UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra historie
NÁLEZY SKLENĚNÝCH NÁDOB ZE STARŠÍ DOBY ŘÍMSKÉ SEVERNĚ OD DUNAJE Kateřina Pomykalová
DIPLOMOVÁ PRÁCE
Vedoucí práce: Mgr. Tomáš Zeman, Ph.D.
OLOMOUC 2015
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.
V Hodoníně dne 7. 5. 2015
2
Bc. Kateřina Pomykalová
Anotace práce: Práce si bere za cíl zhodnotit nálezy skleněných nádob severně od středního Dunaje ze starší doby římské. Základem bude soupis germánských lokalit (pohřebišť a sídlišť) na sledovaném území (Morava, jihozápadní Slovensko a Dolní Rakousko) se zvláštním zaměřením na skleněné nádoby. Součástí práce bude i historické zhodnocení doby. Zvláště se pak zaměřím na dějiny římských provincií (Panonie a Noricum). Výsledkem bude katalog nálezů. Po jejich zhodnocení bude potřeba zamyslet se nad významem skleněných nádob, vysledovat jejich četnost a stav dochování, porovnat výsledky z jednotlivých území a případně je porovnat s dalšími importy římské říše. Klíčová slova: sklo – Morava – Slovensko – Dolní Rakousko – doba římská
Annotation: This work aims to evaluate the findings of glass containers north of the middle Danube from the early Roman period. The base will be an inventory of German sites (cemeteries and settlements) in this territory (Moravia, southwestern Slovakia and Lower Austria) with special focus on the glass container. The work will also evaluate the historical period. I am focus on the history of the Roman provinces (Pannonia and Norikum). The result will Catalogue findings. After their assessment will need to reflect on the significance of glass containers, to track their frequency and state of preservation, compare the results from each territory and, where it is compared with other imports Roman Empire. Key words: Glass – Moravia – Slovakia – Lower Austria – Roman period
3
Obsah Obsah ............................................................................................ 4 Úvod............................................................................................... 6 1. Historický úvod ........................................................................... 9 1.1 Římsko – germánské vztahy .................................................. 12 1.2 Provincie ................................................................................ 13 1.2.1 Panonie .............................................................................. 14 1.2.2 Noricum .............................................................................. 16 1.3 Římské importy ...................................................................... 17 1.4 Germánská sídliště ................................................................ 19 1.5 Pohřební ritus ve starší době římské...................................... 20 2. Historické sklo .......................................................................... 23 2.1 Antické sklo ............................................................................ 26 2.2 Sklo na našem území............................................................. 27 2.2.1 Nálezová situace z Čech .................................................... 29 2.3 Deskripce nádob .................................................................... 31 2.4 Druhy skleněných nádob ........................................................ 31 2.4.1 Malé lahvičky (balsamaria, unguentarium…) ..................... 34 2.4.2 Mísy ................................................................................... 35 2.4.3 Láhve ................................................................................. 37 2.4.4 Pánve ................................................................................. 38 2.4.5 Poháry................................................................................ 39 2.4.6 Slitky .................................................................................. 40 3. Morava ..................................................................................... 42 3.1 Pohřebiště .............................................................................. 44 3.2 Sídliště ................................................................................... 53 3.3 Nálezy z neznámých lokalit .................................................... 56 3.4 Souhrn ................................................................................... 57 4. Jihozápadní Slovensko ............................................................ 59 4.1 Pohřebiště .............................................................................. 62 4.2 Sídliště ................................................................................... 80 4.3 Neurčité .................................................................................. 92 4.4 Souhrn ................................................................................... 93
4
5. Dolní Rakousko ........................................................................ 94 5.1 Pohřebiště .............................................................................. 96 5.2 Sídliště ................................................................................... 99 5.3 Souhrn ................................................................................. 104 6. Závěr ...................................................................................... 105 Seznam použité literatury a pramenů......................................... 108 Resumé/Summary ..................................................................... 114 Seznam zkratek ......................................................................... 115 Katalog ....................................................................................... 116 Obrazová příloha ....................................................................... 132
5
Úvod Historické sklo, zvláště to z období doby římské, nemělo po dlouhou dobu bližší zpracování. Badatelé, pokud se již o nálezech skla na lokalitě zmínili, nepřikládali jim velké vážnosti. Jedním z důvodů je určitě i stav dochování jednotlivých artefaktů. Mluvíme-li o starší době římské, která bude hlavním obdobím zájmu, je mnoho nálezů poškozeno žárem pohřební hranice (jedná-li se o pohřebiště). Neznamená to však, že by se na sklo zapomínalo úplně, za zmínku stojí souborná práce V. Sakaře (1970) a nesmím opomenout ani N. Venclovou (1980, 1990), která je jednou z předních odbornic na historické sklo u nás, ale zabývá se především dobou laténskou. Dobu římskou zpracovává v souhrnné práci pojednávající o historii skla od počátku do novověku (2005). Ve své encyklopedii věnuje sklu menší pozornost i E. Droberjar (2002). V poslední době je již situace lepší. Přibývá badatelů, kteří se zabývají studiem skla a vznikají i souhrnné práce. Jednou z nich je také diplomová práce P. Kacla (2012) nebo pro Slovensko je to E. Hrnčiarik (2009). Cílem předložené práce bude na vymezeném území (tzn. jihozápadní Slovensko, Morava a severní část Dolního Rakouska) sledovat nálezy skleněných nádob a konstatovat rozdíly ve výskytu ze starší doby římské a díky nim se snažit propojit všechna tři území. V neposlední řadě také ukázat, že studium historického skla je důležitou součástí bádání o době římské. V předkládané práci se zabývám problematikou historie skla a importů skleněných nádob ze starší doby římské. Její součástí je historický přehled, ve kterém se zaměřím na dějiny římských provincií (zejména Norica a Panonie), barbarika a vztahů mezi nimi. To vše s ohledem právě na starší dobu římskou, tedy 1. a 2. století n. l., tzn. základní periodizace podle H. J. Eggerse stupně B1 (0-50 n. l.), B2 (50-180 n. l.) a částečně C1 (180-250 n. l.). Pro Moravu dále dataci rozpracoval J. Tejral. Stupeň B1 dělí ještě dále
6
na B1a (0-30 n. l.), B1b (30-50 n. l.) a B1c (50-100 n. l.). B2 dále rozděluje na B2a (100-150 n. l.) a B2b (150-180 n. l.). Ještě uvádí stupně C1a (180-230 n. l.) a C1b (230-270 n. l.). Pro jihozápadní Slovensko rozšířil chronologii T. Kolník. Ten rozděluje stupeň B1 také na další fáze a-c. Rozdílně od J. Tejrala datuje stupeň B1c (55-80 n. l.) a dále B2a (80-110 n. l.), B2b (110-130 n. l.) a B2c (130-150 n. l.). Zvláště uvádí B2/C1 (150-180 n. l.). Stupeň C1a (180-220 n. l.) a C1b (220-240 n. l.). Druhá kapitola již bude věnovaná pouze sklu. Nejprve krátce nastíním dějiny sklářské výroby, od vzniku až po dobu římskou. Případně uvedu i příklady z našeho území. Ovšem musím upozornit, že výroba skleněných artefaktů a hlavně skleněných nádob na našem území je bezpečně doložena až ve vrcholném středověku, kdy se české sklářství velmi dobře rozvinulo a mohlo v jistých obdobích konkurovat i dalším evropským sklárnám. V pravěku se sklářské dílny u nás dají doložit v laténském období, a to pouze pro skleněné předměty (ne nádoby), hlavně velmi oblíbené keltské skleněné náramky. Ale u této výroby se předpokládá dovoz polotovaru na naše území a zde mohlo být pouze dotvořeno. Jedná
se
o
výrobu
ze
sekundární
suroviny,
která
je
charakteristická pro dobu laténskou a raný středověk. V době římské se sklářská výroba na našem území (případně i na jihozápadním Slovensku nebo v severní části Dolního Rakouska) nepotvrdila. Dokonce pro první dvě století nepředpokládáme sklářskou výrobu ani v Noricu či Panonii. Zde by k rozvoji mohlo dojít až ke konci 2. století, nejdříve však ve druhé polovině 2. století. Další částí bude popis tvarů skleněných nádob, které jsou doložitelné díky archeologickým nálezům. Tvarová variabilita antických nádob je daleko širší, jak jde vidět například v publikacích H. J. Eggerse (1951), nebo C. I. Isings (1957) v této práci však uvádím pouze tvary, které se na sledovaném území dochovaly. Text bude prokládán tabulkami, kde jednotlivé tvary bude možné přiřadit přímo k jednotlivým lokalitám, samotné lokality však budou popsány až v dalších kapitolách. Nesmí chybět
7
ani malé srovnání se zbytkem českých zemí, a to díky diplomové práci P. Kacla (2012), který zpracoval nálezy skla na území Čech. Další tři kapitoly budou již věnovány přímo konkrétním nálezům ze sledovaných
území.
Skleněné
nálezy
budou
přiřazovány
k jednotlivým lokalitám, které jsou rozděleny na sídliště a pohřebiště. Každá kapitola je věnovaná jednomu ze sledovaných zemí. Vždy je zmíněna poloha dané lokality, kterou je možné i graficky prohlédnout v přiložené mapě. I když na každé lokalitě jen heslovitě zmíním celou nálezovou situaci, zvláštní pozornost věnuji pouze skleněným nádobám. Přehled všech nálezů je poté zpracován v katalogu. V něm jsou lokality seřazeny nejprve podle tří původních kapitol (Morava, jihozápadní Slovensko, Dolní Rakousko) a dále v rámci jednotlivých zemí abecedně. V závěru práce vyhodnotím nálezovou situaci, srovnám jednotlivá území podle výsledků analýz sortimentu skleněných nálezů. Součástí je samozřejmě i anglické resumé.
8
1. Historický úvod Představy Římanů o střední Evropě byly velmi nepřesné až fantastické. Podle jejich názoru žili na jim neznámých územích bájné národy a celkově jejich znalosti neodpovídaly skutečnosti. Řím se v prvních stoletích své existence orientoval na oblast Středozemního moře, a tak se první kontakty s národy žijícími na severu uskutečnily až díky Keltům, kteří ve 4. století př. n l. vpadli do Itálie. To dalo obyvatelům Apeninského poloostrova lepší představu o obyvatelích zemí severně od Říma (Wolters 2002, 1718). První seznámení antického světa s Germány přišlo také díky Poseidóniosovi z Apameie (asi 135-50 př. n. l.). Z jeho popisu se dozvíme, že Germány řadil mezi barbarské, méně kulturně rozvinuté národy. Tento způsob však není mezi antickými učenci výjimečný. Dále se o nich zmiňuje až Caesar ve svých Zápiscích o válce galské. G. I. Caesar je správně odlišuje od Galů, i když v některých případech špatně zařazuje kmeny do vyšších celků (Wolters 2002, 23). Dále G. I. Caesar také uvádí hranici mezi oběma etniky, má to být řeka Rýn, která tak vytváří jasnou linii. Dnes je ale pohled na toto rozhraní méně striktní. Spíše se mohlo jednat o hranici kulturní, která se nemusela shodovat s etnikem. Možná se G. I. Caesarovi hodilo vytvořit umělou linii, která by zdůvodňovala jeho výboje do Galie (Wolters 2002, 22-24). Nejpodrobnější zprávy o Germánech pak přináší až Tacitus ve svém díle Germánie. Oblasti za Rýnem byly mimo římskou kontrolu a germánské kmeny tak měly prostor k samostatnému životu a uskutečňování nájezdů do provincií. To mělo za následek, že římské vojenské oddíly byly přesouvány z táborů v Galii na Rýn, kde měly dohlížet na germánské kmeny, zamezit jim pronikání do Galie a omezit kontakty se zdejšími obyvateli. Toto řekněme pasivnější chování končí asi kolem roku 12 př. n. l., kdy Římané začínají více pronikat na východ od Rýna a setkávají se ve vojenských střetech
9
s Germány. Stalo se tak nejspíše po té, co germánští Sugambrové vpadli roku 12 př. n. l. do Galie, byli však zatlačeni zpět Drusem, římským legátem v Galii (Wolters 2002, 32-34). Ten dále pronikal do oblastí východně od Rýna a měl se dostat až k řece Labi, jeho velení římských vojsk na Rýně bylo však předčasně ukončeno jeho smrtí. Po něm se velení římských vojsk v této oblasti ujímá Drusův bratr Tiberius (Wolters 2002, 38-41). O jeho taženích se dozvídáme z díla Vellenia Patercula, který byl i císařovým dějepiscem. Ten také zmiňuje, že Tiberius si podmanil Germánii a téměř z ní vytvořil provincii (Vellenius Paterculus 2, 9, 4). Nejspíše v tomto období ještě nemůžeme existenci provincie Germánie v pravém slova smyslu doložit, ale osobně si myslím, že po Drusových a Tiberiových výbojích mohly vzniknout určité dohody, které upravovaly vzájemný vztah Germánů s Římem. Některé kmeny mohly být spíše spojenci a některé naopak. Římskou přítomnost však také dokládají vojenské tábory, ze kterých mohlo nejspíše docházet k dohledu nad germánskými kmeny. Vše vyústilo v roce 9 n. l. ve zničení tří římských legií pod vedením P. C. Vara v Teutoburském lese Germány pod vedením Arminia z kmene Cherusků (Wolters 2002, 54). Severně od Alp až po Dunaj Římané postupovali také pomalu. Až za císaře Claudia (41-54 n. l.) je vytvořena správa nově získaných území a jsou vytvořeny provincie Raetie a Noricum. Na východě ale musela římská říše počítat ještě s jedním faktorem, a to byla Marobudova říše. Nejdříve byl Řím spojencem Marobuda a poskytoval mu pomoc proti Arminiovi. Ale později proti Katvaldovi (rok 18 n. l.) mu už nepomohl a ten směl pouze využít římského exilu v Raveně, kde zůstal až do své smrti. Nakonec i Katvalda odchází do exilu po té, co je vyhnán Vibiliem (Hermunduři) a Markomanům usazeným kolem řeky Moravy, kteří byli přesídleni z Čech, je dosazen jako král Vannius, o jeho vládě pak mluvíme jako o Vanniově království. V této chvíli je nejspíše dobré zmínit systém obrany hranice, kterou Římané vytvořili. Jedná se o opevnění, tzv. Limes
10
Romanus.
Pro
středoevropský
prostor
je
nejdůležitější
hornogermánsko-raetský a dolnogermánský (jinak také dunajský) limes, který byl především vojenskou hranicí. Ta byla složena z přírodních překážek, nejčastěji to byly vodní toky, a na místech, kde nebylo možno hranici provincií chránit přírodní překážkou, byly budovány vojenské tábory, které byly propojeny silnicí. Obrannou soustavu doplňovaly i další ochranné prvky. Jednalo se o obranné věže (tzv. burgus). Tyto opevněné stavby měly zprvu dřevěnou palisádu (někde doplněnou i o příkop). Všechny tyto stavby byly v takové vzdálenosti, která v případě nebezpečí dovolovala poslat optický nebo akustický signál (běžně se uvádí 200 až 1000 metrů). Nejdříve bylo opevnění dřevohlinité a až v polovině 2. století se začíná s přestavbou na kamenné opevnění. V případě Dunajského limitu se začalo s jeho výstavbou ve větší míře až za Fláviovců (Wolters 2002, 77). Kromě již zmíněného vojenského „osídlení“, zanechali Římané také ve svých provinciích stopy civilních měst. V Panonii byla města zakládána na místech bez dřívějšího využívání, byla stavěna podle římských představ s pravoúhlou sítí ulic. Středem vedlo fórum a svou funkčností si ničím nezadala s městy přímo v Itálii. Byly zde lázně, vodovod, kanalizace, cirky, basiliky, vytápění budov hypocaustem atd., i správa byla stejná jako v Itálii (Hošek-Sakař 1975, 96-97). Vše se ale odvozovalo právě od vojenských táborů. V jejich blízkosti vznikaly civilní osady, tzv. canabae. Jednalo se o sídliště, kde se usazovalo i původní obyvatelstvo oblasti. Často se obyvatelé těchto canabe živili obchodem s vojáky, šlo o obchodníky, řemeslníky a mohly zde žít i ženy vojáků s dětmi a další, kteří spatřovali ve vojácích možnost výdělku. Canabae mohlo časem povýšit na vicus. Vicus je již dobrý krok k městskému osídlení. Tyto civilní osady mohly dalším vývojem získat status municipia nebo colonie. Obyvatelé municipia se řídili italickým právem. A ještě výše stála colonie, její obyvatelé měli plné římské občanské právo (Wolters 2002, 80-81). Města byla opevňována silnou zdí, před kterou mohl být také příkop.
11
Ochrana hradby byla zesílena věžemi (Hošek-Sakař 1975, 98). Dalším příkladem římského osídlení jsou villy, konkrétně villa rustica. Jednalo se venkovskou zemědělskou usedlost, která plnila funkci zásobárny potravin pro vojenské tábory. Pěstovalo se hlavně obilí, ovoce a choval se dobytek. Všechny tyto typy sídel byly vyměřovány římskými inženýry. Přesné vyměření bylo důležité pro výpočet pozemkové daně (Wolters 2002, 86). Nejstarší stavby tohoto typu jsou z 1. století n. l. Ve 3. a 4. století pak mění svůj vzhled. Protože zde převládal strach z barbarských vpádů, byly i villy opevňovány (Hošek-Sakař 1975, 104). Vše toto bylo spojeno důmyslnou soustavou silnic, které byly základem pro římský úspěch. Život v provinciích se tak nijak nelišil od života v Římě. Obyvatelstvo bylo rozděleno do stejných skupin, měli stejná práva a život ve městech v provinciích byl stejný jako v Římě (divadlo, amfiteátry, lázně aj.).
1.1 Římsko – germánské vztahy Rozmach římské říše výrazně ovlivnil oblasti severně od Alp až k Dunaji. Severně od Dunaje sice římská moc slábla, přesto i na těchto územích lze spatřit vliv Říma. Po událostech východně od Rýna, které jsou zmíněny výše, se kolem roku 8 n. l. přesunují do Čech germánské kmeny Markomanů a Kvádů pod vedením Marobuda, který zde vybudoval silnou říši a ohrožuje i samotné římské impérium. Velký rozvoj osídlení území severně od středního Dunaje (Dolní Rakousko, jihozápadní Slovensko a Morava) probíhal po pádu tzv. Vanniova království 1, tedy někdy kolem roku 50 n. l. a s tím patrně i souvisí větší snaha Římanů o silnější opevnění na své severní hranici. Dalším prostředkem říše, jak si zajistit větší bezpečnost, bylo vytvoření spřátelených
1
Vanniovo království vniklo jako klientský stát na území jihozápadního Slovenska a severní části Dolního Rakouska a části jižní Moravy okolo roku 20 n. l. po sesazení Marobuda. To znamenalo i přesunutí těžiště vývoje z Čech na
12
germánských království. Řím dosazoval jako vůdce kmenů ty, kteří byli ochotni udržovat s říší přátelské vztahy. Věrnost si zajišťovali štědrými dary kmenovým náčelníkům, obdarovávali je penězi, luxusním zbožím, občas také posílali dodávky potravin a slibovali vojenskou pomoc (Todd 1999, 82-83). Toto je doloženo jak v písemných pramenech, tak také v archeologických nálezech ve formě luxusního zboží. Jedním z takových příkladů může být snad i bohatý hrob z Mušova, viz níže. Ale i přes všechna opatření Germáni již během 1. století pronikají na území Panonie, to vyvolalo větší snahu Římanů zesílit opevnění panonského limitu. Událo se to po vyhnání Vannia, nastává období menších konfliktů germánských kmenů s Římem, ale císař Nerva donutil Markomany a Kvády k opětovnému uzavření příměří. Císařové Traján a Hadrián pak upevňovali severní hranici a situace se poměrně uklidnila. Za Antonia Pia také nejsou známé větší konflikty, které by narušovaly klid na hranici. K těm došlo až vzápětí, za císaře Marca Aurelia. Znamená to tedy, že ve 2. polovině 2. století přichází snaha svébských náčelníků o vymanění z klientských vztahů, známe je jako markomanské války (Tejral 1991, 5-7; Windl 1981, 8).
1.2 Provincie Pokud se zabýváme otázkou doby římské na našem území, je důležité se zaměřit i na dějiny sousedních provincií, zvláště jsou-li předmětem zkoumání artefakty římské provenience, jako jsou i skleněné nádoby. Pro Moravu a Slovensko je nejdůležitější provincií Panonie a také Noricum. Vzájemné ovlivňování římských provincií a s nimi sousedících barbarských území je nesporné a pro studium obou území je nutno sledovat vývoj po obou stranách
východ, Jantarová stezka pozměnila svoji dráhu a napomohla daleko větším stykům s římskou říší.
13
limitu. V této kapitole se proto zaměřím na popis historického vývoje Panonie a Norica.
1.2.1 Panonie Název Panonie se objevuje v díle Cassia Dia, ale u něj se spíše jedná jen o jižní území budoucí provincie. Mluvíme-li o Panonii jako o provincii, pak máme na mysli území dnešního východního Rakouska a také Maďarska ohraničené na východě Dunajem a na jihu řekou Drávou. Získání panonského území proběhlo ve dvou fázích. První proběhla již v 2. polovině 1. století př. n. l. (35-34 př. n. l.), týkalo se to území mezi řekami Sávou a Drávou, tedy jižního území. Druhá fáze proběhla až v letech 13-9 př. n. l. a pak za Tiberia byla hranice Panonie plně pod kontrolou Říma až k Dunaji. Uskutečnila se výstavba táborů. Ale také probíhala urbanizace provincie, která započala už za Tiberia, pokračuje za Flávijovců a je patrná i za Hadriána. Civilní města získávají status municipia a kromě vojenské správy tak začíná fungovat i civilní. S větším osídlením pak přišla také romanizace obyvatelstva. Původní keltsko-illyrské
kmeny
nyní
žily
i
mezi
kolonizačním
obyvatelstvem. Za Trajána pak dochází k rozdělení provincie na dvě samostatné, a to na Panonia Superior (hlavní správní město Carnuntum) a Panonia Inferior (hlavní správní město Aqincum), tedy na západní a východní část. Během markomanských válek došlo ke zpomalení rozvoje provincie, mnoho římských sídlišť bylo poničeno a došlo také k posílení vojenských jednotek (HošekSakař 1975, 86-89). Před markomanskými válkami docházelo k rozšiřování vlivu římské říše, severně od Dunaje (tedy za hranicí impéria) jsou patrny římské zásahy a působení. Jako jsou třeba předsunuté tábory římské armády na jihovýchodním Slovensku např. Stupava nebo na Moravě Mušov. Kromě toho jsou také na Moravě
známy
krátkodobé
polní
tábory
římských
legií,
nejsevernější je zatím potvrzen v Olomouci-Neředíně (Kalábek
14
2013, 78-83), které ukazují na zájem Říma o toto území. To vše bylo ukončeno Commodovým mírem. V této době pak dochází k budování nových pevností a zesilování těch již existujících. Byla to reakce na nedávné vojenské střety. Za Diokleciánovy vlády dochází k dalšímu rozdělení Panonie, po jeho reformách je provincie rozdělena na čtyři samostatné celky (Hošek-Sakař 1975, 92-93). K dalším přestavbám pevností na limitu dochází za vlády Constantina I. a Valentiniána. Je to poslední velký počin ve struktuře opevnění před pádem římské říše (Hošek-Sakař 1975, 91). Panonie byla ztrácena postupně, jako první byla odtržena Panonie Valeria, stalo se tak po vpádu Hunů. Už v roce 406 byly mimo římskou správu i zbývající tři části provincie. Tyto tři části (Panonie Prima, Secunda a Savia) pak spíše říši náležely formálně, ale skutečnost byla jinde (Hošek-Sakař 1975, 92-93). Jak už bylo zmíněno výše, po připojení Panonie k římské říši došlo k přílivu obyvatelstva do nově vzniklé provincie. Odráží se to také na výtvarném umění. Na památkách tohoto typu (patří k nim např. náhrobní kameny, stavební prvky zdobené reliéfem, plastiky) lze sledovat italské vlivy, ale i místní, což ukazuje právě na příchod obyvatel (obchodníci, vojáci) z Apeninského poloostrova. V 2. století se v Panonii na výtvarném umění začínají také objevovat prvky orientální, a to opět upozorňuje na nový příliv obyvatel (vojáci, obchodníci) z této oblasti (Hošek-Sakař 1975, 141-143). V Panonii se také velmi dobře dařilo řemeslné výrobě, vyráběly se zde spony, bronzové nádoby, keramika (mezi jinou i panonská kolkovaná keramika), ale také se pro toto území předpokládá výroba skleněných nádob. Je ovšem nutno říct, že výroba je doložena spíše nepřímo díky nálezům sklářské strusky (HošekSakař 1975, 146-147).
15
1.2.2 Noricum
Název Noricum se poprvé objevuje již u G. I. Caesara. Po té, co se toto území stalo provincií, tvořily jeho hranici na jihu Alpy, na severu Dunaj, na západě řeka Inn a na východě nejprve trasa mezi Carnuntem do Emony, která byla později (za císaře Claudia) upravena. Posunula se k Vídeňskému lesu, Východoštýrské vysočině a k předhůří Alp. Zbytek byl přiřazen k Panonii. Připojení Norica k římské říši proběhlo mírovou cestou, a to na základě smlouvy v roce 15 př. n. l., kdy se Octavianus nechal prohlásit nástupcem norických králů, a za Claudia došlo k přímému připojení k říši. Před přiřazením k říši bylo území Norica osídleno keltsko-illyrskými kmeny. Římané měli v této provincii hospodářský zájem (železo, zlato, olovo aj.), proto již od konce 2. století př. n. l. se snažili proniknout za Alpy. Největší rozkvět provincie zažila za císařů Hadriána a Antonia Pia, správní středisko bylo město Virunum,
ale
v 2.
století
přichází
úpadek
spojený
opět
s markomanskými válkami. V reakci na tento konflikt je posílena vojenská posádka v Noricu o II. legii. Správcem provincie je od této doby velitel legie s hodností legáta pro praetora a správa je přenesena
do
města
Ovilava.
Za
Diokleciána
dochází
k reorganizaci a provincie je rozdělena na dvě části. Na Noricum ripense s vojenskou správou a Noricum mediterraneum s civilní správou. Konec římské nadvlády přichází v polovině 5. století (Hošek-Sakař 1975, 18-23). I zde dochází k ovlivnění výtvarného umění
římskou
kulturou,
Noricum
se
více
orientovalo
na Apeninský poloostrov, ale vkládalo do umění i domácí styl. Ještě více patrné je to v uměleckém řemeslu, kdy jsou velmi dobře rozeznatelná norická pásová kování, některé typy spon, kování skříněk a některé typy bronzových nádob. Ve všech těchto výrobcích jsou velmi patrné norické vlivy (Hošek-Sakař 1975, 56, 61-62).
16
1.3 Římské importy Římskou říši a Germánii nelze chápat jako dva zcela izolované světy. Naopak mezi nimi docházelo k mnoha kontaktům, a to jak na politické rovině, tak také kulturní a obchodní. Příkladem těchto kontaktů jsou i importy. S nálezy z doby římské na germánských územích se setkáváme už v augustovském období. V tomto období převládají importy vyrobené přímo v Itálii. Ale už od poloviny 2. století začínají převládat předměty z římských provincií. Kvalita nabízeného zboží byla srovnatelná s tou z Itálie. I toto ukazuje na to, že provincie byly kvalitou života srovnatelné s Římem. Úbytek importovaného zboží lze logicky sledovat na konci 2.
století a
na
počátku
3.
století,
tedy v období
markomanských válek a krátce po nich. V otázce, zda se jedná o směněné zboží nebo o dary, kterými si Římané získávali své germánské sousedy, nebo zda se jednalo o výrobky římských řemeslníků na samotném území Germánie, si myslím, že se mohlo jednat o kombinaci všech možností. Prameny mluví o „přesídlení“ římského obyvatelstva za hranice říše, hlavně tedy kvůli výkupnému, ale existují i zmínky o obchodu s jantarem, otroky a další. Také archeologické prameny dokázaly přítomnost italských řemeslníků v Durynsku (S. Dušek 1992), kde se našly pozůstatky hrnčířské výroby podle antického způsobu. Mezi importovanými předměty byly keramické nádoby (terra sigillata), nádoby z bronzu a stříbra, zbraně, šperky, toaletní předměty a také skleněné nádoby (Wolters 2002, 91-93). Kolem přelomu letopočtu se importy soustřeďovaly spíše do oblasti české kotliny, teprve až kolem poloviny 1. století došlo ke změně a Čechy přestávají zastávat hlavní oblast odbytiště římského zboží. Těžiště se přesouvá na jižní Moravu, jihozápadní Slovensko a severní část Dolního Rakouska. V období fláviovském se příliv výrobků z Apeninského
poloostrova
dále
zintenzivňuje.
Dobrým
ukazatelem chronologického členění importů jsou bronzové
17
nádoby. Převážně to můžou být pánve (Břeclav?2, Vysoká při Morave, Zohor), nebo také cedníky a naběračky (Zohor, Mistelbach), bronzová vědra, ale i mnoho dalších typů. Kromě bronzových nádob se nesmí zapomenout ani na spony, které jsou opět dobrým chronologickým ukazatelem, a také keramika. Příliv římského zboží neustává ani v první polovině 2. století, snad se jen mohl zvýšit počet importované keramiky z provincií. Větší počet importů v sobě může odrážet i opětovné začlenění do klientských vazeb Germánů k Římu za Antonia Pia. Dovážené zboží nemizí ani v druhé polovině 2. století, jde nejspíše o souvislost s pohyby římských vojsk. Římské zboží přichází ve 3. století, ale již brzy se začíná projevovat jistá stagnace v dovozu. Jistě je to způsobeno i prohlubující se krizí impéria, která se začíná projevovat kolem poloviny 3. století. Importy sice přímo nemizí, ale jejich četnost je daleko menší. Stejné je to i ve 4. století, situace se mění až v 5. století (Tejral 1974, 76-90). Velkým pomocníkem pro obchod a tím pádem i přepravu importovaného zboží z Itálie a jiných středomořských oblastí v době římské byly bezpochyby dobře vystavěné a organizované silnice. Ty vznikaly v každé nové provincii, takže i v Panonii a Noricu. Sloužily hlavně k rychlým přesunům vojenských jednotek, ale měly i širší využití. I když malý rozdíl oproti silnicím v Itálii zde byl. Jejich výstavba v podunajských provinciích se zakládala na zpevnění starší cesty menšími kamínky a pískem. Případně byly na skalnatém podloží vytesány koleje pro průjezd vozů. Díky těmto kolejím se také můžeme poučit o rozchodu vozů, ten byl podle zjištěných informací cca 105 cm (Hošek-Sakař 1975, 65). Kromě silnic používala římská říše i vodních cest. Severně od Alp byly k tomuto využívány hlavně řeky Rýn a Dunaj. Opět platí, že na řekách se hlavně pohybovaly vojenské lodě, ale i ty mohly převážet velkou část obchodního materiálu (Hošek-Sakař 1975, 151-152).
