Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Pedagogická fakulta Oddělení celoživotního vzdělávání
Závěrečná práce
Národní kulturní památky Prahy 6 – projektové vyučování
Vypracovala: Mgr. Nikola Böhmová Vedoucí práce: Mgr. Renata Jandová České Budějovice 2016
Prohlášení Prohlašuji, že jsem svoji závěrečnou práci vypracovala samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.
V Praze dne 5. 11. 2016
Mgr. Nikola Böhmová
Anotace Obsahem mé závěrečné práce je nastínění problematiky projektového vyučování na 1. stupni základní školy. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V první části se zabývám pojmy „projektové vyučování“, „projekt“, „projektová metoda“ a „projektová výuka“, vymezuji fáze projektového vyučování a zmiňuji jeho přednosti a rizika. Dále zde stručně nastiňuji historii Prahy 6, zejména Břevnova, věnuji se charakteristice Národních kulturních památek Prahy 6. V praktické části se pak zaměřuji na projektové vyučování a jeho čtyři fáze: návrh projektu, plánování projektu, jeho realizace a vyhodnocení projektu. Práce je doplněna o obrazovou přílohu, která koresponduje s obsahem práce.
Klíčová slova: Projektové vyučování, projekt, historie, kulturní památky
Abstract The content of my thesis is to outline the project teaching at the 1st grade of elementary school. The thesis is divided into theoretical and practical part. The first part deals with the concepts of "project-based learning", "project", "project method" and the "classroom 1project", defines phases of project teaching and mentions its merits and risks. It also briefly outlines the history of Prague 6, Břevnov in particular, deals with the characteristics of national cultural monuments in Prague 6. In the practical part I focus on the project teaching and its four phases: project proposal, project planning, realization and evaluation of the project. The thesis is accompanied by a picture attachment, which corresponds with the content of the thesis.
Key words: The project teaching, project, history, cultural monuments
Poděkování Děkuji vedoucí práce Mgr. Renatě Jandové za pozornost, kterou věnovala mé práci, za poskytnuté konzultace a odborné připomínky.
Obsah 1 ÚVOD ..................................................................................................... 7 2 PROJEKT A PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ ................................................... 8 2.1 Projekt a projektové vyučování v historickém kontextu ........................... 8 2.2 Projekt ........................................................................................................ 9 2.2.1 Typy projektů ...................................................................................... 9 2. 3 Projektová metoda .................................................................................. 10 2.4 Projektová výuka ...................................................................................... 11 2.5 Fáze projektového vyučování .................................................................. 11 2.5 Přednosti a rizika projektového vyučování .............................................. 12 3 HISTORIE PRAHY 6 ............................................................................... 14 3.1 Břevnov .................................................................................................... 15 4 NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKY PRAHY 6............................................ 19 4.1 Břevnovský klášter ................................................................................... 19 4.2 Bojiště bitvy na Bílé hoře s mohylou ........................................................ 21 4.3 Letohrádek Hvězda s oborou ................................................................... 21 4.4 Hradiště Šárka .......................................................................................... 24 4.5 Müllerova vila........................................................................................... 25 5 PROJEKT – NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKY PRAHY 6 .......................... 26 5.1 Návrh projektu ......................................................................................... 26 5.2 Charakteristika a zaměření školy ............................................................. 28 5.3 Zpracování plánu projektu ....................................................................... 29 5.4 Vyhodnocení projektu .............................................................................. 31 6 ZÁVĚR .................................................................................................. 40 7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ........................................................... 41
8 SEZNAM POUŽITÝCH INTERNETŮVÝCH ZDROJŮ ................................. 43 9 PŘÍLOHY ............................................................................................... 44
1 ÚVOD Ve své závěrečné práci se zabývám projektovým vyučováním na 1. stupni ZŠ. Tomuto tématu se věnuji především proto, že je pro mě moje zaměstnání zároveň koníčkem, že se zajímám o metody a pomůcky alternativního vzdělávání a že vidím projektové vyučování jako jednu z cest k obohacení klasické výuky. V této práci sleduji několik cílů. Prvním z nich je přiblížit žákům základní školy J. A. Komenského sídlící na Praze 6 národní kulturní památky této lokality. Žáci kolem většiny z nich každý den chodí do školy, nebo v jejich blízkosti tráví svůj volný čas. Někteří z nich možná ani nevědí, jaké pamětihodnosti se v okolí jejich domovů nacházejí. Dalším z cílů je zpestřit výuku vlastivědy, přiblížit ji dětem, děti motivovat. A právě k tomu mi výborně poslouží projektové vyučování. Třetím a posledním cílem je podpořit spolupráci starších a mladších žáků vybrané školy, pokračovat v tradici součinnosti žáků 1. a 2. stupně dané ZŠ. Závěrečná práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. V teoretické části se zabývám základy projektového vyučování, jeho hlavními představiteli,
charakterizuji
zde
pojmy
„projekt“,
„projektová
metoda“
a „projektová výuka“, vymezuji fáze projektového vyučování a zmiňuji jeho přednosti a rizika. Dále se pokouším stručně nastínit historii Prahy 6, zejména Břevnova, stejně tak se věnuji i charakteristice Národních kulturních památek Prahy 6. Praktická část je pak zaměřena na projektové vyučování. V této části práce je popsán návrh projektu, charakterizuji zde školu, na které projektové vyučování bude probíhat, je zde zpracován plán projektu a jeho realizace, na konci praktické části je projekt vyhodnocen.
7
2 PROJEKT A PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ V této kapitole se pokusím stručně nastínit základy projektového vyučování, jeho hlavní představitele, charakterizovat pojmy „projekt“, „projektová metoda“ a „projektová výuka“, vymezit fáze projektového vyučování a zmínit jeho přednosti a rizika.
2.1 Projekt a projektové vyučování v historickém kontextu Projekt a projektová výuka jsou pojmy spojované především se jmény Američanů J. Deweye a W. H. Kilpatricka, úzce související s reformním pedagogickým hnutím na konci 19. a na počátku 20. století.1 J. Kratochvílová chápe J. Deweye jako tvůrce teoretického rámce projektové výuky, shrnuje jeho poznatky a uvádí: „Kořeny projektové výuky nacházíme v řešení problémů, hledání smyslu činností a směřování k získaným zkušenostem a realizaci smysluplného díla. Při řešení problémů je důležité klást důraz na problémy pravé a přirozené,
které
by
byly
skutečnými
problémy
žáka.“2
Podle
autorky
W. H. Kilpatrick rozvinul Deweyeho myšlenky. W. H. Kilpatricka pokládá za zakladatele projektové metody. Podle ní se snažil o spojení teorie a praxe při vyučování. Navrhl rovněž schéma projektového vyučování: stanovení cíle, plánování, provedení, zhodnocení. V českých zemích se dané problematice věnoval už J. A. Komenský, dále pak R. Žanta nebo J. Uher. Komenský se zabývá hlavně osobností dítěte a možnostmi rozvoje jeho vnitřního potenciálu. R. Žanta viděl v projektové metodě možnost samočinného fungování žáka nejen po stránce intelektové, ale i emocionální. Stejně tak i J. Uher prosazoval především aktivitu žáka, který sám dokáže řešit různé situace a problémy, s J. Uherem souvisí termín: „činná škola“.3
1
Kratochvílová, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: PFMU, 2006, s. 24. Tamtéž, s. 27 – 28. 3 Tamtéž, s. 26 – 31. 2
8
2.2 Projekt Původ tohoto pojmu je možné nalézt již v 17. a 18. století v Itálii a Francii, kde tzv. progetti a projects byly součástí závěrečných zkoušek.4 Charakteristika pojmu „projekt“ není jednoduchá. Autoři na danou terminologii nahlížejí různě. W. H. Kilpatrick o projektu uvažuje takto: „Projekt jest určitě a jasně navržený úkol, který můžeme předložiti žáku tak, aby se mu zdál životně důležitý tím, že se blíží skutečné činnosti lidí v životě.“ R. Žanta charakterizuje projekt následovně: „Projekt je účelně organizovaný souhrn myšlenek, seskupených kolem důležitého střediska praktického vědění, směřující k určitému cíli.“ S. Vrána poté: „1. je to podnik, 2. je to podnik žáka, 3. je to podnik, za jehož výsledky převzal žák odpovědnost, 4. je to podnik, který jde za určitým cílem.“ J. Coufalová se tak pokusila shrnout definice různých autorů, aniž by se k některému z nich přikláněla. Podle autorky projekt: „Vychází z potřeb a zájmů dítěte. Umožňuje uspokojit jeho potřebu získávat nové zkušenosti, být odpovědný za svou činnost; vychází z konkrétní a aktuální situace, neomezuje se na prostor školy, ale mohou se do něho zapojit i rodiče a širší okolí; je interdisciplinární; je především podnikem žáka; práce žáků v projektu přinese konkrétní produkt, pokud je to možné, je průběh a výsledek zdokumentován, vznikne výstup, kterým se účastníci projektu prezentují ve škole nebo mimo školu; zpravidla se uskutečňuje ve skupině; spojuje školu se širším okolím, umožňuje začlenění školy do života obce nebo širší společnosti.“5 2.2.1 Typy projektů Projekty lze rozdělit podle několika hledisek:
4 5
Kratochvílová, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: PFMU, 2006, s. 24. Coufalová, J. Projektové vyučování pro první stupeň základní školy. Praha: Fortuna, 2006, s.
