Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Institut celoživotního vzdělávání
Návrh didaktické pomůcky pro odborný předmět Dendrologie. Závěrečná práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Ing. Lenka Danielová Ph.D.
Ing. Zuzana Pecová Brno 2009
ZADÁNÍ ZÁVĚREČNÉ PRÁCE
Autorka práce:
Ing. Zuzana Pecová
Studijní program:
Studium v oblasti pedagogických věd
Obor:
Učitelství odborných předmětů - PS
Název tématu: Dendrologie
Návrh didaktické pomůcky pro odborný předmět
Rozsah práce: 30 stran
Zásady pro vypracování: 1. Seznámení s problematikou, vyhledávání odborných literárních zdrojů a pramenů. 2. Vytvoření metodiky práce (stanovení cíle, hypotéz, metod a technik vědecké práce). 3. Studium odborných literárních zdrojů a pramenů, zpracování teoretických východisek, příp. uskutečnění průzkumných šetření. 4. Zpracování textu závěrečné práce. 5. Provedení technických úprav závěrečné práce.
Seznam odborné literatury: 1. OURODA, S. Oborová didaktika. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2000. 117 s. ISBN 80-7157-477-5. 2. LINHARTOVÁ, D. Psychologie pro učitele. MZLU v Brně: MZLU v Brně, 2000. 257 s. 1. verze. ISBN 80-7157-476-7. 3. PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky. Portál, 2000. 269 s. ISBN 80-71-78-399-4.
1
Datum zadání závěrečné práce:
červen 2009
Termín odevzdání závěrečné práce:
srpen 2009
Řešitelka
Ing. Zuzana Pecová
Vedoucí práce
Ing. Lenka Danielová, Ph.D.
Ředitel vysokoškolského ústavu
Ing. Pavel Máchal, CSc.
Garantka studijního programu
PhDr. Dana Linhartová, CSc.
2
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci na téma Návrh didaktické pomůcky pro odborný předmět Dendrologie, vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. dne . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . podpis studenta . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3
PODĚKOVÁNÍ Touto cestou bych ráda poděkovala všem, kteří mi jakýmkoliv způsobem pomohli při vyhotovení této práce, a tak pomohli k jejímu dokončení. Zvláště bych chtěla poděkovat vedoucí závěrečné prácí ing. Lence Danielové Ph.D. za odborné vedení a rady poskytnuté při zpracování této práce. 4
Ing. Zuzana Pecová Návrh didaktické pomůcky pro odborný předmět Dendrologie. ABSTRAKT Tato závěrečná práce se zabývá rozborem didaktických pomůcek používaných v českém školství, jejich tvorbou a užitím. Dále je práce zaměřena na vytvoření nové didaktické pomůcky, která má přispět k zvýšení aktivity žáků při vyučování. Touto didaktickou pomůckou jsou pracovní listy. Pomůcka je zde blíže popsána, jsou zde uvedeny různé způsoby jejího využití a možné přínosy této učební pomůcky jak pro učitele, tak pro žáka. V závěru práce je shrnuta důležitost didaktických pomůcek ve výchovně vzdělávacím procesu. Klíčová slova: didaktika, učitel, žák, učební pomůcka, vyučování
Proposal of the teaching aid for subjekt Dendrology ABSTRACT This thesis deals with an analysis of didactical teaching aids, their making and usage in the educational system. In addition, current condition in this field is evaluated. The thesis focuses on creation of a new teaching aid, which substantially affect increasing students activities. The evaluated teaching aid is the teaching cards. The aid is described and specify more in detail, including rules, way of usage and teaching as well as students benefits. At the end an importance of teaching aids in the educational process is summarised.
Key words: didactics, teacher, student, teaching aid, school teaching
5
OBSAH 1.
Úvod
8
2.
Cíl práce
9
3.
Materiál a metody zpracování
10
4.
Současný stav řešené problematiky
11
4.1.
Materiální didaktické prostředky
11
4.1.1.
12
4.2.
4.3.
Klasifikace materiálních didaktických prostředků
Materiálně technická základna
15
4.2.1.
Výchovně vzdělávací cíle a obsah předmětu
15
4.2.2.
Vybavení učebny
16
4.2.3.
Zásady pro práci s materiálními didaktickými prostředky
17
4.2.4.
Soustavy učebních pomůcek
18
Učební pomůcky
18
4.3.1.
Definice pomůcky
18
4.3.1.1.
Definice pomůcky dle dřívějších pojetí
18
4.3.1.2.
Definice pomůcky dle pedagogických slovníků
21
4.4.
Pomůcka jako prostředek řízení v procesu učení
22
4.5.
Učivo podávané pomůckou
23
4.6.
Podstata pomůcky
23
4.7.
Informační funkce pomůcky
24
4.8.
Kategorizace učebních pomůcek
25
4.9.
Volba vhodné učební pomůcky
27
4.10.
Tvorba a užití učebních pomůcek
28
4.11.
4.10.1.
Přírodniny a výrobky
29
4.10.2.
Trojrozměrné kopie
30
4.10.3.
Nepromítané dvojrozměrné pomůcky
30
4.10.4.
Promítané dvojrozměrné pomůcky
34
4.10.5.
Pomůcky pro záznam a reprodukci zvuku
38
4.10.6.
Audiovizuální pomůcky
38
Počítače a jejich využití při učení a výuce
39
4.11.1. Využití počítače ve vyučování
40
4.11.2. Přínos počítače pro výuku a učení
40
4.11.3. Přístupy učitelů k výuce s počítači
41
6
4.12.
5.
6.
Metodika vyučování s využitím učebních pomůcek a didaktické techniky 4.12.1. Metodická příprava učitele
42
4.12.2. Příprava didaktické techniky
43
4.12.3. Příprava žáků
43
Praktická část
44
5.1.
Nová didaktická pomůcka
44
5.2.
Vyučovací předmět
44
Výsledky práce a diskuse
46
6.1.
Popis nové didaktické pomůcky
46
6.2.
Využití pomůcky ve výuce dendrologie/biologie
46
7.
Závěr
49
8.
Seznam použité literatury
50
9.
Seznam obrázků
52
Přílohy
7
1.
ÚVOD Rychlé tempo rozvoje společnosti na úseku vědy, techniky, výroby i řízení
zvyšuje nároky na vzdělávání lidí. Právě tento požadavek se velmi zřetelně projevuje v mnoha různých oborech a odvětvích. Prognózy v České republice ukazují stále nové a nové intenzivní uplatnění výsledků vědy a techniky. Neustále se předpokládá zvyšování techniky a zavádění nových
technologií,
včetně
automatizovaných
provozů
s využitím
počítačů.
Tento vývoj má pochopitelně objektivní charakter. Zvýšené nároky na řízení závodů s novým vybavením a s moderní technologií bude muset být podmíněno kvalitním a včasným vyškolením, doškolením a přeškolením potřebného počtu odborníků. Je proto nutné poukázat na velmi důležité a zodpovědné poslání názorných učebních pomůcek a didaktické techniky ve výuce. Je zřejmé, že modernizaci vyučování nemůžeme redukovat pouze na používání názorných učebních pomůcek, přesto je možno říci, že její uplatnění významnou měrou přispívá k modernizaci školství, výchovně vzdělávacího procesu, a tím k harmonickému rozvoji osobností našich žáků. Při používání nových, moderních a názorných pomůcek ve vyučování je důležité, aby tyto vyučovací prostředky byly funkční a hlavně, aby splňovaly svůj účel. Pro efektivnost výuky je totiž více jak aktuální, když si žák učební pomůcky může prohlédnout, může si na ně sáhnout a v mnoha případech si tyto pomůcky i vyzkoušet. Podobně jako v jiných odvětvích lidské činnosti, tak i ve výchovně vzdělávacím procesu, je zavádění materiálních vyučovacích prostředků výrazem možností a potřeb rozvíjejícího se vědeckotechnického pokroku. Při správném uplatnění ve výuce napomáhají názorné učební pomůcky dosažení vyšší efektivnosti, včetně zvyšování příznivé motivace posluchačů.
8
2.
CÍL PRÁCE Cílem mé práce je informovat a poukázat na potřebu a troufám si říci i nutnost,
používání a vytváření nových, moderních, názorných pomůcek ve vyučování. Je přitom nesmírně důležité, aby tyto vyučovací prostředky byly funkční a hlavně, aby splňovaly svůj účel a aby jich bylo využíváno. Pro efektivnost výuky je totiž více než aktuální, když si žák učební pomůcky může prohlédnout, může si na ně sáhnout a v mnoha případech si tyto pomůcky i vyzkoušet. Cílem práce je tak především popis didaktických prostředků, vytyčení zásad jejich použití při výuce a vytvoření zcela nové didaktické pomůcky, které může být využito při výuce jak na odborných školách, tak na obecných gymnáziích.
9
3.
MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ Základem pro zpracování této závěrečné práce byla teoretická část,
kde se jednalo o použití údajů z vybraných publikací, které jsou o dané problematice k dispozici. Informace z jednotlivých publikací byly za použití metody analýzy a následné syntézy zpracovány tak, aby poskytly relevantní výpověď o využití didaktických pomůcek ve školství. Při tvorbě některých kapitol jsem čerpala z informací získaných při konzultacích s pedagogy Střední školy zemědělské v Přerově a gymnázií Jakuba Škody a Jana Blahoslava Přerov, dále také z nastudované dostupné literatury a webových stránek zabývajících se danou problematikou. Praktická část, tedy vytvoření nové didaktické pomůcky, vychází ze znalostí získaných v průběhu studia a z poznatků z absolvované pedagogické praxe.
10
4.
SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY
4.1.
