NAMALUJ PÍSNIČKU PRO HOSPIC K JEHO NAROZENINÁM aktivita v rámci projektu HOSPIC SV. ALŽBĚTY V BRNĚ – 10 LET Inspirováni texty písní vytvořte obrázkový příběh. Z vašich výtvarných příběhů pak vytvoříme putovní výstavu po veřejných místech města Brna. Texty písniček k vytvoření OBRÁZKOVÉHO PŘÍBĚHU
Andělé Ať smolařům je hej Až bude moje duše bez těla Babička Dědečku neskuhrej Díky za každé nové ráno Hallelujah Imagine Já už vím Jen vítr to ví Kolik je na světě Kudy se jde do nebe Lípa Maminka Modlitba My way Není nutno Píseň o kamarádovi Kometa Žalm 133
Andělé Jan Budín Každému z nás ač se to nezdá Svítí na nebi aspoň jedna hvězda Každého z nás hlídá anděl strážný A sedí po boku, když začne to být vážný
Někdo ho zná a nedá na něj dopustit Těžko žije s představou, že by ho měl opustit A ten kdo říká, že andělé nejsou k mání Špatně se dívá, špatně shání
REF: Andělé i lidskou podobu můžou mít Třeba sedí právě někde tady Vždyť andělé i lidskou podobu můžou mít Nemít křídla ani svatozář nejsou vady
Víc než ze slov se z očí někdy vyčíst dá Kdo má čistou duši a kdo ji postrádá A také činy na člověka prozradí co je v něm a co se skrývá v pozadí REF: Andělé…
Andělé (Jan Budín) Jan Budín pracoval v Hospici sv. Alžběty jako ošetřovatel a prostředí ho inspirovalo k tvorbě svých oblíbených balad. Touto písní již dojmul a potěšil řadu lidí v hospici, kteří mu byli vděční za to, že zakusili to, že jim někdo rozumí v jejich nelehkém životě či žalu.
At smolařům je hej Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř Tolik lidí chodí s hlavou svěšenou,
Tolik lidí pátek má i úterý
o štěstí si léta jenom sní.
nešťastný je v týdnu každý den.
Jsou to děti odložené štěstěnou,
Splň jim, pane, ze snů aspoň některý,
a smůla má je za vlastní.
dej znamení, jak z toho ven.
Dej, pane bože, dej
Dej, pane bože, dej
ať smolařům je hej,
ať smolařům je hej,
a protože jsi spravedlivý,
a protože jsi spravedlivý,
tak dělej divy
tak dělej divy
a k zázrakům se měj.
a k zázrakům se měj.
Dej, pane bože, dej
Dej, pane bože, dej
ať smolařům je hej,
ať smolařům je hej,
dej ať jsou z toho udivení,
dej ať jsou z toho udivení,
že život není
že život není
jen trápení a žal,
jen trápení a žal,
to prosím, abys dal.
to prosím, abys dal.
Ať smolařům je hej (Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák) Písnička nám napoví, že život může přinášet řadu situací, které vždy nejsou radostné. Jak se v nich zachovat a jak jít dál to závisí na našem rozhodnutí a co se může dít, když k cestě pozveme i Boha?
Až bude moje duše bez těla Hradišťan Až bude moje duše bez těla tak bych měl, Pane prosbu malinkou já netoužím mít křídla anděla chtěl bych být hezkou vzpomínkou
Chtěl bych být chvilkou něžnou, se kterou děti stárnou říct jim že jsem žil rád a nešel cestou marnou tou cestou prosím pane tou cestou dál mne veď a řekni kdy mám začít – teď člověče můj teď
Chtěl bych být písničkou, kterou si dítě zpívá chtěl bych být studánkou, v níž vody neubývá chtěl bych být modrým nebem, co padá do jabloní chtěl bych být lesním stínem, co smolnou dlaní voní
Ono však postačí, když občas někde v srdci
Chtěl bych být letní loukou kamínkem z mořských pláží chtěl bych být moudrým slovem objetím vlídných paží chtěl bych být dobrým vínem a sklenkou na rtech věků chtěl bych být nadějí a láskou místo léků
někomu zvonek tiše zacinká náhoda prostře stůl a dveře krásné chvíle docela nečekaně otevře vzpomínka
Až bude moje duše bez těla tak bych měl, Pane prosbu malinkou já netoužím mít křídla anděla chtěl bych být hezkou vzpomínkou
Až bude moje duše bez těla (Hradišťan) Až bude duše moje bez těla…. Přemýšlíme my někdy o tom, co po nás zůstane na tomto světě? O tom, co nám přenechali naši předkové? Záleží nám na tom?
