NÁRODNÍ ÚSTAV ODBORNÉHO VZDĚLÁVÁNÍ
VÝZKUM SLUŽEB KARIÉROVÉHO PORADENSTVÍ A POTŘEB JEHO KLIENTŮ NA ZÁKLADNÍCH A STŘEDNÍCH ŠKOLÁCH V ČR
SOUHRNNÁ ZPRÁVA
PROJEKT KARIÉROVÉ PORADENSTVÍ V ČR
PRAHA 2003
Obsah
ÚVOD .......................................................................................................................................4 1. CÍLE, METODY A TECHNIKY VÝZKUMU ......................................................................................5 1.1. Cíle výzkumu .......................................................................................................................................... 5 1.2. Struktura výzkumu .................................................................................................................................. 6 1.3. Sběr dat ................................................................................................................................................... 6 1.3.1 Rámcová kritéria konstrukce výzkumného souboru .............................................................................. 7
2. ÚVOD DO PROBLEMATIKY .......................................................................................................8 2.1 Systém poradenských služeb v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti (systém služeb kariérového poradenství) v ČR .................................................................................................................................................................... 8 2.1.1 Poradenský systém v působnosti Ministerstva práce sociálních věcí ČR.............................................. 9 2.1.2 Poradenský systém v působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.................................... 9 2.2 Role školy v procesu volby povolání ......................................................................................................... 10 2.3 První a druhá volba .................................................................................................................................... 11 2.4. Metodologické poznámky.......................................................................................................................... 12
3. VÝCHODISKA A CÍLE DÍLČÍCH KVANTITATIVNÍCH ŠETŘENÍ ......................................................13 3.1 Výzkum služeb kariérového poradenství a potřeb jeho klientů na základních školách – základní charakteristika dílčího šetření ......................................................................................................................... 13 3.1.1 Východiska .......................................................................................................................................... 13 3.1.2 Cíle...................................................................................................................................................... 13 3.1.3 Metodika.............................................................................................................................................. 13 3.2 Výzkum služeb kariérového poradenství a potřeb jeho klientů mezi žáky gymnázií, SOŠ a SOU – základní charakteristika dílčího výzkumu......................................................................................................... 13 3.2.1 Východiska .......................................................................................................................................... 14 3.2.2 Cíle....................................................................................................................................................... 14 3.2.3 Metodika.............................................................................................................................................. 14
4. INTERPRETACE A ANALÝZA...................................................................................................16 4.1 Rozhodovací zdroje k volbě povolání (informační zdroje a vybrané socioempirické faktory rozhodování) ..................................................................................................................................................... 16 4.2 Hodnocení informačního zázemí, informační a vzdělávací potřeby respondentů ve vztahu k volbě vzdělávací a profesní dráhy............................................................................................................................... 19 4.3 Role výchovného poradce v poradenském procesu - percepce výchovného poradce žáky.................. 22 4.4 Struktura realizovaných služeb ................................................................................................................... 25 4.5 Evaluace realizovaných poradenských služeb klienty ................................................................................ 31 Konzultace mi pomohla jen částečně ........................................................................................................ 32 4.6 Preference poradenských subjektů ............................................................................................................ 33 4.7 Zpětná reflexe nastoupené vzdělávací dráhy jako indikátor funkčnosti realizovaných poradenských služeb (odpovídali pouze žáci gymnázií, SOŠ a SOU) ..................................................................................... 34 4.7.1 Klíčové faktory rozhodovacího procesu ............................................................................................... 34 4.7.2 Motivy výběru studijního oboru ........................................................................................................... 35 4.7.3 Potvrzeni – nepotvrzení uskutečněné volby........................................................................................ 36 4.7.4 Druhá volba – motivy ke změně a projekce „nové“ dráhy.................................................................. 37 4.8 Projekce profesní budoucnosti –vzdělávací a profesní aspirace respondentů ............................................. 38
5. VÝZKUM SLUŽEB KARIÉROVÉHO PORADENSTVÍ A POTŘEB JEHO KLIENTŮ – ŠETŘENÍ MEZI VÝCHOVNÝMI PORADCI............................................................................................................40 5.1 Východiska a cíle výzkumného projektu .................................................................................................. 40 5.2 Metodika ..................................................................................................................................................... 40 5.3 Závěry výzkumu a jejich aplikace............................................................................................................... 41 5.3.1 Výchovní poradci jako poskytovatelé služeb kariérového poradenství ................................................ 42 5.3.1.1 Úvod do problematiky – vymezení funkce výchovného poradce ................................................ 42 5.3.1.2 Základní problémy výchovného a kariérového poradenství v současné školní praxi................... 43 5.3.1.2.1 Pozice výchovného poradce ve škole a v systému školního poradenství, organizační aspekty zabezpečení této funkce ............................................................................................................ 44 5.3.1.2.2 Kvalifikace výchovného-kariérového poradce ..................................................................... 46 5.3.1.2.3 Vazby výchovného poradce na další poradenské subjekty – spolupráce s ostatními partnery................................................................................................................................................. 50 5.3.1.2.4 Informační a materiální zázemí výchovného-kariérového poradce ...................................... 55 5.3.1.2.5 Perspektivy – návrhy dílčích opatření ke zkvalitnění kariérového poradenství na školách .. 56
6. VÝZKUM SLUŽEB ŠETŘENÍ
KARIÉROVÉHO PORADENSTVÍ A POTŘEB JEHO KLIENTŮ – MEZI PORADCI IPS ÚP............................................................................................59
6.1 Metodika ..................................................................................................................................................... 59 6.2 Závěry výzkumu a jejich aplikace............................................................................................................... 59 6.2.1 Úloha IPS............................................................................................................................................ 60 6.2.2 Velikost IPS – personální obsazení ..................................................................................................... 61 6.2.3 Kvalifikace poradců IPS ÚP ................................................................................................................ 61 6.2.3.1 Potřebný kvalifikační profil poradců – subjektivní hodnocení poradců........................................ 62 6.3 Rozsah a náplň poradenské činnosti IPS................................................................................................... 63 6.4 Vazby na ostatní subjekty - spolupráce s partnery ...................................................................................... 65 6.5 Systémová podpora poradenství pro volbu vzdělávací a profesní dráhy .................................................. 66 6.5.1 Bilanční diagnostika v poradenské praxi úřadů práce....................................................................... 66 6.6.2 Servisní pracoviště SSZ ....................................................................................................................... 68
ZÁVĚRY ...................................................................................................................................69 PŘÍLOHY ..................................................................................................................................72
ÚVOD Výzkum služeb kariérového poradenství v ČR, který je realizován v rámci stejnojmenného projektu Kariérové poradenství v ČR, lze vzhledem k tematickému zaměření, rozsahu výzkumného záměru a realizovaných aktivit považovat za první ucelený výzkum svého druhu v České republice. Realizace uvedeného projektu úzce souvisí s participací ČR na mezinárodním výzkumném projektu OECD – Review of Career Guidance Policies, který se věnuje problematice kariérového poradenství v širokém kontextu. Jeho cílem je nejen analýza a mezinárodní komparace národních systému (politik) na podporu kariérového rozhodování, ale především pak formulace problematiky kariérového poradenství jako významného veřejněpolitického tématu. Na podzim roku 2000 schválil Výbor OECD pro vzdělávání (Education Commitee) a jeho Výbor pro zaměstnanost, práci a sociální věci (Employment, Labour and Social Affairs Committee) novou aktivitu zabývající se strategií pro poskytování poradenských služeb v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti. Jedním z deklarovaných hlavních cílů této aktivity je analyzovat, jak může způsob organizace, řízení a poskytování těchto poradenských služeb přispět k naplnění některých klíčových cílů veřejné politiky. Jedním z těchto cílů je vytvoření takových systémových podmínek, které zabezpečí rovný přístup k možnostem celoživotního vzdělávání pro celou populaci. Za jeden z rozhodujících nástrojů pro dosažení tohoto stavu je považováno vytvoření efektivního poradenského systému pro rozhodování v otázkách volby vzdělávací a profesní dráhy. „Poradenskými službami v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti“ (v angl. originále „information, guidance and counselling services“) se rozumí služby, jejichž cílem je pomáhat jednotlivcům jakéhokoliv věku a v kterékoliv fázi jejich života při rozhodování v otázkách vzdělávání, profesní přípravy, volby povolání či zaměstnání a rozvoji jejich kariéry. V souladu s tímto komplexním pojetím, avšak pochopitelně s ohledem na specifika českého prostředí, byl koncipován projekt výzkumu služeb kariérového poradenství v ČR. Jeho významnou charakteristikou je orientace na cílovou populaci, kterou tvoří žáci základních a středních škol. V tomto směru je výzkum zaměřen nejen na příjemce, ale i na poskytovatele služeb pro tuto cílovou populaci. V rámci této aktivity jsou ve vybraných regionech zkoumány poskytované služby kariérového poradenství z hlediska pokrytí cílové populace a schopnosti uspokojovat poptávku, dále je zkoumána i struktura poptávky a některé významné charakteristiky rozhodovacího procesu žáků při volbě kroků ovlivňujících jejich vzdělávací nebo budoucí profesní dráhu. Hlavními cíli projektu Kariérové poradenství v ČR jsou:
prezentovat systém kariérového poradenství v mezinárodním kontextu a zpřístupnit relevantní informace ze zahraničí domácím poradenským subjektům, analyzovat systém kariérového poradenství v ČR, ve spolupráci s poradenskými subjekty identifikovat jak klíčové systémové deficity, tak rozvojový potenciál kariérového poradenství, formulovat soubor opatření a aktivit směřujících ke stabilizaci, standardizaci a rozvoji kariérového poradenství v ČR a současně ve spolupráci s poradenskými subjekty a zadavatelem projektu formulovat národní politiku v oblasti kariérového poradenství.
K tomuto účelu by měl uvedený výzkum poskytnout nezbytnou datovou a analytickou základnu.
1. CÍLE, METODY A TECHNIKY VÝZKUMU 1.1.
Cíle výzkumu
Výzkum služeb kariérového poradenství a potřeb jeho klientů je koncipován jako kvantitativně-kvalitativní, mezirezortní výzkum poradenských systémů k volbě vzdělávací a profesní dráhy, uplatňovaných v rezortu školství a zaměstnanosti. Hlavním cílem výzkumu je analyzovat současný stav a funkčnost služeb kariérového poradenství pro žáky na jednotlivých úrovních vzdělávání a současně monitorovat potřeby cílové populace ve vztahu k jejich obsahu a formám. Jakkoliv výzkumný záměr sleduje analýzu zabezpečování služeb kariérového poradenství v rámci obou klíčových resortů, stěžejní důraz je kladen na monitorování poradenských kapacit v systému školního poradenství, zejména pak s ohledem na potřebu optimalizace vzájemných vazeb mezi jeho jednotlivými poradenskými složkami, stejně jako vazeb s ostatními poradenskými systémy. V souladu s uvedenými skutečnostmi si výzkum klade za cíl: A. analyzovat: na úrovni vnitroresortní ¾ funkčnost poradenských systémů k volbě vzdělávací a profesní dráhy ¾ rozsah, strukturu a komplementaritu nabídky a poptávky v oblasti kariérového poradenství ¾ dostupnost služeb pro cílovou populaci ¾ evaluaci služeb cílovou populací a jejich preference ve vztahu k poskytovateli a typu služeb ¾ funkční vztahy mezi poradenskými subjekty uvnitř jednotlivých poradenských systémů
na úrovni mezirezortní ¾ funkční vztahy mezi jednotlivými poradenskými systémy při zabezpečování kariérového poradenství pro cílovou populaci, úroveň kooperace a koordinace činností, efektivitu stávajícího mezirezortního systému kariérového poradenství
B. identifikovat (na úrovni vnitro- i mezirezortní) ¾ klíčové deficity ve fungování dílčích složek poradenských systémů i systémů jako celku ¾ rozvojový potenciál a rozvojové bariéry systému kariérového poradenství v ČR (mj. identifikovat, kdy je možné najít potřebný potenciál efektivnějším využitím stávajících kapacit a kdy je třeba hledat zcela nové rezervy).
1.2.
Struktura výzkumu
Vzhledem k záměru monitorovat úroveň poradenských služeb k volbě vzdělávací a profesní dráhy na jednotlivých úrovních školního vzdělávání, v různých typech škol, poskytovaných klíčovými poradenskými subjekty, byl výzkum strukturován do následujících dílčích šetření:
A.
ŠETŘENÍ PŘÍJEMCŮ SLUŽEB NA ŠKOLÁCH
A.1. Šetření mezi žáky základních škol (kvantitativní výzkum; rozsah výzkumného souboru 917 respondentů), A.2. Šetření mezi žáky gymnázií (kvantitativní výzkum, rozsah výzkumného souboru 286 respondentů),
B. ŠETŘENÍ HLAVNÍCH POSKYTOVATELŮ 1 SLUŽEB NA ŠKOLÁCH – výchovných poradců B.1 Šetření mezi výchovnými poradci: na základních školách na gymnáziích na středních odborných školách a středních odborných učilištích (kvalitativní výzkum, zúčastnilo se 31respondentů)
A.3 Šetření mezi žáky středních odborných škol a středních odborných učilišť (kvantitativní výzkum, rozsah výzkumného souboru 528 respondentů) C. ŠETŘENÍ OSTATNÍCH POSKYTOVATELŮ SLUŽEB PRO ŽÁKY ZŠ A SŠ C.1 Šetření mezi pracovníky a klienty pedagogicko-psychologických poraden (kvalitativní výzkum, šetření proběhlo v 30 PPP) C.2 Šetření mezi pracovníky informačních a poradenských středisek úřadů práce (kvalitativní výzkum, šetření proběhlo ve 24 IPS ÚP)
1.3.
Sběr dat
Sběr potřebných dat a informací byl realizován především prostřednictvím následujících postupů:
plošné dotazníkové šetření - žáci ZŠ a SŠ expertní dotazníkové šetření polostandardizované individuální rozhovory s výchovnými poradci panelové diskuze s výchovnými poradci
sekundární analýza dat a výstupů projektu Modulární distanční vzdělávání pro evropskou mobilitu kariérových poradců – Leonardo da Vinci, NÚOV, 2002
analýza relevantních informačních pramenů: ¾ právních předpisů ¾ rezortních i nadrezortních dokumentů (koncepční materiály aj.)
1
Těmito poskytovateli se rozumí „kmenoví“ poradenští pracovníci školy – tedy ti, kteří jsou přímo jejími zaměstnanci. Řešitelé výzkumu jsou si vědomi, že výchovní poradci nejsou na školách jedinými poskytovateli služeb kariérového poradenství. Kromě výchovných poradců je na některých školách zřízena také funkce školního psychologa. Vzhledem k velmi nízkému počtu těchto škol nebyli školní psychologové podrobeni samostatnému šetření. Jejich působení na základních i středních školách však monitorujeme v rámci ostatních sekcí tohoto výzkumu.
1.3.1 Rámcová kritéria konstrukce výzkumného souboru Kvantitativní sekce výzkumu – dotazníkové šetření mezi žáky základních a středních škol - a kvalitativní šetření, realizované mezi výchovnými poradci, představují dominantní část celého výzkumného projektu. Výzkumný soubor byl konstruován se snahou o maximální možnou reprezentativnost zkoumaného vzorku ve vztahu k cílové populaci. Základními kritérii pro zařazení škol, jejichž žáci a výchovní poradci se šetření zúčastnili, do výzkumného souboru, byly:
kritérium regionální diferenciace, resp. diferencovaného regionálního zastoupení kritérium sídelní diferenciace – výběr škol byl realizován s ohledem na vyvážené zastoupení reprezentativních typů škol v závislosti na jejich sídelních charakteristikách
kritérium reprezentativnosti z hlediska typu školy a oborové struktury (v případě SŠ)
Konkrétní metodika realizace jednotlivých šetření je specifikována v dílčích kapitolách.
2. ÚVOD DO PROBLEMATIKY 2.1 Systém poradenských služeb v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti (systém služeb kariérového poradenství) v ČR V České republice jsou poradenské služby v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti („information, guidance and counselling services“) rozvíjeny převážně ve dvou vedle sebe působících systémech. První z nich je součástí resortu práce a sociálních věcí, druhý resortu školství. Oba mají jedno společné, a to poradenskou péči, která má přispívat k optimalizaci řešení problémů seberealizace, tj. při rozhodování o výběru optimální vzdělávací cesty, kariéry a s tím souvisejících specifických situací v osobním životě a při uplatnění v praxi. Poradenský systém v rámci resortu práce a sociálních věcí MPSV SSZ – Ministerstvo práce a sociálních věcí Správa služeb zaměstnanosti www.mpsv.cz/ssz je soustředěn převážně na řešení problémů přechodu mezi školou a prací nebo na nalezení či změny uplatnění na trhu práce (poradenství pro volbu povolání a zaměstnání, profesní poradenství). Školský poradenský systém MŠMT – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy www.msmt.cz je orientován na řešení problémů, se kterými se děti a mládež potýkají v průběhu svého studia (psychologické, pedagogicko-psychologické a studijní, výchovné a další související), při úvahách o změně či výběru dalšího vzdělávání. Tyto systémy jsou doplněny poradenskými službami, které poskytují zaměstnavatelé, zaměstnavatelské svazy a které spadají do působnosti resortu Ministerstva průmyslu a obchodu MPO www.mpo.cz Schéma č.1 Systém poradenských služeb v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti v ČR a funkční vztahy mezi jeho složkami
MPSV SSZ Kraj, obec Úřady práce *) Odd.zprostředkování
MŠMT
MPO
IPPP
Odd.poradenství (Informační a poradenské středisko IPS)
Agentura pro rozvoj podnikání
Pedagogicko- psychologické poradny PPP) Školy kromě vysokých Speciální pedagogická
centra (SPC)
Výchovný poradce
Školní psycholog
NVF - Národní informační středisko pro poradenství (Leonardo da Vinci mezinárodní síť Euroguidance) NÚOV - oddělení kariérového poradenství
Region.poradenská a inform.střediska pro podnikatele (RPIC) (dotované soukr.firmy)
Vysoké školy Poradenská střediska VŠ ÚIV – Zákaznické centrum
CSVŠ – odd. výzkumu
Personální agentury (soukromé firmy)
Informační centra pro mládež (ICM) Akademické inform.centrum (AIC) (projekt Open Society Fund a Vzdělávací nadace J. Husa)
Vysvětlivky : Tmavě šedivé jsou řídící instituce, šedivé jsou metodické instituce, bílé jsou vlastní poradenské instituce. plná šipka znamená přímé řízení a financování čárkovaná šipka znamená metodickou pomoc tečková šipka znamená částečné financování pomocí grantů a dotací čerchovaná šipka znamená financování, nikoliv přímé řízení
*) Úřad práce má samozřejmě ještě mnoho dalších útvarů
2.1.1 Poradenský systém v působnosti Ministerstva práce sociálních věcí ČR Poradenství k volbě povolání byla na našem území věnována pozornost již od dvacátých let tohoto století. Jeho vývoj však byl přerušen druhou světovou válkou a obnoven až v šedesátých letech, kdy začaly jako zařízení národních výborů vznikat dětské psychologické poradny, psychologické výchovné poradny a kliniky, které se věnovaly též poradenství k volbě povolání. Poradenská práce v oblasti trhu práce a zejména péče o nezaměstnané je ovšem rozvíjena teprve od roku 1990, neboť do té doby byla v ČR oficiálně nulová nezaměstnanost. Poradenský systém v působnosti ministerstva práce a sociálních věcí byl z tohoto důvodu budován zcela nově. Na úřadech práce, které jsou v každém okresním městě, byla zřízena Informační a poradenská střediska pro volbu povolání (IPS) a v současné době jsou postupně zřizována střediska bilanční diagnostiky.
1. Instituce, které mají organizační a metodické úkoly: MPSV (prostřednictvím Správy služeb zaměstnanosti), poradní sbor pro poradenství a 77 úřadů práce.
2. Poradenská zařízení: 77 oddělení rekvalifikací a informačně poradenských středisek a 15 středisek bilanční diagnostiky.
3. Více než 300 soukromých personálních agentur, které na základě žádosti získávají od MPSV povolení ke zprostředkování práce. 2.1.2 Poradenský systém v působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Systém poradenských služeb, který před rokem 1989 organizačně vycházel z hierarchického uspořádání jednotlivých poradenských zařízení, neprošel prakticky výraznějšími změnami od roku 1978, kdy bylo pedagogicko-psychologické poradenství zakotveno ve školském zákoně č. 63/78 Sb. Současný poradenský systém v působnosti resortu školství tvoří pět složek: 1) Instituce, které mají organizační a metodické úkoly: MŠMT, poradní sbor pro výchovné poradenství MŠMT a Institut pedagogicko-psychologického poradenství (IPPP), který byl zřízen MŠMT v roce 1994. 2) Poradenská zařízení: 101 pedagogicko-psychologických poraden (96 státních, 4 nestátní, 1 církevní), 35 nově zřízených speciálně pedagogických center, 1 poradenské středisko mládeže při Institutu dětí a mládeže a 48 vysokoškolských poraden. 3) Jednotliví pracovníci působící přímo na školách: výchovní poradci, školní psychologové (nově zaváděná funkce), školní speciální pedagogové, školní metodici prevence, školní kmotry, asistenti. Popis jejich pracovních činností 4) je uveden v příloze. 5) Informační střediska pro mládež , kde se soustřeďují vyčerpávající informace o vzdělávacích možnostech pro všechny věkové kategorie, tvoří asociaci ICM
6)
Ústavy MŠMT – ÚIV Zákaznické informační centrum, které poskytuje veřejnosti informace z oblasti vzdělávání, NÚOV – Centrum kariérového poradenství, poskytuje informace o středním a vyšším odborném školství.
V roce 1990 došlo k decentralizaci státní správy a samosprávy na 14 krajů a koordinace poradenských služeb v rámci školské soustavy na úrovni kraje je prováděna prostřednictvím dlouhodobých záměrů rozvoje vzdělávání a výchovně vzdělávací soustavy jednotlivých krajů a výročních zpráv. Pravidelné zpracovávání ukládá krajům novelizace zákona č. 564/1990 Sb. o státní správě a samosprávě ve školství. MŠMT pro tyto účely v září 2002 vypracovalo strukturu, které se mají kraje při zpracovávání obou dokumentů dodržovat. Oba poradenské systémy do jisté míry používají stejné metody a techniky práce. V posledních letech je na nejnižších úrovních obou resortů, ale i mezi oběma resorty, patrné zlepšení spolupráce mezi školami, pedagogicko-psychologickými poradnami a informačně poradenskými středisky i odděleními rekvalifikací úřadů práce. 2.2 Role školy v procesu volby povolání Systém poradenských služeb ve školství je tedy třeba chápat jako komplementární článek komplexního systému podpory mládeže při vstupu do světa vzdělávání a práce. V poslední době se pro systém těchto podpůrných činností často užívá označení kariérové poradenství. Je třeba říci, že cílem poradenství ve školství by nemělo být nahrazování nebo suplování již institucionalizovaných služeb (tj. především těch fungujících v rezortu zaměstnanosti). Naopak -školský poradenský systém by měl vytvářet podmínky pro budování a rozvoj funkčních vazeb s těmito poradenskými složkami. V konečném důsledku by měl přispívat k vytvoření „otevřeného“ mezirezortního poradenského systému, jehož jednotlivé složky budou ve svých činnostech vzájemně harmonizovány, budou schopny uspokojovat poptávku po službách a úzce spolupracovat při výměně informací a zkušeností. Tyto poradenské služby by současně měly být uspořádány tak, aby v případě potřeby umožňovaly hladký průchod žáka celým tímto podpůrným systémem. Škola zaujímá, resp. by měla zaujímat v procesu a v systému podpory profesní orientace žáků klíčovou roli. Cílem jejího působení by měla být podpora žáků v úspěšném rozhodování o budoucí vzdělávací a profesní dráze a za tím účelem by měla zabezpečovat komplex vzájemně se doplňujících výchovně-vzdělávacích a informačně-poradenských činností. Její působení by se tedy mělo odehrávat v rovině vzdělávání, poskytování informací a poradenství. Je-li cílem výchovně-vzdělávacích aktivit školy v oblasti volby povolání především vybavit žáka kompetencemi potřebnými pro zodpovědné rozhodování o další vzdělávací a profesní orientaci a dráze (to by mělo být úkolem zejména učitelů Výchovy k volbě povolání a výchovných poradců), pak cílem informačně-poradenské činnosti by mělo být poskytování podpory při jeho konkrétním rozhodování, při řešení zcela konkrétních problémů (především výchovní poradci). Cílem by mělo být vytvořit na školách fungující elementární poradenské služby (poradenské „primární síto“), na které by navazovalo odborné poradenství na úřadech práce, v pedagogickopsychologických poradnách a dalších poradenských institucích. Úzká spolupráce školy s celou řadou partnerů je nejen přínosná, ale mnohdy také zcela nezbytná.
Schéma č.2
Systém podpory při volbě povolání poradce
učitel ve škole
Žák ZŠ
Výchova k volbě povolání
mimo školu
Poradenství pro primární profesní orientaci Poradenství pro volbu povolání v úřadech práce
Žák SŠ
Výuka Úvodu do světa práce
Poradenství pro sekundární profesní orientaci a chování na trhu práce
Poradenství v PPP a jiných spec. institucích
Zprostředkování zaměstnání
poradenství ve škole
podpora mládeže pro zvládání vstupu na trh vzdělání a trh práce realizovaná ve škole
2.3 První a druhá volba Rozhodovací proces spojený s volbou povolání realizovaný žáky na základní škole má pochopitelně poněkud jiný charakter, než rozhodování, které podstupují žáci středních škol. Na základní škole stojí žáci před úkolem tzv. první volby. Tato volba znamená první rozhodování o celkové profesní orientaci. Zatímco u někoho může rozhodování o této orientaci vyústit do zcela konkrétní představy o budoucím povolání, u jiného může nabýt podoby představy o určitém profesním směřování. V mnoha případech dochází k faktickému odkladu tohoto rozhodování tím, že žák odchází studovat na gymnázium, což znamená, že tuto volbu bude realizovat s odstupem několika let. Nejen na základních, ale samozřejmě rovněž na středních školách plní kariérové poradenství nezastupitelnou úlohu při rozhodování o profesní budoucnosti, o další vzdělávací či profesní dráze, ale také při uvědomování si vlastních vzdělávacích a profesních aspirací ve vztahu k výkonu budoucího povolání. Ačkoliv samotný výběr střední školy je již výsledkem určité prvotní profesní volby, nemusí být (a v dnešních podmínkách je to velmi pravděpodobné) vzdělávání či odborná příprava na střední škole cílovým stavem v rámci počátečního vzdělávání. Zejména pak v kontextu celoživotního vzdělávání lze předpokládat, že vzrůstající dynamika změn ve světě práce bude přinášet stále nové a vyšší požadavky na flexibilitu pracovní síly, na rozvoj jejího kvalifikačního potenciálu a spolu s tím také na její mobilitu na trhu práce. Proto je třeba dnešní středoškolské studium vnímat sice jako dílčí, nicméně rozhodně klíčový pilíř v budování profesní kariéry, který může významně ovlivnit profesní start budoucího absolventa. Kariérové poradenství na středních školách proto získává specifický charakter. Jeho obsah na středním stupni škol je do značné míry determinován tím, jedná-li se o školu všeobecného či odborného zaměření. Zatímco v prvním případě
kariérové poradenství v zásadě napomáhá při realizaci odložené prvotní profesní volby a primárně se zabývá dalšími vzdělávacími aspiracemi žáků, ve druhém případě by mělo přispívat spíš k uvědomění si shody či neshody zvoleného studia s vlastními představami a k případnému posílení identifikace se zvoleným oborem - anebo naopak k realizaci tzv. druhé profesní volby. Především by pak mělo žákům pomáhat při projekci jejich další profesní budoucnosti, ať už se jedná o prodloužení jejich vzdělávací dráhy, nebo vstupují-li na trh práce. V žádném případě však nelze tvrdit, že by kariérové poradenství na odborných školách mělo menší význam – pouze má odlišný charakter, odvíjející se především od užší návaznosti odborných škol na sféru trhu práce. 2.4. Metodologické poznámky Obdobně jako u každého empirického výzkumu, i v tomto případě je třeba při interpretaci získaných dat postupovat obezřetně a být si vědom úskalí, která šetření tohoto typu obvykle přinášejí. Mnohé o jejich povaze, hovoříme-li o našem výzkumu, lze odvodit již z jeho samotného názvu – „Výzkum služeb kariérového poradenství a potřeb jeho klientů …“. Zkušenosti získané v průběhu realizace jednotlivých šetření nám potvrdily, že označení „kariérové poradenství“ se mezi odbornou i laickou veřejností vžívá velmi pozvolna a ne vždy je užívání tohoto pojmu spojenou s jednotnou, ovšem v řadě případů i vůbec nějakou představou o jeho obsahu. Právě proto jsme pro účely našeho výzkumu a vedeni snahou o maximální možnou validitu získaných dat v některých případech od tohoto označení upustili a při oslovování respondentů výzkumu užívali pojmu „poradenství k volbě povolání“ nebo „k volbě vzdělávací a profesní dráhy.“ V neposlední řadě je třeba zmínit, že mnohdy Právě přetrvávající mnohoznačnost výkladu „kariérové poradenství“ a zároveň neexistence unifikovaného monitorovacího systému považujeme za klíčové příčiny dalšího deficitu, který je třeba na tomto místě připomenout - a tím je problematická kvantifikace objemu poskytnutých služeb. V tomto směru jsme byli odkázáni na disponibilní dílčí údaje jednotlivých poskytovatelů, které jsou stále, vzhledem k neexistenci jednotné klasifikace těchto služeb, značně heterogenní. Na straně druhé jsme pak vycházeli ze subjektivních vyjádření uživatelů těchto služeb, validita jejichž výpovědí může být z mnoha důvodů rovněž omezená. Subjektivní hodnocení respondentů je vždy nenahraditelným přínosem výzkumu, jakkoliv současně může být i jeho neuralgickým bodem, což zejména v případě dotazování dětských respondentů platí dvojnásob. Validitu jejich výpovědí jsme se snažili maximalizovat vhodnou formulací otázek, zohledňujících úroveň jejich mentálního vývoje a rozlišovací schopnosti. Obdobný problém však vyvstává se samotným pojmem „volba povolání.“ Zejména v poslední době se lze setkat s mnohovýznamovým výkladem termínu „volba povolání“. Ten se často užívá v nejrůznějších významech – zejména pak jako označení pro rozhodování o konkrétním povolání, které by chtěl jedinec vykonávat, stejně tak pro výběr střední školy v posledním ročníku nebo hledání konkrétního zaměstnání u konkrétního zaměstnavatele. Je zřejmé, že všechny tyto dílčí kroky spolu vpodstatě úzce souvisí. Proto je třeba označení „volba povolání“ vnímat jako dlouhodobý proces, který je utvářen posloupností jednotlivých rozhodovacích kroků souvisejících s rozhodováním o vzdělávací i profesní dráze.