Materiální didaktické prostředky V didaktice rozumíme prostředkem vše, čeho učitel a žáci mohou využít
k dosažení výukových cílů. Takovým prostředkem může být metoda výuky, vyučovací forma, didaktická zásada, dosažení dílčího cíle je prostředkem dosažení finálních cílů, ale prostředkem je také školní tabule, učebnice, učební prostory, výpočetní technika apod. Charakter těchto prostředků je různý. Hovoříme proto o nemateriálních didaktických prostředcích – řadíme k nim např. formy výuky, metody výuky, ale i dílčí cíle. Další třídu prostředků tvoří materiální didaktické prostředky. Funkce
materiálních
didaktických
prostředků
vyplývá
ze
skutečnosti,
že člověk získává 80% informací zrakem, 12% informací sluchem, 5% informací hmatem a 3% ostatními smysly. V tradiční škole tyto skutečnosti nejsou respektovány a zapojení smyslů je následující: 12% informací je získáváno zrakem, 80% sluchem, 5% hmatem a 3% ostatními smysly. Jestliže tedy chceme změnit dané poměry, budeme muset pracovat v duchu starého čínského přísloví, které říká, že vidět znamená zapomenout, vidět a slyšet znamená znát, vidět, slyšet a dělat znamená umět. Nutnost předvádění tolika smyslům, kolika jen je možné, připomíná i J.A. Komenský ve svém zlatém pravidle didaktiky.( Kalhous, et al., 2002)
DIDAKTICKÉ PROSTŘEDKY
NEMATERIÁLNÍ PROSTŘEDKY
MATERIÁLNÍ PROSTŘEDKY
DIDAKTICKÉ ZÁSADY
UČEBNÍ POMŮCKY
ORGANIZAČNÍ FORMY
DIDAKTICKÁ TECHNIKA
VYUČOVACÍ METODY
ŠKOLNÍ ZAŘÍZENÍ
PEDAGOGICKÉ MISTROVSTVÍ
Obr.1 Systém didaktických prostředků Zdroj:
Role
učebních
pomůcek
ve
výuce.
[cit.20.dubna
.
11
2009].
Dostupné
na
WWW:
Obr.2 Grafické znázornění výuky Zdroj:
Role
učebních
pomůcek
ve
výuce.
[cit.20.dubna
2009].
Dostupné
na
.
4.1.1. Klasifikace materiálních didaktických prostředků
I.
Učební pomůcky:
1.
Originální předměty a reálné skutečnosti a)
b)
Přírodniny -
V původním stavu (minerály, rostliny)
-
Upravené (vycpaniny, lihové preparáty)
Výtvory a výrobky -
c) 2.
V původním stavu (vzorky výrobků, přístroje, umělecká díla)
Jevy a děje – fyzikální, chemické, biologické
Zobrazení a znázornění předmětů a skutečností a)
Modely – statické, funkční, stavebnicové
b)
Zobrazení
c)
-
Prezentovaná přímo (školní obrazy, fotografie, mapy)
-
Prezentovaná pomocí didaktické techniky (statické, dynamické)
Zvukové záznamy – magnetické, optické
12
WWW:
3.
Textové pomůcky a)
Učebnice – klasické, programované
b)
Pracovní materiály - pracovní sešity, studijní návody, sbírky úloh, tabulky, atlasy
c) 4.
5.
Doplňková a pomocná literatura – časopisy, encyklopedie
Pořady a programy prezentované didaktickou technikou a)
Pořady – diafonové, televizní, rozhlasové
b)
Programy – pro vyučovací stroje, výukové soustavy či počítače
Speciální pomůcky a)
Žákovské experimentální soustavy
b)
Pomůcky pro tělesnou výchovu
II.
Technické výukové prostředky
1.
Auditivní technika – magnetofony, školní rozhlas, sluchátková souprava, přehrávač CD
2.
3.
5.
Vizuální technika a)
Pro diaprojekci
b)
Pro zpětnou projekci
c)
Pro dynamickou projekci
Audiovizuální technika a)
Pro projekci diafonu
b)
Filmové projektory
c)
Magnetoskopy, videorekordéry
d)
Videotechnika, televizní technika
e)
Multimediální systémy na bázi počítačů
Technika řídící a hodnotící a)
Zpětnovazební systémy
b)
Výukové počítačové systémy
c)
Osobní počítače
d)
Trenažéry
13
III.
Organizační a reprografická technika
1.
Fotolaboratoře
2.
Kopírovací a rozmnožovací stroje
3.
Rozhlasová studia a videostudia
4.
Počítače a počítačové sítě
5.
Databázové systémy (CD ROM disky)
IV.
Výukové prostory a jejich vybavení
1.
Učebny se standardním vybavením, tj. tabule, nástěnky, skříně
2.
Učebny se zařízením pro reprodukci audiovizuálních pomůcek
3.
Odborné učebny
4.
Počítačové učebny
5.
Laboratoře
6.
Dílny, školní pozemky
7.
Tělocvičny, hudební a dramatické sály
V.
Vybavení učitele a žáka
1.
Psací potřeby
2.
Kreslící a rýsovací potřeby
3.
Kalkulátory, přenosné počítače, notebooky
4.
Učební úbor, pracovní oděv
Materiální didaktické prostředky jsou významným prvkem pro zvýšení pedagogické efektivity. Pedagogická efektivita odráží vztah mezi výsledky výchovy v jednotlivých fázích výchovného procesu a cíli výchovy v jednotlivých druzích výchovy. Sleduje se cíl vyjádřit úspěšnost výchovně-vzdělávací činnosti z hlediska jejich výsledků. (Kalhous, et.al, 2002)
14
4.2.
Materiálně technická základna K úspěšné realizaci modernizace ve výchovně vzdělávacím procesu patří
nesporně i materiálně technická základna vyučování. V širším smyslu ji můžeme chápat jako souhrn všech materiálních prostředků určených k výchově a vzdělávání, a to od výukových prostorů (školní budova, školní statek, dílny, botanická zahrada), až po členění a komplexní vybavení všech výukových interiérů školní budovy, odborných učeben, laboratoří.
Obr.3 Zařazení didaktické technologie v systému pedagogických věd Zdroj:
Role
učebních
pomůcek
ve
výuce.
[cit.20.dubna
2009].
Dostupné
na
WWW:
.
4.2.1. Výchovně vzdělávací cíle a obsah předmětu Volba vyučovacích metod, organizačních forem a vyučovacích prostředků musí odpovídat především výchovně vzdělávacím cílům na daných školách a obsahu předmětu. V názorech na místo, úlohu a funkci učebních pomůcek a prostředků didaktické techniky ve výchovně vzdělávacím procesu dochází v současné době k významnému posunu.
Ještě
nedávno
byly
tyto
prostředky
výuky
považovány
pouze
za prostředky pomocné, za prostředky, které souvisejí s realizací cíle, obsahu metod
15
a forem ve většině případů poměrně volně, a proto mohou, ale nemusí být ve výuce použity. V působení moderních pomůcek a technických prostředků vytváří současná pedagogika materiálové podmínky pro zdokonalování výuky na školách.
4.2.2. Vybavení učebny V dnešní době se na trhu objevují stále novější a dokonalejší technické pomůcky, jež jsou nezbytnou součástí vybavení školních učeben. Častokrát si tato moderní technika vyžaduje některé zásadní úpravy zařízení jak učitelova, tak i žákova pracoviště či učebny. Při řešení této otázky je však nesmírně důležité si uvědomit, že není našim cílem učebnu plně mechanizovat, nýbrž jen vybavit ji tak, aby bylo možné optimálně využít didaktické prostředky. Škála použitelných vyučovacích metod a organizačních forem je dána také úrovní materiálně technické základny výuky. Za minimálně vybavenou je považována učebna s tabulí a zpětným projektorem. Moderní školy jsou kromě uvedeného vybavovány televizory, počítači, dataprojektory a v poslední době tolik diskutovanými interaktivními tabulemi. Učebna má umožňovat výuku s využitím soustavy metod výuky, potřebných pro techniku přípravy v motivační, expoziční, fixační i kontrolní funkci a forem výuky včetně skupinového a programového vyučování. Učebna musí splňovat hygienické, estetické a bezpečnostní požadavky jako je snadné udržování čistoty, správné šíření zvuku, dodržení normy osvětlení a viditelnosti ze všech míst apod. Po stránce ekonomické mají být náklady na pořízení a provoz učebny přiměřené efektu, jenž poskytuje ve výuce.
Specifikace požadavků na technické vybavení učeben Při stanovení jednotlivých druhů didaktické techniky se bere v úvahu: • Vliv na kvalitu a efektivnost osvojování vědomostí a dovedností včetně motivace na úrovni soudobých požadavků pedagogiky • Možnosti obsluhy asistenty • Předpokládané možnosti výroby a dodávek didaktických náplní • Ekonomické možnosti a dostupnost zařízení pro všechny učebny v dané etapě modernizace vzhledem k jednotnosti řízení výuky 16
• Potřeba jednoduché a pohotové připravenosti k výuce i její plynulý a spolehlivý provoz • Hygienická nezávadnost, bezpečnost provozu a estetičnost prostředí • Nutnost uzamykatelnosti pro zabránění zneužití nepovolanými osobami
4.2.3. Zásady pro práci s materiálními didaktickými prostředky
Učitel by měl mít trvalý aktualizovaný přehled o všech prostředcích, které jsou pro jeho předmět v kabinetě. Pokud jde o nová zařízení, je třeba seznámit se s jejich obsluhou a údržbou.
Za samozřejmé se považuje, že s didaktickými prostředky musí učitel pracovat především z hlediska jejich funkčního začlenění do výuky. Využívání těchto prostředků není cílem výuky, ale pouze prostředkem. Vyučovací jednotky přeplněné různými didaktickými prostředky připomínají spíše exhibici a zpravidla nepřinášejí mnoho pro efektivitu pedagogické práce.
Učitel si musí v předstihu vyzkoušet používané prostředky z hlediska jejich bezchybného fungování.
Pokud učitel zařadí do výuky experiment, je nutné si jej předem vyzkoušet na stejném zařízení a za stejných podmínek, jaké budou ve výuce.
Do sestavování pokusů je vhodné zapojit žáky, kteří mohou vykonávat funkce asistentů. Starší žáci mohou uspořádání experimentu navrhovat.
Při předvádění je nutno zajistit, aby všichni žáci dobře viděli. To dnes vhodně zajišťují např. čtecí kamery ve spojení s televizními monitory či promítacími plátny.
Učitel by měl promyslet, jak zajistí aktivitu žáků. Zpravidla provází např. demonstraci výkladem proloženým otázkami vyvolávajícími součinnost žáků. Je vhodné třídě sdělit otázky předem.
Materiálních didaktických prostředků je možno využít ve všech fázích výuky.