10 – 11.
9
Podle účelu – získání nových poznatků a dovedností, jejich procvičení a uplatnění v nových situacích, snaha pracovat ve skupině; Podle vztahu k učivu a vyučovacím předmětům – zaměření projektu na učivo jednoho nebo více předmětů; Podle organizace – projekt probíhá v rámci určitého časového období během částí nebo celých vyučovacích hodin, prolíná různé vyučovací předměty, probíhá mimo dobu vyučování; Podle délky trvání – dělení projektů na krátkodobé (trvají jeden nebo více dnů), střednědobé (projekty na týden, měsíc), dlouhodobé (celoroční); Podle místa konání – projekt probíhá ve třídě, škole, mimo školu (pobyt v přírodě), žáci na projektu mohou pracovat i doma; Podle navrhovatele – žákovský (spontánní) projekt – vyvolán přirozenou situací ve třídě, zájmem a potřebami žáků, umělý (připravený učitelem), kombinace dvou předchozích typů; Podle počtu zapojených žáků – projekty pro jednotlivce, skupiny žáků, celotřídní, celoškolní, meziškolní; Podle velikosti – malý a velký – dané rozdělení je velmi relativní.6
2. 3 Projektová metoda Stejně jako definice pojmu „projekt“, jsou i charakteristiky pojmu „projektová metoda“ velmi různorodé. J. Průcha a kol. uvádějí: „Projektová metoda je vyučovací metoda, v níž jsou žáci vedeni k samostatnému zpracování určitých projektů a získávají zkušenosti praktickou činností a experimentováním.“ K tomu dodává J. Kratochvílová: „Na projektovou metodu nahlížíme jako na uspořádaný systém činností učitele a žáků, v němž dominantní roli mají učební aktivity žáků a podporující roli poradenské činnosti učitele, kterými směřují společně k dosažení 6
Coufalová, J. Projektové vyučování pro první stupeň základní školy. Praha: Fortuna, 2006, s.
11 – 12.
10
cílů a smyslu projektu. Komplexnost činností vyžaduje využití různých dílčích metod výuky a různých forem práce.“7
2.4 Projektová výuka Pokud není možné jednotně definovat pojem „projekt“ a „projektová metoda“, nelze ani shodně určit pojetí projektové výuky. J. Kratochvílová vymezuje projektovou výuku jako výuku vytvořenou na základě projektové metody. 8 Jiní autoři, např. J. Skalková chápou daný pojem jako zvláštní formu výuky, kde se žáci a učitelé snaží společně stanovovat určitý problém a následně ho řešit.9
2.5 Fáze projektového vyučování Při tvorbě kvalitního projektu je nutné neopomenout a zaměřit se na jednotlivé fáze projektového vyučování. Mezi ně patří: návrh projektu, zpracování plánu projektu, realizace projektu a vyhodnocení projektu. Návrh projektu – V první fázi tvorby projektu je důležité zamyslet se nad tím, co bude tématem projektu, čím se bude projekt zabývat, za jakým účelem se bude projekt vytvářet, jaké cíle je potřeba sledovat a jakých cílů dosáhnout. V této fázi je nutné uvažovat nad tím, jaké metody budou použity, o jaký typ projektu půjde, jaké budou při realizaci projektu potřeba materiální pomůcky. Plán zpracování projektu – Ve druhé fázi projektového vyučování je nutné celý projekt do nejmenšího detailu promyslet a připravit. To se týká především časového a prostorového hlediska, splnění vytyčených cílů, rozdělení činností a úkolů. Je potřeba zohlednit drobné potíže, které se mohou v průběhu projektového vyučování vyskytnout. Realizace projektu – Ve třetí fázi dochází k uskutečnění projektového vyučování. Žáci zde dostávají hlavní úlohu, kdy získávají, shromažďují, zpracovávají
7
Kratochvílová, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: PFMU, 2006, s. 37. Tamtéž, s. 40. 9 Skalková, J. Za novou kvalitu vyučování. Brno: Paido, 1995, s. 44. 8
11
informace, poznatky či dovednosti. Učitel v této fázi ustupuje do pozadí, stává se především konzultantem. Vyhodnocení projektu – V poslední fázi projektu dochází k prezentaci výstupů a výrobků, ať už jsou v jakékoli podobě či formě, a k závěrečnému hodnocení. Je důležité zhodnotit nejen výsledek projektu, ale i celý průběh projektového vyučování. Hodnocení provádí jak učitel, tak i žáci mezi sebou, rovněž by měla proběhnout autoevaluace jednotlivých žáků.
2.5 Přednosti a rizika projektového vyučování Ačkoliv se s pojmy „projekt“ a „projektová výuka“ bylo možné setkat již ve 20. století, ještě stále se projektové vyučování v pedagogické praxi nevyskytuje příliš často. Projektová výuka je spjata zejména se školami alternativními, na klasických školách jde spíše o zpestření vyučování, než o její systematické začleňování do výuky. Projekt má sice mnoho předností, ale objevuje se v souvislosti s jeho realizací i velké množství rizik. J. Kratochvílová shrnuje výhody projektů: -
„Žáci se učí vyšším kognitivním dovednostem – dovednost pro organizování, analýza, syntéza, hodnocení;
-
Projekt je přípravou pro profesi;
-
Projekt nabízí žákům autonomii a podporuje vědomí zodpovědnosti;
-
Projekt motivuje vhodnými aktivitami;
-
Projekt učí žáky hodnocení.“ Dále se autorka zmiňuje i o negativech projektové metody:
-
„Náročnost požadavků na žáky;
-
Časová náročnost na zpracování projektů;
-
Potřeba dohledu nad projektem;
-
Potřeba propracovaného návrhu na zdárný průběh projektu;
-
Přípravná cvičení – průprava pro projekt;
-
Obtíže spjaté s hodnocením projektů; 12
-
Časová náročnost hodnocení;
-
Popřípadě zvláštní výdaje spjaté s realizací projektu.“10
10
Kratochvílová, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: PFMU, 2006, s. 51.
13
3 HISTORIE PRAHY 6 Městský obvod Praha 6 se nachází v severozápadní části Prahy.11 Jako správní a administrativní část Hlavního města Prahy existuje od roku 1960.12 Patří k největším a nejlidnatějším pražským částem. Je složen z katastrálních území: Bubeneč (část), Břevnov, Dejvice, Hradčany (část), Liboc, Ruzyně, Střešovice, Veleslavín a Vokovice.13 P. Augusta uvádí, že již v 10. století se na území dnešního šestého pražského obvodu rozkládaly vsi Břevnov, Veleslavín, Liboc, Ruzyň a Střešovice. V 11. století se pak objevují písemné zmínky o Dejvicích a Bubenči.14 Zpočátku na území nynější Prahy 6 převládala zemědělsky využívaná krajina s malými vesnicemi a jednotlivými usedlostmi, které byly od vlastního města odděleny mohutnými hradbami. Tento stav trval zhruba do počátku 20. století, a to z toho důvodu, že dané území nedisponovalo dostatkem vody a vhodným dopravním spojením. Nevznikala tu tedy průmyslová centra jako jinde po Praze. V okolí Dejvic a Střešovic se v polovině 19. století objevuje jen několik lomů, cihelen, vojenských pekáren nebo cvičišť. Existovala zde sice trať sloužící k dopravě dřeva, poté i uhlí a železářských výrobků, ale intenzivnější osídlení se podél trati neobjevilo. Výjimku tvořila pouze Bubeneč, kde fungoval jediný větší průmyslový podnik – papírny v Císařském mlýnu. Většina osad na území zmiňovaného městského obvodu byla venkovského charakteru. Roku 1920 byla vytvořena tzv. Velká Praha. Původních 8 pražských čtvrtí bylo spojeno s 37 okolními městy a obcemi. Na území dnešního šestého obvodu vznikla Praha XVIII, jež zahrnovala
11
Praha 6 [online]. [cit. 2016-10-03].
. 12 Praha 6 [online]. [cit. 2016-10-03]. . 13 Praha 6 [online]. [cit. 2016-10-03]. . 14 Augusta, P. (ed.). Kniha o Praze 6. Praha: MILPO, 1999, s. 13.