3. VÝCHODISKA
A CÍLE DÍLČÍCH KVANTITATIVNÍCH ŠETŘENÍ
3.1 Výzkum služeb kariérového poradenství a potřeb jeho klientů na základních školách – základní charakteristika dílčího šetření 3.1.1 Východiska Koncept výzkumu se opíral zejména o následující východiska: 1. Stávající systém, způsob organizace a úroveň kariérového poradenství na základních školách neodpovídá potřebám klientů a nereflektuje dostatečně problémy a požadavky, které přináší rozhodování o volbě vzdělávací a profesní dráhy. Zároveň dostatečně nereflektuje nároky, které na pracovní sílu klade současný trh práce. 2. Stávající kapacita v oblasti kariérového poradenství není dostatečně využívána především ze strany příjemců poradenských služeb. 3. Existuje disproporce mezi subjektivně pociťovanými a objektivně existujícími potřebami klientů, která může souviset s nízkou úrovní povědomí o problematice volby povolání, ale rovněž s nízkou úrovní povědomí o poradenském systému k volbě povolání. 4. Volbu vzdělávací a profesní dráhy nelze v řadě případů považovat za rozhodovací proces, dostatečně podložený informacemi. 3.1.2 Cíle
získat reálný obraz o funkčnosti a úrovni služeb kariérového poradenství na českých základních školách, zjistit, zda a jakých poradenských služeb cílová populace využívá, do jaké míry je s nimi spokojena, zjistit, jaké jsou potřeby cílové populace ve vztahu k obsahu a formě poradenských služeb a jaký by měl být optimální obsah a forma poradenských služeb z hlediska potřeb cílové populace, monitorovat, jaká je úroveň orientace cílové populace v poradenských možnostech, monitorovat, jaké hlavní faktory ovlivňují rozhodování žáků o jejich profesní budoucnosti.
3.1.3 Metodika Výzkum byl realizován formou dotazníkového šetření a proběhl na konci školního roku 2001/2002. Výzkumný soubor zahrnoval 917 žáků 8. ročníků základních škol. Při výběru konkrétních škol bylo zohledněno hledisko regionální diferenciace. Se zřetelem k požadavku reprezentativnosti bylo vytipováno 7 spádových oblastí s různorodým socioekonomickým potenciálem - cílem bylo zahrnout do výběru oblasti reprezentující hlavní typy regionů v ČR (východiskem zde bylo vymezení regionů na základě socioekonomických kritérií, které je užíváno pro účely regionální politiky vlády ČR). Z tohoto pohledu byly jako reprezentativní oblasti vybrány - Praha, Brno, Břeclav, Chrudim, Chomutov, Jeseník, Teplice. V každé oblasti byly do šetření zahrnuty 3 školy podle typu sídla, ve kterém se nachází (okresní město – menší „spádové“ město - obec). 3.2 Výzkum služeb kariérového poradenství a potřeb jeho klientů mezi gymnázií, SOŠ a SOU – základní charakteristika dílčího výzkumu
žáky
3.2.1 Východiska Při koncipování výzkumu byla zohledněna tato východiska: 1.
2. 3. 4. 5.
6.
Stávající úroveň kariérového a profesního poradenství na gymnáziích, středních odborných školách a středních odborných učilištích neodpovídá objektivně existujícím potřebám jeho potenciálních klientů a nereflektuje dostatečně všechny problémy a požadavky, které přináší rozhodování o volbě vzdělávací a profesní dráhy. Zároveň dostatečně nereflektuje nároky, které na pracovní sílu klade současný trh práce. Není dostatečně využívána existující kapacita v oblasti kariérového a profesního poradenství, jak ze strany stávajících i potenciálních příjemců, tak na straně poskytovatelů poradenských služeb. Existuje disproporce mezi subjektivně pociťovanými a objektivně existujícími potřebami klientů, která může souviset s nízkou úrovní povědomí o problematice trhu práce, ale rovněž s nízkou úrovní povědomí o systému poradenských služeb. Volbu vzdělávací a profesní dráhy nelze v řadě případů považovat za rozhodovací proces dostatečně podložený informacemi. Jistou reflexí stávající úrovně služeb v oblasti kariérového a profesního poradenství může být také zjištění, do jaké míry jsou příslušníci cílové populace ochotni a schopni přemýšlet o vlastní budoucnosti ve vztahu k projekci vlastní vzdělávací a profesní dráhy, uvědomovat si a hodnotit důsledky svých rozhodnutí. Potřeba kariérového poradenství na středních školách a středních odborných učilištích není ve srovnání s potřebou poradenských služeb na gymnáziu menší, má však jiný charakter. Ten vyplývá z potřeby řešení kvalitativně odlišných problémů, a to takových, které souvisí s následnou profesní orientací žáků. Zatímco na gymnáziu se služby kariérového poradenství zabývají spíše vzdělávacími aspiracemi žáků a další projekcí jejich vzdělávací dráhy, na SOŠ, a zejména pak na SOU, je zřejmé jejich užší sepětí se sférou trhu práce.
3.2.2 Cíle
Získat obraz o úrovni služeb kariérového a profesního poradenství na českých středních školách a o potřebách jejich stávajících a potenciálních klientů, zjistit, zda a jakých poradenských služeb cílová populace využívá, do jaké míry je s nimi spokojena, zjistit, jaké jsou potřeby cílové populace ve vztahu k obsahu a formě poradenských služeb a jaký by měl být optimální obsah a forma poradenských služeb z hlediska potřeb cílové populace, zmapovat, jaká je úroveň orientace cílové populace v poradenských možnostech, zmapovat, jaké hlavní faktory ovlivňují rozhodování žáků o jejich profesní budoucnosti, zmapovat úroveň povědomí cílové populace o vybraných problémech trhu práce, zmapovat, do jaké míry příslušníci cílové populace přemýšlejí o vlastní profesní budoucnosti, zmapovat, jak žáci hodnotí charakter dosavadního průběhu zvolené vzdělávací dráhy a okolnosti rozhodování o její volbě, zmapovat charakter sebehodnocení a očekávání žáků ve vztahu k vlastní profesní budoucnosti.
3.2.3 Metodika Výzkum byl realizován na začátku školního roku 2002/2003 formou dotazníkového šetření mezi žáky posledních ročníků gymnázií, středních odborných škol a středních odborných učilišť – maturitních i nematuritních oborů. Šetření bylo provedeno opět v sedmi spádových oblastech – s ohledem na kontinuitu výzkumu proběhlo šetření na středních školách
ve stejných spádových oblastech jako v případě šetření na základních školách (Praha, Brno, Břeclav, Teplice, Chomutov, Chrudim, Jeseník)
4. INTERPRETACE A ANALÝZA 4.1 Rozhodovací zdroje k volbě povolání (informační zdroje a vybrané socioempirické faktory rozhodování) Rozhodování o volbě budoucího povolání dnes zcela jistě představuje náročný rozhodovací proces, který do značné míry může ovlivnit úspěšnost budoucího absolventa při jeho vstupu na trh práce. Takové rozhodování dnes nepochybně klade zvýšené nároky nejen na rozhodovací schopnosti žáků a jejich rodičů, ale také na schopnost získávat a zpracovávat potřebné informace, na úroveň jejich informační gramotnosti. Proces volby povolání se však pochopitelně neodehrává jen v rovině práce s informacemi a jejich zpracování. Jeho průběh a výsledek je determinován celou řadou dalších faktorů, souvisejících zejména s psychosociálními a sociodemografickými charakteristikami rozhodující se osoby na straně jedné a prostředí, ve kterém žije, na straně druhé. Zároveň nelze předpokládat, že by volba povolání byla vždy vyústěním cílevědomého rozhodovacího procesu, v řadě případů může být výsledkem iracionální nebo náhodné volby. Realizovaný výzkum si kladl za cíl monitorovat, jaké jsou nejčastější rozhodovací zdroje cílové populace, tedy nejen nejčastěji užívané druhy informačních zdrojů, ale také jiné, socioempirické podněty, jejichž projekce do rozhodování může tuto volbu významným způsobem ovlivnit. Respondenti se k uvedenému tématu vyjádřili následovně (odpovídali na otázku, kdo/co jim nejvíce pomáhá orientovat se při rozhodování o vlastní profesní budoucnosti, v možnostech dalšího studia, volby budoucího povolání nebo pracovního uplatnění): Základní školy
Graf č.1 Rozhodovací zdroje k volbě vzdělávací a profesní dráhy žáci ZŠ 90 80 70 60 %
50 40 30 20 10 jiné
dny otevřených dveří na informace získané jinak ve škole
ostatní média
internet
informační příručky
poradce z pers.agentury
poradce z ÚP
poradce z PPP
školní psycholog
jiný pedagog
výchovný poradce
doporučení, příklad ostatních
doporučení, příklad rodičů
0
Z odpovědí vyplynulo, že nejvyšší počet respondentů (77,7%) promítá do svého rozhodování rady a doporučení rodičů. Druhým nejčastěji uváděným zdrojem získávání
informací byly dny otevřených dveří na školách (52,0 %), následovány doporučeními ostatních příbuzných a přátel (49,8%). V porovnání s hodnotami předchozích odpovědí dosáhla významných hodnot také míra využívání Internetu (43,3%). Doporučení výchovného poradce se ve vyjádřeních respondentů překvapivě umístilo až za těmito položkami - uvedlo jej 42,6% žáků. Z dalších významněji hodnocených zdrojů zasluhují pozornost nejrůznější tištěné a propagační materiály (41,0%) a informace získané na úřadu práce, které uvedlo 33,8 % žáků. V této souvislosti je poněkud překvapující zjištění, že informace získané v pedagogicko-psychologické poradně uvedlo jako zdroj pouhých 11,1% respondentů. V komplexním pohledu je z vyjádření respondentů zřejmé, že značný vliv na rozhodování o další vzdělávací dráze má úzké i širší rodinné prostředí (doporučení, osobní zkušenosti, vzory v rodině) a zkušenosti přátel. Z vyjádření respondentů je zřejmá také značná míra samostatnosti při vyhledávání informací (práce s informačními zdroji – vyhledávání na Internetu, v informačních příručkách, sledování médií apod.). Gymnázia
Graf č.2 Rozhodovací zdroje k volbě vzdělávací a profesní dráhy - žáci gymnázií, SOŠ a SOU Gymnázia
SOŠ a SOU
70 60
%
50 40 30 20 10 jiné
informace získané jinak ve škole
dny otevřených dveří na školách, veletrhy vzdělávacích příležitostí
ostatní média
internet
informační příručky
poradce z pers. agentury
poradce z ÚP
poradce z PPP
školní psycholog
jiný pedagog
výchovný poradce
příklad ost. příbuzných a přátel
doporučení ost. příbuzných a přátel
příklad rodičů
doporučení rodičů
0
Také u žáků gymnázií se prokázal významný vliv rodinného prostředí při rozhodování o volbě další vzdělávací dráhy. Jako zdroj pro své rozhodování uvedli respondenti doporučení a zkušenosti rodičů, starších sourozenců, příp. ostatních příbuzných v cca 51% případů, dalších 12,4% dotázaných připouští, že se v otázkách volby povolání rozhodují také na základě příkladu v rodině. Ukázalo se, že obdobně významnou roli hrají při tomto rozhodování také přátelé – jejich doporučení a zkušenosti promítá do své volby cca 10,3% respondentů.
Zaměříme-li se na poradenské subjekty, jejichž vliv na volbu vzdělávací a profesní dráhy příslušníků cílové populace je hlavním zájmovým polem tohoto výzkumu, nelze výsledky výzkumu považovat za nikterak povzbudivé. Pouhých 13,5% respondentů uvedlo, že se při svém rozhodování opírají o doporučení výchovného poradce. Obdobně nízký počet respondentů - jen 8,5% - uvedl, že využívá doporučení a informací poradce z pedagogickopsychologické poradny. Zcela zarážející je však vyjádření pouhých 2,1% respondentů z řad žáků gymnázií, kteří připouštějí, že při svém rozhodování vycházejí také z doporučení poradců úřadů práce. Přitom je třeba si uvědomit, že vzorek respondentů je tvořen maturanty, žáky posledních ročníků gymnázií, kteří se mohli s poradenskými aktivitami úřadů práce setkat nejen v rámci dosavadního studia na gymnáziu, ale vzhledem ke svému věku již na základní škole. Navíc lze předpokládat, že určitá část z dotazovaných bude s největší pravděpodobností po ukončení studia vstupovat na trh práce a informace poradců úřadu práce by jistě uvítala. Zcela největší počet respondentů jako významný informační zdroj uvádí Internet (59,2% respondentů), 52,8% respondentů pak uvedlo využívání nejrůznějších informačních a propagačních příruček. Téměř 47% respondentů uvádí, že čerpá potřebné informace na nejrůznějších trzích a výstavách vzdělávacích příležitostí. SOŠ a SOU Rovněž v případě respondentů SOŠ a SOU se ukázalo, že rodiče a blízcí příbuzní (sourozenci) mají významný vliv na rozhodování o profesní budoucnosti. Plných 50% dotázaných zmínilo jejich rady a doporučení jako klíčový faktor tohoto rozhodování. Obdobnou váhu mají pro tyto respondenty doporučení a zkušenosti přátel (uvedlo 42,6% respondentů). Na významné třetí pozici – byť s poměrně značným odstupem (33,7% respondentů) se umístilo hledání informací na Internetu. Cca 28% respondentů uvedlo čerpání informací na dnech otevřených dveří, nejrůznějších trzích vzdělávacích příležitostí, výstavách apod. 23,9% respondentů pak uvedlo jako zdroj, který jim pomáhá v rozhodování o profesní budoucnost, nejrůznější informační příručky a jiné materiály. Zaměříme-li se na sledované poskytovatele poradenských služeb, opět nejsou závěry šetření nikterak povzbudivé. Jen 8% respondentů uvedlo, že jim v orientaci v profesní budoucnosti pomáhá doporučení výchovného poradce. Doporučení poradce z úřadu práce bylo v těchto souvislostech zmíněno jen 11% respondentů a doporučení poradce z pedagogicko-psychologické poradny dokonce pouze 1,0% respondentů.
Na základě uvedených výsledků lze konstatovat, že jak u respondentů ZŠ, tak u respondentů SŠ se prokazuje spíš samostatný přístup při vyhledávání informací pro kariérové rozhodování, z čehož lze usuzovat také na poměrně vysokou míru samostatnosti při jejich vyhodnocování. (respondenti mnohem častěji uváděli samostatnou práci s informačními zdroji, než využívání služeb příslušných poradenských subjektů - s výjimkou výchovného poradce v případě respondentů ZŠ, kde bylo dosaženo srovnatelných hodnot). Toto zjištění nepochybně potvrzuje potřebu zvyšování informační a funkční gramotnosti populace s důrazem na potřebu efektivního osvojování potřebných kompetencí již v rámci školního vzdělávání. Na straně druhé tak současně vyvstává zřetelná potřeba dostupnosti, různorodosti, komplexnosti a obsahové správnosti informačních zdrojů. Významnou charakteristikou se ukázal být značný vliv rodinného prostředí a blízkého okolí (přátel) na rozhodovací proces žáků – především pak pokud se jedná o doporučení a předávání zkušeností k volbě povolání. Je třeba klást si otázku, odvíjejí-li se tendence respondentů naznačené výzkumem (tj. především preference „neinstitucionálních“
poradenských subjektů a neformálního prostředí pro získávání rad a informací a relativně vysoká míra samostatnosti při rozhodování) z (negativních) zkušeností respondentů se zkoumanými informačními a poradenskými zdroji a službami - a následující nízkou důvěrou v jejich potenciál, anebo souvisí-li spíš s nízkou úrovní povědomí o informačních a poradenských možnostech, malými zkušenostmi s jejich využíváním či s jejich nevyhovující dostupností pro klienty. Právě tyto otázky jsou předmětem analýzy v další části výzkumu. Vzhledem k významné úloze „neformálních, neinstitucionálních“ poradců, resp. „poradců – laiků“ v rozhodovacím procesu, je třeba klást důraz vedle rozvoje kariérového poradenství a kariérového vzdělávání ve školách také na osvětu orientovanou na širokou populaci. Jako zcela nezbytné se pak ukazuje posilování spolupráce v linii rodiče - škola – ostatní poradenské subjekty. 4.2 Hodnocení informačního zázemí, informační a vzdělávací potřeby respondentů ve vztahu k volbě vzdělávací a profesní dráhy Dostatek informací, jejich relevantnost, dostupnost a srozumitelnost pro uživatele jsou klíčovými předpoklady pro vyvážené kariérové rozhodování. Dosavadní závěry šetření potvrzují, že respondenti – tedy mladí lidé, kteří před takovým rozhodováním právě stojí, jsou do značné míry samostatní – často sami vyhledávají informace a pracují s nimi. Je tedy důležité, aby potřebné informace nejen existovaly, ale také aby se dostávaly k těm, kteří je nejvíce potřebují. Škola by v tomto procesu, zejména prostřednictvím výchovnéhokariérového poradce, ale i ostatních pedagogů měla hrát významnou úlohu. Právě zabezpečování potřebného informačního zázemí by mělo tvořit jeden ze stěžejních pilířů komplexní podpory profesní orientace žáků – vedle podpory poradenstvím a vzděláváním. Informace tedy hrají důležitou roli jak v rozhodování o profesní orientaci, o další vzdělávací cestě, tak také v rozhodování o konkrétním uplatnění na trhu práce. Relevantní informace jsou důležité pro utváření reálných představ o sobě a svých předpokladech, o světě práce i o vzdělávacích příležitostech.
Graf č.3 Hodnocení informačního zázemí "Máte nyní dostatek informací pro rozhodování o Vaší profesní budoucnosti?" 100% 80% 60% 40% 20% 0% Žáci ZŠ ano ne
Žáci Žáci SOŠ a gym názií SOU pouze částečně nevím
Se vzrůstající diferenciací možností vzdělávacích cest, ale také faktorů, které je zapotřebí při volbě studia a povolání zohlednit, roste rovněž potřeba adekvátních informací. Jedním z cílů výzkumu bylo monitorovat, do jaké míry jsou potřebné informace pro cílovou populaci dostupné, které z nich preferuje, umí-li s nimi pracovat, a ve které oblasti pociťuje případný informační deficit.
Respondentům byla položena otázka, jejímž cílem bylo sledovat míru spokojenosti s množstvím a charakterem informací, které mají v tuto chvíli k dispozici pro kariérové rozhodování: „Domníváte se, že v tuto chvíli máte dostatek informací pro to, abyste se mohli co nejlépe rozhodnout ohledně Vaší profesní budoucnosti - volby povolání, dalšího vzdělávání, příp. uplatnění na trhu práce?“ Respondenti se vyjádřili následovně:
Základní školy Kladně na tuto otázku odpovědělo cca 23% respondentů, ovšem plných 50,2% zvolilo odpověď pouze částečně. Poměrně vysoký počet respondentů - téměř 20 % odpovědělo, že takové informace nemá. Zatímco předchozí otázka byla orientována obecněji, následující si kladla za cíl monitorovat konkrétní situaci na školách. Respondenti odpovídali na otázku: „Jsou informace, které získáváte na Vaší škole v souvislosti s volbou povolání a možnostmi dalšího studia, dostatečné?“ I v tomto případě odpovědělo kladně cca Graf č. Hodnocení informačního zázemí II 19% respondentů, 50,3% " Považujete informace, k teré získ áváte ve Vaší šk ole, uvedlo, že tyto informace za dostatečné pro rozhodování o Vaší profesní jsou dostatečné pouze budoucnosti?" částečně. Téměř 22% respondentů však uvedlo, že pociťuje absenci 100% potřebných informací na své škole. 80% Úroveň informovanosti respondentů o 40% poradenských 20% možnostech sledovaly následující otázky. 0% Respondenti byli Žáci ZŠ Žáci gym názií Žáci SOŠ a dotazováni, zda-li až SOU doposud věděli o ano pouze částečně ne nevím možnosti informovat se o otázkách týkajících se budoucí profesní orientace v informačním a poradenském středisku úřadu práce a v pedagogicko-psychologické poradně. 60%
Z vyjádření respondentů vyplývá vyšší úroveň povědomí o poradenských možnostech v IPS ÚP (kladně se vyjádřilo 73,5% respondentů). V případě možnosti využít služeb pedagogicko-psychologické poradny uvedlo kladnou odpověď 61,5% respondentů. Lze tedy konstatovat, že úroveň informovanosti o těchto poradenských možnostech je mezi respondenty poměrně vysoká. Podíváme-li se na strukturu informací, které podle svého vyjádření respondenti považují za velmi důležité k tomu, aby se mohli odpovědně rozhodnout o své další vzdělávací a profesní dráze, pak nejvyšší počet těchto respondentů přikládá význam zejména následujícím informacím: informacím o tom, jaké jsou požadavky příslušných povolání na vzdělání, znalosti a dovednosti, jaké jsou požadavky a šance na přijetí do studia ve zvoleném oboru, jaký bude profil absolventa, ovšem např. také, jaký je obsah práce v jednotlivých povoláních či profesních směrech anebo jaká je úspěšnost absolventů školy při přijímání k vyššímu typu studia (podrobněji viz Přílohy). Gymnázia, SOŠ a SOU
V souhrnném pohledu lze konstatovat, že gymnaziální respondenti nehodnotí informační zázemí pro své rozhodování příliš pozitivně. Téměř 33% z nich se nedomnívá, že by v tuto chvíli mělo dostatek informací pro to, aby se mohli co nejlépe rozhodnout ohledně své profesní budoucnosti. Jen 17,7% uvádí, že má dostatek informací, 48% považuje tyto informace za dostatečné jen částečně. Současně 35 % respondentů vyjádřilo, že na své škole nezískává potřebné informace, 45,7% připustilo, že jsou tyto informace dostačující pouze částečně. Jen 11% je považuje za zcela dostatečné. Nepříliš povzbudivé závěry vyplynuly také z vyjádření respondentů ze SOŠ a SOU. Jen 20% z nich tvrdí, že má pro své rozhodování dostatek informací, cca 33% se domnívá, že nikoliv. Informace, které k otázce volby povolání respondenti získávají ve škole považuje za zcela dostačující 14,2%, částečně cca 43% respondentů. Současně je však téměř 1/3 z nich hodnotí jako nedostatečné. Obdobně jako o respondentech ze ZŠ, rovněž o respondentech z gymnázií i SOŠ a SOU lze říci, že jsou více obeznámeni o poradenských možnostech úřadů práce, než pedagogickopsychologických poraden – v obou případech většina respondentů – 64,3% uvedla, že o těchto možnostech ví. K pedagogicko-psychologickým poradnám, jako dalším možných poradenským pracovištím se takto vyjádřilo 45% gymnaziálních respondentů a 36% respondentů SOŠ a SOU. Z hlediska informačních potřeb je zřejmý zájem gymnaziálních respondentů především o informace o povoláních a profesních oblastech, informace o studijních oborech, informace o jednotlivých školách a informace o volných pracovních místech. Při konkrétním pohledu zjistíme, že zcela nejvyšší počet respondentů považuje za zcela nezbytné mít pro své kariérové rozhodování zejména informace o jednotlivých školách - jaké obory jsou na škole vyučovány (69,3%), zda se platí školné a jak vysoké (66,1%), zda jde o školu státní (veřejnoprávní) či soukromou (53,5%). Cca 61 % respondentů uvedlo, že za zcela nezbytné považuje také informace o tom, jaký je obsah práce v jednotlivých povoláních či profesních směrech a jaké jsou požadavky příslušných povolání na vzdělání, znalosti a dovednosti. Zajímavým zjištěním je skutečnost, že zatímco konkrétní informace o školách považuje většina respondentů za zcela nezbytné, v případě informací o studijních oborech je rozložení odpovědí mezi nabízenými kategoriemi - zcela nezbytné - poměrně důležité rovnoměrnější (celkový počet respondentů je sice v obou případech srovnatelný - cca 80-90%, není zde však tak vysoká polarizace ve prospěch kategorie zcela nezbytné). Zaměříme-li se na strukturu deklarovaných informačních potřeb respondentů ze SOŠ a SOU, v souladu s očekáváním zjistíme, že nejvyšší počet respondentů považuje pro své další kariérové rozhodování nezbytné především informace o volných pracovních místech a jejich charakteristikách (mzda, druh práce, kvalifikační požadavky aj.), ovšem také informace o školách – respondenty především zajímá, zda se jedná o školu státní či soukromou a dále otázka školného. Poměrně vysoký počet respondentů vyjadřuje potřebu informací o studijních oborech – zejména jaké jsou požadavky a šance na přijetí do studia ve zvoleném oboru a profil absolventa, tedy co se absolvent během studia naučí, pro jaká povolání a činnosti je připraven (podrobněji viz Přílohy).
V rámci monitorování potřeb klientů služeb kariérového poradenství se respondenti vyjadřovali také k dalším kategoriím informací, tentokrát o sobě samých (zjišťovaných prostřednictvím testů zájmů a předpokladů):
Tab.č.1 Informační potřeby žáků I (%) Jaká povolání a studijní směry jsou mi nejbližší s ohledem na mé zájmy?
Velmi bych ho uvítal Možná bych si ho vyzkoušel O takový test nemám zájem Nevím
Jakým povoláním a studijním oborům se mohu věnovat se svými schopnostmi a vlastnostmi? ZŠ G SOŠ a SOU 57,3 66,7 47,0 31,7 28,2 35,4
Jakým povoláním a studijním oborům se mohu věnovat s ohledem na svůj zdravotní stav? ZŠ G SOŠ a SOU 21,6 14,1 18,9 38,4 36,5 32,2
ZŠ
G
54,1 35,4
54,2 36,9
SOŠ a SOU 45,2 36,4
3,8
6,7
9,3
4,4
3,1
7,4
21,6
41,6
27,5
6,7
2,4
4,7
6,6
2,0
6,4
18,3
7,8
14,6
Údaje v tabulce naznačují významný zájem všech kategorií respondentů (tedy ZŠ i SŠ) především o posouzení předpokladů pro studium a výkon určitých povolání a posouzení zájmů ve vztahu k výběru vhodného povolání. Zájem o test zdravotního stavu a tělesných předpokladů v souvislosti s rozhodováním o studiu a budoucím povolání je mnohem nižší – cca 42% gymnaziálních respondentů, cca 28% respondentů ze SOŠ a SOU a cca 22% ze ZŠ o takový test nemá zájem. To by však nemělo vést k podceňování této problematiky (lze předpokládat, že takový test by byl velmi žádaný užším okruhem klientů, zejména zdravotně postižených, kteří mají ve vztahu ke studiu či pracovnímu uplatnění nějaká omezení). V souvislosti s monitorováním informačních a vzdělávacích potřeb cílové populace byla respondentům položena otázka, zda-li by považovali za užitečné absolvovat ve škole praktický výcvik zaměřený na rozvoj dovedností v následujících oblastech:
rozvoj komunikačních dovedností rozvoj sociálních dovedností zvládání problémových situací
Tab.č.2 Vzdělávací potřeby žáků (%) ZŠ
G ymnázia
1
2
3
4
5
1
2
Rozvoj komunikačních dovedností
N
N
N
N
N
64,7 31,0
Rozvoj sociálních dovedností
N
N
N
N
Zvládání problémových situací
N
N
N
N
SOŠ a SOU
3
4
5
1,6
1,2
1,6
51,5 35,7
N
36,1 46,3 14,1
1,6
N
60,0 29,4
2,4
7,1
Pozn: Škála 1 – velmi užitečné 2 – poměrně užitečné 3 – nijak zvlášť užitečné
1
3
4
5
6,6
3,5
2,7
2,0
28,3 48,8 14,6
5,5
2,7
1,2
54,6 31,7
3,5
2,9
4 – zbytečné
2
7,2
5 - nevím
N – neodpovídali (respondentům ZŠ tato otázka nebyla položena)
Tuto možnost hodnotilo 64,7 % gymnaziálních respondentů a 51,5% respondentů ze SOŠ a SOU jako velmi užitečnou v oblasti rozvoje komunikačních dovedností. 60% respondentů z gymnázií a cca 55% ze SOŠ a SOU by takto uvítalo trénink v oblasti zvládání problémových situací. Možnost trénovat rozvoj sociálních dovedností považuje za velmi užitečnou 36,1% dotázaných z gymnázií (cca 28% ze SOŠ a SOU), 46,3% (a cca 49% ze SOŠ a SOU) ji pak hodnotí jako poměrně užitečnou. Vysoká potřeba výcviku komunikačních dovedností žáky by tak měla být zaznamenána nejen v souvislosti s kariérovým poradenstvím, ale v souvislosti se středoškolským vzděláváním vůbec. 4.3 Role výchovného poradce v poradenském procesu - percepce výchovného poradce žáky Základní školy
Jak vyplývá z předchozích zjištění, jen 42,6 % z oslovených respondentů připouští, že informace a doporučení výchovného poradce vědomě využívá jako informační zdroj při svém rozhodování o vzdělávací a profesní dráze. Uvědomíme-li si, že celý výzkumný soubor respondentů je tvořen reprezentanty cílové populace (žáky ZŠ), která by měla být pokryta komplexními výchovně-vzdělávacími a poradenskými aktivitami výchovných poradců, není tento údaj příliš uspokojivý. Obzvláště pak v souvislosti s některými dalšími údaji, které reflektují, do jaké míry výchovný poradce vstupuje do povědomí žáků a oslovuje je především jako partner pro řešení jejich problémů souvisejících s volbou povolání, dostatečně důvěryhodný z hlediska lidského a kompetentní z hlediska odborného. Na otázku zjišťující, zda respondenti vůbec znají osobu výchovného poradce ve své škole (na všech sledovaných školách je tato funkce zřízena) sice odpovědělo plných 90,5% že ano, avšak již jen třetina z nich (32,1%) také připustila, že tomuto člověku důvěřuje, a že by se mu svěřila se svými problémy. Zbývajících cca 27% svému Graf č.5 "Obrátili byste se na svého výchovnému poradci nedůvěřuje, výchovného poradce s žádostí o radu?" ostatních 41% z dotázaných se nedokázalo jednoznačně 100% rozhodnout. 80% 60%
Zatímco v otázce mezilidské důvěry zaujímala pozitivní vztah k výchovnému poradci jen asi 20% třetina respondentů, v otázce 0% schopnosti výchovného poradce ZŠ Gym názia SOŠ aSOU reálně pomoci při rozhodování o volbě povolání, dalšího studia, ano ne nevím případně orientace na trhu práce se pozitivně vyjádřila naprostá většina (i když jen třetina dotázaných – 33,2% tuto schopnost výchovnému poradci připsala zcela, 50,7% částečně a 6,8% mu tuto schopnost nepřipsala. 9,3% se nedokázalo rozhodnout). 40%
Graf č.6 "Domníváte se, že Vám výchovný poradce může pomoci při Vašem kariérovém rozhodování?"