Při všech činnostech s těmito prostředky je třeba dbát pravidel ochrany zdraví a bezpečnosti práce. (Kalhous, et.al, 2002)
17
4.2.4. Soustavy učebních pomůcek V oblasti
učebních
pomůcek
se
projevují
snahy vybudovat
soustavu
v jejich uspořádání pro jednotlivé druhy škol, učební předměty nebo jejich skupiny, případně pro tyto školy vydávat normativy učebních pomůcek a vybavení. Mimo jednotný přehled hlavních druhů učebních pomůcek a prostředků pro výuku odborných předmětů na školách se ukazuje jako nezbytný vývojový požadavek
zpracovávat
tématicky
uspořádané
soustavy
učebních
pomůcek
pro určitý odborný předmět daného oboru studia. Tématicky uspořádaná soustava učebních pomůcek pro odborný předmět je rozčleněna do širších tematických celků, jenž jsou vyjádřeny základními hesly. Toto členění se nemusí přesně krýt s konkrétní učební osnovou, má povahu mezioborovou, avšak snadno se může přizpůsobit potřebám studijního oboru na škole. A to buď zúžením méně významných tematických celků nebo naopak rozšířením či doplněním potřebných speciálních témat.
4.3.
Učební pomůcky Jen málokdo si v dnešní době dokáže představit učitele jakéhokoliv předmětu
bez učebních pomůcek, odkázaného jen na sebe samého, odkázaného pouze na verbální či neverbální komunikaci. Aplikací učebních pomůcek do výuky je umožněno využívat efektivnějších
výukových
metod
a výuka
je v mnoha ohledech
příznivější
jak pro učitele, tak i pro žáka. Je tudíž možné lépe a efektivněji dosahovat učitelem vytyčené a žáky akceptované cíle. Žáci nejsou vedeni k pouhé percepci exponovaných poznatků, ale mohou např. manipulovat s předměty či jejich napodobeninami, zobrazeními nebo symboly. Mnohdy vhodně aktivizují žáky i tím, že jim umožňují bezprostřední cílevědomé zkoumání objektů a experimentování s nimi. 4.3.1. Definice pomůcky 4.3.1.1.Definice pomůcky dle dřívějších pojetí Celé generace pedagogů se snažily dopracovat se definice (učební) pomůcky. Ve většině případů se spokojila s odkazem na zásadu (princip) názornosti. Teprve pedagogové, kteří se pokoušejí o výroky typu „pomůcka je …“ hledají hlavní znaky pojmu. ( Kubálek, 1973) 18
I když není cílem této kapitoly sledovat historický vývoj názorů na pomůcku, na její funkci k procesu výuky na pozadí společenského vývoje, je třeba si uvědomit jedno: pokud jde o pomůcky, rozcházela se živá praxe se soudobou teorií. Pro praxi byly pomůcky asi už od prvopočátku prostředky, jimiž vyučující ovlivňoval žákovo učení až po úroveň řízení a regulace, jimiž organizoval výuku až po úroveň optimalizace. Pro dřívější teorii byly pomůcky po staletí pouhou vizuální oporou paměti, ilustrovaly učivo a napomáhaly při jeho demonstraci. Na straně druhé se velmi dlouho zdůrazňovala jejich atraktivnost a v mnoha případech se i nyní pokládají za obohacení výuky. Ještě v roce 1929 pokládá R. Velemínský ve vztahu k výuce dospělých pomůcky za prostředek zvyšování návštěvnosti a k řešení její tehdejší krize. Tento názor přežívá v praxi ještě dnes, kdy mnozí organizátoři výuky spatřují v začlenění pomůcek „doplnění výuky“, aby budila dojem modernosti a jejich práce. Hledáme-li definici typu „pomůcka je …“ nenalezneme ji u pedagogických klasiků. Bude zajímavým předmětem historické studie stopovat, jak vůbec vznikly názvy, jako pomůcka, učební pomůcka, názorná pomůcka, vizuální pomůcka, jež pociťujeme jako nepřiměřené označení hmotných médií řízení lidského učení. Sám výraz „pomůcka“ napovídá jen jakousi pomocnou a okrajovou funkci. Vynechání přídavných jmen „učební“ a „názorná“ je věcí logické úvahy, že prostředek, který není vhodný pro začlenění do vyučování a učení, a který nevyvolává názorné představy, není pomůckou.
Definice W. Hortzschanského „Učební pomůcky ukazují předmět učení v pedagogicky a metodicky účelné formě, a to: -
Jako originální předmět
-
Jako formu zobrazení, když pro zvláštní okolnosti nebo složitosti není možné originál znázornit, protože se těžko uplatní pro velkou prostorovou či časovou vzdálenost“ ( J. Kubálek, 1973)
Definice H. Keuneho „ Učební pomůcky se používají ve vyučování a jsou nepostradatelnými pomocnými prostředky, vázanými na hmotné objekty. Většinou jich učitel používá 19
při vyučování, aby přímo nebo nepřímo, výchovným či vzdělávacím způsobem působil na žáky a aby tím umožnil nebo ulehčil určitý cíl.“ ( J. Kubálek, 1973)
Definice J. Ondráčka „ Učební pomůcky jsou přirozené objekty nebo předměty, napodobující skutečnost, nebo symboly, které ve vyučování a učení přispívají jako zdroje informací k vytváření, prohlubování a obohacování představ, umožňují vytvářet dovednosti v praktických činnostech žáků a slouží k zobecňování a osvojování zákonitostí přírodních a společenských jevů.“ ( J. Kubálek, 1973)
Definice J. Obata a E. Toppa „ Učební pomůckou jsou původní předměty, didakticky upravené materiální prostředky, nebo prostředky vázané na materiální nosiče, určené k zajištění optimálních pracovních podmínek a výsledků výuky. Slouží k zajištění těchto funkcí: -
Zajištění přiměřeného obrazu objektivní reality
-
Využití pomůcek k aktivnímu probírání učiva prací učících se na pomůckách nebo prací s nimi
-
Zajištění optimálního průběhu výuky a převzetí části procesu jejího řízení
-
Vytvoření optimálních pracovních podmínek při výuce.“ ( J. Kubálek, 1973)
Na těchto čtyřech příkladech definicí pedagogických pracovníků, vzniklých v 50. a 60. letech lze pozorovat postupné uvědomování si podstatných funkcí pomůcky. H. Keune dobře vystihl, že hlavní překážkou úspěchu u jeho předchůdců je, že zůstávaly jejich definice na povrchu. H. Keune se sám dostává podstatně vpřed postřehem, že pomůcek využívá učitel, aby působil na žáky a aby tím umožnil ulehčit určitý cíl. J. Ondráček se přibližuje rovněž řešení, neboť dává do vztahu pomůcku jako zdroj zpráv s ovlivňováním učících se (vznik a změny představ, vznik a změny dovedností, abstrakce). Na definici J. Obsta a E. Toppa lze pozorovat vliv jejich pracoviště (Ústřední německý ústav pedagogický v Berlíně), kde krátce před nimi W. Buchelt a H. Kelberth dospěli k názoru, že pomůcka je jedním z prostředků řízení procesu výuky. Tím zaměřili pozornost pedagogického světa novým způsobem. 20
4.3.1.2. Definice pomůcky dle pedagogických slovníků
Pojem učební pomůcka lze definovat následovně:
Podle pedagogického slovníku J. Průchy a kol.: Učební pomůcky jsou předměty zprostředkující nebo napodobující realitu, napomáhající větší názornosti nebo usnadňující výuku. (Průcha, 2004)
Podle pedagogického slovníku B. Kujala a kol.: Učební pomůcky jsou přirozené objekty nebo předměty napodobující skutečnost nebo symboly, které ve vyučování a učení přispívají jako zdroje informací k vytváření, prohlubování a obohacování představ a umožňují vytvářet dovednosti v praktických činnostech
žáků,
slouží
k zobecňování
a
osvojování
zákonitostí
přírodních
a společenských jevů. Používají se především proto, aby se vytvořily podmínky pro intenzivnější vnímání učební látky, aby do celkového procesu bylo zapojeno co nejvíce receptorů, především zrakových a sluchových. (Kujal, vyd. neuvedeno)
21
4.4.
Pomůcka jako prostředek řízení v procesu učení Vyučování a učení (souhrnným názvem výuka) jsou procesy, jež jsou řiditelné
a mají být řízeny. Praktičtí pedagogové jsou si toho vědomi již staletí, k vymezení řídící činnosti pomůcky postupně dospíváme, aniž jsme na konci úkolu. Odvoláváme se rádi na Jana Amose Komenského, který už v 17.století dokázal formulovat tolik pozoruhodných výroků o názornosti a o pomůckách, z nichž některé platí i dnes. Zejména si připomínáme jeho „zlaté pravidlo“ o tom, že má být používáno přiměřeného přenosového kanálu („aby všechno bylo předváděno všem smyslům, kolika možno, a může-li něco být vnímáno najednou více smysly, budiž to předváděno více smyslům“ Didaktika velká). Později (v Didaktice analytické), Komenský předsunul všem svým výrokům o pomůckách a jejich funkci, obecnější výrok, který zněl: „Učícímu se (přísluší) práce – vyučujícímu řízení“. Tímto svému „zlatému pravidlu“ dal nový význam. Zatímco pedagogická praxe uznávala řídící funkci pomůcky (důkaz: po staletí se dává přednost těm pomůckám, jimiž lze vyvíjením ovlivňovat strategii adresátova učení např. tabule), pedagogická teorie dospívá k formulování tohoto jevu teprve vlivem vědy o řízení, kybernetiky a jejich jednotlivých vědních odvětví. Výuka je ve své podstatě velmi složitý a značně provázaný proces. Za účelem snazšího pochopení se provádějí jistá zjednodušení, jichž zde bude rovněž následně využito. Jak uvádí J. Maňák (2003) po dlouhou dobu byla výuka chápána jako celek skládající se ze tří složek – obsah, učitel a žák. Z dnešního pohledu se výuka obecně vyznačuje vzájemným působením čtyř komponent, jimiž jsou: obsah výuky, učivo, jeho struktura,
učitel, vyučování, tj. zprostředkování učiva žákům, řízení jejich učební činnosti,
žák, učení, tj. proces osvojování učiva žáky,
didaktické prostředky, tj. učební pomůcky a technické vybavení, umožňující zefektivnit výchovně vzdělávací proces.
22
4.5.
Učivo podávané pomůckou Pomůckou můžeme nazvat zhmotnělou (materializovanou) didaktickou práci
učitelovu s učivem. (Kubálek, 1973) Za učitelovy přítomnosti dochází k včleňování (integrování) této zhmotnělé práce do výuky. Je celkem lhostejné, zda-li učitel pracuje: -
Se svou vlastní pomůckou a) Kterou si předem sám vytvořil b) Kterou sám vytváří před očima posluchačů
-
S cizí pomůckou, tedy s pomůckou, kterou vytvořil někdo jiný, zpravidla skupina (tým) tvůrců vedených pedagogem (metodikem)
4.6.
