Národní eucharistický kongres

Chvála Kristu!

daná svatému Dominikovi a blahoslavenému Alanu de la Roche.

Říjen je tradičně měsícem modlitby svatého růžence. Růženec – to není bezmyšlenkovité opakování „Zdrávas”. Růženec je modlitba spojená s meditací. Není snadná, ale její přínos je neocenitelný. Každé z tajemství růžence se zaměřuje na jednu z významných událostí v životě Ježíše Krista a jeho matky Marie.

1. Kdo mi bude věrně sloužit recitováním posvátného růžence, obdrží mimořádné milosti.

Meditace není ničím omezena. Svou šířkou, délkou, výškou a hloubkou nám může poskytnout zkušenost Boha, která činí člověka šťastným a svobodným. Je to modlitba, která velmi dobře zapadá do dnešní moderní doby. Bez nadsázky lze tvrdit, že tato modlitba má moc proměnit nás, naše rodiny i svět a je zároveň tou nejlepší zbraní proti silám zla.

4. Růženec způsobí, že ctnost a dobrá díla budou vzkvétat, a získá lidstvu nejhojnější Boží milosrdenství, nahradí v srdcích lásku ke světu láskou k Bohu a povznese lid, aby toužil po nebeských a věčných dobrech. Ó, jak jen se duše tímto prostředkem posvětí!

O důležitosti modlitby svatého růžence a o její síle vypovídají také zaslíbení

6. Ti, kdo budou recitovat můj růženec zbožně a rozvažovat přitom

731 625 635 www.farnost.bolatice.cz

2. Slibuji svou zvláštní ochranu a veliké milosti všem, kdo recitují můj růženec oddaně. 3. Růženec bude velmi mocnou zbraní proti peklu. Zničí neřest, osvobodí od hříchu a rozptýlí bludy.

5. Ti, kdož se mi skrze růženec svěří, nezahynou.

- 1 - [email protected] [email protected]

o jeho tajemstvích, nebudou stiženi neštěstím a nezemřou špatnou smrtí. Hříšník se obrátí, spravedlivý poroste v milosti a získá zásluhy pro věčný život.

a velké množství jeho milostí. V okamžiku smrti budou mít účast na zásluhách svatých v ráji. 9. Rychle osvobodím z očistce duše, jež jsou oddané mému růženci.

7. Ten, kdo bude mít pravou oddanost k mému růženci, nezemře nezaopatřen svátostmi církve.

10. Pravé děti mého růžence se budou v nebi těšit veliké slávě.

8. Ti, kdo věrně recitují růženec, budou mít za svého života i ve smrti světlo Boží

o. Leslaw

Národní eucharistický kongres Slovo „kongres“ možná vyvolává představu odborného setkání, ale v tomto případě tomu tak není – Národní eucharistický kongres (NEK) je totiž záležitostí celé naší církve. Eucharistické kongresy se v církvi konají na různých úrovních – diecézní, národní či celosvětové – od druhé poloviny 19. století. Tento kongres je první NEK od vzniku samostatné České republiky. NEK je určen k prohloubení naší úcty ke Kristu Pánu v eucharistii. Slavením eucharistie 17. 10. 2015 v Brně směřujeme k obnově smlouvy člověka s Bohem. NEK nám nabízí příležitost veřejně se přihlásit ke Kristu podobně jako v průvodu Božího těla. Více podrobností najdete na webu www.nek2015.cz. (Z programu Národního eucharistického kongresu)

Bohoslužba slova V této kapitole bych rád navázal na předchozí vydání, které se zabývalo úvodními obřady, a zamyslel se nad důležitostí a smyslem bohoslužby slova. To vše na základě Všeobecných pokynů k Římskému misálu. Nyní je již shromáždění připraveno přijmout ze stolu Božího slova a stolu eucharistie. Shromáždění věřící by měli zaměřit veškerou svou pozornost na čtené Boží slovo. Neměli by se zaobírat jinou činností. Lektor, který předčítá, propůjčuje svůj hlas Kristu, který ve shromáždění chce promluvit a svůj lid povzbuzovat, napomínat, vyučovat. Lid mu odpovídá. Tak se tajemství Božího slova slaví živým způsobem. Je dialogem mezi osobami. Hlavní část bohoslužby slova tvoří čtení z Písma svatého proložená mezizpěvy. Homilie, vyznání víry a přímluvy ji rozvíjejí a uzavírají. Ve čteních, která homilie vykládá, Bůh mluví k svému lidu, zjevuje tajemství vykoupení a spásy a nabízí duchovní pokrm. Sám Kristus je svým slovem přítomen mezi věřícími. Toto Boží slovo si lid přivlastňuje tichým nasloucháním a zpěvy a hlásí se k němu vyznáním víry. Jím posílen se v přímluvách modlí za potřeby celé církve a za spásu celého světa. Bohoslužba slova se má konat tak, aby vedla k rozjímání, je proto nutné vyvarovat se jakékoli uspěchanosti. Je také vhodné zařadit krátké chvilky ticha, přizpůsobené shromážděnému spole731 625 635 www.farnost.bolatice.cz


