MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra speciální pedagogiky
Narušená komunikační schopnost v domově pro seniory Bakalářská práce
Brno 2009
Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Barbora Bočková
Vypracovala: Martina Zapletalová
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
…….……………………………... podpis
Děkuji PhDr. Barboře Bočkové za odborné vedení bakalářské práce, za cenné rady, připomínky a vstřícný přístup. Poděkování patří i zaměstnancům domova pro seniory, kteří mi pomohli při realizaci výzkumu.
Obsah Úvod
5
1
Současný trend stárnutí populace
1.1
Nástin demografického vývoje
6
1.2
Stárnutí a stáří
7
1.3
Vědy zabývající se stářím
9
2
Organizace péče o seniory
2.1
Služby pro populaci seniorů
12
2.2
Zdravotní služby pro seniory
13
2.3
Sociální služby pro seniory
16
3
Specifika komunikace se seniory
3.1
Komunikace a její formy
20
3.2
Narušená komunikační schopnost u seniorů
21
3.3
Komunikace se seniory
24
4
Narušená komunikační schopnost v domově pro seniory
4.1
Cíl výzkumu, metodologie
27
4.2
Charakteristika místa šetření a výzkumného vzorku
28
4.3
Vlastní výzkumné šetření
30
4.4
Závěry šetření, návrhy a opatření pro teorii a praxi
46
Závěr
52
Shrnutí, summary
53
Seznam použité literatury
54
Seznam tabulek, grafů a obrázků
59
Seznam příloh
61
Úvod Mezilidská komunikace je pro každého z nás velmi důležitá. Umožňuje nám sbližovat se s okolním světem, sdílet dobré i zlé, jednoduše porozumět si a být si nablízku. Povídat si, vést rozhovor, mluvit, vysvětlovat, mlčet i neverbálně komunikovat potřebujeme v každém věku, tedy i v tom seniorském. Téma bakalářské práce jsem zvolila „Narušená komunikační schopnost v domově pro seniory“. Cílem výzkumné práce je zmapovat výskyt narušené komunikační schopnosti u klientů ve zvoleném zařízení, teoretické znalosti personálu a jejich uplatňování v praxi. Bakalářská práce je rozdělena na část teoretickou a empirickou. První tři kapitoly teoretické části jsou zpracovány na základě analýzy odborné literatury. První kapitola upozorňuje na současný trend stárnutí populace a zvyšující se počet seniorů. Druhá kapitola navazuje a zabývá se organizacemi, které poskytují služby pro seniory. Ty jsou rozděleny na služby zdravotní a sociální. Třetí kapitola zdůrazňuje specifika komunikace se seniory, je zde nastíněna narušená komunikační schopnost u seniorů a obecné zásady, které je dobré dodržovat při komunikaci s klienty. V přílohách zmiňuji vhodná témata pro komunikaci se seniory, komunikační zlozvyky při péči, desatero komunikace s klienty se syndromem demence, zrakovým nebo sluchovým postižením. Empirická část zahrnuje charakteristiku výzkumného vzorku, výsledky a závěry šetření, opatření pro teorii a praxi. Zvolila jsem kvantitativní metodu zpracování dat, techniky pozorování, rozhovor a dotazník. Téma bakalářské práce jsem zvolila, protože si myslím, že komunikaci a narušené komunikační schopnosti u seniorů zatím nebylo věnováno dostatek pozornosti. Přitom komunikace pro starého člověka je velice podstatná, její narušení může mít negativní dopad na celou osobnost člověka. Je důležité jednat se seniory důstojně, komunikovat s nimi jako se sobě rovnými a ukázat jim, že na ně máme čas, máme o ně zájem a chceme je poslouchat. Ošetřovatelský personál v domovech pro seniory by si měl všímat jakýchkoli zvláštností v komunikaci s klienty a umět upozornit patřičné odborníky, aby se klientovi dostalo odpovídající logopedické péče. Bakalářská práce může sloužit jako příručka o komunikaci se seniory pro personál domova pro seniory, který se nachází v kraji Vysočina.
5
1
Současný trend stárnutí společnosti
1.1 Nástin demografického vývoje Složení a počet obyvatelstva světa se v průběhu let mění, vývoj je tedy neustále sledován a často prognózován. Již známý globální problém lidstva představuje zvyšující se počet populace. Zatímco v polovině devatenáctého století byla na světě asi 1 miliarda obyvatel, o sto let později to byly 2 miliardy, v současné době se hovoří o 6 miliardách a prognóza pro rok 2025 směle předpovídá více než 8 miliard obyvatelstva na Zemi. (Mühlpachr, 2004). K těmto počtům přispívají velkou měrou rozvojové země, kde se zaznamenává prudký růst počtu obyvatelstva. U států vyspělých, kam se řadí Evropa, počet obyvatelstva stagnuje a v neposlední řadě také stárne. Stárnutí se tedy stává celospolečenským fenoménem 21.století. Se stárnutím souvisí zvyšující se průměrná délka života, v České republice dnes platí průměrná délka života 78,1 let pro ženy a 71,5 let pro muže (Haškovcová, 2002). Průměrná délka života žen je téměř o sedm let delší než průměrná délka života mužů, v této souvislosti bývá stáří označováno za problém starých a osamocených žen. Demografické změny struktury obyvatelstva se týkají samozřejmě i České republiky. Všeobecně ubývá dětí a teenagerů, naopak počet lidí nad 65 let se zvyšuje. Populační prognózy ČR do roku 2065 na obrázku číslo 1 jasně potvrzují očekávané změny věkového složení obyvatelstva.
Obr.č. 1: Očekávaná změna věkové struktury obyvatel ve srovnání s výchozím stavem (Burcin a Kučera, 2004, s. 109-110 ) Počet seniorů se bude dlouhodobě zvyšovat, autoři Burcin a Kučera (2004) uvádějí, že zatímco v roce 2002 u nás žil půldruhý milion seniorů (nad 65 let), v roce 2030 jich s největší pravděpodobností bude 2,5 milionu a v roce 2050 by měl počet seniorů 6
překročit hranici tří milionů. Na tyto skutečnosti by se mělo reagovat, aby bylo možné předcházet ekonomickým i sociálním dopadům na celou společnost. Dříve opomíjená problematika stárnutí a stáří se dostává do popředí zájmu. Je pravděpodobné, že s prodlužujícím se průměrným věkem bude přibývat aktivních a soběstačných seniorů, kteří si budou chtít život užívat i po odchodu do penze. Důraz je kladen na pozitivní prožívání stárnutí, což souvisí se zdravým životním stylem a výživou, s pohybovou aktivitou a dalšími faktory, ovlivňujícími věk (Štilec, 2004).
1.2 Stárnutí a stáří Stárnutí je podstatnou změnou, která se týká všech živých organismů, některé stárnou rychleji a jiné pomaleji. U neživých předmětů je patrné jisté opotřebení a použití, na živou přírodu působí zub času úplně stejně. Vzhledem k tomu, že člověk je bytostí společenskou i biologickou, je nutné si uvědomit, že stárnutí je vlastnost, která je příhodná pro každého člověka, pro celou společnost. V průběhu života se lidský organismu mění, změny jsou zcela individuální, týkají se však všech složek organismu – tělesné, psychické i sociální. Tyto změny se odrážejí v každém z nás, na někom je stáří patrné méně na někom více. Výslednici stárnutí představuje stáří, Klevetová a Dlabalová (2008) vyvrací mýtus, že stáří je předzvěstí konce života. Stáří označuje jako další etapu lidského života, která v optimálních podmínkách může trvat 30 – 40 let. Pro kategorizaci stáří se používají termíny kalendářní, biologické a sociální stáří.
Kalendářní stáří představuje skutečný dosažený věk, který se nám počítá od narození. Je jednoduchý pro určení, lépe se s ním pracuje a má specifickou porovnatelnou hodnotu. Autoři se na věkovém rozčlenění neshodují úplně totožně. Dříve se používal pro označení stáří spíše věk kolem 60 let a časově se kategorizoval po patnácti letech, dnes se tento trend posouvá k 65. Souvisí to s prodlužující se průměrnou délkou života, se schopností chodit do zaměstnání a být celkově stále aktivní v tomto období života.
7
Vágnerová (2007) uvádí časovou periodizaci následovně: 60 – 75 let
období raného stáří
75 let a více
období pravého stáří
V poslední době se nejvíce používá členění dle Mühlpachra (2004) 65 – 74 let
mladí senioři
75 – 84 let
staří senioři
85 let a více
velmi staří senioři
Biologické stáří je označení míry involučních změn, které se dějí na biologickém podkladě (Mühlpachr, 2004). Nejčastěji tyto změny vyvolávají onemocnění typické pro starší věk (choroby kardiovaskulárního systému, demence, problémy s pohybovou soustavou, rakovina, osteoporóza, různé úrazy a deprese). Změny se týkají funkčnosti a zdatnosti organismu, dochází k úbytku a zpomalení většiny funkcí. Vymezení tohoto stáří je zásadní otázkou vědy, lépe by ukázalo individuální míru zdatnosti, odolnosti, opotřebovanosti i funkčnosti organismu. Je logické, že někdo prostě na svůj věk nevypadá, ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu. Právě biologické stáří by nám pomohlo lépe porovnávat různě zdatné a funkční organismy, než pouze za pomoci věku (Hayflick, 1997).
Sociální stáří se zaměřuje především na změny v sociálních oblastech pozdního věku, mění se styl a způsob života. Moderní doba propaguje přípravu na penzi, založení penzijního připojištění, hledání nových koníčků a aktivit, kterými lidé následně zaplní volný čas. Zásadním bodem je odchod do penze, s tím související změna ekonomických poměrů a změna časového rozvržení dne. Důležitá je z tohoto hlediska rodina, která zajišťuje náležitou podporu a pocit bezpečí. Volný čas seniorům přináší možnost provádění aktivit, na než měli dříve méně času – může to být provozování koníčků, udržování přátelských vztahů a navazování nových kontaktů, sledování kultury, četba literatury. Senioři se mohou podílet na hlídání a výchově vnoučat, což jim poskytuje pocit užitečnosti a autonomie. Stáří s sebou přináší také některé negativní prožitky, ty bývají spojeny se ztrátou někoho blízkého, ne-li partnera. Projevují se důsledky stárnutí organismu, mění se funkčnost, často provázená nemocí. Adaptace hraje důležitou roli v oblasti sociálního stáří, společnost by měla seniory podpořit, pomoci jim vyrovnat se s jejich novými sociálními rolemi a přijmout je do společnosti (Vágnerová, 2007). 8
1.3 Vědy zabývající se stářím Moderní doba s sebou přináší nové možnosti pro vědecký pokrok a výzkum, typickým rysem společnosti je její postupné stárnutí a prodlužování průměrné délky života. S tím souvisí zvýšený zájem o odhalení příčin stárnutí. V minulém století byla problematika stárnutí a stáří dost opomíjena, existovalo větší množství názorů, proč se otázkami stárnutí nezabývat. Hayflick (1997) uvádí, že umělé a nepřirozené prodlužování délky života není možné, ani žádoucí. Připojuje názor, že mnozí vědci nepovažují tento obor za zajímavý a přínosný. Přesto je nutné stárnoucím a starým lidem umožnit, aby pro ně stáří bylo šťastné, svobodné a pokud možno nezávislé, bez výrazných projevů involučních změn a postižení. Prosazují se principy – přidat léta životu, přidat život létům (Říčan, 2004). Mnoho lidí je ovlivňováno předsudky „ageismu“, tedy stereotypního negativního postoje vůči stárnutí a starým lidem. Ageismus, označován také jako diskriminace na základě věku, zahrnuje špatné představy o stáří – staří lidé jsou oškliví, neschopní, všichni stejní, stáří představuje ekonomickou zátěž pro společnost, staré lidi naše společnost nepotřebuje, stáří je nemoc (Klevetová, Dlabalová, 2008). Společnost si za těchto okolností vytváří negativní, kritický, odmítavý až diskriminující postoj, který může být příčinou prohlubujících se mezigeneračních problémů a vzájemného nepochopení. „Z ageismu vyplývá i tendence seniory izolovat, aby nezdržovali a nepřekáželi. Příčiny takto negativně vyhraněného postoje mohou být různé, mohou být podmíněny biologicky i sociálně. Tímto způsobem se projevuje změna v oblasti obecně uznávaných hodnot, zvýšený důraz na jedince, rozpad rodinných vazeb a z nich vyplývajících tradičních rolí, ale i strach z vlastního stárnutí.“ (Vágnerová, 2007, s. 309). Dnešní senioři představují heterogenní skupinu, proces vlastního stárnutí a stáří je zcela individuální záležitostí. Organismus každého člověka je jiný, kromě genetických faktorů se na každém projevuje zvolený životní styl (kvalita výživy, dostatečné množství pohybové aktivity, prostředí, stereotypy a návyky ovlivňující zdraví člověka). Kromě fyziologických změn dochází také ke změnám psychickým a sociologickým (Štilec, 2004). Z těchto důvodů se dnes přikládá následujícím vědním disciplínám větší význam:
9
Gerontologie zahrnuje poznatky o stárnutí a stáří. Název pochází z řeckého slova gerón, gerontos a logos, což znamená starý člověk, kmet a věda. Gerontologie se zabývá výzkumem, vysvětlováním a popisováním, prevencí a možností zmírnění tělesných, psychických, sociálních, historických a kulturních aspektů stárnutí a stáří. Nepředstavuje vědní disciplínu v klasickém smyslu, je naopak interdisciplinární vědou, která se dotýká také psychologie, ekonomie, sociologie, filozofie,demografie, politologie, práva, pedagogiky, architektury, urbanistiky, biologie, genetiky, a dalších věd týkajících se člověka (www.geroweb.de, [Online]). Gerontologie se dle Mühlpachra (2004) člení na gerontologii experimentální (biologickou), gerontologii sociální a klinickou. Experimentální gerontologie se zabývá otázkami, jak a proč živé organismy stárnou. Sociální gerontologii zajímá vztah starého člověka a společnosti, jde o široký pojem týkající se mnoha dalších věd. Klinická gerontologie se zabývá odlišnostmi zdravotního stavu a nemocí vyskytujících se nejčastěji ve stáří, jejich příčinami výskytu, průběhu i léčení. Gerontologie je záštitou například pro následující vědy: gerontosociologie,
biogerontologie,
gerontopsychologie,
gerontopsychiatrie,
gerontopsychoterapie, gerontopedagogika, geriatrie (www.de.wikipedia.org, [Online]).