14
Dostupné
na
URL
Dostupné
na
URL
Dostupné
na
URL
Břevnov, Střešovice a Liboc, dále Praha XIX, do níž patřily Bubeneč, Dejvice, Sedlec, Vokovice a Veleslavín.15 Historií Prahy 6 se rovněž zabývá M. Polák a kol. v knize Praha 6 křížem krážem. Tato kniha se věnuje především dějinám 20. století. Je v ní možné získat informace o tom, že po vzniku Velké Prahy se začala soustředit pozornost Pražanů i na severozápad města. Na území nynějších Dejvic vznikla nová čtvrť, především obytného charakteru. Byla postavena podle návrhu A. Engela. Současně s výstavbou Dejvic začala probíhat výstavba Ořechovky (Vořechovky) – nejznámější pražské zahradní čtvrti, kde působili především úředníci. V meziválečném období se započalo s výstavbou vilové čtvrti Baba. Tuto čtvrť obývali hlavně umělci, spisovatelé a vysokoškolští učitelé. Jednotlivé budovy tady mají vysokou uměleckou úroveň (byly navrhovány předními architekty 30. a 40. let). V této době rovněž vznikly stavby jako: Nemocnice ve Střešovicích, Zeměpisný ústav v Bubenči, Francouzské gymnázium v Dejvicích. Roku 1931 vzniklo v Ruzyni pražské letiště a od roku 1926 byl po etapách budován stadion na Strahově. Roku 1944 došlo k dalšímu přerozdělení Prahy do 16 obvodů, vznikla Praha 5 a Praha 6. Roku 1960 byla k Praze 6 připojena Ruzyně, následně Řepy a Suchdol. V poválečném období se začalo se stavbou několika sídlišť – Petřiny, Červený Vrch a Dědina. S rostoucím počtem obyvatel města, velmi členitým reliéfem terénu a nevyhovující šířkou komunikací se začalo s budováním dráhy metra. Roku 1978 byla uvedena do provozu Trasa A vedoucí z Vinohrad do Dejvic.16
3.1 Břevnov O dějinách Břevnova je možné nalézt informace jak na webových stránkách, tak i v literatuře. Se vznikem Břevnova se pojí pověst z 10. století. V Čechách v té době neexistoval žádný mužský klášter, proto se kníže Boleslav II. Pobožný a biskup sv. Vojtěch rozhodli, že založí benediktinský klášter. Nedokázali se však domluvit na místě, kde bude klášter stát. Jedné noci měli oba stejný sen. Ve snu spatřili 15
Praha 6 [online]. [cit. 2016-10-03]. Dostupné . 16 Polák, M. a kol. Praha 6 křížem krážem. Milpo: Praha 2011, s. 25 – 30.
15
na
URL
v hlubokém lese jelena, který pije vodu ze studánky, nad níž se vznáší sv. Benedikt. Druhý den se ke studánce vydali. Ani jeden nevěděl o stejném snu toho druhého, ale přeci se u studánky sešli. Zahleděli se do ní, a poněvadž na její hladině plavalo dřevěné břevno, pojmenovali osadu, kde později vznikl klášter, Břevnov.17 První písemná zmínka o Břevnově (také se užíval název Břevňov) se dochovala z konce 10. století.18 V roce 993 byl u pramene potoka Brusnice založen benediktinský klášter, který je nejstarším mužským klášterem v Čechách. Klášter založil český kníže Boleslav II., řečený Pobožný, na popud druhého pražského biskupa Vojtěcha, později prohlášeného za svatého. Osadu Břevnov, jež leží v širokém údolí, kterým protékal potok Brusnice, daroval Boleslav II. břevnovskému klášteru už při jeho založení.19 Nad pramenem byl ve 13. století postaven gotický pavilon, který byl na počátku 18. století K. I. Dienzenhoferem přestavěl do dnešní podoby letohrádku Vojtěška.20 P. Augusta se zmiňuje o tom, že v břevnovském údolí bývalo už od středověku několik vesnic. S areálem břevnovského kláštera sousedila po východní straně ves Břevnov a po jižní straně zaniklá ves Tejnka, dnes součást Břevnova. Následný vývoj Břevnova byl ovlivňován především významnou prastarou cestou, která vycházela ze Strahovské brány, pokračovala přes Břevnov až do západních Čech. Roku 1355 vedlo přes výše zmíněnou cestu daleko před bránu města až k břevnovskému klášteru procesí vítající Karla IV. při návratu z korunovace římským císařem. Stejně tak po prastaré cestě pochodovala vojska Ferdinanda II., která do Prahy vpadla po bitvě na Bílé hoře roku 1620, či švédská armáda, jež se na toto území dostala roku 1648, na konci třicetileté války.21
17
David, P. – Soukup, V. Za strašidly po Praze. Ikar: 2008, s. 372 – 373. Břevnov [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné . 19 Macht, J. Praha 6. Městská část Praha 6: 1994, s. 8. 20 David, P. a kol. Skvosty Prahy. Knižní klub: 2010, s. 184. 21 Augusta, P. (ed.). Kniha o Praze 6. Praha: MILPO, 1999, s. 13. 18
16
na
URL
Na území nynějšího Břevnova, směrem k Bílé Hoře, se nacházela další osada – Kuromrtvice či Kuromrtvy. Její zánik je datován zhruba do 2. poloviny 13. století. Později byl na jejím místě založen Malý Břevnov, neboli Břevnovek.22 Od 14. století mizely na daném území husté lesy a byly nahrazovány vinicemi, které se postupem času měnily na usedlosti. Břevnov se následně rozrůstal podél silnice směrem k Praze a právě zde později vznikly známé letohrádky a usedlosti jako Kajetánka (tu nechal zřídit Bernard Martinic a věnoval ji řádu theatinů (kajetánů) – odtud její název.23 Při usedlosti se nacházel i malý kostel, postavený podle vzoru kostela P. Marie v Alt Oettingu v Bavorsku. Dodnes z něj zbyla část kaple v Patočkově ulici, Petynka (statek hraběte Pöttinga) či Šlajferka, hospoda Marjánka a na břevnovské pláni zájezdní hospoda Ladronka.24 Na počátku 15. století existovalo v Břevnově asi 25 usedlostí poddaných klášteru a jeden dvůr. Ten byl postupně změněn na zájezdní hostinec, dnešní dům U Kaštanu v Bělohorské ulici.25 Za husitských válek zabrala Břevnov umírněnější větev husitského vojska (pražané), ale císař Zikmund ho posléze vrátil opět klášteru.26 V polovině 17. století se v Břevnově nacházelo celkem 18 usedlostí, tři stavení zůstávala pustá následkem bitvy na Bílé hoře a třicetileté války. V té době byla vesnice několikrát vydrancována a vypálena.27 Koncem tohoto století zde vznikl již zmíněný malý klášter vybudovaný hrabětem Martinicem. Břevnov si až do poloviny 19. století zachoval zemědělský ráz. Ve 2. polovině tohoto století se zde začaly stavět ve větší míře rodinné domy, později i činžovní domy (zejména nad Bělohorskou ulicí). Před koncem století již Břevnov čítal 22
Břevnov [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné . 23 Macht, J. Praha 6. Městská část Praha 6: 1994, s. 9. 24 Augusta, P. (ed.). Kniha o Praze 6. Praha: MILPO, 1999, s. 13. 25 Břevnov [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné . 26 Polák, M. a kol. Praha 6 křížem krážem. Milpo: Praha 2011, s. 14. 27 Břevnov [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné .
17
na
URL
na
URL
na
URL
přes 5000 obyvatel a roku 1907 byl povýšen při návštěvě císaře Františka Josefa I. na město.28 Dějinám 20. století se věnuje i publikace P. Augusty: Kniha o Praze 6, která uvádí, že výstavba Břevnova pokračovala i v období první republiky, zejména stavbou rodinných vil se zahradami. Zpočátku se stavělo směrem k Vypichu (tzv. Malý Vatikán), dále v naproti ležících Bateriích, v sousedství Střešovic, později se výstavba rozšířila i do dalších částí. U Baterií byla v letech 1936–1938 zbudována dnešní Ústřední vojenská nemocnice, podle projektu B. Adámka. V roce 1920 došlo k připojení Břevnova k Praze, roku 1923 se stal součástí XVIII. pražského obvodu. V roce 1936 zde otevřeli vojenskou nemocnici. Na katastru Břevnova vzniklo v letech 1959-1969 sídliště Petřiny pro asi 15 tisíc obyvatel. Doprovodné vybavení zahrnovalo i obchodní dům, polikliniku a školy. Na okraji sídliště byla postavena budova Ústavu makromolekulární chemie. V 90. letech 20. století vyrostl na Petřinách nový areál obytných domů, jenž byl inspirován tvarem blízkého letohrádku Hvězda.29
28 29
Polák, M. a kol. Praha 6 křížem krážem. Milpo: Praha 2011, s. 15. Augusta, P. (ed.). Kniha o Praze 6. Praha: MILPO, 1999, s. 14.
18
4 NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKY PRAHY 6 Mezi Národní kulturní památky Prahy 6 se řadí celkem 4 lokality, jsou jimi: břevnovský klášter (NKP od roku 1991), bojiště bitvy na Bílé hoře s mohylou a letohrádek Hvězda s oborou (NKP od roku 1962), hradiště Šárka (NKP od roku 1995), Müllerova vila od Adolfa Loose (NKP od roku 1995).30
4.1 Břevnovský klášter Dějinami břevnovského kláštera se zabývají zejména autoři P. David a kol. a P. Augusta. P. David a kol. zmiňují, že klášter byl založen českým knížetem Boleslavem II. a pražským biskupem Vojtěchem roku 993 poblíž pramene potoka Brusnice jako druhý klášter v Čechách (po klášteru benediktinek na Pražském hradě). Klášter byl v průběhu středověku několikrát přestavován. Za vlády knížete Břetislava I. došlo po požáru stavby roku 1040 k první klášterní přestavbě. Z této doby pochází dodnes zachovaná krypta pod kostelem, která je trojlodního tvaru a bohatě členěná polosloupy. Krypta představuje jednu z nejstarších památek předrománské architektury u nás. Další přestavba následovala kolem roku 1300, tentokrát do gotického stylu. V době husitských válek byl klášter vypálen a začal chátrat.31 P. Augusta k informacím doplňuje, že část mnichů se uchýlila do kláštera v Broumově. Až císař Rudolf II. nechal klášter finančně zabezpečit a opravit. Následky nadcházející třicetileté války byly pro stavbu fatální a klášter byl opakovaně vypálen. V letech 1708-1740 byli do obnovy kláštera zapojeni přední doboví architekti (P. I. Bayer, K. a K. I. Dienzenhoferovi), kteří nechali vybudovat jeho dnešní barokní areál. V roce 1740 vypukla válka o rakouské dědictví, klášter by v dalších letech opakovaně obsazen, drancován a fungoval jako vojenský lazaret. Po odchodu nepřátelských vojsk byl klášter roku 1957 znovu vysvěcen. Roku 1931 tu byla zřízena opět vojenská nemocnice. Roku 1939 se klášterní mniši museli rozdělit do dvou skupin podle jazyka na českou a německou část. Německá část byla
30
Národní kulturní památky Prahy 6 [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné na URL . 31 David, P. a kol. Skvosty Prahy. Knižní klub: 2010, s. 184.