čenství, při nichž srdce s přispěním Ducha Svatého přijímá Boží slovo a modlitbou připravuje odpověď. Tyto chvilky ticha se vkládají např. před začátek bohoslužby slova, po prvním a druhém čtení a po homilii. Ve čteních se věřícím připravuje stůl Božího slova a zpřístupňují se jim biblické poklady. Je proto velmi důležité dodržovat rozvržení biblických čtení, které dává poznat jednotu Zákona a dějin spásy. Není dovoleno nahrazovat čtení a responsoriální žalm obsahující Boží slovo jinými nebiblickými texty. Při mši s účastí lidu se čtení přednášejí vždy od ambonu. Podle tradice úkol přednášet čtení není úkolem předsedajícího, nýbrž přisluhujících. Čtení tedy přednáší lektor, evangelium však jáhen nebo, není-li přítomen, jiný kněz. Není-li přítomen ani jáhen, ani jiný kněz, čte evangelium sám celebrující kněz. V případě, že není přítomen vhodný lektor, čte celebrující kněz i ostatní čtení. Ten, kdo čte, pronáší na konci čtení aklamaci a shromážděný lid svou odpovědí prokazuje úctu Božímu slovu, které přijal s vírou a vděčností. Předčítání evangelia je vyvrcholením bohoslužby slova. Liturgie učí, že je mu třeba prokazovat nejvyšší úctu. Zdůrazňuje ho totiž před ostatními čteními zvláštními poctami: ten, kdo má evangelium předčítat, připravuje se na to požehnáním nebo modlitbou. Věřící společným zvoláním uznávají a vyznávají, že je mezi nimi přítomen Kristus a že k nim promlouvá, a proto mu naslouchají vstoje; evangeliáři se prokazují zvláštní projevy úcty.

Za společenství podávajících svaté přijímání Michal Ballarin

Farní klubko dětí se představuje Milé děti, rodiče, babičky a dědečci, spolufarníci, chtěla bych Vám dnes trošku blíže představit naše farní klubko dětí. Myšlenka vytvořit ve farnosti nějakou aktivitu pro děti přišla před více než 4 lety. Nejdříve jsme se scházeli na faře každý druhý pátek po školním vyučování a povídali jsme si, vyráběli dárečky a společně jsme se modlili. Později, po domluvě s o. Przemkem, jsme Klubíčko přesunuli na nedělní odpoledne jednou za 14 dnů a zaměřili jsme se trošku více na odpolední mši svatou. Jak si jistě mnozí pamatujete, děti se zapojovaly do mše svaté jednoduchou scénkou zvanou dětské okénko, ve které znázornily hlavní myšlenku z evangelia. Musím říci, že toto ztvárnění evangelia děti velmi bavilo. Musím je také velmi pochválit, byly moc šikovné, krásně a aktivně se zapojovaly. V době, kdy jsme takto přispívali do mše svaté, jsme se v Klubíčku soustředili hlavně na nedělní evangelium, o kterém jsme si nejdříve povídali, pak nacvičovali a ve zbylém čase jsme vyráběli dárečky. Také jsme se při každém setkání modlili vlastními slovy v kruhu na zemi nebo u stolu, občas jsme nacvičili pod vedením Terezky dětskou písničku ke mši svaté. Časem se činnost Klubíčka posunula opět kousek jinam a soustředili jsme se na misie. Celý loňský školní rok jsme si o nich povídali, pouštěli jsme si krátké dokumentární filmy o životě v různých koutech světa, kde působí misionáři. Díky těmto filmům mohly děti vidět život chudých, v němž není samozřejmostí dostatek jídla, pití, oblečení ani docházení do školy. Také naše modlitby byly více zaměřeny na misie. Modlili jsme se hlavně za chudé děti v Paraguayi, kam putovaly peníze