Babička Božena Němcová Lidé ani nevěděli, jak babička stárne a schází, jen ona sama to cítila. Mnohdy říkala Adélce, z níž se stalo pěkné děvče, ukazujíc na starou jabloň: “My jsme si rovny, půjdeme zároveň také spát.” A jednoho jara všechny stromy zelenaly se, jen stará jabloň smutně stála bez listu. Museli jí vykopat a spálit. Babička to samé jaro velice kašlala, nemohla už dojít do městečka do božího kostelíčka, jak říkala. Ruce víc a víc schly, hlava byla jak sníh, hlas slabší a slabší. Jednoho dne rozeslala paní Terezka listy na vše strany, aby se děti sešly. A dočkala se jich babička. Všecky sešli se okolo babiččina lože. Barunka se ubytovala v babiččině sednici, kde poslouchávaly spolu líbezné zpěvy blízkého zpěváčka, kde jí babička stávajíc lehajíc žehnala. Byly zase spolu. Babička cítila dobře, že života je namále, protož si jako dobrá moudrá hospodyně všecko v pořádek uvedla. Nejdříve smířila se s Pánem Bohem a s lidmi, pak rozdělila svůj malý stateček. Bylo to druhý den k večeru, po návratu dětí, když babička tiše skonala. Plamínek života jejího zhasl, jako zhasíná pomalu dohořívající kahánek, v němž palivo vše stráveno. Třetího dne se pohřební průvod, záležející z velikého množství lidstva, neboť každý kdo babičku znal, chtěl jí doprovodit ke hrobu, ubíral okolo zámku.
Text z knihy Babička (Božena Němcová) V knize Babička najdeme spoustu myšlenek o tom, co je život, co je v něm důležité. Babička byla ve své době jako moudrá poctivá žena symbolem a zdrojem moudrosti. Je to tak i dnes? Víme jak využít moudrosti stáří? Úryvek popisuje jednoduchým jazykem to, co bychom měli vědět - že plamínek života jednou vyhasne každému z nás.
Dědečku neskuhrej Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř Moje štětka na holení pelichá
Mezi námi vnoučaty,
a šediví můj vous,
dědečku náš zlatý,
naděje, že se to změní, je lichá,
zapomeneš na stáří,
lámu, co jsem kdysi skous.
očička ti zazáří.
Dědečku neskuhrej
Jo.
radši nám desku hrej
Když mám spát, tak nespím
s orchestrem Karla Vlacha,
a spím, když nechci,
na kterou dáváš bacha.
koukám, že jsem taky zhloup.
Mezi námi vnoučaty, dědečku náš zlatý,
Dědečku neskuhrej
zapomeneš na stáří,
radši nám desku hrej
očička ti zazáří.
s orchestrem Karla Vlacha, na kterou dáváš bacha.
Beru spoustu prášků a též injekcí,
Mezi vámi vnoučaty,
vrže mi každý kloub,
dědeček já zlatý,
když mám spát, tak nespím, a spím, když nechci,
zapomenu na stáří,
koukám, že jsem taky zhloup.
očička mi zazáří. Zapomenu na stáří,
Dědečku neskuhrej
očička mi zazáří.
radši nám desku hrej s orchestrem Karla Vlacha, na kterou dáváš bacha.
Dědečku neskuhrej (Jaroslav Uhlíř, Zdeněk Svěrák) Písnička je z alba …aby bylo přímo veselo z roku 1994. Skuhrání může přijít na každého z nás, a když přijde na dědečka, mohou ho zachránit např. vnoučata. Každý máme v životě své místo, svou roli. Můžeme být pro někoho užiteční.