Geriatrie se řadí do klinické gerontologie, kromě gerón, gerontos, se slovo skládá ještě z iatró, což znamená léčím. V České republice je samostatným vědním oborem od roku 1982, zabývá se nemocemi, které se nejčastěji vyskytují ve stáří, a poskytuje specializovanou odbornou zdravotní péči seniorům. Obor se specializuje nejen na vnitřní lékařství, ale i na problémy rehabilitace, psychiatrie, neurologie, ošetřovatelství, s propojením primární péče (praktický lékař, domácí ošetřovatelská péče) a sociálními službami (Mühlpachr, 2004). Cílem geriatrie je zvýšit šance uchovat si soběstačnost, určitou míru fyzické aktivity a dobré zdraví včasným rozpoznáním akutních i chronických onemocnění, jejich léčbou a sledováním. Uplatnit formy primární a sekundární prevence, přispívat k udržení kvality života závislé na zdravotním stavu seniora. V tomto oboru je důležitá týmová spolupráce a péče, komplexní přístup a akceptace zdravotně-sociální povahy onemocnění u starých lidí (Topinková, 2005).
Gerontopedagogika
v širším
slova
smyslu
představuje
vědní
disciplínu
zabezpečující komplexní péči, pomoc a podporu seniorům v jejich každodenním životě. Lze ji chápat jako interdisciplinární vědu. Oproti tomu gerontopedagogika v užším slova smyslu znamená opravdovou pedagogiku starých lidí. Mühlpachr (2004) uvádí, že 10
samostatné pojetí pedagogiky seniorů je již překonané, příznačné označení představuje andragogika. Takzvaná výchova a vzdělání ve stáří a pro stáří, má význam nejen pro chápání smyslu nastávajícího stáří a progregujících změn, ale i pro lepší integraci do společnosti a aktivní prožívání vlastního stáří.
Populace v České republice stárne, prodlužuje se průměrná délka života, která je stanovena u žen 78, 1 let a mužů 71, 5 let. Podle nejnovějších prognóz se budou počty seniorů stále zvyšovat, v současné době žije v České republice 1, 5 milionu seniorů, zatímco pro rok 2050 je prognózován jejich počet až přes 3 miliony. Výslednicí stárnutí je stáří, které lze kategorizovat na kalendářní, biologické a sociální. Stereotypní negativní postoj vůči stárnutí a starým lidem se nazývá ageismus. Existují vědy, které se zabývají stárnutím a stářím, může to být gerontologie, geriatrie a gerontopedagogika.
11
2
Organizace péče o seniory
2.1 Služby pro populaci seniorů Na měnící se strukturu obyvatelstva, tedy zvyšující se podíl seniorů v populaci, by společnost měla adekvátně reagovat. Již bylo zmíněno, že bude narůstat počet aktivních, autonomních, soběstačných seniorů, kteří si budou chtít svůj život užívat i po odchodu do důchodu. V současné době už existují soukromé a státní organizace, které se specializují na služby pro seniory. Odhaduje se, že jejich nabídka služeb se bude ještě rozšiřovat, protože senioři budou tvořit určitou část ekonomického potenciálu. Může jít o nabídku různých pohybových nebo zájmových aktivit, zvýhodněné cestování a turistiku, také o vzdělávání a učení se novým věcem, četbu literatury, návštěvy muzeí, kin, koncertů, výstav (Blahutková, 2005). Nová demografická situace s sebou přináší také větší počet starých a velmi starých lidí, čímž vzniká otázka, jak se o staré občany nejlépe postarat v oblasti sociální i zdravotní, jak jim pomoci co nejdéle udržet svoji soběstačnost, a jaké místo jim v současné společnosti nabídnout a poskytnou. Trendy integrace se týkají i seniorské populace, mělo by dojít k zamezení segregace, naopak k podpoře autonomie a kvality života v pozdním věku, za odpovídající podpory rodiny, společnosti, kraje, regionu i státu (Jarošová, 2006). Zdravotní a sociální služby se neoddělitelně prolínají, formy péče o seniora by měly vycházet z následujících bodů:
demedicinalizace – usiluje se o to, aby medicínské aspekty byly podřízeny kvalitě života, důraz se klade na autonomii, seberealizaci a respektování důstojnosti;
deinstitucionalizace – prioritní se stává přirozené domácí prostředí, které může být speciálně upravené a bezbariérové, ošetřování se děje doma, s čímž souvisí nutný rozvoj terénních zdravotních a sociálních služeb, podpora integrace;
12
desektorizace – jde především o prolomení bariér mezi jednotlivými službami, propojení zdravotní a sociální péče, propojení rodinné a profesionální péče, takzvaná multidimenzionální a multidisciplinární týmová spolupráce;
deprofesionalizace – podpora a spolupráce s rodinou, dobrovolnictví a sousedská výpomoc (Jarošová, 2006).
Ideální způsob péče o seniora představuje setrvání v domácím prostředí, podpora a péče rodiny, což posiluje vzájemné mezigenerační vztahy, přináší pocit sounáležitosti a lásky. Moderní doba zaznamenala velký odklon od této tradice, důraz je kladen na výkon a individualitu jednotlivých členů rodiny, partneři pracují, generace nebydlí společně. Model pečující rodiny byl narušen a péči převzaly instituce. Dominují zdravotní a sociální služby, primární zodpovědnost za tyto služby má stát (ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo práce a sociálních věcí), sekundární zodpovědnost přebírá kraj a region, který má na starosti koordinaci a organizaci služeb (Klevetová a Dlabalová, 2008). V současné době procházejí služby pro seniory velkými změnami, velký podíl na tom má přijetí zákona č.108/2006 o sociálních službách. „V ČR existovaly do roku 2006 tyto typy rezidenčních služeb: domovy důchodců, domovy s pečovatelskou službou a domovy-penziony pro důchodce. Všechny tyto typy služeb nová legislativa zahrnuje do kategorie domov pro seniory. Nicméně se dá předpokládat, že si stávající zařízení udrží určitou dobu charakter, který měla před tím, než vstoupil v platnost zákon o sociálních službách.“ (Matoušek, 2007, s. 89).
2.2 Zdravotní služby pro seniory Zdravotní služby představují širokou škálu péče, její nejdůležitější součástí by měla být primární zdravotní péče založená na integraci služeb. V českém zdravotnictví je pojetí primární péče redukováno na vybrané poskytovatele, nejčastěji to bývá praktický lékař pro dospělé (případně stomatolog, gynekolog), lékař stanoví nejvhodnější postup péče pro konkrétního seniora (Jarošová, 2006). Tato péče je hrazena zdravotními pojišťovnami. 13
Domácí zdravotní péči indikují praktičtí lékaři a pro prvních 14 dní po ukončení hospitalizace ošetřující lékař daného zařízení. Primárně by měla být náhradou nebo oddálením hospitalizace na lůžkovém oddělení. Vykonávají ji agentury domácí zdravotní péče, může jít o podnikatelské subjekty (obchodní společnosti, osoby samostatně výdělečně činné) nebo neziskové subjekty. Všeobecné sestry provádějí v domácí zdravotní péči nejčastěji: aplikují léky, inzulín, převazují chronické rány, provádí rehabilitaci po operačních zákrocích na pohybovém aparátu. V případě zhoršení stavu klienta je možná konzultace s praktickým lékařem nebo přivolání lékaře sloužícího pohotovostní službu (Jurašková, 2008). Příkladem organizace, která poskytuje domácí zdravotní péči v kraji Vysočina je Občanské sdružení Život 90, pobočka Zruč nad Sázavou (www.zivot90-zrucns.cz, [Online]) a Agentura domácí zdravotní péče Třebíč (www.adptrebic.cz, [Online]). Domácí zdravotní péče umožňuje zůstat klientům v domácím prostředí, poskytuje služby zdravotní, mnohdy i sociální. Předpokladem této péče je její dostupnost a spolupráce s rodinou.
Geriatrická ambulance je ambulancí nemocničního geriatrického oddělení, má svůj specializovaný tým. „Cílem je včasná diagnostika, psychosociální hodnocení, komplexní přístup k léčbě patologických forem stárnutí a stáří, diagnostika a léčba specifických syndromů vázaných na věk, prevence a zamezení týrání a syndromu zanedbávání,
léčení
a
sledování
rizikových
geriatrických
pacientů,
zvláště
polymorbidních.“ (Jarošová, 2006, s. 45). Geriatrická ambulance se zaměřuje na koordinaci a návaznost akutní a následné péče, spolupráci s orgány státu, poskytuje poradenství v dané oblasti. Péče geriatrické ambulance je hrazena zdravotními pojišťovnami. Geriatrickou ambulanci v kraji Vysočina lze navštívit v Nemocnici Jihlava (www.nemji.cz, [Online]).
Geriatrické oddělení je nemocniční oddělení, které se specializuje na péči o seniory s akutním zhoršením zdravotního stavu a soběstačnosti. Výhodou je specializace na odlišnosti chorob provázející stáří, nejčastěji stavy, jež seniora ohrožují (někdy na pomezí více oborů), ale nejsou indikací k hospitalizaci na jiné nemocniční oddělení (jako např. pády a malnutrice). Důležitou metodou je rehabilitační přístup celého týmu, šetrná diagnostika, terapie s ohledem na kvalitu života a stav soběstačnosti (Jarošová, 2008). Výsledkem by měl být návrh dalšího postupu a péče, snížení potřeby dlouhodobé ústavní péče. Pobyt na geriatrickém oddělení může trvat 3 týdny a hradí ho 14
zdravotní pojišťovny. „Geriatrická oddělení nejsou zřizována ve všech nemocnicích. Počet akutních geriatrických lůžek je ve srovnání s ostatními obory a s ohledem na počet stále narůstající stárnoucí populace zcela nedostatečný. Tato péče je hrazena jednak na základě vykázaných výkonů, jednak paušálem za lůžko a den, který klesá s dobou hospitalizace. Pro vedení nemocnic jsou takoví pacienti ekonomicky nevýhodní. V rámci transformace zdravotnictví dochází k redukci počtu lůžek akutní péče a zvyšování počtu lůžek tzv. následné péče. Jsou definovány dva druhy pobytu na lůžku následné péče: rehabilitační a pobyt ošetřovatelského typu.“ (Jurašková, 2008, s. 4). V kraji Vysočina zatím není zřízeno geriatrické oddělení, pouze Geriatrická ambulance při Oddělení dlouhodobě nemocných v Nemocnici Jihlava.
Zařízení následné péče je speciální oddělení pro nemocné ve stabilizovaném stavu se stanovenou diagnózou, s reálnou perspektivou na propuštění. Z akutního lůžka přechází tedy senior do pobytu na lůžku následné péče, jsou to doléčovací a rehabilitační oddělení. Cílem je návrat či zlepšení soběstačnosti a schopnost nezávislého života (Jarošová, 2006). Hospitalizaci v zařízení následné péče hradí zdravotní pojišťovny maximálně 3 měsíce. Zařízení specializující se na poskytování následné péče jsou v kraji Vysočina např. v Ledči nad Sázavou a Humpolci.
Ošetřovatelské oddělení poskytuje péči krátkodobou, dlouhodobou i trvalou. Stav klienta je stabilizovaný, je stanovena diagnóza a léčebný postup s důrazem na ošetřovatelství. Péče zajišťuje hygienický režim, základní potřeby klienta včetně výživy, aktivizaci nemocných, rehabilitaci, ošetření dekubitů a ran, podávání léků, odběry biologických materiálů, sledování psychického stavu. Důležitá je spolupráce s rodinou, sociálními službami, domácí péče. Základním cílem je udržení či zlepšení daného stupně soběstačnosti a kvality života. Péče na ošetřovatelském zařízení bývá financována zdravotními pojišťovnami a sociálním resortem za spoluúčasti pacienta (Jarošová, 2006).
Hospice jsou v našich podmínkách nestátní zdravotnická zařízení, která zabezpečují paliativní péči. Mohou poskytovat i respitní péči, což je přínosné jako odpočinek pro pečovatele, rodinné příslušníky, kteří se starají o dlouhodobě nemocného starého člověka (Matoušek, 2007). V kraji Vysočina existuje Hospicové hnutí – Vysočina, které má své sídlo v Novém Městě na Moravě a v Jihlavě ([Online], [cit. 2009-03-12]). 15
Geriatrické denní centrum je speciálnízařízení, které poskytuje služby 6 – 12 hodin. Péči představují ošetřovatelství a rehabilitace, aktivizace a ergoterapie. Přijímání jsou klienti, kteří potřebují zdravotní péči, ta není kontinuální, ale trvá déle než možnost ambulantního ošetření (Jarošová, 2006).
2.3 Sociální služby pro seniory Posláním sociálních služeb je chránit zájmy lidí v nepříznivých situacích života. Pro seniory je důležitá podpora samostatnosti a autonomie, poskytnutí adekvátní pomoci, kterou starý člověk potřebuje (Vondrka In: Mahrová, Venglářová, 2008). „Podle zákona o sociálních službách (108/2006 Sb.) můžeme sociální služby rozlišovat podle dvou základních kritérií, kterými jsou druh (sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence) a forma (pobytové, ambulantní a terénní služby) poskytování sociální péče.“
(www.kr-vysocina.cz, [Online]). Sociální služby mají kromě
poskytování sociálního poradenství, služeb sociální péče a služeb sociální prevence, za úkol poskytování sociálních dávek. Služby sociální péče jsou realizována státními subjekty (poskytování sociálních dávek) a kombinací státních a nestátních subjektů.
Služby sociální péče pro seniory mohou být zajišťovány: domov pro seniory (dříve domov důchodců), domov se zvláštním režimem, denní a týdenní stacionář, centra denních služeb. Dalšími službami pro seniory mohou být: osobní asistence, pečovatelská služba, průvodcovské a předčitatelské služby, odlehčovací služby.
Domovy pro seniory, dříve domovy důchodců, jsou pobytovým zařízením s nabídkou komplexní péče, pro osoby se sníženou soběstačností, zejména z důvodu věku. Služba podle zákona č.108/2006 Sb., §49 poskytuje ubytování, stravu, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, zprostředkovává kontakt se společenským prostředím, zajišťuje sociálně terapeutické a aktivizační činnosti, pomáhá při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Klient si v tomto zařízení hradí pobyt a stravu, sociální péče je hrazena z příspěvku na péči a zdravotní péči platí zdravotní pojišťovny. V dnešní době je kladen důraz na vhodné umístění pobytového zařízení (senior dá přednost zařízení
16
v blízkosti jeho bydliště, rodiny a přátel), jeho velikost (preferovány jsou menší zařízení) a další služby, které může nabídnout (ordinace praktického lékaře, rehabilitace a masáže, obchod). Podporovány jsou kluby důchodců a další zájmové kolektivní aktivity, které mohou spojovat obyvatele domova i celého města. Vítané jsou dobrovolnické práce a studentské stáže (Jarošová, 2006). V kraji Vysočina lze využít služeb domovů pro seniory např.: Havlíčkův Brod, Humpolec, Jihlava – Lesnov, Mitrov, Náměšť nad Oslavou, Onšov, Proseč-Obořiště, Proseč u Pošné, Třebíč – Manželů Curieových, Třebíč Koutkova-Kubešova, Velké Meziříčí, Velký Újezd, Ždírec (www.kr-vysocina.cz, [Online]).