z naší činnosti. Dvakrát měly děti možnost se setkat se skutečnou misionářkou s. Barborou, která děti v Klubíčku navštívila a ukázala fotky dětí, za které se modlíme a míst, kde sestry působí. Od letošního školního roku přišla opět změna. Už se nebudeme scházet v neděli, ale jednou za měsíc - poslední sobotu v měsíci v 15 hodin na faře. Budeme dále pokračovat v našem poznávání toho, o čem jsou misie a budeme se aktivně zapojovat do misijní činnosti výrobou dárečků. Ty se pak budou, stejně jako v předešlých letech, prodávat při různých příležitostech jako je farní den, misijní neděle, apod. Peníze pak pošleme dětem do Paraguaye. Také se budeme dále na každém setkání modlit za tyto děti a za ty, kteří se o ně starají, ale i za nás a naše potřeby. Chtěla bych ještě moc poděkovat všem dospělým, kteří s Klubíčkem za celou dobu jeho existence pomáhali nebo pomáhají, hlavně Terezce Moravcové, Marcele Halfarové, Petře Strakové a Janě Jochimové. Zveme Vás, děti, do našeho společenství, můžete se přijít třeba jen podívat. Klubíčko je otevřeno pro všechny, kdo chtějí něco dobrého vykonat a někomu pomoci. Dříve jsme byli zaměřeni na děti nižšího stupně základní školy, nyní jsme otevřeni pro děti všeho věku, i předškoláky (u kterých je potřeba, aby přišli v doprovodu staršího sourozence nebo dospělé osoby). Přijďte mezi nás. Díky Vám všem, děti, které jste do Klubíčka chodily a mnoho dobrého jste už vykonaly. Nemyslíte jen na sebe, ale učíte se mít veliké srdíčko a to je moc dobře. Nebojíte se dávat svůj čas pro dobrou věc a to Vám všem Pán jistě mnohonásobně odplatí. Těším se na každého z Vás!

Martina

Píseň písní Píseň písní (hebr. šîr ha-šîrîm) je pevnou součástí jak židovského, tak křesťanského kánonu Písma. Jedná se o knihu, která se stala častou inspirací k pojednáním o duchovním životě, o vztahu duše a Boha. Píseň je sbírkou svatebních písní z různých dob. Do kánonu se dostala jako alegorie a o původním zaměření jednotlivých části není nic známo. Píseň patří mezi tři starozákonní knihy, které jsou podle tradice připisovány Šalamounovi. Knihu řadíme mezi pět svátečních svitků, jež se čtou při židovských svátcích. Píseň písní se čte o svátku Pesach, tedy o Svátku nekvašených chlebů. Do kánonu byla kniha zařazena na sněmu v Jabne r. 90 n. l. V judaismu byl jedním z důvodů pro zařazení Písně do kánonu její alegorický výklad, který předložil rabi Akiva (jenž se jí zastal proti názoru, že jde pouze o světský spis). Ten interpretoval vztah Milé k Milému alegoricky jako vztah národa Izraele k Hospodinovi. Rabi Akiba tak vyzdvihl její posvátnost. Alegorické interpretace Písně se objevují též v Talmudu a Targumu. Starší podoba alegorického výkladu ztotožňovala Milou s Moudrostí (což naznačuje autorství Šalamounovo). Křesťané posunuli alegorický výklad Písně na vztah Krista (ženicha) s církví (nevěstou). V celém textu Písně vystupuje především Milá (interpretována jako nevěsta) a Milý (také jako ženich), dále dcery Jeruzaléma, které zesilují výpověď Milé či s ní vedou dialog, strážci města a král Šalamoun, kterého můžeme bud’ ztotožnit s Milým, nebo ho vnímat v opozici k Milé, jako toho, kdo se také zajímá o Milou. Mluví se zde o druzích Milého, bratrech Milé a o matkách obou hlavních postav. 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz


Píseň je kniha, která zachycuje radost z lásky. Můžeme v ní vidět jak chvalozpěv na lásku člověka k člověku, tak obraz lásky Hospodina k jeho lidu, či lásky Krista k církvi. Na celou knihu můžeme také nazírat jako na sbírku milostných písní, které vyjadřují radost z Božího daru sexuality a intimní lásky mezi mužem a ženou.