19
po 2. světové válce z kláštera vyhnána.32 V roce 1950 byl klášter stejně jako ostatní kláštery zabrán komunistickou vládou. O rok později došlo k rozpuštění kláštera a zákazu činnosti řeholníků. Budova během komunistické éry značně zchátrala. Benediktinské komunitě se za pomoci státu i zahraničních klášterů podařilo klášterní budovy opravit a v roce 1993 byl břevnovský klášter při příležitosti 1000 let od svého založení papežem obdařen čestným titulem arciopatství. Papež Jan Pavel II. pak v roce 1997 klášterní mnichy při své návštěvě České republiky osobně navštívil.33 Hlavní památkou tohoto barokního areálu je klášterní chrám sv. Markéty, součástí je i původní krypta. Na jižní straně se nachází náhrobní deska benediktinského poustevníka Vintíře (počátek 14. století). Vintíř (Günther) byl saským válečníkem, který naprosto změnil svůj styl života a stal se poustevníkem. Zemřel na počátku 11. století a byl pohřben právě na Břevnově.34 Sochař, který se věnoval římse kostelní lodi, byl M. V. Jäckela. Zhotovení římsy proběhlo roku 1712. Zmíněný sochař vyzdobil plastikami i kostelní varhany. Společně s truhlářem J. Dobnerem je autorem kazatelny z roku 1719. J. Dobner rovněž zhotovil i hlavní oltář. Klenba kostelní lodi je vyzdobena malbami J. J. Steinfelse z let 1719-1721, oslavující sv. Benedikta, sv. Vojtěcha, sv. Markétu a další české světce. Na postranních oltářích se objevují obrazy P. Brandla. V letech 1709-1720 byl při východní straně svatyně postaven konvent se dvěma dvory a ambity (krytá, klenutá chodba, otevřená do prostorného dvora), kapitulní síní, zimním refektářem (klášterní jídelna), sakristií a prelaturou (zde reprezentační prostory představeného kláštera) – uvnitř se nachází Tereziánský sál, připomínající návštěvu Marie Terezie a Františka Lotrinského roku 1753. V areálu se dále nachází Přijímací salon, Čínský salon, klasicistní pokoj a velká klášterní zahrada, do dnešní
32
Augusta, P. (ed.). Kniha o Praze 6. Praha: MILPO, 1999, s. 116 – 119. Břevnovský klášter [online]. [cit. 2016-10-04]. Dostupné . 34 Augusta, P. (ed.). Kniha o Praze 6. Praha: MILPO, 1999, s. 117. 33
20
na
URL
podoby upravená v 18. století. Do klášterní zahrady rovněž směřuje křídlo letního refektáře s knihovnou a kulečníkovým salonem.35
4.2 Bojiště bitvy na Bílé hoře s mohylou Bitva na Bílé hoře se uskutečnila 8. 11. 1620. Šlo sice v porovnání s jinými o bitvu malou, avšak historicky velmi důležitou, její výsledek ovlivnil české země na několik dalších staletí. Právoplatný dědic trůnu Ferdinand II. Štýrský, katolík a římský císař, nebyl českými stavy uznán králem. Ty si samy zvolily za svého krále protestanského kurfiřta Fridricha Falckého, který již roku 1619 přijel do Čech. Na návrší, zvaném Bílá hora, se střetla dvě vojska – stavovská armáda a armády katolické, jedna císaře Ferdinanda II. a druhá německé Katolické ligy v čele s bavorským kurfiřtem Maxmiliánem I. Protestanti chtěli využít obranného výšinného postavení, avšak kvůli nekázni vojska a fatálním chybám velitelů v otázce taktiky nebyly terénní výhody využity. Bitva začala před polednem a trvala necelé dvě hodiny. Stavovská vojska byla poražena, Fridrich Falcký uprchl ze země a katolická armáda obsadila Prahu. Za dobu, která již od bitvy uplynula, se město rapidně rozrostlo, a proto byla i velká část bitevního pole zastavěna. V průběhu 19. století se začala vytvářet myšlenka na připomenutí tohoto klíčového okamžiku českých dějin. Roku 1904 navrhl břevnovský starosta J. Kolátor stavbu pomníku jako pocty bitvy na Bílé hoře. Nakonec podle návrhu sochaře F. Bílka vznikla v roce 1920 třímetrová mohyla u příležitosti třístého výročí bitvy.36
4.3 Letohrádek Hvězda s oborou Danou lokalitou se detailně zabývá několik autorů, jsou jimi: P. David a kol., I. P. Muchka a kol. a M. Polák a kol. Uvádějí, že předchůdcem nynější obory byl libocký les, zvaný Malejov. Jeho část roku 1534 zakoupil od břevnovského kláštera
35 36
David, P. a kol. Skvosty Prahy. Knižní klub: 2010, s. 184 - 185. Brož, J. Pražská bojiště. Olympia: 2016, s. 71.
21
král Ferdinand I. Habsburský a založil zde tzv. Novou královskou oboru („Starou“ oborou je v písemnostech nazývaná dnešní Stromovka).37 Areál letohrádku se nacházel mezi bělohorskou plání, vsí Liboc, potokem a mlýnem, které v té době patřily k vesnici Ruzyň. Území bylo zprvu obehnáno jen provizorním plotem, o několik let později byla na jeho místě postavena obvodní zeď s bránou, od níž vedle cesta až k Pražskému hradu, posléze byla zřízena druhá brána. Roku 1723 vznikla i třetí brána, zvaná Svatomarkétská. Nyní sem vedou brány a branky z Petřin, Vypichu, Malého Břevnova, Liboce a Ruzyně. Ještě před stavbou samotného letohrádku byla obora využívána k lovu. V oboře se nacházel rybník, napajedla pro zvěř, sádky s rybami, dům pro správce obory a budova kuchyně. Některé prameny uvádějí, že tu nebyla chována jen vysoká zvěř, ale i několik lvů. Ve 2. polovině 16. století zde probíhaly slavnosti a střelecké soutěže. V průběhu 17. a 18. století tábořila v oboře řada vojsk, jež oboru opakovaně ničila kácením stromů na otop. Vysoká zvěř tak byla přesunuta do Jeleního příkopu. Až roku 1797 byla obora přeměněna po vzoru anglického parku, osu tvořily tři široké aleje vedoucí od hlavních bran k letohrádku. Na počátku 19. století zde byl vytvořen přírodní park a došlo k novému zalesnění. V současnosti je obora volně přístupná a využívána především ke sportovním aktivitám.38 Letohrádek Hvězda je vystavěn v renesančním stylu s manýristickými rysy. Základní kámen letohrádku položil 27. 6. 1555 arcivévoda Ferdinand Tyrolský (syn Ferdinanda I.), který v letech 1547-1567 působil jako český místodržící. Projekt stavby navrhl sám arcivévoda, jeho plány jsou dodnes uloženy v Innsbrucku v Rakousku. Podle legendy nechal Ferdinand letohrádek postavit pro Filipínu Welserovou, se kterou uzavřel v lednu 1557 tajný sňatek. Filipína byla dcerou kupce a rodina ji Ferdinandovi neschválila. Ferdinand tedy nastražil na svého otce léčku. Když se Ferdinand I. účastnil lovu v oboře, dostal žízeň, z lesa se vynořila půvabná
37 38
David, P. a kol. Skvosty Prahy. Knižní klub: 2010, s. 186 – 187. David, P. a kol. Skvosty Prahy. Knižní klub: 2010, s. 186 – 187.