Zajímavá zjištění týkající se očekávání a tedy i potřeb žáků ve vztahu ke schopnostem a 100% vlastnostem výchovného poradce přinášejí odpovědi respondentů na 80% otázku: „Jaké schopnosti a 60% vlastnosti byste od výchovného poradce očekávali, resp. jaké 40% schopnosti a vlastnosti by podle 20% Vás měl mít ideální výchovný 0% poradce“? Z odpovědí vyplývá, že ZŠ Gym názia SOŠ a SOU nejvyšší počet respondentů považuje za velmi důležitou ano částečně ne nevím vlastnost poradce2 „porozumění a ochotu naslouchat“(61,3 %), „schopnost doporučit další možnosti získání informací“ považuje nejvíce respondentů (42,5 %) za poměrně důležitou. Vysokých hodnot dosáhlo také hodnocení položky „respekt k mému názoru“, který je pro 55,8 % velmi důležitý a pro 2
Respondentům byla pro vyjádření odpovědi nabídnuta následující škála:velmi důležitá, poměrně důležitá, nedůležitá, nevím.
30 % poměrně důležitý. „Schopnost vyhodnotit mé předpoklady a doporučit vhodné varianty směřování“ považuje za velmi důležité 52,5% dotazovaných, pro 7,7% je tato schopnost nedůležitá. „Schopnost poskytnout včas správné a srozumitelné informace“ shledává u poradce jako velmi důležitou 57,1%, pro 34% je tato schopnost poměrně důležitá. Kdybychom se tedy pokusili sestavit pomyslný žebříček schopností a vlastností, které respondenti považují u poradce za velmi důležité, vypadal by následovně:1. „porozumění a ochota naslouchat“ (61,3%), 2. „schopnost poskytnout včas správné a srozumitelné informace“ (57,1%), 3. „respekt k mému názoru“ (55,8%), 4. „schopnost vyhodnotit mé předpoklady a doporučit vhodné varianty směřování“ (52,5%), 5. „orientaci v problematice kariérového poradenství“ (48,1%), 6. „schopnost doporučit další možnosti získání informací“ (43 %). Vzhledem ke statisticky nepodstatnému rozdílu mezi jednotlivými položkami, které se umístily na čelných místech tohoto žebříčku, lze konstatovat, že jsou přibližně stejně významné. Gymnázia Obdobně jako v případě žáků základních škol, naprostá většina žáků gymnázií (97,3%) odpověděla na otázku, zda-li znají osobu výchovného poradce na své škole, kladně. Ovšem již jen cca 1/3 (36,1%) připustila, že svému výchovnému poradci důvěřují natolik, aby se mu svěřili se svými problémy. 24,7 % respondentů odpovědělo, že výchovnému poradci nedůvěřuje a 39,2% se nedokázalo rozhodnout. O tom, že jim výchovný poradce může pomoci při rozhodování o budoucím povolání, studiu, anebo uplatnění na trhu práce je přesvědčeno zcela jen 19,2% respondentů, pouze částečně pak tuto možnost připustilo 60,4 % respondentů. U výčtu schopností a vlastností ideálního poradce, které byly respondentům nabízeny, označilo nejvíce respondentů za velmi důležité: schopnost poskytnout včas správné a srozumitelné informace (66,5%) velmi dobrou orientaci v problematice kariérového poradenství (66%) porozumění a ochotu naslouchat (63,6%) respekt k názoru žáka (58,9%) schopnost vyhodnotit předpoklady a doporučit vhodné varianty dalšího směřování (51,8%) schopnost doporučit další možnosti získání informací (48,8%) Respondentům byla také položena otázka zjišťující, zda-li jim výchovný poradce na gymnáziu pomáhá v současném rozhodování o profesní budoucnosti. Pouze 3,6 % žáků připustilo, že významným způsobem, 32,8% uvedlo pouze částečně, avšak 59,3% se vyjádřilo, že jim výchovný poradce v rozhodování nijak nepomáhá. SOŠ a SOU Obdobné výsledky přineslo šetření realizované mezi respondenty - žáky SOŠ a SOU. Rovněž v tomto případě se ukázalo, že naprostá většina dotazovaných žáků nevnímá výchovného poradce jako partnera dostatečně důvěryhodného pro řešení svých obtíží. Ačkoliv 83,1% respondentů uvedlo, že zná osobu výchovného poradce ve škole, jen 19% současně připustilo, že by se mu svěřilo se svými problémy. Důvěru ve schopnost poradce pomoci při rozhodování o volbě povolání, studia, případně pracovního uplatnění zcela vyjádřilo pouhých 13% respondentů, částečně tuto důvěru projevilo 46,5% respondentů. Celá 1/4 dotázaných však uvedla, že by se výchovnému poradci se svými problémy nesvěřila. Pozitivní jistě není ani skutečnost, že takřka 1/4 respondentů se v tomto směru nedokázala rozhodnout.
Deficit, který respondenti výzkumu pociťují v rovině mezilidské důvěry vůči osobě výchovného poradce, se s největší pravděpodobností promítl také do jejich představ o ideálním výchovném poradci. Z vyjádření respondentů je zřetelný důraz kladený nejen na odborné, ale současně na sociální kompetence tohoto poradce. Nejvyšší počet respondentů – plných 62,5% považuje za velmi důležitou vlastnost tohoto poradce schopnost porozumění a ochoty naslouchat (tuto schopnost však současně považuje 15,2 % za nedůležitou), na druhém místě (57,6% respondentů) se umístila schopnost poskytnout včas správné a srozumitelné informace. 57,4% respondentů pak uvedlo jako velmi důležitou schopnost respektovat názor žáků. 48% dotazovaných uvedlo na prvním místě orientaci v problematice profesního poradenství, 39,8% schopnost vyhodnotit jejich předpoklady a doporučit vhodné varianty dalšího směřování. Srovnání s výsledky z gymnázií ukazuje, že zatímco žáci gymnázií od svého poradce požadují především „praktické“ poradenství, tj. informace a rady, potřeby žáků SOU a SOŠ směřují k „hlubšímu“ poradenství založenému na porozumění žákovu problému. Obecně nízkou důvěru vůči výchovnému poradci, která vyplývá z tohoto výzkumu, nelze jednoznačně interpretovat jako nedůvěru vůči poradci jako konkrétní osobě nebo jeho odborným schopnostem, jakkoliv v řadě konkrétních případů tomu tak může být. Stejně tak může být odrazem právě nedostatečné komunikace mezi poradcem a žáky a z toho pramenící nízké informovanosti o jeho poradenských možnostech. V podmínkách současné školní praxe představuje výchovný poradce klíčový článek pro poskytování poradenských služeb na školách. V rámci komplexního poradenského systému by měl plnit úlohu primárního, „záchytného“ poradenského subjektu, od kterého se v případě potřeby odvíjejí další specializované služby a odborná péče. Jeho hlavní devizou při realizaci poradenské činnosti je nepochybně možnost každodenního a bezprostředního kontaktu se žáky, hlavními atributy jeho působení by pak měly být včasnost intervence, schopnost relevantního posouzení situace a adekvátní volba dalšího postupu. Klíčovým předpokladem pro naplnění těchto požadavků a všeobecné akceptace jeho poradenského potenciálu je pochopitelně schopnost navázání kontaktu se žáky a jejich rodiči, vytváření prostředí vzájemného respektu a důvěry a budování sítě spolupráce s ostatními poradenskými subjekty. Za stávající právní úpravy funkce výchovného poradce, která neodpovídá reálným potřebám současné školní praxe – dnes mnohem více závislé na individuálním přístupu, nelze tuto situaci považovat za optimální. 4.4 Struktura realizovaných služeb Výsledky šetření naznačují, že v porovnání se žáky ZŠ míra využívání služeb uvedených poradenských subjektů v případě žáků středních škol dramaticky klesá. Jak již bylo řečeno, poradenské služby k volbě vzdělávací a profesní dráhy představují poměrně široký komplex služeb, na jejichž zabezpečování se v současné době podílí několik poskytovatelů v rámci resortu školství i zaměstnanosti. Vzhledem k tomu, že jedním z cílů výzkumu je monitorovat dostupnost těchto služeb pro cílovou populaci a funkčnost stávajícího systému jejich organizace, byli respondenti dotazováni na své zkušenosti s využíváním těchto poradenských služeb. V případě žáků základních škol se jedná zejména o služby poskytované těmito poradenskými subjekty:
výchovný poradce školní psycholog poradce z pedagogicko-psychologické poradny (PPP) poradce z informačního a poradenského střediska úřadu práce (IPS ÚP).
Poměrně cenný obraz o struktuře reálně poskytovaných služeb, a především pak o tom na které poradce a s jakými požadavky se klienti nejčastěji obracejí, nabízí následující tabulka.
Respondenti zde odpovídali na otázku: “Uveďte, ve kterých oblastech jste se potřebovali poradit, a který poradce se Vám v tomto směru věnoval.“ Respondenti se vyjadřovali takto: Tab.č.3 Struktura realizovaných služeb a jejich poskytovatelů – žáci ZŠ Výchovný Poradce
Školní psycholog
Poradce z PPP
Poradce z ÚP
Jiný poradce
A
Informace o možnostech dalšího studia
38,5%
4,2%
9,2%
23,8%
24,2%
B
Doporučení vhodného studijního oboru
31,9%
5,5%
14,5%
20,0%
28,1%
C
Doporučení vhodného povolání
29,0%
5,3%
21,8%
30,3%
D
Testování zájmů a schopností
34,4%
6,4%
18,2%
22,1%
18,9%
E
Informace o nabídce volných pracovních míst
21,3%
4,0%
6,2%
46,7%
21,8%
F
Jiné
21,8%
9,0%
10,9%
9,6%
48,7%
13,7%
Z uvedených údajů vyplývá, že klíčovým poradenským subjektem, na který se žáci základních škol v otázkách volby povolání obracejí nejvíce, je osoba výchovného poradce (celkem 52,3%). Z šetření vyplynulo, že žáci se na výchovného poradce obracejí především s žádostmi o informace o dalších možnostech studia. Kromě toho však značná část respondentů uvádí také testování zájmů a schopností, doporučení vhodného studijního oboru a doporučení vhodného povolání. Významná část respondentů uvedla, že se s výchovným poradcem radila také o jiných otázkách (což pochopitelně souvisí s širokou působností výchovného poradce). Druhým, respondenty nejčastěji uváděným, poradcem se ukázal být poradce z úřadu práce (47,8%).Také v jeho případě je významně zastoupeno poskytování informací o možnostech studia, následováno doporučením vhodného povolání, testováním zájmů a schopností a doporučením vhodného studijního oboru. Poněkud překvapivě v případě žáků ZŠ působí zjištění, že jako zcela dominantní oblast poradenské činnosti vyplývá poskytování informací o nabídce volných pracovních míst. Vzhledem ke skutečnosti, že naprostá většina žáků ZŠ pokračuje ve studiu na střední škole, si tento údaj zasluhuje další pozornost. Graf č.7 Struktura realizovaných služeb a jejich poskytovatelů - žáci ZŠ
Informace o nabídce v olných pracov ních míst Testov ání záj mů a schopností Doporučení v hodného pov olání Doporučení v hodného studij ního oboru Informace o možnostech dalšího studia
0% výchovný poradce poradce z PPP jiný poradce
20% 40% 60% 80% 100% školní psycholog poradce z ÚP
Z hlediska frekvence využívání poradenských služeb uváděli respondenti na třetím místě poradce z pedagogickopsychologické poradny (uvádí 30,9% respondentů). V této souvislosti je poněkud překvapující, s jak velkým odstupem se tento typ poradce umístil za poradcem z ÚP (zatímco na poradce z ÚP se obrátilo 47,8% respondentů, na poradce z PPP 30,9% respondentů) . Z hlediska skladby nejčastěji poskytovaných poradenských služeb dosahuje nejvyšších hodnot testování
zájmů a schopností, následováno doporučením vhodného studijního oboru, doporučením vhodného povolání a poskytováním informací o možnostech dalšího studia. Relativně nízké procento respondentů uvádí, že jim tento poradce poskytoval také informace o nabídce volných pracovních míst. Z porovnání struktury služeb poskytnutých poradci z PPP a poradci z ÚP vyplývají některá zajímavá zjištění. Zatímco v případě kategorie „informace o nabídce volných pracovních míst“ lze oprávněně předpokládat, že podíl realizovaných poradenských služeb bude v případě poradců ÚP podstatně vyšší, u jiných kategorií, úzce souvisejících s činností pedagogicko-psychologických poraden, je rozsah tohoto nepoměru zarážející. Snad nejpřekvapivější je tento nepoměr v případě kategorie „doporučení vhodného povolání“, kdy téměř 22 % respondentů uvedlo, že tuto otázku konzultovalo na úřadu práce, ale jen cca 14% v pedagogicko-psychologické poradně. Nejvýraznějšího rozdílu pak bylo dosaženo u kategorie „informace o možnostech dalšího studia“ – této služby využilo téměř 24% respondentů na úřadu práce, avšak jen 9% respondentů uvedlo, že ji využilo v pedagogicko-psychologické poradně. Rovněž v případě kategorie „doporučení vhodného studijního oboru“ je podíl respondentů, kteří se s touto službou setkali na úřadu práce, o 5,5% vyšší, než těch, kteří ji využili v pedagogicko-psychologické poradně (14,5%). Zajímavé může být rovněž srovnání četnosti využívání služeb v oblasti „testování zájmů a schopností“ – tuto kategorii uvedlo v případě PPP 18,2% respondentů, v případě ÚP 22,1% respondentů (v této souvislosti je třeba připomenout, že v případě výchovného poradce uvedlo tuto službu plných 34,4% respondentů). Zcela nejnižšího zastoupení dosáhlo v odpovědích žáků využívání služeb školního psychologa. Vzhledem k nízkému počtu škol (cca 100), na kterých je tato funkce zřízena, však nelze získaná data v žádném případě považovat za reprezentativní. Z respondentů, kteří se během školní docházky se službami školního psychologa setkali, nejvíce respondentů uvedlo, že byli testováni v oblasti svých zájmů a schopností, druhou nejčetnější službou bylo doporučení vhodného studijního oboru a následně doporučení vhodného povolání. Rovněž 4,2% respondentů, kteří hledali informace o studiu, byly tyto informace poskytnuty školním psychologem - stejně jako 5% respondentů z těch, kteří potřebovali informace o nabídce volných pracovních míst. Bezesporu velmi zajímavým zjištěním tohoto šetření, které se potvrdilo rovněž v případě šetření na středních školách, je význam ostatních subjektů (pro účely výzkumu byla použita souhrnná kategorie „jiný poradce“) v poradenském procesu. Z hlediska dosažených hodnot se tato kategorie umístila dokonce na druhém místě za výchovným poradcem. Protože se však jedná o kategorii nesourodou a vnitřně značně diverzifikovanou (zahrnuje rodiče, ostatní příbuzné, přátele, v řadě případů nebylo specifikováno) nelze ji z kvantitativního hlediska jednoznačně srovnávat s výše uvedenými kategoriemi. Potvrdilo se však již dřívější zjištění nezanedbatelného významu neformálního prostředí a neinstitucionálních poradenských postupů pro rozhodování o volbě vzdělávací a profesní dráhy. Graf č.8 Struktura hlavních poskytovatelů služeb pro žáky ZŠ a SŠ
250 200 150 %
100 50 0 ZŠ
Gym názia
výchovný poradce poradce z PPP jiný poradce
SOŠ a SOU
školní psycholog poradce z ÚP
Zatímco téměř polovina respondentů z řad žáků základních škol uvedla, že využila služeb výchovného poradce, vyjádřila se takto již jen necelá 1/4 respondentů z gymnázií (23,2%) i SOŠ a SOU (22,3%). Rozdíl je ještě markantnější v případě frekvence využívání služeb školního psychologa – poněkud
překvapivým zjištěním zde může být skutečnost, že jakkoliv žáci středních škol využívají jeho služeb mnohonásobně méně, obrátilo se na něj s žádostí o radu téměř o 70% více oslovených žáků SOŠ a SOU (7,1%) ve srovnání s 4,9% žáků gymnázií. (S ohledem na nízké počty škol disponujících školními psychology jsou jejich služby využívány mnohem více než se z uvedených procent jeví). Vzhledem ke značně diverzifikované situaci v případě ostatních poradenských subjektů lze za poměrně vyrovnanou označit realizovanou poptávku po službách pedagogicko-psychologických poraden – alespoň z hlediska srovnání mezi žáky ZŠ (30,9%) a žáky gymnázií (23,8%). Počet respondentů ze SOŠ a SOU, kteří využili služeb některého z poradců z pedagogicko-psychologických poraden, je však o mnoho nižší – jen cca 15% z oslovených respondentů - žáků SOŠ a SOU. Z šetření vyplývá, že jen necelá 1/7 učňů a žáků SOŠ má zkušenost s poradenskými službami PPP, situace se výrazně mění v případě poradenských služeb realizovaných úřadem práce. Zkušenost s těmito službami uvádí necelá 1/3 těchto respondentů. Mnohem vyšší míru využívání těchto služeb lze s největší pravděpodobností vysvětlit jednak obecně širší dostupností těchto služeb, poskytováním praktičtějších a na trh práce zaměřených informací, které jsou pro žáky SOŠ a SOU klíčové, a v neposlední řadě také hromadným charakterem poradenství, které je ve většině případů poskytováno skupinou formou a „zasáhne“ tedy mnohem širší skupinu klientů. V neposlední řadě je třeba zohlednit skutečnost, že služby, které jsou poskytovány v rámci PPP jsou nejen mnohem více individualizovány, ale především jsou zpravidla poskytovány užšímu okruhu klientů, kteří do PPP přicházejí se specifickými potřebami. Je tedy zřejmé, že analýza frekvence využívání těchto služeb nemůže být jediným a dostačujícím kritériem pro jejich vzájemnou komparaci ani pro hodnocení jejich funkčnosti. Tab.č.4 Struktura hlavních poskytovatelů služeb Výchovný
Školní psycholog
Poradce z PPP
Poradce z ÚP
Jiný poradce
poradce
ZŠ
52,3%
21,0%
30,9%
47,8%
68,9%
Gymnázia
23,2%
4,9%
23,8%
15%
33,3%
SOŠ a SOU
22,3%
7,1%
15,1%
28,1%
39,9%
Přehled o struktuře realizovaných služeb může napovědět mnohé nejen o funkčnosti jednotlivých složek poradenského systému k volbě vzdělávací a profesní dráhy (vyjádřené mírou, v jaké jsou využívány), ale také o potřebách cílové populace, které se promítají do požadavků, s nimiž se obracejí na jednotlivé poradenské subjekty. Struktura realizovaných služeb byla zjišťována prostřednictvím odpovědí respondentů na otázku: „uveďte, ve kterých oblastech jste se radili a který poradce se Vám v tomto směru věnoval“.
Tab.č.5 Struktura realizovaných poradenských služeb a jejich poskytovatelů Výchovný poradce
Školní psycholog
Poradce z PPP
Poradce z ÚP
Jiný poradce
G (%)
SOŠ, SOU (%)
G (%)
SOŠ, SOU (%)
G (%)
SOŠ, SOU (%)
G (%)
SOŠ, SOU (%)
G (%)
SOŠ, SOU (%)
A
Informace o možnostech dalšího studia
44,6
32,0
3,3
1,7
16,3
7,2
9,8
19,0
26,1
40,1
B
Doporučení vhodného studijního oboru
21,1
21,0
2,8
3,2
33,1
8,9
9,2
15,6
33,8
51,3
C
Doporučení vhodného povolání
11,7
11,6
3,0
1,9
30,1
7,1
16,5
23,1
38,8
56,3
D
Testování zájmů a schopností
12,4
15,2
5,4
5,7
44,2
13,5
13,2
20,9
24,8
44,8
E
Informace o nabídce volných pracovních míst
13,9
5,0
1,3
1,5
1,3
1,5
41,8
51,9
41,7
40,1
F
Jiné
12,5
7,4
1,2
1,5
1,4
1,5
7,2
5,9
70,3
83,8
Již dřívější zjištění naznačila, že výchovný poradce patří jak v případě žáků gymnázií, tak i SOŠ a SOU k rozhodujícím poradenským subjektům. Závěry výzkumu ukázaly, že výchovný poradce je zároveň klíčovým odborným poradcem, od kterého žáci – gymnázií i SOŠ a SOU - získávají informace o možnostech dalšího studia (fakt, že tuto skutečnost uvedlo také 32% respondentů ze SOŠ a SOU potvrzuje již dřívější zjištění poměrně vysokých vzdělávacích aspirací také těchto studentů). Vedle poskytování informací o dalších studijních možnostech uváděli respondenti jako další frekventovanou službu výchovného poradce doporučení vhodného studijního oboru. Shoda, které v tomto případě bylo dosaženo (z obou skupin respondentů se takto vyjádřilo shodně cca 21%, kteří tuto službu u některých z poradců vyžadovali), si však nepochybně zasluhuje další pozornost. Zatímco v případě respondentů z řad žáků gymnázií lze jejich podíl považovat za relativně nízký, v případě žáků SOŠ a SOU, tedy těch, kteří prvotní volbu profesní orientace již absolvovali, je překvapivě vysoký (lze předpokládat, že tuto odpověď volili žáci, kteří potřebovali poradit konkrétní obor dalšího studia v rámci nastoupené vzdělávací dráhy; stejně tak ji však mohli volit žáci, kteří uvažují o částečné či úplné změně své profesní orientace). Zatímco vhodný studijní obor si od výchovného poradce nechala doporučit cca 1/5 z dotázaných z obou skupin respondentů, doporučení vhodného povolání uvedla již jen necelá 1/9 dotázaných z gymnázií i SOŠ a SOU. Z údajů dále vyplývá, že jen poměrně nízká část respondentů z gymnázií i SOŠ a SOU se během studia setkala s testováním zájmů a schopností, které prováděl výchovný poradce. Překvapivé je zjištění, že informace o nabídce volných pracovních míst byly výchovným poradcem poskytovány respondentům gymnázií ve větší míře než respondentům SOŠ a SOU. Je zřejmé, že informování o konkrétní nabídce volných pracovních míst nelze zařadit mezi standardní činnosti výchovného poradce, který k poskytování těchto informací zpravidla ani nemá dostatečné informační zázemí. Navíc poptávka po těchto informacích může být kvalifikovaně uspokojena poradci z ÚP. Výchovný poradce by však měl mít alespoň rámcovou představu o možnostech pracovního uplatnění především pak v rámci daného regionu, a to zejména výchovný poradce na SOŠ a SOU, u jehož klientů je větší předpoklad, že tyto informace budou bezprostředně potřebovat. Je tedy zřejmé, že výchovný poradce je jak pro žáky gymnázií, tak i pro žáky SOŠ a SOU významným poskytovatelem širokého spektra služeb kariérového poradenství.
Zajímavá zjištění však přináší ještě jiný úhel pohledu. Z takto diferencovaného pohledu vyplývá, že informace o možnostech dalšího studia získává téměř polovina gymnaziálních respondentů Informace o nabídce v olných pracov ních míst právě od výchovného poradce – Testov ání záj mů a schopností to je téměř trojnásobně více než od poradce z PPP a pětinásobně Doporučení v hodného pov olání více než od poradce z ÚP. Doporučení v hodného studij ního Rovněž pro respondenty SOŠ a oboru SOU je výchovný poradce Informace o možnostech dalšího studia klíčovým zdrojem informací o možnostech dalšího studia. Ve 0% 20% 40% 60% 80% 100% srovnání s gymnázii na straně výchovný poradce školní psycholog jedné a SOU a SOŠ na straně poradce z PPP poradce z ÚP druhé však je patrné, že zatímco jiný poradce výchovné poradce a PPP využívají gymnazisté více než žáci SOŠ a SOU, IPS úřadů práce zase naopak více využívají žáci v odborném školství.
Graf č.9 Struktura realizovaných služeb a jejich poskytovatelů - žáci gymnázií
V této souvislosti opět vyšla najevo významná poradenská role připisovaná kategorii „jiný poradce“ - více než 1/4 respondentů tohoto poradce uvedla jako zdroj informací o dalším studiu. V souladu s očekáváními se potvrdilo, že doporučení vhodného studijního oboru bylo největšímu počtu gymnaziálních respondentů (33,1%) poskytnuto poradci z PPP, zatímco služeb poradce z ÚP v tomto směru využilo jen 9,2 % respondentů. Výchovný poradce poskytl tuto službu necelé 1/4 respondentů. Rovněž vhodné povolání bylo nejvyššímu počtu respondentů Graf č.10 Struktura realizovaných doporučeno poradci z PPP služeb a jejich poskytovatelů - žáci SOŠ (30,1%), což je o cca polovinu a SOU respondentů více než těch, kterým bylo vhodné povolání Informace o nabídce v olných pracov ních míst doporučeno na ÚP. Pouhým Testov ání záj mů a schopností 11,7 % respondentů bylo vhodné povolání doporučeno výchovným Doporučení v hodného pov olání Doporučení v hodného studij ního poradcem. oboru Informace o možnostech dalšího studia
Potvrdil se předpoklad, že 0% 20% 40% 60% 80% 100% testování zájmů a schopností je doménou zejména výchovný poradce školní psycholog pedagogicko-psychologických poradce z PPP poradce z ÚP poraden (ovšem jen v případě jiný poradce gymnaziálních respondentů) – zkušenost s takovou konzultací v PPP uvedlo 44,2% respondentů. Se značným odstupem - necelá 1/8 respondentů uvedla, že podstoupila tyto testy na ÚP. 12,4% respondentů uvedlo, že absolvovalo zmíněné testy za asistence výchovného poradce.