Andrea Pavlíková

Ne, nemilujeme se navzájem! Že je to podivný název pro zamyšlení? Tvrdé konstatování? Žijeme v tvrdém světě plném tvrdé reality, tvrdého jednání a zatvrdlých lidských srdcí, takže bychom již na tvrdost tohoto charakteru měli být více méně zvyklí. A v tomto tvrdém světě máme žít Kristovo: „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.“ (J 15, 12). Jenomže toto přikázání máme často problém nejen přijmout, uplatňovat ho vůči druhému člověku, ale i mezi sebou šířit. Nebereme vážně, že je to cesta k dobrému a pokojnému životu. Svatý apoštol Pavel v prvním listu Timoteovi píše: „Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost.“ (srov. 1 Tim 6, 11). V krátké sebereflexi si zkusme upřímně odpovědět na otázky, které se po přečtení této Pavlovy myšlenky nabízejí. Je v mém postoji vůči druhému člověku SPRAVEDLNOST? Nevyžaduji po druhých něco, co sám nedokážu? Nekritizuji na nich to, co sám dělám špatně? Pochopil jsem slova, úmysl či jednání druhého člověka správně, nebo jsem ho odsoudil na základě mé scestné interpretace a teď o něm šířím bludy, které ho nejen poškozují, ale i hluboce zraňují? Nebyl nevinný člověk snadným terčem mého nashromážděného hněvu? Neodsuzuji? Nezavrhuji? Bůh nás nebude soudit podle velikosti a četnosti našich skutků, ale podle úmyslu, jaký jsme do našich skutků vložili! Kdyby Bůh byl pouze spravedlivý a ne neskonale milosrdný, máme mizivou šanci na Věčnost! Apoštol Pavel rovněž radí Timoteovi, že má usilovat o VÍRU A ZBOŽNOST. Mám v sobě víru? Jistěže mám. Mám v sobě zbožnost? Jistěže ji mám, vždyť chodím do kostela. Přesto znovu položím otázku: Mám v sobě víru a zbožnost? Nebo si jen myslím, že je mám? A mám v sobě víru živou? Takovou, kterou dnes a denně dokládám svými skutky? Jsem tady pro dobro druhého člověka a nemyslím výlučně na svůj prospěch, užitek, na to, co z toho „vytřískám“ pro sebe? Vydávám svědectví o zmrtvýchvstalém Ježíši, nebo mám strach před lidmi vyslovit Jeho jméno, přihlásit se k Němu, a to ze strachu, že by se mi ostatní mohli smát? Cítím v sobě zábrany mluvit o Ježíši, neboť se bojím, co by si o mně ostatní pomysleli? Mám strach, že se zesměšním, že budu zraněn, vyčleněn na okraj společnosti, nazván naivkou, bludařem, že neobstojím, že neustojím tlak? Více nám záleží na tom, jak vypadáme před lidmi než před Bohem! Jenomže ve víře jde o to, že se jednou budeme zodpovídat Bohu, nikoli lidem! Zavděčit se naplno Bohu a stejnou měrou i lidem nelze. Někde musíme zákonitě pokulhávat, selhávat, být falešní! Zdráháme se na veřejnosti vyslovovat Ježíšovo jméno? Ale nadarmo ho za den umíme vyslovit nesčetněkrát! Svatý Pavel nás rovněž vybízí, abychom pečovali o LÁSKU. Láska vyvěrá z otevřenosti srdce. Láska se nedopouští spousty věcí, kterých se my sami – mnohdy bez skrupulí – běžně dopouštíme. Pavel ve svých listech jasně říká - kdybych znal všechno, ale neměl lásku, nejsem nic 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz


