsahu. Čím větší rozsah pohybu se vykoná, tím musí být pohyb pomalejší, a jeho průběh tedy lépe kontrolován. V žádném případě nesmí při
43
těchto uvolňovacích cvičeních docházet k záměně za rychlé a prudké švihové pohyby v maximálním rozsahu.
Pohyby vedené pasivně do krajních poloh – procvičovaná část těla je absolutně
uvolněná. Pohyb v kloubu je veden vždy jen tak daleko, aby to bylo příjemné. Cílem je dosáhnout bez jakéhokoliv násilí co největšího rozsahu pohybu v kloubu.
Pohyby vedené aktivně do krajních poloh – jsou to pohyby vedené s co nejmenším
svalovým úsilím z jedné krajní polohy v kloubu do krajní polohy v opačném směru. Je důležité plně kontrolovat celý průběh pohybu a cvičit pomalu a pozorně. Po dosažení krajní polohy by měly být uvolněny všechny okolní svaly, poté by mělo dojít k plynulému přechodu do polohy opačné. V žádném případě nesmí docházet k překonávání jakéhokoliv omezení v pohybu, jako je bolest, tah svalů, vazů apod. 2.5.1.2 Kompenzační cvičení protahovací Protahovacím cvičením cíleně ovlivňujeme délku svalu, zejména tonických svalových skupin, které mají tendenci ke zkrácení. Vlastní zkrácení svalu způsobuje zvýšené klidové napětí svalu (hypertonii), jež vede mimo jiné ke ztrátě elasticity svalových vláken a k hyperaktivnímu (nefyziologickému) zapojování do pohybových programů. Při vlastním cvičení protahujeme konkrétní sval (případně synergistické svalové skupiny) do krajní polohy a postupně zvyšujeme rozsah pohybu. Vlastní strečinkové soubory sestavujeme vždy s individuální metodikou a dávkováním se zřetelem k celkovému funkčnímu stavu hybného systému. V tělovýchovné praxi jsou tato cvičení nezastupitelnou součástí přípravy svalové tkáně na každou pohybovou činnost. Aktivně jimi snižujeme svalové napětí, což je nezbytným předpokladem následného účelného posilování antagonistických svalových skupin. Protahovací cvičení jsou nezastupitelným prostředkem k optimalizaci kloubní pohyblivosti a k zachování fyziologické délky zkráceného svalu. Protažení tohoto svalu na jeho požadovanou délku napomůžeme k jeho správnému zapojování do pohybových programů (Bursová, 2005). Při protahování není vhodné násilně zvětšovat rozsah pohybu. Cvičíme pomalým řízeným pohybem ve staticky nenáročných polohách. Zvolna zaujmeme protahovací polohu, ve které zvolna dýcháme. V protahovací poloze vydržíme po několik sekund až minut (Hálková, 2001).
44
Zásady kompenzačních cvičení protahovacích Při protahování by se měly dodržovat následující zásady (Bursová, 2005): Svalové skupiny protahujeme vždy po dokonalém zahřátí (alespoň 5 – 10 minut s nízkou intenzitou) a následném uvolnění kloubních struktur. Chlad totiž dráždí svaly ke kontrakci a znemožňuje uvolnění a zvyšuje riziko zranění. 1. Svaly protahujeme v teplé místnosti s možností co největšího soustředění, v teplém a pohodlném oblečení. 2. Cvičení provádět pomalu s vyloučením rychlých přechodů ze zkrácení do výrazného protažení. 3. Protahovací polohu zaujímat pomalu, uvolněně, s plně kontrolovanou pozorností a stejným způsobem ji také měnit. 4. Protahovací cvičení provádět nejlépe ve stabilních polohách (sed, leh), aby mohl být sval dokonale vědomě uvolněný. 5. Cvičební účinek je efektivní jen při přesném zacílení a dostatečné fixaci centrálního a periferního úponu protahovaného svalu, jinak může dojít k nežádoucímu účinku. 6. Velikost protažení korigovat plně kontrolovaným pohybem, tzv. volní kontrolou, kdy se může protažení kdykoliv zastavit, a zabránit tak poškození v důsledku nadměrného protažení svalu (nevhodné jsou proto švihové pohyby). 7. Protahovací cvičení nesmí být nikdy bolestivé, bolest signalizuje patologickou zátěž z periferie a současně vzniká napínací reflex. 8. Účinek protahování podporovat optimálním dýcháním. Fázi vlastního protažení nejčastěji doprovázet výdechem, který snižuje napětí ve svalech. Doporučuje se dechový rytmus s kratším vdechem a dlouhým zvýrazněným výdechem, jež má zklidňující a relaxační účinek na organismus. 9. Při klasickém strečinku se zařazují v protahované poloze individuálně dlouhé výdrže, při kterých se dýchá plynule. Při adaptaci svalu na protažení se může opatrně zvýšit rozsah v krajní poloze a setrvat zde s klidným dýcháním. Délka výdrží a počet opakování se řídí individuálními požadavky. 10. Protahovací účinek zesilovat využitím recipročního útlumu, vyvolaném kontrakcí antagonisty. Opět synchronizovat s dechem a několikrát opakovat. 11. Nejkvalitnější protahování je s využitím postizometrického útlumu (kontrakce – uvolnění – protažení), zejména u vyspělých sportovců. Důležité je uvědomění si uvolnění protahovaného svalu před vlastní protahovací fází (při výdechu) po jeho izometrické kontrakci. V tomto případě opakovat cykly podle individuální délky dechu, 45
izometrická koncentrace (bez pohybu v kloubu) proti určitému odporu je s vdechem, relaxace a protažení s pozvolným výdechem. 12. Volit různé varianty protahovacích cviků. Rozmanitější a pestřejší výběr cviků brání vytvoření zautomatizovaného návyku, který by mohl snižovat efektivitu vlastního protažení. 13. Nikdy v krajní protahovací poloze nehmitat. 2.5.1.3 Kompenzační cvičení posilovací Silové schopnosti jsou dědičně ovlivnitelné vnitřní předpoklady, jejichž velikost můžeme aktivním posilováním úspěšně zvyšovat. Naší snahou by mělo být alespoň udržení takové svalové úrovně (množství aktivní svalové hmoty), která by byla dostačující pro preventivní péči o naše zdraví. Silová příprava jednotlivých výkonnostních a vrcholových sportovců je soustředěna zejména na svalové skupiny, které jsou dominantní pro dosažení co nejvyšší úrovně sportovního výkonu. S největší pravděpodobností nenalezneme u těchto osob svalové skupiny, které by byly slabší, než je norma běžné nesportující populace. Přesto se ale můžeme setkat zejména v posilovacím tréninku sportovně talentované mládeže s chybami, jejichž následkem je pozvolné poškozování hybného systému, prohlubování svalové dysbalance a následná stagnace či snižování kvalitního výkonu. (Bursová, 2005) Cílem posilovacích cvičení tedy je zvýšit funkční zdatnost oslabených či k oslabení náchylných svalů. Používá se spíše metoda dynamického posilování, kdy pohyb provádíme řízeně – v koordinaci s dechem. Pohyby provádíme buď jen vlastním tělem, nebo s využitím různých pomůcek (tradičního i netradičního náčiní) a nářadí (Hálková, 2001).
Zásady kompenzačních cvičení posilovacích Optimální by bylo začít s cíleným posilováním po důkladném protažení všech zkrácených svalů a dosažení fyziologického kloubního rozsahu. Tím, že svaly s tendencí ke zkrácení protahujeme, aktivujeme jejich antagonisty, což jsou svaly fázické. Proto se dá říci, že tato aktivace je předstupňem posilování (Hošková, 2005). Při posilování by se měly dodržovat následující zásady (Bursová, 2005): 1. Před vlastním posilováním je důležité nejprve zpevnit pánevní oblast a osový (hluboký stabilizační) systém. 46
2. Klidový svalový tonus oslabených svalových skupin pozitivně zvyšovat intenzivními déletrvajícími izometrickými kontrakcemi ve zkrácení (10 – 20 s.). S přibývajícím „svalovým uvědoměním“ cvičit proti optimálnímu odporu. 3. Vyšší intenzitou posilovat vždy po uvolnění kloubních struktur a kvalitním protažením antagonisty. 4. Při protahování s kontrakcí antagonisty, izometricky aktivovat případné oslabené a zaměřené posilované svaly. 5. Obtížnost posilovacích cviků, velikost odporu a počet opakování volit individuálně s ohledem na kalendářní věk, stupeň pohybové vyspělosti a silové úrovně posilovaného svalu. 6. Jistým nepřímým ukazatelem vhodně volené zátěže může být přesnost provedení zvoleného cviku při optimálním počtu jeho opakování. 7. Cílené posilovací cviky zprvu volit co nejjednodušší a provádět je v lehčích polohách. Složité cviky mohou vést až k prohlubování svalových dysbalancí. Negativně pak dochází místo požadovaného posilovacího účinku k ještě většímu oslabení daného svalu. 8. Břišní svaly posilovat nejlépe až v závěru posilovacího bloku, jelikož případné unavení snižuje jejich aktivaci při fixaci pánve. 9. Svá specifika má při posilování i rozdílnost koncentrické a excentrické koncentrace – při koncentrické kontrakci je sval ve zkrácení, při excentrické v prodloužení. 10. Posilovací účinek zkvalitňovat optimálním dýcháním. Výhodnější je stimulovat aktivaci s výdechem (prodloužením). Chyby při posilovacích cvičeních Mezi nejvýraznější chyby patří dle Bursové (2005):
Nadměrný objem posilovacích cvičení nad hranici danou kvalitou hybného systému (přetížení nebo chronické přetěžování).
Jednostranné asymetrické zatěžování bez dostatečné kompenzace (tenisté, volejbalisté, hokejisté).
Nedostatečné posilování svalových skupin, které se na velikosti výkonu přímo nepodílejí.
Nedostatečná přesnost a zacílení posilovacího tréninku.
47
Úkolem posilovacích cvičení je zvýšit funkční zdatnost oslabených svalových skupin, což je možné různými způsoby. Obecně se tato cvičení dělí na statická (izometrická) a dynamická (izokinetická). Dynamická se dále dělí na rychlá a pomalá, koncentrická (zkracování svalových vláken) a excentrická (prodloužení svalových vláken). Faktory, podle kterých se provádí výběr cvičení, jsou zejména požadovaný cíl a úroveň silové zdatnosti posilovaného svalu. Při odstraňování svalové dysbalance je nutné nejdříve zvýšit klidové napětí oslabeného svalu a vědomě korigovat jeho zapojení do pohybu. K tomuto účelu jsou nejvhodnější izometrické kontrakce v základních polohách a následná dynamická pomalá posilovací cvičení s postupným zvyšováním svalového úsilí (Bursová, 2005).
2.6 Relaxační cvičení Význam relaxace je dalekosáhlý a přesahuje značně oblast svalů. Je podmínkou nejen úspěšného strečinku, ale i dobrého zdraví, tělesné i duševní výkonnosti a celkově dobrého životního pocitu. I když někdy hovoříme zvlášť o relaxaci tělesné a o relaxaci duševní, ve většině případů je oddělit nelze, protože se vyznačují těsnou vzájemnou vazbou. Nedostatek relaxace a tedy nadměrný svalový tonus se projevuje zejména zvýšeným napětím mimických svalů a svalů šíjových. Pomocí relaxačních cvičení se tedy snažíme odstranit především nadměrné, neúčelné napětí přetrvávající ve svalech v klidu. V celém našem životě se střídá aktivace s relaxací. Obě tyto etapy jsou pro náš život důležité, ale je potřeba, aby byly vyvážené. Aktivace i relaxace na sobě závisí, vzájemně se ovlivňují a podporují (např. bezprostředně po silné motorické aktivitě je snížena vnímavost na vlivy vnějšího prostředí – to je předpoklad k dobré relaxaci a k dobrým regeneračním procesům, které by měly následovat. A schopnost dobré relaxace je zase předpokladem pro dobrý výkon, je zde tedy přímá souvislost). Velmi důležitá je relaxace diferencovaná, která je typická tím, že se snažíme mít uvolněné ty svaly, jejichž aktivita není nutná pro určitý pohyb a jejichž zapojování by mohlo vést i k negativním vlivům na organismus (Knížetová, 1989). Důvody proč využívat relaxaci (Knížetová, 1989):
slouží jako protiváha posilovacích cvičení
je podmínkou efektivního protahování svalů ve výkonnostním a vrcholovém sportu
je to fyziologický, přirozený způsob podporování a urychlování regeneračních procesů ve svalech a odstraňování únavy 48
napomáhá regulaci předstartovních stavů.
Metody relaxace vycházejí především z uvolňování kosterního svalstva. V počátečních fázích je vhodné využívat pohybů kyvadlových, protřepávání, komíhání, kroužení. Později se přistupuje k náročnějším, ale i účinnějším postupům, které již vyžadují nerušenou pozornost, soustředění na dění ve svalech a svalový cit. Pro usnadnění nácviku se upravují vnější podmínky, využívá se osvědčených relaxačních poloh a rytmického klidného dýchání. Cílem relaxačních cvičení v moderní tělesné výchově je schopnost relaxovat v jakýchkoliv podmínkách (Bursová, 2005). Metodické pokyny k relaxaci (Bursová, 2005)
pro nácvik relaxace je třeba vytvořit především vhodné podmínky
nacvičujeme v prostředí, kde je dostatečné teplo (prochladlé svaly se špatně a obtížně uvolňují)
vyloučíme co nejvíce rušivých podnětů zvenčí (zrakových, sluchových), což nám pomáhá lépe si uvědomit a procítit stupeň napětí ve svalech a dokonaleji se uvolnit
je vhodné použít tichou uklidňující hudební kulisu
podložka, na které cvičíme, by měla být čistá, rovná, dostatečně pevná, ale ne příliš tvrdá, měla by sloužit i jako tepelná izolace
vhodné je teplé oblečení, které by mělo být i dostatečné volné a pohodlné
je třeba tlumit silné emoce, které také zvyšují napětí ve svalech
důležité je pravidelné dýchání s prodlouženým uvolněným výdechem
nerelaxujete s plným žaludkem, nejlépe nalačno (bez pocitu hladu)
relaxace by nikdy neměla být usilovným snažením
relaxaci ukončujeme příjemně a nenásilně, postupně aktivujeme jednotlivé části těla, důležité je uvědomovat si celkové osvěžení a harmonizování těla.
2.7 Dechová cvičení Dýchání je jednou z nejdůležitějších funkcí života, probíhá nejen samovolně jako vegetativní proces s dechovým centrem v mozku, ale i pod vlivem naší vůle, tedy vědomě. Zabezpečuje nejen funkce fyziologické, ale je úzce spojeno s psychikou. Dech je ovlivňován a zpětně ovlivňuje citové napětí. Silně ovlivňuje vnímání, cítění, myšlení. Proto musíme věnovat pozornost také dechovým cvičením, která výrazně ovlivňují také 49
ekonomiku dýchání a jsou nezbytnou součástí vyrovnávacích cvičení. Slouží k nácviku správného dýchacího stereotypu, k prevenci vzniku deformit hrudníku a popřípadě i k jejich korekci, k výchově správného držení těla, k uvolnění svalového i psychického napětí (Hálková, 2001). Hálková (2001) dělí dýchání na: Dýchání statické Provádíme nácvik volního dýchání v klidových polohách (nejčastěji leh, sed, stoj). Dynamické dýchání Provádíme nácvik správného dýchání při pohybu – jedná se o koordinaci dechu a pohybu. Při pohybech od středu těla provádíme většinou nádech a při pohybech od středu těla provádíme výdech. Vědomě prohloubené dýchání (lokalizované) Provádíme nácvik správného dýchání do určité části hrudníku. Jedná se o lokalizované dýchání brániční, spodní hrudní a horní hrudní, neboli podklíčkové. Dýchání provádíme s přiložením vlastních rukou na potřebnou oblast, kde dýchání prohlubujeme a volbou polohy, která určitý způsob dýchání prohlubuje.
Brániční (abdominální) dýchání Podílí se na něm především bránice a břišní svaly. Bránice se aktivuje při vdechu a břišní svalstvo při výdechu. Dolní žeberní (kostální) dýchání Uskutečňuje se pohybem 6. – 10. žebra. Hrudník se přitom rozšiřuje dopředu, do stran a také nepatrně dozadu. Horní žeberní (klavikulární) dýchání Uskutečňuje se pohybem 2. – 5. žebra v oblasti klíčních kostí. Je to nejméně účinný způsob dýchání, je označováno jako dýchání povrchní.
50
Hošková (2005) používá dělení na: Dechová cvičení bez doprovodných pohybů těla Pozornost se zaměřuje na jednotlivé typy dýchání. Nacvičuje se dechová vlna, která v jeden harmonický celek spojuje abdominální, dolní a horní hrudní dýchání. Dechová cvičení s doprovodnými pohyby částí těla Soustřeďuje se na rozvoj pomocného vdechového a výdechového svalstva. Pohyby částí těla jsou uvědomělé, respektují se vzájemné posturální vztahy a tím spojuje v jeden celek cvičení pro správné držení těla s dechovým cvičením. Dechová cvičení při periodických lokomočních pohybech Jsou součástí pohybového cvičení při různých tělovýchovných činnostech a jsou propojena s metodickými postupy vytrvalostního tréninku pro zvýšenou adaptaci na zátěž.
51
3. CÍLE, ÚKOLY PRÁCE A HYPOTÉZY Cíle práce Cílem práce je navrhnutí kompenzačního programu, v podobě zásobníku vhodných kompenzačních cviků, na základě modifikovaného kineziologického rozboru a zjištění odchylek od správného držení těla.
Úkoly práce 1. Provést literární rešerši odborné literatury zabývající se daným tématem. 2. Vybrat cílovou populaci – skupina probandů bude smíšená, tedy dívky i chlapci ve věku 9 –11 let. 3. Provést kineziologický rozbor skupiny za asistence fyzioterapeuta. 4. Zpracovat získané údaje. 5. Na základě získaných údajů z kineziologického rozboru stanovit nejčastější odchylky od správného držení těla. 6. Vytvořit zásobník kompenzačních cviků. 7. Zařadit cvičení do tréninkové praxe.
Hypotézy 1. Předpokládáme, že u všech sjezdařů se budou vyskytovat poruchy v držení těla a s tím spojené svalové dysbalance. 2. Předpokládáme, že u většiny sjezdařů bude zjištěna svalová dysbalance v oblasti bederní páteře s výslednou zvýšenou bederní lordózou a následným ovlivněním křivky páteře, postavením pánve v anterverzi a zkrácením flexorů kolenního kloubu. 3. Předpokládáme, že u většiny sjezdařů budou zjištěny svalové dysbalance v oblasti krční páteře, hrudní páteře a pletence ramenního, s výsledným předsunem hlavy, zvýšenou hrudní kyfózou, protrakcí ramen a změněnou polohou lopatek.