Pokud
o
obchodě
2
s Germány
a
římskou
říší
Břeclav-ve starší literatuře se uvádí Břeclav, ale J. Tejral (1967) již tuto lokalitu označuje jako Ladná
18
přemýšlíme,
musíme
spíš
myslet
na
obchodní
styky
v příhraničních trzích, kde se obě kultury setkávaly a na tomto místě mohly směňovat své zboží. Císař Marcus Aurelius pak dokonce ustanovil konkrétní dny a místa, kde se mohlo s Germány obchodovat (Todd 1999, 84). Nepopiratelně velké množství antického zboží hluboko v barbarském území ukazuje na obchod mezi Germány a Římem, ten musel existovat ve větším objemu. Mezi žádané artefakty patřily bronzové nádoby, stříbrné nádoby, také římská keramika. Množství, ve kterém se tyto předměty nachází, je až překvapující. K luxusnímu zboží se samozřejmě také musí zařadit skleněné nádoby. Přestože jich nebylo mnoho, dosahovaly nalezené kusy vysokých kvalit. Některé ze skleněných nádob jsou velkou vzácností, např. modrá skleněná miska potažená stříbrem s nápisem, jedná se o nález ze 3. století z Varpelevu (L. Hansen 1987, 96-97). Římané pak od Germánů nejspíše dováželi otroky, kožešiny a jiné zvířecí produkty aj., jenže takovéto předměty jsou v archeologických pramenech málo sledovatelné. Dalším artiklem byl jantar z baltského pobřeží (Todd 1999, 85-97).
1.4 Germánská sídliště Výzkum sídlišť na sever od středního Dunaje (Morava, Dolní Rakousko a jihozápadní Slovensko) byl po dlouhou dobu nedostatečný. Až do 50.-80. let 20. století se vycházelo pouze z povrchových sběrů. Právě až v 50. letech se začalo s více terénními výzkumy, které přinesly nové poznatky a díky nim se rozvíjelo studium doby římské i na našem území, k rozdělení na časové
úseky a
jejich
charakteristiku
pomocí
nálezového
materiálu. Další posun ve zkoumání doby římské přišel v 90. letech 20. století a na počátku 21. století. Stalo se tak i díky zpracování starších sídlištních nálezových celků jako Blučiny, Křepic nebo Mušova (Droberjar 1997), na Slovensku to byly
19
sídliště v Branči (Kolník-Varsik-Vladár 2007) nebo BratislavěTrnávce (Varsik 2011). Prostor severně od středního Dunaje byl osídlen svébskými kmeny (Markomanů a Kvádů). Jejich sídliště lze rozpoznat až do pozdního stupně B2, od fáze B2/C1 lze charakterizovat jako zanikání sídlišť. Je to doba markomanských válek, které můžeme chápat jako spouštěč tohoto zanikání. Není výjimkou, že zánik germánského sídliště bylo zapříčiněno římskou vojenskou činností např. Modřice u Brna nebo Mušov „V Pískách“ (Tejral 2008, 68, 74). Z výzkumů germánských sídlišť je známo několik druhů objektů. Jsou nalézány pozůstatky zahloubených chat s kůlovou konstrukcí. Ty jsou rozmístěny ve tvaru šestiúhelníku. Dva kůly uprostřed kratších stran nesly konstrukci střechy. Na jedné z delších stran pak byl často vchod. Dalšími objekty pak byly různé typy zásobních jam a také jámy určené pro těžbu hlíny. Na sídlištích můžeme také nalézt keramické pece a vzácněji i železářské pece (Šedo 1991, 22). To vše by mohlo napovídat, že obyvatelé sídlišť se zejména zabývali zemědělstvím, zatímco například železářství bylo záležitostí úzké skupiny lidí a nespadalo do každodenního života.
1.5 Pohřební ritus ve starší době římské Ve starší době římské Germáni téměř všechny své mrtvé pochovávali žehem. Mrtvý byl spálen na hranici a poté byly pozůstatky vloženy do keramické urny (ale jsou i pohřby bez uren) spolu s hrobovými přídavky. Ve starší době římské se častěji používaly teriny, zatímco v mladší době římské zase převažují esovitě profilované nádoby, může jít hlavně o hluboké mísy (Peškař 1978, 7). V případě hrobových milodarů se často jednalo o ozdobné předměty, součásti oděvu, ale i zbraně. Tyto artefakty jsou mnohdy poškozeny žehem, nebo mohou být úmyslně deformovány, aby mohly být lépe vloženy do urny. Bohatost této
20
hrobové výbavy se lišila v závislosti na společenském postavení zemřelého. Mohou se však objevit i hroby bez popelnice. Popel, který mohl být vložen do nějakého druhu organického materiálunapř. váčku, se pak vložil přímo do hrobové jamky. Nálezová situace hrobů s žárovým ritem vypadá takto: hrobová jáma obsahuje urnu (ale i nemusí), jejím obsahem je popel a nespálené zbytky kostí, dále jsou zde milodary z různých materiálů. V převážné většině případů je v jedné urně pohřben jeden zemřelý,
avšak
někdy
lze
díky
antropologické
analýze
předpokládat i více jedinců v jedné urně, nebo naopak se můžou objevit i urny, ve kterých nejsou žádné kosterní pozůstatky. V těchto případech se předpokládá pohřeb malých dětí, kde se nezachovaly žádné kůstky, nebo se také uvažuje o symbolickém pohřbu (Peškař-Ludikovský 1978, 7). Problémem při zkoumání žárových pohřebišť je jejich dochování. Žárové hroby jsou často mělčí než kostrové hroby, a tak dochází k jejich narušování a někdy i k úplnému zničení orbou. Dojde-li k překrytí žárového pohřebiště mladšími objekty (např. pozdějším osídlením), dochází také ke ztrátě těchto nálezových situací. Stalo se tak například ve Velkých Hostěrádkách, kde došlo k překrytí pohřebištěm z mladší doby hradištní (Peškař-Ludikovský 1978). Pohřební ritus na území provincií byl mírně odlišný od toho severně od Dunaje. V 1. století také převažuje žárový ritus a kostrové hroby jsou jen výjimečné, ale brzo se nad těmito hroby staví i mohyly (během 1. století). Ty jsou pak v 2. století nahrazeny plochými kostrovými pohřby nebo žárovými. Kostrové pohřbívání naprosto převažuje od 5. století. Pohřebiště napodobují římský zvyk pohřbívat podél cest. Žárové hroby mohly mít několik podob, mohly být uloženy v urně s hrobovým inventářem (vzácně mohla být hrobová jáma vyložena plochými cihlami), nebo mohlo jít o pohřeb bez urny, někdy mohla být hrobová jáma i vypálena. Pohřby pod mohylou se také mírně lišily. Pozůstatky mohly být uloženy na úrovni původního terénu a na něj byla pak navršena
21
mohyla, nebo mohly mít i kamennou konstrukci uvnitř. V případě kostrových hrobů byli mrtví ukládáni do dřevěných rakví (ale i bez rakve). V mladší době římské se můžou vyskytnout i mumie, jako tomu bylo např. v Aquincu (Hošek-Sakař 1975, 47, 131-132). Velký počet nálezů skleněných nádob pochází právě z pohřebišť, ale ani v jednom hrobu se skleněná nádoba nepoužila jako urna.
22
2. Historické sklo Historické sklo bylo v minulosti spíše zanedbáváno. Jistě za to mohl i stav výzkumu a fragmentárnost nálezů. První práce, které by se zabývaly typologií skla, vznikaly jen pomalu. Jedna z prvních takových prací byla od P. Reineckeho (1902), který se zaměřil na období laténské, ale dále také na sklo starší, už od doby bronzové. Dalšími badateli byli například G. Eisen (1927) a H. C. Beck (1934). U nás pak jistě stojí za zmínku práce J. L. Píče (1902), který se v ní zaměřil na laténské období, pomohly mu k tomu nálezy skla ze Stradonic. Dále také klasifikace nálezů ze Starého Hradiska od J. Skutila (1939). To byly práce z první poloviny 20. století, v druhé polovině přišly na řadu další, které výzkum historického skla posunuly dál. Zaměřovaly se na další oblast bádání, a to byl technologický aspekt. Takové práce vytvořili například R. J. Forbes (1957), D. B. Harden (1957), A. Lucas (1962), H. Hodges (1964), W. G. N. van der Sleen (1967) a další. Důležitou průřezovou prací je studie od T. E. Haevernick (1960), zabývá se střední Evropou. V tomto období také vznikají práce zaměřující se na sklo doby římské. Jsou to třeba H. J. Eggers (1951), C. I. Isings (1957), E. M. Alekseeva (1971), její práce se zaměřuje na helénistické a římské období severně od Černého moře. M. Guido (1978) vypracoval práci o prehistorickém a římském sklu z Británie, nověji také T. Stawiarska (1984), která se
spíše
věnovala
chemické
analýze
historického
skla,
skandinávskými nálezy se zabývala E. Straume (1987), práce zkoumala nádoby s vybrušovanými fasetami. Za zmínku pak jistě stojí práce polské badatelky M. Tempelmann-Maczyńské (1985), která věnuje pozornost skleněným korálkům. Na Slovensku se historickým sklem částečně zabývala také Ľ. Kraskovská (1981). Kromě typologického zkoumání skla, se také brzo rozvinul výzkum chemického složení historických skel. Kromě již výše zmíněné T. Stawiarske se chemickým složením zabývali například P. Hahn-
23
Weinheimer (1960), E. R. Caley (1962), D. Ankner (1965) a mnoho dalších (Venclová 1990, 13-16). Historie výroby skla je datována asi do 4. tisíciletí př. n. l., hlavní zásluhy se tradičně dělí mezi Féničany a Egypťany, i když dnes se spíše odborníci přiklání k Egyptu. Ani Féničané však nezůstali bez prvenství, byli to oni, kdo vymyslel sklářskou píšťalu a umožnili tak rozvinutí výroby dutého skla, která byla vynalezena kolem přelomu letopočtu (Venclová 2005, 25). Pokud mluvíme o sklu jako materiálu, jedná se o anorganický materiál. Ve složení je základní složkou křemen (SiO2), ten se přírodně vyskytuje v písku. Další důležitou složkou je oxid vápenatý (CaO) a oxid sodný (Na2O). Přírodní výskyt všech těchto složek přímo vybízel, aby objev výroby skla proběhl právě v Mezopotámii, v Egyptě a dalších tradičních oblastech zmíněných výše. Kromě tohoto základního složení, může skelná hmota obsahovat ještě i další složky, které určují barvu a další vlastnosti skla. Jsou to třeba různá barviva, odbarvující látky, zakalující látky a další (Venclová 2005, 30). Historické sklo je v mnoho barevných odstínech, čiré sklo je technicky náročnější a trvalo ještě dlouho, než se k němu výrobci dostali. Výroba se nejprve soustředila na místa, kde byl dostatek výrobních surovin (sklářský písek), jako tomu bylo například i v Egyptě. Skla byla sodná a křemičitá v mnoha odstínech barev. Dutá skla se vyráběla na pískovcové jádro a kromě dutých skel (amforky, pohárky aj.) se vyráběly amulety, náramky, korálky, přívěsky atd., častá byla i výzdoba různobarevným sklem, výzdobné ornamenty, ale také jména faraonů, hieroglyfické nápisy aj. Kromě čistého skla existovaly již od 4. tisíciletí př. n. l. i jiné postupy, jako třeba smaltování nebo glazování. Velmi důležití pro rozšíření skla byli Féničané, kteří svou obchodní činností dostávali skleněné výrobky po celém pobřeží Středozemního moře. A později, díky římské říši a jejímu systému cest, se sklo dostávalo i do střední Evropy nebo i do Británie, ale i za limit. Na egyptské
24
sklářství dále navazují i Palestina, Féničané, mezopotamská oblast a i dalších země (Čadík 1970, 4-5). Velmi dobré úrovně dosáhlo levantské sklářství, hlavně v helénské době. Od 6.-5. století př. n. l. je dalším centrem výroby skla i severní Itálie, ale snad až do konce 1. století př. n. l. sklo není v domácnostech více využíváno. Změna pak přichází právě v 2. polovině 1. století př. n. l., kdy se sklo dostává do domácností už jako běžné zboží. Díky rozmachu římské říše se sklo dostává i do provincií nejen jako dovozové zboží, ale vznikají zde i sklářské hutě, které si kvalitou výroby nezadají se starými centry sklářské výroby. Výrobu skla jsme archeologicky schopni doložit v Porýní (Trevír, Worms, Kolín), v Galii, ale i Wilderspool v Británii (Čadík 1970, 7-16). Výroba skla nezahrnuje pouze toto odvětví, mezi sklářské odvětví patří také další produkty jako je fajáns, email, glazurování a jiné, proto je důležité při zpracování historie výroby skla na tyto produkty nezapomínat a zahrnout je do historie sklářské výroby. Prvními výrobky ze skupiny sklářských produktů je fajáns (sklovité materiály). Výroba fajánse započala již v 5. tisíciletí př. n. l., a to v Mezopotámii, potažmo v Egyptě, odkud se pak znalost výroby fajánse rozšířila i do ostatních oblastí Blízkého Východu a Středomoří a pak i dále do Evropy. Fajáns je vlastně skelná hmota (pasta), která se následně nalévala na hliněný předmět (ale i na věci z jiného materiálu). Vlastní sklo můžeme datovat až do 2. tisíciletí
př.
n.
l.
a
jeho
počáteční
výroba
začala
opět
v Mezopotámii (severní), v Sýrii a Egyptě. První skutečně skleněné výrobky byly zhotoveny z opaktního (neprůhledného) skla, až později bylo i průsvitné. Starší skla jsou ve valné většině zbarvená, úplné odbarvení skla je záležitostí mladší (Venclová 2005, 29-32).
25
2.1 Antické sklo Pokud bychom se zamysleli nad otázkou, z jakých pramenů se můžeme o antickém skle dozvědět, odpověď je jednoduchá. Z velké většiny je hlavním pramenem ke studiu skla vlastně samotný artefakt. Písemné prameny, ač se z této doby zachovaly, většinou nepopisují témata jako technologické postupy aj. Antičtí autoři mají svůj zájem spíše v oblastech politických a historických, ale několik zpráv přece jen existuje. Plinius Secundus, ve své práci Historia naturalis, věnuje sklu několik odstavců a dokonce uvádí, jak došlo k objevu výroby skla. Podle něj féničtí obchodníci tábořili na pláži a při vaření použili jako podporu pro kotel natron, který převáželi, a pak ráno zjistili, že díky žáru natron reagoval s pískem – spojily se (Plinius Secundus, XXXVI, 191). Tak tato pověst připisuje primát v objevu výroby skla Féničanům, ale k objevu skla došlo daleko dříve než jej uvádí Plinius. Samotný artefakt však také nemůže přesně ukazovat na svůj výrobní okruh. Díky propojenosti antického světa není výjimkou nalézat umělecké předměty na místech, která jsou vzdálené stovky kilometrů od místa svého vzniku. K určení výrobního místa skleněných nádob může napomoci nápis se jménem panovníka, ilustrace, nebo jakým způsobem je artefakt zpracován (Čadík 1970, 3). Dnes již může s určením také pomoci chemická analýza skla, která zjistí složení skelné suroviny a pak ji porovná s výskytem stejných složek na určitém místě. To ovšem pouze ukáže na místo původu surovin, ze které bylo sklo vyrobeno, ne však výrobní místo, to se nemusí s místem těžby suroviny shodovat. První nálezy skla na území Itálie (z etruských hrobů) ještě pocházejí z importů z Egypta nebo Blízkého východu, ale velmi brzy se samotní Římané stali výrobci skla a dále jej vyváželi, hlavně do svých provincií (neznamená to však, že by dovoz skleněných nádob do Říma skončil). Z provincií už pak nebylo daleko k cestě skleněných výrobků do neřímského světa. Ve starší
26
době římské již můžeme mluvit i o foukaném sklu, které se začalo více vyrábět v augustovském období. Nejprve se vyskytovalo vzácně, ale postupně získává na oblibě a další druhy skla nakonec vytlačí. Jedním z center výroby skla mohla být italská Kampánie (Isings 1957, 1-6).
2.2 Sklo na našem území První nálezy historického skla z našeho území pocházejí již ze starší doby bronzové, z nálezů únětické kultury. Jednalo se především o korálky různých tvarů (segmentované, bikónické, kruhové nebo cylindrické). V tomto období ještě nejde o pravé sklo, ale spíše se jedná o neprůhlednou hladkou skelnou hmotu (fajáns).
Barva
korálků
nemá
mnoho
variant,
jsou
buď
modrozelené, nebo i tmavě zelené. Nejčastěji se takové korálky nacházejí v hrobech únětické kultury, např. v Polepech (Venclová 1990, 35-38). I ve střední době bronzové u nás pokračují nálezy korálků, jejich výskyt je však vzácnější než ve starším období. Tvary korálků jsou kulovité, zaoblené i kruhové. Barva zůstává v tomto období modrozelená, ale také světle modrá nebo tmavě modrá, ale i když odstíny barev se trochu mění, barva jednoho korálku stále zůstává jednotná bez vzorů (Venclová 1990, 39). Větší výskyt skleněných nálezů narůstá až v mladší době bronzové, i když knovízská kultura má skleněných nálezů méně. Opět se jedná o korálky, tvarově se stále výrazně neliší od předchozích období, ale v mladší době bronzové se již vzácně vyskytují nové barvy (např. žlutá, červenohnědá) - Venclová 1990, 40-42. Co se týká výrobních center, nejdříve se uvažuje o produkci z Mezopotámie, pak se nejspíše rozšířila do Egypta a pak i do dalších zemí kolem Středozemního moře. Nálezy fajánsových korálků pak ukazují na kontakty se středozemím a Blízkým východem. Ale snad se může předpokládat i výroba
27
v jistých
částech
kontinentální Evropy,
naznačovaly by to
kumulace nálezů na určitých místech (v Británii, střední Evropa a další), naopak na některých územích tyto nálezy spíše chybí. Někteří badatelé se přiklánějí i k teorii migrujících řemeslníků (Venclová 1990, 38-44). Ani v období halštatském a laténském neztrácí korálky na oblibě. Jejich variability však dosahuje větších rozměrů než v předchozím období. Stále se sice objevují jednobarevné korálky kulovitých tvarů, ale do obliby přichází i další, ať už to jsou s kruhovou dekorací (např. hnědý korálek se žlutými čočkami), s modrobílou dekorací (očkovité korálky), korálky s lineární výzdobou nebo se také objeví kombinace výzdoby (lineární a čočky) a další. Výroba se stále koncentruje ve středomořské oblasti (Řecko, Itálie), v Egyptě, také ve Slovinsku a odtud se dále šíří do střední Evropy, ale například od přelomu starší a mladší doby železné se předpokládá již i první místní výrobní centra, i když kontakty se Středomořím neustávají (Venclová 1990, 45102). Kromě korálků se dále rozvíjí i další skleněné artefakty, jsou to například prsteny, ty se objevují již v pozdně halštatském období a nejspíše pocházejí ze severní Itálie. Dalším typem skleněného artefaktu jsou náramky, nejvíce charakteristické jsou pro laténské období. Jejich výroba spadá i do místních dílen na keltských oppidech. Existuje spoustu typů a jejich největší přehled pro naše území zpracovala N. Venclová (1990, 108-112). V období laténu se ve střední Evropě objevují i skleněné nádoby. Opět se jednalo o importy z Egypta nebo Sýrie. Později se dá uvažovat i o produkci na Kypru, snad i z Itálie. Jedním z typů nádob, které se našly na našem území, jsou i mozaikové nádoby. Ty jsou známé ze Stradonic i ze Starého Hradiska. Původ nádob se odhaduje na východní středomořskou oblast nebo snad jižní Itálii. Dalším typem jsou odlévané nádoby a samozřejmě i foukané sklo (Venclová 1990, 160-162). Co se týká skla u nás v českých zemích, v době bronzové a halštatské můžeme mluvit pouze o importech. Samotná sklářské
28
výroba je u nás doložena keltskými sklářskými dílnami. Keltové si znalost výroby skla mohli přinést z Itálie. Jejich nejoblíbenějším výrobkem byly skleněné náramky. Materiál náramků byl velmi kvalitní, velmi dobře odolává korozi. Bohužel znalost sklářské výroby na našem území načas mizí společně s Kelty a v době římské spíše mluvíme o importech. V době římské se objevují jak korálky, nádoby, vložky prstenů, tak i další předměty. Přičemž mladší doba římská je na skleněné artefakty daleko bohatší, než starší doba římská. Velký vliv na to může mít i žárový pohřební ritus ve starším období, kdy docházelo minimálně k deformaci skleněných nálezů. O skleněných nádobách z prvních dvou století se zmíním níže (Venclová 2005, 32-54). Zde byla ve stručnosti popsána cesta historického skla na našem území. Od prvních korálků únětické kultury, až po keltské skleněné náramky společně s nádobami, které (ale i jiné artefakty) poukazují na obchodní styky se středozemím a Blízkým východem. Následuje malé srovnání nálezové situace z Čech a dále se již budu zabývat pouze skleněnými nádobami ze starší doby římské, které jsou hlavním předmětem této práce.
2.2.1 Nálezová situace z Čech
Skleněnými nálezy z Čech z období doby římské se zabýval ve své diplomové práci P. Kacl (2012). Co se týče dutého skla-nádob, zpracovával starší nálezy z Čech. Zastoupení skleněných nádob na tomto území je velmi ojedinělé. Také co se týká variability, nevidíme bohatou rozmanitost, jako například na Slovensku, v menší míře i na Moravě a Rakousku. Kromě neurčitelných zlomků se v Čechách objevuje pouze zlomek balsamaria z 2. století ze Stradonic, ale ten je velmi nejistý (Kacl 2012). Jiné zlomky, které jsou již lépe určitelné, jsou nejspíše pozůstatky po hranolových (kvadratických) lahvích. První zlomek pochází z Bezděkova, jedná se o nádobu ze zeleného průsvitného skla.
29
Druhý zlomek pochází z Třebusic (Salač 2008, 43-50), v tomto případě se jedná o slabě modrý fragment láhve a několik slitků, které jsou přiřazovány k tomuto zlomku. Soubor podobných lahví pochází především z knížecího hrobu z Mušova. V Ohnišťanech (Droberjar 2002, 223-224) byl nalezen kousek prstencové nožky z nazelenalého skla, který mohl patřit k pohárku nebo číši či džbánku. Poháry mohly tvořit nejčastější druh importů do barbarika, patří do skupiny nejčastěji využívaných nádob (kromě misek). Další nalezené skleněné artefakty patřící do skupiny skleněných nádob se dochovaly pouze ve formě neurčitelných slitků, u kterých bylo možné určit pouze barvu. Nejčastěji se jednalo o modré, modrozelené, zelené nebo čiré sklo (Kacl 2012, 56-57). Zajímavé je, že v Čechách se nepodařilo ze žádného zlomku identifikovat žebrované misky, které se na Slovensku vyskytují hojně. Na Moravě a v Rakousku jsou doloženy také, i když jen v několika kouscích. Při tom tento typ nádob je běžný již v 1. století. Výskyt žebrovaných misek ale může mít i souvislost s tzv. Jantarovou stezkou, která má více návaznost na jihozápadní Slovensko a Moravu (Hrnčiarik 2009, 151). Zastoupení skleněných nádob v Čechách ve starší době římské (Kacl 2012, 130-173):
Bezděkov (okr. Louny)-E 244?
Červené Pečky (okr. Kolín)-zlomek nádoby
Dobřichov – Pičhora (okr. Kolín)-slitek
Dobřichov – Třebická (okr. Kolín)-zlomky a slitky nádob
Luženec nad Vltavou (okr. Mělník)-zlomky a slitky
Nebovidy (okr. Kolín)-slitek
Ohnišťany (okr. Hradec Králové)-číše/pohár/džbán?
Opolany (okr. Nymburk)-E 244
Pňov (okr. Nymburk)-slitky
Praha – Čimice-zlomek nádoby
Praha – Hostivař 2-zlomek nádoby
Praha – Vysočany-slitky
30
Stehelčeves (okr. Kladno)-slitky
Třebusice (okr. Kladno)-slitky
Třebusice (Želenice)-slitek
Tuklaty (okr. Kolín)-zlomky nádob
Velké Zboží (okr. Nymburk)-zlomek nádoby
2.3 Deskripce nádob Při deskripci nádob se v první řadě zaměřuji na popis skleněného materiálu, tzn. barva skleněné hmoty a průhlednosti/průsvitnosti materiálu. Při čemž průhlednost znamená, že sklo propouští světlo ve větším množství, tak aby bylo možno skrz sklo prohlédnout jen se zabarvením. Průsvitnost skla pak znamená, že sklo sice světlo propouští, ale jen v malém množství a není tak možné skrze něj prohlédnout. Dalším stupeň může být také případně neprůhledné sklo (opaktní). Barva skleněných nádob ve starší době římské je nejčastěji zelená, modrozelená nebo čirá, jen ve výjimečných případech se můžou objevit jiné barvy. Dalším sledovaným je tvar nádob. Pro tento typologický popis používám hlavně typologii od H. J. Eggerse (1951). Bohužel v některých případech je jeho typologie nedostačující, proto ji doplním prací C. I. Isings (1957). Problémem při typologickém členění je nejednotnost názvosloví u některých typů nádob. Pokud se takový příklad vyskytne, uvedu i další možnosti pojmenovávání.
2.4 Druhy skleněných nádob V této části představím jednotlivé druhy skleněných nádob se zaměřením na ty, které se objevují v nálezech na Moravě, jihozápadním Slovensku nebo severní části Dolního Rakouska.
31
Konkrétně to jsou malé lahvičky, žebrované misky (E 181-183), poháry (E 185-196), láhve, balsamaria a pánve. Nádoby z 1. století jsou dvojího druhu. Za prvé mohou být vyrobeny pomocí vtlačení do formy, ale začínají se také objevovat nádoby z foukaného skla. Ovšem oba druhy nádob se vyskytují současně a nelze tak říci, že by foukané nádoby ihned nahradily ty vtlačované do formy. Nejčastějšími tvary nádob vtlačovaných do formy jsou misky, mezi nimi i žebrované misky, které se našly i na našem území, ale i jiné. Foukaná skla se také objevují již v první polovině 1. století, mezi prvními tvary jsou foukány malé lahvičky. Pro účely této práce jsou nejzajímavější lahvičky typu Isings 8, ke kterému nejspíše náleží i lahvičky v muzeu v Mikulově. Ale objevují se i další tvary, jako třeba láhve aj. V druhé polovině 1. století se sklo stává běžnějším, přetrvávají již existující typy, pouze mohou vznikat další varianty těchto typů, ale objevují se i zcela nové, např. různé poháry, láhve aj. (Isings 1957, 14-45). Ve 2. století mnoho tvarů nádob přetrvává již ze století prvního. Stále se ještě může objevit sklo vtlačované do formy (například různé typy misek), ale více se již prosazuje foukané sklo (Isings 1957, 96-98). Chronologie skleněných nádob není příliš jednoduchá, některé typy nádob nejsou chronologicky citlivé a objevují se po celou dobu římskou (balsamaria aj.). V takových případech jsou pomocí při jejich dataci artefakty, které se vyskytují společně se skleněnou nádobou v jednom nálezovém celku. Naproti tomu ale existují i takové, které jsou datačně citlivější a jejich výroba spadala pouze do určitého období (žebrované misky aj.). Dalším problémem při dataci skleněných nádob je jejich status luxusního zboží. Pokud totiž nedošlo k jejich rozbití, mohly se přechovávat i delší dobu a tak i přesáhnout období své výroby. Předpokládejme totiž, že tyto artefakty nebyly předměty každodenního použití, jako třeba keramické nádoby a jiné. Hlavně to platí o 1. století, kdy se jejich výroba soustřeďuje jen do několika málo míst. V mladší době římské, kdy už jsou sklářské dílny i v severních provinciích (Noricu
32
a Panonii), je situace lepší a sklo již není takovou vzácností, jako tomu bylo ve starší době římské. Sklářské dílny se nejprve nacházely na území Itálie, ale postupně se začaly rozšiřovat i na sever, což opět usnadnilo dovoz tohoto artefaktu a umožnilo rozšířit sklo ve větším počtu (Isings 1957, 163-165). Celkový počet různých tvarů nádob ukazuje graf 1, jak je dále vidět z grafu 2, počet celých jedinců a fragmentů je daleko menší (jen u typických jedinců), graf 3 pak znázorňuje poměr mezi typickými a atypickými jedinci.
Zastoupení tvarů nádob
30
žebrované misky
25
hladké misky
20
poháry
15
pánve
10
láhve balsamaria
5 0
Graf 1: Zastoupení tvarů nádob na sledovaném území
Poměr celých jedinců a fragmentů
19%
celé nádoby fragmenty nádob
81%
Graf 2: Poměr celých jedinců a fragmentů ve skupině určitelných nálezů na sledovaném území
33
Poměr typických a atypických nálezů
typické
49%
51%
atypické
Graf 3: Poměr typických a atypických nálezů na všech sledovaných územích na sledovaném území
2.4.1 Malé lahvičky (balsamaria, unguentarium…)
Existuje několik typů malých lahviček (někdy jsou známé i pod dalšími názvy), jsou charakteristické pro uchovávání vonných látek. Tyto nádobky jsou většinou z průhledného skla, modré, modrozelené nebo i zelené barvy (Tab. 1). Můžou se objevit jak úzké lahvičky, kdy tělo nádoby je téměř stejně široké jako ústí, tak také baňatější, které mají tělo výrazně širší než ústí. Společné mají však to, že jejich výška dosahuje pouze pár centimetrů. Příklady, které se objevily i na sledovaném území, jsou tři exempláře uložené v Regionálním muzeu v Mikulově. Ve všech případech jde o modrozelené sklo, dvě lahvičky se dochovaly v celém tvaru, u třetí se dochovalo jen ústí a část hrdla (inv. č. A/M 691). Tělo těchto nádob je úzké a vysoké, hrdlo pak začíná asi v polovině výšky, je tedy úzké a dlouhé. Typologicky se nejvíce blíží lahvičkám Isings typ 8 (Isings 1957, 24). Jejich oblíbenost roste během prvního století, dalo by se říct, že nejvíce jejich oblíbenost roste mezi 1. a 2. polovinou 1. století, ale jejich datace je obtížná, protože se objevují po celou dobu římskou (Isings 1971, 6-7, 24). Několik kusů se našlo také na Slovensku, například na pohřebišti v Kostolné pri Dunaji.
34
Tab. 1: Balsamaria Kat. č.