22
Filipína se džbánem vody. Císař byl natolik okouzlen krásou dívky, že sňatek uznal za legitimní.39 Čtyřpodlažní budova letohrádku byla během roku 1556 vystavěna podle unikátního půdorysu šesticípé hvězdy a podle toho následně nazvána Hvězdou. Neobvyklou formu stavby ovlivnil dobový symbolismus a kosmologické teorie. Šestihrotý půdorys představuje tzv. Šalamounovu hvězdu, tedy magický obrazec dvou protínajících se rovnostranných trojúhelníků. Podzemí je vytesáno ve skále a následně obezděné. V přízemí se rozkládá dvanáctiboká místnost, do níž ústí šest chodeb, které oddělují komnaty na půdorysu protáhlého kosočtverce, s trojicemi nik na hrotech. Následující patro má stejné propozice jako přízemí. Ve vrchním patře se nachází hodovní síň s dřevěnou kupolovitou klenbou. I střecha obsahuje několik zvláštností. Původní měla tvar jehlanu, ta byla v 17. století nahrazena barokní bání ve tvaru cibule s lucernou a roku 1780 nízkou stanovou střechou. Na stavbě se podíleli významní umělci G. M. Aostali, G. Luchese, H. Tirol a B. Wolmut. Roku 1556 začaly na letohrádku štukatérské práce. Bylo nutné vyzdobit přes 300 polí klenby. Štukatéři do nich znázornili výjevy z antické mytologie, z řeckých a římských dějin. Hlavním tvůrcem kleneb byl zřejmě G. A. Bocco. Jemné a bílé štuky na všech klenbách jsou velmi cenné, protože se v Čechách použily poprvé právě při výzdobě Hvězdy. Na klenbě síně v přízemí je vyobrazeno tzv. zrcadlo ctností (sedm reliéfů vyobrazujících antické ctnosti a římskou statečnost). Roku 1562 došlo k výmalbě horního sálu, všechny malby však byly časem zničeny. V prvním patře jsou umístěny renesanční krby. Objevuje se zde litá podlaha z vrstvy vápna a kaseinu.40 Po uvedení do provozu se v letohrádku uskutečňovaly korunovační hostiny Ferdinanda I. na římského císaře (1558), Maxmiliána II. na českého krále (1562) i Matyáše (1611). Roku 1620 zde byl slavnostně uvítán Fridrich Falcký. Po bitvě na Bílé hoře, kdy část armády Fridricha Falckého neodolala útokům katolických vojsk u zdí letohrádku, začala Hvězda pomalu chátrat, ačkoliv zde bylo několik snah 39
David, P. – Soukup, V. Za strašidly po Praze. Ikar: 2008, s. 371. Muchka, I., P. a kol. Hvězda: Arcivévoda Ferdinand Tyrolský a jeho letohrádek v evropském kontextu. Artefactum: 2014, s. 52 – 55, 60, 64 – 65, 70 – 71. 40
23
zámeček opravit. V letohrádku Hvězda mnohokrát pobývaly významné zahraniční návštěvy, pro malé pohodlí však vždy přesídlily jinam. Za vlády císaře Josefa II. (1780) byly v letohrádku zřízeny vojenské skladiště a sklad střelného prachu. Prachárna byla z budovy přesunuta až roku 1874. Po roce 1918 započala obnova objektu, celková rekonstrukce proběhla až po 2. světové válce, v letech 1949-1951 díky architektům P. Janákovi a J. Plečnikovi. Prakticky okamžitě po dokončení stavebních prací zde bylo otevřeno Muzeum Aloise Jiráska a později expozice věnovaná M. Alšovi. Na konci 20. století tady proběhla další rozsáhlá rekonstrukce (obnova např. mozaikové hodovní síně z roku 1562). Letohrádek Hvězda byl 25. 5. 2000 otevřen pro veřejnost. V současné době slouží k pořádání výstav, koncertů, svateb, různých společenských akcí. Zahrnuje také stálou expozici věnující se stavebnímu vývoji a zaměření letohrádku od 16. do 20. století. Při vnitřní zdi u letohrádku byla zřízena kavárna pro návštěvníky letohrádku a obory.41 V areálu Hvězdy byla B. Wolmutem zbudována také míčovna (dlouhá, přízemní, zděná stavba s průčelím a vysokými arkádami), dnes nepřístupná. Nedaleko ní ještě vznikla voliéra. Poblíž letohrádku se nachází budova Císařské kuchyně, neboli Hájenka, vybudovaná v polovině 16. století jako zázemí zámečku. Od roku 1962 je Hájenka součástí Národní kulturní památky Bílá hora. V letech 2000-2004 byla Hájenka zrekonstruována a 15. 9. 2005 zpřístupněna ve funkci studovny u příležitosti 50. výročí předání sbírky Jiřího Karáska ze Lvovic do Památníku národního písemnictví.42
4.4 Hradiště Šárka Jedná se o pravěké a raně středověké staroslovanské hradiště se dvěma předhradími, které se nachází v severozápadní části Prahy, leží na skále nad Šáreckým potokem. Patří k nejvýznamnějším a největším hradištím v pražské oblasti s rozlohou kolem 25ha. Největšího významu dosáhlo pravděpodobně v neolitu a v době stěhování národů. V 7. a 8. století vznikala na území Prahy i další mohutná opevněná hradiště (Zámka, Hostivař, Podhoří, Butovice). Všechna chránila 41 42
Polák, M. a kol. Praha 6 křížem krážem. Milpo: Praha 2011, s. 152 – 154. Polák, M. a kol. Praha 6 křížem krážem. Milpo: Praha 2011, s. 154.
24
společně s hradištěm Šárkou pražskou kotlinu a přechod přes Vltavu při dálkových obchodních cestách. Z 8. století pochází objevení bronzové keramiky a ozdob právě v Šárce a Budči. S hradištěm Šárkou souvisí i nález z roku 1964, a to francké mince Karla Lysého (9. století).43
4.5 Müllerova vila Architekt A. Loose postavil ve Střešovicích pro stavebního podnikatele F. Müllera své nejznámější dílo, tzv. Müllerovu (Loosovu) vilu. Stavba vznikala v letech 1928-1930. A. Loose nebyl jen autorem návrhu objektu, vybíral rovněž nábytek a umělecké předměty, které tvořily interiér. Architekt zde uplatnil tzv. Raumplan, kdy stavba není dělena klasicky na podlaží, ale jednotlivé místnosti jsou různě vysoké, kladené spirálovitě kolem pomyslné osy. Vila přestala po 2. světové válce plnit svou primární, obytnou, funkci, sídlilo zde Státní pedagogické nakladatelství, poté do roku 1990 Ústav marxismu-leninismu. Roku 1997 ji odkoupil pražský magistrát a došlo k velké rekonstrukci. Vila byla uvedena do podoby 30. let 20. století, a to včetně interiéru. Byla začleněna k Muzeu hlavního města Prahy a je přístupná veřejnosti.44
43 44
Augusta, P. (ed.). Kniha o Praze 6. Praha: MILPO, 1999, s. 133 – 134. David, P. a kol. Skvosty Prahy. Knižní klub: 2010, s. 182 – 183.
25
5 PROJEKT – NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKY PRAHY 6 5.1 Návrh projektu Tématem projektu, který jsem realizovala, byly Národní kulturní památky Prahy 6, zejména břevnovský klášter, letohrádek Hvězda s oborou a památník bitvy na Bílé hoře. Projekt byl určen žákům 4. a 5. ročníku. Účelem projektu bylo seznámit žáky s Národními kulturními památkami Prahy 6, prohloubit jejich regionální znalosti z hodin vlastivědy, propojit informace získané ve škole s praktickou výukou a iniciovat spolupráci mezi staršími a mladšími žáky dané školy. Projekt probíhal v rámci vyučování. Vzhledem k tomu, že trval 4 dny, jednalo se o projekt střednědobý. Šlo o projekt, který se uskutečnil jak ve třídě, ve škole, tak i mimo školu. Nešlo o projekt spontánní, nýbrž umělý, vytvořený učitelem. Do projektu se zapojili žáci několika tříd, kteří pracovali především ve skupinách. V první fázi přípravy projektu bylo nutné, abych si projekt samotný časově rozvrhla a získala informace týkající se třech výše zmíněných památek. Jednu po druhé jsem tedy navštívila a udělala si poznámky. Celý projekt jsem rozdělila do čtyř dnů. Dále bylo potřeba, aby žáci získali ještě před průběhem projektu určité povědomí o památkách Prahy 6. První den jsem tedy chtěla využít kooperace se staršími žáky, kteří by si pro své mladší spolužáky připravili prezentace a kvízy týkající se břevnovského kláštera, letohrádku Hvězda s oborou a památníku bitvy na Bílé hoře. Dále bylo mou snahou vytvořit vlastivědnou stezku v oboře u letohrádku Hvězda, při níž by žáci 4. a 5. tříd plnili ve skupinách různé úkoly, a následné vyhodnocení by pak proběhlo u nedaleko se nacházejícího památníku bitvy na Bílé hoře. Vlastivědnou stezku spolu s návštěvou památníku jsem zapracovala do druhého projektového dne. Třetí den by měli žáci z vybraných ročníků za úkol účastnit se komentované prohlídky břevnovského kláštera a jeho okolí. Poslední projektový den by žáci měli tvořit informační plakáty, na nichž by se měly objevit jejich získané poznatky. Všechny fotky z projektových dnů spolu s informačními plakáty by nakonec byly součástí výstavy v prvním patře školy.