Podstata pomůcky
Učební
pomůcky
se
vyznačují
určitými
atributy,
z nichž
za
základní
jsou považovány následující: podstatu pomůcek tvoří signály, které jsou výsledkem látkové povahy pomůcek,
do těchto signálů jsou vložené zprávy s učivem, určené na zpracování informací,
pomůcky simulují objektivní skutečnost (s výjimkou, jestliže pomůcka představuje skutečný předmět), vyžadují (až na výjimky) realizaci pomocí vyučovací techniky, rozumové zpracování zpráv s učivem ulehčují předcházejícím smyslovým kontaktem prostřednictvím všech smyslových orgánů, předpokládá se, že budou do výuky včleněny ve formě demonstrace, nebo budou objekty bezprostřední manipulace žáků, některé pomůcky nejsou účinné bez uvedení do souladu s metodami a dalšími pomůckami, vytvářejí společný jazyk mezi edukátorem a edukanty, což urychluje styk mezi nimi a dělá ho výkonnějším, silně motivují edukanta k učení, vysoce aktivizují, vytvářejí přechod od neúmyslné k úmyslné pozornosti,
23
pomáhají překonávat útlum, který je často přirozenou obranou organizmu proti nadměrnému vyčerpání anebo reakcí na jednotvárnost a nudu. (J.Pavelka,1999)
4.7.
Informační funkce pomůcky Jako na začátku každého učení, tak i v procesu učení, opřeném o pomůcku,
je zprvu řada věcí a vztahů, jež jsou učícímu se neznámé nebo známé jen částečně. Jsou pro ně tedy neurčité. Míra neurčitosti je v tomto případě velmi vysoká. Učením opřeným o pomůcku dochází ke snižování této neurčitosti či k jejímu úplnému odstranění. Jde o to, zda-li odstraňování neurčitosti pomocí pomůcky je vydatnější než při nehmotných prostředcích řízení (metodách), jsou – li pro obojí dány podmínky. Požadujeme od pomůcky, aby byla již při kontaktu se smyslovými orgány posluchače tzv. informačně intenzivní. To znamená, že očekáváme, že získá nejdříve jeho bezděčnou pozornost. Dalším krokem přechází takto pozornost bezděčná v pozornost úmyslnou, nebo chceme-li záměrnou. V tomto vztahu platí pravidlo – čím dříve, tím lépe. Ze zkušenosti víme, že tento převod je snazší, je-li bezděčná pozornost intenzivní. Tedy, když v okolí (tj. v prostředí, v němž učitel pomůcku předkládá smyslovým orgánům posluchače) upoutá bezděčnou pozornost právě silná informační intenzita signálů pomůcky.
Jde především o význam: -
Změny oproti předkládanému stavu
-
Změny z klidu do pohybu a naopak
-
Přechodu z plochy do prostoru
-
Prostorového zobrazení proti plošnému
-
Barevného rozlišení zdůrazňovaných prvků, je-li celek černobílý nebo barevně jinak nenápadný
-
Intenzity v kvalitě zvuku (rozdíly v kmitočtu zvukových vln), zejména při přechodu z ticha ke zvuku a naopak
-
Citového (emočního) zaujetí, vyvolaného pomůckou
Toto upoutání bezděčné pozornosti přiměřeně prudkou informační intenzitou je důsledkem orientačního či pátracího reflexu u člověka, který není vrozený, ale který se postupně vyvíjí. Zatím co I.P. Pavlov nazval tento reflex „co je to?“, 24
platí někdy pro pomůcky, vyvolávající jisté očekávání dalšího vývoje, modifikace na „co přijde dál?“. I pomůcku často používáme k prostému snížení entropie (neurčitosti) a zvýšení hladiny informací, aby zásoba znaků, společných lektorovi a učícímu se, byla postačitelná pro komunikaci lektor – posluchač. Jinými slovy: pomůckou dodáme učícímu se jisté množství znaků (písmen, slov, představ), aby se s ním mohl vyučující dorozumět. Většinou lze však vytvořit společný repertoár znaků daleko rychleji signály ikonickými (obrazovými), vyslanými pomůckou, než sebedelším proudem signálů verbálních (slovních). Naznačuje se tím, že verbální (slovní) znaky, předložené čtením či výkladem, nebývají pro doplnění zásoby znaků spolehlivé (každý posluchač je spojuje s jiným významem) a jejich přesnost trvá dlouho. Jednotlivé znaky jsou možná adekvátní, avšak vytváření superznaků (tj. vytváření vzájemných vztahů mezi jednotlivými znaky a jejich syntéza) nebývá přesné. Předčítání (výklad) v daném příkladu trvá několik minut a není nadto spojeno se žádoucím efektem. Naproti tomu demonstrace obrazu splní úkol ve zlomku času a se žádoucí přesností. Dáváme za pravdu starému čínskému přísloví „Obraz vydá za tisíce slov“. (J.Kubálek, 1973)
4.8.
Kategorizace učebních pomůcek Učební pomůcky jsou diferencovanou oblastí se značnou rozmanitostí, jednak
tvarové, ale i funkční povahy. Z těchto důvodů je vhodné je klasifikovat a vytvořit přehledný systém. Při klasifikaci učebních pomůcek lze užít několika hledisek: a)
pedagogicko-didaktické – podle funkce, působnosti a způsobu začlenění
do vyučování, podle toho, jak aktivizují edukanta apod., b)
psychologicko-fyziologické – např. podle smyslů, na které pomůcky působí
(vizuální, auditivní, audiovizuální, dotykové anebo smíšené), podle stupně poznávacího procesu se pomůcky mohou opírat o konkrétní názor, skutečnost může být upravená (symbolické pomůcky), c)
materiálně-praktické – podle druhu použitého materiálu, obsahu, formy, (např.
pomůcky kovové, dvojrozměrné, trojrozměrné apod.). 25
Jiné členění učebních pomůcek uvažuje např: Z. Kalhous a kol., a to členění do následujících kategorií (Kalhous,et al, 2002): Kategorizace učebních pomůcek přírodniny:
originální skutečnosti
předměty
a
reálné
1. 2.
v původním stavu upravené
výtvory a výrobky – v původním stavu (vzorky výrobků, přístroje, umělecká díla) jevy a děje – fyzikální, chemické, biologické aj. modely – statické, funkční, stavebnicové zobrazení:
zobrazení a znázornění předmětů a
1.
prezentovaná přímo
skutečností
2.
prezentovaná pomocí didaktické techniky (statické, dynamické)
zvukové záznamy – magnetické, optické učebnice – klasické, programované pracovní materiály – pracovní sešity, studijní návody, sbírky
textové pomůcky
úloh, tabulky, atlasy doplňková a pomocná literatura – časopisy
pořady a programy didaktickou technikou
prezentované
pořady – diafonové, televizní, rozhlasové programy – pro vyučovací stroje, výukové soustavy či počítače žákovské experimentální soustavy
speciální pomůcky
pomůcky pro tělesnou výchovu
Tab.1 Zdroj:
Kategorizace Role
učebních
učebních pomůcek
ve
výuce.
[cit.20.dubna
.
26
2009].
Dostupné
na
WWW:
4.9.
Volba vhodné učební pomůcky V dnešní době existuje nepřeberné množství učebních pomůcek, samozřejmě
různé kvality, pro různé obory, od domácích výrobců i zahraničních atd., zároveň jsou školy již jistými učebními pomůckami též vybaveny. Tyto pomůcky jsou ovšem v rozdílné kvalitě i kvantitě. Při přípravě na výuku tedy musí učitel ze souboru učebních pomůcek vybírat uvědoměle a odůvodněně, na základě určitých hledisek. Doporučují se např. následující postupy volby vhodné učební pomůcky vzhledem:
k cíli, který jeho vyučování sleduje, k věku a psychickému vývoji žáků, jejich a vědomostem, k podmínkám realizace (vybavení třídy a a dovednostem učitele.
dosavadním
zkušenostem
školy)
zkušenostem
i
Výběr učebních pomůcek je výsledkem hodnocení a zvažování řady faktorů, které pozitivně anebo negativně ovlivňují výchovně vzdělávací proces a tím jeho efektivnost. Systém faktorů, které jsou podstatné pro optimální volbu vhodné učební pomůcky je uváděn takto:
Obr.4 Systém faktorů podstatných pro volbu učební pomůcky Zdroj: Role učebních pomůcek ve výuce. [cit.20.dubna 2009]. WWW:.
27
Dostupné
na
4.10. Tvorba a užití učebních pomůcek Při používání pomůcek by se měl učitel řídit následujícími zásadami, které ovšem nemusí mít všeobecnou platnost (Dluhoš, 1976):
podle druhu pomůcky zvolíme didaktickou techniku, kterou připravíme tak, aby se daná pomůcka realizovala nejúčinnějším způsobem, bez časových ztrát nebo naopak podle přístupné didaktické techniky zvolíme adekvátní učební pomůcky,
aktivizujeme žáky a snažíme se o to, aby sami získali co nejvíce informací vložených do pomůcky,
doprovodné slovo volíme tak, aby usměrňovalo žákovu pozornost a jeho učení zamýšleným směrem,
nepopisujeme slovem to, co je žákům z pomůcky zřejmé,
pomůcku předkládáme žákům až v době, kdy chceme zaměřit pozornost na dané učivo,
tam, kde je nutno zdůraznit složitost jevů, genezí, vzájemné vztahy a souvislosti, dynamiku procesu, necháváme možnost pro dotváření pomůcky během výkladu,
přenosový kanál volíme podle požadavku na efektivnost přenosu informací a interakce mezi vyučujícím a žákem, ale i z hlediska hygieny duševní práce.
Nejlepší příležitost k tomu, aby posluchači poznali věci sami je při:
Exkurzi V tomto
případě
vedeme
posluchače
záměrně
za
poznáním,
tedy např. do přírody, do firmy, za památkami apod. Instruktáži ve škole Takto poskytujeme posluchačům vědecké nebo technické poznatky na vlastním pracovišti školy. Demonstraci Kdy předvádíme např. zvířata, stroje, nástroje v podmínkách k těmto účelům záměrně vytvořených. Mám na mysli např. polní pokusy, předvádění zvířat, předvádění nových mechanizačních prostředků aj. 28
Samozřejmostí je, že na přednášku nemůžeme vždy přinést celou přírodninu či celý výrobek, a tudíž se musíme často spokojit jen s jejich částí, tedy vzorkem. Stává se také, že přírodniny nemůžeme přinést v tom stavu, v jakém se vyskytují v přírodě. V takovém případě je naším úkolem tyto pomůcky při předvádění připravit, preparovat. Pro šíření přírodovědeckých znalostí přinášíme ze školních kabinetů nebo z vědeckých ústavů a laboratoří přístroje, jež jsou ve školním vyučování běžné, avšak faktem zůstává, že se jich v praxi využívá jen zřídka.