Lokalita neznámá neznámá neznámá Diakovce Kostolná pri 112 Dunaji
Objekt
Barva modro zelená modro zelená modro zelená
Typ Isings 8 Isings 8 Isings 8 Isings 8
H 17
zelená
Isings 8
34 35 36 74
2.4.2 Mísy
Nejstarší mísy ještě z období před přelomem letopočtu mohly imitovat keramické nebo kovové předlohy, byly to hluboké, ale i mělké nezdobené a jednobarevné nádoby. Takovéto hladké misky (Tab. 2) se našly např. v Bešeňově, v knížecím hrobě z Mušova nebo na lokalitě Wien-Leopoldau. Později se ale již začaly objevovat také mísy zdobené (např. květinový vzor) a postupně se začaly vyrábět v mnoha variantách. Jedním z těchto typů jsou také žebrované misky (Tab. 3). Ty mohly být jak hluboké, ale i mělké. Nejprve byly vyráběny z mozaikového skla (Mušov), později i z millefiorového skla (např. v Zohoru), nebo i jednobarevné (Zohor, Čaka, Velatice aj.). Žebra obvykle pokrývají celou nádobu ve svislém směru. Tyto nádoby jsou charakteristické pro 1. století, v našem prostředí se mohou objevovat i ve 2. století. Jejich výroba nejprve probíhala vtlačováním do formy a leštěním se získával výsledný vzhled. Mělké misky, které se shodují s typem E 181 a 182, se objevují ve fláviovském období, objevily se například na pohřebišti v Zohoru a dalších (Kraskovská 1959, 99-142). Hluboké mísy, typ E 183, pokud jsou dochovány pouze ve zlomcích, jsou velmi těžce rozpoznatelné. Jejich nejpočetnější výskyt spadá, stejně jako u předchozích typů, do 1. století, výjimečně se mohou objevit i v 1. polovině 2. století. Kompletní se našly pouze v Zohoru (Kraskovská 1959, 99-142), ale v dalších lokalitách se našly fragmenty, které však můžeme zařadit do skupiny E 181-
35
183. Kromě misek s žebry po celém těle nádoby by se mohly ještě objevit i misky s žebry pouze na výduti, ale takové jsou spíše vzácností (Isings 1957, 15-21). V mušovském knížecím hrobě se také našly misky, ale nejednalo se o žebrované, nýbrž o exempláře z mozaikového skla. Ty se ve starší době římské objevovaly již na počátku 1. století a jejich varianty pokračovaly i ve 2. polovině století a pokračovaly až do 3. století. Tab. 2: Hladké misky Kat. č.
Lokalita 7 Mušov 8 Mušov 54 Bešeňov Wien 166 Leopoldau
Objekt knížecí hrob knížecí hrob H 75
Barva
Typ
millefiori
Isings 1/18
bílé modrozelená millefiori
Isings 1/18?
Typ E 181 183? E 183 E 182/183 E 183 E 183 E 183 E 183
Tab. 3: Žebrované misky Kat. č. 28 47 48 49 51 52 53
57 70 102 113 114 115 116 134 135 136 137 138 139 140
Lokalita
Objekt
Barva
Velatice Abrahám Abrahám Abrahám Abrahám Abrahám Bešeňov Bratislava Devínská Nová Ves Čaka Chotín Kostolná pri Dunaji Kostolná pri Dunaji Kostolná pri Dunaji Kostolná pri Dunaji Zohor Zohor Zohor Zohor Zohor Zohor Zohor
H9 H 171 H 174 H 176 H 187 H 212 HA
modrá sv. zelená čirá sv. zelená zelená modrozelená modrozelená
hrob modrá H 3(4/60) zelená s. III/5 sv. zelená
E 181 - 183 E 182/183 E 181 - 183
H 187
sv. zelená
E 182/183
H 24
sv. zelená
E 182/183
H 25
sv. zelená
E 182/183
H 26 H3 H3 H3 H3 H4 H4 H z r.
sv. zelená millefiori millefiori sv. modrá sv. modrá modrozelená modrozelená sv. modrá
E 182/183 E 181 E 181 E 183 E 183 E 183 E 183 E 183
36
2010 H z r. 141 Zohor 2010 153 Neuruppersdorf hrob 154 Neuruppersdorf hrob
sv. modrá světle zelená světle zelená
E 183 E 183 E 183
2.4.3 Láhve
Existuje velké množství různých typů lahví (Tab. 4). Jde například o čtyřboké láhve (malé i vysoké), ty se začaly objevovat ve druhé polovině 1. století a přetrvávaly i do 2. století (i když vyšší varianty se začaly objevovat o něco později než nižší varianty), sloužily především na uchovávání tekutin. Můžou ještě přetrvávat i do 3. a 4. století, ale jejich výskyt je již vzácný. V Pompejích byly pak tyto nádoby nalezeny vyskládané v bedně, jejich tvar nejspíše napomáhal lepšímu umístění do přepravek a tím byly vhodněji uzpůsobené k transportu (Isings 1957, 63-64). Dalším typem jsou cylindrické láhve, ty mají také nižší a zavalitější varianty stejně jako vyšší. Jejich výskyt se opět jako u čtyřbokých lahví datuje do druhé poloviny 1. století, v provinciích o něco později, ale jsou přece jenom vzácnější (Isings 1957, 67-69). V provinciích jsou láhve i přes jejich četnost o něco vzácnější a za hranicemi impéria je výskyt ještě řidší. Na jihozápadním Slovensku jsou známy pouze dva exempláře z Bratislavy-Dúbravky, ale zde se jednalo pouze o fragmenty, které snad náležely lahvím (viz níže) a na Moravě jsou láhve známé pouze z Mušova, kde bylo více jedinců v jednom hrobě (viz níže). Převážná část tvarů patří k typu E 244 (Eggers 1951, taf. 16). Typologie podle Isings je o něco podrobnější a podle ní se láhve z Mušova dají rozčlenit na několik typů. První je typ Isings 50a (devět kusů). Jedná se o čtyřboké láhve nižšího typu. Jejich výška se pohybuje kolem 11,5 cm, stěny jsou spíše hladké, ale držadlo bývá žebrované, ústí nádoby je kruhové úzké. Sklo bývá zpravidla zbarveno do zelena. Isings 51b (dva kusy) je cylindrická láhev, jedná se o vyšší typ, jejich výška
37
se pohybuje kolem 28 cm. Základna těchto lahví je kruhová, tělo nádoby je hladké, ale může se objevit i zdobení. Stejně jako v předchozím případě i u tohoto typu se může objevit žebrované držadlo, barva skla v případě mušovského hrobu byla mléčně bílá. Datování hrobu do 2. poloviny 2. století by odpovídalo i dataci skleněných lahví. Tab. 4: Láhve Kat. č.
Lokalita 11 Mušov 12 Mušov
Objekt knížecí hrob knížecí hrob
13 Mušov
knížecí hrob
14 Mušov
knížecí hrob
15 Mušov
knížecí hrob
16 Mušov
knížecí hrob
17 Mušov
knížecí hrob
18 Mušov
knížecí hrob
19 Mušov
knížecí hrob
20 Mušov
knížecí hrob
21 Mušov Bratislava 66 Dúbravka Bratislava 67 Dúbravka 144 Kleinhöflein 164 Straning
Typ Ising 51b Ising 51b
knížecí hrob
Barva bílá bílá modrozelená modrozelená modrozelená modrozelená modrozelená modrozelená modrozelená modrozelená modrozelená
obj. 86/90
?
E 244?
obj. 87/90 sběr sběr
? ?
E 244? ? E 244?
E 244 E 244 E 244 E 244 E 244 E 244 E 244 E 244 E 244
2.4.4 Pánve
Tento typ skleněných nádob se začal objevovat v druhé polovině 1. století, lépe řečeno na konci 1. století. Objevují se jak v hlubokých, tak také v mělkých variantách. V celém sledovaném území byly nalezeny pouze dva exempláře, a to z mušovského knížecího hrobu (Tab. 5). V obou případech šlo o mělčí variantu, tedy o tvar Isings 75a, Eggers tento typ neuvádí (Isings 1957, 92).
38
Tab. 5: Pánve Kat. č.
Lokalita 9 Mušov 10 Mušov
Objekt knížecí hrob knížecí hrob
Barva bílá bílá
Typ Isings 75a Isings 75a
2.4.5 Poháry
ještě
Nakonec
zmíním
jednu
skupinu
zajímavých
nádob.
V Eggersově typologii se neuvádí, Isings jej přiřazuje k typu 4, tento druh není příliš rozšířený, jeho období výskytu se datuje od pozdního augustovského až po tiberiovské období (Isings 1957, 21). Píši o něm proto, že tento typ by se vzdáleně mohl blížit rekonstrukci skleněné nádoby z Vysoké pri Moravě (viz níže). Hrob z Vysoké je datován do 2. poloviny 2. století, takže datace by se tomuto typu mohla blížit (Ondrouch 1957, 13-40). Dalšími typy pohárů (Tab. 6) jsou poháry na podstavci (E 185-196). Jejich největší období výskytu se datuje zhruba do druhé poloviny 1. století a do 2. století. Jejich původ by se mohl hledat v Egyptě nebo také v Sýrii, ale jejich použití je známé po celé římské říši, využívaly se nejspíše jako picí nádoby (Isings 1957, 37). Tab. 6: Poháry Kat. č.
Lokalita Břeclav Břest Mušov Pustiměř Rymice Žálkovice Žálkovice neznámá Diakovce Dvory nad 76 Žitavou Dvory nad 77 Žitavou 1 3 22 25 26 32 33 37 75
Objekt H 50 sběr H 16 obj. 6/83 sběr sběr sběr ? ?
Barva sv. růžová sv. zelená sv. zelená sv. zelená sv. zelená sv. zelená zelená sv. zelená
Typ ? ? 189 - 194? 189 - 194? ? ? ? ? ?
hrob?
žlutozelená
E 187
hrob?
žlutozelená
E 187
39
81 82 83 84 89 96 97 99 103 105 106 108 111 128 132 133 146 164
Chotín Chotín Chotín Chotín Chotín Chotín Chotín Chotín Chotín Chotín Chotín Chotín Kostolná pri Dunaji Veľký Cetín Vysoká pri Morave Vysoká pri Morave Limberg Straning
obj. 8/77 obj. 8/77 obj. 18/77 obj. 42/77 obj. 109/77 s. VIII/3 obj. 148/78 obj. 148/78 S-III/B S-III/5 sběr S-IV/9
modrozelená modrozelená modrozelená sv. zelená sv. zelená bílá sv. zelená sv. zelená sv. zelená modrozelená modrozelená sv. zelená
? ? ? ? ? ? ? ? ? ? ? ?
H2 H8
sv. zelená sv. zelená
E 185 ?
hrob
čirá
E 191
hrob
zelená zelená
Isings 4? ? ?
2.4.6 Slitky
Nejpočetnější skupinou nalezených kusů skla na sledovaném území jsou tzv. slitky. Pokud se pohybujeme v časovém období starší doby římské, je tato skupina nejčastěji zastoupena na pohřebištích. To souvisí s germánským žárovým ritem. V této části se chci blíže zaměřit na deformované fragmenty skleněných nádob. Jakým způsobem vznikaly a co by mohlo ovlivnit stupeň jejich deformování? Tímto tématem se blíže zabývala R. Kozáková (2011), kde zmiňuje působení žáru pohřební hranice na skleněné korálky. Je potřeba uvést několik teplot, tou první je teplota právě pohřební hranice. Ta závisí na okolnostech, ale lze říci, že se pohybuje okolo 800-1000˚C. Další teplotou je 550600˚C, to je průměrná teplota potřebná k tomu, aby většina skel začala měknout a došlo tak k jejich následné deformaci (Kozáková 2011, 28). Z výše napsaného tedy vyplývá, že teploty pro změknutí skla dosáhne téměř každá kremace. Ovšem teplota potřebná pro úplné roztavení čí roztečení skla je ještě vyšší,
40
pohybuje se někde mezi 1100-1500˚C, vše závisí na množství vyčeřené taveniny. Nižší teploty však prodlužují dobu tání (Venclová-Hulínský-Frána-Fikrle 2009, 401-402). Při teplotách kolem 750 C sklo nedosahuje tekutého stavu (Venclová 2005, 30) To tedy poukazuje na to, že pokud sklo bylo přítomno přímo na pohřební hranici, mělo by dojít pouze k jeho deformaci vlastní vahou. Nižší teploty při kremaci by pak na skleněných fragmentech zanechaly možné stopy po původní plastické výzdobě, např. pozůstatky po plastických žebrech, jako tomu bylo v případě skleněného fragmentu z Velatice (č. j. 2436/46). Vyšší teploty (kolem 1000˚C) pak sklo mohou deformovat do „hrudek“, což je případ naprosté většiny nalezených kusů. V žádném z příkladů skleněných pozůstatků se nejednalo o úplně roztavené sklo, nebo o kusy, které by se dochovaly ve formě beztvarých roztavených kousků. To pak odpovídá výše napsanému, že pohřební hranice Markomanů a Kvádů ve starší době římské na sledovaném území nedosahovaly teplot vyšších než 1000˚C. Na sídlištích se slitky skla také nacházejí, to jak k deformaci došlo je už však složitější. Mohou být důkazem destrukce stavby žehem. Nebo v případě, že se nádoba rozbila, mohly být její zbytky odhozeny poblíž ohně.
41
3. Morava
V následující kapitole se budu zabývat nálezy skleněných nádob (případně jejich zlomků) na území Moravy. Nejprve se zaměřím na pohřebiště, jak už jsem zmínila výše. Pohřby ve starší době římské byly většinou žárové (Velatice, Velké Hostěrádky), ale existují i výjimky (Mušov). Jako další přijdou na řadu sídliště. V této podkapitole jsou zařazeny i nálezy z povrchových sběrů. Jako poslední přijdou na řadu artefakty bez nálezových okolností, které jsou uloženy v Regionálním muzeu v Mikulově. Na grafu 4 je znázorněna nálezová situace graficky.
Typ lokalit
5
sídliště 7
pohřebiště
Graf 4: Zastoupení typu lokalit na Moravě Podle J. Tejrala (1970) lze na třech sledovaných územích (Morava, jihozápadní Slovensko a Dolní Rakousko) sledovat určité rozdělení na dvě větší sídelní oblasti, které by mohly naznačovat existenci dvou kmenových celků. První sídelní oblast se nachází na území moravských úvalů (Dyjsko-svratecký, Dolnomoravský a Hornomoravský), pokračuje na jih k Dunaji na území dnešního Dolního Rakouska a k této oblasti se ještě připojují naleziště na území slovenského Záhoří. Druhá sídelní oblast se pak rozprostírá na jihozápadním Slovensku. Nejlepším zdrojem informací, které
42
ukazují na tyto vztahy, jsou jistě hroby, ve starší době římské převážně žárové hroby. Nejvíce hrobových nálezů se v rámci Moravy soustředí spíše do jižní části, asi po Brněnsko a Uherskohradišťsko (Tejral 1970, 107-109). Nepochybně k nárůstu římského zboží napomohlo přesunutí mocenských sfér z Čech na Moravu a jihozápadní Slovensko kolem poloviny 1. století a snad také tzv. Jantarová stezka. Před polovinou 1. století, kdy lze v české kotlině předpokládat existenci Marobudovy říše, se římské importy soustřeďují právě do této oblasti. Po zániku tohoto kmenového svazu, přesunutí moci více na východ a vzniku Vanniova království se přesouvají i obchodní styky s římskou říší do prostoru Moravy a Slovenska. Dalším faktorem, který jistě napomohl rozšiřování římských importů bylo samotné soustředění Římanů více na sever, proto se stále více římského zboží objevuje severně od Dunaje (Tejral 1974, 76-79). Co se týká sídlišť na Moravě, ta se soustřeďují do prostoru úrodných
úvalů
(Dyjsko-svratecký,
Dolnomoravský
a
Hornomoravský úval) především do nižších poloh. Germánská sídliště z doby římské nejsou známá ve vyšších polohách, a to ani v Chřibech,
Ždánickém
lese
a
Litenčických
vrších.
Takže
pomyslnou hranicí osídleného prostoru na Moravě tvoří okolní pohoří, na severu Jeseníky a Oderské vrchy, na východě Karpaty a na západě Českomoravská vysočina. Ve starší době římské (ve stupni B2) je předpokládána hustší síť sídlišť, která mohou navazovat na lokality na jihozápadním Slovensku a v naddunajské části Dolního Rakouska (Kolník 1979, 17-20).
43
Mapa 1: Morava-lokality s nálezy skla ze starší doby římské: a-sídliště, bpohřebiště, c-izolovaný hrob; 1-Břeclav, 2-Břest, 3-Hulín, 4-Mušov, 5-Pustiměř, 6-Rymice, 7-Třebětice, 8-Velatice, 9-Velké Hostěrádky, 10-Žálkovice
3.1 Pohřebiště
Mušov (okr. Brno – venkov) V případě Mušova se zaměřím především na známý nález knížecího hrobu z doby římské. Ten byl porušen bagrem v roce 1988 při těžbě štěrku. Po ohlášení tohoto nálezu byl proveden záchranný
archeologický
výzkum
(Regionálního
muzea
v Mikulově), při kterém bylo zjištěno, že se jedná o velkou hrobovou jámu. Místo nálezu se nachází jihovýchodně od obce Pasohlávky, na hranici katastru zatopené vesnice Mušov, na břehu Mušovského jezera. Ležel v nadmořské výšce cca 170 m n. m., návrší je tvořeno terciárními písky a štěrky. V blízkosti hrobu je i mnoho dalších nalezišť z doby římské, a to i doklady přímé
44
římské přítomnosti. Jedná se například o vojenskou stanici na návrší Burgstall, vzdálený asi 1,5 km (Komoróczy 2010, 20) a polní krátkodobé tábory v trati Neuriessen (Šedo 2001, 93-94). Kromě mušovkého knížecího hrobu se na katastru Mušova objevilo sklo ještě v jednom případě. Jedná se o žárový hrob (poloha „Na rybníkách“), ve kterém se našly dva skleněné zlomky (Peškař 1964, 342, tab. 131). Ten bude popsán níže. Knížecí hrob: Při výzkumu samotného hrobu bylo zjištěno, že se jedná o rozměrnou hrobovou jámu ve tvaru obdélníku (podélná osa měla cca 5,75 m, šířka hrobu nebyla přesně zjištěna kvůli jeho rozrušení, ale při výzkumu byla naměřena šířka 2,5-3,1 m a hloubka byla cca 1,4 m, ale původní rozměry byly pravděpodobně ještě větší) se zaoblenými rohy s orientací SZ-JV. Podle nálezu většího množství kamenů různé velikosti se dá předpokládat původní kamenné obložení hrobu. Po zhroucení konstrukce pak také nejspíše došlo k deformaci některých artefaktů
padajícími
kameny.
Byly
rozpoznány
znaky
po
vykradení. Druhotný zásah do hrobové jámy vedl na střed hrobky, takže nejvíce se zachovaly ty artefakty z výbavy, které ležely těsně u kratších stěn hrobu. Zbytky hrobové výbavy i části kostí pak byly nalezeny i ve všech vrstvách druhotného zásahu. I přes to, že byl hrob v minulosti vykraden, vydal více než 150 předmětů (Peška-Tejral 2002, 7-9). Tyto předměty byly jak římskoprovincionální provenience, tak také i té barbarské. To vše ukazuje na to, že zde byl pohřben příslušník germánské elity. Podle antropologické analýzy provedené na několika zlomcích kostí, však v hrobě nejspíše nebyl uložen jen jeden jedinec, ale tři, a to dva muži ve věku 40-60 let s podobnou výškou cca 175 cm a jedna žena (Peška-Tejral 2002, 68). Otázkou však zůstává, kdo byl v této hrobce pohřben, jaké měl ve skutečnosti postavení na rozdíl od ostatních ze svého kmene. Neví se, zda byli mrtví pohřbeni současně, nebo s časovým odstupem a otázkou je i to, jaký tito zemřelí měli mezi sebou vztah, anebo jaký byl ve skutečnosti důvod pohřbít je do jednoho hrobu. Podle nálezové
45
situace lze říct, že mušovský hrob měl mnoho zvláštností. Příkladem mohou být oba bronzové kotle, které se ve starší době římské spíše vyskytují v žárových hrobech (ve středním a dolním Polabí) než v kostrových, kde je jejich výskyt takřka nulový. Naproti tomu ve srovnání s knížecími hroby tzv. lubieszewské skupiny chybí soubory pánví a naběraček. Také spousta předmětů, které se objevují v hrobech západních provincií, které odpovídají římským posmrtným představám, jako například dvoulamenná
lampa,
bronzový
skládací
stolek,
chirurgické
nástroje a další. Tyto znaky ukazují na další hroby, které se objevují v římských provinciích u romanizované nobility. Ovšem další předměty barbarské provenience zase ukazují na to, že pohřbení byli příslušníky domácí germánské skupiny obyvatel. Ani datace hrobu není jednoduchá. V zásadě sice platí, že nálezový celek datuje nejmladší nález, ale jak se vypořádat se skutečností, že nejmladší předmět představuje nákončí římského vojenského opasku (pteryx), který se užíval v průběhu 2. a v první polovině 3. století, a na druhé straně je tu bronzový kotel s oblou spodní částí a dvěma kruhovými železnými držadly, který lze chronologicky zařadit od konce doby laténské do první poloviny 1. století? V zásadě by bylo možné rozdělit předměty do dvou skupin podle chronologické příslušnosti. První skupina je zastoupena předměty, které by se daly zařadit shodně do 1. století, spíše do střední části. Jsou to předměty, které můžeme opravdu označit za chronologicky určující. Patří mezi ně už výše zmíněný bronzový kotel, bronzový skládací stolek (podle konstrukce jej lze zařadit k staršímu typu stolků), dvouplamenná lampa (kovová, hliněná?) je také výtvorem italských dílen z 1. století, anebo i germánský jednosečný meč, který je ve středním Podunají také doložen pro 1. století. Druhá skupina pak představuje období 2. století, a to spíše jeho konec. Charakteristické jsou například knoflíkovité ostruhy s krátkým masivním trnem (datačně jsou řazeny do pozdních fází 2. století), dále pak větší počet nákončí pásů lze řadit do 2. poloviny 2. století, také železné kopí s listovitým hrotem a
46
samozřejmě již výše zmíněné nákončí vojenského opasku, tzv. pteryxu. Mohlo se tedy jednat v tomto případě o časově oddělené pohřby? Nálezy z hrobu tomu nasvědčují. Daly se zde rozlišit skupiny artefaktů různé datace. První soubor tvořily předměty, které by se mohly řadit do druhé poloviny 1. století a druhý mladší pak tvořil skupinu nálezů z konce 2. století, snad v období markomanských válek. Definitivní odpověď však zatím není. (Tejral 1991, 48-57; Peška-Tejral 2002, 56-71). Kromě
skleněných
nádob,
které
zmíním
níže,
bylo
v mušovském hrobě nalezeno množství předmětů, jenž řadí tento nález mezi moravské unikáty. Zmíním některé z nich. Z množství bronzových artefaktů stojí jistě za zmínku situlovité vědro se dvěma obličejovými atašemi, s obloukovitým, hraněným držadlem ukončeným beraními hlavičkami. Vědro pak stojí na třech nožkách ve tvaru půlměsíce. Dále také bronzový kotel se čtyřmi kruhovými držadly a podpěrkami ve tvaru mužských bust. Na těchto bustách máme doklad tzv. svébského uzlu, který je odznakem váženosti muže (Peška 1991, 46). O tomto uzlu hovoří i Tacitus, a protože on jej popisuje u Svébů, odvodil se od toho i název účesu, i když se tento zvyk může vyskytnout i u jiných kmenů. Stříbrné artefakty byly zastoupeny lžičkami, držadly (s vegetativními i zoomorfními motivy), kováním a další, dvěma závěsky ze zlata, dále bylo v hrobě množství železných hrotů kopí, šipek, nožů, ostruh, rovněž přelomená čepel jednosečného meče, nechybělo ani množství keramiky. Kromě lidských kostí bylo odhaleno i několik zvířecích, mezi nimi byly rozpoznány ostatky telete, u kterého byl odhadnut věk na 1,5-2 roky, dále pak kosti selete a další z domestikovaných zvířat (Peška 1991, 46-47). Dále už se budu věnovat nalezeným skleněným artefaktům. Celkově bylo v hrobě nalezeno čtrnáct skleněných nádob v různém stavu dochování, ale u všech bylo možné rozpoznat konkrétní typ, jsou zapsány pod čísly H 1-H 14 (foto 1, kat. č. 821). Žádná z nádob nebyla nelezena v celém stavu, ale ve zlomcích, ty však bylo možno rekonstruovat do tvarů. Kromě
47
těchto identifikovatelných nádob se v hrobě nalézalo také několik kousků, které sice mohly náležet výše zmíněným nádobám, ale protože je nebylo možné s jistotou přiřadit k žádné konkrétní nádobě, dostaly tyto zlomky souhrnně číslo H 15 (kat. č. 22) s řazením a-k. Rozpoznáno bylo několik typů, prvním typem jsou misky. Ty byly dvě, první (inv. č. 51/88-117 (1), H 1-foto 4) se našla pouze ve fragmentu, okraj je spirálovitě zatočen ze dvou pásků fialovomodrého a bílého skla. Stěna misky je ze žlutého, slabě průsvitného skla. Rozměry fragmentu byly 32x170 mm, šířka stěny byla 3-4 mm. Druhá miska (inv. č. 51/88-117 (15), H 4) byla nalezena také pouze ve zlomku. Jednalo se o část stěny, původně z čirého, průhledného skla, ale dnes je sklo mléčné, průsvitné. Rozměry fragmentu byly 54x63 mm a tloušťka stěny 1,3-1,8 mm. Dalším
typem
byly
misky
s rukojetí
(pánvičky),
ty
byly
identifikovány také dvě. První pánvička (inv. č. 51/88-117 (2), H 2) byla z čirého průhledného skla, které ovšem časem ztratilo svůj původní vzhled, a nyní je sklo spíše mléčně zbarvené a průsvitné. Z nalezených fragmentů bylo možné rekonstruovat celou nádobu. Druhá pánvička (inv. č. 51/88-117 (3), H 3) se zachovala pouze ve fragmentech. Stejně jako předchozí i v tomto případě byla pánvička původně z čirého a průhledného skla, ale dnes je sklo zašlé a zbarvení je mléčně bílé. Posledním identifikovaným typem jsou láhve, těch bylo rekonstruováno osm. Typologicky se tyto nádoby mohou řadit k typu E 244, jedná se tedy o čtyřboké láhve s uchem. Další tvar zastupují dvě válcovité láhve z mléčně bílého skla typu Isings 51b. První nádoba (inv. č. 51/88-117 (4), H 5) byla rekonstruována z nalezených fragmentů. Podařilo se ji sestavit až na ústí a na ucho (které se předpokládá), láhev byla zdobena rytými liniemi. Sklo bylo původně čiré a průhledné, dnes je mléčně bílé, průsvitné. Z druhé láhve (inv. č. 51/88-117 (5), H 6) se dochovaly fragmenty, jež patřily k vrchní části nádoby. Byla nejspíše podobná předchozí láhvi, byla vyrobena ze stejného materiálu a také byla zdobena rytými liniemi. Typologicky se může řadit k formám Isings 51b. Další jedinci jsou již čtyřboké s uchem.
48
Třetí láhev (inv. č. 51/88-117 (6), H 7-foto 3) bylo možné rekonstruovat skoro v celém tvaru. Chybí pouze část ústí, ale dochovalo se ucho. Sklo nádoby bylo modrozelené barvy, průhledné, ve skle bylo možné pozorovat malé bublinky. Stejný typ láhve jako H 7 byly i všechny další (inv. č. 51/88-117 (7-13), H 8-H 14), všechny byly z modro zeleného skla, průhledné s uchem. H 8 a H 9 byly v celém tvaru, z H 10 a H 11 (foto 2) se dochovaly pouze spodní části, z H 12 a H 13 (foto 2) zůstaly vrchní části s ústím a uchem a H 14 byla rekonstruována bez spodku a ústí. Poslední skupinu tvoří zlomky nádob (inv. č. 51/88-117 (14), H 15), které nebylo možné přiřadit k žádné nádobě, ale jejich tvar a barva napovídají, že nejspíše patří k některé z láhví H 7-H 14 (Follmann-Schulz 2002, 597-610). Poloha „Na Rybníkách“ se nachází v místě pískovny, kde došlo k několika nálezům žárových hrobů a kde následně proběhlo také několik zjišťovacích výzkumů. Kromě germánského pohřebiště zde bylo nalezeno i několik artefaktů z jiných období, například z doby bronzové (únětická kultura) a doby laténské (č. j. 2628/59). Žárový hrob č. 16: Hrob byl nalezen v hloubce asi 25 cm na východním okraji pískovny. Mezi hrobovou výbavou byly, jak už bylo řečeno výše, dva zlomky skla. Mimo nich se zde našly také železné předměty (nůž, nůžky aj.), bronzové spony, bronzová jehlice a další. V prvním případě skleněných zlomků se jedná o spodní část nádoby, snad nožky (kat. č. 22), která byla odsazena a na vnitřní straně vklenuta dovnitř. Barva skla byla světle zelená, průhledná. V tomto případě se snad jedná o kousek jednoho z typů pohárků, bohužel není možné určit přesný typ, na to je zlomek příliš málo dochovaný. Pokud by se ale jednalo o některý z typů E 189-194, pak by to potvrzovalo dataci hrobu do druhé poloviny 2. století. V druhém případě (kat. č. 23) se jedná pouze o slitek ze světle zeleného, průhledného skla (č. j. 2627/59; č. j. 2628/59; Peškař 1964, 342).
49
Povrchový sběr: V prostoru pískovny (v blízkosti hrobu č. 16) se provedl povrchový sběr. Mezi nalezenými předměty byl i zlomek skleněné nádoby. Jednalo se o průhledné, světle zelené sklo (kat. č. 24). Původně nejspíše ze stěny nádoby, ale z dochovaného zlomku nebylo možné blíže určit konkrétní typ (č. j. 2628/59).
Velké Hostěrádky (okr. Břeclav) Velké Hostěrádky leží v severní části bývalého okresu Břeclav v Dyjsko-svrateckém úvalu. Žárové pohřebiště z doby římské bylo zkoumáno od r. 1962 pod vedením K. Ludikovského, kdy orba narušila několik hrobů. Lokalita leží v mírném svahu. Zemřelí byli spalování a následně ukládáni do uren (keramických nádob), v některých případech i bez urny přímo do hrobové jámy. Bylo prozkoumáno 59 hrobů, toto číslo však není ukázkou celkového počtu. Musíme předpokládat, že došlo i k narušení některých hrobů, a to několika způsoby. Zaprvé mohla ke zničení přispět orba. Hroby, které byly příliš mělké, mohly být rozorány, v některých případech došlo jen na poškození uren. K dalšímu úbytku hrobů z doby římské jistě přispělo překrytí pohřebištěm z 11. století (Peškař-Ludikovský 1978, 3-7). Mezi hrobové nálezy patří kromě keramiky i předměty z dalších materiálů (importované kovové nádoby, prsteny, spony aj.). Tyto artefakty jsou pak často také deformované žárem, dochovávají se poškozené nebo jen ve zlomcích (Peškař-Ludikovský 1978, 8). Skleněných artefaktů je ve Velkých Hostěrádkách jen málo. Pouze v hrobě 50 se našel zlomek skla pravděpodobně ze skleněné nádoby. Kromě tohoto nálezu známe ještě i dva skleněné korálky. Jeden byl v hrobě 33 a jedná se o kotoučkovitý korálek ze světlezeleného skla (inv. č. 1185-39/64), bohužel se nedochoval v celém tvaru (Peškař-Ludikovský 1978, 97). Druhý byl pak z hrobu 38, také se jednalo o kotoučkovitý korálek (inv. č.
