Národy sobě, aneb o architektuře národních domů v Moravské Ostravě a Vítkovicích Magisterská diplomová práce

Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Seminář dějin umění Dějiny umění

Bc. Jan Galeta

Národy sobě, aneb o architektuře národních domů v Moravské Ostravě a Vítkovicích Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Jakubec, Ph. D.

2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval/a samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. …………………………………………….. Podpis autora práce

2

Na tomto místě děkuji vedoucímu mé práce Ondřeji Jakubcovi za trpělivost, rady a povzbuzení. Děkuji i všem, kdo mi různými způsoby pomohli, předně Pavlu Zatloukalovi za konzultaci, Tomáši Karkoszkovi z Archivu města Ostravy a Robertu Vejvodovi z Národního technického muzea za pomoc a ochotu, Jarmile Pospíchalové ze Stavebního úřadu ve Vítkovicích za vstřícnost, Martinu Šolcovi za překlad a mnoha dalším. Děkuji i rodičům za podporu při studiu a partnerce za podporu při psaní této práce.

3

Poznámka: v této práci je mnoho citací z dobového tisku, uvádím je tak, jak byly publikovány, ačkoliv jejich gramatická podoba často neodpovídá dnešním pravidlům pravopisu.

4

OBSAH Obsah .......................................................................................................................................... 5 1. Úvod ....................................................................................................................................... 6 2. Stavební a národnostní poměry v Moravské Ostravě, Vítkovicích a na Ostravsku koncem 19. století .................................................................................................................................... 8 3. Polský dům v Moravské Ostravě ......................................................................................... 12 3.1. Literatura ....................................................................................................................... 12 3.2. Prameny ......................................................................................................................... 13 3.3. Historie stavby Polského domu ..................................................................................... 14 3.4. Architektura Polského domu ......................................................................................... 20 3.5. Architekt Polského domu .............................................................................................. 33 4. Český dům ve Vítkovicích ................................................................................................... 41 4.1. Literatura ....................................................................................................................... 41 4.2. Prameny ......................................................................................................................... 41 4.3. Historie stavby Českého domu ...................................................................................... 43 4.4. Architektura Českého domu .......................................................................................... 49 4.5. Architekt Českého domu a jeho stavitel ........................................................................ 58 5. Německý dům v Moravské Ostravě ..................................................................................... 65 5.1. Literatura ....................................................................................................................... 65 5.2. Prameny ......................................................................................................................... 66 5.3. Historie stavby Německého domu ................................................................................ 66 5.4. Architektura Německého domu .................................................................................... 72 5.5. Architekt Německého domu.......................................................................................... 80 6. Národní dům v Moravské Ostravě ....................................................................................... 84 6.1. Literatura ....................................................................................................................... 84 6.2.Prameny .......................................................................................................................... 85 6.3. Historie stavby Národního domu .................................................................................. 85 6.4. Architektura Národního domu ...................................................................................... 91 6.5. Architekt Národního domu............................................................................................ 99 7. Forma a funkce národních domů ........................................................................................ 101 8. Závěr................................................................................................................................... 106 9. Prameny a literatura ........................................................................................................... 107 9.1. Archivní materiály....................................................................................................... 107 9.2. Literatura ..................................................................................................................... 108 9.3. Dobové tisky ............................................................................................................... 113 9.4. Dobová periodika ........................................................................................................ 113 9.5. Internetové zdroje ........................................................................................................ 114 Obrazová příloha k Polskému domu ...................................................................................... 115 Obrazová příloha k Českému domu ....................................................................................... 128 Obrazová příloha k Německému domu .................................................................................. 142 Obrazová příloha k Národnímu domu .................................................................................... 157

5

1. ÚVOD Nemohu tuto práci začít jinak, než poněkud osobně, pohledem do minulosti. Když jsem před lety neúspěšně studoval historii na Filozofické fakultě Ostravské univerzitě, zadal mi tehdy prof. Milan Myška seminární práci na téma Polského domu v Moravské Ostravě. Mnohem podrobnější seminární práci o tomtéž objektu, zaměřenou tentokrát na architekturu, jsem vypracoval v roce 2008 na Masarykově univerzitě do semináře Forma a Funkce vedeného Ondřejem Jakubcem. Polský dům mě tedy provází již dlouho a právě on je nejspíše z oněch čtyř objektů, které jsem pro tuto práci zvolil, nejznámější. Věřím, že pokud by se někdo obyvatel Ostravy zeptal na Národní, Český či Německý dům, kroutili by ve většině případů nevědoucně hlavou, avšak o Polském domě by jistě věděli. Právě má seminární práce z roku 2008 je přímým předchůdcem této práce diplomové. Nikoliv po stránce obsahové, ale po stránce ideové. Tehdy jsem ovšem vycházel pouze z literatury a můj pohled tak byl přirozeně omezený. Psaní bakalářské práce na téma Obchodní dům Brouk a Babka v Moravské Ostravě mi dodalo zkušenost s důkladným studiem archivních materiálů. Pokud mě jedna práce přivedla k zajímavému tématu, a druhá mě naučila jeden možný způsob postupu výzkumu a psaní, pak v této magisterské práci bych se rád pokusil ještě o něco jiného – rád bych zde alespoň částečně pronikl do dobové atmosféry. Nejdříve se krátce zaměřím na národnostní a stavební podmínky v Moravské Ostravě na přelomu 19. a 20. století. Následně jeden po druhém představím a zpracuji čtyři národní domy ve městě. Kriticky se postavím k dostupné literatuře, popíši jejich architektonické formy, okolnosti vzniku a představím jejich architekty. V práci se pak pokusím ukázat závislost architektury na národnostním cítění. Práce historika umění musí být pečlivá. Při hledání nových faktů v archivu i recepci literatury se často stává, že nález jedné informace sice zodpoví položenou otázku, ale zároveň nastolí několik dalších. Je důležité poznat, kdy už další bádání ztrácí smysl, neboť odbočuje jinými cestami. Zároveň není pro historika umění nic důležitějšího, než se umět dívat a nalézat pravdu v detailech, což však mnohdy může být zdlouhavé a únavné. V případě zde zkoumaných objektů půjde často přímo o rekonstrukci původního, dnes již neexistujícího stavu. Taková činnost pak sestává se skládání jednotlivých střípků k sobě a z takřka detektivní práce. Pomocníkem budou i dobové noviny, což je však zdroj, kterému je

6

třeba přistupovat obzvláště kriticky. Právě s jejich pomocí se pokusím rekonstruovat dobovou atmosféru a dobové vnímání architektury. Některým ze čtyř zde zkoumaných staveb i jejich tvůrcům bylo již v minulosti věnováno více zájmu, jiným méně. Je proto logické, že některým z nich se budu věnovat obšírněji. V rámci celku však nelze pominout ani ty, o kterých se již podrobně psalo dříve, pokusím se však ke každé stavbě přinést něco nového.

7

2. STAVEBNÍ A NÁRODNOSTNÍ

POMĚRY V

MORAVSKÉ OSTRAVĚ, VÍTKOVICÍCH A

NA OSTRAVSKU KONCEM 19. STOLETÍ

Moravská Ostrava a její okolí patřilo dlouho k „ospalé“ část Moravy, spravované biskupy a arcibiskupy z Olomouce. Původní slovanské osídlení v hustých lesích na březích Odry a Ostravice narušila ve 13. století kolonizace podporovaná Přemyslem Otakarem II. a Brunem ze Shauenburku. Právě na biskupův popud vzniklo zřejmě hrazené město Moravská Ostrava, strážené z opavské strany hradem Landekem a z těšínské strany hradem Polskou Ostravou. Moravská Ostrava zůstala dlouho malým městečkem, sotva střediskem svého okolí (v roce 1843 měla jen 1876 obyvatel), i přilehlé obce Vítkovice, Přívoz a Mariánské Hory (rovněž vzniklé již ve středověku) si podržely zemědělský ráz. Prudký nárůst obyvatelstva nastal až koncem 19. století, s větším rozvojem hutí, dolů a také železnice. Počet obyvatel Moravské Ostravy stoupl na 6881 v roce 1869, 13 448 v roce 1880, 19 243 v roce 1890 a dokonce 30 116 v roce 1900.1 Hradby byly sice zbourány již ve 30. letech 19. století,2 ale město se za jejich okruh začalo rozvíjet až koncem století. U tak malého městečka samozřejmě žádná okružní třída neměla smysl, naopak město se živelně rozrůstalo, až došlo k jeho spojení s Vítkovicemi, Přívozem a Mariánskými Horami (byť místa přechodu mezi jednotlivými bývalými obcemi jsou dodnes znatelná). S Polskou (Slezskou) Ostravou, ležící ve Slezsku na druhém břehu Ostravice, bylo město od roku 1851 spojeno řetězovým Říšským mostem od J. Seiferta.3 Tak jak rostla Moravská Ostrava, rostly i okolní obce, zvláště na dolování uhlí závislá Polská Ostrava, Přívoz těžící z největšího nádraží na celé trati Severní dráhy4 a na hutích založené Vítkovice. Vítkovice, které nás budou zajímat více, než ostatní tři obce, měly v roce 1843 pouhých 328 obyvatel, avšak v roce 1869 již 1677, v roce 1890 10 294 a v roce 1900 byly dokonce s 19 123 obyvateli druhou nejlidnatější obcí Ostravska po samotné Moravské Ostravě. Počet celé aglomerace moravských i slezských obcí, které dnes tvoří velkou Ostravu, narostl z cca 30 000 v roce 1869 do 133 000 roku 1900.5 Z nejvýznamnějších staveb Moravské Ostravy do 90. let 19. století lze jistě zařadil kostel Božského spasitele, druhý největší chrám na Moravě, od Gustava Meretty (1883 – 1889), jehož vnitřní výzdobu provedl Max von Ferstel, zemskou reální školu (1877?),

1

JIŘÍK Karel – PITRONOVÁ Blanka (et al.), Dějiny Ostravy, 1967, s. 704 – 705. VYBÍRAL Jindřich, Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938, 2003, s. 14. 3 ZATLOUKAL Pavel, Historismus, 1986, s. 28. 4 LIPUS Radovan, Scénologie Ostravy, 2006, s. 88. 5 JIŘÍK Karel – PITRONOVÁ Blanka (et al.), Dějiny Ostravy, 1967, s. 704 – 705. 2

8

německou obecnou školu (90. léta, O. Mratschek). Jádro centra na náměstí tvořily stále ještě původní patrové domy s podloubím, okraj města dotvářelo několik vil (např. neogotická vila Krejčí (1863), Hálova (1893), Richterova (1896), či vila Strassmannova (1896)) a za nimi se už rozbíhaly jen lány polí a tekly mlýnské strouhy. Právě až 90. léta se dají označit za opravdový stavební rozmach Moravské Ostravy, kdy se město nejen začalo opravdu rozšiřovat, ale stará zástavba v jeho jádru byla nahrazována novými, vyššími a výstavnějšími budovami, pojatými navíc městotvorně do uličních řad, čímž nahradily často roztroušenou a v zahradách uzavřenou zástavbu. V té době navrhoval nejen pro Moravskou Ostravu 1897), ale i pro Mariánské hory (1903) a Přívoz (1894) regulační plány Camillo Sitte. Zatímco Přívoz se podle jeho návrhu proměnil zcela, v Moravské Ostravě přijali jeho návrh jen částečně.6 Zároveň vyrostly zásadní stavby veřejné – nemocnice (v neogotickém stylu, 1898), německé gymnázium (A. Streit, 1901), nadstavba radnice (1875, F. Böhm) a její rozlehlá přístavba s okresním soudem a berním úřadem (1885). Už dříve vyrostla synagoga (70. léta, F. Böhm), ale také justiční areál s věznicí (1893). V této fáze vývoje Moravské Ostravy se velmi důležitými staly i stavby Národního (1894, J. Srb), Německého (1895, F. Neumann) a Polského domu (1900, S. Bandrowski). Ve Vítkovicích byla situace poněkud jiná, již od roku 1874 tam okolo továren vznikalo „ideální dělnické město“ Nové Vítkovice, pod vedením ředitele železáren P. Kupelwiesera. R. Lipus výborně srovnává Vítkovice jak se Sitteho Přívozem (přičemž v obou městech spatřuje dva rozdílné „dramatické koncepty“),7 tak s Verneho Ocelovým městem.8 Vznikla tak obec s pravidelným rastrem ulic a pro veřejné a významné stavby byl zvolen jednotný háv režného zdiva s historizujícími prvky. Jedním z předních architektů byl místní Johann Ulrich, z jehož realizací jmenujme např. Závodní hotel (1886), tělocvičnu (1891), tržnici (1889). Ulice zaplňovaly kolonie (např. Štítová, 1885) a celé bloky obytných budov, např. tzv. „U-haus“ (od 1883).9 Kostel, rovněž režný, vyrostl mezi léty 1880 – 1886 dle projektu A. Kirsteina (přičemž věž sloužila nejen jako kostelní, ale i jako vodárenská),10 radnice mezi léty 1901 – 1902 podle projektu M. von Ferstela. Nové Vítkovice částečně navazovaly na původní ves, ale za jejich ulicemi se opět rozbíhala pole. Na východní straně nově budovaného města, mezi zástavbou a hutěmi, stál již od roku 1848 tzv. zámeček, tedy 6

VYBÍRAL Jindřich, Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938, 2003, s. 20 – 25. 7 LIPUS Radovan, Scénologie Ostravy, 2006, s. 88. 8 Ibidem, s. 86 – 102 9 více viz MATĚJ Miloš – KORBELÁŘOVÁ Irena – LEVÁ Pavla, Nové Vítkovice 1876 – 1914, 1992. 10 STRAKOŠ Martin, Průvodce architekturou Ostravy, 2010, s. 346.

9

ředitelská vila (A. Kraus). Právě na stejné ulici, na okraji Vítkovic, vyrostl i Český dům (1899, F. Tichý), jakožto odstrčené, ale o to hrdější centrum české komunity. Ve Vítkovicích totiž s jejich změnou z vesnice v město (oficiálně povýšeny v roce 1908) výrazně rostl počet německého obyvatelstva oproti českému. Zatímco v roce 1880 bylo Čechů 1396, Němců 992 a Poláků jen 19, o dvacet let později se k Čechům hlásilo 7677 obyvatel, k Němcům 7898, k Polákům 2519. V roce 1910 pak Němci nabyli výraznou převahu (15 990) oproti Čechům (4557).11 Situaci mezi vítkovickými Čechy a Němci popisuje např. K. Jiřík i dnes jako „národnostní útisk“ a „zápas.“12 Z optiky tehdejší doby to tak jistě muselo být. Radnice byla v rukou Němců, kteří spolupracovali s rovněž německým vedením železáren. Původně dvojjazyčná škola se roku 1878 stala čistě německou a až v roce 1897 byla otevřena první samostatná česká škola. Vůdčí osobností vítkovických Čechů byl právník František Hradečný, se kterým se ještě setkáme v kapitole o Českém domě. Česká inteligence, se při prosazování českých zájmů podle K. Jiříka nemohla opřít o širší lidové masy, neboť většina vítkovických byla zaměstnanci železáren a dolů a za aktivní účast na českém národním dění prý hrozil vyhazov z práce.13 Němci ve Vítkovicích zřejmě opravdu bojovně hájili své pozice, neboť později se objevují prohlášení jako to F. Schustera: „Vítkovické železárny si nenecháme počeštit,“14 či „teprve tehdy, až češství ve Vítkovicích bude zdoláno, může se vrátit doba pokojného žití.“15 Národností soupeření se tedy ve Vítkovicích na počátku 20. století notně vyostřilo. Svůj podíl na tom měla jistě emancipace Čechů, spojená právě s jejich střediskem v Českém domě. V Moravské Ostravě byli sice Češi v převaze (8229 Čechů, 3682 Němců a 537 Poláků v roce 1880 a později roku 1900: 12738 Čechů, 10037 Němců a už 6251 Poláků), avšak radnice byla víceméně v Německých rukou. Posledním českým starostou před I. světovou válkou byl Konstantin Grünwald (1873 – 1880).16 Dva další starostové Anton Lux (ve funkci 1880 – 1888) a Adalbert Johanny (ve funkci 1888 – 1901), sice vystupovali k Čechům vcelku smířlivě, ale zbytek rady města (kam byl jen výjimečně zvolen český zástupce) občas tuto vstřícnost hatil – jako v případě povolení české střední školy. Zatímco německá střední reálka

11

JIŘÍK Karel, Vítkovice – nejvíce germanizovaná oblast v Předlitavsku, in: Ostrava č. 21, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 2003, s. 167. 12 Ibidem, s. 177. 13 Ibidem, s. 184. 14 citováno dle ibidem, s. 177. 15 Ostrauer Zeitung Tagblatt č. 292, 19. 12. 1908, citováno dle ibidem, s. 177. 16 KLADIWA Pavel, Starosta, in: MYŠKA Milan – ZÁŘICKÝ Aleš (eds.), Člověk v Ostravě v XIX. století, 2007, s. 123 – 134.

10

byla povolena již roku 1877,17 otevření české střední školy rada města dlouho nechtěla povolit a první gymnaziální česká třída byla zřízena až v roce 1897 a fungovala právě v Národním domě (již v roce 1894 byla otevřena česká chlapecká měšťanská škola).18 Jak píše A. Grobelný, ve svém rozsáhlém (a své době možná maličko poplatném) článku: „Od 70. let se domnělá česko-německá shoda rozplývala a snahy německé buržoazie ovládnout české město se objevovaly v celé své nahotě.“19 Nástup Poláků do Moravské Ostravy se ukázal být v mnoha ohledech „jazýčkem na vahách,“ neboť předáci někteří Poláků, např. lékař Waclaw Seidl a důlní inženýr Henryk Schrott se podíleli na německém společenském životě a byli to oni, kdo agitovali mezi Poláky (často nevzdělanými a chudými přistěhovalci z Haličských dědin, kteří se jen obtížně aklimatizovali v rostoucím průmyslovém velkoměstě), aby volili do zastupitelstva německé kandidáty.20 To přirozeně velmi pobouřilo Čechy. Jak píše H. Šústková: „Byli tedy ochotní (Poláci) hlásit se k Čechům, ale mnohem častěji k Němcům. Vycházeli z jednoduché rovnice – Němec dává práci, Němec poroučí.“21 Nebyla tedy na Ostravsku ani „slovanská“ shoda. Nálada musela být v 90. letech opravdu napjatá. I taková drobnost, jako když české ostravské noviny vyzývají na titulní straně: „Pozor! Než vkročíte do některého obchodu, podívejte se na nápis. Neuzříte-li též českého nápisu, nechoďte tam,“22 jasně ukazuje možná až zoufalou snahu Čechů po vymezení se vůči Němcům, zápal a bojovnost, s jakou se musely v Ostravě odehrávat veškeré děje, jakkoliv související s nacionalitou. Právě tyto nálady vedly k vybudování národních domů.

17

GROBELNÝ Andělín, Národněpolitický život v Ostravě a na Ostravsku v 2. polovině 19. století (pokračování), in: Ostrava č. 5, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, 1969, s. 51. 18 Ibidem, s. 54. 19 GROBELNÝ Andělín, Národněpolitický život v Ostravě a na Ostravsku v 2. polovině 19. století (dokončení), in: Ostrava č. 6, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, 1973. 20 Stalo se tak při obecních volbách roku 1900 – více o tom viz GRACOVÁ Blažena K počátkům Polského domu v Ostravě, in: Ostrava č. 10, sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, 1979, s. 307 – 308. 21 ŠÚSTKOVÁ Hana, Haličan, in: MYŠKA Milan – ZÁŘICKÝ Aleš (eds.), Člověk v Ostravě v XIX. století, 2007, s. 162. 22 Ostravice č. 2, 13. 1. 1894, s. 1.

11

3. POLSKÝ DŮM V MORAVSKÉ OSTRAVĚ 3.1. Literatura Literatura zaměřená na budovu Polského domu obsahuje mnoho velmi rozdílných druhů prací. Jen málo z nich se však zabývá domem z hlediska dějin umění. Prvním z takových je článek Pavla Zatloukala o secesní architektuře v Moravské Ostravě, který vlastně teprve počátkem 90. let 20. století poprvé vnesl téma ostravské architektury přelomu 19. a 20. století do českých dějin umění. 23 P. Zatloukal zde přinesl základní přehledové údaje o Polském domu i nájemním domu W. Seidla – další stavbě architekta Stanislawa Bandrowského v Moravské Ostravě. Zaobíral se také formami architektury Polského domu a pokusil se je zařadit v širším evropském kontextu. P. Zatloukal se pak k tématu vrátil ve své monumentální knize o architektuře na Moravě a v Rakouském Slezsku mezi lety 1750-1819.24 Zde po Polském domu sice pojmenoval jednu kapitolu, ale zabývá se jím spíše okrajově. Přesto přichází s důležitým poznatkem o návaznosti architektury Polského domu na tvorbu krakovského architekta Theodora Talowského a přináší i další biografické údaje o S. Bandrowském. Krátkou noticku o Polském domu a ještě další Bandrowského stavbě Zatloukal dostal i do poznámky v akademických dějinách umění.25 Další prací pak je zásadní monografie o architektuře Moravské Ostravy mezi léty 1890-1938 od Jindřicha Vybírala.26 Autor zde podobně, jako P. Zatloukal, stavbu charakterizuje po stylové stránce a zaobírá se i postavou a životními osudy architekta Stanislawa Bandrowského. Další krátké umělecko-historické příspěvky k Polskému domu se pak nachází v knihách Česká republika – architektura XX. století: Morava a Slezsko editorů Michala Kohouta, Stephana Templa a Pavla Zatloukala (autorem hesla o Polském domu je J. 23

Článek vyšel vlastně třikrát, poprvé pod názvem Moravská Ostrava – rezervace architektury pozdní secese a art déco ve sborníku Obnova a ochrana pamiatok modernej architektúry, 1989, s. 13 – 17, poté v časopise Památky a příroda, č. 5, 1990, s. 257 – 269 pod názvem Moravská Ostrava – rezervace pozdní secese a art déco a potřetí v rozšířené podobě s poznámkovým aparátem pod názvem O Moravské Ostravě jako“rezervaci“ architektury pozdní secese a art déco ve sborníku Ostrava 18, sborník k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 1997, s. 161 – 194. Dále v textu budu odkazovat jen na poslední zveřejněnou verzi ze sborníku Ostrava. 24 ZATLOUKAL Pavel, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku, 2003, s. 459 – 467. 25 ZATLOUKAL Pavel, Architektura secese na Moravě a ve Slezsku, in: LAHODA Vojtěch – BENEŠOVÁ Marie (et al. – eds.), Dějiny českého výtvarného umění 1908 – 1938 IV/1, 1998, s. 159. 26 VYBÍRAL Jindřich, Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938, 2003, s. 33 – 35.

12

Vybíral)27 a v Průvodci architekturou Ostravy Martina Strakoše.28 V obou je však, vzhledem k jejich povaze, věnován Polskému domu jen krátký text se základními údaji a popisem. Ostatní práce se Polským domem zabývají z jiného hlediska, ať už je to populárně podaný dvoujazyčný Malý průvodce stavebními památkami v Ostravě,29 sochařstvím se zabývající publikace Marie Šťastné Socha ve městě,30 nebo příspěvek v Bílé knize ostravské kultury od Ivana Motýla,31 zaměřující se na polskou menšinu a postavu architekta Bandrowského. Důležitým zdrojem pro dějiny výstavby i spolkové činnosti v Polském domě je pak článek Blaženy Gracové K počátkům Polského domu Ostravě.32 Té předcházel zdaleka ne tak důkladný a populárně pojatý novinový článek Alfreda Kocura Jubileusz Domu Polskiego.33 3.2. Prameny Základním pramenem ke studiu architektury Polského domu je fond uložený v archivu Stavebního úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz.34 Zde se krom dokumentů nachází i projektová dokumentace, ovšem nikoliv v kompletní podobě. Z původních plánů signovaných Stanislawem Bandrowským je zachován plán situace v místě stavby, projekt východní a severní fasády, příčný řez budovou, plán plotu okolo pozemku a plán základů a řezu lednicí ve sklepě pod hudebním pavilonem ve dvoře. Až na plán situace a pavilonu se však nejedná o originály, nýbrž o dobové kopie. Plán příčného řezu je pravděpodobně také kopie, ovšem následně dobarvená (zdivo červeně, krov žlutě, atd.). Dochován je i půdorys přízemí, nazván „Adaptace Polského domu“ a datovaný 1917 s razítkem stavební firmy Josefa Dostála – tento výkres je evidentně kopií staršího výkresu, upravený o naznačené přidané a ubourané zdivo Dostálovou firmou.35 Chybí tedy původní půdorysy a podélný řez, stejně jako plány štukové výzdoby interiéru. 27

KOHOUT Michal – TEMPL Stephan – ZATLOUKAL Pavel, Česká republika – architektura XX. století: Morava a Slezsko, 2005, s. 145. 28 STRAKOŠ Martin, Průvodce architekturou Ostravy, 2010, s. 139. 29 VAŇEK Petr, Malý průvodce stavebními památkami v Ostravě, 2000, s. 76. 30 ŠŤASTNÁ Marie, Socha ve městě, 2008, s. 20 – 21. 31 MOTÝL Ivan, Tavící tyglík na řece Ostravici, in: KALETA Ivo (et al.), Bílá kniha ostravské kultury, 2009. s. 200. 32 GRACOVÁ Blažena, K počátkům Polského domu Ostravě, in: Ostrava č. 10, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, 1979, s. 294 – 311. 33 KOCUR Alfred, Jubileusz Domu Polskiego, Glos ludu r. 25, č. 109, 11. 9. 1969, s. 3. 34 Archiv Stavebního úřadu Moravská Ostrava a Přívoz, fond dokumentů a plánů pro objekt č. p. 1152. 35 Že jde o kopii, se dá usuzovat dle mnoha nevýrazných, až se ztrácejících čar a kót, jejichž kontury se kopírováním ztratily. Na výkrese je vidět, že některé čáry byly zvýrazněny obtažením, zatímco jiné (hlavně kóty a stupně schodišť) nikoliv. Lze hypoteticky přijmout za fakt, že se jedná o kopii původního půdorysu, kterou Dostál pořídil a do níž zanesl změny. A logicky se tedy dá předpokládat, že jde o kopii Bandrowského

13

Ve fondu jsou dále i plány suterénu z roku 1900, které však nepochází z Bandrowského ruky (signované jsou podpisem W. Kolacek) a další novější plány vztahující se ke stavbě zahradního pavilonu a následujících přestaveb a úprav objektu od roku 1900 až po dnešek. V Archivu města Ostravy se toho ke stavbě domu mnoho nenachází, archivy spolků spravující Polský dům a sídlících v něm jsou zachovány jen útržkovitě a to až z doby dlouho po jeho výstavbě. Přesto je v Archivu města Ostravy důležitý materiál Szkica „domu Polskiego“ v Morawkiej Ostrawie,36 která vrhá nové světlo na vývoj jeho formy. Jelikož je Polský dům chráněnou památkou, je na Národním památkovém ústavu v Ostravě přístupná i karta památky a sbírka fotografií. Stavebně historický průzkum pro Polský dům proveden není. Důležitým zdrojem informací jsou dobové noviny, například Gwiazdka Cieszyńska, Głos Ludu Ślązkiego, ale i noviny české jako Ostravský obzor, Opavský Týdenník, Národní politika nebo Noviny Tešínské. Opomenout nelze ani staré pohlednice a fotografie.37 3.3. Historie stavby Polského domu Jelikož koncem 19. století stály v Moravské Ostravě již několik let národní domy český a německý, rozhodla se přirozeně i polská menšina zbudovat si vlastní společenský dům. Vyžadovaly si to zřejmě nejen důvody prestižní, ale i praktické, neboť jak píše Gracová, myšlenka na stavbu národního domu: „se objevovala nepochybně delší dobu, když veškerá kulturní i politická činnost závisela na soukromých hostincích a sálech.“38 Ke stavbě dali podle Gracové podnět Poláci, kteří: „stále udržovali živé kontakty... s Krakovem. Z Krakova čerpali posilu pro své kulturněpolitické působení, odtamtud také občas přijímali finanční prostředky.“39 Koneckonců již v roce 1898 byla dle Gracové v Moravské Ostravě založena pobočka Towarzystwa Szkoły Ludowej40 – organizace která se starala o rozvoj vzdělání mezi Poláky v Haliči.

původního půdorysu, ačkoliv tento plán nenese podpis Bandrowského. Pro vypovídá i další fakt – zobrazení měřítka, jednak je nevýrazné (tedy okopírované), jednak je nápadně podobné spíše měřítku, jaké používal Bandrowski, než měřítku, které na jiném výkrese užil Dostál. Tím jiným výkresem je půdorys I. patra Polského domu. Ten, zdá se, je pouze obkreslen podle staršího plánu, nejde o kopii. Mezi ním a plánem přízemí jsou výrazné rozdíly v kvalitě zpracování – u oken, u v půdoryse viditelných prvků fasády i interiéru. 36 Archiv města Ostravy, sbírka map a plánů, Szkica „domu Polskiego“ v Morawkiej Ostrawie, sig. VIII., inv. č. 1764. 37 Zvláště ty uložené v Archivu města Ostravy a na Národním památkovém ústavě v Ostravě. 38 GRACOVÁ Blažena, K počátkům Polského domu v Ostravě, in: Ostrava č. 10, sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, 1979, s. 297. 39 Ibidem. 40 Ibidem, s. 296.

14

Poláci v čele s lékařem dr. Waclawem Seidlem, ing. F. Brzezowským (místopředsedou města Přívozu), ing. H. Schrottem (důlním nadinspektorem) a lékařem dr. Knapczykem založili roku 1899 Towarzystwo budowy Domu polskiego w Morawskiej Ostrawie. Podle informací z tisku byl již v té době členem Towarzystwa i architekt budovy Stanislaw Bandrowski, tisk jej dokonce považuje za iniciátora stavby.41 Spolek vydal obsáhlé prohlášení ve čtrnáctideníku Głos Ludu Śląskiego. V něm jsou potřeby polského lidu vyjádřené dojemnými slovy a apelují na národní hrdost a těžký úděl Poláků na Ostravsku. Prohlášení slibuje zřídit školu pro anafabety a lidovou školu a jsou v něm vyjádřeny nyděje, že: „Dom ten ma się stać równocześnie centrum zbornem i towarzyskiem całego miejscowego społeczeństwa polskiego; - w chwilach., wolnych od pracy biedny i zamożniejszy znajdzietu potrzebną duchową rozrywkę.“42 Podepsaní byli za výbor Towarzystwa budowy Domu polskiego Waclaw Seidl a Jan Ochoński, kteří dále v textu vyzývají všechny Poláky, aby přispívali na sbírku na stavbu domu nebo aby kupovali podílové akcie, z nichž převážně byla stavba financována. Představitelé Towarzystwa se tedy pokusili, podobně jako předtím Češi a Němci, vyburcovat své krajany k národnímu sebeuvědomění a sounáležitosti a slibovali jim za to důstojný stánek pro všechny polské aktivity v Moravské Ostravě. Podle Alfreda Kocura přispěli v průběhu roku 1899 na stavbu i velcí polští mecenáši: „Przysyłano takźe pieniadze z Połski – hrabia Zamojski, hrabia Tarnowski i spoleczeństvo miasta Krakowa.“43 V dalším čísle Glosu pak vyšel opět článek podepsaný Seidlem a Ochońským, kde šířeji objasňují své záměry a mimo jiné informují, že Towarzystwo budowy Domu polskiego: „zakupiło już parcelę na ulicy Hermanskiej i jeszcze w roku bieżącym będzie budowało wspaniały dom, w którym mieścić się będą polskie towarystwa, obszerna sala ze sceną i restauracya.“44

41

Národní politika, č. 173, 25. 6. 1901, s. 6. „Ten dům má se stát i centrem setkávání a spolků celého městského společenství polského; – ve chvílích volna od bídné práce umožní nalézt potřebnou oduševnělou zábavu.“ Głos Ludu Śląskiego, č. 10, 21. 5. 1899, s. 1 – 2. 43 „Zasláno také peněz z Polska – hrabě Tarnowski, hrabě Zamojski a město Krakov.“ KOCUR Alfred, Jubileusz Domu Polskiego, Głos Ludu, č. 109, 11. 9. 1969, s. 3. Kocur přirozeně v novinovém článku neuvádí žádné zdroje, takže tato informace není ověřitelná. Ovšem má-li pravdu, jednalo by se o Adama Amora Tarnowského staršího (1866 – 1946), velvyslance Rakouska-Uherska v USA a Władysława Zamoyského (1853 – 1924), cestovatel a člena a mecenáš několika dobročinných a vzdělávacích spolků. 44 „již zakoupilo parcelu na Heřmanské ulici a ještě v tomto roce bude budovat krásný dům, ve kterém budou sídlit polské spolky, bude v něm sál s jevištěm a restaurace.“ Głos Ludu Śląskiego, č. 11, 4. 6. 1899, s. 2 – 3. 42

15

Zakoupená parcela na rohu dnešní Žerotínovy a Poděbradovy45 ulice rozhodně nepatřila k těm nejlukrativnějším. Nacházela se na okraji rozrůstající se Moravské Ostravy, nedaleko Frýdlantské dráhy a Dobytčího trhu, v místech, kde město jen postupně v posledním desetiletí 19. století zabíralo volnou krajinu, patřící původně polím a loukám. O reprezentativní poloze domu tedy nemůže být příliš řeči, ovšem na druhou stranu není pochyb, že v nově budované zástavbě nájemních domů a různých dílen a fabrik měl Polský dům potenciál stát se přirozenou dominantou celého okolí, což svou výraznou architekturou také naplnil. V jednom z dalších čísel Głosu Ludu Śląskiego vyšla na titulní straně skica fasády46 (ke které se ještě vrátíme později) a také se začaly pravidelně objevovat soupisy lidí, kteří přispěli na stavbu domu. I některé české noviny informovaly o úmyslu postavit Polský dům v Moravské Ostravě. Krátkou a neutrální zprávu přinesl například Opavský týdeník.47 16. července 1899 přinesl Głos Ludu Śląskiego48 zprávu, že delegace krakovských akademiků a členů Towarzystwa szkoły ludowej z Krakova, která přijela do Moravské Ostravy, navštívila i staveniště Polského domu, kde se zpívala budoucí polská hymna „Jeszcze Polska nie zginęła.“ To potvrzuje čilé styky moravskoostravských Poláků s Krakovskými činiteli. Krakovská delegace se poté v českém Národním domě setkala s českými politickými a národoveckými představiteli a provolávala se hesla jako: „Ať žije česká Moravská Ostrava.“ Dojemný okamžik, při němž se zřejmě museli někteří představitelé Towarzystwa budowy Domu polskiego přetvařovat, protože vztahy Čechů a Poláků, nebyly na Ostravsku nejlepší. V tomtéž čísle Głosu Ludu Śląskiego zároveň vyšel inzerát, kde Towarzystwo budowy Domu polskiego vyzývá firmy, aby se hlásily se svými nabídkami na stavební práce do 18.7. Zároveň se píše, že: „Plany, specyalne i ogólne warunki, ceny wraz z formularzami ofert, przejrzane być mogą w biurze stowarzyszenia...“49 V té době tedy nebyla hotova jen zveřejněná skica, ale již i kompletní plány – potvrzují to výkresy situace (ten je datován rukou

45

Heřmanská (či též Zwierzinova podle starosty Hermanna Zwierziny) se dnes jmenuje Poděbradova. Žerotínova se od roku 1898 jmenovala Spencova, dříve se jí pravděpodobně říkalo Nová. Více viz ADAMUS Alois, Legendy ostravských ulic, 1934. 46 Głos Ludu Śląskiego, č. 13, 2. 7. 1899, s. 5. 47 Opavský týdeník, č. 40, 27. 5. 1899. 48 Głos Ludu Śląskiego, č. 14, 16. 6. 1899, s. 5. 49 „Plány, detailní i obecné podmínky, ceny a formuláře nabídek jsou k nahlédnutí v kanceláři spolku,“ ibidem, s. 7.

16

i razítkem úřadu do 10. 7. 1899) a příčného řezu (který nese taktéž razítko se stejným datem).50 25. 11. 1899 objevuje se i další zpráva o Polském domu v českém tisku, který píše: „Avšak mezi Poláky vládnou dva proudy, jeden je pro (Polský dům)... kdežto druhý proti němu pracuje. Bylo nám sděleno od jistého čelného představitele zdejší „Czitelni“... „my ten dům neuznáváme za polský... Peníze ku stavbě jakož i stavební místo zapůjčili židé. Následkem toho dělal plány žid a stavbu provádí rovněž žid.“51 Zpráva o národnosti architekta Bandrowského je ovšem mylná a zpráva rozkrývá nejednotnost Poláků na Ostravsku a ochotu českých novin zveřejňovat i pomluvy. 3. 9. 1899 se v Głosu Ludu Śląskiego objevuje zpráva, že: „Budowa Domu polskiego postępuje szybkim krokiem. Już pierwsze piętro się dźwiga i w tych dniach stanie na równi,“52 a že se budou vypisovat nabídky na pokrývačské, tesařské a natěračské práce. V dalším čísle se pak objevuje povzdech, že mnoho dělníků je líných a místo práce spí.53 1. 1. 1900 se v Głosu Ludu Śląskiego vychází zpráva, že: „Dom Polski w Mor. Ostrawie jest już pod dachem. Gmach to wspaniały i warto go obejrżyć.“54 Stavba tedy zřejmě byla působivá i v nehotovém stavu. V článku se také píše, že na Vánoce se už v budově odehrávala slavnost pro děti. Konečně 12. května píše Głosu Ludu Śląskiego s drobným povzdechem, že stavba bude 15. července již jistě hotova, že budova je nádherná, ale že Poláci se o něm málo zajímají.55 V červnu se Towarzystwo szkoły ludowej z Krakova rozhodlo zakoupit velký podíl akcií, které Společnost pro stavbu Polského domu emitovala, aby bylo z čeho platit stavbu a činnost domu.56 Následujícího týdne pak do Moravské Ostravy opět přijeli členové Towarzystwa szkoły ludowej, konkrétně dr. prof. Ernest Bandrowski a dr. prof. Odo Bujwid, prohlédli si stavbu, a ta: „zrobiła na nich bardzo korzystne wrażenie tak pod względem stylu, jak i wewnętrznego urządzenia.“57

50

Archiv Stavebního úřadu Moravská Ostrava a Přívoz, fond dokumentů a plánů pro objekt č. p. 1152. Opavský týdeník, č. 92, 25. 11. 1899, s. 3. 52 „Stavba Polského domu postupuje rychlým krokem. První patro již se zvedá a v těchto dnech bude dokončeno.“ Głos Ludu Śląskiego, č. 17, 3. 9. 1899, s. 6. 53 Głos Ludu Śląskiego, č. 18, 17. 9. 1899, s. 7. 54 „Polský dům v Moravské Ostravě již je pod střechou. Je to nádherná budova a stojí za to si ji prohlédnout.“ Głos Ludu Śląskiego, č. 1, 1. 1. 1900, s. 7. 55 Głos Ludu Śląskiego, č. 20, 12. 5. 1900, s. 5. 56 Głos Ludu Śląskiego, č. 24, 9. 6. 1900, s. 5. 57 „udělala na ně velký dojem jak z hlediska stylu, tak vnitřního zařízení.“ Głos Ludu Śląskiego, č. 28, 7. 7. 1900, s. 6. 51

17

Konečně 20. a 21. srpna 1900 proběhla kolaudace Polského domu. Glos píše, že kolaudační komise nešetřila chválou na architekta Stanislawa Bandrowského, který se prý podle ní znamenitě vypořádal s úkolem mu svěřeným a postavil stavbu, která bude ozdobou města.58 V tomtéž čísle byl také oznámen program oslav. Slavnost se konala 8. a 9. září. Nejen Głosu Ludu Śląskiego,59 ale i mnohé další noviny60 o ní obšírně informovaly. Nejdříve se konala slavnostní mše v kostele sv. Václava, poté průvod lidu prošel městem k Polskému domu. Díky žádosti o povolení slavnosti k Policejnímu ředitelství víme, že pochod se přesouval ulicemi Školní, Mostní, Johannyho, Střelniční, Přívozskou, Novou, Kolejovou, Rybnickou a Zvěřinovou.61 Původně měl průvod jít od nového kostela Božského spasitele (tedy asi jen poloviční trasu). I tak se však průvod vlastně úplně vyhnul centru města.62 V čele průvodu šli členové Towarzystwa (tedy zřejmě i architekt Bandrowski), dále delegace místních i cizích spolků, hosté a členové dalších organizací a lid. Pochod měl být úplně tichý, bez hudby a zpěvu.63 Je otázka, nakolik se toto mohlo podařit, účastnil-li se velký dav lidí. Každopádně není pochyb, že Poláci pochodovali s prapory, možná i v krojích. Po příchodu k Polskému domu byla novostavba posvěcena knězem. Slavnosti se neúčastnili jen místní, ale i hosté z Krakova a Haliče a delegace z polských vesnic na Těšínsku. Stejně tak se účastnili i ostravští Češi a Němci. Po projevu kněze a rektora Chromeckého z Krakova vystoupil architekt Stanislaw Bandrowski a po krátké řeči slavnostně předal klíče řediteli Towarzystwa, dr. Knapczykovi. Následovalo ještě několik řečníků a řečnění uzavřel kněz Zadecki, který vyzdvihl zásluhy dr. Waclawa Seidla a

58

Głos Ludu Śląskiego, č. 35, 25. 8. 1900, s. 6 Głos Ludu Śląskiego, č. 38, 15. 9. 1900, s. 1 – 2. 60 Dopředu na ni upozorňoval Opavský týdenník, č. 68, 1. 9. 1900, s. 2; Gwiazdka Cieszyńska otiskla nejprve 1. 9. 1900 článek o historii stavby a s programem slavnosti, autorsky podepsaný „Bandrowski. Nakeski.“ (č. 35, s. 418) a o dvě čísla později reportáž ze slavnosti, ve které se však nevyhnula kousavému a útočnému tónu (č. 37, 15. 9. 1900, s. 442 – 443). Až 29. září informovaly o Polském domě Noviny těšínské (č. 44, s. 2 – 3) a také si přitom neodpustily útočný tón, když píší: „Polský dům – správně by se mělo říkat „židovský dům“ a vyjmenovávají, že z šesti novin v čítárně jsou jen jedny polské. 61 Tedy z dnešního Kostelního nám. u chrámu sv. Václava po Zeyerově (Školní) a 28. října (Mostní), na Sokolskou třídu (Johannyho), Dvořákovou (Střelniční) a Přívozskou (její jméno je dodnes stejné), Čs. legií (Novou) okolo českého Národního domu a baziliky Božského spasitele, na Nádražní třídu (Kolejová, ač takto se nikdy nejmenovala) přes Českobratrskou (Rybniční) na Poděbradovu (Zvěřinova). 62 Také je zřejmé, že průvod se zbytečně vracel po Přívozské na Novou, místo aby pokračoval ze Střelniční přes Mlýnskou na Nádražní. Je možné, že to bylo kvůli tomu, aby mohl projít okolo nového kostela a českého Národního domu – kde se možná připojili Češi a kde také mohli Poláci Čechům demonstrovat svůj národní zápal. 63 Zemský archiv Opava, fond Policejního ředitelství Moravská Ostrava, karton 101, č. 5462. 59

18

Stanislawa Bandrowského, na což publikum zareagovalo třeskutým křikem na jejich počest. Jaké větší ocenění by si architekt mohl přát? Po společném obědě se pokračovalo v projevech, mluvili hosté, místní inteligence, ale i dělníci. Následovala hudba a zároveň další přednášky v hlavním sále. Navečer divadelníci z Krakova odehráli několik představení. Poté se začalo tančit a zábava pokračovala až do půlnoci. Následujícího dne se pokračovalo v oslavách krmášem, tombolou a dalším divadelním představením. Ostravský obzor přinesl velký článek, kde především zmiňuje dojemnou shodu českých, polských i německých představitelů na slavnosti, které se účastnil i starosta A. Johanny.64 Zdá se tedy, že alespoň při takovéto slavnostní události, byli přední političtí a kulturní představitelé schopni odhodit své spory a tvářit se, že táhnou za jeden provaz. Takové tedy byly okolnosti výstavby Polského domu. Provázely jej neshody mezi samotnými Poláky. Ne všichni přijali Polský dům za svůj, mnozí raději přispívali finančně na Polský dům v Těšíně. Neustálé slovní výměny a útoky mezi rozdílně politicky naladěnými redakcemi Głosu Ludu Śląskiego a Gwiazdky Cieszyńske na jejich stránkách byly jistě jen odrazem toho, co se muselo odehrávat mezi jednotlivými Poláky na ulicích, v hospodách i domácnostech a na vyšší úrovni mezi jejich vůdci. Zatímco Głosu Ludu Śląskiego pravidelně informoval o dění okolo stavby Polského domu v Moravské Ostravě, Gwiazdka zajišťovala obdobný „informační servis“ pro Polský dům v Těšíně a pro stavbu moravskoostravskou měla málokdy hezkého slova. Ne všichni Poláci, a redaktoři Gwiazdky zvláště, měli rádi dr. Waclawa Seidla, ne všichni sdíleli jeho národně socialistické politické názory. Zmiňme jen, že se Seidl se velmi angažoval v politice a české noviny jej přezdívaly „Čechožrout,“65 neboť úspěšně agitoval mezi polskými dělníky v Ostravě a přesvědčoval je, aby hlasovali spolu s Němci. Díky tomu při volbách uspěli němečtí a polští kandidáty na úkor českých.66 Ponechme již stranou další osudy budovy, při kterých koncem roku 1900 hrozil Polskému domu krach, a zmiňme jen, že během asanace v 80. letech 20. století byly srovnány všechny budovy v okolí Polského domu, který tak zůstal stát jako smutný solitér. V 90. letech jej pak rozšířily postmoderně pojaté přístavby hotelových pokojů, které ač se svým pojetím 64

Adalbert Johanny (1846 – 1919), starosta Moravské Ostravy mezi léty 1888 – 1901, více viz PRZYBYLOVÁ Blažena – ŠERKA Jozef, Muži s mocí: portréty starostů Moravské Ostravy 1861 – 1918, 1996, s. 19 – 20. 65 Noviny Těšínské, č. 47, 19. 10. 1901, s. 2. Podle dopisu otištěného v Opavském týdeníku č. 28., 7. 4. 1900 vyzýval dr. Seidl osobním dopisem jednoho polského havíře z Doubravy (Dambrowe) na Těšínském Slezsku, aby sebral co nejvíce svých přátel a společně aby narušili jednání, které v hostinci vedli místní Češi. 66 Stalo se tak při obecních volbách roku 1900 – více o tom viz GRACOVÁ Blažena K počátkům Polského domu v Ostravě, in: Ostrava č. 10, sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, 1979, s. 307 – 308.