Díky za každé nové ráno Hana a Petr Ulrychovi Díky za každé nové ráno Díky, za naděj nových dnů díky za to že v dálce mizí tíseň špatných snů
Díky za každou novou píseň díky za to co nadějí zní díky za to co dávno ví se že je krásné žít
Dík za všechno to dobré co nás potkalo dík za všechno to zlé co se nám nestalo Dík za všechno to dobré co nás potkalo dík za všechno to zlé co se nám nestalo
Díky za každé nové ráno díky za víru, dík za ideál díky za cestu darovanou kterou půjdem dál
Díky za každé nové ráno (Hana a Petr Ulrychovi) Sourozenci Hana a Petr Ulrychovi společně hrají a zpívají již neuvěřitelných padesát let. V březnu 2014 vyšlo jejich bilanční 3 CD s příznačným názvem Půlstoletí a téměř každý z více než šedesáti jejich hitů.
Hallelujah Leonard Cohen Now I've heard there was a secret chord
Slyšel jsem o tajném akordu,
That David played, and it pleased the Lord
který David zahrál, hrál a to potěšilo Boha
But you don't really care for music, do you?
Ale tebe moc hudba nezajímá, viď?
Well, it goes like this
Je to takhle:
The fourth, the fifth
Kvarta, kvinta,
The minor fall, the major lift
Poklesnutí v moll, zdvih v dur
The baffled king composing Hallelujah
Bezradný král skládá Aleluja
Hallelujah, Hallelujah
Aleluja, Aleluja
Hallelujah, Hallelujah
Aleluja, Aleluja
Your faith was strong but you needed proof
Tvá víra byla pevná, ale potřeboval jsi důkaz
You saw her bathing on the roof
Viděl jsi ji koupat se na střeše
Her beauty and the moonlight overthrew you
Její krása a měsíční světlo tě srazily k zemi
She tied you
Přivázala tě
To a kitchen chair
Ke kuchyňské židli
She broke your throne, and she cut your hair
Zničila tvůj trůn a ostříhala ti vlasy
And from your lips she drew the Hallelujah
A z tvých rtů vyloudila Aleluja
Hallelujah, Hallelujah
Aleluja, Aleluja
Hallelujah, Hallelujah
Aleluja, Aleluja
You say I took the name in vain
Říkáš, že jsem vzal to jméno nadarmo
I don't even know the name
Já to jméno ani neznám
But if I did, well really, what's it to you?
Ale i kdybych ho znal, stejně, co je ti po tom?
There's a blaze of light
Světlo září v každém slově
In every wordIt doesn't matter which you heard
Nezáleží na tom, které jsi slyšel
The holy or the broken Hallelujah
Zda posvátné nebo zlomené Aleluja
Hallelujah, Hallelujah
Aleluja, Aleluja
Hallelujah, Hallelujah
Aleluja, Aleluja
I did my best, it wasn't much
Udělal jsem, co jsem mohl, nebylo to moc
I couldn't feel, so I tried to touch
Nemohl jsem cítit, tak jsem se zkusil dotknout
I've told the truth, I didn't come to fool you
Řekl jsem pravdu, nepřišel jsem tě oklamat
And even though
A ačkoli
It all went wrong
To vše dopadlo špatně
I'll stand before the Lord of Song
Budu stát před Pánem Písní
With nothing on my tongue but Hallelujah
Pouze s Aleluja na jazyku
(9x) Hallelujah, Hallelujah
(9x) Aleluja, Aleluja
Hallelujah (Leonard Cohen) Leonard Cohen je kanadský básník, prozaik a známý písničkář. Letos oslavil 21. září osmdesát let. Cohenovy písně jsou často citově expresívní s poetickými metaforami netypickými pro běžnou písňovou produkci. V jeho skladbách se často objevuje téma náboženství a mezilidských vztahů. Taková je i skladba Halellujah, která má sama o sobě zajímavý příběh. Leonard Cohen ji napsal před více než třiceti lety, ale až do premiéry filmu Shrek v roce 2001, kde ji zpíval John Cale, byla prakticky neznámá.
Imagine John Lennon Imagine there's no heaven
Představ si, že tu není žádné nebe
It's easy if you try
Je to snadné, když to zkusíš
No hell below us
Žádné peklo pod námi
Above us only sky
Nad námi pouze obloha
Imagine all the people
Představ si všechny lidi
Living for today...
Žijící pro dnešek…
Imagine there's no countries
Představ si, že tu nejsou žádné státy
It isn't hard to do
Není těžké představit si to
Nothing to kill or die for
Nemít pro co zabít či zemřít
And no religion too
A také žádné vyznání
Imagine all the people
Představ si všechny lidi
Living life in peace...
