NÁRODNÍ JAZYK A JEHO ÚTVARY
Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Hrnčířová. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.
•
Anotace Tematický celek zaměřený na národní jazyk a jeho útvary je zpracován do prezentace, která je určena pro více vyučovacích hodin k výkladu dané problematiky. Text seznámí žáky s národním jazykem a jeho útvary. Tematické celky je vhodné doplnit kontrolními otázkami, popř. využít materiály DUM k tomu určené a zaměřené.
• Autor
Mgr. Petra Hrnčířová
Období tvorby
Září 2012
Obory
Střední vzdělání s MZ, čtyřletý maturitní obor – 1. ročník
•
Tematická
Český jazyk – Národní jazyk a jeho útvary
•
oblast
• • • • • •
• •
Klíčové pojmy jazyková kultura
Národní jazyk, spisovná čeština, dialekt, interdialekt, slang, argot, profesní mluva,
• •
Druh učebního
•
materiálu
Výklad
Cílová skupina
Žák
Věková skupina
15 - 20 let
• •
• •
NÁRODNÍ JAZYK - je souhrn výrazových a významových prostředků, které používají jako nástroj myšlení a dorozumívání příslušníci jednoho národa nebo etnika, které pojí historická, společenská, kulturní a politická sounáležitost. - vždy ale nelze spojovat dohromady jeden národ a jeden jazyk - např. němčina je národním jazykem Němců, Rakušanů, části Švýcarů atd., naproti tomu v Kanadě se mluví anglicky i francouzsky.
ÚTVARY NÁRODNÍHO JAZYKA Spisovné útvary národního Nespisovné útvary národního jazyka jazyka Zeměpisné rozrůznění Sociální rozrůznění Spisovná čeština
Nářečí (dialekty)
Profesní mluva Slang
Hovorová čeština
Nadnářeční útvary (interdialekty) hl. obecná čeština
Argot
SPISOVNÉ ÚTVARY NÁRODNÍHO JAZYKA Spisovná čeština - je funkčně nejvyšší a celonárodně závazná, je to prestižní útvar národního jazyka, používá se na oficiální úrovni • je jazykem státních a jiných dokumentů, užívaný ve školách, médiích, v odborné a převážně také v umělecké lit.
• vznikla na základě středočeského nářečí a je reprezentativním útvarem pro český národ Hovorová čeština - je to mluvená podoba spisovné češtiny • používá se v běžné komunikaci, v osobním styku • oproti spisovné češtině má uvolněnější stavbu, je méně přesná, někdy citově zabarvená, neužívá knižních tvarů • je tolerantnější vůči nespisovným prvkům
NESPISOVNÉ ÚTVARY NÁRODNÍHO JAZYKA • Dialekt - nářečí - užívá se jen na určité části jazykového území, má specifické hláskoslovné, tvaroslovné, skladebné... odchylky od spisovného jazyka - v ČR existují 4 nářeční skupiny: 1/ nářečí česká (mlíko, dejchat, hodnej, čet, vokno, s růžema, dělaj, koupils...) 2/ nářečí středomoravská(hanácká) (zima X zema, zelí X zelé)
3/ nářečí východomoravská ( moravskoslovenská) (louka X lúka, být X byť) 4/ nářečí slezská (lašská) (výborný X vyborny)
• Interdialekt - vznikl postupným stíráním rozdílů mezi jednotlivými nářečími a zachovává jen jejich základní rysy společné pro větší území - patří sem obecná hanáčtina, obecná moravská slovenština, obecná laština, ale především obecná čeština, která vznikla na základě středočeského nářečí, je rozšířená na většině území Čech i Moravy, proniká do umělecké literatury, filmu i do médií, má nejvyšší komunikativní funkci ze všech nespisovných útvarů a vyvíjí tlak na spisovný jazyk
•
Profesní mluva - tzv. profesionální slang, je to mluva příslušníků určitého povolání, kteří při práci užívají zvláštních termínů a frází, a to především kvůli výrazové úspornosti a jednoznačnosti v daném pracovním prostředí - rozšířená je např. profesní mluva lékařů (např. exnout - zemřít, ležák = pacient s dlouhodobým pobytem v nemocnici...), železničářů (např. šraňky - závory, harfa = kolejiště seřaďovacího nádraží...)
•
Slang - je to soubor slov a frází užívaných skupinou lidí, kteří jsou spjati stejným zájmem (mluva zájmových skupin), bývají emocionálně zabarvená
-
rozšířený je zejména školní slang (např. kule = nedostatečná známka, tasit = zkoušet...), sportovní slang (např. banán = gól)
•
Argot – je mluva společenské spodiny (zlodějů, narkomanů, prostitutek...), většinou vzniká snahou utajit skutečné významy slov a kolektivní solidaritou
- u nás je z minulosti známá např. řeč pražské galerky (stříkačka=revolver, káča=pokladna...), vlastní výrazy mají narkomané (sníh = kokain...), některé výrazy mohou přejít do obecné, nebo dokonce až do hovorové češtiny (např. dát si bacha, být v chládku...)
JAZYKOVÁ KULTURA • je součástí kultury vůbec, týká se všech projevů člověka ve všech situacích, je projevem vlastností a charakteru. V řeči se projevuje: slušnost, zdvořilost, úcta k lidem, skromnost, zdravé sebevědomí, smysl pro humor. Kultura vlastního vyjadřování je podporována jazykovou výchovou (ve škole, četbou, návštěvou divadel). •
jde o jazykovou správnost (shodu s normou a kodifikací češtiny)
• dále jde o vhodnost, přiměřenost vzhledem k adresátovi, srozumitelnost, působivost, originalitu. Týká se ústních i písemných projevů, všech stylů (vědecký, publicistický,…) i všech vrstev jazyka (správná výslovnost i pravopis)
• Norma = závazný způsob užívání jazykových prostředků • Kodifikace = zpracování jazykové normy (ve slovnících, v pravidlech, v mluvnicích) Vhodnost užívání cizích slov: • v situacích, kdy jen těžko najdeme vhodné a přesné české vyjádření využijeme cizí výraz (musíme znát přesný výraz slova) (popř. využít Slovník cizích slov) • také správně užít cizí slovo vůči adresátovi, aby mu správně rozuměl
Zdroj: MUŽÍKOVÁ, O., TARÁBKOVÁ, M.: Odmaturuj z českého jazyka. Brno : DIDAKTIS, 2002. ISBN 80-86285-36-7 SOCHROVÁ, M.: Český jazyk v kostce. Havlíčkův Brod : Fragment, 1996. ISBN 80-7200-041-1 [cit. 2012-08-02] http://technet.idnes.cz/foto.aspx?foto1=DVR223fdf_nareci.jpg