a nic mi to neprospěje. Láska je otevřená pro potřeby druhých, nezávidí, nevychloubá se, nepovyšuje se, netouží po moci a prvenství, nerozčiluje se, rmoutí se, když se dělá něco špatného, raduje se z dobrých věcí, daruje a nežádá protislužbu, je obětavá a pokorná, nezoufá si, odpouští… Mám v sobě lásku? Kolik jí mám? Jsem hořící svíce, nebo doutnající plamínek? Mám v sobě alespoň vědomí, že sice nejsem dokonalý, ale chci lásku uplatňovat ve svém životě takovou měrou, jakou to jen půjde? Chci eliminovat to, co je ve mně nedokonalé? A když selžu, chci se zvednout a zkusit to znovu? Vědomí vlastní nedokonalosti v nás utváří toleranci k nedokonalosti druhých! Apoštol Pavel zmiňuje jako jeden z podstatných atributů TRPĚLIVOST. Všechno dění má svůj čas (srov. Kaz 3, 1–8). Určitě to ze svého života všichni známe. Když jsme byli netrpěliví a chtěli něco za každou cenu a hned, většinou to za moc nestálo. Teprve až přišla doba k tomu určená, ocenili jsme pravou hodnotu dané věci. Všechno dozrává, a pokud důvěřuji Pánu, pak vskutku vše potřebné opatří včas. Spoustu věcí v životě nám nevychází právě proto, že se je snažíme urychlit nebo je špatně načasujeme. Dar trpělivosti je v dnešním rychlém světě k nezaplacení a je třeba o něj v modlitbách prosit. Apoštol Pavel dále říká – usilujme o MÍRNOST. Mírnost úzce souvisí s pokorou, která je jednou ze sedmi ctností. Často máme mylné představy o tom, co to pokora je. Není to podhodnocení sebe sama. Pokora vyrůstá z vědomí vlastní jedinečnosti, skromnosti a nesobeckosti, kdy si člověk zároveň uvědomuje svou slabost a nedokonalost. Uvědomuje si také svou závislost na Bohu a Bohu bezmezně důvěřuje. Respektuje druhého člověka, neposuzuje ho a nehodnotí. Opakem pokory je pýcha, kdy člověk velebí sám sebe, zakládá si na vlastní důležitosti a neustále se srovnává s druhými. Kam se zařadím já? Jsem pokorný? Inklinuji k pýše? Nebo kličkuji mezi oběma póly podle aktuální situace či tlaku okolí? Z vlastní zkušenosti mohu říci, že lidé pokorní či usilující o pokoru, jsou pokojní, stabilnější a vyrovnanější ve svém životě, přestože mnohdy více trpí, více bojují s útoky Zlého, který se je snaží odloučit od jejich postoje k Bohu a k životu. Lidé pyšní mají svůj život jako křivku – jednou nahoře, jednou dole, jsou nespokojení, stále jim něco schází, často vnášejí do vztahů neklid a budují si svůj kult důležitosti. Není přece třeba vytvářet pozemské kulty osobností, vzhlížet nezdravým způsobem k lidem a k závislostem různého charakteru, poněvadž v konečném důsledku takové jednání vede vždy k pádu. Je dobré se zastavit, otevřít srdce, s upřímností se zahledět Bohu do očí a zaposlouchat se do ticha, v němž Bůh k nám promlouvá. To je pokora! Ne, nemilujeme se navzájem! Kdybychom se milovali v duchu Kristových slov a evangelia, náš život by vypadal naprosto jinak! Vážili bychom si více sebe a v tom důsledku i lidí kolem nás. Nedávno v jednom křesťanském pořadu zazněla věta, nad kterou je dobré se pozastavit: „Největším vítězstvím ďábla je to, že nás přesvědčil o tom, že neexistuje.“ Kdyby neexistoval, nedělalo by nám Kristovo „Milujte se!“ problém (nebo by pro nás bylo menším problémem, vezmeme-li v potaz naši lidskou slabost a omezenost)! Vzpomeňme si na to, jak se Ježíš Petra třikrát zeptal, jestli ho miluje. Ježíš se dnes ptá i nás, mne i tebe: „Miluješ mě?“ Asi teď s vervou, podobnou jako tehdy Petr, odpovídáme: „Ano, Pane, to je přece jasné. Ty víš, že Tě miluji!“ Možná by byl dnes na nás tvrdý i Ježíš a zeptal se nás: „Jestliže mě opravdu miluješ, proč nezachováváš má přikázání?“ (srov. J 14, 15).

Pavlína Řehánková 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz


Povídej mi o Lásce Kdyby si každá nota řekla: hudbu neudělá jedna nota… nevznikla by symfonie. Kdyby každé slovo řeklo: jedno slovo nemůže vytvořit stránku… nevznikla by kniha. Kdyby si každý kámen řekl: jeden kámen nemůže vystavět zeď… nevznikl by dům. Kdyby si každá kapka vody řekla: jedna kapka vody nemůže vytvořit řeku… nevznikl by oceán. Kdyby si každé obilní zrno řeklo: jedno obilní zrno nemůže osít celé pole… nenastala by sklizeň. Kdyby si každý člověk řekl: můj projev lásky nemůže zachránit lidstvo… Nikdy by na zemi nebyla ani spravedlnost, ani mír, ani důstojnost, ani štěstí. Neboť kdo skutečně miluje, probouzí k lásce ostatní. Jako symfonie potřebuje každou notu, jako kniha potřebuje každé slovo, jako dům potřebuje každý kámen, jako oceán potřebuje každou kapku vody, jako sklizeň potřebuje každé obilní zrnko, potřebuje celé lidstvo tebe, tam, kde jsi, jsi JEDINEČNÝ, a tedy nenahraditelný. (úryvek z knihy Povídej mi o Lásce od Michela Quoista) Na našem setkání maminek v září jsme se zamýšlely při chválení Boha nad tímto úryvkem. Každá z nás má svou důležitost a jedinečnost v roli, kterou máme – ať je to role manželky, nebo role matky. Každá z nás je dcerou, některá je opatrovnice, některá učí děti, každá je farnice… Zároveň jsme součástí různých společenství: obce, farnosti, kolektivu v práci, širší rodiny… I tam máme svůj úkol. Bůh nás obdařil rozmanitými dary proto, abychom jimi sloužily druhým. Je na nás, abychom své poslání zcela plnily. Každý život má smysl, je důležité vnímat, co po mně Bůh chce, když mě obdařil právě těmito dary. Jsme nezaměnitelné a každá jsme v očích Božích jedinečná.