Domovy se zvláštním režimem poskytují pobytové služby. „Jsou určeny osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, a osobám se stařeckou, Alzheimerovou demencí a ostatními typy demencí, které mají sníženou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.“ (zákon č. 108/2006 Sb. §50). Příkladem takového domova je Domov pro seniory Havlíčkův Brod, Domov pro seniory Mitrov, Domov pro seniory Velké Meziříčí, Domov pro seniory Ždírec (www.kr-vysocina.cz, [Online]).
Centra denních služeb, denní stacionáře jsou ambulantními zařízeními poskytující služby osobám, které jsou méně soběstační z důvodu věku, onemocnění nebo postižení. Služby poskytují základní činnosti důležité pro každodenní aktivitu seniora (pomoc při osobní hygieně, poskytnutí stravy, aktivizační činnosti, kontakt se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv) (zákon č. 108/2006 Sb.). Denní stacionáře navíc dle zákona č. 108/2006 Sb.§ 46 pomáhají při zvládání běžných úkonů o vlastní osobu. Centrum denních služeb v kraji Jihlava je např. Tyflo Vysočina Jihlava o.p.s., denní stacionář v tomto kraji je např. Diagnostický ústav sociální péče Černovice (www.kr-vysocina.cz, [Online]).
Týdenní stacionáře představují pobytová zařízení pro osoby se sníženou soběstačností z důvodu věku, zdravotního postižení nebo duševního onemocnění. Dle zákona č. 108/2006 Sb. § 47 jsou tyto osoby jsou závislé na pomoci jiné fyzické osoby a služba jim např. poskytuje: ubytování, stravu, pomoc při osobní hygieně, pomoc při zvládání základních úkonů péče o sebe sama, aktivizační činnosti. V kraji Vysočina se 17
prolínají služby denních a týdenních stacionářů: Denní a týdenní stacionář Jihlava, Diagnostický ústav sociální péče Černovice (www.kr-vysocina.cz, [Online]).
Osobní asistence je terénní službou pro osoby se sníženou soběstačností z důvodu věku, onemocnění nebo zdravotního postižení. Je nutná asistence jiné fyzické osoby, která pomáhá bez časového omezení v přirozeném prostředí osob (zákon č. 108/2006 Sb. § 39). V kraji Vysočina lze využít služeb osobní asistence např. zařízení: Osobní asistence Třebíč, Centrum osobní asistence Havlíčkův Brod (www.kr-vysocina.cz, [Online]).
Pečovatelská služba je terénní nebo ambulantní služba pro osoby se sníženou soběstačností. Tato služba podle zákona č.108/2006 Sb., §40 poskytuje pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, pomoc při zajištění chodu domácnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím. Tato služba umožňuje setrvat starému člověku v domácím prostředí a je placená. V kraji Vysočina zajišťují pečovatelskou službu poskytovatelé např.: Clementia, o.p.s., Diecézní charita Brno, Integrované centrum sociálních služeb Jihlava, město Brtnice, Polná, Třešť, Batelov (www.kr-vysocina.cz, [Online]).
Průvodcovské a předčitatelské služby jsou terénní nebo ambulantní služby. „Jsou poskytovány osobám, jejichž schopnosti jsou sníženy z důvodu věku nebo zdravotního postižení v oblasti orientace nebo komunikace, a napomáhá jim osobně si vyřídit vlastní záležitosti.“ (zákon č. 108/2006 Sb. § 42). Tyto služby zajišťují v kraji Vysočina organizace: Tyflo Vysočina Jihlava o.p.s., TyfloCentrum Jihlava o.p.s., Sociální služby města Havlíčkova Brodu (www.kr-vysocina.cz, [Online]).
Odlehčovací služby jsou pobytové, ambulantní nebo terénní služby pro osoby se sníženou soběstačností z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního omezení. „Cílem služby je umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek.“ (zákon č. 108/2006 Sb. § 44). Odlehčovací služby v kraji Vysočina zajišťují: Domov pro seniory Havlíčkův Brod, Domov pro seniory Třebíč – Manželů Curieových, Diagnostický ústav sociální péče Černovice (www.kr-vysocina.cz, [Online]).
18
Zákon o sociálních službách č.108/2006 Sb. přináší do sociální oblasti řadu změn, přesto si některé služby ponechávají svůj dřívější charakter. Komunitní péče o seniory znamená podporu chráněného a sociálního bydlení pro seniory, například domy s pečovatelskou službou, sociální poradenství. Jsou poskytovány služby jako například domácí péče, osobní asistence, půjčování pomůcek do domácnosti, praní prádla (Jarošová, 2006). Existují domovy – penziony pro důchodce a domy s pečovatelskou službou. Tyto služby využívají staří lidé, kteří nepotřebují komplexní péči, žijí v přirozeném prostředí v pronájmu v bytech a mohou využívat pečovatelských služeb sociální péče. Klienti si hradí ubytování i služby (Jarošová, 2006).
S měnící se strukturou obyvatelstva souvisí nabídka služeb pro seniory, ty v současné době tvoří především služby zdravotní a sociální. Zdravotní služby představují širokou škálu péče, pro seniory by měli být k dispozici geriatrické ambulance, geriatrická oddělení, zařízení následné péče, ošetřovatelská oddělení, hospice a geriatrická denní centra. Poskytování sociálních služeb se řídí dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Služby sociální péče pro seniory mohou být zajišťovány domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, denními a týdenními stacionáři, centry denních služeb. Senioři mohou využít osobní asistenci, pečovatelskou službu, průvodcovské a předčitatelské služby a odlehčovací služby.
19
3
Specifika komunikace se seniory
3.1 Komunikace a její formy
Komunikace je specificky lidská vlastnost, která nám umožňuje sbližovat se s okolím, přijímat nové informace, společně sdílet radost i smutek, podělit se o nové zážitky, jednoduše komunikovat s okolním světem a vytvářet si tak širokou síť mezilidských vztahů. „Na naší komunikaci s druhými lidmi je pozoruhodné, že ji vždy spoluvytváříme a ovlivňujeme, přispíváme k ní a zároveň jsme její součástí, jsme jí ovlivňováni.“ (Vybíral, 2000, s.18). S tímto jednoduše souvisí princip interakce, což je vzájemné ovlivňování, již proběhlá komunikace na nás může působit delší dobu a mít vliv na naše chování. Při výměně informací bývají přítomny čtyři důležité prvky: komunikátor, komunikant, komuniké (nová informace), komunikační kanál (dohodnutý kód promluvy). Lidská komunikace je pro každého z nás velice důležitá, slouží kromě dorozumívání a sdělování k pěstování, udržování a vytváření mezilidských vztahů. (Klenková, 2006). Při dorozumívání s ostatními lidmi se používají prostředky verbální a neverbální komunikace, obě lze ještě rozdělit na záměrnou a nezáměrnou. Při verbální komunikaci se používají verbální prostředky, to znamená všechny slovní výrazy v mluvené nebo psané podobě. Verbální komunikaci má svůj význam, předpoklady a výsledky, probíhá po dvou významových liniích – tematická (obsahová) a interpretační (výklad, smysl tématu) – které probíhají současně a lze je sledovat u každé komunikace (Výrost, Slaměník, 2008). Pro lidskou komunikace má velký význam neverbální složka mluvy, která může sloužit mnoha společenským účelům: napomáhá mluvené řeči, nahrazuje řeč, vyjadřuje postoje a emoce (Hayesová, 2003). Komunikaci beze slov je kladen velký význam, výrazně ovlivňuje naše myšlení a vnímání toho, co od komunikátora přijímáme. „Při porozumění určitému sdělení se význam slov uplatňuje pouze ze 7 %, zatímco intonace se na jeho pochopení podílí z 38 %. Všechna ostatní gesta (pozice, výraz obličeje, …) jsou zastoupena z 55 %.“ (Pichaud, Thareauová, 1998, s. 88). Dle Klenkové (2006) lze neverbální aspekty chování rozdělit na vokální (hlasové a řečové prostředky) a nevokální. Mezi vokální prostředky patří kvalita hlasu, způsob mluvení, trvání řeči, přeřeknutí, odmlky a pauzy. Nevokální prostředky představují motorické aspekty řeči (mimika, gestika, oční kontakt), dále fyziochemické aspekty 20
(taktilní, chuťové, teplotní, čichové) a ekologické kanály (územní chování, úprava interiéru i zevnějšku).
3.2 Narušená komunikační schopnost u seniorů Narušenou komunikační schopností se zabývá obor logopedie. Tato speciálně pedagogická disciplína se věnuje příčinám vzniku poruch komunikace, jejich prevenci a eliminaci. Současně zkoumá projevy a následky řečových poruch, možnosti diagnostiky a terapie. Komunikační schopností se rozumí schopnost individuálně užívat jazyk jako systém při promluvě. Hledisko narušení komunikační schopnosti se týká všech jazykových
rovin
(foneticko-fonologické,
morfologicko-syntaktické,
lexikálně-
sémantické a pragmatické), narušena může být verbální, neverbální, mluvená i grafická podoba komunikace, její receptivní i expresivní složka. Pokud je komunikační schopnost narušena, může docházet k nepochopení a neporozumění, proto je nutné věnovat schopnosti komunikace pozornost u všech věkových kategorií (Klenková, 2006). Neubauer (2007, s. 17): „Pro rozvoj efektivní diagnostiky a terapeutické pomoci osobám s neurogenními poruchami komunikace se v klinické praxi osvědčuje psycholingvisticky orientovaný přístup zaměřený na zjištění dominantní příčiny poruchy, který rozlišuje poruchy na bázi postižení: individuálního jazykového systému (afázie); motorických řečových mechanismů (dysartrie); primárních funkcí orofaciálního traktu (dysfagie); kognitivně-komunikačních funkcí (demence).“ Afázie je získaná porucha produkce a porozumění řeči, která vzniká při poškození mozku. Nejčastější příčinou bývají cévní mozkové příhody a cévní příhody ischemické, úrazy a traumata mozku, degenerativní onemocnění cévní mozkové soustavy i různé intoxikace mozku. „Při afázii jsou narušeny fatické funkce, nejméně bývá narušena pragmatická rovina, ostatní jazykové roviny mohou být zasaženy výrazně. Při narušení morfologicko-syntaktické roviny vzniká agramatismus, narušení lexikálně-sémantické roviny se projevuje anomií (problém s pojmenováváním) nebo jako porucha
21
porozumění slovu kvůli obtížím přiřazení významu slyšenému slovu.“ (Cséfalvay, 2007, s. 16). Dalšími symptomy jsou: logorhea (překotné tempo řeči); perseverace (ulpívání na tématu); parafrázie (deformace vět až neschopnost větného vyjádření); parafázie (deformace na úrovni slova; fonemické (lze porozumět: kočka – kečke), žargonové (porušena struktura celého slova: židle – žduchla) a sémantické (opisování – to, co jím). Kromě narušení všech jazykových rovin, porozumění a produkce řeči (posuzuje se plynulost nebo neplynulost), je narušena neverbální složka komunikace a grafické vyjádření. Posouzením všech uvedených symptomů lze afázii rozlišit dle typu. Cséfalvay (2007) uvádí Bostonskou klasifikaci afázie, která na základě čtyř komponent (pojmenovávání, rozumění, opakování a spontánní projev) dělí afázii na typy: Brocova, Werniceova, konduktivní, anomická, traskortikální a globání. Existují další klasifikace afázií – Kimlova, Lurijova a Hrbkova. Na základě mezioborové diagnostiky je stanovena terapie, jejíž cílem je odstranění, ovlivnění nebo kompenzace deficitů řeči (Cséfalvay, 2007).
„Dysartrie je porucha motorické realizace řeči na základě organického poškození centrální nervové soustavy. Zahrnuje řadu typů či syndromů řečových poruch, jež jsou způsobeny obtížemi ve svalové kontrole řečových mechanismů a řazeny do oblasti motorických řečových poruch. Jsou postiženy v různé míře a rozsahu základní modality motorické realizace řeči – respirace, fonace, rezonance a artikulace.“ (Neubauer, 2003, s. 303). Dysartrie se dělí na vývojovou a získanou na základě různé etiologie – od prenatálních, perinatálních a postnatálních příčín až po bezprostřední příčiny (úrazy, stavy po cévních mozkových příhodách) a degenerativní onemocnění centrální nervové soustavy. Důležitá je včasná diagnostika a následná terapie. Jednotlivé typy získané dysartrie u dospělých mohou být: dysartrie periferní (chabá); dysartrie spastická (centrální); dysartrie ataktická či cerebelární (mozečková); dysartrie extrapyramidová – hypokinetická; dysartrie extrapyramidová – hyperkinetická; dysartrie smíšená (Neubauer, 2003). 22
Dysfagie nebo-li esofageální dysfunkce je porucha polykání pevné nebo tekuté stravy. Často postihuje osoby trpící dysartrií, protože léze nervové soustavy zasahuje i vitální funkce orofaciálního traktu, tedy respiraci a fonaci. (Neubauer, In: Lechta a kol., 2005). Vzniká na základě funkčních i organických poruch jícnu, úst či jazyka. Dalšími příčinami jsou neurologická, degenerativní a nádorová onemocnění, poranění mozku a cévní mozkové příhody. U dětí se dysfagie vyskytuje především u dětské mozkové obrny a rozštěpů patra. Koordinace příjmu potravy, polykání a dýchání je důležitým procesem, který provázejí jemné orálně-motorické pohyby. Pokud dojde k narušení schopnosti polykání, může dle Vitáskové a Peutelschmiedové (2005) docházet k: aspiraci potravy; návratu bolusu zpět do úst (reflux); zpětnému toku žaludečních šťáv ze žaludku do jícnu (regurgitace); výtoku z nosu (rinorea); potrava může zůstat nad hlasivkami (penetrace); odkašlávání a oslabené kontrole nad bolusem v dutině ústní (leaking a drooling). Důležitá je interdisciplinární diagnostika a komplexní terapie. Základem je změna a speciální úprava stravy a terapie při polykání (Vitásková, Peutelschmiedová, 2005).
V souvislosti s narušenou komunikační schopností souvisí syndrom demence, který schopnost komunikace výrazně ovlivňuje. „Demence je syndrom, který vznikl následkem onemocnění mozku, obvykle chronického nebo progresivního charakteru. Dochází k narušení vyšších korových funkcí, včetně paměti, myšlení, orientace, schopnosti řeči, učení a úsudku, přitom vědomí není zastřené. Zhoršení uvedených funkcí je doprovázeno zhoršením kontroly emocí, sociálního chování nebo motivace.“ (Pidrman, 2007, s. 9). Mezi uváděné příznaky patří poruchy verbální i neverbální komunikace, tyto poruchy provázejí všechny typy a stadia demence. Dle Venglářové (2007) se projevují poruchami vyjadřování, ztrátou schopnosti porozumět slovům, nezapamatováním si informací, tvořením neologismů, anomií, poruchami vyjadřování. Osoby se syndromem demencí jsou při komunikaci často netrpěliví, stále se dotazují, mohou si vymýšlet, v krajních případech může docházet k mutismu. V příloze číslo 3 je uvedeno Desatero komunikace s klienty se syndromem demencí dle autorů Kalvacha (2008) a Zgoly (2003). Nejčastěji je u demence diagnostikována 23
dysartrie a dysfagie (Parkinsonova choroba), afázie při demenci či jazykové poruchy u demencí (Alzheimerova nemoc). Terapie poruch komunikace u osob trpících demencí by měla být komplexní, cílem je především udržení komunikačního potenciálu po nejdelší dobu (Neubauer, 2003).