19

snažily přiblížit staré fasádě, působí dnes k původní budově nekompaktně a poněkud ji degradují. 3.4. Architektura Polského domu Dobové komentáře ohledně budovy se velmi různí. V novinách z roku 1900 se píše například: „Nemůžeme skončit svou referentskou povinnost uznáním technickému tvůrci panu arch. Bandrovskému: Polský dům vyniká důslednou secesí s polskými motivy a jest svého druhu jediný v celém kraji.“67 Národní politika přidává: „plány pro Polský dům ve slohu secese.“68 Noviny Těšínské pak říkají, že: „vystavěn je v Jagelonském slohu...“69 Jindřich Vybíral ve své knize cituje noviny německé, kde se píše, že jde o: „polskou secesi,“ nebo že stavba je: „stylově čistá“ a že budila obdiv všech hostů.70 Dále objevují se přirovnání k hradu – Český poslanec Michejda na slavnosti otevření budovy: „... otevřeně prohlásiv, že polský dům nemá všedního významu, nýbrž jest to hrad, z něhož sice nemají se konat výpady na dobývání cizího, nýbrž na obranu vlastního.“ 71 Stejně tak Głosu Ludu Śląskiego píše, že: „otwiarcza nowej kresowej twiardzy polskosczi.“72 V Moravsko-slezské revue ročník 1907-1908 pak vychází báseň M. Kurta S dýmem požárů, kde se praví: „V ulici tmavé kouřem a sazí stojí „Dom polski“ – jak hradba statná, sčernalá také ostravským dýmem, nahoře jenom svítí v tmáň nebe orlice bílá; sedí a patří na východ kamsi, tam ke Krakovu...“73 Vidíme tedy to, co je pro všechny národní domy typické. Polský dům je přirovnáván k hradu, tvrzi polské národnosti a to bez ohledu na to, že v sobě v podstatě nenese žádné architektonické prvky odvozené od pevnostní architektury. Tato přirovnání jsou míněna v dobrém i ve zlém. Stylová hodnocení jsou pak zcela rozporuplná – od secese, přes polskou neorenesanci (odvozenou od krakovských Sukenic) až po označení za jakýsi „čistý“ styl. 67

Ostravský obzor, č. 70, 12. 9. 1900, s. 2. Národní politika č. 173, 25. 6. 1901, s. 6. 69 Noviny těšínské, č. 44, 29. 9. 1900, s. 2. 70 Citováno dle VYBÍRAL Jindřich, Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938, 2003, s. 33. 71 Ostravský obzor, č. 70, 12. 9. 1900, s. 1. 72 „otevření nové pohraniční tvrze polskosti.“ Głos Ludu Śląskiego, č. 38, 15. 9. 1900, s. 2. 73 Moravsko-slezská revue, datace nezjištěna, 1907 – 1908, s. 217. 68

20

Co dobové pozorovatele tak mátlo? Polský dům je patrová, dvoukřídlá (s jižním a západním křídlem), nárožní budova. V místě nároží jí dominuje ještě o patro vyšší věž na kruhovém půdoryse, zakončená kupolí. Celá stavba architekta Stanislawa Bandrowského působí velmi členitě a její fasáda je složitě dekorována, takže následující popis bude poněkud obsáhlejší. Vedle věže začíná jižní křídlo jemně, spíše jen opticky, vystupujícím nárožním rizalitem s jednou okenní osou, poté pokračuje samotné křídlo se dvěma osami, avšak je přerušeno mohutným a dominantním průčelním rizalitem s jedním velkým termovým oknem, za nímž pak křídlo pokračuje opět dvěma okenními osami. Západní křídlo se od věže rovněž odvíjí rovněž spíše jen opticky vystupujícím nárožním rizalitem s jednou osou, poté pokračuje dvěma okenními osami a je uzavřeno dalším rizalitem.74 Začněme při popisu stavby věží, neboť krom toho, že v ní je hlavní vchod do budovy, je to právě věž, která stavbě pohledově vládne hned z několika úhlů pohledu. Koncept nárožní věže jistě není v architektuře ničím ojedinělým, setkáváme se s ním již na středověkých fortifikacích. Častěji však v podobě kdy věž lícuje se zdivem křídel nebo kdy je před budovu předsazena. Na Polském domě je však věž jakoby vtahována dovnitř masou křídel, která k ní přiléhají. Podobný koncept nárožní věže není zase tak častý. Nalézáme jej například na jižním křídle zámku v Drážďanech z let 1899-1901 ve stylu severské neorenesance, nebo na klasicky neorenesanční a hmotově velmi sevřené budově Haličské spořitelny ve Lvově75 z let 18891891 od architekta Juliana Zachariewicze. Od úrovně chodníku až do výše patra věž člení čtyři opěrné pilíře. Ty jsou směrem nahoru odstupňovány dvěma pultovými stříškami krytými taškou (takže se ve svém profilu „zeštihlují“) a jsou malebně ukončeny stříškou sedlovou. Navíc jsou pilíře ještě vertikálně členěny vpadlými plochami. Pilíře na první pohled evokují gotickou architekturu. V nejvyšším patře věže na ně opticky navazují iónské pilastry s manýristicky propadlým dříkem.76 Horizontálně věž člení několik říms – nad přízemím kordonová ve formě čistého omítnutého pásu s vystupujícím motivem koulí; nad úrovní patra pak další dvě římsy, mezi nimiž je cihelný pás s vyzděnými konzolkami z režných cihel. Korunní římsa věže je zdobená zubořezem a nad ní se zvedá kupole. Ta je dvouplášťová, přičemž vnitřní plášť byl původně

74

Možná by bylo v případě těchto nárožních rizalitů vhodné spíše označení pseudorizalit. Publikována byla na fotografii v krakovském časopise Architekt, č. 1, 1900, s. 4 fotografické přílohy. 76 Motiv, který se objevuje např. na olomoucké kapli sv. Stanislava, byť nelze předpokládat, že by zrovna tato kaple byla Bandrowskému předlohou. 75

21

jen hladce omítnut (dnes je oplechován). Vnější plášť je proveden z kovu a působí velmi jemně, dekorativně a vzdušně – mezi dvojitými nosnými pruty se vine křehká florální ornamentika šlahounů se zlacenými lístky. Ze středu konstrukce vyráží k nebesům bodec.77 Toto pojetí kupole se zdá být přímou citací Pavilonu vídeňské secese J. M. Olbricha. Secesní jsou i prvky nad atikovou římsou, těsně pod kupolí – dekorativní pylony, mezi nimiž je motiv erbovního štítku s šikmým břevnem.78 Dále se zaměříme na dva nárožní rizality, které mezi sebou svírají věž. Jejich zdivo je převážně režné, až na hladce omítnutý sokl. Okna v přízemí jsou stejná jako v přízemí věže – segmentově zaklenutá, přičemž omítnutý pás klenby je dekorován zubořezem, pod okny je pás s třemi triglyfy. V úrovni parapetu a v jejich půli se po režném zdivu táhnou dva horizontální armovací pásy světlé omítky dekorované koulemi. Nad okny se nalézá omítkou tvořený obloučkový vlys se třemi oblouky, který zabíhá až za roh rizalitu a na nárožích přiléhajících k věži jej ukončuje pitoreskní dolů visící koule „zahryzávající se“ do cihel zdiva. Okna v patře nárožních rizalitů jsou zaklenutá valeným pásem z režného zdiva, který vyrůstá z omítnutých patek navazujících na obloučkový vlys. Na vrcholu ho zdobí rovněž omítnutý závěrečný klenák, nad kterým se na ploše režného zdiva volně vznáší úzká štuková římsa se zubořezem. Nad touto římsou jsou pak na jižním křídle tři malá obdélná okénka, na západním křídle jen plocha režného zdiva. Oba rizality na vrcholu ukončuje atika, tu tvoří dva pilířky s kuželkami a další dekorací a mezi nimi pilířková balustráda. Plocha jižního křídla je dále tvořena dvěma okenními osami. Okna v přízemí jsou obdobná jako ta v přízemí rizalitů. Jen mají pod parapetem hladký prostor spojený s omítnutým soklem a nad sebou ještě jednu velkou obloukovou římsu zdobenou koulemi a zvýrazněným vrcholovým klenákem, která obě okna zceluje. V patře křídla jsou okna obdélníková, s podokenní i nadokenní římsou klasického profilu, ovšem nadokenní římsa není s oknem nijak spojena a volně se vznáší, opticky držena zubořezem. Na západním křídle jsou okna v přízemí i patře obdobná jako na jižním. Namísto velké nadokenní římsy, však má každé z nich nad sebou římsy dvě, přičemž ta vyšší je z režného

77

Snad bleskosvod, nebo původně sloužil jako stožár na větrnou korouhvičku či prapor. Tento motiv je čistě dekorační a bez nějakého skrytého odkazu, na budově jej nalezneme mnohokrát, ale stejně tak se nachází i na mnoha soudobých stavbách i v samotné Ostravě, např. v mírně obměněné formě na nájemním domě S. Urbacha od Eugena Noëho z roku 1903 na Nádražní třídě. 78

22

zdiva. Mezi okny pak je omítnutá plocha se štukovým dekorem konzolky, ze které raší rostliny obtáčející kruhový štítek s šikmým břevnem.79 Obě křídla jsou nahoře ukončena korunní římsou, drženou cihelnými konzolami, mezi nimiž jsou propadlé plochy tvaru rovnoramenného kříže. Na věži jsou v prvním patře tři okenní osy opakující motivy z obou křídel. Výjimkou je prostřední z nich, tento otvor je rozdělen bosovaným pilířem na dvě úzká okénka. Věž má navíc ještě jedno patro. V něm jsou okna půlkruhově zaklenuta, což se hodí k pilastrům mezi nimi, ovšem pás okenní klenby je členěn dalo by se říci po románském způsobu, jednotlivé klenáky jsou střídavě z režného zdiva, střídavě omítnuté.80 Mírně se liší krajní rizalit na západním křídle. V přízemí měl dva klenuté dveřní otvory, z nichž levý byl slepý. Nad nimi pak byla dvě menší segmentově zakončená okna (pravé slepé).81 V patře se pak opakoval motiv klenutého, širokého okna z dalších dvou rizalitů, variovaný zde tím, že pás okenní klenby není souměrný a na pravé straně „vyrůstá“ z koule.82 Nad tímto oknem se pod mohutnou římsou nalézá bohatým florálním dekorem obklopený erbovní štítek s již známým motivem břevna. Nad římsou je nápis s vročením „1900“ a nad ním vrcholová římsa s dynamicky prohnutou a stoupající atikou – mezi dvěma dekorovanými pylony (pravý zakončený koulí) je pilířková balustráda. Tři zaklenutá okna v patrech rizalitů jsou jen opakováním nejvýraznějšího motivu fasády – velkého termového okna do hlavního sálu, které se nachází v ústředním rizalitu vystupujícím z jižního křídla. Klenba tohoto okna je z režných cihel, zakončena obrovským klenákem, který klenbu vysoko přesahuje a je spojen s římsou, jenž ohraničuje režnou a omítnutou plochu. J. Vybíral ji popisuje jako „koketně drobnou římsičku.“83 Pilíře, členící termové okno, jsou opět dekorovány koulemi a režným zdivem. Typickou ukázkou hravého a okázale na oči vystaveného porušení symetrie jsou dva klenáky, tvořené v režné klenbě okna světlou omítkou se štukovým dekorem ve formě koulí. Leží totiž na oblouku klenby naproti sobě, jeden nalevo, druhý napravo, ale každý v jiné výšce. Svým způsobem jsou jedním z dominantních prvků fasády jižního křídla. Oko člověka totiž přitáhne 79

Někdy v průběhu času musela být odstraněna, neboť dnes se již na fasádě nenachází – stejně jako mnoho dalších prvků. 80 Což je jedna z mnoha citací stylu T. Talowského, viditelná např. na jeho stavbě do U pavouka v Krakově, obdobně však byly dekorovány i okna Německého domu v Moravské Ostravě a staveb, ze kterých vycházel – viz níže. 81 Dnes jsou vstupní otvory zazděny, jeden je zcela zrušen, druhý má podobu výklenku. Levé okno bylo rozšířeno směrem dolů do velikosti vedlejšího okna na fasádě křídla. 82 Další citace Talowského, např. z jeho domu U pavouka v Krakově. 83 VYBÍRAL Jindřich, Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938, 2003, s. 33.

23

velký oblouk klenby, avšak jakmile se na něj zadívá, začne s neodbytným pocitem, že je na něm něco „špatně“ hledat zdroj tohoto neklidu. Dalším výrazným motivem termového okna pak je bizardně umístěná obrácená voluta, ze které klenba okna jakoby vyrůstá.84 Po stranách termového okna jsou dva mohutné pilastry se secesně dekorovaným motivem konzolek. Pilastry však nic nenesou, je nad nimi prázdno, vyplněné štítkem se secesním nápisem „Dom Polski.“ Teprve nad ním se vznáší korunní římsa a z ní vyrůstající, upozaděný tympanon v klasicizujícím stylu. Po stranách tympanonu se z římsy zdvihají dvě mohutné florálně dekorované patky, na nich spočívají dvě velké koule, na kterých sedí orli. Polské erbovní zvíře je zde zřejmým vyjádřením národní ideologie. J. Vybíral se o koulích, na kterých orli sedí, vyjadřuje jako o „zeměkoulích“,85 což se zdá nesprávné, neboť jejich plastický dekor připomíná šupinky šišek. Poslední částí budovy je konec jižního křídla, který je upozaděn dominantním rizalitem velkého sálu. Jeho dekor se odlišuje od zbytku budovy, dole je vchod a vedle něj obdélné okno, nad těmito otvory pak jsou ve stejných osách dvě čtvercová okna. Všechny čtyři jsou víceméně bez dekoru.86 V patře jsou pak tři okna, dvě úzká po stranách jednoho širšího. Obklopuje je omítnutá plocha, nalevo doplněná na kouli stojícím kanelovaným iónským pilastrem, napravo pak secesně dekorovaná lizéna s vítězným věncem, která pro změnu vyrůstá z obrácené, dolů směřující, voluty.87 S. Bandrowski na stavbu umístil ještě další motiv – střídmou variaci klasického tématu severské neorenesance – tedy vysokého štítu. Najdeme jej upozaděný a viditelný jen z dálky na střeše sálového rizalitu na jižním křídle, která výškově převyšuje ostatní střechy budovy. Zde je trojúhelný štít se střídanými plochami režného a omítnutého zdiva, korunovaný třemi kuželkami. Krom výše zmíněných prvků se na fasádě nachází další dekorace. Jde o takové detaily, jako jsou kovové zábradlí u některých oken, další koule a další erbovní štítky s břevnem na mnoha místech fasády, florální motivy, secesní motivy, bosáž, voluty, vpadlé plochy či železné děkoračně pojaté prvky.88 Jsou tu ale ještě tři zásadní prvky – erbovní štíty, sousoší a hrubé kameny v režném zdivu. K těm se vrátíme za chvíli, teď se ještě nakrátko podívejme do interiéru Polského domu. 84

Ani tento prvek se již na fasádě nenachází. VYBÍRAL Jindřich, Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938, 2003, s. 33. 86 Dnes jsou místo spodního okna také dveře a horní okna jsou zaslepena. 87 Další citace Talowského tentokrát z jeho domu Festina lente v Krakově. 88 Pravděpodobně však s praktickým účelem koncovek ocelových táhel, která procházejí napříč budovou a zpevňují ji. 85

24

Vycházet přitom budeme jednak z půdorysu (o kterém byla řeč výše), jednak ze skici původního návrhu a jednak fotografií ze sbírky Národního památkového ústavu Ostrava.89 Vstupní vestibul v přízemí věže tvořilo schodiště vedoucí do chodby v nitru budovy. Zde se otevíralo rafinované tříramenné schodiště s mezipodestou. Stěny zdobil secesně laděný rostlinný ornament a pod stropem běžící vlys. Chodbou nalevo se dalo dostat jednak do restaurace, se stěnami pravděpodobně obloženými dřevem, jednak do velkého divadelního sálu. Sál o rozměrech 16m x 9,6 m se zvedá přes dvě podlaží, ukončen na jedné straně jevištním obloukem, na druhé straně, nad trojicí dveří do restaurace, se nachází galerie. Celý sál je velmi bohatě zdoben secesním dekorem, vavřínovými věnci, vázami, na zábradlí galerie jsou girlandy, celý strop podpírají lunety, pilíře termového okna jsou zevnitř pojaty jako pilastry, na jejichž vrcholcích sedí plně plastičtí orli (podobní těm na venkovní atice), na jevištním oblouku je motiv koulí a také polský znak. Bohatě je zdobený i strop. Vše pravděpodobně bylo provedeno pouze v bílé barvě. Na druhou stranu od vestibulu a schodiště vedla chodba do nálevny. Ve všech prostorách směřujících do dvora se pak nalézalo zázemí domu včetně kuchyně či toalet. V patře byla čítárna a malý sál – sloužící snad jako škola pro analfabety, o níž víme, že v budově od počátku sídlila. Bohatě zdobený hlavní sál (kde nebylo hlediště, ale kde diváci seděli u stolů) je dodnes reprezentativním prostorem. Stejně tak ústřední schodiště působí palácovým dojmem. Kruhové místnosti věže se zdají být poněkud nepraktické, jak coby vstupní vestibul, tak coby malá místnost v patře. Také chodba běžící souběžně s fasádou středem obou křídel se zdá stísněná a v některých místech zbytečná. Stavbě chybí opravdu prostorný vestibul. Nyní se dostaneme k oněm skutečnostem, které jsme zatím jen naznačovali. Předně k dosud nepublikovanému dokumentu, jímž je jím Szkica „Domu polskiego“ w Morawskiej Ostrawie. Ta byla vydána jednak na letáku,90 jednak vyšla Głosu Ludu Śląskiego 2. 7. 1899.91 Zatímco na letáku je fasáda i půdorysy, v novinách vyšla jen fasáda. Už první pohled na skicu nám dává vědět, že se díváme na úplně jiný Polský dům. Hmotově a víceméně i půdorysně je totožný s realizovanou stavbou, avšak svým pláštěm se diametrálně liší. Vidíme na něm stavbu neobarokního charakteru.

89

Polský dům je bohužel již několik let uzavřený a nepřístupný. Ten je uložen v Archivu města Ostravy, sbírka map a plánů, Szkica „Domu polskiego“ w Morawskiej Ostrawie, sig. VIII., inv. č. 1764. 91 Głos Ludu Śląskiego, č. 13, 2. 7. 1899, s. 1. 90

25

Počet okenních os je stejný, avšak okna jsou renesančně zdvojená se středovým pilířkem a všechna jsou obdélná, dekorovaná římsami a balustrádou pod parapetem. Ty v patře jsou na jižním křídle zakončeny trojúhelným frontonem, na věži frontonem segmentovým. Okna v druhém patře věže jsou segmentově zaklenuta s výrazným závěrečným klenákem. Samotná věž je zakončena bání s lucernou, atika je osazena vázami. Vstupní portál ve věži je tvořený edikulou, přízemí je bosované, patro hladké. Nad první okenní osou jižního křídla se nad bohatě a složitě pojatým oknem v patře zvedá vížka. Hlavní rizalit na jižním křídle se do sálu otvírá třemi velkými okny, nad kterými jsou tři menší okna kruhová.92 V nároží je rizalit uvozen zdvojenými iónskými pilastry (polosloupy?), stejné pilastry jsou pak i mezi okny. Na atice stojí v rozích vázy a uprostřed sousoší. Není pochyb o tom, že autorem této koncepce je rovněž Stanislaw Bandrowski. Jednak víme, že podle některých novin to byl vedle dr. Seidla on, kdo připadl na myšlenku stavby národního domu a byl jejím hlavním hybatelem.93 Jednak jsou zde dochované plány situace a řezu datované 10. 7. 1899 a také další plán – půdorys přízemí (jistě kopie staršího plánu, jak bylo řečeno v poznámce č. 7) z roku 1917 s razítkem firmy Dostál. Podíváme-li se pozorněji na zmíněný výkres příčného řezu, zjistíme, že nezobrazuje Polský dům v podobě, v jaké byl postaven. Odhalí nám to pohled na detaily fasády. V řezu je zachycen profilovaný sokl klasického střihu – ten však stavba neměla ani na plánech fasády ani ve skutečnosti. Sokl byl proveden zcela hladký. Dále – nadokenní římsa je v řezu jinak profilovaná, než ve skutečnosti a zcela chybí další segmentově zaklenutý pás z režných cihel, který se nad oknem nachází. Místo něj tu je vidět řez klasicky profilovanou kordonovou římsou. Podobná situace se opakuje u okna v patře – řez zobrazuje mezi oknem a nadokenní římsou jakousi štukovou „kudrlinku“, avšak na plánech fasády i při realizaci římsu podpírají jen tři hranolové konzolky. I korunní římsa má na řezu klasický profil, ovšem na stavbě i v plánu fasády je římsa provedená jinak. A konečně i pohled do interiéru odhalí nepřehlédnutelný rozdíl v dekoraci. Na řezu není ani památky po secesních rostlinných štucích. Místo toho jsou zde dveřní otvory rámovány barokní dekorací s nástavci zdobenými frontony a volutami. Stejně tak podíváme-li se detailně na kopii plánu přízemí, do níž roku 1917 zanesl Josef Dostál žlutou a červenou barvou plánované bourací a zednické práce, zjistíme podivné rozpory se stavbou, která v roce 1917 již skoro dvě dekády stála. Předně – všechna okna na půdoryse směrem do ulice (krom těch ve věži a těch v sále) jsou zde zakreslena jako 92

93

Podobný koncept osvětlení sálu je znám například z pozdně barokní stavby divadla Reduta v Brně. Národní politika, č. 173, 25. 6. 1901, s. 6.

26

zdvojená, se středovým pilířkem. Okna na Polském domě však jsou jednoduchá. A za druhé, okna do sálu jsou zakreslena jako tři naprosto stejně široké otvory. Jenže termové okno Polského domu se skládá ze dvou užších a prostředního širšího okna. Ani příčný řez, ani půdorys tedy vůbec neodpovídají plánům fasády z 18. 8. 1899, signovaných Bandrowským, dle kterých byla stavba provedena. Čemu naopak řez i půdorys odpovídají docela přesně, je ona skica historizující stavby. Na ní jsou obsaženy na fasádě tytéž prvky, jaké ukazuje i řez, na ní jsou zdvojená okna a tři velká souměrná okna do sálu. Je tedy zřejmé, že nejdříve vznikl projekt s úplně jinou fasádou. Stalo se to někdy do konce června 1899. Jelikož je zhotoven a zachován příčný řez a půdorys přízemí pro takto vyprojektovanou budovou, nebudiž pochyby, že Bandrowski zpracoval i všechny ostatní nutné výkresy k tomuto projektu. Některé z nich (situace a řez) byly dokonce předloženy ke schválení úřadům. Poté, zřejmě v červenci 1899, se stalo něco, co Bandrowského a (nebo) Seidla, přimělo vypracovat projekt ve zcela jiném stylu. Můžeme si jen domýšlet, co to bylo 94 a byl-li tento popud vnesen zvenčí, nebo s ním přišel jeden z dvojice výše uvedených pánů.95 Nyní obrátíme pozornost k tomu, proč mezi vyprojektováním fasády 18. 8. 1899 a definitivnímu odevzdání výkresu úřadům ke schválení (12. 8. 1900 – tedy jen pár týdnů před kolaudací a měsíc před otevřením), uplynulo tolik doby. Není pochyb, že plán fasády byl odevzdán úřadům a schválen již mnohem dříve, pravděpodobně právě v srpnu 1899 – vždyť jinak by se dům nemohl stavět a fasády by se za dva týdny těžko stihly vyhotovit. Onen výkres přijatý v srpnu 1900 totiž řeší podstatnou změnu, zakreslenou modrou tuší, kterou úřady musely schválit – vzdušnou železnou kupoli z prutů, zdobenou lístky. Podíváme-li se pozorně, uvidíme, že pod nově zakreslenou kupolí je na plánu viditelná jiná, původně navržená kupole. Má klasičtější tvar s lucernou na vrcholu a vysokým stožárem s praporem. Tato původně navržená kupole zřejmě odvozuje svůj tvar s viditelnými žebry a 94

Jelikož, jak podotýká Zatloukal, je neoddiskutovatelný vztah mezi architekturou Polského domu a stavbami Theodora Talowského v Krakově, nabízí se spekulace, nemohla-li mít s touto změnou něco společného delegace krakovských činitelů Towarzystwa szkoły ludowej, o které píše 16. července 1899 Głos Ludu Śląskiego (viz výše). Noviny neuvádí, kdo přesně v delegaci byl, samotný Talowski však stěží. I tak ale mohla krakovská delegace referovat o jeho stavbách, případně přivést nějaké pohlednice či časopisy s jeho realizacemi. Zvlášť když víme, že jeden člen Towarzystwa szkoły ludowej, Ernest Bandrowski (o podobnosti jmen ještě promluvíme), byl členem rady časopisu Czasopismo Techniczne, kde byly Talowského stavby prezentovány (na což upozornil Pavel Zatloukal v Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku, 2003, s. 465). 95 Pokud to však byl nápad jednoho z nich, pak se zdá pravděpodobnější, že vzešel od dr. Seidla – neboť pro něj vyprojektoval Bandrowski v letech 1889 a 1900 nájemní dům a lázně, obojí v podobném stylu, jako Polský dům. Mohlo tedy platit rčení, že architekt staví jen to, co si přeje objednavatel (více o obou stavbách se ještě zmíníme).

27

lucernou korunovanou jemným kovovým věncem od renesančních kupolí, např. je podbná té na kapli Zikmunda I. Starého na krakovském Wawelu. Proč se kupole renesančního střihu na poslední chvíli měnila za kupoli secesní, je nasnadě – vzhledem k secesním prvkům fasády a interiéru se hodila více. Nicméně je zajímavé, že i těsně před kolaudací byl autor i investor ochoten provádět takovéto obměny. Pokud jde o změny projektu, je jich samozřejmě na realizaci oproti výkresům ještě několik. A nakonec se dostaneme k oněm výše zmíněným důležitým prvkům fasády. Předně jsou to tři erbovní štíty s korunami nad velkým termovým oknem. Na každé straně se na ploše režného zdiva nacházel kolčí štít a na závěrečném klenáku okenní klenby další, doplněný štukovou drapérií a střapci.96 Na prostředním, nejčestnějším štítu, byl polský znak – bílý orel. Na obou postranních pak byli také orli – nedá se již přesně určit, o jaké znaky konkrétně šlo, neboť z fotografií to není zcela zřejmé, lze ale vidět, že každý z krajních orlů je poněkud jinak výtvarně pojatý a že oba byli provedeni světlou barvou.97 Je zajímavé, že na projektu nakreslil Bandrowski do levého štítu znak Haliče (tedy červené vodorovné břevno na modrém poli, nad nímž je kavka a pod nímž jsou tři zlaté koruny). Pravý štít ponechal architekt prázdný, do prostředního zakreslil polského orla.98 Za druhé je to sousoší v tympanonu nad velkým termovým oknem na jižním křídle. Vprostřed vidíme trůnící ženskou postavu s rozevlátým pláštěm a korunou na hlavě. V pravé ruce drží šavli „uherského typu,“ jakých se užívalo i v Polsku a levou ruku natahuje. Tato královská postava se zdá být personifikací Polska. Obklopují jí čtyři putti. Dva po její pravici přinášejí svazek květin či obilí a jeden z nich pozvedá k trůnící ženě vavřínový věnec. Z druhé strany pak další dva putti nesou hůře identifikovatelný předmět, snad opět svazek obilí, možná zbraň. Po pravé ruce trůnící ženy leží v rohu tympanonu dívka se svazkem květin v levé ruce, která pravicí zdraví přicházející diváky. V druhém rohu tympanonu leží mužská postava, ve středověké kroužkové zbroji, varkoči a přilbě. V levé ruce má meč a tváře jí zdobí knír. U těchto dvou postav je ikonografie méně jistá. Mohlo by jít o Venuši (Floru) a Marta, stejně dobře ale i o alegorii Poláků a Polek. 96

Dodnes se nedochoval ani jeden. Dá se tedy uvažovat, že jeden z nich je znak malopolský (tedy území, jehož většinu tvořila rakousko-uherská Halič) – bílý orel se zlatou pružinou zakončenou trojlístkem, na rudém poli. Skutečně se totiž zdá, že orel má na sobě pružinu a jen těžko by to mohla být tzv. slezská orlice. Ta má sice také pružinu, je však černá. Druhý štít by pak mohl nést znak těšínský – zlatý orel na modrém poli. V obou případech jde o území, odkud na Ostravsko přicházeli polští imigranti. 98 Pokud platí hypotéza nastíněná v předešlé poznámce, tedy o levém orlu jako o znaku Malopolska, je jasné, proč nahradil znak Haliče. Halič byla rakousko-uherskou provincií, nově a násilně vytvořenou, dokonce se statusem království Haličské a Vladimiřské. Zdá se, že existence této umělé provincie byla něčím, s čím se Poláci nechtěli smířit, a raději odkazovali na historické Malopolsko. 97

28

Historický kostým muže i ženy svádí k interpretaci postav jako mytických předků Poláků. Tedy ženy jako kněžny Vandy a muže jako knížete Kraka.99 V literatuře se toto sousoší doposud objevuje jen jednou a to u Marie Šťastné100, která píše: „s postavou trůnící Polonie, která za asistence dvojic puttů posvěcuje konání válečné i mírové.“101 V katalogu pak doplňuje: „vlevo Mír (dívka), vpravo Obrana (muž).“102 Přiklání se tedy k ikonografii Marta a Venuše. Z uměleckého hlediska Šťastná konstatuje, že: „Kompozičním rozvrhem se porušilo i relativní měřítko mezi středovou sedící figurou a postavami v rozích... stejně jako mezi ní a dětskými postavami.“103 Třetím důležitým prvkem fasády jsou hrubé kamenné bloky, zasazené na mnoha místech do režného zdiva. Pavel Zatloukal je považuje za kusy uhlí,104 avšak Blažena Gracová (a po ní i Jindřich Vybíral) je na základě článku Alfreda Kocura určují jako kusy krakovských hradeb. Kocur přímo píše: „Przyslano nawet dwa wagony kamieni z robiórky murów obronnych Krakowa. Stanowia one dziś piekna dekoracje zewnetrznej szaty DP.“105 To, co dodnes zdobí fasádu, opravdu není uhlí, takže zprávě lze věřit. Z výkresů fasády je zřejmé, že původně se s užitím kamenů nepočítalo, neboť nejsou zakresleny. Jak je stavba hodnocena dnes? Pavel Zatloukal jí řadí k rané fázi secese, pro kterou bylo: „příznačné užívání historizující kompozice, na niž však autor aplikoval dekor nové 99

Krak byl zobrazován jako válečník například už u Alessandra Guagnini ve spisu Sarmatiae Europeae descriptio z 16. století, navíc byl znám coby drakobijce. Vanda byla Krakova dcera a hrdinná kněžna, která se raději vrhla ze skály do Wisly, než aby se provdala za německého prince. 100 Autorství M. Šťastná připisuje A. Knirschovi, aniž by uvedla zdroj. Jak sama poznamenává v katalogu, Knirsch byl ostravský stavitel (ŠŤASTNÁ Marie, Socha ve městě, 2008, s. 20). Přípis, že A. Knirsch je autorem se nachází na zadní straně jedné z fotografií Polského domu v Archivu města Ostravy (Sbírka pohlednic a fotografií, č. LXV-3-31/2). Je tam napsáno „Fig. reliéf Rodina, A. Knirsch, 1902“ Je-li datace správná či nikoliv, se nedá určit – na nárysech fasády je sice tympanon prázdný, ale na kreslené pohlednici z roku 1900 (Archiv města Ostravy, Sbírka pohlednic a fotografií V-110-10/1) je v tympanonu stylizovaně nějaké sousoší naznačeno. Určení jako „Rodina“ je viditelně mylné. Co tedy s autorstvím? Těžko říci, je ale možné, že Knirschovo jméno bylo připsáno omylem. Adolf Knirsch byl opravdu majitel stavební firmy, činný ještě ve 30. letech (zachoval se jeho návrh činžovního domu – Archiv města Ostravy, sbírka map a plánů, Náčrtek na zastavení stav. parc. v M.O, sig. VIII, inv. č. 2193). Víme však z projektové dokumentace, že to byl A. Knirsch, kdo roku 1902 stavěl v zahradě Polského domu dřevěnou otevřenou kuželnu (Knirsch byl dokonce, jak vyplývá z jiného výkresu, majitelem pozemku vedle Polského domu – oba výkresy uloženy v Archivu Stavebního úřadu obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, fond dokumentů a plánů pro objekt č. p. 1152). Mohlo tedy dojít k záměně autora kuželny za sochaře? 101 ŠŤASTNÁ Marie, Socha ve městě, 2008, s. 20. 102 Ibidem. 103 Ibidem. 104 ZATLOUKAL Pavel, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku, 2003, s. 465. 105 „Odeslány byly dokonce dva vagony kamení z bourání hradebních zdí Krakova. Dnes představují pěknou dekoraci vnějšího pláště Polského domu.“ KOCUR Alfred, Jubileusz Domu Polskiego, Głos Ludu, č. 109, 11. 9. 1969, s. 3.

29

provenience. Bandrowského osobitost spočívala jednak v zálibě ve vzrušeně nevázaných formách... a zejména v autorově sklonu k bizardnímu naturalismu.“106 Ve své další práci P. Zatloukal o stavbě píše těmito slovy: „Užil (architekt) historizujícího hmotového členění se základním neorenesančním rozvrhem a klasicizujícími motivy. Na jejich pozadí však rozvinul dekor dosud zde nevídané škály a bizarnosti.“107 Jindřich Vybíral je ve svém textu kritičtější. „Bezradnost a nedostatek kritérií, jež v Moravské Ostravě vítaly nástup nového stylu, odráží také nejobdivovanější secesní stavba ve městě, Polský dům... Malebná sestava neuspořádaných hmot... jakož i barevné řešení fasády v kombinaci režného cihlového zdiva a omítnutých článků náleží však ještě souvislostem pozdního historismu... představuje ve skutečnosti bizarní skrumáž... Tradiční prvky se tu vymaňují z tektonických souvislostí a stylových konvencí: konzoly, které nic nenesou, beze smyslu visí na fasádě, vydlabaná nároží jsou žertovně „zaplněna“ koulemi, příznačné je rovněž půlkruhové okno s předimenzovaným klenákem... Pitoreskní dojem umocňuje ještě tvarová různorodost okenních otvorů... Stavba připomíná roztomilý lusthaus, ale také divadlo a nádraží. Co budilo obdiv,“ uzavírá Vybíral, „byla spíše výstřednost a povrchní manýrovitost této stavby, zakrývající nedostatek skutečné architektonické koncepce.“ 108 Jindřich Vybíral má pravdu v tom, že dům je svou hmotou historizující – vždyť ze „skici“ víme, že původně měl být historizující zcela. To, co nazývá bizarní skrumáží, se dá ovšem naopak hodnotit jako originální souhra. Vždyť právě ona stylová eklekticita, kdy se v rámci jedné stavby krom secesních prvků objevují i prvky barokní (voluty), románské (okna), gotické (pilíře), manýristické (termová okna, pilastry s vtlačeným dříkem) a klasické (tympanon, iónské hlavice), je něco, co dodává stavbě na jedinečnosti. U kritiky předimenzovaného klenáku velkého okna se zdá, že J. Vybíral přehlédl, že tento prvek zde není jen tak, ale že měl svou čestnou funkci – nesl přece polský znak, který jej částečně zakrýval. Stavba je jistě manýristická, pokud za smysl toho slova vezmeme antiklasickou hravost s motivy – podobně jako byla manýristická Pilgramova gotika či právě Talowského stavby. 106

ZATLOUKAL Pavel, O Moravské Ostravě jako“rezervaci“ architektury pozdní secese a art déco ve sborníku Ostrava 18, sborník k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 1997, s. 165. 107 ZATLOUKAL Pavel, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku, 2003, s. 465. 108 VYBÍRAL Jindřich, Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938, 2003, s. 33 – 35.

30

Ve vytýkané různorodosti otvorů se pak koncepce nalézá. Okna nejsou jen tak různorodá, naopak – jsou v každém de facto patře stejná, s výjimkou pohledově důležitých míst – v patře nárožních rizalitů (ty však jen variují vzhled velkého termového okna do sálu a souzní s ním) a nad vstupem do budovy (kde dvě úzká, nepřístupná okna kontrastují s vchodem a dodávají mu na významu). Koncepce je i v použití omítnutých a režných ploch, jejich až šachovnicové střídání dodává stavbě dynamiku. Je pravda, že některé změny (kupole, kámen na fasádě) svědčí o nedostatku koncepce, ale spíše z hlediska organizačního, než architektonického. Nazvat stavbu „bizarní“ a „manýristickou“ je trefné, ovšem v dobrém smyslu slova. Nádraží či divadlo budova připomíná jen stěží, její funkce se na ní zřetelně odráží. Pokud jde o rozvlněnost hmot, pak porovnáme-li skicu a skutečný stav, vidíme, že ačkoliv jde o stejnou hmotu, na historizujícím pojetí na skice není žádná rozvolněnost patrná. Naopak stavba působí klidně, jednotně a sevřeně. Na dynamice a rozvolněnosti fasádě dodává právě užitý dekor. P. Zatloukalem připomenutá inspirace T. Talowským je neoddiskutovatelná. Na Talowského domech (např. Festina Lente v Krakově z roku 1887, či Pod pavoukem tamtéž, 1889), lze vidět stejné prvky, které užil i Bandrowski. Je však možná poněkud přehnané, když P. Zatloukal píše: „Bandrowského ostravské stavby by tedy zřejmě bylo možné nazvat plagiáty Talowského díla, v detailech ovšem čerpal i z Olbricha... Takovéto „vykrádání“ jen málo souznělo s etosem mladého hnutí.“109 Vždyť přejímání vzorů přece patří k umělecké praxi. Je navíc otázka, nakolik Bandrowski opravdu cítil nějaké souznění se secesním hnutím. Talowského styl architektury sice převzal, ale zřetelně jej proměnil, obohatil a posunul do jiné roviny. Jak víme z tisku, na krakovany Odo Bujwida a Ernesta Bandrowského, který musel dobře znát nejen Talowského stavby, ale možná i samotného Talowského, udělala stavba z hlediska stylu velmi příznivý dojem.110 Navíc Talowského nejznámější stavby jsou spíše historizující (včetně vysokých štítů typických pro severskou renesanci), secesní prvky se na nich vyskytují jen v minimální míře. Jeho de facto jedinou secesní stavbou je návrh na „Ossarium“ tedy na pomník bitvy u Slavkova na Prateckém kopci. Polští historikové umění ho vidí spíše jako architekta eklekticizmu, který dokázal spojit různé historismy do vlastního

109

ZATLOUKAL Pavel, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku, 2003, s. 466. 110 Oba přijeli do Ostravy coby zástupci krakovských věřitelů, viz poznámku 57.

31

stylu.111 W. Bałus dokonce píše: „Talowski architektem secesyjnym jednak nie został... ale ją antycypował.“112 Bandrowski oproti tomu kladl na secesní dekorační prvky mnohem větší důraz a využíval jich v mnohem větší míře. Je pravda, že stejně tak užíval ve větší míře všechny dekorační prvky, na fasádě možná až na hranu únosnosti, ovšem ne více, než bylo tehdy obvyklé.113 Nechceme rozhodně tvrdit, že Bandrowski byl architekt světového formátu, srovnatelný s Olbrichem či právě Talowským. Vidíme podle prvního návrhu Polského domu, že vzešel z historismu. Při změně projektu fasády, pak na historizující hmotu budovy nahodil nový plášť poměrně umně, takže diváci neskrývali obdiv tehdy ani nyní. Na závěr nezbývá, než podtrhnout význam a funkci Polského domu. Užití „Talowského

stylu“ nemohlo být svévolné ani náhodné, ale zcela záměrné. Tímto stylem, stejně jako četnými odkazy na polskou národní hrdost (znaky, orli, sousoší) a díky přímému spojení s polským nejpamátnějším městem, skrze kameny z jeho hradeb, představuje stavba dokonalé vyjádření polskosti a jasně říká divákovi, kdo ji vytvořil a čemu slouží. Mnohem lépe, než by to kdy dokázala historizující budova. Nejen svým vzhledem, ale i kulturní, osvětovou a vzdělávací činností, která se v budově odehrávala,114 vytvořil Polský dům mnohým Polákům, často chudým přistěhovalcům z Haliče, přímé spojení s rodnou zemí. Zatímco Češi a Němci byli v Moravské Ostravě doma, Poláci nikoliv. A zřejmě to dostávali najevo. Věděli, že jsou přistěhovalci a mnozí z nich se po čase vraceli zpět do Haliče a Krakova, nebo sice zůstávali v Ostravě, ale poněmčovali a počešťovali se. Polský dům tak není „vykradením“ stylu krakovského architekta, a není ani povrchní stavbou. Je zcela dokonalým vyjádřením nálady a osudů ostravských Poláků. Svou vnější podobou 111

Více viz BALUS Wojciech, Historyzm, analogiczność, malowniczość. Rozważania o centralnych kategoriach twórczości Teodora Talowskiego (1857 – 1910), in: Folia Historiae Artium, č. 24, 1988, s. 117 – 138. Popřípadě shrnující publikace: MILOBEDZKI Adam, Zarys dziejow architektury w Polsce, 1963, s. 239. nebo DOBROWOLSKI Tadeusz, Sztuka Polska, 1974, s. 553 – 556. 112 „Talowski se však secesním architektem nestal... nýbrž secesi předjímal.“ BALUS Wojciech, Historyzm, analogiczność, malowniczość. Rozważania o centralnych kategoriach twórczości Teodora Talowskiego (1857 – 1910), in: Folia Historiae Artium, č. 24, 1988, s. 125. 113 viz Tivoli v Brně od F. Pawlů, nebo dům č. p. na Žerotínově č. p. 1230 v Moravské Ostravě od F. Mainxe a L. Poppa. 114 V budově fungovala škola pro analfabety, polská obecná a později i měšťanská škola, polská spořitelna, knihovna, čítárna, tělocvičný spolek Síla, skautské družiny, sídlo tu měl Polski zwiazek szkolny, v sále se odehrávaly četná divadelní a hudební představení, bály a slavnosti i přednášky, jak neopomenul pro dobro doby připomenout v 60. letech A. Kocur: „své řeči tu přednesli socialističtí a komunističtí předáci. Např. Petr Cingr či Klement Gottwald“ (což je mimochodem je ze smutných důvodů, proč dům dodnes stojí, zatímco jeho okolí bylo demolováno v 80. letech a nahrazeno panelovým sídlištěm – nikoliv památková hodnota, ale to že šlo o místo setkání socialistů a komunistů bylo pro minulý režim důvodem k zachování stavby).