Za společenství matek Edita Moravcová

Praktická práce s biblickými texty pro manželské páry V úterý 3. listopadu 2015 přijede do naší farnosti již potřetí doc. Petr Chalupa, Th.D., s asistentkou PhDr. Marií Klaškovou z pastorační instituce České katolické biblické dílo ze Samotišek u Olomouce. Pod jejich vedením se zájemci budou opět věnovat vybranému textu z Nového zákona, a to na setkání, které se uskuteční od 17:30 hodin na faře. Srdečně jsou zvá-


ny všechny manželské páry (případně jeden zástupce manželského páru), které mají o tuto aktivitu zájem. Setkání je plánováno pro skupinu o počtu 16–30 účastníků. Registrovat na setkání se můžete do 20. 10. 2015 na mé emailové adrese: [email protected]

Andrea Pavlíková


Boží milosrdenství je nezměrné září 2015 Začal nový školní rok a naše společenství dostalo nová skripta z Biskupství ostravsko-opavského s názvem Skutky milosrdenství, kterými se budeme zabývat celých deset měsíců. Svatý otec František vyhlásil příští rok Svatým rokem milosrdenství. Bude zahájen letos na slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie (8. prosince 2015) a potrvá do slavnosti Krista Krále (20. listopadu 2016). Skutky tělesného milosrdenství

Skutky duchovního milosrdenství

 navštěvovat nemocné

 učit

 přijímat pocestné

 radit

 dávat jíst hladovým

 těšit

 dávat pít žíznivým

 posilovat

 oblékat chudé

 odpouštět

 osvobozovat vězně

 trpělivě vše snášet

 pohřbívat mrtvé

 modlit se za živé i mrtvé

Podle rabínského komentáře k 1. knize Mojžíšově je ve jménu "Bůh" zdůrazněna více spravedlnost a všemohoucnost. Bůh jako Vládce a Soudce. Bůh mocný Elohím. V onom komentáři se říká, že Bůh věděl, že by člověk nemohl existovat bez Božího slitování a shovívavosti, a proto přidává v Gen 2,4 jméno Adonaj - Milosrdný, aby nás poučil, že spravedlnost vyváží slitováním. Když čteme Písmo svaté, je pro nás dobré zastavovat se na těch místech, kde se ukazuje Boží milosrdenství. Mezi ně patří i to, na kterém Ježíš sděluje potichu v noci Nikodemovi: "Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen." (Jan 3,16-17). Již ve starozákonní době, kdy lidé ještě toužili po spravedlnosti bez milosrdenství, zaznívají útěšná slova, že Bůh nechce smrt hříšníka, ale aby se obrátil a byl živ. Spravedlnost bez milosrdenství, to je smýšlení, které Kristus odmítá a varuje před ním. Je třeba se varovat kvasu farizejského, tj. jejich učení. Nebude-li spravedlnost Ježíšových učedníků mnohem dokonalejší než spravedlnost farizeů a zákoníků, nevejdou do Božího království. Jestliže nám Boží zjevení přináší naději, že Pán Bůh k nám bude milosrdný, pak se zároveň objevuje výzva: "Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec." (Lk 6,36). Chce-li člověk pocítit Boží dobrotu, má být dobrý k druhým i on sám. Tato myšlenka je obsažena i v modlitbě Páně: "Odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám." (Mt 6,12). Člověk, který koná skutky milosrdenství, sklízí často nevděk a hmotnou ztrátu, může pocítit i zklamání. Známe lidové pořekadlo: "Za dobrotu, na žebrotu." Avšak nic dobrého, co člověk udělá, nepřijde nazmar. Vše zůstává před Pánem Bohem. I Ježíš přece učí: "Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou." (Mt 6,20).