3.3 Komunikace se seniory Komunikace se seniory může mít svá zvláštní specifika a všeobecné rysy. Většinou souvisejí s diagnostikovanou narušenou komunikační schopností a involučními změnami provázející stáří, například poruchy zrakového a sluchového analyzátoru, neurologické onemocnění, kognitivní poruchy, psychiatrické choroby. (Minibergerová, Dušek, 2006). Terapeutické programy si kladou za cíl nejlépe odstranění poruchy, omezení až potlačení projevů, obnovu porušených funkcí a stabilizaci projevů poruchy. Závažné dlouhodobé poruchy je třeba řešit kompenzačními strategiemi – odezírání u sluchově postižených, aplikace alternativních a augmentativních systémů komunikace. „V oblasti závažných vzniklých poruch fatických funkcí u dospělých osob, získaných těžkých motorických poruch řeči či kognitivně-komunikačních poruch po závažných traumatech centrální nervové soustavy je intenzivní a kvalitně odborně vedená logopedická
péče
v lůžkových
nemocničních
a
rehabilitačních
zařízeních
klíčová.“ (Neubauer, 2003, s. 80) Důležitá je spolupráce rodiny s ošetřovatelským personálem, ti by si měli změn v komunikaci seniora nejvíce všímat a případně doporučit osobu s potížemi do působnosti klinického logopeda. Rodina i personál by měli seniora motivovat, vytvořit mu pozitivní prostředí a aktivně mu pomáhat při plnění terapie. Alternativní a augmentativní komunikace představuje pro osoby se závažnými poruchami komunikačního procesu možnost, jak se opět aktivně dorozumívat a zapojit do běžného života. Systémy alternativní komunikace se používají přímo jako náhrada mluvené řeči, systémy augmentativní komunikace podporují existující komunikační možnosti a schopnosti. Tyto systémy lze používat u dětí i dospělých (získaná a degenerativní onemocnění), důležitý je individuální výběr systému. Metody alternativních a augmentativních komunikačních systémů mohou být bez použitých pomůcek (prostředky neverbální komunikace), s použitými pomůckami (obrázky, 24
symboly, fotografie) a různé jiné typy (alternativní klávesnice, monitor). U seniorů mohou být využívány například: piktogramy, znak do řeči, MAKATON, Bliss. (Janovcová, 2003). Možnost a schopnost komunikace je důležitá pro každého člověka v každém věku. S přibývajícím věkem je nutno respektovat různé změny, které proces komunikace mohou ohrozit, narušit ne-li znemožnit. Senior může být unavený, potřebuje delší dobu na to, aby obsah sdělení slyšel a porozuměl mu, pomaleji nalézá a vyjadřuje odpověď. Důležité je přizpůsobit se rytmu a požadavkům starého člověka při vzájemné komunikaci (Pichaud, Thareauová, 1998). Senior si potřebuje povídat i diskutovat, je nutné umět mu naslouchat a vytvořit si k němu kladný vztah. Pro každou rozmluvu jsou důležité aspekty neverbální komunikace, senioři jsou k těmto aspektům velmi vnímaví, všimnou si jakéhokoliv nesouladu mezi verbální a neverbální složkou. Při komunikaci se seniorem je nutné brát ohled na jeho případné onemocnění, projevy řečových poruch nebo progregující degenerativní onemocnění centrální nervové soustavy. Je nutné seniorům ukázat, že opravdu stojíme o komunikaci s nimi, vytvořit hezkou atmosféru a věnovat jim čas. Existují různá doporučení pro zásady komunikace se seniory, v příloze č. 1 jsou uvedena vhodná témata pro komunikaci se seniorem, v příloze č. 2 komunikační zlozvyky při péči o seniory, v příloze č. 3 desatero komunikace s klienty se syndromem demence, v příloze č. 4 desatero komunikace s klienty se sluchovým postižením a v příloze č. 5 desatero komunikace s klienty se zrakovým postižením.
Obecné zásady komunikace s nemocnými seniory jsou dle Linhartové (2007) následující: zvolit komunikaci (i alternativní nebo augmentativní komunikační systém), která je adekvátní formě i stavu klientova postižení; udržovat se seniorem oční kontakt, používat mimiku, gesta, mít vhodný postoj; mluvit směrem k seniorovi, i když má doprovod; mluvit srozumitelně, dostatečně nahlas a pomalu, umět mlčet; aktivně naslouchat, udělat si na rozhovor čas a vžít se do situace seniora; s ohledem na zvýšenou psychickou citlivost tolerantněji přijímat jejich náladovost, netaktnost, hrubost; mluvit na ně vlídným a klidným hlasem, projevovat zájem, používat pochvalu; 25
s každým zacházet a jednat úměrně jeho věku, nikoliv mentalitě; nelitovat klienta kvůli jeho postižení, snižuje to jeho psychický komfort; při komunikaci být trpělivý, neopakovat po nich špatně artikulovaná slova; nedoplňovat za ně slova dopředu při pomalejším vyjadřování; zeptat se, ze které strany nejlépe slyší, a z té přistupovat; rozhovor vést pokud možno vsedě, nepopocházet; zakázat si vlastní potřebu usměrňovat, napomínat, odmítat, přehlížet; snažit se pochopit chování nemocného, věřit jeho světu. Komunikace znamená být v kontaktu s okolním světem, nebýt sám. V jistých chvílích není nutné používat verbální komunikaci. Někdy stačí letmý pohled, dotek ruky, úsměv, pohyb těla a tím na okamžik vznikne příjemné souznění beze slov. „Opravdová komunikace není pouhá fyzická blízkost ani výměna informací nebo myšlenek. Je v tom ještě něco jiného: Je to přítomnost mého „já“.“ (Zgola, 2003, s. 139)
Komunikace je specificky lidská vlastnost, která nám umožňuje být v kontaktu s okolím. Lze ji rozlišit na komunikaci verbální a neverbální. Logopedie je vědní disciplína, která se zabývá narušenou komunikační schopností. U seniorů se můžeme nejčastěji setkat s afázií, dysartrií, dysfagií, narušená komunikační schopnost může souviset se syndromem demence. Důležité jsou terapeutické programy ve spolupráci s rodinou, pečujícím personálem a klinickým logopedem. Při narušení komunikační schopnosti lze využít systémů alternativní a augmentativní komunikace.
26
4
Narušená komunikační schopnost v domově pro seniory
4.1 Cíl výzkumu, metodologie Hlavním cílem výzkumné práce je zmapovat výskyt narušené komunikační schopnosti u klientů ve zvoleném zařízení, analyzovat teoretické znalosti personálu o narušené komunikační schopnosti u seniorů a uplatňování těchto znalostí v praxi. Bylo zjišťováno, jestli oslovení respondenti mají zájem o vzdělávání v oblasti komunikace, a jestli mají dostatek materiálů a informací o komunikaci. Dalšími cíly bylo analyzovat, zda respondenti s odborným zdravotnickým vzděláním a respondenti s vyšším počtem let praxe jsou lépe připraveni na práci s klienty s narušenou komunikační schopností.
Dílčími cíly bakalářské práce je analyzovat a posoudit: identifikační údaje o personálu zařízení (pohlaví, počet let praxe, nejvyšší dosažené vzdělání); zda oslovení pracovníci vědí o obtížích s komunikací u seniorů v daném zařízení; zda vědí, co je příčinou narušené komunikační schopnosti, a jaké jsou možné prostředky pro úspěšnou komunikaci; zda znají alternativní a augmentativní komunikační systémy; zda v domově pro seniory probíhají aktivizační činnosti podporující komunikaci.
Metody výzkumu byli zvoleny kvantitativní, a to explorační metody – rozhovor, pozorování a dotazník. Pro zpracování výsledků byla použita statistická procedura. Na základě rozhovoru s personálem zařízení, jsme společně vyplnili dotazník. Ten se skládá celkem z 20 otázek, otevřených i uzavřených. V úvodní části je vysvětlen důvod zjišťování údajů a poděkování za věnované informace a čas. Další část představují otázky, které se dotazují na základní informace o pracovníkovi (pohlaví, počet let praxe, vzdělání). Velkou část dotazníku tvoří 17 otázek, které mají za úkol zjistit informace o oblasti komunikace se seniory v daném zařízení. Rozhovory i vyplňování dotazníku proběhly osobní cestou, všichni byli vstřícní a ochotní zodpovědět mé dotazy. S některými zaměstnanci jsem kvůli jejich nerovnoměrnému
27
rozvržení pracovní doby a nedostatku času nemohla hovořit, dotazníky jsem od nich i přesto získala vyplněné.
Byly stanoveny hypotézy výzkumného šetření, které analyzují zjištěné informace o zaměstnancích, kteří pracují přímo s klienty ve zvoleném zařízení.
Hypotézy
H1: Respondenti s odborným zdravotnickým vzděláním jsou lépe připraveni na práci s klienty s narušenou komunikační schopností.
H2: Respondenti s vyšším počtem let praxe jsou lépe připraveni na práci s klienty s narušenou komunikační schopností.
4.2 Charakteristika výzkumného vzorku Výzkumné šetření bylo prováděno v domově pro seniory v kraji Vysočina. Zařízení má dvě pobočky, zřizovatelem domova pro seniory je kraj Vysočina. Budova domova pro seniory sloužila ve 20.století jako sirotčinec, v padesátých letech zde stát zřídil domov důchodců, kde sloužily řádové sestry spolu s civilními. V roce 1971 byla připojena druhá pobočka. Komplex budov prošel v posledních letech mnohými rekonstrukcemi a úpravami, přesto ta zásadní a odpovídající současným standardům se teprve plánuje. „Posláním a cílem domova pro seniory je poskytovat sociální služby seniorům převážně kraje Vysočina, kteří nemohou žít z důvodů snížené soběstačnosti ve svém domácím prostředí. Usilujeme o zachování jejich přirozených kontaktů a podporujeme jejich stávající dovednosti v péči o sebe sama. Organizace poskytuje stravování, celoroční ubytování, ošetřovatelské služby a zprostředkování lékařské péče.“ (www.domovzdirec.cz, [online]). Součástí jedné pobočky je oddělení se zvláštním režimem pro klienty s Alzheimerovou chorobou a jinými typy demencí. Druhá pobočka je určena pro mobilní a samostatné seniory, je bariérová, proto poskytuje služby klientům, pro něž schody nejsou překážkou. 28
Zařízení má celkem 57 zaměstnanců, z toho 32 v přímé péči (pracovníci sociální péče, pracovníci mající na starosti aktivizační činnosti a registrované zdravotní sestry). Ostatní personál tvoří management, kuchařky, pradleny, uklízečky, údržbáři a řidič. Domov pro seniory poskytuje zdravotní a sociální péči. Každý týden v zařízení ordinuje praktický lékař a psychiatr, ošetřovatelskou péči zajišťují kvalifikované zdravotní sestry, pracovníci sociální péče a pracovníci mající na starosti aktivizační činnosti. Další službou pro seniory je prodej potravin a sortimentu drogerie přímo v zařízení, toho mohou využít jednou týdně. Jednou za dva měsíce lze využít služeb kadeřnice a pedikérky. Pracovníci mající na starosti aktivizační činnosti zajišťují program pro příjemné a smysluplné využití volného času, připravují měsíční i roční plán chystaných akcí a činností. Domov pro seniory pořádá různé kulturní akce, besedy, hudební odpoledne, vystoupení dětí, sportovní a pohybové soutěže, plesy. V domově funguje Klub přátel, který má většinu těchto akcí pod záštitou. V poslední době patří k nejzmiňovanějším ples s moderátorem Petrem Novotným, beseda s Květou Fialovou, odpoledne s cimbálovou muzikou, návštěva zoo v domově pro seniory a klienti se v současné době těší na odpoledne s Ivettou Simonovou. Klienti si také oblíbili cvičení s hudbou, připravují se na sportovní a pohybové soutěže (házení míčkem na cíl, šipky). V rámci Klubu přátel probíhají několikrát týdně ergoterapie – klienti malují, kreslí, vystřihují, lepí, pletou, háčkují, vaří. Klienti, kteří mají zájem a umožňuje to jejich zdravotní stav, se pravidelně setkávají, hrají stolní a jiné hry, povídají si o svých zážitcích ze života, společně čtou a zpívají. Další zajímavou aktivitou je trénování paměti, které probíhá formou posezení v reminiscenčním koutku, kde senioři vzpomínají nad starými předměty denní potřeby (Kufr plný vzpomínek – hrnečky, porcelánové talíře, pečicí formy a jiné nádobí, šátky, vlňáky, knížky, pohlednice, mašlovačka, teologické předměty). Na každém oddělení domova pro seniory chovají klienti nějaké zvíře – psa, zakrslého králíka, andulku, rybičky. Pro klienty je k dispozici velká zahrada s altánem, kde se pořádají různé akce i soutěže. Cílovou skupinou výzkumného šetření jsou zaměstnanci v přímé péči, kterých je 32. Výběr osob byl tedy záměrný. Podařilo se pro výzkum získat celkem 30 dotazníků od zaměstnanců, dva zaměstnanci se výzkumu bohužel nemohli zúčastnit z důvodu nemoci. Velkou část výzkumného vzorku tvoří ženy, kterých je celkem 28, což je 93 % všech respondentů. Muži v přímé péči jsou v domově pro seniory celkem dva, což je 7 %. Věk respondentů se pohyboval v rozmezí od 19 do 58 let. Oslovení zaměstnanci uvádějí 29
v průměru, že mají praxi 13 let, nejméně je uveden 1 rok, nejvíce let má jeden pracovník – 36 let. 13 dotázaných uvedlo, že nejvyšším vzděláním je střední zdravotnická škola, 10 vystudovalo jinou střední školu, 5 je vyučených a 2 mají vysokoškolské vzdělání.
4.3 Vlastní výzkumné šetření Výzkumného šetření se celkem zúčastnilo 30 zaměstnanců domova pro seniory, kteří pracují v přímé péči s klienty. Největší část zastupují ženy, kterých je celkem 28 , muži jsou pouze 2. Celkem 2 zaměstnanci se výzkumu nemohli zúčastnit z důvodu nemoci. Návratnost dotazníků tedy byla 93,8 %.