52
4. METODOLOGIE
4.1 Charakter výzkumu Jedná se o popisnou studii na základě jednotlivých případů (kasuistik) vztahujících se ke každému probandovi.
4.2 Charakteristika souboru Jednalo se o výběr záměrný. Do vybraného vzorku bylo zařazeno čtrnáct sjezdařů, osm dívek a šest chlapců ve věkové kategorii 9-11 let. Všichni sjezdaři byli ze stejné tréninkové skupiny, mají stejný tréninkový plán a jsou vedeni dvěma trenéry. Většina začala s lyžováním ve věku 4-5 let a lyžují po dobu 5-6 let. Jejich průměrná výška byla 141 cm a hmotnost 37,6 kg. Z ostatních sportovních aktivit provozují převážně cyklistiku a chlapci fotbal. V rámci letní přípravy využívají jízdy na kolečkových bruslích, běhání a jízdu na horském kole. Kompenzační cvičení mají zařazeno 1 x týdně na podzim a v zimě. Jaro a léto mají doporučené cviky bez přesného stanovení. Jejich současný zdravotní stav byl bez obtíží a negují alergie, operace. Výběr byl založen na dobrovolnosti a zájmu o spolupráci.
4.3 Plán výzkumu Před začátkem testování byli všichni testovaní, včetně rodičů a trenéra seznámení s jeho průběhem. Zároveň každý z nich souhlasil s použitím osobních údajů. Výzkum proběhl 20.7.2009 - 22.7.2009. Testování probíhalo ve stejné místnosti k zaručení stejných podmínek při vyšetřování. Nejprve byla provedena stručná anamnéza formou řízeného rozhovoru a poté byl proveden na základě pozorování kineziologický rozbor jednotlivých probandů, který prováděl přizvaný fyzioterapeut.
4.4 Použité metody Anamnéza Na základě řízeného rozhovoru byl zjišťován věk, výška, hmotnost, rok narození. Dále jsme zjišťovali osobní anamnézu (prodělané nemoci, alergie, operace), zdravotní anamnézu (obecné zdravotní obtíže a zdravotní problémy související s lyžováním - bolest kloubů, páteře, úrazy), sportovní anamnézu (jak dlouho aktivně lyžuje, jiné sporty, zda-li a 53
jak často provádí kompenzační cvičení) a anamnézu sociální (úplnost rodiny, sourozenci, bydlení). Řízený rozhovor Technika rozhovoru se neopírá o písemné vyjádření respondenta, ale vychází z ústní komunikace. Smyslem řízeného rozhovoru je získání odpovědí na předem připravený soubor otázek. Realizujeme jej pro při použití stejných otázek pro celý soubor respondentů, na něž je výzkum zaměřen, nebo v určitých případech na jeho část, která má svá určitá specifika. Odpovědi se získávají podle předem stanoveného souboru otázek pro celý soubor respondentů, na něž je výzkum zaměřen. V určitých případech i pro jeho část, která má svá určitá, nás zajímající specifika (Pelikán, 1998). Zásady pro vedení rozhovoru podle Hendla (1999): -
před započetím rozhovoru se doporučuje sdělit důvody, proč se rozhovor koná a ujistit osobu o anonymitě s důvěrnosti sdělených informací
-
zajistit, aby rozhovor nebyl rušen jakýmikoliv vlivy
-
vytvořit optimální podmínky pro vztahy důvěry mezi tazatelem a dotazovaným
-
složité otázky v rozhovorovém schématu zařadit až na konec, rovněž i ty, které se týkají bezprostředně dotazovaného
-
vhodné provedení záznamu
-
otázky mají být jasně formulovány způsobem, kterému dotazovaný rozumí
-
klademe vždy jen jednu otázku
-
forma dotazování musí odpovídat vzdělání, stáří, zvyklostem a mentalitě dotazovaného
-
k upřesnění smyslu odpovědi je výhodné zaměřit více otázek k jednomu cíli
-
vytváříme vztah vzájemné důvěry, vstřícnosti a zájmu.
Kineziologický rozbor K vyšetření vybrané skupiny sjezdařů jsme zvolili několik vyšetřovacích metod. Vyšetření jsme vybírali taková, aby byla zaměřena na stav pohybového aparátu z hlediska zdravotních aspektů, a to především na svalové dysbalance pohybového aparátu a z nich vyplývající vadné držení těla lyžařů. Ve spolupráci s fyzioterapeutem jsme k vyšetření použili modifikovaný kineziologický rozbor dle Jandy (vychází zejména ze subjektivního hodnocení jednotlivých parametrů těla), který se zaměřoval na následující vyšetření:
54
hodnocení postavy a držení těla (zepředu, zezadu, zboku, stoj na jedné DK), pohybových stereotypů a zkrácených svalových struktur. Hodnocení postavy a držení těla Vyšetření postavy se provádí a hodnotí ze tří stran:
zezadu
zepředu
z boku
Pohledem zezadu hodnotíme:
držení a osové postavení hlavy
reliéf krku a ramen
horní končetiny: reliéf, osa, konfigurace
tvar a symetrii hrudníku, výši postavení lopatek, ramena uvolněna, lopatky neodstávají, jejich vnitřní okraje jsou rovnoběžné
torakobrachiální trojúhelníky jsou souměrné
pánev: zadní spiny a gluteální rýhy jsou ve stejné výši. Intergluteální rýha je kolmá na jejich spojnici
dolní končetiny, reliéf, osa, konfigurace.
Pohledem zepředu hodnotíme:
držení a osové postavení, symetrii obličeje
reliéf krku a postavení klíčů, souměrnost a stejnou výši ramen
horní končetiny: reliéf, osa, konfigurace
tvar a symetrii hrudníku.
Pohledem z boku hodnotíme:
držení a osové postavení hlavy
horní končetiny: reliéf, osu, konfiguraci
postavení a tvar hrudníku souvisí s držením páteře
páteř: všímáme si zvětšeného nebo zmenšeného zakřivení
břicho neprominuje
pánev a kost křížová má sklon asi sklon 30 stupňů od vertikály
dolní končetiny: reliéf, osu, konfiguraci (Haladová, Nechvátalová, 1997). 55
.Vyšetření pohybových stereotypů dle Jandy Pro vyšetření používáme 6 základních testů (příloha 1):
extenze v kyčelním kloubu – v leže na břiše, hodnotí timing svalstva (především hýžďového) účastnícího se extenze v kyčli, např. při chůzi
abdukce v kyčelním kloubu – v leže na boku, hodnotí stav svalové dysbalance mezi abduktory a adduktory kyčelního kloubu a jejich harmonickou funkci a tensor fascie latae
flexe trupu – posazování z lehu do sedu, testuje stav svalstva břišního
flexe hlavy v leže na zádech – testuje hluboké šíjové flexory
abdukce v ramenním kloubu – v sedě, hodnotí souhru svalu trapézového, zdvihače lopatky a dolních fixátorů lopatek
klik – vzpor – stav mezilopatkového svalstva a dolních fixátorů lopatek.
Vyšetření těchto šesti základních vzorců dává poměrně dobrou představu o kvalitě pohybových stereotypů jedince (Haladová, Nechvátalová, 1997).
Stoj na jedné DK – Trendelenburg (příloha 2) Hodnotíme stoj na jedné končetině, druhá je pokrčena v koleni a kyčli. Používá se k hodnocení svalové síly m. gluteus medius a minimus. Test je negativní udrží-li testovaný těžiště pouze svalovou aktivací po dobu 20 s (Haladová, Nechvátalová, 1997). Vyšetření zkrácených svalů Základem bylo vyšetření zaměřené na zkrácené svaly dle Jandy a kol. (2004): m. triceps surae, flexory kolenního a kyčelního kloubu, adduktory kyčelního kloubu, m. quadratus lumborum, paravertebrální svaly, m. pectoralis major, m. trapezius, m. levator scapulae, m. sternocleidomastoideus. Vyhodnocení jsme provedli N – nezkrácený, Z – zkrácený. -
m.triceps surae – leh na zádech, dolní končetina napnutá, pata mimo podložku (jednou rukou držíme patu zespodu, prsty druhé ruky opřeme o nárt a palec položíme rovnoběžně se zevní hranou chodidla, táhneme za patu distálním směrem ve směru testovaného svalu, palec druhé ruky brání lehkým tlakem vybočování nohy na vnitřní stranu). N – ohnutí je nejméně 90°.
56
-
flexory kolenního kloubu – vyšetřovaný leží na zádech, netestovaná dolní končetina flektována v kyčelních a kolenních kloubech. Vyšetřovanou končetinu obejmeme, rukou potlačujeme koleno do úplného natažení a nohu opřeme o rameno (tím zabraňujeme možné zevní rotaci končetiny). Pak končetinu pasivně přednožíme.
-
flexory kyčelního kloubu – leh na zádech s hýžděmi na okraji stolu. Vyšetřovaný uchopí flektované koleno opačné končetiny a přitahuje k trupu tak daleko, aby došlo k vyrovnání bederní lordózy. Testovaná končetina visí dolů. N – stehno se svažuje šikmo dolů, popřípadě je koleno na úrovni pánve.
-
adduktory kyčelního kloubu – vyšetřovaný leží na zádech, vyšetřovanou končetinu má těsně při okraji stolu. Druhou končetinu má v mírném unožení, asi 20° od střední roviny. Podepřeme vyšetřovanou končetinu tak, abychom udržovali koleno v extenzi a abychom zabránili zevní rotaci v kyčelním kloubu. Odtáhneme napnutou
končetinu
v největším
možném
rozsahu.
Jakmile
dosáhneme
maximálního odtažení při napnuté končetině, ohneme ji v koleni a pokračujeme v odtažení do maximální polohy. Jestli je omezení při napnuté i pokrčené končetině, jedná se o zkrácení m. adductor longus
a magnus a m. pectineus.
Pokud se rozsah při pokrčení zvětší, jde o zkrácení m. gracilis a semisvalů. -
m. quadratus lumborum – stoj spatný – vyšetřovaný se uklání a při tom sune dlaň po stehně směrem ke kolenu. Nesmí dojít k současnému záklonu nebo předklonu, proto je nejlepší postavit vyšetřovaného ke zdi. N – prsty se dostanou ke kolenu nebo přesahují, normální rozsah je 20 cm a více.
-
paravertebrální svaly – vyšetřovaný se posadí na stůl tak, aby dolní končetiny byly flektovány v 90° v kolenních i kyčelních kloubech. Chodidla jsou opřena. Maximální předklon bez souhybu pánve. N - vzdálenost čelo – stehna není větší než 10 cm.
-
m. pectoralis major – vyšetřovaný leží, horní končetinu vzpažíme šikmo vzhůru a do strany – vyšetřovaná končetina je mimo okraj stolu. N – paže musí klesnout pod úroveň stolu a lehce pérovat. Zároveň palpujeme napětí v části hrudní a klavikulární.
-
horní část m. trapezius – vyšetřovaný leží na zádech, dolní končetiny lehce podloženy pod koleny. Rukou mu fixujeme rameno vyšetřované strany a stlačíme do deprese. Druhou rukou ukloníme hlavu na nevyšetřovanou stranu s úplným vyloučením předklonu, záklonu nebo rotace hlavy. Porovnáváme stupeň stlačení pletence ramenního. N – stlačení ramene jde provést lehce. 57
-
m. levator scapulae – vyšetřovaný leží na zádech, dolní končetiny lehce podloženy pod koleny. Rukou mu fixujeme rameno vyšetřované strany a stlačíme do deprese. Druhou rukou provedeme úklon hlavy na nevyšetřovanou stranu a maximálně možnou rotaci na nevyšetřovanou stranu. Porovnáváme rozsah pohybu na obě strany a palpací porovnáváme napětí svalových snopců. N – další stlačení ramene lze provést lehce.
-
m. sternocleidomastoideus - leh na zádech, horní končetiny podél těla, dolní končetiny lehce podloženy pod koleny, hlava je mimo stůl, fixujeme sternum. Podpíráme hlavu v zátylí, provedeme současný záklon, úklon a rotaci hlavy na stranu nevyšetřovanou. Hodnotíme stupeň dle rozsahu extenze, orientačně palpujeme svalové bříško a úponovou šlachu svalu.
4.5 Analýza dat Základní metodou posuzování výsledků je analýza četností vyskytujících se odchylek od správného držení těla na pohybovém systému. Hodnocení četností bylo prováděno procentuální analýzou, kde za významný rozdíl považujeme 70 %.
58
5. VÝSLEDKY 5.1 Výsledky kineziologických rozborů Kasuistika 1 Anamnéza Pohlaví: žena Jméno: A.F. Rok narození: 2000 Výška: 137 cm, hmotnost: 35 kg Osobní anamnéza: běžné dětské nemoci, operace 0, alergie 0 Zdravotní anamnéza: bez obtíží Sportovní anamnéza: -
lyžuje od 2004 (5 let)
-
ostatní pohybové aktivity – pouze lyžování, v rámci tréninku kolo, brusle, běh
-
zařazování kompenzačního cvičení – na podzim 1 x týdně, v zimě 1 x týdně. Jaro, léto doporučené cviky.
Sociální anamnéza: rodinný domek, úplná rodina, jedináček Kineziologický rozbor Tabulka 9
Pohled zezadu
Pánev Páteř Lopatky Ramena Hlava DKK
mírně zešikmena vpravo asymetrické thorakobrach. troj.- vlevo menší odstávají dolní úhly lopatek pravé rameno výš bez patologického nálezu (dále bpn.) ploché nohy – příčná i podélná klenba, zatěžuje více vnitřní kotníky
Tabulka 10 Pohled zepředu Pánev Hrudník Ramena Hlava DKK
mírně zešikmena vpravo asymetrické thorakobrach. troj.- vlevo menší pravé rameno výš bpn. ploché nohy - příčná i podélná klenba, zatěžuje více vnitřní kotníky
59
Tabulka 11 Pohled z boku Pánev
mírná anteverze
Páteř
zvýšená bederní lordóza, oploštělá hrudní kyfóza
Břicho
mírná prominence břišní stěny
HKK
mírná protrakce
Hlava
lehké předsunuté držení
DKK
bpn.
Tabulka 12
Pohybové stereotypy
Extenze v kyčel. kl. Abdukce v kyčel. kl. Flexe trupu Flexe krku Abdukce v ram. kl. Klik- vzpor Tabulka 13
lordóza tensorový mechanismus s obtížemi 20 s s výdrží elevace pletence ramenního scapula alata
Stoj na jedné DK
Trendelenburg Tabulka 14
gl. max zapínán pozdě, aktivace ischiokrurálních svalů, zvýšená L-
pozitivní
Zkrácené svaly
SVAL M. triceps surae Flexory kolenního kloubu Flexory kyčelního kloubu Adduktory kyčelního kloubu M. quadratus lumborum
L 0 1 1 1 0
P 0 1 1 1 1
SVAL Paravertebrální svaly M. pectoralis major M. trapezius M. levator scapulae M. sternocleidomastoideus
L 1 0 0 0 0
P 1 0 1 1 0
Z tabulek 9-14 vyplývá, že testovaná osoba má při vyšetření zepředu patrnou odchylku v oblasti pánve ve smyslu zešikmení a anteverze. Dalším významným nálezem je mírná protrakce obou ramen, vyšší poloha pravého ramene, negativní změny v zatížení chodidel a ploché nohy. Při vyšetření zezadu je opět patrné špatné postavení pánve a asymetrické thorakobrachiální trojúhelníky. I zde se objevilo zešikmení pánve s anteverzí spolu se zvýšenou bederní lordózou a oploštělou hrudní kyfózou. V oblasti pletence ramenního jsou zjištěny odstávající úhly lopatek a zešikmení ramene vpravo nahoru. Patrné je i zatížení vnitřních stran chodidel. Při pohledu z boku nacházíme u probanda zvětšení bederní 60
lordózy s mírnou prominencí břišní stěny. Dále vyšetření poukazuje na mírné postavení ramen v protrakci a lehké předsunuté držení hlavy. Z tabulky 13 je patrné, že testovaná osoba měla ve vyšetření stoje na jedné dolní končetině změny v postavení pánve či bederní lordózy. To může být zřejmě způsobené sníženou svalovou silou bočních stabilizátorů pánve nebo hlubokých svalů zádových. Trendelenburgova zkouška je proto pozitivní. Z výsledku vyšetření pohybových stereotypů je zřetelné, že se patologická aktivace a koordinace svalů při testovaném pohybu projevila u extenze a abdukce v kyčelním kloubu, abdukce v ramenním kloubu a kliku - vzporu. Zhodnocením výsledků vyplývá, že testovaná osoba má zkrácené svaly a svalové skupiny v oblasti pletence ramenního, dolních končetin a také v oblasti bederní páteře. Konkrétně se jedná o zkrácené flexory kolenního a kyčelního kloubu, adduktory kyčelního kloubu, pravý m. quadratus lumborum, paravertebrální svaly, horní část m. trapezius a pravý m. levator scapulae.
Kasuistika 2 (Příloha 3) Z tabulek 20-25 vyplývá, že testovaná osoba má při vyšetření zepředu patrnou odchylku v oblasti pánve ve smyslu anteverze. Dalším nálezem je protrakce obou ramen a ploché nohy. Při vyšetření zezadu je opět patrné špatné postavení pánve v anteverzi, spolu se zvýšenou bederní lordózou. V oblasti pletence ramenního jsou zjištěny odstávající úhly lopatek. Patrné jsou i ploché nohy. Při pohledu z boku nacházíme u probanda zvětšení hrudní kyfózy a bederní lordózy s mírnou prominencí břišní stěny. Dále vyšetření poukazuje na mírné postavení ramen v protrakci a lehké předsunuté držení hlavy. Testovaná osoba měla ve vyšetření stoje na jedné dolní končetině změny v postavení pánve či bederní lordózy. To může být zřejmě způsobené sníženou svalovou sílou bočních stabilizátorů pánve nebo hlubokých svalů zádových. Trendelenburgova zkouška je proto pozitivní. Z výsledku vyšetření pohybových stereotypů je zřetelné, že se patologická aktivace a koordinace svalů při testovaném pohybu projevila u extenze a abdukce v kyčelním kloubu, abdukce v ramenním kloubu a kliku - vzporu. Slabší je břišní svalstvo, mezilopatkové a boční stabilizátory pánve. Zhodnocením výsledků vyplývá, že testovaná osoba má zkrácené svaly a svalové skupiny v oblasti pletence ramenního, dolních končetin a také v oblasti bederní páteře. 61
Konkrétně se jedná o zkrácené flexory kolenního a pravostraně kyčelního kloubu, adduktory kyčelního kloubu, m. quadratus lumborum., paravertebrální svaly, m. pectoralis major, horní část m. trapezius, a pravý m. levator scapulae.