Poněkud specifický druh informací představují informace o nabídce volných pracovních míst. Jak lze předpokládat, dominantní úlohu v tomto informačním servisu hrají úřady práce. Z gymnaziálních respondentů, kteří čerpali tyto informace od různých poskytovatelů, téměř 42% obdrželo informace na úřadu práce. 13,9% uvádí, že jim tyto informace poskytl výchovný poradce. Poskytování tohoto druhu informací nenáleží do běžné náplně pedagogicko-psychologických poraden, které v tomto směru nedisponují ani potřebným informačním zázemím – to se promítlo rovněž do vyjádření respondentů – jen 1,3% z těch, kteří tyto informace obdrželi, je získali právě v těchto poradnách. Výsledky šetření naznačují, že v porovnání se žáky ZŠ míra využívání služeb uvedených poradenských subjektů v případě žáků středních škol dramaticky klesá (v případě některých poradenských subjektů o více než 50%). 4.5 Evaluace realizovaných poradenských služeb klienty Míra využívání poradenských služeb pochopitelně nemůže být jediným kritériem pro jejich hodnocení. Jedním z klíčových, ne-li rozhodujícím kritériem, pro posuzování jejich funkčnosti a účinnosti je pochopitelně také hodnocení jejich užitečnosti samotnými klienty. V tomto směru přinesly výsledky výzkumu zajímavá zjištění: Vedle kritéria diferenciace poskytovatelů, druhu a kvantity jimi poskytovaných služeb je neméně důležitým kritériem rovněž jejich kvalita. Jedním z indikátorů této kvality je nepochybně také hodnocení užitečnosti realizovaných služeb uživateli. Základní školy Následující tabulka je sumarizací odpovědí respondentů na otázku: „Uveďte, zda-li jste se již někdy obrátili s žádostí o radu při rozhodování o otázkách souvisejících s Vaší profesní budoucností – volbou povolání, dalšího studia na uvedené odborné poradce a nakolik Vám tato konzultace pomohla. Tab.č.6 Evaluace realizovaných poradenských služeb klienty – žáky ZŠ Hodnocení Ano, konzultace mi velmi pomohla Konzultace mi pomohla jen částečně Konzultace mi nepomohla Nevím Celkem se obrátilo Na tohoto poradce jsem se neobrátil
Výchovný poradce 37,9%
Školní psycholog 16,2%
Poradce z PPP 30,4%
Poradce z IPS ÚP 42,7%
Jiný poradce
43,6%
28,6%
26,5%
32,8%
14,5%
6,1%
13,8%
10,0%
9,0%
2,6%
12,4% 52,3%
41,4% 21,0%
33,3% 30,9%
15,3% 47,8%
58,1% 68,9%
47,7%
79,0%
69,1%
52,2%
31,1%
24,7%
Graf č.11 Hodnocení služeb klienty žáky ZŠ
Jak vyplývá z uvedených údajů, nejvyšší počet respondentů – 52,3% se s žádostí o radu obrátil na výchovného poradce. Jako jiný poradce velmi či částečně užitečné (konzultace mi pomohla velmi; poradce z ÚP jen částečně) hodnotila poradce z PPP poskytnuté služby naprostá většina – 81,5% těchto školní psycholog respondentů. Na poradce z IPS výchovný poradce ÚP se obrátilo 47,8% respondentů, přičemž 0% 20% 40% 60% 80% 100% konzultace hodnotilo jako velmi anebo částečně užitečné 75,5% velmi užitečné těchto klientů. Možnosti částečně užitečné neužitečné konzultace s poradcem z PPP nevím využilo 30,9% z oslovených respondentů a jako více či méně užitečné hodnotilo poskytnuté služby cca 57% těchto klientů. Již jsme se zmiňovali o specifickém charakteru dat týkajících se školního psychologa – jeho služeb využilo 21% z oslovených respondentů, přičemž konzultace „velmi“ anebo“pouze částečně“ pomohla cca 45% těchto klientů. Bez zajímavosti nejsou ani zjištění týkající se kategorie „jiný poradce“ (zahrnující spektrum možností – např. rodiče, přátelé apod.) – na tyto „neformální“ poradce se s žádostí o radu obrátilo cca 69% respondentů, přičemž 56,9% z nich hodnotí tyto informace jako zcela či jen částečně užitečné. Jako velmi užitečné („konzultace mi velmi pomohla“) hodnotí konzultace cca 43 % klientů poradců z IPS ÚP, cca 38% klientů výchovných poradců, 30,4% klientů poradců z PPP, 16,2% klientů školních psychologů a cca 25% z těch, kteří se s žádostí o radu obrátili na jiné poradce. Tab.č.7 Evaluace realizovaných poradenských služeb klienty – žáky gymnázií a SOŠ a SOU Typ poradce Hodnocení
Ano, konzultace mi velmi pomohla Konzultace mi pomohla jen částečně Konzultace mi nepomohla Nevím Na tohoto poradce jsem se neobrátil Celkem se obrátilo (ze 100%)
Výchovný poradce G SOŠ, SOU
Školní psycholog Poradce z PPP G
SOŠ, SOU
G
SOŠ, SOU
Poradce z IPS ÚP G
Jiný poradce SOŠ, SOU
G
SOŠ, SOU
25,8%
17,5%
32,7%
14,1%
21,8%
19,2%
10,7%
22,4%
27,0%
22,5%
55,2%
48,4%
8,2%
31,0%
52,5%
36,4%
51,3%
46,3%
16,2%
14,8%
13,8%
20,2%
32,7%
31,0%
20,2%
29,8%
35,3%
22,4%
2,7%
2,0%
5,2% 76,8%
14.0% 77,7%
24,5% 95,1%
25,4% 92,9%
5,0% 76,2%
31,0% 84,9%
2,7% 85,0%
11,6% 71,9%
51,4% 66,7%
60,7% 60,1%
23,2%
22,3%
4,9%
7,1%
23,8%
15,1%
15%
28,1%
33,3%
39,9%
Výsledky výzkumu naznačují, že hodnocení služeb klienty, resp. míra jejich spokojenosti s realizovanými službami, si je v případě respondentů z řad žáků gymnázií i žáků SOŠ a SOU velmi podobná. Gymnázia Nejvyšší poměr klientů, kteří byli s poskytnutými službami zcela spokojeni („konzultace mi velmi pomohla“), vykazuje školní psycholog (32,7%) – jakkoliv se na něj obrátil nejnižší počet
respondentů, následován kategorií „jiný poradce“ (27%) a výchovným poradcem (25,8%). Zcela nejnižší počet respondentů se takto vyjádřil o službách poradce z úřadu práce (10,7%). V souhrnném pohledu, zaměříme-li se současně na obě kategorie (konzultace mi velmi pomohla, konzultace mi pomohla jen částečně) však nejvyšší míru spokojenosti vykazují výchovný poradce (81%), poradce z PPP (74,3%) a poradce z ÚP (62%). V opačném pohledu, zaměříme-li se na poradce, kteří vykazují nejvyšší počet zcela nespokojených klientů (zvolili možnost „konzultace mi nepomohla“), se ve vyjádřeních žáků gymnázií na prvním místě umístil poradce z IPS ÚP (35,3%) a školní psycholog (32,7%); současně se takto vyjádřilo pouhých 13,5% klientů výchovného poradce na gymnáziích. (Vyhraněnost odpovědí u školního psychologa směrem ke kladnému nebo naopak zápornému hodnocení a naopak převaha odpovědi „částečně pomohla“ u IPS úřadů práce lze možná vysvětlit tím, že zatímco na školního psychologa se klient obrací s konkrétním problémem, do IPS jde spíše za účelem získání co nejvíce informací). Bez zajímavosti jistě není ani skutečnost, že v případě hodnocení užitečnosti služeb školního psychologa se 24,5% dotázaných nedokázalo rozhodnout (jde o zcela nejvyšší hodnotu; v případě ostatních poradců byl počet nerozhodnutých do 5%, příp. osciloval kolem této hodnoty – s výjimkou vícevýznamnové kategorie „jiný poradce“, u které tato hodnota dosáhla 51,4%). SOŠ a SOU Respondenti SOŠ a SOU hodnotili nejlépe (konzultace mi velmi pomohla) služby poradce z ÚP (22,4%) a jiného poradce (22,5%), následuje poradce z PPP (19,2%) a teprve poté výchovný poradce (17,5%). V souhrnném pohledu (zahrnuje obě kategorie konzultace mi velmi pomohla, částečně pomohla) bylo nejvíce klientů spokojeno se službami poradce z IPS ÚP (68,7%), 65,9% z dotázaných považuje za zcela či částečně užitečné služby výchovného poradce. Nejvyšší počet respondentů se negativně vyjádřil (konzultace mi nepomohla) ke službám školního psychologa (31%). Téměř 1/3 respondentů (29,8%) totéž uvedla v případě služeb poradce z PPP. Zároveň se takto vyjádřila 1/4 klientů výchovného poradce. 4.6 Preference poradenských subjektů Gymnázia Cenný náhled na rozhodovací strategie respondentů přináší také jejich vyjádření na otázku, na koho by se obrátili v případě, že by jim při jejich rozhodování ohledně profesní budoucnosti vyvstaly otázky, na které nejsou schopni si v tuto chvíli sami odpovědět. Je příznačné a v souladu s dosavadními závěry šetření, že největší část respondentů – cca 1/4 uvádí, že by se snažila sama nalézt odpověď v dostupných informačních zdrojích. Srovnatelný počet respondentů by se však v prvé řadě obrátil na rodiče, 15,4% pak na ostatní příbuzné a přátele. Významnou pozici mezi vyjádřeními respondentů však dosáhlo hodnocení výchovného poradce - obrátilo by se na něj 14,7% dotázaných. Zaměříme-li se na výsledky, které souvisí s činností poskytovatelů poradenských služeb, jejichž působení je stěžejním předmětem tohoto výzkumu, nelze výsledky považovat za nikterak uspokojivé. Jen 4,9 respondentů by se v případě potřeby obrátilo na poradce z PPP. Mírně lepší bilance pak dosáhl poradce z úřadu práce - obrátilo by se na něj 5,3 % respondentů.
SOŠ a SOU Lze říci, že v případě vyjádření respondentů SOŠ a SOU je polarizace odpovědí ve vztahu k určitým kategoriím poradců ještě výraznější. Zcela největší počet respondentů by se v uvedeném případě obrátil na rodiče, 22,1 % dotázaných by se snažilo samostatně nalézt odpověď v dostupných informačních zdrojích. Vysoký počet respondentů v tomto směru důvěřuje ostatním příbuzným a přátelům (17%). Ve srovnání s ostatními kategoriemi odborných poradců dosáhl výrazně příznivého hodnocení poradce z úřadu práce, který se pro respondenty ze SOŠ a SOU ukazuje být rozhodujícím poradenským subjektem – obrátilo by se na něj 10,5% respondentů. 8,5 % respondentů by v tomto případě kontaktovalo výchovného poradce, avšak pouhá 2% by se obrátil na poradce z PPP: Srovnání výsledků podtrhuje rozdílnou funkci různých kategorií poradců. Zatímco výchovný poradce měl proti poradci z úřadu práce vyšší četnost využívanosti poradenských služeb i vyšší vliv na realizovaná rozhodnutí žáků, poradce v úřadu práce je vnímán jako zdroj pomoci, pokud vyvstanou obtížnější problémy. 4.7
Zpětná reflexe nastoupené vzdělávací dráhy jako indikátor funkčnosti realizovaných poradenských služeb (odpovídali pouze žáci gymnázií, SOŠ a SOU)
Vycházíme z předpokladu, že jedním z kritérií pro hodnocení účinnosti realizovaných poradenských služeb k volbě povolání může být zpětná reflexe průběhu rozhodovacího procesu a případné role, kterou v něm poradenské služby sehrály. Vzhledem k časovému rámci tohoto výzkumu připadá v úvahu zpětné hodnocení procesu volby povolání na základní škole současnými středoškoláky. Ve vazbě na jejich vlastní evaluaci zvolené vzdělávací cesty a tedy i jejich (ne)identifikací s učiněnou volbou může tato reflexe přinést zajímavá zjištění týkající se relevantnosti poskytnutých služeb. 4.7.1 Klíčové faktory rozhodovacího procesu Za účelem monitorování klíčových faktorů, které měly vliv na rozhodování žáků o volbě jejich vzdělávací dráhy na základní škole, byla respondentům položena otázka: „Jak tehdy (při rozhodování na ZŠ) probíhalo Vaše rozhodování? Kdo Vám v něm nejvíce pomáhal? Gymnázia Odpovědi respondentů potvrdily již dřívější zjištění vypovídající o vysoké úrovni samostatnosti při rozhodování o další vzdělávací cestě a o rozhodujícím vlivu rodinného prostředí (především rodiče) při tomto rozhodování. Téměř 38% respondentů vypovědělo, že jim v otázkách volby povolání nejvíce pomohli rodiče. Zároveň však cca 35,5% žáků uvedlo, že se rozhodovalo převážně samostatně. Pozoruhodné zjištění, které vyplývá z vyjádření respondentů, pak přináší srovnání rolí výchovného poradce a třídního učitele. Zatímco výchovného poradce uvedlo jako významného „poradce“ pouhých 2,3% respondentů, třídního učitele takto označilo celých 8,3% respondentů. Plných 87,7% respondentů pak uvedlo, že jim výchovný poradce na ZŠ nepomohl při jejich rozhodování o budoucím povolání. Potvrzuje se tak, že třídní učitel v řadě případů může plnit významnější roli než výchovný poradce –především lze předpokládat, že je zpravidla v užším kontaktu s žáky a jejich rodiči, a je tedy lépe obeznámen jak s jejich studijními předpoklady, tak i rodinnými či sociálními poměry, zároveň v řadě případů může mít širší možnosti, jak se žáky kontinuálně pracovat.
SOŠ a SOU Obdobné tendence jsou patrné také v odpovědích žáků SOŠ a SOU. Rovněž v jejich případě byla deklarována vysoká míra samostatnosti při rozhodování o středoškolském studiu (42,3% respondentů uvedlo, že se rozhodovalo samostatně). Současně 31% dotázaných zmínilo rozhodující roli rodičů. 9,5% z dotázaných uvedlo podstatný vliv ostatních příbuzných a přátel. Zaměříme-li se na ostatní poradenské subjekty, zkoumání jejichž role je klíčovým předmětem tohoto výzkumu, zjištění jsou následující - jen 3,8% respondentů uvedlo v této souvislosti osobu výchovného poradce a 1,7% respondentů zmínilo poradce z pedagogicko-psychologické poradny. Poradce z úřadu práce uvedlo 3,2% respondentů. V souvislosti s údaji vypovídajícími o roli výchovného poradce jsou zajímavé rovněž další údaje, reflektující, do jaké míry výchovný poradce vstupoval do jejich rozhodovacího procesu na základní škole. V této souvislosti jen 5,3 % respondentů uvedlo, že jim výchovný poradce pomohl v jejich rozhodování významným způsobem, 19,7% připustilo, že pouze částečně. Celých 71,2% však uvedlo, že jim tento poradce nepomohl. Rovněž při hodnocení působení současného výchovného poradce v rámci současného středoškolského studia se vysoký počet - 81,4% respondentů vyjádřil, že ji výchovný poradce svým působením v současném rozhodování o profesní budoucnosti nepomáhá. 4.7.2 Motivy výběru studijního oboru Gymnázia V těchto souvislostech přinášejí zajímavá zjištění také vyjádření respondentů týkající se motivů, která je vedly k výběru zvoleného typu školy – gymnázia. Respondenti odpovídali na otázku Jaké byly hlavní důvody, které Vás vedly k tomu, že jste se rozhodli pro studium na gymnáziu? Asi 1/4 respondentů uvedla, že měla sama zájem o studium na této škole a zároveň 23,4 % respondentů jako hlavní důvod uvedlo zájem o budoucí studium na vysoké škole. Necelých 15% dotazovaných studuje na gymnáziu, protože jim to doporučili rodiče, příp. se jednalo o přání rodičů a současně cca 11% respondentů uvádí, že je při jejich rozhodování ovlivnil příklad v rodině (5,9 % dotazovaných uvádí vliv příkladu přátel a známých). Téměř 10% dotázaných uvedlo jako hlavní důvod doporučení studia pedagogy na ZŠ. SOŠ a SOU Skladba respondentů z hlediska typu studia: dvou- nebo tříletý obor s vyučením – 31,8% čtyřletý studijní obor SOU s maturitou -10,2% čtyřletý studijní obor SOŠ s maturitou – 58,1%
Motivy výběru studijního nebo učebního oboru, jak jsou deklarovány těmito respondenty, jakoby předznamenávaly hlavní předpokládané rozdílné charakteristiky mezi respondenty z řad žáků gymnázií a žáků ze SOŠ a SOU. V polovině případů tito respondenti uvedli, že se rozhodli pro zvolený obor především s ohledem na předpokládané možnosti budoucího pracovního uplatnění. Zároveň v polovině případů uvedli jako hlavní motiv svůj zájem o tento obor. Poměrně vysoký počet respondentů - 24,4% ztotožňuje důvod svého rozhodnutí s výrokem: „tento obor se mi jevil nejvhodnější vzhledem k mému prospěchu na základní škole a mé schopnosti zvolené studium dokončit.“ V cca 12% případů se respondenti ztotožnili s tvrzením: „rozhodl/a jsem se pro tento obor, protože chci pokračovat v jeho studiu na vysoké škole.“ Poměrně vyrovnaných hodnot pak dosáhla zdůvodnění volby odvolávající se na přání rodičů (10%) a vliv příkladu v rodině, v níž někdo již tento obor studoval nebo studuje (11,4%). Z hlediska sledování strategií pro rozhodování jistě není bez zajímavosti zjištění, že v cca 11% případů respondenti uvedli, že o svém rozhodování příliš nepřemýšleli
a necelých 10% z nich zahájilo studium zvoleného oboru, protože nebyli jinam přijati. Ve stejném počtu případů pak respondenti jako důvod svého rozhodnutí uvedli, že to byla jediná možnost v okolí jejich bydliště. 4.7.3 Potvrzeni – nepotvrzení uskutečněné volby Gymnázia Ukazatelem míry identifikace s realizovanou volbou (potvrzením správnosti volby) mohou být vyjádření respondentů na otázku:“Kdybyste se dnes se svými zkušenostmi rozhodovali znova, rozhodli byste se opět pro gymnázium? Lze snad pozitivně hodnotit skutečnost, že 3/4 z dotazovaných respondentů by svou volbu zopakovalo a zvolenou vzdělávací cestu nastoupilo znova. Tato skutečnost je v souladu s dalším zjištěním, a sice, že pro více než polovinu respondentů – 65,7% dotázaných studium z hlediska náplně doposud spíš naplnilo jejich očekávání a představy, s nimiž na gymnázium vstupovali. Obdobně vysoký počet dotazovaných – 55,3% souhlasí s tvrzením, že se spíš naplnila jejich očekávání ve vztahu k náročnosti studia. Cca polovina respondentů takto hodnotí také svá očekávání ve vztahu k vlastním předpokladům pro zvládání studia. Za povšimnutí jistě stojí skutečnost, že cca 1/3 dotazovaných žáků vyjadřuje souhlas s výrokem, že spíš nebyly naplněny jejich představy o přístupu pedagogů k žákům a celkové atmosféře ve škole. Míra identifikace s realizovanou volbou bezesporu souvisí také s pocitem studijní úspěšnosti. V této souvislosti se více než polovina dotázaných (51%) vyjádřila, že studium pro sebe považuje za středně náročné. Necelá 1/3 (27,8%) dotázaných shledává studium náročné, avšak nemá s jeho zvládáním zvláštní potíže. Pro 15,7% není studium nijak zvlášť náročné. 4,3 % hodnotí studium jako velmi náročné a uvádí, že ho zvládá jen s velkými obtížemi. SOŠ a SOU V případě respondentů z řad žáků SOŠ a SOU nejsou závěry šetření tak jednoznačné. Jistě nelze za zcela uspokojivou považovat skutečnost, že jen cca 17% z dotázaných je se svým rozhodnutím ohledně volby učebního či studijního oboru natolik spokojeno, že by svou volbu zcela určitě zopakovalo, necelých 38% by ji zopakovalo pravděpodobně (v porovnání se žáky gymnázií je to o třetinu respondentů méně). Za poměrně vysoký lze však považovat počet těch, kteří by tuto volbu zcela určitě (14,3%) či pravděpodobně (20,3%) nezopakovali (opět celkem cca 1/3 respondentů). K otázce sebereflektivního hodnocení náročnosti studia se 40,7% dotázaných vyjádřilo, že studium považuje za středně náročné, 30,1% respondentů hodnotí studium jako náročné, avšak nemá s jeho zvládáním zvláštní potíže. Cca dvojnásobný je v porovnání s gymnaziálními respondenty počet těch, kteří studium považují za velmi náročné a zvládají ho jen s velkými problémy. Zároveň však vyšší počet respondentů – 19,5% nepovažuje studium za nijak zvlášť náročné.
Dosavadní závěry, které vyplývají z vyjádření respondentů na tuto otázku, a které zřetelně ukazují vyšší míru identifikace se zvoleným oborem u žáků gymnázií, ještě nemusí nutně znamenat také vyšší úroveň realizovaných poradenských služeb – ať už těch poskytnutých při rozhodování na základní škole nebo v době stávajícího studia. Důvody těchto rozdílů lze spatřovat spíš v odlišném charakteru všeobecně zaměřeného studia na gymnáziu a odborného studia na středních odborných školách a učilištích a vzdělávacími a profesními plány žáků, kteří na tyto školy vstupují. Rozhodnutím pro studium na gymnáziu žák není postaven před nutnost „definitivní“ volby své profesní orientace, tato volba se odkládá na pozdější období. Zároveň, jak dokládají výsledky tohoto šetření, většina žáků
zpravidla nastupuje na gymnázium s (více či méně konkretizovaným) cílem pokračovat ve studiu na vysoké škole. 4.7.4 Druhá volba – motivy ke změně a projekce „nové“ dráhy Gymnázia Šetření přineslo znepokojivé zjištění, že celých 20% respondentů by se svými nynějšími zkušenostmi váhalo, zdali se opět rozhodnout pro studium na gymnáziu –15,2% dotázaných zvolilo mírnější odpověď „pravděpodobně nerozhodlo“, avšak 4,8% je pevně přesvědčeno, že nikoliv. Za pozitivní jistě nelze považovat ani skutečnost, že celých 4,8% se v tomto směru nedokázalo rozhodnout. Nejčastější příčinou, kterou respondenti uváděli jako důvod změny svého postoje se ukázaly být značné obtíže při zvládání studia – uvedlo plných 45,2% respondentů. Druhým nejčastěji uváděným důvodem byla zásadní změna profesních plánů (17,9% respondentů). Necelých 14% dotázaných spatřuje příčinu v tom, že je studium nebaví. 11,3% dotázaných není spokojeno s přístupem pedagogů k žákům. 4,3% respondentů se vyjádřila, že na gymnáziu vlastně nechtěla studovat a stejný počet respondentů není spokojen s úrovní studia. Do cenných souvislostí staví předchozí vyjádření respondentů jejich odpovědi na otázku, jak by tedy vypadala jejich nová volba, kdyby měli možnost ji nyní opakovat. Je příznačné (zejména s ohledem na deklarované důvody - studijní problémy a změnu profesních plánů), že většina těchto respondentů (67,5%) by se rozhodla pro studium na SOŠ, 12,5% by zvolilo jiné gymnázium. Alarmující je však skutečnost, že 15% z těchto respondentů vůbec netuší, pro kterou jinou střední školu by se rozhodlo. V souladu s uvedenými tvrzeními dotázaných jsou také jejich vyjádření, kterými zdůvodňují, proč se domnívají, že by tato nová volba byla výhodnější. 37% dotázaných argumentuje tím, že by získalo odbornou kvalifikaci již na střední škole. 32,9 % respondentů se domnívá, že bylo po odborné stránce lépe připraveno pro studium zamýšleného oboru na vysoké škole. Pro 19,2% těchto žáků je důležitá skutečnost, že by dosahovali lepších výsledků ve studiu. Pozornost si bezesporu zasluhuje argument 5,5% dotázaných, kteří uvádějí, že vzhledem ke svým studijním problémům by měli větší šanci studium dokončit. SOŠ a SOU V porovnání s gymnaziálními respondenty je počet těch, kteří by své rozhodnutí ohledně výběru studia nezopakovali,výrazně vyšší – celých 20% dotázaných uvedlo, že by své rozhodnutí pravděpodobně nezopakovalo, 14,3% je o tom přesvědčeno „zcela určitě“. Současně se cca 11% dotázaných neumí v této otázce rozhodnout. Podstatná část těchto respondentů (21,8%) deklaruje jako hlavní důvod svého postoje, že je studium nebaví. Srovnatelná část dotázaných (20,5%) pak tvrdí, že zvolený obor vlastně nechtěla studovat. Celých 17% deklaruje svou nespokojenost s přístupem pedagogů k žákům a 18,9% zdůvodňuje své rozhodnutí tím, že zásadně přehodnotili své profesní plány. Zaměříme-li se právě na tuto skupinu respondentů, spolu s respondenty, kteří uvedli, že zvolený obor vlastně nechtěli studovat – je patrná početná skupina respondentů (39,4%), která rozhodně není identifikována se svou dosavadní profesní volbou. 9,5% respondentů v této souvislosti přiznává značné problémy při zvládání studia a srovnatelných 9,1% je nespokojeno s úrovní studia. Z početné skupiny respondentů, která by dnes v případě opakování někdejší profesní volby své rozhodnutí nezopakovala, představují nejvýznamnější část právě respondenti, kteří jsou zcela nespokojeni s nastoupenou vzdělávací dráhou. Plných 73,5% těchto respondentů by
se dnes rozhodlo pro jiný obor na jiné škole (nikoliv jen např. pro stejný obor na jiné škole – tuto variantu by volilo 12,5% respondentů). Nezanedbatelná část těchto respondentů by se rozhodla stejný obor na jiné škole. Necelá 4% nespokojených respondentů se v této otázce nedokázala rozhodnout. Úroveň konkrétnosti představ o tom, jak by vypadala tato “nová“ volba – s ohledem na typ studia, tedy nejen na jeho obor a konkrétní školu, kde se vyučuje - je velmi různá. Je nutno mít na zřeteli, že skupina těchto respondentů zahrnuje studenty maturitních i nematuritních oborů. V těchto souvislostech maturitního oboru (52,5%), 25,1% respondentů by se rozhodl je třeba vnímat vyjádření respondentů, kteří uvádějí, že by se nyní rozhodli pro maturitní obor, 8,2% respondentů by se rozhodlo pro studium nematuritního oboru. Bezesporu zajímavým zjištěním je skutečnost, že 5,2% respondentů by se rozhodlo pro studium na gymnáziu. Za poměrně vysoký lze považovat počet respondentů, kteří se v tomto směru nedokáží rozhodnout (7,7% respondentů). 4.8 Projekce profesní budoucnosti –vzdělávací a profesní aspirace respondentů Zajímavá zjištění přinesly odpovědi respondentů na otázky zjišťující, do jaké míry jsou schopni realisticky přemýšlet o své profesní budoucnosti, svých vzdělávacích a profesních cílech, do jaké míry jsou schopni předvídat důsledky svých rozhodnutí. V této souvislosti bylo respondentům položeno několik otázek, jejichž účelem bylo alespoň rámcově zmapovat jejich vzdělávací a profesní aspirace, názorové tendence a projektivní schopnosti ve vztahu k profesní budoucnosti. Respondenti odpovídali na otázku: „Máte představu o tom, co byste chtěli dělat po ukončení studia?“ Gymnázia V souladu s předchozími zjištěními prokázali respondenti z gymnázií vysoký zájem o studium na vysoké škole – uvedlo 46,3% dotázaných. Se značným odstupem bylo druhou nejčastěji uváděnou variantou (uvedlo 17,7% respondentů) studium v zahraničí. Ve 13% případů by dotázaní nejraději odcestovali do zahraničí (bez specifikace důvodu). Téměř stejný počet respondentů (10,9%) by chtěl pokračovat ve studiu na vyšší odborné škole, 8,3% v jakémkoliv pomaturitním, studiu. O vysokých vzdělávacích aspiracích studentů gymnázií svědčí také zjištění, že pouhých 0,7% dotázaných uvažuje o tom, že si po ukončení studia bude hledat pracovní uplatnění. V necelých 6% případů respondenti uvedli možnost studia při zaměstnání. Za pozitivní lze jistě považovat skutečnost, že pouze velmi nízký počet respondentů - 0,7% uvádí, že v tomto směru nemá žádnou představu. SOŠ a SOU Srovnáme-li rozložení odpovědí respondentů z gymnázií a SOŠ a SOU, nelze jednoznačně říci, že by vzdělávací aspirace žáků SOŠ a SOU byly výrazně nižší, jsou však jinak strukturovány. Podstatně nižší jsou pouze aspirace těchto studentů ve vztahu k vysokoškolskému studiu (zájem studovat na vysoké škole uvádí 16% respondentů). Takřka na stejné úrovni (15,8%) se v hodnocení studentů umístil zájem nalézt pracovní uplatnění ve vystudovaném oboru. Důraz kladený respondenty na kontinuitu mezi oborem studia a pracovního uplatnění je zřejmý z rozdílu respondentů trvajících na pracovním uplatnění v souladu s vystudovaným oborem (zmíněných 15,8%) a respondentů, kteří si hodlají nalézt jakékoliv pracovní uplatnění (10,5%). O vzdělávacích aspiracích respondentů vypovídá také skutečnost, že 8,4% z dotázaných (nematuritních oborů) by chtělo pokračovat ve studiu s cílem složit maturitní zkoušku. 9,6% dotázaných vyjadřuje svůj zájem studovat na vyšší odborné škole, 8,5% pokračovat v pomaturitním studiu. Poměrně vysoký počet
respondentů (cca 7%) by rád zahájil podnikání. Rovněž v tomto případě vysoký počet respondentů uvádí svůj zájem odcestovat do zahraničí (celkem 10,3% - 6,3% pak za účelem studia). Přemýšlíte o možných alternativách Vaší budoucnosti poté, co ukončíte studium? Přemýšlíte o tom, co budete dělat, nevyplní-li se Vám to, o co byste nejvíce stáli? Tab.č.8 Výroky
G
SOŠ a SOU
A
„Ano, umím si představit situace, které mohou nastat po ukončení mého studia a mám představu, jak bych se je pokusil/a řešit (např. co budu dělat, když se nedostanu na VŚ apod.)“.
48,2%
37,8%
B
„Mám jen přibližnou představu o tom, co všechno může nastat a jak bych se v těchto situacích zachoval/a.“
42,1%
37,6%
C
„O možných alternativách v tomto směru příliš nepřemýšlím.“
7,3%
18,9%
D
„O možných alternativách v tomto směru zatím vůbec nepřemýšlím.“
2,4%
5,7%
Jak je zřejmé z uvedených údajů, ve vzájemném srovnání vykazují respondenti z řad žáků gymnázií vyšší úroveň ve schopnosti zvažovat jednotlivé varianty budoucnosti, které mohou nastat bezprostředně po ukončení studia, resp. vyšší motivaci o těchto otázkách přemýšlet. Zatímco z dotázaných gymnazistů se nad touto budoucností zamýšlí (resp. alespoň tuto skutečnost deklaruje) 90,3% respondentů, v případě žáků SOŠ a SOU klesá tento počet na 75,4% respondentů. Konkretizovanou představu o případných variantách a strategiích postupu pro případ, že se situace nebude vyvíjet předpokládaným směrem, deklaruje téměř polovina (48,2%) dotázaných gymnazistů a (37,8%) dotázaných žáků SOŠ a SOU. Alespoň „přibližnou“ představu uvádí 42,1% dotázaných gymnazistů a 37,6% respondentů ze SOŠ a SOU. Přestože byl výzkum realizován na začátku školního roku, tedy v dob, kdy žáci mají ještě čas na ujasnění plánů do budoucna, lze za znepokojivě vysoký považovat podíl 18,9% dotázaných žáků ze SOŠ a SOU, kteří uvádějí, že o „možných alternativách v tomto směru příliš nepřemýšlí.“ Tyto závěry zdůrazňují opodstatněnost výuky Úvodu do světa práce, zejména na SOU a SOŠ, a nutnost propojení této výuky s činností výchovného poradce i poradce v úřadu práce. Ukazuje se, že žáci gymnázií mají o plánování své profesní a vzdělávací orientace alespoň v základním směrování jasnější představy. Ukázalo se to jak v již dříve uvedeném větším ztotožněním se s vybraným oborem, tak se to ukazuje i nyní na jejich jasnějších představách o tom, co podniknou po maturitě. Je to samozřejmě do určité míry dáno tím, že se dosud nemuseli rozhodovat tak konkrétně, jako žáci, kteří navštěvují SOŠ resp. SOU. Měl by z toho vyplynout důsledek pro práci výchovného poradce už na ZŠ i pro výchovu k volbě povolání na ZŠ, kde by měla být věnována zvýšená pozornost volbě profesní orientace těch žáků, kteří nemají příliš vysoké vzdělávací aspirace. Také by to mělo být impulsem k zavádění oborů s širším profesním profilem nebo s postupnou profilací odkládající volbu povolání do vyšších ročníků.