Otázka č. 1 – Složení respondentů dle pohlaví
Pohlaví respondentů Počet % Ženy 28 93 Muži 2 7 Celkem 30 100 Tabulka č. 1 – Složení respondentů dle pohlaví
Složení respondentů dle pohlaví
Muži 7% Ženy Muži Ženy 93%
Graf č. 1 – Složení respondentů dle pohlaví
30
Výzkumného šetření se zúčastnilo 30 respondentů, z toho 28 žen, které tvoří 93 %. Muži jsou v zařízení pouze 2, jejich podíl je tedy 7%.
Otázka č. 2 – Počet let praxe
Počet let praxe Počet 1 - 3 roky 7 4 - 9 let 7 10 - 20 let 8 21 - 36 let 8 Celkem 30 Tabulka č. 2 – Počet let praxe
% 23 23 27 27 100
Počet let praxe
10 - 20 let 27% 1 - 3 roky
4 - 9 let 23%
4 - 9 let 21 - 36 let 27%
10 - 20 let 21 - 36 let
1 - 3 roky 23%
Graf č. 2 – Počet let praxe
Graf č. 2 zobrazuje počet let praxe u všech 30 dotazovaných zaměstnanců pracujících v přímé péči s klienty. Všichni zaměstnanci domova pro seniory v přímé péči mají průměrně 13 let praxe. 1 – 3 roky praxe uvádí 23 % zaměstnanců, 4 – 9 let praxe 23 % zaměstnanců, 10 – 20 let praxe 27 % zaměstnanců a 21 – 36 let praxe 27 % zaměstnanců. Z uvedeného vyplývá, že struktura počtu let praxe je téměř vyrovnaná. Dva zaměstnanci mají praxi do 1 roku a jeden zaměstnanec uvádí nejvyšší počet let praxe, a to 36 let.
31
Otázka č. 3 – Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů
Dosažené vzdělání Celkem % Vyučen/a 5 17 SZŠ 13 43 Jiná SŠ 10 33 VŠ, VOŠ 2 7 Celkem 30 100 Tabulka č. 3 – Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů
Nejvyšší dosažené vzdělání
SZŠ 43% Vyučen/a SZŠ
Vyučen/a 17%
Jiná SŠ 33%
Jiná SŠ VŠ, VOŠ
VŠ, VOŠ 7%
Graf č. 3 – Nejvyšší dosažené vzdělání
Nejčastěji respondenti uvádějí, že nejvyšším dosaženým vzděláním je střední zdravotnická škola. Uvádí to celkem 43 % respondentů. Dalších 33 % zaměstnanců má jinou střední školu. Z toho vyplývá, že středoškolské vzdělání má celkem 76 % zaměstnanců domova pro seniory. 17 % zaměstnanců má výuční list a 7 % vysokoškolský titul. Z rozhovorů se zaměstnanci je patrné, že většina se zajímá o možnosti vzdělávání, rekvalifikací, kurzů. Někteří zaměstnanci se dokonce v současné době vzdělávají.
32
Otázka č. 4 – Domníváte se, že máte ve vašem zařízení klienty s obtížemi v komunikaci?
Výskyt klientů s obtížemi v komunikaci Počet Ano 30 Ne 0 Celkem 30 Tabulka č. 4 – Výskyt klientů s obtížemi v komunikaci
% 100 0 100
100 % oslovených zaměstnanců domova pro seniory se domnívá, že v daném zařízení jsou klienti s obtížemi v komunikaci. 30 zaměstnanců odpovědělo kladně, žádný z dotázaných zaměstnanců nevyplnil možnost ne.
U dalších otázek měli zaměstnanci odpovídat pouze v případě, pokud se v zařízení vyskytuje nejméně jeden klient s obtížemi v komunikaci. Vzhledem k tomu, že všichni oslovení respondenti odpověděli kladně, také všichni (celkem 30) pokračovali v odpovídání na další otázky.
Otázka č. 5 – Vyskytují se u klientů potíže vyjádřit se ve větách?
Výskyt potíží vyjádřit se ve větách Počet % Ano 30 100 Ne 0 0 Celkem 0 0 Tabulka č. 5 – Výskyt potíží vyjádřit se ve větách
Celkem 30 zaměstnanců si myslí, že v daném zařízení se vykytuje nejméně jeden klient, který má potíže vyjádřit se ve větách. Žádný z oslovených zaměstnanců si nemyslí, že v daném domově pro seniory takový klient není
Otázka č. 6 – Objevují se obtíže s artikulací? Výskyt obtíží s artikulací Počet % Ano 30 100 Ne 0 0 Celkem 30 100 Tabulka č. 6 – Výskyt potíží vyjádřit se ve větách
33
100 % oslovených zaměstnanců se domnívá, že v daném domově pro seniory je alespoň jeden klient s obtížemi s artikulací. Nikdo neuvedl, že takový klient v domově pro seniory není.
Otázka č. 7 – Vyskytuje se u klientů překotné tempo mluvy?
Překotné tempo mluvy u klientů Počet % Ano 27 90 Ne 3 10 Celkem 30 100 Tabulka č. 7 – Výskyt překotného tempa mluvy
Překotné tempo mluvy u klientů
Ne 10% Ano Ne Ano 90%
Graf č. 4 – Překotné tempo mluvy u klientů
90 % zaměstnanců domova pro seniory si myslí, že se u jejich klientů vyskytuje překotné tempo mluvy. Celkem 3 zaměstnanci si myslí, že se v daném zařízení takoví klienti nevyskytují, zastupují tím 10% podíl.
Otázka č. 8 – Deformují klienti slova? (např. kočka – kečke, papír – patír, židla – žduchla) 34
Výskyt deformace slov Počet Ano 24 Ne 6 Celkem 30 Tabulka č. 8 – Výskyt deformace slov
% 80 20 100
Výskyt deformace slov
Ano 80% Ano Ne Ne 20%
Graf č. 5 – Výskyt deformace slov
Celkem 24 zaměstnanců domova pro seniory se domnívá, že se v zařízení vyskytuje nejméně jeden klient, který deformuje slova. Kladně odpovědělo 80 % zaměstnanců. 6 zaměstnanců se domnívá, že v daném zařízení se klienti, kteří deformují slova, nevyskytují. Záporná odpověď má tedy 20% zastoupení.
Otázka č. 9 – Mají klienti problémy s vybavováním slov?
Výskyt problémů s vybavováním Počet % Ano 30 100 Ne 0 0 Celkem 30 100 Tabulka č. 9 – Výskyt problémů s vybavováním slov
Všichni oslovení respondenti uvedli, že se v Domově pro seniory Ždírec vyskytují klienti s problémem s vybavováním slov. Kladně odpovědělo 30 zaměstnanců, což je 100 % dotázaných. 35
Otázka č. 10 – Nepojmenují klienti předmět správně, nejsou schopni označit určitý předmět adekvátním slovem?
Problémy s pojmenováním Počet % Ano 30 100 Ne 0 0 Celkem 30 100 Tabulka č. 10 – Výskyt problémů s pojmenováním
100 % respondentů si myslí, že v daném zařízení jsou klienti, kteří mají problémy s pojmenováním, nepojmenují předmět adekvátním slovem. Ani jeden zaměstnanec si nemyslí, že takový klient v zařízení není.
Otázka č. 11 – Mají klienti poruchu polykání (dysfagii)?
Výskyt dysfagie Počet Ano 29 Ne 1 Celkem 30 Tabulka č. 11 – Výskyt dysfagie
% 97 3 100
Výskyt dysfagie
Ano 97% Ano Ne Ne 3%
Graf č. 6 – Výskyt dysfagie
36
29 zaměstnanců uvádí, že v domově pro seniory mají klienty s poruchou polykání. Tvoří tedy 97% podíl oslovených respondentů. Pouze 1 zaměstnanec se domnívá, že v domově pro seniory nemají klienty s poruchou polykání.
Otázka č. 12 – Upravuje se příjem potravy pro tyto klienty? Pokud ano, jakým způsobem?
Na tuto otevřenou otázku odpovídalo 29 zaměstnanců. Všichni se shodli, že se v daném zařízení upravuje příjem potravy pro klienty s poruchou polykání. Většina uvádí jako způsob úpravy stravy krájení, drobení, mletí, mixování. Někteří zaměstnanci zmiňují pomoc při stolování, například krmení. Jednou bylo zmíněno, že záleží na stupni postižení a na doporučení lékaře.
Otázka č. 13 – Se kterými z jmenovaných obtíží se nejčastěji u vašich klientů setkáte?
Diagnóza Dysartrie+dysfagie+afázie ;Dysartrie+dysfagie Pouze dysartrie Pouze dysfagie Pouze afázie Žádná z diagnóz Celkem Tabulka č. 12 – Diagnóza
Počet 7 6 3 10 1 3 30
% 24 20 10 33 3 10 100
Diagnóza
3%
10%
23%
Dysartrie+dysfagie+afázie Dysartrie+dysfagie Pouze dysartrie Pouze dysfagie Pouze afázie
34%
20% 10%
Graf č. 7 - Diagnóza
37
Žádná z diagnóz
Oslovený personál si mohl vybrat odpověď na tuto otázku ze tří možností: dysartrie, dysfagie, afázie. Bylo povoleno zaškrtnout více odpovědí, dle toho, s jakými klienty se v zařízení nejčastěji setkají. 34 % oslovených si myslí, že se setkávají pouze s klienty s poruchou polykání. 23 % uvádí, že v zařízení se mohou setkat s klienty se všemi uvedenými diagnózami, tedy s dysartrií, dysfagií i afázií. 20 % zaměstnanců má pocit, že se setkává s klienty, kteří mají dysartrii a dysfagii. 10 % uvádí, že klienti mají pouze diagnózu dysartrie, 3 %, že klienti mají pouze afázii. 10% zastoupení zaujímá počet zaměstnanců, kteří si myslí, že v zařízení není ani jeden klient s nabízenými diagnózami. Nikdo z oslovených nevybral možnost diagnózy dysfagie a afázie nebo dysartrie a afázie. Shrnou-li se všechny odpovědi, tak nejčastěji personál odpovídá, že klienti trpí dysfagií, dále dysartrií a nejméně afázií.
Otázka č. 14 – Co bývá příčinou obtíží v komunikaci u vašich klientů?
Příčiny obtíží v komunikaci Počet Onemocnění (nemoc) 25 Problémy s pamětí 3 Neví 2 Celkem 30 Tabulka č. 13 – Příčiny obtíží v komunikaci
% 83 10 7 100
Příčiny obtíží v komunikaci
83% Onemocnění Problémy s pamětí Neví 10%
7%
Graf č. 8 – Příčiny obtíží v komunikaci
Na otevřenou otázku odpovídalo 30 zaměstnanců. 83 % z nich si myslí, že důvodem obtíží v komunikaci, tedy příčiny narušené komunikační schopnosti jsou u 38
některých klientů různé nemoci a onemocnění. Nejčastěji uvádějí degenerativní onemocnění centrální nervové soustavy, tedy demence (Alzheimerova a Parkinsonova choroba), je zmiňováno onemocnění související s věkem (poruchy sluchu a zraku) a jiné zdravotní problémy (cévní mozková příhoda). Někteří oslovení zaměstnanci se domnívají, že obtíže s komunikací lze přičíst také zhoršujícímu se zdravotnímu stavu a psychické pohodě klienta. 10 % zaměstnanců si myslí, že příčinami poruch komunikace jsou poruchy paměti, špatné vybavování slov, neschopnost pojmenovat předmět a zformulovat myšlenky. 7% zastoupení mají zaměstnanci, kteří nevědí, co by mohlo být příčinou narušené komunikační schopnosti u klientů.
Otázka č. 15 – Jaké prostředky komunikace používáte u klientů s obtížemi v komunikaci?
Na tuto otevřenou otázku odpovídalo opět všech 30 zaměstnanců. Všichni se shodli, že používají různé prostředky pro lepší a efektivnější komunikaci s klienty. Nejčastěji ošetřující personál zmiňuje neverbální složku komunikace – používají tedy gesta, mimiku, oční kontakt, někdy přibližování a doteky. Personál také uvádí verbální složku mluvy – při komunikaci s klienty s narušenou komunikační schopností je nutné mluvit pomalu a zřetelně nahlas, udržovat vhodné tempo, zopakovat slovo při neporozumění nebo se pokusit popsat situaci jiným způsobem. Další zaměstnanci se shodují, že je důležité vyslechnout klienta a umět mu naslouchat. Již méně zaměstnanců si vzpomnělo na alternativní a augmentativní způsoby komunikace, často prý používají obrázky, fotky, písemný kontakt nebo ukazování.
Otázka č. 16 – Probíhají na vašem pracovišti aktivizační činnosti podporující komunikaci? Pokud ano, jaké?
Aktivizační činnosti podporující komunikaci Počet % Ano 26 87 Ne 4 13 Celkem 30 100 Tabulka č. 14 – Aktivizační činnosti podporující komunikaci
39
Aktivizační činnosti podporující komunikaci
Ano 87%
Ano Ne 13%
Ne
Graf č. 9 – Aktivizační činnosti podporující komunikaci
87 % zaměstnanců daného domova pro seniory uvádí, že v daném zařízení probíhají aktivizační činnosti podporující komunikaci. Nejčastěji je zmiňován Klub přátel, který se aktivizaci nejvíce věnuje. Jsou pořádány různé soutěže, kroužky, hrají se divadla, stolní a jiné hry (slovní fotbal, nedokončené věty). Klienti se zde pravidelně setkávají a povídají si o svých zážitcích ze života, společně čtou a zpívají. Další zajímavou aktivitou je trénování paměti. Mezi oblíbené činnosti patří ruční práce a posezení v reminiscenčním koutku, kde senioři vzpomínají nad starými předměty denní potřeby (Kufr plný vzpomínek - hrnečky, pečicí formy a jiné nádobí, šátky, vlňáky, knížky, pohlednice, mašlovačka, teologické předměty). 13% zastoupení mají zaměstnanci domova pro seniory, kteří si myslí, že v zařízení neprobíhají aktivizační činnosti podporující komunikaci.
Otázka č. 17 – Znáte systémy alternativní (náhradní) a augmentativní (podporující, doplňující) komunikace (AKK)?
Znáte systémy AKK Počet Ano 6 Ne 24 Celkem 30 Tabulka č. 15 – Znalost systémů AKK
% 20 80 100
40
Znáte systémy AKK
Ano 20%
Ano Ne
Ne 80%
Graf č. 10 – Znalost systémů AKK
Na otázku odpovídalo 30 zaměstnanců. 20 % z nich uvádí, že zná systémy alternativní a augmentativní komunikace. Někteří zmiňují gestikulaci, piktogramy, fotky, obrázky a znakovou řeč. Zbylých 80 % tvrdí, že systémy alternativní a augmentativní komunikace nezná.
Otázka č. 18 – Máte zájem o vzdělávání v oblasti komunikace s klienty s obtížemi v komunikaci?