Kasuistika 3 (Příloha 4) Z tabulek 26-31 vyplývá, že testovaná osoba má při vyšetření zepředu patrnou odchylku v oblasti pánve ve smyslu mírné anteverze. Dalším nálezem je mírná protrakce obou ramen a ploché nohy. Při vyšetření zezadu je opět patrné špatné postavení pánve. I zde se objevila anteverze spolu s mírně zvýšenou bederní lordózou. V oblasti pletence ramenního jsou zjištěny odstávající úhly lopatek. Při pohledu z boku nacházíme u probanda zvětšení bederní lordózy s mírnou prominencí břišní stěny. Dále vyšetření poukazuje na mírné postavení ramen v protrakci a lehké předsunuté držení hlavy. Testovaná osoba měla ve vyšetření stoje na jedné dolní končetině změny v postavení pánve či bederní lordózy. To může být zřejmě způsobené sníženou svalovou silou bočních stabilizátorů pánve nebo hlubokých svalů zádových. Trendelenburgova zkouška je proto pozitivní. Z výsledku vyšetření pohybových stereotypů je zřetelné, že se patologická aktivace a koordinace svalů při testovaném pohybu projevila u extenze a abdukce v kyčelním kloubu, abdukce v ramenním kloubu a kliku - vzporu. Slabší je břišní svalstvo, mezilopatkové a boční stabilizátory pánve. Zhodnocením výsledků vyplývá, že testovaná osoba má zkrácené svaly a svalové skupiny v oblasti pletence ramenního a dolních končetin. Konkrétně se jedná o zkrácené flexory kolenního a kyčelního kloubu, adduktory kyčelního kloubu a m. pectoralis major.
Kasuistika 4 (Příloha 5) Z tabulek 32-37 vyplývá, že testovaná osoba má při vyšetření zepředu patrnou odchylku v oblasti pánve, kde se nachází mírná anteverze. Dalším nálezem je mírná protrakce obou ramen a ploché nohy. Při vyšetření zezadu je opět patrné špatné postavení pánve v anteverzi spolu s mírně zvýšenou bederní lordózou. V oblasti pletence ramenního jsou zjištěny odstávající úhly lopatek. Patrná je i plochá noha. Při pohledu z boku nacházíme u probanda mírné zvětšení bederní lordózy s mírnou prominencí břišní stěny. Dále vyšetření poukazuje na mírné postavení ramen v protrakci a lehké předsunuté držení hlavy. Testovaná osoba měla ve vyšetření stoje na jedné dolní končetině změny v postavení pánve či bederní lordózy. To může být zřejmě způsobené sníženou svalovou silou bočních 62
stabilizátorů pánve nebo hlubokých svalů zádových. Trendelenburgova zkouška je proto pozitivní. Z výsledku vyšetření pohybových stereotypů je zřetelné, že se patologická aktivace a koordinace svalů při testovaném pohybu projevila u abdukce v kyčelním kloubu, flexe trupu a kliku - vzporu. Slabší je břišní svalstvo, mezilopatkové a boční stabilizátory pánve. Zhodnocením výsledků vyplývá, že testovaná osoba má zkrácené svaly a svalové skupiny pouze v oblasti dolních končetin. Konkrétně se jedná o zkrácené flexory kolenního a kyčelního kloubu.
Kasuistika 5 (Příloha 6) Z tabulek 38-43 vyplývá, že testovaná osoba má při vyšetření zepředu patrnou odchylku v oblasti pánve ve smyslu lehké rotace vpravo dopředu a anteverze. Dalším významným nálezem je protrakce obou ramen, vyšší poloha levého ramene, mírný úklon hlavy vlevo, negativní změny v zatížení chodidel (více zatěžuje levý vnitřní kotník) a ploché nohy. Při vyšetření zezadu je opět patrné špatné postavení pánve i asymetrické thorakobrachiální trojúhelníky (vpravo výraznější). I zde se objevila rotace pánve s anteverzí spolu se zvýšenou bederní lordózou, oploštělou hrudní kyfózou a mírným skoliotickým držením Th-L přechodu. V oblasti pletence ramenního jsou zjištěny odstávající úhly lopatek a zešikmení ramene vlevo nahoru. Patrné je i větší zatížení vnitřní strany chodidla. Při pohledu z boku nacházíme u probanda zvětšení bederní lordózy s mírnou prominencí břišní stěny a oploštělou hrudní kyfózou. Dále vyšetření poukazuje na mírné postavení ramen v protrakci a lehké předsunuté držení hlavy. Testovaná osoba měla ve vyšetření stoje na jedné dolní končetině změny v postavení pánve či bederní lordózy. To může být zřejmě způsobené sníženou svalovou sílou bočních stabilizátorů pánve nebo hlubokých svalů zádových. Trendelenburgova zkouška je proto pozitivní. Z výsledku vyšetření pohybových stereotypů je zřetelné, že se patologická aktivace a koordinace svalů při testovaném pohybu projevila u extenze a abdukce v kyčelním kloubu, abdukce v ramenním kloubu, flexe krku a kliku - vzporu. Slabší je břišní svalstvo, mezilopatkové a boční stabilizátory pánve. Zhodnocením výsledků vyplývá, že testovaná osoba má zkrácené svaly a svalové skupiny v oblasti pletence ramenního, dolních končetin a také v oblasti bederní páteře. 63
Konkrétně se jedná o zkrácené flexory kolenního a kyčelního kloubu, adduktory kyčelního kloubu, pravostraně m. quadratus lumborum, paravertebrální svaly, levá horní část m. trapezius, m. levator scapulae a m pectoralis major.
Kasuistika 6 (Příloha 7) Z tabulek 44-49 vyplývá, že testovaná osoba má v oblasti pletence ramenního odstávající dolní úhly lopatek. Patrná je plochá noha. Z tabulky 13 je patrné, že testovaná osoba měla ve vyšetření stoje na jedné dolní končetině změny v postavení pánve či bederní lordózy. To může být zřejmě způsobené sníženou svalovou silou bočních stabilizátorů pánve nebo hlubokých svalů zádových. Trendelenburgova zkouška je proto pozitivní. Z výsledku vyšetření pohybových stereotypů je zřetelné, že se patologická aktivace a koordinace svalů při testovaném pohybu projevila u abdukce v kyčelním kloubu, flexe trupu a kliku - vzporu. Lehce slabší je břišní svalstvo, mezilopatkové a boční stabilizátory pánve. Zhodnocením výsledků této tabulky vyplývá, že testovaná osoba nemá zkrácené svaly a svalové skupiny.
Kasuistika 7 (Příloha 8) Z tabulek 50-55 vyplývá, že testovaná osoba má při vyšetření zepředu patrnou odchylku v oblasti pánve ve smyslu mírného zešikmení vpravo dopředu, lehké rotace vlevo dopředu a mírné anteverze. Dalším významným nálezem je protrakce obou ramen, mírný úklon hlavy vlevo a v mírném záklonu. Dále negativní změny v zatížení chodidel (vpravo více zatěžuje vnitřní hranu chodidla, vlevo vnější) a ploché nohy. Při vyšetření zezadu je opět patrné špatné postavení pánve a také asymetrické thorakobrachiální trojúhelníky (vlevo výraznější). I zde se objevilo mírné zešikmení vpravo dopředu, lehká rotace vlevo dopředu, anteverze se zvýšenou bederní lordózou s mírným skoliotickým držením Th-L přechodu. V oblasti pletence ramenního jsou zjištěny odstávající úhly lopatek. Oblast páteře má zvýšené napětí paravertebrálních svalů. Patrné je i větší zatížení vnitřní strany chodidla. Při pohledu z boku nacházíme u probanda zvětšení bederní lordózy s mírnou prominencí břišní stěny, oploštělou hrudní kyfózou a mírně zvýšenou krční lordózu. Dále vyšetření poukazuje na mírné postavení ramen v protrakci a lehké předsunuté držení hlavy, jež je v mírném úklonu i záklonu.
64
Testovaná osoba měla ve vyšetření stoje na jedné dolní končetině změny v postavení pánve či bederní lordózy. To může být zřejmě způsobené sníženou svalovou silou bočních stabilizátorů pánve nebo hlubokých svalů zádových. Trendelenburgova zkouška je proto pozitivní. Z výsledku vyšetření pohybových stereotypů je zřetelné, že se patologická aktivace a koordinace svalů při testovaném pohybu projevila u extenze a abdukce v kyčelním kloubu, abdukce v ramenním kloubu, flexe krku a trupu a kliku - vzporu. Slabší je břišní svalstvo, mezilopatkové a boční stabilizátory pánve. Zhodnocením výsledků vyplývá, že testovaná osoba má zkrácené svaly a svalové skupiny v oblasti pletence ramenního, dolních končetin a také v oblasti bederní páteře. Konkrétně se jedná o zkrácené flexory kolenního a kyčelního kloubu, adduktory kyčelního kloubu, levý m. quadratus lumborum a paravertebrální svaly.
Kasuistika 8 (Příloha 9) Z tabulek 56-61 vyplývá, že testovaná osoba má při vyšetření zepředu patrnou odchylku v oblasti pánve ve smyslu mírného zešikmení vlevo nahoru, lehké rotace vpravo dopředu a anteverze. Dalším významným nálezem je mírná protrakce levého ramene, jeho vyšší poloha a ploché nohy. Při vyšetření zezadu je opět patrné špatné postavení pánve i asymetrické thorakobrachiální trojúhelníky (vpravo výraznější). I zde se objevila lehká rotace pánve vpravo, mírné zešikmení vlevo nahoru, anteverze spolu se zvýšenou bederní lordózou a mírným skoliotickým držením Th-L přechodu. V oblasti pletence ramenního jsou zjištěny odstávající úhly lopatek a zešikmení ramene vlevo nahoru. Při pohledu z boku nacházíme u probanda zvětšení bederní lordózy s prominencí břišní stěny. Dále vyšetření poukazuje na mírné postavení ramen v protrakci a předsunuté držení hlavy. Testovaná osoba měla ve vyšetření stoje na jedné dolní končetině změny v postavení pánve či bederní lordózy. To může být zřejmě způsobené sníženou svalovou silou bočních stabilizátorů pánve nebo hlubokých svalů zádových. Trendelenburgova zkouška je proto pozitivní. Z výsledku vyšetření pohybových stereotypů je zřetelné, že se patologická aktivace a koordinace svalů při testovaném pohybu projevila u extenze a abdukce v kyčelním kloubu, abdukce v ramenním kloubu, flexe trupu a kliku - vzporu. Slabší je břišní svalstvo, mezilopatkové a boční stabilizátory pánve.
65
Zhodnocením výsledků vyplývá, že testovaná osoba má zkrácené svaly a svalové skupiny v oblasti pletence ramenního, dolních končetin a také v oblasti bederní páteře. Konkrétně se jedná o zkrácené flexory kolenního a kyčelního kloubu, adduktory kyčelního kloubu, pravý m. quadratus lumborum, paravertebrální svaly a pravá horní část m. trapezius.
Kasuistika 9 (Příloha 10) Z tabulek 62-67 vyplývá, že testovaná osoba má při vyšetření zepředu patrnou odchylku v oblasti pánve ve smyslu anteverze. Dalším nálezem je protrakce obou ramen a ploché nohy. Při vyšetření zezadu je opět patrné špatné postavení pánve v anteverzi, spolu se zvýšenou bederní lordózou a zvýšeným tonusem paravertebrálních svalů a horní části svalu trapézového. V oblasti pletence ramenního jsou zjištěny odstávající úhly lopatek a levé rameno je výše. Patrné jsou i ploché nohy. Při pohledu z boku nacházíme u probanda zvětšení hrudní kyfózy a bederní lordózy s mírnou prominencí břišní stěny. Dále vyšetření poukazuje na postavení ramen v protrakci a lehké předsunuté držení hlavy s mírnou rotací vlevo. Testovaná osoba měla ve vyšetření stoje na jedné dolní končetině změny v postavení pánve či bederní lordózy. To může být zřejmě způsobené sníženou svalovou silou bočních stabilizátorů pánve nebo hlubokých svalů zádových. Trendelenburgova zkouška je proto pozitivní. Z výsledku vyšetření pohybových stereotypů je zřetelné, že se patologická aktivace a koordinace svalů při testovaném pohybu projevila u extenze a abdukce v kyčelním kloubu, flexe trupu, abdukce v ramenním kloubu a kliku - vzporu. Slabší je břišní svalstvo, mezilopatkové a boční stabilizátory pánve. Zhodnocením výsledků vyplývá, že testovaná osoba má zkrácené svaly a svalové skupiny v oblasti pletence ramenního, dolních končetin a také v oblasti bederní páteře. Konkrétně se jedná o zkrácené flexory kolenního a kyčelního kloubu, adduktory kyčelního kloubu, m. quadratus lumborum., paravertebrální svaly, m. pectoralis major, horní část m. trapezius, a pravý m. levator scapulae.
Kasuistika 10 (Příloha 11) Z tabulek 68-73 vyplývá, že testovaná osoba má při vyšetření zepředu patrnou odchylku v oblasti pánve ve smyslu její rotace vpravo dopředu a anteverze. Dalším nálezem je protrakce obou ramen, levé je posunuto výše, ploché nohy a větší zatěžování vnitřních 66
kotníků. Při vyšetření zezadu je opět patrné špatné postavení pánve v anteverzi, rotace vpravo dopředu a zvýšená bederní lordóza. V oblasti pletence ramenního jsou zjištěny odstávající úhly lopatek. Patrné jsou i ploché nohy a asymetrické thorakobrachiální trojúhelníky (vpravo výraznější). Při pohledu z boku nacházíme u probanda zvětšení hrudní kyfózy, mírně krční lordózy a bederní lordózy s mírnou prominencí břišní stěny. Dále vyšetření poukazuje na postavení ramen v protrakci a lehké předsunuté držení hlavy s mírnou rotací vlevo. Testovaná osoba měla ve vyšetření stoje na jedné dolní končetině změny v postavení pánve či bederní lordózy. To může být zřejmě způsobené sníženou svalovou silou bočních stabilizátorů pánve nebo hlubokých svalů zádových. Trendelenburgova zkouška je proto pozitivní. Z výsledku vyšetření pohybových stereotypů je zřetelné, že se patologická aktivace a koordinace svalů při testovaném pohybu projevila u extenze a abdukce v kyčelním kloubu, flexe krku a trupu, abdukce v ramenním kloubu a kliku - vzporu. Slabší je břišní svalstvo, mezilopatkové a boční stabilizátory pánve. Zhodnocením výsledků vyplývá, že testovaná osoba má zkrácené svaly a svalové skupiny v oblasti pletence ramenního, dolních končetin a také v oblasti bederní páteře. Konkrétně se jedná o zkrácené flexory kolenního a kyčelního kloubu, adduktory kyčelního kloubu, m. quadratus lumborum, m. triceps surae, paravertebrální svaly, m. pectoralis major, horní část m. trapezius a pravý m. levator scapulae.
Kasuistika 11 (Příloha 12) Z tabulek 74-79 vyplývá, že testovaná osoba má při vyšetření zepředu patrnou anteverzi pánve. Dalším nálezem je protrakce obou ramen, negativní změny v zatížení chodidel (vpravo více zatěžuje vnitřní hranu chodidla, vlevo vnější) a ploché nohy. Při vyšetření zezadu je opět patrné špatné postavení pánve a také zvýšení napětí paravertebrálních svalů a horní části trapézového svalu. V oblasti pletence ramenního jsou zjištěny odstávající úhly lopatek. Patrné je i vlevo větší zatížení vnitřní strany chodidla a plochá noha. Při pohledu z boku nacházíme u probanda mírné zvětšení bederní lordózy s mírnou prominencí břišní stěny. Dále vyšetření poukazuje na postavení ramen v protrakci a lehké předsunuté držení hlavy. Testovaná osoba měla ve vyšetření stoje na jedné dolní končetině změny v postavení pánve či bederní lordózy. To může být zřejmě způsobené sníženou svalovou silou bočních 67
stabilizátorů pánve nebo hlubokých svalů zádových. Trendelenburgova zkouška je proto pozitivní. Z výsledku vyšetření pohybových stereotypů je zřetelné, že se patologická aktivace a koordinace svalů při testovaném pohybu projevila u extenze a abdukce v kyčelním kloubu, abdukce v ramenním kloubu a kliku - vzporu. Slabší je břišní svalstvo, mezilopatkové a boční stabilizátory pánve. Zhodnocením výsledků vyplývá, že testovaná osoba má zkrácené svaly a svalové skupiny v oblasti pletence ramenního, dolních končetin a také v oblasti bederní páteře. Konkrétně se jedná o zkrácené flexory kolenního a kyčelního kloubu, adduktory kyčelního kloubu, m. pectoralis major, pravý m. levator scapulae a paravertebrální svaly.
Kasuistika 12 (Příloha 13) Z tabulek 80-85 vyplývá, že testovaná osoba má při vyšetření zepředu patrnou odchylku v oblasti pánve ve smyslu mírného zešikmení vpravo nahoru, lehké rotace vlevo dopředu a anteverze. Dalším významným nálezem je protrakce obou ramen a pravé je výše. Dále negativní změny v zatížení chodidel (vpravo více zatěžuje vnitřní hranu chodidla) a ploché nohy. Při vyšetření zezadu je opět patrné špatné postavení pánve a také asymetrické thorakobrachiální trojúhelníky (vlevo výraznější). I zde se objevilo mírné zešikmení vpravo nahoru, lehká rotace vlevo dopředu, anteverze se zvýšenou bederní lordózou a mírné skoliotické držení Th-L úseku. V oblasti pletence ramenního jsou zjištěny odstávající úhly lopatek. Při pohledu z boku nacházíme u probanda zvětšení bederní lordózy s mírnou prominencí břišní stěny. Dále vyšetření poukazuje na mírné postavení ramen v protrakci a lehké předsunuté držení hlavy. Testovaná osoba měla ve vyšetření stoje na jedné dolní končetině změny v postavení pánve či bederní lordózy. To může být zřejmě způsobené sníženou svalovou silou bočních stabilizátorů pánve nebo hlubokých svalů zádových. Trendelenburgova zkouška je proto pozitivní. Z výsledku vyšetření pohybových stereotypů je zřetelné, že se patologická aktivace a koordinace svalů při testovaném pohybu projevila u extenze a abdukce v kyčelním kloubu, abdukce v ramenním kloubu, flexe krku a trupu a kliku - vzporu. Slabší je břišní svalstvo, mezilopatkové a boční stabilizátory pánve. Zhodnocením výsledků vyplývá, že testovaná osoba má zkrácené svaly a svalové skupiny v oblasti pletence ramenního, dolních končetin a také v oblasti bederní páteře. 68
Konkrétně se jedná o zkrácené flexory kolenního a kyčelního kloubu, adduktory kyčelního kloubu, levý m. quadratus lumborum, pravý m. pectoralis major, horní část m. trapezius, m. lektor scapulae a paravertebrální svaly.