Žijící v míru…
You may say I'm a dreamer
Možná si říkáš, že jsem snílek
But I'm not the only one
Ale já nejsem jediný
I hope someday you'll join us
Doufám, že se jednoho dne připojíš
And the world will be as one
A svět bude jako jeden
Imagine no possessions
Představ si, žádné bohatství
I wonder if you can
Rád bych věděl, zda můžeš
No need for greed or hunger
Žádná potřeba obžerství nebo hladu
A brotherhood of man
Bratrstvo člověka
Imagine all the people
Představ si všechny lidi
Sharing all the world...
Dělící se o svět
You may say I'm a dreamer
Možná si říkáš, že jsem snílek
But I'm not the only one
Ale já nejsem jediný
I hope someday you'll join us
Doufám, že se jednoho dne připojíš
And the world will live as one.
A svět bude jako žít jeden.
Imagine (John Lennon) John Lennon (narozený 9. října 1940) byl zakládajícím členem zřejmě nejznámější světové hudební skupiny všech dob – skupiny Beatles. John Lennon se prosadil také jako herec, malíř, spisovatel, politický aktivista a známý byl také pro svoje filozofické sentence. V roce 1971 vyšla jeho skladba Imagine, ve které nabádá k životu v míru a bratrství, k životu bez předsudků. John Lennon byl zastřelen ve čtyřiceti letech svým fanatickým fanouškem v New Yorku 8. prosince 1980.
Já už vím Ladka Kozderková Já už vím, že loď má plout a sníh má tát a stráně kvést Já už vím, kde bere se svit Sluneční a záře hvězd Já už vím, že nevím jen jak má, se žít S tebou se dám, dám se vést Já už vím, já už vím
Já už vím, že zestárnu a přijde den pryč jít, jít spát Já už vím, že toužím žít ať stane se, co má se stát Osud hodně šťastných dnů mi může přát, i zklamání i náhlý pád, i pláč chci znát Já už vím
Osud hodně šťastných dnů mně může přát, i zklamání i náhlý pád, i pláč chci znát Já už vím
Já už vím (Ladka Kozderková) Ladislava Kozderková se narodila 26. června 1949 v Brně jako dcera hudebního skladatele Ladislava Kozderky. Tátova písnička Na klouzačce byla také první, kterou ve svých jedenácti letech v tehdejším Československém rozhlase Brno v doprovodu Orchestru Gustava Broma nahrála. Poslední písničkou, kterou se se svými příznivci rozloučila, byla skladba autorské čtveřice Drake, Graham, Shirl a Stillman z roku 1953 I Believe. Českým textem ji opatřil Eduard Krečmar a Laďka ji natočila pod názvem Já už vím v květnu roku 1986. Televizní premiéru měla v pořadu Abeceda 4. října. O pouhé dva dny později nastoupila Laďka Kozderková do nemocnice, ze které se už nevrátila. Zemřela v pouhých 37 letech na rakovinu.
Jen vítr to ví Bob Frídl Ptám se, proč někdo má bohatej stul
Ref: Jen vítr co vál, by odpověď mi dal
A druhý obědvá hlad?
Jen vítr to ví a mlčí dál.
Ptám se, proč zlato je dražší než sul A k čemu vlastně je ostnatej drát?
A ptám se, proč nepláče na nebi bůh
Ptám se, proč jeden má maršálskou hul
A věřte, radovat nemá se s kým?
A druhý ve válce pád?
Ptám se, proč umíra voda i vzduch Dnes, ve věku atomovým?
Ref: Jen vítr co vál, by odpověď mi dal
Ptám se, proč neslyší nikdo můj hlas
Jen vítr to ví a mlčí dál.
A nikdo mi neodpoví?
Ptám se, proč v lidech je závist a zášť
Ref. (2x): Jen vítr co vál, by odpověď mi dal
Ostrá jak z ocele nuž?
Jen vítr to ví a mlčí dál.
Ptám se, proč žena má tak černej plášť A proč se k ní nevrátí muž? Ptám se, proč mrtví je navěky zvlášť Jen andělé hrají mu tuš?