50
1185-45/64), tentokrát ale ze světle fialového skla (PeškařLudikovský 1978, 100). Hrob 50: Jednalo se o původně popelnicový hrob, který se nacházel v hloubce 26 cm, proto se také z popelnice dochovaly jen střepy neurčitého tvaru. U nalezeného skleněného zlomku bylo možné i přes silnou korozi místy pozorovat původní narůžovělé zbarvení (inv. č. 1185-58/64, kat. č. 30), tvar nádoby nebylo možné určit (Peškař-Ludikovský 1978, 102).
Velatice (okr. Brno – venkov) Ve Velaticích docházelo k rozorávání žárových hrobů již dlouhou dobu, ale až do roku 1943 zde neproběhl žádný řádný archeologický průzkum. Před rokem 1943 bylo zachráněno pouze několik žárových hrobů. Například v roce 1924 se díky I. L. Červinkovi uchovalo pár hrobů na parcele č. 1257, tyto nálezy jsou uloženy v Moravském zemském muzeu. K další záchraně přispěl A. Dvořáček v roce 1936 na parcele č. 1266. Našel zde několik žárových hrobů, které obsahovaly jen popelnice bez dalších nálezů, ty byly uloženy v soukromé sbírce nálezce. V roce 1943 zde Ústav pro prehistorii a protohistorii v Brně provedl výzkum na parcelách č. 1258 a č. 1256. Celkově bylo objeveno 49 hrobů z doby římské. Datace pohřebiště je složitější. Nalezly se zde jak hroby ze starší až pozdní doby římské. Nejstarší hrob (č. 4) lze datovat již do stupně B1b a nejmladší hrob (č. 39) pak nejspíše spadá do počátku 5. století (č. j. 2436/46; Jílek-Kuča-Sojková 2011, 263-264). Z 49 hrobů byly zbytky skleněné nádoby zachyceny pouze v jednom hrobě, konkrétně v hrobě č. 9, jednalo se o žárový hrob. Další skleněné zbytky pak nejspíše pocházely s rozrušených hrobů. Hrob č. 9 byl původně označen jako hrob č. 6 (tak je tomu v nálezové
zprávě
č.
j.
51
2436/46),
ale
došlo
k novějšímu
přečíslování hrobů, proto uvádím označení hrobu podle novější literatury (Jílek-Kuča-Sojková 2011, 235). Hrob 9: V hloubce 55 cm ležela nádoba, na jejím dně byly zbytky kostí, a na nich ležely milodary. Jednalo se o jeden z nejbohatších hrobů na nekropoli, nasvědčuje tomu množství importovaných předmětů. Kromě již zmíněné skleněné nádoby to byly i zbytky bronzové nádoby, dva železné nože, dvě spony (stříbrná a bronzová), knoflíčky z bronzu a železné nůžky a další. Ze slitků skla bohužel nelze rozeznat jeho původní tvar, ale mezi slitky se našly i dva neroztavené zlomky, na těch se dochovaly i zbytky po žebrování (obr. 1:3, kat. č. 28). To by mohlo naznačit, že se původně jednalo o žebrovanou misku, jednu z typů E 181-183. Barva byla určena jako sytě modrá, sklo bylo dále propleteno proužky bílého skla (č. j. 2436/46). V roce 1956 se na povrchu parcely č. 1273 se objevily známky rozrušených hrobů. Ve 12 sondách bylo nalezeno pět žárových hrobů. Při tomto výzkumu byl také nalezen kousek skleněné nádoby, ovšem ne přímo v hrobě, ale při povrchovém sběru. Jednalo se konkrétně o páskové ucho světle zelené barvy (inv. č. 1331/2-12/56, obr. 1:2, kat. č. 29). Snad by se dalo uvažovat nad příslušností tohoto ucha k nějaké z lahví/konvic, ale s jistotou to říci nejde. Šířka tohoto zlomku byla 23 mm (č. j. 4056). Z rozrušených hrobů byl získán také amorfní slitek skleněné nádoby (obr. 1:1).
Břeclav (okr. Břeclav) V roce 1935 byl při stavebních pracích rozrušen žárový hrob. V nálezové zprávě se uvádí název Břeclav (č. j. 599), ale J. Tejral (1967) mluví o Ladné. Podařil se zachytit spodek popelnice s úlomky spálených kostí i s milodary. Těmi byly dvě bronzové spony, zlomky bronzové nádoby, ze železných předmětů to byla břitva a nůž a také slitky skleněné nádoby (kat. č. 1). Dle nálezové
52
zprávy by se mělo jednat o pohár, ovšem je otázka, zda lze s jistotou z dochovaných slitků opravdu určit alespoň přibližný tvar nádoby (č. j. 599; Tejral 1967, 81-134).
3.2 Sídliště
Pustiměř (okr. Vyškov) V roce 1983 proběhl na severovýchodní části katastru Pustiměře záchranný archeologický výzkum kvůli plánované výstavbě tzv. hanácké dálnice (trať Drysice-Pustiměř). Pod lokalitou protéká Melický potok ležící na okraji Drahanské vrchoviny. Zjištěný okraj sídliště leží v nadmořské výšce 250 m n. m. a sídlištní stopy byly rozpoznatelné na 150 m dlouhém páse. Podloží tvoří spraš, která je však místy velmi tenká, a tak se v ornici objeví i štěrkové částice. Na zkoumané lokalitě bylo zkoumáno sídliště z doby římské a objekt z doby bronzové. Mezi nálezy z doby římské pak byly i části skleněných nádob. Kromě skla pak nalezené artefakty tvořily keramika (i terra sigillata), mazanice aj. (č. j. 741/92). Obj. 6/83: Tento objekt byl nalezen na úpatí svahu poblíž potoka, byl spíše mělce zahloubený, proto byl výzkumem zachycen jen jeho zbytek. Rozměry jámy byly cca 100 x 80 cm. Při výzkumu bylo nalezeno množství keramiky, mimo jiné i zlomek misky (terra sigillata), zlomek provincionální nádoby, atd. U zlomku skleněné nádoby s inv. č. A 5 895 (kat. č. 25), se jedná o spodní část nádoby s dovnitř vklenutým, uprostřed mírně zesíleným dnem, s dutou prstencovitou nožkou a výrazně vyklenutými stěnami. Snad by mohlo jít o jeden z typů pohárků E 189-194. Nádoba byla vyrobena ze světlezeleného průhledného skla. Stěny byly tenké, s tloušťkou 0,1 cm, průměr dna byl 8 cm (č. j. 741/92).
53
Břest (okr. Kroměříž) Na katastru obce se nachází několik lokalit z doby římské, ale zde zmíním trať „U vodárny“. Ta leží severně od obce. Podle povrchových nálezů, které zde prováděl D. Kolbinger (2013), se zde jedná o sídliště z doby římské, snad někdy ze 2. století. Všechny nálezy z této lokality se nacházejí v soukromé sbírce. Mezi nimi je zastoupena v největším množství keramika, ale také kamenná industrie, železné artefakty a samozřejmě také skleněné zlomky. Přesněji řečeno se jednalo o dva zlomky nádob z dutého skla (kat. č. 2, 3). První zlomek byl ze světle zeleného, průhledného skla. Pravděpodobně z výduti nádoby, ale bližší identifikace nebyla možná. Druhý kousek byl také ze světle zeleného, průhledného skla, ale tento na sobě měl také pozůstatky po možné liště. Snad se tedy jednalo o pozůstatek pohárku (Kolbinger 2013, 4).
Hulín (okr. Kroměříž) Polokulturní lokality v poloze „U Isidorka“ byla již v minulosti zkoumána
archeologickými
výzkumy,
D.
Kolbinger
zde
povrchovým sběrem zachytil i sídliště z doby římské, nalezené předměty jsou opět v soukromé sbírce. Mezi nimi byl keramický materiál, kamenná industrie, železné předměty (nože) a také zlomky skla. Mezi zlomky byly tři fragmenty z nádob (kat. č. 4-6) a jeden melounovitý korálek. První zlomek byl ze světle zeleného, průhledného skla, pravděpodobně pocházel ze spodní části nádoby, snad malé lahvičky. Druhý zlomek byl z modrozeleného skla s vrstvou koroze. Typologicky však nebylo možné fragment zařadit. Třetí zlomek byl ze světle hnědého materiálu, bohužel byl dost zkorodovaný. Dle mého názoru je tento zlomek ve srovnání s antickým sklem spíše netypický (Kolbinger 2013, 12).
54
Rymice (okr. Kroměříž) Severovýchodně od obce na trati „Žleby“ provedl D. Kolbinger povrchové sběry. Na místě by se tak mohlo jednat o sídliště ze starší doby římské. Nálezy jsou opět uloženy v soukromé sbírce a je mezi nimi mnoho keramického materiálu, přeslen a další. Součástí nálezů byl i skleněný zlomek (kat. č. 26). Jedná se o fragment ze zeleného skla, který pravděpodobně mohl pocházet z patky nádoby, asi pohárku. Bližší určení ale nebylo možné (Kolbinger 2013, 35).
Třebětice (okr. Kroměříž) Další obcí, kde D. Kolbinger prováděl své povrchové sběry, jsou Třebětice v povodí Rusavy, konkrétně na trati „Oujezd“, která se nachází severovýchodně od obce. Byl zde nalezen sídlištní materiál ze starší doby římské, který zastupoval keramický materiál, železné předměty a další. Také zlomek skleněné nádoby (kat. č. 27), možná část ucha. Materiál byl ze světle zeleného, průhledného skla. Bližší typologické určení nebylo možné (Kolbinger 2013, 38).
Žálkovice (okr. Kroměříž) Nálezy skla byly učiněny na dvou tratích, a to na „Újezdech“ a „U vodárny“. Trať „Újezdy“ se nachází severně od obce, opět se jedná o povrchový průzkum D. Kolbingera. Podle archeologického materiálu bylo možné lokalitu určit jako sídliště ze starší a mladší doby. Mezi nálezy byla keramika (i provinciální), železné a bronzové přezky a další železné artefakty, kamenná industrie a zlomek skla (kat. č. 31). Jde o fragment ze sytě zeleného,
55
průsvitného skla, bez typologického určení. Trať „U vodárny“ leží jižně od obce Žálkovice a i zde jde nejspíše o sídliště ze starší i mladší doby římské. Opět zde bylo nalezeno množství keramiky, kovových předmětů a také dva fragmenty skla (kat. č. 32,33). V prvním případě jde o zlomek ze světle zeleného, průhledného skla (možná z patky nádoby?). V druhém případě šlo o silně zkorodovaný fragment, původně byl ze zeleného, průhledného skla. Mohlo jít o patku nějakého pohárku (Kolbinger 2013, 44).
3.3 Nálezy z neznámých lokalit
Jako poslední příklady nálezů skla zde zmíním několik kousků, kterým však chybí nálezové okolnosti. V některých případech se jedná o staré výzkumy nebo o předměty ze soukromých sbírek jejichž původ není úplně jasný. Ty, které zde zmíním, jsou uloženy v Regionálním muzeu v Mikulově. Nejsou u nich známé nálezové okolnosti, jejich místo nálezu je určeno pouze jako jižní Morava, a to spíše z Mikulovska a Břeclavska. Jedná se o sedm kusů skleněných nádob v různém stavu dochování a o dva kusy skleněných slitků, které bohužel nebude možné blíže určit. První příklad jsou malé lahvičky vyrobené k uchovávání parfémů (balsamarium). Dvě lahvičky jsou dochovány kompletní, jedná se o typ Isings 8, a u třetí nádobky zůstala jen horní část (hrdlo a okraj). Všechny jsou z modrozeleného, průhledného skla. První lahvička (foto 5, kat. č. 34) je asi 6 cm vysoká, druhá (foto 6, kat. č. 35) je vysoká 5 cm a dochovaný zlomek (kat. č. 36) měl 3 cm
(všechny
mají
inv.
č.
A/M
691).
V inventární
knize
Mikulovského muzea je pouze údaj o místě původu – Itálie. Další jsou pouze zlomky nádob, které nebylo možné určit typologicky (kat. č. 37-41). V jednom případě se jedná o kousek prstencovité nožky (inv. č. A/M 655), možná původně šlo o zlomek z poháru. Sklo je světle zelené, průhledné. Další tři kusy jsou fragmenty
56
nádob bez určení (foto 7). První je kousek ze stěny nádoby z millefiorového skla (zelené sklo se žlutým sklem, (inv. č. A/M 693). Druhý fragment je zlomek ze stěny nádoby (inv. č. A/M 692) s nalepenou lištou z tmavě zeleného skla. Poslední jedinec (inv. č. A/M
692)
je
kousek
nádoby
z čirého,
průhledného
skla,
s broušenými oválnými plochami (snad se tedy mohlo jednat o pohárek). Poslední dva kousky artefaktů jsou slitky skleněných nádob (foto 8). Nešlo určit jejich původní tvar, bylo možné zjistit jen jejich původní barvu, ta byla světle zelená a sklo bylo průhledné (inv. č. A/M 690).
3.4 Souhrn
Nálezy skla na Moravě se objevují jak na sídlištích, tak i na pohřebištích. Nejvíce artefaktů je datováno do stupně B2, ale jsou i takové, které mají své období výskytu ve stupni B 1 nebo C1. Z rozpoznaných tvarů to jsou misky (žebrované i hladké), které se však našly jen ve 3 kusech. Největší zastoupení (kromě neidentifikovatelných zlomků a slitků) měly láhve E 244. Častěji se také objevují poháry E 185-196. V několika kusech jsou na Moravě i balsamaria a pánvičky (graf 5). Jako místo původu nádob na Moravě ve starší době římské se uvádí Itálie. Zatímco většinu těchto tvarů najdeme i na Slovensku i v Rakousku, pánvičky jsou známé pouze z Moravy. Celkově se našlo na Moravě 42 zlomků skleněných nádob, zatímco třeba na jihozápadním Slovensku se našlo 102 kusů. Také ve srovnání s ostatním importovaným zbožím je skleněných nálezů velmi poskrovnu. Vyvstává tedy otázka, proč ve srovnání s jinými importy (těch je více než 90%) a ve srovnání se Slovenskem je počet skleněných nádob na Moravě tak malý? Jistě, co se týká procentuálního zastoupení skleněných nádob v importech římské říše na všech sledovaných územích, je jejich počet vždy menší než například bronzových nádob, terry
57
sigillaty a dalších. Zda je to dáno složitostí v dovozu, kvůli křehkosti nebo snad výjimečnosti skla jako takového, se ještě zamyslím na konci své práce. Co se týká srovnání s ostatními zkoumanými územími, je možné, že zde můžeme sledovat souvislost s intenzitou styků s římskou říší a barbarikem (zajištění věrnosti germánské elity) a v polovině 1. století také existenci kmenového svazu-Vanniova království. To sice zasahovalo i na Moravu, ale její centrum se přece jenom předpokládá spíše na území jihozápadního Slovenska. Naznačují to i bohaté knížecí hroby. Na Moravě k tomuto druhu hrobů můžeme přiřadit mušovský knížecí hrob, ale na Slovensku je takových mnohem více (Vysoká pri Morave, Zohor).
Typy nálezů 13
14
10
poháry
11
12
láhve
9
balsamaria
8 6
hl. misky žebrované misky
4
4
2
2 1
2 0
Graf 5: Typy nálezů na Moravě
58
pánvičky fragmenty
4. Jihozápadní Slovensko Dalším sledovaným územím předkládané práce je jihozápadní Slovensko. Jde o území mimo římskou říši, ale v jejím těsném sousedství (sousedí s římskou provincií Panonie viz výše). Na Slovensku se kromě nalezišť germánských vyskytuje mnoho lokalit římských, konkrétně stálé vojenské tábory (např. Iža), které byly budovány při toku Dunaje a některé z předsunutých táborů také v dnešním vnitrozemí Slovenska. Stejně tomu je i u římských staveb typu villa rustica (Stupava, Bratislava-Dúbravka, Cífer-Pác) a jiné. Zároveň však nálezy z těchto lokalit nebudu v práci uvádět, protože se nejedná o římské importy v germánském prostředí používané právě Germány. Na tomto typu lokalit lze sledovat pohyb římského obyvatelstva, proto tedy tyto nejsou zahrnuty do této práce. Etnické složení germánského obyvatelstva na jihozápadním Slovensku je zastoupeno Kvády, kteří se na počátku doby římské mohli usídlit kolem toku řeky Moravy a pak postupovali dál na jihovýchodní Slovensko, kde před nimi sídlilo keltsko-dácké obyvatelstvo. Jak a kdy přesně skončilo osídlení starší skupiny obyvatel stále není úplně jasné. Keltsko-dácké obyvatelstvo mohlo být Germány vytlačeno, nebo slovenské území opustili dříve než k tomu mohlo dojít. Svou úlohu mohli také sehrát Sarmati, kteří v 1. třetině 1. století působí na jihozápadním Slovensku. Po jejich vytlačení (snad působením Římanů) se na toto území naplno přesouvají germánští Kvádové a oblasti západně od Karpat, tedy i Morava, jsou přenechány Markomanům (Krekovič 2009, 177-182). Nejčastěji
byly
skleněné
nálezy
opět
hlavně
na
pohřebištích. Skleněné nádoby se přidávaly do hrobů jako dražší zboží. Germánské kmeny i na jihozápadním Slovensku ve starší době římské preferují pohřeb žehem, ale i zde se najde několik výjimek, kdy je nebožtík pohřben kostrově (např. Zohor, Vysoká pri Morave). U těchto hrobů lze sledovat jejich bohatou výbavu, která se liší od standardů žárových hrobů. Je tedy možné
59
předpokládat,
že
v takových
případech
byli
pochováváni
příslušníci germánské elity (Ondrouch 1957, 7-8). Ovšem stále nejdůležitějšími lokalitami pro poznání doby římské na Slovensku zůstávají velká žárová pohřebiště z Abrahámu, Kostolné pri Dunaji a Sládkovičovo (Kolník 1980). Nesmíme však zapomínat ani na sídliště, i když jejich výzkum nejprve trpěl kvůli preferování římských stanic na Slovensku, které byly na počátku století v popředí zájmu badatelů, a germánské osídlení bylo odsunuto do pozadí. Změna nastala až v druhé polovině 20. století, od té doby proběhlo již několik plošných výzkumů a jejich poznání je tedy dnes již na dobré úrovni. Výzkum sídlišť odhalil, že Germáni na sledovaném území žili již v první polovině 1. století, toto období charakterizuje sídliště z Bratislavy-Dúbravky (Varsik 2008, 36-37). Dále v 1. století byly založeny další osady (Bratislava-Trnávka, Stupava, Zohor aj.), ale skutečný rozmach osídlení je datován až do 2. století. Mezi takové lokality lze počítat Branč, Veľký Meder, Štúrovo, Hurbanovo a spoustu dalších. Změny ve struktuře germánského osídlení nastaly během markomanských válek, kdy docházelo k překrytí sídlišť římskými stanicemi. Další rozvoj sídlišť pak přichází po konci
markomanských
válek
(Varsik
2008,
37-39).
Počet
jednotlivých typů germánských lokalit ukazuje Graf 6. Co se týká importů skla na Slovensko v době římské (převážně v prvních dvou stoletích), opět se jedná o předměty vyrobené v Itálii. Skleněné předměty se objevují převážně na jihozápadním Slovensku. V severnějších částech Slovenska až do 2. století nálezy skla nejsou, zatímco jiné římské importy ano. Je možné v prvních dvou stoletích předpokládat velký zájem Germánů o skleněné zboží. I přes to, že u těchto výrobků hrozí při transportu zničení, jejich počet na germánských nalezištích není zanedbatelný. V mladší době římské, kdy se výroba skla přesunula i do provincií (Aquincum, Carnuntum) se dovoz tohoto zboží rapidně zlevnil. Už se nejednalo o tak nedosažitelné zboží a skleněné předměty se začínají objevovat i v severnějších částech
60
dnešního Slovenska. Jedním z typů skleněných nádob, které podrobněji popíši níže, byly žebrované misky. Jedná se o typ E 182 nebo 183 a jejich zastoupení bylo nejpočetnější ze všech nalezených na jihozápadním Slovensku. Další rozšířenější příklad se ukázaly džbánky a pohárky jako součásti picí soupravy. Pro uchovávání vzácných parfémů sloužila tzv. balsamaria. Jejich výroba je rozšířená po celé období doby římské, na Slovensku se nalezlo několik kusů těchto předmětů a ty náležející do starší doby římské jsou známé například z Kostolné pri Dunaji (Hrnčiarik 2009, 151-158).
Typ lokality
Pohřebiště Sídliště Neurčité
Graf 6: Zastoupení typů lokalit s nálezy skleněných nádob
61
Mapa 2: Slovensko- lokality s nálezy skla ze starší doby římské: a-sídliště, bpohřebiště, c-hrob, d-neurčité; 1-Abrahám, 2-Bešeňov, 3-Branč, 4-BratislavaDevínská Nová Ves, 5-Bratislava-Dúbravka, 6-Bučany, 7-Čaka, 8-Diakovce, 9Dvory nad Žitavou, 10-Hurbanovo, 11-Chotín, 12-Komjatice, 13-Kostolná pri Dunaji, 14-Sládkovičovo, 15-Štúrovo-Obid, 16-Veľký Cetín, 17-Veľký Meder, 18-Vysoká pri Morave, 19-Zohor, 20-Křižovany
4.1 Pohřebiště Abrahám (okr. Galanta) V letech 1966-1968 T. Kolník zkoumal v Abrahámu germánské birituální pohřebiště ze starší i mladší doby římské. Pro tuto práci jsou však stěžejní nálezy ze starší doby římské. Lokalita se nachází severozápadně od města na jihovýchodním okraji Trnavské pahorkatiny. Nejvyšší místo nekropole leží v nadmořské výšce 127 m n.m., nejlépe prozkoumané hroby se našly na jižní straně pohřebiště. Nad samotnými hroby byla černá humusovitá půda, která měla mocnost 20-40 cm, bezprostředně pod touto humusovou vrstvou následovala vrstva spraše (Kolník 1980, 13). První nálezy v Abrahámu se objevily už v letech 1927-1930 na poli po orbě z rozrušených hrobů. Až do roku 1966, kdy započal
62
systematický výzkum, bylo odhaleno ještě množství předmětů. Již v první fázi (na podzim 1966) odkryvů bylo nalezeno 41 hrobů, další fáze proběhly s přestávkami od jara 1967 až do roku 1968. Celkově bylo nalezeno 227 hrobů. Kromě toho bylo při výzkumu odhaleno také několik objektů z jiných období (z neolitu, doby bronzové, ale i raného středověku)-Kolník 1980,14-15. Mezi nálezy bylo množství keramiky, bronzových a železných artefaktů, předmětů z kostí, zbraně, zvířecích kostí a mnoho dalšího. Co se ovšem týká výskytu skleněných nádob, vyčnívají nám zde čtyři hroby, ve kterých se nalezly fragmenty. Jedná se o hroby č. 171, 176, 187 a 212 (Krekovič 1987, 246). Hrob č. 171: Šlo o urnový hrob, nacházel se v hloubce 35-50 cm, urna byla rozpraskána. Mezi nálezy v tomto hrobě bylo odkryto také bronzové vědro (typ E 39/40), avšak deformované, dále pak fragmenty dalších bronzových nádob a jiné. V případě skleněného fragmentu
se
nejspíše
jedná
o
zbytek
žebrované
misky
z nazelenalého průhledného skla (inv. č. 879/67, kat. č. 47). Mohlo by se jednat o typ E 183. Podle nálezů by pak bylo možné hrob datovat do stupňů B1c-B2a (Kolník 1980, 61). Hrob č. 176: Hrob byl opět urnový a ležel v hloubce 30-45 cm. Byl však porušen, pravděpodobně pluhem. Hrob obsahoval zbytky kremace a mezi nálezy byly rozpoznány části bronzových artefaktů (bronzová jehla, spona-typ Almgren 68 aj.), železné předměty (železná jehla, nůž, nůžky), kousky pryskyřice. Zbytky skla (obr. 2:1), které se v hrobě našly, se snad opět mohly řadit k žebrovaným miskám. Barva skla byla mírně nazelenalá, průhledná, mohlo by se jednat o typ E 183 (inv. č. 966/67, kat. č. 49). Datace tohoto hrobu by pak mohla být do stupně B1b (Kolník 1980, 63). Hrob č. 187: Tento hrob je zvláštní, snad se mohlo jednat o kenotaf3, hrob totiž postrádá stopy po ostatcích a urně. Co však nechybělo, byly nálezy, ty se našly v hloubce 50-70 cm. Nálezů 3
Kenotaf je rituální pohřeb, neobsahuje žádné ostatky, ale v hrobové jámě se nachází pouze milodary. Snad se může jednat o pohřeb příslušníka komunity, který zemřel na jiném místě a nebylo možné jej dopravit do míst, kde žil.
63
bylo několik a hrob díky nim patří jistě mezi ty bohatší. Byly mezi nimi dva střepy římsko-provincionální keramiky, nůžky, meč (deformovaný), puklice štítu, brousky, železná přezka, zlomky železného nože nebo také kousky bronzu z neurčeného artefaktu. Kousky skla jsou opět průhledné se slabým náznakem zelené barvy a opět se jedná o kousky žebrované misky (inv. č. 1041/67, kat. č. 51) jde o typ E 183 (Kolník 1980, 66-67). Hrob č. 212: V tomto případě byl objeven urnový hrob, který byl však porušen orbou a ležel v hloubce 45 cm. Hrob obsahoval zbytky kremace, železnou přezku, fragmenty železného stilu, železný hrot, kus kamene. Stejně jako v předchozích hrobech i zde se nacházel zlomek skleněné žebrované misky (obr. 2:2), sklo bylo průhledné s mírným modrozeleným nádechem (inv. č. 13/68, kat. č. 52). Typologicky se pak jednalo o typ E 183. (Kolník 1980, 75). Kromě již výše zmíněných se v Abrahámě našlo ještě několik kousků skla, které však byly poškozeny žárem, a proto nebyla možná bližší identifikace. Jedná se o hroby č. 5, 39, 87, 119, 156, 161, 174 a 183. Hrob č. 5: Byl odkryt silně poškozený, snad žárový hrob v hloubce 40 cm. Datace hrobu tak byla ztížená, ale podle nalezené importované provincionální keramiky, by se snad mohlo uvažovat o zařazení hrobu do 2. století. Kromě keramiky se zde našla také stříbrná mince (denár s nápisem AVGVSTA), silně korodovaná, železný hrot, bronzové nýty, zlomky neurčitelného železného předmětu a samozřejmě i dva skleněné zlomky. Jedná se o zlomky tenkostěnné nádoby, sklo (inv. č. 39/66) je průhledné, bezbarvé s tloušťkou stěny od 0,5-0,8 mm (Kolník 1980, 23). Hrob č. 39: Poškozený urnový hrob v hloubce 45 cm. Vedle zbytků urny a pozůstatků po kremaci se v hrobové jámě našly ještě také další předměty, byly mezi nimi bronzové nůžky, bronzová přezka, zlomky z bronzové nádoby, bronzový nůž a samozřejmě i skleněné zlomky. Jednalo se o žárem poničený skleněný zlomek z nádoby (inv. č. 218/66, kat. č. 42), původně z průhledného skla
64
zelené barvy. Bohužel špatný stav dochování neumožnil bližší identifikaci zlomku (Kolník 1980, 30). Hrob č. 87: Jednalo se o žárový pohřeb v hloubce 20-40 cm. Mezi nalezenými milodary se jednalo o bronzovou sponu, zlomky nože, kousky pryskyřice a dva fragmenty skleněné nádoby. Tyto fragmenty jsou průsvitné a bezbarvé (inv. č. 309/67, kat. č. 43), bohužel je není možné identifikovat a také datovat, avšak díky výše zmíněné sponě by se mohlo uvažovat o dataci do stupně B1c, jedná se o trubkovitou sponu typu Almgren 75 (Kolník 1980, 41-42). Hrob č. 119: Jednalo se mělce zahloubený urnový hrob (v hloubce 15-20 cm). Urna byla zničena a v jejím torzu ležely zbytky kremace, kolem pak byly nalezeny předměty hrobové výbavy. Tu v tomto případě tvořil skleněný kousek (inv. č. 532/67, kat. č. 44), žárem poničený, tmavozelený zlomek. Typ nelze určit (Kolník 1980, 50). Hrob č. 156: Žárový hrob, nacházel se v hloubce 50-65 cm, předměty nalezené v hrobě nejsou bohužel příliš chronologicky citlivé, proto přesná datace konkrétního hrobu není plně zodpovězena. Jedná se o železné předměty, které by snad mohly být zbytky kování, prstenu a neurčitého artefaktu, pak se zde ještě našly i kousky pryskyřice. Skleněný zlomek je bohužel také neidentifikovatelný, ale nejspíše se jednalo o nádobku s tloušťkou stěny 0,2 cm, z průhledného skla (inv. č. 815/67, kat. č. 45) s mírným modrozeleným zbarvením (Kolník 1980, 58). Hrob č. 161: V hloubce 30-45 cm se nacházel urnový hrob, který byl opět porušen. Společně se zbytky urny a spálených lidských ostatků byly v hrobové jámě také hrudka pryskyřice, dva zlomky jehly a skleněný zlomek (inv. č. 824/67, kat. č. 46). Opět se nedal zjistit typ nádoby, ze které mohl původně pocházel, šlo o kousek žárem poničeného průhledného skla modrozelené barvy (Kolník 1980, 59). Hrob č. 174: Hrob byl urnový, nacházel se v hloubce 30-50 cm s množstvím milodarů. Mezi nimi pak byly železná spona (Almgren
65
122), nůž, zlomky hřebenu a tři zlomky skla. Tyto zlomky opět nebylo možné určit ani chronologicky zařadit, celý soubor byl podle dalších nálezů datován do stupně B2b-B2c. Kousky skla byly bezbarvé, silně poničené žárem, ale při zkoumání na nich lze nalézt stopy snad po žebrování (inv. č. 900/67, kat. č. 48). Je tedy otázkou, zda se jedná o zlomek žebrované misky, jak je tomu u dalších hrobů z této lokality (Kolník 1980, 62). Hrob č. 183: Jednalo se o urnový hrob uložený v hloubce 35-50 cm, byl však rozrušen pluhem. Mezi nálezy byly zlomky keramiky, bronzová přezka, fragment jehly a opět zde byly i kousky pryskyřice. Skleněný fragment v tomto hrobě (inv. č. 1009/67, kat. č. 50) byl bohužel deformovaný žárem, a tak nebylo možno určit typ nádoby. Pouze bylo možno rozpoznat, že sklo bylo původně bezbarvé (Kolník 1980, 65).