Kasuistika 13 (Příloha 14) Z tabulek 86-91 vyplývá, že testovaná osoba má při vyšetření zepředu patrnou anteverzi pánve. Dalším nálezem je protrakce obou ramen s elavací levého ramene, mírná rotace hrudníku a ploché nohy. Při vyšetření zezadu je opět patrné špatné postavení pánve v podobě její anteverze. V oblasti pletence ramenního jsou zjištěny odstávající úhly lopatek. Patrná je i plochá noha a asymetrické thorakobrachiální trojúhelníky (vpravo výraznější). Při pohledu z boku nacházíme u probanda zvětšení bederní lordózy s mírnou prominencí břišní stěny. Dále vyšetření poukazuje na mírné postavení ramen v protrakci a předsunuté držení hlavy. Testovaná osoba měla ve vyšetření stoje na jedné dolní končetině změny v postavení pánve či bederní lordózy. To může být zřejmě způsobené sníženou svalovou silou bočních stabilizátorů pánve nebo hlubokých svalů zádových. Trendelenburgova zkouška je proto pozitivní. Z výsledku vyšetření pohybových stereotypů je zřetelné, že se patologická aktivace a koordinace svalů při testovaném pohybu projevila u extenze a abdukce v kyčelním kloubu, abdukce v ramenním kloubu, flexe trupu a kliku - vzporu. Slabší je břišní svalstvo, mezilopatkové a boční stabilizátory pánve. Zhodnocením výsledků vyplývá, že testovaná osoba má zkrácené svaly a svalové skupiny v oblasti pletence ramenního, dolních končetin a také v oblasti bederní páteře. Konkrétně se jedná o zkrácené flexory kolenního a kyčelního kloubu, m. quadratus lumborum, m. levator scapulae a paravertebrální svaly.
Kasuistika 14 (Příloha 15) Z tabulek 92-97 vyplývá, že testovaná osoba má při vyšetření zepředu patrnou odchylku v oblasti pánve ve smyslu anteverze a mírné rotace hrudníku vlevo dopředu. Dalším nálezem je protrakce obou ramen, elevace levého ramene, asymetrické thorakobrachiální trojúhelníky (výraznější vpravo) a ploché nohy. Při vyšetření zezadu je opět patrné špatné postavení pánve v anteverzi, spolu se zvýšenou bederní lordózou. Dále zvýšené napětí paravertebrálních svalů a asymetrie thorakobrachiálních trojúhelníků. V oblasti pletence 69
ramenního jsou zjištěny odstávající úhly lopatek. Patrné jsou i ploché nohy. Při pohledu z boku nacházíme u probanda zvětšení bederní lordózy s mírnou prominencí břišní stěny. Dále vyšetření poukazuje na postavení ramen v protrakci a lehké předsunuté držení hlavy. Testovaná osoba měla ve vyšetření stoje na jedné dolní končetině změny v postavení pánve či bederní lordózy. To může být zřejmě způsobené sníženou svalovou silou bočních stabilizátorů pánve nebo hlubokých svalů zádových. Trendelenburgova zkouška je proto pozitivní. Z výsledku vyšetření pohybových stereotypů je zřetelné, že se patologická aktivace a koordinace svalů při testovaném pohybu projevila u extenze a abdukce v kyčelním kloubu, flexe trupu, abdukce v ramenním kloubu a kliku - vzporu. Slabší je břišní svalstvo, mezilopatkové a boční stabilizátory pánve. Zhodnocením výsledků vyplývá, že testovaná osoba má zkrácené svaly a svalové skupiny v oblasti pletence ramenního, dolních končetin a také v oblasti bederní páteře. Konkrétně se jedná o zkrácené flexory kolenního a pravostraně kyčelního kloubu, pravý m. quadratus lumborum, paravertebrální svaly, horní část m. trapezius, m. pectoralis major a m. levator scapulae.
70
5.2 Celkové shrnutí výsledků Tabulka 15
Vyšetření stoje aspekcí
ČÁST TĚLA Pánev
Páteř
ODCHYLKA
VÝSKYT
anteverze
12 x - 85 %
retroverze
0%
zešikmení
5 x – 36 %
rotace
5 x – 36 %
plochá záda
2 x – 14 %
kulatá záda
2 x – 14 %
zvýšená L-lordóza
12 x – 85 %
skoliotické držení
4 x – 28 %
Lopatky
scapula alata
Ramena
protrakce
12 x – 85 %
elevace
8 x – 57 %
rotace
2 x – 14 %
úklon
3 x – 21 %
předsun
13 x – 93 %
Hlava
100 %
Dolní končetiny ploché nohy
Břicho
Tabulka 16
100 %
valgózní postavení pat
7 x – 50 %
prominence
12 x – 85 %
Pohybové stereotypy
POHYBOVÝ STEREOTYP
ŠPATNÝ ST.
Extenze v kyčel. kl.
11 x – 78 %
Abdukce v kyčel. kl.
100 %
Flexe trupu
11 x – 78 %
Flexe krku
5 x – 36 %
Abdukce v ram. kl.
12 x – 85 %
Klik- vzpor
100 % 71
Tabulka 17 Stoj na jedné DK TEST
POZITIVNÍ
Stoj na jedné DK
100 %
Tabulka 18
Svalová zkrácení SVAL
VÝSKYT
SVAL
VÝSKYT
M. triceps surae
2 x – 14 %
Paravertebrální svaly.
11 x - 78
Flexory kolenního kloubu
13 x – 93
M. pectoralis major
9 x – 75 %
Flexory kyčelního kloubu
12 x%– 85
M. trapezius
9 x – 75 %
Adduktory kyčelního kloubu
9 x –%75 %
M. levator scapulae
9 x – 75 %
M. quadratus lumborum
10 x – 71
M. sternocleidomastoideus
0%
% Z výsledků kineziologického rozboru vyplývá, že všichni testovaní probandi, kromě jedné dívky, mají odchylky od správného držení těla. Při pohledu zpředu, zezadu a zboku, kde za významné objektivní zjištění lze považovat častý nález zvýšené bederní lordózy, anteverze pánve, protrakce ramen, odstálých dolních úhlů lopatek, držení hlavy v předsunu, prominující břišní stěny a plochých nohou (tabulka 15). Patologické zjištění u pohybových stereotypů (tabulka16) bylo zaznamenáno při testování: -
extenze v kyčelním kloubu,
-
abdukce v kyčelním kloubu,
-
flexe trupu,
-
abdukce v ramenním kloubu,
-
kliku a vzporu.
Stoj na jedné noze (Trendelenburgův příznak) charakterizující možné oslabení bočních stabilizátorů pánve, vyšel u všech probandů pozitivně (tabulka 17). Za významné zjištění lze považovat nález zkrácených svalů (tabulka 18) u většiny probandů. Jedná se převážně o: -
paravertebrální svaly,
-
m. pectoralis major,
-
horní část m. trapezius, 72
-
m. levator scapulae,
-
qudratus lumborum,
-
flexory kyčelního kloubu,
-
flexory kolenního kloubu,
-
adduktory kolenního kloubu.
Pro celý sledovaný soubor lze konstatovat: Zhodnocením výsledků jednotlivých vyšetření jsme zjistili nejčastější konkrétní poruchy pohybového aparátu (ve smyslu svalových dysbalancí, vadného držení těla) u vybrané skupiny. Tyto výsledky ukázaly poměrně velké a fixované svalové dysbalance a z nich vyplývající poruchy vzpřímeného držení těla, které jsou charakteristické pro horní a dolní zkřížený syndrom. U daného souboru se velmi často vyskytuje zvýšená bederní lordóza s anteverzí pánve, způsobená přetížením a tím zkrácením paravertebrálních svalů, m. quadratus lumborum a ochablostí svalů břišních. Na anteverzi pánve navazuje zvýšený tonus a zkrácení flexorů kyčle a kolene. Dalším častým nálezem jsou odchylky v oblasti pletence ramenního, kde nalézáme protrakci ramen se zkrácením prsního svalu (možné zvětšení hrudní kyfózy), odstálé lopatky jako důsledek ochabnutí m. serratus anterior a zvýšený tonus horního trapézového svalu. Na dolních končetinách je významnou skutečností nález plochých nohou u všech probandů, jež může mít také vliv na celkové držení těla (tabulky 15-18).
73
9. DISKUSE Pomocí modifikovaného kineziologického rozboru, jež zahrnoval vyšetření zaměřené na hodnocení držení těla aspekcí (zepředu, zezadu a z boku), dále vyšetření pohybových stereotypů, funkce bočních stabilizátorů pánve (Trendelenburg test) a nakonec zkrácených svalů, jsme se snažili zjistit nejčastější odchylky od správného držení těla. Výsledky vyšetření jsme zpracovali do tabulek pro lepší přehlednost, abychom mohli lépe stanovit odchylky od fyziologické normy a navrhnout vhodný kompenzační program v podobě zásobníku kompenzačních cviků. Zaměření na vyjmenované oblasti jsme vybrali z důvodu, že sjezdové lyžování patří mezi sporty, při nichž jsou tyto specifické oblasti značně namáhány při sjezdových postojích (příloha 16), a proto by se mohly objevit negativní odchylky na pohybovém systému sjezdaře od fyziologického držení těla. Při stanovení hypotéz u sjezdařů jsme vycházeli ze skutečnosti, že dlouhodobá nadměrná zátěž bez provádění dostatečné kompenzace, špatné pohybové návyky, ranná specializace a další vlivy budou negativně působit na pohybový aparát člověka a projeví se v podobě odchylek od správného držení těla. Stejný názor má i Hošková (2003). Za rizikové období z hlediska výskytu vadného držení těla u jednostranně sportovně zatěžovaných považuje Kolisko (2003) období růstu kostí, které není podloženo dostatečným rozvojem svalstva. Autor uvádí, že mezi 11-12 rokem je téměř 60 % výskytu špatného držení těla. Modifikovaný kineziologický rozbor nepotvrdil první hypotézu (H1). Vadné držení těla, a s ním spojené svalové dysbalance, byl prokázán u 13 ze 14 testovaných sjezdařů. Jeden proband tedy stanovenou tvrzení nepotvrdil. Jednalo se o dívku uvedenou v kasuistice 6 (příloha 7). Dívka nevykázala v rámci vyšetření žádnou odchylku od správného držení těla. Tento výjimečně dobrý stav jejího pohybového aparátu byl zřejmě způsoben navštěvováním hodin gymnastiky a tance, které provozuje spolu s lyžováním. Krištofič (2006) uvádí, že gymnastika pojatá jako učení účelně se pohybovat je vhodným prostředkem všestranné pohybové přípravy mladých sportovců a jedním z jejich úkolů. Snaží se o harmonický rozvoj celého pohybového systému při zachování zdraví a jeden z jejich cílů je přímo formovat korektní držení těla. Další zajímavý výsledek vyšetření byl u dívky z kasuistky 4 (příloha 5), kde jsme objevili minimální odchylky od správného držení těla. Z kasuistiky tohoto probanda vyplývá, že provádí kompenzační cvičení doma s matkou, která je bývalá fyzioterapeutka. 74
Touto skutečností jsme dospěli k názoru, že domácí cvičení má jasný pozitivní vliv na dětskou posturu. Zde se shodujeme z Hoškovou a Matoušovou (2005), které uvádějí, že domácí zdravotní cvičení (při uplatnění zásad výběru cviků) pomáhají jedincům v udržení si dobrého stavu hybného systému či k jeho zlepšení při svalové nerovnováze. Hošková a Matoušová (2000) dále uvádějí, že stačí, aby pravidelné domácí cvičení trvalo 15-20 minut. Podobný názor máme i my. Pokud rozumně vybereme individuální program pro určitého jedince, stačí cvičit pouze několik minut denně pro dosažení účinnosti. Kolisko (2003) uvádí, že v dětském věku je podpůrně pohybový systém velmi citlivý na nepřiměřenou či předčasnou jednostranně zaměřenou sportovní specializaci. Lyžování je sportem s charakteristickým jednostranným zatěžováním a vzhledem k věku probandů má tedy zásadní vliv na pohybový aparát vybraného vzorku. Tuto skutečnost nám u vybraného vzorku potvrdil výsledek kineziologického rozboru, kde jsme u 13 sjezdařů našli ve větší či menší míře vadné držení těla. Vyhodnocením výsledků kineziologických rozborů byly zjištěny tyto nejčastější odchylky (tabulka 15), které se shodují s Brodou (1988) - zvýšená bederní lordóza, anteverze pánve, protrakce ramen, odstálé dolní úhly lopatek a držení hlavy v předsunu. Za významné zjištění lze považovat nález těchto zkrácených svalů (tabulka 18). Jedná se převážně o paravertebrální svaly, m. pectoralis major, horní část m. trapezius, m. levator scapulae, m. qudratus lumborum, m. triceps surae a flexory kolenního kloubu. Hošková a Matoušová (2005) poukazuje, že nejzávažnější změnou při svalové rovnováze je svalové zkrácení. Dále kineziologický rozbor poukazuje na svalové skupiny, u nichž byla nalezena snížená svalová síla. Jsou to dolní fixátory lopatky (tabulka 15, 16), svaly břišní (tabulka 16) a hluboké svaly zádové (tabulka 15). Na základě hodnocení kineziologického rozboru tak zjišťujeme velmi úzkou souvislost mezi poruchami v držení těla a zjištěnými svalovými dysbalancemi. Druhá hypotéza (H2) potvrdila (tabulka 15) zvýšenou bederní lordózu s následným postavením pánve v anteverzi a zkrácením flexorů kolenního kloubu. Je to v souladu s Brodou (1988), který uvádí, že přetížení bederní páteře dané sjezdovým postojem (trup je neustále předkloněn) a s tím související anteverze pánve je v lyžování závažným problémem. Přetížení bederní části páteře u lyžařů a s ním spojené ostatní reakce pohybového aparátu, potvrzuje i Hošková (2003). Negativní změny v jejich postavení mají totiž významný vliv na držení celého těla, ale i na činnost bránice a tím zprostředkovaně činnost celého prostředí, tvrdí Bursová (2005). 75
Mezi základní příčiny zvětšené lordózy bederní u lyžařů jsou funkční poruchy kosterních svalů. Na přední straně trupu to může být ochablé břišní svalstvo a proti němu paravertebrální svaly, které jsou silně namáhané a mají tendenci ke zkracování. Kromě této dvojice má podstatný vliv na pánevní sklon vyváženost flexorů kyčelního kloubu a jejich extenzorů. Funkční stabilitu pánve ovlivňují také extenzory kolenního kloubu, které mají tendenci ke zkrácení. Tyto skutečnosti potvrzuje též Hošková (2003). Pokud jsou břišní svaly dostatečně silné, vytahují sponu stydkou nahoru, udržují pánev ve správné poloze a při oslabení se pánev sklápí dopředu. Jsou-li svalová vlákna bederního vzpřimovače ve zvýšeném napětí nebo zkrácená, stahuje se konec oblouku lordózy k sobě a prohnutí se zvětšuje v hyperlordózu. Tímto tvoří funkční dvojici. Svaly zadní skupiny stehna táhnou pánev opačným směrem. Pokud dojde k uvedené svalové nerovnováze, dojde v hemstringách ke zvýšenému napětí, tím zabrání sklopení pánve nad únosnou míru (Bursová, 2005). Třetí hypotéza (H3) nepotvrdila všechny stanovené dysbalance (tabulka 15). Předsunuté držení hlavy je způsobené tím, že přetížené mohutné šíjové svaly musí udržet hmotnost hlavy (s přilbou). Hlava je mimo osu a v mírném záklonu, aby mohl lyžař sledovat trať. Tím na ní působí po celou dobu jízdy gravitace a také velké odstředivé síly v průběhu oblouku. Šíjové svaly se sklonem ke zkrácení se tím přetahují s hlubokými ohýbači krku, které naopak ochabují. Výsledkem je pak nerovnováha nalezená a stanovená jako předsunuté držení hlavy, občas spojené s mírným záklonem a přetížení horní části trapézového svalu (Hošková, 2003). Hypotéza H3, která se nepotvrdila, se týkala negativního nálezu v oblasti hrudní páteře, ve smyslu zvýšení jejího zakřivení, nazývaného také jako kulatá záda či kyfotické držení. Broda (1988) uvádí, že lyžování může způsobit zvýšení hrudní kyfózy, avšak nám se toto tvrzení nepotvrdilo. Částečně se vyskytovala pouze u jednoho probanda. Důvodem, proč se toto vadné držení těla zřejmě neobjevilo, může být fakt, že hrudní páteř je nejstabilnější částí páteře, je nejméně pohyblivá a proto zde nejsou funkční poruchy tak časté (Hošková, 2005). Čermák (1994) tvrdí, že kulatá záda se vyskytují pouze u celkově chabých, astenických lidí, kteří mají často různé zdravotní problémy. K negativnímu postavení ramen v protrakci a změněné poloze lopatek jsme opět došli při studiu sjezdového postoje, kde jsou horní končetiny neustále v mírné flexi, vnitřní rotaci a při průjezdu brankou se dostávají do abdukce či addukce. Tím působí na pletenec ramenní odstředivé síly, váha horních končetin a sjezdových hůlek a tak může dojít 76
v důsledku tohoto zatížení k negativním jevům v této oblasti. Asymetrické postavení ramen s rotací ramene vpřed, spojené s častým odstáváním dolního úhlu lopatek, tak ovlivňuje prsní svaly, které jsou zkrácené. Oslabené fixátory lopatek nám pak vytváří odstávání dolních úhlů lopatky. Dále pro nás zajímavým výsledkem byly ploché nohy. V České republice byly provedeny řady studií na správné držení těla a odchylek od něj, my uvádíme pouze některé z nich. Ve výzkumné práci Chudé (1999), jež se zaobírala vadným držením těla dětí mladšího školního věku, je uvedeno, že 65 z 89 dětí má vadné držení těla. Jinou větší průřezovou studii provedl v letech 1998 - 2001 v České republice Státní zdravotní ústav (http://www.szu.cz/tema/prevence/vysledky-setreni-vadne-drzeni-tela-udeti). Základní soubor tvořilo 3520 vyšetřených dětí ve věku 7, 11 a 15 let. Vadné držení těla (VDT) se vyskytlo u 38 % vyšetřených dětí. Pokud dítě bylo zařazeno do jedné ze dvou prvních kategorií (výborné a dobré), byl stav jeho pohybového aparátu považován za fyziologický. Pokud bylo zařazeno do kategorie chabého nebo špatného držení těla (kat. 3 a 4.), bylo jeho držení těla považováno za vadné. Zajímavé je zjištění (Příloha 17), že s věkem se podíl dětí s vadným držením těla zvyšuje a to zejména mezi 7. - 11. rokem věku. V tomto období probíhá u dítěte růstová akcelerace, která je charakteristická převážně růstem do výšky, teprve po jedenáctém roce věku dochází i k hormonálním změnám, které jsou provázeny nárůstem svalové hmoty, svalový korzet se zpevňuje. Zde se studie shoduje s Koliskem (2003). V následující věkové skupině (15 let) je nárůst vadného držení těla minimální. Výsledek naznačuje, do jakého období mají být nasměrovány preventivní aktivity. Jedná se tedy o období mladšího školního věku (7 - 11), kdy je nižší adaptace na jednostrannou zátěž. Tento výsledek má pro nás velký význam, jelikož jsme se tedy správně zaměřili na výběr cílové populace 9-11 let. Na rozdíl od juniorské či seniorské kategorie, je zde větší možnost nápravy některých poruch, které ještě nejsou plně zafixované a také především, a to je velmi důležité, je zde ještě prostor na prevenci vzniku těchto poruch pohybového aparátu. Mezi nejčastěji se vyskytující odchylky od správného držení těla v této studii patřily odstálé lopatky (50 %), zvýšená bederní lordóza (32 %) a zvýšená hrudní kyfóza (31 %). Mezi faktory významně ovlivňující vznik VDT patřily kulatá záda, asymetrie v oblasti ramen a patologické postavení pánve (zejména šikmá pánev). K naším výsledkům se více přibližuje výzkum Chudé (1999). Výsledek 13 ze 14 probandů v našem výzkumu je poměrně vysoký. Je to zřejmě způsobeno vlivem
77
jednostranného přetěžování, charakteristického pro alpské lyžování v této, pro vývoj postury dítěte, kritické době. Vliv na tento výrazný výsledek našeho výzkumu mohl být částečně zapříčiněn 100 % výskytem plochých nohou u všech probandů. Hošková (2003) tvrdí, že správná klenba nožní je jeden z důležitých posturálních i pohybových faktorů a uplatňuje se i při udržování těla. Stav plosky nohy tedy souvisí s postavením kolen a na jejich stavu závisí postavení pánve, páteře a tím celého těla. Výskyt ploché nohy u sjezdařů bude souviset s přetěžováním dolních končetin sjezdařů, zejména plosky nohou, jak tvrdí Hošková (2003). Dále je možný vliv sjezdových bot, vnitřní tlaky při zapnuté botě, které se dále při jízdě zvyšují. Zde se shoduji s Brodou (1983) který uvádí, že stavba moderní lyžařské boty a hlavně nutnost jejího utažení během lyžování, může mít velmi negativní vliv na stavbu klenby nohy i při používání ortopedických pomůcek. Nerovnováhou mezi oslabenými a zkrácenými svaly a svalovými skupinami vznikají svalové dysbalance sdružující se do syndromů. Výsledkem vyšetření jsme došli ke skutečnosti, že u sjezdového lyžování se může vyskytovat horní a dolní zkřížený syndrom, který je popsán v kapitole 5.1. Důvodem těchto svalových dysbalancí je velké zatěžování až přetěžování, pro lyžování specifických, částí pohybového systému. Organismus je totiž funkčním celkem, ve kterém vše souvisí se vším. Souvislosti jsme vysvětlili např. na bederní lordóze. Nejvhodnějším a nejefektivnějším řešením by bylo podle našeho názoru individuální zadání kompenzačních cviků s přesným popisem provedení, upozorněním na možné chyby, popisem dýchání při provedení cviku, určením počtu opakování u každého cviku, délky trvání cvičení, frekvence, které by doporučil odborník po provedení vyšetření. Jsou to pouze doporučení, která by měli sjezdaři pravidelně provádět, aby kompenzovali přetížení pohybového aparátu. Při návrhu kompenzačních cvičení pro sjezdaře je nutné vycházet z individuálních vlastností jedince a podle toho jim vyrovnávací cvičení indikovat, neboť jen tak je možné předcházet nežádoucím účinkům nadměrného zatěžování organismu a nenarušovat rovnováhu v držení těla.