Jen vítr to ví (Bob Frídl) Bob Frídl (narozený 13. listopadu 1947) byl jedním z nejuznávanějších písničkářů naší folkové scény minulého století. Ve svých písničkách i ve své životě si kladl otázky a hledal na ně odpovědi. Ne jinak je tomu třeba v písni Boba Dylana Blowin' In The Wind, kterou pro něho česky pojmenoval Jen vítr to ví jeho přítel a producent Oskar Man. Bob Frídl byl velký bojovník a i díky svým písničkám se dovedl svému osudu postavit. Svým životem plně naplnil rčení, že „osud je zbabělý pes, který si lehne, když na něho dupneš“. A Bob si dupnout dovedl. Po svém, tiše, ale razantně. Bojoval až do konce. Zemřel po dlouhé nemoci nad ránem shodou okolností právě v Hospici sv. Alžběty v roce 2013. Byla s ním jeho manželka.
Kolik je na světě Petr Skoumal a Jan Vodnanský Kolik je na světě očí?
Kolik je na světě poupat?
kolik je na světě snů?
kolik je na světě knih?
kolik se koleček točí?
Kolik je jezevčích doupat?
kolik je nocí a dnů?
kolik je jezevců v nich?
Kolik je na světě moří?
Kolik je na světě školek?
kolik je na světě řek?
kolik je na světě škol?
Kolik je smutků a hoří?
Kolik je kluků a holek?
kolik je rozlitých mlék?
Kolik je šlapacích kol?
Toho i toho je mnoho,
Toho i toho je mnoho,
lidí a věcí a jmen.
toho i toho je moc.
Jediné slunce je jedno,
Jediné slunce je jedno
a to když vyjde, je den.
a to když zajde, je noc.
Kolik je na světě (Petr Skoumal a Jan Vodnanský) Petr Skoumal byl český hudebník. Napsal hudbu k řadě filmů (např. Jára Cimrman ležící, spící), k známým večerníčkům (Maxipes Fík, Bob a bobek) a mnoho písniček pro děti i dospělé. Zhudebnil texty Jana Vodňanského, Pavla Šruta, Emanuela Frynty, Zdeňka Svěráka, ale i své. Písnička Kolik je na světě je z alba Když jde malý bobr spát, které vyšlo v r. 2003. Písnička kolik je na světě vychází z toho, že některé věci na světě nemůžeme změnit, ale jsou i ty, které jsou v našich rukou.
Kudy se jde do nebe Bob Fliedr a Bobci Bim, bam, bim, bam REF: Haló, zvone, haló, zvone, nešeptej si
2: Lékaři a pacienti, švadleny a zedníci,
pro sebe ať už každý, nebo jen ti s pocákanou čepicí. kudy do ne-, kudy do ne-, kudy se jde do nebe. Kuchař, co hned válí pizzu, hned se vrhá Rozhoupej se houpy, houpy, rozhoupej se houpy,
k roštěnce,
hou. zmrzlináři, kteří v hicu mají svého spojence. Na slovíčko nebuď skoupý, kudypak do nebe jdou:
Někdy se jde s chutí… 1. Máma, táta, tety, strýci, tiší, i ti hlasití, REF: nebo třeba labužníci, co se rádi nasytí Klauni, herci, nebo hráči prahnoucí po potlesku, vybranými pochoutkami z maminčiny zahrady, motorkáři, kteří radši dálnici než okresku. a co takhle vědci, známí úžasnými nápady. Piloti, když větry vanou, usměvavé letušky, fotbalisti s dobrou ranou, fotbalisti bez mušky. Někdy se jde s chutí, ale jindy je to otrava, Známé tváře z televize, známé hlasy z rozhlasu, jednou se jde vlevo, a pak pro změnu zas doprava. básníci, co žijí ryze o chlebě a pro krásu. Někdo hraje první housle, jiný vůbec nehraje, Češi, Němci, Fini, Švédi, Arabové, Tataři, žádný ale nevyhne se jedné bráně, která je odvážlivci, kteří snědí všecko, co si navaří. úzká, úzká, úzká, úzká. Někdy se jde s chutí… REF: Kudy se jde do nebe (Bob Fliedr a Bobci) Bob Fliedr napsal a natočil a samizdatově vydal řadu písniček v období 1985–1988 na kazetách Pjosonky 1–4. V letech 1990–1993 Bob Fliedr vystupoval s dětskou skupinou Bobci na různých festivalech a několikrát účinkovali v ČT. V roce 2008 pak vyšlo v Karmelitánském nakladatelství další CD Abraham, z kterého je tato písnička. Sám autor říká, že pro děti píše raději než pro dospělé. S dětmi i hraje – se skupinou Bobci, s kterou se schází v Praze na Jižním městě v Domě matky Terezy. Zkuste se inspirovat písničkou a namalujte svoji životní cestu – kudy jdete a kam.