5. VÝZKUM
SLUŽEB KARIÉROVÉHO PORADENSTVÍ A POTŘEB JEHO KLIENTŮ ŠETŘENÍ MEZI VÝCHOVNÝMI PORADCI
–
5.1 Východiska a cíle výzkumného projektu V souladu s cíli komplexního výzkumu služeb kariérového poradenství byla hlavním výzkumným záměrem projektu analýza působení výchovných poradců jako klíčových poskytovatelů služeb kariérového poradenství na základních a středních školách. Tato sekce výzkumu byla koncipována jako kvalitativní a v jejím rámci tedy neproběhl reprezentativní kvantitativní sběr dat. Výzkum však volně navázal na tematicky příbuzné empirické šetření, realizované Národním ústavem odborného vzdělávání v průběhu roku 20023, jehož relevantní data podrobil sekundární analýze. Primárním cílem výzkumného projektu je prohloubit kvalitativní dimenzi analýzy působení výchovných poradců v systému školního kariérového poradenství, a přispět tak k vytvoření komplexnějšího a strukturovanějšího obrazu o reálné úrovni služeb k volbě vzdělávací a profesní dráhy na českých školách. Klíčovou aktivitou tohoto výzkumu byla realizace řízených skupinových rozhovorů – panelových diskuzí s výchovnými poradci jednotlivých typů škol a v různorodém regionálním zastoupení. Cílem rozhovorů bylo především identifikovat a analyzovat základní problémy výchovného poradce při realizaci kariérového poradenství, zejména pak identifikovat funkční deficity na systémové i operativní úrovni z pohledu výchovných poradců a společně hledat cesty k jejich optimalizaci. V neposlední řadě bylo záměrem vytvořit otevřenou platformu nejen pro diskusi o úloze kariérového poradenství, ale také pro výměnu poznatků a zkušeností o každodenní práci výchovného poradce a posílit tak zainteresovanost samotných poradců na hledání optimálních strategií při zabezpečování kariérového poradenství. 5.2 Metodika V rámci výzkumu byly realizovány tři panelové diskuze, přičemž jedna byla věnována problematice kariérového poradenství na základních školách (8 účastníků), další dvě byly zaměřeny na otázky kariérového poradenství na středních školách. Vzhledem ke kvalitativně odlišným problémům a z toho vyplývajících rozdílných požadavků na obsah kariérového poradenství na jednotlivých typech škol - byly realizovány samostatné diskuse s výchovnými poradci z gymnázií (7 účastníků) a s výchovnými poradci ze SOŠ a SOU (16 účastníků). V závěru každé panelové diskuse byl uspořádán workshop, v rámci kterého byla hledána optimální řešení identifikovaných problémů. Výběr hlavních diskuzních témat se odvíjel především od sledovaného výzkumného záměru – analýzy působení výchovného poradce jako klíčového poskytovatele služeb kariérového poradenství ve škole; zejména pak identifikace hlavních omezení a rozvojových příležitostí v jeho práci na systémové i vnitroškolní úrovni. Současně však byly reflektovány výsledky bleskové ankety na téma Problémy v práci výchovného poradce při poskytování služeb kariérového poradenství, realizované mezi přizvanými výchovnými poradci. 3
Empirické šetření bylo realizováno v rámci projektu Modulární distanční vzdělávání pro evropskou mobilitu kariérových poradců - Leonardo da Vinci, NÚOV, 2002.
Na základě těchto kroků byly formulovány čtyři hlavní diskuzní problémové okruhy: pozice výchovného-kariérového poradce vazby výchovného-kariérového poradce na partnery (v rámci i vně systému) kvalifikace výchovného-kariérového poradce informační, metodické a materiální zázemí výchovného-kariérového poradce Tyto okruhy byly shodně diskutovány v diskuzích s výchovnými poradci ze ZŠ, gymnázií i SOŠ a SOU. 5.3 Závěry výzkumu a jejich aplikace V důsledku společenských proměn dnes rozhodování o budoucí profesní orientaci nabývá zcela nových dimenzí. Na jedné straně restrukturalizační procesy a dynamicky se vyvíjející trendy na trhu práce, proměňující se poptávka ze strany zaměstnavatelů, nové nároky kladené na pracovní sílu, hrozba nezaměstnanosti, ovšem také zásadní proměny vzdělávací nabídky – to jsou jen některé z určujících faktorů současného světa vzdělávání a práce. Rozhodování o dalším studiu, profesní orientaci a dalším profesním směřování na základní, stejně jako na střední škole, se proto bezesporu stávají významnými kroky v životě mladých lidí. A to bez ohledu na skutečnost, že vztah mezi vzděláváním a následným povoláním (zaměstnáním) je dnes mnohem rozvolněnější a variabilnější, než tomu bylo dříve (v podmínkách direktivního plánování). Právě naopak, absolvované vzdělání, jehož těžiště je stále více určováno důrazem na všeobecně vzdělávací základ, je dnes klíčovým faktorem optimálního pracovního uplatnění absolventů. Ti by měli být na setkání s realitou trhu práce systematicky připravováni a škola by v systému podpory žáků při tomto rozhodování měla hrát klíčovou roli. Prospěšnost této podpory jistě nelze omezovat jen na aspekty vztahující se k profesní orientaci. Sebepoznávání, plánování a mnohé další otázky, které by měly být předmětem výchovně-vzdělávacího a informačně-poradenského působení školy, mohou být žákům prospěšné i v jejich osobním životě. V souladu s těmito novými potřebami by školy měly výchově, vzdělávání i poradenství k odpovědnému profesnímu rozhodování přisoudit ve svém působení patřičnou prioritu. Způsob, jakým se k těmto otázkám postaví a jejich reálné možnosti (finanční, personální, organizační aj.) jsou v optice mnohdy vypjaté školní reality pochopitelně jen jednou stranou mince. Tou druhou je úroveň systémových podmínek (právních, institucionálních a ekonomických), které školám vymezují prostor pro praktické naplňování potřeb výchovného a kariérového poradenství. Výchovný poradce je jedním, byť nikoliv jediným rozhodujícím článkem tohoto řetězce. Kromě něj se na podpoře profesní orientace podílejí také pedagogové Výchovy k volbě povolání či Úvodu do světa práce, v ojedinělých případech rovněž školní psycholog. Zkušenosti z praxe naznačují, že rozsah a úroveň poskytovaných služeb výchovného, tedy i kariérového poradenství, se příliš často odvíjejí především od míry entuziasmu a „nadstandardního“ osobního nasazení těchto pracovníků, od úrovně jejich neformálních kontaktů. Obojí je nepochybně při této práci zapotřebí, stávají-li se však uvedené faktory rozhodujícími předpoklady kvalitního zabezpečení služeb, pak to jistě nelze považovat za optimální stav. V duchu uvedených skutečností vycházel koncept výzkumného projektu především z následujících východisek: 1. Stávající úroveň kariérového poradenství na školách je odrazem dlouhodobé absence systémové podpory a koncepce kariérového poradenství 2. Poradenství zaměřené na profesní a vzdělávací orientaci ve školách není v současné době dostatečně komplexní a systematické, je zřejmý deficit v oblasti metodického a vzdělávacího zázemí kariérového poradenství na školách. 3. Postavení výchovných poradců na školách je z právního hlediska velmi neurčité a neodpovídá potřebám, které vyplývají z obsahu práce výchovného poradce.
4. Zejména stávající časová dotace a organizace pracovního úvazku je pro výkon funkce výchovného poradce s ohledem na obsah jeho práce nevyhovující. 5. Hlavní činností výchovného poradce je dnes především řešení výchovných a výukových problémů žáků – poradenství zaměřené na profesní a vzdělávací orientaci představuje nedostatečný úsek činnosti výchovného poradce a je zpravidla omezeno na poskytování základních informací o vzdělávací nabídce, příp. výkon administrativních činností souvisejících s procesem podávání přihlášek žáků k dalšímu studiu. 6. Komunikace mezi partnery, kteří by měli být zainteresováni na podpoře rozvoje kariérového poradenství není v řadě případů dostatečná, stejně jako koordinace jejich činností. 5.3.1 Výchovní poradci jako poskytovatelé služeb kariérového poradenství 5.3.1.1 Úvod do problematiky – vymezení funkce výchovného poradce Základní i střední školy zajišťují prostřednictvím výchovných poradců služby výchovného a pedagogicko-psychologického poradenství, a to zejména v oblasti výchovy, vzdělávání, podpory profesní orientace a prevence sociálně-patologických jevů. Vzhledem ke skutečnosti, že stále ještě ve většině případů je výchovný poradce jediným kmenovým poradenských pracovníkem, kontinuálně působícím na půdě školy a také vzhledem k širokému spektru multioborových činností, které má zabezpečovat, představuje rozhodující, uzlový článek poradenských služeb na školách. Je však třeba uvést, že systém „školního poradenství“, tedy poradenství realizovaného v rezortu školství doplňují na nepříliš vysokém počtu škol také školní psychologové. Současně do tohoto systému náleží pedagogickopsychologické poradny a v úzké návaznosti na jejich činnost rovněž speciálně-pedagogická centra. Do problematiky podpory profesní orientace a výchovy k volbě povolání jsou však zainteresováni také pedagogové Výchovy volbě povolání a Úvodu do světa práce. Působnost výchovného poradce ve velmi obecné rovině vymezuje vyhláška MŠMT ČR 130/1980 Sb., o výchovném poradenství. Podle této vyhlášky plní výchovný poradce následující úkoly:
věnuje pozornost systematické informační činnosti významné pro volbu dalšího studia nebo pro jiné formy přípravy na povolání žáků, koordinuje informační činnost třídních učitelů a poskytuje jim a ostatním učitelům metodickou pomoc při: dlouhodobé profesionální orientaci žáků odpovídající jejich zájmům, zvláštní pozornost přitom věnuje žákům, kterým jejich rodina neposkytuje dostatečnou intelektuální, sociální nebo hmotnou pomoc, dále žákům nadaným a talentovaným a žákům se změněnou pracovní schopností, dlouhodobém systematickém sledování a hodnocení vývoje žáků a vytváření podmínek pro zdravý psychický a sociální vývoj v procesu výchovy a vzdělávání ve škole i v rodině, pro harmonické utváření jejich osobnosti, popřípadě při překonávání rušivých vlivů, které do tohoto procesu zasahují, zpracovává osobní charakteristiky žáků, informuje rodiče žáků, příp. jiné zákonné zástupce, žáky a učitele o činnosti zařízení výchovného poradenství, o možnostech využití jejich odborných služeb a o odborných otázkách důležitých pro zdravý psychický a sociální vývoj žáků, pro formování jejich osobnosti, pro prevenci výchovných a výukových obtíží a poruch i pro nápravu již vzniklých obtíží a poruch. Výchovný poradce poskytuje individuální porady žákům a jejich zákonným zástupcům při řešení výchovných a výukových problémů i v otázkách týkajících se studia na středních a vysokých školách a volby povolání, výchovný poradce zprostředkovává styk s příslušnou pedagogicko-psychologickou poradnou, navrhuje
žáky k odbornému vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně a dbá o realizaci jejího doporučení. V praktické rovině pak obsahovou náplň činnosti výchovného poradce tvoří zejména poradenství v oblasti vzdělávání, výchovy, podpory profesní orientace žáků, prevence školního vzdělávání a prevence negativních sociálních jevů. V oblasti vzdělávání a výuky patří k jeho úkolům zejména péče o žáky se zvláštními vzdělávacími potřebami, žáky ohrožené rizikem školní neúspěšnosti, talentované žáky a žáky zdravotně postižené. V oblasti výchovy pak především péče o žáky s výchovnými problémy, s poruchami chování a se znaky sociální nepřizpůsobivosti. Součástí jeho činnosti by měla být také péče o žáky ze znevýhodňujícího sociálního a sociokulturního prostředí. Vedle toho poskytuje metodickou, informační a poradenskou činnost pro žáky a rodiče, podílí se na tvorbě, implementaci a evaluaci školních preventivních programů. V souvislosti s uvedenými činnostmi představuje nezbytnou součást činnosti výchovného poradce také vedení pedagogické dokumentace a potřebných databází (zejména odborné zprávy a posudky o žácích se specifickými problémy, informační databáze nezbytné pro poradenskou činnost apod.). Pro odpovídající zabezpečení řady těchto činností je důležitá spolupráce s celou řadou partnerů - na půdě školy i mimo ni, zejména s třídním učitelem a ostatními pedagogickými pracovníky, ředitelem školy, školním psychologem, je-li jeho funkce zřízena, dále s rodiči, pracovníky odborných institucí - PPP,SPC, ÚP, lékaři, hospodářskou komorou, zaměstnavateli aj. Výchovný poradce je metodicky řízen pedagogicko-psychologickou poradnou, ze své činnosti však zodpovídá řediteli školy. Vyžadují-li to specifické potřeby škol, může být na nich ustaveno více výchovných poradců (v praxi zpravidla samostatní poradci pro první a druhý stupeň). Výchovný poradce je pedagog, který má pro účely zabezpečování výchovného poradenství snížený pracovní úvazek - o 1- 3 hodiny v závislosti na počtu žáků školy. 5.3.1.2 Základní problémy výchovného a kariérového poradenství v současné školní praxi Z expertních vyjádření a rozhovorů realizovaných s výchovnými poradci je patrné, že klíčovým problémem při plnění úkolů výchovného poradenství je nevyhovující právní úprava, která vymezuje obsah a podmínky činnosti výchovného poradce. Tato právní úprava (zejména pak vyhláška 130/1980 Sb.) evidentně neodpovídá potřebám současné školní praxe – zejména pak s ohledem na spektrum problémů a činností, kterými se výchovný poradce v současné době musí zabývat, a to v konfrontaci s nízkou časovou dotací jeho úvazku pro zabezpečování výchovného poradenství. Ačkoliv právě systém organizace pracovního úvazku pedagoga – výchovného poradce zůstává po léta nezměněn, dramaticky se mění teritorium jeho působnosti. Nárůst žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami, rozšíření sociálně-patologických jevů u žáků a pochopitelně také rostoucí nároky na volbu vzdělávací a profesní dráhy žáků vytvářejí tlak na transformaci role a postavení výchovného poradce v rámci školského poradenského systému, škol samotných a zejména pak na přehodnocení časové a obsahové náročnosti jeho úvazku. Na základě provedeného průzkumu lze základní problémové okruhy činnosti výchovného poradce definovat jako: nedostatečná časová kapacita pro plnění úkolů výchovného poradenství – nevyhovující způsob harmonizace učitelského úvazku a úvazku výchovného poradce neodpovídající (nedostatečně silné) postavení výchovného poradce v rámci školy
neodpovídající informační a materiální zázemí výchovného poradce, v řadě případů nepříliš vstřícné postoje vedení školy vůči vzrůstajícím nárokům výchovného poradenství. Ve vztahu k problematice kariérového poradenství pak lze klíčové problémové okruhy definovat následovně:
A. na úrovni mezirezortní (MŠMT ČR a MPSV ČR) nedostatečná koordinace opatření a činností na úrovni resortů. nedostatečná informační síť výchovných poradců a její propojení se sítí profesních poradců na úřadech práce. B. na úrovni vnitrorezortní (MŠMT ČR)
neodpovídající pozice kariérového poradenství v systému výchovného poradenství (přetrvávající důraz na řešení výchovných a výukových problémů žáků) neodpovídající pozice výchovného poradce v rámci školy v důsledku stávající organizace pracovního úvazku výchovného poradce – nedostatečná časová kapacita pro optimální zabezpečování kariérového poradenství – potřeba snížení „učitelského úvazku“ ve prospěch posílení poradenské složky potřeba nalezení optimálních vazeb mezi výukou a poradenstvím v problematice kariérového poradenství, v řadě případů eliminace kariérového poradenství na úkor zabezpečování nezbytných administrativních činností v souvislosti s přihlašováním žáků ke studiu, nedostatečné zázemí pro realizaci kariérového poradenství na školách nevyhovující úroveň spolupráce s potenciálními partnery nedostatečná kvalifikace výchovných poradců (chybí především kvalifikace pro realizaci pedagogicko-psychologické diagnostiky)
5.3.1.2.1 Pozice výchovného poradce ve škole a v systému školního poradenství, organizační aspekty zabezpečení této funkce Pozice výchovného poradce v rámci školy se ukazuje být jedním z klíčových problémů současného výchovného poradenství. Způsob organizace pracovních úvazků pedagoga, který současně vykonává funkci výchovného poradce a jeho postavení v „hierarchii“ školy dnes často nedovoluje naplňovat úkoly výchovného poradenství v potřebné míře. Ve vztahu k potřebám kariérového poradenství to platí dvojnásob. Vymezení jeho role ve vztahu k úkolům výchovného poradenství, stejně jako samotný obsah výchovného poradenství minimálně otázkou do diskuze. Za stávajících podmínek je výchovný poradce pedagogem, který má snížený učitelský úvazek v závislosti na počtu žáků školy o 1-3 hodiny týdně. Zkušenosti výchovných poradců však dokazují, že stávající časová dotace pro výkon funkce výchovného poradce je zcela nedostatečná. Situace je ještě kritičtější, zaměříme-li se na nároky, které klade kariérové poradenství. Na základě nařízení vlády č.68/1997 Sb., kterým se stanoví míra vyučovací povinnosti učitelů a míra povinnosti výchovné práce ostatních pedagogických pracovníků ve školství, se učitelům-výchovným poradcům snižuje míra přímé vyučovací činnosti v základní a střední škole: s počtem žáků do 150 o 1 hodinu týdně do 250 žáků o 2 hodiny týdně do 550 o 3 hodiny týdně nad 550 o další hodinu týdně za každých dalších 300 žáků.
Je-li pověřeno výkonem funkce výchovného poradce více učitelů, sníží se každému z nich rozsah přímé vyučovací činnosti podle poměrného počtu žáků připadajících na jednoho výchovného poradce. Tab.č.8 Časová kapacita výchovného poradce na jednoho žáka u jednotlivých typů škol (v hod.) 0,20 Základní školy 0,21 Gymnázia 0,27 Střední odborné školy Střední odborná učiliště 0,27 Pramen: Modulární distanční vzdělávání pro evropskou mobilitu kariérových poradců - Leonardo da Vinci, NÚOV, 2002.
Je evidentní a vyjádření výchovných poradců to potvrdila, že nedostatečná časová kapacita se ukazuje být jednou z rozhodujících funkčních překážek pro poskytování odpovídajícího kariérového poradenství ve škole. Ze zkušeností poradců vyplývá, že situace je výrazně příznivější ve školách, ve kterých kromě výchovného poradce působí ještě školní psycholog (v tomto případě se školní psycholog zpravidla zabývá řešením vzdělávacích problémů žáků, výchovný poradce pak má více prostoru pro poskytování kariérového poradenství. Školní psycholog působí přibližně na 100 základních a středních školách. Z respondentů, kteří se účastnili našeho výzkumu, žádný přítomnost školního psychologa na škole nepotvrdil Obsah činnosti školního psychologa je na různých školách velmi různý, rovněž tak je rozdílná forma jeho pracovněprávního vztahu ke škole. Neplní-li současně vyučovací povinnost (jsou však školy, ve kterých je zainteresován do výuky Výchovy k volbě povolání), nemá statut pedagogického pracovníka a zpravidla je zaměstnán ve vedlejším pracovním poměru. Z hlediska obsahu činnosti: na některých školách je činnost zaměřena zejména na optimalizaci školních podmínek a vzdělávacího procesu z hlediska psychosociálních podmínek, zejména pak na zlepšování vyučovacích metod, vztahu mezi učiteli a žáky i žáky navzájem. Na jiných školách je hlavní činnost školního psychologa mnohem více individualizována, zaměřená především na řešení výchovných a vzdělávacích problémů žáků prostřednictvím individuální pedagogicko-psychologické, diagnostické, poradenské a terapeutické péče. V řadě případů školní psycholog v rámci své činnosti zabezpečuje obě tyto sféry. Lze se setkat rovněž s přístupem, kdy školní psycholog do jisté míry nahrazuje, příp. zabezpečuje činnosti, které obvykle provádí pedagogicko-psychologické poradny. V ojedinělých případech školní psycholog vykonává funkci výchovného poradce.
Výraznou podporu si mezi výchovnými poradci (zejména ze základních škol) získala myšlenka rozdělení úkolů výchovného poradenství mezi dva výchovné poradce - a tedy vytvoření funkce samostatného kariérového poradce (při zachování pedagogické i poradenské složky jeho pracovního úvazku), do jehož pracovní náplně by spadalo pouze poskytování kariérového poradenství (je třeba říci, že v některých školách je již tento systém úspěšně praktikován). V zájmu lepší organizace práce, zabezpečování řady rozmanitých potřeb, které vyplývají z kariérového poradenství, ale také v zájmu přístupu k důležitým informacím byla výchovnými poradci shledána shoda v potřebě posílení statutu výchovného poradce v rámci školy, zejména pak ve vztahu k jejímu vedení (je důležité být členem úzkého „poradního sboru“ vedení, mít přístup k důležitým informacím, ovšem také mít vyšší pravomoci při vyžadování informací, potřebné součinnosti jak zainteresovaných institucí, tak rodin, které neplní své povinnosti vůči dětem apod.). Současně poradci zdůraznili potřebu systémového řešení současné kritické situace – potřebu profesionalizace výchovných poradců, jejichž kvalifikaci tvořila z poloviny kvalifikace v rámci aprobačního předmětu a z poloviny kvalifikace v oblasti výchovného, příp. kariérového poradenství.
Protože však nelze takto zásadní systémové změny očekávat v nejbližším období, je třeba, v každém případě přinejmenším zvýšit hodinovou dotaci pro plnění úkolů výchovného poradenství. Operativním řešením, realizovatelným na úrovni škol, se ukazuje být koncentrace času určeného pro práci výchovného poradce do souvislého celku - např. půlden v rámci týdne. Tento postup však vyžaduje, vzhledem k vyučovacím povinnostem výchovného poradce, vstřícnost ze strany vedení školy při tvorbě školního rozvrhu. Nedostatek časového prostoru lze částečně řešit také v rámci Výchovy k volbě povolání. V náročných obdobích, kdy dochází ke kumulaci neodkladných činností – např. období přihlašování žáků ke studiu a s tím spojené agendy kontroly přihlášek ke studiu se v řadě případů osvědčilo zapojení další pracovní síly do administrativní kontroly přihlášek – výchovný poradce získal více prostoru pro poskytování skutečného poradenství. V této souvislosti může být inspirativní způsob organizace práce, který se v některých školách, dle vyjádření výchovných poradců osvědčuje - ve škole je na částečný úvazek zaměstnán psycholog z pedagogicko-psychologické poradny (někde přímo pro výuku Výchovy k volbě povolání). Modifikací tohoto systému je varianta, kdy je agenda výchovného poradce rozdělena mezi tři osoby, které se samostatně zabývají: prevencí a nápravou školního selhávání (výchovnými a výukovými problémy) kariérovým poradenstvím administrativními činnostmi Každý z těchto pracovníků má o jednu hodinu snížený pracovní úvazek.
5.3.1.2.2 Kvalifikace výchovného-kariérového poradce Výchovným poradcem by měl být pedagogický pracovník, který splňuje základní předpoklady pro výkon této funkce (podmínky stanoví vyhláška MŠMT č.139/1997, Sb., o podmínkách odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků a o předpokladech kvalifikace výchovných poradců). Těmito předpoklady jsou odpovídající pedagogická praxe – minimálně 3 roky, vzdělání požadované pro učitele základní, příp. střední školy a absolvování kvalifikačního studia vychovného poradenství, popř. jeho zahájení do dvou let od jmenování). Školní psycholog je absolventem oboru psychologie na filozofické či pedagogické fakultě, s praxí v oboru a popř. s postgraduálním kurzem školní psychologie (organizovaným FF a PdF UK Praha). Je však třeba poznamenat, že v pregraduálním kurzu psychologie se s problematikou kariérní cesty setkávají studenti jen okrajově, v rámci jednosemestrálního kurzu „Poradenské psychologie“.
Z pramenů MŠMT vyplývá, že tyto kvalifikační předpoklady splňuje necelá 1/4 všech výchovných poradců, přičemž jen cca 13% těchto poradců absolvovalo potřebné specializační studium po roce 1989, tedy v době, kdy by koncepce studia již měla reflektovat proběhlé společenské změny a z toho plynoucí nové nároky na proces podpory profesní orientace. Jak vyplývá z dosavadních šetření, vyjádření expertů i samotných výchovných poradců je kvalifikační úroveň výchovných poradců v různých regionech velmi různá, do značné míry determinována také rozsahem a strukturou vzdělávací nabídky jednotlivých institucí pro tyto pracovníky. Ta není všeobecně považována za uspokojivou – zejména je kritizována její nekomplexnost, nesystematičnost a právě značná regionální diferencovanost. Druhou stranu téže mince však představuje reálné využívání této vzdělávací nabídky, ať už s ohledem na objem finančních prostředků, které je vedení škol ochotno a schopno poskytnout na další vzdělávání výchovný poradců, tak s ohledem na motivaci samotných poradců k dalšímu vzdělávání.
V současné době lze potřebnou kvalifikaci v oblasti výchovného poradenství získat postgraduálním studiem (je-li v daný rok otevřeno), akreditovaným na 7 fakultách následujících vysokých škol: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
Pedagogická fakulta UK Praha Filosofická fakulta UK Praha Masarykova univerzita Brno Ostravská univerzita Technická univerzita Liberec Univerzita Palackého Olomouc Západočeská univerzita Plzeň
Koncepce, obsahová náplň studia a bezesporu i jeho úroveň je na jednotlivých vysokých školách velmi různá a nebylo ani účelem našeho výzkumu tyto faktory monitorovat a srovnávat. Rámcově lze říci, že tematickou osu tohoto studia tvoří (pochopitelně s možnostmi řady modifikací a rozdílných akcentujících přístupů) zejména následující problémové okruhy: seznámení s poradenskými teoriemi, zejména ve vztahu k zákonitostem poradenského procesu, poradenská diagnostika, poradenské analýzy, způsoby vedení poradenského rozhovoru, konstrukce a interpretace diagnostických testů, Dalším tématem bývá problematika prevence sociálně-patologických jevů, různé formy intervence, problematika žákovy osobnosti – vývoj, vývojové a výchovné komplikace a odchylky, problematika školní neúspěšnosti, práce s nadanými žáky, se zdravotně postiženými žáky, žák jako člen třídy, práce se školní třídou jako skupinou, dítě-rodina-škola v kontextu vzájemných vztahů a další. Součástí těchto vzdělávacích programů je ve větší či menší míře také problematika kariérového poradenství – zpravidla pod různými označeními - jako poradenství pro volbu povolání, podpora profesní orientace apod. Z obsahového hlediska se tyto vzdělávací úseky zabývají především diagnostickými metodami zjišťování profesní zralosti žáků, metodami podpory profesní orientace žáků, problematikou nadaných žáků, zdravotně postižených žáků ve vztahu k volbě profesní orientace, uvedením do problematiky trhu práce, práce s profesními informacemi apod. Obecně lze však konstatovat, a vyjádření výchovných poradců tuto skutečnost, že potvrdila, že rozsah těchto témat je nízký a neodpovídá současným potřebám. Kromě hrazeného postgraduálního specializačního studia výchovného poradenství realizují vysoké školy také dvouleté postgraduální studium psychologie pro výchovné poradce. Institut pedagogicko-psychologického poradenství pořádá modulární inovační kurz pro ty poradce, kteří absolvovali studium výchovného poradenství před rokem 1990. Vedle studia postgraduálního charakteru si výchovní poradci mohou doplňovat vzdělání v kurzech, které organizují nejrůznější instituce – zpravidla pedagogicko-psychologické poradny, úřady práce, pedagogická centra, IPPP a jiné. Jistě lze pozitivně hodnotit, že všichni výchovní poradci ze základních škol a gymnázií a naprostá většina výchovných poradců ze SOŠ a SOU, kteří se zúčastnili šetření, deklarovali potřebné postgraduální vzdělání v oblasti výchovného poradenství (pochopitelně je třeba mít na zřeteli, že vzorek zastoupených poradců - 31 - byl konstruován pro účely kvalitativního šetření, proto tato data nelze v žádném případě považovat za reprezentativní. Současně je třeba vycházet z předpokladu, že nabídku k účasti na výzkumu přijali poradci se zájmem o problematiku, a pravděpodobně tedy i vyšší motivací k rozšiřování svých vědomostí). I přes takto příznivou kvalifikační strukturu respondentů vyplynula ze všech realizovaných diskuzí otázka rozšiřování kvalifikace jako klíčový problém. Ten má několik rovin, resp. lze jej strukturovat do několika základních problémových okruhů:
nedostatek vzdělávacích příležitostí v oblasti kariérového poradenství
omezené časové možnosti výchovných poradců pro další vzdělávání – především v důsledku plnění výukových povinností (je silně pociťováno zejména poradci na gymnáziích) ne vždy vstřícný přístup vedení školy ke vzdělávacím potřebám výchovných poradců, zejména pak ve vztahu k nárokům: ¾ finančním (priority z hlediska vynaložených prostředků jsou spatřovány v jiných oblastech), ¾ časovým (uvolnění z výuky za účelem návštěvy vzdělávacího kurzu)
Možnosti optimalizace Interview s výchovnými poradci prokázala, že i při stávající časové úlevě z vyučovacího úvazku je v řadě případů obtížné plnit úkoly výchovného poradenství v potřebné míře, natož pak zabezpečovat plnohodnotné kariérové poradenství. Revize stávajícího systému organizace souběžných pracovních úvazků pedagoga – výchovného poradce, resp. jejich harmonizace se ukazuje být jednou z klíčovým podmínek také pro sestavení optimální kvalifikační přípravy těchto pracovníků. Navíc zařazení Výchovy k volbě povolání do výuky na ZŠ a Úvodu do světa práce na SŠ s sebou přináší vyšší požadavky na výchovné poradenství. Je zřejmé, že časový prostor, který má výchovný poradce pro zabezpečování výchovného poradenství, míra kompetencí, kterými disponuje a jeho kvalifikace jsou spojité nádoby a reorganizace jeho pracovních úvazků ve prospěch poradenské složky, tedy jeho větší profesionalizace by pravděpodobně kladla nové nároky na jeho kvalifikační přípravu. V souvislosti s tím je třeba zaměřit se jak na samotnou postgraduální, resp. pregraduální přípravu výchovných poradců, tak na možnosti a podmínky jejich dalšího vzdělávání také v rovině horizontální (zvážit spektrum oprávněných vzdělávacích subjektů). V souvislosti s úvahami o reorganizaci vzdělávací přípravy výchovných poradců byla respondenty vyjádřena podpora dvěma variantním řešením: reorganizovat přípravu výchovných poradců tak, aby se studium výchovného poradenství stalo jedním z rovnocenných studijních oborů v rámci pregraduálního dvouoborového studia (po absolvování VŠ by byl tedy výchovný poradce kvalifikován jak pro učitelství na daném stupni základních škol, tak pro zabezpečování výchovného poradenství), alternativním řešením by mohla být možnost získat kvalifikaci v rámci pregraduálního studia učitelství, a to dobrovolným absolutoriem základního kvalifikačního modulu (obsahově identického se současným specializačním studiem výchovného poradenství). Koncepce dalšího vzdělávání výchovných-kariérových poradců Otevřenou otázkou zůstává také koncepce dalšího vzdělávání. V odborných kruzích se lze setkat s myšlenkou, že vhodně koncipovaným vzděláním výchovných poradců lze dosáhnout jejich připravenosti i k plnění úkolů dříve nepožadovaných např. podpora činnosti školy k rozvoji osobnosti žáků, aktivní organizace poradenských programů a podobně – tedy úkolů, které jsou v současné době spojovány spíš s působením školního psychologa. Trend postupné profesionalizace výchovných poradců, jednou z jejichž modifikací může být také ustavení samostatného „kariérového“ poradce a dalšího výchovného poradce pro řešení vzdělávacích, výukových a ostatních problémů žáků, byl respondenty shledán jako velmi žádoucí (ostatně jej naznačuje také Bílá kniha). Do současné doby nebyly na národní úrovni schváleny závazné standardy poradenských služeb v oblasti kariérového poradenství, což se promítlo také do dlouhotrvající absence koncepce dalšího vzdělávání výchovných poradců (a samozřejmě i ostatních poradenských pracovníků).