32

odkazuje k Polsku, dává divákovi pocítit starobylost, sílu, slávu a jedinečnost rodné země. Jasně říká: „dobrý Polák může spokojeně žít jen doma,“ a právě tento domov Polský dům vytváří. Vytváří ho v Ostravě, v cizině. Je hlavní pevností polské „kolonie,“ vpravdě kusem Polska přeneseným na Moravu. A i dnes, kdy z kdysi tak početné polské menšiny nezbylo v Ostravě vlastně nic, nás poutá a upozorňuje na tuto stopu v historii. 3.5. Architekt Polského domu O Stanislawu Bandrowském se nachází v literatuře jen pár zmínek, jelikož je jeho příběh navýsost zajímavý, je nutno věnovat se mu zde důkladněji a na základě provedeného výzkumu vyvrátit omyly, které panují. Předně je třeba říci, že Stanislaw Bandrowski nebyl z Krakova, jak se běžně uvádí115 a hlavně – jeho pravé jméno znělo Stefan Badowski. Co odkrylo tento fakt? Zcela jednoznačně velká kauza, která se okolo Bandrowského116 strhla roku 1900, jen nedlouho po otevření Polského domu. 10. 11. 1900 vyšla ve dvou polských novinách117 zpráva o problémech Polského domu. Gwiazdka rovnou psala, že Polský dům zkrachoval,118 přičemž redakce se tomu vůbec nediví, protože to předvídala a vše vyčítá dr. Seidlovi, který prý nechtěl pracovat pro Poláky, ale jen zviditelnit sám sebe. Głos, Polskému domu vždy více nakloněný, uvádí informaci poněkud jinak. Vinu dává Bandrowskému, který měl v rámci ředitelství Towarzystwa funkci pokladníka. 26. října měl totiž předložit spolku účty za posledních několik měsíců, což neudělal a zmizel z Moravské Ostravy. To podle Głosu vyvolalo paniku mezi podnikateli, kteří ještě měli vůči Polskému domu pohledávky a tito věřitelé ohlásili, že si je okamžitě vyberou. Towarsztwo však k jednorázové výplatě nemělo dostatek peněz v hotovosti. Předáci Towarzystwa tedy svolali valné shromáždění, kde se mělo probírat vyhlášení krachu společnosti. Mezitím ale mnozí věřitelé obrátili, že ještě mohou s výplatou počkat, krize byla zažehnána. V českém tisku se okolo případu strhla doslova smršť příspěvků a komentářů. Články se objevily nejen v novinách ostravských, ale i v brněnských a pražských.119 Mnoho 115

GRACOVÁ Blažena, K počátkům Polského domu v Ostravě, in: Ostrava č. 10, sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, 1979, s. 299; nebo ŠŤASTNÁ Marie, Socha ve městě, 2008, s. 20; nebo SCHRECKOVÁ Michaela, Felix Neumann (1860 – 1942), architektonické dílo, 2011, s. 21, nepublikovaná bakalářská práce na Ostravské univerzitě; nebo ZATLOUKAL Pavel, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku, 2003, s. 465. 116 I nadále jej tak budu nazývat, protože pod tímto jménem vešel ve známost. 117 Głosu Ludu Śląskiego č. 46, 10. 11. 1900, s. 3 – 4; a Gwiazdka Cieszyńska, č. 45, 10. 11. 1900, s. 5. 118 Gwiazdka Cieszyńska, č. 45, 10. 11. 1900, s. 5. 119 Šlo o Národní listy č. 300, 30. 10. 1900, s. 2; Opavský Týdenník č. 86, 3. 11. 1900, s. 3 a č. 87, 7. 11. 1900, s. 1 a č. 88, 10. 11. 1900, s. 2 a č. 90, 17. 11. 1900, s. 2; Ostravský obzor č. 90, 4. 11. 1900, s. 2 a č. 91, 7. 11. 1900,

33

příspěvků je plných fám, pomluv, omylů a až štvavých útoků (například, že Bandrowski utekl do Ruska, že není ženatý, že s sebou vzal 10 000 zl. z pokladny Polského domu, že už dříve zpronevěřil peníze ve Štýrském Hradci, Varšavě a Záhřebu, Opavský týdeník dokonce píše: „Jeho domnělá choť, za jakou ji ve společnosti vydával, jest pouze kuběnou a dlí dosud v Mor. Ostravě,“120 což jsou dosti silná slova). Aféra tedy bobtnala a tisk Bandrowského přímo démonizoval coby kovaného podvodníka. Je zřejmé, že dopad těchto zpráv, se musel stát četným předmětem hovorů v ostravských hospodách, kavárnách i ulicích. Architektova manželka to musila nést těžce, její postavení ve společnosti zřejmě bylo zcela zdiskreditováno – zvláště psalo-li se, že její muž utekl s šansoniérkou z pešťského sboru Orfeus, který předtím vystupoval v Polském domě. Zdá se, že pravdivé je, že Bandrowski odjel z Ostravy a ve chvíli jeho nepřítomnosti, podal na něj jeho dobrý známy dr. Seidl žalobu za zpronevěru v Polském domě a za padělání směnek. Psalo se, že Bandrowski měl různé osoby poškodit až o 60 000 zl. 6. 11. 1900 byl dle zprávy Ostravského obzoru architekt ve Vídni „...poznán a zatčen.“

121

Policie měla být na jeho stopu uvedena: „jistým děvčetem, s kterým... udržoval

milostný poměr.“122 Její jméno prý znělo Müllerová. Zatčen měl být u vídeňské opery, kde měl se slečnou Müllerovou schůzku, dívka byla podle některých rovněž zatčena. Zda s ní měl opravdu románek je již nedoložitelné, avšak pravděpodobné. Podle jiných verzí byl dokonce zatčen „v bytě nějaké dámy od cirkusu.“123 10. 11. 1900 byl převezen do Moravské Ostravy a vsazen do žaláře. Jak píše Obzor: „Aféra Bandrowski dosud se valí ulicemi.“124 Právě ve zprávách z listopadu se poprvé objevuje, že jeho pravé jméno je Stefan Badowski,125 že pochází z Ruska a jméno si prý změnil, aby se v Rusku vyhnul vojenské povinnosti.126

s. 2 a č. 92, 11. 11. 1900, s. 3 a č. 95, 21. 11. 1900, s. 2 a č. 98, 2. 12. 1900, s. 3; Lidové noviny č. 256, 9. 11. 1900, s. 4; Noviny Těšínské č. 50, 10. 11. 1900, s. 5; Slezské listy č. 20, 10. 11. 1900, s. 3. 120 Opavský Týdenník č. 87, 7. 11. 1900, s. 1. 121 Ostravský obzor č. 91, 7. 11. 1900, s. 2, zprávu noviny obdržely telegrafem z Vídně. 122 Lidové noviny č. 256, 9. 11. 1900. 123 Ostravský obzor č. 92, 11. 11. 1900, s. 3. 124 Ostravský obzor č. 95, 21. 11. 1900, s. 2. 125 Ačkoliv novináři jméno různě komolili jako Štěpán Bandrovský, Badocovski, Bandowski. 126 Polské noviny o aféře v podstatě neinformovaly, Gwiazdka místo toho dál útočila na dr. Seidla, Głosu se věnoval spíše potížím Polského domu a zatčení architekta psal v poznámce pod čarou. Je to pochopitelné, že zatímco pro Čechy byla celé bulvárně pojatá aféra navýsost zajímavá, Poláky spíše jímaly obavy o osud Polského domu a osudy architekta byly vedlejší.

34

Na skoro rok pak v novinách aféra utichla, ačkoliv mezi lidmi jistě rezonovala ještě dlouho. Bandrowski seděl ve vězení v Ostravě (kde byl také pod svým pravým jménem Stefan Badowski sečten při sčítání lidu v roce 1900), jeho manželka Johanna Badowská bydlela nadále v jejich společném bytě v nájemním domě dr. Seidla naproti Polskému domu. Tedy v domě, který vyprojektoval její manžel a také v domě, jenž patřil muži, který Bandrowského pohnal k soudu. Ze sčítání lidu víme, že za ní v roce 1900 přijela z Haliče její matka – jistě, aby dceři poskytla podporu v nelehké situaci.127 Proces se konal v Novém Jičíně u okresního soudu 24. 6. 1901.128 České noviny o něm opět velmi hojně referovaly a přinesly podrobné záznamy sepsané reportéry zřejmě přítomnými v soudní síni.129 Architekt byl obviněn z padělání směnek na jméno dr. Seidla na 3000 korun, ze zpronevěry 220 korun a navíc se ještě vynořila starší obžaloba – již v roce 1893 na něj byl vydán zatykač v Tarnově, kde měl rovněž falšovat směnky na 600 korun na jméno Stanislawa Podoleckého. Architekt všechna obvinění odmítl, tarnovské směnky prý musel padělat někdo jiný, směnku dr. Seidla prohlašoval za pravou – dr. Seidl prý mu špatným perem podepsal na chodbě Polského domu patnáct směnek najednou a teď nemůže poznat vlastní podpis. Bylo povoláno celkem jedenáct svědků, z toho sedm z Tarnova a soud se táhl celý den, rozsudek byl vynesen až v pozdních hodinách a zněl: nevinen. Jediné za co byl Bandrowski odsouzen, a to na tři dny, bylo falšování jména. Obvinění z padělání a zpronevěry byl zproštěn. Výpovědi svědků byly prý neurčité, nebo si dokonce protiřečily. Bandrowski byl tedy nevinen a koncem června propuštěn. Těžko říci, bylo-li něco pravdy na hypotéze Národní politiky, podle které to na něj vše narafičili jeho polští kolegové: „Spekulace, kterou chtěli provésti jistí Poláci na Ostravsku, se nepovedla. Počítali, že Badowski sejme hříchy, které oni společně s ním napáchali... Záleželo jim na tom, aby Badowski zmizel, neboť jinak byli by kompromitováni sami.“130

127

Sčítací operáty k roku 1900 pro Moravskou Ostravu jsou dostupné on-line na webu amo.ostrava.cz, údaje o Bandrowském nachází se k číslu popisnému 935_1, údaje k jeho ženě k číslu 1153 (nájemní dům dr. Seidla). 128 V Zemském archivu v Opavě, kde je fond okresního soudu Nový Jičín, se podle vyjádření archivu nic k případu nezachovalo. 129 Národní listy č. 173 25.6.1901, s. 3 a č. 175, 27. 6. 1901 a s. 3 – 4; Národní politika, č 173, 25. 6. 1901, s. 6 – 9; Ostravský obzor č. 49, 26. 6. 1901, s. 3; Lidové noviny č. 256, 9. 11. 1900 s. 5 – 6; Duch času č. 26, 27. 6. 1901, s. 3. Zareagoval i Głos Ludu Śląskiego č. 27, 6. 7. 1901 s. 2 – 3. a Gwiazdka Cieszyńska č. 29, 20. 7. 1901, s. 359. Zatímco české noviny referovaly víceméně neutrálně, polské pojaly své články vůči Bandrowskému útočně. 130 Národní politika č. 173, 25. 6. 1901, s. 6.

35

Co je však důležitější, díky soudnímu přelíčení se odhalil Bandrowského životní příběh. Narodil se 7. 8. 1860 ve vsi Balków u města Kalisz v ruském záboru Polska.131 Jeho rodiči byli Stanislaw a Matilda Badowští.132 Studoval prý ve Varšavě techniku (jistě však ne vysokou, neboť ta vznikla až roku 1897) a když mu bylo dvacet let, jeho matka znovu otěhotněla. Otec jej tedy vyzval, aby utekl za hranice, poněvadž v případě, že by se jeho rodičům narodil druhý syn, musel by Bandrowski narukovat do ruské armády. Utekl tedy z Ruska a přijal falešné jméno. Pracoval prý na různých místech v Německu a Itálii, načež se usadil v Rakousku-Uhersku, kde byl zaměstnán v několika stavebních kancelářích v Lublani, Záhřebu a dalších městech jako kreslič. Roku 1891 se usadil v Tarnově jako stavitel a roku 1893 postavil vilu pro úředníka Stanislawa Podoleckého, který byl u soudu jedním ze svědků obžaloby. Není jisté, kdy se oženil s Johannou Bodakowskou, ale jelikož tato se narodila roku 1869 a jelikož víme, že její matka bydlela před rokem 1900 v Tarnově, muselo ke sňatku dojít právě tam. Při svatbě užil své pravé jméno a tak i jeho manželka se jmenovala Badowská. Z Tarnova Bandrowski i s manželkou odjel – zřejmě věděl, že je na něj podán zatykač – a roku 1897 se objevuje v Moravské Ostravě. Zaměstnání získal jako projektant ve stavební firmě a projekční kanceláři Bohumila Židlického. Rychle zřejmě zapadl mezi místní Poláky, uměl prý: „elegantně vystupovati a získal si tak brzy všeobecné důvěry.“133 Spřátelil se s dr. Seidlem a dalšími Poláky134 a jak píše Národní politika: „On (Bandrowski) a dr. Waclaw Seidl ... předák Poláků na Ostravsku, sestavili družstvo ku vystavění polského domu.“135 Bandrowski opustil místo u stavitele Židlického a založil vlastní stavitelskou kancelář,136 vedl pak stavbu nejen Polského domu, ale i nájemního domu dr. Seidla a lázní.

131

Viz sčítací operát k roku 1900 pro Moravskou Ostravu dostupný on-line na webu amo.ostrava.cz k číslu popisnému 935_1. 132 Lidové noviny č. 147, 27. 6. 1901, s. 6. 133 Národní politika č. 173, 25. 6. 1901, s. 6. 134 Mimo jiné např. s Henrykem Schrottem, Fantiškem Brzezowským a Waclawem Naake-Nakesmim – všichni byli zapleteni do zmíněné protičeské aféry okolo obecních voleb v Ostravě. S Nakeskim navíc Bandrowski společně zaslal zprávu o otevření domu do Gwiazdky Cieszyńskie (viz poznámku 31). Nakeski byl známý svým protičeským pamfletem Spor czesko-polski na Ślasku Cieszyńskim z roku 1901. Byl členem Polské socialistické strany a než emigroval z ruské části Polska do Rakouska-Uherska, byl i jejím funkcionářem vedle např. J. Piłsudského. 135 Národní politika č. 173, 25. 6. 1901, s. 6. 136 V indexu Živnostenského rejstříku Moravské Ostravy (Archiv města Ostravy) se záznam o Bandrowského stavební firmě nepodařilo nalézt. Index je sice poškozen, ale odpovídalo by to skutečnosti, o které informují noviny (např. Národní politika č. 173, 25. 6. 1901, s. 6), totiž že Bandrowski svou firmu nenahlásil úřadům a de facto podnikal ve stavebnictví nelegálně.

36

Není tedy správná hypotéza P. Zatloukala, když píše: „Architekt Bandrowski přišel do Ostravy z Krakova, kde jeho otec Ernest vyučoval chemii na Technicko-průmyslové akademii...“137 Mýlí se i B. Gracová, když předpokládá, že: „Vedle přátelských vztahů bylo zde (mezi členy Towarzystwa budowy Domu polskiego a Towarzystwa skoly ludowej z Krakova) možno hovořit i o vztazích příbuzenských. Projektantem... byl Stanislaw Bandrowski, mezi krakovskými pečovateli pak vystupoval prof. dr. Ernest Bandrowski.“138 Ernest Bandrowski neměl se Stanislawem nic společného. Pravdu nemá ani I. Motýl, tvrdí-li: „I jméno Bandrowski bylo pravé...“139 Také hodnocení J. Vybírala je poněkud necitlivé, když o Bandrowského vězení a soudu píše: „Stavbou Polského domu získala ostravská umělecká scéna také svého romantického hrdinu.“140 Přece jen na sedmiměsíční vazbě a všem tom bulvárním propírání v tisku nemohlo byt pro Bandrowského ani jeho rodinu romantického zhola nic.141 K Bandrowského osobě ještě víme, že v Moravské Ostravě spoluvlastnil142 dům č. p. 1171, kde byla fabrika na výrobu barev.143 S tím jde ruku v ruce novinová zpráva z roku 1900 o tom, že Stanislaw Bandrowski vynalezl nový zvláštní druh nátěru na podlahy a zdi. Nátěr si prý nechal patentovat pod názvem „Purganit“ a železniční společnost Severní dráhy jí prý objednala velké množství.144 Stanislaw Bandrowski byl tedy dosti činorodým člověkem, stihl nejen projektovat a dělat stavbyvedoucího, ale našel i čas a sílu účastnit se politických agitací či podnikat a experimentovat v oboru barev a nátěrů. Velmi agilně působil i ve výboru Towarzystwa budowy Domu polskiego, což jen potvrzuje novinami vyslovený názor, že on byl spolu se Seidlem hlavním původcem celé jeho myšlenky. Byl to Bandrowski, kdo oznamoval na Policejní ředitelství, že 2. května 1900 se bude konat valná hromada Towarzystwa,145 na které pak byl zřejmě zvolen pokladníkem. Opět on poté psal na Policejní ředitelství přípis o novém 137

ZATLOUKAL Pavel, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku, 2003, s. 465. 138 GRACOVÁ Blažena, K počátkům Polského domu v Ostravě, in: Ostrava č. 10, sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, 1979, s. 303. 139 MOTÝL Ivan, Tavící tyglík na řece Ostravici, in: KALETA Ivo (et al.), Bílá kniha ostravské kultury, 2009. s. 200. 140 VYBÍRAL Jindřich, Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938, 2003, s. 35. 141 Je zajímavé, že J. Vybíral zná mnoho podrobností soudního stíhání (čerpá z novin, aniž by ovšem uvedl z jakých), ale neví nic o tom, že jméno Bandrowski je falešné. 142 Dalším spoluvlastníkem byl např. i další člen Towarzystwa budowy Domu polskiego Josef Uryga. 143 Archiv města Ostravy – index fondu Sbírka stavebních spisů demolovaných domů. 144 Ostravský obzor č. 12, 7. 2. 1900, s. 2. 145 Zemský archiv Opava, fond Policejního ředitelství Moravská Ostrava, karton 100, č. 3298.

37

složení představenstva.146 On také podal žádost o povolení uspořádat slavnost při otevření Polského domu dne, včetně programu akce.147 Krom toho jistě musel se svou paní žít i bohatým společenským životem a užíval si požitků bohatství: „dr. Seidl i Badowski zařídili si v novém domě Seidlově byty své přímo po knížecku. Nikdo na Ostravsku... nemá tak nádherně zařízený byt.“148 Na druhou stranu Bandrowski sám přispíval na činnost Polského domu. Zaplatil například předplatné časopisu Słowo Polskie pro čítárnu.149 Posledními zprávami o Bandrowském je jednak informace, že v den svého propuštění seděl po obědě v kavárně Slavia v Moravské Ostravě spolu se Sokolem Tůmou,150 dále jeho dopis do Gwiazdky Cieszyńskie kde se brání proti pomluvám redaktorů. Tento dopis je podepsán jeho pravým jménem – Stefan Badowski.151 Posledním dokumentem je dopis, který poslal Bandrowský nejmenovanému sekretáři na moravskoostravkém městském úřadě. Dopis je datován 12. 7. 1901 a Bandrowský v něm řeší okolnosti kolaudace domu dr. Seidla – zjevně lázní Žofinka. Jako svou adresu udává Laudonstrasse 17 v Novém Jičíně a podepsal se jako „Bandrowski recte Badowski.“152 Jaké byly jeho další osudy, nevíme. Podívejme se na další Bandrowského stavby. O Podoleckého vile v Tarnově se nepodařilo nic bližšího zjistit. Současně s Polským domem se stavěl podle jeho projektu nájemní dům dr. Seidla 1899 – 1900 a o chvíli později vedlejší budova lázní, i oficiálně zvaná Lázně Žofinka, z let a 1900 – 1901.153 Těm se ve svých publikacích věnují jak P. Zatloukal, tak J. Vybíral, zdá se ovšem, že oba znají jen nárožní budovu nájemního domu, nikoliv už

146

GRACOVÁ Blažena, K počátkům Polského domu v Ostravě, in: Ostrava č. 10, sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, 1979, s. 299. 147 Zemský archiv Opava, fond Policejního ředitelství Moravská Ostrava, karton 101, č. 5462. 148 Národní politika č. 173, 25. 6. 1901, s. 9. Víme, že zmíněný byt byl ve druhém poschodí a skládal se z tří pokojů a dvou komor – viz sčítací operát z roku 1900 k č. p. 1153 z Archivu města Ostravy (dostupný on-line na http://earchiv.ostrava.cz/). 149 Głos Ludu Śląskiego, č. 10, 3. 3. 1900, s. 4. 150 Głos Ludu Śląskiego č. 27, 6. 7. 1901 s. 3. 151 Gwiazdka Cieszyńska č. 33, 17. 8. 1901, s. 406. 152 Archiv města Ostravy, Sbírka spisů demolovaných domů, k. ú. Moravská Ostrava, č. 1246/1, kart. 166. 153 Objekty naproti Polského domu, šikmo přes křižovatku. Nájemní dům (Archiv města Ostravy, Sbírka stavebních spisů demolovaných domů, k. ú. Moravská Ostrava, č. p. 1153, kart. 155) byl zbořen v roce 1981, v rámci asanace celého okolí, kterou přestál jen Polský dům a škola. Lázně, pojmenované po Seidlově choti Sofii (Archiv města Ostravy, Sbírka stavebních spisů demolovaných, k. ú. Moravská Ostrava, č. p. 1246/1, kart. 166), byly podle projektu Heinricha Robera z roku 1925 přestavěny na synagogu, za druhé světové války pak vypáleny a zbourány před rokem 1941, kdy došlo k výmazu č. p.

38

budovu lázní, popřípadě, že je považují za jednu, zároveň projektovanou a postavenou budovu.154 Tak to ovšem není. Nájemní dům byl postaven v „Talowského stylu“, s fasádou oproti Polskému méně členitou jak hmotově, tak na pohled. I zde se střídaly plochy režného a omítnutého zdiva a objevuje se množství ornamentu – rostlinné secesní rozviliny, erbovní štítky, maskarony, girlandy, výrazné závěrečné klenáky nad okny, atd. Objevují se i jiné dekorace s motivy ze zvířecí říše. Lze přijmout hodnocení P. Zaloukala, že fasáda představuje: „...doslova malou zoologickou zahradu...“ na které byli „...ptáci, brouci, ještěr, dokonce i slon.“155 Ovšem pták i slon zůstali jen na výkrese,156 brouk byl jen jeden a lodžii rámuje spíše ryba, než ještěr. Oproti Polskému domu je na této stavbě minimum přímých citací Talowského a mnohem méně historizujících prvků. Opakuje se častý motiv koule, ale nikoliv již v tak hravé podobě jako na Polském domě – zde se koule nachází na mnoha místech fasády, kde jen zaplňují prázdný prostor. Navazující budova lázní pak sice opět využívá režného a omítnutého zdiva, ale svým pojetím a dekorem se zdá čistě secesní. Pilastry mají florální hlavice, atiku zdobí secesní ženské hlavy i velké termové okno vedoucí do sálu s bazénem je secesně pojaté a zaoblené. Nad ním se nachází široká korunní římsa,157 držená kovovými konzolkami ve formě rostlinných rozvilin. Motiv koulí je zde upozaděn, nachází pod okenními parapety v přízemí a u okna napravo v patře a dále ještě po stranách termového okna, kde jakoby drží prohnutou podokenní římsu. I uvnitř zdobily sál s bazénem a průběžnou galerií bohaté secesní rostlinné štuky. Hmotově byla budova rozdělena na masivní středový rizalit a dvě krátká, nesymetrická křídla. Jedno bylo širší než druhé a svou dekorací, ani rozmístěním okenních otvorů si neodpovídaly. Oba domy byly opticky spojeny jak jednotnou, dynamickou atikou ve formě pilířkové balustrády, tak i motivem armovacího pásu s koulemi. Projekt nájemního domu je ze září roku 1899, vznikl tedy zhruba měsíc poté, co Bandrowski nově vyprojektoval fasádu Polského domu v „Talowského stylu.“ Je zřejmé, že tyto dvě stavby na sebe mají 154

ZATLOUKAL Pavel, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku, 2003, s. 465 a VYBÍRAL Jindřich, Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938, 2003, s. 35. 155 ZATLOUKAL Pavel, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku, 2003, s. 465. 156 Slon se dle fotografií z počátku 20. století se na fasádě nenachází, na místě, kde byl navržen pták, vidíme na fotografii budovy tři erbovní štítky. 157 Odkazující k domům Otty Wagnera na vídeňské Linken Wienzeile č. 38 a 40 (tzv. Majolikhaus).

39

těsnou návaznost i myšlenkovou. Projekt vedlejší budovy lázní je z 15. února 1900 (a u Bandrowského podpisu nese ještě další dataci 27. 4. 1900). V časovém rozpětí několika měsíců tu vidíme postupný vývoj Bandrowského stylu. Od čistě historizujícího projektu, přes spojení historizujících prvků a secesních motivů s Talowského pojetím architektury, včetně přímých citací (jako si svým způsobem vyžadovala funkce Polského domu, mající odkazovat k Polsku a zosobňovat „polskost“), k uvolněnější variaci

Talowského

architektury,

až

ke

specifickému

stylu

„polorežné“

secese

s Wagnerovskými prvky. Poslední Bandrowského stavba dosud není v literatuře známa. Je jí Hotel Severní dráha v Přívoze.158 Plány pro nárožní budovu z 6. května 1900 však nesou Bandrowského signaturu jen v případě společných půdorysů sklepa plus přízemí, patra plus střechy a příčného řezu. Další výkresy jsou z června 1900, signovány razítkem firmy Mihatsch a Ulrich159 (a Ulrichovým podpisem) která stavbu prováděla. Ulrich až na detaily přijal půdorysné řešení navržené Bandrowským. Přesto provedl všechny výkresy zcela nově, včetně řezu. Plány fasády (ne kompletně zachovány), pak nesou pouze Ulrichovu signaturu. Říci však, že Ulrich zkopíroval Bandrowského i u návrhu fasády bohužel nelze. Jednak Bandrowského řez neodpovídá Ulrichově nárysu fasády, jednak zde vidíme jinou secesi, než jakou Bandrowski provedl na lázních Žofinka. Nabývá spíše geometrizující než rostlinné formy a přímo odpovídá další Ulrichově stavbě, kterou publikoval J. Vybíral160 – tedy Centrálním lázním z roku 1901, na dnešním Smetanově náměstí,161 „...překvapovaly již nejenom vytříbenější secesní dekoraci, ale i poměrně čistým konstruktivním výrazem, blízkým stylové verzi rozvíjené tehdy ve Vídni Otto Wagnerem a jeho žáky.“162 Tento popis lze snadno přijmout i pro budovu Hotelu Severní dráha v Přívoze163 a o Ulrichově autorství tedy zřejmě nebudiž pochyby.

158

Plány jsou uloženy v Archivu města Ostravy, sbírka stavebních spisů demolovaných domů, k. ú, Přívoz, č. p. 91, kart. 239. 159 Johann Ulrich (1861–1920) převzal firmu po zemřelém Aloisi Mihatschovi – více viz STRAKOŠ Martin, Průvodce architekturou Ostravy, 2010, s 405. 160

VYBÍRAL Jindřich, Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938, 2003, s. 37 – 41. 161 Fasáda lázní má dnes zcela jinou podobu. 162 VYBÍRAL Jindřich, Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938, 2003, s. 41. 163 V říjnu 1910 pak nástavbu a přístavbu hotelu provedl Felix Neumann, přičemž u přístavby pravého křídla motiv původní fasády kopíroval, v druhém patře pak varioval.

40

4. ČESKÝ DŮM VE VÍTKOVICÍCH 4.1. Literatura O Českém domě najdeme zmínku v publikaci kolektivu autorů, která se zabývá urbanismem a architekturou podnikového města Nové Vítkovice,164 v knize Radovana Lipuse165 a dále jej do svého průvodce coby jedno z hesel zahrnul Martin Strakoš.166 Historii budovy a spolků v ní sídlících krátce shrnuje i heslo v článku zabývající se místopisem Vítkovic.167 Jediný komplexní článek jdoucí do hloubky v poznání jeho dějin a forem se objevil ve sborníku Národního památkového ústavu.168 V něm se poprvé objevuje připsání stavby nikoliv Bohumilu Židlickému, jak uvádí předešlé knihy a články, ale architektu Františku Tichému. 4.2. Prameny Bohatá sbírka výkresů i dokumentů se nachází v Archivu města Ostravy ve fondu České stavební družstvo Vítkovice a okolí.169 Je zde uloženo několik variant plánů. Dále zde je opis odeslané korespondence stavebního družstva, která nám odkrývá pár důležitých střípků k poznání Českého domu a ještě další dokumenty – například Zápisník z jednání agitačního výboru stavebního družstva, podrobná kalkulace výkazů nákladů na stavbu, dvoje různě datované stavební podmínky pro provedení prací, kniha průpisů korespondence.170 V ostravském archivu se nachází i několik fotografií. Je důležité probrat stavební plány z Archivu města Ostravy blíže, neboť se jedná o obsáhlý konvolut, ve kterém není lehké se vyznat. Pro lepší přehlednost budiž plány rozděleny do několika sad. 1. sada – je na papíře, datována na rubu 14. 10. 1898 na razítku daného obecním úřadem při přijetí. Na líci pak jsou kolky s dalším razítkem obecního úřadu ve Vítkovicích. Všechny plány jsou podepsané architektem Bohumilem Židlickým a Františkem Staňkem 164

MATĚJ Miloš – KORBELÁŘOVÁ Irena – LEVÁ Pavla, Nové Vítkovice 1876 – 1914, 1992, s. 48. LIPUS Radovan, Scénologie Ostravy, 2006, s. 94. 166 STRAKOŠ Martin, Průvodce architekturou Ostravy, 2010, s. 365. 167 BARCUCH Antonín – ROHLOVÁ Eva, Místopis starých Vítkovic (pokračování), in: Ostrava č. 21, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 2003. 168 STANIEKOVÁ Andrea, Historický vývoj tzv. Zámečku a Českého domu ve Vítkovicích, in: Sborník národního památkového ústavu Ostrava, 2007. 169 Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 10, stavební dokumentace a plány. 170 Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 4 kniha průpisů odeslané korespondence. 165

41

plus Františkem Hradečným ze stavebního družstva. V sadě jsou plány situace, čelní fasády, dvorní fasády, vazby krovu, sklepů a základů, a dvakrát 1. patra (v dobové kopii). Krom situace, pohledu ze zahrady a čelní fasády je na ostatních plánech razítku úřadu s datem na rubu přeškrtnuto. Půdorysy se tedy ještě oproti těmto plánům předělávaly. 2. sada – je na pauzovacím papíře, nese razítko Bohumila Židlického (nikoliv podpis), kolky s razítkem okresního hejtmanství v Místku, jsou v jiném měřítku, než sada č. 1. Obsahuje výkresy situace, sklepa a základů, přízemí, řez A-B a pohled na uliční fasádu a půdorys patra. 3. sada – na papíře podlepeném plátnem, nemá na sobě žádné podpisy, data, razítka ani kolky. Jsou do nich tužkou vepsány poznámky a zaznačeny změny. Mezi sadou 3. a 1. jsou podstatné rozdíly v půdorysech. Sada obsahuje plány přízemí, sklepů a základů a 1. patra. 4. sada – na papíře, nedatovaná, s razítkem „architekt F. R. Tichý.“ Měřítko i užité písmo odpovídá druhé sadě. Obsahuje krov, řez A-B, řez C-D. 5. sada – na pauzovacím papíře, detailně konstrukčně pojaté, s razítkem stavebního družstva. Jde o pohledy, 2x základy, řez C-D, hospodářské stavení, půdu, střechu, 1. patro, pokrývačské práce. 6. sada – jde o kopie výkresů instalace plynovodu, s datem „březen 1900“ a „říjen 1900“ s podpisem Fr. Tichého, k sadě náleží i pauzák z března 1900 s elektrorozvody v přízemí, rovněž podepsaný. 7. sada – jde o dvě barevně invertované kopie (přízemí a základy), s razítkem Fr. Tichý a podpisem a razítkem B. Židlického, nadepsány jsou „Změna plánu“ a jde o kopii sady 3. ovšem s doplněnými změnami, které na sadě 3. byly pouze tužkou. Další plánová dokumentace včetně listin je uložena na Stavebním úřadě ve Vítkovicích pro č. p. 17, najdeme zde plány schválené úřadem ke stavbě a to kompletní sadu, která odpovídá 1. sadě. Navíc oproti plánům z Archivu města Ostravy zde jsou podélný a příčný řez. Na Národním památkovém ústavu v Ostravě je poměrně podrobná karta památky a také fotografie. Dále jako prameny mohou posloužit různé brožurky vydané k slavnostním příležitostem.171 Důležitým zdrojem jsou opět i články z tisku, konkrétně z Ostravského obzoru, Ostravana, Těšínska, Opavského týdeníku, Novin Těšínských. 171

Na zdar českého domu ve Vítkovicích, 1897; Památník Sokola a České besedy ve Vítkovicích, 1905; Slavnostní list na oslavu desetiletého trvání KČV Vítkovice ve Vítkovicích, Přívoz, 1907; Památník tělocvičné jednoty Sokol ve Vítkovicích, 1920.

42

4.3. Historie stavby Českého domu Češi velice nutně cítili potřebu vlastního spolkového domu v převážně německých Vítkovicích, kde všemu „vládlo“ ředitelství železáren.172 Jak se v roce 1920 píše v pamětní brožuře: „Jdi po ulicích a ptej se ještě dnes: – Kostel? Patří závodu – Radnice? Je závodní – Školy? Závodní – Nemocnice? Závod – Co není u nás závodního? Vzduch? Z čeho by byly tak bledé, ty naše děti? 173 Vůdčími organizacemi byly Česká beseda a Sokol, jejich členové ustavili v říjnu 1896 České stavební družstvo pro Vítkovice a okolí, jehož úkolem mělo být postavit dům pro české spolky. Na další schůzi bylo rozhodnuto, že dům má pojmout nejen dostatek místností pro všechny spolky, ale také divadelní sál, pohostinství, hotelové pokoje, nálevnu, kuželnu, stáj a zahradu. Konečně na další schůzi 27. prosince, za velké účasti obecenstva, byl zvolen výbor zástupců nejen za Vítkovice ale i za okolní obce, který pak do svého vedení vybral Františka Staňka, JUC. Františka Hradečného, Ladislava Lacinu a Jana Jelínka. 10. ledna byly vypracovány stanovy a bylo rozhodnuto „aby příští naše bašta nesla jméno Český dům“174 V dubnu schválil se nákup pozemku na Místecké ulici od paní T. Vaškové,175 v tu dobu již spolek prodal podíly více jak 400 podílníkům za více než 11 000 zlatých. Zakoupený pozemek měl daleko do lukrativního. Nacházel se zcela mimo centrum Vítkovic, bokem od přísné rastrové sítě ulic „vzorového“ dělnického města, budovaného železárnami. Okolí parcely, na cestě směrem na Místek, náleželo roztroušené zástavbě domků a statků, která se rozplývala do volné krajiny, nedaleko pak ležel hřbitov. Na pozemcích přiléhajících k parcele stály menší domky původní zástavby. Jak výbor zveřejnil v novinách: „Český dům jest nezbytnou potřebou pro naše účely národní. Voláme proto ku všem věrným Čechům, kterým sběrací listina doručena bude, aby vykonali svou povinnost. Kdo nemůže upsati podílů, ať upíše jakýkoliv dar.“176 20. 6. 1897 stavební družstvo uspořádalo velkou slavnost s hudbou, loutkovým divadlem, cirkusem, kolotočem, střelnicí, kuželkami a ohňostrojem. Výtěžek z akce měl pomoci financovat

172

Jejichž ředitelem byl tehdy Paul Kupelwieser, z jehož popudu bylo celé město budováno jako ideální spojení továrny a obytné zóny – více viz MATĚJ Miloš – KORBELÁŘOVÁ Irena – LEVÁ Pavla, Nové Vítkovice 1876 – 1914, 1992. 173 Památník tělocvičné jednoty Sokol ve Vítkovicích, 1920. 174 Na zdar Českého domu ve Vítkovicích, 1897, s 5. 175 Opavský týdeník č. 36, 8. 5. 1897, s. 3. 176 Opavský týdeník č. 7, 23. 1. 1897, s. 3.

43

stavbu.177 Zajímavá je zpráva, že: „Český dům má kromě hostinských místností obsahovat sál s tělocvičnou, místnost pro veřejnou čítárnu a knihovnu...“178 Objevují se také první rozpory v řadách Čechů, způsobené rozdílnými politickými názory. Dělnické spolky začínají v roce 1897 vybírat na stavbu Dělnického domu179 ve Vítkovicích namísto toho, aby přispěly na dům český.180 V té době se také noviny začínají zveřejňovat dárce na stavbu domu.181 7. listopadu 1897 napsal pan Lacina z družstva dopis architektu Bohuslavu Černému do Karviné.182 V něm žádá Černého o zhotovení skici pro Český dům. A. Stanieková píše, že družstvo oslovilo i stavební firmu Bohumila Židlického.183 Den před dopisem Černému vyzývá tiskem družstvo své podílníky k vyzvednutí podílnických knížek a upozorňuje, že v kanceláři budou vystaveny i přišlé skici.184 13. 1. 1898 se Družstvo obrátilo na Spolek českých inženýrů a architektů v Praze, tedy na přední národnostně českou architektonickou organizaci, se žádostí o posouzení čtyř přišlých návrhů. Spolek souhlasil, aby mu návrhy spolu s programem stavby byly zaslány. Ony čtyři náčrty zachovány nemáme, avšak program stavby ano. Družstvo požadovalo, aby skrze budovu byl průjezd do dvora, dále nálevna pro dělníky asi o 100m2, dvě až tři restaurační místnosti, zázemí restaurace uprostřed budovy, sál pro koncerty a divadlo pro asi tisíc dvě stě stojících lidí, velká tělocvična, sborovna Sokola, byt hostinského, místnosti pro cestující a služky, místnosti pro záložnu, spolkovou místnost pro schůze a místnost pro knihovnu a čítárnu. Podobné podmínky obsahoval i dopis arch. Černému, je zřejmé, že i další oslovení jej museli dostat. Je tedy vidět, že Družstvo mělo velmi přesnou představu o funkci domu. 177

Ostravice č. 44, 16. 6. 1897, s 1. Radhošť č. 26, 27. 6. 1897, s. 3. 179 Šlo o tzv. Jubilejní dům z let 1897 – 1898, zvaný také někdy Dělnický dům, více viz MATĚJ Miloš – KORBELÁŘOVÁ Irena – LEVÁ Pavla, Nové Vítkovice 1876 – 1914, 1992, s. 48, či NEČAS Ctibor, Dva nejstarší dělnické domy v Ostravě, in: Ostrava č. 2, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, 1964, s. 181 – 182. 180 Radhošť č. 29, 18. 7. 1897, s. 2. 181 Např. Ostravice č. 63, 21. 8. 1897, s. 3. 182 Bohuslav Černý (narozen 1857), architekt a stavitel z Prahy, který pracoval v Karviné pro centrální ředitelství Larisch-Mönnichů. Je autorem karvinského kostela sv. Jindřicha (demolovaného v 60. letech), po přesídlení zpět do Prahy projektoval např. Šimsovo sanatorium (dnes součást Thomayerovy nemocnice), více o něm viz stránky Zemského archivu v Opavě (on-line) dostupné z http://www.archives.cz/zao/karvina/stara_karvinna/osobnosti/index.php. 183 STANIEKOVÁ Andrea, Historický vývoj tzv. Zámečku a Českého domu ve Vítkovicích, in: Sborník národního památkového ústavu Ostrava, 2007, s. 120. 184 Opavský týdeník č. 87, 6. 11. 1897, s. 2. Logicky nemohlo jít o skici od Černého, tedy muselo být osloveno více stavitelů a architektů. 178

44

Zajímavá je poznámka, že: „stavba má býti jednoduchá jak vně, tak i zevně – sál by postrádal galerii, sál s dřevěnou konstrukcí stropní.“185 Je tedy vidět, že z počátku potřeba reprezentativnosti budovy z architektonického hlediska nebyla v myšlenkách iniciátorů rozhodujícím faktorem. Mnohem více se hledělo na finanční stránku. 12. 2. 1898 zaslalo Družstvo jednomu ze soutěžících psaní, kde mu sděluje, že odeslali všechny náčrtky Spolku inženýrů a architektů, jak bylo prý i jeho přáním, a oznamují mu, že jeho návrh se umístil na druhém místě.186 Prof. ing. Josef Lhota a architekt Josef Martin, kteří skici posuzovali, vybrali za vítěze projekt, jak se píše v dopise, J. Tichého,187 který je zaměstnán u stavitele B. Židlického v Moravské Ostravě. Na schůzi 5. února – sděluje dopis – rozhodlo se Družstvo k výsledkům přihlédnout a panu Tichému zadat celý projekt.188 Týž den vyšla v novinách zpráva o výsledcích soutěže s přepisem rozhodnutí Spolku architektů.189 Praví se v něm: „Po zevrubném zkoumání zaslaných čtyř náčrtků a srovnání jejich s požadavky sděleného nám programu stavebního shledáváme, že účelu, jemuž budova jest věnována a ustanovením programovým nejlépe hoví návrh označený I. Jest to jediný ze všech, který svou půdorysnou koncepcí, maje ráz monumentálný, vyniká nad ostatní. Rozdělení jest jednoduché, jasné a účelné, zejména pokud jde o místnosti přízemkové. Komunikace uvnitř budovy jest dobrá a zvláště zasluhuje povšimnutí druhé, vedlejší schodiště, jehož taková veřejná budova různým potřebám sloužící postrádati nemůže, pro vnitřní manipulaci hostinskou. Nejlépe jest řešena partie sálová s připojenou sokolovnou, kde navrhovatel v pravém uvážení potřeb divadelních pamatoval na pány i dámy a přidělil jim separirované záchody. Rovněž šatna pro obecenstvo a pokladna svědčí o dobrém pochopení potřeb, byť i program k tomu specielně nepoukazoval. Přihlížejíce k návrhům II. III. a IV. konstatujeme, že z nich vyzírá mnoho dobré snahy, že obsahují některé myšlenky pozoruhodné, avšak nepodařilo se pánům projektantům vyhověti programu a potřebám budovy takovou měrou, aby při zhotovení konečného návrhu k nim hleděno býti mohlo... –

185

Archiv města Ostravy, fond Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 4, kniha průpisů odeslané korespondence. 186 Bohužel, na dopise není adresát uveden. Mohl jím být B. Černý, který pocházel z Prahy a mohl mít na Spolek architektů vazby, či v něj mít důvěru? 187 Zde došlo u družstva k omylu, který po více jak stu letech opakuje i A. Stanieková. Vítězný architekt se jmenoval František Tichý, nikoliv Josef. Vyplývá to jednak ze zpráv v novinách, jednak z jeho podpisů na plánech. 188 Žádný dopis adresovaný přímo Tichému není zachován, snad mu byla zpráva sdělena osobně. 189 Ve fondu spolku, uloženém v Národním archivu, se podle indexů nic k této soutěži nezachovalo.