Lípa Petr Ulrych Má lípo zelená,
lásky zatoulaný,
pověz mně, co pro mě znamenáš.
lidský pohlazení,
Všechno to, co jsi chtěl,
lásku, zradu i lež,
když jsi do světa šel,
jen si vyber, co chceš,
tvoji první větu
to rozdávám.
ve vůni mých květů, první milování,
Má lípo šumivá,
pýchu, vzestup i pád,
čím to, že nás lidi přežíváš.
věty, který máš rád,
Jsem tu pevně v zemi a ty přibliž se mi,
to znamená. až tě zradí nohy, až budeš ubohý, Má lípo voňavá,
jsem tu pevně v zemi,
pověz mně, co lidem rozdáváš.
zase přibliž se mi,
První sny splněný,
se mnou nevymizíš,
první lásky něžný,
tak přežívám.
první sny schovaný,
Maminka Bob Frídl Je to už víc než dvacet let
Ave Maria, Ave Maria.
Co nosila mně na rukou
Já chtěl si hrát s ní trochu dýl
A já ji říkal má mama.
Kam ztratila se má máma? Já tolik krát bych jednou byl klukem,
Pak přišli lokty rozbitý
co najde zase svou mámu.
A spousta dětskejch nemocí Nespala vůbec po nocích
Z vlasu ji voněl rozmarýn
A zpívala mně píseň snu.
A v modrejch očích žádnej stín Neměla nikdy má máma.
Až budeš hochu velikej Měj sílu řek a výšku hor
Pro mě vždy měla jenom smích
A lhát si nikdy nezvykej
A v bíle skříni marcipán
Dodnes tě slyším, jak mi zpíváš, má mámo.
A taky dlouhou řadu knih, Ze kterých učila mně číst.
Ztichli už ptáci ve větvích A v lampě hoří modrej líh
Svět má dvě tváře, hochu můj
Proč doma není má máma?
Dobrou i zlou, to poznáš sám. Ty rovně, jako modřín stůj
Čas jako voda utíká
Ať s tebe jednou radost má, tvá mama.
Jednou ji odvez, bůh ví kam Černej vůz
Ztichli už ptáci ve větvích
A já nechápal, proč zpívat mám
A v lampě hoří modrej líh
Proč doma není, má mama?
Ozvěna z dálky vrací jen: Prach si a v prach se obrátíš. Ave Maria, Ave Maria.
Já márně volám do tmy ven Tak rád, tak rád, tak rád. A noc má opět ke dni blíž Kde ji najít mám?
Maminka (Bob Frídl) Oskar Man napsal pro Boba Frídla také český text písničky Charlese Aznavoura La Mamma (Maminka). Bob Frídl svoji mámu miloval. A nejen proto, že svého otce prakticky nepoznal a vychovávala ho jen maminka. Zemřela mu v jeho šestnácti letech.
Modlitba Hana a Petr Ulrychovi Pane, ať jsi stéblo trávy - nebo obyčejný list prosím dej ať aspoň trochu umím - ve tvých vzkazech číst prosím dej ať řeči stromů - aspoň trochu rozumím ať vědí, že se učím - a že nic neumím Dej ať zlomím svoji pýchu - dej mi hledat pokoru když se trápím zbytečnostmi - ať pohlédnu nahoru ať mi stačí dohlédnout na obzor - který jsi mi dal ať se smířím se vším - co jsi mi kdy vzal. A dej mi sílu snášet pokorně - co změnit nemám sil odvahu abych to nač stačím - na tomhle světě pozměnil a také prostý rozum, který vždycky správně rozezná co se změnit nedá a co se změnit dá.