Kostolná pri Dunaji (okr. Senec) V Kostolné bylo prozkoumáno žárové pohřebiště, ale se dvěma možnými výjimkami, kdy se snad mohlo jednat o kostrové hroby. Výzkumy zde vedl v roce 1960 T. Kolník (Kolník 1980, 91). První nálezy jsou uváděny již na přelomu 19. a 20. století, ty měly být převezeny do muzea v Budapešti, kde se ale dodnes žádné takové nálezy nedochovaly. Další nálezy pak pocházely z povrchových sběrů po orbě z dvacátých a třicátých let, také ve čtyřicátých letech pokračovalo vyzvedávání rozoraných předmětů. V padesátých letech bylo zachráněno několik urnových hrobů. Od roku 1960 zde probíhá záchranný výzkum. Celkem bylo při něm nalezeno 65 hrobů z doby římské, ale jejich počet bude přece jen o něco větší, protože bylo několik hrobů prokazatelně zničeno ještě před výzkumem. Kromě toho zde bylo odhaleno také středověké pohřebiště (Kolník 1980, 91-92). Pohřebiště v Kostolné pri Dunaji není tak rozsáhlé jako v Abrahámu, ale i tak je velké svým významem. Nálezy jsou
66
důležité pro poznání doby římské na Slovensku. Mezi artefakty se objevily bronzové předměty (spony, prsteny, naběračky, nádoby aj.), železné artefakty, vojenská výstroj a výzbroj (např. puklice štítů, meče aj.). Sklo bylo v Kostolné v sedmi hrobech (č. 2, 17, 18, 24, 25, 26, 35 a 47). Několik dalších kousků bylo možné sledovat i ve zničených hrobech. Konkrétně se pak jedná o tři zlomky ze stejné nádoby z průhledného nazelenalého skla (inv. č. 575/60), atypický zlomek z tmavě zeleného skla (inv. č. 580/60), tři slitky ze světle zeleného skla (inv. č. 614/60) a ještě jeden slitek (inv. č. 617/60) ze světle zeleného skla (Kolník 1980, 121). Hrob č. 2: Tento hrob byl urnový, nacházel se v hloubce 65 cm s poměrně bohatou hrobovou výbavou. Nálezy tvořily předměty ze železa, hlavně bojovnická výbava (meč, hroty kopí a oštěpu, kovové části štítu, spona aj.), ale také například železné nůžky, z bronzu (několik nádob, lžíce a fragment naběračky/cedníku a další). Našel se samozřejmě také skleněný zlomek, který byl z průhledného skla (inv. č. 18/60, kat. č. 111). Skleněný fragment pravděpodobně pochází ze spodní části pohárku (obr. 4), typu E 185, s pozůstatky kosočtverečných a oválných faset (Kolník 1980, 95-96). Tento typ pohárů se v době římské nejvíce objevuje od druhé poloviny 1. století zhruba do počátku 2. století. Hrob č. 18: V tomto případě se nejspíše jednalo o žárový pohřeb, zbytky urny nebyly příliš rozpoznatelné. Jeho zbytky se našly v hloubce 80-90 cm a mezi nálezy bylo možné nalézt zbytky bronzového vědra typu E 39/40, bronzové naběračky (E 162), bronzovou sponu typu Almgren 68, zlomek železného nože, uhlíky a předmět z bronzu kulatého tvaru. Kousek skla byl poničen žárem, ale bylo možné rozpoznat původní nazelenalou barvu a také bylo možné jeho typologické zařazení. Jedná se o zlomek s žebrované misky typu E 182, případně E 183 (inv. č. 146/60, kat. č. 113). Hrob byl datován do stupně B1b (Kolník 1980, 102). Hrob č. 24: Tento hrob byl urnový v hloubce 30 cm s bohatou výbavou. Milodary byly zastoupeny železným mečem, částmi kování pochvy meče, hrot kopí (oštěpu), kovové součásti štítu
67
(puklice a držadlo), několik bronzových nádob a další. Skleněný zlomek byl opět poničen žárem, ale bylo možno rozpoznat světle zelenou barvu skla a zbytky po žebrování (obr. 5), to opět ukazuje na žebrovanou misku typu E 182 nebo 183 (inv. č. 217/60, kat. č. 114)-Kolník 1980, 104-105. Hrob č. 25: Porušený urnový hrob v hloubce 55 cm. Opět se jedná o poměrně bohatý hrob, mezi nálezy nechybí železný meč, také pozůstatky kování pochvy meče, železné hroty oštěpu nebo kopí, železná puklice štítu, ke štítu náležely nejspíše také zbytky bronzového kování, zbytky bronzových nůžek, bronzové spony, několik bronzových nádob a další. Skleněný zlomek nádoby (inv. č. 240/60, kat. č. 115) byl světle zelené barvy, poničený žárem s pozůstatkem žeber, které opět ukazují na žebrovanou misku typu E 182 nebo také E 183. Za zmínku ještě stojí jeden předmět, jde o bronzovou ostruhu, která měla na sobě roztavené kousky skla (inv. č. 229/60), snad se mohlo jednat o další části žebrované misky nebo i o jiné skleněné předměty (Kolník 1980, 105-106). Hrob č. 26: Urnový hrob v hloubce 45 cm byl opět porušený. A opět stejně jako v předchozích hrobech byl objeven meč, zbytky kování pochvy, hrot kopí, puklice štítu, bronzové ostruhy, železný nůž, spony (bronzové i železné) a další. Pravděpodobně další zlomek skleněné nádoby typu E 182 nebo E 183 byl v tomto hrobě také nalezen (inv. č. 260/60, kat. č. 116). Barva skla byla světle zelená, ale zlomek byl opět deformovaný žárem, mohlo se také jednat o balsamarium (Kolník 1980, 106-107). Zatímco v hrobech č. 18, 24, 25 a 26 se jednalo o zlomky skla, které bylo možno typologicky zařadit, v ostatních hrobech (č. 17, 35 a 47) jde o zlomky skla atypické, deformované žárem, proto jejich typologické zařazení nebylo možné. Hrob č. 17: Tento hrob je opět urnovým, byl poškozen pravděpodobně orbou a nacházel se v hloubce 65-70 cm. Nálezy byly rozprostřeny ve větší vzdálenosti, což bylo nejspíše způsobeno zmíněnou orbou. Mezi předměty byla bronzová spona, dvě bronzové spirály, bronzová jehla a další. Ze skleněných
68
artefaktů se v tomto hrobě našly dva korálky z porézního skla, také několik zlomků skleněné nádoby (inv. č. 137/60, kat. č. 112). Ty však byly poškozeny žárem a nebylo možné určit typ nádoby, ze které pocházely. Bylo však možné zjistit původní barvu, ta byla zelená a místy se vyskytovaly i pruhy z bílého skla. Nejspíše se mohlo jednat o zbytky balsamaria (Kolník 1980, 101-102). Datování tohoto hrobu spadá nejspíše do konce 2. století do stupně C1. Destičková spona typu A (podle S. Thomas 1967) by spíše ukazovala na 3. století (možný stupeň C1, ale i C2), ale terrinová urna s lištou na rozhraní těla a hrdla by spíše ukazovala na začátek stupně C1 (Krekovič 1987, 247). Hrob č. 35: Hrob 35 se nacházel v hloubce 90 cm, tato hloubka napomohla k lepšímu dochování hrobu. Jednalo se o urnový hrob, kde funkci urny zastávala bronzová nádoba typu E 8. Hrobová výbava byla vcelku bohatá, tvořily ji předměty z různých materiálů. Byly mezi nimi stříbrné spony, bronzová jehlice, bronzové přezky, bronzové součásti opasku (nákončí, nýty aj.), bronzové kování, zlomek bronzových nůžek (nebo také nůž), železný nůž, zbytky bronzových nádob, zlomek bronzového toaletního stolku, šest medvědích drápů, uhlíky (pravděpodobně zbytky nějaké struktury – snad se mohlo jednat o dřevěné obložení hrobu) a také žárem poničený skleněný zlomek (inv. č. 349a/60, kat. č. 117). Nepodařilo se určit typ předmětu, ale podařilo se určit původní barvu, ta byla světle hnědá (Kolník 1980, 110). Hrob č. 47: Tento hrob byl vícenásobným hrobem, našly se zde dvě urny, dostalo se jim označení Hrob 47 a 47A. skleněný zlomek se nacházel v hrobě č. 47A, proto se budu zabývat právě touto částí. Společně se skleněným zlomkem byl součástí hrobové výbavy také hřeben, železná puklice štítu a další železné kování. Skleněný zlomek (inv. č. 448/60, kat. č. 118), pocházející z nádoby, byl z nazelenalého skla, bohužel byl však značně poškozen žárem, a proto nebylo možné jej typologicky zařadit. (Kolník 1980, 115).
69
Posledními
skleněnými
předměty
jsou
ještě
nálezy
ze
zničených hrobů. V prvním případě se jedná o tři kousky světlezeleného, průhledného skla (inv. č. 575/60, kat. č. 119), v druhém případě se jedná o atypický zlomek skla tmavozelené barvy (inv. č. 380/60, kat. č. 120), třetí nález se skládal ze tří zlomků světle zeleného, průhledného skla (inv. č. 614/60, kat. č. 121) a poslední skleněný zlomek (inv. č. 617/60, kat. č. 122) byl opět ze světle zeleného, průhledného skla (Kolník 1980, 121).
Sládkovičovo I (okr. Galanta) Město Sládkovičovo se nachází v Podunajské nížině, přibližně 9 km západně od Galanty v Trnavském kraji. Samotná nekropole se rozkládá na východním svahu v nadmořské výšce cca 125 m, ale i přes malou nadmořskou výšku je zde dobrý výhled do krajiny. V okolí totiž není žádná výrazná dominanta. Na nalezišti byla asi 30-40 cm humusovitá vrstva, která ležela na spraši, ve které byly dále zahloubeny hroby (Kolník 1980, 126). První objevy na pohřebišti byly učiněny v listopadu 1956, kdy byly během stavebních prácí odhaleny kostrové hroby ze starší doby bronzové. Toto naleziště se nachází ve vzdálenosti asi 150 m od pohřebiště z doby římské, systematicky bylo zkoumáno od dubna 1966 do roku 1967. Celkově bylo nalezeno 86 hrobů ze starší doby římské. Kromě toho zde byly odhaleny nálezy z eneolitu a také několik hrobů z 10.-11. století (Kolník 1980, 127128). Ze Sládkovičova bohužel nemáme tak zajímavé skleněné nálezy, jako v Abrahámu nebo v Kostolné, zde se jedná jen o neidentifikovatelné zlomky, často hodně poničené žárem. Ale nedá se říct, že by Sládkovičovo bylo nějakým způsobem méně bohaté na nálezy, oproti jiným dvěma výše zmíněným nalezištím. Bohužel se zde jen nedochovaly skleněné artefakty v dobrém stavu. Celé pohřebiště velmi utrpělo při práci s těžkou technikou,
70
možná i to je důvod, proč je nálezů méně. I přes to se zde nalezlo množství cenných artefaktů, i zde bylo hodně bronzových předmětů (spony, nádoby aj.), železné předměty (nože, hroty kopí/oštěpů, spony aj.), keramika, stříbrné spony, také skleněné korálky. Na pohřebišti ve Sládkovičově máme tedy pouze hroby č. 3 a 15, ve kterých byly nalezeny skleněné zlomky. Ještě existoval další zlomek z okolí jednoho ze zničených hrobů, označený jako hrob B. Hrob č. 3: Jednalo se o poničený, pravděpodobně urnový hrob. Pozůstatky kostí byly roztroušeny na větší ploše, je to nejspíše pozůstatek po rozrušení hrobu těžkou technikou anebo také po vykradení. Z hrobové výbavy se zachovala železná rukojeť bronzového vědra a skleněný slitek. Tento slitek (inv. č. 29/66, kat. č. 124) byl původně z kobaltově modrého skla a je opravdu ve špatném stavu, rozpoznání původního tvaru je velmi těžké. Není ani jasné zda se jedná o zlomek skleněné nádoby nebo korálku (Kolník 1980, 131). Hrob č. 15: Také se jednalo pravděpodobně o urnový hrob, byl však poničen, nacházel se v hloubce 45-50 cm. V tomto hrobě byl společně s malým kouskem skla nalezen i železný hrot kopí, dále pak železný nůž, zlomek železných nůžek, kousek bronzového vědra s železným držadlem, zlomky bronzových pánví a již zmíněný skleněný zlomek (inv. č. 95/66, kat. č. 125). Šlo původně o zelené, průhledné sklo, pravděpodobně s rytím. Opět se jedná o ne moc dobře identifikovatelný zlomek, není přesně jasné, zda se jedná o pozůstatek nádoby nebo korálku (Kolník 1980, 134). Okolí hrobu B: Hrob B byl zcela zničen při výkopových pracích při stavbě silnice, zachovaly se z něj jen střepy z urny a zlomek bronzové nádoby, pravděpodobně mohlo jít o konev nebo naběračku (Kolník 1980, 130). Dále v jeho okolí bylo nalezeno několik dalších artefaktů, bohužel není možné dnes říci, zda opravdu náležely k tomuto hrobu, nebo ne. Jednalo se o železné i bronzové předměty, ale také právě skleněný zlomek průhledného
71
skla (inv. č. 372/66, kat. č. 126), opět se ale nedá přesně říct, z jakého typu nádoby pochází. Ve skupině artefaktů z okolí hrobu B ještě zmíním i nález skleněného korálku (inv. č. 374/66) červené barvy a nakonec i nález zlomku skleněného náramku (inv. č. 373/66) kobaltově modré barvy, širokého 1,3 cm a s průměrem cca 8 cm (Kolník 1980, 161). Hrob č. 33: Za zmínku ještě stojí hrob č. 33, v tomto hrobě se našel pozůstatek po skleněném artefaktu. Blíže jej popíši níže. Jednalo se o urnový hrob v hloubce 30-60 cm. Kromě toho v hrobě bylo nalezeno množství předmětů. Byly to například keramické nádoby, železný nůž, železný hrot kopí a další. Dalším předmětem byl kousek strusky (inv. č. 207/66) s roztavenou hmotou, pravděpodobně šlo o sklo (Kolník 1980, 140).
Bešeňov (okr. Nové Zámky) Archeologický průzkum v Bešeňově se soustředil na jihovýchodní okraj obce na návrší známé jako Turecký vrch, jde o písčitou terasu. Částečně je zastavěný, ale jedna část sloužila jako zdroj písku. Větší těžba zde do roku 1953 neprobíhala, před tímto rokem šlo o malé těžby místních obyvatel, ale podle svědectví už tehdy bylo možné v písku nacházet různé předměty, ať už z bronzu nebo železa a dalších. Až právě v roce 1953 došlo na větší těžbu, při které byly rozrušeny kostrové hroby s orientací ZV. Předměty, pokud v hrobech byly, se nezachovaly. V létě 1953 pod vedením A. Točíka proběhl menší záchranný výzkum na okraji pískoviště. Bylo objeveno 11 kostrových hrobů z doby stěhování národů a 10 popelnicových hrobů z doby římské označené později A-I. Těžba pokračovala i v letech 1954-1955, ale výzkum v těchto letech neprobíhal, a tak docházelo k ničení dalších hrobů. Bádání se znovu obnovilo až v roce 1956, to se soustředilo na západní část pohřebiště a bylo odhaleno dalších 82 popelnicových a jámových hrobů, tyto byly označeny čísly 1-82. Poslední fáze
72
výzkumu proběhla v roce 1959 na okrajové části (východní a severovýchodní) pohřebiště po nalezení hrobu (č. 83) ve stěně pískovny. Zde bylo odkryto dalších 13 urnových hrobů (č. 84 101), dva kostrové hroby a dvě kulturní jámy. Hroby zde byly již výrazně poničeny orbou, dále na východ a severovýchod již pískovna končila, ale začínají zemědělsky využívané plochy (vinohrad) Právě tímto směrem bylo znát pokračování pohřebiště (Kolník 1961, 219-220). Hroby, ve kterých byly nalezeny zlomky skleněných nádob, byly urnové hroby H č. A, H č. 75, H č. 81. Kromě těchto případů, bylo na pohřebišti nalezeno ještě několik hrobů, ve kterých byly nalezeny korálky a slitky skel, ale z větší pravděpodobností šlo opět o korálky. Hrob č. A: Jednalo se o urnový hrob, nádoba byla neporušena, v hloubce 30 cm. V urně byly zbytky ohořelých lidských kostí a několik střepů. Mimo urnu pak byly uloženy předměty hrobové výbavy, deformované bronzové vědro, držadlo bronzového cedidla a zlomky skleněné nádoby (kat. č. 53), které ležely ve vědru i mimo něj. Zlomky skla byly z průhledného skla modrozelené barvy. Pravděpodobně byly původně z hluboké misky s žebry, to znamená typ E 183 (Kolník 1961, 220-222). Hrob č. 75: Tento hrob byl porušeným urnovým hrobem v hloubce 40 cm, z urny se dochovala pouze spodní část. Nálezy z tohoto hroby byly železné nůžky, železné nože (jeden i s kostěnou rukojetí), železná spona, šídlo, dále pak zlomky bronzových předmětů
(naběračková
souprava,
spona,
kování
aj.)
a
samozřejmě také zlomek skla (kat. č. 54). V tomto případě šlo o slitek původně průhledného skla s nádechem modrozelené barvy. Mohlo se jednat o skleněnou misku (Kolník 1961, 233-234). Hrob č. 81: Hrob byl nalezen v hloubce 55 cm, šlo o urnový hrob, urna se dochovala celá, byla pouze vlivem tlaku země rozlámaná. Předměty hrobové výbavy se nacházely v urně, např. zlomek kostěného hřebenu, železné kování, ptačí kost, střepy z další nádoby, hrudky smoly a slitky skla (kat. č. 55). V tomto případě se
73
nejspíše jedná o neidentifikovatelné zlomky z nádoby a také korálků (Kolník 1961, 234-235).
Čaka (okr. Levice) Pohřebiště z doby římské zde bylo objeveno při revizním výzkumu mohyly z doby bronzové v roce 1960. Bylo nalezeno pět žárových hrobů (Bejlak-Kolník 2006, 58). Plocha výzkumu se nacházela poloze „Kopec“ a leží na jihozápadním okraji obce, na mírném svahu, pod kterým teče vodoteč. Nedaleko odtud je germánské sídliště, které se rozprostírá
na
protilehlém
kopci
v poloze
„Diely“.
Hroby
obsahovaly kromě keramických uren, také železné předměty (hroty oštěpů, nůžky aj), bronzové nádoby a další předměty z různých materiálů. Hroby, ve kterých se vyskytly skleněné artefakty, byly hrob 3 (4/60) a 4 (6/60). Hrob 3 (4/60): Jednalo se o urnový hrob, který byl uložen v hloubce cca 35 cm, jednalo se o nejbohatší hrob. Obsahoval keramickou urnu s pozůstatky kremace. Další nálezy tvořily železný meč, držadlo vědra a deformovaná část vědra, železné nůžky, bronzový cedník, železný hrot oštěpu, kostěný předmět (jehlice?) a roztavené kousky skla. Fragmenty skla (inv. č. 20/60, kat. č. 70) byly silně poničené žárem, bylo možné zjistit jejich původní barvy, ta byla zelená. Po bližším prozkoumání se mohlo jednat o zlomky žebrované misky, tedy typologicky E 182/183 (Bejlak-Kolník 2006, 58-60). Hrob 4 (6/60): Urnový hrob, rozrušený orbou, se nacházel v hloubce cca 30 cm. Se zbytky urny byly nalezeny také další předměty, například zlomek bronzové nádoby, kostěná jehlice a zlomek skla. Fragment skla (inv. č. 34/60, kat. č. 71) byl také poničen žárem, v tomto případě však nešlo určit k jakému typu nádoby původně patřil. Zjistila se pouze barva skla, která byla zelená (Bejlak-Kolník 2006, 60).
74
Datace pohřebiště je uvedena do 2. století, pokud se v případě skleněných zlomků opravdu jedná o žebrovanou misku typu E 182/183, dataci do stupně B2 by to jen potvrzovalo (Bejlak-Kolník 2006, 64).
Veľký Cetín (okr. Nitra) Záchranný archeologický výzkum ve Veľkém Cetíně probíhal na trase ropovodu v letech 1991-1992, ve dvou polohách „Polišská“ a „Jakubská“. A právě na poloze „Jakubské“ bylo nalezeno germánské žárové pohřebiště. Dále tu bylo objeveno i sídliště z raného středověku (Cheben-Ruttkayová-Ruttkay 1994, 177). Poloha „Jakubské“ leží asi 1,5 km od Malého Cetína na levém břehu Staré Nitry, v mírném svahu. Bylo zde prozkoumáno žárové pohřebiště z doby římské (29 hrobů), jde ale pouze o jeho část. Při práci s těžkou technikou došlo k narušení nebo i zničení několika hrobů. Podařilo se zachytit západní a východní okraj pohřebiště. Z 29 hrobů se jen ve dvou podařilo objevit skleněné artefakty. Jde o hroby č. 8 a 17. Hrob č. 8: Jednalo se o urnový hrob (asi v hloubce 16 cm), který však byl rozrušený. Z keramické urny se dochovala dolní část a z hrobové výbavy dva neidentifikovatelné železné předměty, bronzová spona a fragment skla (obr. 2:3, kat. č. 128). Šlo o světle zelené dno, pravděpodobně pocházející z pohárku (ChebenRuttkayová-Ruttkay 1994, 194-197). Hrob č. 17: V hloubce 21 cm se našla keramická urna. Hrobový inventář byl uložen vedle urny a tvořily jej předměty z bronzu, železa, skla (zlomky nádob i korálek) a nalezen byl i kousek mušle. Dva kousky skla (kat. č. 129, 130), které pravděpodobně patřily původně ke skleněné nádobě byly oba poničené žárem. V prvním případě se jednalo o slitek čirého skla, v druhém případě se možná jedná o slitek zdobené nádoby. Slitek tvořila černá
75
sklovitá hmota s tmavě šedými a žlutými skvrnami (ChebenRuttkayová-Ruttkay 1994, 194-197).
Vysoká pri Morave (okr. Malacky) Obec Vysoká pri Morave leží v Záhorské nížině, a to na jejím jihozápadním okraji v okrese Malacky. Najdeme ji v blízkosti dolního toku řeky Moravy v nadmořské výšce cca 145 m n. m., řeka Dunaj se nachází jižně od Vysoké ve vzdálenosti 20 km (Ondrouch 1957, 13). Hrob, který mě bude následně zajímat, byl nalezen v roce 1939 při těžbě půdy na stavbu hráze. Ten byl těžbou narušen a neexistuje k němu odborné zpracování nálezové situace, ta byla zpětně rekonstruována podle výpovědi svědků. Hrobový inventář je dnes uložen v Bratislavě zásluhou Š. Lukačoviče a ředitele místní školy P. Bohunického, kteří artefakty zachránili a následně předali muzeu (Ondrouch 1957, 13). Bohatý kostrový hrob: Podle výpovědi svědků kostra ležela v hloubce 120 cm v natažené poloze, hlavou na východ a nohama k západu. Předměty hrobového inventáře měly všechny ležet v oblasti hlavy. Z nich se pak podařilo zachránit bronzové nádoby (situla, pánvice, konvice, miska), další bronzové předměty (naběračka, kování picího rohu aj.) a nakonec také dvě skleněné nádoby. Jedna z nich byla dochována v celku a v druhém případě šlo o zlomky. V obou případech šlo o poháry. První pohár (inv. č. 10 336) byl dochován v neporušeném stavu (obr. 3:1, foto 9, kat. č. 132). Byl vyroben z čirého (mírně duhové) průhledného skla. Výška poháru je 17,6 cm, průměr ústí 7,4 cm, průměr dna 3,4 cm a průměr nožky je 4,2 cm a šířka stěny je 0,1 cm. Jde tedy o pohár stojící na duté nožce, rozšiřující se směrem k ústí. Povrch poháru je kanelovaný ve spirálách ode dna po okraj, kromě těchto kanel jsou součástí výzdoby také plastické výstupky listovitého tvaru. Pohár pochází původně z jižní Itálie, kde se byl vyroben v 1.
76
století, snad se může jednat o variantu typu E 191. Druhý pohár (obr. 3:2, kat. č. 133) ze světle zeleného skla (inv. č. 10 336) byl dochován jen ve zlomcích, podle kterých se provedla přibližná rekonstrukce. Mohlo by se jednat o hladký baňatý pohár, se dnem vtlačeným dovnitř, konvicovitým vydutím a s mírným rozšířením k okraji. Vzhledem k tomu, že ale nejsou příliš známé podobné nálezy, mohlo se jednat o chybnou rekonstrukci (snad kromě poháru z Locarna). Celý inventář hrobu jej pak datuje do 2. poloviny 1. století (Ondrouch 1957, 13, 38-40).
Zohor (okr. Malacky) Systematické a záchranné archeologické výzkumy se realizovaly v poloze „Piesky“, tato poloha se nachází asi 15 km severně od ústí řeky Moravy do Dunaje. Místo bylo v minulosti využíváno ve více obdobích pravěku (Lnk, doba bronzová, doba laténská) a také v době římské a stěhování národů až po raný středověk. Z doby římské je zde zastoupeno jak sídliště (rozprostírající se převážně v západní a severní části naleziště, z období 1.-4. století), tak pohřebiště (to však zastupuje pouze 1.-2. století). Sídliště mohlo v době římské plnit funkci obchodního střediska na Jantarové cestě (Elschek 2011, 134-135; Elschek 2014, 113-114). Pohřebiště je převážně žárové, avšak našly se zde i tzv. bohaté knížecí hroby, které byly kostrové. Lokalita je známá od 40. až 50. let 20. století, kdy tu docházelo k narušování hrobů těžbou štěrku. Skleněné nádoby se v Zohoru našly ve dvou hrobech, a to v hrobě č. 3 a 4 (kat. č. 134-139). Hrob č. 3: Bohaté hroby ze Zohora zastupuje hrob č. 3. byl nalezen v roce 1957 při těžbě štěrku. Kromě skleněných nádob, které zmíním níže, se zde našly i další předměty z různých materiálů, za zmínku snad stojí i bronzová naběračka se značkou výrobce. Skleněné nádoby se zde dochovaly ve čtyřech kusech. První nádoba byla miska z millefiorového skla, jednalo o typ E
77
181, stejně jako v případě druhé misky, která byla mírně poškozená. Materiál nádob byl zhotoven z neprůhledného skla, tmavě modré barvy s bílými a světle modrými ornamenty. Další dvě misky zastupují typ E 183, kdy druhá z misek byla pouze ve fragmentech. Sklo bylo světle modré barvy (Elschek 2002, 245290; Kraskovská 1959, 99, 102). Hrob č. 4: Jednalo se o neporušený kostrový hrob. Svým inventářem se řadí mezi bohaté knížecí hroby. Tento hrob se nacházel asi 200 m od žárového pohřebiště, dno bylo v hloubce 170 cm a původně měl dřevěné obložení. Podle antropologické analýzy se jedná o muže ve věku 40-50 let. Mezi hrobovým inventářem se objevily keramické nádoby (římské i germánské), spony, kování opasku, ostruhy, břitva, nůž, nůžky, bronzové nádoby a také skleněné nádoby. Jednalo se o žebrované misky typu E 183 (obr. 6:1, 2). Sklo bylo průhledné, modrozelené barvy. Plastická žebra nebyly ve svislém směru, ale byly mírně zešikmeny. (Kolník 1959, 146; Kraskovská 1959, 100). Knížecí hrob: V roce 2010 byl nalezen neporušený kostrový komorový hrob. Nacházel se v hloubce 60 cm, rozměry jámy byly 270 x 135 cm. V komoře ležel pravděpodobně 40-50letý muž, v natažené poloze s hlavou k severozápadu. Podle nálezové situace se může soudit, že mrtvý patřil k tehdejší elitě. Hrobovou výbavu tvořilo 12 keramických nádob (9 římských a 3 germánské), dále 3 spony typu Almgren 77, ostruhy, kování opasku, bronzové nádoby, bronzová břitva, nůž a nůžky. U hlavy mrtvého se nacházely také dvě celé skleněné nádoby. V obou případech se jednalo o žebrované misky E 183 (kat. č. 140-141, foto 10) z průhledného, světle modrého skla. Plastická žebra začínala těsně pod okrajem a pokračovala svisle dolů ke dnu (Elschek 2014, 115-116). Sepulkrální objekt: V roce 2008 byl v sondě během zjišťovacího výzkumu objeven objekt s kruhovým žlabem (objekt 15/2008). Šlo o poměrně rozměrnou jámu nepravidelného obdélníkového tvaru
78
s rozměry 3,9-4 x 1,9-2,5 m, průměr žlabu byl 7 m a naměřená průměrná šířka 0,6 m. V zásypu objektu se objevovaly kusy římských cihel, malty a kamenů. Domněnka, že se jedná o hrob s kruhovým žlabem se nakonec nepotvrdila. Jeho skutečnou funkci se však nepodařilo zjistit. Nálezy objekt datují do doby římské, nejspíše do druhé poloviny 2. století, nejpozději do začátku 3. století. Kromě již zmíněných cihel zde bylo objeveno množství kovových fragmentů (více než 500) blíže neurčitelných předmětů. Jednalo se totiž o rozlámané a žárem poničené zlomky, u kterých bylo těžké určit původní tvar. Byly zastoupeny jak bronzové, tak i stříbrné nebo železné fragmenty. Další skupinu tvořily keramické nádoby germánské i římsko-provincionální produkce. Ze skleněných nálezů se podařilo zachytit dva zlomky skleněných nádob (kat. č. 142-143, foto 11). V obou případech se jednalo o fragmenty tenkostěnné nádoby z průhledného, světle zeleného skla. Bohužel nebylo možné určit přesný typ nádob, ze kterých zlomky pocházely, a tak je nebylo možné ani blíže datovat. V zásypu jámy se našel i skleněný korálek z modrého skla, šlo o typ T-M 47 III. Ty se nejčastěji objevují ve stupních B 2 a B2/C1, vzácně se mohou objevit i ve stupni D1 (Elschek-Rajtar-Varsik 2010, 135-146).