78
7. NÁVRH KOMPENZAČNÍCH PROGRAMŮ 7.1 Zásobník cviků Kompenzační program jsme sestavili na základě výsledků vyšetření vybraného vzorku 14 sjezdařů. Cvičení jsou řazeny postupně dle dělení a stanoveného pořadí kompenzačních cvičení – uvolňovací, protahovací a posilovací. Vytvořený kompenzační program obsahuje výběr důležitých cviků, jež se všechny nedají zařadit do běžné tréninkové jednotky. Trenér či fyzioterapeut má však možnost si vybrat, který cvik zařadí do jednotky. Při výběru vlastních kompenzačních cviků je nutné se soustředit na problémové a často přetěžované či oslabené svalové skupiny. Je nutný individuální přístup jak při výběru cvičení, tak při stanovení počtu opakování i počtu sérií. Výhodné je provádět cvičení na velkém míči, jelikož stoj (a cvičení ve stoji) je nejméně výhodná až dokonce nevýhodná poloha, provádíme-li korekci držení těla zejména u začátečníků nebo u cvičenců s posturálními poruchami. Míč je jako rehabilitační pomůcka v současné době doporučován k alternativnímu způsobu sezení (tzv. dynamický sed). Je vhodný pro prvotní nácvik správného sedu, stimuluje k vyšší aktivitě hluboký stabilizační systém. Pokud míč nemáme k dispozici, můžeme využít lavičky, židle či nižší polohy. Všeobecné doporučení – pro školní věkovou kategorii je vhodný průměr míče 55 cm (obvod 173 cm). Zásady cvičení pro každou hlavní část, počet cviků a opakování jsou uvedeny v kapitole 2.5.1, podkapitolách 2.5.1.1., 2.5.1.2 a 2.5.1.3 Pro lepší představivost jsou ke každému cviku přiřazena ilustrační fota.
79
7.1.1 Uvolňovací cvičení Cvik 1 - krční páteř (Bursová, 2005) výchozí poloha: vzpřímený sed na velkém míči provedení cviku: úklony hlavou střídavě vpravo a vlevo
Obr. 3a Cvik na uvolnění krční páteře
Obr. 3b Cvik na uvolnění krční páteře
(výchozí poloha)
Cvik 2 - krční páteř (Bursová, 2005) výchozí poloha: vzpřímený sed na velkém míči provedení cviku: půlkruhy hlavou střídavě vpravo a vlevo
Obr. 4a Cvik na uvolnění krční páteře
Obr. 4b Cvik na uvolnění krční páteře
(výchozí poloha)
80
Cvik 3 - ramenní kloub (Bursová, 2005) výchozí poloha: vzpřímený sed na velkém míči provedení cviku: kroužení rameny vpřed a vzad
Obr. 5a Cvik na uvolnění ramenního kloubu
Obr. 5b Cvik na uvolnění ramenního
(výchozí poloha)
kloubu
Cvik 4 - ramenní kloub (Bursová, 2005) výchozí poloha: vzpřímený sed na velkém míči provedení cviku: pokrčit upažmo levou, předloktí vzhůru – pokrčit upažmo pravou, předloktí dolů; střídavě vyměňovat polohy paží (předloktí vzhůru a předloktí dolů)
Obr. 6a Cvik na uvolnění ramenního kloubu
Obr. 6b Cvik na uvolnění ramenního
(výchozí poloha)
kloubu
81
Cvik 5 - zápěstí (Bursová, 2005) výchozí poloha: vzpřímený sed na velkém míči – upažit provedení cviku: kroužení rukou vpřed a vzad
Obr. 7a Cvik na uvolnění zápěstního kloubu
Obr. 7b Cvik na uvolnění zápěstního
(výchozí poloha)
kloubu
Cvik 6 - hrudní páteř a mm. pectorales (Peřič, 2004) výchozí poloha: mírný stoj rozkročný – předklon – upažit provedení cviku: v předklonu rotace trupu střídavě vpravo a vlevo s předpažováním pravé (levé), která se dotýká v krajní fázi pohybu protilehlé nohy – pokrčit upažmo vzad levou (pravou)
Obr. 8a Cvik uvolnění hrudní páteře a mm.
Obr. 8b Cvik uvolnění hrudní páteře a
pectorales (výchozí poloha)
mm. pectorales
82
Cvik 7 - dolní hrudní a horní bederní páteř (Hošková, Matoušová, 2005) výchozí poloha: vzpor klečmo provedení cviku: otočit trup vpravo (vlevo) – pokrčit upažmo pravou (levou), předloktí vzhůru; pánev podsadit, rotace je vedena paží, která zůstává stále kolmo k trupu, pohled za paží; je možné provádět i v podporu klečmo na předloktí (zacílení na hrudní páteř);
Obr. 9a Cvik na uvolnění krční, hrudní a bederní
Obr. 9b Cvik na uvolnění krční, hrudní a
(výchozí poloha)
bederní
Cvik 8 - hrudní a bederní páteř (Alter, 1999) výchozí poloha: vzpor klečmo provedení cviku: vzpor klečmo ohnutě, pánev podsadit; zdůraznit zatažení ramen, hlavu zaklonit jen mírným vytažením temene vzhůru, nádech při kontrakci břišních svalů; cvik je možné provádět i v podporu na předloktích v kleku sedmo (zacílení na hrudní oblast) nebo ve vzporu klečmo na vyvýšené podložce (zacílení na bederní oblast)
Obr. 10a Cvik na uvolnění hrudní a bederní
Obr. 10b Cvik na uvolnění hrudní a bederní
páteře (výchozí poloha)
páteře
83
Cvik 9 - krční, hrudní a bederní páteř (Bursová, 2005) výchozí poloha: vzpor klečmo, pohled očí na podložku; nezaklánět hlavu, neprohýbat se v bedrech provedení cviku: úklon trupu vpravo (vlevo), mírně zvednout chodidla od podložky a podívat se na špičky chodidel – zpět do výchozí polohy
Obr. 11a Cvik na uvolnění krční, hrudní a
Obr. 11b Cvik na uvolnění krční, hrudní a
bederní páteře (výchozí poloha)
bederní páteře
Cvik 10 - kyčelního kloub (Bursová, 2005) výchozí poloha: leh na pravém boku – vzpažit pravou- pokrčit předpažmo levou, dlaň se opírá o zem - pokrčit přednožmo poníž levou, levé chodidlo se opírá o pravé koleno, totéž na druhou stranu provedení cviku: vytočit pokrčenou dolní končetinu do unožení pokrčmo poníž, chodidlo se stále opírá o koleno, paže a trup fixovány ve stejné poloze; zpět do výchozí polohy
Obr. 12a Cvik na uvolnění kyčelního kloubu
Obr. 12b Cvik na uvolnění kyčelního
(výchozí poloha)
kloubu
84
Cvik 11 - kyčelní kloub i protažení adduktorů stehna (Bursová, 2005) výchozí poloha: leh na břiše – pokrčit upažmo dolů pravou – pokrčit upažmo povýš levou, levá ruka pod čelem; totéž na druhou stranu provedení cviku: pokrčit únožmo pravou (levou); dolní končetinu sunout celou plochou po podložce, pánev se nezvedá od podložky, koleno tlačit k lokti, uvolněně dýchat
Obr. 13a Cvik na
Obr. 13b a obr. 13c Cvik na uvolnění kyčelního kloubu a
uvolnění kyčelního
protažení adduktorů stehna
kloubu a protažení adduktorů stehna (výchozí poloha)
Cvik 12 - rotátory páteře (Bursová, 2005) výchozí poloha: leh – pokrčit upažmo, předloktí vzhůru, pravá (levá) pata se opírá o levou (pravou) špičku nohy (nejlépe o palec a druhý prst) provedení cviku: otočit hlavu vpravo a současně otočit pánev a dolní končetiny vlevo (vpravo); lopatky a celá plocha paží jsou stále v kontaktu s podložkou
Obr. 14a Spinální cvičení (výchozí poloha)
Obr. 14b Spinální cvičení
85
Cvik 13 - krční, hrudní a bederní páteř (Alter, 1999) výchozí poloha: leh pokrčmo přednožný – pokrčit upažmo, předloktí vzhůru provedení cviku: otočit hlavu vpravo (vlevo) a současně otočit pánev a dolní končetiny vlevo (vpravo); kolena u sebe, lopatky a celá plocha paží jsou stále v kontaktu s podložkou
Obr. 15a Spinální cvičení (výchozí poloha)
Obr. 15b Spinální cvičení
Cvik 14 - krční, hrudní, bederní páteř a m. erector spinae (Alter, 1999) výchozí poloha: leh na zádech – upažit provedení cviku: pokrčit přednožmo dovnitř pravou přes levou – otočit hlavu vpravo; levá ruka koriguje plynulý pohyb na pravém koleni, pravá dolní končetina natažená, totéž na druhou stranu
Obr. 16a Spinální cvičení (výchozí poloha)
Obr. 16b Spinální cvičení
86
7.1.2 Protahovací cvičení Cvik 15 - m. trapezius (Alter, 1999) výchozí poloha: vzpřímený sed na velkém míči - pokrčit vzpažmo pravou, ruku na protilehlé ucho provedení cviku: pokrčit vzpažmo pravou (levou), ruku na protilehlé ucho - úklon hlavy vpravo; levé rameno táhnout dolů
Obr. 17a Cvik na protažení m. trapezius
Obr. 17b Cvik na protažení m. trapezius
(výchozí poloha)
Cvik 16 - m. levator scapulae (Bursová, 2005) výchozí poloha: vzpřímený sed na velkém míči – pokrčit vzpažmo pravou (levou) – ruka za levým (pravým) uchem provedení cviku: předklon hlavy s pootočením vlevo (vpravo); bradu tlačit ke klíční kosti, ramena stažená dolů, rovná záda
Obr. 18a Cvik na protažení m. levator scapulae
Obr. 18b Cvik na protažení m. levator
(výchozí poloha)
scapulae
87
Cvik 17- krční páteř a m. erector spinae (Bursová, 2005) výchozí poloha: vzpřímený sed na velkém míči – skrčit vzpažmo zevnitř, ruce v týl provedení cviku: předklon hlavy; lokty vpřed
Obr. 19a Cvik na protažení krční části m. erector
Obr. 19b Cvik na protažení krční části m.
spinae (výchozí poloha)
erector spinae
Cvik 18 - m. trapezius (Alter, 1999) výchozí poloha: vzpřímený sed na velkém míči – zapažit poníž dovnitř levou – pravá ruka uchopuje levé předloktí (zápěstí) provedení cviku: táhnout levou paži vpravo a dolů se současným úklonem hlavy vpravo, totéž na druhou stranu; cvik lze provádět i ve stoji
Obr. 20a Cvik na protažení m. trapezius
Obr. 20b Cvik na protažení m. trapezius
(výchozí poloha)
88
Cvik 19 - mm. pectorales (Alter, 1999) výchozí poloha : vzpor klečmo, paže v prodloužení trupu, ruce na míči provedení cviku: mírný pohyb trupu vzad a dolů; paže se nehýbou; cvik lze provádět i ve dvojicích, kdy cvičenci stojí naproti sobě, předpaží, položí ruce druhému na ramena a hloubkou předklonu regulují míru protažení
Obr. 21a Cvik na protažení mm.pectorales
Obr. 21b Cvik na protažení mm.pectorales
(výchozí poloha)
Cvik 20 - předloktí - extenzory (dlaně vzhůru) a flexory (dlaně dolů) (Alter, 1999) výchozí poloha: klek skrčmo nebo sedmo provedení cviku: předpažit, ruce vztyčit, dlaně na zem, prsty směřují ke kolenům nebo v předpažení ruce sklopit, dlaně vzhůru, prsty směřují ke kolenům; pohyb do vzporu klečmo sedmo (posun těla vzad a dolů) reguluje míru protažení
Obr. 22a Cvik na protažení extenzorů předloktí
Obr. 22b Cvik na protažení flexorů předloktí
89
Cvik 21 - m. quadratus lumborum, m. obliquus externus abdominis, m. obliquus internus abdominis a okraje m. latissimus dorsi (Bursová, 2005) výchozí poloha: sed zkřižmo provedení cviku: vzpažit pravou (levou) – úklon vlevo (vpravo), levé (pravé) předloktí se opírá o podložku; nepředklánět se, nezaklánět se
Obr. 23a Cvik na protažení m. quadratus
Obr. 23b Cvik na protažení m. quadratus
lumborum, m. obliquus externus et internus
lumborum, m. obliquus externus et
abdominis a okraje m. latissimus dorsi
internus abdominis a okraje m. latissimus
(výchozí poloha)
dorsi
Cvik 22 - m. obliquus externus abdominis, m.obliquus internus abdominis, m. quatratus lumborum, okraje m. latissimus dorsi a mm. adductores femoris (Bursová, 2005) výchozí poloha: sed roznožný provedení cviku: vzpažit levou, pokrčit upažmo vpřed pravou – úklon vpravo - levá ruka má tendenci se dotknout špičky pravé nohy, pravé předloktí se dotýká podložky, totéž na druhou stranu; ramena nepřetáčet dopředu
Obr. 24b Cvik na protažení m. obliquus externuj
Obr. 24a Cvik na protažení m. obliquus
et internus abdominis, m, quadratus lumborum,
externuj et internus abdominis, m, quadratus
okraje m.latissimus dorsi a mm. adductores
lumborum, okraje m.latissimus dorsi a mm.
femoris (výchozí poloha)
adductores femoris
90
Cvik 23 - zádové svaly, m. erector spinae (Hošková, Matoušová, 2005) výchozí poloha: sed zkřižmo provedení cviku: páteř ohnout – předklon hlavy, paže volně před tělem
Obr. 25a Cvik na protažení m. erector spinae
Obr. 25b Cvik na protažení m. erector
(výchozí poloha)
spinae
Cvik 24 - bederní oblast, m. quadratus lumborum (Bursová, 2005) výchozí poloha: klek sedmo provedení cviku: předklon a otočení trupu vlevo; hýždě na pravou patu, levé ucho přibližovat k levému boku, paže se opírají o podložku a napomáhají rotaci, pánev podsadit, totéž na druhou stranu
Obr. 26a Cvik na protažení bederní oblasti
Obr. 26b Cvik na protažení bederní oblasti
(výchozí poloha)
91
Cvik 25 - m. tensor fascie latae, m. piriformis (Bursová, 2005) výchozí poloha: sed - pravou skrčit zkřižmo přes levou, levá noha je natažená provedení cviku: otočit trup vpravo, hlava se otáčí ve směru pohybu, levé předloktí opřeno o vnější stranu pravého stehna, loket napomáhá rotaci zatlačením do kolene; totéž na druhou stranu
Obr. 27a Cvik na protažení m. tensor fasciace
Obr. 27b Cvik na protažení m. tensor
latae a m. piriformis (výchozí poloha)
fasciace latae a m. piriformis
Cvik 26 - m. quadriceps femoris (Bursová, 2005) výchozí poloha: leh na břiše provedení cviku: zanožit skrčmo pravou (levou) – ruce na nártu protahované končetiny, přitáhnout patu směrem k hýždím; kolena u sebe, pánev podsadit; cvik lze provádět i ve stoji
Obr. 28a Cvik na protažení m. quadriceps
Obr. 28b Cvik na protažení m.quadriceps
femoris (výchozí poloha)
femoris
92
Cvik 27 - m. iliopsoas (Bursová, 2005) výchozí poloha: leh na zádech provedení cviku: přednožit skrčmo pravou (levou) – ruce pod kolenem přitahují stehno k hrudníku, levá (pravá) dolní končetina natažená v prodloužení trupu, bedra tlačit do podložky
Obr. 29a Cvik na protažení m.iliopsoas
Obr. 29b Cvik na protažení m.iliopsoas
(výchozí poloha)
Cvik 28 - krátké hamstringy (Alter, 1999) výchozí poloha: leh skrčmo – vytočit levou do unožení pokrčmo a kotník opřít o pravé koleno provedení cviku: přitáhnout pravé stehno směrem k hrudníku
Obr. 30a Cvik na protažení krátkých hamstringů
Obr. 30b Cvik na protažení krátkých
(výchozí poloha)
hamstringů
93
Cvik 29 - m. gastrocnemius (Alter, 1999) výchozí poloha: vzpor podřepmo provedení cviku: propnout levou (pravou) dolní končetinu, levou (pravou) patu tlačit k zemi, celé chodidlo je v kontaktu s podložkou, špičky směřují rovně vpřed, pohybem pánve vpřed regulovat protažení; cvik lze provádět i ve stoji s oporou o stěnu
Obr. 31a Cvik na protažení m. gastrocnemius
Obr. 31b Cvik na protažení m.