Modlitba (Hana a Petr Ulrychovi) Píseň Modlitba je jedna ze starších písní sourozenců Hany a Petra Ulrychových, ale svým tématem jistě nadčasová. Poprvé vyšla v albu O naději v r. 1997. V písni se zpívá o tom, co může držet člověka nad vodou v tíživých situacích života - „zlomení vlastní pýchy, smíření se se vším, odvaha snášet to, co změnit nemohu a mít rozum k rozeznání toho, co změnit můžu, …“. Ne všichni bychom toto své niterné rozjímání nazvali modlitbou, ale o to vůbec nejde. Jde o to, že někdy nestačíme na příkoří života sami, potřebujeme se opřít o nějakého kamaráda a pro někoho je tím nejvěrnějším přítelem Bůh, pro někoho něco „nad ním“.
My way Paul Anka And now the end is near
A teď, na konci je tady
And so I face the final curtain
A tak jsem čelit konečné závěs
My friend I'll say it clear
Můj přítel, řeknu to jasně
I'll state my case of which I'm certain
Budu uvádět můj případ, o kterém jsem si jistý,
I've lived a life that's full
Žil jsem život, který je plný
I traveled each and every highway
Cestoval jsem každý a každé dálnici
and more much more than this
A víc, mnohem víc, než to
I did it my way.
že jsem to udělal můj cestu
Regrets, I've had a few
Vyjadřuje politování nad tím, jsem měl několik
But then again too few to mention
Ale na druhou stranu, příliš málo se zmínit
I did what I had to do
Udělal jsem, co jsem musel udělat
And saw it through without exception
a viděl to přes bez výjimky
I planned each chartered course
Plánoval jsem, každý mapoval Samozřejmě, že
Each careful step alone the by way
každý krok pečlivě podél uličce
And more much more than this
A víc, mnohem víc, než to
I did it my way.
že jsem to udělal můj cestu
Yes there were times I'm sure you knew
Ano, tam byly časy, jsem si jist, že jste věděl,
When I bit off more than I could chew
Když jsem si ukousl víc, než jsem mohl žvýkat
But through it all when there was doubt
Ale přes to všechno, v případě pochybností
I ate it up and spit it out
Snědl jsem jej a vyplivnout
I face it all and I stood tall
Stál jsem to všechno a já jsem stál vysoký
And did it my way.
a udělal to po svém
I've loved, I've laughed and cried
Miloval jsem, já jsem se smál a křičel
I've had my fill my share of loosing
Měl jsem výplň, můj podíl ze ztráty
And the now as tears subside
A teď, když slzy ustupovat
I find it all so amusing
jsem si to všechno tak zábavné
To think I did all that and my I say
Chcete-li, že jsem udělal vše, co
Not in a shy way
A mohu říci, není plachý způsobem,
oh no, oh no not me
"Ach, ne, oh, ne, ne já
I did it my way.
udělal jsem to po svém"
For what is a man what has he got
Za to, co je člověk, co je dostal?
If not himself then he has not
Pokud tomu tak není sám, pak má nula
To say the things he truly feels
Chcete říct, co doopravdy cítí a nejsou slova člověka, který klečí
And not the words of one who kneels Záznamy ukazují, vzal jsem rány a udělal to po svém!
My Way (Paul Anka) Osud skladby známé pod názvem My Way – Má pouť, Moje cesta – je velmi zajímavý. Původními autory jsou Francouzi Claud Francois a Jacques Revaux, kteří ji v roce 1967 nazvali Comme d'habitude (Jako obvykle). Jako obvykle jsem se probudil a jako obvykle to nestálo za nic… Kanadský autor a zpěvák Paul Anka ji v roce 1969 otextoval a dal jí název My Way. Ankův anglický text nijak nesouvisí s francouzským originálem, je jeho pravým opakem. Slova písně pojednávají o muži, který je blízko smrti, ohlíží se za svým životem a svůj životní příběh jakoby vyprávěl příteli, který sedí proti němu. Se svým životem je spokojen, těší ho, čeho dosáhl, ale zároveň má čeho litovat a co oplakávat. Ze života ale odchází plný optimismu a spokojen s tím, že vždy vše dělal po svém, jak mu srdce velelo: udělal jsem to po svém – I did it My Way.
Není nutno Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo, hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo.
Chceš-li, trap se, že ti v kapse zlaté mince nechřestí, nemít žádné kamarády, tomu já říkám neštěstí.