Bratislava – Devínská Nová Ves (okr. Bratislava) Devínská Nová ves se nachází na úpatí vrchu Kobyly, kde je mnoho dalších lokalit z doby římské. Pro účely této práce mě zajímal nález z roku 1936, který provedl M. Hite v poloze „Slovanská cesta“. Jednalo se o kostrový hrob a podle svědectví M. Hita by v tomto hrobě měly být tři bronzové spony, keramická nádoba a také skleněná miska. Dnes už se bohužel nemůžeme o tomto přesvědčit, protože z celého inventáře se dochovala pouze jedna bronzová spona. Skleněná miska (kat. č. 57) měla být původně z průhledného, modrého skla, zda se ale jednalo o jeden
79
z typů misek (E 181-183) dnes už nebude možné rozhodnout (Pichlerová 1961, 858-859).
Křižovany nad Dudváhom (okr. Trnava) V poloze „Vinohrady“ bylo nalezeno pohřebiště ze starší doby římské. Na celém nalezišti byl mezi objevenými artefakty pouze jeden fragment skla (kat. č. 123). Jednalo se o zelené sklo, které však bylo silně poničené žárem, a tak nebylo možné jej blíže určit. Jen díky dalším nalezeným artefaktům bylo možné určit dataci do starší doby římské (Hrnčiarik 2009, 162).
4.2 Sídliště Bratislava – Dúbravka (okr. Bratislava) Archeologické výzkumy v Dúbravce se probíhaly v poloze „Veľká Lúka“ v letech 1982-1993 pod vedením Archeologického ústavu SAV. Prozkoumáno bylo germánské sídliště ze starší doby římské. V blízkosti se také nalézá římská stavba (villa rustica), ta ale není předmětem zájmu této práce (Bárta-Kolník 1981, 29-30; Varsik 2008, 36-37). Nejčastějšími nálezy byly samozřejmě keramické zlomky nádob germánské i importované provenience. Dále to byly bronzové a železné předměty, mince, římské cihly atd., mezi nálezy byly i fragmenty skla (Elschek-Kolník-Rajtárová 1990, 5354). Interiér lázní: Již v první fázi výzkumu v roce 1982 bylo nalezeno několik zlomků skla, a to na místě, které se dá pravděpodobně označit jako římské lázně. Lázně by se mohly datovat do mladší doby římské. Tomu napovídá nalezený zlomek terra sigillaty v maltě a mince (př. denár Alexandra Severa). Avšak zlomky skla
80
(kat. č. 58-60) jsou starší, předpokládá se tedy jejich sekundární uložení a původně nejspíše náležely ke germánské osadě na tomto místě z 1. století. Jde o zlomek millefiorového skla (tmavě zelený se
žlutými
očky).
I
další dva
zlomky skla
jsou
z millefiorového skla, jeden je tak jako předchozí tmavě zelený, ale druhý je tmavě fialový s bílými pruhy (Kolník-Kulichová 1984, 115116). Sídlištní vrstva: Ze sídlištní vrstvy pochází tři zlomky skla (kat. č. 61-63). Všechny tři jsou pouze fragmenty skleněných nádob bez bližšího určení. Objekt 15/89: V tomto objetu se našel pouze fragment ze skleněné nádoby, snad by se mohlo jednat o pohár nebo misku (kat. č. 64). Objekt 34/89: Opět se jedná pouze o zlomek skleněné nádoby bez bližšího určení (kat. č. 65). Objekt 86/90: Zde se našel fragment skleněné nádoby, snad by se mohlo jednat o pozůstatek z láhve (kat. č. 66). Objekt 87/90: Stejně jako u předchozího objektu může fragment skla (kat. č. 67) pocházet z láhve (Hrnčiarik 2009, 159-160, KolníkRoth-Schmidtová 1988, 77). Kromě zmíněných fragmentů skla se v Bratislavě-Dúbravce našly ještě i další skleněné zlomky, jejich datace ale spíše náleží do mladší doby římské, a proto je neuvádím.
Branč (okr. Nitra) Zkoumaná lokalita, Branč „Helyföldek“, leží na mírné terasovité vyvýšenině na pravém břehu řeky Nitry jižně od obce. Již v roce 1960 se začalo s výstavbou hospodářského družstva, kdy při kopání základů bylo rozrušeno několik objektů. Terénní práce započaly v roce 1961, nejprve proběhla zjišťovací fáze a následně proběhl
záchranný
výzkum.
Lokality
byly
již
dávno
znehodnocovány zemědělskou činností a povrchovým sběrem byla odhalena přibližná rozloha sídliště, které se rozprostíralo
81
severně i jižně od místa základových výkopů. Díky výzkumu bylo zdokumentováno mnoho objektů z období neolitu, straší i mladší doby bronzové, doby laténské, doby římské a slovanský hrob (Kolník-Varsik-Vladár 2007, 9). Sídliště z doby římské bylo díky povrchovému sběru potvrzeno na ploše několika hektarů, ovšem průzkum byl proveden jen z části. Z velkého počtu objektů jsou zastoupené sídlištní jámy (zásobní, odpadní a exploatační jámy), zahloubené chaty, pece, ale i pozůstatky nadzemních staveb. V objektu 1 se dokonce našla kostra muže. Z lokality dále pochází bohatý nálezový materiál: keramika (germánská i importovaná-terra sigillata, terra nigra aj.), železné předměty, kostěná a parohová industrie, žernovy, přesleny, závaží a také skleněné artefakty-korálky i zlomky nádob (kat. č. 56), jednalo se však pouze o fragmenty. Celkově bylo na lokalitě nalezeno celkově 19 fragmentů skla, ale pouze dva zlomky pocházely z datovatelných kontextů 2. století (Kolník-VarsikVladár 2007, 24-29, 65-144; Varsik 2009, 137). Germánské sídliště v Branči mělo několik fází, na mnoha objektech byla znát superpozice. Nalezené artefakty datují sídliště do 2. a 3. století s možným přežíváním do 4. století (Kolník-VarsikVladár 2007, 31).
Hurbanovo (okr. Komárno) V poloze „Za Žitavou“ se nachází sídliště z doby římské až z doby stěhování národů. Rozkládalo se jihozápadním směrem od toku Žitavy na mírném svahu. V roce 2001 zde probíhaly výkopové práce, při nichž byl prováděn archeologický dohled. Postupně bylo ve výkopu objeveno několik keramických střepů, proto se přistoupilo k vytyčení tří sond (sonda A-C). V sondě B a C byla zachycena polozemnice, která dostala označení objekt 1 (RuttkayBielich 2002, 166).
82
Objekt č. 1: Jednalo se o zahloubenou chatu s kůlovou konstrukcí s rozměry 4,8 m x 3,6 m. Našly se zde i pozůstatky po otopném zařízení ve východní části chaty. Nálezy z polozemnice byly zastoupeny keramikou, která byla germánského původu, ale v menší míře i importovaná panonská keramika. Dále se zde našlo například
i
kostěné
šídlo,
železné
předměty
a
fragment
skleněného artefaktu (kat. č. 78). V případě skla se však jednalo o neidentifikovatelný zlomek. Není tedy možné jeho typologické ani chronologické zařazení, ale ostatní nálezy by chatu mohly datovat do 2. století, případně i do počátku 3. století (Ruttkay-Bielich 2002, 166-167).
Veľký Meder (okr. Dunajská Streda) V roce 1990 zde byla odkryta plocha pro předstihový záchranný výzkum
(poloha
„Vámostelek“),
který
zde
pokračoval
i
v následujících letech. Největší počet objektů spadá do období doby římské, která je zastoupena sídlištními objekty. Kromě toho zde bylo odkryto také pohřebiště ze 7.-8. století (Varsik 1992, 120121). V první fázi výzkumu v roce 1990/1991 bylo nalezeno 22 objektů, 13 objektů pak tvořily zahloubené chaty. Zde se poprvé na Slovensku prozkoumaly chaty se stupňovitým odsazením po celém obvodu stěn, vnitřní prostor chaty se tak rozšířil asi o 80 cm. Ale byly zde i chaty bez tohoto odsazení. Důležitá byla např. bronzová dvojdílná spona, ta byla nalezena společně s keramikou 2. až 3. třetiny 2. století (Varsik 1992, 121). Výzkum pak pokračoval i v roce 1992, při kterém byly objeveny další objekty z doby římské, mezi nimi i další zahloubené chaty, jejichž počet se tak zvýšil na 40 obytných objektů. V roce 1992 se potvrdil předpoklad z minulé sezóny, a to že chaty byly na sídlišti řazeny do obloukovitých řad. V této sezóně byly mezi nálezy i mince, které napomohly datování sídliště, byl to např. denár z 2. století,
83
některé nalezené spony pak byly datovány do období 2.-3. století a další nálezy pak ukazují na přetrvávání sídliště možná až do 4. století. Musím ještě zmínit i povrchový sběr, který se uskutečnil na východní části lokality, protože právě ze sběru pochází zlomek římského skla (kat. č. 131). Bylo tak nalezeno bronzové kování, terra sigillata, kamenné artefakty a právě i zlomek skleněné nádoby. Bližší zařazení však nebylo možné (Varsik 1993, 128129; Varsik 2004, 258-260).
Štúrovo – Obid (okr. Nové Zámky) Město Štúrovo najdeme na jihu na hranicích Slovenska a Maďarska v okrese Nové Zámky. V letech 1984-1985 probíhal ve Štúrovu záchranný archeologický výzkum v městské části Obid, poloha „Obidská pusta“, dnes je Obid samostatnou obcí vzdálenou od Štúrova cca 7 km (Oždáni 1985, 182). Během záchranného archeologického výzkumu byly nalezeny sídlištní objekty z několika období pravěku, konkrétně z období neolitu (LnK), ze střední doby bronzové, doby laténské a doby římské (konkrétně z 2. století) a nakonec i z období raného středověku.
Doba
římská
zde
byla
zastoupena
hlavně
zásobnicovými jámami, ale byla nalezena i zahloubená chata (obj. 50/85). Mezi nálezy byly zvířecí kosti, keramický materiál (mezi ním germánská i provinciální keramika), ale také kostěná jehla, bronzová jehla ze spony a dva zlomky skla (kat. č. 127). V tomto případě se jedná o neidentifikovatelné zlomky ze skleněné nádoby, zelené barvy (Bejlak 2010, 143-144).
Komjatice (okr. Nové Zámky)
V roce
1979
v poloze
„Kňazova
jama“ proběhl záchranný
archeologický výzkum. Břeh řeky zde byl odtěžován a následně se
84
touto vytěženou zeminou zasypávalo bývalé koryto řeky Nitry. Na obnaženém sprašovém podloží se rýsovaly objekty, které však byly v mnoha případech téměř odtěženy těžkou technikou, která prováděla skrývku, která však nebyla rovnoměrná. Sídlištní objekty, které bylo možné prozkoumat, náležely většinou období eneolitu a době římské, ale některé spadaly i do období neolitu, doby bronzové, doby halštatské a laténské. Sídliště z doby římské bylo identifikováno velkým počtem zahloubených chat (asi 100) a další sídlištními objekty. Do tohoto počtu spadají i objekty nalezené již v první fázi v roce 1977. Zahloubené chaty měly šestiúhelníkovou kůlovou konstrukci, ale jen v jednom případě (chata č. 78) se našly pozůstatky otopného zařízení. Nálezový materiál z domů tvořily keramické střepy a zvířecí kosti. Podobná nálezová situace se opakovala i u mírně zahloubených chat, také zde chybí stopy po otopných zařízeních. Pece byly postaveny mimo obytné prostory. Sídlištní jámy byly spíše chudé na nálezy, výjimku tvoří obj. č. BA 110, kde bylo odkryto velké množství keramických střepů a mince císaře Hadriána. K sídlišti bylo možné přiřadit i dva kostrové hroby, v tomto případě lze nejspíše hovořit o pohřbu na sídlišti, podle keramiky bylo možné datování do doby římské, avšak bez bližšího určení. Datování sídliště v Komjaticích je složité, jde o sídliště, které přetrvávalo delší dobu. Jeho počátek se snad dá určit do první poloviny 2. století, a to podle výše zmíněné mince císaře Hadriána. Podle nalezené keramiky lze s jistotou určit přetrvávání sídliště i do 3. století, také importovaná keramika přetrvává do 3. století, jedná se o šedou panonskou keramiku, terra sigillata se našla pouze ve zlomcích. Sklo je v Komjaticích zastoupeno pouze ve zlomcích, lze říci, že náležely ke skleněným nádobám, ale bližší určení nebylo pro zlomkovitost materiálu možné (Točík 1980a, 215-223). V roce 1977 byla v Komjaticích prozkoumána ještě jedna poloha, a to lokalita „Tomášove“. Nachází se v blízkosti polohy „Kňazove jamy“ na soutoku dvou mrtvých ramen řeky Nitry. I zde se prozkoumalo množství objektů z různých
85
období (neolit, doba bronzová, doba římská). Doba římská byla identifikována v několika obytných objektech, jedná se tedy opět o sídliště.
Bylo
nalezeno
množství
keramiky,
germánské
i
provincionální, díky ní se stanovilo přibližné datování na přelom 2. a 3. století (maximálně do poloviny 3. století). Sklo se zde také našlo, ale jen ve fragmentech, opět můžeme říct, že se jedná o fragmenty skleněné nádoby (kat. č. 110), ovšem bližší určení není možné (Točík 1980b, 239-240).
Bučany (okr. Trnava) Výzkum zde byl proveden na trase „Pánské“. Záchranný archeologický výzkum byl stanoven na základě narušení několika objektů výkopovou rýhou pro ropovodní potrubí. V délce cca 220 m bylo narušeno několik objektů z období eneolitu, doby bronzové a doby římské. Já se zde zaměřím pouze na objekty doby římské (Novosedlík 1993, 104). Jednalo se zde o sídliště z doby římské. Byla odkryta destrukce stavby (objekt 1?), ta byla identifikována nálezem silné vrstvy mazanice (0,42-0,68 m). Datace sídliště ale nebyla přesněji stanovena, nálezový materiál nebyl dostatečně chronologicky průkazný. Artefakty se nacházely v místě destrukce, byla mezi nimi germánská keramika, zvířecí kosti, zlomky žernovu a lastury. Našly se i dva slitky skla (kat. č. 68-69). Nebylo však možné je blíže identifikovat, lze jen říci, že se pravděpodobně jednalo o zlomky ze skleněné nádoby (Novosedlík 1993, 104-105).
Chotín (okr. Komárno) Archeologický výzkum v poloze „Delihegy“ vedený v letech 19771979 vyvolaný těžbou písku, odkryl část většího naleziště, kde se objevily sídlištní objekty z doby římské (zahloubené domy a jiné).
86
Sídliště
z doby
římské
bylo
charakterizováno
množstvím
zahloubených i nadzemních chat a dalšími sídlištními objekty. Nálezový soubor z těchto jam tvořil bohatý keramický soubor (terra sigillata, panonská keramika), bronzové spony, železné kování, mince a další předměty z různých materiálů. (Romsauer 1978, 207-208) Mezi nálezy byly i skleněné artefakty, a to jak nádoby (kat. č. 79-109), tak i korálky a náramky (Březinová 1994, 97). Objekty, ve kterých byly nalezeny zlomky nádob: sektor VIII/3, 148/78, sektor IV/3-4, sektor IV/5, sektor III/5, sektor IV/3, sonda II/77, objekt SII/5, objekt č. 8/77, 18/77, 42/77, 43/77, 68/77, 107/77, 109/77, 112/102/77, J-8-9, 135/78, 144/78, S III/5, S IV/9, S V/8, S-III/B. Některé nálezy pocházely také ze sběru, ale také ze začišťování kolem objektu č. 159/78 a S II/O. Sonda II/77: V této sondě v hloubce 10-15 cm byl nalezen zlomek dna ze skleněné nádoby. Sklo bylo slabě průsvitné, modrozelené. Na dně snad byla i plastická značka. Mohlo se jednat o dno z láhve. Zjistitelné rozměry: 47x34 mm, tloušťka stěny 5 mm. Objekt SII/5: Ve třetí vrstvě nad destrukcí v sektoru 20 se našel zlomek skla, jednalo se o kousek ústí nádoby. Sklo bylo průhledné, zabarvené do světle modra. Rozměry: 20x31 mm, tloušťka stěny 2-5 mm. Objekt 8/77: Jednalo se o pozůstatky chaty, v její západní části se našlo několik zlomků skleněných nádob. V prvním případě šlo o zlomek průhledného, modrozeleného dna s prstencovitou nožkou a s částí stěny. Mohlo se jednat o fragment misky nebo také pohárku. Rozměry fragmentu: 40x42 mm, tloušťka skla (dno) 3-4 mm, tloušťka stěny 2 mm. Kromě tohoto zlomku se ve stejném místě našly ještě další čtyři kousky skla. Také se jedná o průhledné, modrozelené sklo, snad se mohlo jednat o stejnou nádobu. Tloušťka stěny byla také 2 mm, rozměry zlomků byly 21x17, 6x3, 22x24, 10x5 mm. Objekt 18/77: Zde byl nalezen zlomek dna se zbytkem prstencovité nožky, sklo bylo průhledné, modrozelené barvy. Šlo
87
snad o zlomek z pohárku. Naměřené rozměry: 40x42 mm, tloušťka stěny 1mm a výška nožky 8 mm. Ve stejném objektu se našly ještě dva zlomky z průhledného světle modrého skla zřejmě z nádoby,
pravděpodobně
pocházely
ze
stejné.
Naměřené
rozměry: 30x50, 20x10 mm, tloušťka stěny 1 mm. Objekt 42/77: V tomto objektu se společně se skleněným fragmentem našel i zlomek terra sigillaty. V případě skla se jednalo o fragment dna s prstencovitou nožkou, mohlo to být původně z pohárku. Sklo bylo průsvitné světle zelené. Naměřené rozměry: 28x20 mm, tloušťka stěny 3 mm. Objekt 43/77: Zde se našlo 9 zlomků skla, které však byly zdeformované, a tak je nebylo možné typologicky zařadit. Lze jen říct, že pocházely z nádoby. Sklo bylo původně zelené barvy. Objekt 68/77: V objektu 68/77 se našly dva zlomky skla, které mohly
pocházet
ze
stejné
nádoby.
Oba
zlomky
byly
z průhledného, čirého skla se stopami černého barviva na povrchu. Naměřené rozměry: 17x27 a 17x25 mm, tloušťka stěny 1-1,5 mm. Objekt 107/77: První případ nalezeného zlomku v tomto objektu byl zastoupen průhledným, světle zeleným sklem bez bližšího typologického určení. Naměřené rozměry: 32x30 mm, tloušťka stěny 1 mm. V druhém případě se jedná o dva zlomky průhledného, čirého skla, mírné vyhnutí na profilu by mohlo ukazovat na to, že zlomky pochází ze dna nádoby. Naměřené rozměry: 22x15, 20x12 mm, tloušťka stěny 1 mm. Objekt 109/77: V tomto objektu se našly celkově tři zlomky skleněných nádob společně s nimi i fragmenty terra sigillaty. První zlomek je fragment dna s prstencovitou nožkou, mohlo se jednat původně o pohár. Sklo bylo průhledné, světle zelené, ve stěně byly malé bublinky. Naměřené rozměry: 45x42 mm, tloušťka stěny 2 mm. Druhý zlomek je z průhledného, zeleného skla, snad pocházel z prstencovité nožky, v tom případě by se mohlo také jednat o fragment pohárku. Naměřené rozměry: 22x20 mm, tloušťka stěny 3 mm. Poslední fragment byl poničen korozí,
88
původně
se
ale
nejspíše
jednalo
o
část
stěny
nádoby
z průhledného, čirého skla. Naměřené rozměry: 30x18 mm, tloušťka stěny 1 mm. Objekt 112/102/77: Zde se našel zlomek skla, jednalo se o zaoblené sklo, průhledné, světle modré. Naměřené rozměry: 20x24 mm, tloušťka stěny 2-3,5 mm. Kromě skla se zde našly také zlomky terra siggilaty. Objekt J-8-9: Zde byl objeven malý zlomek ze stěny nádoby, sklo bylo průhledné, světle zelené. Naměřené rozměry: 20x5 mm, tloušťka stěny 1 mm. Objekt 144/78: Tento objekt byl identifikován jako předpecní jáma, našly se zde dva fragmenty skleněných nádob. První fragment původně pocházel ze stěny nádoby, sklo bylo průhledné, modrozelené. Naměřené rozměry: 20x17 mm, tloušťka stěny 2 – 3 mm. Druhý fragment byl z průhledného, zeleného skla, se stopami po druhotném opracování. Naměřené rozměry: 28/17 mm, tloušťka stěny 3 mm. Sektor VIII/3: Ve vrstvě 1 se našel fragment z těla nádoby (obr. 2:6),
pravděpodobně
poháru
s broušenou
výzdobou.
Sklo
fragmentu bylo průsvitné z mléčně bílého materiálu. Naměřené rozměry: 88/34, tloušťka stěny 1 až 2 mm. Objekt 135/78: V severní části objektu ve vrstvě 20 – 40 cm byl nalezen zlomek z těla nádoby, pravděpodobně poháru (obr. 2:7). Sklo bylo průhledné a čiré. Naměřené rozměry: 32x22 mm, tloušťka stěny 1,7 mm. V objektu se ještě našly i další nálezy, opět se jednalo o zlomky terry sigillaty. Objekt 148/78: V tomto objektu se objevily dva kousky skleněné nádoby, které pravděpodobně náležely k jednomu jedinci. Kromě skla se zde našly i zlomky terra sigillaty. První fragment pocházel ze spodní části, jde o zlomek dna s prstencovitou nožkou. Naměřené rozměry: 42x45 mm, tloušťka stěny 1 mm. Druhý fragment byl zlomek okraje, ten byl vyhnutý a zaoblený. Naměřené rozměry: 11x28 mm, tloušťka stěny 1 mm. Sklo obou zlomků bylo
89
průhledné a světle zelené. Pravděpodobně se jedná o fragmenty z poháru. Sektor IV/3-4: Fragment z těla nádoby (obr. 2:8), který se zde našel, na sobě nesl stopy po plastické výzdobě, možná rostlinném ornamentu. Jednalo se o zlomek průhledného světle zeleného skla. Naměřené rozměry: 27/30 mm, tloušťka stěny 2 mm. Sektor VI/5: Stejně jako v předchozím případě se v tomto případě našel fragment z těla nádoby se zbytkem plastické výzdoby (lišta), sklo bylo průhledné, světle zelené. Naměřené rozměry: 18x20 mm, tloušťka stěny 1 mm. Zde také byly nalezeny zlomky terra sigillaty. Sektor III/5: V tomto sektoru, v třetí vrstvě se našly dva zlomky skla. Jednalo se o fragmenty nádoby z průhledného, světle zeleného skla. Oba fragmenty byly poničeny žárem, ale snad by se zde mohly objevit stopy po výčnělcích nebo žebrování. Mohlo se tedy jednat o pozůstatek po žebrované misky. Naměřené rozměry: 7x27 mm, tloušťka stěny 2 mm. S-III/B: Zde se našly dva zlomky skla (obr. 2:5), pravděpodobně ze stejné nádoby, podle prstencovité nožky by se mohlo jednat o zbytky poháru. Sklo bylo průhledné, světle zelené. Naměřené rozměry: 32x10 mm, tloušťka stěny 2 mm. Druhý fragment byl z těla nádoby. Naměřené rozměry: 23x23 mm, tloušťka stěny 2 mm. Sektor IV/3: Ve vrstvě 0-30 cm byl objeven okraj skleněné nádoby, ten byl mírně vtáhnutý dovnitř, zaoblený. Sklo bylo čiré, avšak zkorodované. Naměřené rozměry: 5x22 mm, tloušťka stěny 2 mm. Společně se zlomkem skla se zde našly i fragmenty terra sigillaty. S III/5: V tomto případě se nejspíše opět jedná o zlomek z poháru, jde totiž o fragment prstencovité nožky. Sklo bylo průhledné, modrozelené barvy s bublinkami ve skle. Naměřené rozměry: 39x31 mm, tloušťka stěny 1 mm. Sběr: Posledním nálezem ve výzkumné sezóně 1978 byl kousek z povrchového sběru. Jednalo se o zlomek okraje pohárku
90
z průhledného, modrozeleného skla. Okraj byl zaoblený, vyhnutý. Naměřené rozměry: 40x18 mm, tloušťka stěny 2 mm. Objekt 159/78: V okolí objektu se při začišťování nalezl skleněný fragment z nádoby (obr. 2:4). Jednalo se o fragment těla nádoby s broušenou výzdobou. Sklo bylo průhledné a světle zelené. Naměřené rozměry: 24x20 mm, tloušťka stěny 4-5 mm. S IV/9: Ve střední části v druhé vrstvě (20-40 cm) se našel zlomek pocházející nejspíše z pohárku. Jednalo se o kousek dna s nožkou. Sklo bylo průhledné a světle zelené. V objektu se našel také zlomek terra sigillaty. S V/8: V tomto případě se jednalo o tři zlomky průhledného, modrého skla. Zlomky byly zdeformované, takže jejich bližší identifikace byla nemožná (Březinová 1994, 97-104). Sídliště v Chotíně je datováno zhruba do období od 2. století až po počátek 4. století. Některé ze zmíněných nálezů by se řadily i k mladšímu období, které není hlavním sledovaným obdobím této práce, avšak pro dokreslení celkového obrazu je uvádím. U neidentifikovaných zlomků se v některých případech můžeme při datování orientovat díky nálezům terry sigillaty. U zlomků, které byly určeny, se dá jejich chronologický výskyt přibližně zařadit. Fragmenty prstencovitých nožek nejspíše pocházejí z kónických pohárků. Jejich výskyt spadá do 2. století, přičemž jeho druhá polovina je pro tyto pohárky běžnější, ale objevují se také na počátku 3. století. Také zlomky s plastickou výzdobou se mohou objevit jak v 2. století, tak ve století třetím. Broušená výzdoba v případě nálezu z okolí objektu 159/78 zase spíše zapadá do 3. století. Nálezy jsou uloženy v AÚ SAV (Březinová 1994, 104).
91
4.3 Neurčité Dvory nad Žitavou (okr. Nové Zámky) Ve Dvorech nad Žitavou se jedná o unikátní nález z doby římské. Protože však nebylo možné prozkoumat nálezové situace, není zcela jasné, zda se jednalo o hrob nebo depot z 2. století, někdy okolo markomanských válek. Nález byl učiněn při těžbě písku, podle informací nálezce se předměty nacházely v hloubce cca 230 cm pod povrchem. Podle svědectví nálezce se kolem objevených bronzových nádob nenacházely žádné kosti ani keramika. Našly se převážně bronzové nádoby, mezi nimi pánev, cedník a naběračka, vědro a bronzový kroužek. Nádoby byly naskládány do sebe a dva skleněné poháry byly vloženy do bronzových nádob. Pohár č. 1: jedná o typ E 187, tzn. kalichovitý pohár s nízkou nožkou s oválnými broušenými plochami a rýhami (obr. 3:3, kat. č. 76), které ohraničovaly broušené plošky. Skleněný materiál byl průhledný ze žlutozeleného skla. Výška poháru byla 91 mm, průměr ústí 93 mm a průměr dna 41 mm. Pohár č. 2: Tento artefakt byl velmi podobný předchozímu, také se s velkou pravděpodobností jedná o typ E 187. Pohár č. 2 byl pouze mírně poškozen (kat. č. 77). Jeho výška byla 93 mm, průměr ústí byl 89 mm a průměr dna byl 42 mm (Ruttkay 2004, 155-156).
Diakovce (okr. Šala) Obec Diakovce se nachází v regionu Dolní Pováží v okrese Šala. Na katastru obce se našly zlomky skleněných nádob, ovšem nálezová situace není známa. Není tedy jasné, zda nálezy pocházejí ze sídliště nebo pohřebiště. Předměty jsou uloženy v Nemzeti muzeu v Budapešti. Z Diakovců pochází dva zlomky pohárku, jejich bližší identifikace ale není známá, jsou uloženy pod jednotným inv. č. 58/1891 (kat. č. 72, 73). Další dva fragmenty,
92
které nesly inv. č. 41/1891 (kat. č. 74, 75), se již v muzeu nenachází, ale mělo jít o fragment balsamaria a pohárku. Není ani možná datace nálezů, balsamaria se vyskytují po celou dobu římskou, jejich nejčastější výskyt by se však dal zařadit do 2. a 3. století (Krekovič 1987, 247).
4.4 Souhrn V této kapitole jsem se zabývala germánskými lokalitami, na kterých se objevily skleněné nádoby importované z římské říše ze starší doby římské, případně z přelomu starší a mladší doby římské. Celkově jsem vysledovala 22 lokalit, pohřebišť i sídlišť (graf 6). Na jihozápadním Slovensku je toto číslo pouhým zlomkem z celkového počtu nalezišť, právě v tomto kontextu se ukazuje, že skleněné nádoby jsou vzácným nálezem. Největší podíl z nalezených skel tvoří zlomky a slitky nádob, ale nalezly se i celé a nepoškozené tvary. Z nepoškozených jedinců bylo nejvíce misek typu E 181-183 s obdobím výskytu v B1 a B2, velký počet fragmentů byly identifikovány jako pohárky typu E 185-196, které se nejčastěji objevují v B2/C1. Zastoupeny jsou také zlomky balsamarií a láhve (graf 7). Stejně jako na Moravě i na Slovensku jsou skla z italských dílen.
Typy nálezů
52
60 50
žebrované misky
40
poháry
30
21
láhve
21
balsamaria neurčené
20 2
10
2
0
Graf 7: Typy nálezů na jihozápadním Slovensku
93
5. Dolní Rakousko V rámci vymezení zkoumaného prostoru musím uvést, že se v práci nebudu zabývat celým územím Dolního Rakouska, ale pouze tou částí, která se rozprostírá severně od Dunaje. Analogicky je na tomto prostoru sídlištní strategie velmi podobná té na Moravě i na jihozápadním Slovensku. Hranice římské říše se koncentrovala na řeku Dunaj, proto dnešní území Dolního Rakouska spíše kulturně náleží barbariku než provinciím, osídleno bylo stejně jako jihozápadní Slovensko Kvády. V polovině 1. století se jednalo o území náležící Vanniovu království a tvořilo tak nárazníkovou zónu mezi Germány a římskými provinciemi. Blízkost provincií však svědčila kontaktům mezi oběma územími a dovolovala obchodní kontakty, ale také menší či větší válečné konflikty. Před příchodem germánských kmenů bylo Dolní Rakousko osídleno keltskými kmeny, po příchodu Germánů pak možná došlo k asimilaci části původního obyvatelstva (Windl 1981, 13-14). Co se týká nalezišť germánského původu v Dolním Rakousku, lze je datovat již do poloviny 1. století. Mezi nimi najdeme jak sídliště, tak také pohřebiště. Mezi nejstarší pohřebiště lze zahrnout například jedno z největších v Mistelbachu, kde bylo odkryto více jak 100 hrobů. Za povšimnutí stojí i další, jako například Baumgarten,
Marchegg,
Mannersdorf
a
jiné.
v předchozích
případech
(na
a
na
Moravě
Tak
jako
jihozápadním
Slovensku) i zde jsou germánské hroby převážně žárové, ale objevily se i kostrové hroby, například v Schleinbachu, v Neuruppersdorfu nebo již zmíněném Baumgartenu. V hrobech se běžně nacházely římské importy (bronzové nádoby, železné předměty aj.), zbraně příliš časté nejsou, ale mohou se objevit také předměty (hlavně keramika), které nesou pozdně laténské znaky, což poukazuje na doznívající znaky keltské populace. Sídliště germánského obyvatelstva pak začínají už v 2. polovině 1.