Zájem o vzdělávání v oblasti komunikace Počet % Ano 30 100 Ne 0 0 Celkem 30 100 Tabulka č. 16 – Zájem o vzdělávání v oblasti komunikace
Všichni zaměstnanci daného domova pro seniory mají zájem o vzdělávání v oblasti komunikace s klienty s obtížemi v komunikaci, tvoří tedy 100% zastoupení.
41
Otázka č. 19 – Máte dostatek materiálů a informací o komunikaci se zmíněnými klienty? Pokud ano, napište, prosím, jaké?
Dostatek materiálů o komunikaci Počet % Ano 3 10 Ne 27 90 Celkem 30 100 Tabulka č. 17 – Dostatek materiálů a informací o komunikaci
Dostatek materiálů a informací
Ano 10%
Ano Ne
Ne 90%
Graf č. 11 – Dostatek materiálů a informací o komunikaci
Pouhých 10 % zaměstnanců uvádí, že mají dostatek materiálů a informací o komunikaci s klienty s narušenou komunikační schopností. Jako materiály zmiňují odbornou literaturu a časopisy. 90 % personálu však tvrdí, že nemá dostatek materiálů o komunikaci se zmíněnými klienty.
Otázka č. 20 – Napadá Vás možnost zlepšení komunikace s těmito klienty?
Nápad pro zlepšení komunikace s těmito klienty Počet % Ano 16 53 Ne 14 47 Celkem 30 100 Tabulka č. 18 – Nápad pro zlepšení komunikace
42
Nápad pro zlepšení komunikace
Ne 47%
Ano 53%
Ano Ne
Graf č. 12 – Nápad pro zlepšení komunikace
53 % z dotázaných zaměstnanců má nápad pro zlepšení komunikace s klienty s narušenou komunikační schopností. Nejčastěji si přímo přejí školení nebo kurz o komunikaci s těmito klienty a více informací o této problematice. Také uvádějí, že je důležitý individuální přístup a dostatek času pro každého klienta. 47% zastoupení mají zaměstnanci, které nenapadá možnost zlepšení komunikace s těmito klienty.
Byly stanoveny hypotézy výzkumného šetření, které jsou ověřeny následovně. H1: Respondenti s odborným zdravotnickým vzděláním jsou lépe připraveni na práci s klienty s narušenou komunikační schopností.
Příčiny NKS Znalosti AKK nezná zná 1 zná 2 a více celkem ano ne celkem 1 1 3 5 1 4 5 Vyučen 1 6 3 10 1 9 10 Jiná SŠ 0 6 9 15 4 11 15 SZŠ + VŠ 2 13 15 30 6 24 30 Celkem Tabulka č. 19 - Nejvyšší dosažené vzdělání v souvislosti se znalostmi příčin NKS a znalostmi systémů Vzdělání
AKK
Tabulka č. 19 analyzuje, zda nejvyšší dosažené vzdělání má vliv na znalosti příčin narušené komunikační schopnosti, a zda má vliv na znalosti systémů alternativní a augmentativní komunikace. Vyučených respondentů je v domově pro seniory celkem 5 (tj. 17 %), z toho 1 příčiny NKS nezná, 1 příčiny NKS zná a 3 znají dvě a více příčin NKS. 1 vyučený respondent z pěti zná systémy AKK. Respondentů s jinou střední školou je v daném zařízení 10 (tj. 33 %) , z toho 1 respondent nezná příčiny NKS, 6 43
respondentů zná jednu příčinu NKS a 3 respondenti znají dvě a více příčin NKS. 1 respondent s jinou střední školou z deseti zná systémy AKK. Respondentů se střední zdravotnickou školou nebo vysokou školou je v zařízení celkem 15 (tj. 50 %), z toho všichni znají příčiny NKS. 6 respondentů zná alespoň 1 příčinu a 9 respondentů zná dvě a více příčin NKS. 4 respondenti se střední zdravotnickou školou nebo vysokou školou z patnácti znají systémy AKK.
Znalost příčin NKS
počet respondentů
9 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0
6
6 Vyučen 3
1
1
3
Jiná SŠ SZŠ + VŠ
1 0
nezná
zná 1
zná 2 a více
Příčiny NKS
Graf č. 13 – Nejvyšší dosažené vzdělání v souvislosti se znalostmi příčin NKS
Znalosti AKK 11
počet respondentů
12 9
10 8
Vyučen
6
4
4
Jiná SŠ
4 2
1
SZŠ + VŠ
1
0 ano
ne Zná AKK
Graf č. 14 – Nejvyšší dosažené vzdělání v souvislosti se znalostmi systémů AKK
Z grafů č. 13 a 14 je patrné, že respondenti s odborným zdravotnickým vzděláním znají lépe příčiny narušené komunikační schopnosti u klientů a také znají lépe systémy alternativní a augmentativní komunikace. Potvrzuje se tím hypotéza č. 1.
44
H2: Respondenti s vyšším počtem let praxe jsou lépe připraveni na práci s klienty s narušenou komunikační schopností.
Příčiny NKS Znalosti AKK nezná zná 1 zná 2 a více celkem ano ne celkem 0 4 3 7 1 6 7 1-3 2 2 3 7 1 6 7 4-9 0 4 4 8 3 5 8 10-20 0 3 5 8 1 7 8 21-36 2 13 15 30 6 24 30 Celkem Tabulka č. 20 - Počet let praxe v závislosti se znalostmi příčin NKS a znalostmi systémů AKK Počet let praxe
Tabulka č. 20 zjišťuje, zda počet let praxe respondentů má vliv na znalosti příčin narušené komunikační schopnosti a na znalosti systémů alternativní a augmentativní komunikace. V domově pro seniory je celkem 7 (tj. 23 %) respondentů, kteří mají 1 – 3 let praxe. Tito respondenti znají příčiny NKS, z toho 4 respondenti znají jednu příčinu a 3 respondenti znají dvě a více příčin NKS. 1 respondent ze sedmi s praxí 1 – 3 roky zná systémy AKK. Také 7 respondentů (tj. 23 %) má praxi 4 – 9 let, z toho 2 respondenti neznají příčiny NKS, 2 respondenti znají jednu příčinu a 3 respondenti znají dvě a více příčin NKS. 1 respondent ze sedmi s praxí 4 – 9 let zná systémy AKK. 10 – 20 let praxe má v daném zařízení celkem 8 respondentů (tj. 27 %). Všichni tito respondenti znají příčiny NKS, z toho 4 respondenti znají jednu příčinu a 4 respondenti dvě a více příčin NKS. Celkem 3 respondenti z osmi znají systémy AKK. Praxi 21 – 36 let má také 8 respondentů (tj. 27 %) a všichni znají příčiny NKS. 5 těchto respondentů zná jednu příčinu NKS a 3 respondenti znají dvě a více příčin NKS. 1 respondent ze sedmi s praxí 21 – 36 let zná systémy AKK. Celkově lze usoudit, že 2 respondenti neznají příčiny NKS, 15 respondentů zná jednu příčinu a 13 respondentů zná dvě a více příčin NKS.
45
počet respondentů
Znalosti příčin NKS 5 4,5 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0
5 4
4 4 3
3
3
Příčiny NKS nezná
2 2
Příčiny NKS zná 1 Příčiny NKS zná 2 a více 0 1-3
4-9
0
0
10-20
21-36
počet let praxe
Graf č. 15 – Počet let praxe v závislosti na znalostech příčin NKS
Znalosti AKK 7
počet respondentů
7
6
6
6 5
5 4
3
3 2 1
Znalosti AKK ano Znalosti AKK ne
1
1
1-3
4-9
1
0 10-20
21-36
počet let praxe
Graf č. 16 – Počet let praxe v závislosti na znalostech systémů AKK
Z grafu č. 15 a 16 je patrné, že respondenti s vyšším počtem let praxe znají lépe příčiny narušené komunikační schopnosti a znají lépe systémy alternativní a augmentativní komunikace. Potvrzuje se tím hypotéza č. 2.
4.4 Závěry šetření, návrhy a opatření pro teorii a praxi Výzkumný projekt byl zaměřen na zmapování výskytu narušené komunikační schopnosti ve vybraném domově pro seniory, analyzování teoretických znalostí personálu o narušené komunikační schopnosti a uplatňování těchto znalostí v praxi.
46
Dotazníky byly určeny pro pracovníky v přímé péči, kterých je celkem 32. Podařilo se mi oslovit 30 zaměstnanců, kteří se zúčastnili výzkumu. Zvolené hlavní a dílčí cíle, hypotézy byly ověřovány výzkumnými metodami – dotazníkem, rozhovory a pozorováním. Hlavní cíle bakalářské práce jsem splnila, podařilo se mi zmapovat výskyt narušené komunikační schopnosti u klientů daného zařízení, analyzovala jsem teoretické znalosti ošetřovatelského personálu o narušené komunikační schopnosti a uplatňování těchto znalostí v praxi. Zjistila jsem také, jestli oslovení respondenti mají zájem o vzdělávání v oblasti komunikace, a jestli mají dostatek materiálů a informací o komunikaci. Splnila jsem další cíle, analyzovala jsem, zda respondenti s odborným zdravotnickým vzděláním a respondenti s vyšším počtem let praxe jsou lépe připraveni na práci s klienty s narušenou komunikační schopností. Dílčí cíle byly splněny a analyzovány takto: zjistila jsem identifikační údaje o personálu zařízení (pohlaví, věk, nejvyšší dosažené vzdělání); oslovení pracovníci vědí o obtížích s komunikací u seniorů v daném zařízení; oslovení pracovníci částečně vědí, co je příčinou narušené komunikační schopnosti, a jaké jsou možné prostředky pro úspěšnou komunikaci oslovení pracovníci neznají alternativní a augmentativní komunikační systémy; v domově pro seniory probíhají aktivizační činnosti podporující komunikaci. Hlavní cíle byly splněny a analyzovány takto: Výskyt narušené komunikační schopnosti v domově pro seniory: Všichni zaměstnanci, celkem 30 oslovených, se shodují, že v daném domově pro seniory žije populace klientů s narušenou komunikační schopností. Při přesnějším dotazování na obtíže s komunikací jsme zjistili, že 100 % oslovených je přesvědčeno, že v zařízení mají klienty s potížemi vyjádřit se ve větách, obtížemi s artikulací, problémy s vybavováním a pojmenováním slov. 90 % zaměstnanců si myslí, že v zařízení žijí klienti, kteří mají překotné tempo mluvy. 80 % zaměstnanců uvádí, že klienti deformují slova a 97 %, že klienti trpí poruchou polykání. U posledních tří výpovědí se odpovědi mohou lišit na základě nedostatečných znalostí personálu o narušené komunikační schopnosti nebo tím, že personál byl oslovován z různých oddělení domova. Někde tedy klienti s danými obtížemi být mohou a někde ne. 47
Analýza teoretických znalostí osloveného personálu zvoleného domova pro seniory o narušené komunikační schopnosti: Tento cíl bylo třeba ověřovat komplexněji, nejen z dotazníků, ale i rozhovorů a pozorování. Někteří zaměstnanci při zodpovídání otázky, se kterými diagnózami se nejčastěji v populaci klientů setkají, se nejprve ptali, co uvedený termín znamená a teprve potom byli schopni odpovídat. Při zodpovídání dotazu na příčiny narušené komunikační schopnosti uváděli onemocnění a zdravotní stav, málokdo si vzpomněl přímo na degenerativní onemocnění centrální nervové soustavy, cévní mozkové příhody, úrazy a poranění, intoxikace. Část zaměstnanců je přesvědčena, že příčiny narušené komunikační schopnosti lze přičítat pouze problémům s pamětí, 7% zastoupení mají ti, kteří přiznali, že příčiny obtíží neznají. Obecně lze shrnout, že každý si vzpomněl na něco jiného a společně by příčiny narušené komunikační schopnosti zvládli dát dohromady. Pokud jde o jedince jako individuality, tak odpovědi byly nedostatečné. Zaměstnanci byli dotazováni na prostředky komunikace, které u klientů s obtížemi v komunikaci používají. Zjistila jsem, že personál používá prostředky verbální a neverbální komunikace. Několik zaměstnanců uvedlo, že používá posunky, fotky, obrázky nebo piktogramy. Zajímala jsem se, zda na pracovišti probíhají aktivizační činnosti podporující komunikaci. 87 % zaměstnanců uvedlo, že aktivizační činnosti zde probíhají a uváděli příklady, jaké činnosti to jsou. 13% zastoupení mají zaměstnanci, kteří si myslí, že žádné tyto činnosti neprobíhají. Zde je vidět možná neznalost těchto zaměstnanců, kteří nevědí, že v rámci aktivizačních činností se trénují i komunikační dovednosti. Dotazovala jsem se, zda zaměstnanci znají systémy alternativní a augmentativní komunikace. Pouhých 20 % říká, že zná tyto systémy a uvádí i příklady. Zbylých 80 % však tvrdí, že tyto systémy nezná, i když na otázku, jaké prostředky komunikace používáte u klientů s obtížemi v komunikaci, většina personálu uvádí neverbální komunikaci, která je jednou z metod alternativní a augmentativní komunikace. Celkově lze usoudit, že personál daného domova pro seniory sice nemá dostatečné znalosti o narušené komunikační schopnosti, ale věnuje obtížím v komunikaci pozornost a poskytuje péči na základě intuice. Navrhuji, aby zaměstnanci tohoto zařízení byli lépe seznámeni s narušenou komunikační schopností, aby znali její příčiny a prostředky pro efektivní komunikaci s těmito klienty. Dále by bylo vhodné seznámit 48
všechny zaměstnance s aktivizačními činnostmi a ukázat jim, že dochází k trénování kognitivních funkcí, tedy i komunikačních. Za vhodné považuji zaměstnancům vysvětlit systémy alternativní a augmentativní komunikace, aby věděli, že některé metody používají, a které další metody se nabízejí pro aktivní dorozumívání s těmito klienty.
Zájem personálu domova pro seniory o vzdělávání v oblasti komunikace: Zaměstnanci zvoleného domova pro seniory odpovídali, zda mají zájem o vzdělávání v oblasti komunikace. Všichni oslovení zaměstnanci vybraného domova pro seniory, tedy 100 %, uvádí, že mají zájem o vzdělávání v oblasti komunikace.
Dostatek materiálů a informací o komunikaci s klienty s narušenou komunikační schopností v domově pro seniory: Zaměstnanci odpovídali, zda mají dostatek materiálů a informací o komunikaci s klienty s narušenou komunikační schopností. 90 % zaměstnanců zkoumaného domova pro seniory tvrdí, že nemá dostatek materiálů o komunikaci se zmiňovanými klienty. 10 % zaměstnanců však tvrdí, že mají dostatek materiálů a jako příklady uvádějí odbornou literaturu a časopisy. Podle mého názoru zastává 10 % zaměstnanců, kteří odpovídali kladně, vedoucí pozice nebo se o komunikaci samostatně zajímají. Návrhem pro zlepšení této situace by mohlo být školení nebo kurz o komunikaci pro zaměstnance domova pro seniory. Dalším opatřením by mohlo být poskytnutí odborné literatury, časopisů, brožurek a informací o komunikaci a narušené komunikační schopnosti všem zaměstnancům. Doplnili by si tím znalosti a mohli s klienty efektivněji a aktivněji komunikovat. Managementu domova pro seniory byly výsledky a návrhy šetření poskytnuty na konci února 2008, již v polovině března se konalo školení o komunikaci.