45

k tomu dodáváme (doplňuje redakce), že tento I. plán zhotovil architekt pan Frant. Tichý, zaměstnaný v kanceláři stavitele p. Židlického v Mor. Ostravě.“190 Je zde vidět nápadný rozdíl v kritériích. Zatímco Stavebnímu družstvu šlo v zadání zcela evidentně o účelnost, jednoduchost a nízkou cenu, pánové ze Spolku architektů ocenili spíše monumentální ráz a pak také dispoziční rozvržení, které pochválili jako praktické. Avšak prvky jako druhé schodiště, rozdělené toalety, šatna pro obecenstvo – to vše odporuje požadavku na jednoduchost stanoveném v programu stavby a muselo to zvedat stavební náklady. 15. 6. 1898 píše tisk, že v neděli (tedy 19. 6.) bude se konat velká slavnost položení základního kamene Českého domu, které se bude účastnit lid ze širokého okolí, hasičské sbory a kapela.191 Stavební družstvo tedy z celé stavby dělalo (oprávněně) velkou událost,192 doufaje zřejmě, že zájem lidí o zábavu přinese i zájem o podíly na Českém domě. Ještě 14. září však družstvo dopisem upomíná Tichého, že zatím dodal jen plány na přední trakt a jen rozpočty některých prací a aby rychle dokončil plány zadního traktu a všechny rozpočty.193 To se mu povedlo, neboť Ostravský obzor o pár dní později hlásí: „Plány a rozpočty na Český dům ve Vítkovicích jsou konečně dohotoveny.“194 30. září195 podal nabídku na provedení veškerých prací B. Židlický a družstvo jeho nabídku přijalo. Jak uvádí A. Stanieková: „Veškeré stavební práce, které družstvo zadávalo, probíhaly formou dílčích výběrových řízení... Generálním dodavatelem stavby však byla stavební společnost Bohumila Židlického, s kterým družstvo uzavřelo smlouvu na provedení stavebních prací a technický dozor na stavbě. Architekt Tichý na stavbě pracoval jako technický a autorský dozor, jako zástupce firmy B. Židlického. Veškerá důležitá rozhodnutí, týkající se definitivního vzhledu stavby, s ním byla konzultována.“196 Tak se velmi příhodně v osobě F. Tichého spojil autor návrhu s autorem realizace. Je dokonce možné, že Tichého výhra soutěže na projekt, ovlivnila zadání zakázky stavby

190

Ostravský obzor č. 14, 12. 2. 1898, s. 2. Opavský týdeník č. 46, 15. 6. 1898, příloha, s. 1. 192 Podobně se chovalo těsně před otevřením, kdy mělo v plánu zaslat zprávu o otevření do devíti novin a dvou časopisů, nejen ostravských, ale i olomouckých, brněnských a pražských – Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 2, zápisy agitačního odboru družstva. 193 Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 4, kniha průpisů odeslané korespondence. 194 Ostravský obzor č. 75, 17. 9. 1898, s. 3. 195 Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 8, Stavba Českého domu firmou Židlický z Moravské Ostravy. 196 STANIEKOVÁ Andrea, Historický vývoj tzv. Zámečku a Českého domu ve Vítkovicích, in: Sborník národního památkového ústavu Ostrava, 2007, s. 121. 191

46

Židlického firmě. Každopádně stavební podmínky uzavřené mezi družstvem a Židlickým byly velmi striktně právně vymezené. Družstvo chtělo rozhodovat o mnoho detailech – o typu krytiny, kamene, barev a mnoha dalších věcí. Židlický je podepsal 11. září, následně pak 23. října 1898 byly uzavřeny nové mírně aktualizované stavební podmínky.197 Stavba byla úřady povolena 14. října 1898198 (jak říká i razítko na výkresech z 1. sady). Není zcela přesné, že stavba „probíhala rychle, téměř bez obtíží,“199 jak píše A. Stanieková. Od zadání projektu v únoru, přes položení základního kamene v červnu uplynulo hodně času, než se v říjnu začalo stavět. Jak bylo naznačeno výše, mohl tím být vinen Tichý, který se zpozdil s přípravou plánů. I nadále v průběhu stavby si družstvo několikrát stěžovalo nejen Tichému, ale i dalším dodavatelům, aby uspíšili práce.200 Další zajímavý dopis je z 23. 11. 1898 adresovaný sochaři Jaroslavu Maixnerovi201 do Vídně. Maixner podal nabídku na sochařskou výzdobu – což svědčí o tom, že zpráva o stavbě Českého domu musela se velmi rozšířit – družstvo však odpovědělo, že momentálně nemá zájem, neboť plány fasády se budou měnit. Z dopisu 8. prosince 1898 víme, že družstvo se rozhodlo štukatérské práce zadat Františku Skořepovi z Moravské Ostravy. 20. 3. 1899 byl pak F. Skořepa vyrozuměn, aby se sešel s architektem Tichým, a dojednal podrobnosti štukové výzdoby. Na přelomu roku řešily se problémy s hostinskou koncesí, kterou místodržitelský úřad povolil, avšak vítkovické (německé) zastupitelstvo podalo proti tomu stížnost. To vyvolalo mnohé třenice mezi Čechy a Němci, jistě nejen na stránkách novin. Příslušné ministerstvo pak ale dalo Českému domu za pravdu a koncese byla udělena. Valnou měrou přičinil se o to poslanec baron Pražák.202 197

Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 8, Stavba Českého domu firmou Židlický z Moravské Ostravy. 198 Dokument uložen na Stavebním úřadu ve Vítkovicích. 199 STANIEKOVÁ Andrea, Historický vývoj tzv. Zámečku a Českého domu ve Vítkovicích, in: Sborník národního památkového ústavu Ostrava, 2007, s. 121. 200 V dopise 9. května 1898 a v dopise z 11. (?) června neznámému adresátovi (asi Tichému nebo Židlickému neboť se jedná o detaily fasád), nebo v dopise Tichému z 14. srpna, kdy je popoháněn, aby dodal nákresy lamperie (obložení), dveří a ventilací stropu v sále a strojního zařízení jeviště. Vůbec se zdá, že družstvo bylo poněkud „nervózní“ a tlačilo na stavitele a dodavatele. Svědčí o tom dopis Židlickému z 14. srpna 1899, kde vyjadřují obavy, aby nepopraskaly stěny lednice, i v dalších dopisech se objevují slova jako: „Nemůžete od nás čekati, že pořád budem na Vás seděti za tím účelem, abychom kousek práce obdrželi,“ která jsou adresována štukátérovi Skořepovi ohledně výzdoby malého sálu. Dopisy jsou v Archivu města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 4, kniha průpisů odeslané korespondence. 201 Jaroslav Maixner (1870 – 1904) z hořické sochařské rodiny, studoval na Akademii ve Vídni. Škoda, že jeho návrhy na sochařskou výzdobu mu družstvo zaslalo zpět a tedy dnes nevíme, jak vypadaly. V rámci dalšího výzkumu by bylo možno ještě hledat v archivech či rodinné pozůstalosti. 202 Ostravský obzor č. 75, 30. 9. 1900, č. 1.

47

18. března radostně sděluje Ostravský obzor, že: „Na stavbě Českého domu pracuje se již od úterka pod dozorem p. architekta Tichého. Zdi vyrůstají ze základů a k staveništi poutá se čilá pozornost. Našinci pohlížejí na stavbu s radostí a nadějemi, odpůrci a nepřátelé naši s netajeným vztekem.“203 19. června 1899 oznamoval Židlický úřadům, že surové zdivo budovy bylo dohotoveno.204 V srpnu pak noviny píší: „Český dům konečně dostal železnou konstrukci stropu nad sálem,“205 což nám krom postupu prací vypovídá i o moderních materiálech užitých na stavbě, byť krom této konstrukce zřejmě probíhala výstavba tradičními způsoby. Před koncem stavby se zvyšuje frekvence dopisů, jimž družstvo popohání k činnosti stavitele i řemeslníky. V srpnu sice píše Opavský týdeník: „Právě dnes padly poslední kusy lešení před Českým domem,“206 ale v září stěžuje si Ostravský obzor: „Český dům ve Vítkovicích je již úplně pod střechou. Ovšem vnitřní úprava bude ještě vyžadovati drahně času k dokončení... Obecenstvo vítkovické reptá, že se práce tak loudají. Jest potřeba energické vlády.“207 Té se ovšem stavbě od Stavebního družstva dostávalo, jak vypovídají odeslané dopisy zmíněné v jedné z poznámek výše.208 Konečně 26. 11. 1899 se konalo slavnostní otevření Českého domu, o kterém bohatě informovaly české noviny.209 Stavební družstvo nic nepodceňovalo, z jejich „Agitačního deníku“ jsme dobře informováni o všech přípravách, které konali.210 Slavnost začala, zřejmě díky roli Sokola, poněkud netradičně budíčkem v šest ráno, kdy „za veselých zvuků národních pochodů procházela kapela... již záhy z rána všemi čelnějšími ulicemi, v nichž byly domy českých majitelů prapory ozdobeny.“211 Lidé se shromažďovali u České Besedy v tehdejší Osadní ulici.212 Nepřišli jen vítkovičtí, ale i čeští obyvatelé okolních vesnic. Od Besedy se šlo na slavnostní bohoslužbu do vítkovického kostela sv. Pavla na náměstí. 203

Ostravský obzor č. 23, 18. 3. 1899, s. 3. Archiv Stavebního úřadu ve Vítkovicích, fond dokumentů a plánů pro objekt č. p. 17. 205 Ostravský obzor č. 65, 19. 8. 1899, s. 4 206 Opavský týdeník č. 66, 26. 8. 1899, s. 2. 207 Ostravský obzor, č. 70, 6.9, s. 2. 208 Archiv města Ostravy, fond Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 4 kniha průpisů odeslané korespondence. 209 Dopředu informovaly Noviny Těšínské č. 52, 25. 11. 1899, s. 2 a Ostravsko-Přívozské noviny č. 48, 26. 11. 1899, s. 3. Leták k slavnosti vydal Ostravský obzor č. 92, 26. 11. 1899, s. 1. Reportáž pak přinesl Opavský týdeník č. 93, 29. 11. 1899, příloha s. 2 a č. 94, 2. 12. 1899, s. 3 nebo Ostravský obzor č. 94, 2. 12. 1899, s. 1 nebo Noviny Těšínské č. 3, 16. 12. 1899, s. 2. Dokonce i socialisticky zaměřený Duch času přinesl zprávu o otevření domu, ovšem jízlivě jej označil jen za „novou hospodu“ – Duch času č. 22, 1. 12. 1899, s. 4. 210 Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 2 Zápisy agitačního odboru družstva. 211 Opavský týdeník č. 94, 2. 12. 1899, s. 3. 212 Ibidem. Dnes se jedná o Lidickou ulici. 204

48

„Když po mši sv. se průvod opět seřazoval, vřadil se lid český ve čtyřstupu mezi spolky, čímž nabyl průvod rozměru velkolepého ve Vítkovicích nevídaného. Tisíce českého lidu šlo v průvodu a tisíce provázely průvod po chodnících. Němečtí nacionálové... připravovali prý jakousi demonstraci. Avšak když spatřili tyto zástupy... zašla jim chuť.“213 Od kostela se průvod za zvuků hudby vydal k Českému domu.214 Před Českým domem se opět zpívalo a poté stavitel Bohumil Židlický předal slavnostně klíče od budovy předsedovi družstva Františku Staňkovi, který řekl: „Děkuji panu staviteli Židlickému za konečné vybudování našeho domu.“215 Architekt František Tichý, autor řešení budovy, tedy přišel poněkud zkrátka a slávu sklidil jeho zaměstnavatel. V jednu hodinu se konal banket, při kterém u příležitosti přípitků mnozí učinili malé proslovy. Zábava pokračovala a dorazila i delegace z krakovského Sokola. V malém sále začala hrát kapela (velký ještě nebyl hotov216) a lidé proudili do domu, aby si jej prohlédli. Bylo jich tolik, že se museli tlačit. Slavnost tedy velkolepě zakončila stavební úsilí, které muselo stát všechny zúčastněné mnoho sil. Členy Stavebního družstva proto, že projektanta, stavitele i řemeslníky museli popohánět, popoháněné pak proto, že se museli cítit pod tlakem. Dům nebyl ještě zcela hotov, velký sál byl veřejnosti otevřen až 28. l. 1900.217 Není již naším zájmem sledovat další osudy domu, ale je smutnou skutečností, že jeho velký divadelní i malý tělocvičný sál byly zdemolovány v roce 1983 v důsledku stavby čtyřproudé silnice dálničního typu na Frýdek-Místek a tramvajové tratě přes Hrabůvku na sídliště Dubina. Kdo dnes pojede v Ostravě tramvají č. 1, tak nedaleko zastávky Český dům projede místy, kde stávalo jeviště velkého sálu. Také domy v okolí byly částečně asanovány a jen pomalu je dnes nahrazuje nová zástavba. 4.4. Architektura Českého domu Jak byla architektura budovy hodnocena v době vzniku? Samozřejmě, že velmi citově a národnostně zabarveně. Většina přirovnání vyjadřuje spíše jeho funkce, než jeho vzhled. Přesto i takový komentář se objevil, Lidové noviny píší již v červnu: „Plány pro Český dům vyhotovil známý architekt Fr. Tichý ve Vítkovicích a stavbu provádí architekt pan Židlický. Budova tato bude jedinou v celých Vítkovicích, která se bude řádně representovati a bude ona 213

Ibidem. Přesnou trasu průvodu neznáme. 215 Ostravský obzor, č. 94, 2. 12. 1899, s. 1. 216 Opavský týdeník č. 94, 2. 12. 1899, s. 3 217 Noviny Těšínské č. 10, 3. 2. 1900, s. 2. 214

49

oasou pro oko každého v poušti kasárnických staveb železáren vítkovických.“218 Zřetelně si tedy již dobové publikum uvědomovalo záměrnou rozdílnost historizující fasády od cihelné, režné architektury Nových Vítkovic, budovaných železárnami.219 Co je důležitější, považovali ji za krásnější a reprezentativnější, zatímco režná architektura si vysloužila jen odsudek. Je pravděpodobné, že stejně na to pohlíželi i obyvatelé Vítkovic, pro které musela být dekorovaná fasáda užitá na veřejné a reprezentativní budově něčím nezvyklým – což však mezi českým obyvatelstvem jistě vzbuzovalo hrdost a ukazovalo, že zatímco němci staví ony „kasárnické stavby,“ Češi dokážou vytvořit něco opravdu krásného. Typická přirovnání k tvrzi máme i o českém domě: „Čechové vítkovičtí vstupují slavnostně do svého hradu.“220 Nebo: ...slavnostní vjezd do naší nově vystavěné národní bašty...“221 Jeden z řečníků na slavnostním otevření domu přál, ať: „září jako maják v rozbouřeném moři ve tmu kouře, který nás obepíná.“222 To se domu se světlou, jednobarevnou fasádou jistě muselo dařit.223 Zajímavé je přirovnání, že: „Výstavností a prostorností předčí náš Národ. dům v Mor. Ostravě.“224 Je s podivem, že Český dům působil na diváky reprezentativněji, snad za to mohly vzletné barokní prvky na Českém domě, oproti střídmému pojetí Národního domu Josefa Srba (kterému je věnována kapitola 6). Další z řečníků pak srovnává dům s „...chrámem starých Řeků...,“225 co je ovšem myšleno spíše v ideové, než v architektonické rovině. Uliční fasáda budovy je tvořena centrálním rizalitem se třemi okenními osami, dvěma postranními křídly o třech osách a bočními, jen mělce vystupujícími, rizality o jedné ose. Přízemí je celé provedeno pásově bosovanou omítkou. V bočních rizalitech jsou vrata do průjezdů, v centrální ose je hlavní vstup a v centrální ose pravého křídla vstup do nálevny.226

218

Lidové noviny č. 125, 4. 6. 1899, s. 2. Z výrazných staveb stojících v té době jmenujme kostel sv. Pavla od Augusta Kirsteina (1883 – 1886), závodní hotel od Johanna Ulricha (1886 – 1887), tržnici od téhož autora (1893) a hlavně obytné domy, např. ve Štítové kolonii (1883 – 1885) či „U“ domy stavěné od 188 – více viz MATĚJ Miloš – KORBELÁŘOVÁ Irena – LEVÁ Pavla, Nové Vítkovice 1876 – 1914, 1992. 220 Noviny Těšínské č. 52, 25. 11. 1899, s. 2. 221 Opavský týdeník č. 94, 2. 12. 1899, s. 3. 222 Ostravský obzor č. 94, 2. 12. 1899, s. 1. 223 Dnes je fasáda krémově žlutá, v přízemí tmavší, než v patře, před rekonstrukcí byla fasáda světle šedá, jaká byla její původní barevnost, se nedá říci. 224 Opavský týdeník č. 94, 2. 12. 1899, s. 3. 225 Opavský týdeník č. 94, 2. 12. 1899, s. 3 226 Dnes je zazděn a změněn na okno. 219

50

Okna i dveře v přízemí jsou zaklenuta, bosáž je nad nimi provedena ve formě klenáků, přičemž ten vrcholový je plasticky zdůrazněn. Přízemí a patro odděluje kordonová římsa. Patro je dekorováno bohatěji – v ústředním rizalitu nacházíme čtyři iónské polosloupy, které rámují okenní otvory. Pod hlavicí dřík dekoruje motiv šlahounů popínavých rostlin, patky jsou hladké, avšak pod kordonovou římsou je opticky nesou čtyři kanelované konzolky. Nad hlavicí polosloupy pokračují přes prostor korunní římsy (který je zdobena vejcovcem a zubořezem) jakýmisi nástavci, jejichž dekor působí secesně. Fasáda rizalitu je bosovaná, velká okna jsou zaklenutá, prostor pod parapety je vyplněn balustrádou s na koulích „zavěšenou“ rostlinnou dekorací. Nad okny se v prostoru mezi oknem a (spíše konkávně konvexní než segmentovou) křivkou nadokenní římsy nachází symetrická rostlinná dekorace tvořená zvonečky vyrůstajícími ze šlahounových listů, větví s lipovými listy a další větví s listy a plody. Mezi větvemi je na postranních oknech rizalitu umístěna ženská hlava, nad centrálním pak hlava mužská. Šambrány jsou v místech, kde drží nadokenní římsu, zdobeny konzolkami s volutami a dubovými listy. Korunní římsa, probíhající po celé fasádě, je nad centrálním oknem rizalitu konvexně prohnutá. V prostoru mezi oknem a křivkou římsy je kruhová nika a nápis „Český dům.“ Nad římsou je nad rizalitem atika, tvořená pilířky, balustrádou a vyzděnými částmi. Onu vyzděnou plochu atiky dekoruje horizontálně protažená oválná nika ověnčená větvemi s lipovými listy. Nad středovou osou je atika zdobena korunou a znakem, okolo nějž se rozvíjí další rostlinný dekor. Na vrcholcích pilířů původně stávaly busty a květinové vázy. Boční rizality jsou v patře co se oken i dekorací týče provedeny zcela shodně jako boční osy středového rizalitu. Jejich atika je tvořena dvěma pilířky, balustrádou a zděnou plochou uprostřed. Tato plocha je zdobena vertikálně protaženou oválnou nikou, doplněnou a šlahouny listů. Na pilířcích stávaly původně květinové vázy. Obdélné okenní otvory v křídlech jsou zvýrazněny šambránou. Pod parapetní římsou jsou festony s jablky „zavěšené“ na koulích a střapce. Mezi oknem a nadokenní římsou je vlys – u krajních oken obou křídel zdobený rostlinnými rozvilinami (zvonečky) s motivem věnce; u středního okna obou křídel je vlys zdoben motivem zavěšeného šátku a střapců. Tam, kde šambrána drží nadokenní římsu, jsou konzolky s akantovými listy.

51

Střecha budově dodává monumentální ráz – nad středovým rizalitem je mohutná vypouklá mansarda,227 nad bočními rizality menší mansardové nástavce.228 Všechny jsou zakončené vystupující římsou a jehlancovitou plochou. Na mansardě nad středovým rizalitem bylo typicky barokizující okénko ve formě tzv. „volského oka.“229 Půdorysně se hmota budovy přirozeně odvíjela dozadu, do hloubi pozemku, skrytá za průčelím. Celkový půdorys ukazuje stavbu zhruba obdélného tvaru. Stanikeová budovu rozděluje na tři trakty,230 ale možná by bylo vhodnější mluvit jen o traktech dvou. O předním s restaurací, nálevnou, veškerým jejich zázemím a reprezentativní schodišťovou halou. A o zadním, tvořeném sálem, tělocvičnou a jejich zázemím. Z ulice se do budovy dalo vstoupit dvěma vchody. Jeden vedl do nálevny pro dělníky, ze které se dalo dostat dále na chodbu k toaletám. Druhý, hlavní a dvoukřídlý vstup, vedl do vestibulu (či spíše vstupní chodby) se zdobeným stropem. Restaurace zabírala nejen místnost s okny do ulice v levém křídle, ale i další směrem dozadu navazující místnost. Měla vlastní toalety a je tady zřetelné rozdělení dle společenských vrstev na dělnické hosty nálevny a „lepší“ hosty restaurace. Směrem dozadu za nálevnou, zcadlově k druhé místnosti restaurace, se nalézala kuchyně, spíž, toalety pro personál a obslužné schodiště. Z vestibulu se dalo pokračovat dále dozadu, kde na něj křížem přiléhala obslužná chodba spojující kuchyň s restaurací.

Za tímto křížením se pak otevírá foyer

s reprezentativním tříramenným schodištěm se dvěma mezipodestami. Ve foyer je čtveřice silných, zdvojených iónských sloupů držících překlad, nad kterým se zvedá zrcadlová klenba. Schodiště zdobí zábradlí z pilířků, v nároží s pylonem. Sloupy se opakují i v patře na galerii, zde s dříkem pojatými jako falešný mramor. Stěny schodiště dekorují lizény s maskarony na vrcholu a stropní římsa se zubořezem. V místnostech přízemí (krom nálevny a zázemí) i chodbě patra se nachází (částečně dochovaná) bohatá štuková výzdoba s pilastry, maskarony, putti, rostlinnou dekorací, triglyfy, římsami, nástropními terči ze kterých visí lustry, mušlemi a kartušemi s motivem ženské postavy. Nade dveřmi v prostorách restaurace jsou umístěny dvě barokně pojaté supraporty, na nichž dvojice putti s křídly nese kartuše se znaky. 227

Stanieková ji nazývá „kopulí,“ což se zdá nesprávné (viz STANIEKOVÁ Andrea, Historický vývoj tzv. Zámečku a Českého domu ve Vítkovicích, in: Sborník národního památkového ústavu Ostrava, 2007, s. 124), i na jednom z výkresů střechy je pojmenování „mansarda“ (Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 10, stavební dokumentace a plány). 228 Stanieková je označuje za „sedlové střechy“, což je zcela nepřesné, ibidem. 229 Dnes již na střeše není. 230 STANIEKOVÁ Andrea, Historický vývoj tzv. Zámečku a Českého domu ve Vítkovicích, in: Sborník národního památkového ústavu Ostrava, 2007, s. 122.

52

Dekorace je natolik bohatá, až nepřehledná, že podat její přesný popis by zabral příliš mnoho místa. Ve své většině nese inspirace barokní či renesanční, ale na schodišti se objevují i secesní motivy – např. kanelované pylony s koulemi a věncem s velkým květem. Směrem dozadu na foyer navazuje další příčná chodba, ze které se dalo přímo vstoupit do sálu, směrem nalevo do tělocvičny a směrem napravo do umývárny a pokoje služek (ten byl přístupný i z venku). Tělocvična v levé části byla pouze přízemní, sál se zvedal do výšky stropu patra a na straně nad vstupem v něm byla galerie.231 Oba sály byly opět bohatě dekorovány. Tělocvičnu zleva prosvětlovaly zaklenutá francouzská okna, lemovaná páskami rostlinným motivem. Na styku stěn a stropu byl malý fabion zdobený římsou, nad dveřmi byl opět páskový motiv. I velký sál (o rozměrech 21m x 11,5m) byl dobře prosvětlen – z obou stran klenutými francouzskými okny, nad kterými ještě byla okna kruhová. 232 Galerie (hluboká 2,5 metru) byla nesena po jednom iónském sloupu na každé straně a dvěma dvojicemi sloupů ve zhruba třetinách délky. Ukončovala ji balustráda, a na stěně po jejích stranách byly karyatidy. Na velmi členité stropní římse probíhající okolo celého sálu se nacházely konzolky s maskarony, na stropě páskový motiv doplněný rostlinnými rozvilinami, ve středu stropu velký zdobený terč okolo lustru, v rozích věnce. Směrem k jevišti řadu oken ukončovaly polosloupy s karyatidami. Samotný oblouk jeviště měl výraznou šambránu, na které ve cviklech mezi stropem a stěnami seděly dvě (ve štuku provedené) ženské postavy (zřejmě múzy Thalia a Terpsichoré, neboť jedna drží lyru druhá masku). Ve středu oblouku byl erbovní štítek – protějšek dalšímu erbu nad galerií. V patře je několik menších místností sloužících spolkovým, pedagogickým a knihovním účelům, bez výraznější výzdoby. Vnitřní dispozice byla rozvinuta okolo podélné osy tvořené úzkým vstupním vestibulem a foyer rozšířeném o zrcadlo schodiště, kterou křižovaly dvě příčné chodby, propojující zázemí budovy či tělocvičnu. Separátní vchod umožňoval, aby hosté nálevny nerušili hosty restaurace a sálu a další vchod z boku, aby cvičenci v tělocvičně nerušili hosty restaurace či sálu. Snad jen kdyby i restaurace měla vlastní vchod z ulice, nejen že by to symetrizovalo fasádu, ale navíc by se v případě akcí v sále nemuseli hosté restaurace a sálu potýkat ve vstupním vestibulu, širokém ani ne tři metry.

231 232

Sál i tělocvična byly, jak bylo řečeno výše, zbourány, zbyla z nich dnes jen malá část, asi metr hluboká. Stejný motiv, jako měl původní návrh Polského domu a jaký např. vidíme na brněnské Redutě.

53

Na projektu Českého domu je fascinující mnohost různých plánů (popsaných v kapitole 4.2.). Výkresy uliční fasády jsou zachovány dva – jeden z 1. sady (a jeho kopie ze Stavebního úřadu Vítkovice), druhý z 2. sady. Přízemí je na obou plánech stejné a odpovídá realizaci. Ovšem v patře a na atice jsou rozdíly jak mezi plány, tak oproti skutečnému stavu. Na plánu z 2. sady mají okna na křídlech nad sebou trojúhelný fronton, ve cviklech koule a pod parapetem obdélnou parapetní výplň. Okna v rizalitech jsou složená z více tabulí (a zřejmě neotvíravá233). Jejich nadokenní římsa je segmentová. Prostor nad okny rizalitů je dekorován šátkem či festonem, prostor pod parapetem vlysem. Všechna okna mají výrazný závěrečný klenák. Atika nad rizality je celá provedená jako balustráda (a rovná i nad ústřední osou) a na jejích pilířích jsou na všech osmi busty. Okénko „volské oko“ mají i mansardy nad bočními rizality. Na plánu z 1. sady mají okna na křídlech trojúhelný fronton, přechod mezi šambránou a frontonem je okrášlen „boltcem.“ Polosloupy na rizalitech nesou pod hlavicí květinový dekor. Okna v bočních rizalitech mají segmentovou římsu a pod parapetem balustrádu. Plocha zdi na bočních rizalitech není bosovaná, ale hladká. Okna hlavního rizalitu jsou valeně zaklenutá. Na vrcholových klenácích jsou na bočních oknech ženské (?) hlavy a na středním mužská hlava ve středověké přilbě. Klenutá šambrána okny oknem má květinový vlys a nad ní jsou ve cviklech motivy koulí. Atika je nad postraními rizality navržena jako balustráda z pilířků a každá osazena jednou vázou. Nad středovým rizalitem je atika segmentově vyklenutá a vyzděna do stupňovitých štítů, uprostřed do oblého. Středový nese nápis 1898 a girlandu, boční pak pochodně, zkřížené zbraně a květiny. Na svém vrcholu nesou oba boční štíty jednu vázu a na pilířích busty. V prostoru mezi korunní římsou a centrálním oknem se nachází nápis Český dům a zemské znaky doplněné o rostlinný motiv, na bočních rizalitech pak tři draví ptáci (zřejmě odkaz na tělocvičnou jednotu Sokol). Srovnáme-li oba plány s realizací, je zřejmé, že návrhy byly poněkud více klasicizující, zvláště ten z 2. sady, schází jim barokní prvky. Proti realizaci chybí ona zvláštní konvexně konkávní křivka nadokenních říms a atiky, kanelované konzolky nesoucí polosloupy, na plánech je mnohem méně rostlinného dekoru, ani na jednom nejsou patky a dekorace nástavců polosloupů, které ve svém výrazu působí secesně.234 Jak píše Stanieková: 233

STANIEKOVÁ Andrea, Historický vývoj tzv. Zámečku a Českého domu ve Vítkovicích, in: Sborník národního památkového ústavu Ostrava, 2007, s. 124. 234 Prvky objevující se na plánech fasády objevujeme na mnohé stavební produkci té doby, kdy, jak píše P. Zatloukal, s akcentem na brněnskou okružní třídu, začalo být „užíváno dosud nevídaných stylových variací a kombinací,“ in: Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku, 2003, s. 382.

54

„V případě vlastní realizace není tato (na projektech zakreslená) přísná neorenesanční elegance tolik zřejmá.“235 Další rozdíly jsou vidět mezi 1. sadou236 a realizací v řezech velkého sálu, jehož výzdoba měla být zřetelně jiná. Na oblouku jeviště měly být zemské znaky držené putti. Ve cviklech měly být ve vavřínových věncích dva antické profily (mužský a ženský) a místo karyatid na polosloupech měly být busty. Rozdíly najdeme i v půdorysech, a to nejen mezi těmito dvěma sadami, ale i mezi ostatními. Například na 2. sadě je oprosti sadám 6 a 7, jinak zakresleno schodiště, restaurace a šatna pro hosty sálu nejsou propojeny, před šatnou je chodbička a malá místnost – zřejmě pokladna, hmotové členění obvodu budovy je poněkud jiné. Zdá se, že výkresy z 2. sady jsou nejstarší (nasvědčuje tomu i jejich měřítko a jistá schématičnost), následují výkresy 1. a 3. sady, které se ještě upravovaly (což u 3. sady víme jistě, neboť jejich úřední razítko je přeškrtnuté), takže jejich definitivní verzí je 7. sada. Jelikož však většina výkresů nenese datum, je těžké jejich přesnou časovou posloupnost určit. Jednoznačně nejpozdější jsou výkresy z 6. sady, s datem „říjen 1899“ a dokonce „březen 1900“ (tedy když již stavba dávno byla dokončena). Tyto plány zobrazují plynovou a elektrickou instalaci a tedy zachycují, co se půdorysu týče, finální stav projektu. Pokud jde o autorství, nemůže být pochyb, že tvůrcem stavby byl Tichý, ovšem Židlický, coby stavitel budovy signoval prováděcí výkresy (např. sada 1). A jak víme ze „Stavebních podmínek,“ které Židlický s družstvem podepsal, bylo na jeho firmě, aby si sama zhotovila potřebné plány a ty vždy předložit družstvu k posouzení. Plány tedy možná krom Tichého kreslili i jiní Židlického pracovníci, signoval je pak Židlický, coby stavitel. Do dekorace fasády pak mohl zasahovat i sochař a štukatér F. Skořepa. Obraťme nyní pozornost k prvkům výzdoby, které jsou signifikantní pro funkci budovy. Čestné místo na fasádě, v její centrální ose, má dnes český lev se zřetelně rozpoznatelnou svatováclavskou korunou. Víme však, že původně byly zde i znaky Moravy a Slezska, neboť Opavský týdeník píše: „...význačně umístěny nad nápisem Český dům (jsou) znaky koruny svatováclavské.“237 Pozornějšímu divákovi nemohly uniknout čtyři busty na atice. Podle původního plánu (1. sada), se zdá, že měly představovat Jana Žižku (zřetelně rozpoznatelná busta v „papaše“ s páskou přes oko). Dále dva muže s plnovousem, jednoho

235

STANIEKOVÁ Andrea, Historický vývoj tzv. Zámečku a Českého domu ve Vítkovicích, in: Sborník národního památkového ústavu Ostrava, 2007, s. 124. 236 Výkresy řezů jsou uloženy na Stavebním úřadě ve Vítkovicích. 237 Opavský týdeník č. 66, 26. 8. 1899, s. 2.

55

plešatého (jeden z nich by mohl být J. A. Komenský), a nakonec muže s knírem a pěšinkou na straně (snad s trochou představivosti K. H. Borovský?). Nakonec však byly provedeny čtyři poněkud odlišné busty. Informuje nás o tom dopis ze 4. 7. 1899,238 kde družstvo zadává sochaři Františku Skořepovi z Moravské Ostravy, aby vypracoval busty Komenského, Palackého, Jiřího z Poděbrad a Karla IV. Tedy dvou významných mužů minulosti (národnostně českých panovníků) a dvou person z bližší minulosti – vzdělanců. Ty skutečně byly provedeny, neboť o nich píší noviny239 a jsou vidět na dobových fotografiích.240 Změna osobností zobrazených na bustách mohla být zapříčiněna odmítnutím původního „bojovného“ programu (vojevůdce Žižka, motiv zkřížených halaparten a husitských cepů zobrazený na atice na 1. sadě plánů, dravci nad bočními rozality). Pokud to tak bylo, pak se družstvo raději rozhodlo vyjádřit myšlenky moudrosti a vzdělanosti, oproti bojovnosti. Svým způsobem jsou vyjádřením národnostního programu i hlavy nad okny rizalitů. Hlavně ta mužská, v centrální ose, svým přísným výrazem, mocným knírem, historickým účesem a podivnou čelenkou-korunou ve vlasech působí jako postava z Jiráskových Starých pověstí českých.241 Původně měla být na jejím místě realizována hlava muže ve středověké přilbě (jak vysvítá z plánu 1. sady), snad sv. Václav. Zřetelným národním motivem je i několikrát opakovaný symbol větví s lipovými listy. Autor bust, stejně jako celé štukové výzdoby, František Skořepa (zemřel 18. 4. 1906)242 byl sochař a štukatér z Moravské Ostravy. Zřejmě však spíše řemeslník, než umělec. Takový, který sochy produkoval sériově spíše podle vzorů, než dle vlastní invence. Vyplývá to alespoň z reklam na jeho firmu v tisku, kde se píše: „František Skořepa... týž má na skladě sochy a poprsí všech českých výtečníků (Palackého, Jungmanna, Komenského, Tyrše, Fügnera a t. d.) pak sochy svatých a pod.“243 Je tedy možné, že i tento prostý fakt, že dané busty mohl mít F. Skořepa „na skladě,“ měl za následek změnu zobrazených osob.

238

Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 4 kniha průpisů odeslané korespondence. 239 Opavský týdeník č. 66, 26. 8. 1899, s. 2. 240 Dnes se na fasádě nenalézají, jejich osud je neznámý, sundány byly podle dokumenty ze Stavebního úřadu ve Vítkovicích v roce 1937. 241 Vzhledově by snad bylo možné najít paralely mezi hlavami a tvorbou J. V. Myslbeka, zvláště k sousoší Slavoje a Záboje či Ctirada a Šárky (dnes na Vyšehradu). 242 Ostravan č. 18, 22. 4. 1906, s. 2. 243 Ostravice č. 1, 15. 2. 1893, s. 7.

56

Z uměleckého hlediska se zdá být škoda, že sochy neprovedl Jaroslav Maixner, který se k tomu nabídl.244 V interiéru, ve všem tom přehršli velmi plastické štukové dekorace, je národnostně laděných dekorací jen málo. Předně jsou to tři emblémy se znaky Čech a Moravy na supraportách dveří v restauraci a poté znaky ve velkém sále.245 Veškerá další dekorace je zcela univerzální a bez hlubšího významu, slouží jen k potěše oka a Skořepa ji zřejmě zpracoval dle nějakých vzorníků. Jak je stavba hodnocena dnes? M. Strakoš píše, že jde o „příklad novobarokní architektury...“246 R. Lipus připomíná význam historizující fasády netypické pro Vítkovice, coby „specifický druh architektonického kostýmu.“247 Stanieková píše: „Český dům je příkladem vysoké úrovně stavitelství té doby v Ostravě a dokládá, že místní architekti a místní architekti a řemeslníci jsou schopni realizovat stavbu, srovnatelnou s dobovou architektonickou produkcí v Brně či Praze. Stavba Národního domu v Moravské Ostravě byla v 70. letech 19. století realizována dle projektu pražského architekta, o víc než dvacet let později je již stavba zadána místnímu architektovi.“248 V uvedeném citátu se autorka dopouští chyby v dataci – stavba Národního domu v Moravské Ostravě proběhla v 90., nikoliv 70. letech. Navíc výběr „domácího“ architekta byl dán jeho vybráním komisí, kterému se družstvo podřídilo. To že Tichý byl z Ostravska, nehrálo roli. Český dům představuje sice kvalitní, ale ve své době poměrně běžnou produkci, nijak zvlášť nevyčnívá z řady srovnatelných projektů, za těmi špičkovými249 zaostává. A to nejen v monumentalitě dané finančními možnostmi a funkčními požadavky objednavatele, ale i svým řešením. Původní, přísněji neorenesanční, podoba by možná slušela více. Je otázka, kdo byl iniciátorem změny projektu směrem k barokním formám. Formálně podobnou fasádu a tvar střechy nacházíme např. na budově Poštovního úřadu v Jablonci nad Nisou (Friedrich Setz, 1892-1894), funkčně podobnou stavbou v neobarokní pojetí je pak Obecní dům v Praze od A. Balšánka a O. Polívky (1905 – 1912). 244

Jak víme z odpovědi na jeho dopis, viz jedna z poznámek výše. Archiv města Ostravy, fond Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 4 kniha průpisů odeslané korespondence. 245 Nevíme přesně, o jaké znaky šlo. Nad jevištěm mohly být znaky Českých zemí, nad balkonem pak možná znak města Vítkovic? 246 STRAKOŠ Martin, Průvodce architekturou Ostravy, 2010, s. 365. 247 LIPUS Radovan, Scénologie Ostravy, 2006, s. 94. 248 STANIEKOVÁ Andrea, Historický vývoj tzv. Zámečku a Českého domu ve Vítkovicích, in: Sborník národního památkového ústavu Ostrava, 2007, s. 126. 249 Např. Umělecko-průmyslové muzeum v Opavě (J. Scheringe a F. Kachler, 1885), městské divadlo v Brně (F. Feliner, 1881 – 1882), Moravské umělecko-průmyslové muzeum (J. G. Schoen, 1880–1883), Přírodovědecké muzeum ve Vídni (G. Semper a K. Hassenauer, 1871 – 1882).