Z knihy Mons. Jiřího Mikuláška - Kde se vzalo to dobro? Nebylo by asi dobré, kdybych si ráno sedl a začal vymýšlet, kterýpak velký skutek milosrdenství bych dnes mohl vykonat. Snad někoho zachránit z hořícího domu? Nebo tonoucího z řeky? Lepší asi bude vstát a vydat se vstříc malým skutkům milosrdenství, které se nám nabízejí téměř na každém kroku. Dovolím si pro inspiraci připojit malý seznam:  říct dobré slovo,

 křivé slovo nepovažovat hned za urážku,

 opatrně zavírat dveře,

 leccos umět milosrdně přehlédnout,

 být za všechno vděčný,

 uznat to dobré, co udělal druhý…

V milosrdenství máme důkaz toho, jak miluje Bůh. Dává se cele, navždy, nezištně, a aniž by něco žádal výměnou. Přichází nám na pomoc, když jej vzýváme. Krásná je denní modlitba církve, která začíná slovy: "Bože, shlédni a pomoz. Pane, pospěš mi pomáhat." (Žl 70,2). Pomoc, o kterou prosíme, je prvním krokem Božího milosrdenství směrem k nám. On nás přichází vyprostit ze slabosti, v níž žijeme. A Jeho pomoc spočívá v tom, že nám umožní vnímat Jeho přítomnost a Jeho blízkost. Den po dni, zasaženi Jeho soucitem, se můžeme stát také my soucitnými vůči všem. Potřebujeme neustále rozjímat o milosrdenství. Je zdrojem radosti, vyrovnanosti a pokoje. Je podmínkou naší spásy. Milosrdenství je slovem, které zjevuje tajemství Nejsvětější Trojice. Milosrdenství je poslední a svrchovaný čin, kterým nám Bůh vychází vstříc. Milosrdenství je základním zákonem, který přebývá v srdci každého člověka hledícího upřímným zrakem na bratra, kterého v životě potká. Papež František říká: "Milosrdenství je cesta, která sjednocuje Boha a člověka, protože otevírá srdce naději, že jsme milováni navždy i přes omezení svého hříchu. Chceme tento Jubilejní rok prožít ve světle Pánova slova: Milosrdní jako Otec. Je to životní program, který je náročný a stejně tak plný radosti a pokoje. Chceme se i s Vámi sdílet v tom, jak hlouběji porozumět tématu Božího milosrdenství a jak více poznávat skutky milosrdenství, protože toto téma se týká nás všech. Biblické texty: Ž 25,6-22

Bože, pamatuj na své milosrdenství

Ž 36,1-13

Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože

Mt 9,9-13

Milosrdenství chci a ne oběť

Mt 25,31-46 Co jste udělali či neudělali nejmenšímu z bratří...

Úryvek z modlitby papeže Františka pro Svatý rok milosrdenství: Pane Ježíši Kriste, učil jsi nás být milosrdnými, jako je milosrdný nebeský Otec, a řekl jsi nám, že kdo vidí tebe, vidí Otce. Ukaž nám svou tvář a budeme spaseni.

Řím 12,1-21 Pro Boží milosrdenství, přinášejte sebe jako oběť Bohu

Za společenství La vie Montante Magda Jurášková



Setkávání farních společenství:

Dětská mše svatá:

Schola: ............................................. každá neděle ve 13:30 hod. Ministranti: .........................................9.10. a 23.10. v 16.30 hod. Podávající sv. přijímání: ................................ 3.10. v 19:15 hod. Společenství matek: .........................5.10. a 19.10. v 19:00 hod. Společenství seniorů „La vie Montante“: ........... 19.10. v 16:00 hod. Farní klubko dětí: ............................ sobota 31.10. ve 15:00 hod.

Návštěva nemocných v měsíci říjnu: Pátek 2.10.: ul. Družstevní Sokolovská, Nádražní, Zahradní, Jasanová, 1. Máje, Hornická Pátek 6.11.: ul. Příkopní, Luční, Slunečná, Lesní, Sadová, Polní, Svobody, Hlučínská, Ratibořská Úřední hodiny farní kanceláře budou každé pondělí a pátek 16:30–17:30 hod. 28.9. je slavnost sv. Václava. Slavnostní mše svatá v našem kostele v 08:30 hodin s doporučenou účastí na mši svaté. V tentýž den se koná i Národní svatováclavská pouť do Staré Boleslavi. 4.10. bude odpolední tichá mše svatá (14:30) kvůli Setkání chrámových sborů přesunuta na dopoledne v 10:30 hod. V neděli 4.10. se v našem kostele bude konat Setkání chrámových sborů regionu Hlučínska, začínat bude v 15:00 hod. Všichni jsou srdečně zváni. 17.10. se v Brně uskuteční první český Národní eucharistický kongres (více na str. 2).

neděle 11.10. a 25.10. ve 14:30 hod.

Měsíční sbírka farnosti na opravy: sobota 17.10.a neděle 18.10.