26
V rámci projektu budu sledovat cíle ve čtyřech dimenzích: kognitivní (vzdělávací,
poznávací),
afektivní
(postojové),
psychomotorické
(výcvikové)
a společenské (sociální). Cíle kognitivní - žák:
Dokáže
vyjmenovat
tři
památky,
které
jsou
do
projektu
zakomponovány;
Je schopen mezi sebou dané památky rozlišovat;
Zvládne přiřadit ilustraci památky k reálnému objektu;
Pracuje s textem, vytváří své názory, které umí před ostatními obhájit;
Vyhledá a zpracuje informace o uvedených památkách;
Dokáže použít teoretické informace v praxi;
Je schopen hledat a najít řešení k vyvstalé problematice;
Cíle afektivní – žák:
Vnímá, jak dějinné události ovlivňují současnost;
Vytváří si kladný vztah k sobě i druhým;
Ocení znalosti a dovednosti své i druhých;
Cíle psychomotorické – žák:
Zvládne se v přírodě orientovat pomocí značení;
Je schopen vytvořit informační plakát;
Cíle společenské – žák:
Dokáže pracovat ve skupině;
Podílí se na tvorbě pravidel pro spolupráci;
Přispívá k tvorbě dobrých vztahů ve třídním kolektivu;
Komunikuje s ostatními;
Respektuje ostatní.
27
Při projektových dnech by probíhala především hromadná (frontální) a skupinová výuka. Projekt by se měl uskutečnit ve škole (třídě) i mimo školu. V projektu by měly být rovněž použity metody slovní (vysvětlování, rozhovor, diskuse), názorně demonstrační (prezentace starších spolužáků), praktické (výtvarné činnosti – tvorba informačních plakátů) a metoda práce s textem. Mezi předpokládané pomůcky patřily: psací a výtvarné potřeby, PC s příslušenstvím a interaktivní tabule, tiskárna, laminátor s příslušenstvím, různé druhy a velikosti papírů. Projekt by měl být po celou dobu trvání průběžně hodnocen. Nejen učiteli, ale i žáky mezi sebou, rovněž by měla probíhat autoevaluace žáků při jednotlivých aktivitách. Hodnocen by měl být průběh projektu, splnění daných úkolů, spolupráce žáků. Na závěr by mělo dojít ke zhodnocení všech projektových dnů a všech výrobků.
5.2 Charakteristika a zaměření školy Škola, na které se projekt uskutečnil, je Základní škola J. A. Komenského na Praze 6, Břevnov. Jde o komplex školských zařízení, jenž vznikl sloučením dvou typů škol, a to ZŠ J. A. Komenského a MŠ Mládeže. Jde o úplnou, plně organizovanou školu s 1. – 9. ročníkem. V areálu školy se nachází sportoviště sloužící k výuce tělesné výchovy a volnočasovým aktivitám dětí, dále zde funguje ZUŠ Jana Hanuše. V otázce učebních osnov se škola zaměřuje na rovnoměrný rozvoj žáka, proto dochází k podpoře vzdělávání v oblastech informačních technologií, v jazykové přípravě, ekologii, pohybových aktivitách a přípravě pro praktický život. Ve školním roce 2014/2015 škola obhájila již 4. titul Ekoškola. Od třetího ročníku probíhá povinná výuka anglického jazyka, v první a druhé třídě je anglický jazyk nabízen formou nepovinného předmětu. K výuce se využívá odborná učebna informatiky, videoučebna, žákovská kuchyňka, multimediální učebna a odborná učebna chemie/fyziky. V každé třídě se nachází interaktivní tabule, žáci v hodinách
28
často využívají tablety. Ve škole působí školní poradenské pracoviště, kde mohou žáci, rodiče i pedagogové využít služby výchovného poradce, školního psychologa, metodika prevence.45 ZŠ J. A. Komenského by se dala nazvat školou rodinnou. Školu ve školním roce 2014/2015 navštěvovalo 246 žáků, z nich 181 spadá na první stupeň základního vzdělávání. Většina žáků se mezi sebou zná, kamarádí spolu, a to i napříč ročníky, škola tak klade důraz na spolupráci žáků a učitelů formou různých akcí, výletů, projektů.
5.3 Zpracování plánu projektu Před realizací projektu jsem potřebovala shromáždit informace vztahující se k břevnovskému klášteru, letohrádku Hvězda s oborou a k památníku bitvy na Bílé hoře. Daná místa jsem vybrala hned z několika důvodů. Jednak se škola, ve které pracuji jako učitelka 1. stupně, nachází nedaleko výše uvedených lokalit, jednak se domnívám, že by právě žáci, kteří na Praze 6 – Břevnov bydlí a studují, měli mít alespoň určité povědomí o tom, kolem jakých míst každý den chodí, jaké památky je obklopují. Projektu se měli účastnit žáci 4. a 5. ročníku ZŠ a MŠ J. A. Komenského. Dané ročníky byly vybrány z toho důvodu, že se v těchto ročnících již vyučuje předmět vlastivěda, jehož součástí je i výuka českých a regionálních dějin. Celý projekt jsem rozdělila do čtyř dnů. Každý den měla probíhat jiná aktivita, aby se žáci různými formami výuky a různými přístupy k informacím seznámili s regionálními dějinami. První projektový den: Vybraní žáci 8. ročníku ve svém volném čase zpracovali informace týkající se vybraných památek Prahy 6 do prezentací, kvízů, doplňovaček a s použitím pc 45
Charakteristika ZŠ. [online]. .
[cit.
2016-10-01].
29
Dostupné
na
URL
a interaktivních tabulí dané informace předali svým mladším spolužákům. Jejich úkolem bylo snažit se žáky 4. a 5. ročníku do prezentace aktivně zapojit. Poznatky získané z prvního projektového dne měly žákům 1. stupně sloužit k utvoření představy o projektu a k další, vlastní práci v průběhu následujících dnů. Druhý projektový den: V rámci druhého projektového dne měla probíhat vlastivědná stezka v oboře letohrádku Hvězda. Vlastivědná stezka měla čítat celkem čtyři stanoviště, na kterých by děti plnily úkoly, nebo pracovaly s textem a vyplňovaly pracovní listy. Pokud by děti na stanovišti správně splnily zadané úkoly, mohly by dostat nápovědu, která by jim pomohla utvořit výslednou tajenku. Cílem stezky by tedy bylo proběhnout ji co nejrychleji, co nejlépe splnit úkoly na jednotlivých stanovištích a uhádnout tajenku. Stezka by měla být rozdělena na čtyři stanoviště s úkoly a dvě stanoviště zahrnující start a cíl. Každé stanoviště by mělo být obsazeno osobou, která by případně pomáhala dětem, kontrolovala jejich odpovědi, rozdávala nápovědy, měřila a zapisovala jednotlivé časy. K tomu bych využila vybrané žáky 8. a 9. tříd, kteří s prací s mladšími spolužáky mají již zkušenosti. Žáci 4. a 5. ročníku by měli být rozděleni do skupin po 4-5 dětech. Skupinky by na stezku vybíhaly po 10 minutách. Po skončení stezky by se všichni žáci a učitelé odebrali k památníku bitvy na Bílé hoře, kde by proběhlo celkové vyhodnocení. Třetí a čtvrtý projektový den: Ve třetím a čtvrtém projektovém dni by se žáci 4. a 5. tříd měli účastnit komentované prohlídky břevnovského kláštera a jeho okolí. V průběhu prohlídky by si měli zapisovat důležité poznatky, aby je mohli posléze použít při tvorbě informačních plakátů. Po skončení prohlídky by se žáci měli vrátit zpět do školy, kde by v jednotlivých třídách vytvářeli informační plakáty vztahující se k letohrádku Hvězda s oborou, břevnovskému klášteru, památníku bitvy na Bílé hoře.
30
Po ukončení projektu bych ráda ze získaných materiálů vytvořila výstavu v prvním patře školy. Informace o projektu společně s fotkami bych taktéž chtěla uveřejnit na webových stránkách školy.
5.4 Vyhodnocení projektu Projekt se uskutečnil ve dnech 20. – 23. 9. 2016 a účastnilo se ho celkem 81 žáků (71 žáků 4. a 5. ročníku, 5 žáků 8. ročníku, 5 žáků 9. ročníku) a 6 učitelů. Celý projekt proběhl až na drobné odchylky podle předem připraveného plánu. Domnívám se, že byly všechny vytyčené cíle splněny. Na základě pozitivních zpětných vazeb, které jsem dostávala jak během projektu, tak i po jeho skončení, si myslím, že se projektové dny vydařily, byly přínosné nejen pro žáky, ale i pro učitele. Po celou dobu trvání projektu jsem vnímala, že děti aktivity baví, že jsou rády, když mohou pracovat mimo školu a že oceňují i jiné formy výuky než jen ty, se kterými se setkávají většinu času stráveného ve škole. Před projektovými dny bylo potřeba oslovit učitele a starší žáky (8. a 9. ročníku), aby mi s projektem pomohli. Vybraní žáci 8. ročníku si připravili prezentace a kvízy pro své mladší spolužáky týkající se břevnovského kláštera, letohrádku Hvězda s oborou a památníku bitvy na Bílé hoře. Žáci 4. a 5. ročníku se do prezentací nejprve pasivně, posléze aktivně zapojili. Žáci i učitelé hodnotili první projektový den kladně. Prezentace žáků 8. ročníku byly kvalitně zpracované, obsahovaly důležité informace a obrazový materiál, zejména kvízy a doplňovačky žáky 4. a 5. tříd moc bavily.
31
Prezentace žáků 8. ročníku – vlastní zdroj.
Prezentace žáků 8. ročníku – vlastní zdroj.