57

Fasáda Českého domu každopádně svým pojetím působí jakoby proti proudu, který nastiňuje P. Zatloukal, když píše: „...čeští stavebníci demonstrují svoje národnostní přesvědčení přijímáním podnětů české neorenesance nebo sklonem k etnografismu.“250 Zde je to však právě barokizující výraz stavby a fasáda, co v kontrastu k železárnám budovaným režným stavbám Nových Vítkovic, která vyjadřuje jinakost a „českost“ stavby. Ačkoliv směs barokních a renesančních prvků nikdy nebyla typická pro „český národní styl.“251 Je zajímavé ještě připomenout, že družstvo původně počítalo se stavebními náklady maximálně 60 000 zlatých, ovšem ve výsledku stavba prý vyšla na asi 150 000 zlatých.252 Také sešlo z původních požadavků družstva na jednoduchost, zázemí uprostřed budovy, dřevěný strop sálu, či aby v sále nebyla galerie. Tichého projekt zřejmě družstvo uchvátil natolik, že se rozhodlo investovat do stavby více peněz a dopřát jí tím větší reprezentativnost. I díky tomu mohl Český dům na okraji vítkovické zástavby působit výstavně a vzletně. V řadě přízemních domků, které jej na ulici obklopovaly, vyčníval a poutal oko diváka nejen výškou, ale i svým velkoměstským charakterem a bohatými štuky. Výzdobou fasády jasně říkal, komu patří a čemu slouží. 4.5. Architekt Českého domu a jeho stavitel Ačkoliv sice stavbu ideově vymyslel a vyprojektoval František Tichý, dá se očekávat, že do podoby domu zasahoval i jeho zaměstnavatel a stavitelem Bohumil Židlický – byť by to bylo jen ve formě „korektora“, jak předpokládá Stanieková.253 Podívejme se tedy blíže na oba tyto pány a některé jejich další realizace. Informací o nich je jistě více, než zde odhalíme, avšak jejich nalezení nechť čeká na další výzkum. František Tichý se narodil 21. 5. 1869 v obci Býchory u Kolína. V Moravské Ostravě byl od roku 1895, v roce 1910 bydlel v centru města na Lukasgasse č.164.254 Byl ženat a s manželkou Augustou měl k roku 1910 dvě dcery.255 Proč se Tichý na razítku podepisoval jako F. R. Tichý (což se někdy objevuje i v tisku), není jasné. Nevíme také, jaké bylo jeho

250

ZATLOUKAL Pavel, Historismus, 1986, s. 57. obecní dům. 252 Opavský týdeník č. 93, 29. 11. 1899, příloha s. 1. 253 STANIEKOVÁ Andrea, Historický vývoj tzv. Zámečku a Českého domu ve Vítkovicích, in: Sborník národního památkového ústavu Ostrava, 2007, s. 121. 254 Na dnešní Poštovní ulici, mezi Masarykovým a Jiráskovým náměstím. 255 Vyplývá to ze sčítacích operátů k roku 1910 pro Moravskou Ostravu, ty jsou dostupné on-line na webu amo.ostrava.cz, údaje o Tichém nachází se k číslu popisnému 164. 251

58

vzdělání, ale označoval-li se jako „architekt,“ pak zřejmě vyšší. Víme ještě, že byl členem cyklistického spolku „Blesk.“256 Pokud jde o další Tichého realizace, pak se jim nebudeme věnovat do hloubky. Zmíníme jen ty, o kterých se psalo v dobovém tisku (a dosud mu nejsou připisovány) a ty demolované, jejichž spisy se nachází v Archivu města Ostravy. V roce 1900 se Tichý podílel na dostavbě školní budovy Matice ostravské.257 Byly mu spolu se stavitelem Františkem Srnou svěřeny práce zednické, kamenické a tesařské. Zřejmě šlo spíše o stavební, než o architektonickou záležitost.258 Stejnou úlohu jako ve Vítkovicích si Tichý vyzkoušel v Místku, kde se v letech 1900 dostavovala budova Národního domu. K původnímu křídlu z roku 1896, kde sídlila škola, se podle Tichého projektu přistavoval trakt s malým sálem, velkým sálem s jevištěm, spolkovými místnostmi a kuchyní. Stavbu prováděl stavitel F. Pecháč z Místku, sochy a štuky stejně jako ve Vítkovicích F. Skořepa. V tomto projektu mohl Tichý uplatnit zkušenosti z Vítkovic, byť v pojetí fasády musel navázat na starší část budovy a držet se jejího neorenesančního programu. Co se týče vnitřní výzdoby, tak dekorace oblouku jeviště (provedená Skořepou), je přímou kopií výzdoby Českého domu ve Vítkovicích – tedy zemské znaky na vrcholu klenby a dvě múzy po stranách (což opět svědčí o sériovém stylu práce tohoto sochaře).259 V roce 1902 se Tichý účastnil soutěže na stavbu Občanské záložny na pozemku vedle Národního domu v Moravské Ostravě. V soutěži zvítězil projekt Františka Jurečka260 a Otakara Béma. Projekt Tichého získal druhou cenu, třetí cenu obdržel architekt Pokorný, v té době zaměstnaný u B. Židlického.261 Realizoval se projekt Jurečka a Béma. Tato zpráva nám mezi řádky říká, že v tuto dobu již Tichý u Židlického zřejmě nepracoval, jinak by to pisatel také zmínil. Opavský týdeník262 v roce 1903 informuje, že Tichý se účastnil soutěže na reální gymnázium na Kladně. Sice nevyhrál, ale získal jakousi cenu.263 Zároveň článek informuje, 256

Ostravský obzor č. 42, 24. 5. 1899, s. 1. Dnešní Matiční gymnázium. 258 Ostravský obzor č. 33, 25. 4. 1900, s. 2. 259 Více k Národnímu domu v Místku viz PROCHÁZKA Karel, Stavba Národního domu v Místku, in: Těšínsko, č. 1 – 2, s. 32 – 36 a ZLÁMALOVÁ Aneta, Architektura a urbanismus Frýdku-Místku, 1900 – 1943, nepublikovaná magisterská diplomová práce obhájená na FF Palackého univerzity Olomouc v roce 2011. 260 František Jureček (1868 – 1925), známý mecenáš a sběratel umění, z jeho daru vznikl základní sbírkový fond dnešní Galerie výtvarného umění Ostrava, více viz Galerie výtvarného umění (on-line) dostupné z http://www.gvuo.cz/archiv/DU_DVD/index.htm. 261 Opavský týdeník č. 10, 1. 2. 1900, s. 2. 262 Opavský týdeník č. 42, 30. 5. 1903, s. 3. 257

59

že podle Tichého projektu se staví komerční a obytný dům Živnostenské banky pro Čechy a Moravu na Nádražní třídě v Moravské Ostravě. Ta je dosud připisována stavební firmě Mihattsch a Ulrich Johanna Ulricha,264 která ale zřejmě prováděla jen stavební práce. Nárožní budova s věžičkou a balkonem má bohatou štukovou výzdobu fasády. Mimo jiné nese znakovou kartuši s moravskou orlicí a dva totožné figurální vlysy s námětem „práce dětí.“265 Fasáda do ulice Čs. legií má šest okenních os (čtyři tvořené zdvojenými okny) a tři rizality. Nároží jsou armovaná, celá fasáda je provedena průběžnou bosáží. Okna v prvním patře jsou obdélná, v druhém zaklenutá. Nadokenní římsy v prvním patře jsou kryty šikmou stříškou z tašek. Přízemí bylo po celé délce průběžně bosované, nad rizality se zvedají vysoké štíty s postraními volutami, na vrcholech štítů jsou znaky Českých zemí. Atika je tvořena prampouchy zklenutými mezi pilíři, přičemž nad rizalitem jsou pilíře provedeny jako pevnostní bašty s iluzivními střílnami – což zde může souviset s funkcí banky.266 Fasáda na Nádražní třídě má pět os a motivy se opakují. Jde o vcelku výstavnou budovu eklekticky spojující prvky renesanční, barokní i tzv. české renesance. Ve stejném čísle Opavského týdeníku, kde se píše o Živnobance, jsme informováni i o soutěži na Sokolovnu v Moravské Ostravě. Shodou okolností na pozemku přiléhajícím k Národnímu domu z druhé strany, než výše zmíněná záložna a na stejné ulici, jako jedna fasáda Živnobanky. V novinách se píše: plány jsou již vypsány a pracují na nich domácí i cizí architekti.“267 Podle zpráv z dalšího roku plány na Sokolský dům i tělocvičnu vypracoval Fr. Tichý a stavbu provedla firma Rosmann a Vojtek.268 Podívejme se na budovu Sokolovny blíže, najdeme na ní totiž mnoho stejných prvků, jako na Živnobance. Jedná se o třípatrovou budovu o šesti okenních osách. V přízemí a mezipatře ji otevíraly tři velké zaklenuté otvory, nesená na krajích budovy na bosovaných pilířích, uprostřed na sloupech. V dalším patře jsou okna obdélná, v nejvyšším zaklenutá. Nadokenní římsy ve druhém patře jsou jako u Živnobanky kryty šikmou stříškou z tašek. Ústřední rizalit má armované nároží a celá fasáda je bosovaná. Korunní římsu tvoří stříška, jakási obdoba tzv. podlomenice typické na lidových stavbách např. na Valašsku. Atika je opět 263

Realizace je od Aloise Dryáka (1872 – 1932), viz Gymnásium Kladno (on-line), dostupné z http://www.gymnasiumkladno.cz. 264 ŠŤASTNÁ Marie, Socha ve městě, 2008, katalog s. 11. 265 Ibidem, s. 26 – 27. 266 Motiv bašty je jasně převzat z tzv. české renesance, zdomácnělé v měšťanské architektuře, bašty nacházíme na štítech např. v Třeboni na domě U koníčka a na mnoha dalších domech. Koncem 19. století ji pak vidíme ve velmi obdobné pozici jako u Tichého např. na stavbě F. Ohmanna, Dům u české orlice v Praze, 1896. 267 Opavský týdeník č. 42, 30. 5. 1903, s. 3. 268 Ostravan č. 25, 12. 6. 1904, s. 2 – 3 a Ostravan č. 28, 2. 7. 1905, s. 2.

60

tvořena prampouchy zklenutými mezi pilíři a nad rizalitem jsou pilíře provedeny jako pevnostní bašty s iluzivními střílnami – ačkoliv jde o stejný motiv jako u Živnobanky, zde by jej významově mohla opodstatnit funkce Sokolovny, coby „českého hradu.“ Nad rizalitem se zvedá vysoký štít, kombinující voluty po stranách s obloučky na vrcholu a střechu završuje věž s bání. Horizontálně je členěn další podlomenicí. Signifikantní je motiv lipových lístků. Fasáda stavby je víceméně neorenesanční, avšak upoutá lidovými prvky. Krom zmíněných podlomenic ještě motivem paprsčité výplně půlkruhu, jakýchsi „loukotí kola“ či paprsků slunce nad okny a na štítu. Ty mohou mít návaznost na tvorbu Dušana Jurkoviče a „etnografické orientace“269 v české architektuře na přelomu století. Velmi podobné prvky, jako Živnobanka a Sokolovna, nese i budova Sýkorovy vily (později sirotčince, č. p. 385) v Zábřehu nad Odrou.270 Nalézáme na ni vysoký štít, motiv loukoťového půlkola a takřka stejnou atiku s prampouchy a baštami.271 Pokud můžeme poslední tři zmíněné stavby připsat Tichému, pak je vidno, že si ona počátku nového století vyvinul vlastní rejstřík architektonických prvků. Ten kombinoval historizující a lidové tvarosloví a dával stavbám specifický rukopis. Ještě dvě, dnes již neexistující stavby, projektoval Tichý. První je hasičská zbrojnice v Zábřehu nad Odrou z roku 1908.272 Symetrická budova s ústředním traktem s věží a dvěma sníženými křídly. Fasáda byla provedena průběžnou bosáží, jedinou dekoraci tvořil už známý motiv pevnostní bašty, zde doplněný o kuželky – nacházel se v nároží zvýšeného středního traktu. Poslední stavbou je činžovní dům, vyprojektovaný v roce 1909 pro Petra Podešvu.273 Stával v Moravské Ostravě na Nemocniční ulici. Původně mělo jít o dům se třemi trakty, rozdělený dvěma arkýři, avšak realizovalo se jen levé křídlo, na pravé straně ukončené arkýřem s věžičkou. Tady již vidíme jiný typ dekorace. Opuštěny jsou lidové i historizující prvky. Okna jsou ve všech patrech stejná, obdélná. Šambrány mají prostý tvar s vykrojenými rohy a secesním dekorem. Přízemí je provedeno jako průběžná bosáž a arkýř člení vlysy s květinovým ornamentem patřícím do slovníku secese. Pod korunní římsou se zdá, že byl vlys obložený keramickým obkladem. Na sklonku nultých let 20. století tedy Tichý opustil slovník historismu a tvořil v jednoduše provedených secesních formách. 269

ZATLOUKAL Pavel, Historismus, 1986, s. 58. Dnes součást Ostravy. 271 Tichého autorství všech třech staveb bude nutno ověřit dalším výzkumem. 272 Archiv města Ostravy, sbírka stavebních spisů demolovaných domů, k. ú, Zábřeh nad Odrou, č. p. 279, kart. 365. 273 Archiv města Ostravy, sbírka stavebních spisů demolovaných domů, k. ú, Moravská Ostrava, č. p. 1373, kart. 185. 270

61

Pokud jde o Bohumila Židlického, ten se narodil 1.8.1855 v Bylanech u Českého Brodu do rolnické rodiny Vincence a Anny Židlických. Byl ženat a s paní Františkou Julií měl pět dětí. Nějaký čas žil v Královských Vinohradech, neboť tam se mu narodil první syn. Zřejmě tedy studoval v Praze (kam šel na studia i zmíněný syn Vladimír, prvorozená dcera Otilie byla žačkou ústavu Vesna v Brně). V Moravské Ostravě žila Židlického rodina od roku 1886.274 Působil jako předseda cyklistického spolku Blesk z Moravské Ostravy275 a byl čestným členem spolku vojenských vysloužilců Břetislav v Mariánských horách.276 Krom toho se také angažoval v založení Spolku stavitelů pro Moravu a Slezsko.277 Židlický patřil k jedněm z mnoha moravskoostravských architektů – stavitelů, jakými byli v té době např. Felix Neumann, Max Löwy, František Jureček, Johann Ulrich, či dvojice F. Mainx a L. Popp či E. Noë a F. Storch.278 Nemá smysl, probírat zde jeho realizace, protože jen v indexu demolovaných domů v Archivu města Ostravy je zaznamenáno skoro padesát staveb, na kterých se podílel. Na zhruba dvaceti jen jako stavitel, na sedmi pouze jako projektant a na více jak dvaceti jako projektant i stavitel.279 Mezi Židlickým projektované stavby patří především činžovní či rodinné domy (obé často doplněné o obchodní či dílenské prostory), ale i hostince, ubytovny, kancelářské budovy, hasičská zbrojnice, školní budovy a vily. Pro Český akciový pivovar v Ostravě postavil budovu chladného hospodářství.280 Stavěl převážně v Moravské Ostravě, ale také v Zábřehu nad Odrou, Mariánských horách, Vítkovicích, Přívoze a Slezské Ostravě. Víme, že vlastnil i cihelnu v Moravské Ostravě a dva činžovní domy (pravděpodobně podle jeho projektu) v Přívoze. Z tisku víme, že již v roce 1887 vyhrál soutěž na stavbu moravskoostravské Městské spořitelny, která se podle jeho plánů měla stavět u říšského mostu přes Ostravici. Soutěž rozhodoval Spolek rakouských inženýrů a architektů ve Vídni (v porotě byl např. Franz Neumann). Noviny Židlického označily za: „...mladého a velenadaného stavitele.“281 Počátek

274

Údaje z indexu domovské matriky Moravské Ostravy, uloženého v Archivu města Ostravy a ze sčítacího operátu k roku 1900 pro Moravskou Ostravu k číslu popisnému 1169a, uložený v Archivu města Ostravy. 275 Ostravský obzor č. 42, 24. 5. 1899, s. 1. 276 GRMELA Jan, Břetislav, spolek vojen. Vysloužilců na Mariánských Horách na Ostravsku, 1903, s. 56. 277 Noviny Těšínské č. 48, 27. 10. 1900, s. 4. 278 Více o stavitelích v Ostravě viz DANĚK Radoslav, Stavitel, in: MYŠKA Milan – ZÁŘICKÝ Aleš (eds.), Člověk v Ostravě v XIX. století, 2007, s. 135 – 146. 279 U některých z oněch zhruba dvaceti budov, stavěných Židlickým nejsou zachovány plány a je tedy možné, že některé z nich Židlický i projektoval. 280 Viz STAREC Milan, Pivovarská historie Moravské Ostravy 3. část, Kvasný průmysl č. 77, 2011, s. 128. 281 Opavský týdeník č. 36, 7. 5. 1887, s. 2.

62

jeho stavební činnosti tak spadá do konce 80. let 19. stol., nejaktivnější byl v letech 90., poslední stavba v indexu demolovaných domů je z roku 1907.282 Z jeho významnějších, či pro tuto práci důležitých, zakázek zmiňme alespoň, že to byla Židlického firma, která podle Bandrowského plánů stavěla výše popsaný nájemní dům W. Seidla a vedlejší Lázně Žofinka. Dle J. Vybírala283 je autorem neobarokně-secesního hotelu a kavárny Slavia v Moravské Ostravě, avšak M. Strakoš284 uvádí jako autora stavby Otokara Béma, přičemž správné bude spíše určení M. Strakoše, neboť z tisku víme, že B. Židlický budovu Slavie v roce 1902 zakoupil, za nezanedbatelnou částku 164 000 korun.285 Jako stavitel i jako projektant se věnoval i sakrální architektuře. Mezi léty 1905-1907 jeho firma stavěla neobarokní kostel Korunování panny Marie v Mariánských Horách podle projektu Otokara Béma.286 Stavební dozor prováděl F. Tichý, Židlického firma však stavbu nedokončila a předala ji jinému stavitelu. V letech 1904-1906 pak podle Židlického projektu vyrostl kostel Neposkvrněného početí panny Marie v Radvanicích.287 Židlického projekt, kombinující renesanční a románské prvky s občasnými secesními motivy však byl pozměněn. M. Strakoš uvádí jako autora změny projekty (směrem ke „slovanské renesanci“) Josefa Vysloužila,288 avšak M. Gavendová píše: „Felix Neumann, který měl stavební dozor, vypracoval “detailní plány“, jimiž upravil návrh Židlického.“289 Obě tyto sakrální zakázky zřejmě patří k těm nejprestižnějším, na kterých Židlický pracoval. Zmiňme ještě dvě vily, vyprojektované Židlickým. Předně vilu MUDr. J. Hály s ordinací na Sokolské třídě v Moravské Ostravě z roku 1893. Jde o historizující eklektickou budovu z režného zdiva s klenutými otvory a atikovým štítem, jaká by snadno zapadla do Vítkovic, ale v Moravské Ostravě je víceméně ojedinělá.290 A poté Židlického vlastní vilu na Nemocniční ulici v Moravské Ostravě, poblíž míst, kde stávala i jeho cihelna.291 Ta nese vcelku prostou fasádu s vysokým štítem a termovým oknem, po stranách štítu jsou dvě 282

Není tedy vyloučeno, že stavěl a projektoval i později a tyto stavby nadále stojí, jen nejsou zpracovány. VYBÍRAL Jindřich, Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938, 2003 s. 30. 284 STRAKOŠ Martin, Průvodce architekturou Ostravy, 2010, s. 94. 285 Ostravan č. 2, 12. 1. 1902, s. 2. 286 Viz stránky Archivu města Ostravy http://amo.ostrava.cz/cs/vystavy/vystava-sakralni-architekturaostravy/mariansky-kult. 287 Dnes součást Ostravy. 288 STRAKOŠ Martin, Průvodce architekturou Ostravy, 2010, s. 289. 289 GAVENDOVÁ Marcela, Sakrální architektura Ostravy 1880 – 1914, průmyslové obce a jejich chrámy, in: Památkový ústav v Ostravě, Výroční zpráva 1999, 2000, s. 51. 290 Více viz STRAKOŠ Martin, Průvodce architekturou Ostravy, 2010, s. 161. 291 Autorství této vily bude nutno potvrdit dalším výzkumem. Vila je dnes součástí areálu Městské nemocnice. Měla deset pokojů, tři komory, předpokoj a kuchyň – viz sčítací operát Moravská Ostrava pro rok 1900 k číslu popisnému 1169a, uložený v Archivu města Ostravy. 283

63

„pevnostní bašty,“ jaké nacházíme ve tvorbě F. Tichého. V podkrovním patře pak je hrázděné zdivo. Vila musela stát již v roce 1895, kdy se o ní v reklamě píše jako o nově postavené.292

292

Ostravice č. 1, 5. 1. 1895, s. 6. Židlického autorství zde pouze předpokládáme, bude třeba jej ověřit.

64

5. NĚMECKÝ DŮM V MORAVSKÉ OSTRAVĚ 5.1. Literatura Německý dům již nestojí, tedy je jeho poznání poněkud omezeno. Také se mu v poslední době věnovalo několik prací, které jej víceméně dostatečně zpracovaly po všech stránkách. Přesto jej samozřejmě nelze z řady národních domů v Ostravě vynechat. Přirozeně se jím zabývá článek Pavla Zatloukala o secesní architektuře v Moravské Ostravě.293 Nastínil zde základní stylový popis, širší kontext, okolnosti architektonické soutěže, i další tvorbu a osudy architekta. O Německém domě se krátkou notickou zmiňuje i ve své velké knize o architektuře na Moravě a v Rakouském Slezsku mezi lety 1750-1819 v kapitole o Německém domu v Brně. Přináší zde ovšem podrobnější životopis architekta Felixe Neumanna.294 Poprvé však Zatloukal zmiňuje ostravský Německý dům již v knize o epoše historismu.295 Ani Jindřich Vybíral ve své knize Německý dům nevynechal,296 ale v podstatě se jen odvolává na dřívější texty P. Zatloukala. O stavbě se dále zmiňuje Š. Navrátilová ve své gymnaziální práci o Německém domě v Brně.297 Nejnověji a nejlépe jsou dějiny Německého domu zpracovány po stránce architektnonické v diplomové práci M. Schreckové298 a z historického a spolkového pohledu v článku J. Šerky.299 O životě architekta domu, Felixe Neumanna, se dozvíme například z knihy pojednávající o každodenním životě v Ostravě v 19. století.300 Další informace jsou v encyklopedii Slezska a severní Moravy.301 293

ZATLOUKAL Pavel, O Moravské Ostravě jako“rezervaci“ architektury pozdní secese a art déco ve sborníku Ostrava 18, sborník k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 1997, s. 161 – 194. 294 ZATLOUKAL Pavel, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku, 2003, s. 385 – 389. 295 ZATLOUKAL Pavel, Historismus, 1986, s. 57. 296 VYBÍRAL Jindřich, Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938, 2003, s. 33 – 35. 297 NAVRÁTILOVÁ Šárka, Německý dům v Brně, stavba bez historické paměti, 2010, nepublikovaná gymnaziální práce, s. 56 – 57. 298 SCHRECKOVÁ Michaela, Felix Neumann (1860 – 1942), architektonické dílo, 2011, s. 21, nepublikovaná bakalářská práce na Ostravské univerzitě. 299 ŠERKA Jozef, Německý dům v Moravské Ostravě, in: Ostrava č. 21, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 2003, s. 399 – 421. 300 DANĚK Radoslav, Stavitel, in: MYŠKA Milan – ZÁŘICKÝ Aleš (eds.), Člověk v Ostravě v XIX. století, 2007, s. 135 – 146. 301 Biografický slovník Slezska a Severní Moravy, nová řada, sešit 4. (16.), 2003, s. 75 (autorem hesla je Radoslav Daněk).

65

Jelikož byl Německý dům po většinu svého času také divadelní budovou, píše o něm H. Šústková v těchto souvislostech, ale zabývá se i jeho výstavbou a interiérem.302 Najdou se i okrajové zmínky v dalších publikacích.303 Zajímavé, vzhledem ke zdrojům, které shromažďují, jsou i internetové stránky Jaroslava Němce, které jsou věnovány Felixi Neumannovi a jeho stavbám.304 5.2. Prameny Všechny důležité dokumenty, včetně stavebních plánů, se nalézají v Archivu města Ostravy.305 Bohužel se dochovaly jen původní půdorysy, nikoliv pohledy na fasádu, což opět ztěžuje přesné poznání detailů užitých prvků a forem. K poznání stavební fáze budovy přispějí i dobové noviny306 a zásadní informace přináší pamětní brožurka vydaná k otevření Německého domu. Mimo jiné jsou v ní zveřejněny pohledy na fasádu (snad on architekta Felixe Neumanna) a pohled do interiéru.307 Velmi důležitým zdrojem poznání jsou staré fotografie a pohlednice, 308 z nichž můžeme rekonstruovat fasádu i interiér. 5.3. Historie stavby Německého domu Vzniku Německého, ale i českého Národního domu, předcházela myšlenka zřídit v Moravské Ostravě městský koncertní a společenský dům. Poprvé se objevila již v 70. letech 19. století, jejím iniciátorem byla radnice v čele se starostou Hermannem Zwierzinou. Byly tehdy dokonce, za podpory Vítkovických železáren, Adolfem Michlem provedeny stavební plány, které měl konzultovat neznámý vídeňský architekt.309 Stavbu však zhatilo Zwierzinovo úmrtí v roce 1873, podle J. Šerky i hospodářská krize téhož roku.310 Další pokus o stavbu koncertní budovy, opět podpořený železárnami v čele s Paulem Kupelwieserem, byl učiněn v roce 1884. Na přípravách se podílely německé i české spolky a 302

ŠÚSTKOVÁ Hana, Německé divadelnictví v Moravské Ostravě do roku 1918, in: Ostrava č. 23, 2007 a ŠÚSTKOVÁ Hana, Německé divadelnictví v Moravské Ostravě v letech 1919 – 1944, in: Ostrava č. 24, 2009. 303 MOTÝL Ivan, Tavící tyglík na řece Ostravici, in: KALETA Ivo (et al.), Bílá kniha ostravské kultury, 2009.s. 190 či LIPUS Radovan, Scénologie Ostravy, 2006, s. 24. 304 Viz Felix Neumann (on-line), dostupné z http://www.jarnemec.com/felixneumann. 305 Archiv města Ostravy, fond stavebních spisů demolovaných domů, k. ú. Moravská Ostrava, č. p. 951, kart. 131. 306 Práce, Opavský týdeník, Ostravice, Radhošť, Přítel dělníků, Ostrauer Zeitung. 307 SCHWARZ Alois, Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau, 1895. 308 Mnoho z nich je ve Sbírce fotografií a pohlednic Archivu města Ostravy. 309 SCHWARZ Alois, Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau, 1895, s. 3. 310 ŠERKA Jozef, Německý dům v Moravské Ostravě, in: Ostrava č. 21, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 2003, s. 400.

66

bylo dosaženo dohody. Opět se již připravovaly plány, tentokrát od Franze Böhma ml. a Clemense Hladische.311 V roce 1885 však stavba „ztroskotala... na národnostních třenicích.“312 Jak na dobových citátech ukazuje ve svém článku J. Šerka, Němci dávali vše za vinu Čechům a nebyli možná daleko od pravdy.313 Konečně třetí iniciativa k vybudování městského společenského domu se objevila v roce 1890, kdy vybrání vhodného místa pomáhal 16. května přímo v Ostravě řešit vídeňský architekt Emil von Förster,314 který za nejvhodnější určil místo na rohu dnešní Nádražní a Zámecké (kde později vyrostl Německý dům). Ještě počátkem roku 1891 usneslo se obecní zastupitelstvo vyjednávat o odkoupení pozemků na Nádražní od jejich majitele, barona Rotschilda.315 Ovšem o pár měsíců později se město rozhodlo odkoupit pozemky na rohu Nádražní a Nové (dnes Čs. legií).316 Není zcela zřejmé, proč se stavba městského koncertního sálu tak táhla, nakonec však k její výstavbě vůbec nedošlo. České spolky se zřejmě kvůli nespokojenosti s postupem města rozhodly v listopadu 1891 vystavět český národní dům. „V památné oné schůzi rozhodnuto za velkého nadšení, že má se stavěti nikoliv záloženský, nýbrž Národní dům... Hned po oné schůzi vydáno provolání Všem věrným synům lidu našeho...“317 Zdá se tedy, že šlo o emotivní a okamžité rozhodnutí, které však přineslo jasný následek – Němci upustili od myšlenky společného sálu a rozhodli se vystavět vlastní národní dům (však proto mu Češi později říkali „Trucburg“318). Podle Schwarze na Němce velmi zapůsobila obětavost a zápal Čechů při stavbě jejich národního domu, kdy i dámy z nejvyšších kruhů pomáhaly skládat písek.319 Podle Šústkové české rozhodnutí Němce přímo šokovalo.320 Na schůzi 7. 2. 1892 došlo k rozhodnutí postavit vlastní budovu a o měsíc později byl založen spolek Deutsches Haus, jehož předsedou byl zvolen Karl Richter, dalšími členy byly

311

SCHWARZ Alois, Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau, 1895, s. 5. ŠERKA Jozef, Německý dům v Moravské Ostravě, in: Ostrava č. 21, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 2003, s. 402. 313 Ibidem. 314 ZATLOUKAL Pavel, O Moravské Ostravě jako“rezervaci“ architektury pozdní secese a art déco ve sborníku Ostrava 18, sborník k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 1997, s. 164, není však přesné, že by se již tehdy jednalo o pozemek pro Německý dům, jak ze Zatloukalova textu vyplývá, šlo tehdy o městský koncertní dům. 315 Přítel dělníků č. 2, 25. 1. 1891, s. 15. 316 Přítel dělníků č. 7, 5. 4. 1891, s. 54. 317 Ostravice č. 24, 16. 6. 1894, s. 2. 318 Ostravan č. 27, 25. 6. 1905, s. 2. 319 SCHWARZ Alois, Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau, 1895, s. 8. 320 ŠÚSTKOVÁ Hana, Německé divadelnictví v Moravské Ostravě do roku 1918, in: Ostrava č. 23, 2007, s. 306. 312

67

starosta Johanny, Paul Kupelwieser nebo pivovarník Strassmann. Ve spolku měli slovo i zástupci okolních obcí.321 Snažení Němců Schwarz popisuje podobnými nacionálně a emotivně vypjatými slovy, jaká jsme viděli i v případech ostatních domů: „Deutsches Haus soll das zu gründende Heim genannt sein, zum Zeichen dessen, daß wir nicht nur als Deutsche uns fühlen, sondern auch, daß wir hier zu Hause sind und fest in dem Boden wurzeln… unserem Volksthum zum Heil, unserer Stadt zur Zier“322 Do běhu rozjetého zápolení obou národů se ještě naposledy objevila iniciativa společného koncertního domu. Na schůzi spolku Deutsches Haus byl 29. 4. 1892 přednesen návrh na výstavbu ne německé, ale společné budovy. Iniciátorem byl podle tisku P. Kupelwieser,323 jistě víme, že se v této věci za Čechy činili např. Vilém Jičinský324 či zde už zmíněný stavitel F. Jureček. Česká Beseda, která se rozhodla stavět vlastní dům, se však na tento projekt nedívala nejpříznivěji.325 Noviny například psaly, že aniž by chtěly něčeho předjímat, myslí si, že dokud město nepovolí zřízení českých měšťanských škol, těžko Češi přistoupí na návrh společného domu.326 O dva roky později píší v novinách členové České besedy o tomto posledním pokusu slovy: „Nad svornou a klidnou touto národní prací (tedy nad stavbou Národního domu) nakupily se podruhé... bouřlivé mraky... Jelikož nepřátelé naši postihli význam Národ. domu a zděsili se ho, chtěli vznešenou tuto myšlenku zhatiti stůj co stůj.“327 Z této perspektivy se zdá, že jakékoliv širší porozumění Čechů a Němců v Moravské Ostravě bylo nemožné.328 Díky panující nevraživosti, ne-li nenávisti, možná zhatili Češi možnost národnostního smíru ve městě. Jistě k tomu měli své důvody (školství), otázkou je, zdali v dlouhodobém horizontu se toto rozhodnutí neobrátilo proti nim, když se Němci proti Čechům zatvrdili. Možná, že 321

ŠERKA Jozef, Německý dům v Moravské Ostravě, in: Ostrava č. 21, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 2003, s. 403. 322 „Německý dům by měl být založen jako domov, nejen coby znamení toho že se cítíme být Němci, ale také toho, že tady jsme doma a jsme pevně zakořeněni v půdě… našemu národu ku slávě, městu ku okrase.“ SCHWARZ Alois, Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau, 1895, s. 11. 323 Ostravice č. 24, 16. 6. 1894, s. 2. 324 Vilém Jičinský (1832 – 1902), báňský inženýr, průkopník nových technologií, politik a český vlastenec. Více o něm viz MYŠKA Milan, Vilém Jičinský: životní příběh českého montanisty v ostravsko-karvinském revíru, 2006. 325 Jak dokládají články v tisku – Opavský týdeník č. 35, 4. 5. 1892, příloha s. 1. 326 Ten prý měl stát na Smetanově nám. a mít sál pro 500 osob, Opavský týdeník č. 41, 25. 5. 1892, příloha s. 1. 327 Ostravice č. 24, 16. 6. 1894, s. 2. 328 Vzpomeňme jen, že společný dům měl být majetkem města, měl být přístupný ze tří stran, jedno jeho křídlo mělo připadnout Němcům, druhé Čechům a mezi nimi měla být společná restaurace a společný sál. Obě křídla měla být považována za samostatné národní domy. Majitelem měla být obec, více k tomu viz Opavský týdeník č. 33, 27. 4. 1892, příloha s. 1.

68

přistoupili-li by na myšlenku společného koncertního domu, vyšlo by jim poté německé zastupitelstvo vstříc v otázce školství. Vzhledem k těmto okolnostem by vlastně bylo možné s nadsázkou i český Národní dům nazvat „hradem Trucnovem.“ Nicméně toto české rozhodnutí obohatilo alespoň dějiny umění o dvě zajímavé stavby, namísto jedné společné. Spolek Deutsches Haus tedy odkoupil od barona Alberta Rotschilda pozemek na rohu dnešní Zámecké a Nádražní a 8. 6. 1892 byla vyhlášena architektonická soutěž, o které nás dobře informuje Schwarz.329 Kupodivu se jí účastnili pouze dva zájemci – tak jako před lety Clemens Hladisch330 a také Felixe Neumanna. Hladischův návrh neznáme, k Neumannovu se dostaneme. Oba do konce srpna předložili vyhotovené skici, o kterých pak rozhodovali členové spolku Deutsches haus. Ti vybrali plán Neumannův, který prý plně vyhovoval místním potřebám, s odhadovanou celkovou cenou stavby na 80 000 zl. Hladischův návrh počítal jen s 45 000 zl. Němci tedy dali jednoznačně přednost reprezentativnějšímu projektu. Projekt byl poté konzultován s architekty Německého domu v Brně, Wilhelmem Böckmannem, Hermannem Endem a Germano Wanderleyem. Posledně zmíněný projekt prostudoval 5. 2. 1893 a ohodnotil jej „…in schmeichelhaftester Weise.“331 1. 3. 1893 předal již Neumann spolku kompletní plány332 a již v březnu vypsal spolek konkurz na stavební práce,333 který vyhrály firmy J. Zubera a H.Kulky. Na stavbě se však podílelo mnoho dalších firem.334 Finance na stavbu pocházely z darů, ze sbírky a z mnoha doprovodných akcí, jako byly divadelní představení, hudební koncerty či zahradní slavnost s hudbou, cirkusem a ohňostrojem (akce se prý účastnilo přes šest tisíc lidí).335 To však přirozeně nestačilo a spolek si musel vzít několik půjček na velké obnosy peněz.336

329

SCHWARZ Alois, Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau, 1895, s. 17 – 18. Ve fondech po spolku Deutsche Haus v Archivu města Ostravy se nic k návrhům nenachází. 330 Clemens Hladisch (1844 – 3. 4. 1893), více o něm viz DANĚK Radoslav, Stavitel, in: MYŠKA Milan – ZÁŘICKÝ Aleš (eds.), Člověk v Ostravě v XIX. století, 2007, s. 138 – 139. 331 „...lichotivým způsobem.“ SCHWARZ Alois, Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau, 1895, s. 18. 332 Výkresy uložené v Archivu města Ostravy nesou datum až 1. dubna, buď se tedy ještě měnily, nebo si Schwarz spletl měsíc. 333 Opavský týdeník č. 22, 18. 3. 1893, s. 4. 334 SCHWARZ Alois, Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau, 1895, s. 30 – 32. 335 ŠERKA Jozef, Německý dům v Moravské Ostravě, in: Ostrava č. 21, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 2003, s. 405. 336 SCHWARZ Alois, Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau, 1895, s. 20.

69

Stavba byla zahájena 12. 4. 1893 obřadním výkopem337 (který učinili K. Richter a předseda spolkového stavebního výboru A. Hilf) za hojné účasti lidu a slavností v restauraci U lípy, kde se dražil rýč užitý k výkopu.338 České noviny se během stavby nedokázaly zdržet i útočných vtipů, např.: „Proč má německý dům samé věže a rohy? Pro to, aby mohlo Němci do všeho trkat.“339 Během stavby došlo i k smutnému neštěstí, když se utrhl kus omítky i s lešením a zranil několik dělníků, jistou Antonii Smolkovou velmi těžce.340 České noviny také pobouřilo, že se obec rozhodla vykoupit pozemek vedle Německého domu a zřídit tam náměstí (dnes nám. E. Beneše).341 Už v červenci 1894 se zdálo, že stavba bude do konce roku hotova, avšak protáhla se ještě o rok. Podle J. Šerky mohla zdržení zapříčinit kovová konstrukce stropu nad sálem a vyhovění protipožárním požadavkům v budově.342 Stavba byla dokončena v květnu 1895, kolaudace se konala 28. května.343 Otevření domu bylo samozřejmě spojeno se slavností. Sezvány byly německé spolky z města i okolí.344 O celé slavnosti píše velmi podrobně J. Šerka,345 nemá smyslu zde opakovat již řečené, zmiňme jen pár bodů. Slavnost zahájily fanfáry z věže Německého domu. V čele nedělního průvodu stáli za spolek K. Richter a A. Hilf a s nimi architekt Felix Neumann. Tito tři pánové převzali zlatý klíč a dům ceremoniálně odemkli. Pro architekta byla tato čestná role jistě velkým oceněním jeho práce. Zajímavým prvkem slavnosti byl dalšího dne soubor více jak třiceti ověnčených kočárů, které projely městem od Nové střelnice, po Johannyho a Mostní ulici na náměstí a po Zámecké k Německému domu.346 Na kočárech jelo přes čtyřicet mladých dívek s šerpami ve velkoněmecké trikolóře. České noviny nesly slavnost velmi nelibě, vesměs se snažily čtenářům namluvit, že se jich účastnilo málo lidí, že vše bylo strojené a neupřímné a že většina lidu byli stejně Češi.

337

Ostravice č. 8, 15. 4. 1893, s. 6. Ostrauer Zeitung č. 44, 16. 4. 1893, s. 4. 339 Ostravice č. 26, 30. 6. 1894, s. 3. 340 Ostravice č. 31, 4. 8. 1894, s. 4. 341 Ostravice č. 47, 24. 11. 1894, s. 1. 342 ŠERKA Jozef, Německý dům v Moravské Ostravě, in: Ostrava č. 21, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 2003, s. 407 – 408. 343 Kolaudační protokol uložen v Archivu města Ostravy, fond stavebních spisů demolovaných domů, k. ú. Moravská Ostrava, č. p. 951, kart. 131. 344 Opavský týdeník č. 33, 27. 4. 1895, s. 3. 345 ŠERKA Jozef, Německý dům v Moravské Ostravě, in: Ostrava č. 21, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 2003, s. 410 – 413. 346 Tedy od míst, kde dnes stojí Nová radnice (více stránky Archivu města Ostravy: http://amo.ostrava.cz/cs/vystavy/vystava-vrele-se-odporucuje/restaurace-nova-strelnice ), po dnešní Sokolské a 28. října přes náměstí a po Zámecké. 338

70

Vytýkaly také, že slavnost se nesla ve velkoněmeckém duchu a s velkoněmeckými prapory.347 Podle českého tisku se otevření účastnili i pruští veteráni a moravský místodržící Alois Spens von Booden.348 Zajímavá je zpráva, že se slavnosti účastnili Poláci, v čele s nám již známými pány ing. H. Schrottem a ing. F. Brzezowským, kteří se o pár let později podíleli na stavbě Polského domu a na volební agitaci proti Čechům. Smutné je, že se české noviny nevyhnuly takovým neslušnostem, jako když ironicky psaly: „Vynikajícím číslem bude v pondělí před polednem slavnostní vjezd německých panen, které se shánějí po celém okolí.“349 Slavnost se tedy svým pojetím nijak zvlášť nevymykala ostatním slavnostem otevírání národních domů. Další osudy Německého domu byly pohnuté. Sloužil po celou dobu německým spolkům a divadlu. Odehrávaly se v něm bály, koncerty, přednášky. V jeho zahradě byla podél Zámecké ulice postavena oblíbená restaurace. Po vzniku ČSR zde přesídlilo německé divadlo, vyhnané z prostor divadla městského. Koncem druhé světové války, při spojeneckém bombardování Ostravy, sice budova utrpěla nějaké škody, ale nikoliv závažné. Po válce však v rámci odporu proti všemu německému byl na dům 10. 5. 1945 vydán demoliční výměr350 a demolici měli provádět výhradně Němci, přivezení z internačních táborů. Po každé revoluci se ničí pomníky předešlé vlády, bez ohledu na barbarskost takového počínání. V Moravské Ostravě, stejně jako v Brně, došlo i na odstranění celých budov, aby byla vymazána jakákoliv stopa po staletí trvajícím soužitím s jiným etnikem. Nelze bohužel souhlasit s J. Šerkou, když píše: „Jeho odstranění... bylo v tehdejším dějinném kontextu naprosto pochopitelné i ospravedlnitelné...“351 Stejně jako nic nemůže ospravedlnit hrůzy války a režimu nacistického Německa, nemůže nic ospravedlnit ani českou odplatu, která následovala, včetně s gustem činěného kulturního barbarství.

347

Opavský týdeník č. 44, 8. 6. 1895, s. 3 a Ostravice č. 32, 5. 6. 1895, s. 2 a Noviny Těšínské č. 20, 10. 6. 1895, s. 3-4 a Národní listy č. 155, 7. 6. 1895, s. 7. 348 Myšleni snad rakouští veteráni z války 1866 s Pruskem, jen těžko si lze představit, že by se opravdu účastnili pruští vojáci ve výslužbě. Spens von Booden byl proslulým odpůrcem češtiny. Ostravice č. 99, 16. 12. 1896, s. 2. 349 Opavský týdeník č. 41, 25. 6. 1895, s. 4. 350 Archiv města Ostravy, fond Ústřední národní výbor, kart. 1240, i. č. 753. 351 ŠERKA Jozef, Německý dům v Moravské Ostravě, in: Ostrava č. 21, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 2003, s. 421.

71

5.4. Architektura Německého domu Dobové komentáře samozřejmě obsahují obligátní přirovnání k hradu „Německá bašta, tak zvaný Německý dům v Mor. Ostravě,“352 které je však opět spíše myšleno v jiném, než architektonickém, smyslu. V roce 1895 noviny píší o budově jako o příkladu „monumentální stavby“353 a v roce 1900, po otevření Polského domu, pak: „Moravská Ostrava jest nyní jediným městem koruny české, kde tři národnosti mají své reprezentační budovy.“354 Působivost budovy tedy byla zřetelně vnímána. Další komentář píše Ostravský obzor také až několik let po otevření domu. „Německý dům zdejší jest těžkým oříškem pro dělníky z Polsky. Jeho sloh nepodobá se žádnému obyčejnému domu. Zejména vysoká věž prostřední mate prosté dělníky. Onehdy jsme pozorovali tlupu nedávno sem přišlých dělníkův. S posvátnou úctou pozorovali stavbu a bylo na nich viděti, že nevědí, kam by ji vřadili. Po delším rozmlouvání došli k názoru, že jest to nějaký kostel. Smekli uctivě čapky a hlubokými poklonami ukláněli se rytířům nad hlavním vchodem, jež považovali za nějakého svatého Jiří. Dělníky mate nejvíce to, že věže a věžičky opatřeny jsou zvláštní okrasou, jež se podobá na vlas kříži.“355 Odmyslíme-li si nadřazeně blahosklonný postoj pisatele k polským přistěhovalcům, představuje článek velmi výmluvný popis stavby, i doklad jejího působení na lidi. V posledním díle cestopisu Cesta Ostrava do Švýcarska, který vycházel na pokračování v Ostravici na přelomu let 1894 a 1895 píše nepodepsaný cestovatel, že vzal jednoho známého na zpáteční cestě s sebou do Ostravy, a po městě jej provedl. „Jak se samo sebou rozumí,“ píše cestovatel, „ukázal jsem příteli i nejnovější znamenitosti města Národní dům a das Deustche Haus.“356 I Češi tedy vnímali Německý dům jako úchvatnou stavbu, kterou stojí za to ukazovat návštěvníkům města. Alois Schwarz ve svém spisu píše: „Die architektonische Gestaltung des Gebäudes zeigt im Außeren die Formen der niederländischen Renaissance, während die Festräume des Innern barock ausgebildet sind.“357 Zajímavé je Schwarzovo vysvětlení, že k výběru zevnějšku sloužilo staleté uplatnění tohoto stavebního stylu v německých zemích a že

352

Radhošť č. 17, 5. 5. 1895, s. 66. Opavský týdeník č. 50, 29. 6. 1895, s. 3. 354 Národní listy č. 252, 12. 9. 1900, s. 3. 355 Ostravský obzor č. 37, 4. 5. 1898, s. 2. 356 Ostravice č. 3, 19. 1. 1895, s. 1. 357 „Architektonický návrh budovy ukazuje zvenčí formy nizozemské renesance, zatímco slavnostní místnosti interiéru jsou vytvořeny barokně,“ SCHWARZ Alois, Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau, 1895, s. 29. 353

72

inspirací byl asi i podobný brněnský Německý dům. A dále, že výhodou režného zdiva je trvanlivý v ostravských industriálně náročných klimatických podmínkách. Střecha věže ve výšce třicet metrů byla navržena ve flámských formách. Barokní interiér byl prý vybrán pro veselý slavnostní účel. Konečně v Novinách Těšínských se objevuje přímý stylový dobový popis, zřetelně jen maličko zabarvený českou národností pisatele. „Otevírali (Němci) svůj Deutsches Haus. Je to budova krásná a veliká. Jest opravdu okrasou Mor. Ostravy. Staroněm. sloh se ale našemu oku tak nezamlouvá, jako renaisance na Národním domě jemně provedená.“358 Poslední dva citované komentáře měly úplnou pravdu, co se slohu fasády týče. Režné červené cihly, doplněné o kamenické prvky zcela určovaly ráz budovy. Německý dům byl patrovou stavbou na obdélném půdoryse. Hlavní uliční fasáda do Nádražní třídy se opticky vertikálně dělila na mohutný centrální rizalit o třech okenních osách, dvě postranní křídla o jedné ose, zakončená bočními rizality o jedné ose. Fasáda nebyla zcela symetrická, protože na pravé straně, byl vedle bočního rizalitu ještě přístavek o dvou osách (jednu z nich tvořil v přízemí průjezd, druhou zdvojená zaklenutá okna jakéhosi přístavku, předsunutého před štít budovy, nad druhým patrem tohoto přístavku byla zřejmě terasa). Nad všemi rizality se zvedaly vysoké štíty, všechna nároží byla rytmicky armovaná (vždy kvádr – volná plocha – kvádr). Všechny otvory byly buď zaklenuté, nebo opatřené segmentovou nadokenní římsou a všechny měly velmi plasticky a precizně profilované pilířky a překlady, v renesančně-gotizujícím duchu. Hlavní vchod byl v centrální ose fasády na Nádražní třídu. Zakrývala jej otevřená předsíň, v přízemí fungující v patře pak jako terasa. Tento přístavek měl půdorys „T“ a ústilo do něj hlavní schodiště z ulice a dvě symetrické rampy, zřejmě pro příjezd kočárů ve špatném počasí. Terasu nesly pilíře a „podsadité“ sloupy, nad nimiž byly klenby se zvýrazněnými klenáky. Vznikl tak velmi reprezentativní vstup, decentně oddělený od ulice, ale přímo s ním propojený. To ještě umocnily travnaté plochy mezi hlavním schodištěm a rampami (později upravené keři a stromy). Nad terasou se zvedala velká, půlkruhově zaklenutá, sál prosvětlující francouzská okna. Tvořilo je vždy složené obdélníkové okno a nad ním pod obloukem „roseta.“ Závěrečné klenáky šambrány strážily velmi plastické hlavy, na prostředním okně zřejmě jiná, než na

358

Noviny Těšínské č. 20, 10. 6. 1895, s. 3.