94
století (můžou ještě i přetrvávat některé pozdně laténské sídliště), ale větší rozvoj zažívají až ve století druhém, příkladem takových germánských lokalit je např. Bernhardsthal (Windl 1981, 14-22). V severní části Dolního Rakouska také existovaly římské stanice (Oberleiserberg)
a
krátkodobé
polní
tábory
(Kollnbrunn,
Engelhartstetten). Ale ty nejsou předmětem mého zájmu, takže je nebudu zmiňovat. V grafu 8 je znázorněn poměr mezi typy lokalit, na kterých bylo také objeveno sklo. Poprvé zde převažují sídliště nad pohřebišti, je to hlavně dáno tím, že lokality jsou známy z povrchových sběrů. Nepřítomnost skleněných artefaktů v germánských hrobech z Dolního Rakouska je překvapující a více se na tento jev zaměřím níže.
Typ lokalit
27%
pohřebiště sídliště
73%
Graf 8: Typ lokalit v Dolním Rakousku
95
Mapa 3: Dolní Rakousko- lokality s nálezy skla ze starší doby římské: a-sídliště, b-hrob, c-pohřebiště; 1-Limberg, 2-Mistelbach, 3-Neuruppersdorf, 4-Pillichsdorf, 5-Straning, 6-Wien-Leopoldau, 7-Palterndorf, 8-Poysdorf, 9-Kleinhöflein, 10Pellendorf, 11-Pulkau
5.1 Pohřebiště Mistelbach (okr. Mistelbach) Město Mistelbach leží na řece Zaya v Dolním Rakousku. V Mistelbachu se nachází jedno z největších a nejbohatších germánských pohřebišť ze starší doby římské v Rakousku. Mnoho hrobů však bylo zničeno, protože na jejich místě docházelo k těžbě písku. Severně od pohřebiště bylo později nalezeno i germánské sídliště z přelomu 2. a 3. století a také pohřebiště ze 4. století. Již od roku 1928 byly na lokalitě sbírány předměty ze zničených hrobů, které byly datovány do starší doby římské. V roce 1937 F. Eckstein objevil při těžbě písku dvě urny, které obsahovaly zlomky bronzových nádob, spony a kousky kování
96
štítu. Další nálezy pak dále následovaly. (Friesinger 1976, 18-19; Pollak 1980, 75). Nálezy skla se týkají hlavně pohřebiště (poloha „Galgengrund“), na kterém se bylo prozkoumáno kolem 100 hrobů, počet nelze přesně určit kvůli zničení. Skleněné zlomky se pochází konkrétně v hrobě č. 4 a pak ještě jeden případ z ojedinělých nálezů ze zničených hrobů. Hrob č. 4: Jednalo se o urnový hrob, kdy jako urna sloužila keramická nádoba. Mezi hrobovou výbavou byly zastoupeny kovové předměty, hlavně bronzové spony, železná přezka a další. Skleněné zlomky (inv. č. 1650-1652, kat. č. 149-152) se bohužel dochovaly ve velmi špatném stavu, jen jako slitky. Není tak možné přesné určení původního tvaru, pouze byl rozpoznán materiál, jednalo se o světle zelené a průhledné sklo. Sklo po roztavení přilnulo ke zbytku nějakého železného předmětu, kde zůstalo přitaveno (Friesinger 1976, 18-19; Pollak 1980, 75; Schimarofsky 1976, 173). Ojedinělé nálezy: Mezi nimi bylo velké množství keramických fragmentů z uren a jiných nádob, zlomky bronzových nádob, spon a jiných. Našel se kousek skla, ale ten byl opět dochován pouze ve slitku a jeho určení bylo nemožné, rozpoznatelný byl pouze původní vzhled materiálu, jednalo se o světle zelené, průhledné sklo (Friesinger 1976, 19; Pollak 1980, 78). Nutno podotknout, že pohřebiště v Mistelbachu, co do počtu skleněných nálezů, je velmi neuspokojivé. Svou velikostí i bohatstvím
ostatních
nálezů
se
řadí
mezi
významná
středodunajská germánská pohřebiště. Je tedy velmi zarážející tak malý počet skleněných nálezů, i když to může být způsobeno i ztrátou vlivem těžby.
97
Neuruppersdorf (okr. Mistelbach) Obec Neuruppersdorf se nachází v blízkosti hranic s Českou republikou, asi 10 km jižně od Mikulova. V prosinci roku 1975 zde byl na parcele domu 171/1 objeven poměrně bohatý kostrový hrob, který byl však rozrušen a jeho velká část tak byla zcela zničena, časově jej bylo možné zařadit do první poloviny 2. století (Pollak 1980, 81) Kostrový hrob: Byla nalezena bohatá hrobová výbava, která se skládala z fragmentů bronzové nádoby (džbán?), vědra a dalších nádob, zlomku bronzového prstenu, ale také dvou skleněných nádob. V obou případech se jednalo o žebrované misky E 183 (obr. 7:1,2, kat. č. 153, 154) ze světle zeleného skla (Adler 1975, 19-20, Pollak 1980, 81). Podle těchto nálezů lze snad říci, že se jednalo o pohřeb významnějšího člena germánské společnosti.
Pillichsdorf (okr. Mistelbach) V Pillichsdorfu bylo nalezeno germánské pohřebiště ze starší doby římské, nejspíše z 2. století. První nález se uskutečnil již v roce 1877, kdy byl objeven jeden z prvních hrobů v místě vinice. Další nálezy se odehrály až ve 20. století, v roce 1934 a 1945 (Schimarofsky 1976, 227). Také na tomto pohřebišti se podařilo nalézt sklo, jeden zlomek se nacházel v žárovém hrobě č. 1 a č. 2. Hrob č. 1: V tomto případě se jednalo o urnový hrob, mezi hrobovými nálezy kromě skleněného zlomku bylo také bronzové kování a fragment železného prstenu. Nález skla z hrobu 1, je žárem poničený zlomek (inv. č. 14 900, kat. č. 160). Kvůli jeho špatnému stavu dochování bohužel nebylo možné bližší určení. Datování hrobu bylo možné jen díky jiným nálezovým okolnostem a díky dalším hrobům (Schimarofsky 1976, 228-229).
98
Hrob č. 2: Opět se jednalo o urnový hrob, hrobové artefakty v tomto případě tvořil kousek bronzového plechu, pravděpodobně z nádoby, a kousek pryskyřice. Posledním hrobovým přídavkem byl skleněný fragment (inv. č. 14 903, kat. č. 161). Stejně jako v předchozím hrobě se jednalo pouze o pozůstatek skleněné nádoby ve formě neidentifikovatelného slitku poničeného žárem (Schimarofsky 1976, 229). Stejně jako na jiných pohřebištích v severní části Dolního Rakouska i zde je vidět, že hroby, ve kterých se nalezlo sklo, jsou mnohem méně bohaté, než je tomu například na jihozápadním Slovensku.
5.2 Sídliště Limberg (okr. Hollabrunn) Město Limberg leží v Dolním Rakousku v okrese Hollabrunn asi 45 km jižně od Znojma. Stopy po osídlení se našly západním směrem od městské části Maissau, která leží na jižním okraji města. Byly zde objeveny znaky po sídlišti z doby římské, náležící zhruba do 2.-3. století, 3. století by však mělo být zastoupeno pouze svou první polovinou. Nálezy jsou zastoupeny hlavně keramickým materiálem, ale našly se zde také kovové předměty, mezi nimi bronzové i železné spony, čtyři skleněné korálky, ale důležitější pro mě jsou nálezy skleněných zlomků. Fragment skla (inv. č. 11 667, kat. č. 146, obr. 7:3) byl z části stěny nádoby a okraje, byl zhotoven ze zeleného skla a nesl na sobě i znaky po plastické výzdobě, kterou tvořily skleněné nálepy u okraje, ty nepokračovaly dále než pod okraj nádoby. Další zdobení již fragment neměl. Z uvedeného popisu nelze s jistotou říct, o jaký typ skleněné nádoby jde, ale domnívám se, že by se mohlo jednat o některý z pohárů (Pollak 1980, 61-62). Další dva fragmenty (inv. č. 11 668 a 11 669, kat. č. 147, 149) jsou neurčitelné zlomky
99
skleněných nádob ze světle zeleného skla (Schimarofsky 1976, 135).
Straning (okr. Horn) Straning je malou obcí v Dolním Rakousku v okrese Horn, od kterého je vzdálena asi 21 km východním směrem. Ve 40. a 50. letech 20. století zde bylo objeveno sídliště z doby římské, jeho datace by měla podle nálezů spadat do 2. století s možným přetrváváním do první poloviny 3. století, výzkumy byly však nesystematické. Nálezy jsou z větší části uloženy v muzeu v Hornu (Schimarofsky 1976, 291). Nálezový materiál ze sídliště tvořily převážně keramické fragmenty nádob, také zlomky terra sigillaty, ale nalezlo se zde i mnoho dalších artefaktů z různých materiálů. Mezi nimi například bronzové spony, bronzové kování picího rohu, kostěné předměty, železné hřebíky, stříbrná jehlice a mnoho dalších. Mezi nálezy byly i fragmenty skla (Schimarofsky 1976, 293-296). Skleněné artefakty jsou ve Straningu zastoupeny zlomky nádob (kat. č. 164, 165), ale i korálky, zbytky náramku nebo také prstenu. Blíže se ale budu věnovat pouze zlomků nádob. Ty se dochovaly pouze ve fragmentech, v prvním případě se jedná o zlomky z láhve. Římské láhve byly z valné většiny vyrobeny ze zeleného průhledného skla. Druhý kousek je nejspíše zlomek z poháru (Höbarth 1952, 55-56; Pollak 1980, 124-143).
Wien – Leopoldau (okr. Wien) Wien – Leopoldau se nachází na levém břehu Dunaje, což ještě spadá do oblasti severní části Dolního Rakouska, proto taky zde nálezy z této lokality uvádím. Leopoldau je dnes jednou z městských částí hlavního města Vídně. Bylo zde nalezeno
100
germánské sídliště z 2. a 1. poloviny 3. století. Další fáze osídlení pochází ještě i ze 4. století. Již od 30. let 20. století zde byly sbírány předměty, které byly objevovány postupně, během těžby štěrku.
Bohužel
se
nedochovala
dostatečná
dokumentace
nálezové situace. Existují jen zprávy od R. Wadlera, který artefakty pouze evidoval. Byly nalezeny hlavně keramické zlomky, železné předměty, spony, zlomky bronzových předmětů a jiné (Pollak 1980, 156-158). V popředí mého zájmu je výzkum, který probíhal v listopadu roku 1933. V této fázi se našly keramické zlomky nádob, zlomek železné spony a skleněný fragment (inv. č. 62 602, kat. č. 166). V tomto
případě
by se
mohlo
jednat
o
fragment
misky
z polychromního mramorového skla, který by se mohl typově blížit misce z Mušova (Pollak 1980, 159).
Palterndorf (okr. Gänserndorf) Obec Palterndorf leží v Dolním Rakousku v okrese Gänserdorf. V Palterndorfu proběhlo několik výzkumů, podařilo se identifikovat germánské sídliště, ale konkrétně na podzim v roce 1993 zde byl nalezen i skleněný fragment. Během povrchového sběru (na parcelách č. 1744/1 a 1744/2) byly zjištěny stopy po sídlišti z doby římské. Mezi nálezy byly fragmenty germánské keramiky, panonská keramika a další. Kromě toho byly nalezeny i čtyři zlomky skleněné nádoby (kat. č. 155-158). Jednalo se o zlomky ze světle zeleného skla. Ve třech případech se jednalo o zlomky dna a poslední fragment byl pozůstatkem ze stěny nádoby. Bohužel fragmenty nebyly blíže určeny (Kienzl 1994, 572). Mezi dalšími skleněnými nálezy byl i skleněný korálek z modrého skla (AdlerSchuppler 1993, 745).
101
Poysdorf (okr. Mistelbach) Obec Poysdorf leží poblíž hranice s Českou republikou 16 km jižně od Mikulova. Výzkum
v létě
1994
zde
probíhal
kvůli
plánované výstavbě výrobní haly, jednalo se o parcelu č. 3737/1. Již v minulosti bylo v Poysdorfu nalezeno germánské sídliště z 2. a první poloviny 3. století. Kromě nálezů z doby římské zde byly objeveny také pozůstatky po neolitickém osídlení. Dá se tedy předpokládat, že sídliště doby římské překrylo neolitické osídlení (Blesl-Neugebauer 1994, 579-582). Výzkumná plocha byla rozdělena na sektory, které byly dále samostatně
prozkoumávány.
Mezi
množstvím
keramiky
(germánské i provincionální) se našly například také ozdoby a malý fragment skleněné nádoby (kat. č. 162), který však nebylo možné blíže identifikovat (Blesl-Neugebauer 1994, 579-582).
Kleinhöflein (okr. Hollabrunn) V severozápadní části historického území Weinviertel leží obec Kleinhöflein v okresu Hollabrunn v Dolním Rakousku. Výzkumná plocha leží severně od Kleinhöfleinu. V průběhu let zde Hermann Kren prováděl povrchové sběry, podařilo se mu najít materiál z období neolitu, ale i z doby římské. Jak se ukázalo, předměty pocházely z germánského sídliště z 2. století. V roce 1996 (v únoru) zde byl proveden další průzkum. Jednalo se o parcely č. 1388, 1389 a 1390/1. Bylo nalezeno množství předmětů, mezi nimi i fragmenty terra sigillaty, ale i další keramiky, spony, železné nože, železný hrot a kromě jiného také fragment skleněné nádoby. Jednalo
se
o
zlomek
ze
stěny
nádoby
(kat.
č.
144),
pravděpodobně se dá říci, že původně patřil ke skleněné láhvi (Hasenhündel 1996, 501). Další fragment skla byl nalezen v pozdější fázi průzkumu, který se odehrával na parcelách č. 1390/1, 1390/2, 1391 a 1392.
102
Při této práci se našla další keramika (i terra sigillata), stříbrná spona, železné předměty a další. Skleněný fragment (kat. č. 145) nebylo bohužel možné blíže určit, kvůli jeho fragmentárnosti (Hasenhündel, 1997, 847).
Pellendorf (okr. Mistelbach) V severovýchodní části Dolního Rakouska v okrese Mistelbach se nachází malá obec Pellendorf. V roce 2001 zde bylo povrchovým sběrem objeveno germánské sídliště, nálezy pak naznačují, že sídliště existovalo v 2. století a možná také v první polovině 3. století. naleziště se nachází asi 1,7 km severozápadně od centra obce (Schebeczek 2001, 659). Mezi nálezy se opět objevují zlomky keramiky, jedná se o germánskou keramiku, ale i o provincionální provenienci. Kromě zlomků keramických nádob se našly i přesleny, zlomek železného předmětu (možná jehly) a množství zvířecích kostí. Mezi nálezy se také objevil fragment skleněné nádoby (kat. č. 159), bohužel ten se dochoval ve formě beztvarého slitku (Schebeczek 2001, 659660).
Pulkau (okr. Hollabrunn) Obec Pulkau se nachází v severní části Dolního Rakouska v okrese Hollabrunn. Na jaře v roce 2002 došlo k povrchovému průzkumu germánského sídliště, které by podle nálezů mohlo spadat do 2. a snad i 3. století. Nejpočetnější zastoupení mezi nálezy měly opět keramické zlomky nádob, ale našly se také bronzové spony, prsten, železná přezka, železný hrot a další. Objevil se i skleněný fragment (kat. č. 163), jednalo se o slitek skla, nebylo tedy možné blíže určit, z jakého typu předmětu sklo pocházelo (Kren 2002, 663).
103
5.3 Souhrn
Dolní Rakousko je jedinou ze sledovaných oblastí, kde nálezy skla převažují spíš na sídlištích než na pohřebištích, je to dáno i stavem výzkumu. V Rakousku převládají povrchové prospekce, kterými
se
častěji
identifikují
sídliště.
Celkově
pohřebiště
v Rakousku (ač úplně nepostrádají římské importy) jsou chudší než na Slovenku (případně na Moravě, kde ale průměr výrazně zvyšuje mušovský knížecí hrob). Jediným bohatším hrobem je zmíněný kostrový hrob v Neuruppersdorfu, hroby v Pillichsdorfu a Mistelbachu sice obsahují kovové hrobové přídavky, ale zcela chybí zastoupení bronzových nádob, jako je tomu např. na jihozápadním Slovensku, kde je téměř pravidlem, že společně ze skleněnými nádobami hrob obsahoval i bronzové. Jak je vidět na grafu 9, počet typických nálezů je spíše ojedinělou záležitostí a převažují atypické zlomky. Z rozpoznatelných tvarů to jsou misky (žebrované i hladké), poháry a láhve. Ze zlomků se nepodařilo identifikovat
balsamarium
ani
pánvičky,
jak
tomu
bylo
v předchozích územích. Misky se objevují již od stupně B 1 s pokračováním do B2, láhve a poháry pak můžeme datovat od B2/C1. Místem původu nádob je opět italská oblast.
Typy nálezů 16 16 14
žebrované misky
12
hl. misky
10
poháry
8
láhve
6 4
2
2
1
2
2 0
Graf 9: Typy nálezů z Dolního Rakouska
104
neurčeno
6. Závěr Cílem předložené práce bylo soustředit nálezy skleněných nádob z Moravy, z jihozápadního Slovenska a severní části Dolního Rakouska ze starší doby římské. Vymezené území bylo zvoleno proto, že v daném období tvořilo oblast s podobným etnickým osídlením a sídelní strategie se příliš nelišila. Otázkou bylo, zda nálezy skleněných nádob mohou ukázat na jisté propojení výše zmíněných území. Podle výskytu lokalit, které jsou vyznačeny na mapách, lze sledovat určité propojení sídelního prostoru, tedy že v minulosti tvořily jednotný celek. Vezmeme-li v úvahu, že skleněné nádoby byly předměty luxusnějšího řádu, můžeme tak i nejspíše sledovat rozmístění germánské elity. Ať už nádoby byly do barbarika dopraveny jako dary nebo předměty směny, mohli si je dovolit jen představitelé elity. Je to možné sledovat i v hrobech. Jestliže se v hrobě objeví skleněná nádoba (případně její fragment) je často doprovázena dalšími předměty, které se dají označit jako luxusní (dovezené) zboží. Znamená to tedy, že jihozápadní Slovensko mohlo tvořit centrum a Morava společně se severní částí Dolního Rakouska stály již na okraji (hroby na Slovensku jsou bohatěji vybaveny než na dalších dvou územích). Často
se
sklo
objevuje
v hrobech
mužských,
společně
s bronzovými nádobami a zbraněmi (proto předpoklad, že se jedná o mužské hroby), ženské hroby nebo hroby beze zbraní jsou málo četné. Nálezy na sídlištích bohužel nemůžeme spojit s konkrétní událostí, ale dokládají zde i funkčnost importovaných skleněných nádob. Ty se mohly používat jako picí nádoby nebo jako nádoby pro uchování tekutin (parfémů, olejů). Pokud výskyt skleněných nádob převedeme i do historické souvislosti, zjistíme, že nám nepřímo dokládají i politický vývoj ve starší době římské na našem území. Zatímco kolem přelomu letopočtu v Čechách působí Marobud a jeho říše a východnější
105
části jsou nepříliš významné, soustřeďuje se i římský import spíše na území Čech. Součástí římských importů do Čech jsou i skleněné nádoby, ovšem tento druh dovezeného zboží je ve velmi omezené míře (na to alespoň ukazují nálezy). Ukázalo se, že nejčastěji se mezi tvary dají rozeznat žebrované misky, ty nechyběly ani na jednom ze sledovaných oblastí. Nejvíce jich bylo na jihozápadním Slovensku (viz tabulka č. 3). Jejich výskyt je charakteristický ve stupni B1, ale objevují se i v B2. Dalším druhem nádob jsou hladké misky, jejich počet není tak velký jako u předchozích. Šlo je rozpoznat také na všech územích (viz tabulka č. 2). Tyto misky se objevují již od B1 a v různých variantách pokračují po celou dobu římskou. Poháry byly zastoupeny také ve velkém množství, ale často je nelze přesněji typologicky zařadit. Nalezeny byly na jak na Moravě, tak i na Slovensku a v Rakousku (viz tabulka č. 6). Z rozpoznatelných fragmentů můžeme předpokládat jejich příslušnost k typům E 185196 s obdobím výskytu ve stupni B2/C1. Dalšími rozpoznatelnými tvary byly láhve. S jistotou můžeme říct, že se objevily pouze na Moravě (Mušov), na Slovensku a v Rakousku se vyskytují zlomky, které by se snad mohly k lahvím přiřadit (viz tabulka č. 4). Zmíněné varianty těchto nádob se běžně datují do B2/C1. Balsamaria jsou bohužel datačně nejméně citlivá, jsou zastoupeny po celou dobu římskou, ale u konkrétních jedinců z Regionálního muzea v Mikulově se snad dá říct, že spadají do stupňů B 1/B2. Kromě Moravy se našly také na Slovensku (viz tabulka č. 1). Pánvičky byly nalezeny pouze na jednom místě, a to v bohatém hrobě z Mušova (viz tabulka č. 5) a jejich nejčastější zastoupení bylo ve stupni B2. Z toho vyplývá, že nalezené typy skleněných nádob na Moravě, jihozápadním Slovensku a v Dolním Rakousku spadají nejčastěji do stupně B2. Co se týká tvarů nádob, byla si všechna tři území velmi podobná (až na pánvičky). Přesto nerozpoznané fragmenty a slitky tvoří podstatnou část nálezů. Častěji se vyskytují na pohřebištích, ale jsou i na sídlištích, v některých případech se bohužel již nálezový kontext nedozvíme.
106
Původ skleněných nádob ve starší době římské ve sledovaných oblastech je převážně italský. V Panonii ani v Noricu se v tomto období sklářské dílny nevyskytují. Jedna z prvních v Noricu byla dílna v Celeii, která byla potvrzena výzkumem v roce 1995. Mohla snad fungovat někdy ke konci 2. století, ale s jistotou se dá její existence potvrdit až ve 3. a 4. století (Lazar 2008, 137140). Z Itálie se pak nádoby do barbarika dovážely přes římská města v provinciích, převážně pak z Carnunta po Jantarové stezce. Sjednocením lokalit s výskytem skleněných nádob nám vznikne prostor, který byl ve starší době římské propojeným územím. To alespoň naznačují nálezy skleněných nádob. Pro další zkoumání by bylo jistě přínosné vytvořit na těchto nálezech chemické analýzy, které by mohly vnést více světla do otázky příbuznosti skleněných nádob a díky tomu by mohlo dojít k propojení s nálezy v evropském kontextu. Bohužel dodnes je chemická analýza provedena jen na části materiálu. Doufám,
že
tato
práce
k budoucímu zpracování a bádání.
107
alespoň
trochu
napomůže
Seznam použité literatury a pramenů ADLER, H. 1975: Ein germanisches Körpergrab der römischen Keiserzeit in Neuruppersdorf. FÖ 14, 15-26. ADLER, H. – SCHUPPLER, W. 1993: Palterndorf. FÖ 32, 745746. BÁRTA, J. – KOLNÍK, T. 1981: Rímská stanica (?) v BratislaveDúbravce. AVANS 1980, 29-31. BEJLAK, J. 2010: Germánske osídlenie v Štúrove a na Dolnom Pohroní
v staršej
dobe
rímskej.
In:
Zborník
Slovenskeho
národného múzea CIV-2010-Archeológia 20. Bratislava, 141-173. BEJLAK, J. – KOLNÍK, T. 2006: Germánské hroby z Čaky a Gbeliec. SA LIV-1, 57-94. Nitra. BLESL, CH. – NEUGEBAUER, J.-W. 1994: Poysdorf. FÖ 33, 579-582. BOUZEK, J. – SAKAŘ, V. 1990: Římské provincie a limes romanus. Praha. BŘEZINOVÁ, G. 1994: Sklenené nálezy z Chotína. ŠZ AÚ SAV 30, 97-105. ČADÍK, J. 1970: Antické sklo (Katalog výstavy). Praha. EGGERS J. H. 1951: Der römische Import im Freien Germanien. Hamburg. ELSCHEK,
K.
2002:
Ein
hortfund
von
römischen
Bronzegefäßbruchstücken, neue grab- und siedlungsfunde aus Zohor. In: K. Kuzmová-K. Pieta-J. Rajtár (ed.): Zwischen Rom und dem Barbaricum. Festschrift für T. Kolník. Nitra, 245-260. ELSCHEK, K. 2013: Archeologické výskumy a nový kniežací hrob z doby rímskej v Zohore. Záhorie, 4-9. ELSCHEK, K. 2014: Zohor v době rímskej. Nový germánský kniežací hrob a žirové pohrebiská na Záhorí. In: Komoróczy, B. (ed.): Sociální diferenciace barbarských komunit ve světle nových hrobových, sídlištních a sběrových nálezů (Archeologie barbarů 2011), Brno, 113-132.
108
ELSCHEK, K. – KOLNÍK, T. – RAJTÁROVÁ, Z. 1990: Ôsma výskumná sezóna v Bratislave-Dúbravke. AVANS 1989, 52. ELSCHEK, K. – RAJTÁR, J. – VARSIK, V. 2011: Sepulkrálny objekt zo Zohora. In: Droberjar, E.(ed.): Hroby a pohřebiště Germánů mezi Labem a Dunajem (Archeologie barbarů 2010), Olomouc, 133-151. FOLLMANN – SCHULZ, A. 2002: Gläser. In: Peška J. – Tejral, J.: Das Germanische Königsgrab von Mušova in Mähren. Mainz, 597 – 612. FRIESINGER,
H.
1976:
Germanische
Brandgräber
aus
Mistelbach. MAGW 106, 17-41. HASENHÜNDL, G. 1996: Kleinhöflein. FÖ 35, 501. HASENHÜNDL, G. 1997: Kleinhöflein. FÖ 36, 847. HOBARTH, J. 1952: Straning. FÖ 4, 55-56. HOŠEK, R. – SAKAŘ, V. 1975: Norikum a Panonie v době římské. Praha. HRNČIARIK, E. 2009: Römische Glasgefässe aus der Slowakei. ŠZ AÚ SAV 45. Nitra. 151-174. CHEBEN, I. – RUTTKAYOVÁ, J. – RUTTKAY, M. 1994: Výskumy na trase ropovodu vo Veľkom Cetíne. ŠZ AÚ SAV 30, 177-241. ISINGS, C. 1957: Roman glass. Groningen – Djakarta. JÍLEK, J. – KUČA, M. – SOJKOVÁ, T. 2011: Pohřebiště z doby římské ve Velaticích. SA LIX-2. Nitra. KACL, P. 2012: Nálezy skla doby římské v Čechách. Rkp. Diplomové práce uložen na Ústavu pro archeologii FF UK. Praha. KALÁBEK, M. 2013: Římský vojenský tábor v OlomouciNeředíně. Střední Morava 36, 78-83. KIENZL, A. 1994: Palterndorf. FÖ 33, 572. KOLBINGER, D. 2013: Osídlení východního Kroměřížska a Přerovska v době římské a stěhování národů: katalog všech známých
lokalit
a
nálezů
s důrazem
na
nové
poznatky
z povrchových průzkumů autora. Hulín. KOLNÍK, T. 1959: Germánske hroby zo staršej doby rímskej zo Zohora, Žlkoviec a Kostolnej pri Dunaji. SlA 7-1, Nitra.144-162.
109
KOLNÍK, T. 1961: Pohrebisko v Bešeňove. SlA 9-1-2, Nitra. 219300. KOLNÍK, T. 1973: Pohrebiská z doby rímskej na Slovensku. Nepublikovaný rukopis. Nitra. KOLNÍK, T. 1980: Römerzeitliche Gräberfelder in der Slowakei. Teil 1. Bratislava. KOLNÍK, T. – KULICHOVÁ L. 1984: Zisťovací výskum rímskej civilnej usadlosti v Bratislave-Dúbravke. AVANS 1983, 115-119. KOLNÍK, T. – VARSIK, V. – VLADÁR, J. 2007: Branč. Germánská osada z 2. až 4. storočia. Nitra. KOLNÍK, T. – ROTH, P. – SCHMIDTOVÁ, J. 1988: Pokračovanie výskumu v Bratislave-Dúbravke. AVANS 1987, 76-77. KOZÁKOVÁ, R. 2011: Průzkum pravěkých a středověkých skel. Rkp. Diplomové práce uložen na Přírodovědecké fakultě MU. Brno. KRASKOVSKÁ, Ľ. 1959: Hroby z doby rímskej v Zohore. SlA 7-1, Nitra, 99-143. KRASKOVSKÁ, Ľ. 1981: Römische Glassfässe in der Slowakei. SlA 29, Nitra, 377-392. KREKOVIČ, E. 1987: Rímské importy na Slovensku. PA LXXVIII. Praha. 231-282. KREKOVIČ, E. 2009: Počiatky doby rimskej na Slovensku. Archeologie barbarů 2008. Rzeszów. 177-185. KREN, H. 2002: Pulkau. FÖ 41, 663. LAZAR, I. 2008: New Evidence about Roman Glass Production in Celeia (Noricum). ZAK 65, 1/2, 137-140. NOVOSEDLÍK, P. 1993: Záchranný výskum v Bučanoch. AVANS 1992, 104-105. ONDROUCH, V. 1957: Bohaté hroby z doby rímskej na Slovensku. Bratislava. OŽDÁNI, O. 1985: Výsledky záchranného výskumu v Štúrove v Obidskej puste. AVANS 1984, 182-184. OŽDÁNI, O. 1986: Druhá výskumná sezóna v Štúrove – Obide. AVANS 1985, 177-179.
110
PEŠKA, J. 1991: Královská hrobka z Mušova. Mikulov. PEŠKA, J. – TEJRAL, J. 2002: Das germanische Königsgrab von Mušov in Mähren I-III. Mainz. PEŠKAŘ, I. 1964: Morava v 1. a 2. století n. l.. Rukopis nepublikované kandidátské disertace uložený na AÚ AV ČR v Brně, Brno. PEŠKAŘ, I. – LUDIKOVSKÝ, K. 1978: Žárové pohřebiště z doby římské ve Velkých Hostěrádkách. Praha. PICHLEROVÁ, M. 1961: Nové nálezy z doby římskem na Slovenskom Pomoraví. AR 13, 855-860. POLLAK, M. 1980: Die germanischen Bodenfunde des 1.-4. Jahrhunderts n. Ch. im nördlichen Niederösterreich. Wien. ROMSAUER,
P.