Nemít prachy - nevadí, nemít srdce - vadí, zažít krachy - nevadí, zažít nudu - jó, to vadí.
Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo, Hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo.
Není nutno (Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák) Písnička Není nutno, je z pohádky Tři veteráni, která byla natočena v r. 1983. I přesto, že sama pohádka vznikla již v minulém století, znají ji i současné děti. Veteráni zažili v životě již leccos, a tak nám předávají, co je podle nich v životě důležité. Ne vždy můžeme mít vše, co si přejeme, někdy není ani přímo veselo, ale hlavně nesmí býti smutno… proto se zde na světě máme navzájem a někdy nemusíme být právě tři – jako veteráni v písničce - stačí i jedna pomocná ruka… Není nutno… je také název alba písniček Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka z televizního pořadu Hodina zpěvu z roku 1993. Obsahuje 13 písniček, které zpívají autoři spolu s dětskými sbory.
Píseň o kamarádovi Jana Moravcová Když stane se, že kamarád
pak je to jasné, nech ho být!
zaváhal nebo zklamal snad,
Jen ať se vrátí - vždyť to víš:
a ty bys prostě věděl rád,
s takovými se nejde výš,
zda ještě na něj můžeš dát -
o těch se mlčí spíš.
vezmi ho do hor, uvidíš!
Když ale zuby zatíná,
Nechystej mu žádnou lest,
vzteká se, přitom šlape dál,
jenom si zkuste skály slézt,
nezřítíš se s ním z žádných skal -
ať víš, s kým máš tu čest.
on by tě nenechal. Až k vrcholům se bude drát,
Možná, že v horách ztratí vtip,
až tam tě bude podpírat.
ohrne nos a zdrhne zpět,
Pak vedle něho pevně stůj
sotva ho spálí první led,
a vždy mu důvěřuj!
začne ti vyprávět -
Kometa Jaromír Nohavica Spatřil jsem kometu, oblohou letěla
Velká a odvěká tajemství přírody
chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela
že jenom z člověka člověk se narodí
zmizela jako laň u lesa v remízku
že kořen s větvemi ve strom se spojuje
v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků
krev našich nadějí vesmírem putuje
Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem
Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf
až příště přiletí, my už tu nebudem
zpod rukou umělce, který už nežije
my už tu nebudem, ach pýcho marnivá
šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat
spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat
marnost mě vysvlékla celého donaha
O vodě o trávě o lese
Jak socha Davida z bílého mramoru
o smrti se kterou smířit nejde se
stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru
o lásce o zradě o světě
až příště přiletí, ach pýcho marnivá
a o všech lidech co kdy žili na téhle planetě
já už tu nebudu, ale jiný jí zazpívá
Na hvězdném nádraží cinkají vagóny
O vodě o trávě o lese
pan Kepler rozepsal nebeské zákony
o smrti se kterou smířit nejde se
hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech
o lásce o zradě o světě
tajemství, která teď neseme na bedrech
bude to písnička o nás a kometě
Kometa (Jaromír Nohavica) Jaromír Nohavica zpívá především vlastní písně, také však překlady písní ruských autorů Vladimira Vysockého a Bulata Okudžavy. Zhudebnil a nazpíval také některé básně Petra Bezruče. Písně Jaromíra Nohavici jsou do značné míry oblíbené díky tomu, že vypovídají neobyčejně o obyčejném životě…
Žalm 133 Poutní píseň, Davidova. Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně! Jako výborný olej na hlavě, jenž kane na vous, na vous Áronovi, kane mu na výstřih roucha. Jak chermónská rosa, která kane na sijónské hory. Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky. Žalm 133 (Oboroh) “Oboroh je primitivní přístřeší na čtyřech kůlech, kde najde zvěř v zimě potravu a člověk útočiště v čase nepohody.“ Slávek Klecandr - textař, skladatel, kytary, zpěv, učitel klasické kytary založil se svými kamarády skupinu Oboroh v r 1988. Dodnes je hlavním zpěvákem a autorem většiny písní. Kromě svých textů od r. 1991 vydala skupina 3 alba zhudebněných Žalmů. Žalm 133 je o tom, jak dobře se žije bližním, těm, kteří si chtějí rozumět – je to pro nás inspirující?