73

postranních. Nad těmito okny se nacházel novogotickým písmem provedený nápis „Deutsches Haus“ a vedle něj figurální vlysy. Ve vysokém štítě nad rizalitem se opakovalo okno s „rosetou,“ a po stranách štítu ležela balustrádou tvořená atika. Štít po stranách uvozovaly voluty a nahoře ukončoval oblouček. I na štítě byly maskarony, po stranách stály vázy a z vrcholu vybíhala fiála. Na kratičkých křídlech byla v přízemí zdvojená zaklenutá okna, v patře jedno zaklenuté okno doplněné o kruhové okno nad ním – dohromady je spojovaly voluty a snad rostlinný dekor. Parapety v patře nesly konzolky. Nad okny ležel další figurální vlys a nad ním korunní římsa se zubořezem, probíhající i přes střední rizalit. Boční rizality měly v přízemí ztrojená okna s profilovanou a zprohýbanou nadokenní římsou, které je opticky spojovala. Na římsu navazovala podparapetní výplň okna v patře, dekorovaná věnci. Zdvojená okna v patře lemovaly vázy a završovala segmentová nadokenní římsa s pěti zvýrazněnými klenáky, vrcholový nesl zvířecí hlavu. Prostor mezi oknem a římsou vyplňoval rostlinný motiv s mušlí uprostřed. Vysoký štít od zbytku rizalitu oddělovala korunní římsa, sloužící zároveň jako parapet ztrojeného okna. Pod římsou okno opticky nesly konzolky a mezi nimi byla okřídlená hlava cheruba. Spodní část štítu byla stejná jako u toho středového. Okno však bylo jiné a také linie volut se lišily, stejně jako dekorace vrcholku štítu. Fasáda do ulice Zámecké byla kratší, rozdělena středovým rizalitem. V jeho přízemí se nacházel vstup do restaurace, zdůrazněný opět balkonem a portálovou úpravou. Balkon nesly dva iónské sloupy a zakončoval jej rozeklaný trojúhelný fronton. Čtyři okna v přízemí celé fasády byla zdvojená a stejná jako na křídlech fasády do Nádražní (jen ty na rizalitu měly navíc na každém závěrečném klenáku maskaron). Boční páry zaštiťovala nadokenní římsa obdobná jako na bočních rizalitech fasády do Nádražní. V patře okna na křídlech opakovala okna z bočních rizalitů fasády do Nádražní. V rizalitu byla tři velká valeně zaklenutá francouzská okna, armovaná a se třemi zdůrazněnými klenáky v klenbě, ze kterých hleděly výrazně plastické hlavy. Nad nimi byl opět nápis „Deutsches Haus,“ nad kterým se zvedal vysoký štít, stejný jako na bočních rizalitech fasády do Nádražní. Vedle něj ukončovala rizalit atika s balustrádou. Horizontálně fasádu dělil sokl z kyklopského zdiva, v úrovni podlahy balkonů průběžná lizéna, nad ní, v úrovni parapetu oken v patře kordonová římsa, další římsa nad okny v patře (ovšem jen na středových rizalitech obou fasád) a nakonec zubořezem zdobená korunní římsa. Fasádu navíc doplňovaly kovové, jako rostlinné rozviliny pojaté, prvky – zřejmě konce táhel zpevňujících budovu. 74

Fasáda do zahrady byla opět režná, mnohem střídměji dekorovaná – zaklenutá okna se šambránami, jen to nejkrajnější a z ulice nejviditelnější, bylo dekorováno klenáky se zvířecí hlavou na tom vrcholovém. Střechy byly velmi členité, na vrcholcích z nich k nebi vybíhalo několikero stožárů s korouhvičkami, nad středem budovy se zvedala vysoká a mohutná věž s ochozem, lucernou, makovicí a postraními věžičkami. Krom toho střechu členilo i několik věžičkami zakončených arkýřů. Představu o barevném působení fasády nám dají dobové kolorované pohlednice, na kterých vidíme, že kontrast režného zdiva a světlých kamenných prvků byl velmi vyvážený a decentní. O interiéru nám krom půdorysů z roku 1893 a podélného řez budovou z roku 1944.359 mnoho poví opět Schwarzův spis, včetně jeho obálky.360 Návštěvník, který vstoupil do domu hlavním vchodem, prošel loubím otevřené předsíně a ocitl se v prostorné hale, která se táhla až do nitra budovy. Šlo o trojlodí, dělené iónskými sloupy. V bočních lodích byla jednotlivá pole sklenuta křížovou klenbou, hlavní loď pak měla strop zaklenut zrcadlovou klenbou, zřejmě s lunetami. Vše zdobily štukové ornamenty, všechny sloupy v budově byly kovové, potažené pletivem a sádrou – vidíme tedy, že se používalo ku stavbě moderních materiálů (také konstrukce stropu nad sálem byla z kovu). Z prostředku haly se dalo jít doleva, chodbou do restaurace, která zabírala tři místnosti směrem do Zámecké ulice a z ní byla přístupná dalším vchodem. Mezi halou a restaurací byl výčep a kuchyně a u zdi do zahrady toalety. Směrem napravo byla z hlavní haly přístupná spolková místnost či kancelář, dále se vedle haly nacházel prostor divadelního propadliště pod pódiem. Místnost sloužící coby lednice a u zdi do zahrady byt. Další obytné místnosti byly na pravé straně budovy, za průjezdem. Na konci haly leželo monumentální tříramenné schodiště z istrijského mramoru s mezipodestou, prosvětlené okny s vitrajemi. Po něm se vystoupalo do patra do podélného foyer, kde nad schodištěm byly dva sloupy imitující červený mramor. Z foyer se dalo vstoupit doprava, směrem k Zámecké ulici do místností jídelny a herny anebo přímo do velkého sálu s pódiem, kam se vměstnalo až šest set hostů (jeho rozměry byly 23,85m x 16,4m, vysoký byl 11m). Ze sálu, kde byly stoly a nikoliv řady sedadel (ty byly zřízeny až později, zachycuje je výkres ze 40. let), se dalo vyjít na terasu nad hlavním vstupem. 359

Archiv města Ostravy, fond stavebních spisů demolovaných domů, k. ú, Moravská Ostrava, č. p. 951, kart. 131. 360 SCHWARZ Alois, Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau, 1895, s. 26 – 27.

75

Nalevo od foyer pak byla zkušebna a vstup do šaten herců. Konečně se dalo dalším schodištěm, již užším (které vedlo i do přízemí) vystoupat z foyer do druhého patra, odkud byl přístup na galerii a do třech divadelních balkonů. Velký sál361 je dle Schwarze „ Hauptfestraum des Hauses architektonisch am reichsten ausgebildet“362 Strop sálu tvořila opět mělká zrcadlová klenba, v prostoru nad okny proražená lunetami. Strop i stěny byly vyzdobeny volně uspořádaným štukovým ornamentem ve světlých barvách a zlacený. V rozích stály iónské sloupy, poté podél stěn zdvojené iónské sloupy a mezi okny, dveřmi a vedle jevištního oblouku bylo opět po jednom sloupu. Jejich patky měly vpadlé plochy s vykousnutými rohy a dřík měly pojatý coby falešný žlutý mramor. Sloupy nesly průběžnou římsu, nad ní byl vlys s rostlinnými rozvilinami a nad ním další římsa, nad kterou se zvedala klenba. Oblouk jeviště byl bohatě profilován, pozlacen a lemován sochami géniů. Na vrcholu oblouk zakončovalo další figurální sousoší. Zřejmě na několika místech v sále pak dvojice puttů držela umělecky kované mříže zakrývající otvory vzduchotechniky. Okna byla lemována páskovým motivem a „diskreter farbenstimmung gemalte,“363 zřejmě tedy skla byla zřejmě barevně tónovaná. Mezi třemi balkony byly pilastry s karyatidami. Výzdoba prý sálu „dem Räume festlich heiteren Character verleiht.“364 Nad dveřními otvory v interiéru byly barokně pojaté supraporty různých provedení, některé zřejmě s rostlinným motivem. Stěny restaurace byly pokryty dřevěným táflováním. Co se týče vnitřní dispozice, představuje Německý dům asi nejoriginálnější řešení ze všech zde představovaných národních domů. Tam, kde autoři Českého a Národního domu rozvinovali budovu do hloubi pozemku, aby měli kde umístit divadelní sál (v případě Polského domu měl autor výhodu dvoukřídlé nárožní budovy, kdy pro sál využil jedno křídlo), tam Felix Neumann umístil sál do patra, čímž umožnil velmi přehledné a velkorysé řešení přízemí s velkou vstupní halou, restaurací a zázemím. Budova tím zároveň dostala kompaktní tvar a bylo možné ve větší míře využít plochu zahrady za budovou. Separátní vchody do restaurace a do zázemí, včetně vedlejších schodišť, velmi dobře umožňovala obsluze i návštěvníkům různých části budovy nerušit se navzájem. Velká hala dobře pojala i dav lidí. 361

Existuje i okénková pohlednice zobrazující místnosti Německého domu, která by podala zdaleka nejlepší obraz interiérů, ale nepodařilo se ji opatřit v reálu a její verze dostupná na internetu nemá dostatečné rozlišení – viz Felix Neumann (on-line) dostupné z http://jarnemec.com/felixneumann/index.php?akce=1895. 362 „hlavní slavnostní místností domu, architektonicky nejbohatší.“ SCHWARZ Alois, Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau, 1895, s. 27. 363 „jemnými barevnými tóny malované,“ ibidem. 364 „dává místnosti veselý festivalový charakter,“ ibidem.

76

Pokud se detailně podíváme na fasádu, nalezneme tam mnoho až bizarních motivů, které by se snad lépe hodily k pozdější Bandrowského realizaci nájemního domu W. Seidla. Předně je to velká různorodost tvarů okenních otvorů. Dále prakticky všechny otvory zakončují fantaskní hlavy a maskarony nebo alespoň zvýrazněné klenáky. Maskarony pak najdeme i na jiných místech fasády – na vysokých štítech rizalitů dekorují pylony, na kterých stojí vázy a další rohaté maskarony se skrývají na štítu fasády do Zámecké, ovšem jaksi za rohem, takže pohledově směřují do Nádražní a do zahrady. Dalších pět maskaronů bylo na korunní římse hlavního rizalitu, pod okny na štítech byli cherubové. Psal-li P. Zatloukal o nájemním domu W. Seidla jako o malé zoologické zahradě,365 pak se dá říci, že ono přirovnání by dobře sedělo i na Německý dům. Snad nejpitoresknějším motivem jsou dvě veverky, pojídající oříšek, které „sedí“ na zábradlí balkonu na fasáde na Nádražní v místech, kde se toto zábradlí noří do stěny. O zvířecích hlavách (snad volských či beraních) nad okny v patře bočních rizalitů již byla řeč. Stranou jsme ale zatím ponechali dva medvědy, držící kartuše či erbovní štíty, kteří trůnili na pilířcích na krajích atiky rizalitu na fasádě do Zámecké.366 A nakonec pod medvědy, na průběžné nadokenní římse se na nárožích rizalitu na Zámecké vyjímali orli, držící v pařátek svitek či kartuši. Dále bylo na fasádě do Nádražní pět vlysů s figurálními scénami. Dva byly na křídlech nad oknem v patře, dva na rizalitu po stranách nápisu „Deutsches Haus“ a poslední na bočním pravém křídle až za postranním rizalitem. Z fotografií jsou čitelné pouze dva. Na levém křídle byl zřetelně reliéf s motivem dvou mořských panen či sirén, které drží věnec či kartuši. Nalevo od nápisu pak byla scéna zobrazující nahé děti, buď při hře, či při práci. Přesný motiv jejich činnosti bohužel není z fotografií možno poznat. I na druhé straně nápisu a rizalitu byly děti (možná ovšem jiná scéna) a zcela stejné sirény. Motiv posledního reliéfu nad průjezdem je nerozeznatelný. Ze všech těchto motivů se jich jen velice málo dá nějak vztáhnout k němectví, jako jsme to v případech předchozích budov mohli učinit pro vyjádření českosti či polskosti. Jasný význam samozřejmě mohli mít orli na nárožích – erbovní to německé zvíře. Snad i medvědi by mohli mít podobný význam, vztahující se k antickým Germánům. V interiéru pak výzdoba ukazovala zřejmě spíše k múzickým a scénickým uměním. Je otázkou, jestli některé hlavy či maskarony, jichž bylo na římsách a klenácích velké množství, nemohly mít podobu postav z germánské mytologie, jako tomu je např. na třetím Zemském domě v Brně (F. Hrach, 1907365

ZATLOUKAL Pavel, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku, 2003, s. 465. 366 Někdy na počátku 20. století byli sneseni, neboť na mladších fotografiích se již neobjevují.

77

1917). Jaký význam však mohly mít ony veverky, berani, sirény či děti? Zdá se, jakoby nic z dekoru fasády nemělo hlubší význam, jakoby všechny dekorace byly pouze na efekt a pro potěchu oka. Nebylo by se co divit, je to typická praxe doby, využívat motivy jen k odění budovy, bez ohledu na úměrnost prvků k její funkci. Jak píše P. Zatloukal ve svém hodnocení pozdního historismu: „Dochází tedy ke stále výraznějšímu slohovému mísení...“ což zde zřetelně vidíme na užití renesančních i barokních a dokonce gotizujících prvků a forem, „k manýristickým projevům,“367 kam právě můžeme zařadit ony zvířecí a fantaskní motivy. Přesto toto bezvýznamové použití překvapuje zde, na nacionálně založené stavbě. Je však pravdou, že v tomto případě již samotný architektonický styl jasně vyjadřuje funkci budovy. Ještě jeden výtvarný prvek fasáda nesla – dvě mužské sochy na nároží terasy na Nádražní ulici. Jsou to oni dva rytíři, ke kterým prý polští přistěhovalci hleděli jako ke sv. Jiří. Skutečně jde o dvě postavy v plné, pozdně středověké, plátové zbroji, které drží kopí a stojí v kontrapostu. Z fotografií se zdá, že šlo vlastně o shodné, jen zrcadlově obrácené sochy. Krom toho, že představují na fasádě bojovný a obranný prvek, pak svým významem mohly odkazovat ke středověké tradici soch tzv. Rolanda, tedy rytíře, který stráží městská práva.368 Jak je stavba hodnocena dnes? P. Zatloukal píše: „Podobnost s nedlouho předtím dokončenou brněnskou stavbou obdobného určení, spočívající v recepci severské neorenesance s barokizujícím či rokokovým detailem, nebyla náhodná a odkazovala k hlubším souvislostem,“369 a podotýká, že Neumannův projekt vybrali autoři Německého domu v Brně. Později pak píše: „Očividným ohlasem architektury Německého domu v Brně se nedlouho poté stal stejnojmenný objekt v Moravské Ostravě... O dva roky později byla vypsána soutěž, v jejíž porotě zasedali i Ende, Böckmann a Wanderley. Nebylo proto divu, že z návrhů soutěžících zvolili ten, který se nejvíce blížil jejich brněnskému pojetí.“370 J. Vybíral pak ve své knize v podstatě jen cituje P. Zatloukala a tvrdí: „...nepochybně více než o originální řešení zde šlo o manifestaci národní jednoty a síly.“371

367

ZATLOUKAL Pavel, Historismus, 1986, s. 50. Jméno je odvozeno od legendárního karlovského rytíře Rolanda, tyto sochy najdeme v celém prostoru, který zasáhla německá středověká kolonizace. U nás např. v Praze na Karlově mostě (tzv. Bruncvík), či v Chebu (tzv. Wastl) či v Plzni (tzv. Žumbera). Typu sochy Rolanda jsou postavy z Německého domu podobny i formálně. Sochy rytířů i reliéfy byly zřejmě zničeny při destrukci domu, Ostravské muzeum je podle jejich sdělení ve svém depozitu nemá, jinde by mohly být jen stěží. 369 ZATLOUKAL Pavel, O Moravské Ostravě jako“rezervaci“ architektury pozdní secese a art déco ve sborníku Ostrava 18, sborník k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 1997, s. 164. 370 ZATLOUKAL Pavel, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku, 2003, s. 388. 371 VYBÍRAL Jindřich, Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938, 2003, s. 15. 368

78

Když P. Zatloukal píše o Německém domě v Brně, že šlo o: „projekt v kombinaci neomítaného cihelného zdiva s kamenným a štukovým dekorem ve staroněmeckém či holandském stylu, inspirovaném severskou neorenesancí,“372 šel by tento popis dobře vztáhnout i na budovu moravskoostravskou. Vztah obou domů (brněnský byl otevřen 17. května 1891) nelze popřít. Jak jsme výše uvedli, psal o něm už v době otevření budovy A. Schwarz. Ostravský ovšem není pouhou variací brněnského, oba jsou k sobě spíše ve vztahu sourozenců se společným otcem. Budovou, ze které oba vzešly, je budova Domu knihkupců v Lipsku od Heinricha Kaysera a Karla von Grossheima dostavěná v roce 1888. Oba národní domy z něj vychází jak stylově, hmotově (několik rizalitů, velmi členitá hmota), tak v dekoraci (volutové štíty, armování) i stavebních detailech (vysoká věž ve středu budovy, zaklenuté podloubí před vstupem nesoucí terasu). Podíváme-li se na fasády ostravského a brněnského domu podrobněji, vidíme, že brněnská stavba byla v mnohém střídmější. Okenní otvory i frontony jsou pojaty velmi klasicky, nenajdeme u nich barevně zvýrazněné klenáky ani rostlinný dekor, nikde nejsou žádné maskarony, žádná zvířata, ani figurální scény. Atiku zdobí jen vázy a to v mnohem menším množství, než v Ostravě. Navíc brněnská stavba je přísně symetrická, ostravská nikoliv (měla na pravé straně o dvě okenní osy víc, než na levé, viz popis fasády výše). Ve hmotě i v detailu čerpal Felix Neumann pro svůj projekt zřetelně spíše, než z brněnské stavby přímo z lipského Domu knihkupců. Je to patrné při pohledu právě na takové motivy, jako jsou valené římsy oken, kde plastické kamenné klenáky střídají režnou cihlu, na mušlový dekor výplně nad okny, na zdvojená a ztrojená okna, na dekor obloučků na vrcholech štítů, na cherubíny pod parapetní římsou na oknech štítů či na zaklenutá okna s rosetou do hlavního sálu. Prvky jako velká okna, klenuté nadokenní římsy a parapety s cheruby jsou u Neumanna přímými citace lipské budovy.373 Není se tomu co divit, jelikož víme, že Felix Neumann působil v projekční kanceláři Kaysera a von Grossheima v Berlíně a to možná přímo v době, kdy se Dům knihkupců v Lipsku projektoval.374 Do Moravské Ostravy se Neumann vrátil v roce 1889 nejspíše právě z Berlína. Je samozřejmé, že Neumann zvolil pro Německý dům takový styl, aby byla 372

ZATLOUKAL Pavel, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku, 2003, s. 385. 373 Lipská budova knihkupců také nepřežila druhou světovou válku, je tudíž zajímavé srovnávat tři stavby jen na plánech a starých pohlednicích. 374 Ibidem s. 389, či Biografický slovník Slezska a Severní Moravy, nová řada, sešit 4. (16.), 2003, s. 75 (autorem hesla je Radoslav Daněk). Pokud by opravdu byl v Berlíně v té době, mohl se jako kreslič na plánech lipského domu přímo podílet.

79

zdůrazněna „německá“ jednota s domem brněnským. Zároveň se však nedá říci, že by jej kopíroval, jen užil styl, ve kterém stavěl již předtím a kterému se vyučil v Berlíně. Celkový koncept Domu knihkupců, a na něj navazující brněnská a moravskoostravská stavba, vychází ze staveb severské neorenesance jako je například zámek ve Schwerinu (G.A. Demmler a A. Stüler, 1843-1857), vila Monplasir v Berlíně (W. Kyllmann a A. Heyden 18651866) či vila Hermíny Ripkové v Brně (A. Prokop, 1883). Na ně navazovaly další stavby, například Ottendorfova knihovna ve Svitavách (G. Wanderley, 1891), Německý dům ve slovinském Celje (P.P. Brang 1905-1906) nebo Německý dům v dnes italském Terstu. Obdobný koncept severské neorenesance však používal, jak připomíná M. Schrecková, 375 i krakovský architekt Teodor Talowski ve svých domech U pavouka, či č. p. 3 na ulici Retoryka. V Moravské Ostravě se pak styl německé neorenesance dále rozvíjel. Krom dalších Neumannových staveb, které zmíníme níže, by se k němu dalo zařadit i nádraží lokální dráhy. Jeho stavba zřejmě probíhala současně s výstavbou Německého domu (trať měla být zprovozněna 1894) na jedné ze sousedních parcel. Nádraží tvořilo jednu ze vstupních bran do města, neboť tramvaj odsud jezdila kolem Německého domu do Přívozu a na druhou stranu do Vítkovic, později na Slezskou Ostravu a do Mariánských hor. Budovy nádraží a Německého domu vytvářely stylově pozoruhodně jednotný a impozantní vstup do Moravské Ostravy, jak vysvítá z archivních snímků, při pohledu od jámy Karolina obě stavby splývaly v jednu. Dále je zde dům Dr. K. Krause z let 1898-1899 na Poštovní ulici, či dům na Poděbradově ulici z roku 1903 oba od firmy Mihatsch a Ulrich, opomenout nelze ani stylově eklektický evangelický kostel na Českobratrské ulici z let 1905-1907 od K. Trolla a L. Faigla. 5.5. Architekt Německého domu Felix Neumann se narodil roku 10. 9. 1860 v Radvanicích376 Emanuelovi a Karolině Neumannovým. Jednalo se o německy mluvící a cítící židovskou rodinu, podnikající v pivovarnictví. Otec byl i komunálním politikem a členem spolku pro stavbu Německého domu. Felix Neumann studoval vyšší reálku v Opavě a od roku 1877 architekturu na vídeňské technice u arch. Heinricha von Ferstela a Karla Königa. Poté praktikoval ve Vídni u

375

SCHRECKOVÁ Michaela, Felix Neumann (1860 – 1942), architektonické dílo, 2011, s. 22, nepublikovaná bakalářská práce na Ostravské univerzitě. 376 Dnes součást Ostravy.

80

Wilhemlam Stiassného a v Berlíně u již zmíněných Kaysera a von Grossheima. Po návratu do Moravské Ostravy založil v roce 1890 vlastní firmu a byl na Moravě prvním, kdo nesl titul civilní architekt. Jeho školení a praxe tedy probíhala u špičkových architektů té doby. V Moravské Ostravě patřil podobně jako Židlický k jedněm z velkostavitelů, nejen že projektoval a stavěl, ale také vlastnil několik domů. Literatura uvádí skoro padesát Neumannem vyprojektovaných a postavených staveb. Šlo vesměs o nájemní a obytné domy, ale i o synagogu, školy, hotely, vily, kancelářské budovy, obchodní domy ale i průmyslové budovy či starobinec. Těžiště jeho činnosti spadá do devadesátých let 19. stol a nultých a počátku desátých let 20. stol, několik realizací je i z let dvacátých. Od cihelné neorenesance se jeho styl vyvíjel ke klasičtějšímu omítanému historismu a následně byl jeden z prvních, kdo do Moravské Ostravy přinesl vegetabilní secesi. J. Vybíral píše, že Neumannovým „přičiněním získala Moravská Ostrava několik velmi elegantních secesních fasád.“377 Po vyhlášení ČSR v roce 1918 odešel Neumann do Vídně, ale do Moravské Ostravy se vracel a po roce 1926 se zde znova usadil. Za druhé světové války unikl, ač žid, internaci a zemřel 5. 6. 1942. Ačkoliv M. Schrecková uvádí, že byl ženat,378 jiní autoři379 píší, že byl svobodný a bezdětný. Minimálně roku 1910 skutečně platilo druhé tvrzení. Na sčítacím operátu k roku 1910, kdy bydlel ve svém vlastním domě v Moravské Ostravě (spolu s matkou a dvěma služkami) na č. p. 1229, je jeho rodinný stav uveden jako svobodný.380 K bližšímu poznání celé Neumannovy tvorby odkazujeme především na Průvodce architekturou Ostravy M. Strakoše a také dobře zpracované webové stránky J. Němce Felix Neumann, ostravský architekt.381 Jeho dílo i životní osudy v širších konotacích dobře přibližuje bakalářská práce M. Schreckové Felix Neumann (1860 - 1942), architektonické dílo.

377

VYBÍRAL Jindřich, Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938, 2003, s. 41. SCHRECKOVÁ Michaela, Felix Neumann (1860 – 1942), architektonické dílo, 2011, s. 56, nepublikovaná bakalářská práce na Ostravské univerzitě. 379 Biografický slovník Slezska a Severní Moravy, nová řada, sešit 4. (16.), 2003, s. 75 (autorem hesla je Radoslav Daněk). 380 Sčítací operát k roku 1910 pro Moravskou Ostravu dostupný on-line na webu amo.ostrava.cz k číslu popisnému 1229. Také je zde uvedeno jeho židovské vyznání a německý obcovací jazyk. 381 Jejich autor se v malém věnuje i výzkumu Neumannových staveb a vyvrátil některá dosud jemu připisovaná autorství, viz http://jarnemec.com/felixneumann. 378

81

Zajímavým bodem v historii Německého domu v Moravské Ostravě a jeho architekta je fakt, který zmiňuje J. Šerka382 a rozvádí R. Daněk.383 Felix Neumann se roku 1895 dostal do sporu se svým zaměstnancem Hermannem Müllerem, se kterým znal již z berlínského působení. Podle R. Daňka šlo ve sporu o doplatek mzdy a způsob vypovědění pracovní smlouvy, Müller však Neumanna nařkl z toho, že jak to píší noviny: „ani kus rampy na stavbě není vynálezem p. Neumanna, nýbrž že celou stavbu navrhl zcela samostatně a bez všech cizích pokynů on, p. Müller.“384 Svým způsobem obdobně, jako u stavby Českého domu a pánů Tichého a Židlického, tu tak vidíme tehdy běžnou praxi, kterou R. Daněk popisuje slovy: „Neumann si z pozice zaměstnavatele činil nárok na jejich práci a vyhradil si vlastnoruční signování všech plánů vycházejících z jeho ateliérů. Je možné, že právě tato jinak běžná praxe stála v pozadí otevřeného konfliktu...“385 Müller možná skutečně měl nějaký autorský podíl na Německém domě, minimálně zřejmě kreslil plány, které pak signoval Neumann. Jak přesně byla Müllerova role velká, nelze říci. M. Schrecková píše, že „Konečný návrh vypracoval F. Neumann za spolupráce Hermanna Müllera.“386

Podívejme se teď na dvě Neumannovy stavby z počátku jeho moravskoostravské kariéry. Obě zjevně nesou pečeť berlínské inspirace. Je to jednak stavba Radvanické pivnice na hlavním moravskoostravském náměstí z let 1891 – 1893, jednak projekt na vilu s ordinací Dr. Huberta Kehla na Střelnické ulici v Moravské Ostravě ze 7. 5. 1891.387 Fasády obou staveb dekorují prvky, jaké posléze vidíme na Německém domě. Režné zdivo, armování, segmentové nadokenní římsy, zvýrazněné klenáky, vysoké volutové štíty s kruhovým oknem, arkýře s věžičkami. V případě pivnice jsou to dále sloupy v přízemí, tvořící „podloubí,“ dekor klenáků maskarony, dekorace prostoru mezi římsami a okny, vysoký volutový štít je se štíty Německého domu takřka shodný. V případě vily odpovídá ještě sokl z kyklopského zdiva. 382

ŠERKA Jozef, Německý dům v Moravské Ostravě, in: Ostrava č. 21, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 2003, s. 413. 383 DANĚK Radoslav, Stavitel, in: MYŠKA Milan – ZÁŘICKÝ Aleš (eds.), Člověk v Ostravě v XIX. století, 2007, s. 143. 384 Opavský týdeník č. 50, 29. 6. 1895, s. 3. 385 DANĚK Radoslav, Stavitel, in: MYŠKA Milan – ZÁŘICKÝ Aleš (eds.), Člověk v Ostravě v XIX. století, 2007, s. 143. 386 SCHRECKOVÁ Michaela, Felix Neumann (1860 – 1942), architektonické dílo, 2011, s. 72, nepublikovaná bakalářská práce na Ostravské univerzitě. 387 Dnes ulice Střelniční, vila byla demolována, její plány se nachází v Archivu města Ostravy, fond stavebních spisů demolovaných domů, k. ú. Moravská Ostrava, č. p. 868, kart. 124.

82

Napadl-li Neumanna jeho zaměstnanec Müller, že Německý dům není jeho dílem, dá se argumentovat, že Radvanická pivnice je zřejmě Neumannovým dílem stoprocentně. Projektoval ji totiž pro vlastního otce (majitele Radvanického pivovaru) a šlo o jeho první projekt v Moravské Ostravě. Dá se očekávat, že plány budovy pro vlastní rodinu (a svou první samostatnou zakázku vůbec) by nesvěřil spolupracovníkům, ale chtěl by je provést sám. A jelikož stylově nese pivnice stejné prvky jako Německý dům, říká nám to mnoho i o autorství této národní budovy.

83

6. NÁRODNÍ DŮM V MORAVSKÉ OSTRAVĚ 6.1. Literatura Tak jako většinou předchozích budov, i Národním domem se zabývá článek Pavla Zatloukala o secesní architektuře v Moravské Ostravě,388 avšak charakterizuje jej pouze jednou větou a podobně to činí i ve své knize o architektuře na Moravě a v Rakouském Slezsku mezi lety 1750-1819.389 Stejně krátce o domě informuje Jindřich Vybíral,390 byť přináší zajímavý komentář dobového tisku. Důležitý výzkum o vzniku Národního domu a jeho činnosti přinesla ve svém článku Karel Jiřík,391 který pečlivě popisuje okolnosti vzniku, slavnost otevření budovy a detailně popisuje fungování domu v prvních desetiletích jeho existence. O stavbě se dále píše M. Strakoš, jednak ve svém průvodci,392 jednak ve článku na mezinárodním webovém portálu, který je věnován divadelním budovám.393 V článku se věnuje jak okolnostem vzniku, tak stylovému hodnocení stavby, dále pak stavební historii až po dnešek a hlavně divadelně provozním záležitostem (např. technické možnosti jeviště). Coby divadelní architekturou se stavbou zabývá se v diplomové práci Adéla Anna Vavrečková394 a také ve své publikaci Jiří Hilmera.395 Vavrečková se zabývá prakticky, tím, co tato práce, popisuje okolnosti vzniku budovy, přináší umělecko-historický popis budovy, zabývá se i spolkovou činností a dalšímu osudy budovy a také divadelním životem stavby. V representativní publikaci o dějinách divadla J. Myrona se okolnostem vzniku budovy věnovala Naďa Ptáková.396 Najdou se i okrajové zmínky v dalších publikacích.397 K životu architekta budovy je krátká noticka v encyklopedii architektů.398 388

ZATLOUKAL Pavel, O Moravské Ostravě jako“rezervaci“ architektury pozdní secese a art déco ve sborníku Ostrava 18, sborník k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 1997, s. 161 – 194. 389 ZATLOUKAL Pavel, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku, 2003, s. 385 – 389. 390 VYBÍRAL Jindřich, Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938, 2003, s. 33 – 35. 391 JIŘÍK Karel, Národní dům v Moravské Ostravě – symbol českého Ostravska (1893 – 1918), in: Ostrava č. 19, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 1999, s. 184 – 203. 392 STRAKOŠ Martin, Průvodce architekturou Ostravy, 2010, s. 82. 393 STRAKOŠ Martin, Divadlo Jiřího Myrona (on-line) dostupné z http://www.theatre-architecture.eu. 394 VAVREČKOVÁ Adéla Anna, Živé příběhy, Divadelní budovy v Olomouci a Moravské Ostravě, nepublikovaná diplomová práce, 2007. 395 HILMERA Jiří, Česká divadelní architektura, 1999. 396 PTÁKOVÁ Naďa, Z historie Národního domu, dnes Divadla Jiřího Myrona, in: PEKÁREK Jaromír – VLASÁK Vladimír – URBANEC Jiří (eds.), Divadlo Jiřího Myrona, 1986, s. 33 – 41. 397 LIPUS Radovan, Scénologie Ostravy, 2006, s. 24. 398 VLČEK Pavel (eds.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, 2004, s. 619.

84

Jelikož se jedná o památkově chráněnou budovu, k dispozici je i karta památky na ostravském NPÚ. 6.2.Prameny Dokumenty a stavební plány budovy jsou uloženy v archivu Stavebního úřadu Moravská Ostrava a Přívoz, č. p. 148. Bohužel se nedochovaly původní plány Josefa Srba,399 podle kterých byla stavba vybudována. K poznání konkurenčního návrhu budovy i zadání stavby poslouží archiválie uložené v archivu Národního technického muzea. I Národní dům je chráněnou památkou, Národní památkový ústav vede evidenční kartu památky a sbírku fotografií. Stavebně historický průzkum proveden není. K poznání stavební fáze budovy přispějí i dobové noviny400 a fotografie a pohlednice,401 z nichž můžeme rekonstruovat původní fasádu i interiér. 6.3. Historie stavby Národního domu Jak jsme již probrali v kapitole o Německém domě, počátky Národního domu byly neoddělitelně spjaty se soupeřením s Němci a také se vznikem samotného Německého domu. Již od roku 1862402 působil v Moravské Ostravě vzdělávací a osvětový spolek Občanská beseda. Právě mezi jejími členy vznikla myšlenka na stavbu spolkového domu, neboť jak uvádí K. Jiřík, nejen beseda, ale i ostatní spolky trpěly nedostatkem místa a svá zasedání konaly v hospodách, ale i ve sklepních či půdních místnostech.403 První pokus se udál v 70. letech, další v 80., ale až v roce 1891 vše dospělo ke zdárnému konci. Jak již bylo napsáno, Češi, vedení dr. Edmundem Palkovským a ing. Emanuelem Balcarem, odmítli návrhy na společnou česko-německou budovu a rozhodli se stavět dům vlastní. České spolky již dříve zakoupily pozemek na Nové ulici,404 na kterém hodlaly vystavět Občanskou záložnu. Jak víme, na emotivní schůzi v listopadu 1891 (viz kapitolu Historie stavby Německého domu) se rozhodli postavit namísto záložny národní dům. Družstvo pozemek od majitelů (mimo jiné od stavitele Jurečka) odkoupilo 15. 12. 1891 za 399

Podle vyjádření pracovníků Archivu Národního divadla moravskoslezského, které dnes budovu Národního domu zpravuje, se původní plány nenalézají ani u nich. 400 Opavský týdeník, Ostravice, Přítel dělníků, Národní listy, Práce. 401 Mnoho z nich je ve Sbírce fotografií a pohlednic Archivu města Ostravy. 402 Viz zápis v Spolkovém katastru Moravská Ostrava, uložen v Moravském zemském archivu, fond Zemský úřad Brno, B40, kniha 437i. 403 JIŘÍK Karel, Národní dům v Moravské Ostravě – symbol českého Ostravska (1893 – 1918), in: Ostrava č. 19, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 1999, s. 186. 404 Dnes Čs. legií.

85

19 000 zl. Předcházely tomu drobné spory mezi členy družstva, když někteří nechtěli zakoupit tento pozemek celý, ale jen jeho část.405 Šlo o pozemek velmi lukrativní, na samém okraji rozrůstajícího se centra města, nedaleko od hlavního náměstí. Navíc přímo naproti nově postaveného velkého kostela Božského spasitele, před kterým se právě tvořilo nové náměstí. Tedy na místě, kde se měl napříště odehrávat čilý velkoměstský ruch. Na získané parcele se nacházela stará chalupa, v sousedství pak neogotická vila Krejčí s rozsáhlou zahradou. Za pozemkem (kde je dnes Zahradní ulice), se podle dobových map rozkládala jen volná zalesněná plocha (snad s parkovou úpravou, částečně tvořená zahradou vily Krejčí), po okraji pozemku tekl starý mlýnský náhon.406 Bylo vytvořeno nové První stavební družstvo, jeho základní povinností mělo být: „zřízení spolkového domu s přiměřeným sálem a místnostmi, v nichž by všechny spolky naše slušného útulku nalezly.407 Za členy ředitelstva byli později zvoleni Jan Gajda, Tomáš Kubíček, dr. E. Palkovský, Ludvík Staněk, Antonín Šindel, Ferdinand Tichý a Josef Žilka.408 V Práci vyšlo pak provolání Stavebního družstva ke krajanům, které na lid apelovalo např. slovy: „Den ode dne vzrůstá síla odpůrců našich, nové a nové tvoří si zákopy v starověké slovanské půdě naší... Jeden druhého neznajíce, bloudíme každý cestou svou a není kde nalézti rady a pomoci v národních potřebách našich. Máme již zoufati? Nikoliv! Nuže hlavy vzhůru, k srdci ruku, paže k paži a svorně druh k druhu – a pak dá Bůh, že v brzku slovo tělem učiněno bude, že vyplní se tužba dávná dnes každou myslí hýbající a zdvihne se před námi Národní dům, co viditelné znamení, že dosud jsme, chceme býti a budeme!... Voláme i celé naší Moravěnce, k celému národu, pro obranu místa tak ohroženého jako snad málokteré druhé, na samých hranicích staroslavné říše rakouské!... A kdož nemůžeš jinak prospěti, ten práci rukou svých polož na oltář vlasti!... Chloubou a útěchou naší stane se ta budova a pravdou bude přísloví: Náš dům – náš hrad!“409 Nejen tedy, že Češi byli vlastenecky a bojovně naladěni, ale ještě do svého provolání vložili biblické konotace. Z téhož čísla Práce se také dozvídáme, že stavba bude financována jednak podíly v hodnotě 25 zl. a jednak půjčkami. Ale konaly se i různé slavnosti, jejichž

405

Ostravice č. 24, 16. 6. 1894, s. 2. Viz např. mapu Mor. Ostrava 1900 uloženou v Archivu města Ostravy, Sbírka map a plánů, Mor. Ostrava 1900, sig. V, inv. č. 1328. 407 Opavský týdeník č. 95, 5. 12. 1891, s. 3. 408 Práce č. 18, 1. 5. 1892, s. 4. 409 Práce č. 1, 3. 1. 1892, s. 7. 406

86

výtěžek šel na stavbu domu a noviny pravidelně zveřejňovaly seznamy drobných dárců.410 Tedy schéma, které jsme viděli i později u dalších domů. Již někdy tou dobou nadšení Češi prý sami od sebe začali přispívat, takže rolník Josef Gajda nabídl tisíc fůr písku, a vlastenci shromáždili více než padesát povozů, které písek dovezly na staveniště. Dojemně a pateticky to líčí článek K dějinám Nár. domu v Mor. Ostravě: „Zástup lidu v nadšení rukama první povozy složil, dámy, páni, mládež, ano i to malé děcko na vetchých své stařenky svou něžnou ručkou několik hrstí písku shodilo.“411 I nadále pak z venkova rolníci přiváželi darem stavební materiál. V tuto dobu se vyskytl poslední, výše popsaný, záměr P. Kupelwiesera o stavbu společného domu, který však Češi odmítli. Již 20. 1. 1892 vydalo družstvo podmínky architektonické soutěže, které vydalo i v tisku. Nic nebylo ponecháno náhodě, neboť obeslány byly i pražské noviny. Například z Národních listů tak víme, že spolek požadoval patrovou stavbu, do nákladu 70 – 80 000 zl., výkresy měly být v měřítku 1:100 a navrhovatel měl předložit i cenu, jakou by žádal za kompletní plány, pokud by se jeho projekt realizoval. První druhé a třetí místo měly být oceněny částkami 500, 300 a 200 zl. a návrhy měly být dodány do 15. 3. 1892 s tím, že posuzovat je bude Spolek inženýrů a architektů království Českého v Praze.412 413 Vysoké odměny za vítězné návrhy i záruka výběru odbornou komisí jistě byla důvodem, proč přišlo hned dvacet návrhů.414 Srovnáme-li to se dvěma návrhy na Německý dům a čtyřmi na Český, vidíme, že prestiž stavby Národního domu byla vysoká. Podívejme se blíže na stavební program, který družstvo na požádání zasílalo architektům.415 V něm se píše, že vyžadována je patrová budova se sálem hostince, spolkovými místnostmi, bytem hostinského a zázemím. Budova má mít hlavní křídlo do ulice a další do zahrady. Sál měl mít galerie po třech stranách a jeviště, restaurace má mít větší a menší místnost a má být situována do dvora a nikoliv do ulice. Spolkové místnosti mají být dvě pro záložnu, čtyři (z toho jedna velká, coby „malý sál“ pro Občanskou besedu, jedna pro Řemeslnickou besedu, jedna pro spolek Horník. Malý sál měl být z většiny těchto místností 410

Např. Ostravice č. 9, 22. 4. 1893, s. 4. Ostravice č. 24, 16. 6. 1894, s. 2. 412 Národní listy č. 24, 24. 1. 1892, s. 6, stejná výzva vyšla např. i v Opavském týdeníku č. 8, 27. 1. 1892, s. 5. 413 Podle indexu fondu Spolku inženýrů a architektů v Národním archivu se však v pozůstalosti spolku nic k této soutěži nezachovalo. 414 Zaslány byly pod často výmluvnými šiframi: V sdružení spočívá síla, K svému účelu, Moravia, Svůj k svému, Músám, Morava, Bratři – bratřím, Vlasti k slávě, Pražské pobudky, Orlice pestrá, Národ sobě, Pokrok, Účelné, Dle jmění svého zařiď stánek svůj, 2x Zdař Bůh, Vyšehrad, tři byly označeny jen značkami – viz Národní listy č. 112, 22. 4. 1892, s. 2. 415 Zachoval se v Archivu Národního technického muzea, fond Kříženecký Rudolf. 411

87

přístupný. Do patra měl vést výtah či alespoň obslužné schodiště. V zahradě měla být ještě zvláštní místnost pro tělocvičnu sokola. Zbytek pozemku měl být upraven jako restaurační zahrada. Co se týče vzhledu, píše se v programu: „Celá stavba má býti důstojná, účel svým rázem již naznačující, avšak bez veliké nádhery, jelikož i s úpravou stavební obnos 80 000 zl. žádným pádem překročiti nesmí. S ohledem na okolí (chrám, reální školy) zdá se být sloh renesanční nejpříhodnějším, nevylučuje se ale ani jiný sloh.“416 Stavební družstvo tedy mělo vše velmi dobře rozmyšlené, včetně elektrifikace, kanalizace atp. Zároveň v programu prodloužilo lhůtu k odevzdání výkresů do 30. března. K otázce slohu se ještě vrátíme. V březnu vyšla v Národních listech417 zpráva, že Spolek architektů a inženýrů v království Českém zvolil do komise na posuzování návrhů Národního domu profesory na české technice Jana Koulu a Jiřího Pacolda, dále architekta z Karlína Josefa Blechu, architekta z Královských Vinohrad Josefa Martina a pražského architekta Osvalda Polívku. Komisi tedy tvořili špičkoví čeští architekti té doby (J. Martin o pár let později posuzoval i Český dům). Z hojných zpráv o soutěži v Národních listech se zdá, že tyto pražské noviny vzaly stavbu „za svou“ a zřejmě ji tak zpopularizovaly i mezi Pražany. Komise udělila několik cen. První získal projekt se značkou tří spojených kruhů architektů Rudolfa Kříženeckého a Josefa Vyskočila. Druhou „Morava“ vrchního městského inženýra J. Srdínka a městského inženýra Ludvíka Čížka, třetí „Músám“ architekta Josefa Bertla asistenta na pražské technice. Zvláštní ceny obdržel projekt se značkou R ve hvězdě, „Pražské pobudky“ a „Zdař Bůh!“ Všechny došlé plány byly vystaveny v Průmyslovém Náprstkově muzeu418 a následně v kanceláři Občanské besedy v Moravské Ostravě.419 Nedlouho na to vyšly zprávy, že První stavební družstvo zvolilo k realizaci nikoliv vítězný návrh, ale jeden z těch, který obdržel zvláštní cenu. Byl to ten se značkou R ve hvězdě, jeho autorem byl Josef Srb, okresní inženýr ve Smíchově.420 K úvahám proč nebyl vybrán Kříženeckého návrh, se ještě vrátíme, nyní zmiňme, že všechny oceněné návrhy, jejichž autory známe, vytvořili architekti z Prahy, což svědčí nejen o propagaci akce v hlavním městě Českého království, ale i o tom, že porota neocenila 416

Program pro stavbu Národního domu v Mor. Ostravě, archiv Národního technického muzea, fond Kříženecký Rudolf. 417 Národní listy č. 90, 30. 2. 1892, s. 4. 418 Národní listy č. 112, 22. 4. 1892, s. 3. 419 Ostravice č. 24, 16. 6. 1894, s. 2. 420 Práce č. 21, 22. 5. 1892, s. 4. dále Opavský týdeník č. 39., 18. 5. 1892, příloha s. 1, dále Národní listy č. 161, 12. 6. 1892, s. 4.