4.10.1. Přírodniny a výrobky (originály) Biolog či jiný přírodovědec by nikdy neměli chodit na přednášku bez přírodnin. V mnoha případech, ač bychom se snažili sebevíce, nelze přinést na vyučovací hodinu přírodninu celou. Či donést výrobek v kompletním stavu. V takové situaci používáme, jak už bylo dříve řečeno vzorků. Nastoluje se zde velká příležitost pro svépomoc. Příkladně v biologii, např. při probírání morfologie rostlin stačí do vyučování přinést plody nebo rostlinu s kořenovou soustavou. V jiném případě při technických výkladech vystačíme s klíčovou součástkou. Jindy nemůžeme přírodninu přinést posluchačům či žákům v takovém stavu, v jakém se vyskytuje v přírodě.
Musíme ji pro několikerou demonstraci zvláště
připravit, preparovat. Ukázky z říše živočišné preparujeme často složitým způsobem. Tedy je velmi obtížné pořídit si takové preparáty svépomocně.
Poměrně snazší
je preparovat ukázky rostlin. Přírodniny a výrobky předvádíme často uspořádány do
jistých celků,
sbírek nebo vzorkovnic. Jako příklad mohu uvést sbírku hornin, polních škůdců, vzorkovnici určitého technologického postupu apod. Neobyčejný význam mají přírodniny a výrobky z nejbližšího okolí posluchačů. Například ukázky plevelů sebrané na jejich vlastních polích, archeologické nálezy z jejich obce jsou pro ně samozřejmě přesvědčivější než sbírky, jenž jsou sestaveny profesionálně, i když jsou popřípadě lépe uspořádány. Dosud nedoceněné poklady přírodnin a výrobků poskytují osvětě sbírky v kabinetech gymnázií a odborných škol. Mnoho cenných exponátů si také lze vypůjčit z muzeí a z laboratoří výzkumných a jiných ústavů.
4.10.2. Trojrozměrné kopie (napodobeniny)
29
Trojrozměrná zobrazení mají před nepromítanými a všemi jinými plošnými obrazy nesporně tu výhodu, že poskytují posluchačům přesnější představu o rozměrech předmětů, jak jejich výšky a šířky, tak i hloubky. Do této skupiny řadíme odlitky, modely a makety, plastické mapy. V mnoha případech je trojrozměrné vyobrazení dokonalejší názornou pomůckou než předmět sám – i kdybychom jej mohli posluchačům předvést. Většinou to však není možné. Buď je předmět příliš malý (molekula, květ) nebo naopak příliš velký (Země, sluneční soustava, přehrady), nebo již vůbec neexistuje. Některé objekty sice existují, ale jsou těžko dostupné (např. vesmírná loď, významné objekty v zahraničí). Některé předměty bychom sice mohli demonstrovat, ale nebyly by často dosti názornou oporou výkladu (lidské oko), zejména by nebyla zřejmá jejich funkce. Jiné předměty jsou prostorově příliš těžko představitelné (nebeská tělesa). Mnohé by bylo i nebezpečné prohlížet v originále. Hlavní předností trojrozměrného zobrazení je to, že podává skutečnost zjednodušeně, bez zbytečných podrobností, a že jednotlivosti na předmětu lze odlišit barevně. Mnohá trojrozměrná zobrazení můžeme před posluchači skládat a rozkládat a odkrývat tak posluchačům jednak pohled pod povrch, jednak objasňovat vztahy mezi jednotlivostmi složeného celku (rozkládací modely). Některá trojrozměrná zobrazení umožňují předvést pohyb a funkci v tak názorné podobě, že se tomu jiná forma znázornění ani v nejmenší míře nevyrovná. Konečně jsou trojrozměrná zobrazení, s nimiž
lze při předvádění pracovat
podobně, nebo dokonce lépe než se skutečným předmětem.
4.10.3. Nepromítané dvojrozměrné pomůcky Dvojrozměrné nepromítané pomůcky jsou určeny jak pro hromadnou výuku, tak pro individuální výuku. Nástěnný obraz Je tradičně používanou pomůckou. Jeho výhodou je možnost a využití bez didaktické techniky, bez zatemnění. Značnou nevýhodou je však vysoká pracnost a náklady, velká spotřeba skladového prostoru, časté poškození a nesnadná manipulace při použití.
30
Při práci s obrazem dbá učitel, aby byl obraz viditelný ze všech míst ve třídě. Doprovází svůj výklad demonstrací určitých částí obrazu, podporuje paměť posluchačů, dává podněty k rozhovoru a vytváří příznivou atmosféru k pochopení učiva. Tabule Žádná vyučovací pomůcka není tak přizpůsobivá učitelově stylu práce jako tabule.(Petty, 1996) Tabule patří mezi nejstarší vyučovací zařízení a vyvinula se ze stojanového uspořádání na posuvnou, listovou s odklápějícími křídly, elektrifikovanou, pojízdnou, magnetickou, kombinovanou s projekční plochou atd. Povrch má dřevěný, skleněný, kovový nebo z umělé hmoty. Klasické tabule, s kterými se setkáváme ještě dnes, jsou černé nebo tmavě zelené barvy a jako psací potřeby jsou v tomto případě užívány bílé a barevné křídy. Stále častěji však v dnešní době přicházíme do styku s tabulí bílou, na kterou je možno psát různobarevnými fixy. Výhodou těchto moderních tabulí je to, že nedochází ke znečišťování křídovým prachem a vodou při mazání. Tabule by měla být dostatečně velká, aby umožnila vytvořit ucelené schéma, tabulky, náčrty apod. Její výhodou je to, že záznam se vytváří před posluchači, kteří si jej mohou zaznamenat podle postupně vyvíjené učební stopy do poznámek. Pedagogická kresba by měla být jednoduchá, avšak výstižná a srozumitelná. Naopak nevýhodou tabule je, že učitel se musí obrátit k posluchačům částečně nebo úplně zády a při nákresech složitějších je nevýhoda taková, že se po vyučovací hodině smažou a je nutno je vytvářet znovu, což někdy zabere více času než bychom si přáli. Pracovní list Tuto pomůcku použije učitel při výkladu jedné nebo několika učebních otázek nebo procvičování v případě, že jde o učivo, které není v učebnici nebo je zastaralé, případně jeho zpracování není vyhovující. Pracovní list zpravidla posluchači nevracejí a mohou si do něj při výkladu dokreslovat a pak ho vlepit do sešitu. Tento způsob je zejména vhodný u složitých schémat, která by na tabuli nebo při promítnutí nebyla dobře čitelná.
31
Pracovní sešit Pracovní sešit je vhodnou učební pomůckou, jež vyžaduje aktivní práci posluchačů při jeho dopracování. Obsahuje určité základní informace, schémata, diagramy, ale většinou tak uspořádané, aby posluchač některé části při výkladu doplňoval, dokreslil, vypočítal atd. Teprve po tomto dotvoření slouží pracovní sešit k samostatnému studiu posluchačů. Jednotlivé stránky pracovního sešitu mají být vhodně uspořádány tak, aby podporovaly logickou a mechanickou paměť. Při řešení otázky se zvýrazňují vizuální dominanty, které představují základní učivo. Zvláštní pozornost se věnuje přehledům, tabulkám, schématům a diagramům, které jsou kostrou strategie učení. Autor musí dbát na hustotu informací a ponechávat dostatečné místo pro individuální poznámky posluchačů. Důležitý text a složitá schémata, která by zdržovala, mohou být podána v plném znění. Pro učitele je pracovní sešit oporou v průběhu vyučovací hodiny. Přičemž musí být k pracovnímu sešitu zpracován návod, který obsahuje způsob práce s daným pracovním sešitem, příslušný výklad toho, co je třeba dopsat, dokreslit, jak podněcovat žáky ke spolupráci s učitelem, časový rozvrh pro jednotlivé úseky pracovního sešitu a způsob současného využití jiných pomůcek a techniky. Pro žáky představuje pracovní sešit základ pro intenzivní auditivní sledování a vizuální dotváření učiva a hlavně cenný studijní materiál. (Malach, 1981)
Pracovní sešity mají především: -
Přebírat částečné řízení teoretických a praktických činností žáků
-
Pomáhat žákům racionálně získávat poznatky a uvádět je do systémů podporujících jejich trvalost a operativnost využití
-
Přispívat k zintenzivnění práce žáků v mezích jejich schopností a pracovní výkonnosti
-
Poskytovat žákům příležitost pracovat samostatněji, než je obvyklé při tradiční formě výuky
Nevýhodou však je vysoká cena těchto „cvičných“ sešitů.
32
Obr. 5 Ukázka pracovních sešitů s biologickou tématikou
Učební text (skriptum) Učební text je pomůckou pro studium žáků. Učební text vydává zpravidla příslušná škola. Obsahuje základní i rozšiřující učivo s využitím názornosti, doplněním obrázky, uvedením příkladů apod. Moderní učební texty obsahují často test vstupních znalostí (na začátku) a test výstupních znalostí (na konci). Učební text nemá být příliš rozsáhlý. Počítá se přibližně 3-5 stran na jednu vyučovací hodinu. V dobře zpracovaném učebním textu se odrážejí didaktické zásady, jako je zásada vědeckosti, přiměřenosti, názornosti, uvědomělosti, aktivity apod. Zvlášť stojí za připomenutí nutnost přehlednosti, srozumitelnosti a doporučení další studijní literatury. Učebnice Učebnice je základní učební pomůckou. U učebnic je nezbytně nutné sladit správně obsahovou, metodickou a formální stránku. Obsahově
musí
učebnice
vycházet
nejen
z potřeb
současné
praxe,
ale musí zahrnovat i předpokládaný vývoj v souladu s učebními osnovami. Významným problémem je metodická úroveň učebnic. Od informačního zaměření učebnic se předchází k učebnicím s kontrolními učebními úlohami. Mezi nejprogresivnější učebnice patří ty, které uplatňují např. problémový přístup,
33
prvky programovaného vyučování a situačních metod, a tím přispívají k aktivizaci žáků při vyučování. Zanedbatelná není ani formální stránka zpracování učebnic, která se týká jazykové úpravy, grafického zpracování, srozumitelného vyjádření, funkčně zařazených obrázků, grafů apod.