V roce 2000 byl Institutem pedagogicko-psychologického poradenství ČR připraven návrh pokynu ministra školství k poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních zřizovaných státem nebo obcemi, ale nebyl uveden do praxe. Uvedený pokyn vymezoval nejen systém poradenských služeb, ale stanovoval i způsob jeho koordinace a financování na národní i regionální úrovni. Stejně tak stanovoval spektrum standardních a nadstandardních služeb poskytovaných klientům za úplatu. Jeho nepřijetí bylo ovlivněno především skutečností, že stanovoval povinnosti nejen zařízením profesního poradenství, ale i klientům, které mohou být vymezeny pouze v právní úpravě na úrovni platného školského zákona, do něhož ovšem tato ustanovení zapracována nebyla.
Institut pedagogicko-psychologického poradenství zpracoval koncepci kariérního růst dalšího vzdělávání poradenských pracovníků. Zaměřuje se především na nejkvalifikovanější poradce, tj. na vystudované psychology a speciální pedagogy. Jedná se tedy buď o pracovníky pedagogicko-psychologických poraden, nebo o školní psychology; navrhovaný systém se týká i dalších odborných pracovníků systému preventivních a poradenských služeb ve školství, kteří ale neprovádějí kariérové poradenství. V koncepci jsou pro psychology a speciální pedagogy stanoveny 4 stupně náročnosti odborných výkonů (činností). Pro tyto stupně jsou stanoveny činnosti (kariérové poradenství jen okrajově) a podmínky nezbytné pro získání kompetencí k výkonu činností vymezených v jednotlivých stupních. První kvalifikační stupeň (I.) má mít poradenský pracovník s ukončeným vysokoškolským vzděláním v předepsaném oboru bez odborné praxe. Podmínkou k získání II. kvalifikačního stupně je nejméně jeden rok odborné praxe a absolvování praktické přípravy začínajících pracovníků na samostatnou psychologickou nebo speciálně pedagogickou práci v PPP, SPC, SVP nebo škole. Pro získání III. a IV. kvalifikačního stupně se navrhuje zavést kvalifikační řízení (atestace). Cílem kvalifikačního řízení je objektivně zhodnotit kvalitu péče a služeb, poskytovaných pracovníkem, jeho individuální odborný rozvoj a jeho připravenost vykonávat i náročné, resp. vysoce náročné a specializované odborné činnosti, které vyžadují specifickou odbornou přípravu získanou v rámci dalšího vzdělávání a odbornou praxi. Kvalifikační řízení (atestace) pro získání III. a IV. kvalifikačního stupně jsou odlišná. Navíc se u nich předpokládá kromě kvalifikace pro provádění poradenských činností i kvalifikace pro terapeutické činnosti i pro koncepčně metodické činnosti.
V rámci koncepce se počítá i s dvěmi speciálními poradenskými pozicemi, které by měly plnit určitou permanentní poradensko-vzdělávací funkci vzhledem k ostatním poradcům – „uvádějící poradenský pracovník“- metodik a „supervizor“. Úloha uvádějícího poradenského pracovníka je metodická, v jeho pracovní náplni je vedle poradenských služeb i odborná podpora nově nastupujícího pracovníka při jeho uvedení do příslušného oboru poradenských služeb a zajištění systematické metodické pomoci v průběhu jeho nástupní praxe. Uvádějící pracovník by měl mít alespoň III. kvalifikační stupeň. V pracovní náplní supervizora je vedle poskytování nejnáročnějších poradenských služeb i poskytování supervize poradenským pracovníkům. Supervizorem se může stát poradenský pracovník, který dosáhne IV. kvalifikačního stupně, splní kritéria pro získání pozice supervizora a bude schválen do pozice supervizora MŠMT.
Koncepce se snaží postihnout i vzdělávání výchovných poradců, tedy poradců, kteří až na výjimky nemají ani psychologické, ani speciálně pedagogické vzdělání. Zde se jako primární úkol vytyčuje co nejplošnější zajištění postgraduálního studia výchovného poradenství a navrhuje se plán realizace včetně vyčíslení potřebných finančních nákladů. Koncepce se ovšem nijak podstatně nezabývá kariérovým poradenstvím. Stejně tak nejsou známy žádné záměry MŠMT směřované směrem ke kariérovému poradenství. Jediné systémové a centrálně podporované vzdělávací aktivity, které souvisejí s kariérovým poradenstvím, jsou soustředěny na vzdělávání učitelů pro výuku úvodu do světa práce, což může na školách zvýšit stávající kvalifikační potenciál využitelný i pro kariérové poradenství. Nelze tedy zřejmě očekávat, že by vzdělávání zaměřené na kariérové poradenství bylo centrálně ve významnější míře podporováno. Je proto nutné pro toto vzdělávání vytvářet podmínky jinými cestami. V ČR neexistuje žádné profesní sdružení výchovných či profesních poradců. Vzhledem k této skutečnosti nemají výchovní či profesní poradci ani žádnou platformu, na základě které by mohli koordinovaně jednat, vzdělávat se, spolupracovat se zahraničními sdruženími a hájit své profesní zájmy.
Existuje pouze Asociace poradenských pracovníků ve školství, která je profesním sdružením psychologů, speciálních pedagogů, sociálních a dalších pracovníků, kteří působí v oblasti poradenských služeb ve školství v ČR (zejména v pedagogicko-psychologických poradnách, ve střediscích výchovné péče a ve školách). V současné době má tato asociace více než 430 členů.
5.3.1.2.3 Vazby výchovného poradce na s ostatními partnery
další poradenské subjekty –
spolupráce
Škola zaujímá, resp. by měla zaujímat v procesu a v systému podpory profesní orientace žáků klíčovou roli. Cílem jejího působení by měla být podpora žáků v úspěšném rozhodování o budoucí vzdělávací a profesní dráze a za tím účelem by měla zabezpečovat komplex vzájemně se doplňujících výchovně-vzdělávacích a informačně-poradenských činností. Je-li cílem výchovně-vzdělávacího působení školy v oblasti volby povolání především vybavit žáka kompetencemi potřebnými pro zodpovědné rozhodování o další vzdělávací a profesní orientaci, pak cílem informačně-poradenské činnosti by mělo být poskytování podpory při jeho konkrétním rozhodování, při řešení zcela konkrétních problémů. V obou těchto případech je spolupráce s dalšími partnery nejen přínosná, ale mnohdy také zcela nezbytná. Systém poradenských služeb ve školství je tedy třeba chápat jako komplementární článek komplexního systému podpory mládeže při vstupu do světa vzdělávání a práce. Školský poradenský systém by měl vytvářet podmínky pro budování a rozvoj funkčních vazeb s dalšími poradenskými složkami, zejména pak v rezortu zaměstnanosti. V konečném důsledku by měl přispívat k vytvoření „otevřeného“ mezirezortního poradenského systému, jehož jednotlivé rezortní složky budou ve svých činnostech vzájemně harmonizovány, budou schopny uspokojovat poptávku po službách a úzce spolupracovat při výměně informací a zkušeností. Výchovný poradce plní ve škole v souvislosti s volbou povolání kumulovanou funkci. Na jedné straně se zpravidla buď přímo podílí na výuce Výchovy k volbě povolání, případně koordinuje implementaci této vzdělávací oblasti do výuky anebo s pedagogy, kteří tuto problematiku vyučují, úzce spolupracuje v rámci své poradenské činnosti. Současně tedy působí na půdě školy jako poradenský pracovník. Jeho hlavním úkolem je zabezpečit základní poradenské služby, na které navazuje odborné poradenství, poskytované specializovanými poradenskými pracovišti - především pedagogicko-psychologickými poradnami a úřady práce. Zároveň by za současných podmínek měl plnit úlohu prvotní „záchytné sítě“- měl by být schopen včas podchytit „problémové“ žáky a kvalifikovaně rozhodnout o případné další odborné pomoci. V tomto směru však dnes výchovný poradce zdaleka nepředstavuje jediný článek v prostředí školy, který by se měl na zmíněných podpůrných činnostech ve vztahu k profesní orientaci podílet. Předpokladem skutečně efektivní realizace výchovně-vzdělávací i informačně-poradenské činnosti na podporu volby povolání je pochopitelně úzká spolupráce jak všech zainteresovaných pracovníků školy (výchovný poradce, pedagogové vyučující Výchovu k volbě povolání, či Úvod do světa práce, třídní a ostatní učitelé, školní psycholog a pochopitelně vedení školy), tak samozřejmě s ostatními partnery v rámci i vně školského systému. Klíčoví partneři výchovného poradce při zabezpečování kariérového vzdělávání a poradenství Jak již bylo řečeno, komplexní a mezioborový charakter kariérového poradenství a vzdělávání vyžaduje spolupráci školy s celou řadou partnerů. Vzhledem k potřebám kariérového poradenství by měly být v existujícím systému poradenských služeb v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti klíčovými partnery škol především:
pedagogicko-psychologické poradny a v úzké návaznosti na jejich činnost speciálně pedagogická centra (v současné době působí na území ČR 101 pedagogickopsychologických poraden (96 státních, 4 nestátní, 1 církevní). Příslušná pedagogickopsychologicko poradna by měla být pro výchovného poradce partnerem zcela zásadním. Nejenže mu poskytuje nezbytné metodické vedení, ale v praktických otázkách volby povolání se na ni výchovný poradce může obracet s žádostí o provedení odborných vyšetření a diagnostiky týkajících se profesní orientace a studijních předpokladů žáků. Na straně druhé může získávat nezbytné informace o žácích, kteří jsou z nejrůznějších důvodů v péči poradny, a kteří tedy zpravidla při rozhodování o volbě povolání a budoucího studia vyžadují zvláštní pozornost. V neposlední řadě se pedagogicko-psychologické poradny v řadě případů podílejí také na dalším vzdělávání výchovných poradců. Speciálně pedagogická centra by především měla přispívat k přípravě k volbě povolání a podpoře profesní orientace žáků s různým typem zdravotního postižení. K řešení problémů konkrétního žáka bývá zpravidla přistupováno komplexním způsobem a často se na něm podílí více odborných pracovníků (např. psycholog, speciální pedagog, sociální pracovník aj.).
úřady práce, především jejich informační a poradenská střediska (úřad práce může být z hlediska požadavků, kladených na volbu povolání významným partnerem. Nespornou výhodou tohoto partnerství je úzké sepětí úřadu práce s prostředím trhu práce a tedy i schopnost poskytovat aktuální informace o vývojových trendech na trhu práce v nejrůznějších souvislostech. V tomto směru úřad práce disponuje bohatou informační a analytickou základnou Z hlediska informačně-poradenských potřeb žáků hraje klíčovou roli informačně-poradenské středisko úřadu práce, které může nabídnout široké spektrum služeb – především pak služby individuální profesní diagnostiky, poskytování informací o vzdělávacích příležitostech a možnostech následného uplatnění na trhu práce. Tyto služby pak mohou být poskytovány jak v rámci exkurzí žáků do IPS ÚP, tak v rámci návštěv pracovníků IPS ÚP ve školách, při společných schůzkách těchto pracovníků s rodiči a jejich dětmi apod. Návštěva tohoto střediska může vhodně doplnit výuku a informace výchovného poradce. ÚP se snaží motivovat školy k přenášení informací na žáky při první i další volbě přípravy na povolání – pořádají besedy, přednášky, skupinové návštěvy IPS. Kvalita spolupráce je do značné míry závislá na kvalitě výchovného poradce na škole a obsahu obecných informací v rámci předmětu volba povolání. V neposlední řadě lze v informačně-poradenských střediscích získat celou řadu informačních materiálů. Některé úřady práce také realizují vzdělávací aktivity pro výchovné poradce),
školy vyššího stupně – spolupráce se školami se zpravidla odvíjí v rovině poskytování informací o školách, především pak o možnostech studia a jeho specifikách, o dalších možnostech a příležitostech, které škola nabízí, ale také možnostech následného pokračování ve studiu na vyšších stupních škol a možnostech budoucího pracovního uplatnění. Spolupráce je realizována nejčastěji prostřednictvím návštěv zástupců těchto škol a organizování besed a přednášek, ale také formou skupinových i individuálních návštěv žáků základních na středních školách v rámci „dnů otevřených dveří“ apod. Výchovní poradci také mohou organizovat návštěvy na veletrzích vzdělávacích příležitostí a burzách škol. hospodářská komora - spolupráce s hospodářskou komorou bývá zpravidla zaměřena na otázky související s nabídkou odborného vzdělávání v regionu a následnou možností uplatnění absolventů SOŠ a SOU. Pracovníci této instituce mohou poskytovat cenné a velmi konkrétní informace týkající se specifik regionálního trhu práce a jeho potřeb, mohou zprostředkovávat informace přímo od zaměstnavatelů. Spolupráce je zpravidla realizována především prostřednictvím organizování exkurzí v podnicích, přednášek
pracovníků HK pro žáky a besed se zaměstnavateli. Přínosná může být v mnoha směrech také spolupráce nejen se samotnými zaměstnavateli, ale také s jinými profesními organizacemi a zájmovými sdruženími v regionu (např. zaměstnavatelskými svazy), která mohou disponovat řadou zajímavých, zpravidla však úzce odborně orientovaných, informací.
další partneři (v závislosti na typu a potřebách školy, na místních podmínkách – např. centrum bilanční diagnostiky, orgány veřejné správy, lékaři různých odborností aj.)
Šetření realizované mezi výchovnými poradci na základních a středních školách ukázalo, že úroveň spolupráce jednotlivých škol s těmito partnery je velmi rozdílná, stejně jako její obsah. Rovněž spektrum partnerských subjektů, na které se školy s žádostí o spolupráci obracejí, je velmi různé. Základní školy Jak vyplynulo z vyjádření výchovných poradců, pedagogicko-psychologické poradny jsou jedním z hlavních partnerů škol při zabezpečování výchovného, a tedy i kariérového poradenství. Jakkoliv řešení případů spadajících do jiných oblastí výchovného poradenství v činnosti těchto poraden převažuje, role poraden při podpoře profesní orientace žáků je podle poradců nezastupitelná. Zásadní přínos poradci spatřují zejména v realizaci individuální profesní diagnostiky, kterou na této úrovni odbornosti neprovádí žádná jiná instituce. Současně považují za důležitou diagnostickou a terapeutickou kontinuitu při realizaci individuální profesní diagnostiky v případě žáků, kteří jsou v péči těchto poraden. Pozitivně hodnotí také systematičnost a dlouhodobý charakter práce s těmito žáky. To však za současných podmínek zároveň znamená omezení kapacitních možností poraden, které tak nemohou uspokojit poptávku po jejich službách v celém rozsahu. Jistý deficit v působení poraden je shledáván v jejich nedostatečném informačním zázemí týkajícím se vzdělávací nabídky a informací o konkrétních školách. V neposlední řadě je významným aspektem spolupráce s pedagogicko-psychologickými poradnami realizace dalšího vzdělávání výchovných poradců. V tomto směru jsou však aktivity jednotlivých poraden značně diferencované a z interview s výchovnými poradci vyplynulo, že vzdělávací nabídku nepovažují z hlediska potřeb kariérového poradenství dostatečnou. Z vyjádření poradců současně vyplynulo, že informační a poradenská střediska jsou dalším významným partnerem škol při zabezpečování kariérového poradenství – z hlediska rozsahu poskytovaných služeb a schopnosti pokrytí široké množiny žáků, pak pravděpodobně partnerem nejvýznamnějším. V praxi má tato spolupráce zpravidla charakter informační a poradenské činnosti jednotlivce (především individuální profesní diagnostika, poradenství ohledně výběru konkrétní školy), častěji však pro skupiny žáků, kteří zpravidla do IPS v rámci exkurzí docházejí. Velmi pozitivně poradci hodnotili zejména možnost testování zájmů prostřednictvím samoobslužného počítačového programu – setkává se u dětí s velkým zájmem, jako velmi přínosné oceňovali také informativní videofilmy o povoláních a popisy povolání obsahující výčet pracovních činností, používaných pracovních prostředků a popis pracovního prostředí. Bohužel ne všechna IPS umožňují zapůjčování videofilmů přímo do škol, což někteří poradci hodnotí velmi negativně. Uvádějí, že zejména pro školy sídlící v odlehlejších oblastech je návštěva IPS spojena s velkou časovou ztrátou (obtížné zajišťování suplování pak ředitele škol může vést k tomu, že návštěvy v IPS příliš nepodporují). Na straně druhé se většina dotázaných poradců domnívá, že je mnohem efektivnější IPS navštěvovat , než jeho služby realizovat v prostředí školy (netýká se jen promítání videofilmů, ale také např. organizování přednášek apod.). Jako významně pozitivní vnímali poradci zejména dobrou informační základnu IPS ÚP v oblasti vzdělávací nabídky a schopnosti poradců poradit s výběrem studijního nebo
učebního oboru a konkrétní školy v závislosti na výsledcích žákovy „profesní anamnézy“ (vyhodnocení testu zájmů, prospěchu apod.) – právě absence tohoto momentu, tedy promítnutí výsledků diagnostického procesu do poradenství k realizaci konkrétní volby byla poradci vnímána jako deficit v případě služeb pedagogicko-psychologických poraden. Jak vyplynulo z vyjádření výchovných poradců, klíčová je pro rovněž spolupráce se středními školami. Ve spolupráci s těmito školami poradci v řadě případů organizují informativní besedy žáků 8.a 9. ročníků s jejich zástupci, účastní se dnů otevřených dveří na školách, veletrhů vzdělávání apod. Tímto výčtem pochopitelně seznam partnerů, s nimiž jednotlivé školy spolupracují, nekončí. Naopak jejich spektrum je velmi různorodé v závislosti na místních podmínkách v neposlední řadě také na aktivitě výchovného poradce. Gymnázia Z vyjádření výchovných poradců vyplynulo, že za klíčového partnera v souvislosti s realizací kariérového poradenství považují pedagogicko-psychologické poradny. Jako nejvýznamnější činnost uváděli zejména testování žáků ve vztahu ke zjišťování jejich studijních předpokladů a volbě další studijní a profesní orientace. Současně však deklarovali svou nespokojenost s nedostatečným rozsahem těchto služeb jako důsledek neodpovídajících kapacit PPP. Jak výchovní poradci z gymnázií, tak výchovní poradci ze SOŠ a SOU se shodli na tom, že by možnost širší spolupráce pedagogicko-psychologickou poradnou zejména v oblasti podpory profesní orientace velmi uvítali. Většina ze zúčastněných poradců na základě svých zkušeností vyslovila názor, že problematika související s profiorientací žáků nepatří k prioritním oblastem PPP a současně, že tyto poradny nemají pro řešení těchto otázek dostatečnou kapacitu. Jak vyplynulo z jejich vyjádření, mnozí se setkali s argumenty, že kapacita poraden je v zásadě vyčerpána řešením případů žáků ze základních škol a někteří z nich rovněž uváděli zkušenost s odmítáním vyšetření středoškolských studentů s poukazem na nedostatečné kapacity poraden. Na straně druhé vnímají PPP jako nenahraditelného partnera zejména v oblasti řešení výchovných a jiných problémů žáků. V této souvislosti je třeba připomenout, že jakkoliv je význam kariérového poradenství pro žáky ZŠ klíčový, ani v případě středoškolských studentů jeho potřeba a význam neklesá – pouze nabývá jiného charakteru. V obdobné situaci jako žáci základních škol se nacházejí také žáci gymnázií – rovněž oni stojí před klíčovým rozhodnutím ohledně specifikace své profesní orientace, byť pochopitelně s několikaletým rozdílem mentálního i fyzického vývoje. Avšak ani v případě žáků SOŠ a SOU, tedy těch, u kterých by bylo možné předpokládat, že svou profesní volbu již učinili, nelze význam kariérového poradenství zpochybňovat. Z nejrůznějších důvodů u nich může dojít ke změně profesních plánů (např. vlivem studijních problémů či změny profesní orientace) a v důsledku toho k nutnosti realizace tzv. „druhé profesní volby“. Potřeba „kariérových“ informací u středoškoláků navíc vzrůstá v souvislosti s jejich očekávaným vstupem na trh práce a potřebou jejich adaptace v tomto novém prostředí. Hovoříme-li o partnerech, které výchovní poradci z gymnázií na základě svých zkušeností označují za klíčové, nelze nezmínit informační a poradenská střediska úřadů práce. Obdobně jako výchovní poradci ze základních škol, ocenili i tito zejména kvalitní, aktualizovanou informační základnu těchto pracovišť vztahující se k možnostem dalšího vzdělávání – na středních, vyšších odborných, vysokých školách i v rámci pomaturitního
studia. Řada poradců pozitivně hodnotila zejména poradenský modul systému OKpráce, prostřednictvím jehož databáze, lze získat informace o možnostech dalšího vzdělávání na středních a vyšších odborných školách v celé ČR. Byly zmíněny rovněž nejrůznější informační akce pro žáky – přednášky o možnostech studia, o možnostech uplatnění a podmínkách zaměstnávání absolventů. S poměrně velkým zájmem se podle vyjádření poradců setkávají také informace o nabídce rekvalifikací. SOŠ a SOU Výchovní poradci SOŠ a SOU v naprosté většině označili za rozhodujícího partnera IPS ÚP. Z jejich vyjádření vyplývá, že tato spolupráce má především charakter informačněporadenské činnosti vztahující se k problematice trhu práce – možnostem uplatnění absolventů v oboru v rámci regionu i v rámci ČR. IPS ÚP těmto žákům poskytují především informace o vývoji na trhu práce v regionu, o nabídce volných pracovních míst, o podmínkách uzavření pracovního poměru, o postupech, jak hledat zaměstnání, o problému nezaměstnanosti, realizují testování žáků aj.Specifickou oblast pak představuje poradenství pro sekundární profesní orientaci. Nejčastější formou předávání informací jsou besedy s žáky posledních a předposledních ročníků. Ve srovnání s ostatními typy škol je zde zřejmá mnohem užší vazba se sférou trhu práce. Důležitým partnerem výchovných poradců SOŠ a SOU jsou rovněž PPP, které zajišťují vedle péče o žáky s výchovnými či výukovými problémy také služby profesní diagnostiky. Názor dotazovaných poradců na průběh spolupráce s pedagogicko-psychologickými poradnami má však dvě roviny. Na jedné straně poradci oceňují nenahraditelný přínos a působení poradny zejména v oblasti řešení osobnostních, výchovných a výukových problémů žáků. Na straně druhé vyjadřují nespokojenost zejména s kapacitními možnostmi poraden, které neodpovídají reálným potřebám škol. Zcela specifickou oblast pak představuje právě problematika kariérového poradenství. Srovnáme-li stanoviska poradců z jednotlivých typů škol, poněkud lépe než poradci ze SOŠ a SOU hodnotili spolupráci s poradnami poradci z odborných učilišť a praktických škol (právě u žáků těchto škol je často profesní diagnostika spojena s řešením jiných problémů). Významným partnerem zejména pro výchovné poradce ze SOU je hospodářská komora. V případě SOŠ je tato spolupráce, dle vyjádření výchovných poradců spíš ojedinělá. Spolupráce často nabývá podoby konkrétní materiální podpory některých oborů, hospodářská komora může být garantem odborných zkoušek nezbytných pro výkon profese, zástupci HK jsou často přítomni u závěrečných učňovských zkoušek: HK monitoruje a nabízí volná místa v oboru. Hospodářské komory však především pořádají také semináře, na kterých informují o perspektivách i o možnostech konkrétního pracovního uplatnění absolventů oboru, o záměrech zaměstnavatelů v určitém oboru v regionu.. V některých případech hospodářské komory pomáhají s prezentací vyučovaných oborů při nejrůznějších příležitostech. Jedním z nejvíce oceňovaných přínosů HK je pak zprostředkování a udržování vazeb mezi SOŠ a SOU, resp. jejich žáky a reálnými firmami v regionu (zabezpečování odborné praxe). Hospodářská komora se také např. podílí na celoživotním vzdělávání pořádáním mistrovských kurzů, kurzů „zaučen v oboru“. Kromě hospodářských komor jsou velmi ceněným partnerem také samotné firmy, které umožňují realizaci odborné praxe žáků v reálném pracovním prostředí. Výčet těchto partnerů pochopitelně není a s ohledem na diferencovanost místních podmínek a jejich variabilitu ani nemůže být absolutní. Úroveň vzájemné spolupráce s a mezi jednotlivými partnery se vždy odvíjí od specifického charakteru místních podmínek. Je zřejmé, že ty jsou do značné míry determinovány nejen iniciativností samotného výchovného poradce a podmínkami, které mu pro plnohodnotný výkon jeho funkce vytváří škola, ale pochopitelně také ochotou ke spolupráci ze strany partnerů. Mělo by být jedním z úkolů výchovného poradce usilovat o to, aby tato spolupráce byla široká a všestranně efektivní.