88

ostravské tvůrce, účastnili-li se nějací. Zlatá Praha píše ve svém článku k otevření Národního domu, že soutěže se účastnil „velký počet stavitelů moravských i českých, zejména Pražských.“421 Josef Srb přijel 17. 5. 1892 do Moravské Ostravy422 a dohodl se na podrobnostech projektu. Byl prý pověřen vrchním dozorem nad stavbou a 3. 6. byly jeho detailní plány bez námitek přijaty úřady.423 Už 5. 1. 1892 byla zbořena stará chalupa, která na pozemku stávala,424 ale až 27. 6. se uskutečnil slavnostně pojatý první výkop. Ráno byla odsloužena slavnostní mše, snad v novém kostele přímo naproti staveniště, neboť po ní se šlo na místo a kněz posvětil půdu, kde měl dům vyrůst. Poté promluvil dr. Palkovský a s pompou zaryl rýč do země, vše se neslo za nadšených výkřiků shromážděného obecenstva a oslava pokračovala večer v prostorách Besedy.425 Stavební práce byly svěřeny firmě Františka Jurečka.426 Do podzimu byla prý celá přední část pod střechou427 a v březnu 1893 vydalo družstvo v novinách zprávu, kde shrnulo historii myšlenky a píše, že: „...pomohlo, že jsme již nyní časně z jara stavbu vnitřní prováděti mohli, takže dnes v přední budově vše zaklenuto, stropy přikryty, sklepy vykopány jsou a už také schody se vsazují.“428 Dále se zde podotýká, že družstvo vede čilou obchodná korespondenci o více jak dvou stech dopisech, mimo jiné s inženýrem Srbem429 a že vedení stavebních prací na sebe vzala komise složená ze členů družstva. Tedy jak vidno J. Srb nakonec dozor nad stavbou neprováděl, vrátil se do Smíchova a věnoval svým záležitostem, nicméně družstvo s ním zřejmě detaily prací konzultovalo. V dubnu se začaly provádět vnitřní omítky a připravovalo se omítání fasády a klempířské práce. Zdi velkého sálu v té době: „taktéž valně do výše postoupily.“430 16. června se pak konala na střelnici velkolepá slavnost, které se účastnilo prý šest tisíc lidí a která vynesla na stavbu přes 4000 zl. Na slavnosti byly takové atrakce jako čínský pavilon, šatlava, hospůdky U dobrého pramene, U bezedného jezera či U posledního halíře, kolotoče, hudba, atd. Vše se zřejmě odehrávalo v duchu karnevalovém, až se návštěvník nestačil divit, a psal: 421

Zlatá Praha č. 45, 21. 9. 1894, s. 540. Ostravice č. 24, 16. 6. 1894, s. 2 423 Národní listy č. 161, 12. 6. 1892, s. 4. 424 Práce č. 2, 10. 1. 1892, s. 5. 425 Práce č. 27, 3. 7. 1892, s. 6. 426 Práce č. 26, 26. 6. 1892, s. 5, je otázkou, zdali se Jureček, v té době jeden z mála renomovaných moravskoostravských stavitelů a architektů české národnosti, také neúčastnil architektonické soutěže. 427 Ostravice č. 24, 16. 6. 1894, s. 2. 428 Ostravice č. 5, 24. 3. 1893, s. 2. 429 Ta se bohužel zřejmě nedochovala, v Archivu města Ostravy uložena není. 430 Ostravice č. 9, 22. 4. 1893, s. 4. 422

89

„Byl to tedy prátr v malém. U vchodu vás zarazil Národní dům na plátně v ohromných rozměrech vymalovaný.“431 23. 7. vyšla v tisku první fotografie Národního domu, na které je přední fasáda již hotova432 a v srpnu stavba utěšeně pokračovala: „Práce na Národním domě spějí ku konci. Hlavní sál je již pod střechou, hromosvod nasazen a ve vnitřních místnostech přední budovy se pilně pracuje. Plyn je zde již zaveden, dveře a podlaha se vsazují, zábradlí k malým schodům se přikovává, centrální topení dodané firmou Hein se staví... Při velkém hromadění konečných prací však... pro letošek mizí možnosť slavnostního otevření... Místnosti přední budou však každým způsobem do zimy odevzdány k veřejnému užívání a stane se tak pouze menší domácí slavností.“433 Skutečně se do budovy 18. listopadu za zvuků hudby nastěhovaly spolky, které ji měly využívat.434 2. a 3. prosince se konala slavnost provizorního otevření domu (jak píše Jiřík: „Nebyl ještě hotov velký sál a terasa podél něho, kuželna, upravena zahrada a vysázeny stromy.“435). Začala bohoslužbou a následným vysvěcením domu, pokračovala hostinou pro šedesát pět pozvaných osob, mimo jiné se účastnil starosta Adalbert Johanny, a skončila v neděli koncertem.436 V prosinci se v domě odehrála i mikulášská besídka pro děti.437 Konečně v dubnu „Stavba blíží se svému ukončení. Zahrada je vysázena stromy a ve velkém sále tento týden položili dlažku. Po neděli se v něm počne se stavbou provisorního lešení, z něhož se bude bíle natírat. V polovici t.m. dojde z Prahy opona, jakož i celé zařízení jeviště... Jakmile bude sál vymalován, počne se s ozdobováním na galeriích...“438 Už dlouho dopředu vyhlašovalo se v tisku slavnostní otevření domu.439 Slavnost se konala 16. a 17. 6. 1894. K té příležitosti vyšel v novinách velký článek shrnující historii vzniku domu.440 Slavnost podrobně popsalo hned několik periodik.441 Krom toho, že nepřálo počasí a okolní kraj sužovaly povodně, oslavu málem zhatilo důlní neštěstí, kdy 14. 6. 1894

431

Ostravice č. 22, 22. 7. 1893, s. 1. Práce č. 30, 23. 7. 1892, s. 1. 433 Přítel dělníků č. 17, 20. 8. 1893, s. 132 – 133. 434 Práce č. 48, 28. 11. 1893, s. 4. 435 JIŘÍK Karel, Národní dům v Moravské Ostravě – symbol českého Ostravska (1893 – 1918), in: Ostrava č. 19, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 1999, s. 191. 436 Přítel dělníků č. 25, 20. 8. 1893, s. 197. 437 Ostravice č. 42, 9. 12. 1893, s. 4. 438 Přítel dělníků č. 8, 15. 4. 1894, s. 60. 439 např. Opavský týdeník č. 38, 19. 5. 1894, s. 3. 440 Ostravice č. 24, 16. 6. 1894, s. 2 – 3. 441 Práce č. 26, 24. 6. 1894, s. 6, nebo Ostravice č. 25, 23. 6. 1894, s. 1 – 3, nebo Opavský týdeník č. 47, 20. 6. 1894, příloha s. 1. 432

90

při požáru v dolech zahynulo přes dvě stě lidí.442 Stavební družstvo však již do oslav vložilo přes 1000 zl. a vše se připravovalo tak dlouho, že nebylo možné couvnout. Akce začala akademií ve velkém sále, kdy se hrálo několik her s národnostní tématikou a sborově zpívaly podobně laděné písně. Druhý den, v neděli, vítali předsedové stavebního družstva a Besedy hosty z okolí i daleka na nádraží. V sále se konal slavnostní oběd pro sto třicet hostů, při něm se pronášely přípitky, hojně se řečnilo, provolávala se sláva a zpívala se říšská hymna. Mezi hosty bylo několik poslanců, vše sledovalo obecenstvo z galerie. Po banketu následoval slavnostní průvod, jehož se účastnily tisíce lidí, jezdci na koních, vozy zdobené lipovými listy, hasiči, hornická kapela, sokolové, vojenští veteráni a členové spolků. Průvod se seřadil v Polské Ostravě u kostela sv. Josefa, kde se přidaly další zástupy lidu. Slavnostně pak sjel z kopce a přes most zpět do Moravské Ostravy. Vše za doprovodu hudby a mávání praporů, přihlížející provolávali slávu a z oken házeli růže a květy. Průvod prošel přes náměstí, a pak ulicemi k Národnímu domu, kde po zahrání hymny byla provolána sláva císaři. Z oken domu vyhlížely dámy, které se průvodu neúčastnily, a stavitel Jureček slavnostně předal klíče předsedovi družstva. Následovaly další proslovy, ten hlavní měl pan Balcar už ve velkém sále, načež se rozproudila až do noci trvající volná zábava. Šlo zřejmě o slavnost, jíž se žádná z těch, jež následovaly při otevření dalších národních domů, nevyrovnala. Snad jen ta vítkovická se jí podle popisů přiblížila svou masovostí a radostnou hlučností. Autor stavby, Josef Srb, se jí podle všeho neúčastnil, a byly mu tedy odepřeny pocity, jaké později zažil Bandrowski a Neumann. Další dějiny Národního domu nebyly o mnoho příznivější, než u ostatních národních domů. Ve 40. a 60. letech prošel dvěma přestavbami, 6. 12. 1976 budovu schvátil požár, po němž se uvažovalo o úplné demolici. Nakonec byla zachována alespoň přední část budovy s fasádou, ovšem v jejím interiéru nezbylo z původní výzdoby nic. Zadní trakt byl zcela nově postaven, vše podle návrhu arch. Ivo Klimeše. 6.4. Architektura Národního domu Dobové komentáře jsou poněkud chudé. Zdá se, že všichni spíše oceňovali národní přínos a k podobě stavby se příliš nevyjadřovali. Pokud ano, tak spíše k interiérům. Přišla tedy

442

Více viz Hornický klub klub.info/view.php?cisloclanku=2008030004.

(on-line),

dostupné

z

http://www.hornicky-

91

dobovému divákovi fasáda příliš strohá? Možná ano, nahrávaly by tomu srovnání činěné později s Českým domem ve Vítkovicích. Ani zde neopomineme alespoň jedno „hradní“ přirovnání, ačkoliv se jich objevilo více. „Dnes stojí dohotoven náš národní hrad nové doby,“443 píše se v článku o historii Národního domu. Dále existuje komentář dobré polohy domu v rámci města: „Národní dům leží na nejkrásnějším a nejživějším náměstí, má rozsáhlou a rozkošnou zahradu, velký sál, atd.“444 Obecně je dům několikráte hodnocen jako vzhledný. Například v projevu E. Balcara při jeho otevření: „...odevzdáváme dnes tento dům krásný, tento velebný stánek a pomník ducha vlasteneckému lidu našemu,“445 nebo: „...náš krásný Národní dům.“446 Interiéry si vysloužily pochvaly typu: „Sál tento dělá na diváka dojem přímo úchvatný. Cizinci, třeba i Němci se o výzdobě jeho co nejlichotivěji vyslovili a zároveň uvedli, že něco podobného v žádném venkovském městě nestává: směle se může po bok postaviti novějším podobným sálům ve Vídni nebo Praze. A to rozkošné jeviště!“447 Nakolik opravdu někdo přirovnal sál k stavbám v metropolích a nakolik je to licence novináře, těžko říci. I Němec a starosta Adalbert Johanny prý pochvalně na provizorní oslavě otevření připil na Stavební družstvo: „...které Národní dům, jenž jest okrasou Ostravy, zbudovalo.“448 Zapomenout nesmíme ani na dva komentáře, které jsme zmínili už u Německého domu. Tedy z cestopisu Cesta Ostrava do Švýcarska, kde vzal autor přítele na procházku po městě: „ukázal jsem příteli i nejnovější znamenitosti města Národní dům a das Deustche Haus.“449 a na srovnání Národního a Německého domu. „Staroněm. sloh se ale našemu oku tak nezamlouvá, jako renaisance na Národním domě jemně provedená.“450 A ani na ten, který jej srovnává s Českým domem, který „Výstavností a prostorností předčí náš Národ. dům v Mor. Ostravě.“451 Diváci tedy poněkud přísné renesanční formy fasády Národního domu vnímali, větší dojem však na ně zřejmě dělala výzdoba interiérů.

443

Ostravice č. 24, 16. 6. 1894, s. 2. Práce č. 26, 25. 6. 1893, s. 4. 445 Ostravice č. 25, 23. 6. 1894, s. 3. 446 Práce č. 46, 17. 11. 1895, s. 6. 447 Opavský týdeník č. 40, 26. 5. 1894, s. 3. 448 Přítel dělníků č. 25, 10. 12. 1893, s. 197. 449 Ostravice č. 3, 19. 1. 1895, s. 1. 450 Noviny Těšínské č. 20, 10. 6. 1895, s. 3. 451 Opavský týdeník č. 94, 2. 12. 1899, s. 3. 444

92

Uliční fasáda Národního domu je symetrická, až přísně jednoduchá, využívá koncept neorenesanční palácové fasády s barokními prvky. Skládá se z centrálního rizalitu o pěti osách a dvou postranních křídel o třech osách. Celé přízemí bylo původně průběžně bosováno, sokl proveden z hrubého neomítnutého kamene. Všechna okna v přízemí byla totožná – půlkruhově zaklenuta, přičemž klenutá šambrána se napojovala na průběžnou horizontální římsu. Na vrcholu byla okna zdůrazněna závěrečným klenákem s motivem ženské hlavy. Parapet nesly dvě konzolky s motivem akantových listů.452 V prostředních osách obou křídel byly dva vstupy do budovy. Jejich portály byly pojaty jako edikuly s dórskými kanelovanými sloupy. Klenutý dveřní otvor uzavíral závěrečný klenák s mužskou hlavou, dveře samotné pak byly obdélné, nad sebou měly pod obloukem edikuly ještě trojúhelný nástavec.453 Patro je také průběžně bosované, ale velmi jemně. Od přízemí jej dělí kordonová zubořezová římsa, na které na křídlech stojí edikuly oken. Tvoří je iónské kanelované sloupy s dříky ve spodní části dekorovanými akantovými listy, diamantem a girlandami. Pod trojúhelným frontonem oken je vždy štítek s vavřínovými větvemi a erbovními štítky. Šambránu okna tvoří motiv vejcovce, který je i pod a uvnitř nástavce. Podparapetní prostor je vyplněn balustrádou. Fasádu rizalitu rytmizuje vysoký řád korintských pilastrů, který spojuje velká klenutá okna a malá čtvercová okna nad nimi. Sokly pilastrů opět stojí na kordonové římse. Okna mezi pilastry rámují dórské pilíře, které nesou klenbu. Ta je zakončena klenákem s motivem ženské hlavy. Ve cviklech je motiv vítězného vavřínového věnce se stuhami, nad ním úzký vlys s motivem mořské vlny, který odděluje velká okna od malých. Čtvercová okýnka jsou dekorována šambránou. Jejich parapety nesou kanelované konzolky, nad okny leží na šambráně girlanda s motivem „uší“ v jejímž středu je erbovní štítek. Vysoké pilastry podpírají římsu, nad kterou byla volná plocha vyplněná nápisem „Národní dům.“ Nad ní se zvedá korunní římsa, zdobená zubořezem, vejcovcem a nesená konzolkami (stejná římsa je i na křídlech).

452

Dnes jsou okna v rizalitu obdélníková a v levém křídle je nový reprezentativní portál, takže zaklenutá okna se zachovala jen na pravém křídle, konzolky pod parapetem pak jen na jednom z nich. Hlavy na klenácích nejsou v přízemí dochovány. 453 Dnes je zachován jen portál na pravém křídle.

93

Rizalit má atiku tvořenou balustrádou mezi pilířky, ve středu pak zídkou.454 Zvedá se nad ním vysoká mansarda původně zakončená dekorativní kovovou mříží. Boční nároží patra křídel i rizalitu jsou armovaná.455 Interiér je díky neexistenci originálních Srbových plánů těžší rekonstruovat. K dispozici jsou jen plány dalších přestaveb např. z let 1926, 1928 a 1939. Vchodem v levém křídle se šlo do prostor záložny. Za dveřmi se nacházelo schodiště, po kterém se vystoupalo do zvýšeného přízemí a vlevo a vpravo byly dveře. V místnosti vlevo zřejmě byly záložna, vpravo, za fasádou rizalitu, velká restaurace. Rovně se pak ze schodiště vstoupilo do vestibulu s monumentálním pětiramenným schodištěm s mezipodestami, které stoupalo do patra podél boční stěny celé budovy. Ve vestibulu se zřejmě nacházely i šatny. Prošel-li člověk dále vestibulem, vstoupil do velkého sálu o výšce dvou podlaží, délce 22,5m a šířce 13m. Přízemí sálu dekorovaly iónské pilastry. Nesly římsu, nad kterou na akantem bohatě zdobených volutových krakorcích držela galerie, jež běžela podél celého sálu. Zábradlí galerie členily pilastry s motivem ovocných trsů na jednotlivá pole. Na nich byla vždy dvojice k sobě obrácených gryfů, mezi nimiž byla lipovými větvemi ovinutá kartuše s erbem.456 Stěny v patře sálu členila arkáda z korintských pilastrů, přičemž vrchol každého oblouku dekoroval maskaron na klenáku. V místě styku stěny a stropu běžela římsa s konzolkami, strop byl velice plasticky prolamovaný štukovými rámy různých tvarů. Z velkých terčů visely lustry. Oblouk jeviště lemovala po každé straně dvojice polosloupů, nesoucí kladí, na němž stála další dvojice polosloupů. Samotný portál byl bohatě profilovaný, zřejmě vejcovcem a dalšími motivy. Nad ním byly tři erby se zemskými znaky a ve cviklech dvě zrcadlově stejné okřídlené múzy s vavřínovými věnci a pochodněmi (či holemi). Vedle jeviště, na čelní stěně nad galeriemi byl na každé straně medailon s mužským profilem. Zatímco na levé straně sálu byl prostor mezi pilastry vyzděný, na pravé byla v přízemí i v patře velká okna, která dodávala světlo. V přízemí u vestibulu ležely toalety a souběžně s uliční fasádou běžela středem budovy chodba, spojující obě křídla. Restaurace zřejmě zabírala i další prostory v hloubi budovy a byla propojena se zahradou. Vstoupil-li člověk do budovy vchodem v pravém křídle, primárně se mohl dostat do restaurace, nebo projít dlouhou chodbou, který příčně protínala budovu a vedla do zahrady, kde byla kuželna a v létě restaurační zahrádka.

454

Snad na ní mělo být nějaké sochařské dílo, které se nakonec nerealizovalo? Ze starých fotografií se zdá, že toto armování bylo původně provedeno tmavší barvou. 456 V podstatě stejnou dekoraci s gryfy nalezneme např. na atice budovy Zemské sněmovny (dnes Ústavní soud) v Brně. 455

94

V patře se u schodiště rozkládal další vestibul, dekorovaný pilastry a lunetami. Vedle spolkových místností zde byl v prostoru rizalitu malý sál, opět s pilastry a lunetami, prosvětlovaly jej velká okna do ulice, v lunetách pak malá čtvercová okénka. Nad dveřními otvory zde byly trojúhelné frontony. Hmota budovy se tedy podobně jako u Českého domu rozvíjela dozadu do hloubi pozemku. Díky dvěma vchodům a tím pádem dvěma hlavním komunikačním osám (z nichž jedna sloužila sálu a záložně a druhá restauraci) spojeným jednou příčnou chodbou ve středu budovy, se jistě dalo domem velmi dobře pohybovat. Všechny části se sebou dobře komunikovaly, neboť i ze sálu se dalo jít do zahrady457 a domem se tak vlastně dalo cirkulovat. Z hlediska rozložení místností se toto pojetí zdá mnohem lepší, než např. u podobně koncipovaného Českého domu, kde byla pouze jedna hlavní komunikační osa skrze budovu. Srb však hmotu budovy do zahrady nevyprojektoval symetricky, naopak sál posunul až na samou levou hranu pozemku (při pohledu od ulice za levé křídlo), čímž se celá polovina pozemku mohla využít coby restaurační zahrada. I na Národním domě se na fasádě nachází zásadní prvky odkazující k jeho funkci, nejsou však na první pohled zcela zřetelné. Jde o několik znaků Českých zemí. Na křídlech se erbovní kartuše s korunou nachází v patře nad okny. Na každém křídle jsou tři okna, přičemž na krajních je na kartuši moravská orlice, na středním český lev a na okně nejblíže rizalitu slezská orlice. Zatímco nad orlicemi je knížecí koruna, nad lvem koruna svatováclavská. Další motiv orlice (zřejmě moravské), je v kartuších nad pěti malými okénky pod římsou rizalitu. Další znaky se nacházely v sále, kde se mezi gryfy opět střídaly znaky Moravy, Slezska a Čech, ovinuty lipovými listy. Čelo galerie naproti jevišti zřejmě bylo původně provedeno jako balkon s balustrádou, ale někdy později bylo mírně rozšířeno směrem do sálu a doplněno o stejnou dekoraci jako měly postraní galerie. Zde, v novějším čele galerie, se krom znaků zemských objevuje i znak Moravské Ostravy (vzpínající se kůň a pětilistá růže). Národnostně pojatých ozdob tedy nebylo mnoho, ale zato byly zcela zřejmé a vyjadřovaly nejen nárok Čechů na tuto budovu, ale i na České země a na město. Štuky na a v Národním domě zřejmě prováděl nám již známý František Skořepa, neboť v jedné reklamě v tisku se chlubí slovy: „Veškeré práce sochařské pro Národní dům v Moravské Ostravě zhotoveny v mém ateliéru.“458 Odpovídalo by tomu jak velmi plastické 457

Později byla část zahrady přiléhající k sálu zastavěna přízemní tzv. Palackého dvoranou, kam se mohli hosté zahrádky uchýlit při nepřízni počasí. Ve 20. letech pak další úpravy na budově, jakož i druhou verandu na zahradě projektoval Karel Kotas (autor např. obchodního domu Brouk a Babka či spořitelny v Moravské Ostravě)ve funkcionalistickém pojetí. 458 Ostravice č. 24, 16. 6. 1894, s. 12.

95

pojetí dekorace stropu v sále (podobné tomu v Českém domě), tak motiv dvou múz nad jevištěm, podobný později provedeným múzám ve Vítkovicích a Místku (viz kapitolu Český dům). Jak již bylo řečeno, architektonické soutěže se účastnilo dvacet projektů. Jediný, který se podařilo objevit, je návrh Rudolfa Kříženeckého a Josefa vyskočila.459 Je to o to cennější objev, že jde o projekt, kterému Spolek inženýrů a architektů udělil první cenu. Co nám odhalí již první pohled na Kříženeckého460 projekt? Fasáda je jednoznačně pojata ve stylu tzv. „české neorenesance.“ Přízemí člení průběžná bosáž, hlavní vchod, krytý terasou, je zcela uprostřed. Po každé straně vchodu je v přízemí pět os, zcela vlevo jednu z nich tvoří průjezd. Vertikálně fasádu člení dva rizality vystupující ve třetinách její délky. V jejich patře je zdvojené obdélné okno s šambránou, vlysem pod parapetem a nadokenní římsou s volutami a kartuší. Na bočních křídlech je v patře jedna okenní osa s obdélným oknem, jehož horní římsa je zdobena „ušima“ a maskaronem. Na střední části fasády mezi rizality jsou pak tři půlkruhově zaklenutá okna, lemovaná iónskými polosloupy. Okna mají zdůrazněn závěrečný klenák a koule ve cviklech. Pod korunní římsou je vlys s girlandami, atiku tvoří vyzděná zídka mezi pilíři, opět jí dekorují rostlinné rozviliny. Nad rizality se zvedají vysoké neorenesanční volutové štíty, osázené vázami a zdobené rozvilinami. V prázdných nápisových cedulkách a kartuších na atice zřejmě mohly být později dosazeny národnostně laděné nápisy a dekorace. Půdorysně vidíme přísně symetrické rozložení budovy. Hlavní vchod měl vést do rozměrného a reprezentativního vestibulu. Po jeho levé straně měly ležet prostory záložny, po pravé byty hostinského a domovníka. Na konci vestibulu měla po stranách ležet dvě zrcadlově stejná schodiště a mezi nimi se mělo vstoupit do sálu. Z obou stran měla sál lemovat chodba (přístupná z vestibulu), kterou se podél sálu dalo dojít až dozadu, kde byla restaurace se zázemím. Nezbývá, než si položit otázku, proč si První stavební družstvo zvolilo nikoliv vítězný Kříženeckého projekt, ale projekt Srbův, který obdržel jen čestné uznání.

459

Zachoval se v Národním technickém muzeu ve fondu Kříženecký Rudolf. Krom pohledů na fasádu, půdorysů a řezů se zde nalézá množství skic, které fascinujícím způsobem rozkrývají Kříženeckého postup při vymýšlení půdorysné koncepce budovy. Je také otázkou, jakou měrou se na projektu podílel J. Vyskočil, když celý konvolut je uložen pod Kříženeckého jménem a skici ukazují jeho vývoj v projektování budovy. 460 Rudolf Kříženecký (1861 – 1939), dle jeho projektu vznikly např. evangelický kostel, občanská záložna a vila v Přelouči či Schierův dům na Staroměstském náměstí v Praze. Neogotickým návrhem se účastnil soutěže na Obecní dům v Praze, dalším návrhem v „české neorenesanci“ se účastnil soutěže na záložnu v Poděbradech.

96

V jubilejním vydání Ostravice ke slavnostnímu otevření budovy, se ve článku o Národním domě družstvo samo vyjadřuje, že Srbův projekt zvolilo, neboť „Z oněch plánů přijat jako poměrům našim nejpřiměřenější...“461 A již o rok dříve, v podobném článku, družstvo sděluje: „...vybrán byl plán pana Josefa Srba... který svým rozdělením i výstavností nejenom místním stavebním poměrům, nýbrž také naším silám nejvíce vyhovoval.“462 Vidíme tedy, že nešlo pouze o peníze a nákladnost stavby, jak se domnívá A. A. Vavrečková.463 Velkou roli také hrály ony místní stavební poměry. Tím může být myšlena podmínka, naznačená v již citovaném programu stavby: „S ohledem na okolí (chrám, reální školy) zdá se být sloh renesanční nejpříhodnějším, nevylučuje se ale ani jiný sloh.“ 464 Pánům ze stavebního družstva se mohl lépe než Kříženeckého projekt s vysokými štíty „české neorenesance“ zamlouvat klasicizující projekt Srbův, který jistě více zapadl k novému velkému kostelu Božského spasitele, vyprojektovaného G. Merettou, jak píše P. Zatloukal, „jako syntézu starokřesťanské baziliky s italskou renesancí“465 i k v italizující neorenesanci postavené budově vyšší zemské reálné školy (1877-1880?).466 Hypoteticky můžeme uvažovat i o tom, že Češi v Ostravě ztotožňovali vysoké štíty s německou architekturou (jistě věděli o Německém domě v Brně a nepochybně znali Neumannovu Radvanickou pivnici), či o tom, že jim za vzor správné české architektury mohly sloužit nejprominentnější pražské budovy – Zítkovo Rudolfinum a Národní divadlo a Schulzovo Národní muzeum. K těm má Srbův projekt blíže, než ten Kříženeckého. Zajímavé je také, že Srbův projekt družstvu vyhovoval z hlediska rozložení místností, když přitom Srb, na rozdíl od Kříženeckého, nesplnil jednu ze základních podmínek – tedy: „Hostinec musí býti do dvora, nikoliv na ulici.“467 Možná tedy od zadání stavby změnili investoři postoj k tomu, kde má restaurace být. Koneckonců, její umístění vzadu, v hloubi pozemku, se zdá být absolutně nepraktické, jak vidíme na Kříženeckého projektu. Přístup do restaurace měly obstarat absurdně dlouhé chodby okolo sálu. Hosté restaurace tedy museli projít skrz celou budovu, než se do ní dostali. 461

Ostravice č. 24, 16. 6. 1894, s. 2. Ostravice č. 5, 24. 3. 1893, s. 2. 463 VAVREČKOVÁ Adéla Anna, Živé příběhy, Divadelní budovy v Olomouci a Moravské Ostravě, nepublikovaná diplomová práce, 2007, s. 26. 464 Program pro stavbu Národního domu v Mor. Ostravě, archiv Národního technického muzea, fond Kříženecký Rudolf. 465 ZATLOUKAL Pavel, O Moravské Ostravě jako“rezervaci“ architektury pozdní secese a art déco ve sborníku Ostrava 18, sborník k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 1997, s. 164. 466 Dnes budova Filozofické fakulty Ostravské univerzity. 467 Program pro stavbu Národního domu v Mor. Ostravě, archiv Národního technického muzea, fond Kříženecký Rudolf. 462

97

Srovnáme-li ještě oba projekty ze stránky jejich rozložení na pozemku, zdá se, že Kříženecký přemýšlel jako architekt, a navrhl půdorysně ladnou a symetrickou budovu. Tím však znehodnotil většinu pozemku, ze kterého zbyly dva úzké pásy po stranách budovy a nějaká plocha za budovou. Srb naopak pracoval spíše prakticky, než podle idejí, když sál vysunul na hranu pozemku, za levé uliční křídlo, čímž umožnil využít plnou polovinu pozemku k slavnostním a restauračním účelům. I to mohlo na stavební družstvo příznivě působit. Co architektuře Národního domu říká dnešní literatura? Pavel Zatloukal o budově mluví jako o „poněkud indiferentní směsi neorenesance s neobarokem“468 J. Vybíral se stylovému hodnocení vyhýbá.469 M. Strakoš píše, že Srb „Příští novostavbu pojal v podobě klasicizující novorenesanční budovy značně konvečního charakteru.“ Připomíná však, že to „spolu s protějším kostelem vytvářelo předpoklad jednotného stylového řešení zástavby dosud nehotového městského prostoru.“470 P. Zatloukal v jiné své publikaci připomíná, že dům byl postaven „v neorenesanci italizující s francouzským akcentem.“471 To dále rozvádí M. Schrecková slovy o inspiraci vzorem „...pařížského městského „Hôtel,“ k němuž náleží výrazná mansarda a vysoké pilastry symetrického průčelí...“472

Ony konotace na francouzskou architekturu ve tvaru mansardové střechy Národního domu jsou jistě správné. Můžeme ale o střeše uvažovat i jako o odkazu na Národní divadlo v Praze (na jehož fasádě postřehneme i další obdobné prvky – např. malá čtvercová okénka s výraznou šambránou nad okny hlavními). Fasáda pak odkazuje k typu staveb spíše dřívější fáze historismu, obecně ke stavbám na vídeňské Ringstrasse – Státní opera, Kunsthistorisches museum (Semper a von Hasenauer, 1872-1891), Universita (von Ferstel, 1877-1884). Zřetelně pak k již zmíněným pražským budovám, ale i ke stavbám současným – např. k budově Spořitelny královského hlavního města Prahy (A. Wiehl, 1892-1894).

468

ZATLOUKAL Pavel, O Moravské Ostravě jako“rezervaci“ architektury pozdní secese a art déco ve sborníku Ostrava 18, sborník k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, 1997, s. 164. 469 VYBÍRAL Jindřich, Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890 – 1938, 2003. 470 STRAKOŠ Martin, Divadlo Jiřího Myrona (on-line) dostupné z http://www.theatre-architecture.eu (citováno 9. 4. 2012). 471 ZATLOUKAL Pavel, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku, 2003, s. 465. 472 SCHRECKOVÁ Michaela, Felix Neumann (1860 – 1942), architektonické dílo, 2011, s. 21, nepublikovaná bakalářská práce na Ostravské univerzitě.

98

Fasáda si zachovává neorenesanční tektoniku, střídmost, jasnost a dynamiku. Vysoký řád i mansardová střecha nad rizalitem, obojí evokující spíše neobaroko, pak nevelké a nevysoké stavbě dodává na monumentalitě, tolik potřebné v sousedství druhého největšího moravského kostela a dvoupatrové a rozložité reálné školy. 6.5. Architekt Národního domu Postava Josefa Srba je doposud pole zcela neprobádané a ani v této práci nepůjdeme v pátrání příliš do hloubky. Srb se narodil roku 1864 v Žalově (dnes součást Roztok u Prahy). Mezi roky 1881-1887 studoval inženýrské stavitelství na české technice v Praze, poté pracoval jako okresní inženýr na Smíchově.473 Srb se zřejmě více než projekční činnosti věnoval práci úředníka. Dokládá to například novinová zpráva, podle které byl ve valné hromadě Jednoty samosprávných úředníků obecních a okresních v království Českém,474 nebo jiná, podle které se účastnil jako host sjezdu obdobné instituce moravské.475 Z jeho projektů a realizací se podařilo najít jen málo. Krom Národního domu se účastnil ještě soutěže na radnici na Kladně v roce 1897. Návrh vypracoval společně s Aloisem Zázvorkou, architektem z Prahy a obdrželi druhou cenu. Zvítězil Jan Vejrych z Prahy s návrhem ve stylu „české neorenesance.“ Návrh Srba a jeho kolegy se nerealizoval, ale vyšel v časopise Technický obzor.476 Tento návrh zachovává původní (zřejmě barokní) jednopatrovou budovu, nastavuje ji o další patro a nový trakt na pravé straně. Celkové pojetí navrhli Srb a Zázvorka novobarokní, s vysokým řádem pilastrů a armovanými nárožími. Na hlavním rizalitem zvedli věžičku, nově přistavěný rizalit v druhém patře prolomili termovým oknem, nad které umístili nízkou kupoli. J. Lhota, který o projektu v Technickém obzoru referuje, jej hodnotí jako málo monumentální, zdá se ovšem, že mohl lépe zapadat do okolní zástavby, než realizovaná budova s monumentální věží. Projekt ukazuje, že Srb byl schopen dobře vyhovět daným podmínkám a že barokních prvků užíval po Národním domě i v další tvorbě. Poslední jeho projekt, opět realizovaný, je výstavná škola v Hostomicích u Prahy, dokončená v roce 1900.477 Fasáda dnes není zachována v původním stavu (čas odvál dekoraci okenních otvorů či průběžnou bosáž v přízemí), i tak však dodnes vidíme monumentální 473

VLČEK Pavel (editor), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, 2004, s. 619. Jizeran č. 62, 8. 8. 1891, s. 6. 475 Ostravice č. 49, 17. 6. 1896, s. 3. 476 Technický obzor č. 14, 20. 5. 1897, s. 1 – 3. 477 Více viz Hostomice (on-line) dostupné z http://www.mistopisy.cz/pamatky_hostomice_3646.html. 474

99

vysoký řád iónských polosloupů a pilastrů na hlavním i bočním průčelí a barokně tvarovaný portál a završení rizalitu nad ním, obojí provedené jako rozeklaný prohnutý fronton. Vysoký řád i další barokní prvky tedy evidentně patřily do jeho tvůrčího slovníku i při další tvorbě. Národní dům v Moravské Ostravě pak byl zřejmě jeho nejdůležitější a nejprestižnější realizací. Navíc asi nečekanou, neboť poté co nevyhrál soutěž, asi neočekával, že si investor přesto jeho projekt vybere. Josef Srb byl mezi staviteli všech zde rozebraných národních domů výjimkou. F. Tichý a S. Bandrowski společně pracovali ve stejnou dobu v kanceláři stavitele Židlického, a tedy se znali. Židlický pak podle Bandrowského projektu stavěl Lázně Žofinka. I s F. Neumannem se, vzhledem k malému moravskoostravskému stavebnímu „rybníku,“ museli všichni tři výše zmínění znát. Navíc se sešli i profesně, když Neumann po letech nastavoval budovu, na jejíž projektování se podílel Bandrowski a zřejmě upravil plány na kostel v Radvanicích od B. Židlického. Josef Srb jako jediný ze všech zmíněných architektů nebyl v Moravské Ostravě naturalizovaný a na postup stavby ani osobně nedohlížel.

100

7. FORMA A FUNKCE NÁRODNÍCH DOMŮ Vedle takových veřejných budov jako je radnice, muzeum, divadlo či kostel lze zcela jednoznačně národní dům určit jako zvláštní stavební úlohu, která je odlišná například od hotelu či prostého spolkového domu. Vznik národního domu, coby střediska kultury a činnosti jednoho konkrétního národa podmiňují samozřejmě jisté podmínky. Za jakýsi prazáklad národních domů by se dal svým způsobem označit například Český poutnický dům v Římě, založený roku 1378 Karlem IV. Samozřejmě zde šlo o něco jiného, než v 19. století, ale již zde vidíme snahu zřídit v cizině centrum, kde poutníci z Českých zemí nalezli přístřeší. V 19. století pak lze národní domy rozdělit na dva druhy – a stranou ještě stojí budovy čistě hotelové a restaurační, jež sice mnohdy nesly název Národní dům či Deutsches Haus, avšak šlo stavby soukromé a podnikatelské. Zaprvé jde o domy budované emigranty v cizině. Takové budovy nacházíme typicky například ve Spojených státech, ale i jinde. Tyto domy, pod patronací státu, fungují i dnes a slouží především k propagaci státu v cizině ať už z hlediska turismu, kultury či podnikání (např. Český dům v New Yorku478 z roku 1896). Původně však sloužily coby centra emigrantů, kde se mohli scházet, rozvíjet spolkovou a kulturní i podnikatelskou činnost a udržovat kontakt s domovskou zemí například díky tisku. Za druhé pak na národní domy vybudované sice na domovské půdě, avšak v místech, kde docházelo k prolínání a koncem 19. století k soutěžení a rivalitě různých národností. Právě tyto budovy jsou zájmem této práce. Typickým „tavícím tyglíkem,“ který svými podmínkami k budování národních stánků vybízel, byla Rakousko-Uherská monarchie. Zde nešlo o pouhé setkávání komunity v „cizím světě,“ jako v případě emigrantských domů v cizině. Jednalo se o přímé vymezování se vůči jinému etniku, se kterým byl společný prostor sdílen po dlouhá staletí. Národní domy nacházíme rozesety po území bývalé monarchie všude tam, kde se různé národnosti potýkaly. Od bývalé Haliče (kde se proti sobě vymezovali Ukrajinci, Němci a Poláci), přes České země (Češi versus Němci), až po Slovinsko (Slovinci versus Němci versus Italové).479 Ale přirozeně i jinde, třeba na území Polska, jež bylo dříve Pruským záborem.

478

viz Bohemian national hall (on-line) dostupné z http://www.bohemiannationalhall.com. Je zajímavé, že ve Slovinsku vystavěli několik slovinských národních domů čeští architekti, např. František Škabrout v neobarkoních formách v Lublani, Jan V. Hrázký v Celje či Josef Vejrych ve stylu „české neorenesance“ v Mariboru. 479

101

Tedy právě tyto podmínky, spolu se sílícím národním obrozením a vůbec se vznikem myšlenky národa v 19. století daly obecný popud k budování národních stánků. Přiřadit k nim můžeme ještě podmínku pocitu národního „ohrožení“ a potřeby soupeřit s jiným etnikem. To vidíme například ve Vítkovicích, kde byla převaha Němců a celé město i továrna byla v německých rukou. Tyto okolnosti přinutily Čechy vymezit se velmi jasně stavbou svého domu, ovšem Němci takovou potřebu neměli, neboť pro ně byly přirozenými kulturními budovami domy obecní a závodní. Proto ve Vítkovicích nevznikl žádný Německý dům. Podobně v Moravské Ostravě se zdá, že hlavním důvodem vybudování Německého domu byla potřeba divadelního sálu, nikoliv potřeba se nějak vymezovat. Ta zřejmě přišla, až když se Češi rozhodli stavět svůj Národní dům. Pohnutky Čechů pak ukazují naopak nutnost hájit své národní cítění a rozvíjet národní činnost. Funkce národních domů byla zřetelně dána. Mělo se jednat o středisko národní činnosti. Jak jsme viděli na čtyřech ostravských případech výše, myšlenky vzniku národních domů byly vždy spojeny s místní elitou daného národa, avšak primárně jej měla využívat široká veřejnost ku zábavě a poučení. Opominout samozřejmě nelze ani politický kontext budování národních domů. Pokud jde o funkce, pak národní dům měl obsahovat tyto komponenty: místnosti, kde by mohly pracovat spolky, místnosti ku vzdělávání (škola pro analfabety v Polském domě, či čítárna tamtéž a knihovna v Českém domě), místnosti ku zábavě –ve formě velkého společenského a divadelního sálu a také restaurace. Další možné funkce pak ukazují právě ostravské příklady – tělocvična pro Sokola ve vítkovickém českém domě, hotelové pokoje tamtéž, či obchodní prostory (Občanská záložna v Národním domě). Hezky je to vyjádřeno v dobovém novinovém článku o Národním a Českém domě, avšak dal by se tento text vztáhnout i na domy dalších národností: „Jako jsou Sokolovny baštami pravého češství a zdárné výchovy mužů, tak Nár. domy musejí býti a jsou výchovou oné síly a národního vědomí, že zde stojíme na vlastní půdě a že když nepřízeň obce nebo vlády nám nedopřeje v místě nikde místa veřejného, tyto Nár. domy poskytnou nám přístřeší, odkud nás nikdo vytlačiti nemůže a nesmí.“480 Tato kumulace funkcí, jaká si v pozdějších dobách, či v jiných případech, vždy vyžádala několik samostatných budov, je pro národní domy naprosto signifikantní. Na jejich poměrně malém prostoru se nakupily funkce z mnoha oblastí a národní domy tak tvořily

480

Národnostní povinnosti na Ostravsku, Ostravan č. 52, 17. 12. 1905, s. 1.