4.10.4. Promítané dvojrozměrné pomůcky Soudobá technická zařízení umožňují kvalitně zachytit černobílý i barevný obraz předmětů. Právě proto se stávají hlavními prostředky výuky na úkor nástěnných obrazů a pedagogické kresby na tabuli. Jejich výhodou je to, že se dají snadno uskladnit a kdykoliv použít v potřebném zvětšení. Tak lze promítat písmo, reálné obrazy, grafická schémata nebo i průsvitné předměty a modely. Nosičem obrazového záznamu je buď průsvitná předloha (diapozitiv a diafilm pro diaprojektor, fólie pro zpětný projektor) nebo neprůsvitná předloha (fotografie, stránka časopisu pro episkop). Diaprojekce Diapozitivy promítat na jakékoli relativně bílé pozadí, nejlepší ovšem je pořídit si promítací plátno, které má zvláštní reflexní vlastnosti. Zejména v tom případě, promítá-li učitel často. Místnost je vhodné při promítání zatemnit. (Petty, 1996) Zpětná projekce Přednášející
může
do
zpětného
projektoru
vkládat
fólie
s popisy
či nákresy, které by nikdy neměl možnost vyhotovit na tabuli. Přednášející si může fólie uchovávat pro další použití. Díky technikám jako je překrývání, nebývá problém vysvětlit složité pojmy. Přednášející ušetří mnoho času, který bude moci věnovat naléhavějším záležitostem. Je velmi snadné vyrobit profesionálně vypadající fólie – informace si může každý psát sám, sám si je i xeroxovat, nebo tisknout na tiskárně počítače. Lze dělat kopie fólie i kopírovat přímo na fólii, na fólii je takto možné přenést grafy, fotografie nebo např. stránky z knih. Složité diagramy lze kreslit velmi přesně a lze užít i rýsovací potřeby. Přednášející má možnost ukazovat touto formou i vlastní fotografie a také může zobrazovat siluety předmětů. Pomocí speciálního zařízení s obrazovkou z tzv. tekutých krystalů (LCD displeje) je možné promítnout obraz informací na počítačovém monitoru.
34
Pro zpětné projektory se užívají stejná promítací plátna jako pro diaprojektory a projektory filmové. Tato plátna odrážejí světlo neporovnatelně lépe než bílá stěna či bílá tabule (a jsou tudíž jasnější). Nejlepší bývá umístit je do předního rohu třídy, a to co nejvýše, aby na ně žáci přes projektor a hlavy svých spolužáků lépe viděli. Roztahovací plátna jsou zpravidla zavěšována na strop, na stěnu či rám tabule, když se nepoužívají, bývají stažena. Některá plátna, která jsou upevňována na stěnu nastálo, se podobají bílým tabulím. Jiné promítací plochy jsou jen čtverce na zdi natřené speciální bílou barvou. Přenosné typy promítacích pláten bývají většinou roztahovací. Na plátně obvykle bývají dva knoflíky – jedním se roztahuje vrchní, druhým spodní část plátna – a zařízení, jímž se odstraňuje zkreslení promítaného obrazu.
Obr.6 Zpětný projektor Zdroj: [cit 25.dubna 2009]. Dostupné na WWW: .
Průsvitné fólie Vyrábí se mnoho druhů fólií různé kvality, celofánové na jedno použití, acetátové pro více použití. Pro časté přepisování lze zakoupit zvláštní silné fólie. Při kopírování nebo tisku počítačovou tiskárnou musí být použity typy fólií vyrobených konkrétně pro tyto účely
35
Interaktivní tabule Interaktivní
tabule
(i-tabule)
je
velká
elektronická
projekční
plocha,
která je propojena s počítačem a dataprojektorem, promítajícím obraz z počítače na její povrch. Pomocí prstu, elektronické tužky, speciálního ukazovátka či dalších nástrojů lze jednoduše ovládat počítač nebo přímo pracovat s i-tabulí. I-tabule je buď připevněna pevně na stěnu, nebo je na výškově nastavitelném stojanu.
Obr. 7 Interaktivní tabule Zdroj:
Co
je
interaktivní
výuka
[online].
Nakladatelství
Fraus.
Dostupné
na
WWW:
.
Statistiky uvádějí, že české školy si interaktivní tabule oblíbily. Tyto tabule mohou mít oproti klasické křídové nebo novější bezprašné fixové tabuli mnoho výhod. Interaktivní tabule funguje jako sjednocující element celé třídy nebo výukové skupiny a je pouze na učiteli, do jaké míry umožní zapojení samotných studentů do práce s ní. Učiteli nabízí tabule možnost připravit si detaily výuky dopředu a vzhledem k digitální povaze a tudíž i dalšímu možnému využití takových příprav tím i přípravu zefektivnit. Elektronické výstupy, které na tabuli vzniknou (snímky neboli obrazovky), mohou být dále v počítači zpracovány nebo rozeslány žákům. Výhod interaktivních tabulí není málo a každý učitel, který si práci s tímto prostředkem informačních a komunikačních technologií (ICT) vyzkouší, si další jistě dovede představit.
Výhody i-tabule: •
Ve srovnání se všemi klasickými tabulemi je práce čistá
•
Možnost uložit rozdělanou práci a příští hodinu se k ní vrátit.
36
•
Možnost kdykoli přidat prázdnou stránku, aniž by se muselo smazat to, co se právě dělá
•
K ovládání postačí skutečně jen prst.
•
Popisovač lze nahradit téměř čímkoli
•
Do hodin se s tabulemi dostala interaktivita
•
Jednoduchým
způsobem
si
děti
mohou
zkontrolovat
správnost
svého samostatného řešení •
Děti o práci na tabuli jeví veliký zájem
•
Přípravy a pomocné soubory včetně odkazů jsou uchovávané pohromadě.
Obr. 8 Interaktivní tabule II. Zdroj: Co je interaktivní výuka [online]. Nakladatelství .
Fraus.
Dostupné
na
WWW:
4.10.5. Pomůcky pro záznam a reprodukci zvuku Do nedávné doby se používalo přenosu zvukové informace záznamu mechanického, magnetického a optického. Vzhledem k stále se zdokonalující technice, se na školách v dnešní době s těmito pomůckami setkáme jen zřídka. Současní učitelé mají možnost si zvukový záznam nahrát např. přímo na diktafon či na magnetofonovou kazetu, a tyto záznamy pouštět svým posluchačům.
37
Další, v nynější době, velmi rozšířenou pomůckou pro záznam a reprodukci zvuku je tzv. CD – přehrávač. Záznam je v tomto případě uložen na kompaktní desce (CD deska), což je systém trvalého záznamu zvuku na tuhé desce. Signál je zaznamenán v digitální formě posloupností prohlubní umístěných na spirálové stopě. Záznam je při reprodukci snímám laserovým paprskem. Zvuková nahrávka může mít různé formy. Pro výuku se uvažuje o jejím využití jako dokumentární informace k probíranému učivu, částečně k opakování určitých úseků učiva v rámci samostatného studia.
4.10.6. Audiovizuální pomůcky Audiovizuální pomůcky působí na posluchače jak obrazem, tak i zvukem. Mezi nejrozšířenější audiovizuální pomůcky v současné době řadíme výukový film a videozáznam.
Výukový film Výukový film se stal na školách běžnou součástí výuky. Pohyb filmového obrazu vede z psychologického hlediska podvědomě k upoutání pozornosti. Vhodně zpracovaný film dovede vyvolat iluzi prostoru a pohybu. Těmito dimenzemi může nahradit přímé působení reálných pomůcek. Řízení učení, dosažení žádoucího stupně motivace a soustředěnosti i intenzity pozornosti posluchačů závisí na promyšlenosti a kvalitě filmu.
Výukový film mívá podle délky a způsobu zpracování podobu: -
filmového šotu – krátký filmový snímek elementárního úseku učiva
-
filmové smyčky – vznikají slepením filmových šotů k opakovanému použití
-
krátkého filmu – obsahově i formálně ucelený film, obsahující úvod, hlavní část i závěr. Používá se jako samostatná část výukové lekce. Mezi přednosti filmu jako promítané pohyblivé učební pomůcky patří možnost
znázornění pohybu, časoprostorová transformace, zachycení dějů, odehrávajících se na těžko viditelných a přístupných místech. Naopak mezi relativní nevýhodu filmové projekce patří obtížná realizace zpětné vazby mezi učitelem a žáky, což se kompenzuje uvedením filmu, jeho následným rozborem apod.
38
Videozáznam Možnosti využití školní televize jsou poměrně široké. Jedná se např. o sledování státního programu, o „živou televizní výuku“, kdy je program snímán a současně přijímán posluchači a o televizní záznam na videu či DVD rekordéru. Videozáznam i DVD záznam je pomůcka pro záznam obrazu a zvuku, případně synchronizačních impulsů na souběžných či spirálových stopách, pořízený kamerou, reprodukovaný videem či DVD přehrávačem a prezentovaný televizním přijímačem. Pedagogická a provozně technická výhodnost videozáznamů se spatřuje především v simultánní multiplikaci, v pohotovém pořízení záznamu oproti filmu, nízké režijní náklady, možnost bezprostředního použití natočeného záznamu, jeho opravení, doplnění nezávislost na výrobních laboratořích, možnost synchronního záznamu, rychlé převíjení, operativnost při nastavení libovolné části programu a vícenásobné použití nosného média.
4.11. Počítače a jejich využití při učení a výuce Mohou počítače učení při výuce napomáhat? Mnoho učitelů je v tomto ohledu skeptických, i když je spravedlivé říci, že největšími skeptiky bývají ti, kdo mají s počítači nejméně zkušeností. Ve skutečném světě jsou počítače běžně a široce používány a ať už se vyučuje jakýkoli předmět, u žáků se znalost práce s počítačem očekává.
4.11.1. Využití počítače ve vyučování Počítače žáky stále přitahují. S nimi mohou objevovat ve škole nové poznatky a prožívat volné chvíle i doma. Každý spatřuje význam počítačů ve vzdělávání v něčem jiném. To je důsledkem skutečnosti, že počítačové technologie lze používat v různých oblastech lidské činnosti. Pro část učitelů se stalo samozřejmostí používat počítač při své každodenní práci a s dětmi už dosáhli zajímavých výsledků. Mnoho dětí však chápe počítač jen jako elektronickou hračku. Ne všichni rodiče, ale i učitelé tuší, co vše se dá na počítači dělat.