(výchozí poloha)
gastrocnemius
Cvik 30 - m. soleus (Alter, 1999) výchozí poloha: stoj mírně rozkročný levou (pravou) vpřed; možné provádět s oporou o stěnu provedení cviku: mírný podřep rozkročný levou (pravou) vpřed; pánev tlačit vpřed, nezvedat paty od podložky, míru protažení reguluje pohyb kolene protahované (zadní) dolní končetiny směrem vpřed a dolů; hmotnost je přenesená nad patou protahované končetiny
Obr. 32a Cvik na protažení m.soleus
Obr. 32b Cvik na protažení m. soleus
(výchozí poloha)
94
7.1.3 Posilovací cvičení Cvik 31 - mm. rhomboidei major et minor (Hošková, Matoušová, 2005) výchozí poloha: vzpřímený sed na velkém míči - vzpažit provedení cviku: skrčit upažmo, předloktí vzhůru; důraz na mezilopatkové úsilí, lopatky přitahovat k sobě, malíkovou stranu rukou vytáčet při pohybu dolů vzad; cvik je možný provádět i v lehu na břiše
Obr. 33a Cvik na posílení mm. rhomboidei major
Obr. 33b Cvik na posílení mm.
et minor (výchozí poloha)
rhomboidei major et minor
Cvik 32 - mm. rhomboidei major et minor (Bursová, 2005) výchozí poloha: leh na břiše mírně roznožný provedení cviku: zapažit poníž, dlaně vytočit směrem od těla - mírný záklon hrudní páteře; hýždě jsou stažené; horní končetiny natažené, hlava v prodloužení trupu – nezaklánět (dívat se do země), soustředěnost na mezilopatkové úsilí
Obr. 34a Cvik na posílení mm. rhomboidei major
Obr. 34b Cvik na posílení mm.
et minor (výchozí poloha)
rhomboidei major et minor
95
Cvik 33 - m. erector spinae (hrudní část) (Bursová, 2005) výchozí poloha: leh na břiše mírně roznožný – skrčit upažmo, ruce pod čelem dlaněmi dolů provedení cviku: mírný záklon hrudní páteře (paže, hlava i ruce se zvedají od podložky) max. 3 cm nad podložku (z důvodu přetížení bederní oblasti), hýždě jsou stažené, hlava v prodloužení trupu (dívat se do země), nezvedat nohy
Obr. 35a Cvik na posílení hrudní části m. erector
Obr. 35b Cvik na posílení hrudní části
spinae (výchozí poloha)
m. erector spinae
Cvik 34 - rotátory páteře (Bursová, 2005) výchozí poloha: leh pokrčmo mírně roznožný – velký míč před tělem (v kontaktu s hrudníkem) provedení cviku: rotace velkého míče střídavě vpravo a vlevo; pohyb začíná pohledem očí směrem do pohybu, otočení hlavy a následně otočení paží s míčem, míč je stále v kontaktu s hrudníkem, pánev pevně fixována, soustředěnost na mezilopatkové úsilí
Obr. 36a Cvik na posílení rotátorů páteře
Obr. 36b Cvik na posílení rotátorů páteře
(výchozí poloha)
Cvik 35 - horní části m. rectus abdominis (Bursová, 2005) 96
výchozí poloha: leh na velkém míči, ruce v týl provedení cviku: odvíjet hrudní páteř od míče do mírného předklonu; brada se nedotýká hrudníku, nezvedat se až do sedu, pomalý a plynulý pohyb; cvik lze provádět i v lehu pokrčmo na podložce, nohy se nesmí zvedat od podložky
Obr. 37a Cvik posílení horní části m. rectus
Obr. 37b Cvik posílení horní části m. rectus
abdominis (výchozí poloha)
abdominis
Cvik 36 - m. obliquus externus abdominis a m. obliquus internus abdominis (Bursová, 2005) výchozí poloha: leh skrčmo – přednožit pokrčmo pravou a opřít kotník o levé koleno ruce v týl provedení cviku: odvíjet páteř od podložky se současnou rotací hlavy a trupu k pravému koleni; nehmitat, levý loket k pravému koleni, bedra tlačit k zemi; totéž na druhou stranu; horní končetina na straně, kam se otáčí trup může být v připažení
Obr. 38a Cvik na posílení m. obliquus internus et
Obr. 38b Cvik na posílení m. obliquus
externus abdominis (výchozí poloha)
internus et externus abdominis
Cvik 37 - m. gluteus maximus a m. gluteus minimus (Hošková, Matoušová 2005) 97
výchozí poloha: podpor na předloktích, hlavu opřít o ruce provedení cviku: zanožit pravou (levou), mírné hmity vzhůru; neprohýbat se v bedrech, soustředit se na aktivaci hýžďového svalstva
Obr. 39a Cvik na posílení m. gluteus maximus a
Obr. 39b Cvik na posílení m. gluteus
minimus (výchozí poloha)
maximus a minimus
Cvik 38 - m. gluteus maximus a minimus (Hošková, Matoušová, 2005) výchozí poloha: podpor na předloktích, hlavu opřít o ruce provedení cviku: zanožit pokrčmo pravou (levou), mírné hmity vzhůru
Obr. 40a Cvik na posílení m. gluteus maximus a
Obr. 40b Cvik na posílení m. gluteus
minimus (výchozí poloha)
maximus a minimus
Cvik 39 - m. rectus femoris, m. gluteus maximus a minimus, sv. pánevního dna (Hošková, Matoušová, 2005) 98
výchozí poloha: leh skrčmo provedení cviku: zvednout pánev od podložky; trup a stehna tvoří přímku, hýždě jsou stažené, neprohýbat se v bedrech, podsadit pánev
Obr. 41a Cvik na posílení m. gluteus maximus a
Obr. 41b Cvik na posílení m. gluteus
minimus , m rectus femoris a sv. pánevního dna
maximus a minimus , m rectus femoris a
(výchozí poloha)
sv. pánevního dna
Cvik 40 - m. quadriceps femoris, m. gluteus maximus a minimus, hamstringy (Alter, 1999) výchozí poloha: mírný stoj rozkročný – ruce v bok provedení cviku: výpad levou (pravou) vpřed; bérec a stehno dolní končetiny ve výpadu svírá pravý až tupý úhel, druhá dolní končetina je mírně pokrčená a koleno je mírně nad zemí, trup i hlava jsou vzpřímené, pánev tlačit vpřed. Při nesprávném provádění dochází k přetěžování bederního úsek páteře. Tento cvik nedoporučujeme u jedinců s bolestmi kolenních kloubů.
Obr. 42a Cvik na posílení m. quadriceps femoris,
Obr. 42b Cvik na posílení m. quadriceps
m. gluteus maximus a minimus a hamstringů
femoris, m. gluteus maximus a minimus a
(výchozí poloha)
hamstringů
Cvik 41 - Všechny svalové skupiny (Bursová, 2005)
99
výchozí poloha: vzpor, nárty nohou opřeny o velký míč provedení cviku: výdrž ve vzporu ( 20- 40 s); tělo je zpevněné a tvoří přímku, hlava v prodloužení trupu, pohled na zem, vysadit se z ramen, pánev podsadit, neprohýbat se v bedrech, stáhnout hýžďové a břišní svalstvo; tento cvik lze provádět i v podporu ležmo na předloktích na podložce; méně náročná varianta tohoto cviku je možná podložením míče pod bérce nebo stehna
Obr. 43 Cvik na posílení všech svalových skupin
7.2 Návrh kompenzačního cvičení pro jednotlivé probandy Ideální je zařadit tyto cviky po každé tréninkové jednotce, aby se cvičení dodržovalo. Mělo by být kratší než doporučované a trvat okolo 15 min. Počet cviků, jež by mohl být dostatečný, je 3-6 uvolňovacích, 5-7 protahovacích a 4-6 posilovacích Při větší zátěži můžeme posilovací cviky snížit a naopak zařadit uvolňovací a protahovací.
100
Tabulka 19 Proband
Doporučené cviky pro jednotlivé probandy Protahovací cvičení číslo cviku
Uvolňovací cvičení číslo cviku
Posilovací cvičení číslo cviku
A.F.
2,4,6,12,13,
15,16,18,19, 23,26,27,28,
32,,33,34,35,37,39
N.P.
2,4,6,12,13,
15,16,18,19, 23,26,27,28,
32,,33,34,35,37,39
V.V.
2,3,4,6,7,11,13
15,19, 20,24,26,27,28,
31,32,34,35,36,37,40,41
B.B.
2,3,4,6,7,10,11,13
15,19, 20,24,26,27,28,
31,32,34,35,36,37,40,41
E.B.
2,3,6,9,11,12
K.P.
2,3,4,6,7,10,11,13
15,19, 20,24,26,27,28,
31,32,34,35,36,37,40,41
K.F.
2,3,4,6,7,11,
15,,22 23,24,,2526,27,28,
32,33,34,35,37,39
G.O.
2,3,6,9,11,12
15,16,17,,22,26,27,28,29,30
32,,33,34,35,37,39
O.K.
2,3,7,9,10,11,12,14
15,16,18,19, 23,26,27,28,29,30
32,,33,34,35,37,39
D.H.
2,3,7,9,10,11,12,14
15,16,18,19, 23,26,27,28
32,,33,34,35,37,39
T.M.
2,4,6,12,13,
16,18,19, 22,,24,26,28
31,32,34,35,36,37,40,41
K.H.
2,3,7,9,10,11,12,14
15,16,19, 22,26,27,28
32,,33,34,35,37,39
V.S.
2,3,6,9,11,12
16, 23,24,26,27,28
32,,33,34,35,37,39
Z.T.
2,3,6,9,11,12
15,16, 21,23,26,27,28,
32,33,34,35,37,39
16,17,18,19,24,22,27,28
101
31,33,34,35,36,38,39
8. ZÁVĚR Sjezdové lyžování je již po mnoho let velmi populární sport. Je oblíbený ve všech věkových kategoriích a je provozován jak na vrcholové úrovni, tak velmi často na úrovni rekreační. Bohužel však patří mezi sporty s rannou specializací, kde dochází k charakteristickému přetěžování určitých svalových skupin, a to působí neblaze na pohybový aparát mladých sjezdařů v době rozvoje jejich pohybového systému. Cílem práce bylo navrhnutí kompenzačního programu pro vybranou skupinu sjezdařů, v podobě zásobníku vhodných kompenzačních cviků, na základě modifikovaného kineziologického rozboru a zjištění odchylek od správného držení těla. V rámci vyšetření se nám nepotvrdila hypotéza H1, týkající se výskytu odchylek od správného držení těla u všech vybraných probandů. Jedna dívka toto tvrzení nesplňovala. U 13 probandů však byly patrné výše zmiňované odchylky ve větší či menší míře a vyskytovaly se prakticky u většiny svalů zajišťujících sjezdový postoj, což jsou všechny posturální svaly. Oslabení či zkrácení svalů souviselo s potvrzením hypotézy H2, kde jsme u většiny sjezdařů našli stanovené svalové dysbalance, konkrétně zvýšenou bederní lordózu s následným postavením pánve v anteverzi a zkrácením flexorů kolenního kloubu. Hypotéza H3 měla stanovit, že u většiny probandů nalezneme svalové dysbalance v oblasti krční páteře, hrudní páteře a pletence ramenního, s výsledným předsunem hlavy, zvýšenou hrudní kyfózou, protrakcí ramen a změněnou polohou lopatek. Hypotéza H3 však zůstala nepotvrzena, jelikož jsme zjistili zvýšenou hrudní kyfózu pouze u dvou probandů ze 14. Protrakce ramen byla zjištěna u 85 % probandů, předsunutí hlavy u 93 % a změněnou polohu lopatek měli všichni sjezdaři. Pro celý sledovaný soubor lze konstatovat, že výsledky ukázaly poměrně velké a fixované svalové dysbalance a z nich vyplývající poruchy vzpřímeného držení těla. Často se vyskytuje zvýšená bederní lordóza (85 %) s anteverzí pánve (85 %), zřejmě způsobená přetížením a tím zkrácením paravertebrálních svalů (78 %), m. quadratus lumborum (71 %) a ochablostí svalů břišních (78 %). Na anteverzi pánve navazuje zvýšený tonus a zkrácení flexorů kyčle (85 %) a kolene (93 %). Dalším častým nálezem byly odchylky v oblasti pletence ramenního, kde nalézáme protrakci ramen (85 %) se zkrácením prsního svalu (75%) (možné zvětšení hrudní kyfózy), odstálé lopatky (100 %) jako důsledek ochabnutí m. serratus anterior a zvýšený tonus horního trapézového svalu. Na dolních
102
končetinách je významnou skutečností nález plochých nohou u všech probandů, jež může mít také vliv na celkové držení těla. Z výsledků vyšetření na základě znalostí, zkušeností i za pomoci literatury jsme sestavili zásobník cviků včetně pravidel k jejich používání. Ze zásobníku cviků jsme vybrali jednotlivé cviky konkrétně vhodné pro každého ze 14 sjezdařů. Mladší školní věk je označován za rizikové období vzniku poruch postury a pokud k tomu přidáme fyzickou náročnost alpského lyžování, spatřujeme v kompenzačním programu prevenci do dalších tréninkových let. Výhoda kompenzačních cvičení spočívá i v tom, že se mohou provádět již od útlého věku a není tedy na tato cvičení žádné omezení. V podstatě je potřebné zařazovat reálné regenerační prostředky do těchto věkových kategorií, aby se u mladých závodníků vychovali patřičné návyky do období vrcholných výkonů. Je možné předpokládat, že výsledky vyšetření budou motivovat trénující děti k častějšímu protahování a správnému provádění cviků nejen během tréninku, ale i doma. Dále se domníváme, že k tomuto cíli by výrazně napomohla spolupráce rodičů, pro které by vypracovaný zásobník mohl být užitečnou pomůckou při cvičení s dětmi doma. Odchylky nejsou trvalého rázu, pokud by se kompenzační cvičení začalo pravidelně provádět, došlo by jistě ke zlepšení držení těla sjezdařů.
103
9. PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY 1. ALTER, M. Strečink - 311 protahovacích cvičení. 2.vyd. Praha: Grada, 1999. 232s. ISBN 80-7169-763 2.
BRODA, T. Sportovní příprava mládeže v lyžování - sjezdové disciplíny. 1.vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1983. 68s.