5.3.1.2.4 Informační a materiální zázemí výchovného-kariérového poradce Je nesporné, že úroveň informačního a materiálního zázemí, které má výchovný poradce pro svou práci k dispozici je podstatnou determinantou kvality poskytovaných služeb. V případě služeb kariérového poradenství, které se do značné míry vyznačují právě prací s nejrůznějšími informacemi s důrazem na jejich komplexnost a vzájemnou provázanost, platí tato skutečnost dvojnásob. Šetření realizované mezi výchovnými poradci na všech typech škol ukázalo, že informační zázemí pro poskytování kariérového poradenství je v komplexním pohledu (byť s dílčími výhradami) samotnými poradci hodnoceno relativně pozitivně. Informačním zázemím byla pro účely výzkumu míněna zejména dostupnost, využitelnost a komplexnost nejrůznějších informačních zdrojů pro výchovně-vzdělávací a poradenskou činnost výchovného poradce. Nejvyšší spokojenost s množstvím i kvalitou informačních zdrojů vyjadřovali výchovní poradci ze základních škol. Zároveň však v mnoha případech zmiňovali problematickou dostupnost zejména nejrůznějších tištěných informačních příruček pro školy – limitujícími faktory jsou zde relativně vysoká cena těchto příruček na straně jedné a omezené finanční možnosti škol na straně druhé. Cennou informaci přinesla interview o tom, v jakých oblastech pociťují poradci největší „informační deficit“, který jim ztěžuje zabezpečování úkolů výchovného poradenství a současně reflektovat aktuální „kariérové“ potřeby žáků. Absolutní shoda mezi dotazovanými poradci ze základních škol zavládla v názoru, že chybí přehledná, komplexní a průběžně aktualizovaná databáze kontaktů na poradenské instituce a databáze odkazů na relevantní webové stránky. Téměř všichni výchovní poradci vyjádřili potřebu seriózních prognóz o vývoji na trhu práce v regionu i na celostátní úrovni. Z rozhovorů s výchovnými poradci z gymnázií i SOŠ a SOU vyplynulo, že k zabezpečování úkolů kariérového poradenství sice mají informace, které považují za nezbytně nutné, avšak v některých ohledech hodnotí své informační zázemí jako poněkud problematické. Za klíčový problém přitom označili dostupnost potřebných informací - školy dnes často získávají tyto informace od zainteresovaných institucí složitými cestami. Projevuje se absence v praxi fungující systémové podpory distribuce těchto informací a jejich aktualizace. Obdobně jako v případě výchovných poradců ze základních škol, rovněž poradci z gymnázií i SOŠ a SOU označili za největší překážku ve své poradenské činnosti absenci prognostických informací o vývojových trendech na trhu práce a především pak specifické informace o tom: jak se budou vyvíjet jednotlivé profese jak se uplatní absolventi jednotlivých oborů jak se bude vyvíjet evropský trh práce a jaké budou možnosti participace na tomto trhu V této souvislosti zazněla jistě podnětná myšlenka, že aktivnější roli by mohly při koordinaci získávání a poskytování těchto informací hrát krajské rady pro vzdělávání a zaměstnanost. Zatímco úroveň informačního zázemí byla většinou dotazovaných poradců hodnocena v podstatě uspokojivě, diametrálně odlišného hodnocení se dostalo materiálnímu zázemí. Z vyjádření výchovných poradců vyplynulo, že nejtíživější nedostatky ztěžující práci výchovného poradce jsou v tomto ohledu především: absence samostatné místnosti vyhrazené pouze pro účely poradenství, která by poskytovala klidné a důvěrné prostředí (poradci k těmto účelům zpravidla využívají své „odborné“ kabinety, pakliže jim byl takový přidělen) omezený přístup k Internetu (jen malá část dotázaných poradců má Internet připojen ve svém kabinetu, příp. v jiné vyhrazené místnosti),
nedostatečné materiální zázemí ve vztahu k potřebnému množství nejrůznějších pomůcek – informačních příruček, PC pro širší využívání podpůrných počítačových programů – programy pro volbu vzdělávání a pro volbu povolání, testy zájmů a předpokladů, videoklipy o jednotlivých profesích aj.
Význam dostatečného informačního i materiálního zázemí pro poskytování kvalitních služeb kariérového poradenství je nesporný. Současně je zřejmé, že jeho úroveň je nejen odrazem reálných možností škol, ale také reflexí jejich priorit při alokaci finančních prostředků. Je tedy do značné míry na vedení škol, aby si v současných podmínkách uvědomily rostoucí potřebu systematické výchovně-vzdělávací a poradenské činnosti ve vztahu k volbě optimální vzdělávací a profesní dráhy žáků. Jak již bylo uvedeno, shodují se výchovní poradci ze všech typů škol především na potřebě prognostických informací o vývojových trendech na trhu práce a na potřebě systémové podpory distribuce a aktualizace „kariérových“ informací. V tomto směru je vítaným systémovým opatřením společný projekt MŠMT a MPSV - Informační systém o uplatnění absolventů škol na trhu práce (ISA). Jeho cílem je shromažďovat, zpracovávat a analyzovat relevantní informace (především z oblasti ekonomického a demografického vývoje, požadavků zaměstnavatelů, vývoje vzdělávacího systému) a následně rovněž postupně prognózovat budoucí vývoj z hlediska požadavků trhu práce. Primárním cílem je pak tyto informace v adekvátní formě zprostředkovávat klíčovým skupinám uživatelů – tedy nejen zájemcům o studium a jejich rodičům, školám i poradenským institucím, orgánů m veřejné správy na všech úrovních. Aplikace integrovaného informačního systému ISA je v souladu Dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy v ČR. 5.3.1.2.5 Perspektivy – návrhy dílčích opatření ke zkvalitnění kariérového poradenství na školách V dalším vývoji poradenských služeb ve školství bude hrát klíčovou roli Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, kde se například stanoví : postupně zavádět funkci školních psychologů a školních speciálních pedagogů. rozšířit existující systém pedagogicko-psychologického poradenství, koordinovat jeho služby s poradenskými službami poskytovanými ve školách a v dalších institucích. rozšířit počet studijních míst na vysokých školách v oborech psychologie, speciální pedagogika a sociální práce. zavést ucelený systém odborného růstu poradenských pracovníků propojený se systémem jejich dalšího vzdělávání a se systémem odborné metodické podpory (supervize). zavést ve spolupráci se sociálními partnery podpůrná opatření zlepšující přechod absolventů do praxe: legislativně zajistit účast zástupců zaměstnavatelské sféry při závěrečných učňovských zkouškách, podporovat a legislativně zakotvit alespoň několikaměsíční řízenou praxi pro každého žáka odborného vzdělávání v podnikové sféře, podporovat rozvoj profesního poradenství, podporovat rozvoj informačního systému v oblasti vztahů vzdělávání a sféry práce, podporovat rozvoj kompenzačních vzdělávacích programů pro mladé nezaměstnané.
Návrhy dílčích opatření ke zkvalitnění kariérového poradenství ve školách Centrální – systémová úroveň:
definovat úkoly kariérového poradenství ve školách a jejich návaznost s výchovou k volbě povolání (ZŠ) a s výukou úvodu do světa práce (SŠ) dočasně alespoň formou metodického pokynu MŠMT, perspektivně pak novelou vyhlášky o výchovném poradenství.
snížit vyučovací povinnost výchovných poradců tak, aby měli pro poradenství k dispozici alespoň jeden souvislý půlden v týdnu. Optimální by byl stav, kdy by polovinu pracovního úvazku výchovného poradce tvořily výuka a polovinu poradenství.
v rámci rozvojového programu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků podporovat (morálně i finančně) vzdělávání učitelů pro výchovu k volbě povolání (ZŠ) a výuku úvodu do světa práce (SŠ).
usilovat o začlenění vzdělání zaměřeného na výchovu k volbě povolání (ZŠ) a na úvod do světa práce (SŠ) do studijních programů pedagogických fakult s cílem vytvoření samostatných aprobací.
propagovat kariérové poradenství, výchovu k volbě povolání (ZŠ) a výuku úvodu do světa práce (SŠ) v materiálech MŠMT a na akcích určených ředitelům škol.
dát výchově k volbě povolání (ZŠ) a výuce úvodu do světa práce (SŠ) vyšší prioritu v kontrolní práci školní inspekce (v současné době je kritizován přílišný .
umožnit, aby výchova k volbě povolání (ZŠ) a výuka úvodu do světa práce (SŠ) nemusely být klasifikovány
Úroveň školy – operativní úroveň:
při tvorbě školního rozvrhu umožnit koncentraci času určeného pro práci výchovného poradce do souvislého celku (např. souvislý půlden v rámci týdne).
do spolupráce s výchovným poradcem více angažovat třídní učitele, užitečné by bylo organizovat schůzky výchovných poradců s třídními učiteli a rodiči,
na SŠ, zejména na gymnáziích, pořádat pro žáky setkání s bývalými absolventy, kteří studují na VŠ (např. formou předvánočních besídek) – žáci tak mohou získat cenné „neformální“ informace o průběhu studia, školy více informací, resp. zpětnou vazbu o následném umístění nebo i uplatnění absolventů,
umožňují-li to finanční možnosti školy, zaměstnat na několik hodin týdně psychologa z PPP, který by řešil výchovné a výukové problémy žáků, čímž by výchovný poradce získal větší prostor pro kariérové poradenství,
na gymnáziích v době podávání přihlášek na vysoké školy zaškolit a zaúkolovat administrativní pracovnici pro administraci těchto přihlášek,
zajistit samostatnou pracovnu pro výchovného poradce; vybavit pracovnu výchovného poradce počítačem s připojením na internet,
zavést ve školách výchovu k volbě povolání (ZŠ) a výuku úvodu do světa práce (SŠ) ve smyslu metodických pokynů MŠMT a pokud možno ji koncentrovat tak, aby ji vyučoval jeden, maximálně dva učitelé ve spolupráci s výchovným poradcem, přičemž ideální je, aby tuto výuku prováděl přímo výchovný poradce,
umožnit učitelům výchovy k volbě povolání (ZŠ) a výuky úvodu do světa práce (SŠ) účast na vzdělávání k této problematice,
umožnit výchovným poradcům účast na seminářích a akcích věnovaných kariérovém poradenství,
prohloubit spolupráci s úřadem práce.
6. VÝZKUM
SLUŽEB KARIÉROVÉHO PORADENSTVÍ KLIENTŮ – ŠETŘENÍ MEZI PORADCI IPS ÚP
A
POTŘEB
JEHO
V souladu s cíli komplexního výzkumu služeb kariérového poradenství byla hlavním výzkumným záměrem projektu analýza činnosti informačních a poradenských středisek úřadů práce ve vztahu ke službám kariérového poradenství – zejména pak analýza profilu jejich poradenských pracovníků jako klíčových poskytovatelů těchto služeb. Cílem realizovaného šetření bylo monitorovat reálný profil těchto středisek a jejich pracovníků a identifikovat případné bariéry a rozvojové příležitosti v jejich činnosti ve vztahu ke službám kariérového poradenství pro žáky základních a středních škol. 6.1 Metodika Tato sekce výzkumu byla koncipována jako kvalitativní a v jejím rámci neproběhl reprezentativní kvantitativní sběr dat. Výzkum byl realizován formou dotazníkového šetření mezi poradenskými pracovníky IPS ÚP. Dotazníky byly distribuovány do 24 IPS ÚP a předány k vyplnění poradenským pracovníkům. Sběr dat proběhl v gesci Správy služeb zaměstnanosti. Současně byly realizovány rozhovory s vybranými experty. 6.2 Závěry výzkumu a jejich aplikace Pracovně-profesní poradenství má v ČR dlouholetou tradici, jejíž kořeny sahají až do 20. let minulého století. Systém moderních služeb tohoto poradenství začal být budován po roce 1991, tedy v době, kdy začaly být zřetelné první mírné projevy transformujícího se trhu práce. V působnosti MPSV se konstituoval komplexní systém veřejných služeb zaměstnanosti, řízených Správou služeb zaměstnanosti a zabezpečovaných celorepublikovou sítí územních orgánů - úřadů práce. Dnes lze říci, že úřady práce sehrály nezastupitelnou úlohu při optimalizaci sociálních důsledků transformačních a restrukturalizačních procesů. V praxi úřady práce naplňují ve svých územních obvodech úkoly vyplývající ze Státní politiky zaměstnanosti. Mezi její hlavní náleží především (§1 zák.č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění):
soustavné sledování a vyhodnocování situace na trhu práce, zpracování prognóz a koncepcí zaměstnanosti a programů pro další pracovní uplatnění zaměstnanců při velkých strukturálních a organizačních změnách a racionalizačních opatřeních, bezplatně poskytovanou informační, poradenskou a zprostředkovatelskou činnost, zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšných prací, rekvalifikaci občanů, poradenství pro volbu povolání a odbornou výchovu, hmotné zabezpečení občanů ucházejících se o zaměstnání a při rekvalifikaci, opatření pro zaměstnávání občanů se změněnou pracovní schopností, systém evidence volných pracovních míst a občanů ucházejících se o zaměstnání.
Úřad práce v rámci své působnosti především:
na vyžádání informuje občany o možnostech získání zaměstnání, odborné přípravy a rekvalifikace, a zaměstnavatele o volných zdrojích pracovních sil, zprostředkovává uchazečům o zaměstnání a zájemcům o zaměstnání, kteří mají trvalý pobyt v jeho územním obvodu, vhodné zaměstnání,
poskytuje občanům poradenské služby spojené se zaměstnáním, s volbou povolání a odbornou výchovou v souladu s rozvojem odvětví, oborů a činností, zabezpečuje také zaměstnání občanů se změněnou pracovní schopností a vede evidenci uchazečů o zaměstnání se změněnou pracovní schopností.
6.2.1 Úloha IPS V průběhu let se IPS ÚP profilovaly jako poradenské instituce schopné zajistit širokou dostupnost svých služeb a těmito službami pokrýt rozsáhlou část cílové populace. V pozadí tohoto příznivého vývoje nepochybně stál potřebný veřejněpolitický konsenzus v otázce nutnosti podpory školní mládeže při kariérovém rozhodování a priorita, která jí byla v systému služeb zaměstnanosti přisouzena. To se samozřejmě promítlo do systému organizace a úrovně materiálně-technického vybavení příslušných poradenských pracovišť – nezbytných předpokladů pro vytvoření efektivního poradenského systému. IPS ÚP se ukázala být schopná reflektovat a saturovat podstatnou část poptávky po službách kariérového poradenství. Schopnost „zasáhnout“ širokou část cílové populace při schopnosti reflektovat reálné potřeby klientů a garantovat nezbytnou kvalitu těchto služeb se ukázala být klíčovou „devizou“ systému kariérového poradenství v rezortu zaměstnanosti. IPS je otevřeno všem zájemcům z řad široké laické i odborné veřejnosti. Především by však mělo sloužit žákům (všech typů a stupňů škol, rodičům, výchovným poradcům, pedagogům, ale i jiným zájemcům). Hlavním posláním IPS je individuální i skupinovou formou poskytovat informační a poradenské služby v souvislosti s volbou a změnou povolání, resp. volbou vzdělávací a profesní dráhy. IPS především:
poskytují informace o vzdělávací nabídce – síti středních, vyšších odborných a vysokých škol, studijních a učebních oborech v jednotlivých regionech i v rámci celé ČR, o podmínkách a průběhu přijímacího řízení; ovšem také informace o možnostech studia v zahraničí
poskytují informace o situaci na trhu práce a o možnostech uplatnění absolventů jednotlivých oborů v praxi,
poskytují informace o jednotlivých povoláních
poskytují služby individuální profesní diagnostiky
organizují besedy pro žáky, rodiče i pedagogy k problematice volby povolání, vstupu do zaměstnání, trhu práce, seznámení s činností úřadu práce
organizují anebo se podílí na pořádání burz škol, veletrhů vzdělávání a pracovních příležitostí apod.
organizují vzdělávací akce pro výchovné poradce a pedagogy Výchovy volbě povolání
jako součást úřadu práce spolupracují se všemi jeho odděleními zvláště s odděleními rekvalifikací, analýzy trhu práce a poskytují všechny dostupné informace z těchto oblastí (informace o volných pracovních místech, možnostech rekvalifikací apod.).
IPS jsou zpravidla vybavena řadou podpůrných prostředků, které mohou rozhodování klientů významně pomoci. Jedná se např. o:
počítačový program pro samoobslužné testování profesních zájmů doporučení vhodných povolání a příslušného vzdělání
s návazností na
samoobslužný počítačový program pro vyhledávání studijního nebo učebního oboru (vč. informací o vyšším odborném nebo vysokoškolském studiu)
krátké informativní videofilmy, které dokumentují obrazem i slovem základní pracovní činnosti jednotlivých profesí, včetně ukázek konkrétního pracovního prostředí,
popisy jednotlivých povolání, obsahující výčet pracovních činností, používaných pracovních prostředků, popis pracovního prostředí aj.
nejrůznější informační materiály.
6.2.2 Velikost IPS – personální obsazení Z šetření realizovaného mezi pracovníky IPS ÚP vyplynulo, že charakter i vytíženost těchto středisek je na jednotlivých ÚP různý a z toho důvodu není jednotný ani počet jeho pracovníků. Z 24 IPS, která se šetření účastnila, bylo personální obsazení jednotlivých následující: Tab. Personální obsazení IPS ÚP Počet zaměstnanců-poradců
Počet IPS
1 poradce 2 poradci 3 poradci 4 poradci
2 IPS 13 IPS 4 IPS 5 IPS
6.2.3 Kvalifikace poradců IPS ÚP Odpovídající kvalifikace poradenských pracovníků je pochopitelně jedním z klíčových, nikoliv však jediným předpokladem pro kompetentní výkon této profese, a tedy i efektivity celého poradenského systému. Jak potvrzují názory samotných poradců, ale i vyjádření expertů (a názorně to dokazuje rovněž uvedená tabulka), stávající kvalifikační struktura poradenských pracovníků úřadů práce je značně nesourodá a diverzifikovaná, a to nejen z hlediska stupně, ale i oborového zaměření dosaženého vzdělání. Tab. Kvalifikace poradců IPS ÚP Dosažené vzdělání VŠ, Mgr. Pedagogické Psychologické Speciálně-pedagogické Sociologie, sociální politika, sociální práce, sociálněprávní obor Ekonomické Jiné
25 8 3 7 7 3
VŠ, Bc.
SŠ
2 2 3
Je zřejmé, že tento stav je důsledkem především dlouhodobé absence systému odborného vzdělávání poradenských pracovníků úřadů práce. Experti se shodují na tom, že vzdělávání pracovníků pracovně-profesního poradenství je v současné době stále značně roztříštěné,
nesystematické, reagující pouze na nejakutnější vzdělávací potřeby. Za zcela zásadní nedostatek je pak považováno, že komplex vzdělávacích aktivit, kterými poradenský pracovník (ne zcela automaticky) prochází, dostatečně nereflektuje předchozí úroveň a obsah vzdělání. Do současnosti v podstatě nebyly stanoveny závazné kvalifikační standardy pro poradenské pracovníky v rezortu zaměstnanosti. Ukazuje se, že je nezbytné především sjednotit požadavky na výkon práce poradenských pracovníků, jasně vymezit směr a stupeň výchozího vzdělání pro výkon funkce poradce a stanovit optimální obsah a formu následného kvalifikačního programu. V neposlední řadě je pak nezbytné zabezpečit metodické vedení a koordinaci tohoto vzdělávání, jak na centrální úrovni, tak na úrovni jednotlivých krajů. Jak vyplynulo z vyjádření expertů, vzhledem ke specifickému organizačnímu uspořádání SSZ v rámci MPSV, by bylo optimální zařadit řízení dalšího odborného vzdělávání všech poradenských pracovníků rezortu zaměstnanosti přímo mezi kompetence SSZ. Za tím účelem by měl být v tomto útvaru zřízen útvar vzdělávání pracovníků služeb zaměstnanosti. Současná úroveň poradenství v resortu zaměstnanosti je tak důsledkem dlouhodobé absence systému kontinuálního vzdělávání poradenských pracovníků ve všech oblastech jejich činnosti – chybí zejména znalost a schopnost aplikace relevantních poradenských přístupů při komunikaci s klienty a především pak znalost a schopnost provádění bilanční diagnostiky (BDG). V této souvislosti je třeba uvést, že otázkou implementace bilanční diagnostiky do poradenské praxe ÚP se SSZ již několik let intenzivně zabývá. Dosavadním vyústěním tohoto úsilí je vytvoření sítě bilančně-diagnostických center. Uplatňování bilanční diagnostiky v praxi, stejně jako samotné působení těchto středisek je však stále spojeno s celou řadou otázek (o tom podrobněji v samostatné kapitole o BDG). 6.2.3.1 Potřebný kvalifikační profil poradců – subjektivní hodnocení poradců Následující tabulka sumarizuje hodnotící stanoviska poradců IPS ve vztahu ke znalostnímu a dovednostnímu profilu profesionálních poradců těchto středisek. Jak je zřejmé, všichni poradci, kteří se zúčastnili šetření, považují za nezbytně nutnou především znalost struktury vzdělávací soustavy i aktuální vzdělávací nabídky v regionu, možností uplatnění absolventů jednotlivých oborů a informačních zdrojů o vzdělávací a profesní nabídce. Poněkud překvapivé je zjištění, že jen 83% považuje za stejně důležitou schopnost aplikovat kritéria pro rozhodování o budoucí vzdělávací a profesní dráze. Obdobně jen 64% považuje za nezbytně nutné znalosti a dovednosti v oblasti psychologické (bilanční) diagnostiky. Tuto skutečnost lze považovat za projev poněkud zúženého vnímání obsahu kariérového poradenství poradci IPS. Současně se tak potvrzuje také předchozí zjištění ohledně převládajícího typu realizovaných služeb - ty mají charakter poskytování informací. Tab. Okruhy potřebných znalostí a dovedností 1- nutné 2- užitečné, ale někdy se lze bez těchto znalostí obejít 3 - není nutné znát, resp. umět, stačí mít po ruce příslušné informace 4 – je zbytečné Znalosti a dovednosti Struktura vzdělávací soustavy, stupně vzdělání, skupiny oborů, druhy oborů, způsob ukončování, formy studia Vzdělávací nabídka SŠ a VŠ regionu, hlavní směry nabídky významných VŠ Náročnost studia a šance na přijetí v různých typech škol, v často žádaných oborech a na jednotlivých VŠ Možnosti uplatnění absolventů jednotlivých oborů, obsah práce v hlavních skupinách povolání a v jednotlivých významných povoláních Hlavní trendy vývoje trhu práce, aplikace na doporučování vhodných oborů
1
2
3
4
100
0
0
0
100
0
0
0
92
8
0
0
100
0
0
0
100
0
0
0
Kritéria potřebná pro rozhodování o budoucí profesní a vzdělávací orientaci /např. charakter pracovních činností pracovních prostředků, druh pracoviště apod.), aplikace na žáky, vztah s jejich zájmy, schopnostmi, vlastnostmi Psychologická diagnostika žáků, techniky testování předpokladů žáka pro různá odborná zaměření a studium na různých druzích škol Informační zdroje o vzdělávací a profesní nabídce (příručky, počítačové programy, webové stránky
83
9
8
0
64
18
18
0
100
0
0
0
6.3 Rozsah a náplň poradenské činnosti IPS Jak již bylo řečeno, IPS jsou často pozitivně hodnocena zejména pro svou schopnost poskytnout služby široké množině klientů. Tento „plošný“ charakter poradenství pochopitelně úzce souvisí s převažující formou, kterou jsou poradenské služby poskytovány. Jakkoliv je individuální poradenství důležitou a nenahraditelnou složkou v poradenské praxi IPS, poradenské služby poskytované skupinovou formou představují dominantní složku jejich činnosti.4 Na základě průzkumu realizovaného mezi 24 IPS je bohužel třeba konstatovat, že kvantifikace poradenství realizovaného v rámci IPS je více než problematická. Neexistence systému jednotného statistického monitoringu s jasně vymezenými požadavky na druh sledovaných dat a neexistence závazné metodiky jejich sběru vede ke značně nekomplexnímu a nesourodému obrazu o rozsahu poskytovaných služeb. Výsledky šetření realizovaného mezi oslovenými IPS je tak třeba nutně považovat za ilustrativní. Vzhledem k tomu, že řada oslovených IPS nebyla schopna rozlišit údaje o počtu žáků, kterým bylo poradenství poskytnuto individuální a skupinovou formou, vypovídají následující údaje o celkovém počtu klientů IPS. Je zřejmé, že absence dat kvantifikujících objem poradenských služeb v závislosti na jejich formě je významnou překážkou pro další zkvalitňování těchto služeb. Realizované šetření přineslo následující údaje:5 Tab. Struktura poskytnutých služeb podle počtu žáků jednotlivých typů škol Průměr. Hodnota Min. hodnota Max. hodnota 2002 48 4800 Žáci ZŠ, vč. ZvŠ 763 25 2462 Žáci gymnázií 451 15 600 Žáci SOŠ 223 40 824 Žáci SOU 66 11 209 Žáci OU, U, PrŠ
Z vyjádření poradců vyplynulo, že nejčastějšími klienty IPS jsou žáci a jejich rodiče, v rámci oboustranné informační činnosti však jimi mohou být také výchovní poradci nebo pedagogové Výchovy k volbě povolání či Úvodu do světa práce. 4
Stanovit jednoznačně, byť průměrný, podíl skupinového a individuálního poradenství v činnosti IPS je velmi obtížné, neboť přístup jednotlivých středisek se značně různí. Stejně tak dochází k určitému rozdílnému vnímání významu těchto slov. Z vyjádření poradců vyplynulo, že nalézt jasnou hranici mezi skupinovým a individuálním poradenstvím může být někdy velmi obtížné. Přesto lze konstatovat, že skupinové poradenství v činnosti IPS převažuje. Zpravidla bývá individuální poradenství poskytováno těm klientům, kteří si jej vyžádají, anebo těm, u nichž to poradce považuje za potřebné.
5
Vzhledem ke značným rozdílům v počtech klientů jednotlivých IPS uvádíme vedle průměrných také marginální hodnoty.
Poradci se vyjadřovali také k postupům, které ve své poradenské praxi nejčastěji používají:
besedy, přednášky pro školy rozhovor s klienty, příp. s jejich rodiči asistované testy zájmové orientace různé asistované sebehodnotící testy profesiogramy samoobslužné vyhledávání promítání krátkých instruktážních filmů o povoláních rozhovor výchovným poradcem, příp. jiným pedagogem
Jen necelých 25% poradců uvedlo, že ve svém středisku realizuje také inteligenční a osobnostní testy. V konfrontaci s uvedenými skutečnostmi přineslo šetření také cenné údaje o převažujícím charakteru poptávky po službách IPS. Podle vyjádření poradců se klienti (žáci a jejich rodiče) na IPS obracejí nejčastěji s žádostmi o:
informace o konkrétních školách informace o studijních oborech (včetně náročnosti studia apod.) informace o průběhu a obsahu přijímacího řízení doporučení dalších informačních zdrojů informace o povoláních informace o možnostech pracovního uplatnění v regionu (většinou žáci SŠ) informace o službách úřadu práce (většinou žáci SŠ) informace o rekvalifikacích a vzdělávacích kurzech (většinou žáci SŠ)
informace možnostech studia a zaměstnání v zahraničí (stáže, au-pair pobyty apod.).
Z uvedeného přehledu i z vyjádření pracovníků IPS vyplývá, že tato střediska jsou vnímána především jako servisní informační a „primárně-poradenská“ centra. Tomu odpovídá také profil nejvíce realizovaných činností – zpravidla poskytování informací a doporučení. Složka individuální profesní diagnostiky, jakkoliv je poradci vnímána jako důležitá, je v souboru těchto činností zastoupena již o poznání méně. Jen cca 20% IPS uvedlo, že se na ně klienti obracejí rovněž s žádostí o posouzení rozumových předpokladů nebo osobnostních vlastností žáků ve vztahu ke studijním nárokům či výkonu určité profese. Je zřejmé, že služba označovaná jako „individuální profesní diagnostika“ má jiný obsah v poradenské praxi IPS a jiný v poradenské praxi PPP. IPS často tímto termínem označují poradenské aktivity, jejichž jádrem je testování zájmové orientace. Z pohledu PPP se tento přístup nemusí jevit jako dostatečný, přisuzuje-li se mu jiný, než „orientační“, podpůrný charakter. Jen některé IPS ÚP, jejichž poradci mají příslušné psychologické vzdělání jsou schopny realizovat profesní diagnostiku na úrovni PPP. V tomto směru jsou patrné rozdíly mezi jednotlivými středisky – úroveň realizované profesní diagnostiky se do značné míry odvíjí od vzdělání poradců (jak vyplývá z údajů MPSV, působí na všech ÚP v ČR cca 30 pracovníků s psychologickým vzděláním – tedy ani ne na ½ všech ÚP). Řada poradců IPS si tuto situaci uvědomuje a uvítala by užší spolupráci s PPP. V praxi se však často setkávají s tím, že poradny nejsou z kapacitních důvodů schopny uspokojovat poptávku po těchto diagnostických službách a jejich potenciální „klienti“ tedy přicházejí do IPS. Otázka rozsahu diagnostických služeb v IPS je pak samozřejmě také otázkou kapacitních možností těchto středisek s ohledem na náplň jejich činnosti, organizaci práce a především pak lidské zdroje. Potřeba posílení profesně-diagnostické složky v poradenské činnosti úřadů práce stála u zrodu koncepce samostatných center bilanční diagnostiky. Podstatnou připomínkou řady poradců ve vztahu k případné optimalizaci obsahu a forem poradenských služeb pro žáky je neexistence zpětné vazby o evaluaci služeb klienty.