39
Přitom mnozí učitelé bez ohledu na věk a svou aprobaci mají odvahu vyučovat nově a rádi smysluplně využívají počítače při své práci. (Černochová,et.al,1998)
Obr.9 Osobní počítač Zdroj: [cit 25.dubna 2009]. Dostupné na WWW: .
4.11.2. Přínos počítačů pro výuku a učení Počítače
vytvářejí
spolehlivé
a
přitažlivé
prostředí
pro
učení,
které dětem nevyhrožuje ani neubližuje, naopak je láká a přitahuje. Děti mohou při práci s počítačem o problému přemýšlet, nemusejí mít strach, že se před třídou zesměšní. Počítače mohou pomoci i žákům, kteří nemají dobrou paměť a dlouho neudrží pozornost, poskytují jim pozitivní zpětnou vazbu, mohou jim i poradit při řešení úkolu. Děti, které učení nebaví, se díky počítačům mohou pro učení nadchnout, a to může přispět k jejich školnímu úspěchu. Počítače tedy dávají žákovi příležitost být úspěšný tam, kde předtím neuspěl a kde často prožíval trauma z nezdaru. Dítě, které perem píše nepěkně, dokáže stejně jako ostatní pomocí počítače vytvořit úhledný text. Ti, kdo zápasí s gramatikou, mohou řadu chyb v textu odstranit jednoduchým příkazem textového editoru pro kontrolu pravopisu. Počítače tedy snižují riziko neúspěchu ve škole, strach z vlastních nedostatků a neschopnosti. A toho by se mělo využít i ve škole, děti by se pak mohly koncentrovat především na vlastní obsah práce. (Černochová, et.al,1998)
40
Obr.10 Notebook Zdroj: [cit 25.dubna 2009]. Dostupné na WWW: .
4.11.3. Přístupy učitelů k výuce s počítači Počítače
by již v žádné z našich škol neměly být novinkou.
Na školách
se setkáváme s učiteli, kteří už mají bohaté zkušenosti s využíváním počítačů ve výuce a s úspěchem je využívají v různých etapách výuky a k různým účelům (při testování, při přípravě materiálů, ke zpracování dat, při tvorbě textů ,prezentacích, k hledání informací, ke komunikaci atd.). Nezřídka učitelé kombinují výuku svého předmětu se základním poučením o principech činnosti počítačů a jejich obsluhy – podle svých aktuálních znalostí a potřeb výuky. Optimální situace nastává, když znalosti a dovednosti, jak pracovat s počítačem, získané
v některých
k tomu
určených
vyučovacích
předmětech
zaměřených
na počítačové technologie, mohou žáci využívat v ostatních vyučovaných předmětech. To předpokládá, že i ostatní učitelé budou s počítačovými systémy umět zacházet a že vše okolo počítačů ve škole bude přenecháno odborníkovi, zatímco ostatní učitelé budou s počítači učit svůj aprobační předmět . Učitelé jednotlivých předmětů by měli přijít do učebny k fungujícím počítačům, spustit uživatelský program a pracovat se svými žáky. K základní přípravě učitelů na výuku by tedy měla patřit školení, kurzy a semináře pro učitele zaměřené především na výměnu zkušeností s prací s programy užívanými v jejich oboru. Neměla by chybět školení na zvládnutí práce s moderním
textovým
a
grafickým
editorem,
a na vyhledávání dat na Internetu. (Černochová, et.al,1998)
41
tabulkovým
kalkulátorem
Snad nejběžněji užívají učitelé počítače při přípravě vyučovacích materiálů. Pracovní listy, shrnutí ,testy ,zadání úkolů i další materiály mohou být uloženy na pevném disku počítače, či na jiném médiu a v případě potřeby vytištěny.
Tento způsob uchovávání má následující výhody: -
informace je velmi snadné aktualizovat
-
materiál vypadá profesionálně
-
některé počítače kontrolují pravopis
Jelikož věda a technika jdou ruku v ruce s pokrokem neuvěřitelnou rychlostí, je nutno, aby učitel tuto modernizaci bral neustále v úvahu.
4.12. Metodika vyučování s využitím učebních pomůcek a didaktické techniky Jestliže se v minulosti didaktická technika a pomůcky považovaly za pomocné a ilustrativní prostředky, pak dnes se stávají neoddělitelnou, integrální součástí vzdělání. Učební pomůcky jsou málokdy koncipovány jako samostatně působící prostředky, ale jsou prvkem, který navazuje na předchozí metodický postup a předpokládají následnou diskusi, doplnění, upřesnění apod. Úspěšné
působení
filmu
a
jiných
podobných
pomůcek
je
možné
jen při vytvoření příznivé atmosféry ve třídě, ale i fyzikálních podmínek.
4.12.1. Metodická příprava učitele Pokud pomůcku učitel nezná, nejprve si ji prohlédne. Všimne si co zachycuje, do jaké hloubky, co je vynecháno, co je případně zastaralé, jaké budou jeho otázky, upřesnění, doplňky apod. Ujasní si, co musí předeslat, vysvětlit, prověřit předem. V případě, že to pomůcka dovoluje, rozhodne se, jak ji použije ve struktuře vyučovací hodiny v rámci tématického celku tj. k motivaci, k objasnění nového učiva, k fixaci nebo k ověření výsledků a regulaci. Zvláštnosti práce učitele jsou dány podle fází osvojování učiva ve vyučovacím procesu. 42
Expoziční fáze zahrnuje hlavně uvedení do problematiky, objasnění základního učiva, upozornění na hlavní otázky, poskytnutí návodu pro hlubší studium, zdůraznění významu tématu pro praxi a další studium. Didaktická technika v tomto případě může barvitěji, dynamičtěji prezentovat učivo i s využitím diferenciace a individuálního tempa studia. Ve fixační fázi jde o opakování a procvičování, případně prohloubení a rozšíření učiva, a jeho aplikaci, o korekci nepřesných vědomostí a dovedností apod. Fixace učiva jiným vhodným způsobem než přímým řízením učitele napomáhá zvýšení pozornosti a zájmů posluchačů. Využití pomůcek a didaktické techniky je v této fázi velmi časté. V examinační fázi jde o specifikaci požadavků podle jednotlivých klasifikačních stupňů, volbu objektivních způsobů a hloubky osvojených vědomostí a dovedností u posluchačů. V této fázi je výhodné využití kromě jiné didaktické techniky. V metodické přípravě na vyučování upřesňuje učitel podle situace ve třídě, zda je vhodné použití pomůcky v celku, po částech, s průvodním komentářem, s vlastním komentářem apod.
4.12.2.
Příprava didaktické techniky Některé učební pomůcky jako nosiče informací jsou prezentovány didaktickou
technikou. Učitel musí překontrolovat její funkci, ujasnit si, zda ji bude obsluhovat sám nebo jestli požádá asistenta apod. Učitel musí dbát na bezpečnost provozu, je-li to nutné.
4.12.3.
Příprava žáků Učitel uvede žáky do problému a upozorní na důležité body, kterých si mají
všímat. Komentuje a zároveň sleduje, jak žáci učivo chápou, zda znají odborné výrazy a pokud to neruší, přesvědčuje se o tom vhodnými otázkami. U filmu použije i stop projekci. Nakonec si ověří výsledek rozhovorem.
43
5.
PRAKTICKÁ ČÁST
5.1.
Nová didaktická pomůcka Zkušenosti pedagogů i statistické výzkumy ukazují, že aktivita žáků
při vyučování klesá. Jedním ze způsobů, jak tuto situaci zlepšit, je vhodná motivace žáků. Nejznámějším motivačním prostředkem ve vyučování je využití experimentu. Toto řešení, bezesporu velmi dobré, však má i stinné stránky. Učitelé z praxe si stěžují na nedostatek času ve výuce, který by mohli věnovat experimentům, práce je náročná materiálově a je třeba dbát při práci zvýšené opatrnosti. Provádění různých pokusů či shánění finančně náročných pomůcek navíc vyžaduje značné úsilí pedagogů. Pro částečné řešení uvedené situace, jsem se v rámci praktické části této práce pokusila vytvořit novou didaktickou pomůcku. Jedná se o soubor obrázků s textovou částí, jež by měla napomáhat větší názornosti a usnadňovat výuku učitelům a následné učení se žáků. Této pomůcky s botanickou tématikou může být využito jak na odborných školách v předmětu dendrologie, tak na obecných gymnáziích v předmětu biologie. Kromě nahrazení pro učitele těžko dostupných pomůcek v tomto případě přírodnin, přinese tato pomůcka žákům radost z učení a snazší zapamatování právě probírané látky.
5.2.
Vyučovací předmět Jak již bylo uvedeno výše, nová učební pomůcka je určena např. žákům
středních lesnických či zemědělských škol, a to pro vyučující předmět dendrologie. Názvem dendrologie se označuje nauka o stromech a dřevinách. Předmět dendrologie na těchto typech škol se nemůže omezovat jen na pouhou charakteristiku jednotlivých druhů, ale musí se snažit o pochopení jejich úlohy v ekosystému. Proto musí být součástí studia tohoto předmětu i informace stanovištích jednotlivých druhů stromů a keřů, o území jejich přírodního rozšíření a o klimatu, které tam panuje. Na gymnáziích je pomůcka využitelná v rámci předmětu biologie. Předmět biologie je na školách strukturován tak, aby si studenti v průběhu vzdělávání dotvářeli ucelenou představu o vztazích mezi živou a neživou přírodou, seznámili se s rozmanitostí života na Zemi a naučili se nejen využívat, ale také i respektovat a chránit 44
přírodní bohatství planety Země. Biologické poznání vede žáky k úctě k jiným životním formám, nejenom k úctě člověka k člověku. Vede k poznání života jako takového. Žáci jsou schopni rozeznávat základní formy života a jsou schopni na základě poznatků dále pokračovat ve vyhledávání nových a složitějších forem. Biologie svým obsahem přispívá k osvojení
schopností a dovedností získávat, třídit a přiměřeně hodnotit
biologické znalosti. Na gymnáziích je tento předmět vyučován jako povinný předmět. Učivo biologie je rozděleno do třech ročníků, a to na botaniku, zoologii a biologii člověka. Botanika zkoumá tu část přírody, kterou označujeme termínem flóra, tedy rostliny a vše, co s nimi souvisí. A součástí systematické botaniky je právě již zmíněná dendrologie.