3. BRODA, T., a KOL. Lyžování – sjezdové disciplíny. 1.vyd. Praha: Olympia, 1988. 205s. ISBN 27-059-88 4. BRODA, T., JIRSA, J., MÁŠA, J. Tréninková jednotka sjezdaře. 1.vyd. Praha: ÚV ČSTV, 1985. ISBN 20-070-85 5. BURSOVÁ, M. Kompenzační cvičení. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 196s. ISBN 80-247-0948-1 6. ČERMÁK, J. Záda už mě nebolí. 2.vyd. Praha: Svojtka a Vašut, 1994. 144 s. ISBN 80-7180-001-5 7. ČIHÁK, R. Anatomie 1. 2.vyd. Praha: Grada Publishing, 2001. 477s. ISBN 807169-970-5 8. DOVALIL, J., a KOL. Výkon a trénink ve sportu. 1.vyd. Praha: Olympia, 2002. 336s. ISBN 80-7033-760-5 9. DYLEVSKÝ, I., DRUGA, R., MRÁZKOVÁ, O. Funkční anatomie člověka. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2000. 641s. ISBN 80-7169-681-1 10. HALADOVÁ, E., NECHVÁTALOVÁ, M., Vyšetřovací metody hybného systému. 1.vyd. Brno: Institut prodalší vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1997, 137s. ISBN 80-7013-237 11. HÁLKOVÁ, J. Zdravotní tělesná výchova I. 2. vyd. Praha: Česká asociace Sport pro všechny, 2001, 106 s. ISBN 80-86586-09-X 12. HENDL, J. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1999. 278s. ISBN 80-246-0030-7 13. HOŠKOVÁ, B., MATOUŠOVÁ, M. Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2005. 135s. ISBN 80-7184-621-X 14. HOŠKOVÁ, B. Kompenzace pohybem. 1.vyd. Praha: Olympia, 2003, 64s. ISBN 80-7033-787-7 15. CHUDÁ, B. Skoliotické držanie tela u detí mladšieho školského veku. In Zdravotně orientovaná tělesná výchova na základní škole. Brno: Pdf MU, 1999. s. 151 - 156. ISBN 80-210-2246-9 104
16. JANDA, V. Základy kliniky funkčních (neparetických) hybných poruch. 1.vyd. Brno: Ústav pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků, 1982 17. JANDA, V., a KOL., Svalové funkční testy. 1.vyd. Praha: Grada, 2004. 325s. ISBN 80-247-0722-5 18. JARKOVSKÁ, H., JARKOVSKÁ, M. Posilování s vlastním tělem 417krát jinak. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 212s. ISBN 80-247-0861 19. JELEN, K., PŘÍBRAMSKÝ, M., KOHOUTEK, M. Biomechanika a motorické předpoklady alpských disciplín. Praha: Univerzita Karlova, FTVS, 2001. 180s. ISBN 80-86317-10-2 20. KABELÍKOVÁ, K., VÁVROVÁ, M. Cvičení k obnovení a udržení svalové rovnováhy. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1997, 240s. ISBN 80-7169-384-7 21. KNÍŽETOVÁ, V., KOS, B. Strečink, relaxace, dýchání. 1. vyd. Praha: Olympia, 1989. 142s 22. KOLISKO, P. Integrační postupy v prevenci vadného držení těla a poruch páteře dětí školního věku. 1.vyd. Olomouc: UP, 2003. 80s. ISBN 80-244-0750-7 23. KRIŠTOFIČ, J. Gymnastika pro kondiční a zdravotní účely. 1. vyd. Praha: TIRA, 2000. 126s. ISBN 80-85866-54-4 24. KRIŠTOFIČ, J. Gymnastická průprava sportovce. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 192s. ISBN 80-247-1006-4 25. KRIŠTOFIČ, J. Pohybová příprava dětí. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 112s. ISBN 80-247-1636-4 26. KUČERA, M., DYLEVSKÝ, I., a KOL. Sportovní medicína 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. 284s. ISBN 80-7169-725-7 27. NEUMAN, G., PFUTZER, A., HOTTENROTT, K. Trénink pod kontrolou. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2005. 184s. ISBN 80-247-0947-3 28. PELIKÁN, J. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. Praha: Karolinum, 1998. 270s. ISBN 80-7184-569-8 29. PEŘIČ, T. Sportovní příprava dětí. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2004. 200s. ISBN 80-247-0683-0 30. RIEDER, M., FIALA, M. Lyžování – kondiční příprava. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 91s. ISBN 80-247-1723-9 31. TLAPÁK, P. Tvarování těla pro muže a ženy. 4. vyd.. Praha: ARSCI, 2004. 266s. ISBN 80-86078-41-8 105
32. TREML, J. Malá škola lyžování. 1.vyd. Praha: Olympia, 1984. 127s. 33. VÉLE, F. Kineziologie posturálního systému. 1.vyd. Praha: Karolinum, 1995, 85s. ISBN 382-118-95 34. VÉLE, F. Kineziologie-přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. 2.vyd. Praha: Triton, 2006, 375s. ISBN 80-7254837-9 35. VINDUŠKOVÁ, J. et al. Abeceda atletického trenéra. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003. 284 s. ISBN 80-7033-770-2
Internetové zdroje citované v textu: 36. www.szu.cz/tema/prevence/vysledky-setreni-vadne-drzeni-tela-u-deti,URL
,[citováno 2. září 2009].
106
10. PŘÍLOHY Seznam příloh Příloha 1
Vyšetření pohybových stereotypů
Příloha 2
Stoj na jedné DK – Trendelenburg
Příloha 3
Kasuistka 2
Příloha 4
Kasuistka 3
Příloha 5
Kasuistka 4
Příloha 6
Kasuistka 5
Příloha 7
Kasuistka 6
Příloha 8
Kasuistka7
Příloha 9
Kasuistka8
Příloha 10 Kasuistka9 Příloha 11 Kasuistka10 Příloha 12 Kasuistka11 Příloha 13 Kasuistka12 Příloha 14 Kasuistka13 Příloha 15 Kasuistka 14 Příloha 16 Sjezdové postoje Příloha 17 Graf - procentuelní výskyt vadného držení těla u dětí v ČR Příloha 18 Schválení etické komise
107
Příloha 1
Vyšetření pohybových stereotypů (Janda, 1982)
a) extenze v kyčelním kloubu
b) abdukce v kyčelním kloubu
c) flexe trupu
d) flexe hlavy v leže na zádech
108
e) abdukce v ramenním kloubu
f) klik – vzpor
109
Příloha 2
Stoj na jedné DK – Trendelenburg (Haladová, Nechvátalová, 1997)
110
Příloha 3
Kasuistika 2
Anamnéza Pohlaví: žena Jméno: N.P. Rok narození: 1998 Výška: 145 cm, hmotnost: 42 kg Osobní anamnéza: běžné dětské nemoci, operace 0, alergie 0 Zdravotní anamnéza: bez obtíží Sportovní anamnéza: -
lyžuje od 2003 (6 let)
-
ostatní pohybové aktivity – doplňkové sporty v rámci tréninku (kolo, brusle, běh)
-
zařazování kompenzačního cvičení – na podzim 1 x týdně, v zimě 1 x týdně. Jaro, léto doporučené cviky.
Sociální anamnéza: úplná rodina, bez sourozenců, bydlí v rodinném domě Kineziologický rozbor Tabulka 20
Pohled zezadu
Pánev Páteř Lopatky Ramena Hlava DKK
bez patologického nálezu (dále jen bpn.) zvýšené napětí horního trap. sv. a paravertebrálních svalů ostávají dolní úhly lopatek bpn. bpn. ploché nohy – příčná i podélná klenba, zatížení chodidla na vnitřní straně
111
Tabulka 21
Pohled zepředu
Pánev Hrudník Ramena Hlava DKK
Tabulka 22
Pohled z boku mírná anteverze pánve zvýšení bederní lordózy, zvýšená hrudní kyfóza mírná prominence břišní stěny protrakce ramen mírný předsun bpn.
Pánev Páteř Břicho HKK Hlava DKK Tabulka 23
Pohybové stereotypy
Extenze v kyčel. kl. Abdukce v kyčel. kl. Flexe trupu Flexe krku Abdukce v ram. kl. Klik- vzpor Tabulka 24
gl. max. zapínán pozdě, aktivace ischiokrurálních svalů, zvýšená Llordóza tensorový mechanismus s obtížemi 20 s s výdrží elevace pletence ramenního scpapula alata
Stoj na jedné DK
Trendelenburg Tabulka 25
mírná anteverze pánve bpn. v protrakci bpn. plochá noha – příčná i podélná klenba, zatížení chodidla na vnitřní straně
pozitivní
Zkrácené svaly
SVAL M. triceps surae Flexory kolenního kloubu Flexory kyčelního kloubu Adduktory kyčelního kloubu M. quadratus lumborum
L 0 1 0 1 1
P 0 1 1 1 1
112
SVAL Paravertebrální svaly. M. pectoralis major M. trapezius M. levator scapulae M. sternocleidomastoideus
L 1 1 1 0 0
P 1 1 1 1 0
Příloha 4
Kasuistika 3
Anamnéza Pohlaví: žena Jméno: V. V. Rok narození: 2000 Výška: 140 cm, hmotnost: 33 kg Osobní anamnéza: běžné dětské nemoci, operace 0, alergie 0 Zdravotní anamnéza: bez potíží Sportovní anamnéza: -
lyžuje od 2003 (6 let)
-
ostatní pohybové aktivity – atletika, závody horské kolo, doplňkové sporty v rámci tréninku (kolo, brusle, běh)
-
zařazování kompenzačního cvičení – na podzim 1 x týdně, v zimě 1 x týdně. Jaro, léto doporučené cviky. Protažení při atletice.
Sociální anamnéza: úplná rodina, 1 sourozenec, bydlí v rodinném domě Kineziologický rozbor Tabulka 26
Pohled zezadu
Pánev Páteř Lopatky Ramena Hlava DKK Tabulka 27
bpn. bpn. odstávají dolní úhly lopatek bpn. bpn. plochá noha – příčná klenba
Pohled zepředu
Pánev Hrudník Ramena Hlava DKK
mírná anteverze bpn. protrakce bpn. plochá noha – příčná klenba
113
Tabulka 28
Pohled z boku mírná anteverze pánve mírné zvýšení bederní lordózy mírná prominence břišní stěny protrakce lehce předsunuté držení bpn.
Pánev Páteř Břicho HKK Hlava DKK Tabulka 29
Pohybové stereotypy
Extenze v kyčel. kl. Abdukce v kyčel. kl. Flexe trupu Flexe krku Abdukce v ram. kl. Klik- vzpor Tabulka 30
Stoj na jedné DK
Trendelenburg Tabulka 31
gl. max. zapínán pozdě, aktivace ischiokrurálních svalů tensorový mechanismus zvládne 20 s s výdrží začátek mírnou elevací lopatky scapula alata
pozitivní
Zkrácené svaly
SVAL M. triceps surae Flexory kolenního kloubu Flexory kyčelního kloubu Adduktory kyčelního kloubu M. quadratus lumborum
L 0 1 1 1 0
P 0 1 1 1 0
114
SVAL Paravertebrální svaly. M. pectoralis major M. trapezius M. levator scapulae M. sternocleidomastoideus
L 0 1 0 0 0
P 0 1 0 0 0
Příloha 5
Kasuistika 4
Anamnéza Pohlaví: žena Jméno: B.B. Rok narození: 1999 Výška: 141 cm, hmotnost: 38 kg Osobní anamnéza: operace 0, alergie 0, běžné dětské nemoci Zdravotní anamnéza: bez obtíží Sportovní anamnéza: -
lyžuje od 2003 (6 let)
-
ostatní pohybové aktivity – horské kolo (úspěšně závodí), běhy, brusle apod., doplňkové sporty v rámci tréninku (kolo, brusle, běh)
-
zařazování kompenzačního cvičení – na podzim 1 x týdně, v zimě 1 x týdně. Jaro, léto doporučené cviky, cvičí s mámou (bývalá fyzioterapeutka)
Sociální anamnéza: úplná rodina, 1 sourozenec, bydlí v bytě Kineziologický rozbor Tabulka 32
Pohled zezadu
Pánev Páteř Lopatky Ramena Hlava DKK Tabulka 33
bpn. bpn. mírně odstávají dolní úhly lopatek bpn. bpn. ploché nohy – příčná i podélná klenba
Pohled zepředu
Pánev Hrudník Ramena Hlava DKK
mírná anteverze bpn. mírná protrakce bpn. ploché nohy – příčná i podélná klenba
115
Tabulka 34
Pohled z boku mírná anteverze lehce zvýšená bederní lordóza mírná prominence břišní stěny mírná vnitřní rotace mírný předsun bpn.
Pánev Páteř Břicho HKK Hlava DKK Tabulka 35
Pohybové stereotypy
Extenze v kyčel. kl. Abdukce v kyčel. kl. Flexe trupu Flexe krku Abdukce v ram. kl. Klik- vzpor Tabulka 36
Stoj na jedné DK
Trendelenburg Tabulka 37
bez chybného zapojení tensorový mechanismus není kokontrakce břišních a zádových svalů 20 s s výdrží bez chybného zapojení scapula alata
pozitivní
Zkrácené svaly
SVAL M. triceps surae Flexory kolenního kloubu Flexory kyčelního kloubu Adduktory kyčelního kloubu M. quadratus lumborum
L 0 1 1 0 0
P 0 1 1 0 0
116
SVAL Paravertebrální svaly. M. pectoralis major M. trapezius M. levator scapulae M. sternocleidomastoideus
L 0 0 0 0 0
P 0 0 0 0 0
Příloha 6
Kasuistika 5
Anamnéza Pohlaví: žena Jméno: E.B. Rok narození: 1998 Výška: 144 cm, hmotnost: 39 kg Osobní anamnéza: běžné dětské nemoci, operace 0, alergie 0 Zdravotní anamnéza: bez potíží Sportovní anamnéza: -
lyžuje od 2003 (6 let)
-
ostatní pohybové aktivity – doplňkové sporty v rámci tréninku (kolo, brusle, běh)
-
zařazování kompenzačního cvičení – na podzim 1 x týdně, v zimě 1 x týdně. Jaro, léto doporučené cviky.
Sociální anamnéza: úplná rodina, 1 sourozenec, bydlí v rodinném domě Kineziologický rozbor Tabulka 38
Pohled zezadu
Pánev Páteř Lopatky Ramena Hlava DKK Tabulka 39
lehce rotována vpravo dopředu mírné skoliotické držení Th-L přechodu odstávají dolní úhly lopatek levé rameno výše mírný úklon vpravo plochá noha – příčná klenba, více zatěžuje levý vnitřní kotník
Pohled zepředu
Pánev Hrudník Ramena Hlava DKK
lehce rotována vpravo dopředu asymetrie thorakobr. troj. – vpravo výraznější protrakce, levé rameno výše mírný úklon vpravo plochá noha, příčná klenba, více levý vnitřní kotník
117
Tabulka 40
Pohled z boku anteverze zvýšená L-lordóza, mírně zvýšená Th-kyfóza mírně prominuje protrakce předsunuté držení bpn.
Pánev Páteř Břicho HKK Hlava DKK Tabulka 41
Pohybové stereotypy
Extenze v kyčel. kl. Abdukce v kyčel. kl. Flexe trupu Flexe krku Abdukce v ram. kl. Klik- vzpor Tabulka 42
Stoj na jedné DK
Trendelenburg Tabulka 43
gl. max. zapínán pozdě, aktivace ischiokrurálních svalů, zvýšená Llordóza tensorový mechanismus s obtížemi, chybí kokontrakce břišních a zádových svalů 20 s vydrží s mírným třesem elevace pletence ramenního scapula alata
pozitivní
Zkrácené svaly
SVAL M. triceps surae Flexory kolenního kloubu Flexory kyčelního kloubu Adduktory kyčelního kloubu M. quadratus lumborum
L 0 1 1 1 0
P 0 1 1 1 1
118
SVAL Paravertebrální svaly. M. pectoralis major M. trapezius M. levator scapulae M. sternocleidomastoideus
L 1 1 1 1 0
P 1 1 0 1 0
Příloha 7
Kasuistika 6
Anamnéza Pohlaví: žena Jméno: K.P. Rok narození: 1999 Výška: 138 cm, hmotnost: 36 kg Osobní anamnéza: běžné dětské nemoci, alergie 0, operace 0 Zdravotní anamnéza: bez obtíží Sportovní anamnéza: -
lyžuje od 2003 (6 let)
-
ostatní pohybové aktivity – gymnastika, tanec, doplňkové sporty v rámci tréninku (kolo, brusle, běh)
-
zařazování kompenzačního cvičení – na podzim 1 x týdně, v zimě 1 x týdně. Jaro, léto doporučené cviky. Dále v rámci gymnastiky a tance.
Sociální anamnéza: úplná rodina, jedináček, bydlí v rodinném domě Kineziologický rozbor Tabulka 44
Pohled zezadu
Pánev Páteř Lopatky Ramena Hlava DKK Tabulka 45
bpn. bpn. mírně odstávající dolní úhel lopatek bpn. bpn. plochá noha-příčná klenba
Pohled zepředu
Pánev Hrudník Ramena Hlava DKK
bpn. bpn. bpn. bpn. plochá noha- příčná klenba
119
Tabulka 46
Pohled z boku bpn. bpn. bpn. bpn. bpn. bpn.
Pánev Páteř Břicho HKK Hlava DKK Tabulka 47
Pohybové stereotypy
Extenze v kyčel. kl. Abdukce v kyčel. kl. Flexe trupu Flexe krku Abdukce v ram. kl. Klik- vzpor Tabulka 48
Stoj na jedné DK
Trendelenburg Tabulka 49
bez chybného zapojení začíná mírnou elevací pánve s lehkými obtížemi 20 s s výdrží bez chybného provedení mírně scapula apata
pozitivní
Zkrácené svaly
SVAL M. triceps surae Flexory kolenního kloubu Flexory kyčelního kloubu Adduktory kyčelního kloubu M. quadratus lumborum
L 0 0 0 0 0
P 0 0 0 0 0
120
SVAL Paravertebrální svaly. M. pectoralis major M. trapezius M. levator scapulae M. sternocleidomastoideus
L 0 0 0 0 0
P 0 0 0 0 0
Příloha 8
Kasuistika 7
Anamnéza Pohlaví: žena Jméno: K.F. Rok narození: 1998 Výška: 162 cm, hmotnost: 46 kg Osobní anamnéza: běžné dětské nemoci, alergie 0, operace 0, má křečové žíly Zdravotní anamnéza: bez potíží Sportovní anamnéza: -
lyžuje od 2003 (6 let)
-
ostatní pohybové aktivity – začíná závodně basketbal, doplňkové sporty v rámci tréninku (kolo, brusle, běh)
-
zařazování kompenzačního cvičení – na podzim 1 x týdně, v zimě 1 x týdně. Jaro, léto doporučené cviky.
Sociální anamnéza: úplná rodina, bydlí v bytě, 1 sourozenec Kineziologický rozbor Tabulka 50
Pohled zezadu
Pánev Páteř Lopatky Ramena Hlava DKK Tabulka 51
lehce rotována vlevo dopředu, zešikmena vpravo dopředu skoliotické držení Th-L přechodu, zvýšený tonus paravert. sv. odstávají dolní úhly lopatek bpn. v mírném úklonu vlevo plochá noha – příčná klenba, vpravo zatěžuje více vnitřní hranu chodidla a v vlevo vnější hranu
Pohled zepředu
Pánev Hrudník Ramena Hlava DKK
lehce rotována vlevo dopředu, zešikmena vpravo dopředu, anteverze asymetrické thorakobr. troj. – levý výraznější protrakce v mírném úklonu vlevo plochá noha – příčná klenba, vpravo zatěžuje více vnitřní hranu, vlevo vnější hranu 121
Tabulka 52
Pohled z boku anteverze snížená Th-kyfóza, lehce zvýšená C-lordóza, zvýšená L- lordóza mírně prominuje protrakce předsunuté držení a mírný záklon bpn.