Na základě výzkumného šetření jsme ověřovali hypotézy: H1: Respondenti s odborným zdravotnickým vzděláním jsou lépe připraveni na práci s klienty s narušenou komunikační schopností. Hypotéza se potvrdila. Na základě analýzy tabulky č. 19 a grafů č. 13 a 14 jsme usoudili, že hypotéza se potvrdila. Zaměstnanci byli rozděleni dle vzdělání a odpovědí na otázky, zda znají
49
příčiny narušené komunikační schopnosti (NKS) a systémy alternativní a augmentativní komunikace (AKK). Celkem 2 respondenti uvedli, že neznají příčiny NKS, jejich vzdělání bylo vyučen nebo jiná SŠ. Také pouze 2 respondenti z 15 s výučním listem nebo jinou střední školou znají systémy AKK. Respondenti s odborným zdravotnickým vzděláním, tedy ti, kteří mají střední zdravotnickou školu nebo vystudovali vysokou školu se zdravotním zaměřením vždy znali příčiny NKS. Z toho 6 respondentů zná jednu příčinu a 9 respondentů zná dvě a více příčin NKS. Celkem 4 respondenti z 11 s odborným zdravotnickým vzděláním znají systémy AKK. Respondenti s odborným zdravotnickým vzděláním znají lépe příčiny NKS a systémy AKK, tudíž jsou lépe připraveni na práci s klienty s narušenou komunikační schopností.
H2: Respondenti s vyšším počtem let praxe jsou lépe připraveni na práci s klienty s narušenou komunikační schopností. Hypotéza se potvrdila. Na základě analýzy tabulky č. 20 a grafů č. 15 a 16 jsme usoudili, že hypotéza se potvrdila. Zaměstnanci byly rozděleni podle počtu let praxe a odpovědí na otázky, zda znají příčiny narušené komunikační schopnosti (NKS) a systémy alternativní a augmentativní komunikace (AKK). Porovnáme-li respondenty s praxí 1 – 9 let a 10 – 36 let, je patrné, že respondenti delší praxí (10 – 36 let) znají lépe příčiny NKS a systémy AKK. Dva respondenti neznají příčiny NKS, oba udávají 4 – 9 let praxe. Respondenti, kteří mají více let praxe znají příčiny NKS, a dokonce 9 respondentů zná dvě a více příčin NKS. Systémy AKK znají 2 respondenti ze 14 s praxí 1 – 9 let. Respondenti s praxí 10 – 36 let znají systémy AKK celkem 4 z 16. Respondenti s vyšším počtem let praxe lépe znají příčiny NKS a systémy AKK, tudíž jsou lépe připraveni na práci s klienty s NKS.
Návrhy a opatření pro teorii a praxi Na základě analýzy výzkumného šetření jsem zjistila, že ve zvoleném domově pro seniory jsou někteří klienti s narušenou komunikační schopností. Podrobně jsem zkoumala, zda pečující personál má odborné znalosti o narušené komunikační schopnosti, o jejích příčinách a možnostech komunikace s těmito klienty. Z výzkumného šetření vyplývá, že pečující personál nemá dostatečné znalosti o narušené komunikační schopnosti, jejích příčinách a možnostech komunikace s těmito 50
klienty. Vzhledem k tomu, že všichni zaměstnanci uváděli, že mají zájem o vzdělávání v oblasti komunikace, navrhla jsem managementu zařízení, aby pro své zaměstnance uspořádalo školení o komunikaci, aby zaměstnanci věděli o narušené komunikační schopnosti a jejích příčinách a možnostech efektivní komunikace s těmito klienty. Školení se konalo již v polovině března, mělo velkou účast i úspěch. Lektorka školení navrhla logopedickou intervenci v daném domově pro seniory, s čímž souhlasím. Dále navrhuji, aby zaměstnanci měli k dispozici odbornou literaturu, časopisy, brožury a informace o komunikaci s klienty s narušenou komunikační schopností a systémech alternativní a augmentativní komunikace. Zajistilo by to doplnění znalostí zaměstnanců o obtížích v komunikaci a umožnilo aktivnější a efektivnější komunikaci s klienty. Management domova pro seniory přislíbil, že materiály a informace o komunikaci s těmito klienty zaměstnancům poskytne. Opatřením pro zlepšení povědomí o možnostech podpory komunikace by mohlo být seznámení všech zaměstnanců s aktivizačními činnostmi, které v domově pro seniory probíhají. Někteří zaměstnanci nevědí, že tyto činnosti mohou podporovat komunikační schopnost. Navrhuji seznámit a zapojit většinu zaměstnanců do aktivizačních činností, které jsou pro seniory pořádány. Na základě analýzy stanovených hypotéz jsem zjistila, že zaměstnanci s odborným zdravotnickým vzděláním a zaměstnanci s vyšším počtem let praxe jsou lépe připraveni na práci s klienty s narušenou komunikační schopností. Navrhuji, aby tito zaměstnanci předávali své zkušenosti ostatním. Doporučuji, aby zaměstnanci věnovali zvýšenou pozornost klientům s narušenou komunikační schopností, aby vyzkoušeli systémy alternativní a augmentativní komunikace a vedli těmto klientům komunikační deník, jenž navrhla lektorka školení o komunikaci, které v domově pro seniory proběhlo.
Výzkumná část se věnuje narušené komunikační schopnosti ve zvoleném domově pro seniory, posuzuje teoretické znalosti personálu o narušené komunikační schopnosti a uplatňování těchto znalostí v praxi. Zjistili jsme, že v domově pro seniory se u některých klientů vyskytuje narušená komunikační schopnost, že pečující personál není dostatečně kvalifikován v této oblasti, nemá dostatek materiálů a informací o narušené komunikační schopnosti u seniorů, ale přitom má zájem se v této oblasti vzdělávat. Na tento fakt okamžitě reagoval management domova pro seniory a pro zaměstnance bylo uspořádáno školení o komunikaci, které mělo velký úspěch. 51
Závěr Cílem bakalářské práce bylo zmapovat výskyt narušené komunikační schopnosti ve vybraném domově pro seniory, posoudit teoretické znalosti personálu a uplatňování těchto znalostí v praxi. Všechny hlavní i dílčí cíle stanovené v kapitole 4.1 byly splněny, hypotézy potvrzeny. Zjistili jsme, že v daném domově pro seniory žijí klienti s narušenou komunikační schopností, potvrdili to všichni oslovení zaměstnanci. Komplexněji jsme zkoumali, zda personál disponuje odbornými znalostmi o narušené komunikační schopnosti u seniorů. Z rozboru rozhovorů, pozorování a dotazníků jsme usoudili, že personál sice nějaké znalosti má, ale celkově lze říci, že jsou tyto znalosti nedostatečné. Je nutné zmínit, že si personál všímá obtíží v komunikaci u klientů a na základě intuice s těmito klienty spolupracuje a vzorně o ně pečuje. Znalosti o narušené komunikační schopnosti, příčinách potíží, systémech alternativní a augmentativní komunikace mohou pečovatelům pomoci porozumět a pochopit tyto klienty. Důležitým bodem je, že všichni zaměstnanci mají zájem o vzdělávání v této oblasti, lze tedy očekávat zlepšení situace. Zjišťovali jsme, zda má ošetřující personál dostatek materiálů a informací o komunikaci, tedy i narušené komunikační schopnosti. Celkem 90 % dotázaných zaměstnanců uvedlo, že nemá dostatek materiálů a informací o této problematice. Zjistili jsme, že respondenti s odborným zdravotnickým vzděláním a respondenti s vyšším počtem let praxe jsou lépe připraveni na práci s klienty s narušenou komunikační schopností. Na základě výsledků výzkumu jsem navrhla opatření, která mají za úkol zvýšit povědomí personálu o důležitosti komunikace, narušené komunikační schopnosti a systémech alternativní a augmentativní komunikace. Považuji za důležité poskytnout zaměstnancům dostatek materiálů a informací o komunikaci. Upozornit je, že klienti s narušenou komunikační schopností patří do péče logopeda. Sami zaměstnanci si přáli nějaké školení nebo kurz o této problematice, na konci února jsem výsledky prezentovala managementu zařízení a již na začátku března se konalo školení o komunikaci a narušené komunikační schopnosti. To považuji za největší úspěch celého výzkumu.
52
Shrnutí Bakalářská práce je zaměřena na populaci seniorů a komunikaci. Cílem práce je zmapovat výskyt narušené komunikační schopnosti ve zvoleném domově pro seniory, analyzovat teoretické znalosti personálu o obtížích v komunikaci u klientů a uplatňování těchto znalostí v pečovatelské praxi. Práce je rozdělena na část teoretickou a empirickou. Tématem první kapitoly je současný trend stárnutí společnosti, vysvětlení pojmů stárnutí a stáří a uvedení vědních disciplín zabývajících se stářím. Druhá kapitola se věnuje organizacím poskytující péči seniorům – tedy zdravotním a sociálním službám. Další kapitola charakterizuje specifika komunikace se seniory, nastiňuje narušenou komunikační schopnost u seniorů a obecné zásady pro komunikaci s klienty. V empirické části je prezentován vlastní výzkum – cíle, charakteristika výzkumného souboru respondentů, hypotézy, závěry šetření, návrhy a opatření pro praxi.
Summary Bachelor thesis is focused on a seniors population and communication. The aim of this work is orientation on occurrence communicative disability in the elected nursing home, analysis theoretical knowlege the nursing staff about the communicative disability by clients and practical application in a nursing profession. The work is dividend into two parts, theoretical and empirical. The theme of the first part is current trend aging society, there are defined basic concepts aging, age and sciences about an old age. The second part is attented to an organization providing care for the elderly – health and social services. Third part characterizes specifics communication with seniors, a communicative disability by the elderly and generaly principles in a communication with clients with communicative disability. In the empirical part is presented a personal research – aims, a characterization of research file, a hypothese, research findings, suggestions and proceeding for a nursing profession and practise.
53
Seznam použité literatury BLAHUTKOVÁ, Marie a kol. Pohyb a duševní zdraví. Brno: Paido, 2005. 78 s. ISBN 00-044-597-3
BURCIN, Boris, KUČERA, Tomáš. Nová kmenová prognóza populačního vývoje České republiky (2003 – 2065). Demografie, 2004, roč.46, č.2, 100 – 111 s. ISSN 00118265
CSÉFALVAY, Zsolt. Terapie afázie: terapie a případové studie. 1.vydání. Praha: Portál, 2007. 176 s. ISBN 978-80-7367-316-1
FEARNLEY, Kate a kol. Coping with dementia: A practical handbook for carers. 2. vydání. Edinburgh: Health Scotland, 2008. 116 s. ISBN 978-1-84485-336-6
MATOUŠEK, Oldřich. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. 1. vydání. Praha: Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-9
MÜHLPACHR, Pavel. Gerontopedagogika. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. 203 s.ISBN 80-210-3345-2.
HAŠKOVCOVÁ, Helena. České ošetřovatelství 10: Manuálek sociální gerontologie. 1. vydání. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 2002. 72 s. ISBN 80-7013-363-5
HAYESOVÁ, Nicky. Základy sociální psychologie. 3.vydání. Praha: Portál, 2003. 166 s. ISBN 80-7178-763-9
HAYFLICK, Leonard. Jak a proč stárneme. 1.vydání. Praha: Columbus, 1997. 432 s. ISBN 80-7176-536-8
JANOVCOVÁ, Zora. Alternativní a augmentativní komunikace. 1.vydání. Brno: Masarykova Univerzita, 2004. 52 s. ISBN 80-210-3204-9 54
JAROŠOVÁ, Darja. Péče o seniory. 1.vydání. Ostrava: Repronis, 2006. 110 s. ISBN 80-7368-110-2
JURAŠKOVÁ, Božena. Efektivita a návaznost jednotlivých systémů péče o geriatrického pacienta. Lékařské listy, 2008, č. 19, 3 – 5 s.
KALVACH, Zdeněk, ONDERKOVÁ, Alice. Pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi. 1. vydání. Praha: Galén, 2006. 44 s. ISBN 80-7262455-5
KALVACH, Zdeněk a kol. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. 1.vydání. Praha: Grada, 2008. 336 s. ISBN 978-80-247-2490-4
KLENKOVÁ, Jiřina. Logopedie. 1.vydání. Praha: Grada, 2006. 228 s. ISBN 80-2471110-9
LECHTA, Viktor a kol. Terapie narušené komunikační schopnosti. 1. vydání. Praha: Portál, 2005. 392 s. ISBN 80-7178-961-5
KLEVETOVÁ Dana, DLABALOVÁ Irena. Motivační prvky při práci se seniory. 1. vydání. Praha: Grada, 2008. 208 s. ISBN 978-80-247-2169-9
LINHARTOVÁ, Věra. Praktická komunikace v medicíně. 1. vydání. Praha: Grada, 2007. 152 s. ISBN 978-80-247-1784-5
MAHROVÁ, Gabriela, VENGLÁŘOVÁ, Martina a kol. Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním. 1. vydání. Praha: Grada, 2008. 176 s. ISBN 978-80-2472138-5
MINIBERGEROVÁ, Lenka, DUŠEK Jiří. Vybrané kapitoly z psychologie a medicíny pro zdravotníky pracující se seniory. 1. vydání. Brno: NCO NZO, 2006. ISBN 80-7013436-4
55
NĚMEC, Jiří, ŠEDINOVÁ Petra. Doporučení ke zpracování diplomové (bakalářské) práce.