102

skutečná centra společenského života. Zároveň však všechny tyto funkce byly de facto přístupné jen omezenému počtu obyvatel dané obce – příslušníkům jednoho národa. Některé z funkcí národních domů pak nezanedbatelně ovlivňovaly i hmotovou a půdorysnou formu budov – hlavně společenské a divadelní sály. Srovnáme-li sály čtyř ostravských staveb, vidíme, že největší sál měl Německý dům (23,85x16,4m), podobně veliké byly v českých domech (22,5x13m Národní dům a 21x11,5m Český dům) a nejmenší sál měl Polský dům (16x9,6m). To na jednu stranu má jistou váhu vzhledem k zastoupení daných národů. Němci sice nebyli nejpočetnější, ale ekonomicky na tom byli nejlépe a mohli si dovolit velký a reprezentativní sál. Poláci pak nejenže byli nejmenší složkou obyvatel Moravské Ostravy, ale ani jejich finanční možnosti nebyly nejlepší. Na druhou stranu tyto rozměry sálu determinovaly hmoty budov. Zatímco v Polském domě se sál vměstnal do jednoho křídla, což půdorysně umožnilo zachovat budovu kompaktní, v případě českých domů velký sál znamenal výrazné zastavění pozemku směrem dozadu. Řešení Německého domu se sálem v patře sice umožnilo nerozvinovat budovu do velké zastavěné plochy, na druhou stranu obslužné propadliště jeviště zabralo podstatnou část přízemí. Druhým aspektem, který velikost budov určoval, byl přirozeně tvar stavební parcely. Je zřejmé, že projektanti museli skloubit požadavek na velký sál s místem, pro které projektovali. Zatímco tedy u Českého a Národního domu si stavitelé díky dlouhému pozemku s kratší stranou do ulice mohli dovolit postavit budovu jen s jednou reprezentativní fasádou a zároveň mohli budovu rozvíjet do hloubi pozemku, pak nárožní parcela determinovala Polský dům coby dvoukřídlou budovu a zřejmě vedla i ke vzniku věže a kompaktní obdélná parcela Německého domu vedla Neumanna k umístění sálu do patra (zahrada za domem byla spolkem zakoupena až později). Dalšími faktory výrazně ovlivňujícími formy národních domů jsou dvě z jejich dalších jejich funkcí – reprezentativnost a zřejmá rozpoznatelnost. Pokud jde o první, je samozřejmé, že národní dům nemůže být budova malá, stísněná a prostá. Na první pohled musí být z forem její fasády patrné, že se jedná o dům slavnostní, významný a sloužící veřejnosti. Tomu dobře vyhověly všechny ostravské stavby, byť se nejedná o budovy monumentální, v kontextu doby a místa, kde byly postaveny, naplňují tuto funkci dobře. Co se týče druhého faktoru, ten se sám skládá ze dvou bodů. Jedním z nich je užitý sloh. Můžeme znovu parafrázovat stokrát parafrázovanou otázku Heinricha Hübsche z roku 1828, která samozřejmě jinak nemá s ději na konci 19. století mnoho společného. Zeptáme-li se tedy „v jakém stylu máme stavět, jsme-li Češi/Němci/Poláci?,“ vidíme, že ostravské příklady nám dají jednoznačnou odpověď. Poláci i Němci našli specifický styl, 103

který jasně a na první pohled vyjádřil jinakost a vlasteneckost (Němci v podobném režném stylu severské neorenesance vystavěli i již zmíněný Německý dům v Brně, ale také v Šumperku či Těšíně a i další jejich národní domy, byť s klasičtější fasádou, se často honosily vysokými neorenesančními štíty, např. v Chebu, Místku, Praze, Dvoře Králové, ale i ve slovinské Brežici či Celje). Češi v Ostravě pak specifického stylu „české renesance“ nevyužili, místo něj dali přednost italizující neorenesanci s barokními prvky. V obou případech to však, jak jsme ukázali výše, mělo své opodstatnění. I pokud se podíváme na české národní domy v jiných městech (Olomouc, Brno, Místek, Třebíč, Královské Vinohrady, Trutnov, atd.) vidíme, že byl často volen klasicizující neorenesanční styl. Až později, v případě Prostějova či Smíchova (a také Prahy, budeme-li Obecní dům s jeho secesním dekorem považovat za dům národní), se objevují národní domy secesní. V některých případech se sice může stát, že nelze na zběžný pohled poznat „nacionalita“ budovy, avšak u většiny budov je to zřejmé buď z užitého stylu, nebo z národnostně pojatých dekorací. Druhým bodem funkce jasné rozpoznatelnosti byla vedle architektonického slohu právě i užitá dekorace. Národní domy byly svého způsobu gesamtkunstwerk, se štukovou a sochařskou výzdobou, jak vyžadovala doba. Jde však o to, že národní domy nesly dekoraci často specifickou. Velmi dobře nás o tom zpravuje citát z přípitku dr. Edmunda Palkovského (vůdčí osobnosti stavby Národního domu) při otevření Polského domu v Moravské Ostravě: „Polský dům má pro poláky – pravil řečník – stejný význam jako náš národní dům, neboť jest zdoben znaky (polskou korunou a nápisem „Polski Dom“) znaky to našim podobné a jež my i oni stavíme na oči cizích jen tehdá, když tím chceme více říci, nežli parádu a zábavu.“481 Zdá se tedy, že v dobovém pojetí bylo použití národních symbolů vyhrazeno jen pro specifické úlohy, z nichž jednou byl národní dům. Malba sice neměla ani v jedné ze zkoumaných budov významné místo, přesto se objevuje. Víme, že pro vymalování jeviště Českého domu (myšlena snad opona) oslovili jeho objednavatele dva akademické malíře – N. Kosu z Moravské Ostravy a Hölzla z Prahy.482 Maloval-li opravdu nakonec jeden z nich pro Český dům, není jisté.483 Také stavitelé Polského domu podle tisku objednali oponu u malíře. Konkrétně u Stanisława Dębického ze Lvova, významného secesního malíře.484 Opět nevíme, byla-li tato opona namalována, ale 481

Ostravský obzor č. 70, 12. 9. 1900, s. 1. Archiv města Ostravy, fond Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 4 kniha průpisů odeslané korespondence. 483 Na jedné z fotografií sálu Českého domu je ne jevišti zachycena venkovská scéna, není však zřejmé, jedná-li se opravdu o oponu či spíše o kulisu. 484 Głos Ludu Śląskiego, č. 10, 7. 8. 1900, s. 4. 482

104

pokud ano, jistě více než vkusně doplnila prostor velkého sálu. I o Německém domě jsme zpraveni, že některé místnosti měly být vymalovány freskami.485 Konečně důležitým faktorem pro stavbu národních domů bylo jejich umístění v rámci města. Už jsme viděli, že Polákům v Moravské Ostravě ani Čechům ve Vítkovicích se příliš nepodařilo získat lukrativní pozemek, na druhou stranu však oba domy stály v místech, která se dále rozvíjela i po jejich stavbě a autoři pozdějších staveb se museli s národními domy, jakožto s již stojícími dominantami, vyrovnávat. Obě budovy se pak, po zahuštění zástavby, staly výraznými body v rámci svého okolí. Německý a Národní dům naopak oba využily velmi dobře situované parcely poblíž centra. Je zajímavé, že když Emil von Förster vybíral v roce 1890 parcelu pro městský koncerthaus, označil za nevhodné místo naproti nového kostela, kde následně vyrostl Národní dům.486 Přesto, jak jsme výše viděli z dobových komentářů, šlo o místo oceňované, navíc v čele nově se formujícího náměstí. I u Německého domu brzy vyrostlo náměstí, jak jsme výše ukázali. Oba domy tak přímo na okraji starého centra, v podstatě „na hradbách“ působily městotvorně a vázaly k sobě čilý společenský i stavební ruch. To následně vyústilo ve vybudování zahradní restaurace u Německého domu, podél hrany ulice Zámecké a k úvahám o přístavbě hotelu o dvaadvaceti pokojích k budově Německého domu487 – a na druhé straně ke stavbě Sokolovny a Záložny (viz kapitolu Architekt Českého domu) u domu Národního. Ačkoliv jak Sokolovna, tak Záložna Národní dům převýšily a umenšily působení jeho fasády, zároveň po jeho stranách symetricky vytvořily další důležité body českého života a celá jedna strana náměstí naproti kostela byla okupována „Českým hradem.“ Koneckonců jistá ztráta výrazu potkala i dům německý, neboť i v jeho okolí se později, hlavně ve 20. a 30. letech, stavěly mnohem vyšší, velkoměstsky pojaté budovy, nad které sotva vyčnívala i jeho špičatá věž.

485

SCHWARZ Alois, Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau, 1895, s. 27. SCHWARZ Alois, Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau, 1895, s. 7. 487 Opavský týdeník č. 46, 14. 6. 1902, s. 3. 486

105

8. ZÁVĚR Účelem této práce bylo předně detailně podat architektonické formy a okolnosti vzniku čtyř významných budov v Moravské Ostravě a Vítkovicích, které jsou spojeny s národnostním zápolením přelomu 19. a 20. století. Bylo snahou toho docílit především s využitím dobových zdrojů, zároveň se však tato práce vyrovnává i se současnou literaturou. Podstatou bylo přinést nové poznatky k tématu, které se snad mohlo zdát dobře zpracované. Z toho důvodu se práce zabírala detailně i některými postavami architektů a stavitelů. Je smutnou pravdou, že osud čtyř zde zkoumaných budov si je podobný nejen v minulosti, v okamžicích jejich vzniku a výstavby, kdy předáci všech národů svolávali ku pomoci své bratry a sestry vypjatými a patetickými slovy. Nepříjemně podobný je i další život všech domů. Německý byl přímo zbořen, z Národního zbyla jen uliční fasáda, Český přišel o svůj zadní trakt a Polský byl obestavěn novodobými přístavky a již několik let je nevyužívaný a chátrá. Během onoho dlouhého času od doby vzniku do dneška již jen Český dům slouží svému účelu, když v něm po restituci opět sídlí Sokol a folklórní a taneční spolky. Z Národního domu se stalo divadlo a z Polského domu býval hotel. Ačkoliv jejich původní funkce se v dnešní době zdaleka přežila, neboť nikdo již necítí potřebu vymezovat se proti jiným národům a Česká republika je v podstatě národním státem, i přes to všechny tři do dnešní doby přeživší domy stále působí jako významné vizuální body v rámci města a svého okolí. A prázdné místo po Německém domě, upravené na park, už přes šedesát let připomíná jeho osud.

106

9. PRAMENY A LITERATURA 9.1. Archivní materiály

Archiv města Ostravy -

fond Berní správa Moravské Ostravy, inv. č. 1475, Spolek Národní dům, stavba verandy v zahradě Národního domu 1928

-

fond Spolek divadelních ochotníků Tyl ve Vítkovicích

-

fond Spolek ochotnického divadla v Moravské Ostravě

-

fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí (inv. č. 10 stavební dokumentace a plány, inv. č. 4 kniha průpisů odeslané korespondence, inv. č. 6 korespondence, inv. č. 1 stanovy spolku, inv. č. 2 Zápisy agitačního odboru družstva, inv. č. 5, Výkaz k účtu na stavbu Českého domu ve Vítkovicích, inv. č. 8 Stavba Českého domu firmou Židlický z Moravské Ostravy)

-

fond Divadelní spolek ochotnický v Moravské Ostravě

-

fond Divadelní spolek Tyl ve Vítkovicích

-

fond Spolek „Německý dům“ Moravská Ostrava

-

fond Spolek „Polský dům“ v Moravské Ostravě

-

fond Ústřední národní výbor Ostrava kart. 1240, i. č. 753 demolice Německého domu

-

index Sbírky stavebních spisů demolovaných domů

-

index Živnostenského rejstříku Moravské Ostravy

-

Sbírka map a plánů – sig. VIII., inv. č. 1764, Szkica „domu Polskiego“ v Morawkiej Ostrawie.

-

Sbírka map a plánů – sig. VIII, inv. č. 2193, Náčrtek na zastavení stav. parc. v M.O.

-

Sbírka map a plánů – sig. V, inv. č. 1328, Mor. Ostrava 1900.

-

Sbírka pohlednic a fotografií

-

Sbírka stavebních spisů demolovaných domů, k. ú. Moravská Ostrava (č. p. 868, kart. 124; č. p. 951, kart. 131; č. p. 1153, kart. 155; č. p. 1246/1, kart. 166; č. p. 1373, kart. 185)

-

Sbírka stavebních spisů demolovaných domů, k. ú. Přívoz (č. p. 91, kart. 239)

-

Sbírka stavebních spisů demolovaných domů, k. ú. Zábřeh nad Odrou (č. p. 279, kart. 365)

-

Sčítací operáty Moravské Ostravy z let 1900 (pro č. p. 935_1, 1153 a 1169a) a 1910 (pro č. p. 164 a 1229)

Archiv Stavebního úřadu obvodu Moravská Ostrava a Přívoz -

fond dokumentů a plánů pro objekt č. p. 1152 107

-

fond dokumentů a plánů pro objekt č. p. 148

Archiv Stavebního úřadu ve Vítkovicích -

fond dokumentů a plánů pro objekt č. p. 17.

Archiv Národního technického muzea -

fond Kříženecký Rudolf

Muzeum umění Olomouc -

sbírka stavebních plánů XXIX/3 Mor. Ostrava č. p. 1153

Zemský archiv Opava -

fond Policejního ředitelství Moravská Ostrava

Národní archiv -

index fondu Spolek inženýrů a architektů (SIA)

Moravský zemský archiv -

fond Zemský úřad Brno

9.2. Literatura  ADAMUS Alois, Legendy ostravských ulic, Ostravva, 1934. 

ALTMAN Karel – KRMÍČEK Jiří, Besední dům v Brně: pohled do jeho minulosti, Brno, 1995.



BÁČE Emil, Počátky divadelního života v Ostravě (1851 – 1918), in: Ostrava č. 3, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, Ostrava, 1966, s. 219 – 232.



BAKALA Jaroslav (et al.), Dějiny Ostravy, Ostrava, 1993.



BALUS Wojciech, Historyzm, analogiczność, malowniczość. Rozważania o centralnych kategoriach twórczości Teodora Talowskiego (1857 – 1910), in: Folia Historiae Artium, č. 24, 1988, s. 117 – 138.



BARCUCH Antonín – ROHLOVÁ Eva, Místopis starých Vítkovic (pokračování), in: Ostrava č. 21, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, Šenov u Ostravy, 2003, s. 117 – 161.



BARTEČEK Ivo – TEJKAL Jan, Ostrava v dobových pohledech, Ostrava, 1998.



BAXANDALL Michael, Patterns of Intention, Avon, 1985.



BENEŠOVSKÁ Klára (et al.), Velké dějiny zemí Koruny české: Architektura, Praha, 2009.

108



COLLINS Peter, Changing Ideals in Modern Aechitecture 1750 – 1950, Montreal, 1975.



DANĚK Radoslav, Felix Neumann, heslo in: Biografický slovník Slezska a Severní Moravy, nová řada, sešit 4. (16.), Ostrava, 2003.



DANĚK Radoslav, Stavitel, in: MYŠKA Milan – ZÁŘICKÝ Aleš (eds.), Člověk v Ostravě v XIX. století, Ostrava, 2007, s. 135 – 146.



DLOUHÝ Jaromír, Staleté domy, Ostrava, 2004.



DOBROWOLSKI Tadeusz, Sztuka Polska, Krakov, 1974.



DOKOUPIL Lumír – MYŠKA Milan – SVOBODA Jiří (eds.), Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severní Moravy díl I. A-M, díl II. N-Ž, Ostrava, 2005.



FAHR-BECKEROVÁ Gabriele, Secese, Praha, 2007.



GAVENDOVÁ Marcela, Sakrální architektura Ostravy 1880 – 1914, průmyslové obce a jejich chrámy, in: Památkový ústav v Ostravě, Výroční zpráva 1999, Ostrava, 2000, s. 46 – 56.



GRACOVÁ Blažena, K počátkům Polského domu v Ostravě, in: Ostrava č. 10, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, Ostrava, 1979, s. 294 – 311.



GROBELNÝ Andělín, Národněpolitický život v Ostravě a na Ostravsku v 2. polovině 19. století (pokračování), in: Ostrava č. 5, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, Ostrava, 1969, s. 48 – 79.



GROBELNÝ Andělín, Národněpolitický život v Ostravě a na Ostravsku v 2. polovině 19. století (dokončení), in: Ostrava č. 6, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, Ostrava, 1973, s. 103 – 139.



HILMERA Jiří, Česká divadelní architektura, Praha, 1999.



HÜBSCH Heinrich, In what style should we bulid? in: HERMANN Wolfgang (eds.) In what style shoudl we build? The German debate on architectural style, Santa Monica, 1992.



JIŘÍK Karel – PITRONOVÁ Blanka (et al.), Dějiny Ostravy, Ostrava, 1967.



JIŘÍK Karel, Národní dům v Moravské Ostravě – symbol českého Ostravska (18931918), in: Ostrava č. 19, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, Šenov u Ostravy, 1999, s. 184 – 203.



JIŘÍK Karel, Vítkovice – nejvíce germanizovaná oblast v Předlitavsku, in: Ostrava č. 21, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, Šenov u Ostravy, 2003, s. 162 – 196. 109



KLADIWA Pavel, Starosta, in: MYŠKA Milan – ZÁŘICKÝ Aleš (eds.), Člověk v Ostravě v XIX. století, 2007, s. 123 – 134.



KOCUR Alfred, Jubileusz Domu Polskiego, Głos Ludu, č. 109, 11. 9. 1969, s. 3.



KOHOUT Michal – TEMPL Stephan – ZATLOUKAL Pavel, Česká republika – architektura XX. století: Morava a Slezsko, Praha, 2005.



KORBELÁŘOVÁ Irena – WAWRECZKA Henryk – WLUDYKA Zdeněk – ŽÁČEK Rudolf, Ostrava 1880 – 1939, Třinec, 2000.



KROUPA Jiří, Umělci, objednavatelé a styl, Brno, 2006.



KSANDR Karel, Architekt Josef Zítek, katalog díla, Praha, 1996.



LIPUS Radovan, Scénologie Ostravy, Praha, 2006.



MATĚJ Miloš – KORBELÁŘOVÁ Irena. – LEVÁ Pavla., Nové Vítkovice 18761914, Ostrava, 1992.



MATĚJ Miloš – PURKYŇOVÁ Jana (eds.), Ostrava ’92 - urbanismus, architektura, sociální vztahy a technické památky ve Vítkovicích na přelomu 19. a 20. století, Ostrava, 1993.



MIKULE VÁCLAV (eds.), Obecní dům v Praze: historie a rekonstrukce, Praha, 2007.



MILOBEDZKI Adam, Zarys dziejow architektury w Polsce, Varšava, 1963.



MOTÝL Ivan, Tavící tyglík na řece Ostravici, in: KALETA Ivo (eds. et al.), Bílá kniha ostravské kultury, Ostrava, 2009.



MYŠKA Milan, Migranti z Haliče a jejich podíl na vytváření dělnické třídy v uhelném průmyslu Moravské Ostravy v 2. polovině 19. století, in Ostrava č. 4, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, Ostrava, 1967, s. 147 – 179.



NAVRÁTIL Boleslav, Zmizelá Ostrava, Praha-Litomyšl, 2007.



NAVRÁTILOVÁ Šárka, Německý dům v Brně, stavba bez historické paměti, Topolany, 2010, nepublikovaná gymnaziální práce.



NEČAS Ctibor, Dva nejstarší dělnické domy v Ostravě, in: Ostrava č. 2, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, Ostrava, 1964, s. 181 – 182.



PAVEL Marek – ŠLAPETA Vladimír – JANOUŠEK Dušan, Národní dům v Prostějově, Prostějov, 1980.



PEKÁREK Jaromír (eds.), Divadlo Jiřího Myrona, Ostrava, 1986.



PETRASOVÁ Taťána – LORENZOVÁ Helena (eds.), Dějiny českého výtvarného umění III/1 a III/2, 1789 – 1890, Praha, 2001. 110



PITRONOVÁ Blanka, Haličané na Ostravsku v 2. polovině 19. století, in: Ostrava č. 14, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, Ostrava, 1987, s. 86 – 117.



PROCHÁZKA Karel, Stavba Národního domu v Místku, in: Těšínsko, č. 1 – 2, s. 32 – 36.



PRZYBYLOVÁ Blažena – ŠERKA Jozef, Muži s mocí: portréty starostů Moravské Ostravy 1861 – 1918, Ostrava, 1996.



PTÁKOVÁ Naďa, Z historie Národního domu, dnes Divadla Jiřího Myrona, in: PEKÁREK Jaromír – VLASÁK Vladimír – URBANEC Jiří (eds.), Divadlo Jiřího Myrona, Ostrava, 1986.



ROHÁČKOVÁ DAGMAR (eds.), Národní dům v Prostějově 1907-2007, Prostějov, 2007.



SEDLÁK Jan, Brno secesní, Brno, 2004.



SCHRECKOVÁ Michaela, Felix Neumann (1860 - 1942), architektonické dílo, 2011, nepublikovaná bakalářská práce na Ostravské univerzitě.



STANIEKOVÁ Andrea, Historický vývoj tzv. Zámečku a Českého domu ve Vítkovicích, in: Sborník národního památkového ústavu Ostrava, Ostrava, 2007, s. 11 – 126.



STAREC Milan, Pivovarská historie Moravské Ostravy 3. část, Kvasný průmysl č. 77, 2011, s. 127 – 131.



STRAKOŠ Martin, Architektura a Ostrava, in: KALETA Ivo (eds. et al.), Bílá kniha ostravské kultury, Ostrava, 2009, s. 32 – 44.



STRAKOŠ

Martin,

Divadlo

Jiřího

Myrona

(on-line)

dostupné

z

http://www.theatre-architecture.eu (citováno 9. 4. 2012). 

STRAKOŠ Martin, Průvodce architekturou Ostravy, Ostrava, 2010.



ŠERKA Jozef, Německý dům (Deutsches Haus), in: Zaniklé domy aneb procházka zapomenutým městem, Ostrava, 2000.



ŠERKA Jozef, Německý dům v Moravské Ostravě (1895-1945), Vlastivědné listy Slezska a severní Moravy, č. 2, 2004, s. 19 – 21.



ŠERKA Jozef, Německý dům v Moravské Ostravě, in: Ostrava č. 21, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, Šenov u Ostravy, 2003, s. 399 –421.



ŠŤASTNÁ Marie, Socha ve městě, Ostrava, 2008.



ŠÚSTKOVÁ Hana, Haličan, in: MYŠKA Milan – ZÁŘICKÝ Aleš (eds.), Člověk v Ostravě v XIX. století, 2007, s. 162. 111



ŠÚSTKOVÁ Hana, Německé divadelnictví v Moravské Ostravě do roku 1918, in: Ostrava č. 23, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, Šenov u Ostravy, 2007, 296 – 313.



ŠÚSTKOVÁ Hana, Německé divadelnictví v Moravské Ostravě v letech 19191944, in: Ostrava č. 24, Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, Šenov u Ostravy, 2009, s. 271 – 291.



VAŇEK Petr, Malý průvodce stavebními památkami v Ostravě, Ostrava, 2000.



VAVREČKOVÁ Adéla Anna, Živé příběhy, Divadelní budovy v Olomouci a Moravské Ostravě, 2007, nepublikovaná diplomová práce na Masarykově univerzitě.



VLČEK Pavel (eds.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Praha, 2004.



VLČEK Pavel, Dějiny architektury (neo)klasicismu a 19. století, Praha, 2009.



VYBÍRAL Jindřich, Česká architektura na prahu moderní doby, Praha, 2002.



VYBÍRAL Jindřich, Století dědiců a zakladatelů, Praha, 1999.



VYBÍRAL Jindřich, Zrození velkoměsta. Architektura v obraze Moravské Ostravy 1890-1938, Šlapanice – Ostrava, 2003.



ZATLOUKAL Pavel, Architektura secese na Moravě a ve Slezsku, in: LAHODA Vojtěch – BENEŠOVÁ Marie (et al. – eds.), Dějiny českého výtvarného umění 1908 – 1938 IV/1, Praha, 1998, s. 159.



ZATLOUKAL Pavel, Brněnská architektura 1815 – 1915, Brno, 2006.



ZATLOUKAL Pavel, Brněnská okružní třída, Brno 1997.



ZATLOUKAL Pavel, Historismus, Olomouc, 1986.



ZATLOUKAL Pavel, Moravská Ostrava – rezervace pozdní secese a art déco, Památky a příroda, č. 5, 1990, s. 257 – 269.



ZATLOUKAL Pavel, O Moravské Ostravě jako“rezervaci“ architektury pozdní secese a art déco, in: Ostrava č. 18, Sborník k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, Šenov u Ostravy, 1997, s. 161 – 194.



ZATLOUKAL Pavel, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750 – 1918 na Moravě a ve Slezsku, Olomouc – Brno 2003.



ZGÓRNIAK Marek, Wokól neorenesansu w architekturze XIX. wieku, Krakov, 1987.

112



ZLÁMALOVÁ Aneta, Architektura a urbanismus Frýdku-Místku, 1900 – 1943, 2011, nepublikovaná magisterská diplomová práce na Palackého univerzitě Olomouc.

9.3. Dobové tisky  Památník Sokola a České besedy ve Vítkovicích, 1905 

Památník tělocvičné jednoty Sokol ve Vítkovicích, 1920



Slavnostní list na oslavu desetiletého trvání KČV Vítkovice ve Vítkovicích, Přívoz, 1907



Na zdar českého domu ve Vítkovicích, 1897



SCHWARZ Alois, Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau, Moravská Ostrava, 1895.



BULÍN Hynek, Besední dům v Brně 1872 – 1922, Brno, 1922.



SMOLKA Stanislav, Poláci, Češi a Němci, Praha, 1898.



FISCHER Richard, Národní dům v Olomouci, jeho vznik a dějiny, Olomouc, 1933

9.4. Dobová periodika  Architekt – roč. 1900 

Duch času – roč. 1899, 1901



Głos Ludu Śląskiego – roč. 1899, 1900, 1901



Gwiazdka Cieszyńska – roč. 1899, 1900, 1901



Jizeran – roč. 1891



Lidové noviny – roč. 1899, 1900, 1901



Moravsko-slezská revue – roč. 1907-1908



Národní listy – roč. 1892, 1900, 1901



Národní politika – roč. 1901,



Noviny těšínské – roč. 1895, 1899, 1900, 1901



Opavský týdeník – roč. 1887, 1891, 1892, 1893, 1894, 1895, 1897, 1898, 1899, 1900, 1902, 1903



Ostrauer Zeitung – roč. 1893, 1905



Ostravan – roč. 1902, 1904, 1905, 1906, 1910



Ostravice – roč. 1893, 1894, 1895, 1896, 1897



Ostravsko-Přívozské noviny – roč. 1899



Ostravský obzor – roč. 1898, 1899, 1900, 1901



Práce – roč. 1892, 1893, 1894, 1895 113



Přítel dělníků – roč. 1891, 1893, 1894



Radhošť – roč. 1895, 1897



Slezské listy – roč. 1900



Technický obzor – roč. 1897



Zlatá Praha – roč. 1894



Český svět – roč. 1910

9.5. Internetové zdroje  Archiv města Ostravy dostupné z http://earchiv.ostrava.cz/ (kontrolováno 12.4.2012) 

Felix Neumann dostupné z http://www.jarnemec.com/felixneumann/ (kontrolováno 12.4.2012)



Galerie výtvarného umění v Ostravě dostupné z http://www.gvuo.cz (kontrolováno 12.4.2012)



Gymnásium Kladno dostupné z http://www.gymnasiumkladno.cz (kontrolováno 12.4.2012)



Hornický klub dostupné z http://www.hornicky-klub.info (kontrolováno 12.4.2012)



Hostomice

(on-line)

dostupné

z

http://www.mistopisy.cz/pamatky_hostomice_3646.html (kontrolováno 12.4.2012) 

Zemský archiv

v Opavě dostupné z http://www.archives.cz (kontrolováno

12.4.2012)

114

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA K POLSKÉMU DOMU

S. Bandrowski, Polský dům, pohlednice z roku 1905, Archiv města Ostravy, sbírka pohlednic a fotografií sig. V-110-10/3, pohled na jižní křídlo.

S. Bandrowski, Polský dům, západní křídlo, rok 2010, foto archiv autora.

115

S. Bandrowski, Polský dům, fotografie mezi lety 1900-1918, Archiv města Ostravy, sbírka pohlednic a fotografií, sig. V-110-10/20d. 116

S. Bandrowski, výkres fasády jižního křídla Polského domu, Archiv stavebního úřad Moravská Ostrava a Přívoz, dokumentace k č.p. 1152. 117

S. Bandrowski, výkres fasády západního křídla Polského domu, Archiv stavebního úřad Moravská Ostrava a Přívoz, dokumentace k č.p. 1152.

Haličská spořitelna, Lvov, foto z časopisu Architekt, č. 1, 1900, s. 4 fotografické přílohy. 118

Výkres půdorysu přízemí Polského domu z roku 1917 od J. Dostála, kopie staršího půdorysu od Bandrowského, Archiv stavebního úřad Moravská Ostrava a Přívoz, dokumentace k č.p. 1152.

Schodiště v Polském domě, sbírka fotografií * Velký sál v Polském domě, sbírka fotografií NPÚ Ostrava, č. 77877, 1985, K. Fon. NPÚ Ostrava, č. 109545, 1991, K. Fon.

119

S. Bandrowski, Szkica „Domu polskiego“ w Morawskiej Ostrawie zde převzatá z Głosu Ludu Śląskiego, č. 13, 2. 7. 1899, s. 1. Verze na letáku je uložena v Archivu města Ostravy z června či července 1899, sbírka map a plánů, sig. VIII., in. č. 1764.

120

S. Bandrowski, příčný řez Polským domem z 10. 7. 1899, Archiv stavebního úřad Moravská Ostrava a Přívoz, dokumentace k č.p. 1152.

S. Bandrowski, detail pohledu na fasádu Polského domu, změna kupole, Archiv stavebního úřad Moravská Ostrava a Přívoz, dokumentace k č.p. 1152. 121

Detail s erbovními štíty, výřez z fotografie z roku 1938, Archiv města Ostravy, sbírka pohlednic a fotografií, sig. V-110-10/12.

S. Bandrowski, detail štítu se znakem Haliče na výkresu fasády jižního křídla, Archiv stavebního úřad Moravská Ostrava a Přívoz, dokumentace k č.p. 1152.

Detail sousoší v tympanonu, foto archiv autora, 2010.

122

Teodor Talowski, Festina Lente, Krakov 1887 * Detail kamenů na fasádě Polského domu, foto dostupné na http://talowski.prv.pl. 2010, foto archiv autora.

Teodor Talowski, Pod pavoukem, Krakov 1889, foto dostupné http://fotopolska.eu.

123

Sčítací operát k roku 1900 pro Moravskou Ostravu, č.p. 935_1, Archiv města Ostravy.

Dopis S. Bandrowského s dvojím podpisem z 12. 7. 1901, Archiv města Ostravy, sbírka spisů demolovaných domů, č. 1246/1.

S. Bandrowski, jižní fasáda nájemního domu W. Seidla, č.p. 1153, Muzeum umění Olomouc, sbírka plánů, sig. XXIX/3.

124

S. Bandrowski, nájemní dům W. Seidla (č.p. 1153) a na něj navazující Lázně Žofinka (č.p. 1246/1), mezi léty 1900-1918, Archiv města Ostravy, sbírka pohlednic a fotografií, sig. V110-11/2.

S. Bandrowski, příčný řez Lázněmi Žofinka s detailem dekorace, Archiv města Ostravy, sbírka spisů demolovaných domů, k. ú. Mor. Ostrava, č. p. 1246/1, kart. 166.

125

S. Bandrowski, fasáda Lázní Žofinka, Archiv města Ostravy, sbírka spisů demolovaných domů k. ú. Mor. Ostrava, č. p. 1246/1, kart. 166.

126

S. Bandrowski, půdorys hotelu Severní dráha od S. Bandrowského, Archiv města Ostravy, sbírka spisů demolovaných domů k. ú. Přívoz, č.p. 91, kart. 239.

J. Ulrich, fasáda hotelu Severní dráha, Archiv města Ostravy, sbírka spisů demolovaných domů k. ú. Přívoz, č.p. 91, kart. 239. 127

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA K ČESKÉMU DOMU

F. Tichý, Český dům ve Vítkovicích dobové foto z časopisu Český svět č. č. 31, 22. 4. 1910, s. 2, archiv autora. 128

F. Tichý, Český dům, uliční fasáda, stav v roce 2012, foto archiv autora.

Středová atika Českého domu, stav v roce 2012, foto archiv autora.

detail ženské hlavy nad levým oknem v patře středového rizalitu, 2012, foto archiv autora.

129

Detail mužské hlavy nad středovým oknem hlavního rizalitu, 2012, foto archiv autora.

Pohled do foyer v patře nad schodiště, sbírka * Pohled na schodiště, současný stav, foto fotografií NPÚ Ostrava, 1994, autor Polek. dostupné ze stránek městského obvodu Vítkovice, http://ostrava-vitkovice.eu.

130

Půdorys přízemí z 2. sady, Změna plánu, s razítkem B. Židlického a razítkem úřadu, Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 10, stavební dokumentace a plány.

Půdorys přízemí z 3. sady, Změna plánu, s tužkou zaznamenanými změnami, Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 10, stavební dokumentace a plány. 131

Půdorys přízemí ze 7. sady, Změna plánu sady číslo 3, s razítkem F. Tichého a B. Židlického, Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 10, stavební dokumentace a plány.

podpis Františka Tichého na kopii plánu Instalace plynu v patře, z 6. sady, s původním datem „březen 1900.“ Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 10, stavební dokumentace a plány. podpisy B. Židlického, F. Hradečného a F. Staňka na výkrese fasády z 1. sady, datované razítkem úřadu do 14. 10. 1898. Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 10, stavební dokumentace a plány.

132

Půdorys přízemí ze 6. sady, instalace elektrorozvodů, datum „březen 1900,“ s podpisem F. Tichého, Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 10, stavební dokumentace a plány. 133

Pohled na jeviště ve velkém sále, dobové foto z publikace Památník Sokola a České besedy ve Vítkovicích, 1905.

Pohled na galerii ve velkém sále, dobové foto z časopisu Český svět č. č. 31, 22. 4. 1910, s. 2, archiv autora. 134

Detail výkresu z 1. sady, pohled na atiku středového rizalitu, vlevo zřetelná busty J. Žižky, na atice dekorace s halapartnami a cepy, Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 10, stavební dokumentace a plány.

Výkres fasády z 2. sady, s razítkem Bohumila Židlického. Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 10, stavební dokumentace a plány.

135

Výkres fasády z 2. sady, s podpisy B. Židlického, F. Hradečného a F. Staňka, datovaný razítkem úřadu do 14. 10. 1898. Archiv města Ostravy, fond České stavební družstvo Vítkovice a okolí, inv. č. 10, stavební dokumentace a plány. 136

Fronton s moravskou orlicí v zadní místnosti restaurace, dnešní stav, foto dostupné ze stránek městského obvodu Vítkovice, http://ostrava-vitkovice.eu.

Detail pozůstatku výzdoby stropu velkého sálu, Archiv města Ostravy, Sbírka pohlednic a fotografií, XXVI-51-3/8, autor H. Kunzová, 1999.

Dobový pohled z hlavní prostory restaurace do její zadní místnosti, pohlednice, Archiv města Ostravy, Sbírka pohlednic a fotografií, XXVI-51-3/7. 137

Příčný řez velkým sálem s pohledem na jeviště, plán z 1. sady, Archiv Stavebního úřadu Vítkovice, dokumentace pro č. p. 17.

138

F. Tichý, Národní dům v Místku, velký sál, na oblouku jeviště zcela stejná štuková výzdoba od F. Skořepy, jaká byla i v Českém domě ve Vítkovicích, foto dostupné z http://kulturafm.cz.

Budova Živnostenské banky pro Čechy a Moravu na Nádražní třídě v Moravské Ostravě, dobové foto, z let 1900 – 1905, Archiv města Ostravy, Sbírka pohlednic a fotografií, V-1717/2. 139

Budova Sokolovny na Čs. legií v Moravské Ostravě, dobové foto z roku 1907, Archiv města Ostravy, Sbírka pohlednic a fotografií, V-103-1/28. Štít Sokolovny, rok 2012, foto archiv autora.

Sýkorova vila v OstravěZábřehu, výřez fotografie z publikace: Ostrava 1880 – 1939, Třinec, 2000.

140

F. Tichý, Projekt fasády nájemního domu pro P. Podešvu na Nemocniční ul. v Mor. Ostravě, Archiv města Ostravy, sbírka stavebních spisů demolovaných domů, k. ú. Moravská Ostrava, č. p. 1373, kart. 185.

Vila Bohumila Židlického z konce 19. stol, na Nemocniční ul. v Moravské Ostravě, Archiv města Ostravy, Sbírka pohlednic a fotografií, V-97-3/5, autor H. Kunzová, 1979. 141

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA K NĚMECKÉMU DOMU

F. Neumann, Německý dům v Moravské Ostravě, dobový pohled, 1895-1900, Archiv města Ostravy Sbírka pohlednic a fotografií, V-17-15/30. 142

F. Neumann, Dobová pohlednice Německého domu, 1916?, foto archiv autora.

Hlavní fasáda Nádraží místní dráhy, fotografie z publikace: Ostrava 1880 – 1939, Třinec, 2000.

143

Pohled na fasádu do Nádražní ulice z publikace Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau, 1895, zřejmě kresba samotného architekta F. Neumanna.

144

Pohled na fasádu do Zámecké ulice z publikace Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau, 1895, zřejmě kresba samotného architekta F. Neumanna.

Pohled na zadní fasádu a restauraci při Zámecké ulici, 1925, Archiv města Ostravy, Sbírka pohlednic a fotografií, V-17-15/12, G. Jilovský. 145

F. Neumann, půdorys přízemí Německého domu, Archiv města Ostravy, fond stavebních spisů demolovaných domů, k. ú, Moravská Ostrava, č. p. 951, kart. 131.

F. Neumann, půdorys patra Německého domu, Archiv města Ostravy, fond stavebních spisů demolovaných domů, k. ú, Moravská Ostrava, č. p. 951, kart. 131. 146

Definitivní půdorys přízemí Německého domu z publikace Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau, 1895.

Definitivní půdorys patra Německého domu z publikace Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau, 1895. 147

Kresba interiéru velkého sálu Německého domu, obálka spisu Das Deutsche Haus in Mährisch Ostrau, 1895.

148

Podélný řez Německým domem, výřez zobrazuje foyae, velký sál a restauraci, 1944, Archiv města Ostravy, fond stavebních spisů demolovaných domů, k. ú, Moravská Ostrava, č. p. 951, kart. 131.

149

Hlavní fasáda, detail cheruba pod parapetem okna ve štítě, maskaronů na štítě, mušlového motivu ve frontonu, a zvířecí hlavy na závěrečném klenáku, Výřez z pohlednice 18951900, Archiv města Ostravy Sbírka pohlednic a fotografií, V-17-15/29.

Fasáda do Zámecké ulice, detail s cherubem pod parapetem, maskaronem na volutě a medvědem s kartuší na atice. Výřez z pohlednice 1895-1900, Archiv města Ostravy Sbírka pohlednic a fotografií, V-17-15/30. 150

Hlavní fasáda, detail reliéfu se sirénami a dětmi, velké okno s „rosetou“ a hlavou na klenáku, další hlavy na korunní římse, Výřez z pohlednice 1895-1900, Archiv města Ostravy Sbírka pohlednic a fotografií, V-17-15/29.

Fasáda do Zámecké, nároží rizalitu, detail s orlem s kartuší, Výřez z pohlednice 1895-1900, Archiv města Ostravy Sbírka pohlednic a fotografií, V-17-15/17.

151

Fasáda do Nádražní, detail s veverkou, Výřez z pohlednice 1895-1900, Archiv města Ostravy Sbírka pohlednic a fotografií, V-17-15/29.

Fasáda do Nádražní, sochy rytířů na terase, Výřez z pohlednice 1895-1900, Archiv města Ostravy Sbírka pohlednic a fotografií, V-17-15/31.

H. Kayser, K. von Grossheim, Dům knihkupců v Lipsku, 1888, detail oken do velkého sálu, výřez z pohlednice 1890- 1905 dostupné z http://de.wikipedia.org/wiki/Datei: Buchhaendlerboerse_Leipzig_1900.jpg.

152

H. Kayser, K. von Grossheim, Dům knihkupců v Lipsku, 1888, pohlednice 1890 – 1905 dostupné z http://de.wikipedia.org/wiki/Datei: Buchhaendlerboerse_Leipzig_1900.jpg.

H. Kayser, K. von Grossheim, Dům knihkupců v Lipsku, 1888, detail ztrojených oken a zvýrazněných klenáků v režném oblouku okenní klenby, pohlednice 1890 – 1905 dostupné z http://de.wikipedia.org/wiki/Datei: Buchhaendlerboerse_Leipzig_1900.jpg.

153

H. Kayser, K. von Grossheim, Dům knihkupců v Lipsku, H. Kayser, K. von Grossheim, detail volutového štítu, mušlového motivu ve frontonech, cheruba pod parapetem, pohlednice 1890 – 1905 dostupné z http://de.wikipedia.org/wiki/Datei: Buchhaendlerboerse_Leipzig_1900.jpg.

154

W. Böckmann, H. Ende, G. Wanderley, Německý dům v Brně, 1891, foto dostupné z http://foto.bmhd.cz.

F. Neumann, Radvanická pivnice na hlavním moravskoostravském náměstí z let 1891 – 1893, fotografie z publikace: Ostrava 1880 – 1939, Třinec, 2000.

155

F. Neumann, vila s ordinací Dr. Huberta Kehla na Střelnické ulici v Moravské Ostravě, 7. 5. 1891, Archiv města Ostravy, fond stavebních spisů demolovaných domů, k. ú. Moravská Ostrava, č. p. 868, kart. 124.

156

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA K NÁRODNÍMU DOMU

J. Srb, Národní dům, pohlednice, před rokem 1900?, vpravo v pozadí vila Krejčí, foto archiv autora. 157

J. Srb, Národní dům, rok 2012, foto archiv autrora.

Detail jediného zachovaného dekoru okna * Zachovaný portál v pravém křídle, 2012, foto v přízemí v původní podobě. 2012, archiv autora. foto archiv autora. 158

Detail okna na levém křídle, 2012, foto archiv autora.

* Detail levého okna v patře rizalitu, 2012, foto. archiv autora

Detail malého okna pod korunní římsou rizalitu a hlavic vysokého řádu pilastrů, 2012, foto archiv autora.

159

Půdorys přízemí Národního domu od K. Kotase z roku 1928, kdy se v zahradě nově stavěla veranda (v pravé horní čtvrtině), výkres zachycuje stav před přestavbami, archiv Stavebního úřadu Moravská Ostrava a Přívoz, dokumentace k č. p. 148.

160

Schodiště v Národním domě Malý sál v patře Národního domu obě fotografie jsou z časopisu Zlatá Praha č.45, 21. 9. 1994, s. 539.

Pohled do zahrady Národního domu, napravo křídlo se sálem a odstraněná veranda, tzv. Palackého dvorana, během přestaveb v letech 1939 - 1940, Archiv města Ostravy, sbírka pohlednic a fotografií sig. V-110-10/3, J. Rozner.

161

Jeviště ve velkém sále, foto z časopisu Zlatá Praha č.45, 21. 9. 1994, s. 539.

Sál pohledem z jeviště, rok 1941, stav po přestavbě, kdy bylo rozšířeno jeviště a sál vybaven řadami sedaček, Archiv města Ostravy, sbírka pohlednic a fotografií sig. V-11010/3, J. Rozner. 162

Okolí naproti Národního domu, Zemská reálná škola a bazilika Božského spasitele, pohlednice z let 1890 – 1900, Archiv města Ostravy, Sbírka pohlednic a fotografií, V-1032/4.

163

R. Kříženecký a J. vyskočil, nerealizovaný návrh Národního domu v Moravské Ostravě, pohled na fasádu, 1892, archiv Národního technického muzea, fondu Kříženecký Rudolf.

164

R. Kříženecký a J. vyskočil, nerealizovaný návrh Národního domu v Moravské Ostravě, přízemí, 1892, archiv Národního technického muzea, fondu Kříženecký Rudolf. 165

R. Kříženecký a J. vyskočil, nerealizovaný návrh Národního domu v Moravské Ostravě, I. patro, 1892, archiv Národního technického muzea, fondu Kříženecký Rudolf.

166

R. Kříženecký a J. vyskočil (?), jeden z náčrtků ukazující fáze vymýšlení dispozice pro nerealizovaný návrh Národního domu v Moravské Ostravě, 1892, archiv Národního technického muzea, fondu Kříženecký Rudolf.

R. Kříženecký a J. vyskočil (?), další z náčrtků ukazující fáze vymýšlení dispozice pro nerealizovaný návrh Národního domu v Moravské Ostravě, 1892, archiv Národního technického muzea, fondu Kříženecký Rudolf. 167

Josef Srb a Alois Zázvorka, soutěžní, nerealizovaný projekt radnice na Kladně, 1897, foto z časopisu Technický obzor č. 9, 31. 3. 1897, s. 1.

Josef Srb, škola v Hostomicích, 1900, foto z počátku 20. stol., dostupné z http://www.hostomice.cz. 168