Druhý projektový den probíhala v oboře letohrádku Hvězda vlastivědná stezka. Se staršími žáky jsme nejdříve potřebovali stezku připravit. Bylo nutné 32
označit stezku barevnými stužkami z krepového papíru. Poté se jednotliví žáci a učitelé přemístili na svá stanoviště, obdrželi informace týkající se průběhu stezky a dostali pracovní listy spolu s nápovědami. Několik minut před devátou hodinou dorazili do obory žáci 4. a 5. ročníku se svými učiteli a mohli se vydat na stezku. Čtyř a pěti členné skupiny startovaly po deseti minutách. Nejrychlejší z nich proběhly stezku za 18 minut, nejpomalejší pak za 37 minut. Každá skupina volila jinou strategii, bylo však potřeba, aby skupiny navštívily všechna stanoviště. Žáci 4. ročníků museli k získání nápovědy k tajence správně odpovědět na tři z pěti otázek v pracovních listech, žáci 5. ročníku na čtyři otázky. Po celou dobu trvání vlastivědné stezky jsem se přemísťovala mezi stanovišti, takže jsem měla přehled o tom, jak žákům plnění úkolů jde, jestli se neobjevují nějaké problémy, jak žáci stezku hodnotí. Stejně jako u prvního projektového dne i tento den projektu byl učiteli i žáky hodnocen kladně. Zejména žáci 4. ročníku byli nadšení. S ohromnou vervou se pustili do plnění úkolů, mnohdy vyplnili i úkoly, které nebylo třeba plnit. Žáci 5. tříd byli poněkud laxnější, což mě překvapilo, ale dané chování jsem přikládala určitému předpubertálnímu smýšlení. Avšak i tito žáci stezku bez přemlouvání absolvovali. Po skončení aktivity v oboře jsme se všichni přesunuli k nedaleko stojícímu památníku bitvy na Bílé hoře, kde proběhlo vyhodnocení. Oceněni byli všichni žáci. Vlastivědná stezka – 2. stanoviště – vlastní zdroj.
33
Vlastivědná stezka – 3. stanoviště – vlastní zdroj.
Vlastivědná stezka – 4. stanoviště - vlastní zdroj.
34
Vlastivědná stezka – vyhodnocení – vlastní zdroj.
Během třetího a čtvrtého projektového dne žáci navštívili břevnovský klášter, kde je zdejší benediktin po klášteře a okolí provedl. Děti si dělaly z komentované prohlídky poznámky, které posléze využily při tvorbě informačních plakátů. Každá třída vyrobila jeden informační plakát. Žáci při tvorbě využili svých výtvarných a praktických dovedností, na plakátech se rovněž objevují získané informace. Učitelé 4. tříd chtěli ještě upevnit poznatky svých žáků z projektových dnů a prostřednictvím webových stránek www.wikipedie.cz vytvořili jednoduché pracovní listy. Žáci vybraných dvou ročníků mají výtvarné a praktické činnosti v oblibě, proto pro ně tvorba informačních plakátů byla potěšením a všichni si s nimi opravdu vyhráli.
35
Návštěva břevnovského kláštera – vlastní zdroj.
Práce na informačních plakátech – vlastní zdroj.
36
Tvorba informačních plakátů – vlastní zdroj.
Nakonec proběhla výstava skládající se z fotek a informačních plakátů v prvním patře základní školy, projekt týkající se Národních kulturních památek Prahy 6 se rovněž objevil na webových stránkách školy.
37
Výstava – vlastní zdroj.
Výstava – vlastní zdroj.
38
Výstava – vlastní zdroj.
S průběhem a výsledkem projektových dnů jsem naprosto spokojená. Ve všech ohledech splnily, možná až předčily mé očekávání. Děti se opravdu bavily, aktivity si naplno užívaly, dozvěděly se a zapamatovaly si spoustu nových informací. Pro příště bych vytvořila různorodější úkoly v rámci vlastivědné stezky, například by žáci mohli z jednotlivých pojmů vztahujících se k tematice skládat domino. Projekt by se dal rovněž využít i v hodinách českého jazyka (slohová cvičení) či matematiky (práce s daty historických událostí). I přes časovou náročnost projektu si myslím, že by se projektové dny na toto téma mohly stát každoroční tradicí naší školy.
39
6 ZÁVĚR Ve své závěrečné práci jsem se zaměřila na projektové vyučování na 1. stupni ZŠ. Sledovala jsem několik cílů. Prvním z nich bylo ozřejmit žákům základní školy J. A. Komenského, Praha 6 – Břevnov, že se v okolí jejich školy a bydliště nachází národní kulturní památky dané oblasti. Následujícím cílem bylo ozvláštnit vyučování v hodinách vlastivědy, ukázat, jaké nejrůznější poznatky mohou děti v rámci tohoto předmětu získat a především děti motivovat k další práci a k dalšímu vzdělání. Ke splnění tohoto cíle jsem využila projektové vyučování. Mým posledním cílem bylo podpořit spolupráci žáků 1. a 2. stupně výše zmíněné základní školy. Jak už jsem výše uvedla, domnívám se, že všechny vytyčené cíle byly splněny. Závěrečná práci jsem rozdělila na dvě části - teoretickou a praktickou. V teoretické části jsem se zabývala základy projektového vyučování, jeho hlavními představiteli, charakterizovala jsem pojmy „projekt“, „projektová metoda“ a „projektová výuka“, vymezila jsem fáze projektového vyučování a zmínila jsem jeho přednosti a rizika. Následně jsem se pokusila nastínit dějiny Prahy 6, především Břevnova, dále jsem se věnovala popisu Národních kulturních památek Prahy 6. V praktické části jsem se zaměřila na samotné projektové vyučování. V dané části práce jsem nejprve popsala návrh projektu, dále jsem charakterizovala školu J. A. Komenského, Praha 6, posléze jsem zpracovala plán projektu, projekt realizovala a nakonec jsem celý projekt a jeho průběh vyhodnotila. Myslím si, že projekt Národních kulturních památek Prahy 6 obohatil zúčastněné děti, které si o něm ještě dlouho po jeho skončení povídaly a sdělovaly si dojmy, zároveň obohatil i mě samotnou. Studiem odborné literatury jsem získala mnoho nových poznatků, realizace projektu rozšířila mé povědomí o projektovém vyučování v praxi a přinesla s sebou mnoho zážitků, na které nikdy nezapomenu. Doufám, že tato závěrečná práce inspiruje další pedagogy k začlenění projektového vyučování do výuky.
40
7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY AUGUSTA, Pavel (ed.). Kniha o Praze 6. Praha: MILPO, 1999. ISBN 80-8609811-7. BROŽ, Jindřich. Pražská bojiště: velké bitvy a významná historická vojenská střetnutí na území Velké Prahy od založení města až po moderní dobu. Praha: Olympia, 2016. Toulky (Olympia). ISBN 978-80-7376-432-6. COUFALOVÁ, Jana. Projektové vyučování pro první stupeň základní školy: náměty pro učitele. Praha: Fortuna, 2006. ISBN 80-7168-958-0. DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Skvosty Prahy. Vyd. 2., aktualiz. V Praze: Knižní klub, 2010. ISBN 978-80-242-2869-3. DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Za strašidly po Praze. Ilustroval Miloslav DISMAN, ilustroval Libuše LADIANSKÁ. V Praze: Ikar, 2008. 100 rodinných výletů. ISBN 978-80-249-1066-6. KRATOCHVÍLOVÁ, Jana. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN 80-210-4142-0. MACHT, Jiří a Michal TRYML. Praha 6: Prague 6. Praha: Městská část Praha 6, 1994. ISBN 80-254-6713-9. MUCHKA, Ivan. Hvězda: arcivévoda Ferdinand Tyrolský a jeho letohrádek v evropském kontextu. Praha: Artefactum, 2014. ISBN 978-80-86890-65-4. POLÁK, Milan, BRONCOVÁ, Dagmar (ed.). Praha 6 křížem krážem. Praha: Milpo media, 2011. Knihy o Praze. ISBN 978-80-87040-22-5. SKALKOVÁ, Jarmila. Za novou kvalitu vyučování: (inovace v soudobé pedagogické teorii i praxi). Brno: Paido, 1995. Edice pedagogické literatury. ISBN 8085931-11-7.
41
ZAVŘEL, Jan. Před branami Velké Prahy: [obrazový průvodce územím Prahy 6 před rokem 1920. Praha: MČ Praha 6, 2005. ISBN 80-239-5386-9.
42
8 SEZNAM POUŽITÝCH INTERNETŮVÝCH ZDROJŮ Břevnov
[online].
[cit.
2016-09-27].
Dostupné
na
URL
. Břevnovský
klášter
[online].
[cit.
2016-10-04].
Dostupné
na
URL
[cit.
2016-10-01].
Dostupné
na
URL
. Charakteristika
ZŠ.
[online].
. Národní kulturní památky Prahy 6 [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné na URL . Praha
6
[online].
[cit.
2016-10-03].
Dostupné
na
URL
Dostupné
na
URL
Dostupné
na
URL
. Praha
6
[online].
[cit.
2016-10-03].
. Praha
6
[online].
[cit.
2016-10-03].
.