Pánev Páteř Břicho HKK Hlava DKK Tabulka 53
Pohybové stereotypy
Extenze v kyčel. kl. Abdukce v kyčel. kl. Flexe trupu Flexe krku Abdukce v ram. kl. Klik- vzpor Tabulka 54
Stoj na jedné DK
Trendelenburg Tabulka 55
gl. max. zapínán pozdě, aktivace ischiokrurálních svalů, zvýšená Llordóza začíná elevací pánve s obtížemi 20 s vydrží s mírným třesem elevace lopatky scapula alata
pozitivní
Zkrácené svaly
SVAL M. triceps surae Flexory kolenního kloubu Flexory kyčelního kloubu Adduktory kyčelního kloubu M. quadratus lumborum
L 0 1 1 1 1
P 0 1 1 1 0
122
SVAL Paravertebrální svaly. M. pectoralis major M. trapezius M. levator scapulae M. sternocleidomastoideus
L 1 0 0 0 0
P 1 0 0 0 0
Příloha 9
Kasuistika 8
Anamnéza Pohlaví: žena Jméno: G.O. Rok narození: 1998 výška: 142 cm, hmotnost: 39 kg Osobní anamnéza: běžné dětské nemoci, alergie 0, operace 0 Zdravotní anamnéza: bez potíží Sportovní anamnéza: -
lyžuje od 2002 (7 let)
-
ostatní pohybové aktivity – doplňkové sporty v rámci tréninku (kolo, brusle, běh)
-
zařazování kompenzačního cvičení – na podzim 1 x týdně, v zimě 1 x týdně. Jaro, léto doporučené cviky
Sociální anamnéza: úplná rodina, jedináček, bydlí v rodinném domě Kineziologický rozbor Tabulka 56
Pohled zezadu
Pánev Páteř Lopatky Ramena Hlava DKK Tabulka 57
zešikmena vlevo nahoru a rotována vpravo dopředu hypertonické paravertebrální svaly, skoliotické držení TH-L úseku odstávají dolní úhly lopatek osa ramen zešikmena vlevo nahoru bpn. plochá noha - příčná klenba, větší napětí achillovy šlachy vlevo
Pohled zepředu
Pánev Hrudník Ramena Hlava DKK
zešikmena vlevo nahoru, rotována vpravo dopředu asymetrické thorakobrach. troj.(vpravo více vyřízlé), levé rameno výše, posunuto dopředu bpn. plochá noha - příčná klenba.
123
Tabulka 58
Pohled z boku anteverze zvětšená bederní lordóza prominence břišní stěny protrakce ramen předsunuté držení bpn.
Pánev Páteř Břicho HKK Hlava DKK Tabulka 59
Pohybové stereotypy
Extenze v kyčel. kl. Abdukce v kyčel. kl. Flexe trupu Flexe krku Abdukce v ram. kl. Klik- vzpor Tabulka 60
Stoj na jedné DK
Trendelenburg Tabulka 61
gl. max. zapínán pozdě, aktivace ischiokrurálních svalů, zvýšená Llordóza tensorový mechanismus chybí kokontrakce břišních a zádových svalů 20 s vydrží s mírným třesem s elevací pletence ramenního scapula alata
pozitivní
Zkrácené svaly
SVAL M. triceps surae Flexory kolenního kloubu Flexory kyčelního kloubu Adduktory kyčelního kloubu M. quadratus lumborum
L 1 1 1 1 0
P 0 1 1 1 1
124
SVAL Paravertebrální svaly. M. pectoralis major M. trapezius M. levator scapulae M. sternocleidomastoideus
L 1 1 0 0 0
P 1 1 1 0 0
Příloha 10
Kasuistika 9
Anamnéza Pohlaví: muž Jméno: O.K. Rok narození: 2000 Výška: 136 cm, hmotnost: 36 kg Osobní anamnéza: běžné dětské nemoci, operace 0, alergie 0 Zdravotní anamnéza: bez potíží Sportovní anamnéza: -
lyžuje od 2003 (6 let)
-
ostatní pohybové aktivity - fotbal, doplňkové sporty v rámci tréninku (kolo, brusle, běh)
-
zařazování kompenzačního cvičení – na podzim 1 x týdně, v zimě 1 x týdně. Jaro, léto doporučené cviky. Protahování v rámci fotbalu.
Sociální anamnéza: úplná rodina, 1 sourozenec, bydlí v rodinném domě Kineziologický rozbor Tabulka 62
Pohled zezadu
Pánev Páteř Lopatky Ramena Hlava DKK Tabulka 63
bpn. zvýšený tonus paraverteb. sv. a horní části trapézového. sv odstávají dolní úhly levé rameno výše mírná rotace vlevo plochá noha – příčná klenba
Pohled zepředu
Pánev Hrudník Ramena Hlava DKK
anteverze bpn. v protrakci, levé rameno výše mírná rotace vlevo plochá noha – příčná klenba
125
Tabulka 64
Pohled z boku anteverze zvýšená L-lordóza a Th-kyfóza mírná prominence protrakce mírně přesunuté držení bpn.
Pánev Páteř Břicho HKK Hlava DKK Tabulka 65
Pohybové stereotypy
Extenze v kyčel. kl. Abdukce v kyčel. kl. Flexe trupu Flexe krku Abdukce v ram. kl. Klik- vzpor Tabulka 66
Stoj na jedné DK
Trendelenburg Tabulka 67
gl. max. zapínán pozdě, aktivace ischiokrurálních svalů, zvýšená Llordóza s mírnou elevací, pak tensorový mechanismus s obtížemi 20 s s výdrží elevace pletence ramenního scapula alata
pozitivní
Zkrácené svaly
SVAL M. triceps surae Flexory kolenního kloubu Flexory kyčelního kloubu Adduktory kyčelního kloubu M. quadratus lumborum
L 1 1 1 0 1
P 1 1 1 0 1
126
SVAL Paravertebrální svaly. M. pectoralis major M. trapezius M. levator scapulae M. sternocleidomastoideus
L 1 1 1 0 0
P 1 1 1 1 0
Příloha 11
Kasuistika 10
Anamnéza Pohlaví: muž Jméno: D.H. Rok narození: 2000 Výška: 136 cm, hmotnost: 35 kg Osobní anamnéza: běžné dětské nemoci, operace 0, alergie 0 Zdravotní anamnéza: bez potíží Sportovní anamnéza: -
lyžuje od 2004 (5 let)
-
ostatní pohybové aktivity – fotbal, judo, doplňkové sporty v rámci tréninku (kolo, brusle, běh)
-
zařazování kompenzačního cvičení – na podzim 1 x týdně, v zimě 1 x týdně. Jaro, léto doporučené cviky. Protahování v rámci ostatních pohybových aktivit.
Sociální anamnéza: úplná rodina, bez sourozenců, bydlí v rodinném domě Kineziologický rozbor Tabulka 68
Pohled zezadu
Pánev Páteř Lopatky Ramena Hlava DKK Tabulka 69
mírně rotována vpravo dopředu napětí paraverteb. sv. L-S úseku odstávají dolní úhly lopatek levé rameno výš bpn. plochá noha – příčná klenba, zatěžuje více vnitřní kotníky
Pohled zepředu
Pánev Hrudník Ramena Hlava DKK
mírně rotována vpravo dopředu rotace vpravo dopředu, asymetrické thorakobr. troj. – vpravo větší ramena v protrakci, levé výš bpn. plochá noha – příčná klenba, zatěžuje více vnitřní kotníky
127
Tabulka 70
Pohled z boku anteverze zvýšená Th-kyfóza a L-lordóza, mírně zvýšená C-lordóza mírná prominence protrakce předsunuté držení bpn.
Pánev Páteř Břicho HKK Hlava DKK Tabulka 71
Pohybové stereotypy
Extenze v kyčel. kl. Abdukce v kyčel. kl. Flexe trupu Flexe krku Abdukce v ram. kl. Klik- vzpor Tabulka 72
Stoj na jedné DK
Trendelenburg Tabulka 73
gl. max. zapínán pozdě, aktivace ischiokrurálních svalů, zvýšená Llordóza tensorový mechanismus s obtížemi, není kokontrakce břišních a zádových sv. 20 s vydrží s mírným třesem s elevací pletence ramenního scapula alata
pozitivní
Zkrácené svaly
SVAL M. triceps surae Flexory kolenního kloubu Flexory kyčelního kloubu Adduktory kyčelního kloubu M. quadratus lumborum
L 0 1 0 1 0
P 0 1 0 1 1
128
SVAL Paravertebrální svaly. M. pectoralis major M. trapezius M. levator scapulae M. sternocleidomastoideus
L 1 1 1 1 0
P 1 1 1 1 0
Příloha 12
Kasuistika 11
Anamnéza Pohlaví: muž Jméno: T.M. Rok narození: 2000 Výška: 138 cm, hmotnost: 36 kg Osobní anamnéza: běžné dětské nemoci, operace 0, alergie 0 Zdravotní anamnéza: bez potíží Sportovní anamnéza: -
lyžuje od 2004 (5 let)
-
ostatní pohybové aktivity - fotbal, závody na kole, doplňkové sporty v rámci tréninku (kolo, brusle, běh)
-
zařazování kompenzačního cvičení – na podzim 1 x týdně, v zimě 1 x týdně. Jaro, léto doporučené cviky. Protažení v rámci doplňkových sportů.
Sociální anamnéza: úplná rodina, 1 sourozenec, bydlí v bytě Kineziologický rozbor Tabulka 74
Pohled zezadu
Pánev Páteř Lopatky Ramena Hlava DKK Tabulka 75
bpn. zvýšené napětí paravertebr. sv. u L-páteře, zvýš. napětí hor. trapézového sv. odstávají dolní úhly lopatek bpn. mírný úklon vpravo a mírná rotace vpravo plochá noha – příčná klenba, zatěžuje více vnitřní kotníky
Pohled zepředu
Pánev Hrudník Ramena Hlava DKK
anteverze bpn. protrakce mírný úklon vpravo, mírná rotace vpravo plochá noha- příčná klenba, zatěžuje více vnitřní kotníky
129
Tabulka 76
Pohled z boku mírná anteverze mírně zvýšená bederní lordóza lehce prominuje protrakce mírně předsunuté držení bpn.
Pánev Páteř Břicho HKK Hlava DKK Tabulka 77
Pohybové stereotypy
Extenze v kyčel. kl. Abdukce v kyčel. kl. Flexe trupu Flexe krku Abdukce v ram. kl. Klik- vzpor Tabulka 78
Stoj na jedné DK
Trendelenburg Tabulka 79
gl. max. zapínán pozdě, aktivace ischiokrurálních svalů tensorový mechanismus není kokontrakce břišních a zádových svalů 20 s s výdrží elevace pletence ramenního scapula alata
pozitivní
Zkrácené svaly
SVAL M. triceps surae Flexory kolenního kloubu Flexory kyčelního kloubu Adduktory kyčelního kloubu M. quadratus lumborum
L 0 1 1 1 0
P 0 1 1 1 0
130
SVAL Paravertebrální svaly. M. pectoralis major M. trapezius M. levator scapulae M. sternocleidomastoideus
L 1 1 1 0 0
P 1 1 1 1 0
Příloha 13
Kasuistika 12
Anamnéza Pohlaví: muž Jméno: K.H. Rok narození: 1998 Výška: 144 cm, hmotnost: 40 kg Osobní anamnéza: běžné dětské nemoci, operace 0, alergie 0 Zdravotní anamnéza: bez potíží Sportovní anamnéza: -
lyžuje od 2004 (5 let)
-
ostatní pohybové aktivity – doplňkové sporty v rámci tréninku (kolo, brusle, běh)
-
zařazování kompenzačního cvičení – na podzim 1 x týdně, v zimě 1 x týdně. Jaro, léto doporučené cviky.
Sociální anamnéza: úplná rodina, bez sourozenců, bydlí v rodinném domě Kineziologický rozbor Tabulka 80
Pohled zezadu
Pánev Páteř Lopatky Ramena Hlava DKK Tabulka 81
zešikmena mírně vpravo nahoru, mírně rotována vlevo dopředu mírné skoliotické držení Th-L úseku, zvýšený tonus paravert. svalstva a horní č. trapéz. svalu odstávají dolní úhly lopatek, sunuty vzhůru pravé rameno výš bpn. plochá noha, zatěžuje více pravou vnitřní stranu chodidla
Pohled zepředu
Pánev Hrudník Ramena Hlava DKK
zešikmena mírně vpravo nahoru, mírně rotována vlevo dopředu asymetrické thorakobr. troj. –vlevo větší pravé výše a posunuto dopředu bpn. plochá noha, zatěžuje více vnitřní strany chodidel – pravou
131
Tabulka 82
Pohled z boku anteverze zvýšená bederní lordóza prominence protrakce předsunuté držení bpn.
Pánev Páteř Břicho HKK Hlava DKK Tabulka 83
Pohybové stereotypy
Extenze v kyčel. kl. Abdukce v kyčel. kl. Flexe trupu Flexe krku Abdukce v ram. kl. Klik- vzpor Tabulka 84
Stoj na jedné DK
Trendelenburg Tabulka 85
gl. max. zapínán pozdě, aktivace ischiokrurálních svalů, až aktivace horního trapézu, zvýšená L-lordóza tensorový mechanismus s obtížemi 20 s s výdrží, mírný třes elevace pletence ramenního scapula alata
pozitivní
Zkrácené svaly
SVAL M. triceps surae Flexory kolenního kloubu Flexory kyčelního kloubu Adduktory kyčelního kloubu M. quadratus lumborum
L 0 1 1 1 1
P 0 1 1 1 0
132
SVAL Paravertebrální svaly. M. pectoralis major M. trapezius M. levator scapulae M. sternocleidomastoideus
L 1 0 1 1 0
P 1 1 1 1 0
Příloha 14
Kasuistika 13
Anamnéza Pohlaví: muž Jméno: V.Š. Rok narození: 2000 Výška: 137 cm, hmotnost: 34 kg Osobní anamnéza: běžné dětské nemoci, alergie 0, operace 0 Zdravotní anamnéza: bez obtíží Sportovní anamnéza: -
lyžuje od 2004 (5 let)
-
ostatní pohybové aktivity – fotbal na výborné úrovni, doplňkové sporty v rámci tréninku (kolo, brusle, běh)
-
zařazování kompenzačního cvičení – na podzim 1 x týdně, v zimě 1 x týdně. Jaro, léto doporučené cviky. Dále protažení v rámci doplňkového sportu.
Sociální anamnéza: rozvedená rodina, jedináček, bydlí v bytě, podpora v lyžování Kineziologický rozbor Tabulka 86
Pohled zezadu
Pánev Páteř Lopatky Ramena Hlava DKK Tabulka 87
bpn. asymetrické thorakobr. tr. – vpravo výraznější, mírná rotace odstávají dolní úhly lopatek levé rameno výš bpn. plochá noha – příčná klenba, více pravou vnitřní hranu
Pohled zepředu
Pánev Hrudník Ramena Hlava DKK
anteverze mírná rotace trupu vlevo vpřed mírná protrakce, levé výš bpn. plochá noha – příčná klenba
133
Tabulka 88
Pohled z boku anteverze zvýšená L-lordóza mírná prominence břišní stěny mírná protrakce předsunuté držení bpn.
Pánev Páteř Břicho HKK Hlava DKK Tabulka 89
Pohybové stereotypy
Extenze v kyčel. kl. Abdukce v kyčel. kl. Flexe trupu Flexe krku Abdukce v ram. kl. Klik- vzpor Tabulka 90
Stoj na jedné DK
Trendelenburg Tabulka 91
gl. max. zapínán pozdě, aktivace ischiokrurálních svalů s mírnou elevací pánve zvládne s obtížemi 20 s s výdrží s elevací pletence ramenního scapula alata
pozitivní
Zkrácené svaly
SVAL M. triceps surae Flexory kolenního kloubu Flexory kyčelního kloubu Adduktory kyčelního kloubu M. quadratus lumborum
L 0 1 1 0 1
P 0 1 1 0 1
134
SVAL Paravertebrální svaly. M. pectoralis major M. trapezius M. levator scapulae M. sternocleidomastoideus
L 1 0 0 1 0
P 1 0 0 0 0
Příloha 15
Kasuistika 14
Anamnéza Pohlaví: muž Jméno: Z.T. Rok narození: 1999 Výška: 139 cm, hmotnost: 37 kg Osobní anamnéza: běžné dětské nemoci, alergie 0, operace 0 Zdravotní anamnéza: bez potíží Sportovní anamnéza: -
lyžuje od 2003 (6 let)
-
ostatní pohybové aktivity – fotbal, závodní motokáry – letos možná mistr ČR ve své třídě, v říjnu mistrovství světa, doplňkové sporty v rámci tréninku (kolo, brusle, běh)
-
zařazování kompenzačního cvičení – na podzim 1 x týdně, v zimě 1 x týdně. Jaro, léto doporučené cviky. Dále protahování při fotbale.
Sociální anamnéza: rodina úplná, bydlí v rodinném domě, bez sourozenců Kineziologický rozbor Tabulka 92
Pohled zezadu
Pánev Páteř Lopatky Ramena Hlava DKK Tabulka 93
mírná rotace vlevo dopředu zvýšené napětí paravertebrálních svalů odstávají dolní úhly lopatek, sunutý vzhůru levé rameno výš bpn. plochá noha - příčná klenba, zatěžuje více vnitřní kotníky
Pohled zepředu
Pánev Hrudník Ramena Hlava DKK
mírná rotace vlevo dopředu mírná rotace vpravo dopředu, asymetrické thorakobr. tr. – výraznější vpravo levé rameno výš, protrakce bpn. plochá noha – příčná klenba 135
Tabulka 94
Pohled z boku anteverze zvýšená bederní lordóza mírně prominuje protrakce mírně předsunuté držení --
Pánev Páteř Břicho HKK Hlava DKK Tabulka 95
Pohybové stereotypy
Extenze v kyčel. kl. Abdukce v kyčel. kl. Flexe trupu Flexe krku Abdukce v ram. kl. Klik- vzpor Tabulka 96
Stoj na jedné DK
Trendelenburg Tabulka 97
gl. max. zapínán pozdě, aktivace ischiokrurálních svalů tensorový mechanismus chybí kokontrakce břišních a zádových svalů 20 s s výdrží začíná elevací pletence ramenního scapula alata
pozitivní
Zkrácené svaly
SVAL M. triceps surae Flexory kolenního kloubu Flexory kyčelního kloubu Adduktory kyčelního kloubu M. quadratus lumborum
L 0 1 1 0 0
P 0 1 1 0 1
136
SVAL Paravertebrální svaly. M. pectoralis major M. trapezius M. levator scapulae M. sternocleidomastoideus
L 1 1 1 1 0
P 1 1 1 1 0
Příloha 16
Sjezdové postoje (Broda, 1988)
a) základní sjezdový postoj
b) snížený sjezdový postoj
c) nízký sjezdový postoj
137
Příloha 17
Graf - procentuelní výskyt vadného držení těla u dětí v ČR
(http://www.szu.cz/tema/prevence/vysledky-setreni-vadne-drzeni-tela-u-deti)
138
Příloha 18
Schválení etické komise
139