45
6. VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE 6.1.
Popis nové didaktické pomůcky Mnou vytvořenou učební pomůcku bych označila jako pracovní materiál
spadající do kategorie textové učební pomůcky. Jedná se o jednotlivé pracovní listy, v tomto případě bych užila označení pracovní karty. Každé z karet náleží jeden druh dřeviny. Karta nese grafické znázornění určitého druhu, český i latinský název, popis neboli znaky dřeviny, stanoviště, rozšíření, dobu květu a popřípadě její využití. Na rubové straně karty je ponecháno místo na případné žákovy poznámky. Karty jsou opatřeny perforací na kroužkovou vazbu pro snadné a přehledné zakládání. Tuto pomůcku použije učitel při výkladu jedné nebo několika učebních otázek nebo procvičování v případě, že jde o učivo, které není v učebnici nebo je zastaralé, případně jeho zpracování není vyhovující. Pracovní karty posluchači nevracejí a mohou si do něj při výkladu dokreslovat a pak ho jej vložit do kroužkového bloku.
6.2.
Využití pomůcky ve výuce dendrologie/biologie Výhodou této pomůcky je její snadná dostupnost, např. pokud učitel nemá
možnost žákům na opakování přinést skutečné přírodniny – jako jsou větve, listy či plody, žákům dostatečně postačí grafické zobrazení dřeviny na kartě. Další předností je přehledný a výstižný popis jednotlivých dřevin, dále pak snadná manipulace s jednotlivými kartami díky snadnému úchytu v bloku. Žák nemusí do vyučování nosit celou učebnici, postačí když si donese pouze listy s dřevinami , které učitel předem určí k probírání pro příští vyučovací hodinu. Po výuce žák opět uloží karty i s případnými poznámkami na správné místo v bloku, a tím je pro žáka nachystán ucelený studijní materiál. Na principu těchto pracovních karet by se dal zorganizovat i písemný test. Žáci by dostaly nakopírované karty s jediným rozdílem, a to takovým, že na kartách by byl pouze obrázek dřeviny a ostatní informace by byly vynechány a žákovým úkolem by bylo doplnit dané údaje. Tento typ hromadného opakování s využitím této učební pomůcky by byl podle mého názoru snadno proveditelný a ve výsledku jistě objektivní. Jelikož považuji didaktické pomůcky a didaktickou techniku za neoddělitelné, použila bych tohoto spojení i v užití nově vytvořené pomůcky. Příprava pomůcky,
46
která by se dala žákům přiblížit prostřednictvím didaktické techniky, je složitá, proto se pokusím jen o teoretický nástin použití. V první fázi by bylo nutné převést tyto karty do elektronické podoby v určitém programu, který by umožnil učiteli promítání a následnou další práci s tímto pracovním materiálem. Pro zvýšení motivace bych tuto pomůcku představila žákům prostřednictvím již zmíněné interaktivní tabule, kdy by karty byly promítány na i-tabuli a učitel by mohl dle vlastního uvážení zapojovat žáky do děje vyučování a směřovat je tím k cíli výuky.
Taxonomický systém
Říše: Vegetabilia – rostliny Podříše: Cormobionta - vyšší rostliny Kmen: Kryosemenné rostliny Oddělení: Gymnospermae - nahosemenné
Čeleď: Pinaceae - borovicovité
Čeleď
Třída: Pinopsida - jehličnany
Druh: Pinus sylvestris – borovice lesní
Rodový +druhový název Latinský + český název
Grafické znázornění Perforace pro kroužkovou vazbu Znaky:
Znaky (popis) dřeviny
Podmínky pro život dřeviny
Vždyzelený jehličnan výšky do 30m.Koruna v mládí pravidelná kuželovitá, ve stáří nepravidelně kulovitá až deštníkovitá. Kmen často zakřivený. Větve silnější a krátké. Kůra šedá, ve stáří šedorůžová rozčleněna do velkých desek s hlubokými tmavými brázdami. Letorosty hladké , málo lesklé, nazelenalé. Pupeny kolem 1cm, podlouhlé a s šupinami. Jehlice po 2 na brachyblastu, ke koncům letorostů nahloučené, asi 3-8cm dlouhé, krátce zašpičatělé, poněkud zploštělé a opatřené jemnými podélnými pruhy, šedozelené.Šištice
Stanoviště: Na mírně suchých , slabě zásaditých kyprých půdách , ale také se vyskytují i na jílu, stejně jako na písčitých či vápnitých půdách.
Místo výskytu dřeviny
Rozšíření:
Měsíc květu dřeviny
Doba květu: Duben až květen
Roste od Laponska až po Španělsko, východním směrem až na Sibiř, z nížiny vystupuje až do výšek kolem 1300m. Důležitý lesnický strom. Mnoho forem.
Obr.11 Popis pracovní karty
47
Při výuce záleží na osobnosti učitele, na probíraném tématu, vybavení učeben, na navozené atmosféře a v neposlední řadě také na použitých didaktických pomůckách. V dnešní tolik uspěchané době je velmi obtížné upoutat žákovu pozornost, jejich aktivita při vyučování stále klesá, žáci vyrušují a vyučující je musí neustále napomínat, čímž ztrácí již tolik drahocenný čas určený pro výuku. Vyučující musí tedy neustále přemýšlet o nových způsobech motivace žáků. Jedním z mnoha způsobů upoutání pozornosti je volba správné didaktické pomůcky. Jak již vyplývá z mé praktické části, velmi vhodnou se mi jeví pomůcka ve formě pracovních listů. Mnou vytvořené karty, využitelné v rámci přírodovědných předmětů, jak na středních odborných školách, tak na obecných gymnáziích by jistě přinesly žákům radost z učení a snazší zapamatování právě probírané látky. Dle mého názoru by měl každý pedagog využívat tuto a jí podobné učební pomůcky. Odbourala by se tak (i kdyby jen z části) nepozornost některých žáků, žáci by rozvíjeli umění soustředit se na učitelův výklad, získali by nové vědomosti a v neposlední řadě by se tak napomohlo i k usnadnění samostudia v terénu.
48
7. ZÁVĚR Jen málokdo si v dnešní době dokáže představit učitele jakéhokoliv předmětu bez učebních pomůcek, odkázaného jen na sebe samého, odkázaného pouze na verbální či neverbální komunikaci. Aplikací učebních pomůcek do výuky je umožněno využívat efektivnějších
výukových
metod
a výuka
je v mnoha ohledech
příznivější
jak pro učitele, tak i pro žáka. Je tudíž možné lépe a efektivněji dosahovat učitelem vytyčené a žáky akceptované cíle. Žáci nejsou vedeni k pouhé percepci exponovaných poznatků, ale mohou např. manipulovat s předměty či jejich napodobeninami, zobrazeními nebo symboly. Mnohdy vhodně aktivizují žáky i tím, že jim umožňují bezprostřední cílevědomé zkoumání objektů a experimentování s nimi. Analýza
stavu
modernizace
výchovně
vzdělávacího
procesu
ukazuje,
že dnes není obtížným problémem vybavení učeben pomůckami a didaktickou technikou, ale do popředí vstupují otázky jejich použití a zejména tvorby potřebných didaktických náplní. V minulosti se používaly učební pomůcky jako pomocné a ilustrativní prostředky.
Dnes se stávají neoddělitelnou, nezastupitelnou, integrální součástí
výchovně vzdělávacího procesu. Proto je nutné jejich správné metodické použití i ve vazbě na ostatní prvky. Ve většině českých škol nejsou stále ještě respektovány skutečnosti zapojení smyslů při získávání zkušeností. Jestliže tedy chceme změnit dané poměry, budeme muset pracovat v duchu již jednou zmíněného starého čínského přísloví, které říká:
„Vidět znamená zapomenout, vidět a slyšet znamená znát, vidět, slyšet a dělat znamená umět.“
49
8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ČERNOCHOVÁ, et.al, Využití počítače při vyučování. Náměty pro práci dětí s počítačem. 1.vyd. Praha: Portál, 1998, 168s. ISBN 80-7178-272-6
DLUHOŠ, J., VANÍČEK, K., Kapitoly z metodiky využití pomůcek a didaktické techniky ve výuce. 1. vyd. Ostrava: PdF v Ostravě, 1976. 108 s. ISBN neuvedeno
KALHOUS, Z., OBST, O. a kol., Školní didaktika. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 448 s. ISBN 80-7178-235-X.
KREMER,
B.,
Stromy.
Praha:
IKAR
Praha
spol.
s
r.o.,
1995.
287s.
ISBN 80-85830-92-2
KUBÁLEK, J., Nástin didaktiky pomůcek. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973, 88s., ISBN neuvedeno
KUJAL, B. a kol., Pedagogický slovník. 2. díl. Vyd. neuvedeno. Praha: SPN, 1967, 533 s. ISBN neuvedeno
HUNTER, M., Účinné vyučování v kostce. 1.vyd. Praha: Portál, 1999, 102s. ISBN 80-7178-220-3
MALACH, A., DRAHOVZAL, J.,Tvorba učebních pomůcek na zemědělských školách. 1.vyd. Brno: VŠZ, 1981, 65s.
MAŇÁK, J., Nárys didaktiky. 3. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2003. 104 s. ISBN 80-210-3123-9.
PETTY, G., Moderní vyučování. 1.vyd. Praha: Portál, 1996, 384s. ISBN 80-7178-070-7
PRŮCHA, J. a kol. Pedagogický slovník. 4. vyd. Praha: Portál, 2004. 322 s. ISBN 80-7178-772-8.
50
NEUMAJER, O. Interaktivní tabule – vzdělávací trend i módní záležitost [online]. Citováno
12.března
2009.
Dostupné
na
WWW:
BERGEROVÁ, M. a kol. Společenské karetní hry s chemickou problematikou [online]. Citováno
17.března
2009.
Dostupné
na
WWW:
.
Co je interaktivní výuka [online]. Nakladatelství Fraus. Dostupné na WWW: .
Role
učebních
pomůcek
ve
výuce
[online].
Dostupné
. .
51
na
WWW:
9. SEZNAM OBRÁZKŮ Obr.1 Grafické znázornění výuky Obr.2 Systém didaktických prostředků Obr.3 Zařazení didaktické technologie v systému pedagogických věd Obr.4 Systém faktorů podstatných pro volbu učební pomůcky Obr.5 Ukázka pracovních sešitů s biologickou tématikou Obr.6 Zpětný projektor Obr.7 Interaktivní tabule Obr.8 Interaktivní tabule II. Obr.9 Osobní počítač Obr.10 Notebook Obr.11 Popis pracovní karty
52
Seznam příloh: Příloha č.1: Didaktická pomůcka – učební karty
53