1978:
Výsledky
záchranného
výskumu
v Chotíne. AVANS 1977, 207-208. RUTTKAY, M. 2004: Unikátny nález z doby rímskej v Dvorech nad Žitavou. AVANS 2003, 155-156. RUTTKAY, M. – BIELICH, M. 2002: Germánské sídlisko v Hurbanove. AVANS 2001, 166-169. SCHEBECZEK, P. 2001: Pellendorf. FÖ 40, 659-660. ŠEDO, O. 1991: Příspěvek k poznání germánských sídlišť doby římské na Moravě. In: Peška, J.: Královská hrobka z Mušova. Mikulov. 22-28. ŠEDO, O. 2001: Poznávání krátkodobých táborů římské armády v barbariku na sever od středního Dunaje. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity M 6, Řada archeologická. Brno. 93106. TEJRAL, J. 1967: K otázce importu bronzových nádob na Moravu ve starší době římské. PA 58, 81 – 134. TEJRAL, J. 1970: Počátky doby římské na Moravě z hlediska hrobových nálezů. ŠZ AÚ SAV 18, 107-193. TEJRAL, J. 1974: K některým problémům římského importu na Moravu. In: Neustupný, J. (ed.): Římské importy. Referáty přednesené 12.-13. 2. 1974 při příležitosti výstavy Římské nálezy v Čechách (1.-4. století). Praha. 76-93.
111
TEJRAL, J. 1991: Pokus o kulturně historické hodnocení „královského hrobu“ z Mušova. In: Peška, J.: Královská hrobka z Mušova. Mikulov. 48-58. TEJRAL, J. 2008: Ke zvláštnostem sídlištního vývoje v době římské na území severně od středního Dunaje. In: Droberjar, E.Komoróczy,
B.-Vachůtová,
D.
(ed.):
Barbarská
sídliště
(Archeologie barbarů 2007). Brno, 67-98. TOČÍK, A. 1980a: Záchranný výskum na lokalite Tomášove v Komjaticích. AVANS 1979, 229-232. TOČÍK, A. 1980b: Záchranný výskum v štěrkovisku v Komjaticích. AVANS 1979, 232-237. TODD, M. 1999: Germáni. Praha. VARSIK, V. 1992: Výskum vo Veľkom Mederi. AVANS 1991, 120122. VARSIK, V. 1993: Polykultúrné sídlisko a pohrebisko vo Veľkom Mederi. AVANS 1992, 127-130. VARSIK, V. 2004: Zur Entwicklug der Quadischen Siedlung von Veľký Meder (SW-Slowakei). ŠZ 36, Nitra. VARSIK,
V.
2008:
Germánske
sídliská
na
jihozápadnom
Slovensku. Stručný prehľad bádania. In: Droberjar, E.-Komoróczy, B.-Vachůtová, D. (ed.): Barbarská sídliště (Archeologie barbarů 2007). Brno. 37-45. VARSIK, V. 2009: Rímske sklo z niektorých germánskych sídlisk na západnom Slovensku. ŠZ 45, 133-150. VENCLOVÁ, N. 1990: Prehistoric Glass in Bohemia. Praha 1990. VENCLOVÁ, N. 2005: Sklo období pravěku a raného středověku. In: Drahotová, O. (ed.): Historie sklářské výroby v českých zemích. Praha, 27-72. VENCLOVÁ, N. – HULÍNSKÝ, V. – FRÁNA, J. – FIKRLE, M. 2009: Němčice a zpracování skla v laténské Evropě. AR 61, 383426. VLADÁR, J. 1962: Výskum v Branči pri Nitre v roku 1961. AR 14, 308-327.
112
WINDL, H. 1981: Niederösterreich nördlich der Donau in der römischen
Periode.
Wissenschaftliche
Schriftenreihe
Niederösterreich 52. St. Pölten. WINDL, H. 1991: Germánské nálezy z prvního a druhého století po Kristu v Dolním Rakousku. In: Peška, J.: Královská hrobka z Mušova. Mikulov. 14-21. WOLTERS, R. 2002: Římané v Germánii. Praha.
Prameny PLINIUS SECUNDUS, C.: Historia naturalis. Liber XXXVI. http://penelope.uchicago.edu/Thayer/L/Roman/Texts/Pliny_the_El der/36*.html Cornelius Tacitus: Germany and its Tribes. http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus:text:1999. 02.0083 Nálezové zprávy
čj. 2627/59; 2628/59; 2436/46; 4056; 599; 1358/83; 1505/85; 741/92 – místo uložení: Archeologický ústav Akademie věd České republiky Brno, v. v. i.
113
Resumé/Summary The aim of the present work was to focus findings containers from the early Roman period from Moravia, south-western Slovakia and northern parts of Lower Austria. According to the occurrence of locations that are marked on the maps, you can watch the interconnection settlement space. It appeared that most often between shapes can be ribbed bowl. Their occurrence is characterized in the step B1, but there are also in B2. Another kind of vessels are smooth bowl. These bowls appear from B1 and in different variants continue throughout Roman period. Cups are also represented in large quantities, but often can not accurately classify. They were found in Moravia, and the Slovak Republic and in Austria. We can assume they belong to types E 185-196 with the period of occurrence in the level B2 / C1. Other recognizable shapes of the bottles. We can safely say that only appeared in Moravia (Mušov), the Slovak Republic and in Austria there are fractions that could perhaps could be assigned to the bottles. Mentioned variants of these containers are commonly dated to B2 / C1. Balsamaria are the least sensitive, they are represented throughout the Roman period. In all three areas to find similar container shape. The origin of glass containers in the Early Roman monitored areas is Italian. Unification of locations with glass containers we created space that was in the Early Roman interconnected territories.
114
Seznam zkratek AB – Archeologie barbarů AR – Archeologické rozhledy AVANS – Archeologické výskumy a nálezy na Slovensku FÖ – Fundberichte aus Österreich Inv. č. – inventární číslo Kat. č. – katalogové číslo MAGW – Mitteilungen der Anthropologischen Gesellschaft in Wien PA – Pravěká archeologie PV – Přehledy výzkumů SlA – Slovenská archeológia ŠZ AÚ SAV – Študijné zvesti Archeologického ústavu Slovenskej akadémie vied T-M – typologie korálků podle M. Tempelmann-Maczyńské ZAK
–
Zeitschrift
für
Kunstgeschichte
115
Schweizerische
Archäologie
und
Katalog
Morava Lokalita: Břeclav (okr. Břeclav), hrob 1. Nádoba, sklo, slitek, pohár? Datace: 2. polovina 1. století – 1. polovina 2. století Literatura: Nálezová zpráva č. j. 599 Přílohy: Lokalita: Břest, trať U vodárny (okr. Kroměříž), povrchový sběr, sídliště 2. Nádoba, světle zelené sklo, fragment 3. Nádoba, světle zelené sklo, fragment, pohár? Datace: 2. století n. l. Literatura: Kolbinger 2013, 4, Tab. CXXXV:4 Přílohy: Lokalita: Hulín, trať U Isidorka (okr. Kroměříž), povrchový sběr, sídliště 4. Nádoba, světle zelené sklo, fragment, lahvička? 5. Nádoba, modro zelené sklo, fragment 6. Nádoba, světle hnědé sklo, fragment Datace: starší doba římská Literatura: Kolbinger 2013, 12, Tab. CXXXV: 1,3,7. Přílohy: Lokalita: Mušov (okr. Brno - venkov), hrob 7. Nádoba, mozaikové sklo, fragment, miska (H 1)
116
8. Nádoba, mléčně bílé sklo, miska (H 4) 9. Nádoba, mléčně bílé sklo, pánvička (H 2) 10. Nádoba, mléčně bílé sklo, fragment, pánvička (H 3) 11. Nádoba, mléčně bílé sklo, láhev (H 5) 12. Nádoba, mléčně bílé sklo, fragment, láhev (H 6) 13. Nádoba, modrozelené sklo, láhev (H 7) 14. Nádoba, modrozelené sklo, láhev (H 8) 15. Nádoba, modrozelené sklo, láhev (H 9) 16. Nádoba, modrozelené sklo, fragment, láhev (H 10) 17. Nádoba, modrozelené sklo, fragment, láhev (H 11) 18. Nádoba, modrozelené sklo, fragment, láhev (H 12) 19. Nádoba, modrozelené sklo, fragment, láhev (H 13) 20. Nádoba, modrozelené sklo, fragment, láhev (H 14) 21. Nádoba, modrozelené sklo, fragment, láhev (H 15) Datace: 1. a 2. století Literatura: Peška, J. – Tejral, J. 2002, 597-612. Přílohy: foto 1-4 Lokalita: Mušov, poloha Na Rybníkách (okr. Brno - venkov), hrob 22. Nádoba, světle zelené sklo, fragment, pohár? (Hrob 16) 23. Nádoba, světle zelené sklo, slitek (Hrob 16) 24. Nádoba, světle zelené sklo, fragment (povrchový sběr, okolí Hrobu 16) Datace: 2. století n. l.
117
Literatura: Nálezová zpráva č. j. 2627/59; č. j. 2628/59; Peškař 1964, tab. 131. Přílohy: Lokalita: Pustiměř (okr. Vyškov), sídliště 25. Nádoba, světle zelené sklo, pohár? (obj. 6/83, inv. č. A 895) Datace: doba římská Literatura: Nálezová zpráva č. j. 741/92 Přílohy: Lokalita: Rymice, trať Žleby (okr. Kroměříž), povrchový sběr, sídliště 26. Nádoba, světle zelené sklo, fragment, pohár? Datace: starší doba římská Literatura: Kolbinger 2013, 35, Tab. CXXXV. Přílohy: Lokalita: Třebětice, trať Oujezd (okr. Kroměříž), povrchový sběr, sídliště 27. Nádoba, světle zelené sklo, fragment Datace: starší doba římská Literatura: Kolbinger 2013, 38, Tab. CXXXV:15. Přílohy: Lokalita: Velatice (okr. Brno - venkov), pohřebiště 28. Nádoba, modré sklo s bílými pruhy, fragment E 181 – E 183? (hrob 9) 29. Nádoba, světle zelené sklo, ucho (povrchový sběr, inv. č. 1331/212/56) Datace: starší doba římská Literatura: Nálezová zpráva č. j. 2436; Jílek-Kuča-Sojková 2001, 235-306, Tab. VI:13.
118
Přílohy: Obr. 1 Lokalita: Velké Hostěrádky (okr. Břeclav), pohřebiště 30. Nádoba, světle růžové sklo, fragment (hrob 50, inv. č. 1185-58/64) Datace: starší doba římská Literatura: Peškař-Ludikovský 1978. Přílohy: Lokalita: Žálkovice, trať Újezdy (okr. Kroměříž), povrchový sběr, sídliště 31. Nádoba, sytě zelené sklo, fragment Datace: starší a mladší doba římská Literatura: Kolbinger 2013, 44, Tab. CXXXV. Přílohy: Lokalita: Žálkovice, trať U vodárny (okr. Kroměříž), povrchový sběr, sídliště 32. Nádoba, světle zelené sklo, fragment, pohár? 33. Nádoba, zelené sklo, fragment, pohár? Datace: starší a mladší doba římská Literatura: Kolbinger 2013, 44, Tab. CXXXV. Přílohy: Lokalita: neznámá, uložení Regionální muzeum v Mikulově 34. Nádoba, modro zelené sklo, lahvička (inv. č. A/M 691) 35. Nádoba, modro zelené sklo, lahvička (inv. č. A/M 691) 36. Nádoba, modro zelené sklo, fragment, lahvička (inv. č. A/M 691) 37. Nádoba, světle zelené sklo, fragment, pohár? (inv. č. A/M 655) 38. Nádoba, millefiori, fragment (inv. č. A/M 693) 39. Nádoba, tmavě zelené sklo, fragment (inv. č. A/M 692)
119
40. Nádoba, čiré sklo, fragment (inv. č. A/M 692) 41. Nádoba, světle zelené sklo, slitky (A/M 690) Datace: doba římská Literatura: Přílohy: foto 5-8
Jihozápadní Slovensko Lokalita: Abrahám (okr. Galanta), pohřebiště 42. Nádoba, zelené sklo, slitek, (hrob č. 39, inv. č. 218/66) 43. Nádoba, čiré sklo, 2 fragmenty, (hrob č. 87, inv. č. 309/67) 44. Nádoba, tmavozelené sklo, fragment, (hrob č. 119, inv. č. 532/67) 45. Nádoba, modrozelené sklo, fragment, (hrob č. 156, inv. č. 815/67) 46. Nádoba, modrozelené sklo, slitek, (hrob č. 161, inv. č. 824/67) 47. Nádoba, nazelenalé sklo, fragment E 183, (hrob č. 171, inv. č. 879/67) 48. Nádoba, čiré sklo, slitek E 182/183?, (hrob č. 174, inv. č. 900/67) 49. Nádoba, nazelenalé sklo, fragmenty E 183, (hrob č. 176, inv. č. 966/67) 50. Nádoba, čiré sklo, slitek, (hrob č. 183, inv. č. 1009/67) 51. Nádoba, zelené sklo, fragment E 183, (hrob č. 187, inv. č. 1041/67) 52. Nádoba, modrozelené sklo, fragment E 183, (hrob č. 212, inv. č. 13/68) Datace: starší doba římská Literatura: Kolník 1980, 13-75.; Hrnčiarik 2009, abb. 2. Přílohy: Obr. 2:1-2
120
Lokalita: Bešeňov (okr. Nové Zámky), pohřebiště 53. Nádoba, modrozelené sklo, fragment E 183 (hrob č. A) 54. Nádoba, modrozelené sklo, slitek, miska? (hrob č. 75) 55. Nádoba?, slitek (hrob č. 81) Datace: starší doba římská Literatura: Kolník 1961, 219-235. Přílohy: Lokalita: Branč II (okr. Nitra), sídliště 56. Nádoba, zelené sklo, 2 fragmenty Datace: 2. - 3. století Literatura: Kolník-Varsik-Vladár 2007, 154. Přílohy: Lokalita: Bratislava – Devínská Nová Ves, poloha Slovanská cesta (okr. Bratislava), hrob 57. Nádoba, modré sklo, miska E 181 - E 183? Datace: 2. století n. l. Literatura: Pichlerová 1961, 358-359. Přílohy: Lokalita: Bratislava – Dúbravka, poloha Veľká Lúka, (okr. Bratislava), sídliště 58. Nádoba, tmavě zelené sklo, millefiori, fragment (interiér lázní) 59. Nádoba, tmavě zelené sklo, millefiori, fragment (interiér lázní) 60. Nádoba, tmavě fialové sklo, millefiori, fragment (interiér lázní) 61. Nádoba, sklo, fragment (sídlištní vrstva) 62. Nádoba, sklo, fragment (sídlištní vrstva)
121
63. Nádoba, sklo, fragment (sídlištní vrstva) 64. Nádoba, pohár/miska?, fragment (objekt 15/89) 65. Nádoba, sklo, fragment (objekt 34/89) 66. Nádoba, sklo, láhev?, fragment (objekt 86/90) 67. Nádoba, sklo, láhev?, fragment (objekt 87/90) Datace: starší doba římská Literatura: Bárta-Kolník 1981, 29-30.; Varsik 2008, 36-37. Přílohy: Lokalita: Bučany (okr. Trnava), sídliště 68. Nádoba, slitek skla, (objekt 1?) 69. Nádoba, slitek skla, (objekt 1?) Datace: starší doba římská? Literatura: Novosedlík 1993, 104-105. Přílohy: Lokalita: Čaka (okr. Levice), pohřebiště 70. Nádoba, zelené sklo, fragmenty, miska E 182/183? (hrob 3 (4/60) 71. Nádoba, zelené sklo, slitek (hrob 4 (6/60) Datace: 2. století n. l. Literatura: Bejlak-Kolník 2006, 58-64. Přílohy: Lokalita: Diakovce (okr. Šala), sídliště?, pohřebiště? 72. Nádoba, pohár, fragment, (inv. č. 58/1891) 73. Nádoba, pohár, fragment, (inv. č. 58/1891) 74. Nádoba, balsamarium, fragment, (inv č. 41/18) 75. Nádoba, pohár, (inv. č. 41/1891)
122
Datace: doba římská (2. – 3. století?) Literatura: Krekovič 1987, 247. Přílohy: Lokalita: Dvory nad Žitavou (okr. Nové Zámky), hrob? 76. Nádoba, žlutozelené sklo, pohár E 187 77. Nádoba, žlutozelené sklo, pohár E 187 Datace: 2. století n. l. Literatura: Ruttkay 2004, 155-156. Přílohy: Obr. 3:3 Lokalita: Hurbanovo, poloha Za Žitavou (okr. Komárno), sídliště 78. Nádoba, sklo, fragment, (objekt 1) Datace: 2. století (až počátek 3. století?) Literatura: Ruttkay-Bielich 2002, 166-167. Přílohy: Lokalita: Chotín, poloha Delihegy (okr. Komárno), sídliště 79. Nádoba, modrozelené sklo, dno (sonda II/77) 80. Nádoba, světle modré sklo, fragment (objekt SII/5) 81. Nádoba, modrozelené sklo, pohár? (objekt 8/77) 82. Nádoba, modrozelené sklo, pohár? (objekt 8/77) 83. Nádoba, modrozelené sklo, pohár? (objekt 18/77) 84. Nádoba, světle zelené sklo, pohár? (objekt 42/77) 85. Nádoba, zelené sklo, fragmenty (objekt 43/77) 86. Nádoba, čiré sklo, fragmenty (objekt 68/77) 87. Nádoba, světle zelené sklo, fragment (objekt 107/77)
123
88. Nádoba, čiré sklo, fragment (objekt 107/77) 89. Nádoba, světle zelené sklo, pohár? (objekt 109/77) 90. Nádoba, světle zelené sklo, fragment (objekt 109/77) 91. Nádoba, čiré sklo, fragment (objekt 109/77) 92. Nádoba, světle modré sklo, fragment (objekt 112/102/77) 93. Nádoba, světle zelené sklo, fragment (objekt J-8-9) 94. Nádoba, modro zelené sklo, fragment (objekt 144/78) 95. Nádoba, zelené sklo, fragment (objekt 144/78) 96. Nádoba, mléčně bílé sklo, pohár? (sektor VIII/3) 97. Nádoba, čiré sklo, pohár? (objekt 135/78) 98. Nádoba, světle zelené sklo, pohár? (objekt 148/78) 99. Nádoba, světle zelené sklo, pohár? (objekt 148/78) 100. Nádoba, světle zelené sklo, fragment (sektor IV/3-4) 101. Nádoba, světle zelené sklo, fragment (sektor VI/5) 102. Nádoba, světle zelené sklo, miska E 181-183? (sektor III/5) 103. Nádoba, světle zelené sklo, pohár? (S-III/B) 104. Nádoba, čiré sklo, fragment (sektor IV/3) 105. Nádoba, modrozelené sklo, pohár? (S III/5) 106. Nádoba, modrozelené sklo, pohár? (sběr) 107. Nádoba, světle zelené sklo, fragment (objekt 159/78) 108. Nádoba, světle zelené sklo, pohár? (S IV/9) 109. Nádoba, modré sklo, fragment (S V/8) Datace: 2. století až počátek 4. století
124
Literatura: Březinová 1994, 97-104.; Hrnčiarik 2009, abb. 3-4. Přílohy: Obr. 2:4-8 Lokalita: Komjatice, poloha Kňazova jama (okr. Nové Zámky), sídliště 110. Nádoba, fragment skla Datace: počátek v první polovině 2. století až do 3. století Literatura: Točík 1980a, 215-223.; Točík 1980b, 239-240. Přílohy: Lokalita: Kostolná pri Dunaji (okr. Senec), pohřebiště 111. Nádoba, sklo, fragment, pohárek E 185? (hrob 2, inv. č. 18/60) 112. Nádoba, zelené sklo, slitek, balsamarium? (hrob 17, inv. č. 137/60) 113. Nádoba, světle zelené sklo, fragment, miska E 182/183 (hrob 18, inv. č. 146/60) 114. Nádoba, světle zelené sklo, fragment, miska E 182/183 (hrob 24, inv. č. 217/60) 115. Nádoba, světle zelené sklo, fragment, miska E 182/183 (hrob 25, inv. č. 229/60) 116. Nádoba, světle zelené sklo, fragment, miska E 182/183? (hrob 26, inv. č. 260/60) 117. Nádoba, světle hnědé sklo, slitek (hrob 35, inv. č. 349a/60) 118. Nádoba, světle zelené sklo, slitek (hrob 47A, inv. č. 448/60) 119. Nádoba, světle zelené sklo, fragmenty (inv. č. 575/60) 120. Nádoba, tmavě zelené sklo, fragment (inv. č. 380/60) 121. Nádoba, světle zelené sklo, fragmenty (inv. č. 614/60) 122. Nádoba, světle zelené sklo, fragment (inv. č. 617/60)
125
Datace: starší doba římská Literatura: Kolník 1980, 91-121. Přílohy: Obr. 4, 5 Lokalita:
Křižovany,
poloha
Vinohrady
(okr.
Trnava),
pohřebiště 123. Nádoba, zelené sklo, slitek Datace: starší doba římská Literatura: Hrnčiarik 2009, 162. Přílohy: Lokalita: Sládkovičovo I (okr. Galanta), pohřebiště 124. Nádoba?, modré sklo, slitek (hrob 3, inv. č. 29/66) 125. Nádoba?, zelené sklo, slitek (hrob 15, inv. č. 95/66) 126. Nádoba, sklo, fragment (okolí hrobu B, inv. č. 372/66) Datace: starší doba římská Literatura: Kolník 1980, 126-161. Přílohy: Lokalita: Štúrovo – Obide (okr. Nové Zámky), sídliště 127. Nádoba, fragment skla Datace: 2. století n. l. Literatura: Oždáni 1985, 183.; Oždáni 1986, 177-178.; Bejlak 2010, 144, obr. 3:7-8. Přílohy:
Lokalita:
Veľký
Cetín,
poloha
Jakubské
pohřebiště 128. Nádoba, světle zelené sklo, pohár? (hrob č. 8) 129. Nádoba, čiré sklo, slitek (hrob č. 17) 130. Nádoba, sklo, slitek (hrob č. 17)
126
(okr.
Nitra),
Datace: 2. až 4. století Literatura: Cheben-Ruttkayová-Ruttkay 1994, 177-197. Přílohy: Obr. 2:3 Lokalita: Veľký Meder (okr. Dunajská Streda), sídliště 131. Nádoba, fragment skla Datace: starší doba římská? Literatura: Varsik 1992, 120-122.; Varsik 1993, 128-129. Přílohy: Lokalita: Vysoká pri Morave (okr. Malacky), pohřebiště 132. Nádoba, čiré sklo, pohár E 191? (inv. č. 10 336) 133. Nádoba, zelené sklo, fragmenty poháru? (inv. č. 10 336) Datace: druhá polovina 1. století Literatura: Ondrouch 1957, 13-40, Tab. C, obr. 9. Přílohy: Obr. 3:1, 3:2; foto 9
Lokalita: Zohor, poloha Piesky (okr. Malacky), pohřebiště 134. Nádoba, millefiorové sklo, miska E 181 (hrob č. 3) 135. Nádoba, millefiorové sklo, miska E 181, poškozená (hrob č. 3) 136. Nádoba, světle modré sklo, miska E 183 (hrob č. 3) 137. Nádoba, světle modré sklo, miska E 183, fragmenty (hrob č. 3) 138. Nádoba, modrozelené sklo, miska E 183 (hrob č. 4) 139. Nádoba, modrozelené sklo, miska E 183 (hrob č. 4?) 140. Nádoba, světle modré sklo, miska E 183 (hrob z r. 2010) 141. Nádoba, světle modré sklo, miska E 183 (hrob z r. 2010) Datace: 1./2. století
127
Literatura: Elschek 2002, 245-290.; Elschek 2014, 113-131.; Kraskovská 1959, 99-143, obr. 23 a 24; Kolník 1959, 144-162, obr. 4. Přílohy: Obr. 6, foto 10 Lokalita: Zohor, poloha Piesky (okr. Malacky), sepulkrální objekt 142. Nádoba, světle zelené sklo, fragment (objekt 15/2008) 143. Nádoba, světle zelené sklo, fragment (objekt 15/2008) Datace: 2. polovina 2. století až počátek 3. století Literatura: Elschek-Rajtár-Varsik 2011, 133-151, obr. 15. Přílohy: foto 11
Dolní Rakousko Lokalita: Kleinhöflein (okr. Hollabrunn), sídliště 144. Nádoba, sklo, láhev? 145. Nádoba, sklo, fragment Datace: 2. století Literatura: Hasenhündel 1996, 501.; Hasenhündel, 1997, 847. Přílohy: Lokalita: Limberg (okr. Hollabrunn), sídliště 146.
Nádoba, zelené sklo, pohár? (inv. č. 11 667)
147.
Nádoba, světle zelené sklo, fragment (inv. č. 11 668)
148.
Nádoba, světle zelené sklo, fragment (inv. č. 11 669)
Datace: 2. – 3. století Literatura: Pollak 1980, 61-62, taf. 36.; Schimarofsky 1976, 135. Přílohy: Obr. 7:3
128
Lokalita: Mistelbach, poloha Galgengrund, (okr. Mistelbach), pohřebiště 149.
Nádoba, slitek skla (hrob 4, inv. č. 1650)
150.
Nádoba, slitek skla (hrob 4, inv. č. 1651)
151.
Nádoba, slitek skla (hrob 4, inv. č. 1652)
152.
Nádoba, slitek skla (ojedinělý nález)
Datace: starší doba římská Literatura: Friesinger 1976, 18-19.; Pollak 1980, 75.; Schimarofsky 1976, 173. Přílohy:
Lokalita: Neuruppersdorf (okr. Mistelbach), pohřebiště 153.
Nádoba, světle zelené sklo, miska E 183
154.
Nádoba, světle zelené sklo, miska E 183
Datace: 1. polovina 2. století Literatura: Pollak 1980, 81.; Adler 1975, 15-26, abb. 6-9. Přílohy: Obr. 7:1-2
Lokalita: Paltendorf (okr. Gänserdorf), sídliště 155.
Nádoba, světle zelené sklo, fragment
156.
Nádoba, světle zelené sklo, fragment
157.
Nádoba, světle zelené sklo, fragment
158.
Nádoba, světle zelené sklo, fragment
Datace: doba římská Literatura: Adler – Schuppler 1993, 745.; Kienzl 1994, 572. Přílohy:
129
Lokalita: Pellendorf (okr. Mistelbach), sídliště 159.
Nádoba, sklo, fragment
Datace: 2. – 1. polovina 3. století Literatura: Schebeczek 2001, 659. Přílohy:
Lokalita: Pillichsdorf (okr. Mistelbach), pohřebiště 160.
Nádoba, sklo, slitek (hrob 1, inv. č. 14 900)
161.
Nádoba, sklo, slitek (hrob 2, inv. č. 14 903)
Datace: 2. století n. l. Literatura: Schimarofsky 1976, 228 – 229. Přílohy:
Lokalita: Poysdorf (okr. Mistelbach), sídliště 162.
Nádoba, sklo, fragment
Datace: 2. – 1. polovina 3. století Literatura: Blesl – Neugebauer 1994, 579 – 582. Přílohy:
Lokalita: Pulkau (okr. Hollabrunn), sídliště 163.
Nádoba, sklo, slitek
Datace: 2. století (až 3. století?) Literatura: Kren 2002, 663. Přílohy:
Lokalita: Straning (okr. Horn), sídliště 164.
Nádoba, sklo, fragment, láhev?
130
165.
Nádoba, sklo, fragment, pohár?
Datace: 2. století – 1. polovina 3. století Literatura: Schimarofsky 1976, 291-296. Přílohy:
Lokalita: Wien – Leopoldau (okr. Wien), sídliště 166. Nádoba, millefiori, miska (inv. č. 62 602) Literatura: Pollak 1980, 156-159. Přílohy:
131
Obrazová příloha
Obr. 1: Velatice: 1 slitek-sběr, 2 ucho-sběr, 3 fragmenty žebrované misky-hrob 9 (kresby Z. Pernicová, převzato z JilekKuča-Sojková 2011)
Obr. 2: Jihozápadní Slovensko: Abrahám: 1-hrob 176, 2-hrob 212; Veľký Cetín: 3-hrob 8; Chotín: 4-obj. 159/78, 5-S-III/B, 6-sektor VIII/3, 7-obj. 135/78, 8-sektor IV/3-4 (převzato z Hrnčiarik 2009)
132
Obr. 3: Jihozápadní Slovensko: Vysoká pri Morave: 1; Dvory nad Žitavou: 3 a rekonstrukce poháru z Vysoké pri Morave 2 (převzato z Hrnčiarik 2009)
Obr. 4: Jihozápadní Slovensko: Kostolná pri Dunaji-hrob 2, fragmenty a rekonstrukce poháru (převzato z Hrnčiarik 2009)
133
Obr. 5: Jihozápadní Slovensko: Kostolná pri Dunaji-hrob 24 (převzato z Hrnčiarik 2009)
Obr.
6:
Jihozápadní
Slovensko:
z Kraskovská 1959)
134
Zohor-hrob
4
(Převzato
Obr. 7: Dolní Rakousko: Neuruppersdorf: 1,2-hrob; Limberg: 3sídliště (1-2-převzato z Adler 1975, 3-převzato Pollak 1980)
Foto 1: Soubor skleněných nádob z knížecího hrobu z Mušova (z výstavy Regionálního muzea v Mikulově (foto: autorka)
135
Foto 2: Láhev z mušovského knížecího hrobu: inv. č. 51/88-117 (10), H 11 – vlevo, inv. č. 51/88-117 (12), H 13 – vpravo (foto: autorka)
Foto 3: Láhev z mušovského knížecího hrobu: inv. č. 51/88-117 (6), H 7 (foto: autorka)
136
Foto 4: Miska z mušovského knížecího hrobu: inv. č. 51/88-117 (1), H 1 (foto: autorka)
Foto 5: Lahvička ze sbírky Regionálního muzea v Mikulověbalsamarium, inv. č. A/M 691 (foto: autorka)
137
Foto 6: Lahvička ze sbírky Regionálního muzea v Mikulově balsamarium, inv. č. A/M 691 (foto: autorka)
Foto 7: Zlomky nádob ze sbírky Regionálního muzea v Mikulově (foto: autorka)
138
Foto 8: slitky skla ze sbírky Regionálního muzea v Mikulově (foto: autorka)
Foto 9: Pohár z Vysoké pri Morave
139
Foto 10: Zohor-knížecí germánský hrob 2010, výběr z nálezů (foto K. Elschek)
Foto 11: Zohor-objekt 15/2008 (foto J. Rajtár)
140