Mše svatá na Borové: 29. 10. v 17:00 hod., po večerní mši svaté návštěva borovských nemocných

Adorace, pobožnosti: 1. čtvrtek v měsíci: 1.10., po večerní mši svaté adorace vedená za nová kněžská, řeholní a misijní povolání 1. pátek v měsíci: 2.10., po večerní mši svaté výstav Nejsvětější Svátosti oltářní, společná modlitba litanií k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a svátostné požehnání 3. pátek v měsíci: 16.10., po večerní mši svaté Korunka k Božímu Milosrdenství a svátostné požehnání

18.10. je Misijní neděle. Budeme mít možnost přispět na misie prostřednictvím sbírky i zakoupením výrobků dětí z Klubka a misijních koláčků. 18.10. proběhne v rámci Svatováclavského festivalu v našem kostele koncert z cyklu „Čtvero ročních období 2015 – Podzim“. Tento koncert bude začínat v 16:00 hod. Po změně času na zimní, tedy od 25.10., budou večerní mše svaté začínat v 17:00 hod. I letos bude před slavností Všech svatých zvláštní příležitost ke svaté zpovědi. Informace o termínech budou ohlášeny a vyvěšeny.



Po Út Čt Pá So Ne

28.09. 29.09. 01.10. 02.10. 03.10. 04.10.

Po Út Čt Pá So

05.10. 06.10. 08.10. 09.10. 10.10.

Ne 11.10. Po Út Čt Pá So Ne

12.10. 13.10. 15.10. 16.10. 17.10. 18.10.


19.10. 20.10. 22.10. 23.10. 24.10. 25.10.


26.10. 27.10. 29.10. 30.10. 31.10. 01.11.

08:30 06:30 18:00 18:00 17:00 08:30 10:30 18:00 06:30 18:00 18:00 11:00 18:00 08:30 14:30 18:00 06:30 18:00 18:00 18:00 08:30 14:30 18:00 06:30 18:00 18:00 18:00 08:30 14:30 17:00 06:30 17:00 17:00 17:00 08:30 14:30 -

Za + Marii Řehořovou, manžela, 2 syny, snachu a vnuka Za naše farní společenství Na poděkování Pánu Bohu za 90 let života a další Boží ochranu Za + Hedviku Blahetkovou, + manžela a tři zemřelé zetě Za + manžela a živé rodiny Za + Jana Kocveldu, švagra, rodiče z obou stran a za živé rodiny Za živé rodiny, rodiče z obou stran a duše v očistci Za naše farní společenství Za členy živého růžence Za + Valtra Křesťana a rodiče z obou stran Za Gerharda Hluchníka k 1. výročí úmrtí Na poděkování Bohu a Panně Marii za 60 let společného manželského života a za živé rodiny do ochrany Matky Boží Za + Roberta Velce a živé rodiny Za + Ericha Bočka, rodiče a sourozence a za živou rodinu Na poděkování za 75 let života s prosbou o ochranu Matky Boží Za Alfréda Solicha k 1. výročí úmrtí Za naše farní společenství Za + Aloisii Frenzel, + syna, rodiče a sourozence a za živé příbuzné Za + Martu Mrkvovou, rodiče a sourozence Za + Rudolfa Tylečka Za + Annu Haferovou k nedožitým 80. narozeninám, + manžela, syna, rodiče a sourozence Za + manžela Richarda Kupku, + bratra, manželku a + rodiče Za + Adolfa Rataje a manželku Za naše farní společenství O požehnání pro živou osobu Na poděkování za 50 let manželství, za + syna a rodiče z obou stran Za + Viktorii Kolarczikovou, padlého manžela, zemřelé sourozence a živé rodiny Za + Kateřinu Kociánovou, + manžela a + rodiče Za +Adolfa Adamce k nedožitým 90. letům a za rodiče a duše trpící v očistci Za Adélu Kretkovou k 1. výročí úmrtí Za naše farní společenství /na Borové/ - volný úmysl Za + Rudolfa Sněhotu, rodiče z obou stran, příbuzné a živé rodiny Za + manžela, otce a sourozence Za + rodiče Ratajovy, 3 syny a za + rodiče Kašné, syna a snachu Za + rodiče Potomákovy, dceru, syna a zetě a za živou rodinu

Omlouváme se za případné chyby ve jménech a úmyslech mší svatých. Naleznete-li takovou chybu, kontaktujte nás, prosím.

Vydává: Římskokatolická farnost Bolatice, Svobody 13, 747 23 Bolatice Šéfredaktorka: Bc. Hedvika Kramářová Uzávěrka příštího čísla: 25. 10. 2015 Náklad: 600 výtisků Příští číslo: 1. 11. 2015 Evidenční číslo: MK ČR E 14902 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz




Národní eucharistický kongres

Recommend Documents