NEUBAUER, Karel. Neurogenní poruchy komunikace u dospělých: diagnostika a terapie. 1. vydání. Praha: Portál, 2007. 227 s. ISBN 978-7367-159-4
NEUBAUER, Karel. Narušení článkování řeči. In: ŠKODOVÁ, Eva, JEDLIČKA Ivan. Klinická logopedie. 1. vydání. Praha: Portál, 2003. 616 s. ISBN 80-7178-546-6
NEUBAUER, Karel. Logopedická péče o dospělé osoby s poruchami řečové komunikace. In: ŠKODOVÁ, Eva, JEDLIČKA Ivan. Klinická logopedie. 1. vydání. Praha: Portál, 2003. 616 s. ISBN 80-7178-546-6
PIDRMAN, Vladimír. Demence. 1. vydání. Praha: Grada, 2007. 184 s. ISBN 978-80247-1490-5
PICHAUD, Clément, THAREAUOVÁ, Isabelle. Soužití se staršími lidmi. 1. vydání. Praha: Portál, 1998. 160 s. ISBN 80-7178-184-3
ŠTILEC, Miroslav. Program aktivního stylu života pro seniory. 1. vydání. Praha: Portál, 2004. 136 s. ISBN 80-7178-920-8
TOPINKOVÁ, Eva. Geriatrie pro praxi. 1. vydání. Praha: Galén, 2005. 270 s. ISBN 80-7262-365-6
VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II.: Dospělost a stáří. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2007. 463 s. ISBN 978-80-246-1318-5
VENGLÁŘOVÁ, Martina. Problematické situace v péči o seniory. 1. vydání. Praha: Grada, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5
VITÁSKOVÁ, Kateřina, PEUTELSCHMIEDOVÁ Alžběta. Logopedie. 1. vydání. Olomouc: Tiskservis, 2005. 182 s. ISBN 80-244-1088
56
VYBÍRAL, Zdeněk. Psychologie lidské komunikace. 1. vydání. Praha: Portál, 2000. 264 s. ISBN 80-7178-291-2
VÝROST, Josef, SLAMĚNÍK Ivan. Sociální psychologie. 2. vydání. Praha: Grada, 2008. 408 s. ISBN 978-80-247-1428-8
ZGOLA, Jitka M. Úspěšná péče o člověka s demencí. 1. vydání. Praha: Grada, 2003. 226 s. ISBN 80-247-018-39
ZÁKON č. 108/2006 Sb. o sociálních službách
Elektronické zdroje:
Agentura domácí zdravotní péče Třebíč [online]. c2009, [cit. 2009-03-12]. Dostupné z:
.
Gerontologie - Alters- und Alternswissenschaft [online]. c2009, [cit. 2009-03-12]. Dostupné z:
.
Domov pro seniory Ždírec [online]. c2009, [cit. 2009-03-08]. Dostupné z: .
Občanské sdružení Život 90, Zruč nad Sázavou [online]. c2009, [cit. 2009-03-12]. Dostupné z: .
Nemocnice Jihlava [online]. c2009, [cit. 2009-03-12]. Dostupné z: .
Hospicové hnutí – Vysočina [online]. c2009, [cit. 2009-03-12]. Dostupné z: .
57
Služby sociální péče kraje Jihlava [online]. c2009, [cit. 2009-03-12]. Dostupné z:
. . . . . . . . .
Senioren – Pflege – Informationsportal [online]. c2004, [cit. 2009-02-19]. Dostupné z: .
58
Seznam tabulek, grafů a obrázků Seznam tabulek Tabulka č. 1: Složení respondentů dle pohlaví Tabulka č. 2: Počet let praxe Tabulka č. 3: Nejvyšší dosažené vzdělání Tabulka č. 4: Výskyt klientů s obtížemi v komunikaci Tabulka č. 5: Výskyt potíží vyjádřit se ve větách Tabulka č. 6: Výskyt obtíží s artikulací Tabulka č. 7: Výskyt překotného tempa mluvy Tabulka č. 8: Výskyt deformace slov Tabulka č. 9: Výskyt problémů s vybavováním slov Tabulka č. 10: Výskyt problémů s pojmenováním Tabulka č. 11: Výskyt dysfagie Tabulka č. 12: Diagnóza Tabulka č. 13: Příčiny NKS Tabulka č. 14: Aktivizační činnosti podporující komunikaci Tabulka č. 15: Znalost systémů AKK Tabulka č. 16: Zájem o vzdělávání v oblasti komunikace Tabulka č. 17: Dostatek materiálů o komunikaci Tabulka č. 18: Nápad pro zlepšení komunikace s těmito klienty Tabulka č. 19: Nejvyšší dosažené vzdělání v souvislosti se znalostmi příčin NKS a systémů AKK. Tabulka č. 20: Počet let praxe v souvislosti se znalostmi příčin NKS a systémů AKK.
Seznam grafů a obrázků Obr.č. 1: Očekávaná změna věkové struktury obyvatel ve srovnání s výchozím stavem Graf č. 1: Složení respondentů dle pohlaví Graf č. 2: Počet let praxe Graf č. 3: Nejvyšší dosažené vzdělání Graf č. 4: Překotné tempo mluvy u klientů Graf č. 5: Výskyt deformace slov Graf č. 6: Výskyt dysfagie
59
Graf č. 7: Diagnóza Graf č. 8: Příčiny obtíží v komunikaci Graf č. 9: Aktivizační činnosti podporující komunikaci Graf č. 10: Znalost systémů AKK Graf č. 11: Dostatek materiálů o komunikaci Graf č. 12: Nápad pro zlepšení komunikace s těmito klienty Graf č. 13: Nejvyšší dosažené vzdělání v souvislosti se znalostmi příčin NKS Graf č. 14: Nejvyšší dosažené vzdělání v souvislosti se znalostmi systémů AKK Graf č. 15: Počet let praxe v závislosti na znalostech příčin NKS Graf č. 16: Počet let praxe v závislosti na znalostech systémů AKK
60
Seznam příloh Příloha č. 1: Vhodná témata pro komunikaci se seniorem Příloha č. 2: Komunikační zlozvyky při péči o seniory Příloha č. 3: Desatero komunikace s klienty se syndromem demence Příloha č. 4: Desatero komunikace s klienty se sluchovým postižením Příloha č. 5: Desatero komunikace s klienty se zrakovým postižením Příloha č. 6: Dotazník
61
Přílohy Příloha č. 1: Vhodná témata pro komunikaci se seniorem Senioři rádi hovoří o: o životě, důležitých momentech života – dětství, škola, láska, přátelství, práce, zaměstnání, manželství, mezilidské vztahy, úspěchy, zdraví, kultura, …; o přírodě, významná mohou být roční období a typické činnosti spojené s tímto obdobím roku; o významných životních událostech, zážitcích, příbězích – štěstí, naděje, touha, mezilidské vztahy, osudy, lásky,…; o práci
a
zaměstnání
–
pracovní
úspěchy,
povýšení,
spokojenost/nespokojenost; o rodině – setkávání, narozeniny, svatby, vzájemné vztahy; o škole – mládí, zážitcích, učitelích, partnerech; o jídle – co rádi jedí, vaří, co mají rádi členové rodiny; o dětech a vnucích – o jejich úspěších, mládí, škole, partnerech, zaměstnání; o mediálních informacích a politice – o čem se píše, co je aktuální; o vzpomínkách – jak to bylo dříve, co bylo lepší, co horší; o rádi vyjadřují své názory a rady do života; o co by dělali, kdyby mohli…; jak by změnili to a to, kdyby mohli… . (Klevetová a Dlabalová, 2008)
Příloha č. 2: Komunikační zlozvyky při péči o seniory dle Klevetové a Dlabalové (2008) o odsuzování způsobu chování a nevěnování jeho příčině dostatečnou pozornost; o ubezpečování klienta, že se nic neděje (i když děje, je nemocný, …); o rady a hledání řešení v okamžiku, kdy to nemocný nepotřebuje; o přesvědčování o výběru péče; o nevhodné kladení otázek; 62
o moralizování, kritizování, kárání; o nabízení činností místo aktivního naslouchání; o přílišné povyšování se a vzbuzování pocitu, že všechno víte lépe než klient; o přerušování řeči, opravování špatně artikulovaných slov, doplňování slov, aniž by bylo seniorovi umožněno dopovědět sdělení; o neverbální odmítání klienta, nereagování na sdělení druhého; o vnucování svého názoru; o impulzivní reakce, negativní stereotypní postoj vůči komunikaci se seniorem; o nerespektování nemocného klienta jako individuální osobnosti se specifickými potřebami ve stáří;
Příloha č. 3: Desatero komunikace s klienty se syndromem demence dle Kalvacha a kol. (2008), Fearnley a kol. (2008) a Zgoly (2003): o Nejprve omezíme rušivé a rozptylující elementy, ujistíme se, zda klient dobře slyší (popř. má dobře nastaveny kompenzační pomůcky), zda nás vnímá a věnuje nám dostatečnou pozornost. o Na začátku rozhovoru oslovíme klienta jménem, v případě, že nedochází k rozpoznání vaší osoby, je dobré se představit a naznačit, kdo jste. Ke svému jménu lze připojit vztah ke klientovi, cíl návštěvy a zmínit, jak dlouho jste se neviděli. o Klienta povzbudíme vlídným zájmem, budeme klidní a usměvaví. Zůstaneme v zorném poli klienta, vyvarujeme se přecházení a netrpělivosti. Respektujeme zpomalení – spěch často vyvolá úzkost a zmatenost. o Mluvíme
srozumitelně,
pomalu,
v krátkých
větách,
ale
klienta
„neznevažujeme“. o V rozhovoru se vyhýbáme odborným výrazům, frázím i ironicky míněným vyjádřením. Používáme výrazy klientovi známé a přiměřené. Používáme princip názornosti, pokud o něčem hovoříme, nejlépe na to ukážeme. Věty při neporozumění opakujeme jinými slovy.
63
o Navazujeme oční kontakt, průběžně ověřujeme, zda klient všemu správně rozumí. Důležité body můžeme psát na list papíru. o Používáme prostředky neverbální komunikace – mimiku, gestiku, jemný dotek.
Doteky
používáme
za
předpokladu,
že
máme
„svolení“ proniknout do osobního prostoru klienta. o Klienta nepodceňujeme, komunikaci neomezujeme, ale přizpůsobíme jeho možnostem a schopnostem. Při vyšetření vše komentujeme, vysvětlujeme a uklidňujeme klienta. o Aktivně chráníme důstojnost klienta, posilujeme jeho autonomii a možnost rozhodovat o sobě. Nehovoříme o nich, jako by nevnímali a neslyšeli. Na komunikaci s klientem máme dostatek času, usmíváme se a jsme pozitivní. o Je důležité, aby nás klient přijímal pozitivně a jako zdroj bezpečí a pohody. Zajistíme kontakt s blízkou osobou, umožňujeme její účast při vyšetření.
Příloha č. 4: Desatero komunikace s klienty se sluchovým postižením dle Linhartové (2007) a Webera (2006): o Je dobré mluvit přirozeně, pomalu, směrem ke klientovi a s „prázdnými ústy“. Artikulace by měla být zřetelná. o Při komunikaci je vhodné využívat mimiku a gestiku. o Odezírání pro klienty nepředstavuje úlevu. Je namáhavé, proto používáme běžné výrazy a jednoduché věty. o Zná-li osoba komunikující s klientem základy znakového jazyka nebo prstové abecedy, měla by je používat. o Kontakt je nutné udržovat přímým pohledem – z očí do očí. o Je vhodné vyloučit rušivé elementy, vypnout rušivé zvuky. o Komunikace „přes papír“ s neslyšícími je většinou neúspěšná. Psaný projev nemusí znamenat pro klienta úlevu. o Při konverzaci ve skupině řekneme neslyšícímu téma rozhovoru, aby se necítil vyčleněn. o Pokud nerozumíme neslyšícímu, nebojíme se dotázat, a poprosit o zopakování. 64
o Pokud chceme získat zpětnou vazbu, zda dochází k porozumění, je dobré se zeptat: „Co jste mi rozuměl?“. Příloha č. 5: Desatero komunikace s klienty se zrakovým postižením dle Linhartové (2007) a Webera (2006): o S nevidomým jednáme přirozeně. o Osoba, která chce s nevidomým komunikovat, zdraví jako první. o Podání ruky a náš hlas nahrazují nevidomému oční kontakt. o Je chybou nevidomého podceňovat. To, že má někdo bílou hůl, černé brýle, ještě nemusí znamenat, že je slepý. o Při vyšetření nevidomému vysvětlíme, co se bude dít. Umožníme mu hmatem poznávat nástroje, přístroje i prostředí. o Vše slovně komentujeme, každou činnost nebo pohyb v ordinaci. o Nevidomého vybavíme písemnou lékařskou zprávou, nabídneme mu ji i v elektronické podobě. o Jednáme pouze s nevidomým, i když má s sebou průvodce. o Pomoc nevidomému nabízíme, ale nevnucujeme. Důležité je zeptat se na způsob, jak pomoc můžeme poskytnout. o Nevidomý člověk s vodícím psem má přístup do zdravotnických zařízení.
Příloha č. 6: Dotazník
Dotazník Vážená paní, vážený pane, jmenuji se Martina Zapletalová, studuji na Pedagogické fakultě a Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity. Rozhodla jsem se napsat bakalářskou práci pojednávající o obtížích v komunikaci se seniory, klienty vašeho zařízení. Tímto bych Vás chtěla poprosit o anonymní vyplnění dotazníku. Získané informace použiji jen pro účely bakalářské práce. Za vyplnění a vrácení dotazníku Vám velmi děkuji.
Martina Zapletalová
65
1. Pohlaví
žena – muž
2. Počet let praxe …….
3. Nejvyšší dosažené vzdělání a) vyučen/a b) SZŠ c) jiná SŠ d) VŠ, VOŠ
4. Domníváte se, že máte ve vašem zařízení klienty s obtížemi v komunikaci? a) ano b) ne
Jestliže jste odpověděli ano, odpovídejte na další otázky kladně v případě, že je ve vašem zařízení nejméně jeden klient se zmíněnými potížemi. 5. Vyskytují se potíže vyjádřit se ve větách? a) ano b) ne
6. Objevují se obtíže s artikulací? a) ano b) ne
7. Tempo mluvy je překotné? a) ano b) ne
8. Deformují klienti slova? (např. kočka – kečke, papír – patír, židle – žduchla) a) ano b) ne
9. Mají problémy s vybavování slov? a) ano b) ne 66
10. Nepojmenují předmět správně, nejsou schopni označit určitý předmět adekvátním slovem? a) ano b) ne
11. Mají poruchu polykání (dysfagii)? a) ano b) ne
12. Upravuje se příjem potravy pro tyto klienty? Pokud ano, napište, prosím, jakým způsobem? …………………………………………………………………………………………… ……….…………………………………………………………………………………… ………… 13. Se kterými z jmenovaných obtíží se nejčastěji u vašich klientů setkáte? a) dysartrií b) dysfagií (porucha polykání) c) afázií
14. Co bývá příčinou obtíží v komunikaci u vašich klientů? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ………… 15. Jaké prostředky komunikace používáte u klientů s obtížemi v komunikaci? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ………….. 16. Probíhají na vašem pracovišti aktivizační činnosti podporující komunikaci? Pokud ano, jaké? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………
67
17. Znáte systémy alternativní (náhradní) a augmentativní (podporující, doplňující) komunikace? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ………… 18. Máte zájem o vzdělávání v oblasti komunikace s klienty s obtížemi v komunikaci? a) ano b) ne 19. Máte dostatek materiálů a informací o komunikaci se zmíněnými klienty? Pokud ano, napište, prosím, jaké? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ………… 20. Napadá Vás možnost zlepšení komunikace s těmito klienty? …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… …………
68
69