Možnosti, jak informace o efektivitě realizovaných služeb získat jsou podle poradců velmi omezené. Z šetření vyplynulo, že některá pracoviště si monitoring spokojenosti klientů se službami provádějí, avšak obecně pociťují absenci systémové podpory. Zvláštní pozornost by měla být věnována stanovení indikátorů efektivity celého systému. 6.4 Vazby na ostatní subjekty - spolupráce s partnery Spektrum partnerů, s nimiž IPS v rámci své činnosti spolupracují je velmi různorodé a odvíjí se od místních podmínek. Jako klíčové partnery poradci nejčastěji uváděli základní a střední školy (zejména výchovní poradci), pedagogicko-psychologické poradny, speciálněpedagogická centra, krajské úřady - odbory školství, nejrůznější krizová centra, rekrutační střediska AČR, ovšem také např. domy dětí a mládeže, ICM, středisko informatiky a služeb aj. Jistě není bez zajímavosti, že pouze v jednom případě byla zmíněna hospodářská a sociální rada kraje, obdobně jako spolupráce s jinými úřady práce v kraji. Jak již bylo zmíněno, jedním ze zásadních partnerů IPS by měly být pedagogickopsychologické poradny. Vyjádření poradců v řadě případů tuto spolupráci potvrdila, současně však někteří z nich nepovažovali spolupráci s PPP za dostatečnou. Jak vyplynulo z jejich vyjádření, odehrává se tato spolupráce především v rovině vzájemné výměny informací nebo společným řešením některých případů. Zástupci IPS a PPP se také zpravidla účastní nejrůznějších akcí souvisejících s problematikou kariérového poradenství, jak na místní, tak na krajské úrovni. Rovněž rozsah a zaměření těchto aktivit jsou v jednotlivých regionech velmi různé. Na okresní úrovni se nejčastěji se jedná o nejrůznější vzdělávací akce pro výchovné poradce, pedagogy vyučující Výchovu k volbě povolání nebo Úvod do světa práce, případně o informativní schůzky s těmito pracovníky. Často jsou organizovány přehlídky vzdělávání, na kterých se prezentují školy v regionu aj. Na krajské úrovni se zpravidla jedná o veletrhy vzdělávacích příležitostí, burzy škol, ovšem také např. expertní setkání pracovníků IPS na školském odboru krajského úřadu, v jednom případě byla zmíněna rovněž účast na jednání krajské tripartity. Z vyjádření poradců současně vyplynulo, že nejčastěji jsou tyto akce organizovány z podnětu úřadů práce, setkání s výchovnými poradci zpravidla iniciují pedagogicko-psychologické poradny, ve výjimečných případech školy. Někteří poradci zmiňovali rovněž školské odbory krajských úřadů. Obecně však poradci nepovažují tyto akce za dostatečné – zejména kritizovali, že nejsou organizovány systematicky. Jako nejpřínosnější byly hodnoceny společné koordinační porady pracovníků IPS ÚP, PPP a školských odborů krajských úřadů. Spolupráce s partnery při budování informační základny v oblasti vzdělávací nabídky Naprostá většina pracovníků IPS ÚP potvrdila, že informace o středních a vyšších odborných školách získávají především vlastními aktivitami na školách (týká se zpravidla škol regionu), informace o školách z jiných regionů čerpají z nejrůznějších celostátních přehledů, periodik, propagačních materiálů, často využívají programu OKpráce. Navštěvují prezentace škol, účastní se nejrůznějších veletrhů vzdělávacích příležitostí apod. V ojedinělých případech ÚP uvádějí spolupráci se školskými odbory krajských úřadů. Nejčastějšími způsoby jak, úřady práce získávají informace o vysokých školách je využívání celostátních přehledů, publikací, periodik, ovšem také průzkum webových stránek, některé ÚP zasílají školám pro své potřeby vytvořené dotazníky. Využívají rovněž prezentací – „dnů otevřených dveří“ univerzit. V ojedinělých případech uvádějí, že jim školy samy zasílají informace o své vzdělávací nabídce a o podmínkách studia.
6.5 Systémová podpora poradenství pro volbu vzdělávací a profesní dráhy 6.5.1 Bilanční diagnostika v poradenské praxi úřadů práce Potřeba prohloubení a zefektivnění pracovně-profesního poradenství v proměňujících se podmínkách trhu práce, především pak potřeba akcentu na komplexní posouzení potenciálu člověka při nalézání vhodného profesního a pracovního uplatnění vedla SSZ k implementaci metod psychologické diagnostiky a poradenství – tzv. bilanční diagnostiky do komplexu poradenských služeb rezortu zaměstnanosti. Vymezení pojmu Bilanční diagnostika je poradenský proces, který s využitím komplexních odborných diagnostických metod směřuje k optimálnímu využití potenciálu člověka při nalézání jeho vhodné profesní orientace a uplatnění. Z této definice vyplývá, že bilanční diagnostika je proces, při kterém se poradci (psychologové) snaží ve spolupráci s klientem nalézt způsob nejoptimálnějšího využití jeho schopností, dovedností, zájmů a motivace pro vhodné zařazení do profesního života. Jedná se o komplexní posouzení možností klienta se zaměřením na aktuální stav daného regionálního trhu práce. Nejde tedy jenom o posouzení vhodnosti konkrétního klienta pro konkrétní profesi, ale o způsob řešení klientovy situace s variantními návrhy dalších postupných kroků návratu do profesního života. Při poradenském procesu bilanční diagnostiky se předpokládá motivace klienta podstoupit tyto aktivity a současně se řídit navrženými postupy kariérového plánu. Bilanční diagnostika je poměrně časově náročný proces. Sestává ze skupinových a individuálních konzultací, sběru dat, analýzy a syntézy potřebných poznatků. Povětšinou se opírá o psychologickou diagnostiku, ale i o poznatky z oblasti řízení lidských zdrojů, analýzy a prognózy regionálního trhu práce aj. V březnu roku 2000 byl Správou služeb zaměstnanosti zpracován základní metodický materiál, upravující zřízení zvláštních odborných pracovišť, jejichž úkolem je poskytovaní služeb bilanční diagnostiky („Bilančně diagnostická pracoviště ve službách zaměstnanosti“).6 Obecný legislativní rámec pro realizaci projektu bilanční diagnostiky tvoří: zákon ČNR č.1/1991 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění zákon ČNR č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů na úseku zaměstnanosti, v platném znění (v § 12 upravuje působnost úřadu práce a podle písmene c) – poskytuje občanům poradenské služby spojené se zaměstnáním, s volbou povolání a odbornou výchovou v souladu s rozvojem odvětví, oborů a činností) Vlastní projekt bilanční diagnostiky upravuje: zmíněný materiál SSZ – MPSV, odboru 42 z března 2000 usnesení vlády ČR ze dne 5.5.1999 č. 418, kde v opatření 1.8. ukládá: „…zřídit funkční síť bilanční diagnostiky…“ a dále usnesení vlády ČR ze dne 23.6.1999 č.640, kde v bodu 2 ukládá: „…do 31.12.2000 zabezpečit funkční síť bilančně diagnostických pracovišť pro optimální sladění požadavků trhu práce s reálnými možnostmi uchazečů.“ Na tyto materiály navazuje oznámení vrchního ředitele SSZ č. 3/2000, kterým se zřizuje metodická síť bilančně diagnostických pracovišť. Dalším závazným dokumentem, ze kterého musí vycházet všechna pracoviště, která poskytují služby v rámci poradenského projektu bilanční diagnostiky je „Charta kvality“.
6
Materiál je v současné době revidován.
Služby bilanční diagnostiky zároveň představují důležité proaktivní opatření Národního plánu zaměstnanosti. Průběh poradenského procesu 1. Úvodní individuální rozhovor (vysvětlení možností a možných přínosů bilanční diagnostiky klientovi, motivace klienta, časový harmonogram poradenského procesu apod.) 2. Sběr dat (vyhodnocení objektivně existujících i subjektivně pociťovaných faktorů – v této fázi získaných zpravidla písemnou formou. 3. Individuální rozhovor Slouží k doplnění potřebných údajů o klientovi, zjištění jeho postojů, kompetencí, profesních zkušeností, rodinného anamnéze atd. 4. Příprava strategie Poradce na základě zjištěných údajů o klientovi svou diagnostickou úvahou vytváří prioritní projekty pro klienta. Jsou zpracovány variantním způsobem. 5. Závěrečný individuální rozhovor Závěrečnou fází bilanční diagnostiky představuje diskuze klientem nad těmito projekty. Klíčovým požadavkem je, aby se klient s těmito variantami identifikoval. Orientační časový rámec pro proces bilanční diagnostiky by měl být cca 30 hodin vč.vyhodnocování, interpretací a příprav konkrétních projektů Výstupy bilanční diagnostiky Hlavním výstupem tohoto poradenského procesu je „Závěrečná zpráva bilanční diagnostiky“. Jedná se o dokument, který má klientovi usnadnit orientaci v jeho předpokladech, silných stránkáchi, případně vhodných postupech k nalezení pracovní příležitosti. Současně se však zabývá také jeho případnými slabinami, nedostatky, a v souvislosti s tím i nevhodnými variantami profesní dráhy. Závěrečnou zprávu může klient využít při výběrových řízeních, jednáních se zaměstnavateli apod. Síť BDG pracovišť Vlastní síť těchto odborných pracovišť je dnes tvořena:
v každém kraji 2 metodickými pracovišti zřízenými při úřadech práce 10 „vlastními“ pracovišti zřízenými při úřadech práce 23 externími pracovišti, která mají pověření SSZ MPSV ČR.
Při tvorbě této institucionální sítě byla rozlišena pracoviště tzv. zdrojová a podpůrná. Jejich vzájemný vztah přitom není vztahem nadřízenosti a podřízenosti, označení jejich funkce je výrazem pozice v souvislosti se snahou o zachování přirozené spádovosti jednotlivých oblastí regionu. Hlavní úkoly metodických pracovišť: • průběžné ověřování metodiky bilanční diagnostiky na odborných pracovištích • supervizní činnost při interpretacích diagnostických technik ve spádové oblasti • návrhy a aplikace nových metod
• odborná pomoc bilančně diagnostickým pracovištím při ÚP ve spádové oblasti • pomoc při sestavování dohod uzavíraných mezi ÚP a externími institucemi zajišťujícími bilančně diagnostické služby včetně kontroly jejich obsahu • informační servis pro externí bilan.diagnostická pracoviště • kontrola konkrétních odborných výstupů činností externích institucí zabezpečujících bilan.diagnostické služby pro potřeby ÚP ( souvisící s personálním, technickým a metodickým vybavením ) • průběžné sledování odborné připravenosti pracovníků poskytujících služby v oblasti bilanční diagnostiky na spádových bilan.diagnostických pracovištích ÚP (návrhy na školení, odborné konzultace apod.). Z výše uvedených hlavních úkolů je zřejmé, že do systému těchto poradenských služeb mohou vstupovat i externí instituce (které musí získat povolení SSZ MPSV). Seznam BDG pracovišť je v podstatě otevřený a vychází z potřeby odpovídajícího odborného zázemí (pracovníci s psychologickým vzděláním), ale také odpovídajícího zázemí pro supervizní a kontrolní činnost ostatních subjektů v regionu, které poskytují bilančnědiagnostické služby klientům ÚP. Zástupci BDG metodických pracovišť zároveň tvoří pracovní skupinu při SSZ a zabezpečují jednotnost a funkčnost poskytovaných služeb. 6.6.2 Servisní pracoviště SSZ Významnou úlohu při zabezpečování centrální podpory systému poradenství pro volbu vzdělávací a profesní dráhy plní spolupráce SSZ a servisních pracovišť (v rámci poradenských úseků 1 pracovník v kraji a 1 zástupce) určených úřadů práce. Servisní pracoviště zabezpečují operativní úkoly a činnosti související s centrální podporou systému poradenství na území spádové oblasti - jednoho nebo více krajů ČR, zejména pak: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
pravidelnou aktualizaci informací o školách a studijních oborech v kraji v IS OKpráce metodickou a vzdělávací činnost vzhledem k poradenskému software užívanému na ÚP předávání informací na jednotlivé ÚP v kraji koordinaci návrhů změn a úprav poradenského software návrhy na tiskové materiály pro kraj spolupráci s pracovní skupinou Poradenství OKpráce (soustředí připomínky z ÚP a předává pracovní skupině/SSZ)
Pro úspěšné plnění těchto úkolů je nutná těsná spolupráce servisního pracoviště s útvarem informatiky ÚP. Rovněž se doporučuje účast servisního pracovníka na regionálních poradách vedoucích odborů poradenství.
ZÁVĚRY Empirické šetření přineslo zajímavá zjištění jak ve vztahu k analýze funkčnosti služeb kariérového poradenství, tak ve vztahu k informačním a vzdělávacím potřebám cílové populace, které souvisejí s jejich kariérovým rozhodováním. Ukázalo se, že jak žáci základních, tak i středních škol prokazují v řadě případů značnou míru samostatnosti při práci s informačními zdroji – resp. při vyhledávání informací souvisejícími s volbou vzdělávací a profesní dráhy. V komplexním pohledu je pak z vyjádření respondentů zřejmé, že značný vliv na jejich rozhodování má úzké i širší rodinné prostředí (doporučení, osobní zkušenosti, vzory v rodině), významnou roli hrají při rozhodování respondentů také zkušenosti a doporučení přátel. Z výzkumu vyplynulo, že tyto podněty jsou v řadě případů pro respondenty významnějšími zdroji než např. informace a doporučení odborných poradců - výchovných poradců, poradců z pedagogicko-psychologických poraden, úřadů práce. Především pak respondenti subjektivně deklarovali vysokou samostatnost při konečném rozhodování o konkrétní volbě budoucího studia či povolání.Toto zjištění pochopitelně úzce souvisí s využívaností služeb odborných poradců při kariérovém rozhodování, resp. s dostupností jejich služeb pro cílovou populaci. Právě v tomto směru výzkum naznačil řadu dílčích systémových deficitů jak při distribuci kariérových informací žákům, tak především z hlediska srovnatelného, vyváženého zabezpečování poradenství k volbě vzdělávací a profesní dráhy pro všechny kategorie příslušníků cílové populace. Na základě výsledků výzkumu je třeba si klást otázku, zda-li se uvedené tendence, vzorce chování respondentů při rozhodování o profesní budoucnosti (tedy především relativně nízká využívanost služeb odborných poradců a subjektivně deklarovaná samostatnost při přijímání konečné volby) odvíjí od (negativních) zkušeností respondentů se zkoumanými informačními a poradenskými zdroji a nízkou důvěrou v jejich potenciál, anebo souvisí-li spíš s nízkou úrovní povědomí o informačních a poradenských možnostech, případně s jejich dostupností. Domníváme se, že na základě výsledků výzkumu lze oprávněně vyslovit následující závěry: v uvedených souvislostech se ukazuje být klíčovým zjištěním šetření skutečnost, že jakkoliv míra využívanosti poradenských subjektů není v souhrnném pohledu nikterak vysoká, je u respondentů evidentní potřeba vyšší odborné podpory při profesním rozhodování – poptávka po těchto službách je poměrně vysoká, není však uspokojivě saturována, informovanost respondentů o informačních a poradenských možnostech je poměrně vysoká, problémem se ukazuje být spíš distribuce a kvalita (tedy obsah, rozsah a forma) poskytovaných informací – významná část respondentů ze základních i středních škol subjektivně nepovažuje informace, kterými disponuje za dostatečné pro skutečně „odpovědné“ kariérové rozhodování; relativně vysoké procento respondentů nepovažuje poskytnuté informace za dostatečně užitečné pro své kariérové rozhodování), značným problémem se ukazuje být poradenská kapacita všech zkoumaných poradenských subjektů tedy jak výchovných poradců, pedagogickopsychologických poraden i úřadů práce, která zjevně neodpovídá poptávce po těchto službách. V tomto směru lze nejlépe hodnotit situaci v případě žáků základních škol, kteří mají relativně vyrovnaný přístup jak ke službám pedagogicko-psychologických poraden , tak informačně poradenských středisek úřadů práce. Rovněž výchovný poradce ve většině případů poskytuje na základních školách široké spektrum služeb souvisejících s kariérovým poradenstvím. Lze říci, ve srovnání s těmito skutečnostmi, se ukazuje být významným problémem zabezpečení kvality uvedených poradenských služeb na středních školách. Zaměříme-li se na jednotlivé poradenské subjekty, zřejmý kapacitně omezený „široký“ přístup středoškolských studentů ke službám pedagogicko-psychologických poraden – jejich služeb ponejvíce
využívají žáci se specifickými problémy. Přitom poptávka po specializovaných především profesně-diagnostických službách PPP se ukazuje být mnohem širší. Deficitem, který respondenti pociťují ve vztahu ke komplexu služeb, který PPP poskytují, se ukazuje nízká schopnost poskytovat v návaznosti na výsledky profesní (bilanční) diagnostiky také konkrétní informace o školách a podmínkách přijímacího řízení (u klienta PPP je tedy zřejmá potřeba posílit diagnostickou složku poskytované služby o složku aplikační se zaměřením na zcela konkrétní informace o vzdělávací nabídce). Je zřejmé, že IPS ÚP hrají zcela nezastupitelnou roli v poskytování kariérového poradenství, jakkoliv jejich role je ve srovnání s PPP poněkud odlišná. Hrají-li PPP nezastupitelnou roli zejména s ohledem na řešení komplikovaných případů, je klíčovou devizou IPS ÚP především relativně vysoká dostupnost těchto služeb a pokrytí širšího spektra cílové populace (v této souvislosti je však třeba rozlišit specifika vysoce odborného a individualizového charakteru poradenství, který je předmětem PPP a plošnějšího, méně specializovaného a zpravidla skupinovou formou poskytovaného poradenství v IPS ÚP). z hlediska dostupnosti služeb pro cílovou populaci a také s ohledem na požadavek rovného přístupu cílové populace k poradenským službám se ukazuje být systémovým deficitem skutečnost, že zabezpečení potřebných informačních a poradenských služeb, intenzita spolupráce s poradenskými subjekty realizované ve školním prostředí se v řadě případů odvíjí od osobního nasazení výchovného poradce - plošná srovnatelnost kvality tedy není uspokojivě systémově zabezpečena, klíčovým článkem poradenského systému k volbě vzdělávací a profesní na dráhy na základních a středních školách se ukazuje být právě osoba výchovného poradce, jehož individuální přístup ve většině případů významně determinuje úroveň kariérového poradenství na školách. Z odborných poradců je to právě výchovný poradce, na nějž se žáci nejčastěji obracejí - což pravděpodobně souvisí právě s jeho nejsnazší dostupností pro klienty. Současně toto zjištění klade vysoké požadavky především na flexibilitu a na odbornou erudici výchovného poradce (jakkoliv současné podmínky pro práci výchovného poradce nejsou vůbec uspokojivé), jejíž významnou součástí by vedle odborných znalostí měly být sociální kompetence. Právě výsledky uvedeného empirického šetření prokázaly, že tyto sociální kompetence, resp. schopnost získat si důvěru žáků, jsou významnými determinantami kariérového poradenství - ovlivňují, zda-li se žáci se svými otázkami na výchovného poradce vůbec obrátí (v tomto směru je jistě znepokojující zjištění, že jen cca 1/3 respondentů ze ZŠ a gymnázií důvěřuje svému výchovnému poradci natolik, že by se mu svěřilo se svými problémy, v případě respondentů ze SOŠ a SOU představuje podíl těchto respondentů jen 19%.
V souhrnném pohledu lze na základě dosavadních výsledků výzkumu konstatovat, že jakkoliv je existující systém v základních ohledech relativně funkční, není dostatečná především jeho kapacita s ohledem na poptávku po poradenských službách, a především pak s ohledem na objektivní požadavky, které jsou v současnosti kladeny na proces volby vzdělávací a profesní dráhy. Projevuje se deficit nejen v systémovém zabezpečení rovného přístupu ke všem druhům poradenských služeb pro všechny příslušníky cílové populace (rovný přístup je na elementární úrovni pochopitelně zajištěn, projevuje se však nedostatek v systémovém zabezpečení jeho praktického naplnění7) , ale i v systémovém zabezpečení požadované kvality těchto služeb (problémem zde není kvalita služeb poskytovaných jednotlivými poskytovateli, ale právě efektivní distribuce těchto služeb co nejširšímu spektru klientů). Je zřejmé, že je třeba transformovat roli výchovného poradce ve škole, což v praktické rovině znamená především řešení jeho nedostatečné časové kapacity pro plnění 7
Z šetření např. vyplynulo, že jak PPP, tak IPS ÚP v ojedinělých případech z kapacitních důvodů odmítají „nadstandardní“ spolupráci se školami.
úkolů vyplývajících z výchovného poradenství obecně a kariérového poradenství obzvláště. Současně je třeba harmonizovat činnost škol, pedagogicko-psychologických poraden a IPS ÚP tak, aby byl vytvořen komplexní, komplementární a efektivní systém širokého spektra služeb kariérového poradenství, který „zasáhne“ každého jedince, který stojí před úkolem profesní volby.
PŘÍLOHY
Informační potřeby žáků v souvislosti s volbou povolání Základní školy 100%
80%
60%
40%
20%
0% A
B
C
D
E
F
velmi důležité
G
H
I
J
poměrně důležité
K
L
nedůležité
O
nevím
P
Q
R
S
T
Vysvětlivky (ZŠ) Informace o povoláních a profesních oblastech A Jaký je obsah práce v jednotlivých povoláních či profesních směrech B Jaké jsou požadavky příslušných povolání na vzdělání, znalosti a dovednosti C Jaké jsou požadavky příslušných povolání na zdravotní stav a fyzické předpoklady D Jaké jsou mzdové podmínky v příslušných povoláních Informace o studijních oborech E Jaké učební a studijní obory existují v jednotlivých odborných směrech a stupních vzdělání F Seznamy škol, kde jsou zvolené obory vyučovány G Kdy nelze daný obor studovat ze zdravotních důvodů H Jaké jsou požadavky a šance na přijetí do studia ve zvoleném oboru I
Jaký je obsah studia, jaké vyučovací předměty jsou v oboru vyučovány
J
Profil absolventa - co se absolvent v oboru naučí, pro jaká povolání a činnosti je připraven
K Jaká je míra nezaměstnanosti absolventů oboru L Jak se uplatňují absolventi oboru v praxi (např. zda nalézají pracovní uplatnění v oboru nebo spíš v jiných oblastech) Informace o jednotlivých školách
M
Základní údaje o školách – kontaktní údaje, o jakou školu (typ školy) se jedná
N Jaké obory jsou na vybrané škole vyučovány O Jde-li o školu státní či soukromou P
Jaká je úspěšnost absolventů při přijímání na vyšší typ škol
Q
Zda se platí školné a jak vysoké
R
Zda jsou při vybrané škole možnosti ubytování a za jakých podmínek
S
Jaká je na vybrané škole úroveň výuky cizích jazyků
T
Organizuje-li škola den otevřených dveří
Informační potřeby žáků v souvislosti s volbou povolání Gymnázia 100%
80%
60%
40%
20%
0% A B C D E
F G H
I
J
velmi důležité
K
L M N O P Q R S T U V W X
spíš důležité
spíš nedůležité
Y
Z Aa Bb Cc Dd Ee Ff Gg Hh Ii
nedůležité
nevím
Jj Kk Ll
Informační potřeby žáků v souvislosti s volbou povolání SOŠ a SOU 100%
80%
60%
40%
20%
0% A B C D E F G H I
J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z Aa Bb Cc Dd Ee Ff Gg Hh Ii Jj Kk Ll
velmi důležité
spíš důležité
spíš nedůležité
nedůležité
nevím
Vysvětlivky (G a SOŠ) Informace o povoláních a profesních oblastech A Jaký je obsah práce v jednotlivých povoláních či profesních směrech B Jaké jsou požadavky příslušných povolání na vzdělání, znalosti a dovednosti C Jaké jsou požadavky příslušných povolání na zdravotní stav a fyzické předpoklady D Jaké jsou mzdové podmínky v příslušných povoláních Informace o studijních oborech E Jaké studijní obory existují v jednotlivých odborných směrech a stupních vzdělání F Seznamy škol, kde jsou zvolené obory vyučovány G Kdy nelze daný obor studovat ze zdravotních důvodů H Jaké jsou požadavky a šance na přijetí do studia ve zvoleném oboru I
Jaká je náročnost studia ve zvoleném oboru
J Jaký je obsah studia, jaké vyučovací předměty jsou v oboru vyučovány K Profil absolventa - co se absolvent v oboru naučí, pro jaká povolání a činnosti je připraven L Jaké jsou možnosti studia v zahraničí v jednotlivých odborných směrech a stupních vzdělání M Jak se uplatňují absolventi oboru v praxi (např. zda nalézají pracovní uplatnění v oboru nebo spíš v jiných oblastech) N Jaká je míra nezaměstnanosti absolventů oboru
Informace o jednotlivých školách
O
Základní údaje o školách – kontaktní údaje, o jakou školu (typ školy) se jedná
P
Jaké obory jsou na vybrané škole vyučovány
Q
Jak je organizováno studium
R
Jde-li o školu státní či soukromou
S
Zda se platí školné a jak vysoké
T
Jaká je úspěšnost absolventů při přijímání na vyšší typ škol
U Jak se uplatňují absolventi vybrané školy v praxi V Jaká je míra nezaměstnanosti absolventů oboru W Jaká je prestiž vybrané školy X
Zda jsou při vybrané škole možnosti ubytování a za jakých podmínek
Y
Jaká je na vybrané škole úroveň výuky cizích jazyků
Z
Organizuje-li škola den otevřených dveří
Informace o možnostech dalšího vzdělávání v různých kvalifikačních, rekvalifikačních a jazykových kurzech Aa
Základní přehled o existujících kurzech, jaký mají obsah, jaký doklad dostává absolvent, jaké možnosti uplatnění má absolvent kurzu, jaká je délka kurzu, jeho forma a cena)
Bb Jaká je prestiž organizace, která kurz realizuje
Cc Kde se lze o nabídce kurzů informovat
Informace o možnostech zaměstnání Dd
Informace o postupech, jak hledat zaměstnání
Ee Informace o existujících databázích volných pracovních míst, kde lze tyto databáze najít, jak s nimi pracovat, charakteristika a specifika jednotlivých databází Ff
Informace o volných pracovních místech - základní charakteristika volných pracovních míst (organizace, druh práce, kvalifikační požadavky, mzda, speciální požadavky na pracovníka -
Gg
např. jazykové znalosti, řidičský průkaz apod. )
Podrobnější informace o pracovních místech (pracovní doba, možnosti růstu mzdy, možnosti pracovního postupu)
Hh
Kde se lze poradit o vhodných možnostech zaměstnání
Ii
Jaké jsou možnosti zaměstnání v zahraničí
Pracovně-právní témata a informace o možnostech a podmínkách podnikání
Jj Ucházení se o zaměstnání (jak psát životopis, jaký je průběh přijímacího pohovoru apod.) Kk Práva a povinnosti zaměstnanců, základy pracovního práva Ll
Možnosti a podmínky podnikání
Subjektivně vnímané překážky pro úspěšný vstup na trh práce Budoucí absolventi gymnázií
jiné nedostatečná znalost postupů, jak se správně ucházet o zaměstnání nízká orientace v problematice trhu práce nedostatečné sociální a komunikační dovednosti nedostatečná znalost práce s IT nedostatečné jazykové znalosti všeobecné vzdělání - chybějící odbornost absence pracovních zkušeností, praxe 0% velmi závažná
poměrně závažná
20%
40%
není příliš závažná
60% není závažná
80%
100%
Subjektivně vnímané překážky pro úspěšný vstup na trh práce Budoucí absolventi SOŠ a SOU
jiné nedostatečná znalost postupů, jak se správně ucházet o zaměstnání nízká orientace v problematice trhu práce nedostatečné sociální a komunikační dovednosti nedostatečná znalost práce s IT nedostatečné jazykové znalosti nevyhovující praktické odborné dovednosti nevyhovující odborné znalosti absence pracovních zkušeností, praxe 0%
velmi závažná
20%
poměrně závažná
80
40%
není příliš závažná
60%
není závažná
80%
100%
Priority (kritéria) ve vztahu k výběru povolání Budoucí absolventi gymnázií
jiné časová náročnost psychická a fyzická náročnost možnost seberealizace míra odpovědnosti, podíl rozhodovacích a řídících procesů rizika spojená s výkonem povolání (např. zdravotní apod.) společenská prospěšnost kvalifikační požadavky na výkon povolání úroveň finančního ohodnocení společenská prestiž 0%
velmi důležité
10%
20%
spíš důležité
30%
40%
spíš nedůležité
81
50%
60%
zcela nedůležité
70%
nevím
80%
90%
100%
Priority (kritéria) ve vztahu k výběru povolání Budoucí absolventi SOŠ a SOU
jiné časová náročnost psychická a fyzická náročnost možnost seberealizace míra odpovědnosti, podíl rozhodovacích a řídících procesů rizika spojená s výkonem povolání (např. zdravotní apod.) společenská prospěšnost kvalifikační požadavky na výkon profese úroveň finančního ohodnocení společenská prestiž 0%
velmi důležité
10%
spíš důležité
20%
30%
spíš nedůležité
82
40%
50%
60%
zcela nedůležité
70%
nevím
80%
90%
100%
Co by Vám mělo Vaše povolání přinášet? Budoucí absolventi gymnázií
jiné
možnost uplatnit a rozvíjet své zájmy
možnost uplatnit a rozvíjet svou kvalifikaci pocit prospěšnosti, smysluplnosti vykonávané práce uspokojení z práce, pocit seberealizace možnost zajistit si důstojnou, samostatnou existenci (ekonomická nezávislost) 0%
10% velmi důležité
20%
30%
spíš důležité
40%
50%
spíš nedůležité
83
60%
70%
zcela nedůležité
80% nevím
90%
100%
84
Co by Vám mělo Vaše povolání přinášet? Budoucí absolventi SOŠ a SOU
jiné
možnost uplatnit a rozvíjet své zájmy
možnost uplatnit a rozvíjet svou kvalifikaci pocit prospěšnosti, smysluplnosti vykonávané práce uspokojení z práce, pocit seberealizace možnost zajistit si důstojnou, samostatnou existenci (ekonomická nezávislost) 0%
10% velmi důležité
20%
30%
spíš důležité
40%
50%
spíš nedůležité
85
60% zcela nedůležité
70% nevím
80%
90%
100%
Subjektivní hodnocení významnosti předpokladů pro uplatnění na trhu práce Budoucí absolventi gymnázií
ochota k dalšímu vzdělávání flexibilta znalost postupů, jak se správně ucházet o zaměstnání orientace v problematice trhu práce schopnost samostatného rozhodování komunikační schopnosti a schopnost sebeprezentace znalost práce s IT jazykové znalosti pracovní zkušenosti, praxe všeobecné znalosti a všeobecný přehled praktické dovednosti v oboru teoretické znalosti z oboru 0%
velmi důležité
10%
20%
30%
spíš důležité
40%
spíš nedůležité
86
50%
60%
zcela nedůležité
70%
nevím
80%
90%
100%
Subjektivní hodnocení významnosti předpokladů pro uplatnění na trhu práce Budoucí absolventi SOŠ a SOU
ochota k dalšímu vzdělávání flexibilta znalost postupů, jak se správně ucházet o zaměstnání orientace v problematice trhu práce schopnost samostatného rozhodování komunikační schopnosti a schopnost sebeprezentace znalost práce s IT jazykové znalosti pracovní zkušenosti, praxe všeobecné znalosti a všeobecný přehled praktické dovednosti v oboru teoretické znalosti z oboru 0%
velmi důležité
20%
spíš důležité
40%
spíš nedůležité
87
60%
zcela nedůležité
80%
nevím
100%