43
9 PŘÍLOHY Letohrádek Hvězda - historie
www.prostor-ad.cz
www.panovnici.estranky.cz
Základní kámen letohrádku položil 27. 6. 1555 arcivévoda Ferdinand Tyrolský (syn Ferdinanda I.), který v letech 1547-1567 působil jako český místodržící. Projekt stavby navrhl sám arcivévoda, jeho plány jsou dodnes uloženy v Rakousku. Podle legendy nechal Ferdinand letohrádek postavit pro Filipínu Welserovou, se kterou uzavřel v lednu 1557 tajný sňatek. Filipína byla dcerou kupce a rodina ji Ferdinandovi neschválila. Ferdinand tedy nastražil na svého otce léčku. Když se Ferdinand I. účastnil lovu v oboře, dostal žízeň, z lesa se vynořila půvabná Filipína se džbánem vody. Císař byl natolik okouzlen krásou dívky, že sňatek uznal za platný. Po uvedení do provozu se v letohrádku uskutečňovaly různé hostiny a slavnosti. Roku 1620 zde byl slavnostně uvítán Fridrich Falcký. Po bitvě na Bílé hoře, kdy část armády Fridricha Falckého neodolala útokům katolických vojsk poblíž letohrádku, začala Hvězda pomalu chátrat, ačkoliv zde byly snahy zámeček opravit. V letohrádku Hvězda mnohokrát pobývaly významné zahraniční návštěvy, pro malé pohodlí však vždy přesídlily jinam. Za vlády císaře Josefa II. (1780) byly v letohrádku zřízeny vojenské skladiště a sklad střelného prachu. Prachárna byla z budovy přesunuta až roku 1874. Po roce 1918 začala obnova objektu, celková rekonstrukce proběhla až po 2. světové válce díky architektům P. Janákovi a J. Plečnikovi. Prakticky okamžitě po dokončení stavebních prací zde bylo otevřeno Muzeum Aloise Jiráska a později expozice věnovaná Mikoláši Alšovi. Na konci 20. století tady proběhla další rozsáhlá rekonstrukce. Letohrádek Hvězda byl 25. 5. 2000 otevřen pro veřejnost. V současné době slouží k pořádání výstav, koncertů, svateb, různých společenských akcí. Zahrnuje také stálou expozici věnující se stavebnímu vývoji a zaměření letohrádku od 16. do 20. století. Při vnitřní zdi u letohrádku byla zřízena kavárna pro návštěvníky letohrádky a obory. Vlastivědná stezka – informace k pracovnímu listu na 1. stanovišti – vlastní tvorba.
44
Pracovní list: Letohrádek Hvězda – historie Skupina: Vypracujte úkoly s pomocí informačních listů. Po správném zodpovězení obdržíte indicii k tajence.
1. Kdo položil základní kámen Letohrádku Hvězda? ____________________________________________________ _____ 2. Kdo vládl v českých zemích, když byl letohrádek skladištěm zbraní a střelného prachu? ____________________________________________________ _____ 3. Kdy byl letohrádek otevřen pro veřejnost? ____________________________________________________ _____ 4. Uveď jméno osoby, se kterou souvisí bitva na Bílé hoře. ____________________________________________________ _____ 5. Stručně převyprávěj legendu o Ferdinandovi a Filipíně.
Indicie: Vlastivědná stezka – pracovní list na 1. stanovišti – vlastní tvorba.
45
Letohrádek Hvězda - umění Letohrádek Hvězda je vystavěn v renesančním stylu s manýristickými rysy. Čtyřpodlažní budova letohrádku byla během roku 1556 vystavěna podle unikátního půdorysu šesticípé hvězdy a podle toho nazvána Hvězdou. Šestihrotý půdorys představuje tzv. Šalamounovu hvězdu, tedy magický obrazec dvou protínajících se rovnostranných trojúhelníků. Podzemí je vytesáno ve skále a následně obezděné. V přízemí se rozkládá dvanáctiboká místnost, do níž ústí šest chodeb. Následující patro má stejné propozice jako přízemí. Ve vrchním patře se nachází hodovní síň s dřevěnou kupolovitou klenbou. I střecha obsahuje několik zvláštností. Původní měla tvar jehlanu, ta byla v 17. století nahrazena střechou ve tvaru cibule s lucernou a roku 1780 nízkou stanovou střechou. Na stavbě se podíleli významní umělci G. M. Aostali, G. Luchese, H. Tirol a B. Wolmut. Roku 1556 začaly na letohrádku štukatérské práce. Bylo nutné vyzdobit přes 300 polí klenby. Štukatéři do nich znázornili výjevy z antické mytologie, z řeckých a římských dějin. Hlavním tvůrcem kleneb byl zřejmě G. A. Bocco. Jemné a bílé štuky na všech klenbách jsou velmi cenné, protože se v Čechách použily poprvé právě při výzdobě Hvězdy. Na klenbě síně v přízemí je vyobrazeno tzv. zrcadlo ctností (sedm reliéfů vyobrazujících antické ctnosti a římskou statečnost). Roku 1562 došlo k výmalbě horního sálu, všechny malby však byly časem zničeny. V prvním patře jsou umístěny renesanční krby.
www.abicko.avcr.cz Vlastivědná stezka – informace k pracovnímu listu na 2. stanovišti – vlastní tvorba.
46
Pracovní list: Letohrádek Hvězda - umění Skupina: Vypracujte úkoly s pomocí informačních listů. Po správném zodpovězení obdržíte indicii k tajence.
1. V jakém slohu (stylu) je letohrádek vybudován? ____________________________________________________ _____ 2. Podle čeho vznikl název letohrádku? ____________________________________________________ _____ 3. Kolik pater má letohrádek? ____________________________________________________ _____ 4. Vypiš 2 umělce, kteří se podíleli na výstavbě nebo výmalbě stavby. ____________________________________________________ _____ 5. V jakém století byl letohrádek postaven? ____________________________________________________ _____
Indicie: Vlastivědná stezka – pracovní list na 2. stanovišti – vlastní tvorba.
47
Obora Hvězda Předchůdcem nynější obory byl libocký les, zvaný Malejov. Jeho část roku 1534
www.wmap.cz
zakoupil od Břevnovského kláštera král Ferdinand I. Habsburský a založil zde tzv. Novou královskou oboru. Areál se nacházel mezi bělohorskou plání, vsí Liboc, potokem a mlýnem, které v té době patřily k vesnici Ruzyň. Území bylo zprvu obehnáno jen provizorním plotem, o několik let později byla na jeho místě postavena obvodní zeď s bránou, od níž vedle cesta až k Pražskému hradu, poté byla zřízena druhá brána. Roku 1723 vznikla i třetí brána, zvaná Svatomarkétská. Nyní sem vedou brány a branky z Petřin, Vypichu, Malého Břevnova, Liboce a Ruzyně. Obora byla nejprve využívána k lovu. Nacházel se zde rybník, napajedla pro zvěř, sádky s rybami, dům pro správce obory a budova kuchyně. Některé prameny uvádějí, že tu bylo chováno i několik lvů. Ve 2. polovině 16. století zde probíhaly slavnosti a střelecké soutěže. V průběhu 17. a 18. století tábořila v oboře řada vojsk, která oboru opakovaně ničila kácením stromů na otop. Až roku 1797 byla obora přeměněna po vzoru anglického parku. Na počátku 19. století zde byl vytvořen přírodní park a došlo k novému zalesnění. V současnosti je obora volně přístupná a využívána především ke sportovním aktivitám.
Vlastivědná stezka – informace k pracovnímu listu na 3. stanovišti – vlastní tvorba.
48
Pracovní list: Letohrádek Hvězda s oborou Skupina: Čas start:
Čas cíl:
Vypracujte úkoly s pomocí informačních listů. Po správném zodpovězení obdržíte indicii k tajence.
1. Komu patřila obora předtím, než ji koupil Ferdinand I.? _________________________________________________________ 2. Z jakého rodu pocházel vlastník obory, který žil v 16. století? _________________________________________________________ 3. Jak se nazývala 3. brána, která vznikla roku 1723? _________________________________________________________ 4. Napiš jakýkoli rok, který bude spadat do 19. století. _________________________________________________________ 5. Uveď, v jakém století se stala událost, pokud to bylo roku 1797? _________________________________________________________
Indicie: Vlastivědná stezka – pracovní list na 3. stanovišti – vlastní tvorba.
49
Ukázka vyplněných pracovních listů – vlastní zdroj.
50
Ukázka vyplněných pracovních listů – vlastní zdroj.
51
Ukázka vyplněných pracovních listů – vlastní zdroj.
52
Ukázka vyplněných pracovních listů – vlastní zdroj.
53
Ukázka vyplněných pracovních listů – vlastní zdroj.
54
Ukázka vyplněných pracovních listů – vlastní zdroj.
55
46
Pracovní listy vytvořené kolegyněmi pro žáky 4. tříd – zdroj: .
46
Břevnovský klášter [online]. [cit. 2016-10-09]. Dostupné .
56
na
URL
Pracovní listy vytvořené kolegyněmi pro žáky 4. tříd – zdroj:
47
47
Břevnovský klášter [online]. [cit. 2016-10-09]. Dostupné .
57
na
URL
Ukázka vyplněných pracovních listů – vlastní zdroj.
58
Ukázka vyplněných pracovních listů – vlastní zdroj.
59
